HRY REALIZOVANÉ A OVĚŘOVANÉ STUDENTY VOŠ JABOK V RÁMCI KURZU „PRÁCE SE VZTAHY V DĚTSKÉ SKUPINĚ“ ZÁŘÍ 2013 - LEDEN 2014 Tento studijní materiál vznikl v rámci projektu „Inovace systému odborných praxí a volitelných předmětů na VOŠ Jabok“ (CZ.2.17/3.1.00/36073)
ÚVOD
Milí studenti, dostáváte studijní materiál, který jste významně pomáhali spoluvytvářet-jedná se o hry, které jste vedli a vyzkoušeli sami na sobě buď v průběhu kurzu Práce se vztahy v dětské skupině, anebo v rámci praxí mimo prostor školy. Hry jste popsali, doplnili poznámkami a otázkami vhodnými pro reflexi her s dětmi. Nejdůležitější na sociálně-psychologických hrách je právě následné reflektování pocitů a zážitků dětí ze hry. Nezapomeňte na to, že pro každou skupinu je důležité si dopředu stanovit pravidla - ta mohou být později nepsaná, na začátku ale neškodí, když je děti mají vyvěšené v klubovně nebo ve třídě. Pro inspiraci přikládám pravidla z preventivního programu Bezpečná třída pro 1. stupeň ZŠ Sázavská z Prahy 2: Program vede …….. Mluví vždy jen jeden. Pokud chci něco říci, říkám to všem „do kruhu“. Respektuji ostatní, respektuji jejich odlišné názory, vzhled, zájmy atd. Neubližuji slovy ani chováním. Chovám se bezpečně. Pokud je mi nějaká otázka nepříjemná, nemusím na ni odpovědět. Na závěr máte jako bonus přiloženo několik her od studentů z jiných kurzů. Ať se Vám při práci s dětmi daří, Lucie Hubertová
1/ ZNEPŘÁTELENÉ RODY (Zuzana Žižková) Děti sedí v kruhu. Nepřítel je ten, kdo sedí po pravici. Dítě musí říci, co se mu na daném nepříteli nelíbí. Musí to být něco hmotného, co má člověk na sobě, nebo jak vypadá. (např. nelíbí se mi tvoje vlasy, máš ošklivé boty…)Takto proběhne celé kolečko. Poté dětem vysvětlíme, že není dobré být na druhé nepřátelský a že se rody rozhodly usmířit. A tu věc, kterou děti označily, že se jim na protivníkovi nelíbí, musí políbit. Hra podpoří emoce, toleranci. Děti si vyzkouší jaké to je, když mě někdo „pomlouvá“. A naopak přijmout nedostatek druhých a dokázat se omluvit. Hra je spíše určena pro větší děti a kolektiv, který se už zná. I přesto je dobré se mít na pozoru a děti mírně usměrňovat, aby si vymýšlením nedostatků na druhém vzájemně neublížily. Asi by bylo dobré upozornit, že je to hra a že si na ní chceme ukázat, že bychom na druhé neměli být oškliví a když budeme, tak se dokázali omluvit. OTÁZKY Jak ses cítil, když ti N. řekl, co se mu na tobě nelíbí? Jaké bylo pro tebe vymýšlet něco ošklivého na druhé? Jak ses cítil, když si se musel omluvit? Překonal ses? Líbila se ti ta hra?
2/ STĚHOVÁNÍ (Kateřina Sittová) Hra je zaměřená na stmelení kolektivu, spolupráci v něm, trénování komunikace ve skupině. Prostor: místnost, louka Počet hráčů: libovolný, minimálně 2 Věk hráčů: libovolný, minimálně 3-4 roky Pomůcky: dřevěné kostky, gumička, provázek Pravidla hry: Na gumičku se naváže několik provázků (podle počtu dětí, každé dítě má jeden provázek). Úkol pro všechny zní, společnými silami, pomocí napínání gumičky uchopit dřevěnou kostku, přemístit ji na jiné místo a postavit věž, dům… Je možné soutěžit na týmy, kdo postaví větší věž, kdo jí postaví rychleji. Důležité je při hře dbát i na bezpečnost, tj. vybrat rovný terén, odstranit z okolí ostré předměty, židle.
3/ MÍSTO PO MÉ PRAVICI (Hana Malenová) K udělení zápočtu jsem si vybrala popis sociálně – psychologické hry s názvem „Místo po mé pravici“. S touto hrou mám osobní zkušenosti z jednoho letního tábora, kde jsem byla na návštěvě u tety, která zde dělala vedoucí. Tuto hru měla zařazenou do programu ke konci tábora. Tedy v době, kdy už se děti měli možnost seznámit a vytvořit mezi sebou pouta a sympatie. Hra není náročná na pomůcky ani prostor. Velikost prostoru by měl být pouze adekvátní k počtu hráčů. Počet hráčů není nutné příliš omezovat. Co se týče pomůcek, postačí židle. Počet židlí ovšem musí být vždy o jednu více, než je počet hráčů. Tedy pokud je hráčů 10, počet židlí bude 11. Nicméně i absence židlí ve hře nemusí být velkým nedostatkem. Postačí sezení na zemi v kruhu. Věk skupiny se určuje pro děti od 9-10 let. Nutný čas na hru je přibližně 30 minut. Důležitá je konečná reflexe. Samotný postup hry je následující: Hráči utvoří již zmíněný kruh, do kterého si sednou. Jeden hráč má po pravé ruce vedle sebe volné místo. Tento hráč je též začínajícím článkem této hry. Jeho úlohou je, říci tuto větu:“Místo po mé pravici je volné, chci, aby si sem sedl/a …….. , protože …… „. Hráč doplní jméno podle své volby. Důvod by měl být co nejvíce konkrétní a hlavně pozitivní. Tímto zdůvodněním druhému hráči dává najevo, že pokud má zájem, vstane ze svého místa a sedne si na volné místo po pravici tohoto hráče. Vznikne tak další místo po pravici jiného hráče z kruhu. Další hráč použije stejnou formuli a svým vlastním výběrem člověka, kterého chce vedle sebe. Pozor musíme dát pouze na to, aby důvody hráčů byli opravdu pozitivní a příjemné vyvolávanému hráči. Je dobré dbát na vyhnutí se všelijakým posměškům a vtipům. Vhodné je, aby aktérem hry byl i vyučující či vedoucí skupiny. Dává tímto velkou možnost vtahovat do hry i opomíjené žáky a tím regulovat celou hru. Tato hra ve skupině podpoří komunikaci. Pozitivní hodnocení podpoří vztahy ve skupině a hráči si mohou uvědomit pozitivum na tom druhém, ocenit ho. Hráči si mezi sebou v rámci hry mohou říci mnoho milých slov, které si nikdy předtím neřekli. Zároveň může vedoucí skupiny pozorovat vzájemné vztahy ve skupině.
Zpětnou vazbou hry je především debata, kdy se hráčů ptáme, zda bylo příjemné volit či být volen, zda bylo těžké si někoho vybrat. Zda bylo některé z přivolání překvapující, neočekávané a milé. OTÁZKY: Co ti tato aktivita přinesla? Co jsem se dozvěděl/a nového? Co ti došlo až nyní? Z osobní zkušenosti mohu říci, že ze začátku hry měly děti obavy, říci tomu druhému něco hezkého. Také zde bylo vidět, že se ve skupině stydí oslovit člověka, se kterým se příliš nebaví, ale chovají k němu nějaké sympatie. V průběhu hry se zábrany a stud odstranily a děti si řekly spoustu hezkých věcí. Hru hodnotím jako dobrou. K vypracování práce jsem využila internetový zdroj: Poznáváme své spolužáky. [online]. http://www.odyssea.cz/soubory/c_lekce/6_1.pdf
[cit.
2013-12-28].
Dostupné
z:
4/ MAŠINKY (Tereza Lidinská) Touto hrou můžeme u dětí rozvíjet: vzájemnou důvěru, schopnost spolupráce Můžeme při této hře zjistit: kdo je ve třídě (kolektivu) ,,vůdce´´ a kdo utlačovaný. Záleží kam si, kdo stoupá. Hra je vhodná pro jakoukoliv věkovou skupinu. Je vhodné hrát ji na louce či v tělocvičně. Hra probíhá v naprostém tichu. Pravidla: Děti si utvoří trojice, domluví si gesta, stoupnou si za sebe dlaně položí tomu před sebou na ramena. První dvě děti mají zavázané oči, vidí pouze poslední což je mašinka, která řídí vláček. Pokud nějaké z dětí nevychází do skupinky uděláme z něj garáž, kam vláček musí dojet. Pokud žádné dítko nezbývá, děláme garáž my. Stoupneme si na místo. Po začátku hry se mašinka bez slov snaží navádět mašinku do garáže. Jelikož děti u této hry nemluví, musí být předem dobře domluvená gesta pro ovládání. Pokud hra probíhá na volném prostranství, je možné, aby se garáž hýbala. Je možné dělat vláčky i delší než tři děti. Doporučuji děti ve vláčku prostřídat, aby si každé z nich vyzkoušeli všechny pozice. OTÁZKY: Líbila se vám hra? Proč si myslíte, že jsme ji hráli? Jak jste se cítili v pozici ……? Bylo pro vás lepší být mašinka nebo vláček? Jak jste se cítili se zavázanýma očima?
5/ AUTOBUS (Petra Koukolová) Vedoucí skupiny postaví ze židlí pomyslný autobus tak, aby postavení židlí připomínalo prostředí v něm. Ke hře děti motivujeme díky tomu mnohem lépe, než kdyby si autobus měli pouze představovat. Hra je pro děti ve věku od 7mi do 15ti let. Tato aktivita je určena na prožití různých situací a především emocí a nálad. Také je v této hře důležité vžití se do druhého. Můžeme si zde ale také vyzkoušet jaké situace nám jsou příjemné nepříjemné, nebo které známe z běžného života. Hra začne tím, že si první člen skupiny sedne na místo řidiče a předvádí svou náladu, emoci, kterou si vybere. Může to být například: smích, pláč, rozzlobení, únava, zamilovanost, a nebo činnost jako například : čtení si za volantem, pití kávy, telefonování apod.. Ostatní si k řidiči přisedávají po jednom a napodobují řidiče. Když ale do dveří vstoupí další člověk, nálada se mění a řidič také. Všichni se musí vyměnit a každý z dětí musí být řidič. Je zde také důležitá představivost , empatie a respekt druhého. OTÁZKY: Jak se ti hra líbila a proč? Co by jsi změnil? Jak ses při hře cítil nejlépe, nejhůře? Co ti bylo příjemné, nepříjemné? Chtěl by jsi hrát hru ještě jednou? Chtěl jsi být řidičem, a nebo pouze cestujícím? Která nálada ti byla nejbližší a naopak kterou jsi nechtěl předvádět? Zažil jsi něco podobného v reálném životě?
6/ DOPRAVNÍ ZNAČKY Před touto aktivitou dávám dětem křížovku, kde jim vyjde v tajence nějaká dopravní značka. Poté plynule přejdeme na tuto hru: Cílem je si uvědomit význam pravidel, jejich dodržování v běžném životě i v mezilidských vztazích. S dětmi se začneme bavit o dopravních značkách. Ptáme se jich, které už znají a k čemu nám slouží. Také to, co by se stalo, kdybychom je nedodržovali nebo je vůbec nepoužívali. Potom dětem ukážeme tři základní typy dopravních značek a velmi stručně, vzhledem k věku, jim popíšeme jejich význam. Výstražné značky-tvar trojúhelníku s červeným okrajem. Pozor! (plus nějaký příklad) Zákazové značky- tvar kruhu s červeným okrajem. Zákaz! (plus příklad) Příkazové značky- tvar kruhu s modrým okrajem až na značku STOP! A Dej přednost v jízdě! (příklad) Můžeme jim toho vysvětlit více nebo méně, záleží na nás, na tom kolik dětí máme, v jakou časovou hodinu, v jakém naladění, jakého věku atd. Poté si o tom povídáme. Chceme, aby se děti zamyslely nad smyslem pravidel celkově. Ptáme se jich, jaká pravidla musí dodržovat ve škole, jaké doma, ve skautu nebo třeba i s kamarády nějaká neformální. Pravidla se můžou sepsat na jeden veliký papír, na tabuli, na nástěnku. Nakonec uvedeme, vyzdvihneme, ty nejdůležitější, univerzální pravidla v sociálních vztazích. Děti potom mají vymyslet a nakreslit pro tato pravidla také dopravní značky. Obrázky si potom někde na nástěnce vystavíme.
Příklady: Zákaz skákání do řeči, zákaz nadávání si, dej přednost starším v autobuse, stop vysmívání se, pozor, když si chceš něco půjčit, musíš poprosit… Hra je primárně určena dětem na prvním stupni základních škol, ale dá se hrát i se staršími dětmi a já to mám vyzkoušené i s mladšími předškolními dětmi. Na úplný závěr se dětí ptáme, jestli pravidla, která jsme si tu dnes vyjmenovali, dodržují. Jestli ne, proč tomu tak není. Jestli jim dělá třeba i problémy tyto pravidla dodržovat? Jestli by se chtěli polepšit, jestli mají špatné svědomí, nebo jim to takhle vyhovuje. Je dobré se dětí zeptat, jestli si všimly, že všude jsou pravidla, ať už psaná, nebo nepsaná trochu jiná (skaut, škola, mezi vrstevníky…), proč je tomu tak, ale v podstatě, že jsou všude tyto pravidla vlastně podobná (musíme poprosit, poděkovat, omluvit se všude, ať už doma nebo ve družině). Další otázky nás vedoucí mohou napadat vzhledem k tomu, co nám děti odpoví. Postupně přecházím poté na aktivitu Prosím- děkuji- omlouvám se, kde si čteme různé příběhy a oni mi řeknou, které slovo se tam hodí a proč. Na závěr schůzky jsem vždy zvyklá dát dětem nějakou menší sladkou odměnu, na kterou vždy dobře slyší, nebo klidně v průběhu za každou správnou odpověď atd.
7/ SOCHY
Potřebujeme lístečky, tužky Hru může hrát libovolný počet hráčů Tato hra je seznamovací, pro zasmání Hra se může hrát na hřišti, venku, v místnosti…zkrátka všude V této hře se člověk dozví, jak na lidi působí (gesta, zlozvyky, výrazy) Mohou ji hrát právě jedinci, kteří se neznají tak dobře Pravidla: o Vedoucí této hry rozdá každému hráči lísteček a tužku. Každý hráč napíše na lísteček své jméno a lísteček vloží zpátky do misky (či čepice, nebo měšce). Vedoucí lístečky v misce pečlivě promíchá. Hráči potom jednotlivě tahají z misky lístečky a hráče, jehož jméno si vytáhnou, musí popsat sochou. Ve hře by se však nemělo poukazovat na zevnější vzhled (oblečení, postava, délka vlasů atd.)
Hru bych hrála s dětmi například v prvním ročníku střední školy. Na adaptačním kurzu, nebo jakékoliv seznamovací akci. Já sama jsem ji hrála právě v prvním ročníku na seznamovacím kurzu a nikdy bych nevěřila, že se tolik zasměji s lidmi, které skoro neznám. OTÁZKY: Co se ti na této hře líbilo/nelíbilo? Byla pro tebe tato hra náročná? V čem? Cítil/a ses při této aktivitě dobře? Pokud ne, čím to bylo způsobeno? Bylo pro tebe složité popsat spolužáka sochou? Proč? Co by si na této hře změnil/a? Vadilo ti, že tě má někdo napodobovat? Pobavila tě tato hra? V čem?
8/ TICHÉ OBRÁZKY
Minulý týden jsem si byla hru vyzkoušet na základní škole Olešská ve školní družině, kde byly děti ve věku od sedmi do deseti let. Dětí jsem tu měla dvanáct. Byla jsem předem domluvená s paní družinářkou, která před několika lety hlídala ve stejné družině i mě. Nejdříve jsem všem dětem vysvětlila zadání hry. Bez jediného slova měly ve skupině napodobovat jednoduché znaky a obrázky, které jsem měla vytištěné na papírech. Ukazovala jsem postupně obrázky a děti je měly hromadně napodobovat. Začínala jsem jednoduchým kruhem. Děti se chytily za ruce a utvořily kruh. Dále jsem ukázala například číslo 1, děti musely utvořit v naprosté tichosti číslo 1. Obrázky se stěžovaly a stěžovaly, nakonec měly děti za úkol utvořit velmi složitou šipku, nebo tvar židle. S nejlehčími úkoly si děti věděly rady hned a bez problémů dodržely všechny pravidla, ale čím složitější úkoly byly, tím více měly děti potřebu mluvit a radit si. Zezačátku byly v naprostém klidu, ale čím byly úkoly těžší, tím byla atmosféra napjatější. Nakonec děti zvládly hru přesně tak, jak jsem očekávala. Sama jsem jí jako dítě ve skupině hrála a pamatuji si, že stejně probíhala i u nás. Tuto hru znám již několik let z dob, kdy jsem jezdila jako dítě na dětské tábory. Zde jsme jí hráli i v 50 a více lidech. Čím více dětí na tuto hru je, tím složitější je vydržet potichu. Děti se často navzájem „strhávají“ a snaží se komunikovat. Hra je zaměřená především na zklidnění dětí ve třídě, snaha o kolektivní spolupráci, zlepšení vztahů ve třídě. Myslím si, že hru mohou hrát úplně nejmenší děti až po dospělé osoby. OTÁZKY: Bylo vám nepříjemné vydržet dlouho potichu? Jak jste vyřešily to, že nesmíte mluvit? Čím jste si pomohly? Měli jste někoho, kdo vás vedl? Byl zde někdo, kdo nespolupracoval? Chtěli by jste si vyzkoušet roli vedoucího skupiny? 9/ BODYGUARD Cíl: Fyzický kontakt, pocit zodpovědnosti za někoho druhého. Charakteristika: Osobní strážce má za úkol ochránit svěřenou osobu v jakékoli situaci před útočníky. Cílem útočníků není zneškodnit hvězdy za každou cenu, pouze trestat nepozornost strážců, a tím je donutit, aby věnovali neustálou pozornost hlídané osobě. Věková kategorie: libovolná, ale minimálně od 14 let Jak se hra hraje: Pro motivaci, promítneme poslední závěrečnou scénu z filmu Osobní strážce, Ve které osobní strážce zachrání svou svěřenkyni před atentátem a to vlastním tělem.
Potom rozdělíme účastníky do koedukovaných dvojic. Na půl dne, či jiný vymezený čas, se jeden z nich stává strážcem a druhý hlídanou „hvězdou“. Hvězdy se označí stužkou či jiným viditelným znamením. Osobní strážce obdrží svou munici - molitanový míček nebo houbičku. Útočníci například organizátoři či jiní pověření účastníci, mají jako zbraň také molitanové míčky, kterými pokud zasáhnou „hvězdu“, tak hyne spolu se svým osobním strážcem. Strážce může hvězdu bránit pouze 3 způsoby: 1. Míčkem zasáhne útočícího střelce do kterékoli části jeho těla. Útočník tak po zbytek hry nesmí na tuto dvojící útočit. 2. Strážce smí hodit míček pouze tehdy, kdy je zřetelně jasný úmysl útočníka ohrozit jeho svěřenkyni, jinak zbytečně promrhá vlastní munici, což může být v následujících okamžicích osudné. 3. Vlastním tělem zabrání střele v zasažení chráněnkyně, přičemž strážce vždy zásah přežije. Stihne „hvězdu“ včas varovat a ta prchne před útočníkem do bezpečí. Útočník zůstává na místě a nepronásleduje ji. Hra probíhá souběžně s programem, pouze na určité časové období může vedoucí hry vyhlásit klid zbraní. V polovině celkové hrací doby si dvojíce vymění role (strážci jsou hvězdy a hvězdy jsou strážci). Vyřazení získávají zpět své životy a všichni útočníci mají opět možnost kohokoli zasáhnout. Odměnou pro úspěšné osobní strážce může být fotografie ubráněné hvězdy s osobním věnováním. OTÁZKY: Jak ses cítil, když jsi měl být osobním strážcem/hvězdou? Dokázal ses vžít do této role? Bylo něco, co ti dělalo problém a co pro tebe bylo nepříjemné? Co jsi prožíval, když se ti podařilo „zachránit“ svou svěřenkyni? (Námět a realizace her: Kasová Kateřina, Těťhalová Eva, Dvořáková Lucie, Kubíková Zuzana, Koukolová Petra, Kubíková Zuzana, Sittová Kateřina, Žižková Zuzana, Malenová Hana, Randová Michaela). 10/ JMÉNA (Eva Těťhalová) Seznamovací hra, Lamačka ledů Počet hráčů: 5+ Věk: 4+ Cíl hry: zapamatovat si jména ostatních, seznámit se, uvolnit atmosféru Čas: cca 5 - 10 min Popis hry: Každý hráč chodí v prostoru a opakuje nahlas svoje jméno. Jakmile na někoho narazí, zahraje si s ním Kámen Nůžky Papír. Kdo prohraje, musí jít za vítěze a chytit se ho za ramena. Toho se pak takto drží až do konce hry. Od té chvíle říkají oba dva jméno vítěze. A tak to jde dál – když narazí na dalšího hada nebo samotného hráče, ten, kdo je první v řadě s ním opět hraje Kámen Nůžky Papír. Když prohraje, musí se on, i s lidmi za sebou zařadit za vítěze a všichni společně nahlas opakují jméno toho, kdo je v řadě první. Nakonec by měl vzniknout jeden dlouhý had, opakující jméno vítěze. Reflexe hry:
-
Hra je určená spíše pro děti prvního stupně, ale užijí si ji i starší
-
Hodí se spíše do kolektivů, kde se děti ještě moc neznají
-
Je dobrá na zapamatování jmen
-
Dochází k lehkému fyzickému kontaktu, ten by mohl být problémem pro některé citlivější a uzavřené děti, ale dotek je vcelku nenucený, takže myslím, že by měl spíš pomoci takovým dětem, aby si postupně zvykali na ty ostatní
-
Hra je veselá, je to jednoduchý a rychlý způsob jak uvolnit atmosféru
-
Neuškodí, zahrát si hru s dětmi dvakrát nebo třikrát, aby byla šance, že zvítězí více dětí
-
Předcházet problémům – hra může být kontraproduktivní, je-li ve skupině dítě, kterému ostatní dávají nějakou posměšnou přezdívku. Mohlo by se stát, že ji použijí i při této hře. Tomu by se dalo předejít upozorněním, že kdo nebude používat správná jména, bude vyloučen ze hry.
Dodatek-vybrané hry od studentů JABOK z mých dalších kurzů zaměřených na práci s dětmi (pokud je mi známo, tak uvádím i jméno studenta). EVOLUCE (Bauerová Lucie) Všichni začínají na první fázi - vajíčko. Vajíčko chodí po okolí a rukama točí jako kdyby se kutálelo a říká kuli kuli. Další fáze je kuře-pí,pi,pí-chodí po dvou ve dřepu a ruce má jako křidélka, potom dinosaurus-dyno-dyno!-klape rukama jakou kdyby měl tlamu, dále opice-uaáá!!uaáá!-hopsá a je shrbená a nakonec poslední fáze je člověk- vyhrává,a končí. Hra probíhá tak že všichni začínají jako vajíčko a pohybují se volně po místnosti a hledají někoho na stejné úrovní s kým si mohou střihnout. Jakmile se potkají dvě stejné vývojové fáze, střihnou si (kámen, nůžky papír) kdo vyhraje, posouvá se o stupeň výše a kdo prohraje propadá o stupeň níže. Jakmile se někdo dostane a na poslední fázi - člověka, tak hra končí, ale není to podmínkou, může se dohrávat dále. Hra se dá hrát v podstatě s jakýmkoli složením skupiny a kdekoli (klubovna, hřiště, louka, les) Na přípravu nejsou potřeba žádné pomůcky a fantazii se meze nekladou, existují různé obměny, vylepšení. Na věku nebo pohlaví nezáleží. Je to spíše taková oddychovka, ale také se na ní dá celkem pěkně pozorovat kdo je ve skupině oblíbený nebo ne (komu se děti vyhýbají), kdo spíše pozoruje dění a vyčkává. Dodatek: Mně se velmi osvědčila při práci se skupinou dětí, kde je některé z dětí cizinec-pravidla pochopí velmi rychle a hra není vázána na jazyk. Hra vytváří dobrou atmosféru, je dobré ji zařadit po nějaké náročnější technice. LH
JSEM-UMÍM-MÁM (neznámý student)
dětem připevníme lepící páskou na záda kartičky (A5-čtvrtka) na které napíšeme –JSEM – UMÍM– MÁM. Nyní si všichni vezmeme tužku a chodíme po místnosti. Přitom si navzájem doplňujeme věty „silnými poznámkami“, které se skutečně hodí na toho, kdo je má na zádech, např. UMÍM se hezky usmívat. Když všichni napsali všem, hra končí. Sundáme si kartičky ze zad a čteme, jaké stránky nám ostatní připisují. Pisatelé přitom zůstávají anonymní. Některým se jistě podaří sdělit něco pozitivního, co by se neodvážili vyslovit. Na tuto hru si vymezte dostatek času, protože není dobré spěchat. Nás hrálo osm a půlhodina byla docela málo. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KOUZELNÁ SKŘÍŇ (Zhřívalová Radomíra) Cíl: Rozvíjení imaginace, užití neverbálních vyjadřovacích prostředků, dodržování pravidel, respekt Každému rozdám na papírku napsanou věc, (například: kámen, myš, hrnek atd..) kterou bude vytáhnout z imaginární skříně. Všichni si sednou do kroužku a imaginární skříň je uprostřed. Každý postupně přijde ke skříni, otevře jí, a vytahujeme ze skříně věc, kterou má napsanou na svém papírku. Ostatní hráči musí uhádnout způsobem, kterým je věc předváděna, o jakou věc se jedná. Všechno musí proběhnout u hráče, který právě vytahuje věc v tichosti. Děti nejenže baví předvádět určité věci, ale vymýšlejí až neuvěřitelné možnosti otevírání imaginární skříně :-) KYSELÉ ÚSMĚVY (neznámý student) Hráči se postaví do kroužku a jeden hráč si do prostřed kruhu dřepne a zavře oči. Ostatní hráči se beze slov domluví, komu dají citrón (většinou se vystřídají postupně všichni). Po domluvě si vybraný hráč (nebo hráči - záleží na tom, kolik hraje celkem hráčů) dá do úst kousek citrónu a rozkouše ho. Pozor! Nesmí ho spolknout, nechává ho v ústech. Hned po rozkousání citrónu hráč uprostřed kruhu otevře oči a má za úkol uhádnout, kdo má kousek citrónu v ústech. Hráč, který hádá, nesmí ostatní hráče rozesmávat, ale většinou se stejně všichni smějí:o) Ostatní hráči dělají, že mají citrón, aby hádání nebylo tak lehké. Hráč, který měl citrón jde do prostřed a bude hádat. MOLEKULY 2 (neznámý student) Hráči se rozdělí do dvojic, každá musí mít dost prostoru k pohybu okolo sebe. Vedoucí řekne, kolika a kterými částmi těla (nejlépe rukama a nohama) je povoleno se dotýkat země a ostatní části musí mít hráči zdvižené nad zem. Začíná se těmi lehčími pozicemi, jako např. 3 nohy a 2 ruce, ale postupně může přijít třeba 1 noha a 1 ruka... V pozici, kterou vytvoří musí potom družstvo zůstat alespoň několik vteřin.
Ta
dvojice,
které
se
nepovede
udržet
nad
zemí,
vypadává.
Postupně se můžou družstva spojovat a ke konci jsou všichni hráči spolu v jednom týmu. Je to docela sranda, jak pro přihlížející, tak pro hráče. Družstva musí občas vymýšlet tak absurdní pozice, které by nikoho ani ve snu nenapadly! POHÁDKOVÉ POSTAVY (Simona Řičáková) Hra je určena pro sudý počet hráčů. Počet hráčů není omezen. Potřeby ke hře: psací potřeby a papír. Organizátor hry hráče rozdělí do párů a poté jim vysvětlí smysl hry. Hráči si sami v každé dvojici zvolí toho, kdo bude průběh hry řídit nebo ho může vybrat organizátor. Smysl hry: Ten hráč který je určen, že hru bude řídit si má dle zadání představit jakoukoliv pohádkovou bytost (strašidlo, vodník, princezna...). Hráči se k sobě posadí zády a ten hráč, který byl určen jako řídící tomu druhému popisuje co a jak a kam na papír nakreslit. Cílem hry je aby oba hráči měli podobný či stejný obrázek. Tato hra podporuje : představivost,tvořivost, posiluje vztah mezi párem, schopnost domluvit se na taktice, naslouchání, spolupráci, schopnost podřídit se instrukcím druhého. Poznámka: Hra se dá oživit tím, že hráči budou mít možnost malovat jakékoliv jiné téma dle věku hráčů a také, že zadání zná jen řídící hráč a o to je to pro druhého zajímavější.
