HREJ SI, UČ SE, POZNÁVEJ

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA KRÁSNÁ LÍPA, příspěvková organizace

HREJ SI, UČ SE, POZNÁVEJ ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ PLATNOST OD 3.9.2012 č.j. 4/2012

V Krásné Lípě 28. 8. 2012

podpis ředitele školy

razítko školy

OBSAH

I.díl

II.díl

III. díl

1. Identifikační údaje školy ...................................................................................... 2. Charakteristika školy ........................................................................................... 3. Charakteristika ŠVP ............................................................................................ 4. Učební plán školy ................................................................................................ 5. Průřezová témata................................................................................................. 6. Učební osnovy 1. - 5. ročník 6.1 Český jazyk......................................................................................….. 6.2 Cizí jazyk……........................................................................................ 6.2.1 Anglický jazyk.…...……………………………………………... 6.2.2 Německý jazyk ...................................................................... 6.2 Matematika ........................................................................................... 6.3. Informatika…………………………………………………………………. 6.4 Člověk a jeho svět…………..…………………………..………………….. 6.5 Umění a kultura……………………………………………………….. 6.6 Pracovní činnosti……………..…………………………………………….. 6.7 Člověk a zdraví…………………………………………………………….. 7. Učební osnovy 6. - 9. ročník 7.1 Český jazyk.......................................................................................….. 7.2 Cizí jazyk………..................................................................................... 6.2.1 Anglický jazyk……………………………………………………... 6.2.2 Německý jazyk ........................................................................ 7.3 Matematika .............................................................................................. 7.4 Informatika .............................................................................................. 7.5 Dějepis…………………………………………………………………………. 7.6 Výchova k občanství…………………………………………………………. 7.7 Fyzika………………………………………………………………………….. 7.8 Chemie……….………………………………………………………………… 7.9 Přírodopis……………………………………………………………………… 7.10 Člověk, příroda a zdraví……………………………………………………. 7.11 Zeměpis………………………..…………………………………………….. 7.12 Umění a kultura .…………………………………………………………….. 7.12.1 Hudební výchova………………………………………………… 7.12.2 Výtvarná výchova………………………………………………… 7.13Výchova ke zdraví…………………….……………………………………… 7.14 Tělesná výchova…………………………………………………………….. 7.15 Zdravotní tělesná výchova…………………………………………………. 7.16 Praktické činnosti……………………………………………………………. 7.16.1 Příprava pokrmů…………………………………………………. 7.16.2 Provoz a údrţba domácnosti…………………………………… 7.17 Člověk a volba povolání….……………………………………….………… 7.18 Volitelné předměty 7.18.1 2.cizí jazyk………………………………………………………… 7.18.1.1 Anglický jazyk…………………………………………. 7.18.1.2 Německý jazyk………………………………………... 7.18.2 Konverzace v cizím jazyce……………………………………… 7.18.2.1 Anglický jazyk…………………………………………. 7.18.2.2 Německý jazyk………………………………………… 7.18.3 Sborový zpěv……………………………………………………... 7.18.4 Dramatická výchova …………………………………………….. 7.18.5 Výtvarné činnosti…………………………………………………. 7.18.6 Cvičení z matematiky……………………………………………. 7.18.7 Cvičení z českého jazyka ……………………………………….. 7.18.8 Člověk a domácnost……………………………………………... 7.18.9 Člověk a povolání………………………………………………… 7.18.10 Informatika………………………………………………………. 7.18.11 Seminář z přírodopisu…………………………………………. 7.18.12 Seminář a praktikum ze zeměpisu…………………………… 7.18.13 Etická výchova…………………………………………………. 7.18.14 Komunitní kruh…………………………………………………. 8. Hodnocení ţáků ...................................................................................................... 9. Autoevaluace …............................................................................................................

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 2

3 4 7 19 22 36 50 51 57 59 73 76 84 100 108 117 132 134 139 144 154 159 165 172 180 185 192 194 199 199 205 210 214 225 228 228 230 233 236 238 241 243 244 245 247 249 253 255 256 259 262 264 267 268 269 272 274 280

1. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE

Název

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA KRÁSNÁ LÍPA, PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE

Právní forma Adresa:

PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE

Obec

KRÁSNÁ LÍPA

Ulice

ŠKOLNÍ 558/10

PSČ

407 46

Kraj

ÚSTECKÝ

Telefon/Fax

412383297 / 412383315

E – mail

[email protected]

IČ:

72742526

DIČ:

CZ72742526

ZŘIZOVATEL

Název: Adresa:

MĚSTO KRÁSNÁ LÍPA

Obec

KRÁSNÁ LÍPA

Ulice

MASARYKOVA 246/6

PSČ

407 46

Datum zřízení:

1. 1. 2003

Poslední aktualizace v síti škol:

1. 4. 2006

IZO právnické osoby:

600 076 334

IZO školy:

102 065 250

ŘEDITEL ŠKOLY

Jméno: Kontakt:

RNDR. IVANA PREYOVÁ

telefon

412 383 315

fax

412 383 315

e-mail

[email protected]

Jmenování do funkce:

1.1.2003

KOORDINÁTOR TVORBY ŠVP ZV

Jméno: Kontakt:

MGR. RADKA KOTULIČOVÁ

telefon

412 383 297

fax

412 383 315

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 3

2. CHARAKTERISTIKA ŠKOLY

Základní škola a Mateřská škola Krásná Lípa, příspěvková organizace je škola úplná s 1. - 9. postupným ročníkem. V 1. - 8. postupném ročníku jsou 2 třídy, v 9. ročníku byly třídy sloučeny. Ve škole je tedy celkem 17 tříd. Kapacita školy je 500 ţáků, v průměru se počet ţáků denního studia pohybuje kolem 360, kromě ţáků z Krásné Lípy navštěvují naši školu i ţáci dojíţdějící z okolních obcí – Rybniště a Doubice. Kaţdý integrovaný ţák má vypracován na základě doporučení PPP nebo SPC vlastní individuální vzdělávací plán, který je pravidelně aktualizován a doplňován. Zájmové vzdělávání se uskutečňuje ve školní druţině ve 2 odděleních.

VYBAVENÍ ŠKOLY Ke své činnosti vyuţívá škola celkem tři budovy. V hlavní budově je patnáct kmenových tříd 2. - 9. ročníku a devět odborných učeben (pracovní činnosti - školní dílny a kuchyňka, informatika I a II – obě s připojením na internet, 2 učebny jazyků, výtvarná dílna, odborné učebny pro výuku hudební výchovy, fyziky a chemie). Jsou zde kanceláře ředitele a zástupkyně ředitele pro ZŠ, sborovna, kabinety, sklady, spisovna, kotelna a byt školníka. V budově školní druţiny jsou dvě třídy 1. ročníku se sborovnou a kabinetem a dvě oddělení školní druţiny s malou tělocvičnou a prostory vyuţívané pro mimoškolní činnosti. V budově školní jídelny se nachází kuchyň, dvě jídelny, kancelář vedoucí školní jídelny, kancelář školy, sklady a dvě třídy vyuţívané Základní uměleckou školou v Rumburku. Podmínky pro výuku jsou v hlavní budově vyhovující. Efektivitu výuky příznivě ovlivňuje vyuţívání odborných učeben a postupně se zlepšující vybavení pomůckami a novým školním nábytkem. Jednou z priorit školy ve výuce i v běţném chodu školy je vyuţívání informačních a komunikačních technologií. Z toho vychází i vybavenost školy touto technikou. Pro výuku nejen ICT, ale i dalších předmětů jsou určeny 2 učebny informatiky (celkem 24 PC stanic + 2 notebooky). Pro práci ţáků jsou další počítače v kmenových třídách a na chodbách školy. Učitelé mají k dispozici 5 notebooků a 2 počítače ve sborovně. Počítače v učebnách informatiky a ve sborovně jsou propojeny do počítačové sítě, přes kterou mají ţáci i učitelé přístup na Internet. Kaţdý pracovník školy a kaţdý ţák školy má své přístupové heslo do školní počítačové sítě, svůj prostor na serveru pro ukládání dat a svou e-mailovou schránku s adresou. Škola má v současné době jiţ 3 interaktivní tabule (učebna informatiky II, učebna jazyků a 1.třídy). Škola po technické stránce disponuje vybavenou učebnou dílen, učebnou domácích nauk i výtvarnou dílnou. Škola je dobře vybavena učebnicemi a učebními pomůckami, při výuce různých předmětů je vyuţíván výukový SW. Pro další studium a práci ţáků i pedagogů je k dispozici školní knihovna. Literatura, učebnice, učební pomůcky a výukový SW jsou průběţně doplňovány o nové. Na odborné učebny navazují kabinety a sbírky učebních pomůcek. Pro dodrţování pitného reţimu pracovníků školy i ţáků slouţí školní bufet a nápojový automat pro učitelé. V době volna a přestávek ţáci mohou vyuţívat všech prostor školy včetně sportovního

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 4

areálu (od jara do podzimu), počítačové koutky, učebnu informatiky s připojením na internet. Ve třídách mají odpočinkové zóny. Zdravé a příjemné klima školy vytváří společně ţáci, učitelé i rodiče. Snaţíme se vytvořit pro všechny skupiny prostředí otevřené, prostředí důvěry a spolupráce. Pedagogičtí pracovníci vzájemně spolupracují na školních projektech a akcích, vedou ţáky k otevřené komunikaci. Problémy ţáků řeší třídní učitel na tzv. třídnických chvilkách, snaţí se vést ţáky k demokracii a odpovědnosti. Třídní kolektivy pracují na projektech zaměřených na tvorbu kolektivu, týmu a respektování druhých. Na škole pracuje asistent pedagoga, který je k dispozici dětem i rodičům. Na škole také pracuje školní senát, který má moţnost podílet se na chodu školy, vznášet připomínky a náměty. Schází se nepravidelně, dle potřeby, pořádá vlastní akce a pravidelně vyhlašuje celoroční soutěţ zaměřenou na aktivitu ţáků. Dětem naší školy navíc nabízíme celou škálu mimoškolních aktivit, krouţků - divadelní, pěvecký, keramický, počítačový, cyklistický atd. Velmi dobrých výsledků dosahuje cyklistický krouţek a

sportovní oddíl řecko-římského zápasu, který se zúčastní řady celostátních i mezinárodních

soutěţí. Folklorní soubor Křiničánek, který pracuje jako občanské sdruţení patří ke špičkovým souborům regionu. Škola má dále dlouholetou tradici sborového zpěvu, na škole pracuje dětský pěvecký sbor a od školního roku 2005-2006 po ukončení činnosti občanského sdruţení Lipka se škola stala pořadatelem festivalů dětských pěveckých sborů. Naši ţáci mají moţnost vybrat si z řady volitelných předmětů podle svého zájmu. Velkou pozornost věnujeme integraci ţáků se SVPU.

CHARAKTERISTIKA PEDAGOGICKÉHO SBORU Pedagogický sbor tvoří ředitel, zástupce ředitele pro ZŠ, přibliţně 25 učitelů vč. 1 výchovného poradce a 2 vychovatelky školní druţiny a 1 asistentka pedagoga. Sbor je smíšený s většinovou převahou ţen, věkově je pestrý – od mladých spolupracovníků aţ po zkušené kolegy. Vysokoškolské pedagogické vzdělání má 14 učitelů. Někteří učitelé 1. i 2. stupně a vychovatelky v druţině mají středoškolské vzdělání. Pedagogický sbor se průběţně zdokonaluje ve schopnosti týmové práce formou různých seminářů a dílen ve své pedagogické odbornosti. V uplynulých letech téměř 100 % pedagogů prošlo úrovní Z ve školení práce na počítači v projektu PI SIPVZ, nově příchozí učitelé práci s počítačem ovládají. Důsledkem této počítačové gramotnosti je rutinní práce na počítači, ovládání programu pro vedení školní matriky, komunikace prostřednictvím elektronické pošty a vyuţívání výpočetní, komunikační a prezentační techniky ve vhodných případech i ve výuce ţáků.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 5

DLOUHODOBÉ PROJEKTY, MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Důleţitým prvkem aktivace ţáků je celoškolní celoroční projekt DĚTI DĚTEM, ve kterém jednotlivé třídy prezentují vybrané státy, kraje či města. Ţáci napříč ročníky dle svých zájmů a schopností pod vedením třídního učitele podílejí na dílčích úkolech a výstupech. Velmi významným prvkem výuky se staly projektové týdny, které v sobě zahrnují přednášky, exkurze, práci ve skupinách, soutěţe: → týden ţivotního prostředí → týden Země → týden za zdravý ţivotní styl Téma projektů volíme podle věkových skupin, podle náplně učiva nebo reagujeme na aktuální dění ve společnosti. Některé projekty jsou třídní, jiné ročníkové či školní. O rozsahu zapojení třídy do školního projektu rozhodují ţáci se svým třídním učitelem. Ve škole byl vytvořen program EVVO, v jehoţ rámci např. třídíme odpady – papír, plasty, hliník a víčka od PET lahví, máme vytvořený Ekokodex. Ve školním roce 2004-2005 získala škola titul Ekoškola a je zapojena do mezinárodního programu Globe. Škola od roku 2003 udrţuje kontakt s Mittelschule Zittau a Mittelschule Neukirch, velmi intenzivně spolupracuje s Naturschutzentrem v Neukirchu. Předmětem jsou pravidelné vzájemné návštěvy a spolupráce v některých oblastech (př. oblast environmentální výchovy a vzdělávání). SPOLUPRÁCE S RODIČI A JINÝMI SUBJEKTY Rodiče mohou školu navštívit kdykoliv po vzájemné dohodě s vyučujícím, v době konzultačních hodin a třídních schůzek, škola pořádá pro rodiče přednášky, společné odpoledne her, adventní trhy, školní akademii a výstavy. Při škole pracuje → Občanské sdruţení rodičů – Rodiče pro školu, jehoţ základním cílem je podporovat školu v mimoškolních aktivitách a vyţití dětí a k větší podpoře rozvoje jejich talentu ve všech oblastech. → Školská rada, která byla zřízena ze zástupců obce, učitelů a rodičů v roce 2002. Její členové projevují o dění ve škole velký zájem a svými podněty přispívají k jejímu neustálému vylepšování. Základem vzdělávání a výchovy integrovaných ţáků je úzká spolupráce s PPP Rumburk a SPC Rumburk. V oblasti EVVO spolupracujeme se Správou NPČŠ, obecně prospěšnou společností České Švýcarsko a ZO svazu ochránců přírody Tilia Krásná Lípa. O dění ve škole dává škola pravidelně vědět ve čtrnáctideníku Vikýř, o větších událostech informuje v Děčínském deníku. Škola má rovněţ vlastní internetové stránky.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 6

3. CHARAKTERISTIKA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU

Východiskem pro tvorbu ŠVP HUP byl Modelový školní vzdělávací program pro základní vzdělávání Tvořivá škola, který se zaměřuje se na uplatnění principů českého činnostního učení ve vzdělávacím procesu, a tím navazuje jak na Komenského tradice v naší zemi, tak na vynikající snahy českých reformních škol a jejich učitelů. Atmosféra školní práce zdůrazňuje především pozitivní vztah mezi učitelem a ţákem. Ţák je aktivním subjektem výchovně vzdělávacího procesu, ve kterém vţdy sledujeme dva základní cíle – výchovný a vzdělávací.

Cílem výchovným je naučit ţáka eticky nejlepším způsobem jednat a dát mu prostor pro osvojení si souboru potřebných kompetencí pro takovéto jednání.

Vzdělávacím cílem je dosáhnout, aby si ţák osvojil soubor základních vědomostí ve vzájemných vazbách, při zdůraznění jejich aktivního logického a správného pouţívání v široké praxi a při řešení problémů. Příznivé atmosféře vyučovacího procesu napomáhá schopnost učitele docílit, aby: → činnosti při vyučování měly klidný průběh; → ţák pracoval svým tempem a postupně je podle svých maximálních moţností přizpůsoboval tempu třídy; → ţáci neproţívali pocity úzkosti, strachu, křivdy aj.; → zpětná vazba „ţák – učitel“ byla vyuţívána v kaţdé vyučovací hodině, neboť upozorňuje na prvopočáteční problémy ţáka, které je moţné řešit vhodnou diferenciací průběţně a individuálně přímo ve vyučování; → ţáci dostávali dostatečný prostor na pochopení učiva a jeho procvičení.

Záměr pozitivní změny v atmosféře školy vyţaduje od vyučujících zamýšlet se nad svojí výchovnou prací a formulovat svou pedagogickou činnost z různých pohledů:

Přístup učitele k ţákovi: → ke kaţdému je třeba přistupovat s úctou, s náklonností, s vírou v jeho síly a moţnosti, s patřičnou pozorností → se zásadovostí v případě, ţe se v chování ţáka objeví odchylky od běţných norem Je třeba dodrţovat vzájemnou úctu a definovat jasné základní poţadavky na kázeň.

Příznivé mikroklima ve třídě se utváří: → jiţ příchodem učitele – tónem, jakým třídu osloví → řečí učitele – je-li klidná, ale bez lhostejnosti → schopností vést ţáky tak, aby se nebáli zkoušení a sami své vědomosti prezentovali → tím, ţe ţák dostává moţnost vyjádřit se k učenému a ţe je mu dáván prostor ukázat to, co si sám připravil

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 7

Máme-li dítě naučit dobrým způsobům jednání, musíme je průběţně vést k poznání základních etických principů. a) Uvědomme si, ţe ze zkušenosti víme, ţe kaţdé dítě usiluje o pěkné citové záţitky (např. večerníčky nebo pohádky). b) Uvědomme si, ţe si dítě vybírá ty hodnoty, které jsou pozitivní, nechce představovat při hře zlou postavu, raduje se z toho, kdyţ všechno dobře dopadne. c) Uvědomme si obsah citového ţivota dítěte – jak na dítě negativně působí, kdyţ se setkává s hrubostí a násilím, které vítězí. d) Uvědomme si, ţe člověk ve svém mládí vstřebává náladu okolí a nese ji dále svým ţivotem. Psychologie dokládá, ţe u člověka trvají ty formy cítění, které u něho převaţovaly v době prepubertální, pubertální i postpubertální. Dokáţeme-li dát ţákům ve škole mnoho záţitků citově kladné povahy, jak si to většina z nich ţádá, přispějeme k tomu, ţe v celkovém charakteru cítění dítěte nabudou převahu tendence tvůrčí – optimismus, radost, jistota. Ve tvořivé škole by ve vyučování i mimo něj měl být prostor pro dostatek dětské radosti. Z uvedeného logicky vyplývá také motivační název našeho školního vzdělávacího programu, který zní „HREJ SI, UČ SE, POZNÁVEJ“, dále jen ŠVP HUP

ŠVP HUP vychází v souladu s RVP ZV z poznatků, ţe: → v základním vzdělávání jde o to, aby si ţáci osvojili základní poznatky o ţivotě kolem sebe, (nelze naučit vše, k čemu lidstvo v poznání došlo); → k učení je třeba ţáky motivovat a činit je zajímavým a přiměřeným jejich věku; → nejlepších a trvalých výsledků lze dosáhnout na základě porozumění určitému jevu, k tomu lze dospět tehdy, kdyţ ţák zapojí do učení co nejvíc smyslů, kdyţ bude provádět činnosti, pozorovat, hovořit o nich, vyslovovat závěry – objevovat; → chceme-li dosáhnout dobrých výsledků u všech ţáků, musíme jim dát prostor pro učení, protoţe stejných výsledků nelze dosáhnout u všech ţáků za stejnou dobu; → kvalitu vzdělávání neurčuje mnoţství poznatků, ale jejich propojenost, smysluplnost a pouţitelnost pro ţivot; → efektivitu vzdělávání nelze zaloţit jen na posuzování chyb ţáků a na přípravě (připravenosti) pro přijímací zkoušky, ale je nutné vyuţít nové mechanismy k hodnocení výsledků vzdělávání postavené na průběţném hodnocení činností ţáků, na ověřování schopnosti řešit problémy komplexně a na celkovém posunu ţáka nejen v kvalitě vědomostí a rozvoji dovedností, ale zejména v komplexním rozvoji osobnosti ţáka; → pozitivně laděné hodnotící soudy, uţívané průběţně, mají vyšší motivační hodnotu a vedou k celkově dobrému zvládání učiva.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 8

VÝCHOVNÉ A VZDĚLÁVACÍ STRATEGIE NAŠÍ ŠKOLY Společné postupy na úrovni školy, dodrţované všemi učiteli ve výuce i mimo ni. Prostřednictvím těchto strategií a postupů škola cíleně utváří a rozvíjí klíčové kompetence ţáků. KOMPETENCE K UČENÍ 

Vedeme ţáky k zodpovědnosti za jejich vzdělávání a připravujeme je na celoţivotní učení



Cíleně učíme ţáky pracovat v týmech a rozdělit si role.



Dáváme jim příleţitost zúčastnit se různých soutěţí a olympiád.



Na praktických příkladech blízkých ţákovi vysvětlujeme smysl a cíl učení a posilujeme pozitivní vztah k učení.



Podporujeme samostatnost a tvořivost.



Učíme ţáky plánovat, organizovat a vyhodnocovat jejich činnost.



Ve výuce při zavádění nových pojmů se zaměřujeme na činnostní učení.



Učíme ţáky vyhledávat, zpracovávat a pouţívat potřebné informace v literatuře a na internetu a v dalších informačních zdrojích.



Při výuce vyuţíváme učební pomůcky ke snazšímu porozumění a naučení nového učiva



V některých vyučovacích předmětech podporujeme vyuţívání výpočetní techniky.



Snaţíme se prolínat učivo jednotlivých předmětů tak, aby ţáci viděli smysluplnost výuky daných předmětů.



Pro efektivní učení vyuţíváme různé formy a metody práce.



Uplatňujeme individuální přístup k ţákovi.



Motivujeme k učení – snaţíme se cíleně vytvářet takové situace, v nichţ má ţák radost z učení.



Při hodnocení pouţíváme ve zřetelné převaze prvky pozitivní motivace.



Vedeme ţáky k sebehodnocení.

KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ 

Podněcujeme ţáky k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a ke správnému řešení problému.



Vytvářením praktických problémových úloh a situací učíme ţáky prakticky problémy řešit.



Na modelových příkladech ve svých předmětech naučíme ţáky algoritmu řešení problémů.



Podporujeme různé přijatelné a netradiční (originální) způsoby řešení problému.



Vedeme výuku tak, aby ţáci hledali různá řešení problémů a svá řešení si dokázali obhájit.



Podporujeme týmovou spolupráci při řešení problémů.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 9



Podporujeme vyuţívání moderní techniky při řešení problémů.



Při řešení problémů učíme ţáky pouţívat metodu „brainstormingu“.



Učíme ţáky, jak některým problémům předcházet.



V rámci projektu spolu se ţáky řešíme dané problémy a napomáháme při plánování, přípravě, realizaci i hodnocení.



Spolu se ţáky řešíme situace vzniklé při vyučování i mimo něj.



Vedeme ţáky k aktivnímu přístupu při řešení problémů, k vyslechnutí názorů druhých, k diskuzi, vyjádření vlastního postoje, k pomoci druhému.



Nabízíme pomoc výchovného poradce a metodika školní prevence.



Ve škole i při mimoškolních akcích průběţně monitorujeme, jak ţáci řešení problémů prakticky zvládají.



K řešení problémů vyuţíváme často 

činnostní učení s konkrétním názorem



metodu dramatické výchovy.

KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ 

Zaměřujeme se na rozvíjení komunikačních dovedností ţáků.



Klademe důraz na „kulturní úroveň“ komunikace.



Netolerujeme agresivní, hrubé, vulgární a nezdvořilé projevy chování ţáků, zaměstnanců školy i rodičů.



Vedeme ţáky k tomu, aby otevřeně vyjadřovali svůj názor podpořený logickými argumenty.



Učíme ţáky dodrţovat pravidla diskuze, respektovat různá stanoviska.



Učíme ţáky publikovat školní časopis a prezentovat své názory a myšlenky.



Podporujeme přátelskou komunikaci mezi ţáky z různých tříd, ročníků, věkových kategorií.



Vedeme ţáky k pozitivnímu vnímání své školy, své obce, sebe a ostatních lidí.



Vedeme ţáky k tomu, aby uměli prezentovat výsledky své práce před ostatními spoluţáky.



Vedeme ţáky k pozitivní prezentaci svojí školy na veřejnosti.



Připravujeme ţáky na zvládnutí komunikace s jinými lidmi v obtíţných a ohroţujících situacích.



Důsledně vyţadujeme dodrţování pravidel stanovených ve školním řádu a umoţňujeme ţákům podílet se na sestavování pravidel pro třídu.



Učíme ţáky naslouchat druhým, jako nezbytný prvek účinné mezilidské komunikace.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 10

KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ 

Rozvíjíme u ţáků schopnost spolupracovat a respektovat práci vlastní i druhých.



Uplatňujme skupinovou práci ţáků, vzájemnou pomoc při učení.



Provádíme praktická cvičení, při kterých analyzujeme sociální role a vztahy společně s ţáky vytváříme pravidla práce v týmu a vzájemné spolupráce.



Učíme ţáky kriticky hodnotit práci (význam) týmu, svoji práci (význam) v týmu i práci (význam) ostatních členů týmu.



Vytváříme příjemnou atmosféru ve škole a dobré mezilidské vztahy.



Napomáháme rozpoznávání nevhodného a rizikového chování a jeho moţných důsledků.



Dbáme na dodrţování společně stanovených pravidel chování.



Vedeme ţáky k posilování vlastního sebevědomí na základě poznání sebe a druhých



Učíme ţáky odmítavému postoji ke všem negativním projevům a vlivům, které narušují dobré vztahy.



Usilujeme o akceptování zkušeností, názorů jiných.



Diskutujeme nad problémy, učíme ţáky asertivně vyjádřit a obhájit svůj názor.



Posiluje vnímavost k potřebám vrstevníků, dospělých, starých, nemocných a postiţených lidí.



Podporujeme integraci ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami do třídních kolektivů.



Netolerujeme projevy rasizmu, xenofobie a nacionalismu.



Průběţně monitorujeme sociální vztahy ve třídě, skupině.

KOMPETENCE OBČANSKÉ



Vedeme ţáky k tomu, aby se řídili podle předem daných a domluvených pravidel.



Důsledně dbáme na dodrţování pravidel chování ve škole.



Respektujeme individuální rozdíly mezi lidmi.



Vedeme ţáky k sebeúctě a úctě k ostatním lidem.



Seznamujeme ţáky s právy a povinnostmi dítěte.



Netolerujeme sociálně patologické projevy chování (drogy, šikana, kriminalita



mládeţe).



Netolerujeme projevy rasizmu, xenofobie a nacionalismu.



Netolerujeme agresivní, hrubé, vulgární a nezdvořilé projevy chování ţáků,

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 11



zaměstnanců školy i rodičů.



Připravujeme ţáky k zvládání mimořádných situací ( evakuační plán školy ).



Aktivně zapojujeme ţáky do kulturního dění školy, města a regionu.



Vedeme ţáky k tomu, aby se dle svých schopností a moţností zapojovali do výtvarných, sportovních a vědomostních soutěţí.



Připravujeme různá vystoupení pro veřejnost.



Realizujeme akce se zapojováním ţáků, rodičů a veřejnosti.



Realizujeme akce společně s mateřskou školou.



Realizujeme projekty s ekologickou výchovou a zaměřené na zdravý ţivotní styl.



V rámci projektů motivujeme ţáky k ochraně zdraví a ţivotního prostředí.



Organizujeme sběr papíru a PET lahví, kaštanů, třídíme odpad ve školní budově.



Vedeme ţáky k tomu, aby dle svých moţností upravovali a udrţovali školní areál.



Organizujeme výlety, exkurze.



Organizujeme výměnné pobyty ţáků s partnerskými školami pro zlepšení jazykových dovedností, poznání ţivota v sousedních zemích

KOMPETENCE PRACOVNÍ 

Vedeme ţáky k pozitivnímu vztahu k práci. Ţádnou prací netrestáme. Kvalitně odvedenou práci vţdy pochválíme –slovně i písemnou formou.



Při výuce vytváříme podnětné a tvořivé pracovní prostředí. Měníme pracovní podmínky, ţáky vedeme k adaptaci na nové pracovní podmínky.



Důsledně ţáky vedeme k dodrţování vymezených pravidel, ochraně zdraví a k plnění svých povinností a závazků.



Vedeme ţáky k samostatnosti (plánování, organizace, realizace, dokončení práce, ohodnocení práce a úklid, tématické referáty).



Různými formami (exkurze, film, beseda, apod.) seznamujeme ţáky s různými profesemi.



Cíleně posilujeme (motivujeme) ţáky k dosaţení jimi vhodně zvoleného dalšího studia (budoucího povolání).

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 12

KLÍČOVÉ KOMPETENCE

Vzdělávací program ŠVP HUP se v plném rozsahu ztotoţňuje s výchovně vzdělávacími cíli a kompetencemi uváděnými v RVP ZV: 1. Osvojit si strategii učení a být motivován pro celoţivotní učení. 2. Tvořivě myslet, logicky uvaţovat a řešit problémy. 3. Všestranně a účinně komunikovat. 4. Spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. 5. Projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost. 6. Projevovat pozitivní city v chování a v proţívání ţivotních situací; vnímavost a citové vztahy k lidem, svému prostředí i k přírodě. 7. Aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví. 8. Ţít společně s ostatními, být tolerantní a ohleduplný k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám. 9. Poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými moţnosti a uplatňovat je při rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému ţivotu a k posilování funkcí občanské společnosti. K jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají.

Rozvíjení klíčových kompetencí v 1. a 2. období základního vzdělávání KOMPETENCE K UČENÍ Pro rozvíjení této kompetence u ţáků v 1. - 5. ročníku je třeba: 

dát ţákům k učivu, pokud je to moţné, vţdy konkrétní názor, aby bylo učivo ţákům předkládáno s vyuţitím co nejvíce smyslů, zejména zraku, hmatu a sluchu



nechat ţáky individuálně s názornými pomůckami manipulovat, pozorovat, třídit a rozlišovat



dbát, aby kaţdý nový činnostní postup měl určitý didaktický cíl, přivést ţáky k úvahám o problému, k vyjádření svých závěrů, k znovuobjevování poznatků



klást důraz na porozumění učivu a návaznost mezi jednotlivými poznatky



snaţit se podporovat čtení s porozuměním



nechat ţáky vyjadřovat se k přečtenému textu a stručně vyprávět jeho obsah



dát příleţitost k vyuţívání ţákovských zkušeností ve výuce



podporovat tvořivou činnost ţáků



klást na ţáky v učivu přiměřené nároky, vést je k dobrému zvládnutí základního učiva a dát jim k tomu takový časový prostor, který zohledňuje individuální schopnosti jednotlivých ţáků

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 13



pomáhat podpořit sebedůvěru ţáků v jejich schopnosti



upozorňovat na konkrétní vyuţití vědomostí a dovedností v ţivotě



vést je k sebehodnocení a pochopení, proč se danému učivu učí



vytvářet návyky k pozdějšímu samostatnému učení



domácí úkoly směřovat k procvičování učiva, které ţáci ve škole zvládli



individuálně vést ţáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů neţ jsou školní materiály

KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ Činnostní učení je zaloţeno na předkládání problémů a úkolů ke konkrétnímu řešení kaţdým ţákem, dbá se na to, aby se ţáci v úkolu orientovali, přitom: 

ţáci třídí, rozlišují, seskupují, přidávají i vyřazují určité pojmy, pomůcky nebo připravené kartičky s údaji vzhledem k tomu, co mají sledovat



podle svého uváţení ţáci na základě uvedených činností nacházejí shodné, podobné nebo naopak odlišné znaky



postupujeme od jednoduchých problémů ke sloţitějším



na základě pochopení sami ţáci navrhují a provádějí obměny činností



objevené poznatky aplikují v obdobných situacích, které sami vymýšlejí, mají moţnost vyuţívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti



podporujeme účast ţáků, podle jejich schopností, v různých soutěţích, zvláště tvořivých to znamená takových, kde je třeba uvaţovat a hledat nové způsoby řešení úloh nebo zpracovávání údajů



ţáky vedeme k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem, došli ve své činnosti k závěru, našli řešení



různé závěry, řešení a rozhodnutí ţáků je necháváme obhajovat



umoţňujeme ţákům vyhledávání nových informací, jejich třídění i propojování s učivem

KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ K rozvíjení této kompetence poskytuje činnostní učení ve všech vyučovacích předmětech v 1. a 2. období mnoho vhodných příleţitostí, jelikoţ je s kaţdou činností spojena komunikace mezi ţáky navzájem i mezi ţáky a učitelem. Je třeba pamatovat no to, ţe má- li se tato kompetence vytvářet je nutné: 

nechat ţáky při kaţdé jejich činnosti hovořit o pozorovaném jevu nebo o jejich způsobu řešení daného úkolu



přijímat ţákovské názory vyjádřené často neodborně, následně je upřesňovat, vyjadřovat uspokojení nad správnými závěry ţáků a povyšovat je na objev



umoţnit ţákům hovořit o poznaných souvislostech a zkušenostech z jejich ţivota



dávat ţákům prostor k vyjádření vlastního názoru



učit ţáky naslouchat názorům spoluţáků, vyuţívat moţností respektovat se navzájem



zkusit hovořit o pozorováních v přírodě, o zajímavých poznatcích z četby nebo ze sledování naučných pořadů



do výuky českého jazyka zařazovat jednoduchá mluvní cvičení na zvolené téma



v matematice vymýšlet slovní úlohy, otázky, vyvolávat se mezi sebou navzájem

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 14

o názorech diskutovat,



hovořit o postupu ve sloţitější početní úloze, zkusit druhým poradit s řešením, ptát se mezi sebou na problémy v učivu



ve výtvarné a hudební výchově nechat ţáky pokusit se vyjadřovat dojmy z uměleckého díla

KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ Individuální činnosti zařazované do výuky jsou střídány činnostmi ţáků ve dvojicích, to vyţaduje spolupráci, vzájemnou domluvu a respektování se navzájem, proto dbáme na to, aby: 

se ţáci podíleli na stanovení pravidel pro práci v různě velkých skupinách a respektovali je



se učili vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu



v případě potřeby dokázali poţádat o pomoc a sami byli ochotni pomoc, podle svých moţností poskytnout



vzájemná komunikace byla vedena v příjemné atmosféře, tomu mimo jiné napomáhá i vhodné oslovování ţáků mezi sebou

KOMPETENCE OBČANSKÁ Činnostní učení prolíná výukou všech předmětů, ţáci cítí sounáleţitost s třídním kolektivem, neboť jsou často ve vzájemném hovoru, dotazují se mezi sebou, diskutují o řešení problémů, vyprávějí si různé zkušenosti aj. Tento ráz výuky vede ţáky: 

k vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí



ke snaze si mezi sebou pomáhat, uznávat se a oceňovat nápady druhých



k snaze o co nejlepší plnění svých povinností i uvědomování si svých práv. Ţáci pak také snáze respektují témata vztahující se k péči a ochraně jejich zdraví

KOMPETENCE PRACOVNÍ Tyto kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjejí ve všech vyučovacích předmětech spolu s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Zaměřujeme se na: 

dosaţení zručnosti ţáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů- udrţování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí



samostatnou přípravu jednoduchých pomůcek pro výuku ţáky



dodrţování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech



poznávání různých oborů lidské činnosti, jejich výsledků a významu pro ostatní lidi

Vzdělávací program pro 3.období (2.stupeň) Druhý stupeň základního vzdělávání navazuje na výstupy z 2. období ZV,

v určitém rozsahu

zachovává činnostní způsoby učení. Výuka spočívá na porozumění učivu ţáky, na vyuţívání co nejvíce smyslů při seznamování se s novými poznatky i při jejich procvičování, na vzájemné komunikaci mezi učitelem a ţákem i mezi ţáky navzájem. Ţáci jsou vedeni k pozorování předkládaného jevu, k hovoru o pozorovaném, k znovuobjevování poznatků. Snaţíme se průběţně o vyuţitelnost poznatků v ţivotě, o vytváření vazeb mezi probíranou učební látkou a světem kolem nás, o vyuţití ţákovských zkušeností.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 15

Kromě výuky jazyků, které je věnován značný počet vyučovacích hodin se snaţíme podpořit téţ vzdělanost technickou, ve které by byla mezipředmětově propojena výuka matematiky, fyziky, informatiky, pracovních činností i výtvarné výchovy. Na 2. stupni nám ve škole zůstávají ţáci, z nichţ většina má zájem pokračovat ve studiu na středních odborných školách ( průmyslových, ekonomických zdravotních aj.) a středních odborných učilištích. Je třeba, aby jejich základní vzdělání bylo dobrým základem pro toto jejich odborné, v mnoha případech technické, studium. Do výuky na 2. stupni základního vzdělávání proto zařazujeme v matematice, v oblasti přírodovědných předmětů činnosti a pokusy. Vzdělávací program vytváří prostor na vytváření vazeb mezi školskou výukou a světem, který ţák zná, ve kterém se orientuje. Ţák své poznatky vyuţívá hlavně pro splnění poţadavku učitele a školy. Mimo školu jsou jeho vědomosti většinou bezcenné a téměř nepouţitelné. Jsou proto brzy odloţeny. Svět kolem nás je plný technických zázraků moderní doby. Ţáci chodí mnoho let do školy a téměř

nic ze světa techniky, která je obklopuje, jim škola ve výuce neobjasní a oni nemají ani

moţnost se nějakým technickým problémem ve škole zabývat. V ţivotě dnes pouţíváme sloţitou techniku. Do ní je vloţeno mnoho poznatků. Je potřeba udrţet a prohloubit vztah mezi teoretickými fyzikálními a matematickými znalostmi a technikou, vyuţít znalostí ţáka k pochopení techniky, která ho v ţivotě provází, buď přímo nebo nepřímo. Vědomí pouţitelnosti toho, co své ţáky učíme, je prvním krokem ke smysluplnému vzdělávání a ke snadnému dobrému pozdějšímu uplatnění ţáka v dalším zvoleném studiu. Navíc je velmi vhodné, aby i ten, kdo nebude pokračovat v technickém studiu, rozuměl alespoň základně tomu, co ho v ţivotě na kaţdém kroku obklopuje. Vyučovací hodiny mají činnostní ráz, ţáci při výuce provádějí pokusy, učili se měření fyzikálních veličin, poznávají techniku, která je kolem nich, sami hovoří o tom, co znají ze svého okolí, seznamují se s praktickým vyuţíváním probíraného fyzikálního učiva. Náš školní vzdělávací program je připraven tak, aby si ţáci v průběhu 6. - 9. ročníku : a) osvojili strategii učení a byli motivováni pro celoţivotní učení b) přistupovali tvořivě k různým úkolům a pokusům c) logicky uvaţovali a nebáli se vyjádřit svůj názor na určitý problém d) mezi sebou navzájem komunikovali a brali v úvahu názory druhých e) respektovali vytvořená pravidla a zodpovědně se stavěli k určeným úkolům f) projevovali se mezi spoluţáky pozitivně ve škole i mimo školu g) dovedli chránit své fyzické i duševní zdraví h) byli tolerantní a ohleduplní k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám i) vnímali problémy ve svém prostředí i v přírodě a zkusili navrhnout, jak je řešit j) poznali své moţnosti, svá pozitiva a uplatňovali je při rozhodování o své vlastní profesní orientaci

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 16

ZABEZPEČENÍ VÝUKY ŢÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI: Na naší škole integrujeme ţáky se specifickými poruchami učení nebo chování a ţáky se sociálním znevýhodněním do běţných tříd. Integrovaní ţáci jsou vzděláváni podle individuálních vzdělávacích plánů, které jsou zpracovány třídním učitelem ve spolupráci s výchovným poradcem, zástupcem pedagogicko-psychologické poradny, rodiči, příp. dalšími odborníky. Schvaluje ho ředitel školy.

→ Vzdělávání ţáků se specifickými vývojovými poruchami učení Svým obsahem se vzdělávací proces u ţáků se specifickými poruchami učení zásadně neodlišuje od vzdělávání ostatních ţáků. Prognóza ţáka se specifickými poruchami učení je vţdy individuální. Při výuce je třeba podporovat schopnost koncentrace ţáků, usměrňovat jejich hyperaktivitu a impulzivní jednání, které většinou poruchy učení provázejí. Škola zajistí: 

individuální práci s ţákem, respektování jeho pracovního tempa, časté opakování probraného učiva



vyuţívání reedukačních postupů podle druhu a stupně poruchy



přehledné a strukturované prostředí, pravidelnou relaxaci a reţim dne jednotný přístup všech vyučujících

→ Vzdělávání ţáků s poruchami chování Aby tito ţáci co nejúspěšněji naplnili školní vzdělávací program školy, kterou navštěvují, je nutné diferencovat výchovně vzdělávací postupy, formy a metody výchovné a vzdělávací práce. Škola zajistí: 

moţnost změn v uspořádání třídy pro skupinové vyučování a výchovné činnosti



širší moţnosti sportovního vyţití k uvolnění psychického a fyzického napětí



stanovený reţim dne

→ Vzdělávání ţáků se sociálním znevýhodněním Mezi ţáky se sociálním znevýhodněním patří ţáci z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním a ekonomickým postavením, kteří jsou častěji ohroţeni sociálně patologickými jevy. Proto je nezbytné i všem těmto ţákům věnovat specifickou péči v rozsahu, který potřebují. Cílem školy musí být integrace ţáků z odlišného kulturního a sociálně znevýhodňujícího prostředí, ochrana jejich minoritní kultury a podpora jejich úspěšnosti v majoritní společnosti. V rámci moţností škola vypracuje pro tyto ţáky individuální vzdělávací programy, které jim maximálně vyhovují. Škola zajistí: 

učitele, případně asistenta pedagoga, který své ţáky a jejich rodinné prostředí dobře zná, volí vhodné přístupy a vytváří ve třídě i škole příznivé společenské klima



individuální péči



odlišné metody a formy práce



pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu



spolupráci s psychologem, sociálním pracovníkem, příp. s dalšími odborníky

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 17

VZDĚLÁVÁNÍ MIMOŘÁDNĚ NADANÝCH ŢÁKŮ Škola chce vyhledávat a rozvíjet talent a mimořádné nadání ţáků. Při zjišťování mimořádného nadání ţáků bude spolupracovat s poradenským pracovištěm a na základě závěrů odborného vyšetření sestavuje a realizuje Individuální vzdělávací plán (IVP) se strukturou dle právní úpravy. Mimořádně nadaní ţáci mohou být přeřazeni do vyššího ročníku na základě komisionální zkoušky. Škola zajistí: 

výuku v diferencovaných skupinách podle nadání ţáka



školní práci, která odpovídá a rozvíjí úroveň jeho dovedností v oblasti jeho nadání



moţnost individuálně nebo skupinově navštěvovat vybrané bloky výuky ve vyšším ročníku.

Na základě doporučení PPP, SPC je moţné vzdělávat ţáka v určitém předmětu v jiném postupném ročníku. V současné době jiţ ve škole probíhá výuka cizího jazyka v diferencovaných skupinách podle úrovně jazykových dovedností ţáka s moţností přestupu mezi skupinami.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 18

UČEBNÍ PLÁN

Základní vzdělávání ţáků se realizuje v průběhu povinné devítileté školní docházky. Vzdělávací a výchovný proces je v RVP ZV na 3 období: 1. období –

1. - 3. ročník;

2. období –

4. - 5. ročník;

3. období –

6. - 9. ročník.

Kaţdé vzdělávací období má své specifické cíle a stanovené očekávané výstupy, které jsou pro 2. a 3. období závazné. Poznámky k učebnímu plánu 1. a 2. období Na 1. stupni jsme posílili hodinové dotace vyučovacím předmětům → Matematika

o 4 hodiny,

→ Český jazyk

o 8 hodin

→ Informatika

o 1 hodinu.

Ve vyučovacím předmětu Člověk a jeho svět je zahrnuta problematika aktuálních celoškolních projektů. Předměty Umění a kultura, Praktické činnosti a Člověk a jeho svět si podle potřeby můţe vyučující poskládat v rámci dané hodinové dotace. Ve všech ročnících se realizují jednotlivá průřezová témata, která jsou začleněna do jednotlivých předmětů. Poznámky k učebnímu plánu 3. období Na 2. stupni jsme posílili hodinovou dotaci v rámci povinných vyučovacích předmětů o 10 hodin. → Matematika o 1 hodinu, → Český jazyk

o 1 hodinu,

→ Informatika

o 3 hodiny

→ Výchova k občanství o 1 hodinu → Fyzika

o 1 hodinu

→ Zeměpis

o 1 hodinu

→ Umění a kultura o 2 hodiny. 2 hodiny týdně z volné časové dotace jsme vyuţili v 8.ročníku pro integrovaný předmět Člověk příroda a zdraví. Předmět integruje učivo Přírodopisu a Výchovy ke zdraví s časovou dotací 1+1 hodina. V rámci volitelných předmětů nabízíme ţákům moţnost vybrat si v kaţdém ročníku z aktuální nabídky nebo zařadit se do volitelných předmětů, které jsou realizovány celé 4 roky (př. Sborový zpěv, Dramatická výchova) Od 7. ročníku se vyučuje dvakrát týdně po hodině druhý cizí jazyk. Od 6. ročníku si mohou ţáci dále vybrat cvičení z matematiky a cvičení z jazyka českého, jejichţ náplní je zejména příprava na olympiády a v 9 .ročníku příprava na přijímací zkoušky. Volitelné předměty Člověk a domácnost a Člověk a volba povolání jsou nabízeny v rámci projektu Vzdělávejme se společně pro ţáky, kteří plní devátý rok školní docházky v niţším ročníku. Průřezová témata jsou součástí vyučovacích předmětů a nevyučují se samostatně.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 19

Vzdělávací oblast

Jazyk a jazyková komunikace

ročník

Vyučovací předmět český jazyk

1.

2.

3.

4.

5.

9

9

9

8

8

35

8

0

3

3

3

9

0

5

5

5

5

20

4

1

1

1

1

12

1

3

4

cizí jazyk matematika a její aplikace Informační a komunikační technologie

matematika

člověk a jeho svět

umění a kultura

4

informatika prvouka

0 1

2

3

přírodověda

0

vlastivěda

0

hudební výchova

minimální dispon. hodiny časová dotace

3

2

2

3

2

12

0

výtvarná výchova člověk a zdraví

tělesná výchova

2

2

2

2

2

10

0

člověk a svět práce

pracovní činnosti

1

1

1

1

1

5

0

18

18

22

22

22

Týdenní hodinová dotace a disponobilní hodiny

20

22

26

26

26

Hodinová dotace upraveného učebního plánu

20

21

25

26

26

104

14

minimum

Celkový týdenní počet hodin (maximum týdně)

118

Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace Matematika a její aplikace Informační a komunikační technologie Člověk a společnost Člověk a příroda

Umění a kultura Člověk a zdraví Člověk a svět práce Disponibilní časová dotace vázaná

Vyučovací předmět český jazyk cizí jazyk matematika informatika dějepis výchova k občanství fyzika chemie přírodopis člověk, příroda a zdraví zeměpis hudební výchova výtvarná výchova výchova ke zdraví tělesná výchova praktické činnosti člověk a povolání volitelné předměty minimum (maximum)

ročník

min.časová dotace 15 12 15 1 11

21

10 10

7.

8.

9.

5 3 4 1 2 1 2

4 3 4 1 2 1 2

4 3 4 1 2 1 2 2

3 3 4

2

2

2 1 2 1 2

2 1 2 1 2

1 1 1 2 1 2 1 1

3

24

Hodinová dotace upraveného učebního plánu Celkový týdenní počet hodin (maximum týdně) disponibilní časová dotace volná Ročník

Časová dotace

Anglický jazyk (jako druhý cizí jazyk)

7.-9. roč.

2

Německý jazyk (jako druhý cizí jazyk)

7.-9. roč.

2

Sborový zpěv

6.-9.roč.

1

Dramatická výchova

6.-9.roč.

1

Výtvarné činnosti

6.-9.roč.

1

Cvičení z matematiky

7.-9.roč.

1

Cvičení z jazyka českého Člověk a volba povolání (pro vycházející dříve neţ v 9. roč.)

7.-9.roč.

1

7.-8.roč.

1

Člověk a domácnost (pro vycházející dříve neţ v 9. roč.)

6.-7.roč.

1

Zeměpisná praktika

8.-9.roč.

1

Přírodovědný seminář

8.-9.roč.

1

Etická výchova

6.-9.roč.

1

Konverzace v anglickém jazyce

7.-9.roč.

1

Konverzace v německém jazyce

7.-9.roč.

1

Komunitní kruh

8 -9.roč

1

Člověk a domácnost

8 -9.roč

1

2 1 1 2 2 1 1 1 2 1

dispon.časová dotace volná 15 12 15 1 8 3 6 4 6 0 5

1

10

1

2 8 1 2

1

1 28 (30)

3 28 (30)

3 30 (32)

7 30 (32)

14

29

30

32

31

112

122

integrovaný předmět

Volitelné předměty

6.

1 2 1 1

1 1

10

5. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA

ŠVP – začlenění průřezových témat - 1. stupeň

Zkratky vzdělávacích předmětů

Zkratky průřezových témat

ČJ -

Český jazyk

OSV - Osobnostní a sociální výchova

NJ -

Německý jazyk

VDO - Výchova demokratického občana

AJ - Anglický jazyk

VEG - Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

M-

MUV - Multikulturní výchova

Matematika

ICT – Informatika

ENV - Environmentální výchova

Prv - Člověk a jeho svět (Prvouka)

MEV - Mediální výchova

Př -

Člověk a jeho svět (Přírodověda)

Vl -

Člověk a jeho svět (Vlastivěda)

Hv - Umění a kultura (Hudební výchova) Vv -

Umění a kultura (Výtvarná výchova)

Tv -

Člověk a zdraví (Tělesná výchova)

Pč - Pracovní činnosti

1) OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA a) OSOBNOSTNÍ ROZVOJ

1. ročník

2. ročník

3. ročník

4. ročník

5. ročník

Rozvoj schopností poznávání

Čj M

Čj M

Čj M

Čj M

Čj M

Sebepoznání a sebepojetí

Prv

Prv

Prv

Seberealizace a sebeorganizace

Prv Tv

Tv

Tv

Tv

Tv

Psychohygiena

Tv

Tv Prv

Tv Prv

Tv

Tv Př

M

M

M

M ICT

2. ročník

3. ročník

4. ročník

5. ročník

Nj,Aj

Nj, Aj

Nj Aj

Kreativita b) SOCIÁLNÍ ROZVOJ

1. ročník

Př

Poznávání lidí

Prv

Mezilidské vztahy

Prv

Prv

Nj, Aj

Př Nj, Aj

Komunikace

Čj

Čj

Čj Nj, Aj

Čj Nj, Aj

Kooperace a kompetice

Tv

M Tv

M Tv

M Tv

1. ročník

2. ročník

3. ročník

4. ročník

5. ročník

Př

Př

c) MORÁLNÍ ROZVOJ Řešení problémů a rozhodovací dovednosti Hodnoty, postoje praktická etika

Prv

Čj Prv

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 23

Prv

Př

Nj, Aj Čj Nj, Aj

M

Tv

2) VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO OBČANA

1. ročník

2. ročník

3. ročník

Občanská společnost a škola

4. ročník

5. ročník

Vl Vl ICT

Občan, občanská společnost a stát Formy participace občanů v politickém ţivotě

Prv

Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování

Vl

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 24

ICT

3) VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH Evropa a svět nás zajímá

1. ročník

Čj,projekt Děti dětem

2. ročník

Nj, Aj projekt Děti dětem

4. ročník

5. ročník

Čj, Čj,Nj ,Aj Čj, Hv,projekt Děti Čj, Nj, Aj Nj, Aj, projekt Děti Vl,ICT projekt Děti dětem projekt Děti dětem dětem dětem

Objevujeme Evropu a svět

Jsme Evropané

3. ročník

projekt Děti dětem

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 25

projekt Děti dětem

Nj , Aj ICT

Vl

Nj , Aj ICT

Nj, Aj, projekt Děti Vl, Nj, Aj dětem projekt Děti dětem

4) MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA

1. ročník

2. ročník

Kulturní diference

Lidské vztahy

Prv

Prv, Vv

3. ročník

4. ročník

Prv

Nj, Aj ,Vl

Prv, Vv

Čj

Etnický původ

Prv

Multikulturalita

Nj,Aj

Principy sociálního smíru a solidarity

5. ročník Vl

Nj ,Aj

Projekt Týden pro zdravý ţivot Vl

Nj , Aj ICT

Nj, Aj

Vl

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 26

5) ENVIROMENTÁLNÍ VÝCHOVA Ekosystémy

Základní podmínky ţivota

1. ročník Prv

2. ročník

3. ročník

4. ročník

5. ročník

Prv,Projekt Týden Prv, Projekt Týden Př, Projekt Týden Př, Projekt Týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden ŢP ŢP ŢP ŢP Projekt Týden Prv Projekt Týden Př, Projekt Týden Př, Projekt Týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden Země,Projekt týden ŢP ŢP ŢP ŢP

Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí

Prv

Prv

Př

Př Vl

Vztah člověka k prostředí

Prv

Prv

Př

Př

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 27

6) MEDIÁLNÍ VÝCHOVA a) RECEPTIVNÍCH ČINNOSTÍ

1. ročník

2. ročník

3. ročník

Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení

4. ročník Čj

5. ročník

Př

Čj

ICT

Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality

Př ICT

Čj

Čj

Př

Stavba mediálních sdělení

Čj

Vnímání autora mediálních sdělení

Čj

Fungování a vliv médií ve společnosti 6) MEDIÁLNÍ VÝCHOVA b) PRODUKTIVNÍ ČINNOSTI

1. ročník

Prv

Prv

2. ročník

3. ročník

4. ročník Čj ICT

Tvorba mediálního sdělení

Práce v realizačním týmu

Př

Projekt Děti dětem

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 28

Čj, Aj Nj, Projekt Děti dětem

Nj, Aj Vv

Čj Nj, Aj ICT, Projekt Děti dětem, Školní časopis

5. ročník Čj ICT

Nj , Aj Vv

Čj Nj, Aj ICT, Projekt Děti dětem,Školní časopis

ŠVP – začlenění průřezových témat - 2. stupeň

Zkratky vzdělávacích předmětů

Zkratky průřezových témat

ČJ – Český jazyk

OSV - Osobnostní a sociální výchova

AJ – Anglický jazyk

VDO - Výchova demokratického občana

NJ – Německý jazyk

EGS - Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

M – Matematika

MUV - Multikulturní výchova

Inf – Informatika

ENV - Environmentální výchova

D – Dějepis

MEV - Mediální výchova

OV – Občanská výchova F - Fyzika CH – Chemie Př – Přírodopis Z – Zeměpis HV – Umění a kultura (Hudební výchova) VV – Umění a kultura (Výtvarná výchova) TV – Tělesná výchova VZ – Výchova ke zdraví PČ – Pracovní činnosti

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 29

1) OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA a) OSOBNOSTNÍ ROZVOJ Rozvoj schopností poznávání

Sebepoznání a sebepojetí

6.ročník

7.ročník

OV, VZ, D, M, F, NJ, Aj OV, VZ, D, M, F, NJ, Aj Z, Př, Inf, PČ Z, Př, Inf, PČ OV, VZ, D, TV, NJ, Aj PČ, Z, Př, Inf, HV,

OV, VZ, D, TV, NJ, Aj PČ, Z, Př, Inf, HV, ČJ

8.ročník

9.ročník

OV, VZ, D, M, F, NJ, Aj Z, Př, Inf, PČ, CH

OV, VZ, D, M, F, NJ, Aj Z, Př, Inf, PČ, CH

OV, VZ, D, TV, NJ, Aj PČ, Z, Př, Inf, HV, CH

OV, VZ, D, TV, NJ, Aj PČ, Z, Př, Inf, HV, CH

Seberealizace a sebeorganizace

OV, VZ, D, TV, VV, M, F, OV, VZ, D, TV, VV, M, F, OV, VZ, D, TV, VV, M, F, OV, VZ, D, TV, VV, M, F ČJ CH CH

Psychohygiena

OV, VZ, D, TV, VV, M, F, OV, VZ, D, TV, VV, M, F, OV, VZ, D, TV, VV M, F, OV, VZ, D, TV, VV, M, F, Inf Inf Inf, Př, PČ Inf, PČ

Kreativita

OV, RV, D, TV, VV, M, OV, RV, D, TV, VV, M, F, OV, RV, D, TV, VV, M, F, OV, RV, D, TV, VV, M, F, F, Inf, Z, Př, PČ Inf, , Z, Př, PČ Inf, , Z, Př, PČ Inf, , Z, Př, PČ, ČJ

b) SOCIÁLNÍ ROZVOJ Poznávání lidí

OV, VZ, D, TV, VV, NJ, OV, VZ, D, TV, VV, NJ, OV, VZ, D, TV, VV NJ, Aj OV, VZ, D, TV, VV, NJ, Z, Inf, Aj Z, Inf , Aj Z, Inf, Př, ČJ Aj ,Z, Inf,

Mezilidské vztahy

OV, VZ, D, TV, VV, ČJ

OV, VZ, D, TV, VV

OV, VZ, D, TV, VV

OV, VZ, D, TV, VV

Komunikace

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf, Čj, NJ, HV

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf, Čj, NJ, HV

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf, Čj, NJ, HV

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf, Čj, NJ, HV

Kooperace a kompetice

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf, ČJ

Řešení problémů a rozhodovací dovednosti

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf, PČ, M, F

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf, PČ, M, F

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf, PČ, M, F

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf, PČ, M, F

Hodnoty, postoje praktická etika

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf

OV, VZ, D, TV, VV, Z, Př, Inf

c) MORÁLNÍ ROZVOJ

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 30

6.ročník

7.ročník

8.ročník

9.ročník

OV, D, TV, VV

OV, D, TV, VV

OV, D, TV, VV, ČJ

OV, D, TV, VV

OV, D, TV

OV, D, TV, ČJ

OV, D, TV

OV, D, TV, CH, Z

Formy participace občanů v politickém ţivotě

OV

OV

OV

OV, Z

Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování

OV, D, Z,Projekt Ţákovský senát

OV, D, Z, Projekt Ţákovský senát

OV, D, Z, Projekt Ţákovský senát

OV, D, Z, Projekt Ţákovský senát

2) VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO OBČANA Občanská společnost a škola

Občan, občanská společnost a stát

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 31

6.ročník

7.ročník

8.ročník

9.ročník

3) VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH Evropa a svět nás zajímá

OV, VV, D, NJ, Aj, Inf, OV, VV, D, NJ, Aj, Inf, OV, VV, D, NJ, Aj, Inf, OV, VV, D, NJ, Aj ,Inf, HV, F,Projekt Děti Z, HV, F, Projekt Děti Z, HV, F, Projekt Děti Z, HV, F dětem dětem dětem

Objevujeme Evropu a svět

OV, D, NJ, Aj, F, Inf, Z, OV, D, NJ, Aj, F, Inf, Z, OV, D, NJ, Aj, F, Inf, Z, OV, D, NJ, Aj, F, Inf, Z, Př, Hv, ČJ Př, Hv Př, Hv, CH Př, Hv, CH

Jsme Evropané

D, OV, Inf, F, HV, Z, Př, Projekt Děti dětem

D, OV, Inf, F, HV, Z, Př, D, OV, Inf, F, HV, Z, Př, D, OV, Inf, F, HV, Z, Př, Projekt Děti Projekt Děti dětem, ČJ, Projekt Děti dětem dětem,výjezdy výjezdy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 32

6.ročník

7.ročník

8.ročník

9.ročník

D, OV, Z, HV

OV, Z, HV

OV, Z, HV, NJ ,Aj

OV, Z, HV, NJ, Aj

4) MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA Kulturní diference

Lidské vztahy

OV, VZ, D, TV, VV,NJ,AJ, OV, VZ, D, TV, VV, OV, VZ, D, TV, VV, OV, VZ, D, TV, VV,Projekt Projekt Týden pro zdravý Projekt Týden pro zdravý Projekt Týden pro zdravý Týden pro zdravý ţivot ţivot ţivot ţivot

Etnický původ

D, OV

Multikulturalita

OV, VZ, NJ, Aj ,Inf, Z, HV

Principy sociálního smíru a solidarity

OV, Z

D, OV

D, OV, NJ, Z, Př

D, OV, NJ, Z

OV, VZ, NJ, Aj, Inf, Z, HV, OV, VZ, NJ, Aj ,Inf, Z, HV OV, VZ, NJ, Aj, Inf, Z, HV ČJ OV, Z

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 33

OV, Z

OV, Z, CH

6.ročník

7.ročník

8.ročník

9.ročník

OV, D, Z, Př, PČ, F,Projekt Týden Země,Projekt ŢP

OV, D, Z, Př, PČ F,

OV, Z, Př, PČ, F

OV, Z, Př, PČ, F, CH

Základní podmínky ţivota

OV, VZ, F, Př, Projekt Týden pro zdravý ţivot

OV, VZ, F, Př

OV, VZ, F, Př, CH, Projekt Týden pro zdravý ţivot

OV, VZ, F, Př, CH

Lidské aktivity a problémy ţivotního prostředí

OV, VZ, F, Z, Př, PČ

OV, VZ, F, Z, Př, PČ, Projekt Týden pro zdravý ţivot

OV, VZ, D, F, CH, Z, Př, PČ, ČJ

OV, VZ, D, VV, F, CH, Z, Př, PČ

5) ENVIROMENTÁLNÍ VÝCHOVA Ekosystémy

Vztah člověka k prostředí

OV, TV, VV, Z, Př, PČ, Inf, OV, TV, VV, Z, Př, PČ, Inf, OV, TV, VV, Z, Př, PČ, Inf, OV, TV, VV, Z, Př, PČ, Inf, F F F, CH F, CH

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 34

6) MEDIÁLNÍ VÝCHOVA a) RECEPTIVNÍCH ČINNOSTÍ Kritické čtení a vnímání mediálních sdělení Interpretace vztahu mediálních sdělení a reality

6.ročník

7.ročník

8.ročník

9.ročník

OV, D, NJ, Aj, Inf

OV, D, NJ, Aj, Inf, ČJ

OV, D, NJ, Aj, Inf, Z, CH,ČJ

OV, D, NJ, Aj, Inf, Z, CH

Inf, Z

Inf, Z

Inf, Z, CH

Inf, Z, CH,ČJ

Inf

Inf

Inf, OV, Př

Inf, OV

Inf, Z, Př, ČJ

Inf, Z

Stavba mediálních sdělení

Vnímání autora mediálních sdělení

Inf

Inf

Fungování a vliv médií ve společnosti b) PRODUKTIVNÍ ČINNOSTI Tvorba mediálního sdělení

Inf,Projekt Děti dětem,Čas.Mraveniště

Inf,Projekt Děti dětem

Inf, NJ, Aj, Projekt Děti dětem

Inf, NJ, Aj, ČJ, Projekt Děti dětem

Práce v realizačním týmu

F,Z,Projekt Děti dětem

Projekt Děti dětem

Inf, Projekt Děti dětem

Inf, Projekt Děti dětem

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 35

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vzdělávací oblast je v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu český jazyk, a to s časovou dotací v 1. – 3. ročníku devět hodin týdně a ve 4. – 5. ročníku osm hodin týdně. Ve 3. aţ 5. ročníku prostřednictvím vyučovacího předmětu anglický jazyk nebo německý jazyk s časovou dotací tři hodiny týdně.

Český jazyk A) Charakteristika výuky Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány: - komunikační a slohovou výchovou; - literární výchovou; - psaním; - jazyk a jazyková komunikace Komunikace v českém jazyce se můţe vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy. V komunikační výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení (mluvená i psaná), mluvit a rozhodovat se na základě vnímaných pokynů a přečteného textu. Ţáci se učí výstiţně formulovat a sdělovat své myšlenky, proţitky a pocity, učí se rozumět různým typům textů, jeţ se vztahují k nejrůznějším situacím ve škole i mimo ni. Komunikační dovednosti ţáků jsou vytvářeny nejen ve všech sloţkách českého jazyka, ale ve všech vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek prostoru k vyjadřování myšlenek a postřehů ţáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní zásoba je rozšiřována zejména vyuţitím učiva prvouky, četby a vlastních záţitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování ţáků. Samostatná písemná forma vyjadřování je uplatňována od 3. ročníku. Při prvním písemném vyjadřování se poţaduje pouţívat krátké jednoduché věty o tom, co ţáci proţili, nebo co dobře znají. V komunikační a slohové výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také jazykové prostředky textové výstavby a kompozici textu. Pro rozvoj vyjadřovacích schopností v prvním vzdělávacím období využíváme: - vyprávění (o obrázku, vlastních záţitcích, přečteném textu, podle obrázkové osnovy, podle připravené osnovy) - rozhovory ţáků k určitému tématu, zapojování se do diskuse - formulace otázek a odpovědí k danému tématu - moţnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek (v čítankách 2. a 3. r. jsou připraveny náměty, které ţáky vţdy zaujmou), vyuţívá se mezipředmětových vztahů - jednoduchých popisů z písanek, hlavně z prvoučného učiva, k psaní podobných textů, popis osoby - moţnost zpracovávat „první knihy“ např.: o květinách, o ptácích aj. volně doplněné ilustracemi, výstřiţky apod., vyuţíváme i dětských knih a encyklopedií

Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti: a) receptivní, tj. čtení a naslouchání; při čtení klást důraz na dodržování pomlky po tečce, přirozená intonace b) produktivní (tvořivé činnosti), tj. mluvený a písemný projev ţáka. Při výuce čtení v tomto období se snaţíme naučit všechny ţáky, i průměrně nadané, číst přiměřeně náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. K dosaţení tohoto cíle vyuţíváme „genetickou metodu čtení a psaní (hlásková metoda)“. Tato metoda je vhodná i pro ţáky se specifickými poruchami učení. Při čtení textů se obohacuje slovní zásoba ţáků a rozvíjí se i jejich ústní vyjadřování. Při práci s texty se spojuje výcvik čtení s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou ţáků. Čtení se prolíná do všech předmětů při poznávání přírody i ţivota lidí a světa. Při proţívání literárních ukázek a čtení prvních kníţek poznávají ţáci ţivot dětí i dospělých, učí se chápat a hodnotit jejich ţivotní příběhy, činy, charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji ţivotní zkušenost, obohacují svůj citový ţivot. Dobrá četba zušlechťuje city, ovlivňuje duševní ţivot dětí a povzbuzuje jejich vůli. Ţáci se při vyučování čtení učí esteticky proţívat a chápat přiměřené texty, později je výrazně číst, předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit, jindy text dramatizovat. Při čtení, poslechu a recitaci se zjemňuje smyslové vnímání ţáků, např. sluch pro zvukovou stránku jazyka, bystří se pozorování, rozvíjí se představivost a fantazie, cvičí se paměť ţáků, rozvíjí se pojmové i obrazné myšlení, ústní vyjadřování. V čítankách určených k činnostnímu učení čtení je věnována dostatečná pozornost volbě příjemných textů, délkou i obsahem přiměřených věku dítěte. Také mezipředmětovým vztahům a volbě témat pro samostatnou práci ţáků je zde věnována pozornost. V literární výchově seznamujeme ţáky s literární tvorbou vhodnou pro vhodný věk dítěte včetně ilustrací. Při výuce psaní v prvním období získají ţáci správné psací dovednosti, základy čitelného, přiměřeně hbitého a úhledného rukopisu. Píší slova a texty vhodného a ţákům přiměřeného obsahu, který vyjadřuje zkušenosti ţáků nebo poznatky získané v jiných vyučovacích předmětech. Písanky připravené pro toto období se zaměřují na psaní s porozuměním. Ve druhém období se získané dovednosti dále upevňují. V jazykové výchově v 1.i ve 2. období základního vzdělávání se ţáci učí prostě a jasně vyjadřovat spisovným jazykem, s vyuţitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň poznávají elementární základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné jevy. Dbá se na rozvoj jejich slovní zásoby a postupně se vytváří návyky správné spisovné výslovnosti. Jazykové vyučování má velký význam pro rozvoj myšlení ţáků, neboť se při něm učí jazykové a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat. Nejprve se seznamují s konkrétními jazykovými jevy, pozorují je, hovoří o nich. Tak dochází k mnoha elementárním zobecněním a procvičování poznaných jazykových a pravopisných jevů. Pozornost je věnována výcviku v pravopise lexikálním. V ústním i písemném projevu lze vyuţít i činnostního učení. Ţáci zpočátku při samostatném vyjadřování reagují na otázky a pokyny učitele, později vytvářejí krátké souvislé projevy na témata blízká jejich zájmům a zkušenostem. V 2. období převaţuje samostatnost v projevu. V hodinách českého jazyka tohoto 1.období nejsou ostré hranice mezi učivem mluvnice, slohového výcviku, literární výchovy a psaní. Ve 2.období mají ţáci učivo rozdělené do bloků. Je potřeba si uvědomovat vzájemnou prostupnost a propojenost těchto sloţek českého

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 37

jazyka. Je-li k tomu vhodná příleţitost, lze sloţky českého jazyka zpestřit výchovou.

dramatickou

Dramatická výchova rozvíjí tvořivost děti a přispívá k obohacení jejich slovní zásoby. S její pomocí učíme ţáky volně, beze strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen v českém jazyce. Pomocí dramatické výchovy se ţáci učí slušnosti, vzájemnému respektování i tvořivému řešení praktických situací. Přitom se učí téţ cítit s druhými, vzájemně si pomáhat. Uplatňujeme tak snadno ve výuce prvky etické výchovy.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

rozumět spisovné řeči mluvené, čtené i psané vyjadřovat srozumitelně, zejména mluvenou řečí, myšlenky, psanou formou se vyjadřovat jen v jednoduchých větách číst správně a s porozuměním texty přiměřené délkou i obsahem znát příklady literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací číst s porozuměním jednoduché naučné texty, pokusit se vyjádřit jejich myšlenky vnímat krásu a bohatost mateřského jazyka při výuce českému jazyku je třeba stále pamatovat na to, ţe se v tomto období vytváří vztah ţáků k literatuře a jejich zájem o četbu, tedy ţe začíná výchova budoucích čtenářů svou schopnost vyjadřovat se umět uplatnit i v prvouce, matematice i dalších vyučovacích předmětech

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 38

C) Očekávané výstupy KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy - 1. období ţák – plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti – porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené sloţitosti – respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru – pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost – v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči – volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běţných školních i mimoškolních situacích – na základě vlastních záţitků tvoří krátký mluvený projev – zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním – píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní písemný projev – píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení – seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh Očekávané výstupy - 2. období ţák - čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas - vybere z nabídky vhodný nadpis - posoudí na základě přečteného textu pravdivost / nepravdivost tvrzení - posoudí, zda daná informace vyplývá / nevyplývá z textu - vyhledá v textu odpověď na zadanou otázku - vystihne hlavní myšlenku textu -

rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává - vybere z nabídky slov slova klíčová vztahující se k zadanému textu - rozhodne, které informace v textu jsou nepodstatné pro smysl(vyznění) textu - vypíše poţadovanou informaci z textu - utřídí přečtené informace, vybere podstatná fakta

-

posuzuje úplnost, či neúplnost jednoduchého sdělení - sestaví jednoduchý slohový útvar (adresa, zpráva, vzkaz, oznámení, pozvánka) - posoudí, zda náleţitosti daného slohového útvaru jsou úplné, či zda něco chybí

- posuzuje úplnost, či neúplnost jednoduchého sdělení - sestaví z vět (či krátkých odstavců) na základě časové a příčinné souvislosti příběh, sdělení - vybere z nabídky větu, která je vhodná jako závěr k dané ukázce - reprodukuje obsah přiměřeně sloţitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta - vyslechne sdělení a reprodukuje / napíše jeho obsah /smysl - vyslechne vzkaz a reprodukuje ho další osobě - vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku - na základě zadaných informací vede dialog, telefonický hovor (s kamarádem, dospělým), zanechá vzkaz na záznamníku - posoudí, zda v uvedené ukázce dialogu, telefonického rozhovoru nebo vzkazu na záznamníku něco chybí nebo zda je úplná

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 39

-

změní dialog na vzkaz apod.

- rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě - vybere z předloţených ukázek tu, která výrazně ovlivňuje rozhodování člověka - vybere z nabídky moţností, čeho chtěla reklama dosáhnout - volí náleţitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru - na základě zadání předvede s náleţitou intonací, přízvukem a tempem řeči různá sdělení – oznámení, příkaz, prosbu, omluvu – a respektuje přitom rozdílného adresáta - se vhodně představí ostatním dětem, dospělému - rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji uţívá podle komunikační situace - rozliší ve slyšené ukázce spisovnou a nespisovnou výslovnost (sme, dyţ vo tom atd.) - při veřejné komunikační situaci vyuţívá spisovnou výslovnost - píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační - píše správně po stránce obsahové i formální vyprávění - sestaví popis předmětu (zvířete/osoby) a popis pracovního postupu - napíše soukromý dopis se všemi náleţitostmi - v ukázce dopisu doplní, co chybí - píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační ţánry - v ukázce dopisu doplní, co chybí - sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodrţením časové posloupnosti - k zadanému textu přiměřené délky vytvoří jeho osnovu (nejméně o třech bodech) zařadí do přečtené ukázky vyprávění nabízený text na vhodné místo JAZYKOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy - 1. období ţák – rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké samohlásky – porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná, nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná – porovnává a třídí slova podle zobecněného významu - děj, věc, okolnost, vlastnost – rozlišuje slovní druhy v základním tvaru – uţívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen a sloves – spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy – rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové i zvukové prostředky – odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování Očekávané výstupy - 2. období ţák Jazyková výchova (nauka o slově – lexikální význam) - porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova vícevýznamová - vybere z nabídky slovo, které má významem nejblíţe k zadanému slovu - nahradí v textu slovo slovem významem protikladným, významem stejným nebo

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 40

podobným, citově zabarveným, nespisovné slovo slovem spisovným - vyhledá v textu slovo vícevýznamové, vysvětlí jeho další významy - rozhodne, zda dvojice slov splňuje poţadovanou podmínku (pro opozita) Jazyková výchova (Stavba slova) - rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku - určí kořen slova, část příponovou, předponovou - rozliší, v kterých případech se jedná o slova příbuzná a v kterých o tvary téhoţ slova - rozliší, která slova jsou příbuzná se zadaným slovem a která ne - k danému slovu uvede slova příbuzná Jazyková výchova (Slovní druhy) - určuje slovní druhy plnovýznamových slov a vyuţívá je v gramaticky správných tvarech - určí slovní druh vyznačeného slova ve větě (kromě částic) - vybere z krátkého textu větu, která obsahuje / neobsahuje určený slovní druh - určí u podstatného jména rod, číslo, pád a vzor a na základě této znalosti pouţívá podstatná jménave správném tvaru v mluveném i psaném projevu - rozliší přídavné jméno tvrdé a měkké, ve spojení přídavného a podstatného jména určí u přídavného jména jeho pád, číslo, rod a na základě této znalosti pouţívá přídavná jména ve správném tvaru v mluveném i psaném projevu - určí osobu, číslo, způsob (u způsobu oznamovacího čas) u slovesa, uţívá slovesa ve správných tvarech mluveném i psaném projevu - rozliší, zda věta je/není napsaná gramaticky správně Jazyková výchova (Tvarosloví) - rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary - vyhledá v textu nespisovný tvar podstatného a přídavného jména a slovesa a nahradí ho tvarem spisovným - doplní zadaný tvar podstatného jména do věty tak, aby to bylo mluvnicky a pravopisně správně (1. a 4. pád rod muţský ţivotný) Jazyková výchova (Skladba) - vyhledá základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ věty - vyhledá ve větě základní skladební dvojici (podmět vyjádřený, nevyjádřený, několikanásobný) - vyhledá ve větě určovací skladební dvojice (bez terminologie) - odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí - rozliší větu jednoduchou a souvětí - rozhodne, který větný vzorec odpovídá zadanému větnému celku - uţívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje - nahradí spojovací výraz v souvětí tak, aby smysl zůstal zachován - spojí věty v souvětí pomocí vhodného spojovacího výrazu Jazyková výchova (Pravopis) - píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách - správně píše/doplní i/y ve vyjmenovaných slovech a slovech s nimi příbuzných - píše správně z hlediska pravopisu lexikálního a morfologického - zvládá základní příklady syntaktického pravopisu - na základě znalosti shody přísudku s podmětem pouţívá správné tvary příčestí minulého činného v mluveném i psaném projevu

- doplní správně čárky do zadaného textu (oslovení, několikanásobný větný člen)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 41

LITERÁRNÍ VÝCHOVA Očekávané výstupy - 1. období ţák – čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku – vyjadřuje své pocity z přečteného textu – rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění – pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností Očekávané výstupy - 2. období ţák

–

vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je - zpracuje stručné sdělení (referát) o přečtené knize, prezentuje ho spoluţákům, zakládá do portfolia nebo zapisuje do čtenářského deníku - řekne, jak na něj vyslechnutá / přečtená ukázka působí volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma - přednese a volně reprodukuje text - vytvoří vlastní text na dané či vlastní téma - napíše pohádku, bajku

–

–

rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů - rozhodne, z kterého druhu / ţánru je úryvek – řešení v nabídce (úryvek z poezie, komiksu, z naučného textu – encyklopedie, z návodu k pouţití, z pohádky) při jednoduchém rozboru literárních textů pouţívá elementární literární pojmy - rozhodne, zda ukázka je pohádka, pověst nebo bajka - rozhodne, zda ukázka je poezie, nebo próza

–

D)- Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník -

-

rozvíjení řeči s vyuţitím ţákovských zkušeností přípravná zraková a sluchová cvičení poslech čtených a vyprávěných pohádek dramatizace jednoduchých pohádek, zvláště takových, ve kterých se některý motiv opakuje memorování říkanek a básniček zpaměti, vyuţití znalostí ţáků z předškolního věku krátká vypravování ţáků podle jejich záţitků a pozorování odpovědi na otázky náprava vadné výslovnosti nápodobou sluchová analýza a syntéza slabik ve slova, např. hádanky typu: „Je to hodně stromů a je to l-e-s. Co je to?“ poznávání prvních souhlásek a samohlásek na začátku nebo na konci slova poznávání a čtení malých a velkých písmen: A, E, I, O, U, T, P, J, ….(dle pracovního sešitu (Učíme se číst – nakladatelství SPN, „Čítanka pro prvňáčky“) začátky psaní v tomto období úzce souvisí s výukou čtení:  uvolňovací cviky  základní návyky při psaní, čtení a psaní velkých tiskacích písmen  příprava k psaní písmen – psaní jednotlivých prvků písmen a číslic (čáry, oblouky, zátrhy, ovály, kličky, vlnovky) pokračujeme v rozvíjení vyjadřování ţáků

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 42

-

-

-

seznamujeme ţáky s lidovými pohádkami, rozpočitadly, říkankami, hádankami, vybrané se učí zpaměti, vyprávějí i dramatizují předčítáme příběhy ze ţivota dětí, z přírody, o zvířatech, propojujeme je s výukou prvouky a výtvarné i hudební výchovy cvičíme schopnost naslouchat a něco si z příběhu zapamatovat, zapamatované vyjádřit mluveným, výtvarným nebo i pohybovým projevem necháme téţ ţáky vyjadřovat své individuální pocity z četby pozornost věnujeme srozumitelnosti řeči ţáků, nenásilně podporujeme správnou výslovnost učíme ţáky základní pravidla, která by měli respektovat při rozhovoru výuka čtení – poţadavek jasného zřetelného čtení s porozuměním uplatňujeme od čtení prvních slov:  činnosti s písmeny skládací abecedy, čtení krátkých slov hláskováním – následně přečtení souvislé  čtení dvojslovných, nejvýše trojslovných vět z poznaných slov  postupné poznávání dalších hlásek a písmen  čtení hlásek, slov a krátkých vět  čtení malého tiskacího písma, následně přechod k psacímu písmu  čtení krátkých celků, obsahem dětem přiměřených  čtení s porozuměním v průběhu roku podporujeme tvořením vět s danými slovy, kresbou k některým slovům a větám, odpověďmi na otázky k obsahu jednoduché věty, plněním krátkých a jasných napsaných pokynů  řazení ilustrací podle dějové posloupnosti nácvik psaní malých a velkých písmen ve spojení se čtením  psaní hlásek, skupin hlásek a krátkých slov s jednoduchými spoji  opis a přepis písmen, slov a krátkých vět, náročnost vět je nutné volit podle individuálních moţností ţáků  psaní snadných a foneticky jasných slov podle diktátu po předcházející sluchové analýze a syntéze z hlediska potřeb čtení a psaní rozlišujeme věty, slova, hlásky (písmena) upevňování pravolevé orientace rozlišení tvrdých a měkkých skupin hlásek, délky a tvrdosti samohlásek správná intonace, dechová pauza za větou

2. ročník Dokončení prvopočátečního čtení: -

postupný přechod od vázaného slabikování k správnému plynulému čtení slov, jednoduchých vět a krátkých textů důraz na porozumění čtenému, odpovědi na otázky dodrţování pomlky po tečce, přirozená intonace správné čtení předloţek se slovem vyhledávání slov, určitých myšlenek apod. v přečteném textu

Rozvoj čtenářských schopností: -

správné a plynulé čtení krátkých i delších vět, nácvik správného dýchání při čtení čtení textů délkou i obsahem přístupným věku ţáků při opakovaném čtení dbát na intonaci objasňování významu slov, čtení s porozuměním

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 43

-

vyhledávání slov vyjadřujících určitý vztah nebo myšlenku vyprávění obsahu krátkého přečteného textu přiměřené obtíţnosti vyjadřování obsahu textu obrázky a jejich řazení za sebou (obrázková osnova) přednes krátkých básní s jasným obsahem, které se ţáci učí nazpaměť plnění úkolů z čítanky, motivace ţáků, práce podle rozhodnutí ţáka – individualizace, rozvíjení ústního, písemného i výtvarného vyjadřování ţáků vyprávění podle obrázků vyprávění o osobním pozorování a příhodách ze ţivota spojení čtení se psaním a prvoukou, rozvoj komunikačních dovedností vytváření svých vlastních zápisů z pozorování přírody, např. listy o květinách doplněné kresbou nebo vystřiţeným obrázkem - moje první kniha, zápisy o stromech aj. čtení přístupných dětských knih, vyprávění jejich obsahu, ilustrace ke kníţce

Psaní: -

procvičování tvarů písmen psaní slabik, slov a jednoduchých vět důraz na psaní s porozuměním první krátké písemné vyjadřování ţákovských pozorování a zkušeností spojování výrazů podle významu, zápis a samokontrola (prac. seš. Putování se sluníčkem) vyuţívání dovednosti psát při různých jednoduchých zápisech

Jazyková výchova a základní pravopisné jevy: vyjádření myšlenky seznámení s abecedou (práce s ní s oporou o napsanou abecedu) odpověď celou větou na otázky, druhy vět tvoření vět s danými slovy a k dané situaci pravopis věty (velké začáteční písmeno, interpunkční znaménka na konci věty) slovo, slabika, hláska, písmeno, slovní význam samohlásky, souhlásky, dvojhlásky výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek psaní a výslovnost slabik tvrdých psaní a výslovnost měkkých slabik psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé) psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě příprava na poznávání podstatných jmen a dějových sloves, zjišťování, která slova v souvislém textu označují osoby, zvířata nebo věci a která slova vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají; - čtení a psaní předloţek - vlastní jména osob Témata pro rozvoj ústního a písemného vyjadřování ţáků vybíráme hlavně z jejich ţivota, z přírody, můţeme volit i témata o práci a hrách. Ţáci mohou vypravovat své příběhy podle obrázků, podle společně sestavené osnovy i podle své fantazie. Rozvoj vyjadřovacích schopností prolíná celou výukou českého jazyka. V 2. ročníku klademe důraz hlavně na ústní vyjadřování ţáků. Dáváme jim dostatek prostoru, aby mohli své názory prezentovat před spoluţáky, aby mohli navzájem o určitých jevech diskutovat a zdůvodňovat je. Důleţitá jsou mluvní cvičení, která se dají do výuky českého jazyka zařazovat často. Ţáci při nich projevují, jak rozumí mluvnickým jevům i jak rozumí čtenému textu. -

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 44

3. ročník Rozvoj čtenářských dovedností: – -

-

správné, plynulé a uvědomělé čtení krátkých vypravování, ukázek z knih vhodně rozdělených na části; básní, bajek, pohádek přístupných chápání ţáků výrazné čtení (po přípravě s učitelem) krátkých vypravování a básní s vyuţitím intonace podle smyslu čteného textu, čtení s porozuměním tiché čtení (bez pohybu rtů) krátkých textů s jednoduchým dějem se samostatným způsobem zpracování otázek a úkolů, jimiţ učitel kontroluje, jak ţáci pochopili obsah přečteného článku (podle individuálních schopností ţáků) rozlišování prózy a veršů objasňování významu slov a slovních spojení vyhledávání slov, výrazů, vlastních jmen v přečteném textu sestavování obrázkových osnov krátkého vypravování nebo přečteného článku a vyprávění jednoduchého příběhu podle nich vymýšlení názvů pro části povídek reprodukce vypravování a naučných textů nebo jejich částí vyprávění pohádek i vymýšlení pohádek ţáky, odlišení pohádky od ostatních vyprávění vyjadřování obsahu ilustrací k přečtenému textu krátké vyprávění vlastního záţitku pokus o vyprávění přečtené události ze stanoviska některé z jednajících osob výrazný přednes krátkých básní nebo krátkých příběhů, které se ţáci učí zpaměti čtení dětských knih přiměřených věku – zapsaní a pamatování si jména autora, názvu knihy, vyjádření obrázkem nebo několika větami toho, co ţáka z knihy zaujalo osvojování si dovednosti odpovídat na otázky k obsahu přečtené knihy pokračování v zápisech listů o přírodě - moje první kniha (mezipředmětové vztahy), tvořivá práce s obsahově přiměřeným textem

Psaní: Procvičování psaní tvarů písmen a jejich spojení na předepsaných slovech navzájem spojených nějakým významem. Např.: nářadí, které má tatínek; stromy, o kterých se učíme, apod. (psaní s porozuměním). Dbáme na dodrţování správných tvarů písmen, rovnoměrných vzdáleností mezi písmeny ve slovech i mezer mezi slovy na řádku i zachovávání stejného sklonu písma. Pozvolna se snaţíme při dodrţení úhlednosti písma psaní zrychlovat. Dbáme na dodrţování základních hygienických návyků při psaní. Jazyková výchova: Opakujeme to, co se žáci v předešlém ročníku naučili: - věta, slovo, slabika, písmeno - činnosti s abecedou - pravopis věty (velké písmeno na začátku, interpunkční znaménko na konci) - výslovnost a psaní krátkých a dlouhých samohlásek a slabik - psaní slov s tvrdými a měkkými slabikami - psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě samostatně, ve slovech i slovních spojeních - psaní souhlásek uprostřed a na konci slov (znělé a neznělé)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 45

Učební látka, se kterou se žáci 3. ročníku nově seznamují nebo ji rozšiřují: - význam slov - obojetné slabiky - pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách uvnitř slova – vyjmenovaná slova (zaměřovat se po celý školní rok) - procvičování pravopisu základních vyjmenovaných slov a jasně z toho vyplývajících slov příbuzných, uţívaných v ţivotě – porozumění významu slov a slovních spojení - pravopis vlastních jmen – jednoduché typy - seznámení se slovními druhy a jejich rozlišování v základním tvaru - uţívání správných gramatických tvarů podstatných jmen a sloves v mluveném projevu - výslovnost a psaní znělých a neznělých souhlásek na konci a uprostřed slov - poznávání podstatných jmen, jako pojmenování osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů (rod a číslo podstatných jmen), pádové otázky - poznávání sloves (osoba, číslo, čas) - psaní i, í ve slovesech (kreslí, kreslil, prosí, prosil, zlobí, zlobil …) Pravopis vyjmenovaných slov prolíná výukou 3. ročníku aţ do konce roku. Toto učivo je třeba procvičovat krátce, často, s porozuměním a vysvětlováním. Důraz je třeba dát na tvořivou práci ţáků s vyjmenovanými slovy a jejich aplikaci téţ v jiných vyučovacích předmětech. Vhodným způsobem je třeba s výukou vyjmenovaných slov propojovat poznávání slovních druhů a pravopis vlastních jmen. Jednotlivé okruhy učiva se neprobírají jako izolované celky, ale navzájem se prolínají. Velký význam má předučování některého učiva uţ v 1. a 2. ročníku.

4. ročník Jazyková výchova: Prohlubujeme a rozšiřujeme poznatky z prvního období - Nauka o slově - Rozlišování slov spisovných od nespisovných - Slova pozitivně citově zabarvená a slova vulgární - Stavba slova, kořen, předpona a přípona - Rozlišování předpon od předloţek - Vyjmenovaná slova – procvičování základních vyjmenovaných slov a příbuzná slova - Skloňování podstatných jmen všech rodů podle vzorů a pádů - Procvičování pravopisu i/y v koncovkách podstatných jmen - Slovní druhy – ţáci rozlišují slovní druhy v základním tvaru, v určování slovních druhů je třeba pokračovat i nadále - Podstatná jména – rod, číslo, pád (seznámení ve 3. r. – důraz na uţití správných tvarů podstatných jmen v řeči) - Podstatná jména – skloňování podstatných jmen všech rodů – vzory pro skloňování Nové učivo - Učivo je zaměřeno na psaní i/y v koncovkách podstatných jmen, naučit a zautomatizovat pravopis koncovek podstatných jmen rodu středního a ţenského, v automatizaci podstatných jmen rodu muţského se pokračuje na začátku 5. ročníku - Slovesa – ţáci spolehlivě poznají sloveso jako slovní druh, další učivo se ve 4. r. probírá jen na úrovni seznámení ţáků s novými pojmy a hledání jejich reprezentace

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 46

-

-

v připravených textech: tvar určitý a neurčitý, jednoduché a sloţené tvary sloves, zvratná slovesa, časování sloves Stavba věty – věta jednoduchá a souvětí – s učivem se ţáci setkali jiţ v 1.období, prakticky skládali z vět jednoduchých, pomocí spojek, souvětí, ve 4. r. se učí rozlišovat souvětí od jednoduchých vět a určovat jejich počet v souvětích Základní skladební dvojice – holý podmět a holý přísudek, je to nové učivo, které je třeba ve 4.r.dobře zvládnout, protoţe je základem k dalšímu důleţitému učivu – shoda přísudku s podmětem – první seznámení, pravopis i/y v koncovkách příčestí minulého se bude učit a procvičovat v 5.ročníku

Komunikační a slohová výchova -

-

Čtení a práce s textem, komunikační dovednosti:  Výcvik ve čtení – správné a plynulé čtení uměleckých a krátkých naučných textů  Správný přízvuk slovní a větný, výslovnost, přirozená intonace  Tvorba otázek k přečtenému textu  Tiché čtení – postupné zařazování krátkých textů k samostatnému tichému čtení  Tvorba otázek ţáků k přečtenému textu, kontrola porozumění obsahu čteného  Vystiţení hlavní myšlenky textu a sestavení krátké osnovy  Vyprávění obsahu krátkého textu podle připravené osnovy  Příprava krátkých sdělení, reprodukce obsahu sdělení, procvičování se zřetelem k zapamatování si podstatných informací  Pozorné a soustředěné naslouchání přiměřeně dlouhému čtenému textu nebo mluvenému projevu, ţáci se učí ptát na to, čemu nerozuměli nebo co nepostřehli, odpovídají si navzájem, vytváří si prostor pro vzájemnou komunikaci  Dodrţování pravidel slušnosti při vzájemné komunikaci (učit se naslouchat, neskákat druhému do řeči, zdvořile se oslovovat) Slohová výchova – ústní a písemný projev:  Dbát na naučenou techniku psaní a dodrţováni hygienických zásad při čtení  Sledování úhlednosti a čitelnosti písemných projevů ţáků  Opis a přepis textů s uvědoměním obsahu psaného (vytvářená portfolia do přírodopisu, vlastivědy, čtení, čtenářský denník, zápisy do kronik aj.)

Připravené náměty pro praktická slohová cvičení: - Krátký vzkaz, jednoduché sdělení, dopis – adresa - Popis postupu práce, popis domu (pokoje), popis osoby - Členění textu na odstavce – osnova - Vyprávění – dokončení příběhu, individuální zápisy a jejich porovnání navzájem - Telefonické a písemné vzkazy - Psaní dopisu podle připravené osnovy - Vyplňování dotazníku – přihláška čtenáře do knihovny, poštovní poukázky … Literární výchova -

Odlišení veršů a prózy, rozlišování uměleckého a naučného textu ţáky Recitace básní, přednes krátkého textu Povídání o knihách a spisovatelích Ilustrace, které nás zaujaly a proč Oblíbení hrdinové dětských seriálů Knihy, které mohu doporučit k přečtení a proč Vyprávění o divadelním představení nebo filmu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 47

-

Vyhledávání informací v dětských časopisech a encyklopediích Seznamování se s literárními pojmy: pověst, povídka, autor, hlavní postavy, film, televizní inscenace, próza, poezie, báseň, bajka

5. ročník Jazyková výchova: -

opakování a prohlubování učiva ze 4. ročníku slovo a jeho stavba (kořen, část předponová a příponová, koncovka), slova příbuzná souhláskové skupiny na styku předpony nebo přípony a kořene, zdvojené souhlásky předpony s-, z-, vz-, předloţky s, z skupiny bě / bje, vě / vje, pě, mě/mně (bje, vje, tam kde se setkává předpona ob- a vs kořenem na je-) dělení slov pravopis i, í / y, ý po obojetných souhláskách - automatizace učiva slovní druhy - rozlišování podstatná jména - opakování a automatizace skloňování podstatných jmen s důrazem na procvičování pravopisu koncovek podstatných jmen rodu muţského přídavná jména - koncovky přídavných jmen tvrdých a měkkých, poznávání přídavných jmen přivlastňovacích slovesa - čas přítomný, minulý a budoucí shoda přísudku s podmětem (opakování základních větných členů) uţití rozkazovacího a podmiňovacího způsobu ve větách zájmena - určování, seznámení ţáků se skloňováním osobních zájmen, procvičování jejich správného uţívání v mluveném projevu, rozlišování zájmen podle druhů číslovky určité a neurčité, vyhledávání číslovek v textu, rozlišování čtení číslovek základních a řadových (3 děti, 3. dítě), rozlišování číslovek podle druhů skladba - podmět vyjádřený a nevyjádřený, rozvitý a několikanásobný spojování jednoduchých vět spojkami do souvětí

Komunikační a slohová výchova: a) Čtení a práce s textem, komunikační dovednosti: - pokračování výcviku ve čtení - hbité, uvědomělé a výrazné čtení uměleckých a naučných textů - tiché čtení se stručným sdělením nebo výtvarným vyjádřením obsahu - tvorba otázek k přečtenému textu, odpovědi - ţáci mezi sebou - hlavní myšlenka literární ukázky nebo postavy, klíčová slova - rozlišování podstatného od méně podstatného v textu - postavy a jejich postoje - hodnocení - sledování ilustrací přečtených ukázek z čítanky i knih - příprava různých sdělení pro spoluţáky z jiných tříd - zpráva, oznámení - pozorné, soustředěné a aktivní naslouchání - vyhledávání informací ve slovnících a různých publikacích - příběhy ze ţivota dětí - vypravování, přirovnání - dodrţování pravidel slušnosti při vzájemné komunikaci - čtení naučných textů - mezipředmětové vztahy b) Slohová výchova - ústní a písemný projev - sledování dodrţování hygienických návyků při psaní - věnování pozornosti písmu - čitelnost a přehlednost písemného projevu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 48

opis a přepis textů - portfolia, čtenářský deník mimojazykové projevy při vyprávění - mimika, gesta skupinové i samostatné sestavování osnovy pro vyprávění a vytváření krátkého mluveného nebo písemného projevu podle této osnovy Připravené náměty pro praktická slohová cvičení: - vypravování, reprodukce textu (osnova, reprodukce), vypravování podle obrázků - popis různých předmětů z ţákova okolí - popis známé osoby nebo pohádkové postavy a prostředí, ve kterém ţije - popis určitého, ţákům známého pracovního postupu nebo děje - dopis (osobní, úřední), adresa - tiskopisy (poštovní poukázka, podací lístek, dotazník) - inzerát (stručné vyjadřování) - telefonický rozhovor, vzkaz na záznamníku na zvolené i dané téma -

Literární výchova: -

ţáci rozlišují prózu a poezii, text umělecký a naučný, pojmy - spisovatel, básník postupné seznamování ţáků s dalšími literárními pojmy - pohádka, bajka, povídka při čtení článků z čítanky - ţáci poznávají jméno spisovatele, název knihy, ze které je ukázka, ilustrátora, rozhovor o dalších knihách určitého spisovatele, pokud jeho knihy ţáci znají nebo je mají doma příleţitostné výstavy knih zvolených spisovatelů, tématické výstavy knih např. příroda, historie aj. výrazný přednes vybraných básní i úryvků prózy zpaměti, pojmy - verš, rým stručná reprodukce přečteného textu, vyprávění na dané nebo zvolené téma příběhy z divadelních her a vhodných televizních inscenací, pojmy - herec, reţisér pokusy ţáků o vytvoření vlastního literárního textu (báseň, povídka) stručně o některých spisovatelích (podle čítanky)

Rozšiřující učivo: - pravopis mě / mně - skloňování osobních zájmen - shoda přísudku s několikanásobným podmětem - podrobnější učivo o zájmenech a číslovkách jen ve formě seznámení a diferencovaně pro ţáky, kteří jsou přijati ke studiu na víceletém gymnáziu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 49

Cizí jazyk Charakteristika vzdělávací oblasti Cizí jazyk přispívá k chápání a objevování skutečností, které přesahují oblast zkušeností zprostředkovaných mateřským jazykem. Poskytují ţivý jazykový základ a předpoklady pro komunikaci ţáků v rámci integrované Evropy a světa. Vzdělávání v Cizím jazyce směřuje k dosaţení úrovně A2 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.

A) Charakteristika výuky – 1. období: Výuka cizího jazyka v 1. období tvoří úvod do cizojazyčného vzdělávání ţáků. Proto je v tomto období nejdůleţitější probuzení zájmu o výuku cizích jazyků a vytváření pozitivního vztahu k učení cizímu jazyku. Abychom toho dosáhli, musí být vyučovací hodiny cizího jazyka v průběhu celého roku prostoupeny zajímavostmi a pro ţáky poutavými činnostmi, hrami a písničkami. Vyučovací předmět má časovou dotaci tři hodiny týdně. Výuka probíhá většinou ve třídách nebo jazykových učebnách dělených na dvě skupiny. Důraz je kladen na komunikační schopnosti ţáků, čemuţ je podřízena i veškerá výuka gramatiky. Při výuce je třeba pracovat s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte. Ve výuce kombinujeme různé formy výuky, např. frontální vyučování, skupinové vyučování, činnostní vyučování… Do výuky jsme zařadili průřezové téma „Multikulturní výchova“, kde jsme zvolili jako styčný tematický okruh „multikulturalita“.

B) Výchovně vzdělávací cíle – 1. období: -

motivovat ţáky k zájmu o cizí jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus cizího jazyka poznávat a prakticky pouţívat základní pravidla výslovnosti činnostní formou naučit ţáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblasti (činnosti s obrázky nebo předměty) rozumět jednoduchým pokynům v cizím jazyce a reagovat na ně

Při vyučování cizímu jazyku v prvním období vyučujeme: -

slovní zásobu, porozumění řeči mluvené dramatickou výchovu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 50

C) Očekávané výstupy – 1. období: RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy - 1. období ţák – vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby – rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně reaguje – rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova – pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob s dostatkem času pro porozumění – pouţívá abecední slovník učebnice

D) obsahy učiva – 1. období: Anglický jazyk 3.ročník 3.třída je hlavně přípravným obdobím pro výuku dovedností, pro jazykovou úroveň A1. Zaměření na A1 je vyvrcholením výuky ve třetí třídě. Hlavním cílem je ukázat dětem principy anglického jazyka a tím jim umoţnit jazyk pouţívat. - seznamujeme děti s anglickými hláskami na základě názvů barev, hraček a čísel - nacvičujeme správnou výslovnost a čtení celých vět na krátkých příbězích - učíme děti mluvit ve vzorových větách, jejichţ smysl je dán dramatizací, činností s předměty nebo s obrázky - naučíme děti rozumět jednoduchým větám a pokynům ve třídě - radost z uměleckého proţitku s pouţitím anglického jazyka poskytneme nácvikem velmi jednoduchých básniček a říkadel (ţáci je mohou obměňovat s vyuţitím osvojené slovní zásoby) - postupně nacvičujeme čtení fonetického přepisu angličtiny - postupně probíráme a opakujeme tvary jednotného a mnoţného čísla podstatných jmen, zájmena osobní – podměty, shodu podmětu s přísudkem, závazný slovosled anglické věty: podmět, přísudek, předmět Výuka gramatiky probíhá současně s vytvářením jednoduchých vět, kde se potřebné výrazy a spoje procvičují. Ţáci se naučí větám rozumět, číst je a opakovat. Protoţe jim rozumějí a znají některá slovíčka, mohou je obměňovat. Ptají se jeden druhého, odpovídají na spoluţákovy otázky. Tímto způsobem probíhá výuka gramatiky s pomocí činností v průběhu celého roku, jak je uvedeno uţ v bodě B. -

odlišné hlásky – jejich fonetický přepis pro čtení výslovnosti v učebnici (ve slovníku), například ve slovech: black, white, a dog, the dog, three

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 51

-

-

-

-

-

odlišná výslovnost hlásek, které známe z češtiny, například ve slovech: red, a kitten, a teddy, znělost koncových hlásek: a pig, I have, is odlišný pravopis – náhled do problematiky, která bude uceleně vyučována v dalších ročnících, ve 3. ročníku pouze:  němé e: have  odlišné psaní hlásek: grey, fish, a chicken  dvojí čtení samohlásek: zavřená (otevřená) slabika: a cat / a cake atd.  ustálený pravopis: green, leaf  slova souzvučná (homonyma): two / too ... člen jako součást podstatného jména:  podstatná jména bez členu  nácvik pouţití členu na skutečnosti proţívané ţákem spolu s učitelem ve třídě podstatná jména – mnoţné číslo pravidelných podst. jmen: the toys, the cats osobní zájmena:  kvůli obtíţnosti vyučujeme pořadí: 1. osoba: I, we 2. osoba: you 3. osoba: it, they, he (Mr. Black), she některá zájmena přivlastňovací: my, your spojení přídavného + podstatného jména: a little dog, a big house spojení zájmena přivlastňovacího + podstatného jména: my teddy, my doll spojení číslovky základní + podstatného jména: one cat, two cats základní slovesa – přítomný čas prostý  časování základních probíraných sloves: I work, you work...  časování nepravidelného slovesa „to be“ (kladné i záporné věty, tvoření otázky: I am, You are not. Is he?  časování nepravidelného slovesa „to have“ – kladné věty  ustálená spojení s modálním slovesem „can“ – kladné věty a otázky: I can write (umím). Can I have... ? (mohu)  ustálené slovní spojení se slovesem „like“: I like cats. základní slovesa – přítomný čas průběhový (jen kladné věty) základní předloţky: in, on, under věty oznamovací – větné vzory: I have a cat. This is a cat. It is on the table. There is a book. … věty rozkazovací – a) pokyny: Give me a pen! Help me! Write! Draw! Open your book! Shut your book! Sit down! Stand up! Come in!... b) návrhy: Let´s go to the cinema. věty tázací – obrácený slovosled: She is. – Is she? Spelling

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 52

A) Charakteristika výuky – 2. období: Vyučovací předmět má časovou dotaci tři hodiny týdně. Výuka probíhá většinou ve třídách nebo jazykových učebnách dělených na dvě skupiny. Výuka jazyka vychází z jeho praktického pouţití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba je volena především z okruhu zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování, procvičování a vyuţití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vţdy s činnostmi s konkrétním předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v kaţdé hodině. Není ţádoucí přílišné zapisování a opisování textu, četba kratičkých zábavných textů i comicsů můţe velmi dobře poslouţit jako prostředek k zapamatování psané podoby jazyka či osvěţení jednotlivých výrazů. Vyuţíváme video a audio nahrávek, říkanek a písniček, z nichţ některé se ţáci učí zpaměti. Osvojování cizích jazyků pomáhá sniţovat jazykové bariéry a přispívá tak ke zvýšení mobility jednotlivců jak v jejich osobním ţivotě, tak v dalším studiu a v budoucím pracovním uplatnění. Umoţňují poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí jiných zemí i jejich odlišné kulturní tradice. Prohlubuje vědomí závaţnosti vzájemného mezinárodního porozumění a tolerance a vytváří podmínky pro spolupráci škol na mezinárodních projektech. To je základem k tomu, aby se cizímu jazyku učil kaţdý ţák s chutí a věřil, ţe bude mít úspěch. Výuka ve 2. období je zaloţena rovněţ na elementárních formách povzbuzujících k co nejhojnější konverzaci (hry se slovy, jednoduché písně, říkadla, vyuţití gest, míčových her apod.). Výuka seznamuje ţáky s reáliemi zemí, které tímto jazykem hovoří. Znalost cizího jazyka vede ţáky k pochopení jiných cizojazyčných kultur, prohlubuje v nich toleranci k nim a je nedílnou součástí komunikace mezi nimi. Výuka je orientována na praktické dovednosti. Dovede ţáka ke schopnosti komunikovat v angličtině na úrovni A1 podle Společného evropského referenčního rámce. Tento Společný evropský referenční rámec byl vytvořen pro všechny členy Evropské unie a chce zaručit, aby nastupující generace měla společný jazyk a díky tomu se mohla uplatnit na trhu práce, kde budou stále více a více převládat nadnárodní zaměstnavatelé.

B) Výchovně vzdělávací cíle – 2. období: -

-

činnostní formou výuky naučit ţáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní zdvořilostní fráze základní fráze a obraty procvičovat s pomocí CD a manuálních činností s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory vést ţáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty v cizím jazyce získávat první poznatky o zemích, kde se mluví daným cizím jazykem aktivní účastí ţáka na výuce cizího jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat s vyuţitím prvních poznaných slov a frází, hledat a pouţívat vhodné slovní obraty Při vyučování cizímu jazyku v druhém období vyučujeme: komunikační dovednosti (schopnost jednoduše se domluvit v cizím jazyce) základní poznatky o zemích, kde se mluví daným cizím jazykem

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 53

C) Očekávané výstupy – 2. období: RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy - 2. období ţák – Rozumí známým slovům a jednoduchým větám se vztahem k osvojovaným tématům. - V textech vyhledá poţadované informace. - Rozumí krátkým pokynům v textu. - Rozumí známým slovům a základním větám, které se vztahují k rodině, škole, volnému času a dalším známým tématům v projevu, který je pronášen pomalu a zřetelně. - Rozumí základním číselným údajům. - Rozumí základním číselným údajům. – Rozumí obsahu a smyslu jednoduchých autentických materiálů (časopisy, obrazové a poslechové materiály) a vyuţívá je při své práci. - V textech s vizuální oporou porozumí hlavní myšlence. - V textech s vizuální oporou porozumí hlavní myšlence. - Rozumí obsahu a smyslu ústních sdělení a otázek, které se vztahují k rodině, škole, volnému času a dalším známým tématům, v projevu, který je pronášen pomalu a zřetelně. – Čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty obsahující známou slovní zásobu. - Srozumitelně vyslovuje čtený text obsahující známou slovní zásobu. – Vyhledá v jednoduchém textu potřebnou informaci a vytvoří odpověď na otázku. - V textech vyhledá poţadované informace. - Vytvoří odpověď na otázku týkající se textu. – Pouţívá dvojjazyčný slovník. - Vyhledá neznámé slovo v anglicko(německo)-české i česko-anglické(německé) části slovníku. PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy - 2. období ţák – Sestaví gramaticky a formálně správně jednoduché písemné sdělení, krátký text a odpověď na sdělení, vyplní své základní údaje do formulářů. - Napíše blahopřání, pohlednici nebo krátký neformální email kamarádovi. - Sestaví gramaticky a formálně správně odpověď na sdělení. - Vyplní osobní údaje ve formuláři. – Reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtíţného textu a jednoduché konverzace. - Písemně převypráví obsah textu s pomocí obrázku nebo osnovy. - Shrne písemně obsah krátké slyšené konverzace. - Ústně převypráví obsah textu s pomocí obrázku nebo osnovy. - Shrne ústně obsah krátké slyšené konverzace. – Obměňuje krátké texty se zachováním smyslu textu. - Svými slovy vyjádří smysl textu.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 54

INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy - 2. období žák – Aktivně se zapojí do jednoduché konverzace, pozdraví a rozloučí se s dospělým i kamarádem, poskytne poţadovanou informaci. - Na základě reálné situace jednoduše reaguje v zadané roli, pozdraví, zeptá se a odpoví na otázky, rozloučí se. - Mluví o tom, co má a nemá rád, co se mu líbí a nelíbí.

D) obsahy učiva – 2. období: Anglický jazyk 4.ročník Náplní výuky je především čtení a opakování základních dovedností ze třetího ročníku. Předkládáme dětem význam slov a začínáme vyţadovat základní komunikaci. Snaţíme se, aby ţák porozuměl vyslechnutému sdělení, uměl ho opakovat, aby uměl pouţít naučená slova v jednoduchém spojení, aby dovedl základní slova a jednoduché věty přečíst a slova i zapsat, popřípadě k nim nakreslit obrázek. Mluvnické učivo: - výslovnost samohlásek – typová slova (Jim, Chuck, Jack, Ed …) - slovesa: is, has - skupiny slov ve spojení se členem (člen + přídavné jm. + podstatné jm.), nebo se zájmenem (zájmeno + přídavné jm. + podstatné jm.) - koncovky –s u podstatných jmen (mnoţné číslo, přivlastňování) - nácvik orientace – pokyny - jednoduché obraty pro přání a dopisy (přání k Vánocům, narozeninám, dopis Jeţíškovi) - předloţky: for, from, with, on, under, at, in - rod, časování (klíčová jsou zájmena) - přivlastňovací zájmena (nahrazují člen!) – my, your - číslovky a základní početní operace - vazba s „there“ - gerundium – průběhový čas - sloveso „can“ - abeceda, hláskování Konverzační dovednosti: - ve městě - v obchodě - Vánoce, dárky

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 55

-

barvy, věci ve škole zvířata, ZOO Velikonoce věci kolem nás (můj dům, můj byt) v táboře lidi kolem nás (rodina, kamarádi)

5.ročník Opakujeme a rozvíjíme slovní zásobu a znovu učíme a rozvíjíme mluvnici. Důraz klademe na rozvoj slovní zásoby, která děti zajímá. Je to základ, který se jim vyplatí v dalších ročnících. Mluvnické učivo:

-

člen a mnoţné číslo podstatných jmen: I have a … I have two … přivlastňování: It is Ann’s. překlad spojení s předloţkami: for Ann pokyny časování slovesa pomocí zájmen: I, you, he… časování slovesa být hláskování

Konverzační dovednosti:

-

čísla a jejich pouţití (čas, míry, ceny) barvy, další přídavná jména jídlo, nápoje, pokyny s nimi spojené zvířata školní a mimoškolní činnosti nejběţnější věci kolem nás

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 56

Německý jazyk 3 .ročník -

seznámení s cizím jazykem, zařadíme průřezové téma: Multikulturní výchova ( tematický okruh multikulturalita) seznámení s hlavními rozdíly mezi českým a německým pravopisem (seznámení s odlišnými písmeny ß, ä, ö, ű) procvičování psaní v němčině hodně pouţívaného písmena „w“ odlišná fonetika pozdravy vzájemné představování jednoduché rozkazy orientace v oblastech – základní sl. zásoba například v tématech:  pozdravy  přestavování  poděkování  rodina  barvy  ţivot v lese  číslovky  zvířata  potraviny  jednoduché činnosti  moje tělo

Celková výuka a osvojování základních pojmů k jednotlivým tématům bude probíhat za pomocí vyhledávání, určování, pojmenovávání věcí, obrázků,… pomocí didaktických her, říkanek, písniček.

4. ročník -

-

upevnění hlavních rozdílů mezi českým a německým pravopisem (seznámení s odlišnými písmeny ß, ä, ö, ű) upevňování odlišné fonetiky w- otázky ( wer, wo, was, wie, warum,…) časování pravidelných sloves v čase jednotném i mnoţném časování sloves „haben“ a „sein“ vyjadřování záporu v německé větě (nicht) členy určité a neurčité antonyma orientace v prostoru vpravo / vlevo základní číslovky hodiny – určování času 1. a 4. pád podstatných jmen v jednotném čísle rozkazovací způsob 2. osoby čísla jednotného i mnoţného rozšiřování slovní zásoby formou psaných a mluvených textů obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním jednoduchých textů, jednoduché náslechy ( z příslušných prac. sešitů), nácvik psaní odlišných písmen, vzájemné kladení otázek a odpovědí, sestavování jednoduchých vět oznamovacích i tázacích seznámení se slovníkem

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 57

5.ročník -

přivlastňovací zájmena v 1. a 4. pádě modální sloveso „können, möchten“, věty s a bez modálních sloves neustálé procvičování časování pravidelných sloves úvod do problematiky časování nepravidelných sloves v přítomném čase úvod do předloţkových vazeb ( hlavně 3.pád) osobní zájmena ve 3. pádu zdvořilostní oslovení, rozdíl ihr/Sie rozšiřování číslovek v návaznosti na čas čas – wann, wie spät ist es dny v týdnu formou výjezdových skupin vybraných ţáků zařadíme průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, tématický okruh Jsme Evropané adresa pouţívání předloţek: im, am, um rozšiřování slovní zásoby formou psaných a mluvených textů obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním jednoduchých textů, jednoduché náslechy ( z příslušných prac. sešitů), nácvik psaní odlišných písmen, vzájemné kladení otázek a odpovědí, sestavování jednoduchých vět oznamovacích i tázacích

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 58

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Vzdělávací oblast je v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu matematika s časovou dotací v 1. ročníku čtyři hodiny týdně a ve 2. – 5. ročníku pět hodin týdně.

Matematika A) Charakteristika výuky: Matematické vzdělávání v tomto období pomáhá ţákům vnímat význam matematiky v ţivotě. Ţáci se učí vyjadřovat pomocí čísel. Matematika rozvíjí pozornost, vytrvalost, schopnost rozlišovat, objevovat, vytvářet různé situace. Ţáci se učí svoji práci kontrolovat, srovnávat, učí se sebedůvěře, slovně i písemně vyjadřují výsledky svého pozorování. S vyjadřovacími schopnostmi se rozvíjí jejich schopnost uvaţovat. Vzdělávací oblast matematika je tvořena čtyřmi tematickými okruhy: a) Číslo a proměnná: V tomto tematickém okruhu si ţáci postupně osvojují aritmetické operace (porovnávání, zaokrouhlování, sčítání, odčítání, násobení, dělení). Přitom se dbá na tři sloţky: - dovednost (provádění početních operací); - algoritmické porozumění (proč je práce prováděna předloţeným postupem, důraz na činnostní provedení a pozorování ţáků, hovor o pozorovaném); - významové porozumění (umět operaci propojit na reálné situace – nejlépe za pomoci individuálních činností, matematizace reálných situací). b) Závislosti a vztahy: Ţáci si v tomto tematickém okruhu na základě pozorování uvědomují změny a závislosti známých jevů. Porovnávají velikosti věcí a čísel. Pomocí svých činností postupně pochopí, ţe změnou můţe být zvětšení, zmenšení, růst, pokles. Na poznání a pochopení závislostí navazuje v dalších obdobích práce s tabulkami, diagramy a grafy. c) Geometrie v rovině a v prostoru: Ţáci se v tomto tematickém okruhu učí objevovat, rozlišovat a určovat základní geometrické rovinné a prostorové útvary. Geometricky modelují reálné situace, hledají geometrické útvary ve svém okolí a pojmenovávají je. Učí se měřit délku, poznávají základní jednotku délky. Učí se základy grafického projevu v geometrii. d) Slovní úlohy: Jejich řešení je do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky. Při nich je třeba uplatňovat uvaţování ţáků, které později přechází v logické myšlení. Učí se řešit jednodušší úlohy z reálného světa, analyzovat reálné situace, pochopit problém, utřídit údaje, pomocí konkrétního názoru situaci modelovat, následně řešit a formulovat odpověď. Matematika svým charakterem vyţaduje činnostní pojetí. Do první třídy přicházejí děti s nestálou a rozptýlenou pozorností, mnozí neumějí naslouchat. Hodiny matematiky dávají prostor k tomu, aby se ţáci učili pozorně naslouchat slovům učitele. Pojmy čísel první desítky a početní výkony s nimi prováděné se vyvozují zásadně pomocí žákovských pomůcek a to hlavně konkrétních věcí a dále pomocí zástupného názoru a obrázků. Vţdy ve spojení s manipulací kaţdého ţáka s uvedenými pomůckami. Tyto činnosti pomáhají lehce podchytit pozornost ţáků. To také napomáhá tomu, ţe lze brzy individuálně pracovat s celým ţákovským kolektivem, docílit pozornosti všech ţáků. Pomůcky v rukou ţáků a činnosti s nimi umoţňují učiteli okamţitou zpětnou vazbu a moţnost reagovat na úroveň zvládnutí učiva ţáky.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 59

Velmi dobrým prostředkem k rozvoji pozornosti i k projevu míry pochopení probíraného matematického učiva jsou hovory žáků k činnostem, při kterých početně vyjadřují své zkušenosti. Rozvíjí se přitom schopnost ţáka vyjadřovat své myšlenky, posiluje se sebedůvěra ţáka v jeho schopnosti. Výchova pozornosti a sebedůvěry je úzce spjata s výchovou smyslu pro zodpovědnost, nyní za vlastní práci ve škole a za její výsledky, později pak za práci prováděnou v zaměstnání. Smysl pro odpovědnost za vlastní práci je úspěšně vytvářen, je-li ţák brzy veden k samokontrole. Tomu je v materiálech připravených pro činnostní výuku věnováno hodně prostoru. Velký význam v matematice má aktivita žáků. Činnostní formy učení dávají dostatek moţností k jejímu neustálému podněcování. Činnostní učení matematice není zaloţeno na výsledcích, které se objeví hned po jedné hodině činností zařazených do výuky náhodně, odděleně. Toto učení naopak vyžaduje aplikaci činností do celého souboru hodin. Uvědomujeme si, ţe ani jeden návyk se nemůţe vytvořit jen v jedné hodině. Ani jeden matematický pojem nemůţe být utvrzen během jedné vyučovací hodiny. Je nutné v řadě po sobě následujících vyučovacích hodin nechat daný pojem postupně objevit a přijmout všemi ţáky, poznané učivo krátce v kaţdé hodině procvičovat a nechat ho obohacovat novými ţákovskými nápady a zjištěními. Kaţdá vyučovací hodina, která je zařazena do určitého systému činností, svým dílem přispívá k vytvoření a upevnění vykládaného pojmu. Kaţdá vyučovací hodina také individuálně přibliţuje ţákovi určité nové vědomosti. Proto musí kaţdý ţák dostat dostatečný prostor k pochopení učiva a k dovednosti o něm hovořit. V systému vyučovacích hodin činnostního učení matematice vyplývá nové učivo z předcházejícího a zároveň je základem a oporou pro učivo následující. Za tohoto předpokladu se často stává, ţe ţáci nové učivo objeví sami a často jim ani nepřipadá nové. K tomu učitel ţákům dopomáhá určitým upozorněním, otázkou nebo doporučením, co pozorovat. Žákům je třeba dát dostatečný prostor na objev poznávaného jevu i na jeho zvládnutí a procvičení. K osvojení si nového učiva a ke zkonkrétnění vytvářených pojmů vedeme ţáky především prostřednictvím individuálních činností se zvolenými konkrétními pomůckami. Velkou mírou přitom napomáháme rozvoji správného uvaţování ţáků. Řešení slovních úloh formou individuálních činností spolu se slovním vyjadřováním úloh a odpovědí ţáky, můţeme hodnotit jako nejmocnější prostředek rozvoje chápavosti dětí. Při tomto učení dovedeme postupně všechny ţáky k tomu, ţe se dovedou o učeném jevu vyjadřovat v matematice jasně, souvisle a přesvědčivě. Činnostní učení matematice, je prakticky ověřený nástroj, pomocí něhoţ učitel snadno upoutává pozornost ţáků, probouzí jejich představivost a postupně uvádí do pohybu myšlení kaţdého ţáka. Při řešení slovních úloh je žák jejich tvůrcem, vynálezcem i řešitelem. Úsilí, které při tom ţáci vynakládají, působí příznivě na jejich rozumový vývoj. Rozvíjena je přitom i samostatnost ţáka a jeho tvořivost. Podmínky pro dosaţení dovednosti ţáka správně řešit slovní úlohy jsou: - provádění různých praktických činností, které znázorňují určitou úlohu - pokus o samostatné vyhledávání cesty řešení ţákem a o vyjádření odpovědí náleţející k dané úloze - samostatné vymýšlení a formulování úloh podobných úlohám právě řešeným

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 60

-

vymýšlení úloh příbuzných (s blízkým praktickým obsahem) ţáky a předkládání obdobných úloh k řešení učitelem řešení obtíţnějších úloh aţ po dokonalém zvládnutí úloh jednoduchých

Při řešení slovních úloh se ukazuje, ţe někteří ţáci teprve po řešení úloh ze ţivota tak, jak ho znají, začínají chápat smysl, cíl a význam řešení slovních úloh. Učebnice a pracovní sešity, které jsou připravené k činnostnímu učení matematice, předkládají mnoho slovních úloh ze ţivota, čímţ jsou také dětem blízké a jasné. Metodické postupy v nich zvolené nejsou jednotvárné, upoutávají ţáky, budí jejich zájem, mobilizují jejich pozornost. Dosaţení dobrých výsledků v hodinách matematiky vyţaduje:

-

-

naučit ţáky pozorně vnímat, co říká a dělá učitel a co odpovídají spoluţáci učit ţáky soustředit se na své činnosti, hovořit o nich, reagovat na upozornění učitele, vnímat práci a vyjadřování spoluţáků pravidelným zařazováním činností do výuky dosáhnout při nich zručnosti ţáků pouţívat činnostních metod k dosaţení aktivity ţáků a jejich spoluúčasti při učení individuální účast kaţdého na řešení a pozorování předloţeného problému poskytnout kaţdému ţákovi dostatečný prostor k tomu, aby měl moţnost vniknout do podstaty problému, o kterém se hovoří ve vyučování – porozumět učební látce pestré změny forem práce v průběhu roku, rozmanitost pouţívaných pomůcek a tím dosaţení zajímavosti výuky kaţdodenní činnosti ţáků a kaţdodenní zpětnou vazbu mezi učitelem a ţáky, to pak pomáhá učiteli vnímat a rozvíjet osobnost kaţdého z nich aby vyučování matematice mělo nejen vzdělávací, ale i výchovný charakter, neboť tam kde tomu tak není, nebývá ani dobrý prospěch do vyučování často zařazovat úlohy, v nichţ se odráţí ţivot obklopující dítě, to co dítě vidí, v čem má přímou účast, to potom snadno zařazuje do svých početních úvah a myšlenek časté sestavování úloh ze ţivota samotnými ţáky, neboť tvorba úloh, otázek a odpovědí napomáhá dobrému zvládnutí učiva, obměny slovních úloh propojování výuky matematiky s ostatními předměty, zvláště s prvoukou

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 61

Při vyučování matematice v prvním období základního vzdělávání při probírání určitého učiva: - seznámíme ţáky s prvním pojetím daného problému a motivujeme je - uţitím názorných pomůcek a konkretizací vedeme ţáky postupně k pochopení problému, který je dán novou učební látkou - provádíme třídění a srovnávání naučených vědomostí s vědomostmi jiţ osvojenými - provádíme cvičení s praktickým uţitím získaných vědomostí - necháváme ţáky samostatně vymýšlet slovní úlohy, které vycházejí z jejich zkušeností - provádíme cvičení k zautomatizování určité početní operace - necháváme ţáky při praktických činnostech objevovat potřebu nového početního výkonu - látku pro počítání zpaměti volíme tak, aby přispívala k dosaţení dobrého zvládnutí probíraného učiva V prvním období základního vzdělávání necháváme ţáky pod vedením učitele matematické poznatky objevovat a formulovat je svými slovy. Učitel pak matematický pojem upřesní a správně ho formuluje. Zdůrazňujeme potřebu častého zařazování počítání zpaměti, a to po celé první období základního vzdělávání. Při počítání s malými čísly by nikdy nemělo být počítání zpaměti nahrazováno písemných počítáním. Po celé první období se v matematice kladou základy počítání zpaměti. Ţáci se učí způsoby pamětného sčítání, odčítání, násobení a dělení v oboru do 100 i do 1000. Řešení slovních úloh zpaměti je třeba vţdy spojovat s ţákovým vysvětlením, jak k výsledku dospěl. V průběhu 1. – 3. ročníku je třeba, aby kaţdý ţák vyřešil mnoho jednoduchých slovních úloh. To není moţné realizovat tehdy, pokud bychom měli zároveň vyţadovat klasické zápisy kaţdé úlohy. Při řešení slovních úloh zpaměti můţe ţák pouţívat konkrétní názor, nákres, náčrt a jiné svoje zobrazení a z něho formulovat výsledek a vysvětlit, jak k němu dospěl. U celé řady slovních úloh řešených činnostně zpaměti mohou ţáci objevit několik způsobů řešení úlohy. Zájem ţáků o počítání zpaměti se dobře probouzí vhodnou motivací, spojováním řešení slovních úloh s individuálními činnostmi, častým vymýšlením slovních úloh ţáky samotnými, a poznáním, ţe je v jejich schopnostech úlohy řešit.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

osvojování základních matematických pojmů na základě aktivních činností kaţdého ţáka; důraz na porozumění základním pojmům matematiky a jejich vzájemným vztahům; rozvíjení zkušeností s matematickým modelováním pomocí činností, kterými se ţáci učí poznávat a nalézat situace, které dokáţou matematicky popsat; vyuţívání zkušeností ţáků z domova i ze ţivota kolem nich; prostor pro aktivní projev ţáka – vymýšlení úloh ţáky, vyuţití jejich zájmů, komunikace mezi ţáky, efektivní vyuţívání osvojených poznatků; grafické projevy ţáka – od kresleného obrázkového názoru k náčrtům; postupné osvojování prvních matematických pojmů, početních výkonů, postupů, základů jazyka matematiky a způsobů jejich uţití.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 62

C) Očekávané výstupy ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE Očekávané výstupy - 1. období ţák – pouţívá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků – čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, uţívá a zapisuje vztah rovnosti a nerovnosti – uţívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose – provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly – řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace Očekávané výstupy - 2. období ţák - vyuţívá při pamětném i písemném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení zpaměti sčítá a odčítá čísla do sta, násobí a dělí v oboru malé násobilky vyuţívá komutativnost sčítání a násobení při řešení úlohy a při provádění zkoušky výpočtu - vyuţívá asociativnost sčítání a násobení při řešení úloh s uţitím závorek - vyuţívá výhodného sdruţování čísel při sčítání několika sčítanců bez závorek provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel - správně sepíše čísla pod sebe (dle číselných řádů) při sčítání, odčítání, násobení a dělení přirozených čísel - aplikuje při písemném výpočtu znalost přechodu mezi číselnými řády - vyuţívá znalosti malé násobilky při písemném násobení a dělení nejvýše dvojciferným číslem - provádí písemné početní operace včetně kontroly výsledku - dodrţuje pravidla pro pořadí operací v oboru přirozených čísel zaokrouhluje přirozená čísla, provádí odhady a kontroluje výsledky početních operací v oboru přirozených čísel - přečte a zapíše číslo (do milionů) s uţitím znalosti číselných řádů desítkové soustavy - vyuţívá rozvinutého zápisu čísla (do milionů) v desítkové soustavě - porovnává čísla do milionů - zaokrouhluje čísla do milionů s pouţitím znaku pro zaokrouhlování - uţívá polohové vztahy („hned před“, „hned za“) v oboru přirozených čísel - orientuje se na číselné ose a jejích úsecích - provádí číselný odhad a kontrolu výsledku řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru - porozumí textu úlohy (rozlišuje informace důleţité pro řešení úlohy) - přiřadí úloze správné matematické vyjádření s vyuţitím osvojených početních operací - zformuluje odpověď k získanému výsledku - přiřadí k zadanému jednoduchému matematickému vyjádření smysluplnou slovní úlohu (situaci ze ţivota) - tvoří slovní úlohu k matematickému vyjádření -

-

-

-

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 63

ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY Očekávané výstupy - 1. období ţák – orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času – popisuje jednoduché závislosti z praktického ţivota – doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel Očekávané výstupy - 2. období ţák - vyhledává, sbírá a třídí data - provádí a zapisuje jednoduchá pozorování (měření teploty, průjezd aut za daný časový limit apod.) - vybírá a porovnává ze zadání úlohy data podle daného kritéria - posuzuje reálnost vyhledaných údajů - čte a sestavuje jednoduché tabulky a diagramy - doplní údaje do připravené tabulky nebo diagramu - vytvoří na základě jednoduchého textu tabulku, sloupcový diagram - vyhledá v tabulce nebo diagramu poţadovaná data a porozumí vztahům mezi nimi (nejmenší, největší hodnota apod.) - pouţívá údaje z různých typů diagramů (sloupcový a kruhový diagram bez pouţití %) - pouţívá jednoduchých převodů jednotek času při práci s daty v jízdních řádech

GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU Očekávané výstupy - 1. období ţák – rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa; nachází v realitě jejich reprezentaci – porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky – rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině Očekávané výstupy - 2. období ţák - narýsuje a znázorní základní rovinné útvary (čtverec, obdélník, trojúhelník a kruţnice); uţívá jednoduché konstrukce - rozezná základní rovinné útvary (čtverec, obdélník, trojúhelník a kruţnice) - vyuţívá k popisu rovinného útvaru počty vrcholů a stran, rovnoběţnost a kolmost stran - charakterizuje základní rovinné útvary a k zadanému popisu přiřadí název základního rovinného útvaru - vyuţívá základní pojmy a značky uţívané v rovinné geometrii (čáry: křivá, lomená, přímá; bod, úsečka, polopřímka, přímka, průsečík, rovnoběţky, kolmice) - vyuţije znalosti základních rovinných útvarů k popisu a modelování jednoduchých těles (krychle, kvádr, válec) - narýsuje kruţnici s daným poloměrem - narýsuje trojúhelník nebo trojúhelník se třemi zadanými délkami stran - narýsuje čtverec a obdélník s uţitím konstrukce rovnoběţek a kolmic - dodrţuje zásady rýsování

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 64

-

-

-

-

sčítá a odčítá graficky úsečky; určí délku lomené čáry, obvod mnohoúhelníku sečtením délek jeho stran - rozlišuje obvod a obsah rovinného útvaru - s pomocí čtvercové sítě nebo měřením určí obvod rovinného útvaru (trojúhelníku, čtyřúhelníku, mnohoúhelníku) - porovnává obvody rovinných útvarů - graficky sčítá, odčítá a porovnává úsečky - určí délku lomené čáry graficky i měřením - převádí jednotky délky (mm, cm, dm, m, km) sestrojí rovnoběţky a kolmice - vyhledá dvojice kolmic a rovnoběţek v rovině - načrtne kolmici a rovnoběţku ve čtvercové síti - narýsuje k zadané přímce rovnoběţku a kolmici vedoucí daným bodem pomocí trojúhelníku s ryskou určí obsah obrazce pomocí čtvercové sítě a uţívá základní jednotky obsahu - určí pomocí čtvercové sítě obsah rovinného útvaru, který lze sloţit ze čtverců, obdélníků a trojúhelníků - porovnává pomocí čtvercové sítě obsahy rovinných útvarů - pouţívá základní jednotky obsahu (cm2, m2, km2) bez vzájemného převádění rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu souměrnosti útvaru překládáním papíru - pozná osově souměrné útvary (i v reálném ţivotě) - určí překládáním papíru osu souměrnosti útvaru vytvoří ve čtvercové síti osově souměrný útvar podle osy v lince mříţky

NESTANDARDNÍ APLIKAČNÍ ÚLOHY A PROBLÉMY Očekávané výstupy - 2. období ţák - řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichţ řešení je do značné míry nezávislé na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky - vyhledá v textu úlohy potřebné údaje a vztahy - volí vhodné postupy pro řešení úlohy - vyhodnotí výsledek úlohy

K učebnici 5. ročníku je připraven počítačový program 5P, který dobře slouţí k procvičování zaokrouhlování, k porovnávání velikosti čísel, odhadům výsledků početních výkonů, k procvičování násobení a dělení čísel zakončených nulami aj. Program je připraven tak, aby mohl slouţit i pro ţákovskou sebekontrolu. Velkou pozornost v 5. ročníku věnujeme úsudkovému počítání, řešení slovních úloh se základními úsudky, slovních úloh s více početními výkony, úloh řešených na základě geometrických nákresů a úloh řešených neobvyklým způsobem. Naším cílem je dosaţení samostatnosti ţáků při řešení úloh. Soustavně je třeba nechávat ţákům moţnost úlohy obměňovat nebo sestavovat nové úlohy se zvolenou tématikou. Pouţívané materiály pro výuku v 5. ročníku jsou připraveny tak, aby pomohly procvičovat základní učivo z niţších ročníků a početní výkony oboru do milionu. Připravené slovní úlohy napomáhají procvičit úsudky, předkládají jednoduché i náročnější úlohy. Důleţité je, ţe všechny učební materiály pomáhají při diferenciaci ţáků. Obsahují celou řadu úloh s rozličnou tématikou pro nadané ţáky, umoţňují ţákům provádět sebekontrolu, napomáhají jejich sebehodnocení. Spojují matematiku s mnohými dalšími vyučovacími předměty. Dávají příleţitost k zařazování vhodných projektů do výuky. Projektem se rozumí ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 65

soubor rozličných námětů, na jejichţ řešení se mohou ţáci podílet, ve kterých mohou uplatňovat svoje zkušenosti i realizovat své schopnosti objevovat a zpracovávat témata. Pouţívané učebnice pro činnostní učení předkládají ţákům řadu námětů pro vhodné projekty, přiměřené jejich schopnostem. Činnosti umoţňují aktivní zapojování všech ţáků do výuky. Ţáky při nich přivádíme k samostatnému myšlení nad předloţenými problémy, ke schopnosti o věcech a jevech uvaţovat a vytvářet hodnotící soudy. Postupně se u ţáků rozvíjí i schopnost vyhledávat a třídit informace, logicky myslet a zodpovědně se rozhodovat. Výuka matematiky směřuje v 5. ročníku k tomu, aby pokud moţno všichni ţáci dosáhli očekávaných výstupů určených pro 2. vzdělávací období. Umoţňuje také individuální rozvoj ţáků. Vyučování vyţaduje v tomto období individualizaci a diferenciaci. Činnostní výuka ve své podstatě umoţňuje, aby kaţdý ţák mohl pracovat podle svých moţností a individuálně se rozvíjely předpoklady ţáků pro další úspěšné vzdělávání na 2. stupni.

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník -

vytváření představ o jednotlivých číslech na základě názoru přirozená čísla 1 aţ 5 – numerace, vidění počtu věcí do 5 rozklady čísel tvoření slovních úloh ţáky bez uţití početních výkonů (ze začátku i bez znalosti číslic) porovnávání počtu věcí sčítání a odčítání přirozených čísel spojené s manipulačními činnostmi (do 5) slovní úlohy doplněné příkladem (do 5) přirozená čísla 1 aţ 10 – numerace, vidění počtu věcí do 10 rozklady přirozených čísel do 10 sčítání a odčítání přirozených čísel v oboru do 10, názorné zavedení pomocí činností jednoduché slovní úlohy ze ţivota řešené na základě manipulace í s věcmi i s penězi orientace v prostoru (před, za, vedle, vpravo, vlevo, dole, nahoře) automatizace spojů sčítání a odčítání do 10 porovnávání počtu věcí, porovnávání čísel bez zápisu znamének nerovnosti přirozená čísla do 20 – numerace sčítání a odčítání v 2. desítce s vyuţitím analogie s 1. desítkou (bez přechodu přes desítku), analogie musí vyplynout z individuálních činností ţáků vztahy o několik více, o několik méně slovní úlohy ze ţivota (obor do 20) poznávání geometrických tvarů, rovinných obrazců a těles – vyuţití vhodných stavebnic, stavby podle předlohy i podle fantazie

Výuka matematiky má v 1. ročníku činnostní charakter. Vysvětlování početních výkonů se v 1. a 2. ročníku provádí na základě činností se skupinami předmětů. Názornému počítání slouţí téţ jednoduché obrázky a značky kreslené dětmi. Při vytváření pojmu čísel a početních výkonů se přechází od činností s trojrozměrnými předměty k připraveným pomůckám (kolečka, peníze, vystřiţené obrázky) aţ ke kreslenému názoru v pracovních sešitech a názoru demonstračnímu. Také vytváření slovních úloh a jejich obměny vychází z věcného názoru, především je však třeba vyuţívat individuálních ţákovských zkušeností.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 66

Velmi vhodným tématem slovních úloh je obchodování spojené s manipulací s pomůckou „papírové mince a bankovky“. Matematika celého 1. ročníku je vyučována hlavně v souvislosti s učivem prvouky, ale také v souvislosti s učivem českého jazyka (vymýšlení slovních úloh, vytváření otázek, vyjadřování se k činnostem). Podle podmínek školy se mohou děti ve vyučování seznamovat s prací na počítači a vyuţívat v matematice jednoduché počítačové programy a hry obsahující procvičování vidění počtu věcí, přiřazování čísla k určitému počtu věcí, porovnávání počtu věcí a čísel a téţ procvičování početních výkonů. Tyto dovednosti dále rozvíjíme v následujícím 2. a 3. ročníku základního vzdělávání. Vhodných počítačových her a programů lze vyuţívat k procvičování učiva nejen matematiky, ale i dalších vyučovacích předmětů.

2. ročník: -

-

-

-

opakování učiva z 1. ročníku:  rozklady čísel do 10  numerace do 20  porovnávání čísel  automatizace spojů sčítání a odčítání do 20  jednoduché slovní úlohy spojené s názorem sčítání a odčítání s přechodem přes desítku vyvozené na základě manipulačních činností ţáků přirozená čísla do 100 – numerace - vytváření představ čísel na základě názoru:  posloupnost přirozených čísel  počítání po desítkách, počítání po jednotkách v různých desítkách  čtení a zápis čísel, číselná osa  porovnávání čísel pojmenovaných i nepojmenovaných  zaokrouhlování čísel na desítky na základě práce s číselnou osou sčítání a odčítání v oboru do 100  sčítání a odčítání násobků 10  přičítání jednociferných čísel k celým desítkám i jejich odčítání od celých desítek (typy: 30 + 7; 90 – 8)  sčítání a odčítání v jednotlivých desítkách s vyuţitím analogie s počítáním v 1. desítce vyplývající z individuálních činností ţáků s pomůckami (typy: 32 + 6; 57 – 4)  sčítání a odčítání s přechodem desítek (typy: 49 + 5; 25 + 30; 71 – 4; 93 – 20; 80 - 15)  sčítání a odčítání dvojciferných čísel (typy: 23 + 41; 68 – 34), počítání s „penězi“  vytváření jednoduchých slovních úloh k jednotlivým typům příkladů na sčítání a odčítání (vyuţití při obchodování); názorné zavedení násobilky 1, 2, 5, 10, 3, 4, které je odvozeno z opakovaného přičítání stejných čísel činnosti vedoucí k pochopení násobilky a jejímu procvičování slovní úlohy, které vedou k pochopení úsudku několikrát více (s vyuţitím peněz) geometrické tvary rovinné a prostorové, hry s tvary, modelování, rozlišování modelů těles i geometrických tvarů ve svém okolí rozvíjení prostorové představivosti – stavebnice, soubory krychlí, apod. rovné a křivé čáry praktické měření délek, jednotky délky: metr, centimetr

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 67

-

jednotky času (hodina, minuta), poznávat, kolik je hodin na hodinách ručičkových i digitálních, orientace v čase

Výuka matematiky ve 2. ročníku má i nadále činnostní charakter. Všechny činnostní a počtářské dovednosti získané v 1. ročníku se vyuţívají a dále rozvíjejí. Pokračuje téţ rozvoj řečových dovedností ţáků. Postupně se u ţáků vytváří dovednost matematického vyjadřování. Číselný obor se rozšiřuje do 100 činnostně, hlavně na základě manipulací s „penězi“ a za vyuţití obrázkového názoru. Zdůrazňuje se řešení slovních úloh, neboť při jejich řešení se rozvíjí logické myšlení ţáků a současně se upevňují a automatizují početní výkony. Automatizace početních výkonů vzniká na základě dokonalého pochopení probíraných algoritmů. Matematické dovednosti se ve 2. ročníku rozšiřují o početní operaci – násobení, která je vyvozována na základě činností s konkrétním názorem. Násobení má přitom ţák moţnost objevit z opakovaného sčítání. Činnosti vedoucí k tomuto objevu a jeho ověřování je třeba provádět s různými pomůckami, vhodnou pomůckou jsou peníze. Spoje násobilek 2, 5, 10 se v podstatě připravují jiţ od 1. ročníku při opakovaném přičítání určitého čísla. Ve 2. ročníku tuto zkušenost ţáků vyuţijeme. Na základě činností ţáci pochopí princip násobení a později i to, jak lze násobilky vyuţít v praktickém ţivotě. Obojí je základním předpokladem ke tvorbě slovních úloh na násobení ţáky a k pozdější postupné automatizaci násobilkových spojů. Geometrie ve 2. ročníku má motivační charakter. Je především zaměřena na hry s prostorovými a rovinnými tvary. Průpravou pro pozdější provádění náčrtů v geometrii je ve 2. r. kreslení různých rovných a křivých čar, jednotaţek apod. Měření délek se provádí na konkrétních předmětech.

3. ročník: -

-

opakování učiva z 2. ročníku:  počítání do 20 s přechodem přes 10  numerace do 100  sčítání a odčítání v oboru do 100  slovní úlohy vedoucí k sčítání a odčítání i k porovnávání o několik více, o několik méně  sčítání a odčítání do 100, příklady typu: 36 + 17; 65 – 28 příprava písemného sčítání a odčítání do 100 na základě činností s pomůckami „desítky koleček“, „papírové mince a bankovky“ slovní úlohy vedoucí k porovnávání rozdílem násobení a dělení v oboru násobilek do 100, automatizace spojů slovní úlohy vedoucí k násobení a dělení a rozlišování úsudků několikrát více, několikrát méně a jejich obměny na základě manipulačních činností rozlišovat úsudky: o několik více, o několik méně, několikrát více, několikrát méně násobení dvojciferných čísel jednociferným číslem (velká násobilka vyvozená činnostními postupy s oporou o zapsaný příklad) uţití závorek v příkladech se dvěma početními výkony přirozená čísla v oboru do 1 000 – numerace:  vytvoření představy čísel na základě názoru: činnosti ţáků s pomůckami „papírové mince a bankovky“, „čtvercová síť“  posloupnost přirozených čísel, počítání po stovkách, desítkách, jednotkách  čtení a zápis čísel  práce s číselnou osou (vyuţití čtverečků s napsanými čísly k manipulaci)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 68

-

-

 porovnávání čísel  zaokrouhlování čísel na stovky, na desítky sčítání a odčítání v oboru do 1 000:  sčítání a odčítání zpaměti příklady typu: 241 + 7; 325 – 3; 530 + 40; 490 + 60; 380 – 20; 240 – 50; 300 – 8; 600 – 40 (při sčítání a odčítání zpaměti má nejvýše jedno číslo všechny tři číslice různé od nuly) seznámení s písemným sčítáním dvou trojciferných čísel, odhady výsledků seznámení s písemným odčítáním dvou trojciferných čísel, kontrola výpočtu sčítáním slovní úlohy s jedním početním výkonem a jejich obměny, nácvik jejich zápisů, seznámení s prováděním odhadu předběţného výsledku řešení slovních úloh slovní úlohy se dvěma početními výkony, vyuţití námětů z obchodování rýsování přímek, vzájemná poloha (rovnoběţky, různoběţky), průsečík přímek bod leţící na přímce a mimo přímku, úsečka a její označování, odhadování a měření délky jednotky délky (metr, centimetr, milimetr, kilometr), jejich rozlišování, vytvoření správné představy o velikosti jednotek na základě činností, jednoduché převody (m, cm, km) čtverec a obdélník – jejich náčrty kreslené do čtvercové sítě i volně na papír rozvoj prostorové představivosti (stavby z krychlí na vrstvy), stavby podle předlohy tělesa kolem nás – poznávání geometrických tvarů jednotky času (hodina, minuta, vteřina), jednoduché převody, orientace v čase

Vyučování matematice ve 3. ročníku je stejně jako v předcházejících ročnících názorné, často spojené s aktivní činností všech ţáků. Ţákovských činností vyuţíváme při výkladu i procvičování učiva. Velmi vhodné jsou činnosti s pomůckami „desítky koleček“ a „papírové mince a bankovky“, např. při obchodování, činnostní práce na číselných osách (vyuţití čtverečků z tvrdšího papíru, nejlépe o straně 2 cm), činnosti s „dvoubarevnými kolečky“ (názorné rozlišování úsudků). S numerací a počítáním v číselném oboru do 1000 je třeba začít až po dokonalém zvládnutí numerace a počítání v oboru do 100 pokud moţno všemi ţáky. Rozšíření číselného oboru do 1000 je zařazováno aţ do 2. pololetí 3. ročníku. Proto se dobré zvládnutí všeho učiva náleţejícího do číselného oboru do 1 000 nemůţe předpokládat u všech ţáků na konci 3. ročníku. Pojetí početních výkonů, jak byly vysvětleny v 1. a 2. ročníku, se ve 3. ročníku nemění. Ve 3. ročníku se algoritmy početních postupů pamětného počítání rozšiřují o seznámení ţáků s algoritmy písemného sčítání a odčítání. Zvládnutí algoritmů písemného sčítání a odčítání nepatří do závěrečné klasifikace ve 3.ročníku. Slovní úlohy tvoří nedílnou součást učení početních výkonů. Velký význam mají slovní úlohy, které vyuţívají číselné údaje z prostředí, které ţáci znají. Zařazování počítačových programů k procvičování učiva matematiky můţe být ve 3. ročníku pro ţáky velmi oblíbenou činností. V geometrii je třeba vést ţáky tak, aby rozuměli krátkým textům úloh s geometrickým obsahem a aby dokázali popsat jednoduchý geometrický obrázek.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 69

4. ročník opakování učiva z 3. ročníku - číselný obor do 1 000 - čtení, psaní čísel - desítková soustava - porovnávání čísel, číselná osa - zaokrouhlování - pamětné početní úkony - slovní úlohy - základní spoje násobení a dělení - násobení a dělení 10 a 100 - písemné sčítání a odčítání se zkouškou - úsudky ve slovních úlohách, sloţené slovní úlohy - dělení se zbytkem - násobení a dělení jednociferným číslem, odhady výsledků, zkouška - algoritmus písemného násobení, kontrola - algoritmus písemného dělení s odhadem a zkouškou - číselný obor do 10 000 - čtení, psaní čísel - desítková soustava - porovnávání čísel - číselná osa - násobení a dělení 10, 100 a 1 000 - číselný obor do 10 000 - desítková soustava - číselná osa, - zaokrouhlování, - sčítání odčítání zpaměti - písemné sčítání a odčítání, - slovní úlohy - písemné násobení a dělení jednociferným číslem, odhad výsledku, zkouška - čísla větší neţ 10 000 - čtení, psaní čísel - desítková soustava - porovnávání čísel - číselná osa - zaokrouhlování na 10, 100, 1 000, 10 000, a 100 000 - pamětné i písemné sčítání a odčítání od 10 000 do 100 000 - pamětné násobení a dělení - násobení a dělení 10, 100 a 1 000 - úsudky ve slovních úlohách s pamětnými i písemnými početními úkony - písemné násobení dvojciferným číslem - algoritmus písemného násobení, zkouška - přímá úměrnost - obor do milionu - čtení a psaní čísel, porovnávání, počítání po 1 000, 10 000 a 100 000 - porovnávání, orientace na číselné ose - zaokrouhlování na 10, 100, 1 000, 10 000, a 100 000 - písemné dělení jednociferným dělitelem, zkouška

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 70

- písemné početní úkony s přirozenými čísly, slovní úlohy do milionu - písemné násobení dvojciferným číslem v oboru do milionu - písemné násobení dvojciferným činitelem, zkouška slovní úlohy - pojmy: čitatel, jmenovatel, zlomková čára, celek, část zlomku - názorné vyznačení : poloviny, čtvrtiny, třetiny, pětiny a desetiny - čtení zlomků - zlomky s čitatelem různým od jedné - slovní úlohy na určení poloviny, třetiny, čtvrtiny, pětiny a desetiny - řešení jednoduchých nerovnic s pouţitím čís. osy - sčítání zlomků se stejným jmenovatelem - vyjádření celku z dané poloviny, - třetiny, čtvrtiny, pětiny a desetiny - zábavné úlohy a matematické rébusy - přímky, body, úsečky, polopřímky, různoběţky - střed úsečky, osa úsečky, rýsování trojúhelníka, pravý úhel - převádění jednotek délky, hmotnosti, objemu, času - kolmé přímky, rýsování kolmic pomocí rysky na trojúhelníku - kreslení a rýsování rovnoběţek - rovinné geometrické tvary - obdélník – čtverec, kruţnice – kruh, trojúhelník - rýsování libovolného čtyřúhelníka - rýsování obdélníka a čtverce, útvary souměrné podle osy - obvod obdélníka, čtverce a trojúhelníka - obsah obdélníka a čtverce ve čtvercové síti - základní jednotka obsahu cm2 - jednotky obsahu a jejich pouţití v praxi - obsah obdélníka a čtverce ve čtvercové síti s výpočtem - grafický součet, rozdíl a násobek úsečky - tělesa, modelování sítě krychle a kvádru, povrch těchto těles - pojmy: stěna, strana, vrchol - zajímavé geometrické úlohy

5. ročník -

numerace do milionu a přes milion jednoduché a sloţené slovní úlohy rovnice a nerovnosti písemné násobení trojciferným činitelem římské číslice větší čísla neţ jeden milion uspořádání porovnávání zaokrouhlování početní výkony pamětní i písemné jízdní řád čtení tabulek a grafů uţité vlastnosti početních úkonů

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 71

-

bod, přímka,úsečka kolmice, rovnoběţky rovina geometrické obrazce jednotky a převody délky hmotnosti času úhel čtverec, obdélník úhlopříčky trojúhelník přepona, odvěsny obvody obrazců výpočet kruh kruţnice souřadnice bodů obsah čtverce, obdélníku jednotky obsahu převádění tělesa

Vyučování matematice ve 2. období směřuje k osvojování základních pojmů a vztahů, postupné abstrakci a zobecňování. Vytváří zásoby algoritmů a metod řešení. Ţáci se učí rozboru problému a plánu řešení, odhadování výsledku, volbě správného postupu, zpřesňují své vyjadřování a zdokonalují grafický projev. Poznávají moţnosti matematiky a uvědomují si, ţe k výsledku lze dospět různými způsoby. Rozvíjí logické myšlení a úsudek, zdůvodňují matematické postupy a vytváří hypotézy.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 72

INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Je ve 4. a 5. ročníku realizována prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu informatika s časovou dotací jedna hodina týdně.

Informatika A) Charakteristika výuky Informatiky ve 2. vzdělávacím období Vyučovací předmět Informatika je vyučován ve 4. a 5. ročníku po jedné vyučovací hodině týdně. Charakter výuky informatiky je činnostní. Výuku orientujeme tak, aby ţáci získali dovednosti a znalosti získávali výhradně na základě individuální nebo maximálně dvoučlenné skupinové práce s počítači a pouţívaným softwarem. Ţáci provádějí takové činnosti, které vedou k získání základních znalostí a dovedností z oblasti práce s ICT technologiemi výhradně uţivatelského charakteru, ale tak, aby je mohli dále rozvíjet na druhém stupni základního vzdělávání. Cílem naší práce je vybavit ţáka takovými kompetencemi, které mu umoţní ICT technologie v budoucnosti cílevědomě vyuţívat při učení a později téţ při organizaci svého ţivota. Dovednosti získané v oboru Informační a komunikační technologie umoţňují ţákům aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech celého základního vzdělávání. Získané dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem pro uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a zájmové činnosti.

B) Výchovně vzdělávací cíle -

seznamovat ţáky se základními funkcemi počítače uvědomovat si úlohu rychlých informací v dnešním moderním světě umět správně komunikovat telefonem ( pevná linka, mobil ) ukázat, jak se dají v současnosti vyuţívat informační a komunikační technologie naučit se svoje soubory informací vytvářet, ukládat a opět vyhledávat seznámit se s tím, jak přijímat a odesílat zprávy e-mailem učit ţáky pracovat s textem a obrázkem v textovém editoru poznat moţnost získávání a předávání informací pomocí internetu

C) Očekávané výstupy na konci 2. období Žák:

-

chápe společenský tok informací – vznik – přenos – transformace – zpracování – distribuce informací vyuţívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběţnější periferie respektuje pravidla bezpečné práce s HW i SW a postupuje poučeně i v případech jejich závad chrání data před poškozením, ztrátou a zneuţitím při vyhledávání informací na internetu pouţívá jednoduché a vhodné cesty vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích komunikuje pomocí internetu či jiných běţných komunikačních zařízení pracuje s textem a obrázkem v textovém, a grafickém editoru ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a vzájemnou návaznost ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 73

D) Obsah učiva 1) 2) -

Seznámení s počítačem z čeho se počítač skládá monitor klávesnice myš zapnutí a vypnutí počítače hygiena práce u počítače hardware a software uţivatelský účet Práce u počítače - Malování základní popis okna nový dokument štětec úsečka předdefinované tvary (obdélník, elipsa, zaoblený obdélník..) více barev, nastavení – kapátko, lupa mnohoúhelník ukládání a otvírání dokumentu ukládání pomocí nástroje výběr přesouvání výběr libovolného tvaru pro další úpravy křivka, soustředné kruţnice kopírování mazání pomocí klávesy Delete vkládání textu do obrázku stínování vícebarevná textura překlopení, otáčení, zkosení, změna velikosti, velikosti obrázku příprava obrázku před tiskem, vlastní tisk

3) 4) -

Windows – základní informace o systému důleţité ikony na ploše hlavní nabídka nabídka Start ( příslušenství, hry…) programy, dokumenty a soubory sloţka – vytvoření, označování a otvírání, přejmenování okno sloţky – změna velikosti, posouvání mazání jedné a více sloţek najednou kopírování přehled ve sloţkách velikost sloţky a dokumentu změna pozadí, vlastní spořič na pozadí Textový editor – Microsoft Word seznámení s hlavní nabídkou, panelem nástrojů základy psaní – velká písmena, diakritika, zvláštní znaky

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 74

-

dokument, nový dokument otevření a zavření dokumentu psaní textu označování textu, mazání textu panel Formát – základní formát písma, řez písma, velikost, styl) uloţení dokumentu

5) -

Počítačová síť internet a jeho vyuţití prohlíţeč Internet Explorer odkazy vyhledávání pomocí klíčových slov

6) -

Elektronická pošta nový dopis přečtení dopisu odpověď na dopis adresy na stejném serveru

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 75

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A JEHO SVĚT Vzdělávací oblast je v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím předmětu člověk a jeho svět, který v sobě integruje vzdělávací obsahy vzdělávacích oborů prvouka, přírodověda a vlastivěda s časovou dotací v 1. ročníku jedna hodina týdně, ve 2. ročníku dvě hodiny týdne, ve 3. a 4. ročníku tři hodiny týdně a v 5. ročníku čtyři hodiny týdně.

A) Charakteristika výuky Charakteristické pro výuku vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět je prolínání s učivem ostatních předmětů a právě toto prolínání témat dává moţnost vytváření mnoha malých projektů, které výuku obohatí a učivo se spojí se ţivotem dětí. Výuku vhodně doplňují obrazy, videozáznamy, filmy, besedy, vycházky, exkurze atd.. Ve vzdělávací oblasti se věnujeme: - poznávání věcí a jejich vlastností - výchově smyslového vnímání, pozorování předmětů a jevů - základům jazykového vyjadřování - procvičování pozornosti, paměti, představivosti, obrazotvornosti,…. - ochraně přírody, kulturních památek a výsledků lidské práce - technické výchově, pohybové výchově zdravotní výchově (znalosti lidského těla) - vnímat lidi, vztahy mezi nimi, vztahy ve společnosti - soudobému způsobu ţivota, orientaci v čase a v dějích historii České země - přehledu o České republice a Evropě - rozmanitostem přírody  člověk a vesmír  vznik ţivota  ţivá a neţivá příroda  ochrana přírody  ţivotní prostředí - zdraví člověka:  biologické a fyziologické funkce a potřeby, stavba těla a funkce vnitřních orgánů  etapy vývoje  denní reţim a hygiena  zdravotní prevence, první pomoc - vybraným základním fyzikálním veličinám (délka, hmotnost, teplota, čas) - lidským výtvorům člověka a vztahu člověka k ţivotnímu prostředí

B) Výchovně vzdělávací cíle -

učit ţáky pozorovat přírodní jevy a orientovat se v prostoru a čase vytvářet nové představy o podstatných věcech a jevech, které je obklopují nechat ţáky provádět pokusy a tím poznat a pochopit přírodní děje vést ţáky k tomu, aby vyjadřovali své myšlenky, soudy a názory vytvářet u ţáků pozitivní vztah k rodině, spoluţákům, škole, domovu i k přírodě poučit ţáky o lidském těle a ochraně zdraví naučit osvojování základních hygienických návyků i návyků kulturních vést ţáky k tomu, aby si uvědomovali odpovědnost za své chování, zdraví a bezpečnost

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 76

-

upevňovat zásady slušného chování mezi lidmi bez ohledu na barvu pleti, učit se vzájemné toleranci vést ţáky k uvědomění, ţe Země je součástí vesmíru dát přehled o jejich regionu učit ţáky číst a vyhledávat základní údaje v mapě seznámit ţáky s významnými etapami našich národních dějin probouzet u ţáků pěkný vztah k místu bydliště, vlasti, upevňovat národní cítění

C) Očekávané výstupy MÍSTO, KDE ŢIJEME Očekávané výstupy - 1. období ţák - vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší moţná nebezpečí v nejbliţším okolí - začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obsluţného centra ČR, pozoruje a popíše změny v nejbliţším okolí, obci (městě) - rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost Očekávané výstupy - 2. období ţák - určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu - určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich a řídí se podle zásad bezpečného pohybu a pobytu v přírodě - rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map; vyhledává jednoduché údaje o přírodních podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí - vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického - zprostředkuje ostatním zkušenosti, záţitky a zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob ţivota a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích - rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich význam LIDÉ KOLEM NÁS Očekávané výstupy - 1. období ţák - rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi - odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností - projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spoluţáků, jejich přednostem i nedostatkům Očekávané výstupy - 2. období ţák - vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodrţuje pravidla pro souţití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě) - rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci, obhájí při konkrétních činnostech své názory, popřípadě připustí svůj omyl, dohodne se na společném postupu a řešení se spoluţáky - rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se uţ tolerovat nemohou a která porušují základní lidská práva nebo demokratické principy - rozlišuje základní formy vlastnictví; pouţívá peníze v běţných situacích - poukáţe v nejbliţším společenském a přírodním prostředí na změny a některé problémy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 77

a navrhne moţnosti zlepšení ţivotního prostředí obce (města) LIDÉ A ČAS Očekávané výstupy - 1. období ţák - vyuţívá časové údaje při řešení různých situací v denním ţivotě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti - pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu, interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němţ ţije - uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti, souţití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost Očekávané výstupy - 2. období ţák - pracuje s časovými údaji a vyuţívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy - vyuţívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení minulosti; zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých kulturních památek - rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s vyuţitím regionálních specifik - srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob ţivota a práce předků na našem území v minulosti a současnosti s vyuţitím regionálních specifik - objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů ROZMANITOST PŘÍRODY Očekávané výstupy - 1. období ţák - pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích - roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě - provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů Očekávané výstupy - 2. období ţák - objevuje a zjišťuje propojenost prvků ţivé a neţivé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka - vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost s rozdělením času a střídáním ročních období - zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů prostředí - porovnává na základě pozorování základní projevy ţivota na konkrétních organismech, prakticky třídí organismy do známých skupin, vyuţívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy - zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat - zaloţí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ Očekávané výstupy - 1. období ţák - uplatňuje základní hygienické, reţimové a jiné zdravotně preventivní návyky s vyuţitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví - dodrţuje zásady bezpečného chování tak, aby neohroţoval zdraví své a zdraví jiných

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 78

-

chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu nepříjemná; v případě potřeby poţádá o pomoc pro sebe i pro jiné dítě uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech

Očekávané výstupy - 2. období ţák - vyuţívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu ţivota - rozlišuje jednotlivé etapy lidského ţivota a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho narození - účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb s ohledem na oprávněné nároky jiných osob - uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohroţujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události - předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek - uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou - ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc - uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku

D) Obsah učiva 1.ročník -

škola a její blízké okolí, bezpečnost pracovní návyky, chování ve škole i mimo školu podzim v lese, sadu, na zahradě, na poli rodina a ţivot v rodině zima, zimní svátky, bezpečnost, ţivočichové a rostliny v zimě člověk a péče o zdraví, hygienické návyky zdravá výţiva, reţim dne příroda, rostliny a ţivočichové na jaře domácí zvířata dny v týdnu, roční období, orientace v čase dopravní výchova, bezpečnost příroda v létě

2.ročník -

škola a organizace školního ţivota cesta do školy, bezpečnost, dopravní značky změny v přírodě na podzim, ţivočichové ve volné přírodě, mezipředmětové vztahy (český jazyk) zelenina a její druhy ovocné stromy a jejich plody rodina, domov, obec, vlast proměny v zimě, zimní sporty člověk, lidské tělo, nemoc, úraz, první pomoc potraviny a správná výţiva

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 79

-

čas, orientace podle času, kalendářní rok práce a volný čas proměny na jaře (rostliny, ţivočichové) lesy jehličnaté, listnaté a smíšené proměny v létě ( u vody, ve vodě, vodní ţivočichové)

3. ročník -

-

-

místo, kde ţijeme (domov, rodina, škola, obec) cesta do školy, dopravní výchova orientace v místě bydliště  světové strany  práce s jednoduchým plánem  seznámení s mapou země, v níţ ţijeme  krajina v místě bydliště  naše vlast lidé a čas – orientace v čase věci a činnosti kolem nás lidská činnost práce a volný čas lidé a výrobky, technika  neţivá příroda – látky a jejich vlastnosti vzduch voda slunce a země  ţivá příroda rostliny (druhy rostlin, části rostlin, plody) ţivočichové zkoumání přírody  rozmanitost přírody, její ochrana, ekologická výchova  člověk  lidské tělo (růst, vývoj, stavba – kostra, svaly)  péče o zdraví (zdraví a výţiva, sport, hry, první pomoc)

4.ročník Přírodovědná část - základní společenstva ţivých organismů  ţivotní podmínky ţivých organismů, rozmanitost podmínek ţivota na Zemi  společenstva okolí lidských obydlí, společenstva polí, vod a lesů  poznávání nejznámějších druhů rostlin, hub a ţivočichů, jejich význam v přírodě a pro člověka  přizpůsobení organismů prostředí - rostlinstvo a ţivočišstvo na Zemi v různých ročních obdobích  nerosty a horniny  nejznámější nerosty a horniny, jejich vyuţití - měření

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 80

 měření délky, teploty, hmotnosti a času  poznávání a uţívání různých měřidel poznaných fyzikálních veličin  uţívání jednotek délky, teploty, hmotnosti a času - člověk a příroda  ohleduplné chování k přírodě  ochrana rostlin a ţivočichů  ochrana ţivotního prostředí Dějepisná část - časová osnova, období před naším letopočtem, období našeho letopočtu - české země v pravěku, doba kamenná, bronzová, ţelezná - příchod Slovanů, konec pravěku v našich zemích - Sámův kmenový svaz, 7. stol. v našich dějinách - naše nejstarší minulost v pověstech - Velkomoravská říše, příchod Cyrila a Metoděje - vznik českého státu, vláda přemyslovských kníţat - ţivot prostých lidí za vlády prvních Přemyslovců, Kosmas, románský stavební sloh - vznik Českého království, vláda přemyslovských králů - český stát za vlády Lucemburků, Jan Lucemburský - období vlády Karla IV., rozkvět země, rozvoj vzdělanosti - ţivot ve středověku, šlechta, církev, ţivot ve vesnici, ve městě, gotický stavební sloh - období vlády krále Václava IV. - mistr Jan Hus a jeho učení - husitské války, Jan Ţiţka, Prokop Holý - české země po husitských válkách, král Jiří z Poděbrad - první Habsburkové na českém trůně, císař Rudolf II., období renesance Zeměpisná část - naše vlast Česká republika, poloha, obyvatelé, členění území na kraje, krajská města - Česká republika – demokratický stát, státní symboly, státní svátky - mapy a plány - orientace v krajině, světové strany a jejich určování - povrch České republiky - vodstvo ČR - počasí a podnebí - půda a zemědělství - nerostné bohatství a těţba - průmysl, výroba, průmyslový závod - ochrana přírody, chráněná území - cestujeme po vlasti, zajímavosti, památky - cestujeme naším krajem

5.ročník Přírodovědná část - člověk a neţivá příroda  podmínky ţivota na Zemi  pozorování neţivé přírody - nerosty, horniny a půda  nejběţnější a hospodářsky nejvyuţívanější horniny a nerosty  soubory nerostů a hornin – pozorování, poznávání, třídění  energetické suroviny, člověk a energie

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 81

 sestavování jednoduchých elektrických obvodů  přírodní zdroje  vznik, sloţení a význam půdy - člověk a vesmír  od neţivé přírody do vesmíru  vesmír a Země, sluneční soustava  střídání dne a noci, roční období - člověk a ţivá příroda  rozmanité podmínky ţivota na Zemi, podnebné pásy a ţivot v nich  přizpůsobení organismů ţivotnímu prostředí  ţivot v oceánech a mořích  ochrana ţivočichů a rostlin, význam botanických a zoologických zahrad  společenstva ţivých organismů na území naší vlasti  třídění organismů do skupin  poznávání běţných druhů rostlin, hub a ţivočichů podle skutečnosti a obrázků - člověk  lidské tělo, stavba funkce  rozmnoţování, růst a vývoj  ochrana zdraví, hygienické návyky  první pomoc, přivolání lékařské pomoci  péče o zdraví, zdravá strava, denní reţim  opatrnost při setkání s neznámými lidmi - člověk a lidské výtvory  zpracování výrobků, jejich vyuţití, likvidace odpadu  informační technika, uţívání  jednoduché stroje a zařízení  ochrana přírody a vztah k ţivotnímu prostředí Dějepisná část - bitva na Bílé hoře, poráţka české šlechty - doba pobělohorská, ţivot na zámku, ve městě, ţivot poddaných - ţivot v době barokní, stavitelství, hudba - ve školních lavicích, Jan Amos Komenský - doba osvícenská, vláda Marie Terezie a Josefa II. - ţivot na vesnici, bydlení, oblékání, zvyky - manufaktury a prví stroje, parní stroj a čeští vynálezci - obrození měšťanské společnosti, nástup kapitalismu, nadvláda němčiny - počátky národního obrození, F.Palacký, J.K.Tyl - z poddaného člověka občan, rok 1848, K.H.Borovský - růst tovární výroby, nástup elektřiny - vznik Rakousko-Uherska, T.G.Masaryk - rozvoj kultury a umění - Češi a Němci, historie vztahů - 1. světová válka - vznik a ţivot v ČSR - 2. světová válka - Demokracie Zeměpisná část - Česká republika  kraj, v němţ ţijeme

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 82

-

-

-

-

 kraje ČR Česká republika – demokratický stát  Poloha ČR, vznik, obyvatelstvo  Praha hlavní město ČR, prezident, vláda, parlament  Státní svátky a významné dny  historie města, Praţský hrad a Hradčany, plán města  historická místa Prahy Česká republika – součást společenství hospodářsky vyspělých států  Evropská unie  mezinárodní organizace, jejich zkratky a význam Evropa – sjednocující světadíl  sousední státy ČR  seznámení ţáků se základními údaji o sousedních státech Evropa – jeden ze světadílů  poloha a povrch Evropy, vodstvo a podnebí  rostliny a ţivočichové  hospodářství a obyvatelstvo Evropy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 83

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: UMĚNÍ A KULTURA Vzdělávací oblast je v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím předmětu umění a kultura, který v sobě integruje vzdělávací obsahy vzdělávacích oborů hudební výchova a výtvarná výchova. Časová dotace v jednotlivých ročnících: 1. ročník – 3 vyučovací hodiny, 2. ročník 2 vyučovací hodiny, 3. ročník - 2 vyučovací hodiny, 4. ročník – 3 vyučovací hodiny, 5. ročník – 2 vyučovací hodiny.

A) Charakteristika vyučovacích předmětů: Hudební výchova Ve vyučovacím předmětu hudební výchova se utváří estetické vztahy ţáků k hudbě a umění, formují se mezilidské vztahy. Posiluje se aktivita a tvořivost ţáků, navozuje se optimistický vztah ke skutečnosti. Hlavními sloţkami hudební výchovy jsou zpěv a poslech hudby. Těţištěm hudebně-výchovné práce je zpěv. Láska k hudbě se nejsnáze probouzí zpěvem, neboť při něm je ţák aktivní a tvořivý. Zpívaná píseň nejlépe rozvíjí pěvecké i hudební dovednosti a návyky ţáků. Nejčastější formou je zpěv jednohlasný. Ve 4. a 5. ročníku se ţáci seznamují i s jednoduchým dvojhlasem. Učitel dbá individuálních zvláštností dětského hlasu, vede ţáky k tomu, aby zpívali čistě, lehce a bez křiku. Dále je třeba pamatovat na to, aby rozsah a poloha písní odpovídaly rozsahu a poloze dětského hlasu. V hudební výchově je třeba střídat činnosti tak, aby děti nezpívaly po celou vyučovací hodinu. Výběr písní má být rozmanitý, má napomáhat hlasovému výcviku. Pro zpěv jsou nejvhodnější lidové písně, dětmi oblíbené písně umělé,známé a oblíbené písně z mediálních prostředků. Vhodné je vyuţívat i písní místních nebo krajových. Současně s výcvikem pěveckých dovedností rozvíjí zpěv hudební sluch ţáků, jejich smysl pro čistou intonaci a rytmus. Smysl pro rytmus snadno a dobře rozvíjíme častým zařazováním jednoduchých doprovodných nástrojů (tyčinky, bubínek, tamburína, činely apod.) ke zpěvu ţáků. Vnímání hudby se rozvíjí v celé hudebně-výchovné práci, nejvýrazněji při poslechu hudby. Poslechem se učí ţáci hudbu citově proţívat a soustředit se. Přitom jsou ţáci vedeni k tomu, aby vyjadřovali a srovnávali své dojmy z poslechu hudebních skladeb. Zpěv by se měl stát pro děti přirozenou potřebou pro vyjádření pohody a radosti, a to i v jiných předmětech neţ Hv. Proto výuku hudební výchovy vedeme tak, aby se stala pro ţáky příjemnou a oblíbenou. Ve zpěvu i poslechu je nezbytné se vracet k probraným písním a skladbám. Jen tak ţák můţe dobře zvládnout melodii a slova písně, zapamatovat si hudební skladbu. Stále zdokonalovanou reprodukcí písní a opakovaným poslechem se prohlubuje vztah ţáků k hudebním dílům i intenzita jejich estetického proţitku. Při výuce hudební výchovy je třeba věnovat pozornost hudebně nadaným ţákům, dbát o jejich další rozvoj, doporučovat zájmovou činnost. Zpěvem, poslechem, jednoduchým doprovodem písní na dětské hudební nástroje a pohybovým projevem se stávají děti aktivními provozovateli hudby. Jestliţe výuku hudební výchovy v 1.- 3. třídě charakterizujeme jako období hudebních her, tak výuka ve 4. a 5. ročníku je obdobím manipulace s hudebním materiálem. Hudba a zpěv jsou neodlučitelně spjaty s historií našeho národa. Mají velký význam i v současném ţivotě. Je málo rodin, kde by někdo nehrál na nějaký hudební nástroj, téměř kaţdý má oblíbený nějaký hudební ţánr. Hudba doprovází významné ţivotní události

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 84

v rodinách, děti se s ní setkávají od kolébky. Tento přirozený vztah ţáků k hudbě je ve škole rozvíjen a hudební aktivity ţáků jsou ve výuce podporovány. Celá výuka by měla být vedena v úsměvné atmosféře zbavené stresů. Základním poţadavkem při výuce hudební výchovy je hudební doprovod vyučujícího na jakýkoliv hudební nástroj. Tím se pomáhá udrţet melodie i rytmus zpívaných písní. Na rozpoznané individuální nedostatky ţáků v intonaci či rytmu nereaguje učitel zdůrazněním těchto nedostatků, ale snaţí se dát i těmto ţákům prostor ke zpěvu ve skupinách, ke zpěvu s doprovodem. Tím umoţní také těmto ţákům příjemný proţitek ze zpěvu. Všechny druhy hudebních činností (zpěv, poslech, instrumentální a pohybové aktivity) se ve výuce hudební výchovy navzájem prolínají a posilují ve svých účincích. Nezařazujeme je proto do hodin postupně, ani se nemusí v kaţdé hodině uplatňovat všechny. Učitel vybírá takové činnosti, které odpovídají povaze hudby, se kterou právě pracují. Do činností ve výuce je třeba zapojovat co nejvíce ţáků podle jejich individuálních schopností. Učitel vychází vţdy z toho, co jiţ ţáci umí, dále rozvíjí jejich hudební dovednosti, podněcuje ţáky ke vzájemné spolupráci. Umoţňuje, aby se při výuce Hv uplatnili v dostatečné míře ti ţáci, kteří se individuálně hudebně vzdělávají. Je to přirozený motivační a inspirační prvek, jak pro ţáka samotného, tak pro ţáky hudebně nadané, kteří své nadání individuálně nerozvíjejí. Pozitivní je i přímá spolupráce se základní uměleckou školou, kterou ţák navštěvuje. Vhodné je zvýrazňovat dovednosti a schopnosti ţáků, vést je k sebepoznání a seberealizaci. Kaţdého je třeba podněcovat a vést ho k tomu, aby své nadání a schopnosti v různých oblastech uplatňoval. Vztah ţáků k hudbě je podporován návštěvami koncertů, operních představení, přehlídek absolventů hudebních škol, účastí v hudebních a pěveckých soutěţích. Při všech těchto příleţitostech se zdokonalují poslechové dovednosti ţáků, učí se kulturnímu chování i vystupování. Ţáci se o hudbě a svých hudebních záţitcích učí hovořit, navzájem se dělí o své pocity a dojmy a porovnávají své proţitky. Vhodnou formou, která rozšiřuje znalosti ţáků o hudbě a hudebních nástrojích jsou obsahem přiměřené výchovné koncerty spojené s besedami o hudbě. Hudební výchova se podílí značnou měrou na celkovém formování ţákovy osobnosti. Hudbu je moţno spojovat s poezií, výtvarným dílem nebo vlastním pohybovým projevem ţáků i při tělesné výchově. Zpěv můţe být zařazován do výuky kteréhokoliv předmětu, můţe výuku motivovat, můţe ji uvolňovat, zpestřovat, přinášet pocity uspokojení a dobrou náladu, můţe ale také ţáky povzbuzovat, posilovat je ve snaze dosáhnout dobrých výsledků. Hudební výchova se dá dobře propojovat i s výukou vlastivědy (poznávání lidových písní z určité oblasti, poslechy ukázek hudby, které se vztahují k místu narození významného hudebního skladatele, k historickým událostem aj.), můţeme ji propojit i s výukou přírodovědy (je např. mnoho písní o květinách, zvířatech, o vodě, o lese aj.) Při hodnocení výsledků práce ţáků v hudební výchově se přihlíţí k aktivitě, s jakou se zapojují do různých činností ve výuce, ke snaze ţáků spolupracovat s ostatními a nenarušovat práci v Hv. Ţák je klasifikován za projevené dovednosti a snahu uspět v prováděných hudebních činnostech. Není vhodné klasifikaci v tomto období provádět na základě testů, prověrek z hudební výchovy nebo zkoušení teorie. Tyto způsoby jsou jen doplňkové a orientační, jsou zpětnou vazbou pro učitele, co v těchto oblastech ţáci zvládli. Teoretické učivo má při výuce Hv v tomto období jen podpůrný charakter. Velmi nevhodné je téţ zkoušení ze znalosti hudebních ukázek. Poslech je totiţ záleţitost proţitková; pouze opakováním vhodných hudebních ukázek, kterým ţáci rozumí, se u nich rozvíjí vztah k hudbě a hudební paměť.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 85

Výtvarná výchova Výtvarná výchova jako předmět je součást procesu rozvoje estetických vztahů ţáků ke skutečnosti a k umění. Výuka výtvarné výchovy vychází především z citového vztahu ţáků k zobrazované skutečnosti. Výtvarné činnosti rozvíjejí tvořivost, fantazii, estetické cítění, podněcují a uspokojují potřeby ţáků vyjadřovat se k různým tématům, situacím, proţitkům. Cíl je zaměřen i na objevování talentovaných ţáků. Pro výtvarnou činnost v tomto období je nepostradatelné příznivé a klidné prostředí zbavené strachu ze známky nebo výsměchu druhých. Děti se snaţí výtvarně vyjadřovat své představy výtvarnými prostředky jiţ od útlého věku. Výtvarný projev předškolního věku je především rázu schematického. Děti svým kresbám rozumí, dospělí většinou nedovedou do jejich světa vstupovat. Není však vhodné myšlenkový svět dětí narušovat předkreslováním a vedením k napodobování. Je naopak potřebné dát dítěti svobodu a do jeho kreseb nezasahovat. U dětí v celém období převládá spontánnost, bezprostřednost výtvarného projevu dítěte. Dítě kreslí rádo zpaměti, předlohám se vyhýbá. Jeho představy ho těší a snaţí se je ztvárnit. Vhodná motivace, která předchází výtvarné tvorbě, podněcuje uvolnění dětské fantazie. Děti potom často tvoří s velkým zaujetím a proţívají velkou radost z toho, co vytvořily. Jejich práce jsou plné volnosti, naivnosti a psychologických záhad. Úlohou učitele je posilovat sebevědomí ţáků, vyuţívat jejich fantazii, rozvíjet ji, podporovat jejich vlastní výtvarné vyjadřování, podněcovat zájem o výtvarnou práci vhodnou motivací. V tomto období je vhodné, kdyţ mezi metody a formy práce zařazuje učitel co nejvíce různé hravé činnosti a experimentování. Výtvarná výchova dává ţákům moţnost se individuálně svou výtvarnou činností projevit, sami mohou různými výtvarnými prostředky ztvárnit své vidění světa. Je dobře, kdyţ svůj výtvarný projev mají ţáci moţnost obhájit, vysvětlit spoluţákům a vyslechnout jejich názory. Často právě vzájemné hovory ţáků o svých výtvorech mohou měnit jejich pohled na svět nebo určitou věc. Zde má učitel příleţitost jemně usměrňovat a postupně působit na vytváření výtvarného vkusu ţáků. Ve všech formách výtvarného projevu (v kresbě, malbě, grafice, modelování, prostorovém vytváření, v kombinovaných technikách …) se projevuje dětská osobnost dítěte, jeho cítění a chápání světa kolem sebe.Téměř všechny námětové okruhy výtvarné výchovy obsahují základní vztahy k ţivotu, prostředí a lidem, a proto souvisí blízce s výukou prvouky a vztahem ţáků k ţivotnímu prostředí. Učitelům se přímo nabízí moţnost k mezipředmětovým vztahům. Velmi vhodné je uplatňovat ve výuce náměty z ţákova okolí, z dětského ţivota z prostředí obce i školy. Při výtvarné tvorbě plné her, fantazie, spontánnosti, experimentů s technikami i materiály by nemělo v tomto období chybět ani výtvarné zpracování určitého konkrétního tématu (kresbou, malbou), které v některých pojetích pohledu na výtvarnou výchovu v tomto školním věku bývá poněkud zatlačováno do pozadí pro svou údajnou nevhodnost, obtíţnost či přílišnou konkrétnost. Ale i tato oblast má v tomto období své místo a opodstatnění. Ţáci se naučí citlivěji vnímat tvary, barvy, struktury, vzájemné vztahy částí a celku, a tak se zabezpečuje nenásilný přechod od prvotních grafických forem k formám členitějším. Ţáky je třeba postupně vést k větší samostatnosti při rozmístění kresby se zřetelem na námět, velikost a tvar plochy,pěstovat u nich smysl pro prostorovou dispozici. Barvu spojujeme s tvarem. Ţáci zobrazují předměty tak, jak se jeví jejich oku. Pravidla perspektivy ţáci vyvozují z pozorování, pod vedením učitele. Primární výuku pravidel perspektivy povaţujeme spíše za překáţku. Geometrické modely se vyuţívají jen k objasnění konstrukce skutečných předmětů. Při kreslení nástrojů vycházíme ze způsobu jejich uţívání. Pro vytváření vzorů je prospěšná

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 86

mezipředmětová vazba s geometrií, vyuţíváme dovednosti provádět náčrty základních geometrických obrazců. Geometrické obrazce mohou být základem mnoha opakujících se vzorků. Geometrické tvary jsou pro děti přístupné a snadno proveditelné. Modelování je velmi vhodné pro mladší ţáky, ale dobře ho v kombinaci s různými materiály příleţitostně vyuţíváme v celém vzdělávacím období. Takové výtvarné práce mohou být dvojího druhu: – na základě vlastní představy dítěte – podle skutečnosti Kresba z představy má zpočátku ilustrativní charakter, vypráví o bezprostředních záţitcích a zkušenostech ţáků a o jeho citovém ţivotě. Motivací k těmto kresbám můţe být proţitek z her, ze čteného textu, z osobního proţitku, z vycházky apod. Kresba podle skutečnosti vyjadřuje obvykle první dojem ţáka z pozorování. Ţák se postupně učí výtvarně uvaţovat, pozorně vnímat skutečnost a výtvarně vystihnout její podobu. Kresby velmi vhodně vyuţíváme nejen při výuce prvouky, ale i v hodinách matematiky, čtení a psaní. Mnohý ţák se v mladším školním věku snáze vyjadřuje kresbou neţ slovy. Kresbou můţe např. snadno vyjadřovat porozumění čtené větě nebo čtenému příběhu, porozumění funkci pozorované věci (např. mlýnek, struhadlo). K vytváření hlubšího vztahu k výtvarnému umění vyuţíváme návštěvy výstav obrazů, loutek a maňásků, hraček, pohlednic aj., besedujeme nad knihami a jejich ilustracemi. Vliv na tvorbu výtvarného vkusu má nejen rodina, ale také rozvoj techniky (fotografie, počítače, video, televize), která zprostředkovává dětem spoustu pozitivních i negativních záţitků. Do hodin výtvarné výchovy zařazujeme i takovéto témata. Vyuţívá k tomu nejen výtvarné prostředky tradiční a ověřené, ale i nově vznikající. Některé činnosti mohou dětem ukázat, jak lze tuto moderní techniku vhodně vyuţít (počítačová grafika, internet, televizní motivační či vzdělávací pořady, reklama, plakáty, kreslená animace, loutky …). Ve výtvarné výchově v tomto období často vyuţíváme mezipředmětové vztahy ve spojení s literární výchovou, s výukou geometrie, s přírodovědou, vlastivědou i s přípravou některých ţákovských pomůcek. Jedním z úkolů výtvarné výchovy je připravovat ţáka na praktický ţivot, ve kterém budou v mnoha oborech potřebovat něco skutečného zakreslit nebo načrtnout. K tomu ho vedou reálné kresby. Ţák bude po ukončení 1. stupně schopen výtvarného vyjádření takovým způsobem, který ho uspokojí. Dokáţe při práci uplatňovat představivost i fantazii. Při kresbě bude chápat vzájemné souvislosti zobrazovaných předmětů, bude postupovat od celku k detailům. Dokáţe se orientovat v malířských a kreslířských potřebách a bude je umět udrţovat v pořádku. Po ukončení práce si dokáţe uvést své pracovní místo do původního stavu. Výtvarná výchova na 1. stupni je základem k dalšímu rozvíjení estetického cítění ţáků na 2. stupni.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 87

B) Výchovně vzdělávací cíle: Hudební výchova – – – – – – – – – – – – – – – – –

naučit ţáky čistě a výrazně zpívat lidové i umělé dětské písně v hlasovém rozsahu přiměřeném ţákům mladšího školního věku nacvičit správné dýchání a tvoření tónů rozvíjet hudební sluch a paměť na melodii i slova učit rozlišovat a udrţovat určitý rytmus rozvíjet melodické i harmonické cítění ţáků nadále vyuţívat k instrumentálnímu doprovodu zpěvu rytmické i melodické hudební nástroje, tuto činnost umoţnit co největšímu počtu ţáků ve výuce ţáky seznamovat s lidovým dvojhlasem a jednoduché lidové písně zpívat dvojhlasně, vyuţívat moţnosti osvojení dvojhlasého zpěvu (např. kánon) poznávat základní hudební teorii rozvíjet hudebně pohybové dovednosti ţáků (lidové tance, pohybové fantazie) učit se rozpoznávat základní pěvecké hlasy (bas, tenor, alt, soprán) rozlišování nejčastěji uţívaných hudebních nástrojů podle vzhledu, zvuku i způsobu hry rozvíjet hudebnost zařazováním poslechu lidových písní i poslechu hodnotné váţné hudby vhodné pro tento věk a vést ţáky k zájmu o hudbu získat první poznatky z české i evropské hudební kultury rozlišovat operu od operety, balet od pantomimy chování na koncertech, v divadle, při vlastním vystoupení poznat a dbát o rozvoj talentovaných ţáků probouzet u ţáků zájem o vlastní pěvecké a hudební aktivity

Výtvarná výchova – – – – – – – – – – – – – –

probouzet a rozvíjet schopnosti výtvarného vyjadřování ţáků rozvíjet tvořivé schopnosti ţáků, pěstovat jejich estetické cítění a vkus vytvářet základní pracovní návyky pro výtvarnou činnost ţáků vytvářet kladný citový vztah k výtvarnému umění seznamovat ţáky s výtvarnými nástroji, materiály a technikami, rozšiřovat soubor uţívaných technik učit ţáky pozorovat a vnímat krásu přírody, hovořit o svých pocitech a dojmech, pokusit se je výtvarně vyjadřovat dát dítěti moţnost osobitého výtvarného vyjádření určitého proţitku nebo představy neovlivněného vnuceným výtvarným vzorem četbou, vyprávěným příběhem, hudbou, dramatickým dílem podněcovat a rozvíjet výtvarné představy ţáků, dát moţnost výtvarným projevům v různých technikách výtvarně experimentovat, objevovat tvary věcí kolem nás, hra s linií s vyuţitím různých plastických materiálů výtvarně zobrazovat tvary předmětů na základě her s nimi kreslením, malováním a modelováním rozvíjet tvarovou, barevnou i prostorovou představivost a jemnou motoriku pozorovat a porovnávat jednoduché předměty, hledat jejich jednotlivé kvality – barevnost, pojmenovávat vlastnosti, tvary, hledat a odlišovat struktury dbát na rovnoměrnost a vyváţenost smyslových, citových a rozumových přístupů a jejich propojování s důrazem na rozvoj fantazie a svobodného subjektivního vyjadřování učit se prezentovat svůj výtvarný projev a naslouchat sdělení druhých ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 88

– – –

– –

vyuţívat zkušeností ţáků, učit je respektovat vzájemné odlišnosti ve výtvarném vyjadřování dovedností získaných při výtvarných činnostech vyuţívat při výuce prvouky, matematiky, českého jazyka i psaní a naopak seznamovat ţáky s ilustracemi v dětských knihách, poznávat nejznámější malíře – ilustrátory, mezipředmětové vztahy se čtením a literární výchovou  podílet se na výzdobě třídy, školy; učit se prezentovat své práce  příleţitostně navštěvovat výstavy dětských výtvarných prací a výstavy výtvarných umělců v regionu vést ţáky ke schopnosti vnímat krásu lidového umění a dostupných uměleckých děl váţit si kulturních hodnot a dovedností lidí

C) Očekávané výstupy Hudební výchova 1. období Ţák: – – – – – – – –

zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem vyuţívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby orientuje se v zápisu jednouché písně či skladby a podle svých individuálních schopností a dovedností je realizuje vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché rytmické předehry, mezihry a dohry rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální, instrumentální a vokálně instrumentální

2. období Ţák : – – – – – – –

zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase či dvojhlase v durových i mollových tóninách a při zpěvu vyuţívá získané pěvecké dovednosti orientuje se v zápisu jednoduché písně či skladby a podle svých individuálních schopností a dovedností ji realizuje vyuţívá na základě svých hudebních schopností a dovedností jednoduché popřípadě sloţitější hudební nástroje k doprovodné hře i k reprodukci jednoduchých motivů skladeb a písní rozpozná hudební formu jednoduché písně či skladby vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché předehry, mezihry a dohry a provádí elementární hudební improvizace rozpozná v proudu znějící hudby některé z uţitých hudebních výrazových prostředků, upozorní na metrorytmické, tempové, dynamické i zřetelné harmonické změny ztvárňuje hudbu pohybem s vyuţitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností a dovedností vytváří pohybové improvizace

Výtvarná výchova 1. období Ţák: – – –

rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, záţitků a představ v tvorbě projevuje své vlastní ţivotní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné vyjádření volí vhodné prostředky

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 89

– –

interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace porovnává se svojí dosavadní zkušeností na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil

2.období Ţák: – – – – – – –

při vlastních tvůrčích činnostech pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření, porovnává je na základě vztahů (světlostní poměry, barevné kontrasty, proporční vztahy aj.) uţívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku: v plošném vyjádření linie a barevné plochy, v objemovém vyjádření modelování a skulpturální postup, v prostorovém vyjádření uspořádání prvků ve vztahu k vlastnímu tělu i jako nezávislý model při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních ţivotních zkušeností i na ztvárnění nejbliţších sociálních vztahů a rozvoj komunikace. nalézá vhodné prostředky pro vizuálně obrazná vyjádření vzniklá na základě vztahu zrakového vnímání k vnímání dalšími smysly, uplatňuje je v plošné, objemové i prostorové tvorbě osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě k tvorbě a interpretaci vizuálně obrazného vyjádření, pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a proţitků svobodně volí a kombinuje prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného umění) porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke zdroji inspirace nalézá a do komunikace v sociálních vztazích zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 90

D) Obsah učiva

Hudební výchova 1. ročník – – – – – – – – – – –

rozlišování zvuků a tónů melodizované říkanky hudebně pohybové hry dechová a hlasová cvičení lidové písně vhodné pro děti, které v dětech budí radost ze zpěvu, lásku k lidem, k přírodě, k domovu písně umělé, které zachycují ţivot dětí, svět her, pohádek, fantazie vytváření pěveckých dovedností a návyků: správné drţení těla a hlavy, správné dýchání, tvoření tónů, výslovnost sluchem rozlišovat základní vlastnosti tónu: vysoký – nízký, dlouhý – krátký, silný – slabý (pomocí zrakového i pohybového názoru) vést ţáky k tomu, aby se projevovali i pohybově podle hudby pro poslech je vhodné volit: lidové písně v provedení dětských sborů, poslech písní, které zpívají skupiny dětí ze třídy, přístupné a dětem obsahově blízké umělé písně, dětské taneční hry, jednoduché instrumentální skladby vytváření citového vztahu k hudbě

2. ročník – – – – – – – – – –

rytmická cvičení propojujeme s písněmi, vyuţíváme téţ rytmických slabik, tempo udáváme tleskáním nebo vyťukáním dob se zřetelem k hlasovým dispozicím jednotlivých ţáků pozvolna rozšiřovat hlasový rozsah a upevňovat ho písně volíme do rozsahu oktávy zpěv podle pokynů učitele (jednotný začátek všech, podřídit se určitému tempu) učit opakovat udaný tón sluchem rozlišovat stoupající a klesající melodii tónové řady rozlišit vyšší tón od niţšího pohybového a grafického znázornění vyuţít ke zpěvu vzestupných a sestupných řad tónů, zpívat je na úryvcích písní hudební teorii zařazovat pouze v nezbytně nutném mnoţství a spojovat ji se zpívanými písněmi (notová osnova, houslový klíč, taktová čára, noty podle délky) v poslechových skladbách seznamovat děti s hudebními nástroji a přednesem lidových a dětských písní

3. ročník – – – – – – –

upevňujeme pěvecké návyky (drţení těla a hlavy, dýchání, tvoření tónů, výslovnost) zpíváme s dynamickými odstíny slabě – silně v rozmezí p – mf nacvičujeme durový tónický trojzvuk a zpíváme ho pomocí písně „Ovčáci, čtveráci“ nacvičujeme dvoudobou chůzi a tanec v průpletu, přísunový krok (spojení s Tv) dáváme ţákům prostor pro pohybové vyjádření melodie učíme je rozlišovat hudební nástroje podle vzhledu i podle tónu, rozlišujeme nástroje strunné, dechové a bicí vyuţíváme dětské rytmické nástroje pro doprovody písní

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 91

– –

opakujeme poslech z niţších ročníků, přidáváme poslech české hudby pro slavnostní příleţitosti (B. Smetana, A. Dvořák), poslech hudby taneční, poslech státní hymny hudební nauka – notová osnova, houslový klíč, nota celá, půlová, čtvrťová, pomlky

Přehled tématických okruhů pro 4. a 5. ročník a) Vokální činnosti - práce s hlasem - vytváření a upevňování správných pěveckých návyků, zdokonalování pěveckého i mluvního projevu b) Instrumentální činnosti - hra na hudební nástroje - vyuţití melodických a rytmických nástrojů při doprovodu sólového hudebního vystoupení nebo sborového zpěvu c) Hudebně pohybové činnosti - vyjádření hudby pohybem, gesty , tancem d) Poslechové činnosti - aktivní vnímání hudby a poznávání hudby v některých ţánrových podobách Učivo K dosaţení cílů hudební výchovy je třeba, aby si ţáci při vhodně volených hudebních činnostech osvojili některé z doporučených lidových a umělých písní, vhodné jednoduché instrumentální dovednosti, aby jim byla dána moţnost vyjadřovat hudbu pohybem, aby byli seznamováni s doporučenými skladbami nejznámějších našich a evropských hudebních skladatelů. Nabídku tohoto hudebního materiálu poskytují učebnice připravené pro činnostní výuku hudební výchovy ve 4. a 5. ročníku (NŠ Brno); učitel si z nich můţe některé vybrat a doplnit je písněmi krajovými. Jednotlivé písně jsou v učebnicích připraveny k mezipředmětovým vztahům, často jsou propojeny s verši a kresbami. Tím se zesiluje účinek zpívané písně a ţáci jsou inspirováni pro vlastní výtvarnou činnost a pokusy o vlastní verše.

4. ročník – – – – – – – – – – – – – – – – – –

upevňujeme pěvecké návyky vytvářené v 1. období písně zpíváme v rozsahu C1 - D2 a s dynamickým rozlišením p - mf - f dále vedeme ţáky také k rozlišování tempa písně a nálady např.: mírně, rychle, vesele aj. ţáky seznamujeme s některými hudebními výrazovými prostředky, jako je rytmus, melodie vzestupná a sestupná, gradace poznávání a rozlišování sborů (dětský, ţenský, muţský, smíšený) rozlišování úkolu dirigenta a sbormistra, taktování v taktech 2/4 a 3/4 rozlišování hudebních nástrojů (klavír, klarinet, pozoun, flétna, lesní roh, trubka, housle, violoncello, kontrabas, velký buben, malý buben, činely) nota s tečkou, pokračování ve psaní not, noty C2, D2 - posuvky (kříţek, bé) procvičování pojmů: nota, pomlka, houslový klíč, takt, pouze při nácviku písně na jejím notovém záznamu, pozorování, poznávání a rozlišování hudebních značek v notovém zápisu kánon a lidový dvojhlas seznámení ţáků se stupnicí C dur ve zvukové i napsané podobě pravidelné zařazování hlasových a dechových cvičení vyuţití jednoduchých hudebních nástrojů (Orffův instrumentář, zobcové flétny aj.) příprava vlastních rytmických doprovodných nástrojů hudební hry např.: ozvěna, otázka - odpověď apod. opakování naučených tanečních her se zpěvem poslech: taneční hudba, pochodová hudba, ukolébavka poslech váţné hudby a základní seznámení s hudebními skladateli: B. Smetanou, L. Janáčkem, B. Martinů a W. A. Mozartem

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 92

5. ročník – – – – – – – – – – – – – – – – – –

upevňování osvojených pěveckých dovedností (dýchání, výslovnost, nasazení a tvorba tónů, rozšíření hlasového rozsahu H - D2) dvojhlas v lidové písni čtení rytmického schématu písně, orientace v notovém záznamu hudební doprovod různými nástroji seznámení s jednoduchou písňovou formou taktování, čtyřdobý takt pohybové vyjádření hudby - improvizace, pantomima taneční kroky - polka, valčík, mazurka vztahy mezi tóny - souzvuk, akord seznámení s hudbou vokální a instrumentální slovní vyjádření dojmů z koncertu, poslechu hudby aj. symfonický orchestr - seznámení s jeho sloţením, pojem dirigent, rozlišování hudebních nástrojů podle zvuku z poslechu poslech taneční hudby - polka, valčík, mazurka rozlišení změn polkového rytmu v rytmus valčíkový poslech a naučení naší hymny poslech váţné hudby - opakování některých poslechových skladeb a poznatků o hudebních skladatelích, které ţáci poznali ve 4. ročníku poslech skladeb hudebních skladatelů: F. Škroupa, J. J. Ryby, V. Nováka, J. S. Bacha poslech hudby dţezové, písniček Karla Hašlera a rock-and-rollu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 93

Výtvarná výchova 1.období Přehled tematických okruhů v daném období: a) objevování světa přírody v jednotlivých i v širších souvislostech – pozorování přírody (přírodniny, rostliny, zvířata) – chápání přírody ve smyslu prostředí ţivota (krajina jako prostředí pro rostliny, zvířata, lidi); – tvář krajiny v různých souvislostech (barevnost krajiny a její proměny v průběhu roku, vyuţití ţákovských zkušeností) – vztah k přírodě (estetické oceňování krásy přírody) – příroda a běh času (roční období, počasí) b) poznávání a proţívání světa dítěte – pociťování domova jako ţivotní jistoty (dítě v domácím prostředí, domácí práce, hry) – poznávání školy – nové ţivotní prostředí (třída, škola, spoluţáci) – styk se světem mimo školu (ulice, cesta do školy, sport, hry, výlety, hřiště, přátelé) c) svět, který děti pozorují, který pociťují a kterému naslouchají – setkávání s prostými ţivotními zkušenostmi (u lékaře, na poště, na nádraţí, v obchodě aj. – poslouchání a vyprávění (pohádky, písničky, říkadla, záţitky) – významná sváteční setkávání (rodinné oslavy, Vánoce, Velikonoce) – vnímání smyslových vjemů a jejich výtvarný záznam (přepis pocitů z dotýkání, přepis zvuků aj.) d) svět dětské fantazie – výtvarná hra a experiment e) svět, který dítě obklopuje, ovlivňuje ho (věda a technika, výstavy, architektura, besedy, …)

1. ročník – náměty k práci – – – – – – – – – – – – –

námětové kreslení na základě vlastních proţitků dětí poznávání základních barev a jejich různé uţívání kresby podnícené vyprávěním, četbou, vhodnou motivací ilustrující fantazii dítěte – kreslení podle představ kresby a modely přírodnin vztahující se k učivu prvouky, zobrazují vše, co dětem poskytuje příroda – kreslení podle skutečnosti, jehoţ hlavním účelem je vystiţení tvaru a barvy výtvarné dotváření přírodnin na základě představ dítěte vytváření prostorových fantazií seskupováním a kombinováním přírodních i umělých materiálů, včetně materiálů netradičních hry s barvou, poznávání vlastností barev, výtvarné vyuţití vzniklých náhodností, které vzbuzují v dětech rozličné představy hra s linií, vedení linie v různých materiálech jednoduché dekorativní kreslení, otisky přírodních prvků na papír a do plastických materiálů plastická a prostorová tvorba – spontánní hry s různými tvárnými materiály řazení geometrických tvarů jednoduché prvky moderní techniky ve výtvarné tvorbě seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 94

2.- 3.ročník – náměty k práci – – – – – – – – – – – – – –

námětové kreslení na základě vlastního proţitku, rozvoj dětské představivosti a fantazie dětský příběh vyjádřený kresbou pozorování přírodnin, rozlišování tvarů, barvy, struktury, jejich kombinace a výtvarné dotváření vyuţití barev základních i barev vzniklých mícháním, tvoření souladu dvou barev pozorování tvarů uţitkových předmětů a pokusy o výtvarné ztvárnění jejich obrysové linie pozorování tvarů a poznávání funkcí různých předmětů, které člověk pouţívá k práci, grafický záznam pohybu a zobrazení předmětu rytmické řešení plochy s vyuţitím různých prvků a střídání barev – jak se dá návrhů vyuţít členění plochy s pouţitím libovolných geometrických prvků, barevná kompozice – náměty pro vyuţití návrhu jednoduché náčrty, plány, modely podle fantazie a skutečnosti hračky v ţivotě dětí, výtvarný návrh hračky, pokus o jeho výrobu prostorová tvorba – formování, deformování materiálů, pokus o plastické komponování; prostorové činnosti s dostupnými stavebními prvky (papírové krabičky) kombinace prvků moderní techniky, návrhy, plány, … seznamování se s významnými osobnostmi výtvarného umění jako např. Josef Lada, Ondřej Sekora, Helena Zmatlíková, Adolf Born,…

Typy, druhy a formy činnosti ve výtvarné výchově, výtvarné techniky: – experimentování s barvami (míchání, zapouštění, překrývání) – vyuţívání různých materiálů (přírodních, umělých, vč. odpadových), poznávání jejich vlastností, zpracování různými technikami – vyhledávání výrazných a zajímavých linií, tvarů, barev, struktur, jejich zaznamenávání (kresba, malba, otisk, frotáţ, …) – výtvarné vyjádření záţitků, emocí, smyslových vjemů, myšlenek, událostí, pohybu (malba, kresba, linie, tvar, …) – experimentování s běţnými i netradičními nástroji a materiály (štětec, tuţka, fixa, ruka, prsty, provázek, papír, kůra, textilie, kůţe, …) – výtvarné vnímání věcí, uţitkových předmětů z hlediska funkce, tvaru, dekoru, …(kresba, vytrhávání z papíru, koláţ, …) – vytváření jednoduchých náčrtů, plánů, modelů – vyuţívání různých materiálů k výtvarnému prostorovému zpracování (modelína, modurit, sádra, papír, přírodniny, plasty, textil, kůţe – mísení, hnětení, lití, lepení, stříhání navlékání) – seznamování s jednoduchými grafickými technikami (otisk, frotáţ, papírořez, tisk z koláţe, kombinace technik) – individuální i skupinová práce různými technikami s velkými formáty (balicí papír, velké formáty čtvrtek, chodník, …) – práce na třídních projektech, návrhy, formy zpracování, volba techniky – dotváření prostředí, ve kterém ţijeme výtvarnými pracemi – vycházky s výtvarnými náměty, pozorováním (sběr materiálů, pozorování věcí, prvky staveb, práce v terénu, …), návštěvy výstav, muzeí

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 95

– – – – – – – – – – – – –

Ţáci v průběhu 1. období: pracují s barvou různé konzistence, rozeznávají studené a teplé barvy, osvojují si dovednost míchat základní barvy poznávají různé materiály (přírodní i umělé) seznamují se s různými způsoby jejich zpracování (různými technikami), osvojují si dovednosti práce s různými nástroji rozvíjejí schopnost výtvarně vnímat věci, uţitkové předměty z hlediska funkce, tvaru, dekoru, pohybu apod. komponují jednoduché tvary, vnímají neuspořádání či záměrné rozmisťování či řazení poznávají moţnosti námětového plošného i lineárního vyjádření, pokoušejí se volně pracovat s linkou, tvarem, obrysem pokouší se dotvářet výtvarné práce písemným projevem experimentují s různými materiály k vytváření prostorových prací poznávají prostředí školy, okolí obce, sledují detaily staveb, předmětů postupně si osvojují schopnost vyjádřit se o své práci, zdůvodnit, hodnotit, vyjádřit se také o práci jiných, vést dialog o výtvarné práci, být tolerantní podílejí se na dotváření prostředí, ve kterém ţijí, které je obklopuje, vystavují své práce, připravují výtvarnou výzdobu prostředí třídy, školy spolupracují na třídních projektech poznávají výtvarná vyjádření významných malířů (zejména ilustrátorů dětských knih, regionálních umělců), aj. výtvarných umělců docházejí k poznání, ţe výtvarné umění patří ke kulturnímu bohatství národa

2.období 4. - 5. ročník Přehled tématických okruhů v daném období: a) Rozvíjení smyslové citlivosti - výtvarné osvojování a vyjadřování skutečnosti Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí: – z pozorování lidí a jejich projevů – z přímých záţitků a zkušeností ţáků – z umělecky zpracovaných popisů skutečností (texty v čítance, dětské literatuře, vyprávění) – z pozorování věcí (linie, tvar, materiál, povrch, barva, mat a lesk, vnímání světelných odstínů) – z pozorování přírody (linie, barva, barevná proměnlivost, struktura, růst, překrývání, prolínání) Rozvíjení smyslové citlivosti se tedy zaměřuje na prvky obrazného vyjádření, na uspořádání objektů do celků, odraz skutečnosti v lidském vědomí, působení uměleckých děl na ţáky. b) Uplatňování subjektivity - výtvarné vyjadřování osobních pocitů Výtvarné náměty v tomto okruhu vycházejí z: – nálad, emocí, představ, fantazie – pozorování pohybů těla – sledování projevu citových reakcí – pocitů vyvolaných zrakovým vjemem (hračka, film, ilustrace, obraz, reklama, elektronický obraz aj.) – pocitů vyvolaných uměleckým záţitkem (balet, hudba, obraz, četba) V tomto tematickém okruhu se zaměřujeme na prostředky pro vyjádření osobních nálad, zkušeností a představ, různé typy vizuálně obrazných vyjádření a přístupy ţáků k nim.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 96

c) Ověřování komunikačních účinků - vysvětlování záměru vlastního výtvarného projevu V tomto okruhu se zabýváme vysvětlováním výtvarných vyjádření samostatně vytvořených nebo jen pozorovaných. Individuální vysvětlování je třeba nechat probíhat ve skupinách nebo i v kolektivu třídy, aby mohli ţáci svou interpretaci výtvarného díla porovnávat s interpretací ostatních členů skupiny.

Inspirační aktivity a záznamy: a) Lidé v kulturách a historických epochách Ţáci: – hledají souvislosti, odlišnosti, zajímavosti, uvědomují si jejich výtvarná hlediska a kvality proměn – slovně charakterizují a hodnotí pohyby, doteky, gesta, oděv, hlasové projevy i projevy citových – reakcí, inspiraci hledají v nejbliţším okolí, ve výtvarném umění a v mediích b) Ţivá a neţivá příroda Ţáci: – hledají podněty pro svou výtvarnou tvorbu v reálném prostředí (domov, třída, zahrada, les atd.) – pozornost soustřeďují na estetickou dimenzi projevů ţivota organismů - bujení, růst, vrstvení, překrývání, prolínání, rozpad, členění, pohyb, vzájemné vztahy, povrch (lesk, mat), strukturu a barvu – soustředí se přitom na časovou posloupnost proměn a na jejich jemné, světelné, tvarové, barevné a lineární nuance – vytváří si představy o pokračování neuzavřených přírodních dějů, porovnávají jejich moţné variace a varianty c) Umění Ţáci: – vyhledávají a srovnávají různé způsoby uměleckého vyjádření na příkladech konkrétních výtvarných děl současnosti i minulosti – hledají styčné body výtvarného umění s dalšími druhy a projevy umění - kniha, písmo, literatura, film, hudba, divadlo, architektura – v okolí školy, v obci nebo v regionu vyhledávají uţité umění a architekturu – učí se hodnotit v prostředí školy např. design (nábytek, osvětlovací tělesa, výzdobu, nářadí) nebo architekturu (stavební prvky budovy, detaily technických konstrukcí, materiál aj.) d) Od inspirace k záznamu Ţáci: – tvoří záznamy pozorování, vytvářejí sbírky, přehledy, sborníky výtvarného umění – při vyuţívání technických prostředků (kopírka, fotoaparát, internet aj) se soustředí na výtvarnou kvalitu záznamu – zaznamenávají a dokumentují své činnosti, třídí si obrazové materiály většinou tak, jak se sami rozhodnou – navštěvují sbírky, výstavy, galerie a muzea ve svém okolí

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 97

– – – –

realizují výtvarné projekty připravují výtvarnou výzdobu třídy, školní slavnosti podílejí se na zlepšení prostředí školy dokumentují ţivot školy

Učivo - návrh námětů: Výtvarné náměty volí učitel tak, aby vycházely z přímých záţitků a zkušeností ţáků. Vyuţívá náměty související s učivem přírodovědy a vlastivědy, pozorování na vycházkách, proţitků z výstav, koncertů, četby, ze sportovních akcí aj. Příklady námětů k výtvarnému zpracování: – výtvarné vyjádření věcí, pozorování barev, hmatové vnímání tvarů a materiálů, objevování přirozených vlastností a funkcí předmětů, vyjádření základních tvarových znaků, řešení barevných vztahů zobrazeného předmětu a prostředí - to vytváří schopnost ţáků výstiţněji se výtvarně vyjádřit – malby vycházející z pozorované skutečnosti i z představ – objevování a výtvarné sledování barevné proměnlivosti přírody, vystiţení barev přírody podzimu,zimy, jara, léta, rozkvetlých stromů a keřů, zrajícího ovoce, květinových záhonů, kytic aj. – vyhledávání a objevování tvarově a barevně zajímavých přírodnin ţáky, pozorování případných souměrností přírodnin (motýli, brouci, některé listy i plody) – odlišování výtvorů přírody od lidských výtvorů, ţáci jsou přitom vedeni k zaujímání svých vlastních estetických postojů – vyjádření linie růstu při kresbě a malbě rostlin – dotváření přírodnin na základě fantazie – vyuţívání výtvarného výrazu linie vytvořené různými nástroji v různých materiálech, uplatňování kontrastů tvarů a barev – proměny a projevy energie v přírodě - zobrazování bouře, mlhy, mraků, blesků, sopek aj. – rozmanitosti přírody - půda a ţivot v ní, drahokamy, krápníkové jeskyně, zimní útvary aj. – zpřesňování výtvarného vyjádření proporcí lidské postavy a hlavy – zobrazování lidské postavy v pohybu – různé textilní materiály (plátno, vlna, hedvábí), oděvní tvorba, móda současnosti, módní přehlídka pro určité příleţitosti a pro všední den – výtvarné ztvárňování pohádkových bytostí, vyuţívání barevné i tvarové nadsázky – řešení úkolů dekorativního charakteru v ploše, řazení prvků v tvarové i barevné kompozici, symetrická i asymetrická řešení – vyuţívání psaných, kreslených, stříhaných a vytrhávaných písmen jako dekorativního prvku, návrhy plakátů na školní akce – pozorování estetické úrovně předmětů denní potřeby, vlastní návrhy a modely takových věcí – vyhledávání zajímavých prvků architektury ve svém prostředí a v okolí školy – zobrazování tvarů různými technikami prostorově, poznávání a vytváření reliéfů – pozorování a výroba (i ve spojení s pracovními činnostmi) dekorativních věcí ke zkrášlení domácího i školního prostředí – pozorování výtvarné úpravy dětských knih a učebnic, rozlišování kreseb významných ilustrátorů dětských knih, – ilustrace svých prvních knih (listů portfolia), vytvářených při výuce českého jazyka, přírodovědy aj. – poznávání různých způsobů malířského vyjadřování - figura, portrét, krajina, zátiší na příkladech konkrétních výtvarných děl – zaměření se na krásy přírody a na vztah k ţivotnímu prostředí (ve spojení s přírodovědou) – tématické kresby k významným událostem ve školním roce ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 98

Učitel volí náměty výtvarných prací podle svého uváţení a v návaznosti na činnostní styl výuky a učební poţadavky daného ročníku a to nejen ve výtvarné výchově. Úkolem učitele je vyvolávat podněty, určovat témata a náměty, ţáky motivovat, volit vhodné inspirace. Do vlastní výtvarné činnosti ţáků zasahuje učitel radami, které se týkají pouţitého materiálu a způsobu práce s ním, kreslířských nástrojů a praktického zacházení s nimi. Při výuce se vyuţívá četby, přírodovědného a vlastivědného učiva i dění ve škole a v obci. Příklady námětů nejsou pro učitele závazné. Výtvarné techniky volí učitelé podle svého uváţení tak, aby se rozšiřoval jejich okruh, aby byly pro děti zajímavé a přiměřeně rozvíjely dětskou tvořivost a představivost. Úspěch práce ţáků závisí do značné míry na tom, jak pozorovanou skutečnost v průběhu výuky dokáţeme ţákům přiblíţit, jak dovedeme ukázat tvar jako výsledek přírodních zákonitostí i jak dovedeme výuku výtvarné výchovy organicky spojovat s ostatními vyučovacími předměty, např. se čtením nebo vyprávěním o květinách v přírodovědě. Čítanky, připravené k činnostnímu učení, jsou doplněny ilustracemi tak, abychom mohli ţáky postupně seznamovat s významnými ilustrátory dětských knih. Kaţdý učitel výtvarné výchovy má moţnost těchto materiálů průběţně vyuţívat. V čítankách je ilustracím věnována značná pozornost, nejvýznamnější ilustrátoři se vyskytují opakovaně, učitel proto můţe nechat ţáky ilustrace pozorovat a poznávat charakteristické rysy malířské techniky jednotlivých výtvarníků. Na základě těchto činností se mohou ţáci naučit dobře poznávat ilustrátory: J. Ladu, J. Trnku, M. Alše, O. Sekoru, J. Čapka, A. Borna, H. Zmatlíkovou, Z. Buriana, J. Kalouska, J. Nepraktu.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 99

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: PRACOVNÍ ČINNOSTI Vzdělávací oblast je v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu pracovní činnosti s časovou dotací v 1. – 5. ročníku jedna hodina týdně.

A) Charakteristika výuky 1. období Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce je rozdělen na 1. stupni na čtyři tématické okruhy: Práce s drobným materiálem, Konstrukční činnosti, Pěstitelské práce, Příprava pokrmů, které jsou pro školu povinné. Pracovní činnosti v 1. období základního vzdělávání jsou vyučovacím předmětem s úzkými vazbami na ostatní předměty. Výuka komplexním způsobem přispívá k rozvoji ţáků. Rozvíjí jejich motorické schopnosti, manuální dovednosti a pracovní návyky. Ţáci se učí spolupracovat, organizovat svou práci i práci spoluţáků, pracovat v týmu. Ţák se učí základům technologické kázně, bezpečnosti práce, organizaci práce a prostředí. Při výuce jsou upřesňovány představy ţáků o věcech a jevech, o kterých hovoří při vyučování českému jazyku, matematice a prvouce. Učí se poznatky o nich prakticky vyuţívat. Obohacuje se řeč dětí a začínají se vytvářet základy technického myšlení. V průběhu pracovních činností v 1. – 3. ročníku jsou uváděny jen základní informace o materiálech, pomůckách a nářadí. Při práci s drobným materiálem učíme ţáky stříhat, ohýbat, spojovat, výtvarně ztvárňovat dávat výrobkům pěkný vzhled. To podporuje dětskou představivost obrazotvornost a vytváří smysl pro estetické cítění. Při práci s papírem učíme ţáky poznávat vlastnosti a druhy papíru, naučíme je správně drţet nůţky, stříhat celou délkou ostří nůţek i části ostří. Učíme je poznávat z čeho nůţky jsou a jaké mají vlastnosti a jak se s nimi bezpečně zachází. Při modelování ţáci poznávají vlastnosti modelovací hmoty, vytvářejí z ní jednoduché předměty, zvířata i postavy a to většinou podle jejich vlastních představ. Modelování lze vhodně vyuţívat při skupinové práci na určité téma, často ve spojení s ostatními vyučovacími předměty. Ţáci se pak musí mezi sebou dohodnout na společném řešení a práci si mezi sebou rozdělit. Uplatňuje se zde spolupráce a komunikace. Nezanedbatelný je přínos vyučovacího předmětu pro uplatňování výchovy ţáků ke zdraví a jejich bezpečnosti. Charakter předmětu umoţňuje nenásilné zařazování výchovy k ochraně přírody a vytváření základů pro ekologické cítění ţáků. Při pracovních činnostech se ţáci učí: - organizovat své pracovní prostředí a vlastní činnosti – rozdávat, uspořádat své pracovní místo, sbírat, ukládat, udrţovat své náčiní i místo v pořádku - pracovní kázni – být pozorný a opatrný, vědět co dělat, aby byla určitá pracovní činnost dostatečně bezpečná pro ţáka samotného i pro spoluţáky, dodrţovat téţ hygienická pravidla, dbát na správné drţení těla při činnostech a správné uchopení pracovního náčiní, při jeho správném výběru - uvědomovat si význam vlastní činnosti a práce - umět o své činnosti povědět druhým Dbáme na to, aby byly pracovní činnosti spojovány s rozvojem poznání a řeči.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 100

Vyučovací předmět pracovní činnosti by měl být v průběhu celého 1. vzdělávacího období volně mezipředmětově vyuţíván. Ţáci si při něm mohou připravit všechny drobné pomůcky které potřebují k výuce v rámci dalších vyučovacích předmětů.

2.období Pracovní činnosti patří svou podstatou k činnostnímu učení, ţáci při nich uplatňují zručnost, své individuální dovednosti získané v rodině, mohou realizovat své nápady. Při výuce pracovních činností se zaměřujeme na získávání praktických pracovních dovedností a návyků. Úkolem vyučovacího předmětu je vytvářet u ţáků kladný vztah k práci. V rámci vyučování praktickým činnostem budou mít ţáci moţnost poznávat různé materiály, opracovávat je, vyrábět určené předměty a připravovat pomůcky pro individuální činnosti potřebné při výuce jiných předmětů. Při pracovních činnostech bude průběţně zohledňována účelnost i prospěšnost prováděných činností a to s ohledem na aktuální potřeby ţáků, podmínky školy i na jejich další vzdělávání. Pracovní činnosti systematicky ovlivňují rozvoj motoriky a vytváření pracovních dovedností ţáků. Dobrá výuka pracovním činnostem vede ţáky k dobrému osvojování pracovních dovedností a návyků. Ţáci při pracovních činnostech postupně získávají dobré předpoklady ke správné volbě povolání a také k pozdějšímu společenskému uplatnění. Učí se také vytrvalosti, tvořivosti, je jim dána moţnost realizovat vlastní nápady. Při pracovních činnostech získávají ţáci základní vědomosti o materiálech, se kterými pracují, o nástrojích, které k práci pouţívají, i o dalších nástrojích vhodných k opracovávání daného materiálu. Seznamují se také s mnohými pracovními postupy, předlohami, návody, jednoduchými náčrty a učí se podle nich pracovat. Osvojují si rovněţ základní zásady hygieny a bezpečnosti při práci se zvoleným materiálem a nástroji, jsou vedeni k jejich respektování. Dále se ţáci učí dodrţovat pracovní postup, organizovat svou práci a udrţovat pořádek na pracovním místě, po skončení práce si své místo uklidit. Vzdělávání v této oblasti také směřuje k postupnému poznání ţáků, ţe technika je součástí lidské kultury a je spojena s pracovní činností lidí. Učí je chápat pracovní činnost jako příleţitost k sebeuplatnění. Ţáci si mají moţnost uvědomit, ţe výroba musí mít určitý podnikatelský záměr. To znamená, ţe je třeba vţdy uvaţovat o výrobě věcí lidem prospěšných a dobře fungujících, které jsou potom také lépe prodejné. Ţáky upozorňujeme, ţe firma můţe prosperovat, nejen pokud má dobře vymyšlenou a připravenou výrobu, ale i dobré ekonomy. Vedeme je k uvědomění si potřeby matematiky i geometrie při všech podnikatelských výrobních záměrech. Vyuţíváme poznatky ţáků z podnikatelských činností jejich rodičů.

B) Výchovně vzdělávací cíle 1.období -

rozvíjet jemnou motoriku ţáků a jejich manuální zručnost vytvářet při praktických činnostech s různými materiály základní pracovní dovednosti a návyky prostřednictvím pracovní praktické činnosti ţáků napomáhat rozvoji jejich rozumové činnosti, rozšíření jejich obzoru vést ţáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvaţovat o různých moţnostech opracovávání materiálů a všímat si jejich vlastností

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 101

-

-

umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat k čemu slouţí, naučit se s nimi bezpečně zacházet a volit pro určitou pracovní činnost pracovní nástroj podle jeho vhodnosti postupně vytvářet pozitivní vztah ţáků k práci prostřednictvím pracovní činnosti s různým materiálem a nástroji pomáhat zpřesňovat představy dětí o věcech a jevech okolního světa učit ţáky, aby při práci uvaţovali, aby věděli, co chtějí dělat a připravili si všechno, co budou k práci potřebovat, učit ţáky individuálně zodpovídat za kvalitu své práce získávat aktivní vztah k ochraně ţivotního prostředí a utvářet počáteční vědomí o individuálních moţnostech kaţdého člověka při řešení ekologických problémů dát prostor ţákovským nápadům pro praktické práce a tvůrčí činnosti poznání, ţe technika jako významná součást lidské kultury je vţdy úzce spojena s pracovní činností člověka

2.období -

-

rozvíjet manuální dovednosti ţáků vytvářet správné pracovní návyky při práci s nástroji umět rozlišovat jednoduché pracovní nástroje, poznat, k čemu slouţí a uvědomovat si, jak je třeba s nimi správně a bezpečně zacházet vést ţáky k dovednosti rozlišovat materiály, uvaţovat o různých moţnostech opracování materiálu, uvaţovat o vlastnostech materiálu, zkusit vybrat vhodný materiál pro daný výrobek učit ţáky při práci uvaţovat o tom, co je třeba si k práci připravit, co dělat a jak postupovat mít vytrvalost při dokončení práce a snaţit se, aby byl výsledek práce co nejlepší vytvářet pozitivní vztah ţáků k práci vést ţáky k tomu, aby si všímali práce jiných lidí a snaţili se poučit z toho, co vidí seznámit ţáky se základním vybavením kuchyně, pamatovat na bezpečnost a hygienu práce při přípravě jednoduchého jídla naučit ţáky zásadám správného stolování

C) Očekávané výstupy 1. období: Práce s drobným materiálem Ţák: -

vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů pracuje podle slovního návodu a předlohy

Konstrukční činnosti Ţák: -

zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi

Pěstitelské práce Ţák: -

provádí pozorování přírody, zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování pečuje o nenáročné rostliny

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 102

Příprava pokrmů Ţák: -

připraví tabuli pro jednoduché stolování chová se vhodně při stolování

2.období Práce s drobným materiálem Ţák: -

vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy, na základě své představivosti, různé výrobky z daného materiálu vyuţívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k pouţitému materiálu udrţuje pořádek na pracovním místě a dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu

Konstrukční činnosti Ţák: -

provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáţ a demontáţ pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu

Pěstitelské práce Ţák: -

provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu

Příprava pokrmů Ţák: -

orientuje se v základním vybavení kuchyně připraví samostatně jednoduchý pokrm dodrţuje pravidla správného stolování a společenského chování udrţuje pořádek a čistotu pracovních ploch, dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc i při úrazu v kuchyni

.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 103

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník Náplň výuky pracovním činnostem je dána činnostmi s papírem, modelovací hmotou, se stavebnicemi, s různým drobným materiálem, výrobou drobných předmětů a pomůcek pro výuku, péčí o květiny ve třídě a činnosti, které vyplývají z mezipředmětových vztahů. Práce s papírem: - základní vlastnosti papíru a lepidla - drţení nůţek, z čeho nůţky jsou a které nůţky jsou pro děti bezpečné - různé techniky: překládání, rýhování, utrţení pruhu papíru, vytrhávání, skládání, vystřihování, nalepování - příklady výrobků vzniklých skládáním - varhánky, obálka na pomůcky, šipka, čepice, kelímek, loďka aj. - vystřihovánky z časopisu pomůcky pro výuku M, Čj, prvouky - kartičky, kapsáře, geometrické tvary - stříhání a slepování - ozdoby, květy, kombinované techniky ve spojení s Vv - nalepování vystřiţených tvarů - vytváření obrázků k vyprávěnému nebo čtenému příběhu - společné práce k některému projektu, např. pohádce Modelování: - seznámení se s vlastnostmi plastelíny, moduritu; pomůcky: podloţka, nůţ - zacházení s uvedenými modelovacími materiály, jak s nimi pracujeme, co k tomu potřebujeme; technika práce: válení v dlaních, v prstech, na podloţce, roztlačování v dlaních a na podloţce, přidávání a ubírání hmoty, vytahování, modelování - příklady výrobků: předměty jednoduchých tvarů, o kterých se učíme v M, Čj a prvouce, figurky zvířat a lidí podle čtených nebo vyprávěných příběhů, téţ podle fantazie ţáků, motivace k modelování, dárky pro své blízké Práce s drobným materiálem: -

zpracovávat můţeme přírodniny: šípky, jeřabiny, kousky slámy, ţaludy, kaštany, listy, koření, semena dalším materiálem mohou být: špejle, dřívka od nanuků, krabičky, korkové zátky při zpracování pouţijeme: nůţky, nůţ, jehlu, bavlnku techniky práce: propichování, navlékání, spojování, svazování příklady výrobků: korále, figurky, zvířata, ozdoby,…

Pracovní činnosti se stavebnicemi: Stavby podle předlohy z kostek, stavby podle fantazie ţáků (práce individuální i skupinová), sestavování obrázků podle předlohy - obracení kostek, sestavování modelů věcí - montáţe podle předloh, vystavování prací, později demontáţe. Péče o květiny: Do vyučovacího předmětu praktické činnosti 1. ročníku je vhodné zařadit péči o květiny. Tyto činnosti bezprostředně souvisí s prvoukou. V péči o květiny se mohou ţáci střídat. Také mohou pěstovat a sledovat zasazená semena (např. hrách, fazole).

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 104

2. - 3. ročník Práce s papírem a kartonem: -

vlastnosti papíru, kartonu, lepidla (tloušťka, barva, tvrdost, savost) pojmenovávání druhů papíru: balicí, novinový, kancelářský, kreslicí zpracováváme pomocí: nůţek, noţe, lepidla, kolíčků technika práce: překládání, ořezávání, přestřiţení, vytrhávání, skládání, slepování, nalepování papíru na karton, odměřování příklady výrobků:  vytrhávané ubrousky a ozdoba různých věcí, např. květináče  jednoduché předměty a pomůcky do vyučování, např. metr z papírových prouţků, geometrické tvary aj.  podloţky z propletených prouţků, záloţky do knih aj.  výrobky vzniklé skládáním papíru, loďky, parník, čepice aj.  ozdoby na vánoční stromeček, např. řetězy, košíčky, srdíčka

Práce s modelovací hmotou: -

-

materiál: modelovací hlína, plastelína, modurit, těsto pomůcky: podloţka, špachtle, nůţ techniky práce: hnětení, válení, ubírání, spojování, vaření, sušení poznané vlastnosti: tvárnost, tvrdost příklady výrobků: věci, o kterých se učíme v prvouce (ovoce, zelenina, ptáci, zvířata), v matematice (geometrická tělesa, geometrické tvary), ve čtení (zobrazování dějů z četby nebo z vyprávění) bezpečné zacházení s ostrými předměty

Práce s drobným materiálem:. -

materiál: provázky, sláma, přírodniny (semínka, listy, šišky, plody, větvičky aj.), špejle, drátky, korek, krabičky, papír, karton nástroje a další materiál: nůţky, nůţ, tupá jehla, bavlnka, lepidlo, zavírací špendlíky, aj. techniky práce: propichování, spojování, ohýbání, stříhání, nalepování, slepování, lisování, skládání do tvarů seznamování se s nástroji a pomůckami, s účelem jejich pouţití zásady pro bezpečnost při činnostech s ostrými předměty

Práce montáţní a demontáţní: -

-

různé druhy stavebnic – seznámení se s návodem pro práci s nimi a předlohami pro stavby a konstrukce, moţnosti uţití stavebnice mohou předvést ţáci, kteří si určitou stavebnici do školy donesli vytváření plošných a prostorových kompozic ze stavebnicových prvků a volného materiálu podle předloh i podle fantazie ţáků stavebnice se spojovacími prvky a díly - konstrukční činnosti osvojování si správných pracovních dovedností a návyků při organizaci, rozmýšlení si své vlastní činnosti, zachovávání bezpečnosti a hygieny při činnostech

Práce s textilem: -

materiál: textilie bavlněné, lněné, vlněné, hedvábné, z umělých vláken - jejich rozlišování, nitě, bavlnky, šňůrky, stuţky, poutka, knoflíky nástroje: nůţky, jehly, špendlíky činnosti: navlečení přiměřeně dlouhé nitě, uzlík, prošívání, stříhání, sešívání předním a zadním stehem

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 105

-

výrobky: sešití kousku látek k sobě - jednoduchý výrobek, oprava oděvu – přišití knoflíku nebo poutka aj. dodrţování pravidel bezpečnosti a hygieny práce

Lidové zvyky, tradice a řemesla: -

techniky zpracování: batikování, výroba vizovického pečiva, ozdoba kraslic, práce se slámou, vyřezávání apod. materiál, nástroje a pomůcky volíme podle charakteru vytvářeného výrobku a zvolené techniky zpracování příklady výrobků: jednoduchá ozdoba, šperk, svícen, vánoční ozdoba, kraslice, vizovické pečivo, ubrousek zdobený batikou apod.

Stolování: - příprava talířů a příborů ke svátečnímu obědu - chování se u stolu - příprava jednoduchého studeného pokrmu

Práce na školní zahradě, pěstitelské práce v učebně (podle podmínek školy): - na podzim a v zimě: ošetřování pokojových rostlin - pozorování klíčení semen fazole nebo hrachu, nakličování, přesazování, jakmile začne rostlina růst. Semena řeřichy (klíčení na vlhké vatě), klíčení obilí a jeho růst (zeleň na velikonoční svátky) - první jednoduché společné záznamy o postupu práce a o časovém pozorování růstu a vývoje rostliny

2. období 4. - 5. ročník Práce s drobným materiálem Materiály: různé druhy papíru, kartóny, lepenky, krabičky od zboţí Praktické činnosti: - rozměřování a stříhání papíru nebo kartónu, pomůcky do matematiky a českého jazyka - polepování kartónů, pomůcky do přírodovědy a vlastivědy - zhotovování sloţitějších skládanek a modelů - sešívání listů, příprava přehledů učiva a obalů na pomůcky a sbírky - rozřezávání papírů a lepenek - zhotovování výrobků kašírováním Ţáci se seznámí s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: nůţky, nůţ, lepidla, navlhčovače, dírkovač, sešívačka, šablony. Bezpečnost práce – práce s nůţkami a noţem, lepidla, hygienické návyky. Doplňující informace: z čeho se vyrábí papír, kde se u nás vyrábí, různé druhy papíru, sběr starého papíru, jak dlouho znají lidé papír a jiné zajímavosti.

Práce s různými zvolenými materiály Zhotovování potřebných výrobků z některých jiných materiálů např. textil, drát, fólie, přírodniny, aj. podle potřeby a rozhodnutí učitele.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 106

Práce s modelovací hmotou Materiály: modelovací hlína, modelit, sádra, pilinová kaše, kašírovací hmota Praktické činnosti: - modelování doplňující výuku přírodovědy a vlastivědy - modelování ve spojení s výtvarnou výchovou - figury, reliéfy - modely těles ve spojení s výukou geometrie - zhotovování různých předmětů, jejich barvení a lakování - příprava odlitků ze sádry, odlévání do formy, vyškrabávání předkresleného vzoru - zdobení keramických nádob (např. květináč – ubrousková technika) Ţáci se seznámí s funkcí a uţitím nástrojů, nářadí a pomůcek: různé modelovací hmoty, špachtle, modelovací očko, profilové šablony, rydla, barvy ředěné vodou. Bezpečnost práce - dodrţování hygienických návyků při práci s modelovací hmotou a barvami, bezpečnost při práci s ostrými předměty. Konstrukční činnosti - práce se stavebnicemi Praktické činnosti: - sestavování modelů z plastových nebo kovových konstrukčních stavebnic (podle podmínek třídy nebo školy) - práce podle vlastní představy spojená s provedením jednoduchého náčrtu - správné názvy nástrojů i součástí stavebnice - sestavování prostorových modelů z kartónových vystřihovánek Bezpečnost: dodrţování zásad správného zacházení s náčiním u montáţí Pěstitelské práce - podle podmínek školy Ţáci se seznamují se základními podmínkami pro pěstování rostlin. Při praktických činnostech se naučí připravovat půdu pro setí a sadbu, sledují růst rostlin, učí se rostliny okopávat a zalévat. Při péči o rostliny se seznamují s různým zahradním náčiním a učí se ho vhodně pouţívat pro určité práce. Seznamují se s uţitkem pěstovaných rostlin. Další činnost, kterou mohou provádět, je pěstování pokojových rostlin a pravidelná péče o ně, spojená s pozorováním růstu i se záznamem pozorování. Bezpečnost při práci s rostlinami: nebezpečí alergie u některých lidí, pozor na jedovaté pokojové rostliny, dodrţování hygieny, nebezpečí úrazů, ošetřování drobných zranění při práci na pozemku Příprava pokrmů Učivo: - základní vybavení kuchyně - výběr a nákup potravin pro přípravu jednoduchého jídla - zásady skladování potravin - jednoduchá úprava stolu, pravidla správného stolování - zacházení s elektrickými spotřebiči v kuchyni - samostatná příprava jednoduchého jídla za dopomoci učitele - udrţování pořádku v kuchyni a úklid pracovního místa po vaření Bezpečnost a hygiena při práci v kuchyni.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 107

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A ZDRAVÍ Vzdělávací oblast člověk a zdraví bude v 1. – 5. ročníku realizována prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu tělesná výchova s časovou hodinovou dotací dvě hodiny týdně.

Tělesná výchova A) Charakteristika výuky Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji ţáka, nejen ke zvýšení jeho pohybových schopností a dovedností, ale i k posílení jeho charakterových vlastností (zodpovědnost, spolupráce, vytrvalost, odvaha, schopnost respektovat pokyny, umět se podřídit kolektivu …). Tělesná výchova pěstuje u ţáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal součástí jejich zdravého ţivotního stylu. Systémem jednoduchých pohybových a sportovních aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému drţení těla ţáků. Vštěpováním pohybových návyků a vyvoláním radostného pocitu z pohybu u dětí se podílíme na zvyšování jejich psychické odolnosti vůči negativním vlivům svého okolí a na posilování jejich charakterových vlastností. Základní a důleţitou metodou, která slouţí ke splnění všech těchto cílů a úkolů je HRA a dodrţování herních pravidel. Osvojením základů herních technik a taktických postupů, zvyšujeme u ţáků nejen pohybové schopnosti, ale také podporujeme jejich prostorovou orientaci, schopnost správného a rychlého rozhodování i schopnost pohotově reagovat. Neustále věnujeme patřičnou pozornost bezpečnosti při výuce Tv, průběţně opakujeme bezpečnostní pravidla, upozorňujeme na moţnosti úrazů, snaţíme se vštípit pocit zodpovědnosti za své chování a svoji bezpečnost, pocit sounáleţitosti a ohleduplnosti ke svým spoluţákům. Později přistupuje důraz na větší samostatnost a odpovědnost ţáků v jednání, rozhodování a činnostech souvisejících se zdravím. Tělesná výchova je předmět, kde je nutný diferencovaný přístup k ţákům podle jejich momentální tělesné zdatnosti. Zde musíme citlivě hodnotit kaţdého ţáka, vzhledem k jeho individuálním moţnostem a předpokladům pro zvládnutí různých pohybových aktivit. V hodinách Tv se nezaměříme jen na rozvoj a zdokonalování pohybových schopností, ale také vštěpujeme důleţité hygienické zásady s tím spojené. Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky. Správně řízená výuka tělesné výchovy vyţaduje, aby učitel: -

kladl na ţáky tělovýchovné poţadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové vyspělosti dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty volil program s ohledem na roční období a materiálně technické vybavení školy dbal bezpečnosti ţáků a vedl ţáky k nacvičování vhodné a správné dopomoci a záchrany při cvičení účelně zaměstnával co nejvíce ţáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení ve druţstvech

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 108

Hlavní organizační formou vyučovacího procesu je vyučovací hodina tělesné výchovy. Vyučovací hodiny tělesné výchovy se nespojují do dvouhodin, rovnoměrně se rozkládají do týdenního rozvrhu. Zařazování kurzu plavání – dle podmínek školy. Tělovýchovné chvilky Do vyučovacích hodin ostatních předmětů je vhodné vkládat tělovýchovné chvilky. Zařazují se, kdyţ se u ţáků začne projevovat únava. Jejich programem jsou koordinační, vyrovnávací i kondiční cviky, které ţák zná z výuky Tv v daném ročníku. Hygienické požadavky pro Výuku Tv Cvičební prostory – tělocvičny je třeba udrţovat v čistotě a jejich vybavení vţdy před uţitím kontrolovat. Teplota vzduchu v tělocvičně by měla být přiměřená, neměla by být niţší neţ 16 O C. Na vyučovací hodiny Tv se ţáci převlékají do cvičebních úborů. Z pedagogických důvodů pouţívá cvičební úbor i učitel. Pro zvýšení odolnosti organismu se doporučuje, aby výuka Tv probíhala často na hřišti nebo v terénu. Chceme prospět zdraví ţáků, a proto realizujeme mimoškolní tělovýchovné aktivity ţáků ve spolupráci s rodiči, sportovními oddíly aj.: -

krouţky nepovinné předměty

Cílem této spolupráce je dosáhnout, aby většina ţáků měla alespoň 4 x za týden hodinu Tv. Realizace tohoto záměru je moţná proto, ţe spolupracujeme s tělovýchovnými oddíly (2 hod. školní Tv, 2 hod. mimoškolní Tv) – dle podmínek školy.

B) Výchovně vzdělávací cíle -

rozvoj pohybových schopností a dovedností ţáků rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb získat návyky správného drţení těla, nacvičovat základní cviky k získání těchto návyků vést ţáky k vědomému zvládnutí pohybu, zařazovat cviky na koordinaci pohybů zvyšovat pohybový rozsah a obratnost ţáků upevňovat charakterové vlastnosti ţáků, rozvíjet sociální vztahy získávat pocit nutnosti pravidelného cvičení jako součásti správného ţivotního stylu vštípit dětem radostný pocit z pohybu pochopit důleţitost organizace a spolupráce hlavně formou her (dodrţování pravidel, umět se podřídit kolektivu, spolupracovat…) neustále seznamovat ţáky s důleţitostí dodrţování bezpečnostních zásad (při hrách v tělocvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo na nářadí…) umět slyšet, vnímat a reagovat na povely učitele (nejen na píšťalku, ale i na jiné podněty – slovní , gestikulační …) naučit ţáky připravit na sportovní výkony – zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení (sepnout vlasy, odloţit hodinky a jiné cennosti …) posilovat tělesnou kondici a duševní pohodu dětí správně zvolenými aktivitami, vhodnými a přiměřenými tomuto věku z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy pořadových cvičení (nástupy, povely pozor,pohov…)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 109

-

-

-

vyuţívat různá kondiční cvičení k rozvoji a zvýšení pohybových schopností ţáků – to je zvyšovat obratnost, vytrvalost, rychlost, pohyblivost (za pomocí různého načiní, vyuţití různých druhů nářadí, přeskoky, odrazy, překonávání překáţek, různé druhy běhů…) vnímat důleţitost průpravných cvičení (rozcviček), jako prostředku pro zlepšení a odstranění nedostatků, které vznikají z jednostranného zatíţení páteře či ze špatného způsobu ţivota, nedostatku sportovních aktivit seznamovat ţáky s důleţitostí správného rozcvičení, vyuţívat veškeré kompenzační prostředky (protahovací, uvolňovací cvičení , strečink, …) učit ţáky cítit, vnímat hudbu a umět ji vyjadřovat pohybem, snaţit se rozvíjet rytmické cítění, začleňovat taneční prvky (lidové písničky) rozvíjet dovednosti ţáka zvládnutím základů atletické abecedy (běhy, skoky, hody ...) zvládat průpravná cvičení pro míčové hry, správně zvládat techniky házení, chytání, přihrávání seznamovat ţáky s nácvikem jednoduchých základů miniher vkládat dle moţností cvičení v různém prostředí, seznamovat ţáky s pohybem na hřišti, ve volné přírodě, v lese dle moţnosti zařadit zimní sportování (bobování, sáňkování, lyţování, bruslení) vštípit základy plaveckých dovedností nesoustředit se jen na hodiny Tv, ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity – vycházky, pohybové chvilky, cviky ve třídě na správné drţení těla)

C) Očekávané výstupy Očekávané výstupy - 1. období ţák -

spojuje pravidelnou kaţdodenní pohybovou činnost se zdravím a vyuţívá nabízené příleţitosti zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěţích uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých prostorech školy reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci

Očekávané výstupy - 2. období ţák -

podílí se na realizaci pravidelného pohybového reţimu; uplatňuje kondičně zaměřené činnosti; projevuje přiměřenou samostatnost a vůli po zlepšení úrovně své zdatnosti zařazuje do pohybového reţimu korektivní cvičení, především v souvislosti s jednostrannou zátěţí nebo vlastním svalovým oslabením zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti; vytváří varianty osvojených pohybových her uplatňuje pravidla hygieny a bezpečného chování v běţném sportovním prostředí; adekvátně reaguje v situaci úrazu spoluţáka jednoduše zhodnotí kvalitu pohybové činnosti spoluţáka a reaguje na pokyny k vlastnímu provedení pohybové činnosti jedná v duchu fair play: dodrţuje pravidla her a soutěţí, pozná a označí zjevné přestupky proti pravidlům a adekvátně na ně reaguje; respektuje při pohybových činnostech opačné pohlaví uţívá při pohybové činnosti základní osvojované tělocvičné názvosloví; cvičí podle jednoduchého nákresu, popisu cvičení zorganizuje nenáročné pohybové činnosti a soutěţe na úrovni třídy změří základní pohybové výkony a porovná je s předchozími výsledky orientuje se v informačních zdrojích o pohybových aktivitách a sportovních akcích ve škole i v místě bydliště; samostatně získá potřebné informace

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 110

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 1. ročník Pořadová cvičení: -

základní postoje – pozor, pohov, povely – v řad nastoupit, rozchod nástup na značky, do řady, do druţstev, společný pozdrav

Rytmická gymnastika a tanec: -

rytmizace jednoduchých pohybů podle říkadel a písní rytmizace jednoduchých a známých pohybů podle hudebního doprovodu – téţ volné pohybové vyjádření hudby. motivovaná a rytmizovaná chůze a běh v základním tempu pokus o přísunný krok, poskočný krok, cval stranou nácvik správného drţení těla (v lehu na zádech), při rytmických cvičeních a tanci

Drobné hry: -

hry spojené s během – honičky (např. všichni domů, na rybáře, zajímaná, podběhy pod dlouhým krouţícím švihadlem aj.) hry spojené s házením míče (např. míčová válka, přihrávaná v kruhu, vybíjená v kruhu aj.) hry spojené s vítězstvím někoho (např. boj o místo, boj o míč, přetahy, přetlaky, kohoutí zápas aj.) hry pro uklidnění (např. Kuba řekl, na sochy, přibliţovaná aj.) hry na hřišti, na sněhu, na ledu

Lehká atletika: -

běh střídaný s chůzí, překonávání přírodních i umělých překáţek rychlý běh na 25m vytrvalostní běh nejdéle 30s skok daleký z místa odrazem snoţmo a skok daleký z rozběhu hod míčkem horním obloukem na dálku

Sportovní gymnastika (v 1. ročníku): Akrobatická cvičení: -

převaly stranou v lehu – vzpaţit (válení sudů) kolébka na zádech – ze sedu skrčmo, uchopením za bérce z dřepu spojného leh vznesmo – skrčmo kolébkou vzad stoj na lopatkách – z lehu vznesmo kotoul vpřed – z podřepu spojného – předpaţit, i opakovaně

Cvičení na nářadí: a) cvičení na lavičce - chůze vpřed, vzad i s obraty (také na kladince lavičky) - přeběhy lavičky b) šplh na tyči - šplh s přírazem na tyči Sportovní hry: příprava: - přihrávka obouruč ve dvojicích (na místě) - vrchní přihrávka jednoruč na místě ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 111

-

vrchní chytání obouruč na místě

Konkrétní sportovní hry – dle podmínek školy Plavání, lyžování, sáňkování: podle podmínek školy Turistika: (v 1. ročníku): -

chůze k cíli vzdálenému asi 1.5 km smyslové hry zaměřené na pozorování okolí a hledání předmětů chování v přírodě překonávání přírodních překáţek orientace v terénu (vím, kam jdeme)

2. ročník – 3. ročník Pořadová cvičení a chůze: -

základní postoje - pozor, pohov základní povely - nástup, pozor, pohov, vpravo vbok, vlevo vbok, vyrovnat, rozchod nástup na značky, do řady, do druţstev, společný pozdrav chůze do rytmu (na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích

Rytmická gymnastika a tanec: -

rytmizace jednoduchých pohybů podle písní pohyb v dvoudobém taktu, dvoudobý takt v písni střídání chůze a běhu - nepravidelné, pravidelné přísunný krok, cval stranou, poskočný krok vyuţití naučených kroků v lidovém tanci, chůze s průpletem

Průpravná cvičení: -

rozcvičky k procvičení koordinace pohybů ve trojdobém a čtyřdobém taktu cvičení ve stoji spojném i stoji rozkročném cvičení v kleku, v sedu snoţmo, zkřiţmo i skrčmo cvičení v lehu na zádech chytání míčů a míčků do obou rukou po vlastním nadhozu i odrazu od země i od zdi

Drobné hry: -

hry spojené s během hry spojené s házením hry pro uklidnění hry na hřišti (pravidla her s míčem)

Cvičení rovnováhy: -

stoj na jedné noze (druhá v pohybu) poskoky na jedné noze chůze po lavičce s plněním drobných úkolů (nesu míč, přeskakuji překáţku, přidávám potlesky nad hlavou, před a za tělem apod.) chůze po kladince lavičky

Lehká atletika: Běhy: - běh střídavý s chůzí - běh přes drobné překáţky, např. v přírodě ( přes kameny, větvičky apod.) - štafetové běhy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 112

-

rychlý běh do 25 metrů, ve třetím ročníku do 40 metrů

Skoky: -

skok z místa s doskokem na měkkou podloţku výskoky na překáţku ( rozběh, seskok) skok přes motouz ve výši kolem 50 cm přeskok pruhu širokého 50 - 100 cm přeskok lavičky s dopadem na měkkou podloţku skok daleký s rozběhem

Hody míčkem a drobnými předměty v přírodě: -

házení kaštanů, šišek (vrchní oblouk – pravá i levá paţe) házení různými předměty na cíl házení míčkem a kutálení míčů přehazování míčů a drobných předmětů házení do naznačených terčů o straně 1 metr na vzdálenost 4 metry hod míčkem na dálku

Sportovní gymnastika ve 2. – 3. ročníku: Akrobatická cvičení: -

přidat změny postojů a poloh, upevnit dovednost správného kotoulu napřed převaly a kolébky na zádech leh na zádech, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně sed zkřiţmo, vztyk bez pomoci rukou, opakovaně válení stranou i do mírného svahu kotoul napřed ze stoje spojného, ze stoje rozkročného kotoul, obrat, druhý kotoul; dva kotouly za sebou kotoul napřed z chůze stoj s oporou o lopatky a záloktí (svíčka) cvičení rovnováhy ( ve stoji na jedné noze) kotoul vzad

Cvičení na nářadí: a) cvičení na lavičkách - chůze vpřed i vzad s obraty, přeběhy lavičky - cvičení v sedu rozkročmo na lavičce - sed rozkročmo – přitahování těla k lavičce (nohy napjaté) - vzpor dřepmo u lavičky (drţíme se rukama),vzpor stojmo, střídání - lezení po lavičce ve vzporu dřepmo s uchopením lavičky ze stran - chůze po kladince lavičky s plněním drobných úkolů b) šplh na tyči - šplh s přírazem do přiměřené výšky podle individuálních předpokladu ţáků c) další nářadí lze pouţívat přiměřeně věku podle podmínek školy (švédská bedna, ţebřina, trampolína) Dbáme na zásady bezpečnosti. Sportovní hry: přípravné cviky: - přihrávky obouruč na místě (ve dvojicích, ve skupinách)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 113

-

vrchní přihrávka jednoruč na místě i při chůzi chytání obouruč na místě běh nebo chůze s házením míčem o zem míčové hry (vybíjená)

Turistika a pobyt v přírodě: -

chůze v terénu, překonávání překáţek táboření, ochrana přírody, organizace činností ve skupině ţáků, vzájemná spolupráce chování se v dopravních prostředcích chůze k cíli vzdálenému cca 2km pozorování přírody, odhady vzdáleností (mezipředmětové vztahy)

Plavání, lyžování, sáňkování: podle podmínek školy

4. - 5. ročník Pořadová cvičení -

základní postoje – pozor, pohov základní povely: nástup, pozor, pohov, vpravo v bok, vlevo v bok, vyrovnat, rozchod nástup na značky, do řady, do druţstev, do kruhu, rozpočítávání do skupin, čelem vzad, pochodem vchod, zastavit stát chůze do rytmu ( na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích

Rytmická gymnastika a tanec -

pohyb v třídobém taktu, třídobý takt v písni (Pásla ovečky) střídání poskočného kroku a cvalu stranou nácvik lidových tanců – polka, sousedská a mazurka

Průpravná cvičení -

vlastní vedení a utváření rozcvičky dle individuálních dovedností ţáka cvičení v sedu roznoţmo cvičení v lehu na boku hodnocení provedených cviků svých i spoluţáků uţití základního osvojeného tělocvičného názvosloví cvičení dle jednoduchých nákresů a karet schopnost ţáka zařadit vhodné korektivní cvičení při jednostranné zátěţi

Drobné hry -

úpolové hry pálkovačky dodrţování pravidel her, hra fair play respekt k opačnému pohlaví zohlednění svých individuálních schopností vytváření různých variant osvojených pohybových her organizace drobných pohybových činností a soutěţí dle individuální věkové úrovně ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 114

Lehká atletika -

rychlý běh do 60 metrů vytrvalostní běh 3-5 minut hod kriketovým míčkem horním obloukem hod granátem horním obloukem (chlapci) skok do výšky snoţmo i střiţmo s dopadem na měkkou podloţku

Sportovní gymnastika – akrobacie - stoj na rukách a na hlavě s dopomocí - přemet stranou - most s dopomocí - kotoul vzad ze stoje spatného a rozkročného kladina - chůze vpřed i vzad s obraty a plněním drobných úkolů - váha na kladině s dopomocí tyč: - šplh s přírazem i bez přírazu dle individuálních předpokladů ţáka koza - náskok do kleku, do sporu dřepmo - přeskok skrčkou s dopomocí - přeskok roznoţkou s dopomocí kruhy - visy, houpání, seskoky hrazda - náskok, seskok, přešvih, visy, toče, kotouly, výmyk Sportovní hry -

průpravné hry k házené, přehazované, odbíjené, košíkové, fotbalu seznámení s pravidly

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 115

Turistika a pobyt v přírodě -

rozvoj přirozených fyzických dovedností ( lezení, běhání….) práce s mapou, kompasem a buzolou v terénu topografické pojmy, drobné tábornické hry (kroket, gorotky, ringo,….)

Plavání, lyţování, sáňkování -

podle podmínek školy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 116

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu český jazyk, a to s časovou dotací čtyři hodiny týdně. V 6. – 9. ročníku prostřednictvím vyučovacího předmětu anglický jazyk nebo německý jazyk s časovou dotací tři hodiny týdně. Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důleţité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání. Uţívání češtiny jako mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě umoţňuje ţákům poznat a pochopit společensko-kulturní vývoj lidské společnosti. Při realizaci daného vzdělávacího oboru se vytvářejí předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci tím, ţe se ţáci učí interpretovat své reakce a pocity tak, aby dovedli pochopit svoji roli v různých komunikačních situacích a aby se uměli orientovat při vnímání okolního světa i sebe sama.

Český jazyk A) Charakteristika výuky Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány: - komunikační a slohovou výchovou - literární výchovou - výukou jazyka a jazykové komunikace Komunikace v českém jazyce se můţe vhodně rozvíjet i prostřednictvím dramatické výchovy. V Komunikační a slohové výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také jazykové prostředky textové výstavby a kompozici textu. Komunikační dovednosti ţáků jsou vytvářeny nejen ve všech sloţkách českého jazyka, ale ve všech vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek prostoru k vyjadřování myšlenek a postřehů ţáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní zásoba je rozšiřována zejména vyuţitím učiva všech vyučovacích předmětů, četby a vlastních záţitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování ţáků. Uplatňuje se jak ústní, tak písemná forma vyjadřování. V komunikační a slohové výchově se ţáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah. Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také jazykové prostředky textové výstavby a kompozici textu. Učí se odlišovat ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřovat fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 117

Průřezové téma mediální výchova je zařazeno do výuky v 8. a 9. ročníku, a to v následujících tematických okruzích: - kritické čtení a vnímání mediálních sdělení - interpretace vztahu mediálních sdělení a reality - fungování a vliv médií ve společnosti Pro rozvoj vyjadřovacích schopností na druhém stupni využíváme: - vyprávění (o vlastních záţitcích, přečteném textu, podle připravené osnovy) - rozhovory ţáků k určitému tématu (při volbě témat zařazujeme i krátkodobé projekty) - nácvik řízené diskuse - formulace otázek a odpovědí k danému tématu - moţnosti svobodného výběru způsobu vyjádření myšlenek, vyuţívá se mezipředmětových vztahů - v písemném projevu – vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní Komunikační výchova tedy obsahuje činnosti: a) receptivní, tj. čtení a naslouchání; při čtení klást důraz na dodrţování pomlky po tečce, přirozenou intonaci b) produktivní (tvořivé činnosti), tj. mluvený a písemný projev ţáka. Při výuce literatury v tomto období se snaţíme naučit všechny ţáky, i průměrně nadané, číst přiměřeně náročné, umělecké i naučné texty jasně, zřetelně a s porozuměním. Při čtení textů se obohacuje slovní zásoba ţáků a rozvíjí se i jejich ústní vyjadřování. Při práci s texty se spojuje výcvik čtení s rozvojem vyjadřování, se vzděláváním v různých oborech i s výchovou ţáků. Čtení se prolíná do všech předmětů při poznávání přírody i ţivota lidí a světa. Při proţívání literárních ukázek a čtení kníţek poznávají ţáci ţivot dětí i dospělých, učí se chápat a hodnotit jejich ţivotní příběhy, činy, charaktery a lidské vztahy. Tím rozšiřují svoji ţivotní zkušenost, obohacují svůj citový ţivot. Dobrá četba zušlechťuje city, ovlivňuje duševní ţivot dětí a povzbuzuje jejich vůli. Ţáci se při vyučování literatury učí esteticky proţívat a chápat přiměřené texty, později je výrazně číst, předčítat, přednášet, vyprávět, někdy i ilustrovat, něco podle popisu vyrobit, jindy text dramatizovat. Při čtení, poslechu a recitaci se zjemňuje smyslové vnímání ţáků, např. sluch pro zvukovou stránku jazyka, bystří se pozorování, rozvíjí se představivost a fantazie, cvičí se paměť ţáků, rozvíjí se pojmové i obrazné myšlení, ústní vyjadřování. V literární výchově seznamujeme ţáky s literární tvorbou vhodnou pro vhodný věk dítěte včetně ilustrací. V jazykové výchově v tomto vzdělávacím období se ţáci učí prostě a jasně vyjadřovat spisovným jazykem, s vyuţitím slovní zásoby odpovídající jejich věku a zároveň poznávají základy mluvnické stavby jazyka a osvojují si základní pravopisné jevy. Dbá se na rozvoj jejich slovní zásoby a postupně se vytváří návyky správné spisovné výslovnosti. Jazykové vyučování má velký význam pro rozvoj myšlení ţáků, neboť se při něm učí jazykové a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat. V tomto období mají ţáci učivo rozdělené do bloků: mluvnice, slohového výcviku a literární výchovy. Je potřeba si uvědomovat vzájemnou prostupnost a propojenost těchto sloţek českého jazyka. Je-li k tomu vhodná příleţitost, lze sloţky českého jazyka zpestřit dramatickou výchovou. Dramatická výchova rozvíjí tvořivost dětí a přispívá k obohacení jejich slovní zásoby. S její pomocí učíme ţáky volně, beze strachu, svými slovy vyjadřovat myšlenky a názory nejen

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 118

v českém jazyce. Pomocí dramatické výchovy se ţáci učí slušnosti, vzájemnému respektování i tvořivému řešení praktických situací. Přitom se učí téţ cítit s druhými, vzájemně si pomáhat. Uplatňujeme tak snadno ve výuce prvky etické výchovy.

B) Výchovně vzdělávací cíle Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k: - rozumění spisovné řeči mluvené, čtené i psané - srozumitelnému vyjadřování vlastních myšlenek jak mluvenou tak i psanou formou - správnému čtení s porozuměním textů přiměřených délkou i obsahem - poznávání literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací - čtení odborných textů s porozuměním a vyjadřování hlavních myšlenek těchto textů - vnímání krásy a bohatosti mateřského jazyka - zvládnutí běţných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace - samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření - získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 119

C) Očekávané výstupy: KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy ţák –

–

–

–

–

–

–

–

odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji - po přečtení textu dokáţe vybrat z nabízených moţností, co je názorem pisatele textu rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj - rozpozná, zda autor textu je / není nestranným pozorovatelem - text analyzuje a vyvodí závěr vyplývající z textu - rozpozná v textu alespoň jeden manipulativní prvek - zaujme kritický postoj k důvodům, které vedly k manipulaci - vybere dle svého postoje nejpravděpodobnější variantu rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj - rozpozná, zda autor textu je / není nestranným pozorovatelem - text analyzuje a vyvodí závěr vyplývající z t - rozpozná v textu alespoň jeden manipulativní prvek dorozumívá se kultivovaně, výstiţně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci - najde slovo nevhodně uţité v dané komunikační situaci a z nabízených moţností vybere to správné - posoudí vhodnost / nevhodnost uţití textu v dané komunikační situaci odlišuje spisovný a nespisovný projev a vhodně uţívá spisovné jazykové prostředky vzhledem ke svému komunikačnímu záměru - vybere z nabízených moţností text ve spisovném jazyce - v krátké ukázce najde nespisovné výrazy a nahradí je výrazy spisovnými - k vybraným výrazům najde vhodná synonyma - rozhodne o vhodnosti / nevhodnosti pouţití nespisovného výrazu v textu vyuţívá základy studijního čtení – vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně připraví a s oporou o text přednese referát - vyhledá v textu klíčová slova / termíny spojené s danou tematikou - posoudí, zda daná informace vyplývá / nevyplývá z textu - vyhledá v textu odpověď na zadanou otázku uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s dodrţováním pravidel mezivětného navazování - uspořádá úryvky tak, aby sestavený text dával smysl a aby byla dodrţena textová návaznost - seřadí slovní výpovědi od nejvhodnější po nejméně vhodnou (hodnocení od nejlepšího po nejhorší) vyuţívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu a k tvořivé práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic a osobních zájmů - najde chybnou formulaci (stylistickou chybu) a z nabízených opravných moţností vybere tu správnou - najde záměrně uvedenou pravopisnou chybu v textu a vybere formulaci bez chyb - analyzuje předloţený text a zařadí ho k danému funkčnímu stylu - dovede své znalosti o funkčních stylech tvůrčím způsobem pouţít

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 120

JAZYKOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy ţák Jazyková výchova (Ortoepie) – spisovně vyslovuje česká a běţně uţívaná cizí slova - umí vybrat správnou výslovnost z uvedené nabídky Jazyková výchova (Lexikologie) – rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůleţitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov, rozpoznává přenesená pojmenování - umí rozlišit způsoby tvoření slov - k danému slovesu doplní slovesa odvozená - napíše, jak se nazývá krajina - rozliší i vytváří slova sloţená - nahradí vyznačená slova přejatá českými ekvivalenty - vybere z nabídky slovo přeneseného pojmenování - prokáţe znalost významu přeneseného pojmenování - ovládá zásady tvoření slov Jazyková výchova – samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími slovníky a příručkami - orientuje se v odborném textu Jazyková výchova (Morfologie) – správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich pouţívá ve vhodné komunikační situaci - vybere z řady slov to, které je/není poţadovaným slovním druhem - určí slovní druh u slov odvozených z jednoho slovotvorného základu - doplní v textu slova v náleţitých tvarech mnoţného čísla (slova jsou uvedena v č. j. v 1. p.) - určí slovní druh u vyznačených slov v textu (dané slovo ve větě můţe mít platnost různých slovních druhů) Jazyková výchova (Syntax) – rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě jednoduché i v souvětí - určí ve větách vyznačená slova jako větné členy - rozšíří daný větný člen na několikanásobný, správně doplní interpunkční znaménko nebo spojku - doplní sloveso podle naznačených vztahů a určí doplněný větný člen.(podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečné určení místa, času, způsobu) - vyjádří obsah dvojčlenných vět větným ekvivalentem - uţije uvedené sloveso ve větách, které vypovídají něco o povětrnostních podmínkách jako větu jednočlennou a jako větu dvojčlennou (maximum) - vybere z nabízených moţností grafickou stavbu souvětí a přiřadí ji k danému souvětí (lze i obráceně – přiřadí ke grafu jedno z nabízených souvětí) Jazyková výchova (Gramatika) – v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i v souvětí - vybere z nabízených vět tu, ve které je /není pravopisná chyba Jazyková výchova (Obecné poučení o jazyce) – rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich uţití - v krátké ukázce najde nespisovný výraz a vybere z nabízených moţností správné převedení ukázky do jazyka spisovného přiřadí ke krátkému textu jeden z nabízených pojmů útvaru národního jazyka

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 121

LITERÁRNÍ VÝCHOVA Očekávané výstupy ţák –

–

–

–

–

– –

–

–

–

rozlišuje základní literární druhy a ţánry, porovná je i jejich funkci, uvede jejich výrazné představitele - určí k jakému literárnímu druhu / ţánru patří výchozí text uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla a vlastními slovy interpretuje smysl díla - odliší řeč vypravěče a řeč postav - vybere z nabídky hlavní myšlenku předloţeného úryvku - správně určí básnické prostředky ozvláštňující literární dílo (jednoduché příklady personifikace, metafory, metonymie) - doplní do básně slovo ve správném rýmu podle rytmu a smyslu textu rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora - vybere z ukázek takovou, která svým obsahem odpovídá názvům uvedených knih. Přiřadí k sobě název knihy a k ní příslušející ukázku - seřadí úryvky z literárních děl v pořadí, ve kterém vznikly formuluje ústně i písemně dojmy ze své četby, návštěvy divadelního nebo filmového představení a názory na umělecké dílo - popíše v dopise ve 150–180 slovech film, který vznikl na základě literárního díla - zformuluje alespoň tři důvody, proč se mu určitá kniha nelíbila - na základě návštěvy divadelního představení v dopise kamarádovi či kamarádce sdělí dojmy ze zhlédnutého představení tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie - vytvoří jednodušší literární text odpovídající tematicky i formálně zadání (v nabídce báseň, bajka, pohádka) rozlišuje literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloţí argumenty - rozhodne o výchozím textu, zda patří k hodnotné, či spíše ke konzumní literatuře rozlišuje základní literární druhy a ţánry, porovná je i jejich funkci, uvede jejich výrazné představitele - přiřadí k uvedenému literárnímu druhu/ţánru ukázky jednotlivých uměleckých textů uvádí základní literární směry a jejich významné představitele v české a světové literatuře - zařadí vybrané autory do uvedených literárních směrů - popíše základní znaky literárního směru na vybrané ukázce porovnává různá ztvárnění téhoţ námětu v literárním, dramatickém i filmovém zpracování - převede úryvek literárního díla do podoby divadelního scénáře - porovná film a jeho literární předlohu a popíše základní shody a rozdíly v obsahu obou uměleckých děl vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích - vyhledá informace ke splnění určitého úkolu (např. vytvoří seznam děl určitého autora) v různých typech katalogů v knihovně – na základě internetových zdrojů vypracuje určitý úkol (např. základní údaje o ţivotě a tvorbě jednoho z nositelů Nobelovy ceny, ceny Magnesia Litera apod.)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 122

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: 6. ročník Jazyk a jazyková výchova: 1.

Seznámení se s funkcemi jazyka a dále s vědou, která se jazykem zabývá (jazykověda) a s jazykovými příručkami.

2. -

Rozlišování druhů slov a jejich funkcí opakování a rozšiřování učiva z předchozích ročníků

-

Prohlubování znalostí pravopisu souvisejícího se stavbou slova rozlišení předpon a předloţek s/z určování stavby slova (předpona, kořen, přípona) měkké tvrdé i/y po obojetných souhláskách v neohebných částech slova

3.

4. -

-

-

-

-

5. -

-

Opakování a rozšiřování znalostí z tvarosloví skloňování – pády (klademe důraz na poznávání pádů) podstatná jména  koncovky podle vzorů  druhy skloňování vlastních jmen přídavná jména  koncovky podle vzorů  druhy  stupňování zájmena  druhy  skloňování osobních zájmen  skloňování ukazovacích zájmen  skloňování přivlastňovacích zájmen číslovky  druhy a uţívání  správné psaní číslovek slovesa  časování  mluvnické kategorie – osoba, číslo, čas, způsob Opakování a prohlubování znalostí o skladbě základní větné členy  druhy podmětu  druhy přísudku  shoda přísudku s podmětem skladební dvojice druhy rozvíjejících větných členů a jejich poznávání grafický rozbor jednoduché věty ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 123

-

 poznávání vztahů mezi větnými členy rozlišení věty jednoduché a souvětí

Komunikační a slohová výchova:

-

Vypravování tvoření a vypravování dle osnovy rozlišení: ich forma a er forma prostředky oţivující vypravování synonyma přirovnání dějový spád přímá řeč

-

Popis předmětu, osoby, děje a pracovního postupu výstiţnost a přesnost dějová slovesa stavba popisu volba jazykových prostředků při popisu předmětu, osoby, děje a pracovního postupu

-

Zpráva a oznámení základy publicistického stylu

-

Výpisky a výtah informativní seznámení s pouţitím citátů

-

Dopis- blahopřání druhy dopisů – úřední/ soukromý

1.

2.

3.

4.

5.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 124

Literární výchova: 1.

Opakování a rozšiřování znalostí základních literárních pojmů a literárních ţánrů

2.

Zpracování nejstarších příběhů v různých ukázkách

3.

Česká literatura 19. a 20. století

4.

Ukázky z děl světových autorů

5.

Podporování vlastní četby

7. ročník Jazyk a jazyková výchova: 1. 2. 3. -

-

-

-

4. -

Základy práce s jazykovými příručkami Rozlišování druhů slov a jejich funkcí opakování a rozšiřování učiva z předchozích ročníků Opakování a procvičování tvarosloví podstatná jména  koncovky podle vzorů  druhy skloňování vlastních jmen přídavná jména  koncovky podle vzorů  druhy  stupňování zájmena  druhy a skloňování číslovky  druhy a uţívání  správné psaní číslovek slovesa  časování  mluvnické kategorie – osoba, číslo, čas, způsob  obtíţnější tvary sloves  příčestí  slovesný rod Neohebné slovní druhy příslovce předloţky  spojení s pády

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 125

-

spojky  souřadicí / podřadicí částice citoslovce

5.

Psaní velkých písmen ve vlastních jménech

6.

Skladba věta dvojčlenná a jednočlenná prohloubení a rozšíření učiva o větných členech  související vedlejší věty

-

Tvoření vět a větná stavba

7.

Komunikační a slohová výchova:

-

Vypravování uspořádání vypravování (úvod, zápletka, vyvrcholení, rozuzlení) dějové napětí (uţití různých druhů vět – krátké dvojčlenné, jednočlenné i větné ekvivalenty) výběr jazyk. prostředků – dle cíle a zaměření

-

Popis předmětu přesné pojmenování postup při popisu jednotlivých částí vystiţení určujících vlastností

1. -

2.

3. 4. -

5. -

Popis pracovního postupu (patří k popisu děje) popis jednotlivých úkonů v přesně určeném pořadí vyjadřování časových vztahů ( volba výstiţných časových příslovcí, předloţkových spojení a časových spojek) sledování praktického cíle – podat srozumitelný návod uţití odborných názvů Referát ( = podrobnější zpráva) forma referátu obsah referátu ( o přečtené knize, o ţivotě a díle spisovatele, případně téma dějepisné či zeměpisné apod.) Charakteristika charakteristika vnější ( popis osoby) charakteristika vnitřní ( vystiţení vnitřních vlastností člověka: povaha, schopnosti, zájmy, vztah k lidem,…) vyuţití různých jazykových prostředků ( rčení, přirovnání)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 126

-

Ţivotopis stavba ţivotopisu (jednotlivé části) strukturovaný ţivotopis

-

Ţádost ustálená forma ţádosti jazyk ţádosti

-

Výtah výpisky – osnova – výtah (co mají společného, čím se liší) stručné zachycení hlavních informací při současném vystiţení stavby textu

6.

7.

8.

Literární výchova: 1.

Opakování a rozšiřování znalostí základních literárních pojmů a literárních ţánrů

2.

Zpracování nejstarších příběhů v různých ukázkách

3.

Česká literatura 20. století

4.

Ukázky z děl světových autorů

5.

Podporování vlastní četby

8. ročník Jazyk a jazyková výchova:

-

Opakování ze 7. ročníku poznávání druhů slov shoda přísudku s podmětem

-

Obecné výklady o jazyce útvary českého jazyka a jazyková kultura čeština jako jeden ze slovanských jazyků

-

Nauka o slovní zásobě slovní zásoba a tvoření slov slova přejatá, jejich výslovnost a pravopis

-

Tvarosloví podstatná jména – některé nepravidelnosti ve skloňování skloňování cizích vlastních jmen a obecných jmen přejatých skloňování zájmena týţ/tentýţ slovesa – slovesný vid slovesné třídy

1.

2.

3.

4.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 127

5. -

-

-

Skladba stavba větná - věta dvojčlenná a jednočlenná, větný ekvivalent  zápor  větné členy souvětí podřadné a druhy vedlejších vět  tvoření vět  souřadně spojené vedlejší věty  souvětí souřadné významové poměry mezi hlavními větami

Komunikační a slohová výchova: 1.

Opakování základních slohových útvarů – popis, vypravování

2.

Charakteristika literární postavy

3.

Líčení ( = subjektivně zabarvený popis)  vystiţení osobního vztahu člověka k popisované skutečnosti

4. -

Výklad výběr vhodných jazykových prostředků členění na odstavce uţívání odborných názvů

-

Výtah práce s různými texty zpracování osnovy textu zpracování výpisků (hesla) x výtah (slohový celek) uţití citátů

-

Úvaha zaměření na aktuální společenské jevy (ţivotní prostředí) rozdíl mezi úvahou a výkladem volba jazykových prostředků (subjektivní)

5.

6.

Literární výchova: 1.

Opakování a rozšiřování znalostí základních literárních pojmů a literárních ţánrů

2.

Starší literatura – biblické příběhy

3.

Starší česká lyrika

4.

Světové drama ( Moliére)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 128

5.

Národní obrození

6.

Romantismus

7.

Realismus

8.

Lumírovci

9.

Sociální balady

10.

Téma války v literatuře

11.

Filmové adaptace literárních děl ( Jirotka)

12.

Autorské divadlo

13.

Poetismus

14.

Fejetony - Kraus, Křesťan

15.

Sci-fi – Nesvadba, Clarke, Souček

16.

Podporování vlastní četby

9. ročník Jazyk a jazyková výchova: V průběhu celého roku se věnovat všestranným jazykovým rozborům. 1.

Slovanské jazyky

2.

Útvary ČJ

3.

Zvuková stránka jazyka

4.

Stavba slova a tvoření slov a pravopis související

5.

Význam slova Slova jednoznačná a mnohoznačná Synonyma, antonyma, homonyma Odborné názvy

6.

Jména – jejich druhy a tvary

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 129

7.

Skloňování obecných jmen přejatých a cizích vlastních jmen

8.

Slovesa a jejich tvary, přechodníky

9.

Stavba větná opakování a prohlubování znalostí o větných členech výrazy, které nejsou větnými členy vztah přístavkový

10.

Funkce vět a větného ekvivalentu

11.

Samostatný větný člen, osamostatněný větný člen, elipsa

12.

Souvětí

13.

Sloţitá souvětí

14.

Hlavní zásady českého slovosledu

15.

Samostatné projevy

Komunikační a slohová výchova: 1. -

Vypravování shrnutí poznatků ZŠ samostatná vypravování

2.

Popis – předmětu, děje, osoby

3.

Popis pracovního postupu – shrnutí a prohloubení znalostí – samostatné projevy

4.

-

Ţivotopis Formulář profesního ţivotopisu ( vyplňování tiskopisů za některého člena rodiny) – práce s internetem Co nepatří do ţivotopisu Jazyk ţivotopisu

-

Referát Shrnutí a prohloubení znalostí

-

Fejeton Zaměření fejetonu Cíl – vyvolat okamţitou odezvu, snahu věci napravit Jazyk fejetonu

-

5.

6.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 130

Tiskopisy – vyplňování objednávek,…

7. 8. 9.

Proslov stavba mluveného projevu obsah projevů ( slavnostní ráz, kladně hodnotící) zvuková stránka vystoupení Úvaha - prohloubení a rozšíření znalostí

Literární výchova: 1.

Opakování a rozšiřování znalostí základních literárních pojmů a literárních ţánrů

2.

Literatura 20. století a současná tvorba

3.

Ukázky z děl českých i světových autorů

4.

Podporování vlastní četby

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 131

Cizí jazyk Charakteristika vzdělávací oblasti Cizí jazyk přispívá k chápání a objevování skutečností, které přesahují oblast zkušeností zprostředkovaných mateřským jazykem. Poskytují ţivý jazykový základ a předpoklady pro komunikaci ţáků v rámci integrované Evropy a světa. Vzdělávání v Cizím jazyce směřuje k dosaţení úrovně A2 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.

A) Charakteristika výuky – 3. období: Výuka v 3.období navazuje na druhé období. Vyučovací předmět má časovou dotaci tři hodiny týdně v kaţdém ročníku. Od 6.ročníku jsou ţáci rozděleni do dvou skupin (mírně pokročilí a středně pokročilí) podle dosaţených jazykových znalostí a dovedností. Skupina mírně pokročilých se soustředí na zvládnutí základního učiva a odpovídající úrovně slovní zásoby. Opakovaně se věnují základním tematickým okruhům a prohlubují je. Skupina středně pokročilých se seznamuje s obsáhlejší slovní zásobou, rozšiřujeme tematické okruhy a dáváme prostor pro samostatné jazykové projevy. Od 8.ročníku nabízíme této skupině nepovinný předmět Konverzace v cizím jazyce s časovou dotací 1 hodina týdně. Výuka probíhá většinou ve třídách nebo jazykových učebnách. Kombinujeme různé formy výuky, např. frontální vyučování, činnostní vyučování, skupinové vyučování,… Do výuky jsme zařadili průřezová témata: Multikulturní výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech a Enviromentální výchova. Dovednost hovořit cizím jazykem je především schopnost vést v něm dialog, tj. ptát se, odpovídat na otázky, vyjadřovat vlastní postoje, přání, názory atd. Je hlavním cílem jazykového vyučování. Jde o dovednost velmi sloţitou, předpokládající aktivní zvládnutí řady jazykových prostředků (slovní zásoby, gramatiky, výslovnosti) a vyţadující značného úsilí ze strany ţáků. Předpokládá také dovednost rozumět, neboť bez ní by nebyl dialog moţný. Mluvní projev musí být soustavně a cílevědomě nacvičován. Výuka je orientována na praktické dovednosti. Dovede ţáka ke schopnosti komunikovat v angličtině na úrovni A2 podle Společného evropského referenčního rámce. Tento Společný evropský referenční rámec byl vytvořen pro všechny členy Evropské unie a chce zaručit, aby nastupující generace měla společný jazyk a díky tomu se mohla uplatnit na trhu práce, kde budou stále více a více převládat nadnárodní zaměstnavatelé.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 132

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

motivovat ţáky k zájmu o cizí jazyk, napodobovat melodii a rytmus cizího jazyka základní fráze a obraty procvičovat s pomocí CD a manuálních činností učit ţáky komunikovat prostřednictvím jednoduchých a běţných úloh, které vyţadují jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běţných skutečnostech jazykové vzdělávání na tomto stupni vede ţáka k:  vnímání a postupnému osvojování cizího jazyka jako prostředku k získávání a předávání informací  zvládnutí běţných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace  samostatnému získávání informací z různých zdrojů  zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření  získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama  postupně začít chápat význam znalosti cizího jazyka pro ţivot  aktivní účastí ţáka na výuce cizího jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat s vyuţitím prvních poznaných slov a frází, hledat a pouţívat vhodné slovní obraty

C) Očekávané výstupy – 3. období: RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy žák – Čte nahlas plynule a foneticky správně texty přiměřeného rozsahu. - Při výslovnosti uţívá správné frázování, slovní a větný přízvuk, výšku a sílu hlasu, tempo řeči pro zajištění plynulosti promluvy přiměřeného rozsahu. – Rozumí obsahu jednoduchých textů v učebnicích a obsahu autentických materiálů s vyuţitím vizuální opory, v textech vyhledá známé výrazy, fráze a odpovědi na otázky. - Rozumí obsahu krátkých textů a s vyuţitím vizuální opory obsahu neadaptovaných textů. - V textech vyhledá známé výrazy, fráze a odpovědi na otázky. - Pracuje s autentickými materiály pro vyhledání a zpracování nových informací, např. s internetem, encyklopedií. – Rozumí jednoduché a zřetelně vyslovované promluvě a konverzaci. - Rozumí zřetelně vyslovovanému vyprávění a konverzaci o běţných tématech. - Rozumí důleţitým informacím v krátkých nahrávkách. - Rozlišuje formální a neformální promluvu či rozhovor. – Odvodí pravděpodobný význam nových slov z kontextu textu. - V textech rozumí významu klíčových slov. – Pouţívá dvojjazyčný slovník, vyhledá informaci nebo význam slova ve vhodném výkladovém slovníku. - Vyuţívá různé slovníkové příručky, samostatně pracuje s dvojjazyčným i výkladovým slovníkem. PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy žák – Sestaví jednoduché (ústní i písemné) sdělení týkající se situací souvisejících s ţivotem v rodině, škole a probíranými tematickými okruhy. - Sestaví písemné sdělení související s tématy, která mu jsou blízká, jako kamarádi, rodina, koníčky, škola.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 133

– – –

- Ústně popíše sebe, svou rodinu, svou školu, známá místa a předměty. Písemně, gramaticky správně tvoří a obměňuje jednoduché věty a krátké texty. - Opisem vyjádří větu či krátký text. - Písemně reaguje na krátké sdělení obsahující otázky. Stručně reprodukuje obsah přiměřeně obtíţného textu, promluvy i konverzace. - Písemně shrne hlavní myšlenky krátkého textu nebo konverzace. - Ústně shrne hlavní myšlenky krátkého textu nebo konverzace. Vyţádá jednoduchou informaci. - Vyţádá písemně informaci týkající se známých témat a poděkuje za ni. - V reálných situacích si vyţádá informaci a při neporozumění klade doplňující otázky.

INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy žák – Jednoduchým způsobem se domluví v běţných kaţdodenních situacích. - S kamarády se domluví na společném programu (co, kdy a kde budou dělat). - Vyjadřuje se o současných a minulých hypotetických situacích. – Adekvátně reaguje ve formálních i neformálních situacích, např. v obchodě, ve škole, v hovoru s kamarádem.

D) obsahy učiva – 3. období: Anglický jazyk Od 6.ročníku jsou ţáci rozděleni do dvou skupin (mírně pokročilí a středně pokročilí) podle dosaţených jazykových znalostí a dovedností. 1) Skupina mírně pokročilých se soustředí na zvládnutí základního učiva a odpovídající úrovně slovní zásoby. Opakovaně se věnují základním tematickým okruhům a prohlubují je. Ţáci by měli mít na závěr školního roku rozsah asi 300 slov a to: -

soubory slov: čísla, barvy, dny v týdnu, měsíce běţné předloţky ve spojeních: in the room, under the seat osobní zájmena, hlavně zájmena – podměty (I, you, he..) dále: this, that, my, your, some, none tázací výrazy (Where, Why, ..) pozdravy, poděkování a prosba, dovolení, seznámení, základní údaje vyplňované do formulářů v angličtině názvy nejběţnějších jídel, nápojů, oblečení, osob kolem, místností, věcí denní potřeby, části těla slovesa být, mít, ustálená spojení pro otázky a odpovědi

Konverzační dovednosti se tvoří nácvikem mluvení ve třídě a poslechem.

2) Skupina středně pokročilých se seznamuje s obsáhlejší slovní zásobou (cca 700 slov během školního roku), rozšiřujeme a prohlubujeme tematické okruhy a dáváme prostor pro samostatné jazykové projevy. Základní tematické okruhy i struktura gramatiky jsou stejné jako pro skupinu mírně pokročilých.

6.ročník Mluvnické učivo: - zájmena – podměty ve spojení s tvary slovesa být (I am, you are, he is …) ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 134

-

otázky a odpovědi (Are you …? Yes, I am. No, I am not.) rozkazovací způsob (Catch!) pozdravy, seznamování počítání (číslovky základní a řadové) idiomy se slovesem být (I am late. I am cold. …) vyjadřování pocitů (How are you?) významová slovesa, časování v čase prostém (I play, he plays) podstatná jména počitatelná a nepočitatelná (a bike – bikes x music) podstatná jména látková shoda podmětu s přísudkem idiomy se slovesem mít (Have a rest. Have breakfast. Have diner. Have lunch.) osobní zájmena v předmětu (him, her …) určení podstatných jmen (buď člen, nebo zájmeno či číslovka) nepravidelné mnoţné číslo podstatných jmen (child – children) přivlastňovací pád (Michael´s) slovesa – zkrácené tvary (I´m, I´ve got …) zápor a otázka v přítomném čase (pomocná slovesa) gerundium (swimming) slovesa I can, I need přítomný průběhový čas x slovesa vţdy v čase prostém (want, need) opisné tvary ke slovesu must (I have to …, I don´t have to …) frázová slovesa (put on, take off) zájmena ukazovací (this-these, that-those) zájmena přivlastňovací nesamostatná (my, your …) minulý čas slovesa být stupňování přídavných jmen koncovkami otázky a odpovědi s významovými slovesy (Do you …? Does she…? Yes, I do. No, I don´t) frázová slovesa (take out, hang up) slovosled otázky (pevný) vazba There is…There are…. rozlišení prostého a průběhového času souvětí (časové a podmínkové věty) slovesa do, make, další činnosti (do-všeobecné, popisuje činnosti z nichţ jedna je make) modální slovesa, význam záporu: I must not – nesmím, I don´t have to - nemusím zájmena neurčitá (somebody…) budoucí čas (I will…)

Konverzační dovednosti: - seznamování - volný čas, sport - škola - části těla - cestování – nehody, přivolání pomoci ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 135

-

péče o zdraví vyjádření vlastního názoru oblečení popis rodiny popis domu/ bytu počasí svátky, Velikonoce roční kalendář jídlo, zahrada – co v ní pěstujeme nabízíme jídlo a pití diskuse o povinnostech prázdniny – Kde? Kdy?

7. ročník Mluvnické učivo: - minulý čas: sloveso být ostatní slovesa - číslovky - numbers - barvy - colours - mnoţné číslo pod.jmen - přivlastňování - Jak často?, číslovky násobné - zájmena: neurčitá, ukazovací, přivlastňovací samostatná - přídavná jména, stupňování - přítomný čas průběhový - modální slovesa - příslovce - budoucí čas - předloţky (místa, času) - pokyny: Don´t…, Let´s… Konverzační dovednosti: - rodina, rodinné vztahy - škola, ve třídě - čas, hodiny, kalendář - advent, Vánoce - koníčky, záliby, krouţky a kluby - kultura – návštěva divadla - výlet, pěší turistika, chování v přírodě

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 136

8. ročník Mluvnické učivo: - minulý čas (pravidelná, nepravidelná a modální slovesa) - přítomný čas průběhový X prostý - budoucí čas (vazba going to, pomocné sloveso will) - opisné tvary modálních sloves (can, must) - přivlastňovací pády - dva předměty ve větě - slovesa s předloţkou to X bez předloţky to - nepravidelné mnoţné číslo podstatných jmen - člen určitý X člen neurčitý - podmiňovací způsob sloves: shall, can, will - časové a podmínkové věty - číslovky - stupňování přídavných jmen - tvoření příslovcí Konverzační dovednosti: - turistika, cestování, dopravní nehody - chování v přírodě, zvířata - vandalismus - škola, vyučovací předměty - Vánoce, nakupování dárků - lidé dnes a v minulém století - kultura (divadlo, výstavy …) - zdraví, nemoc - historie Velké Británie a USA

9. ročník Mluvnické učivo: - minulý čas (pravidelná a nepravidelná slovesa) - trpný rod - násobné číslovky - předpřítomný čas prostý a průběhový - tvoření otázek v předpřítomném čase - přivlastňovací zájmena (myself, yourself …) - časové a podmínkové věty - účelový infinitiv - vztaţné věty omezovací

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 137

Konverzační dovednosti: - telefonování, nehody - domácí práce - povolání, nezaměstnanost - nemoci, pomoc starým lidem - advent (zvyky) - sport, záliby, soutěţe - ohroţené ţivočišné druhy - ţivotní prostředí - nakupování - historie Velké Británie a USA

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 138

Německý jazyk 6. ročník Obsah učiva je rozpracován tematicky, k jednotlivým tematickým celkům je pouţita slovní zásoba příslušné lekce. - orientace v oblastech – základní sl. zásoba například v tématech:  týden  barvy  ošacení – s pouţitím přivlastňovacích zájmen  jídlo a nápoje  roční období  orientace ve městě – vlevo/ vpravo, vpředu/vzadu  psaná forma jazyka: dopis, oslovení, reakce na oslovení,…  rozhovor - komunikace po telefonu  vzájemné kladení otázek a odpovědí  sloţeniny  seznámení se zvyky v německy mluvících zemích ( Vánoce, Velikonoce) a způsoby slavení svátků ( Den matek, Den dětí,…) - blahopřání - modální slovesa, rozšíření o sloveso „műssen“ – pouţívání vět s a bez modálních sloves - opakování, procvičování sl. „können, möchten“ – vyuţití v prosbě, ţádosti - skloňování osobních zájmen - obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním textů, náslechy ( z příslušných prac. sešitů), průběţné psaní, vzájemné kladení otázek a odpovědí - práce se slovníkem dvojjazyčným i výkladovým U skupiny ţáků „středně pokročilí“ rozšíříme učivo o: - nepravidelná slovesa ( fahren) - zájmena a jejich skloňování - sloţená slova - přebírání členů - zuerst a dann - otázky: wem wen - prohlubování jiţ známých předloţkových vazeb Procvičování gramatických jevů a pouţití slovní zásoby v určitých tematických celcích: - ošacení - jídlo a pití - koníčky - komunikace po telefonu a dopisu - venkov/město - cestování - škola a rodina

7. ročník Obsah učiva je rozpracován tematicky, k jednotlivým tematickým celkům je pouţita slovní zásoba příslušné lekce – platí pro mírně i středně pokročilé

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 139

-

-

-

opakování probraného učiva z předchozích ročníků – slovní zásoba časování pravidelných a jiţ známých nepravidelných sloves, pouţívání jiţ známých modálních sloves v přítomném čase, osobní a přivlastňovací zájmena. orientace v oblastech – základní sl. zásoba například v tématech:  barvy v lese  škola  nejprve a potom  komu (wem)  rodina (průřezové téma Multikulturní výchova, tematický okruh lidské vztahy)  volný čas  počasí (průřezové téma Enviromentální výchova, tematický okruh Vztah člověka k prostředí)  koníčky  komunikace formou telefonátu i dopisu  omluva  seznámení se zvyky v německy mluvících zemích (Vánoce, Velikonoce) a způsoby slavení svátků ( Den matek, Den dětí,…) sloţená slova modální sloveso „műssen“ pouţívání členů ve 3. a 4. pádu, předloţkové vazby úvod do problematiky časování sloves s odlučitelnou a neodlučitelnou předponou obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním textů, náslechy ( z příslušných prac. sešitů), průběţné psaní, vzájemné kladení otázek a odpovědí

U skupiny ţáků „středně pokročilí“ rozšíříme učivo o: - pouţívání členu určitého a neurčitého - skloňování přivlastňovacích zájmen - základní číslovky - označování mnoţství - mnoţné číslo - osobní zájmena - přídavné jméno po členu určitém a neurčitém - ukazovací zájmena - další předloţkové vazby - vyjádření záporu s pouţitím („kein“, nicht, nie, nichts) - další nepravidelná slovesa v přítomném čase - seznámení se s minulým časem (pojmy préteritum a perfektum) - préteritum „sein“ a „haben“ - úvod do perfekta pravidelných sloves

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 140

8. ročník Obsah učiva je rozpracován tematicky, k jednotlivým tematickým celkům je pouţita slovní zásoba příslušné lekce– platí pro mírně i středně pokročilé -

-

opakování probraného učiva z předchozích ročníků – slovní zásoby a probraných gramatických jevů tvoření mnoţného čísla modální slovesa zdrobněliny základní číslovky 101 a více orientace v oblastech – základní sl. zásoba například v tématech:  orientace ve městě (links /rechts, geradeaus)  hlavní světové strany  ošacení  nakupování – v obchodě  byt  roční období  měsíce + otázka „wann“  im, am, um  hodiny, určování času  seznámení se zvyky v německy mluvících zemích ( Vánoce, Velikonoce) a způsoby slavení svátků ( Den matek, Den dětí,…) obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním textů, náslechy ( z příslušných prac. sešitů), průběţné psaní, vzájemné kladení otázek a odpovědí

U skupiny ţáků „středně pokročilí“ rozšíříme učivo o: - perfektum pravidelných sloves - úvod do prefekta nepravidelných sloves - uţití spojek ve vedlejších větách ( deshalb – proto) - 2. pád podstatných jmen v jednotném čísle - neurčité zájmeno „man“ - zvratná slovesa - préteritum modálních sloves - vazba „es gibt“ - zdrobněliny - pouţívání zkratek v textu ( z.B., usw,…) - úvod do reálií německy mluvících zemí - podrobnější práce s textem – čtení a poslech s porozuměním - pouţívání slovníků

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 141

9. ročník V 9. ročníku vycházíme z velmi konkrétních situací, které se dají předpokládat na základě poţadavků Společného evropského referenčního rámce pro jazyky na pro úroveň A2, tu má dosáhnout kaţdý absolvent ZŠ. Upevňujeme tedy znalosti ze 3. – 8. ročníku a pouţíváme je pro svět patnáctiletých. Obsah učiva je rozpracován tematicky, k jednotlivým tematickým celkům je pouţita slovní zásoba příslušné lekce– platí pro mírně i středně pokročilé -

-

opakování probraného učiva z předchozích ročníků – slovní zásoby a probraných gramatických jevů předloţkové vazby vyjadřování záporu slovesa s odlučitelnými předponami slovesa s neodlučitelnými předponami časování dalších nepravidelných sloves v přítomném čase věty s modálními slovesy a bez nich v přítomném čase préteritum „sein a haben“ úvod do perfekta pravidelných sloves orientace v oblastech – základní sl. zásoba například v tématech:  volný čas  cestování ( průřezové téma Multikulturní výchova, tematický okruh multikulturalita)  reálie něm. mluvících zemí (průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, tematický okruh: Objevujeme Evropu a svět)  domov, návštěva  ošacení  sport  zdraví, nemoc  povolání seznámení se zvyky v německy mluvících zemích ( Vánoce, Velikonoce) a způsoby slavení svátků ( Den matek, Den dětí,…) obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním textů, náslechy ( z příslušných prac. sešitů), průběţné psaní, vzájemné kladení otázek a odpovědí

U skupiny ţáků „středně pokročilí“ rozšíříme učivo o: - přídavná jména po členu určitém a neurčitém - skloňování přivlastňovacích zájmen - směrová a zájmenná příslovce - řadové číslovky - způsobová slovesa v préteritu - uţití spojek ve vedlejších větách (dass – ţe, als,wenn – kdyţ, ob - jestli, damit - aby, seit, ab – od) - stupňování přídavných jmen a příslovcí - préteritum pravidelných a nepravidelných sloves - infinitiv s „zu“

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 142

-

věty s „man“ vyjadřování trpného rodu zpodstatnělá přídavná jména konjunktiv préterita „sein“ pouţití slovesa „werden“ úvod do konjunktiva plusquamperfekta komunikační dovednosti – přestavování, dopis, rozhovor, interwiev, ţivotopis podrobnější práce s textem – čtení a poslech s porozuměním pouţívání slovníků vyuţití mezipředmětových vztahů (př. zeměpis, dějepis – informace k reáliím)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 143

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace je v 6. - 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu matematika jako samostatného předmětu, a to po 4 vyučovacích hodinách týdně. Výuka probíhá ve třídách, je však moţné příleţitostně vyuţít počítačovou nebo multimediální učebnu. Matematika je jedním z hlavních pilířů programu Tvořivá škola. Vede ţáky k rozvoji logického myšlení a rozvoji jednotlivých klíčových kompetencí, zejména kompetence k řešení problémů. Matematika ve vztahu s fyzikou, pracovními činnostmi a chemií má za cíl vybavit ţáky takovými znalostmi, dovednostmi a návyky, aby bylo dosaţeno zvýšení technické úrovně vzdělanosti naší společnosti, která je obecně povaţována za nedostačující.

Matematika A) Charakteristika výuky: Charakter výuky matematiky je činnostní. Výuku orientujeme tak, aby ţáci poznatky získávali na základě individuální nebo skupinové práce. Ţáci provádějí zvolené činnosti, které je vedou k pozorování určených jevů. O předkládaných jevech se ţáky diskutujeme a vybízíme je k vyjadřování názorů a formulování závěrů vlastními slovy. Tímto způsobem umoţňujeme ţákům samostatné znovuobjevování poznatků, čímţ podporujeme postupný rozvoj klíčových kompetencí a podněcujeme zájem o výuku. Po upřesnění závěrů učitelem si ţáci získané poznatky snáze osvojují a zapamatovávají. Učivu, které jim je předkládáno, rozumí, neboť na mnohé dokázali přijít sami. Ţáci získávají sebedůvěru a nic nebrání dalšímu průběţnému rozvoji klíčových kompetencí. Vzhledem k rychlému rozvoji vědy a techniky vedeme ţáky k přesvědčení, ţe dobré znalosti z matematiky uplatní v současnosti ve všech oborech a ţe matematika je dokonalý nástroj, který jim můţe pomoci k dosahování převratných objevů. Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace je rozdělena do čtyř tématických okruhů: a) Číslo a proměnná - ţáci si osvojují aritmetické operace v oboru celých a racionálních čísel a učí se je propojit s reálnou situací, učí se získávat číselné údaje měřením, odhadováním, výpočtem a zaokrouhlováním, seznamují se s pojmem proměnná a učí se matematizovat reálné situace b) Závislosti, vztahy a práce s daty - ţáci se učí rozpoznávat určité typy změn a závislostí běţných jevů reálného světa, tyto změny se učí analyzovat z tabulek, diagramů a grafů, v jednoduchých případech je sami konstruují a vyjadřují matematickým předpisem c) Geometrie v rovině a prostoru - ţáci určují a znázorňují geometrické útvary, geometricky modelují reálné situace, zdokonalují svůj grafický projev, učí se porovnávat, odhadovat, měřit délku, velikost úhlu, počítat obsahy, obvody rovinných útvarů a povrchy a objemy těles, řeší úlohy z praxe d) Nestandardní aplikační úlohy a problémy - ţáci se učí řešit problémové situace a úlohy z běţného ţivota, pochopit a analyzovat problém, utřídit údaje, provádět situační náčrtky a uplatnit tak logické myšlení

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 144

B) Výchovně vzdělávací cíle -

-

osvojit si matematické pojmy, algoritmy a metody řešení a následně je umět vyuţít při řešení úloh z praktického ţivota postupně poznávat odborný matematický jazyk a provádět správné matematické zápisy rozvíjet logické a abstraktní myšlení pomocí řešení matematických problémů získávání údajů praktickými činnostmi - měřením, porovnáváním, odhadováním, modelováním prakticky poznat a ve vztahu s fyzikou porozumět hlavním jednotkám fyzikálních veličin, se kterými se ţáci v matematice setkávají umět vyhledávat data v tabulkách a grafech, vyuţívat diagramy a schémata rozvíjet schopnost spolupráce např. při skupinovém vyučování rozvíjet komunikační dovednosti - zejména mluvením o pozorovaném, formulováním myšlenek a závěrů; naučit se přesně a stručně vyjadřovat pomocí matematického jazyka a symboliky rozvíjet prostorovou představivost a tvůrčí fantazii ţáků při výrobě didaktických pomůcek z různých materiálů a při práci s modely vést k neustálé sebekontrole a vyhodnocování správnosti výsledků posilovat sebedůvěru ţáků ve vlastní schopnosti, rozvíjet u nich vytrvalost, přesnost, systematičnost a podporovat tvořivost postupně poznávat význam studia matematiky pro porozumění globálním souvislostem a multikulturním pohledům na naši civilizaci

C) Očekávané výstupy ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE Očekávané výstupy ţák - provádí početní operace v oboru celých a racionálních čísel; uţívá ve výpočtech druhou mocninu a odmocninu - provádí základní početní operace se zlomky a desetinnými čísly - dodrţuje pravidla pro pořadí početních operací v oboru celých a racionálních čísel, vyuţívá vlastností operací sčítání a násobení (komutativnost, asociativnost, distributivnost) při úpravě výrazů - vyznačí na číselné ose racionální číslo a číslo k němu opačné - uţívá znalosti druhých mocnin celých čísel od 1 do 20 (i ke stanovení odpovídajících druhých odmocnin) - určí rozvinutý zápis přirozeného čísla v desítkové soustavě - provádí základní úpravy zlomků (rozšiřuje a krátí zlomek, zjednoduší sloţený zlomek, vyjádří zlomek v základním tvaru, určí převrácené číslo, počítá se smíšenými čísly) - určí absolutní hodnotu celého čísla a vyuţívá její geometrickou interpretaci -

zaokrouhluje a provádí odhady s danou přesností, účelně vyuţívá kalkulátor - zaokrouhluje čísla s danou přesností - vyuţívá pro kontrolu výsledku odhad - účelně a efektivně vyuţívá kalkulátor

-

modeluje a řeší situace s vyuţitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel - rozlišuje pojmy prvočíslo a číslo sloţené; společný dělitel a společný násobek

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 145

-

(určí je pro skupinu dvou nebo tří přirozených čísel) najde nejmenší společný násobek a největšího společného dělitele dvou přirozených čísel vyuţívá kritéria dělitelnosti (2, 3, 4, 5, 9, 10, 25, 50, 100) řeší slovní úlohu s vyuţitím dělitelnosti vytvoří slovní úlohu na vyuţití dělitelnosti

-

uţívá různé způsoby kvantitativního vyjádření vztahu celek – část (přirozeným číslem, poměrem, zlomkem, desetinným číslem, procentem) - uţívá různé způsoby kvantitativního vyjádření vztahu celek – část: přirozeným číslem, poměrem, zlomkem, desetinným číslem, procentem - navzájem převádí různá vyjádření vztahu celek – část

-

řeší modelováním a výpočtem situace vyjádřené poměrem; pracuje s měřítky map a plánů - vyuţívá daný poměr (včetně postupného poměru) v reálných situacích - stanoví poměr ze zadaných údajů - vyuţívá měřítko mapy, plánu k výpočtu - umí odvodit měřítko mapy, plánu ze zadaných údajů - pouţívá při řešení úloh úměru a trojčlenku - řeší modelováním situace vyjádřené poměrem - řeší aplikační úlohy na procenta (i pro případ, ţe procentová část je větší neţ celek) - vyhledá v textu údaje a vztahy potřebné k výpočtu - určí počet procent, je-li dána procentová část a základ - určí procentovou část, je-li dán procentový počet a základ - určí základ, je-li dán procentový počet a procentová část - pouţívá procentového počtu při řešení úloh z jednoduchého úrokování - ověří správnost výsledku aplikační úlohy na procenta matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím proměnných; určí hodnotu výrazu, sčítá a násobí mnohočleny, provádí rozklad mnohočlenu na součin pomocí vzorců a vytýkáním - řeší zadané slovní úlohy pomocí proměnných - tvoří smysluplné slovní úlohy, které lze řešit uţitím proměnných - vyuţívá při úpravě výrazů sčítání, odčítání a násobení mnohočlenů (výsledný mnohočlen je nejvýše druhého stupně) - vypočte hodnotu výrazu pro dané hodnoty proměnných - vyuţívá při úpravě výrazů vytýkání a vzorců (a + b)2, (a – b)2, a2 – b2 - sestaví číselný výraz podle slovního zadání formuluje a řeší reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav - sestaví rovnici nebo soustavu dvou rovnic o dvou neznámých ze zadaných údajů - vyřeší rovnici nebo soustavu dvou rovnic o dvou neznámých pomocí ekvivalentních úprav - provádí zkoušku rovnice nebo soustavy dvou rovnic o dvou neznámých - ověří správnost řešení slovní úlohy - přiřadí k rovnici odpovídající slovní úlohu - rozhodne, zda rovnice nebo soustava rovnic má řešení a ověří, zda řešení patří do zadaného číselného oboru analyzuje a řeší jednoduché problémy, modeluje konkrétní situace, v nichţ vyuţívá matematický aparát v oboru celých a racionálních čísel - vytvoří matematický model konkrétní situace v oboru celých a racionálních čísel - vyuţívá při řešení konkrétních situací matematický aparát v oboru celých a racionálních čísel - vyhodnotí výsledek řešení úlohy

-

-

-

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 146

ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY Očekávané výstupy ţák

-

vyhledává, vyhodnocuje a zpracovává data -

vyhledá potřebné údaje v tabulce, diagramu a grafu vyhledá a vyjádří vztahy mezi uvedenými údaji v tabulce, diagramu a grafu (četnost, aritmetický průměr, nejmenší a největší hodnota) zpracuje, porovná, vyhodnotí, uspořádá, doplní uvedené údaje podle zadání úlohy pracuje s intervaly a časovou osou převádí údaje z textu do tabulky, diagramu a grafu a naopak převádí údaje mezi tabulkou, diagramem a grafem

samostatně vyhledává data v literatuře, denním tisku a na internetu a kriticky hodnotí jejich reálnost porovnává soubory dat -

-

-

-

- interpretuje výsledky získané porovnáváním souborů dat určuje vztah přímé anebo nepřímé úměrnosti -

-

porovná kvantitativní vztahy mezi soubory dat zadaných tabulkami, grafy a diagramy

vytvoří tabulku, graf a rovnici pro přímou a nepřímou úměrnost na základě textu úlohy určí přímou a nepřímou úměrnost z textu úlohy, z tabulky, z grafu a z rovnice

- vyuţívá při řešení úloh přímou a nepřímou úměrnost vyjádří funkční vztah tabulkou, rovnicí, grafem -

pozná funkční závislost z textu úlohy, z tabulky, z grafu a z rovnice vytvoří graf pro funkční závislost danou tabulkou či rovnicí přiřadí funkční vztah vyjádřený tabulkou k příslušnému grafu a naopak přiřadí lineární funkci vyjádřenou rovnicí k příslušnému grafu nebo tabulce a naopak

vyčte z grafu význačné hodnoty na základě porozumění vzájemným vztahům mezi proměnnými matematizuje jednoduché reálné situace s vyuţitím funkčních vztahů -

-

-

odhalí funkční vztahy v textu úlohy řeší úlohu s vyuţitím funkčních vztahů vyjádří výsledek řešení úlohy v kontextu reálné situace

GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU Očekávané výstupy ţák - zdůvodňuje a vyuţívá polohové a metrické vlastnosti základních rovinných útvarů při řešení úloh a jednoduchých praktických problémů; vyuţívá potřebnou matematickou symboliku - vyuţívá při analýze praktické úlohy náčrtky, schémata, modely - vyuţívá polohové a metrické vlastnosti (Pythagorova věta, trojúhelníková nerovnost, vzájemná poloha bodů a přímek v rovině, vzdálenost bodu od přímky) k řešení geometrických úloh - řeší geometrické úlohy početně - vyuţívá matematickou symboliku - charakterizuje a třídí základní rovinné útvary - pozná základní rovinné útvary: přímka, polopřímka, úsečka, úhel, trojúhelník, čtyřúhelník, pravidelné mnohoúhelníky, kruţnice, kruh - rozliší typy úhlů (ostrý, tupý, pravý, přímý), dvojice úhlů (souhlasné, střídavé, vedlejší, vrcholové), typy trojúhelníků a čtyřúhelníků - vyuţívá vlastností základních rovinných útvarů (vlastností úhlopříček, velikost úhlů, souměrnost)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 147

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

určuje velikost úhlu měřením a výpočtem - sčítá a odčítá úhly, určí násobek úhlu (s vyuţitím převodu stupňů a minut) - vyuţívá při výpočtech vlastností dvojic úhlů (střídavých, souhlasných, vedlejších, vrcholových) a součtu úhlů v trojúhelníku - určuje velikost úhlu pomocí úhloměru odhaduje a vypočítá obsah a obvod základních rovinných útvarů - odhaduje obsah i obvod útvarů pomocí čtvercové sítě - určí výpočtem obsah (v jednodušších případech) trojúhelníku, čtverce, obdélníku, rovnoběţníku, lichoběţníku, kruhu - určí výpočtem obvod trojúhelníku, čtverce, obdélníku, rovnoběţníku, lichoběţníku, kruhu - pouţívá a převádí jednotky délky - pouţívá a převádí jednotky obsahu vyuţívá pojem mnoţina všech bodů dané vlastnosti k charakteristice útvaru a k řešení polohových a nepolohových konstrukčních úloh - pojmenuje základní mnoţiny všech bodů dané vlastnosti (osa úhlu, osa rovinného pásu, osa úsečky, kruţnice, Thaletova kruţnice) - vyuţívá mnoţiny všech bodů dané vlastnosti při řešení úloh načrtne a sestrojí rovinné útvary - převede slovní zadání do grafické podoby (náčrtku) - popíše jednotlivé kroky konstrukce a rovinný útvar sestrojí - určí počet řešení konstrukční úlohy - ověří, zda výsledný útvar odpovídá zadání uţívá k argumentaci a při výpočtech věty o shodnosti a podobnosti trojúhelníků - vyuţívá při výpočtech věty o shodnosti trojúhelníků - vyuţívá při výpočtech věty o podobnosti trojúhelníků - určí poměr podobnosti z rozměrů útvarů a naopak načrtne a sestrojí obraz rovinného útvaru ve středové a osové souměrnosti, určí osově a středově souměrný útvar - rozhodne, zda je útvar osově souměrný - určí osy souměrnosti rovinného útvaru - rozhodne, zda je útvar středově souměrný - určí střed souměrnosti - načrtne a sestrojí obraz rovinného útvaru ve středové a osové souměrnosti určuje a charakterizuje základní prostorové útvary (tělesa), analyzuje jejich vlastnosti - rozpozná mnohostěny (krychle, kvádr, kolmý hranol, jehlan) a rotační tělesa (válec, kuţel, koule) - pouţívá pojmy podstava, hrana, stěna, vrchol, tělesová a stěnová úhlopříčka - vyuţívá při řešení úloh metrické a polohové vlastnosti v mnohostěnech a rotačních tělesech - pracuje s půdorysem a nárysem mnohostěnů a rotačních těles odhaduje a vypočítá objem a povrch těles - odhaduje a vypočítá povrch mnohostěnů a rotačních těles - odhaduje a vypočítá objem mnohostěnů a rotačních těles - pouţívá a převádí jednotky objemu načrtne a sestrojí sítě základních těles - objasní pojmy síť tělesa, plášť, podstava - rozpozná sítě základních těles (krychle, kvádr, kolmý hranol, jehlan, válec, kuţel) - načrtne a sestrojí sítě základních těles načrtne a sestrojí obraz jednoduchých těles v rovině - rozpozná z jakých základních těles je zobrazené těleso sloţeno - načrtne a sestrojí obraz jednoduchých těles ve volném rovnoběţném promítání analyzuje a řeší aplikační geometrické úlohy s vyuţitím osvojeného matematického aparátu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 148

-

vyhledá v textu úlohy potřebné údaje a vztahy volí vhodné matematické postupy pro řešení úlohy vyhodnotí výsledek úlohy

NESTANDARDNÍ APLIKAČNÍ ÚLOHY A PROBLÉMY Očekávané výstupy ţák

– uţívá logickou úvahu a kombinační úsudek při řešení úloh a problémů a nalézá různá řešení předkládaných nebo zkoumaných situací -

provede rozbor úlohy a vyhledá v textu úlohy potřebné údaje a vztahy zvolí vhodný postup řešení provede diskusi o počtu řešení daného problému a kontrolu reálnosti výsledku

- zformuluje odpověď na zadaný problém – řeší úlohy na prostorovou představivost, aplikuje a kombinuje poznatky a dovednosti z různých tematických a vzdělávacích oblastí -

určí reálnou podobu trojrozměrného útvaru z jeho obrazu v rovině popíše základní vlastnosti trojrozměrného útvaru podle jeho obrazu v rovině

-

vyuţívá získané poznatky a dovednosti při řešení úloh z běţného ţivota

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník Opakování učiva 1. - 5. ročníku - přirozená čísla, desítková soustava, číselná osa - porovnávání, zaokrouhlování, početní výkony s přirozenými čísly - rozeznávání rovinných obrazců - rýsování přímky, úsečky, rovnoběţky, kolmice, kruţnice Desetinná čísla - znázorňování na číselné ose, porovnávání - zaokrouhlování, početní operace - převody jednotek délky, obsahu, hmotnosti - řešení jednoduchých slovních úloh z praxe, provádět odhad a kontrolu výsledků Dělitelnost přirozených čísel - násobek, dělitel - znaky dělitelnosti - rozklad čísla na prvočinitele, prvočíslo, sloţené číslo, čísla soudělná a nesoudělná - nejmenší společný násobek, největší společný dělitel - řešení jednoduchých slovních úloh z praxe Úhel a jeho velikost - pojem úhel, osa úhlu - úhlové jednotky (stupeň, minuta, vteřina)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 149

-

měření velikosti úhlů a určování druhů (nulový, ostrý, pravý, tupý, přímý), modelování úhlů rýsování úhlů dané velikosti sčítání, odčítání, násobení a dělení velikostí úhlů dvěma (početně a graficky) úhly vedlejší a vrcholové, souhlasné a střídavé

Osová souměrnost - shodnost geometrických útvarů - osa souměrnosti, konstrukce obrazů - určování osy osově souměrných obrazců Trojúhelník - druhy trojúhelníků a jejich vlastností - konstrukce trojúhelníku ze tří stran - vnitřní a vnější úhly - výšky a těţnice, střední příčka - sestrojování os stran a vnitřních úhlů - sestrojování kruţnice opsané a vepsané trojúhelníku Objem a povrch kvádru a krychle - konstrukce krychle a kvádru ve volném rovnoběţném promítání - objem krychle a kvádru - jednotky objemu a jejich převody - síť krychle a kvádru - povrch krychle a kvádru - řešit úlohy z praxe na výpočty objemů a povrchů krychle a kvádru

7. ročník Zlomky - pojem zlomek, představa zlomku, vztah zlomku a desetinného čísla - rozšiřování, krácení zlomku, základní tvar - zobrazování zlomku na číselné ose, porovnávání - sčítání a odčítání dvou aţ tří zlomků, násobení a dělení dvou zlomků - smíšené a převrácené číslo - uţití zlomků při řešení praktických situací Celá čísla a racionální čísla - čísla kladná, záporná, navzájem opačná, absolutní hodnota čísla - znázornění celých čísel na číselné ose, porovnávání celých čísel - sčítání, odčítání, násobení a dělení celých čísel - racionální čísla, znázorňování na číselné ose, porovnávání, početní operace - vyjádření racionálního čísla zlomkem nebo desetinným číslem - řešení slovních úloh na uţití celých a racionálních čísel Poměr - vyjádření poměru dělením, zlomkem, krácení a rozšiřování

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 150

-

postupný poměr, převrácený poměr dělení celku na části v daném poměru, zvětšování a zmenšování v poměru měřítko plánů a map

Přímá a nepřímá úměrnost - zápis vztahů přímé a nepřímé úměrnosti - určování úměrnosti - slovní úlohy s vyuţitím vztahů přímé a nepřímé úměrnosti, trojčlenka Procenta - pojem procento - výpočet 1%, výpočet základu, procentové části, počtu procent - slovní úlohy Shodnost - shodnost trojúhelníků - věty o shodnosti trojúhelníků - konstrukce trojúhelníků podle vět SSS, SUS, USU Středová souměrnost - konstrukce obrazu útvaru ve středové souměrnosti - určování středu souměrnosti - uţití shodných zobrazení v praxi Čtyřúhelníky - rovnoběţník a jeho vlastnosti, výšky a úhlopříčky, obvod a obsah - konstrukce rovnoběţníků - obsah trojúhelníku - lichoběţník a jeho vlastnosti, výška, obvod a obsah - konstrukce lichoběţníků - řešení slovních úloh na obvody a obsahy čtyřúhelníků Hranoly - hranoly s rovnoběţníkovou, trojúhelníkovou a lichoběţníkovou podstavou - konstrukce sítě hranolu - objem a povrch hranolu a řešení slovních úloh

8. ročník Druhá mocnina a odmocnina. Pythagorova věta - určování druhé mocniny a odmocniny pomocí tabulek a kalkulátoru - algebraický a geometrický význam Pythagorovy věty - slovní úlohy z praxe vedoucí k uţití Pythagorovy věty Mocniny s přirozeným mocnitelem - sčítání, odčítání, násobení, dělení mocnin s přirozeným mocnitelem

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 151

-

mocnina součinu, zlomku, mocniny zápis čísel v desítkové soustavě pomocí mocnin deseti

Výrazy - číselný výraz a jeho hodnota - proměnná, výraz s proměnnou - mnohočlen, sčítání a odčítání mnohočlenů, násobení mnohočlenu jednočlenem a mnohočlenem - upravování výrazů vytýkáním před závorku - uţívání vzorců (a  b)2, a2 – b2 Lineární rovnice - rovnost, vlastnosti rovnosti - řešení jednoduchých lineárních rovnic pomocí ekvivalentních úprav - slovní úlohy vedoucích k řešení lineárních rovnic - výpočet neznámé ze vzorce Základy statistiky - statistický soubor, statistické šetření - základní pojmy - aritmetický průměr - diagramy Kruh, kružnice - vzájemná poloha kruţnice a přímky (tečna, sečna, vnější přímka), tětiva - Thaletova věta, konstrukce tečny pomocí Thaletovy kruţnice - vzájemná poloha dvou kruţnic, středná - číslo , délka kruţnice, obsah kruhu - slovní úlohy na výpočet obsahu kruhu a délky kruţnice Válec - modelování válce, konstrukce sítě - povrch a objem válce - slovní úlohy na výpočty objemů a povrchů válce Konstrukční úlohy - mnoţiny bodů dané vlastnosti, základní konstrukční úlohy, pravidla přesného rýsování - sestrojování trojúhelníků, rovnoběţníků, lichoběţníků pomocí mnoţin bodů dané vlastnosti, rozbor konstrukční úlohy a zápis postupu konstrukce

9. ročník Lomený výraz. Lineárních rovnic s neznámou ve jmenovateli - definiční obor výrazu, krácení a rozšiřování - početní operace s lomenými výrazy - úprava sloţených lomených výrazů - řešení lineárních rovnic s neznámou ve jmenovateli

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 152

-

řešení slovních úloh vedoucích k jednoduchým lineárním rovnicím s neznámou ve jmenovateli

Soustavy lineárních rovnic se dvěma neznámými - řešení dosazovací a sčítací metodou - řešení slovních úloh „na pohyb“, „na společnou práci“, „na směsi“ Funkce - určování z tabulek a grafů různých závislostí, které jsou zadáním funkce - definiční obor, mnoţina hodnot funkce, závislá a nezávislá proměnná - soustava souřadnic - graf funkce, funkce rostoucí, klesající, konstantní - lineární funkce a její graf, přímá úměrnost - grafické řešení soustavy lineárních rovnic - nepřímá úměrnost a její graf Podobnost - určování podobných útvarů v rovině, určování a pouţití poměru podobnosti - dělení úsečky v daném poměru - věty o podobnosti trojúhelníků - konstrukce podobného útvaru Goniometrické funkce sinus a tangens v pravoúhlém trojúhelníku - odvození goniometrických funkcí - určování hodnot funkcí pomocí tabulek a kalkulátorů - uţití funkcí sinus, kosinus a tangens k řešení úloh z praxe Jehlan, kužel, koule - modelování jehlanu a kuţele, konstrukce sítě jehlanu - objem a povrch jehlanu a kuţele - uţití goniometrických funkcí při výpočtu povrchu a objemu jehlanu a kuţele - koule, poloměr koule, objem a povrch - uţití vzorců pro objem a povrch těles v praktických úlohách Základy finanční matematiky - úrok, jistina, úroková doba, úrokovací období, úroková míra - jednoduché úrokování, sloţené úrokování - řešení slovních úloh z praxe

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 153

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu :

Informatika A) Charakteristika výuky Vyučovací předmět Informatika bude vyučován od 6. do 9. ročníku po jedné vyučovací hodině týdně. Časová dotace byla posílena z disponibilní časové dotace. Výuka je realizována v učebně informatiky ve skupině maximálně 15 ţáků tak, aby ţáci dovednosti a znalosti získávali výhradně na základě individuální práce s počítačem, periferiemi i nainstalovaným softwarem. V charakteru výuky zcela převaţuje činnostní vyučování. Během výuky je ţákům umoţněno dosáhnout základní úrovně informační gramotnosti, zejména získat základní dovednosti v ovládání výpočetní techniky a moderních informačních technologií. Stěţejní je nejen orientace ve světě informací, ale i tvůrčí práce s informacemi a jejich vyuţití v dalším procesu vzdělávání. Získané dovednosti umoţňují ţákům aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech základního vzdělávání. Získávání informací pomocí internetu a jiných digitálních medií vhodně doplňuje standardní učební texty a pomůcky. Osvojené dovednosti v oblasti IT jsou zároveň nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a zájmové činnosti.

B) Výchovně vzdělávací cíle -

osvojit si vyuţívání moderních informačních a komunikačních technologií poznávat úlohu informací a informačních činností orientovat se v toku informací a dat - vznik, ukládání, přenos, zpracování, vyhledávání a praktické vyuţití posilovat schopnost formulace poţadavku v procesu získávání informací osvojit si algoritmické myšlení v interakci s počítačem porovnávat a vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů za účelem dosaţení maximální věrohodnosti vyhledaných informací rozvíjet praktické vyuţití výpočetní techniky, aplikačního i výukového softwaru v procesu učení, zejména ke zvýšení efektivnosti učení a k prezentaci výsledků práce dospět k pochopení funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování vybraných jevů a procesů zdůraznit respektování práv k duševnímu vlastnictví, dodrţování licenčních smluv a ujednání při vyuţívání softwaru formovat odpovědný a etický přístup k nevhodným obsahům vyskytujícím se v internetu či jiných médiích získat návyky pro šetrnou práci s výpočetní technikou

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 154

C) Očekávané výstupy VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ A KOMUNIKACE Očekávané výstupy žák –

ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a vzájemnou návaznost

ZPRACOVÁNÍ A VYUŢITÍ INFORMACÍ Očekávané výstupy žák – – – – –

ovládá práci s textovými a grafickými editory i tabulkovými editory a vyuţívá vhodných aplikací uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem pracuje s informacemi v souladu se zákony o duševním vlastnictví pouţívá informace z různých informačních zdrojů a vyhodnocuje jednoduché vztahy mezi údaji zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální formě

D) Obsah učiva 6. ročník Hardwarová konfigurace - základní jednotka - externí zařízení Softwarová konfigurace - operační systémy - soubory, sloţky, stromová struktura Windows - konfigurace - pracovní plocha - hlavní panel - ovládací panely Internet - adresa, www stránka, hypertext - připojení, prohlíţeče, vyhledávání E-mail - Microsoft Outlook Microsoft Word - pracovní prostředí - práce se souborem - panely nástrojů - písmo, odstavec, stránka - schránka - vkládání grafických objektů ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 155

- příprava tisku, tisk - formát buňky - příprava tisku, tisk Rastrová grafika - úpravy obrázků, freewarové grafické programy - prohlíţeče obrázků, Irfanview

7. ročník Microsoft Word – pokračování - rozšířená editace textu - tabulky, čáry a ohraničení - odráţky a číslování - záhlaví, zápatí - číslování stránek - sloupce, pravítka, tabulátory - panel nástrojů Kreslení - panel nástrojů WordArt - hledání, nahrazování, zaheslování - automatické opravy, kontrola pravopisu - doplňkové funkce, nastavení Práce se zvukem - záznam, přehrávání, formáty - editace, programy pro editaci, Audacity - převaděče formátů, Cdex - internetová rádia - tvorba obalu CD Microsoft PowerPoint - šablony - reţimy zobrazení snímků - snímky - textový rámeček - odráţky a číslování - nastavení textového rámečku - grafické objekty - práce se soubory prezentací - nastavení efektů - spuštění prezentace

8. ročník Microsoft PowerPoint - pokračování - graf vytvořený v PowerPoint - tabulka - organizační diagram - vloţení videosekvence a zvuku ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 156

- automatický chod, časování - tisk prezentace Gif animace - příprava obrázků v graf. programech - Zoner GIF Animator - Microsoft Gif Animator Práce s videem - formáty - střih, efekty - přechody, titulky - zvuk a hudba - Windows Movie Maker Microsoft Excel - popis prostředí, práce se souborem - základní operace s buňkami, označování do bloku - jednoduchá tabulka - řádky, sloupce, list - formát buňky - tvorba vzorců a grafů - grafika v Excelu - seřazování dat, filtry, řady - tisk a předtisková příprava - nastavení Excelu 9. ročník Vektorová grafika – Zoner Callisto - základní objekty, editace objektu - vodící lišta - duplikační reţim - barvy - pořadí objektů - křivky - text, editace textu - výplň, stíny - tabulka, vkládání obrázků Tvorba HTML stránek - programování HTML dokumentu - tagy, kostra dokumentu - formátování textu, odstavce - seznamy, tabulky - hypertextový odkaz - vloţení obrázku

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 157

Microsoft FrontPage - moduly programu FrontPage - první stránka, ukládání - barva pozadí, písma, hypertex. odkazů - formát písma a odstavce - vkládání obrázků a videa - vkládání tabulky - odkazy Počítačové sítě - topologie - typy kabelů - rozdělení podle velikosti - koncepce sítí Počítačové nebezpečí - viry, typy virů, projevy - antivirové programy - adware, spyware - spamy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 158

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A SPOLEČNOST Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím samostatného vyučovacího předmětu dějepis s časovou dotací dvě hodiny týdně a samostatného vyučovacího předmětu výchova k občanství s časovou dotací jedna hodina týdně. Výuka probíhá většinou ve třídách. S výjimkou 6. ročníku jsou preferovány tematické celky týkající se učiva českých a evropských dějin. Cílem výuky je zasadit funkčním způsobem národní dějiny do celku dějin nejen evropských, ale i světových a jasně nastínit obecné dějinné vývojové tendence. Důraz je kladen na schopnost ţáka odhalit a definovat příčiny a následky jednotlivých událostí či historických jevů a pochopit dějinnou podmíněnost moderní společnosti.

Dějepis A) Charakteristika výuky Výběr učiva a jeho strukturalizace vychází z chronologického pojetí, které je funkčně kombinováno s tematickým. Výběr učiva je proveden tak, aby ţáci získali komplexní představu o klíčových momentech vývoje národních a světových dějin. Důraz je kladen především na hlubší poznání dějin vlastního národa v kontextu s evropským a světovým vývojem, dějin kultury (vědy, techniky, způsobu ţivota, náboţenství, umění), a přínosu jednotlivých států, oblastí a civilizací pro rozvoj vzdělanosti. Pro kaţdé období je vybráno několik témat (událostí, společenských jevů, významných osobností ap.), která jsou objasněna hlouběji v širších vztazích a souvislostech s vyuţitím výsledků samostatné práce ţáků a poznatků získaných v jiných předmětech a z jiných zdrojů. Orientací na podstatné učivo jsou vytvářeny podmínky pro seznamování ţáků s historií způsobem odpovídajícím jejich poznávacím schopnostem, pro rozvíjení jejich schopností samostatně získávat poznatky z různých zdrojů a pro dialog, v němţ prokazují schopnost hodnotit historické události a obhajovat své názory a stanoviska. Těmto cílům odpovídají formy práce, vyučovací metody a pracovní postupy. K nejefektivnějším patří výklad, práce s učebnicí, historickými mapami, přístupnějšími historickými dokumenty, odbornou literaturou apod., dialogické metody a řešení přiměřených úkolů s vyuţíváním poznatků, které ţáci získali v jiných předmětech, z četby historické beletrie.

B) Výchovně vzdělávací cíle Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k: - rozvíjení zájmu o současnost a minulost vlastního národa i jiných kulturních společenství, utváření a upevňování vědomí náleţitostí k evropské kultuře - rozlišování mýtů a skutečnosti, - vytváření schopnosti vyuţívat jako zdroj informací různorodé verbální i neverbální texty společenského a společenskovědného charakteru - úctě k vlastnímu národu i k jiným národům a etnikům; k rozvíjení respektu ke kulturním či jiným odlišnostem (zvláštnostem) lidí, skupin i různých společenství ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 159

získávání orientace v aktuálním dění v ČR, EU a ve světě rozpoznávání názorů a postojů ohroţujících lidskou důstojnost nebo odporujících základním principům demokratického souţití základním principům demokratického souţití; ke zvyšování odolnosti vůči myšlenkové manipulaci uplatňování vhodných prostředků komunikace k vyjadřování vlastních myšlenek, názorů a postojů, k zaujímání a obhajování vlastních postojů a k přiměřenému obhajování svých práv

-

C) Očekávané výstupy

ČLOVĚK V DĚJINÁCH Očekávané výstupy

ţák – – –

uvede konkrétní příklady důleţitosti a potřebnosti dějepisných poznatků uvede příklady zdrojů informací o minulosti; pojmenuje instituce, kde jsou tyto zdroje shromaţďovány orientuje se na časové ose a v historické mapě, řadí hlavní historické epochy v chronologickém sledu

POČÁTKY LIDSKÉ SPOLEČNOSTI Očekávané výstupy

ţák – – –

charakterizuje ţivot pravěkých sběračů a lovců, jejich materiální a duchovní kulturu objasní význam zemědělství, dobytkářství a zpracování kovů pro lidskou společnost uvede příklady archeologických kultur na našem území

NEJSTARŠÍ CIVILIZACE. KOŘENY EVROPSKÉ KULTURY Očekávané výstupy

ţák – – – –

rozpozná souvislost mezi přírodními podmínkami a vznikem prvních velkých zemědělských civilizací uvede nejvýznamnější typy památek, které se staly součástí světového kulturního dědictví demonstruje na konkrétních příkladech přínos antické kultury a uvede osobnosti antiky důleţité pro evropskou civilizaci, zrod křesťanství a souvislost s judaismem porovná formy vlády a postavení společenských skupin v jednotlivých státech a vysvětlí podstatu antické demokracie

D) Obsah učiva 6. ročník ČLOVĚK V DĚJI NÁCH

-

čas, pravěk, archeologie

POČÁTKY LI DSKÉ SPOLEČNOSTI

-

vývoj lidského rodu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 160

-

doba kamenná doba bronzová doba ţelezná stěhování národů

NEJSTARŠÍ CI VI LI ZACE, KOŘENY EVROPSKÉ KULTURY

-

-

-

Mezopotámie, Egypt, Indie, Čína  přírodní podmínky  státní útvary  kultura a vzdělanost Starověké Řecko  přírodní podmínky  Kréta – minojská civilizace  Mykénské Řecko  Homérské období  Archaické období  Makedonie  Kultura a vzdělanost Starověký Řím  přírodní podmínky  Etruskové  Římská republika  Římské císařství  kultura a vzdělanost

7. ročník Starověk – souhrnné opakování Středověk Raný středověk - zrod nové Evropy  Francká říše  Byzantská říše - Křesťanství - Arabové. - Slované, počátky dějin českých zemí. - vznik svaté říše římské - vznik uherského státu - Velká Morava - počátek českého státu – Přemyslovci - románský sloh. Vrcholný a pozdní středověk

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 161

-

-

proměna středověké krajiny, vznik města kříţové výpravy Český stát dědičným královstvím  Lucemburkové, Karel IV.  husitství  vláda Jiřího z Poděbrad a Jagellonců. středověká vzdělanost gotický sloh. Evropa v pozdním středověku  stoletá válka  tatarské, turecké a jiné výboje.

Novověk Raný novověk - hospodářské a společenské změny v Evropě v 15. a 16. století - objevné cesty a jejich důsledky - renesance, humanismus - reformace. - České země do třicetileté války, třicetiletá válka a její důsledky. - Evropa v 2. pol. 17.a 1. pol.18. století. - barokní kultura.

8. ročník Středověk, Raný novověk – souhrnné opakování Osvícenský absolutismus - Velká Británie – počátky britského imperia - vznik USA - vzestup Pruska, slezské války - reformy Marie – Terezie a Josefa II. Velká francouzská revoluce - konstituční monarchie - republika a jakobíni - Napoleon I Ponapoleonská Evropa - Vídeňský kongres - průmyslová revoluce - Metternichovský absolutismus Revoluce 1848/1849

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 162

-

Francie Německo a Itálie Habsburská monarchie a České země

Porevoluční Evropa - Viktoriánská Anglie - Francie – Napoleon III. - Sjednocení Itálie a Německa - Habsburská monarchie a České země II.pol. 19.stol. Imperiální doba - imperialismus a kolonialismus (Rusko, Japonsko, USA) Dějiny 20. století Svět před I. světovou válkou - charakteristika společnosti - světové konflikty 1. světová válka - Dohoda proti Dvojspolku - průběh války - ruské revoluce - Češi za 1. světové války

9. ročník České země a Evropa ve 2. pol. 19. stol. a na poč. 20. stol. – souhrnné opakování Mezi dvěma válkami - poválečné uspořádání světa - vznik Československé republiky - 20. léta – poválečná krize ( komunismus, fašismus), poválečná obnova - světová hospodářská krize - krize v ČSR - nacismus v Německu - vývoj v SSSR. - nebezpečí nového válečného konfliktu - Československo  obrana demokracie a republiky  kultura a věda v 1. republice Druhá světová válka - vypuknutí druhé světové války - první etapy války. - Československo ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 163

   

od Mnichova k okupaci protektorát formy odboje heydrichiáda - obrat ve vývoji války - závěrečné etapy druhé světové války - Československo – cesta ke svobodě. - charakteristické rysy druhé světové války.

Evropa a svět po roce 1945 - mír po válce - důsledky druhé světové války - řešení německé otázky - Evropa na rozcestí - poválečné Československo  ţivot po válce  květnové volby 1946  národnostní menšiny  únor 1948 – prohra demokracie. Rozdělené světy - upevnění sovětského bloku - komunistické Československo - změny v Evropě na přelomu 50. a 60. let - 60. léta v Československu – léta uvolnění - 70. – 80. léta v Československu – normalizace - mezinárodní vývoj od konce 60. let - přelom 80. a 90. let – konec nesvobody

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 164

Výchova k občanství A) Charakteristika výuky Vyučovací předmět Výchova k občanství vybavuje ţáky znalostmi a dovednostmi, které jsou potřebné pro jeho aktivní zapojení do ţivota v demokratické společnosti. U ţáků se formují základní dovednosti a postoje, které jsou důleţité pro jeho další občanský ţivot ve společnosti. Ţáci se učí orientovat se v sociální realitě, začleňovat se do různých společenských vztahů, realisticky poznávat sebe i ostatní lidi, pochopit jednání své i ostatních v různých ţivotních situacích. Ţáci se učí respektovat a uplatňovat mravní principy a pravidla společenského souţití, nést odpovědnost za své chování, předkládat vlastní názory, umět je prosazovat, příp. pochopit jejich správnost či nesprávnost, nést za ně odpovědnost. Vyučovací předmět je realizován v 6. – 9. ročníku, je určen pro všechny ţáky (tedy chlapce i dívky bez rozdílu), je zařazen do učebního plánu jednu hodinu týdně. Realizuje se většinou v kmenové třídě, popř. v učebně s odpovídající audiovizuální technikou, která je pro demonstraci některých témat zapotřebí. Ţáci za vedení a pomoci učitele řeší jednotlivé úkoly, pracují často ve skupinách, jsou vedeni ke kolektivní práci, k obhajobě výsledku skupinové práce, k diskuzi o případných odlišnostech.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

respektovat mravní principy, pravidla společenského souţití začlenit se do ţivota školy, obce utvářet pozitivní občanské postoje vést k toleranci a rasové snášenlivosti vést k rovnosti muţů a ţen vést k ochraně přírodních a kulturních památek vyjadřovat vlastní myšlenky a názory, vést k jejich obhajobě, k diskuzi o nich orientovat se v ţivotě obce, státu seznámit se s činností politických institucí orientovat se v hospodaření a formách vlastnictví porozumět kulturnímu dědictví vést k úctě k tradicím, k výsledkům snaţení minulých generací, k historii českého národa poznávat a uznávat odlišnosti kultur jiných národů a vést k toleranci k nim seznámit se s nadnárodními společenstvími a jejich činností seznámit se s principy demokracie, s lidskými právy a jejich odrazem v kaţdodenním ţivotě respektovat názory jiných v komunikaci, rozdílnosti lidských povah, nutnosti kolektivní spolupráce

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 165

C) Očekávané výstupy ČLOVĚK VE SPOLEČNOSTI Očekávané výstupy – 2. stupeň ţák – objasní účel důleţitých symbolů našeho státu a způsoby jejich pouţívání – rozlišuje projevy vlastenectví od projevů nacionalismu – zdůvodní nepřijatelnost vandalského chování a aktivně proti němu vystupuje – zhodnotí nabídku kulturních institucí a cíleně z ní vybírá akce, které ho zajímají – kriticky přistupuje k mediálním informacím, vyjádří svůj postoj k působení propagandy a reklamy na veřejné mínění a chování lidí – zhodnotí a na příkladech doloţí význam vzájemné solidarity mezi lidmi, vyjádří své moţnosti, jak můţe v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi a v situacích ohroţení – uplatňuje vhodné způsoby chování a komunikace v různých ţivotních situacích, případné neshody či konflikty s druhými lidmi řeší nenásilným způsobem – objasní potřebu tolerance ve společnosti, respektuje kulturní zvláštnosti i odlišné názory, zájmy, způsoby chování a myšlení lidí, zaujímá tolerantní postoje k menšinám – rozpoznává netolerantní, rasistické, xenofobní a extremistické projevy v chování lidí a zaujímá aktivní postoj proti všem projevům lidské nesnášenlivosti – posoudí a na příkladech doloţí přínos spolupráce lidí při řešení konkrétních úkolů a dosahování některých cílů v rodině, ve škole, v obci ČLOVĚK JAKO JEDINEC Očekávané výstupy – 2. stupeň ţák – objasní, jak můţe realističtější poznání a hodnocení vlastní osobnosti a potenciálu pozitivně ovlivnit jeho rozhodování, vztahy s druhými lidmi i kvalitu ţivota – posoudí vliv osobních vlastností na dosahování individuálních i společných cílů, objasní význam vůle při dosahování cílů a překonávání překáţek – rozpoznává projevy záporných charakterových vlastností u sebe i u druhých lidí, kriticky hodnotí a vhodně koriguje své chování a jednání – popíše, jak lze usměrňovat a kultivovat charakterové a volní vlastnosti, rozvíjet osobní přednosti, překonávat osobní nedostatky a pěstovat zdravou sebedůvěru STÁT A HOSPODÁŘSTVÍ Očekávané výstupy – 2. stupeň ţák – rozlišuje a porovnává různé formy vlastnictví, uvede jejich příklady – objasní potřebu dodrţování zásad ochrany duševního vlastnictví a jejich znalost uplatňuje ve svém jednání – dodrţuje zásady hospodárnosti, popíše a objasní vlastní způsoby zacházení s penězi a se svým i svěřeným majetkem, vyhýbá se rizikům v hospodaření s penězi – vysvětlí, jakou funkci plní banky a jaké sluţby občanům nabízejí – rozlišuje, ze kterých zdrojů pocházejí příjmy státu a do kterých oblastí stát směruje své výdaje, uvede příklady dávek a příspěvků, které ze státního rozpočtu získávají občané – rozlišuje a porovnává úlohu výroby, obchodu a sluţeb, uvede příklady jejich součinnosti – na příkladu chování kupujících a prodávajících vyloţí podstatu fungování trhu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 166

STÁT A PRÁVO Očekávané výstupy – 2. stupeň ţák – rozlišuje nejčastější typy a formy států a na příkladech porovná jejich znaky – rozlišuje a porovnává úkoly jednotlivých sloţek státní moci ČR i jejich orgánů a institucí, uvede příklady institucí a orgánů, které se podílejí na správě obcí, krajů a státu – objasní výhody demokratického způsobu řízení státu pro kaţdodenní ţivot občanů – vyloţí smysl voleb do zastupitelstev v demokratických státech a uvede příklady, jak mohou výsledky voleb ovlivňovat kaţdodenní ţivot občanů – přiměřeně uplatňuje svá práva a respektuje práva a oprávněné zájmy druhých lidí, posoudí význam ochrany lidských práv a svobod – objasní význam právní úpravy důleţitých vztahů - vlastnictví, pracovní poměr, manţelství – provádí jednoduché právní úkony a chápe jejich důsledky, uvede příklady některých smluv upravujících občanskoprávní vztahy - osobní přeprava; koupě, oprava či pronájem věci – dodrţuje právní ustanovení, která se na něj vztahují, a uvědomuje si rizika jejich porušování – rozlišuje a porovnává úkoly orgánů právní ochrany občanů, uvede příklady jejich činnosti a spolupráce při postihování trestných činů – rozpozná protiprávní jednání, rozliší přestupek a trestný čin, uvede jejich příklady MEZINÁRODNÍ VZTAHY, GLOBÁLNÍ SVĚT Očekávané výstupy – 2. stupeň ţák – popíše vliv začlenění ČR do EU na kaţdodenní ţivot občanů, uvede příklady práv občanů ČR v rámci EU i moţných způsobů jejich uplatňování – uvede některé významné mezinárodní organizace a společenství, k nimţ má vztah ČR, posoudí jejich význam ve světovém dění a popíše výhody spolupráce mezi státy – uvede příklady některých projevů globalizace, porovná jejich klady a zápory – uvede některé globální problémy současnosti, vyjádří na ně svůj osobní názor a popíše jejich hlavní příčiny i moţné důsledky pro ţivot lidstva – objasní souvislosti globálních a lokálních problémů, uvede příklady moţných projevů a způsobů řešení globálních problémů na lokální úrovni - v obci, regionu – uvede příklady mezinárodního terorismu a zaujme vlastní postoj ke způsobům jeho potírání

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník Tématické okruhy: - Orientace v čase  Čas nezastavíš  Cyklus přírody -

Kalendář  Roční období, jednotlivé měsíce  Státní svátky  Slavnosti, zvyky, tradice, pranostiky

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 167

-

Škola  Systém školství v ČR  Naše škola  Školní řád  Umění učit se

-

Domov

-

Moje obec  Zastupitelstvo a rada obce, města  Co se mi líbí a nelíbí  Kdybych byl já zastupitelem, starostou

-

Má vlast  Státní symboly  Regiony  Historie státu, významné události a osobnosti

-

Základní lidská práva  Všeobecná deklarace lidských práv  Dětská práva  Solidarita

7. ročník Základní tématické okruhy: -

Ţivot mezi lidmi  Osobnost a její rozvoj  Působení sociálního prostředí  Jedinec ve společenské skupině  Komunikace  Hromadně sdělovací prostředky

-

Člověk a kultura  Základní problémy estetické a mravní výchovy  Svět umění a kultury  Kulturní dědictví a jeho ochrana, instituce  Duchovní ţivot – víra a náboţenství

-

Majetek v našem ţivotě  Potřeby a způsoby jejich uspokojování  Statky a jejich sluţby

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 168

 

Majetek a vlastnictví, odpovědnost Ţivotní úroveň, hodnoty

-

Řízení společnosti  Stát a jeho vznik, formy řízení  Demokracie, podstata a principy, demokratické řízení  Zapojení do politického a veřejného ţivota  Volby a volební právo  Státní správa, samospráva

-

Svět kolem nás  Evropa – spolupráce mezi zeměmi, Evropská unie  Rovnost a plnohodnotnost ras a etnických skupin  Nadnárodní společenství  Problémy současného světa, společenské problémy, odpovědnost

8. ročník Základní tématické okruhy: -

Osobnost  Problematika sebepojetí  Temperament, charakter  Motivy jednání a chování, zájmy, potřeby, hodnoty  Vlohy, schopnosti a dovednosti, všeobecná nadání a talent, genialita, kreativita

inteligence,

-

Psychické procesy a stavy  Vnímání a poznávání okolního a vnitřního světa, smyslové a rozumové poznávání skutečnosti  Paměť a pozornost, soustředění, proces zapomínání  Proces učení, ţivotní význam učení  City, druhy citů, vlastnosti

-

Člověk v sociálních vztazích  Význam sociálních vztahů, posuzování druhých lidí, stereotypy  Náročné ţivotní situace a způsoby vyrovnávání se s nimi.  Asertivita – asertivní, pasivní a agresivní chování, asertivní práva a povinnosti

-

Hospodaření  Práce, dělba práce a specializace, technický rozvoj  Výrobní a nevýrobní odvětví, výrobní faktory  Statky a sluţby, sjednávání jejich nákupu  Trh, nabídka a poptávka, fungování trhu, směna zboţí, ekonomika ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 169

-

Právní minimum  Právo a morálka, normy a dodrţování norem  Člověk v právních vztazích, způsobilost k právním úkonům  Právní řád, právní odvětví, právní předpisy, normy  Ústava  Moc zákonodárná, parlament a volby do parlamentu  Moc výkonná, vláda a prezident, ministerstva  Moc soudní, soustava soudů  Základní práva a svobody a jejich ochrana, Listina základních práv a svobod  Politika, politické spektrum v ČR, politické strany  Volby a volební kampaň  Právo v Evropě – Evropská unie a její funkce, orgány Evropské unie

9. ročník Základní tématické okruhy: -

Občan  Obec, ţivot v obci, spoluúčast na správě a řízení  Právo volební, petiční, komunální volby  Občan a úřad - právo na informace, vyřizování záleţitostí na úřadu  Občan a stát - státní občanství,ovlivňování věcí veřejných, postavení cizinců  Občan v Evropské unii – ČR v Evropské unii, práva a povinnosti , výhody

-

Občan a právo  Právní odvětví v ČR  Vlastnictví, vlastnické právo, způsoby nabývání vlastnictví, majetek a bohatství, omezení vlastnického práva, ochrana majetku a pojištění  Smlouvy, náleţitosti občanskoprávních smluv, uzavírání smluv, odpovědnost za škodu

-

Právní ochrana  Ochrana práv fyzických a právnických osob, orgány právní ochrany a sankce  Přestupky a správní řízení  Občanské soudní řízení  Trestní právo, trestné činy a přestupky, zodpovědnost občanů, trestní řízení  Trestní odpovědnost dětí a mladistvých, trestná činnost, prevence

- Rodina a zákony  Rodina a právo, práva a povinnosti manţelů, péče státu o rodinu  Rodiče a děti – výchova, právní odpovědnost, rozvod a jeho důsledky, náhradní rodinná péče

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 170

- Hospodaření  Ekonomika a zásahy státu, trh a jeho fungování  Státní rozpočet, daně, daňová soustava  Sociální politika státu - záchytná sociální síť, pojištění – druhy, povinné pojištění, sociální pomoc potřebným  Peněţní ústavy a jejich sluţby  Právní subjekty podnikání - Ţivotní perspektivy  Ţivotní plány a cíle  Povolání a pracovní právo

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 171

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A JEHO SVĚT Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím samostatných vyučovacích předmětů fyzika, zeměpis, přírodopis a v 8. – 9. ročníku samostatným vyučovacím předmětem chemie. Časová dotace předmětu fyzika je v 6. – 8. ročníku dvě hodiny týdně a v 9. ročníku jedna hodina týdně. Časová dotace předmětu zeměpis je v 6. – 7. ročníku dvě hodiny týdně a v 8. – 9. ročníku jedna hodina týdně. Časová dotace předmětu přírodopis je v 6., 7., 9. ročníku dvě hodiny týdně a v 8. ročníku probíhá výuka v rámci integrovaného předmětu člověk, příroda a zdraví s časovou dotací jedna hodina týdně. Časová dotace předmětu chemie je dvě hodiny týdně. Cílem výuky je umoţnit ţákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů a uvědomit si uţitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém ţivotě.

Fyzika A) Charakteristika výuky Výuka spočívá na porozumění učivu ţáky, na vyuţívání co nejvíce smyslů při seznamování se s novými poznatky i při jejich procvičování, na vzájemné komunikaci mezi učitelem a ţákem i mezi ţáky navzájem. Ţáci jsou vedeni k pozorování předkládaného jevu, k hovoru o pozorovaném a zkoumaném, k znovuobjevování poznatků. Snaţíme se průběţně o vyuţitelnost poznatků v ţivotě, o vytváření vazeb mezi probíranou učební látkou a světem kolem nás, o maximální vyuţití ţákovských zkušeností. Vyučovací předmět fyzika, má časovou dotaci 2 hodiny týdně. Výuka probíhá v odborné učebně fyziky nebo ve třídách, podle náplně vyučovací hodiny. Laboratorní práce vykonávají ţáci výhradně v odborné učebně, rozděleni do menších skupin vţdy tak, aby průřez skupiny odpovídal předpokládané spolupráci v závislosti na schopnostech a znalostech jednotlivých členů skupiny.

B) Výchovné vzdělávací cíle Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k: - zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí s vyuţitím různých empirických metod poznávání (pozorování, měření, experiment) i různých metod racionálního uvaţování - potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, správně tyto otázky formulovat a hledat na ně adekvátní odpovědi - způsobu myšlení, které vyţaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních faktech více nezávislými způsoby - posuzování důleţitosti, spolehlivosti a správnosti získaných přírodních dat pro potvrzení nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů - zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, k vlastnímu zdraví i zdraví ostatních lidí - porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a ţivotního prostředí

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 172

C) Očekávané výstupy LÁTKY A TĚLESA Očekávané výstupy ţák

– – – –

změří vhodně zvolenými měřidly některé důleţité fyzikální veličiny charakterizující látky a tělesa uvede konkrétní příklady jevů dokazujících, ţe se částice látek neustále pohybují a vzájemně na sebe působí předpoví, jak se změní délka či objem tělesa při dané změně jeho teploty vyuţívá s porozuměním vztah mezi hustotou, hmotností a objemem při řešení praktických problémů

POHYB TĚLES SÍLY Očekávané výstupy ţák – rozhodne, jaký druh pohybu těleso koná vzhledem k jinému tělesu – vyuţívá s porozuměním při řešení problémů a úloh vztah mezi rychlostí, dráhou a časem u rovnoměrného pohybu těles – změří velikost působící síly – určí v konkrétní jednoduché situaci druhy sil působících na těleso, jejich velikosti, směry a výslednici – vyuţívá Newtonovy zákony pro objasňování či předvídání změn pohybu těles při působení stálé výsledné síly v jednoduchých situacích – aplikuje poznatky o otáčivých účincích síly při řešení praktických problémů

MECHANICKÉ VLASTNOSTI TEKUTIN Očekávané výstupy ţák – vyuţívá poznatky o zákonitostech tlaku v klidných tekutinách pro řešení konkrétních praktických problémů – předpoví z analýzy sil působících na těleso v klidné tekutině chování tělesa v ní

ENERGIE Očekávané výstupy ţák – určí v jednoduchých případech práci vykonanou silou a z ní určí změnu energie tělesa – vyuţívá s porozuměním vztah mezi výkonem, vykonanou prací a časem – vyuţívá poznatky o vzájemných přeměnách různých forem energie a jejich přenosu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 173

– –

při řešení konkrétních problémů a úloh určí v jednoduchých případech teplo přijaté či odevzdané tělesem zhodnotí výhody a nevýhody vyuţívání různých energetických zdrojů z hlediska vlivu na ţivotní prostředí

ZVUKOVÉ DĚJE Očekávané výstupy ţák – rozpozná ve svém okolí zdroje zvuku a kvalitativně analyzuje příhodnost daného prostředí pro šíření zvuku – posoudí moţnosti zmenšování vlivu nadměrného hluku na ţivotní prostředí

ELEKTROMAGNETICKÉ A SVĚTELNÉ DĚJE Očekávané výstupy ţák – sestaví správně podle schématu elektrický obvod a analyzuje správně schéma reálného obvodu – rozliší stejnosměrný proud od střídavého a změří elektrický proud a napětí – rozliší vodič, izolant a polovodič na základě analýzy jejich vlastností – vyuţívá Ohmův zákon pro část obvodu při řešení praktických problémů – vyuţívá prakticky poznatky o působení magnetického pole na magnet a cívku s proudem a o vlivu změny magnetického pole v okolí cívky na vznik indukovaného napětí v ní – zapojí správně polovodičovou diodu – vyuţívá zákona o přímočarém šíření světla ve stejnorodém optickém prostředí a zákona odrazu světla při řešení problémů a úloh – rozhodne ze znalosti rychlostí světla ve dvou různých prostředích, zda se světlo bude lámat ke kolmici či od kolmice, a vyuţívá této skutečnosti při analýze průchodu světla čočkami

VESMÍR Očekávané výstupy ţák – objasní (kvalitativně) pomocí poznatků o gravitačních silách pohyb planet kolem Slunce a měsíců planet kolem planet – odliší hvězdu od planety na základě jejich vlastností

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 174

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: 6. ročník Vlastnosti látek - tělesa a látky - rozlišování pevných, kapalných a plynných látek - vlastnosti pevných látek a jejich určování - tvrdost, pevnost, pruţnost, tvárnost, křehkost - vyuţití vlastností pevných látek při výrobě - jak lidé postupně objevovali a pouţívali kovy (zajímavost o kovech i jiných látkách budou zpestřovat učivo fyziky v 6. r. - seznámení s doplňkovým materiálem pro 6.r.) Měření fyzikálních veličin - metr, kilogram - měření délky, základní jednotka délky 1metr, odvozené jednotky délky - jak se dříve měřilo - význam měření s určitou přesností, různá délková měřidla - měření plošných obsahů - měření objemu pevných těles, jednotky pro objem - měření objemu kapalin, odměrné válce, jednotka dutých měr - hmotnost těles, jednotka hmotnosti - určování hmotnosti těles, váţení na laboratorních vahách Zemská přitažlivost, tíha těles - těleso ve vesmíru, hmotnost a tíha těles, gravitační síla - pruţina a její prodluţování při zatíţení - určování tíhy těles, jednotka 1 Newton, siloměr - směr svislý a vodorovný, určování Látky pevné, kapalné a plynné - základní vlastnosti - látky pevné - stálý tvar a objem - látky kapalné - tekutost, volný povrch - látky plynné - stlačitelnost, rozpínavost Čas a jeho měření - měření času, jednotky - časová pásma na naší planetě Zemi Teplota látek - teplota těles, různé způsoby zahřívání, jednotka pro měření teploty - roztahování kapalin a plynů při zahřívání - kapalinové teploměry, odvození jednotky pro měření teploty - roztahování pevných látek při zahřívání - bimetalový teploměr a jiné druhy teploměrů

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 175

-

tepelná roztaţnost látek, kdy je třeba na ni pamatovat

Hustota látek - hustota charakterizuje určitou látku, odvození vzorce úsudkem - tabulka hustot některých známých látek, tabulky - výpočet hustoty některých těles z naměřených hodnot hmotnosti a objemu - zápis fyzikálních úloh - výpočet hmotnosti a objemu pomocí hustoty určité látky Síla a její měření - vzájemné silové působení těles - velikost síly, jednotka, grafické znázornění síly - účinek síly na tělesa, deformace pevných těles, pohybový účinek síly Elektrický obvod - sestavení jednoduchého elektrického obvodu, otevřený a uzavřený elektrický obvod - nakreslení schéma jednoduchého el. obvodu, vodiče a nevodiče elektřiny - jak lidé elektřinu objevovali, od kdy se začala pouţívat, kde všude se jí v ţivotě vyuţívá - jednotka pro velikost elektrického proudu, měření - baterie, jeden ze zdrojů elektrického napětí, měření napětí, jednotka Magnety - pozorování magnetů, póly magnetu - vzájemné silové působení dvou magnetických pólů - působení magnetů na kovy a nekovy, magnetizace - magnetické pole trvalého magnetu, indukční čáry, magnetka - magnetické pole Země, kompas - magnetické pole přímého vodiče a cívky - elektromagnet, ověření činnosti elektromagnetu - vyuţití elektromagnetů v technice

7. ročník Pohyb tělesa - Klid a pohyb tělesa, relativnost pohybu. - Rovnoměrný a nerovnoměrný pohyb.Rychlost rovnoměrného pohybu.Průměrná rychlost. Síla - Znázornění síly,měření síly.(Gravitační síla a hmotnost tělesa),skládání sil stejného a opačného směru.Těţiště těles.Účinky sil na těleso-pohybové zákony. Moment síly - Páka, rovnováţná poloha páky.Kladky, měření.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 176

-

Laboratorní práce

Tlak - Tlaková síla.Tlak v praxi, měření a výpočet. Tření - Třecí síla, měření. - Tření v praxi. Vlastnosti kapalin - Pascalův zákon, hydraulická zařízení.Hydrostatický tlak.Vztlaková síla, - Archimedův zákon. - Potápění, plování a vznášení se stejnorodých těles v kapalině. - Plování nestejnorodých těles. Vlastnosti plynů - Atmosféra, atmosférický tlak. - Měření a změny atmosférického tlaku. - Vztlaková síla v atmosféře. - Přetlak, podtlak, manometr, aneroid.

8. ročník Práce a výkon

-

Značky, jednotky a jejich převody, vzorce a výpočty, účinnost.

Pohybová a polohová energie

-

Značky, jednotky a jejich převody, vzorce a výpočty, vzájemná přeměna energií

Vnitřní energie a teplo

-

Částicová stavba látek ,zahřívání při tření, změny teploty těles tepelnou výměnou

Teplo

-

Značka, jednotky a jejich převody, vzorce a výpočty

Měrná tepelná kapacita,

-

Značka, jednotky a jejich převody, vzorce a výpočty, tepelná výměna prouděním, tepelné záření

Změny skupenství látek

-

Tání, tuhnutí, vypařování, var, kapalnění, pístové spalovací motory

Elektrický náboj a elektrické pole

-

Značka, jednotka, vodič a izolant v elektrickém poli, siločáry elektrického pole

Elektrický proud

-

Schematické značky, Značka, jednotka a měření el. proudu, Značka, jednotka a měření el. napětí, zdroje el. napětí,

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 177

Ohmův zákon, elektrický odpor

-

Závislost odporu na charakteru a rozměrech vodiče, zapojení a výpočty soustav rezistorů, reostat

Elektrická práce a výkon el. proudu

-

Značky, jednotky, výpočty, střídavý proud, účinky a Vedení proudu v kovech, kapalinách a plynech,

Cívka v magnetickém poli

-

Indukce,

Elektromotor

9. ročník

Zvukové jevy - Zvukový rozruch. - Šíření zvuku prostředím. - Tón a jeho výška - Odraz zvuku. - Ucho, ochrana před nadměrným hlukem. - Hluk, vliv na člověka.

Světelné jevy - Zdroje světla, šíření světla. - Zrcadla, zobrazení rovinným zrcadlem. - Zrcadla v praxi, kulová zrcadla. - Lom světla ke kolmici a od kolmice. - Čočky,zobrazení čočkami, lupa. - Oko a jeho optické vlastnosti. Energie - Elektromagnetické vlny a záření. - Zdroje energie, výroba a přenos. - Laboratorní práce. - Jaderná energie. - Atomová jádra, radioaktivita. - Jaderná reakce, uvolňování energie. - Jaderný reaktor a elektrárna. Vesmír - Sloţení atmosféry a znečišťování ovzduší - informativně. - Sluneční soustava. - Orientace na obloze. ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 178

-

Oběţná doba planet. Hvězdný a sluneční den. Světelný rok. Hvězdy, umělá tělesa.

Elektrická indukce - Indukce-opakování,elektromotor, transformátor. - Přenos energie, alternátor, třífázový proud, význam. - Elektrické motory. - Laboratorní práce.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 179

CHEMIE A) Charakteristika výuky: Výuka probíhá v odborné učebně chemie, předmět vychází ze vzdělávací oblasti Člověk a příroda. V 8. ročníku je splněno průřezové téma Environmentální výchova, tématický okruh Základní podmínky ţivota.

B) Výchovně vzdělávací cíle: vzbudit zájem o tento obor poznat základní chemické pojmy a zákonitosti umět tyto poznatky konfrontovat s praktickým ţivotem vypozorovat, vyhledávat a správně vysvětlit chemické jevy v přírodě upevňovat dovednosti podle pravidel bezpečnosti práce s chemikáliemi poskytování první pomoci při úrazech s těmito nebezpečnými chemickými látkami

-

C) Očekávané výstupy POZOROVÁNÍ, POKUS A BEZPEČNOST PRÁCE Očekávané výstupy žák - určí společné a rozdílné vlastnosti látek - pracuje bezpečně s vybranými dostupnými a běţně pouţívanými látkami a hodnotí jejich rizikovost; posoudí nebezpečnost vybraných dostupných látek, se kterými zatím pracovat nesmí - objasní nejefektivnější jednání v modelových příkladech havárie s únikem nebezpečných látek

SMĚSI Očekávané výstupy

žák -

rozlišuje směsi a chemické látky vypočítá sloţení roztoků, připraví prakticky roztok daného sloţení vysvětlí základní faktory ovlivňující rozpouštění pevných látek navrhne postupy a prakticky provede oddělování sloţek směsí o známém sloţení; uvede příklady oddělování sloţek v praxi rozliší různé druhy vody a uvede příklady jejich výskytu a pouţití uvede příklady znečišťování vody a vzduchu v pracovním prostředí a domácnosti, navrhne nejvhodnější preventivní opatření a způsoby likvidace znečištění

ČÁSTICOVÉ SLOŢENÍ LÁTEK A CHEMICKÉ PRVKY Očekávané výstupy

žák - pouţívá pojmy atom a molekula ve správných souvislostech ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 180

-

rozlišuje chemické prvky a chemické sloučeniny a pojmy uţívá ve správných souvislostech orientuje se v periodické soustavě chemických prvků, rozpozná vybrané kovy a nekovy a usuzuje na jejich moţné vlastnosti

CHEMICKÉ REAKCE Očekávané výstupy

žák - rozliší výchozí látky a produkty chemických reakcí, uvede příklady prakticky důleţitých chemických reakcí, provede jejich klasifikaci a zhodnotí jejich vyuţívání - přečte chemické rovnice a s uţitím zákona zachování hmotnosti vypočítá hmotnost výchozí látky nebo produktu - aplikuje poznatky o faktorech ovlivňujících průběh chemických reakcí v praxi a při předcházení jejich nebezpečnému průběhu

ANORGANICKÉ SLOUČENINY Očekávané výstupy

žák - porovná vlastnosti a pouţití vybraných prakticky významných oxidů, kyselin, hydroxidů a solí a posoudí vliv významných zástupců těchto látek na ţivotní prostředí - vysvětlí vznik kyselých dešťů, uvede jejich vliv na ţivotní prostředí a uvede opatření, kterými jim lze předcházet - orientuje se na stupnici pH, změří reakci roztoku univerzálním indikátorovým papírkem a uvede příklady uplatňování neutralizace v praxi

ORGANICKÉ SLOUČENINY Očekávané výstupy

žák - rozliší nejjednodušší uhlovodíky, uvede jejich zdroje, vlastnosti a pouţití - zhodnotí uţívání fosilních paliv a vyráběných paliv jako zdrojů energie a uvede příklady produktů průmyslového zpracování ropy - rozliší vybrané deriváty uhlovodíků, uvede jejich zdroje, vlastnosti a pouţití - orientuje se ve výchozích látkách a produktech fotosyntézy a koncových produktů biochemického zpracování, především bílkovin, tuků, sacharidů. - určí podmínky postačující pro aktivní fotosyntézu - uvede příklady zdrojů bílkovin, tuků, sacharidů a vitaminů

CHEMIE A SPOLEČNOST Očekávané výstupy

žák - zhodnotí vyuţívání prvotních a druhotných surovin z hlediska trvale udrţitelného rozvoje na Zemi

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 181

-

aplikuje znalosti o principech hašení poţárů na řešení modelových situací z praxe orientuje se v přípravě a vyuţívání různých látek v praxi a jejich vlivech na ţivotní prostředí a zdraví člověka

D) Obsah učiva 8. ročník Úvod do chemie - bezpečnost práce, vybavení místnosti pro chemické pokusy, laboratorní řád Látky a tělesa - souvislosti skupenství látek a částicové struktury, difuse, zachování tvaru a objemu tělesa - rozlišení látek podle jejich vlastností, vodné roztoky, koncentrace roztoků - hmotnostní zlomek, jeho výpočet Směsi, oddělování složek směsí (filtrace, usazování, destilace, sublimace) - vzduch, objemový zlomek, oddělování sloţek vzduchu, filtrace, destilace - vzduchový obal Země, emise, imise, smog, aerosol ve vzduchovém obalu Země - voda: chemická sloučenina, chemické slučování, chemický rozklad, reaktanty, produkty, chemicky čisté látky, sloučeniny, prvky, elektrolýza vody Chemické prvky - prvky a jejich značky Částicové složení látek - atom - protonové a nukleonové číslo - valenční elektronová vrstva Chemická vazba a její typy Periodická soustava prvků (PSP) - tabulka PSP (perioda, skupina) - přechodné a nepřechodné prvky Kovy - fyzikální a chemické vlastnosti kovů - reaktivita kovů - výroba surového ţeleza ve vysokých pecích, ocelárny - výroba hliníku Ionty - vznik a názvy Nekovy - O, N, H, C, S, P, halogeny a vzácné plyny Dvouprvkové sloučeniny, oxidační číslo - oxidy C, N, S, Si, Al - sulfidy: rudy kovů - halogenidy: chlorid sodný Chemické reakce - reaktanty - produkt

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 182

- zákon zachování hmotnosti při chemických reakcích - chemické rovnice Relativní atomová hmotnost, veličina látkové množství, molární hmotnost sloučeniny, výpočty z chemických vzorců a z chemických rovnic Kyseliny, zásady, soli - kyseliny: HCl, H2SO4, HNO3 - hydroxidy: NaOH, Ca(OH)2, nerozpustné hydroxidy - měření kyselosti a zásaditosti vodných roztoků - soli: chlorid sodný, uhličitany, křemičitany, sírany - vznik solí, neutralizace 9. ročník Chemické reakce - reaktant, produkt, zákon zachování hmotnosti, chemická rovnice - výpočty z chemických rovnic (n, M, w, c) Zákon zachování energie Exotermické a endotermické reakce - reakční teplo, Qm, symboly skupenství Chemická reakce a světlo Hoření, hořlaviny, hašení Rychlost chemické reakce - katalyzátory Redoxní reakce - galvanické články, akumulátory - zdroj elektrické energie na základě chemické reakce Uhlovodíky - organická chemie a její rozdělení - vlastnosti atomů uhlíku - methan, ethan, propan-butan, ethen, ethin, benzen, toluen - uhlí, ropa, zemní plyn - zdroje energie Deriváty uhlovodíků - halogenderiváty - alkoholy - aldehydy - ketony - karboxylové kyseliny, soli a estery karboxylových kyselin - mýdla, detergenty - plasty Přírodní sloučeniny - tuky a oleje - sacharidy (mono-, di- a poly-) - bílkoviny - enzymy, vitamíny Fotosyntéza

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 183

Chemická výroba v ČR - chemické výrobky, plasty, syntetická vlákna - léčiva, drogy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 184

Přírodopis A) Charakteristika výuky Přírodopis jako vyučovací předmět je součástí vzdělávací oblasti Člověk a příroda s časovou dotací 2 hodin týdně. Poskytuje ucelený pohled na přírodu, její části, na ţivot a vývoj. Zabývá se lidským organismem, jeho vývinem a vztahy k přírodě. V celém procesu vzdělávání se utváří a rozvíjí klíčové kompetence se zaměřením na řešení problémů. Cílevědomým působením si mají ţáci utvořit představu o vztazích mezi ţivou a neţivou přírodou a různými formami ţivota na Zemi. Během výuky klademe důraz na spjatost člověka s přírodou. Člověk je nedílnou součástí ţivota na Zemi, a jako takový by se měl snaţit o udrţování přírodní rovnováhy, o citlivý přístup k přírodě, o odstraňování negativních vlivů ohroţujících přírodu , o zachování ţivota na Zemi. Ve výuce se snaţíme o vzájemnou neoddělitelnost vyučovacích předmětů, které také patří do vzdělávací oblasti Člověk a příroda za pomoci mezipředmětové vazby ( fyzika, chemie, zeměpis, matematika). K dosaţení níţe uvedených cílů se snaţíme co nejvíce vyuţívat i regionálních zvláštností přírody (v okolí NP České Švýcarsko). Výuka předmětu přírodopis je prokládána diskuzí, projekty, testy. Součástí hodin jsou i výstavky přírodnin. Vycházky a přednášky napomáhají konkrétnímu zařazení informací (vztahy a souvislosti). V průběhu školního roku realizujeme praktická cvičení ( zejména v rámci projektových týdnů).

B) Výchovně vzdělávací cíle -

získat přehled o vzniku a vývoji Země a ţivota na ní pochopit pojem EKO v širších souvislostech, k celému „ţivotu“ (ekosystém přírodní i uměle vytvořený a jeho pozitivní či negativní vliv na ţivot na planetě) vytvořit a upevňovat vnitřní postoj, přesvědčení k ochraně ţivotního prostředí a úctě k ţivotu získat základní poznatky o nerostech, horninách, vesmíru získat základní poznatky o vývoji a stavbě těl nebuněčných, jednobuněčných a mnohobuněčných organismů pochopit pojem ţivelná pohroma a osvojit si zásady správného chování při ţivelných pohromách při pozorování ţivé a neţivé přírody umět pouţívat jednoduchých pomůcek (mikroskop, lupa,…) umět vyhledávat potřebné informace v různých zdrojích – literatura, encyklopedie, naučné slovníky, internet, časopisy,… naučit se pouţívat získané poznatky ve volné přírodě – upozorňovat a dle moţností napravovat negativní vlivy (odpadky v lese) zapojovat se do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, k vlastnímu zdraví i zdraví ostatních lidí

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 185

-

-

vést k co nejšetrnějšímu vyuţívání přírodních zdrojů energie v praxi, včetně co nejširšího vyuţívání jejích obnovitelných zdrojů, zejména pak slunečního záření, větru, vody a biomasy seznámit s lidským tělem – ontogenezí, fylogenezí  zásady zdravého ţivotního stylu  zásady předlékařské první pomoci

C) Očekávané výstupy 2. stupeň OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA Očekávané výstupy ţák – rozliší základní projevy a podmínky ţivota, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů – popíše základní rozdíly mezi buňkou rostlin, ţivočichů a bakterií a objasní funkci základních organel – rozpozná, porovná a objasní funkci základních orgánů (orgánových soustav) rostlin i ţivočichů – třídí organismy a zařadí vybrané organismy do říší a niţších taxonomických jednotek – vysvětlí podstatu pohlavního a nepohlavního rozmnoţování a jeho význam z hlediska dědičnosti – uvede příklady dědičnosti v praktickém ţivotě a příklady vlivu prostředí na utváření organismů – uvede na příkladech z běţného ţivota význam virů a bakterií v přírodě i pro člověka

BIOLOGIE HUB Očekávané výstupy ţák – rozpozná naše nejznámější jedlé a jedovaté houby s plodnicemi a porovná je podle charakteristických znaků – vysvětlí různé způsoby výţivy hub a jejich význam v ekosystémech a místo v potravních řetězcích – objasní funkci dvou organismů ve stélce lišejníků

BIOLOGIE ROSTLIN Očekávané výstupy ţák – odvodí na základě pozorování uspořádání rostlinného těla od buňky přes pletiva aţ k jednotlivým orgánům – porovná vnější a vnitřní stavbu jednotlivých orgánů a uvede praktické příklady jejich funkcí a vztahů v rostlině jako celku – vysvětlí princip základních rostlinných fyziologických procesů a jejich vyuţití při pěstování rostlin – rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich význačné zástupce pomocí klíčů a atlasů – odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin podmínkám prostředí ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 186

BIOLOGIE ŢIVOČICHŮ Očekávané výstupy ţák – porovná základní vnější a vnitřní stavbu vybraných ţivočichů a vysvětlí funkci jednotlivých orgánů – rozlišuje a porovná jednotlivé skupiny ţivočichů, určuje vybrané ţivočichy, zařazuje je do hlavních taxonomických skupin – odvodí na základě pozorování základní projevy chování ţivočichů v přírodě, na příkladech objasní jejich způsob ţivota a přizpůsobení danému prostředí – zhodnotí význam ţivočichů v přírodě i pro člověka uplatňuje zásady bezpečného chování ve styku se ţivočichy

BIOLOGIE ČLOVĚKA Očekávané výstupy ţák – určí polohu a objasní stavbu a funkci orgánů a orgánových soustav lidského těla, vysvětlí jejich vztahy – orientuje se v základních vývojových stupních fylogeneze člověka – objasní vznik a vývin nového jedince od početí aţ do stáří – rozlišuje příčiny, případně příznaky běţných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence a léčby – aplikuje předlékařskou první pomoc při poranění a jiném poškození těla

NEŢIVÁ PŘÍRODA Očekávané výstupy ţák – objasní vliv jednotlivých sfér Země na vznik a trvání ţivota – rozpozná podle charakteristických vlastností vybrané nerosty a horniny s pouţitím určovacích pomůcek – rozlišuje důsledky vnitřních a vnějších geologických dějů, včetně geologického oběhu hornin i oběhu vody – porovná význam půdotvorných činitelů pro vznik půdy, rozlišuje hlavní půdní typy a půdní druhy v naší přírodě – rozlišuje jednotlivá geologická období podle charakteristických znaků – uvede na základě pozorování význam vlivu podnebí a počasí na rozvoj a udrţení ţivota na Zemi

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 187

ZÁKLADY EKOLOGIE Očekávané výstupy ţák – uvede příklady výskytu organismů v určitém prostředí a vztahy mezi nimi – rozlišuje a uvede příklady systémů organismů - populace, společenstva, ekosystémy a objasní na základě příkladu základní princip existence ţivých a neţivých sloţek ekosystému – vysvětlí podstatu jednoduchých potravních řetězců v různých ekosystémech a zhodnotí jejich význam – uvede příklady kladných i záporných vlivů člověka na ţivotní prostředí a příklady narušení rovnováhy ekosystému

PRAKTICKÉ POZNÁVÁNÍ PŘÍRODY Očekávané výstupy ţák – aplikuje praktické metody poznávání přírody – dodrţuje základní pravidla bezpečnosti práce a chování při poznávání ţivé a neţivé přírody

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník Obecná biologie - Vznik, vývoj, rozmanitost a projevy ţivota na Zemi (výţiva, dýchání, růst, rozmnoţování, nároky na vznik ţivota,…) Země a život - Planeta Země, vznik atmosféry, vznik hydrosféry, vznik a ţivot ţivé hmoty - Slunce – zdroj energie pro ţivot na Zemi, vznik ozonosféry biosféry Práce s mikroskopem - Buňka rostlinná a ţivočišná - Fotosyntéza, dýchání, třídění organismů (Carl Linnee) Nebuněčné organismy – viry Jednobuněčné organismy - Jednobuněčné organismy s nepravým buněčným jádrem – bakterie, sinice - Základní rozdíl mezi viry a bakteriemi, jejich vyuţití a zneuţití, výskyt a význam - Jednobuněčné organismy s pravým buněčným jádrem – jenobuněčné rostliny, jednobuněčné houby, jednobuněční ţivočichové (prvoci) Vývoj mnohobuněčných organismů - Niţší rostiny, mnohobuněčné řasy, zelené řasy, ruduchy a hnědé řasy - Úvod do stavby a funkcí kořene, stonku, listu, květu, semene a plodu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 188

-

Význam rostlin a jejich ochrana

Houby - Vřeckovýtrusné houby - Stopkovýtrusé houby – desatero správného houbaře - Charakteristika, stavba, výskyt, zásady sběru hub - Pozitivní a negativní vliv hub na člověka Lišejníky - Pojem symbioza – výskyt a význam Mnohobuněční živočichové - Ţahavci, ploštěnci, hlísti, měkkýši ( plţi, mlţi, hlavonoţci), kouţkovci Členovci - Pavoukovi, korýši, hmyz

7. ročník ZOOLOGIE - navazuje na obsah učiva 6. ročníku - úvod a orientace v základních systematických jednotkách ţivočichů Strunatci - Pláštěnci - Bezlebeční - Obratlovci  Kruhoústí  Paryby  Ryby  Obojţivelníci  Plazi a jejich jednotlivé řády a rody  Ptáci a jejich jednotlivé řády a rody  Savci a jejich jednotlivé řády a rody Ochrana přírody - chov zvířat a péče o ně, ohroţené druhy, zoologické zahrady - význam ţivočichů v přírodě i pro člověka, správný přístup ke zvířatům a zásady bezpečného chování člověka ve styku se zvířaty Fauna v našem regionu BOTANIKA - navazuje na obsah učiva 6. ročníku a učí se vzájemné vazbě mezi nimi - úvod a orientace v základních systematických jednotkách rostlin Nižší rostliny - opakování z 6. ročníku ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 189

Vyšší rostliny - stavba těla - základní oddělení a jejich jednotlivé třídy, čeledě a rody:  Mechorosty  Plavuně  Přesličky  Kapradiny  Cykasy  Krytosemenné Cizokrajné užitkové rostliny Pokojové okrasné rostliny Flóra v našem regionu Hospodářsky významné rostliny Ochrana přírody - přírodní parky, CHKO, rezervace, botanické zahrady a NP - ohroţené druhy

9. ročník Ekologie - základní poznatky - neţivé sloţky přírody (světlo, teplo, vzduch, voda) - ţivé sloţky přírody (jedinec, populace, společenstvo, ekosystém) Neživá část přírody - naše Země ve vesmíru, vznik a stavba Země Mineralogie - třídění nerostů - fyzikální a chemické vlastnosti nerostů - přehled nerostů Petrologie - určování druhů hornin - horniny vyvřelé, usazené, přeměněné Geologické děje - vnitřní (litosférické desky, zlomy, vrásy, sopečná činnost, zemětřesení) - vnější (zvětrávání, působení zemské tíţe, voda, vítr) Vývoj Země - s jednotlivými érami, útvary a epochami: - Prekambrium - Prvohory - Druhohory

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 190

-

Třetihory Čtvrtohory

Půdy - vznik půd - půdní typy, půdní druhy Geografie České republiky - Český masív - Západní Karpaty

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 191

Člověk, příroda a zdraví A) Charakteristika výuky: Člověk, příroda a zdraví je realizován s časovou dotací 1 hodina týdně v 8. ročníku a dále integrován do předmětu Výchova ke zdraví (vzdělávací oblast Člověk a zdraví) s časovou dotací 1 hodina týdně v 8. ročníku. Zabývá se lidským organismem, jeho vývinem a vztahy k přírodě. V celém procesu vzdělávání se utváří a rozvíjí klíčové kompetence se zaměřením na řešení problémů. Během výuky klademe důraz na spjatost člověka s přírodou. Člověk je nedílnou součástí ţivota na Zemi, a jako takový by se měl snaţit o udrţování přírodní rovnováhy, o citlivý přístup k přírodě, o odstraňování negativních vlivů ohroţujících přírodu, o zachování ţivota na Zemi. Ve výuce se snaţíme o vzájemnou neoddělitelnost vyučovacích předmětů, které také patří do vzdělávací oblasti Člověk a příroda za pomoci mezipředmětové vazby (fyzika, chemie, zeměpis, matematika, přírodopis a výchova ke zdraví). Výuka předmětu člověk, příroda a zdraví je prokládána diskuzí, projekty, testy. Vycházky a přednášky napomáhají konkrétnímu zařazení informací (vztahy a souvislosti). V průběhu školního roku realizujeme praktická cvičení (zejména v rámci projektových týdnů).

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

vytvořit a upevňovat vnitřní postoj, přesvědčení k ochraně ţivotního prostředí a úctě k ţivotu pochopit pojem ţivelná pohroma a osvojit si zásady správného chování při ţivelných pohromách umět vyhledávat potřebné informace v různých zdrojích – literatura, encyklopedie, naučné slovníky, internet, časopisy… naučit se pouţívat získané poznatky ve volné přírodě – upozorňovat a dle moţností napravovat negativní vlivy zapojovat se do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, k vlastnímu zdraví i zdraví ostatních lidí seznámit s lidským tělem – ontogenezí, fylogenezí  

zásady zdravého ţivotního stylu zásady předlékařské první pomoci

C) Očekávané výstupy: OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA Očekávané výstupy ţák – rozliší základní projevy a podmínky ţivota, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů – popíše základní rozdíly mezi buňkou rostlin, ţivočichů a bakterií a objasní funkci základních organel – rozpozná, porovná a objasní funkci základních orgánů (orgánových soustav) ţivočichů – třídí organismy a zařadí vybrané organismy do říší a niţších taxonomických jednotek – vysvětlí podstatu pohlavního a nepohlavního rozmnoţování a jeho význam z hlediska dědičnosti – uvede příklady dědičnosti v praktickém ţivotě a příklady vlivu prostředí na utváření

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 192

–

organismů uvede na příkladech z běţného ţivota význam virů a bakterií v přírodě i pro člověka

BIOLOGIE ČLOVĚKA Očekávané výstupy ţák – určí polohu a objasní stavbu a funkci orgánů a orgánových soustav lidského těla, vysvětlí jejich vztahy – orientuje se v základních vývojových stupních fylogeneze člověka – objasní vznik a vývin nového jedince od početí aţ do stáří – rozlišuje příčiny, případně příznaky běţných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence a léčby – aplikuje předlékařskou první pomoc při poranění a jiném poškození těla

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: 8. ročník Shrnutí základních poznatků o systému ţivočichů a pochopení příčinných souvislostí a jednotlivých vztahů k původu a vývoji člověka. Základy etologie Původ a vývoj člověka Lidské rasy Biologie a fyziologie člověka - vývin lidského jedince od početí aţ po stáří - soustava opěrná a pohybová - tělní tekutiny - soustava oběhová - soustava dýchací - soustava trávicí - soustava vylučovací - soustava nervová - kůţe - smyslová ústrojí - ţlázy s vnitřní sekrecí Základy genetiky

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 193

Zeměpis Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacího předmětu zeměpis s časovou dotací dvě hodiny týdně v 6. a 7. ročníku a hodinovou dotací týdně v 8. a 9. ročníku. Výuka probíhá v kmenových třídách. Cílem výuky je umoţnit ţákům hlouběji porozumět zákonitostem přírodních procesů a uvědomit si uţitečnost přírodovědných poznatků a jejich aplikací v praktickém ţivotě.

A) Charakteristika výuky: Ve vyučovacím předmětu zeměpis si ţáci osvojují určitý systém vybraných poznatků z různých geografických oborů. Výuka zeměpisu obohacuje v návaznosti na prvouku a na vlastivědu celkový vzdělanostní rozhled ţáků uvedením do hlavních přírodních, sociálních, a do hospodářských podmínek a faktorů ţivota lidí v blízkém území místní krajiny, místní oblasti (regionu), na území České republiky, v Evropě a v dalších světadílech. Umoţňuje ţákům orientovat se v současném světě a v problémech současného lidstva i vlastní spoluzodpovědnost za kvalitu ţivota na Zemi a vztahů lidí k přírodnímu i společenskému prostředí. Výuka je cílevědomě řízena tak, aby ţáci: - získali základní vědomosti o Zemi jako vesmírném tělese, o krajinné sféře a o jejích hlavních sloţkách a aby se uvědomovali význam přírodních podmínek pro existenci lidské společnosti - získali představu o jedinečnosti některých geografických objektů, jevů a procesů v krajinné sféře i o jejich určitých pravidelnostech, zákonitostech a vzájemných podmíněnostech a souvislostech - byli schopni orientovat se v zeměpise světadílů, ve zvláštnostech jejich obyvatelstva a aby získali informace o významných státech, jejich politickém zřízení, hospodářském a kulturním významu - získali ucelený obraz přírodních, hospodářských a sociálních poměrů v naší vlasti a jednotlivých jejích oblastech a v souvislosti s tím si uvědomovali postavení naší země v Evropě a ve světě - dovedli samostatně pracovat s různými druhy map, s grafy, se statistickými materiály, vysvětlovat údaje v nich obsaţené, spojovat poznatky z výuky s dalšími informacemi získanými v tisku, rozhlasových a televizních relacích, v populárně naučných časopisech a zároveň i pouţívat získané vědomosti v praktických situacích - dovedli posuzovat a srovnávat sociální a hospodářské jevy ve vlastní zemi s obdobnými či odlišnými jevy v evropském a celosvětovém měřítku, chápat kulturní i mentální zvláštnosti různých lidských ras, národů a kultur, váţit si jejich přínosu pro všelidský myšlenkový, mravní i hospodářský rozvoj lidské společnosti - získali smysl pro jedinečnost a krásu přírodních objektů a jevů i lidských výtvorů, trvalý zájem o poznávání různých zemí a regionů, ţivota, tradic, zvyků jejich obyvatel Stálou součástí výuky geografie by měl být, tak jako u ostatních přírodovědných předmětů, soustavný nácvik správného pouţívání pojmů, hledání příčinných souvislostí a řešení problémů souvisejících s poznáváním přírody a s praktickým ţivotem.

B) Výchovně vzdělávací cíle: Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k:

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 194

-

-

zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí s vyuţitím různých empirických metod poznávání (pozorování, měření, experiment) i různých metod racionálního uvaţování potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, správně tyto otázky formulovat a hledat na ně adekvátní odpovědi způsobu myšlení, které vyţaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních faktech více nezávislými způsoby posuzování důleţitosti, spolehlivosti a správnosti získaných přírodovědných dat pro potvrzení nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, k vlastnímu zdraví i zdraví ostatních lidí porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a ţivotního prostředí uvaţování a jednání, která preferují co nejefektivnější vyuţívání zdrojů energie v praxi, včetně co nejširšího vyuţívání jejích obnovitelných zdrojů, zejména pak slunečního záření, větru, vody a biomasy utváření dovedností vhodně se chovat při kontaktu s objekty či situacemi potenciálně či aktuálně ohroţujícími ţivoty, zdraví, majetek nebo ţivotní prostředí lidí

C) Očekávané výstupy: GEOGRAFICKÉ INFORMACE, ZDROJE DAT, KARTOGRAFIE A TOPOGRAFIE Očekávané výstupy ţák – organizuje a přiměřeně hodnotí geografické informace a zdroje dat z dostupných kartografických informačních zdrojů – pouţívá s porozuměním základní geografickou, topografickou a kartografickou terminologii – přiměřeně hodnotí geografické objekty, jevy a procesy v krajinné sféře, jejich určité pravidelnosti, zákonitosti a odlišnosti, jejich vzájemnou souvislost a podmíněnost, rozeznává hranice (bariéry) mezi podstatnými prostorovými sloţkami v krajině – vytváří a vyuţívá osobní myšlenková (mentální) schémata a myšlenkové (mentální) mapy pro orientaci v konkrétních regionech, pro prostorové vnímání a hodnocení míst, objektů, jevů a procesů v nich, pro vytváření postojů k okolnímu světu

PŘÍRODNÍ OBRAZ ZEMĚ Očekávané výstupy ţák – zhodnotí postavení Země ve vesmíru a srovnává podstatné vlastnosti Země s ostatními tělesy sluneční soustavy – prokáţe na konkrétních příkladech tvar planety Země, zhodnotí důsledky pohybů Země na ţivot lidí a organismů – rozlišuje a porovnává sloţky a prvky přírodní sféry, jejich vzájemnou souvislost a podmíněnost, rozeznává, pojmenuje a klasifikuje tvary zemského povrchu – porovná působení vnitřních a vnějších procesů v přírodní sféře a jejich vliv na přírodu a na lidskou společnost

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 195

REGIONY SVĚTA Očekávané výstupy ţák – rozlišuje zásadní přírodní a společenské atributy jako kritéria pro vymezení, ohraničení a lokalizaci regionů světa – lokalizuje na mapách světadíly, oceány a makroregiony světa podle zvolených kritérií, srovnává jejich postavení, rozvojová jádra a periferní zóny – porovnává a přiměřeně hodnotí polohu, rozlohu, přírodní, kulturní, společenské, politické a hospodářské poměry, zvláštnosti a podobnosti, potenciál a bariéry jednotlivých světadílů, oceánů, vybraných makroregionů světa a vybraných (modelových) států – zvaţuje, jaké změny ve vybraných regionech světa nastaly, nastávají, mohou nastat a co je příčinou zásadních změn v nich

SPOLEČENSKÉ A HOSPODÁŘSKÉ PROSTŘEDÍ Očekávané výstupy ţák – posoudí na přiměřené úrovni prostorovou organizaci světové populace, její rozloţení, strukturu, růst, pohyby a dynamiku růstu a pohybů, zhodnotí na vybraných příkladech mozaiku multikulturního světa – posoudí, jak přírodní podmínky souvisí s funkcí lidského sídla, pojmenuje obecné základní geografické znaky sídel – zhodnotí přiměřeně strukturu, sloţky a funkce světového hospodářství, lokalizuje na mapách hlavní světové surovinové a energetické zdroje – porovnává předpoklady a hlavní faktory pro územní rozmístění hospodářských aktivit – porovnává státy světa a zájmové integrace států světa na základě podobných a odlišných znaků – lokalizuje na mapách jednotlivých světadílů hlavní aktuální geopolitické změny a politické problémy v konkrétních světových regionech

ČESKÁ REPUBLIKA Očekávané výstupy ţák – hodnotí a porovnává na přiměřené úrovni polohu, přírodní poměry, přírodní zdroje, lidský a hospodářský potenciál České republiky v evropském a světovém kontextu – lokalizuje na mapách jednotlivé kraje České republiky a hlavní jádrové a periferní oblasti z hlediska osídlení a hospodářských aktivit – uvádí příklady účasti a působnosti České republiky ve světových mezinárodních a nadnárodních institucích, organizacích a integracích států

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: 6. ročník Vesmír a sluneční soustava - planeta Země, pohyby Země

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 196

-

postavení Slunce ve vesmíru, tělesa sluneční soustavy

Glóbus a mapa - glóbus, měřítko glóbu - zeměpisná síť, určování zeměpisné polohy - časová pásma - druhy map, vyhledávání potřebných informací v mapových atlasech, pouţívání rejstříku Krajinná sféra Země a její složky - přírodní sloţky krajiny a jejich vzájemná propojenost - seznámení s vlivy člověka na přírodní prostředí Zeměpis světadílů a oceánů - Afrika, Austrálie a Oceánie, Antarktida - vyjádření zeměpisné polohy oceánu, světadílu nebo určitého regionu v rámci světadílu - porovnání rozlohy s ostatními světadíly a regiony - členitost a přírodní poměry oceánů, světadílů a jejich regionů - kulturní, společenské, hospodářské a politické zvláštnosti a společné znaky světadílů a jejich regionů - práce s mapami v atlase, vyhledávání geografických informací z různých zdrojů

7. ročník Zeměpis světadílů a oceánů - Amerika, Asie, Evropa - vyjádření zeměpisné polohy oceánu, světadílu nebo určitého regionu v rámci světadílu - porovnání rozlohy s ostatními světadíly a regiony - členitost a přírodní poměry oceánů, světadílů a jejich regionů - kulturní, společenské, hospodářské a politické zvláštnosti a společné znaky světadílů a jejich regionů - práce s mapami v atlase, vyhledávání geografických informací z různých zdrojů

8. ročník Zeměpis České republiky - určení zeměpisné polohy podle různých kritérií - porovnání rozlohy s vybranými státy, seznámení s historickými změnami hranic - přírodní poměry a zdroje - jejich význam pro rozmístění a strukturu hospodářství - rozmístění obyvatelstva, sídelní poměry - rozmístění hospodářských aktivit, sektorová a odvětvová struktura hospodářství - vlivy hospodářské činnosti na ţivotní prostředí - ochrana přírody - transformační společenské, politické a hospodářské procesy a jejich územní projevy a dopady - hospodářské a politické postavení České republiky v Evropě a ve světě, zapojení do mezinárodní dělby práce a obchodu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 197

-

-

regiony České republiky - územní jednotky státní správy a samosprávy, charakteristika přírodních poměrů regionu, specifika hospodářství, seznámení s kulturními a přírodními zajímavostmi práce s atlasem, vyhledávání geografických informací z různých zdrojů

9. ročník Obyvatelstvo a hospodářství - světové obyvatelstvo (rasy, národy, jazyky, náboţenství) - světové hospodářství (průmysl, zemědělství, rybolov, lesní a vodní hospodářství) - doprava, spoje a sluţby - práce s mapami v atlase, vyhledávání geografických informací z různých zdrojů Politická geografie - nezávislé státy, závislá území - stát (hranice, státní zřízení, administrativní členění) - demokracie a totalitní systémy - mezinárodní organizace - práce s mapami v atlase, vyhledávání geografických informací z různých zdrojů Globální problémy - udrţitelný rozvoj - přírodní katastrofy - nerostné suroviny a energie - voda a lesy - světová populace, globalizace - práce s mapami v atlase, vyhledávání geografických informací z různých zdrojů - geografický projekt

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 198

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: UMĚNÍ A KULTURA Vzdělávací oblast je v 6. – 9. ročníku realizována prostřednictvím vyučovacích předmětu umění a kultura, který v sobě integruje vzdělávací obsahy vzdělávacích oborů hudební výchova a výtvarná výchova.

Hudební výchova A) Charakteristika výuky Jako v kaţdé době, tak i nyní se v oblasti kultury a umění odráţí ţivot a ţivotní podmínky lidí. V současnosti je zřejmé, ţe svoboda lidského myšlení a počínání se odráţí v odváţnější tvorbě. Zároveň nově dostupná technika a počítačová vybavenost umoţňuje tvořit mnohem různoroději, zajímavěji. Jednotlivé druhy umění do sebe prolínají, coţ umoţňuje pouţívání různorodých výrazových prostředků a vede k individuální tvorbě a nazírání na svět vůbec. V našem městě můţeme vhodně vyuţívat k rozvoji hudebního a výtvarného cítění různých setkání Luţických Srbů, Němců a Čechů, které se zde jiţ pravidelně konají .Také folklorní a pěvecké festivaly pořádané v našem městě a jeho okolí pod záštitou Euroregionu, či školy, jsou výbornou příleţitostí k obohacování dětí o nové hudebně kulturní záţitky. Ať uţ se jedná o osobní účast na vystoupeních, nebo o poslech a sledování jinojazyčné kultury, či o pomoc při presentaci akcí. Tato vzdělávací oblast se skládá z hudební a výtvarné části. V části hudební je vzdělávací obsah členěn do 4 částí, které se vzájemně prolínají (pěvecká, poslechová, hudebně pohybová a teoretická). V části výtvarné je obsah členěn do 3 bloků (expresivní umění, tvar a prostor, komunikace). Hudební i výtvarná výchova mají k dispozici speciální učebny a výuka tedy probíhá většinou v těchto prostorách. Zároveň je však vzhledem příhodné poloze školy(přilehlý park, centrum města) výuka VV realizována venku v terénu. S ohledem na profilaci školy jako škola s ekologickým programem jsou jednotlivé náměty oblasti umění a kultura velmi často cíleny tímto směrem. Náměty se zároveň variabilně mění podle projektových týdnů, které na škole pravidelně probíhají. Hudební výchova je vyučována 1 krát týdně 1 hodinu. Časová dotace ve VV byla navýšena o 2 hodiny, výuka tedy probíhá 1 krát týdně ve dvouhodinovém bloku a to ve všech ročnících.

B) Výchovně vzdělávací cíle: Oblast pěvecká

-

-

naučit ţáky výraznému, jistému a kreativnímu projevu v rozsahu g – d2 s důrazem na uţívání jiţ získaných návyků tj. správné bránicové dýchání, bez křiku, s uţíváním dynamiky a citem pro metrum dokázat zazpívat cizojazyčnou píseň nadále se pokoušet o dvojhlasý zpěv, ať uţ lidový dvojhlas, tak i uměle vytvořený znát základní hygienické návyky potřebné pro zpěv a dokázat je dodrţovat (větrání, čistý nos a dýchací cesty, rozezpívání…)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 199

-

zpívat různé hudební ţánry a přizpůsobit jim podání zpívat při nejrůznějších příleţitostech i na veřejnosti (festivaly, vystoupení, ...) dokázat rozdělit pozornost a pokoušet se zároveň o zpěv i o doprovod na různé hudební nástroje dokázat vnímat metrické dělení skladby a na tomto základě se pokoušet o vlastní textařskou tvorbu s následným zpěvem

Oblast poslechová - učit rozlišovat sluchem a následně pohybově polku, valčík, latinsko-americké rytmy - znát hudební nástroje podle jejich uţití v různých souborech, orchestrech a jiných tělesech a poznat je bezpečně podle zvuku - v rámci poslechu získávat poznatky o hudbě české, hudbě jiných národů a etnických skupin - poznávat hudbu a skladatele našeho Euroregionu (navštěvovat hudebně kulturní akce a hovořit o vlastních záţitcích z těchto akcí) - v rámci poslechu hudby nonartificiální (tzv. neváţné) se pokoušet určit hudební směry podle charakteristických znaků (jazz, blues, rock and roll, punk, disko…) a pokoušet se o parafrázování v rámci svých moţností - v rámci poslechu hudby artificiální (tzv. váţné)dokázat pozorně vyslechnout, zhruba zařadit podle charakteru do konkrétního období hud.dějin spadají - znát v návaznosti na poslech z kaţdého období hudebních dějin alespoň 1 výraznou osobnost a seznámit se s některými zajímavostmi z jejího ţivota - dokázat určit rozdíly mezi různými typy hud.děl (koncert pro určitý hud.nástroj, pro orchestr a hud. nástroj, symfonie, symfonická báseň, melodram, opera, opereta, muzikál, balet, výrazový tanec… - seznámit se s formami hudby počítačově vytvořené, mixované… - poznat atypické rytmické figury (synkopa, triola) - dokázat hovořit o vl. proţitku, pokusit se jej analyzovat a sdělit ostatním co a proč mne zaujalo (formou krátkých referátů, či pouhého hodnocení) - seznámit se s hymnami různých národů (např. projekt Děti dětem…) Oblast hudebně pohybová - zkoušet krokové variace polky, valčíku, v návaznosti na předtaneční výchovu i na lat.amer. rytmy, country krokové variace, disko taneční kroky… - pokoušet se zvládnout jednoduché taktovací techniky 2/4 , 3/4, 4/4 taktů při zpěvu se skupinou - pokusit se vytvořit se skupinou tanečně pohybové kreace na školní akademii apod.

Oblast hudební teorie - seznámit se s pojmy spojenými s novodobou tvorbou (nahrávací studio, mixáţní pult, audio a videotéka, různé typy hud. nosičů) a v rámci moţností se s nimi seznámit i konkrétně (exkurze…) - při hře na rytmické hud. nástroje dokázat přečíst jednoduchý notový záznam - procvičovat znalosti o vlastnostech tónů (posuvky, rytmus, dynamika, harmonie…)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 200

-

poznat bezpečně tóniny Dur a moll a vědět, čím se liší stavba Dur a moll stupnic seznámit se s kvintovým a kvartovým kruhem, znát, jak jdou po sobě kříţky a béčka umět poznat, pojmenovat a v rámci moţností zazpívat základní hudební intervaly orientovat se zhruba v notových zápisech (předtaktí, předehra, rytmus, jednoduchá a dvojitá taktová čára znát důsledky nesprávného ţivotního stylu a neekologického chování na schopnost tvorby v rámci různých festivalů apod. se seznamovat s hudebními osobnostmi, které pracují, nebo pracovali v našem regionu (Jistel,Říha,Gause,Princl,Stradal…) umoţnit ţákům učícím se, či hrajícím na melodické hud. nástroje doprovázet ostatní při výuce ve skupině dokázat vytvořit jednoduché audio vysílání pro ostatní ţáky školy s vyuţitím znalostí a schopností technických i hudebních (u příleţitosti st. svátků, k projektu Děti dětem apod.)

C) Očekávané výstupy Očekávané výstupy ţák – vyuţívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách – uplatňuje získané pěvecké dovednosti a návyky při zpěvu i při mluvním projevu v běţném ţivotě; zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase, dokáţe ocenit kvalitní vokální projev druhého – reprodukuje na základě svých individuálních hudebních schopností a dovedností různé motivy, témata i části skladeb, vytváří a volí jednoduché doprovody, provádí jednoduché hudební improvizace – orientuje se v zápise písní a skladeb různých stylů a ţánrů, tyto písně či skladby na základě individuálních schopností a získaných dovedností svým způsobem realizuje – rozpozná některé z tanců různých stylových období, zvolí vhodný typ hudebně pohybových prvků k poslouchané hudbě a na základě individuálních hudebních schopností a pohybové vyspělosti předvede jednoduchou pohybovou vazbu – orientuje se v proudu znějící hudby, vnímá uţité hudebně výrazové prostředky a charakteristické sémantické prvky, chápe jejich význam v hudbě a na základě toho přistupuje k hudebnímu dílu jako k logicky utvářenému celku – zařadí na základě individuálních schopností a získaných vědomostí slyšenou hudbu do stylového období a porovnává ji z hlediska její slohové a stylové příslušnosti s dalšími skladbami – vyhledává souvislosti mezi hudbou a jinými druhy umění

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník pěvecká oblast:

-

zazpívat cizojazyčnou píseň v rozsahu „g“ aţ „d 1“ nácvik lidového dvojhlasu zpěv mollové a Durové stupnice

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 201

-

výrazně a kreativně zpívat umělé písně různých ţánrů včetně doprovodu a přizpůsobit jim přednes

poslechová oblast: - vyslechnout a poznat duet, tercet, … - poslech artificiální hudby – zařadit dle charakteru do určitého období hudebních dějin (Mysliveček, Dvořák, Martinů, Jeţek, Nedbal, Čajkovský,…) - poslech nonartificiální hudby – pokoušet se poznat hudební směr a dokázat popsat různé záţitky (formou referátů) - hymny různých národů - vyslechnout a pojmenovat výrazové prostředky hudby (melodie, harmonie, dynamika) - poslech různých typů hudebních děl (melodram, opera, opereta, balet,…) oblast hudební teorie: - hudební znaménka a jejich funkce - seznámení s principem vzestupného kvintového kruhu - vědět, jak jdou po sobě kříţky a béčka - poznat a pojmenovat základní hudební intervaly hudebně-pohybová oblast: - zkoušet krokové variace – polka, valčík, country - vytvořit pohybové kreace na školní akademii

7. ročník Oblast pěvecká - zpěv umělé i lidové písně v rozsahu g-d2 - zpěv mollové stupnice harmonické a melodické, a dokázat je rozeznat - hlasová hygiena – tvorba tónů, dýchání, nálada, větrání, drţení těla, rozezpívání a pití - intonační hry – transponování písní během zpěvu do různých tónin, změny rytmu apod. - zpěv s taktováním, reagovat na dirigenta - procvičování dvojhlasého zpěvu Oblast poslechová - poznávání poslechem durovou i různé mollové tóniny a stupnice poslechem - poslech polyfonie kánonů fugy - poslech méně známých lidových písní v úpravě různých autorů a ztvárných různými interprety - poslech úryvků z oper a symfonických básní B. Smetany - poslech úryvků ze symfonií L. v. Beethovena ( Osudová, Óda na radost) - rozeznávání duchovní a světské hudby (Vivaldy, Bernstein, Mozart, …) - spojení poslechové činnosti s tancem a pohybem Oblast hudební teorie - fuga, mateníky, kánon, polyfonie, symfonie, symf. báseň, kantáta, sonátová forma, oratorium – definice pojmů a orientace v nich

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 202

-

hudební nástroje- rozdělení, materiály, rozloţení v různých hudebních tělesech durové stupnice s kříţky a béčky, procvičování poznatků o vzestupném kvintovém a kvartovém kruhu procvičování názvů kříţků a vědět, jak jdou za sebou zajímavosti z ţivotopisů J.S.Bacha, L.v. Beethovena, B. Smetany, … práce s pracovními listy

Pohybová oblast - společně s referáty zařazovat moderní pohybové prvky - procvičování polkového, valčíkového kroku,… - pokoušet se o tzv. výrazový tanec ve spojení s poslechem váţné programové hudby - pokusy o vlastní choreografii (školní akademie)

8. ročník Oblast pěvecká - lidové písně s dvojhlasy - evergreeny - spirituály, případně i jazz rock and roll, country a folku - dodrţovat pravidla hlasové hygieny - umět zazpívat mateník a spojit s pohybem - pěvecké činnosti – spojovat s hrou na různé hudební nástroje Oblast poslechová - jazz, swing, černošské blues, chanson - hudba významných hud. osobností od středověku po hudbu 20. století v návaznosti na hud. teorii Oblast hudební teorie - znát pojmy : hudba artificiální a nonartificiální, hudba aleatorní, seriálová, elektronická, dodekafonie - vývoj jazzu a zajímavosti z ţivotopisů významných interpretů jazzové hudby - zná některé moderní hudební nástroje - procvičit nástrojové sloţení různých těles - hudební dějiny od pravěku po hudbu 20. století - práce s pracovními listy

Pohybová oblast - pohybové etudy týkající se pravěku, baroka, klasicismu, tance 20. stol. - procvičovat polkové, valčíkové i country kroky - při přednášení referátů děti zařazují prvky moderních tanečních forem - pokusy o vlastní choreografii (školní akademie)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 203

9. ročník Oblast pěvecká - dokázat zazpívat dvě aţ tři cizojazyčné písně - dokázat zazpívat jazzovou píseň s příslušnými protipřízvuky (synkopy, …) - zpěv vánočních koled v úpravami různých rytmických nástrojů - zazpívat rozloţeně akord A,T,S,D. – Zpěv vybraných skladeb z 60. let 20.stol - zpěv vybraných skladeb 90. let 20. stol – skládání vlastních textů ke známým melodiím, pokus o ekopíseň - zpěv společně s CD, DVD Oblast poslechová - vţdy k probíranému úseku hudebních dějin – úryvky - parafrázovat známé úryvky poslechových skladeb - opakovat znalosti o všech úsecích hudebních dějin a přidat výuku o hudbě 20. stol. Oblast hudební teorie - referáty dětí, které vypracovávají od 6. ročníku by měly mít vzestupnou kvalitu - základy zákonitostí tvorby základních akordů - práce s rytmem, metrem. - harmonie v návaznosti na jednotlivé stupnice s vyuţitím pracovních listů - práce s pracovními listy Oblast pohybová - jako přípravu na předtaneční výchovu, probrat kroky: lat. amerických tanců, - zopakovat polku, valčík, mazurku - přidat základní kroky tanců 20. aţ 30. let 20. stol. swing, slowfox atd. - pokusy o vlastní choreografii (školní akademie)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 204

Výtvarná výchova A) Charakteristika výuky Jako v kaţdé době,tak i nyní se v oblasti kultury a umění odráţí ţivot a ţivotní podmínky lidí. V současnosti je zřejmé, ţe svoboda lidského myšlení a počínání se odráţí v odváţnější tvorbě. Zároveň nově dostupná technika a počítačová vybavenost umoţňuje tvořit mnohem různoroději, zajímavěji. Jednotlivé druhy umění do sebe prolínají, coţ umoţňuje pouţívání různorodých výrazových prostředků a vede k individuální tvorbě a nazírání na svět vůbec. V našem městě můţeme vhodně vyuţívat k rozvoji hudebního a výtvarného cítění různých setkání Luţických Srbů, Němců a Čechů, které se zde jiţ pravidelně konají .Také folklorní a pěvecké festivaly pořádané v našem městě a jeho okolí pod záštitou Euroregionu, či školy, jsou výbornou příleţitostí k obohacování dětí o nové hudebně kulturní záţitky. Ať uţ se jedná o osobní účast na vystoupeních, nebo o poslech a sledování jinojazyčné kultury, či o pomoc při presentaci akcí. Tato vzdělávací oblast se skládá z hudební a výtvarné části. V části hudební je vzdělávací obsah členěn do 4 částí, které se vzájemně prolínají (pěvecká, poslechová, hudebně pohybová a teoretická). V části výtvarné je obsah členěn do 3 bloků(expresivní umění, tvar a prostor, komunikace). Hudební i výtvarná výchova mají k dispozici speciální učebny a výuka tedy probíhá většinou v těchto prostorách. Zároveň je však vzhledem příhodné poloze školy(přilehlý park, centrum města) výuka VV realizována venku v terénu. S ohledem na profilaci školy jako škola s ekologickým programem jsou jednotlivé náměty oblasti umění a kultura velmi často cíleny tímto směrem. Náměty se zároveň variabilně mění podle projektových týdnů, které na škole pravidelně probíhají. Hudební výchova je vyučována 1 krát týdně 1 hodinu. Časová dotace ve VV byla navýšena o 2 hodiny, výuka tedy probíhá 1 krát týdně ve dvouhodinovém bloku a to ve všech ročnících.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

-

vést k tvořivému přístupu k ţivotu překonat ostych a tendenci ke stereotypům vlastní danému věku učit samostatnosti, podporovat osobitost projevu upevňovat znalost základních výtvarných technik- kresby, malby, grafiky, modelování-, zaměřit se na prohloubení zručnosti a zvládnutí obtíţných námětů v celé šířce dané techniky podporovat u dětí schopnost pozorování, vnímání skutečnosti, okolí, světa neomezovat bezprostřednost ţáků, podporovat ji co nejdéle nenásilně je získávat k chuti do vlastní tvorby vést děti k vytváření postojů ke svým dílům i dílům ostatních naučit je obhajovat svou volbu postupu, techniky, materiálu nebo nástroje vést k pochopení důleţitosti umění pro člověka nacházet v tvorbě radost, uspokojení seznamovat s moderním výtvarným uměním a vyuţívat nové techniky, které jsou pro ţáky přitaţlivé vyuţívat moţností umění v ostatních učebních předmětech a projektech

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 205

-

seznámit ţáky s novými výtvarnými materiály či netradičním vyuţitím materiálů klasických naučit děti volit vhodný materiál jako výrazový prostředek tématu stejně tak ukázat různorodost a bohatost výtvarných nástrojů seznamovat s výtvarným uměním z hlediska historického vývoje i z pohledu jednotlivých osobností, výtvarných skupin a směrů v oboru kresby poznávat různé typy linií, stopy různých nástrojů řešit lineární, plošné i prostorové náměty zkoumat vztah detailu a celku, zjednodušení a abstrakce v malbě učit vnímat osobitost barev, jejich symboliku, dekorativnost soustředit se na míchání barev, bohatství tónů, čistotu projevu vyuţívat specifické vlastnosti materiálů (voskové pastely, olejové bary, akryly, akvarel) v prostorové tvorbě se věnovat modelaci ploch a objemů pomocí tónování, kontrastů vyuţívat barevného vidění v praxi (dekorace, plakáty, výzdoba školy) dle moţností zkoušet náročnější grafické techniky, zvládat je v celé šíři (tisky- příprava, realizace, technická znalost, dokončení a úprava, paspartování, rámování) naučit pouţívat náhodu a záměr, vyuţívat zdánlivé chyby vytvářet znaky, písmo, značky- názornost a jednoduchost organizovat výtvarné akce, uchovávat jejich výsledky (snímky, archiv, videozáznamy) podporovat prostorové cítění a vidění, pracovat s rytmem, reliéfem a dekorem vyuţívat přírodní prvky, zbytky průmyslových výrobků, odpadní materiál (dřevo, textil, papír, umělá hmota, kov) výtvarné experimenty v duchu fyzického proţívání a poznávání sebe sama (popart, fotografie, landart, koncepty, videoart, instalace) zdůraznit akční proces v inspirativním prostředí

C) Očekávané výstupy

Očekávané výstupy Ţák – vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření a jejich vztahů; uplatňuje je pro vyjádření vlastních zkušeností, vjemů, představ a poznatků; variuje různé vlastnosti prvků a jejich vztahů pro získání osobitých výsledků – uţívá vizuálně obrazná vyjádření k zaznamenání vizuálních zkušeností, zkušeností získaných ostatními smysly a k zaznamenání podnětů z představ a fantazie – uţívá prostředky pro zachycení jevů a procesů v proměnách a vztazích; k tvorbě uţívá některé metody uplatňované v současném výtvarném umění a digitálních médiích - počítačová grafika, fotografie, video, animace – vybírá, kombinuje a vytváří prostředky pro vlastní osobité vyjádření; porovnává a hodnotí jeho účinky s účinky jiţ existujících i běţně uţívaných vizuálně obrazných vyjádření – rozliší působení vizuálně obrazného vyjádření v rovině smyslového účinku, v rovině subjektivního účinku a v rovině sociálně utvářeného i symbolického obsahu – interpretuje umělecká vizuálně obrazná vyjádření současnosti i minulosti; vychází při tom ze svých znalostí historických souvislostí i z osobních zkušeností a proţitků – porovnává na konkrétních příkladech různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření; vysvětluje své postoje k nim s vědomím osobní, společenské a kulturní podmíněnosti svých hodnotových

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 206

–

soudů ověřuje komunikační účinky vybraných, upravených či samostatně vytvořených vizuálně obrazných vyjádření v sociálních vztazích; nalézá vhodnou formu pro jejich prezentaci

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník Kresba:

-

poznávání stop různých kreslířských nástrojů hry s linií kombinování kreslířských technik, materiálů a nástrojů experimentování s nástroji směřující k uvolnění rukopisu snaha o kompoziční myšlení vytváření lineárního rytmu, vykrývání ploch přepis dle skutečnosti, hledání proporčních vztahů kontrasty tmavých a světlých ploch kresba z představy rozvíjející svobodné myšlení

Malba:

-

pozorování barevných stop materiálů a nástrojů zacházení s hmotou barev kombinování malířských a jiných technik vyuţívání náhodných objevů a událostí v malbě seznámení s barevným kruhem, barevná škála poznávání výrazových a kompozičních vlastností barev zjednodušení motivu, modelace ploch a objemů řešení formátu, vyváţení celku hledání inspirace pro malbu

Grafika:

-

hra s grafickými materiály, otisky příprava matric, vedení linky, kontrast ploch jednotlivé kroky tisku zvládnutí úpravy a čistota projevu dekorativní plochy, spojení s písmem, jednoduché znaky

Plastická a prostorová tvorba:

-

hra s materiály (hlína, modelína, sádra, novinová hmota, vosk apod.) komponování a vícepohledovost pokus o přepis skutečnosti uplatnění vlastního vidění a proměňování námětu netradiční materiály i témata moţnosti tvorby v různých prostředích vyuţití nálezů zapojení tvorby do okolního ţivota uvědomění si prostoru a pohybu smyslové záţitky a události

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 207

-

vytváření dokumentace a uchovávání tvorby

7.ročník -

posilování mezipředmětových vztahů, především k dějepisu, komunikačním dovednostem, českému jazyku zařazení průřezových témat teorie Vv: období gotického slohu, renesance a baroka- zaměření na památky na našem území posilování výtvarného vyjadřování projektových týdnech

Kresba:

-

nové postupy kresby a jejich variace vyuţití netradičních materiálů důraz na zvládnutí kompozice a formátu kresba v dílech českých výtvarníků

Malba: - teorie barvy, míchání barev, skládání barev - netradiční prostředky v tradičním pojetí - velké formáty, zvládání kompozice - vztah plochy a objemu - malířská díla středověku a novověku v našich památkách Grafika: - zvládnutí postupu jednoduchých graf. technik - linoryt, suchá jehla, tisky z koláţí - snaha o originální a individuální přístup k tématu - uţitá grafika: novoročenky Prostorová tvorba: - témata výtvarných soutěţí - spojování prvků různých materiálů - kompozice - symetrie a kontrasty

8.ročník -

pokračování rozvíjení mezipředmětových vztahů teorie Vv: umění novověku, 19. století zaměření na proţitky člověka při tvorbě

Kresba: - kresba lidské postavy, proporce - kresba dle skutečnosti, zaloţená na pozorování

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 208

-

záznam pohybu, rychlé skici a náčrty

-

kresba ve spojení s fotografií

Malba: - utváření vlastního postoje k barevnému vyjadřování - rozšiřování palety odstínů - vyjádření pocitů a proţitků - malba netradičními prostředky(mořidlo, lepidlo, akryl, textilní barvy, pigmenty) Grafika: - znak, písmo- zvládnutí specifik grafického přepisu - vícebarevná grafika, soutisk - kombinace grafiky a jiných malířských technik Prostorová tvorba: - menší plastiky - vyjádření konkrétních i abstraktních úkolů - plastické pozorování skutečnosti 9.ročník -

ucelení výtvarných znalostí a schopností uvědomění si vlastní individuality, svých předností ve výtvarném projevu umění 20. století shrnutí vývoje výtvarného umění

Kresba: - detail, vystiţení typických rysů a znaků - čistá kresebná linie - rýsovaná kresba - vyuţití kresby v moderních technikách - netradiční techniky a jejich propojování (frotáţ, froasáţ, dokreslená muchláţ, chiasmáţ, - záznamy denního ţivota Malba: - netradiční techniky a postupy - malba voskem, přírodní materiály, akční malba, body painting, Prostorová tvorba: - seznámením s uměním 20. století - objektové umění, land art, umění akce - ztvárňování světa kolem nás - rituály, události - mediální tvorba, fotografie

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 209

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A ZDRAVÍ Vzdělávací oblast je realizována v 6. – 9. ročníku prostřednictvím vyučovacího předmětu Tělesná výchova (2 hodiny týdně), v 6. a 7. ročníku prostřednictvím předmětu Výchova ke zdraví (1 hodina týdně) a v 8. ročníku v rámci integrovaného předmětu Člověk, příroda a zdraví vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět (1 hodina týdně).

VÝCHOVA KE ZDRAVÍ A) Charakteristika výuky: Vyučovací předmět Výchova ke zdraví se stává důleţitou součástí základního vzdělávání. Ţáci se seznamují s tím, jak ovlivnit své zdraví, jak se zdravě chovat, jak získané poznatky aplikovat ve svém ţivotě. Obsah tohoto předmětu navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět na 1. stupni základní školy. Obsah učiva je určen všem ţákům (tedy chlapcům i dívkám) 6. aţ 8. ročníku, je realizován v kmenové třídě jednou týdně. Ţáci pracují na řešení jednotlivých problémů samostatně, za vedení učitele nebo ve skupinách. Ţáci jsou vedeni k tomu, aby poznávali sebe samé, aby pochopili hodnotu zdraví a smysl jeho prevence. Seznamují se s nebezpečími, která zdraví ohroţují, učí se chránit zdraví své i zdraví ostatních. Osvojují si dovednosti a způsoby chování, které vedou k zachování a posílení zdraví. Jde především o účinnou motivaci ţít zdravě, které bude dosaţeno zejména pomocí řešení konkrétních ţivotních situací, praktickými příklady či aplikací v kaţdodenním ţivotě ţáka a jeho okolí. Obsah prolíná i do ostatních vzdělávacích oblastí a do ţivota školy (v rámci projektových týdnů). Výchova ke zdraví přináší poznatky o člověku, zejména ve spojení s jeho zdravím a prevencí zdraví. Ţáci se učí aktivně rozvíjet a chránit své zdraví, být za ně odpovědní. Ţáci jsou vedeni k upevňování hygienických, stravovacích, pracovních a zdravotně preventivních návyků. Rozvíjejí dovednost odmítat škodlivé látky, předcházet úrazům, čelit nebezpečí, která jim hrozí v kaţdodenním ţivotě i za mimořádných událostí. Rozšiřují a prohlubují své poznatky o rodině, o společenství vrstevníků, o člověku a jeho vztazích k ostatním lidem a k přírodě. Učí se hodnotit své chování z pohledu zdravého způsobu ţivota vzhledem k individuálním potřebám.

B) VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ CÍLE: -

vést k poznání, ţe zdraví je nejdůleţitější hodnota v lidském ţivotě

-

pochopit zdraví jako rovnováhu tělesné, duševní a sociální pohody

-

vnímat radostné proţitky

-

orientovat se v názorech, co je zdravé, co zdraví prospívá, co naopak škodí a ohroţuje

-

upevnit návyky, které vedou ke zdravému způsobu ţivota

-

vyuţívat osvojené poznatky v praktickém kaţdodenním ţivotě ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 210

-

jednat v souladu s prevencí zdraví, chápat důleţitost vést zdravý ţivot

-

navazovat a upevňovat zdravé mezilidské vztahy

-

vést k aktivnímu zapojování do těch činností, které podporují zdraví propagovat pohybové činnosti v rodině, v obci, mimo školu

C) Očekávané výstupy VÝCHOVA KE ZDRAVÍ Očekávané výstupy – 2. stupeň (3. období) ţák -

respektuje přijatá pravidla souţití mezi vrstevníky a partnery a pozitivní komunikací a kooperací přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů v širším společenství (v rodině, komunitě)

-

vysvětlí role členů komunity (rodiny, třídy, spolku) a uvede příklady pozitivního a negativního vlivu na kvalitu sociálního klimatu (vrstevnická komunita, rodinné prostředí) z hlediska prospěšnosti zdraví vysvětlí na příkladech přímé souvislosti mezi tělesným, duševním a sociálním zdravím; vysvětlí vztah mezi uspokojováním základních lidských potřeb a hodnotou zdraví; dovede posoudit různé způsoby chování lidí z hlediska odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví druhých a vyvozuje z nich osobní odpovědnost ve prospěch aktivní podpory zdraví



       



usiluje v rámci svých moţností a zkušeností o aktivní podporu zdraví vyjádří vlastní názor k problematice zdraví a diskutuje o něm v kruhu vrstevníků, rodiny i v nejbliţším okolí dává do souvislostí sloţení stravy a způsob stravování s rozvojem civilizačních nemocí a v rámci svých moţností uplatňuje zdravé stravovací návyky uplatňuje osvojené preventivní způsoby rozhodování, chování a jednání v souvislosti s běţnými, přenosnými, civilizačními a jinými chorobami; svěří se se zdravotním problémem a v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc projevuje odpovědný vztah k sobě samému, k vlastnímu dospívání a pravidlům zdravého ţivotního stylu; dobrovolně se podílí na programech podpory zdraví v rámci školy a obce samostatně vyuţívá osvojené kompenzační a relaxační techniky a sociální dovednosti k regeneraci organismu, překonávání únavy a předcházení stresovým situacím optimálně reaguje na fyziologické změny v období dospívání a kultivovaně se chová k opačnému pohlaví v souvislosti se zdravím, etikou, morálkou a ţivotními cíli mladých lidí přijímá odpovědnost za bezpečné sexuální chování dává do souvislostí zdravotní a psychosociální rizika spojená se zneuţíváním návykových látek a ţivotní perspektivu mladého člověka; uplatňuje osvojené sociální dovednosti a modely chování při kontaktu se sociálně patologickými jevy ve škole i mimo ni; v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc sobě nebo druhým vyhodnotí na základě svých znalostí a zkušeností moţný manipulativní vliv vrstevníků, médií, sekt; uplatňuje osvojené dovednosti komunikační obrany proti manipulaci a agresi

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 211



projevuje odpovědné chování v situacích ohroţení zdraví, osobního bezpečí, při mimořádných událostech; v případě potřeby poskytne adekvátní první pomoc

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník Základní tématické okruhy: -

Rodina  Vztahy, úlohy  Souţití  Komunikace

-

Osobní bezpečí  nebezpečné situace  šikana  krizová centra

-

Zásady první pomoci  Úrazy  Obvazová technika  Umělé dýchání

-

Návykové látky (tabák, alkohol)  Umění odmítnout  Nebezpečí vzniku závislosti  Pozitivní ţivotní cíle

7. ročník Základní tématické okruhy: -

Zásady slušného chování  Já a mé okolí  Člověk mezi lidmi  Člověk ve společnosti

-

Zdravý způsob života  Reţim dne  Vyuţití volného času  Spánek, odpočinek, únava, pohybové aktivity  Duševní a tělesná hygiena  Hygienické návyky  Škodlivé jevy  Zdravá výţiva – zásady, argumenty pro a proti  Sestavení jídelníčku

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 212



Návrh plakátu k tématu

- Sexuální výchova  Proměny v chování  Tělesný rozvoj  Odlišnosti pohlaví

-

Zneužívání návykových látek  Drogy a jejich účinky  Vznik závislosti  Legislativa

8. ročník Základní tématické okruhy: -

Tělesný vývoj  Jednotlivé ţivotní etapy – jejich hlavní zvláštnosti  Metabolismus  Puberta a její znaky  Tělesné a duševní změny  Chování v kolektivu – přátelství, první lásky

-

Sexuální výchova  Zásady pohlavního ţivota  Antikoncepce a její důleţitost v ţivotě  Pozitivní ţivotní cíle – odpovědnost za své chování  Pohlavní nemoci, promiskuita  Ochrana před pohlavními nemocemi  Plánované rodičovství, manţelství

-

Zdraví a nemoc  Běţné choroby a jejich prevence  Infekční choroby a jejich prevence  První pomoc – zásady předlékařské první pomoci

-

Zdravý životní styl, životní prostředí  Základy zdravé výţivy  Vitamíny a minerály  Pitný reţim  Význam pohybu a sportování  Osobní hygiena  Vliv ţivotního prostředí na člověka  Zeleň v okolí člověka

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 213

Tělesná výchova A) Charakteristika výuky Veškeré tělesné pohybové aktivity vedou k všestrannému rozvoji ţáka, tedy nejen ke zvýšení jeho pohybových schopností a dovedností, ale i k posílení jeho charakterových vlastností (zodpovědnost, spolupráce, vytrvalost, odvaha, schopnost respektovat pokyny, umět se podřídit kolektivu …). Tělesná výchova pěstuje u ţáků kladný vztah ke sportu a pohybu vůbec, aby se sport stal součástí jejich zdravého ţivotního stylu. Systémem jednoduchých pohybových a sportovních aktivit vede ke zvyšování tělesné zdatnosti a k správnému drţení těla ţáků. Vštěpováním pohybových návyků a vyvoláním radostného pocitu z pohybu u dětí se podílíme na zvyšování jejich psychické odolnosti vůči negativním vlivům svého okolí a na posilování jejich charakterových vlastností. Základní a důleţitou metodou, která slouţí ke splnění všech těchto cílů a úkolů je HRA a dodrţování herních pravidel. Osvojením základů herních technik a taktických postupů, zvyšujeme u ţáků nejen pohybové schopnosti, ale také podporujeme jejich prostorovou orientaci, schopnost správného a rychlého rozhodování i schopnost pohotově reagovat. Neustále věnujeme patřičnou pozornost bezpečnosti při výuce Tv, průběţně opakujeme bezpečnostní pravidla, upozorňujeme na moţnosti úrazů, snaţíme se vštípit pocit zodpovědnosti za své chování a svoji bezpečnost, pocit sounáleţitosti a ohleduplnosti ke svým spoluţákům. Později přistupuje důraz na větší samostatnost a odpovědnost ţáků v jednání, rozhodování a činnostech souvisejících se zdravím. Tělesná výchova je předmět, kde je nutný diferencovaný přístup k ţákům podle jejich momentální tělesné zdatnosti. Zde musíme citlivě hodnotit kaţdého ţáka, vzhledem k jeho individuálním moţnostem a předpokladům pro zvládnutí různých pohybových aktivit. V hodinách Tv se nezaměříme jen na rozvoj a zdokonalování pohybových schopností, ale také vštěpujeme důleţité hygienické zásady s tím spojené. Pohybové činnosti by měly prolínat a doplňovat i další oblasti výchovy, měly by se objevovat i v dalších předmětech jako např. vhodné rozcvičky, pohybové hry, taneční prvky. Správně řízená výuka tělesné výchovy vyţaduje, aby učitel: -

kladl na ţáky tělovýchovné poţadavky, které jsou přiměřené jejich tělesné a pohybové vyspělosti dbal rozdílu mezi chlapci a děvčaty volil program s ohledem na roční období a materiálně technické vybavení školy dbal bezpečnosti ţáků a vedl ţáky k nacvičování vhodné a správné dopomoci a záchrany při cvičení účelně zaměstnával co nejvíce ţáků vhodnými bezpečnými úkoly ke cvičení ve druţstvech

Hlavní organizační formou vyučovacího procesu je vyučovací hodina tělesné výchovy. Vyučovací hodiny tělesné výchovy se vzhledem k situaci ZŠ (tělocvična není v areálu ZŠ, je třeba docházet) spojují do „dvouhodinovky“. K výuce se vyuţívá nedaleký sportovní areál (tělocvična, hala, hřiště) a zároveň vhodná místa v okolí ZŠ.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 214

B) Výchovně vzdělávací cíle -

-

-

rozvoj pohybových schopností a dovedností ţáků rozvoj smyslu pro účelný a krásný pohyb získat návyky správného drţení těla, nacvičovat základní cviky k získání těchto návyků vést ţáky k vědomému zvládnutí pohybu, zařazovat cviky na koordinaci pohybů zvyšovat pohybový rozsah a obratnost ţáků upevňovat charakterové vlastnosti ţáků, rozvíjet sociální vztahy získávat pocit nutnosti pravidelného cvičení jako součásti správného ţivotního stylu vštípit dětem radostný pocit z pohybu pochopit důleţitost organizace a spolupráce hlavně formou her (dodrţování pravidel, umět se podřídit kolektivu, spolupracovat…) neustále seznamovat ţáky s důleţitostí dodrţování bezpečnostních zásad (při hrách v tělocvičně, na hřišti, při cvičeních s náčiním nebo na nářadí…) umět slyšet, vnímat a reagovat na povely učitele (nejen na píšťalku, ale i na jiné podněty – slovní , gestikulační …) naučit ţáky připravit se na sportovní výkony – zvolit vhodnou obuv, vhodné oblečení (sepnout vlasy, odloţit hodinky a jiné cennosti …) posilovat tělesnou kondici a duševní pohodu dětí správně zvolenými aktivitami, vhodnými a přiměřenými tomuto věku z hlediska správné organizace a bezpečnosti je vhodné zvládnout s dětmi základy pořadových cvičení (nástupy, povely: pozor,pohov…) vyuţívat různá kondiční cvičení k rozvoji a zvýšení pohybových schopností ţáků – to je zvyšovat obratnost, vytrvalost, rychlost, pohyblivost (za pomocí různého načiní, vyuţití různých druhů nářadí, přeskoky, odrazy, překonávání překáţek, různé druhy běhů…) vnímat důleţitost průpravných cvičení (rozcviček), jako prostředku pro zlepšení a odstranění nedostatků, které vznikají z jednostranného zatíţení páteře či ze špatného způsobu ţivota, nedostatku sportovních aktivit seznamovat ţáky s důleţitostí správného rozcvičení, vyuţívat veškeré kompenzační prostředky (protahovací, uvolňovací cvičení , strečink, …) učit ţáky cítit, vnímat hudbu a umět ji vyjadřovat pohybem, snaţit se rozvíjet rytmické cítění, začleňovat taneční prvky (lidové písničky) rozvíjet dovednosti ţáka zvládnutím základů atletické abecedy (běhy, skoky, hody ...) zvládat průpravná cvičení pro míčové hry, správně zvládat techniky házení, chytání, přihrávání seznamovat ţáky s nácvikem jednoduchých základů miniher vkládat dle moţností cvičení v různém prostředí, seznamovat ţáky s pohybem na hřišti, ve volné přírodě, v lese dle moţnosti zařadit zimní sportování (bobování, sáňkování, lyţování, bruslení) vštípit základy plaveckých dovedností nesoustředit se jen na hodiny Tv, ale začleňovat do vyučování další pohybové aktivity – vycházky, pohybové chvilky, cviky ve třídě na správné drţení těla)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 215

C) Očekávané výstupy ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ Očekávané výstupy ţák – aktivně vstupuje do organizace svého pohybového reţimu, některé pohybové činnosti zařazuje pravidelně a s konkrétním účelem – usiluje o zlepšení své tělesné zdatnosti; z nabídky zvolí vhodný rozvojový program – samostatně se připraví před pohybovou činností a ukončí ji ve shodě s hlavní činností -zatěţovanými svaly – odmítá drogy a jiné škodliviny jako neslučitelné se zdravím a sportem; upraví pohybovou aktivitu vzhledem k údajům o znečištění ovzduší – uplatňuje vhodné a bezpečné chování i v méně známém prostředí sportovišť, přírody, silničního provozu; předvídá moţná nebezpečí úrazu a přizpůsobí jim svou činnost

ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ÚROVEŇ POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ Očekávané výstupy ţák – zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti a tvořivě je aplikuje ve hře, soutěţi, při rekreačních činnostech – posoudí provedení osvojované pohybové činnosti, označí zjevné nedostatky a jejich moţné příčiny

ČINNOSTI PODPORUJÍCÍ POHYBOVÉ UČENÍ Očekávané výstupy ţák – uţívá osvojované názvosloví na úrovni cvičence, rozhodčího, diváka, čtenáře novin a časopisů, uţivatele internetu – naplňuje ve školních podmínkách základní olympijské myšlenky - čestné soupeření, pomoc handicapovaným, respekt k opačnému pohlavní, ochranu přírody při sportu – dohodne se na spolupráci i jednoduché taktice vedoucí k úspěchu druţstva a dodrţuje ji – rozlišuje a uplatňuje práva a povinnosti vyplývající z role hráče, rozhodčího, diváka, organizátora – sleduje určené prvky pohybové činnosti a výkony, eviduje je a vyhodnotí – zorganizuje samostatně i v týmu jednoduché turnaje, závody, turistické akce; spolurozhoduje osvojované hry a soutěţe – zpracuje naměřená data a informace o pohybových aktivitách a podílí se na jejich prezentaci

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 216

D) Obsah učiva 6. ročník Obsah učiva je v jednotlivých ročnících podobný, navazuje se na jiţ naučené poznatky z dřívějšího období, stoupají ale nároky a náročnost provedených cviků. Pořadová cvičení

-

základní postoje – pozor, pohov základní povely: nástup, pozor, pohov, vpravo v bok, vlevo v bok, vyrovnat, rozchod nástup na značky, do řady, do druţstev, do kruhu, rozpočítávání do skupin, čelem vzad, pochodem vchod, zastavit stát chůze do rytmu ( na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích zdravý ţivotní styl, odmítání škodlivin, drog

Průpravná, kondiční, koordinační a relaxační cvičení -

vlastní vedení rozcvičky dle individuálních dovedností ţáka cvičení v sedu roznoţmo cvičení v lehu na boku hodnocení provedených cviků svých i spoluţáků uţití základního osvojeného tělocvičného názvosloví cvičení dle jednoduchých nákresů a karet správné drţení těla při práci v sedě, vestoje, při zvedání břemen podstata únavy, jednostranné zátěţe a svalové nerovnováhy

Drobné hry -

-

úpolové hry  přetahy, přetlaky  pády postoj dodrţování pravidel her, hra fair play respekt k opačnému pohlaví zohlednění svých individuálních schopností vytváření různých variant osvojených pohybových her organizace drobných pohybových činností a soutěţí dle individuální věkové úrovně Lehká atletika

-

-

běh  rychlý běh 60 metrů  štafetový běh hod  kriketovým míčkem horním obloukem skok

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 217

 

do výšky snoţmo i střiţmo s dopadem na měkkou podloţku do dálky

Sportovní gymnastika - akrobacie  stoj na rukách a na hlavě s dopomocí  most s dopomocí  kotoul vzad ze stoje spatného a rozkročného - tyč  šplh s přírazem dle individuálních předpokladů ţáka - koza  náskok do kleku, do sporu dřepmo  přeskok roznoţkou našíř s dopomocí - kruhy  visy, houpání, seskoky - hrazda  náskok do vzporu  seskok, sešin Sportovní hry -

průpravné hry k přehazované, kopané seznámení s pravidly nácvik herních činností přehazovaní, fotbal  základy herních systémů  herní kombinace  herní činnosti jednotlivců  utkání

7. ročník Pořadová cvičení -

základní postoje – pozor, pohov základní povely: nástup, pozor, pohov, vpravo v bok, vlevo v bok, vyrovnat, rozchod nástup na značky, do řady, do druţstev, do kruhu, rozpočítávání do skupin, čelem vzad, pochodem vchod, zastavit stát chůze do rytmu ( na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích zdravý ţivotní styl, odmítání škodlivin, drog

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 218

Průpravná, kondiční, koordinační a relaxační cvičení - vlastní vedení a utváření rozcvičky dle individuálních dovedností ţáka - cvičení v sedu roznoţmo - cvičení v lehu na boku - hodnocení provedených cviků svých i spoluţáků - uţití základního osvojeného tělocvičného názvosloví - cvičení dle jednoduchých nákresů a karet - schopnost ţáka zařadit vhodné korektivní cvičení při jednostranné zátěţi - správné drţení těla při práci v sedě, vestoje, při zvedání břemen - podstata únavy, jednostranné zátěţe a svalové nerovnováhy Drobné hry - úpolové hry  přetahy, přetlaky  pády - postoj - pálkovačky - dodrţování pravidel her, hra fair play - respekt k opačnému pohlaví - zohlednění svých individuálních schopností - vytváření různých variant osvojených pohybových her - organizace drobných pohybových činností a soutěţí dle individuální věkové úrovně

Lehká atletika - běh  rychlý běh 60 metrů  vytrvalostní běh 800 m(D), 1500 m(CH)  štafetový běh - hod  kriketovým míčkem horním obloukem  granátem horním obloukem (chlapci) - skok  do výšky snoţmo i střiţmo s dopadem na měkkou podloţku  do dálky

Sportovní gymnastika - akrobacie  stoj na rukách a na hlavě s dopomocí  most s dopomocí  kotoul vzad ze stoje spatného a rozkročného  kotoul letmo - tyč  šplh s přírazem i bez přírazu dle individuálních předpokladů ţáka - koza

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 219

-

 náskok do kleku, do sporu dřepmo  přeskok skrčkou našíř s dopomocí  přeskok roznoţkou našíř s dopomocí kruhy  visy, houpání, seskoky hrazda  náskok do vzporu  seskok, sešin

Sportovní hry - průpravné hry k házené, přehazované, florbalu, kopané, basketbalu a volejbalu - seznámení s pravidly - nácvik herních činností - házená, přehazovaní, florbal, fotbal, basketbal, volejbal:  základy herních systémů  herní kombinace  herní činnosti jednotlivců  utkání Lyžování Tento tématický celek je zařazován zpravidla do 7. ročníku. -

teoretická příprava základní pojmy výstroj orientace, značky mazání lyţí v případě vhodných klimatických podmínek i praktická příprava na svahu

8. ročník Pořadová cvičení

-

základní postoje – pozor, pohov základní povely: nástup, pozor, pohov, vpravo v bok, vlevo v bok, vyrovnat, rozchod nástup na značky, do řady, do druţstev, do kruhu, rozpočítávání do skupin, čelem vzad, pochodem vchod, zastavit stát chůze do rytmu ( na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích zdravý ţivotní styl, odmítání škodlivin, drog

Rytmická gymnastika a tanec - pohyb v třídobém taktu, třídobý takt v písni (Pásla ovečky) - střídání poskočného kroku a cvalu stranou - nácvik lidových tanců – polka, sousedská a mazurka - technika pohybů

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 220

-

aerobní a jiné formy cvičení

Průpravná, kondiční, koordinační a relaxační cvičení - vlastní vedení a utváření rozcvičky dle individuálních dovedností ţáka - cvičení v sedu roznoţmo - cvičení v lehu na boku - hodnocení provedených cviků svých i spoluţáků - uţití základního osvojeného tělocvičného názvosloví - cvičení dle jednoduchých nákresů a karet - schopnost ţáka zařadit vhodné korektivní cvičení při jednostranné zátěţi - správné drţení těla při práci v sedě, vestoje, při zvedání břemen - podstata únavy, jednostranné zátěţe a svalové nerovnováhy Drobné hry - úpolové hry  přetahy, přetlaky  pády - postoj - pálkovačky - dodrţování pravidel her, hra fair play - respekt k opačnému pohlaví - zohlednění svých individuálních schopností - vytváření různých variant osvojených pohybových her - organizace drobných pohybových činností a soutěţí dle individuální věkové úrovně

Lehká atletika - běh  rychlý běh 60 metrů  vytrvalostní běh 800 m(D), 1500 m(CH)  štafetový běh - hod  kriketovým míčkem horním obloukem  granátem horním obloukem (chlapci)  vrh koulí - skok  do výšky snoţmo i střiţmo s dopadem na měkkou podloţku  do dálky

Sportovní gymnastika - akrobacie  stoj na rukách a na hlavě s dopomocí  most s dopomocí  kotoul vzad ze stoje spatného a rozkročného  kotoul letmo ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 221

-

-

tyč  šplh s přírazem i bez přírazu dle individuálních předpokladů ţáka lano  šplh s pomocí smyčky koza  náskok do kleku, do sporu dřepmo  přeskok skrčkou našíř s dopomocí  přeskok roznoţkou našíř s dopomocí kruhy  visy, houpání, seskoky hrazda  náskok do vzporu  seskok, sešin  přešvih, visy, toče, kotouly, výmyk

Sportovní hry - průpravné hry k házené, přehazované, florbalu, kopané, basketbalu a volejbalu - seznámení s pravidly - nácvik herních činností - házená, přehazovaní, florbal, fotbal, basketbal, volejbal:  základy herních systémů  herní kombinace  herní činnosti jednotlivců  utkání Turistika a pobyt v přírodě - rozvoj přirozených fyzických dovedností ( lezení, běhání….) - práce s mapou, kompasem a buzolou v terénu - topografické pojmy - drobné tábornické hry (kroket, gorotky, ringo,….) - chůze v terénu do 25 km

9. ročník Pořadová cvičení - základní postoje – pozor, pohov - základní povely: nástup, pozor, pohov, vpravo v bok, vlevo v bok, vyrovnat, rozchod - nástup na značky, do řady, do druţstev, do kruhu, rozpočítávání do skupin, čelem vzad, pochodem vchod, zastavit stát - chůze do rytmu ( na počítání), chůze s písní do pochodu v zástupu i ve dvojicích - zdravý ţivotní styl, odmítání škodlivin, drog Rytmická gymnastika a tanec - pohyb v třídobém taktu, třídobý takt v písni (Pásla ovečky) ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 222

-

střídání poskočného kroku a cvalu stranou nácvik lidových tanců – polka, sousedská a mazurka technika pohybů aerobní a jiné formy cvičení

Průpravná, kondiční, koordinační a relaxační cvičení - vlastní vedení a utváření rozcvičky dle individuálních dovedností ţáka - cvičení v sedu roznoţmo - cvičení v lehu na boku - hodnocení provedených cviků svých i spoluţáků - uţití základního osvojeného tělocvičného názvosloví - cvičení dle jednoduchých nákresů a karet - schopnost ţáka zařadit vhodné korektivní cvičení při jednostranné zátěţi - správné drţení těla při práci v sedě, vestoje, při zvedání břemen - podstata únavy, jednostranné zátěţe a svalové nerovnováhy Drobné hry - úpolové hry  přetahy, přetlaky  pády - postoj - pálkovačky - dodrţování pravidel her, hra fair play - respekt k opačnému pohlaví - zohlednění svých individuálních schopností - vytváření různých variant osvojených pohybových her - organizace drobných pohybových činností a soutěţí dle individuální věkové úrovně

Lehká atletika - běh  rychlý běh 60 metrů  vytrvalostní běh 800 m(D), 1500 m(CH)  štafetový běh - hod  kriketovým míčkem horním obloukem  granátem horním obloukem  vrh koulí - skok  do výšky snoţmo i střiţmo s dopadem na měkkou podloţku  do dálky Sportovní gymnastika - akrobacie  stoj na rukách a na hlavě s dopomocí

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 223

-

-

 přemet stranou  most s dopomocí  kotoul vzad ze stoje spatného a rozkročného  kotoul letmo tyč  šplh s přírazem i bez přírazu dle individuálních předpokladů ţáka lano  šplh s pouţitím smyčky, moţno i bez koza  náskok do kleku, do sporu dřepmo  přeskok skrčkou našíř s dopomocí  přeskok roznoţkou našíř s dopomocí kruhy  visy, houpání, seskoky hrazda  náskok do vzporu  seskok, sešin  přešvih, visy, toče, kotouly, výmyk

Sportovní hry - průpravné hry k házené, přehazované, florbalu, kopané, basketbalu a volejbalu - seznámení s pravidly - nácvik herních činností - házená, přehazovaní, florbal, fotbal, basketbal, volejbal:  základy herních systémů  herní kombinace  herní činnosti jednotlivců  utkání Turistika a pobyt v přírodě - rozvoj přirozených fyzických dovedností ( lezení, běhání….) - práce s mapou, kompasem a buzolou v terénu - topografické pojmy - drobné tábornické hry (kroket, gorotky, ringo,….) - chůze v terénu do 25 km

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 224

Zdravotní tělesná výchova A) Charakteristika výuky: Doplňující obor vzdělávací oblasti Zdravotní tělesná výchova je určen ţákům III. (příp. II.) zdravotní skupiny. Jeho zařazení vychází ze situace v moderní společnosti, která v mnohém ţivot usnadňuje, ale paradoxně tím vyvolává uţ v dětském věku četná zdravotní oslabení, která je nutné napravovat a korigovat (z nedostatku intenzivního a vhodně zaměřeného pohybu, z dlouhodobého setrvávání ve statických polohách, z nadměrného příjmu potravy v nevhodné skladbě, z nekvalitního ovzduší, z četných stresových situací, nepříznivých sociálních vztahů atd.). Základní vzdělávání tak reaguje na výzkumy lékařů a jejich závěry, ţe zdravotně oslabené dítě potřebuje větší mnoţství spontánních i cíleně zaměřených pohybových aktivit neţ dítě zdravé. Tento obor vede konkrétní ţáky k poznání charakteru jejich zdravotního oslabení i míry a rozsahu omezení některých činností. Současně předkládá konkrétní způsoby ovlivňování zdravotních oslabení (speciální cvičení, všestranně zaměřené pohybové činnosti, relaxační techniky atd.) a jejich zařazování do denního reţimu ţáků. .

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

-

pohybové činnosti v návaznosti na obsah TV 2. stupni s přihlédnutím ke konkrétnímu druhu a stupni oslabení prevence a korekce oslabení denní reţim z pohledu zdravotního oslabení,soustředění na cvičení, vědomá kontrola cvičení, nevhodná cvičení a činnosti získat návyky správného drţení těla, nacvičovat základní cviky k získání těchto návyků upevňovat charakterové vlastnosti ţáků, rozvíjet sociální vztahy získávat pocit nutnosti pravidelného cvičení jako součásti správného ţivotního stylu vštípit dětem radostný pocit z pohybu umět slyšet, vnímat a reagovat na povely učitele (nejen na píšťalku, ale i na jiné podněty – slovní , gestikulační …) vnímat důleţitost průpravných cvičení (rozcviček), jako prostředku pro zlepšení a odstranění nedostatků, které vznikají z jednostranného zatíţení páteře či ze špatného způsobu ţivota, nedostatku sportovních aktivit seznamovat ţáky s důleţitostí správného rozcvičení, vyuţívat veškeré kompenzační prostředky (protahovací, uvolňovací cvičení , strečink, …)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 225

C) Očekávané výstupy VŠESTRANNÉ ROZVÍJEJÍCÍ POHYBOVÉ ČINNOSTI Očekávané výstupy ţák  uplatňuje odpovídající vytrvalost a cílevědomost při korekci zdravotních oslabení  zařazuje pravidelně a samostatně do svého pohybového reţimu speciální vyrovnávací cvičení související s vlastním oslabením, usiluje o jejich optimální provedení  aktivně se vyhýbá činnostem, které jsou kontraindikací zdravotního oslabení

ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ

Očekávané výstupy ţák  ověří jednoduchými testy úroveň zdravotně orientované zdatnosti a svalové nerovnováhy  vybere z nabídky, samostatně sestaví a pouţije vhodné kondiční programy či soubory cviků pro udrţení či rozvoj úrovně zdravotně orientované zdatnosti  vybere z nabídky, popřípadě samostatně sestaví a pouţije vhodné soubory vyrovnávacích cvičení zaměřených na kompenzaci jednostranného zatíţení, na prevenci a korekci svalové nerovnováhy  vyuţívá vhodné soubory cvičení pro tělesnou a duševní relaxaci  připraví organismus na pohybovou činnost s ohledem na následné převaţující pohybové zatíţení  organizuje svůj pohybový reţim a vyuţívá v souladu s pohybovými předpoklady, zájmy a zdravotními potřebami vhodné a dostupné pohybové aktivity  uplatňuje účelné a bezpečné chování i v neznámém prostředí  poskytne první pomoc při sportovních či jiných úrazech i v nestandardních podmínkách

D) Obsah učiva 6. ročník -

zdravotně orientovaná zdatnost a její sloţky; kondiční testy svalová nerovnováha; testy svalové nerovnováhy zdravotně zaměřená cvičení organismus a pohybová zátěţ individuální pohybový reţim hygiena pohybových činností a cvičebního prostředí

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 226

-

-

-

-

rizikové faktory ovlivňující bezpečnost pohybových činností; zásady jednání a chování v různém prostředí; úprava pohybových činností podle aktuálních podmínek (moţných rizik) závaţná poranění a ţivot ohroţující stavy; improvizovaná první pomoc pohybové dovednosti a pohybový výkon pohybové odlišnosti a handicapy – věkové, pohlavní, výkonnostní průpravná, kondiční, koordinační, tvořivá, estetická a jinak zaměřená cvičení pohybové hry různého zaměření gymnastika – akrobacie; přeskoky a cvičení na nářadí [výběr činností podle vybavení školy]; cvičení s náčiním kondiční a estetické formy cvičení s hudbou a rytmickým doprovodem [určeno především děvčatům – alespoň dvě formy cvičení podle podmínek a zájmu ţákyň, případně ţáků] úpoly – sebeobrana; základy dţudó; aikidó; karatedó atletika – běh na dráze a v terénu, překáţkový běh, štafetový běh, skok do výšky nebo do dálky [podle materiálního vybavení školy je moţné volit oba druhy skoků nebo jen jeden], hody a vrhy sportovní hry – herní systémy, herní kombinace a herní činnosti jednotlivce v podmínkách utkání turistika a pobyt v přírodě – příprava turistické akce a pobytu v přírodě; orientace v méně přehledné krajině, orientační běh, příprava a likvidace tábořiště plavání – zdokonalovací výcvik: plavecký styl, skoky do vody, branné plavání, dopomoc unavenému plavci, záchrana tonoucího lyţování – běţecké, sjezdové, snowboarding [jednotlivé formy lyţování jsou zařazovány v rozsahu podle materiálních podmínek, sněhových podmínek a zájmu ţáků] další moderní a netradiční pohybové činnosti vzájemná komunikace a spolupráce při pohybových činnostech sportovní výzbroj a výstroj – účelnost, funkčnost, bezpečnost, finanční dostupnost a kvalita pohybové činnostní, sportovní a turistické akce – organizace, propagace, vyhodnocení, dokumentace pravidla osvojovaných pohybových činností sportovní role měřitelné a hodnotitelné údaje související s tělesnou výchovou a sportem olympismus v současném světě: jednání fair play – spolupráce ve sportu a pomoc soupeři, pomoc pohybově znevýhodněným, sport pro kaţdého, sport a ochrana přírody, odmítání podpůrných látek neslučitelných s etikou sportu úspěchy našeho sportu na pozadí nejdůleţitějších historických sportovních událostí

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 227

VZDĚLÁVACÍ OBLAST: ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Vzdělávací oblast je realizována v 6. aţ 9. ročníku prostřednictvím několika vyučovacích předmětů:

-

příprava pokrmů, který je určen všem ţákům 8. ročníku s dotací 1 hodiny týdně provoz a údrţba domácnosti, který je určen zvlášť chlapcům a zvlášť dívkám 9. ročníku s dotací 1 hodiny týdně člověk a volba povolání, který je určen všem ţákům 8. a 9. ročníku s dotací 1 hodiny týdně

Příprava pokrmů A) Charakteristika výuky: Předmět Příprava pokrmů je určen všem ţákům 8. ročníku. Obsah učiva bude realizován v odborné učebně jednu hodinu týdně, ţáci budou pracovat ve skupině max. 15 ţáků. Jde především o seznámení se se základními pojmy z oblasti stravování, o zvládnutí přípravy jednodušších pokrmů, o pochopení důleţitosti dodrţování zásad zdravé výţivy. Ţáci budou vedeni především k tomu, ţe práce je důleţitou součástí jejich ţivota, ţe je třeba, aby v praxi uplatnili své schopnosti a dovednosti. Během výuky se budou ţáci seznamovat s nejdůleţitějšími poznatky v oblasti stravování, stolování a první pomoci při úrazu při přípravě pokrmů.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

uplatňovat vytrvalost a soustavnost při plnění zadaných úkolů uplatňovat tvořivost a vlastní nápady při pracovní činnosti vynakládat potřebné úsilí k dosaţení zadaného cíle vést k dovednosti pracovat v týmu vést k potřebné sebedůvěře, k novým postojům a hodnotám ve vztahu k práci člověka, k technice a k ţivotnímu prostředí vést k pochopení důleţitosti seberealizace v pracovním procesu seznámit se se základním kuchyňským inventářem, umět ho pouţívat v dané situaci chápat nutnost dodrţování pořádku a čistoty na pracovišti umět poskytnout první pomoc při úrazech způsobených v kuchyni

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 228

C) Očekávané výstupy: PŘÍPRAVA POKRMŮ Očekávané výstupy ţák  pouţívá základní kuchyňský inventář a bezpečně obsluhuje základní spotřebiče  připraví jednoduché pokrmy v souladu se zásadami zdravé výţivy  dodrţuje základní principy stolování, společenského chování a obsluhy u stolu ve společnosti  dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazech v kuchyni  pochopí význam dodrţování zásad zdravé výţivy

D) Obsah učiva: 8. ročník Základní tématické okruhy: -

zásady zdravé výţivy kuchyně (cvičné pracoviště) – základní vybavení, udrţování čistoty a pořádku, bezpečnost a hygiena provozu potraviny – výběr, nákup, skladování, skupiny potravin jídelníček - zásady při sestavování jídelníčku, věkové zvláštnosti, rozdíly podle povolání, pohlaví, zdravotního stavu příprava pokrmů - úprava za studena, základní způsoby tepelné úpravy, základní postupy při přípravě jednodušších pokrmů stolování – úprava stolu, jednoduché prostírání, obsluha a chování u stolu, slavnostní stolování v rodině a na veřejnosti, raut, ozdobné prvky na stole alternativní způsoby stravování – vegetariánská , veganská, makrobiotická kuchyně krajové zvláštnosti, národní pokrmy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 229

Provoz a údržba domácnosti A) Charakteristika výuky: Předmět Provoz a údržba domácnosti je určen všem ţákům 9. ročníku. Obsah učiva bude realizován v odborné učebně 1 hodinu týdně, učivo je rozděleno zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívky. Jde především o seznámení se se základními pojmy z oblasti provozu domácnosti, o zvládnutí jednoduchých domácích prací, o pochopení důleţitosti udrţovat pořádek v domácnosti, o orientaci v odborných textech z této oblasti, především v návodech k jednotlivým přístrojům. Ţáci budou seznamováni vhodnou formou s tím, co je v běţném ţivotě rodiny důleţité a jak zvládnout všechny práce spojené s vedením domácnosti, jak se liší ţivot rodiny s dítětem a bez něj. Ţáci se seznámí se základními informacemi o těhotenství a následné péči o dítě v jednotlivých věkových údobích.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

vést ţáky k pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce vést ţáky k osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí vést ţáky k organizaci a plánování práce vést k pouţívání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běţném ţivotě vést k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosaţení kvalitního výsledku vést k dovednosti pracovat v týmu, řešit problémové úkoly orientovat se v různých oborech lidské činnosti, v návodech k různým přístrojům seznámit se s reálnými podmínkami v jednotlivých provozech naučit se zacházet s předměty běţné denní potřeby, hlavně v oblasti elektrotechniky orientovat se v jednoduchých opravách v domácnosti zvládnout běţné domácí práce seznámit se s problematikou těhotenství a péče o dítě během jeho vývoje před i po narození

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 230

C) Očekávané výstupy: PROVOZ A ÚDRŢBA DOMÁCNOSTI Očekávané výstupy ţák  řeší jednoduché technické úkoly  organizuje a plánuje svoji pracovní činnost  uţívá technickou dokumentaci  dodrţuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při práci s přístroji; poskytne první pomoc při úrazu Ţák  orientuje se podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu  provádí montáţ, demontáţ a údrţbu jednoduchých předmětů a zařízení v domácnosti ţák  provádí jednoduché operace platebního styku a domácího účetnictví  ovládá jednoduché pracovní postupy při základních činnostech v domácnosti a orientuje se v návodech k obsluze běţných domácích spotřebičů  správně zachází s pomůckami, nástroji, nářadím a zařízením včetně údrţby provádí drobnou domácí údrţbu  dodrţuje základní hygienická a bezpečnostní pravidla a předpisy a poskytne první pomoc při úrazu, včetně úrazu elektrickým proudem

 orientuje se v problematice antikoncepce, plánovaného těhotenství a porodu  seznámí se se základními problémy péče o dítě, s charakteristikou jednotlivých věkových údobí

D) Obsah učiva: 9. ročník Základní tématické okruhy: chlapci -

finance, provoz a údržba domácnosti – rozpočet, příjmy, výdaje, platby, úspory; údrţba oděvů a textilií, úklid domácnosti – postupy, prostředky, odpady v domácnosti a jejich třídění

-

spotřebiče v domácnosti bezpečnost a hygiena provozu

základní vybavení, udrţování čistoty

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 231

a pořádku,

-

elektrotechnika v domácnosti – elektrická instalace, spotřebiče, elektronika, sdělovací technika, funkce, ovládání a uţití, ochrana a údrţba, nebezpečí úrazu elektrickým proudem a první pomoc

-

technické písmo a jednoduchý technický výkres – druhy písma, nácvik písma, zobrazení tělesa v pozici nárys, bokorys a půdorys, druhy čar, kótování a popis výkresu

-

exkurze ve výrobních provozech – návštěva podniků Novia – textilní výroba, Euro Topoz – strojírenská výroba, Upright – barvení textilu a přízí, Novia Fashion – textilní výroba

dívky -

partnerství – výběr partnera, zralost partnerů, plánování budoucnosti, funkce v rodině

-

antikoncepce – druhy, důsledky nechráněného pohl. styku, ochrana ţivota

-

těhotenství – plánování otěhotnění, průběh těhotenství, ţivotospráva těhotných

-

porod a šestinedělí – příprava k porodu, průběh porodu, zvláštnosti šestinedělí

-

péče o novorozence – zásady, praktické ukázky

-

péče o dítě – vývoj dítěte, zvláštnosti jednotlivých věkových skupin, stravování dětí různého věku

-

předškolní dítě

-

dětské nemoci – prevence, očkování, péče o nemocné dítě

-

daná problematika v praxi – návštěvy, exkurze, besedy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 232

Člověk a volba povolání A) Charakteristika výuky: Vyučovací předmět Člověk a volba povolání je důleţitou součástí výuky ţáků, kteří se připravují na volbu povolání a další vzdělávání. Obsah učiva bude realizován v kmenové třídě jednu hodinu týdně, bude určen chlapcům i dívkám 8. a 9. ročníku. Jde především o účinnou motivaci chtít pracovat, o orientaci ve světě práce, o uvědomění si vlastních moţností dalšího vzdělávání a nutnosti celoţivotního vzdělávání.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

-

vést k vytváření pozitivního vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce uplatňovat vytrvalost a soustavnost při plnění zadaných úkolů uplatňovat tvořivost a vlastní nápady při pracovní činnosti vynakládat potřebné úsilí k dosaţení zadaného cíle vést k dovednosti pracovat v týmu vést k potřebné sebedůvěře, k novým postojům a hodnotám ve vztahu k práci člověka, k technice a k ţivotnímu prostředí vést k pochopení důleţitosti seberealizace v pracovním procesu chápat práci a pracovní činnosti jako příleţitost k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení vést k orientaci v různých oborech lidské činnosti, k osvojení poznatků a dovedností významných pro moţnost uplatnění, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další profesní orientaci vést k sebepoznání vlastních schopností a moţností důleţitých pro výběr povolání seznámit se s nabídkou jednotlivých středních škol posoudit své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání prezentovat svou osobu v modelových situacích při vstupu na trh práce

C) Očekávané výstupy: ČLOVĚK A VOLBA POVOLÁNÍ Očekávané výstupy ţák  orientuje se v pracovních činnostech vybraných profesí  posoudí své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání a profesní přípravy  vyuţije profesní informace a poradenské sluţby pro výběr vhodného vzdělávání  prokáţe v modelových situacích schopnost prezentace své osoby při vstupu na trh práce

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 233

ţák  objasní, jak můţe realističtější poznání a hodnocení vlastní osobnosti a potenciálu pozitivně ovlivnit jeho rozhodování, vztahy s druhými lidmi i kvalitu ţivota  posoudí vliv osobních vlastností na dosahování individuálních i společných cílů, objasní význam vůle při dosahování cílů a překonávání překáţek  rozpoznává projevy záporných charakterových vlastností u sebe i u druhých lidí, kriticky hodnotí a vhodně koriguje své chování a jednání  popíše, jak lze usměrňovat a kultivovat charakterové a volní vlastnosti, rozvíjet osobní přednosti, překonávat osobní nedostatky a pěstovat zdravou sebedůvěru

D) Obsah učiva: 8. ročník Základní tématické okruhy: -

volba profesní orientace tělesný a zdravotní stav, osobní vlastnosti a schopnosti, vlivy na volbu profesní orientace informační základna pro volbu povolání, práce s profesními informacemi a vyuţívání poradenských sluţeb

-

sebepoznání – povahové rysy, charakter, temperament, schopnosti, dovednosti, zájmy a vlastnosti potřebné k výkonu zvoleného povolání

-

rozhodování – akční plánování, kritéria při rozhodování

-

sebehodnocení – poznání vlastních potřeb, hodnot, zdravá sebedůvěra

-

mozaika povolání – znaky jednotlivých profesí, moţnost uplatnění na trhu práce

9. ročník Základní tématické okruhy: -

profesní a osobní cíle – profil mé osobnosti, ţivotní priority, moje vzory

-

trh práce - povolání lidí, druhy pracovišť, pracovních prostředků, pracovních objektů, charakter a druhy pracovních činností; poţadavky kvalifikační, zdravotní a osobnostní; rovnost příleţitostí na trhu práce

-

volba profesní orientace - základní principy sebepoznávání: osobní zájmy a cíle, tělesný a zdravotní stav, osobní vlastnosti a schopnosti, sebehodnocení, vlivy na volbu profesní orientace informační základna pro volbu povolání, práce s profesními informacemi a vyuţívání poradenských sluţeb

-

možnosti vzdělávání - náplň učebních a studijních oborů, přijímací řízení, informace a poradenské sluţby

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 234

-

zaměstnání - pracovní příleţitosti v obci (regionu), způsoby hledání zaměstnání, psaní ţivotopisu, pohovor u zaměstnavatele, problémy nezaměstnanosti, úřady práce práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů

-

podnikání - druhy a struktura organizací, nejčastější formy podnikání, drobné a soukromé podnikání

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 235

VOLITELNÉ PŘEDMĚTY 2. cizí jazyk Charakteristika vzdělávací oblasti (3. období) Cizí jazyk přispívá k chápání a objevování skutečností, které přesahují oblast zkušeností zprostředkovaných mateřským jazykem. Poskytují ţivý jazykový základ a předpoklady pro komunikaci ţáků v rámci integrované Evropy a světa. Osvojování cizích jazyků pomáhá sniţovat jazykové bariéry a přispívá tak ke zvýšení mobility jednotlivců jak v jejich osobním ţivotě, tak v dalším studiu a v budoucím pracovním uplatnění. Umoţňují poznávat odlišnosti ve způsobu ţivota lidí jiných zemí i jejich odlišné kulturní tradice. Prohlubuje vědomí závaţnosti vzájemného mezinárodního porozumění a tolerance a vytváří podmínky pro spolupráci škol na mezinárodních projektech.

A) Charakteristika výuky: Vyučovací předmět má časovou dotaci jednu hodinu týdně. Výuka probíhá většinou ve třídách nebo jazykových učebnách. Důraz je kladen na komunikační schopnosti ţáků, čemuţ je podřízena i veškerá výuka gramatiky. Při výuce je třeba pracovat s vhodnými učebnicemi a pomůckami zpracovanými přiměřeně k věku dítěte. Ve výuce kombinujeme různé formy výuky, např. frontální vyučování, skupinové vyučování,… Do výuky jsme zařadili průřezové téma „Multikulturní výchova“, kde jsme zvolili jako styčný tematický okruh „multikulturalita“. Výuka ve 3. období je zaloţena rovněţ na elementárních formách povzbuzujících k co nejhojnější konverzaci (hry se slovy, jednoduché písně, říkadla, vyuţití gest, míčových her apod.). Snaţíme se, aby ţák porozuměl vyslechnutému sdělení, uměl ho opakovat, aby uměl pouţít naučená slova v jednoduchém spojení, aby dovedl základní slova a jednoduché věty přečíst a slova i zapsat, popřípadě k nim nakreslit obrázek. Výuka seznamuje ţáky s reáliemi zemí, které tímto jazykem hovoří. Znalost cizího jazyka vede ţáky k pochopení jiných cizojazyčných kultur, prohlubuje v nich toleranci k nim a je nedílnou součástí komunikace mezi nimi. Výuka jazyka vychází z jeho praktického pouţití. Výklad pravidel gramatiky je omezen na nezbytně nutné minimum potřebné k tvorbě jednoduchých vět. Slovní zásoba je volena především z okruhu zájmů dětí tohoto věku. Slova jsou vázána do vzájemných souvislostí. Upevňování, procvičování a vyuţití slovní zásoby v jednoduchých větách spojujeme vţdy s činnostmi s konkrétním předmětem, obrázkem – s tzv. názorem, a to v kaţdé hodině. Není ţádoucí přílišné zapisování a opisování textu, četba kratičkých zábavných textů i comicsů můţe velmi dobře poslouţit jako prostředek k zapamatování psané podoby jazyka či osvěţení jednotlivých výrazů. Vyuţíváme video a audio nahrávek, říkanek a písniček, z nichţ některé se ţáci učí zpaměti. To je základem k tomu, aby se cizímu jazyku učil kaţdý ţák s chutí a věřil, ţe bude mít úspěch.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

motivovat ţáky k zájmu o cizí jazyk, učit se vnímat a napodobovat melodii a rytmus cizího jazyka poznávat a prakticky pouţívat základní pravidla výslovnosti ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 236

-

činnostní formou naučit ţáky základní slovní zásobu z jim blízkých oblasti (činnosti s obrázky nebo předměty) činnostní formou výuky naučit ţáky jednoduchá základní pravidla gramatiky a základní zdvořilostní fráze základní fráze a obraty procvičovat s pomocí CD a manuálních činností s pomocí obrázků nebo předmětů vytvářet a obměňovat první krátké rozhovory rozumět jednoduchým pokynům v cizím jazyce a reagovat na ně vést ţáky k získání schopnosti číst s porozuměním přiměřené jednoduché texty v cizím jazyce získávat první poznatky o zemích, kde se mluví daným cizím jazykem postupně začít chápat význam znalosti cizího jazyka pro ţivot aktivní účastí ţáka na výuce cizího jazyka ho vést ke schopnosti jednoduše komunikovat s vyuţitím prvních poznaných slov a frází

Při vyučování cizímu jazyku ve třetím období vyučujeme: - komunikační dovednosti (schopnost jednoduše se domluvit v cizím jazyce) - slovní zásobu, porozumění řeči mluvené - dramatickou výchovu - základní poznatky o zemích, kde se mluví daným cizím jazykem

C) Očekávané výstupy – 3. období: RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy -3. období ţák - vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby - rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně reaguje - rozlišuje grafickou a mluvenou podobu slova - pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob s dostatkem času pro porozumění - pouţívá abecední slovník učebnice - rozumí známým slovům a jednoduchým větám se vztahem k osvojovaným tématům - rozumí obsahu a smyslu jednoduchých autentických materiálů (časopisy, obrazové a poslechové materiály) a vyuţívá je při své práci - čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty obsahující známou slovní zásobu - vyhledá v jednoduchém textu potřebnou informaci a vytvoří odpověď na otázku - pouţívá dvojjazyčný slovník PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy -3. období ţák - sestaví gramaticky a formálně správně jednoduché písemné sdělení, krátký text a odpověď na sdělení; vyplní své základní údaje do formulářů - reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtíţného textu a jednoduché konverzace - obměňuje krátké texty se zachováním smyslu textu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 237

INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy - 3. období žák - aktivně se zapojí do jednoduché konverzace, pozdraví a rozloučí se s dospělým i kamarádem, poskytne poţadovanou informaci

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících (povinně volitelný předmět – 2. cizí jazyk)

Anglický jazyk 7.ročník První rok je hlavně přípravným obdobím pro výuku dovedností, pro jazykovou úroveň A1. Hlavním cílem je ukázat dětem principy anglického jazyka a tím jim umoţnit jazyk pouţívat. - seznamujeme děti s anglickými hláskami na základě názvů barev, přemětů a čísel - nacvičujeme správnou výslovnost a čtení celých vět na krátkých příbězích - učíme děti mluvit ve vzorových větách, jejichţ smysl je dán dramatizací, činností s předměty nebo s obrázky - naučíme děti rozumět jednoduchým větám a pokynům ve třídě - radost z uměleckého proţitku s pouţitím anglického jazyka poskytneme nácvikem velmi jednoduchých básniček a říkadel (ţáci je mohou obměňovat s vyuţitím osvojené slovní zásoby) - postupně nacvičujeme čtení fonetického přepisu angličtiny - postupně probíráme a opakujeme tvary jednotného a mnoţného čísla podstatných jmen, zájmena osobní – podměty, shodu podmětu s přísudkem, závazný slovosled anglické věty: podmět, přísudek, předmět Výuka gramatiky probíhá současně s vytvářením jednoduchých vět, kde se potřebné výrazy a spoje procvičují. Ţáci se naučí větám rozumět, číst je a opakovat. Protoţe jim rozumějí a znají některá slovíčka, mohou je obměňovat. Ptají se jeden druhého, odpovídají na spoluţákovy otázky. tímto způsobem probíhá výuka gramatiky s pomocí činností v průběhu celého roku. -

odlišné hlásky – jejich fonetický přepis pro čtení výslovnosti v učebnici (ve slovníku), například ve slovech: black, white, a dog, the dog, three odlišná výslovnost hlásek, které známe z češtiny, například ve slovech: red, a kitten, a teddy, znělost koncových hlásek: a pig, I have, is odlišný pravopis – náhled do problematiky, která bude uceleně vyučována v dalších ročnících, v tomto ročníku pouze:  němé e: have  odlišné psaní hlásek: grey, fish, a chicken  dvojí čtení samohlásek: zavřená (otevřená) slabika: a cat / a cake atd.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 238

-

-

-

-

 ustálený pravopis: green, leaf  slova souzvučná (homonyma): two / too ... člen jako součást podstatného jména:  podstatná jména bez členu  nácvik pouţití členu na skutečnosti proţívané ţákem spolu s učitelem ve třídě podstatná jména – mnoţné číslo pravidelných podst. jmen: the toys, the cats osobní zájmena:  kvůli obtíţnosti vyučujeme pořadí: 1. osoba: I, we 2. osoba: you 3. osoba: it, they, he (Mr. Black), she některá zájmena přivlastňovací: my, your spojení přídavného + podstatného jména: a little dog, a big house spojení zájmena přivlastňovacího + podstatného jména: my teddy, my doll spojení číslovky základní + podstatného jména: one cat, two cats základní slovesa – přítomný čas prostý  časování základních probíraných sloves: I work, you work...  časování nepravidelného slovesa „to be“ (kladné i záporné věty, tvoření otázky: I am, You are not. Is he?  časování nepravidelného slovesa „to have“ – kladné věty  ustálená spojení s modálním slovesem „can“ – kladné věty a otázky: I can write (umím). Can I have... ? (mohu)  ustálené slovní spojení se slovesem „like“: I like cats. základní slovesa – přítomný čas průběhový (jen kladné věty) základní předloţky: in, on, under věty oznamovací – větné vzory: I have a cat. This is a cat. It is on the table. There is a book. … věty rozkazovací – a) pokyny: Give me a pen! Help me! Write! Draw! Open your book! Shut your book! Sit down! Stand up! Come in!... b) návrhy: Let´s go to the cinema. věty tázací – obrácený slovosled: She is. – Is she? Spelling

8.ročník Náplní výuky je především čtení a opakování základních dovedností z předchozího ročníku. Předkládáme dětem význam slov a začínáme vyţadovat základní komunikaci. Snaţíme se, aby ţák porozuměl vyslechnutému sdělení, uměl ho opakovat, aby uměl pouţít naučená slova v jednoduchém spojení, aby dovedl základní slova a jednoduché věty přečíst a slova i zapsat, popřípadě k nim nakreslit obrázek.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 239

Mluvnické učivo: - výslovnost samohlásek – typová slova (Jim, Chuck, Jack, Ed …) - slovesa: is, has - skupiny slov ve spojení se členem (člen + přídavné jm. + podstatné jm.), nebo se zájmenem (zájmeno + přídavné jm. + podstatné jm.) - koncovky –s u podstatných jmen (mnoţné číslo, přivlastňování) - nácvik orientace – pokyny - jednoduché obraty pro přání a dopisy (přání k Vánocům, narozeninám, dopis Jeţíškovi) - předloţky: for, from, with, on, under, at, in - rod, časování (klíčová jsou zájmena) - přivlastňovací zájmena (nahrazují člen!) – my, your - číslovky a základní početní operace - vazba s „there“ - gerundium – průběhový čas - sloveso „can“ - abeceda, hláskování Konverzační dovednosti: - ve městě - v obchodě - Vánoce, dárky - barvy, věci ve škole - zvířata, ZOO - Velikonoce - věci kolem nás (můj dům, můj byt) - v táboře - lidi kolem nás (rodina, kamarádi)

9.ročník Opakujeme a rozvíjíme slovní zásobu a znovu učíme a rozvíjíme mluvnici. Důraz klademe na rozvoj slovní zásoby, která děti zajímá. Mluvnické učivo: - člen a mnoţné číslo podstatných jmen: I have a … I have two … - přivlastňování: It is Ann’s. - překlad spojení s předloţkami: for Ann - pokyny - časování slovesa pomocí zájmen: I, you, he… - časování slovesa být - hláskování

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 240

Konverzační dovednosti: - čísla a jejich pouţití (čas, míry, ceny) - barvy, další přídavná jména - jídlo, nápoje, pokyny s nimi spojené - zvířata - školní a mimoškolní činnosti - nejběţnější věci kolem nás

Německý jazyk 7 . ročník -

seznámení s cizím jazykem, zařadíme průřezové téma: Multikulturní výchova (tematický okruh multikulturalita) seznámení s hlavními rozdíly mezi českým a německým pravopisem (seznámení s odlišnými písmeny ß, ä, ö, ű) procvičování psaní v němčině hodně pouţívaného písmena „w“ odlišná fonetika pozdravy vzájemné představování jednoduché rozkazy orientace v oblastech – základní sl. zásoba například v tématech:           

pozdravy přestavování poděkování rodina barvy ţivot v lese číslovky zvířata potraviny jednoduché činnosti moje tělo

Celková výuka a osvojování základních pojmů k jednotlivým tématům bude probíhat za pomocí vyhledávání, určování, pojmenovávání věcí, obrázků,… pomocí didaktických her, říkanek, písniček.

8. ročník -

upevnění hlavních rozdílů mezi českým a německým pravopisem (seznámení s odlišnými písmeny ß, ä, ö, ű) upevňování odlišné fonetiky w- otázky ( wer, wo, was, wie, warum,…) časování pravidelných sloves v čase jednotném i mnoţném časování sloves „haben“ a „sein“ vyjadřování záporu v německé větě (nicht) členy určité a neurčité

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 241

-

-

antonyma orientace v prostoru vpravo / vlevo základní číslovky hodiny – určování času 1. a 4. pád podstatných jmen v jednotném čísle rozkazovací způsob 2. osoby čísla jednotného i mnoţného rozšiřování slovní zásoby formou psaných a mluvených textů obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním jednoduchých textů, jednoduché náslechy ( z příslušných prac. sešitů), nácvik psaní odlišných písmen, vzájemné kladení otázek a odpovědí, sestavování jednoduchých vět oznamovacích i tázacích seznámení se slovníkem

9. ročník -

přivlastňovací zájmena v 1. a 4. pádě modální sloveso „können, möchten“, věty s a bez modálních sloves neustálé procvičování časování pravidelných sloves úvod do problematiky časování nepravidelných sloves v přítomném čase úvod do předloţkových vazeb ( hlavně 3.pád) osobní zájmena ve 3. pádu zdvořilostní oslovení, rozdíl ihr/Sie rozšiřování číslovek v návaznosti na čas čas – wann, wie spät ist es dny v týdnu formou výjezdových skupin vybraných ţáků zařadíme průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, tématický okruh Jsme Evropané adresa pouţívání předloţek: im, am, um rozšiřování slovní zásoby formou psaných a mluvených textů obohacování znalostí pomocí : čtení s porozuměním jednoduchých textů, jednoduché náslechy ( z příslušných prac. sešitů), nácvik psaní odlišných písmen, vzájemné kladení otázek a odpovědí, sestavování jednoduchých vět oznamovacích i tázacích

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 242

Konverzace v cizím jazyce A) Charakteristika výuky: Vyučovací předmět jako volitelný má časovou dotaci jednu hodinu týdně v 7. a 8. ročníku. V 9. ročníku má časovou dotaci jako volitelný předmět 2 hodiny týdně. Vyučovací předmět je určen pro skupinu „středně pokročilí“. Výuka probíhá většinou ve třídách nebo jazykových učebnách. Důraz je kladen na komunikační schopnosti ţáků. Konverzace v cizím jazyce umoţňuje ţákům dokonalejší osvojení jiţ studovaného cizího jazyka, a to zejména při poslechu s porozuměním a při samostatném ústním vyjadřováním. Ţáci mají získat větší samostatnost a jistotu v uţívání jiţ známého jazykového materiálu v tematicky širších a obsahově náročnějších projevech. Při rozvíjení poslechu je kladen důraz především na zdokonalování schopnosti porozumět projevu rodilého mluvčího proneseného v přirozeném tempu a s přirozenou intonací. Současně se ţáci pravidelně cvičí v odhadování neznámého slovního materiálu. Při rozvíjení ústního vyjadřování se zdokonaluje dovednost dorozumět se v běţných kaţdodenních situacích. Současně se cvičí schopnost vyjadřovat myšlenky jednoduchou formou za pomoci známého jazykového materiálu. V rámci poslechu i ústního vyjadřování se věnuje pozornost nácviku prvků tlumočení v rozsahu probraných jazykových prostředků. V návaznosti na povinnou výuku a poznatky z ostatních předmětů ţáci získávají další informace z oblasti reálií příslušných jazykových oblastí, průběţně se uplatňují výchovné sloţky cizojazyčného vyučování. Ve výuce se uplatňují prostředky aktivující činnost ţáků – hry, dramatizace, recitace, zpěv, párové a skupinové formy práce, problémové úkoly.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

na základě získaných informací z jazykových hodin dále motivovat ţáky k zájmu o cizí jazyk, napodobovat melodii a rytmus cizího jazyka učit ţáky komunikovat prostřednictvím běţných úloh, které vyţadují jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běţných skutečnostech jazykové vzdělávání na tomto stupni vede ţáka k:  zvládnutí běţných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace  získávání informací o ţivotě, zvycích a tradicích cizí země, a tím ţáky vést k toleranci mezi národy  získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama  postupně začít chápat význam znalosti cizího jazyka pro ţivot  aktivní účastí ţáka na výuce cizího jazyka, vést ho ke schopnosti komunikovat  hledání a pouţívání vhodných slovních obratů  jazykové orientaci v běţných, kaţdodenních situacích

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 243

C) Očekávané výstupy : RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy žák – čte nahlas plynule a foneticky správně texty přiměřeného rozsahu – rozumí obsahu jednoduchých textů z rozmanitých zdrojů (tiskoviny, internet,…) a obsahu autentických materiálů s vyuţitím vizuální opory, v textech vyhledá známé výrazy, fráze a odpovědi na otázky – porozumí jednoduchému a zřetelně vyslovovanému náslechu – odvodí pravděpodobný význam nových slov z kontextu textu – pouţívá dvojjazyčný slovník, vyhledá informaci nebo význam slova ve vhodném výkladovém slovníku a softwarových překladačů PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy žák – sestaví jednoduché (ústní i písemné) sdělení týkající se situací souvisejících s běţným ţivotem a v návaznosti na probírané tematické celky – ústně správně tvoří a obměňuje jednoduché věty a krátké texty – stručně reprodukuje obsah přiměřeně obtíţného textu, promluvy i konverzace – vyţádá jednoduchou informaci INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI Očekávané výstupy žák – jednoduchým způsobem se domluví v běţných kaţdodenních situacích

D) obsahy učiva Jednotlivé tematické celky jsou přizpůsobeny úrovni výuky v příslušném ročníku. Anglický jazyk 7. ročník Tematické celky: - Rodina - Škola - Hobby - Rozhovor - Orientace ve městě - Čas (hodiny, kalendář, roční období) - Nakupování - Příroda – v rámci projektového týdne - Zdravý ţivotní styl - v rámci projektového týdne 8. ročník Tematické celky jsou rozšířeny o získanou slovní zásobu v hodinách jazyků: - Rodina - Škola, výběr povolání

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 244

-

-

Zeměpisná a historická fakta o USA a Velké Británii Hobby Rozhovor Orientace ve městě Státní svátky  Nakupování  Příroda – v rámci projektového týdne  Zdravý ţivotní styl - v rámci projektového týdne Kombinace všech témat, souvislejší komunikace

9. ročník V tomto ročníku je kladen důraz na rozlišení přítomného a minulého času a tematické celky jsou probírány i v čase minulém (hlavně prázdniny, povolání, ţivotopis). Tematické celky: - Země a jazyky - Zvyky a kuchyně – v ČR i v anglicky mluvících zemích - Státní svátky - Denní program - Popis a charakteristika osoby - Nakupování - Záliby - Kombinace všech témat, souvislejší komunikace - Příroda – v rámci projektového týdne - Zdravý ţivotní styl - v rámci projektového týdne - Frazeologická spojení a idiomy Německý jazyk 7. ročník Tematické celky: - Rodina - Škola - Hobby - Rozhovor - Orientace ve městě - Vánoce a Velikonoce - Nakupování - Příroda – v rámci projektového týdne - Zdravý ţivotní styl - v rámci projektového týdne 8. ročník Tematické celky jsou rozšířeny o získanou slovní zásobu v hodinách jazyků: - Rodina - Škola - Hobby ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 245

-

Rozhovor Orientace ve městě Vánoce a Velikonoce Nakupování Příroda – v rámci projektového týdne Zdravý ţivotní styl - v rámci projektového týdne Kombinace všech témat, souvislejší komunikace

9. ročník V tomto ročníku je kladen důraz na rozlišení přítomného a minulého času a tematické celky jsou probírány i v čase minulém (hlavně prázdniny, povolání, ţivotopis). Tematické celky: - Země a jazyky - Česká republika - Německy mluvící země - Zvyky a kuchyně – v ČR i v německy mluvících zemích - Německy mluvící země - Vánoce a Velikonoce - Kombinace všech témat, souvislejší komunikace - Příroda – v rámci projektového týdne - Zdravý ţivotní styl - v rámci projektového týdne - Frazeologická spojení a idiomy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 246

Sborový zpěv A) Charakteristika výuky Sbor je skupina zpěváků určená k provádění jedno- nebo vícehlasé vokální hudby. Podle obsazení se dělí sbory na muţský, ţenský, smíšený a dětský. Právě dětský sborový zpěv má v naší škole dlouholetou tradici. Volitelný předmět sborový zpěv navazuje na hudební výchovu a dovednosti a návyky zde získané dále rozvíjí a uplatňuje ve sborové práci. Pěvecké a folklorní festivaly pořádané v našem městě jsou výbornou příleţitostí k obohacování dětí o nové hudebně kulturní záţitky a téţ poskytují ţákům naší školy moţnost uplatnit dovednosti získané v rámci předmětu sborový zpěv. Volitelný předmět sborový zpěv je dotován jednou vyučovací hodinou týdně.

B) Výchovně vzdělávací cíle Úkolem pěvecké výchovy ve sboru je systematické budování zásad pěvecké techniky, obsahující soustavu pěveckých dovedností a návyků se zřetelem na specifiku pěveckého projevu kolektivu. Výchova sborového zpěváka se při zkouškách pěveckého kolektivu zaměřuje na tři základní oblasti: - rozvíjení pěvecko-technických dovedností (správné drţení těla, výslovnost - artikulace, pěvecké dýchání, správné posazení hlasu - v rezonanci, práce s hlasem apod.) - intonační schopnosti (čisté intonování, zpěv a capella, zpěv ve vícehlasu, čtení z not apod.) - rytmické cítění ( schopnost přesné deklamace rytmu skladby, zvládnutí i náročnějších rytmických vazeb apod.) Během výuky se zpěvák seznamuje a interpretuje skladby autorů převáţné váţné, ale také populární hudby. Sborový zpěv je výukou kolektivní. Děti se učí spolupráci a zodpovědnosti vůči skupině, jejíţ jsou součástí.

C) Očekávané výstupy ţák – vyuţívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách – uplatňuje získané pěvecké dovednosti a návyky při zpěvu i při mluvním projevu v běţném ţivotě; zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase, dokáţe ocenit kvalitní vokální projev druhého – reprodukuje na základě svých individuálních hudebních schopností a dovedností různé motivy, témata i části skladeb, vytváří a volí jednoduché doprovody, provádí jednoduché hudební improvizace – orientuje se v zápise písní a skladeb různých stylů a ţánrů, tyto písně či skladby na základě individuálních schopností a získaných dovedností svým způsobem realizuje – orientuje se v proudu znějící hudby, vnímá uţité hudebně výrazové prostředky a charakteristické sémantické prvky, chápe jejich význam v hudbě a na základě toho přistupuje k hudebnímu dílu jako k logicky utvářenému celku – orientuje se ve sborovém zpěvu, svůj individuální projev přizpůsobuje jednotnému výrazu sboru

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 247

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících 6. ročník -

základy pěvecké techniky intonace v rámci sekundových postupů jednohlasé lidové a umělé písně, kánony zpěv dvojhlasých písní v jednoduché úpravě

7. ročník -

utvrzení základních pěveckých návyků intonace pomocí opěrných písní jednohlasé písně v náročnější úpravě spirituály písně v cizích jazycích

8. ročník -

propojení hlasových rejstříků upevňování intonačních dovedností populární hudba muzikálová tvorba

9. ročník -

rozvoj správné pěvecké techniky intonace v moll orientace v jednotlivých hudebních obdobích

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 248

Dramatická výchova

A) Charakteristika výuky: Volitelný předmět dramatická výchova je zaměřen na podporování ţáků v oblasti osobnostního a sociálního rozvoje, coţ je zároveň i jeho cílem. Hlavní metodou dramatické výchovy je hra, která je zde prostředkem k sebevyjádření, zároveň slouţí k poznávání rozvoje a uvědomění si sebe sama. Prostřednictvím her, cvičení (včetně hraní v roli) a improvizace, se ţáci učí ţít ve společnosti s ostatními lidmi, vycházet s nimi, tolerovat se navzájem, komunikovat, navazovat kontakty, spolupracovat (socializační aspekt). Nezastupitelnou roli má zaţitá zkušenost, proţitek. Dále je osobnost ţáků podporována v rozvoji tvořivosti, představivosti, obrazotvornosti, fantazie, paměti, schopnosti soustředit se atd. Ţáci mají rovněţ dostatečný prostor k seznámení s dramatickým uměním, k proniknutí do dané oblasti a orientaci v ní tak, aby získané poznatky a dovednosti mohli následně i prakticky vyuţívat a rozvíjet přiměřeně svému věku a schopnostem. Dramatická výchova a její metody je prospěšná svým ţákům také pro své relaxační účinky. Volitelný předmět dramatická výchova je dotován na druhém stupni 1 vyučovací hodinou týdně.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

-

schopnost objevovat, vytvářet a spolupracovat na námětech a tématech dramatických situací; umění vystavět na základě improvizovaného jednání příběh, rozpoznat jeho strukturu a dát mu jevištní tvar; práce na postavě (charakter, figura, typ); základy jevištního pohybu a jevištní mluvy; základy dramaturgie, scénografie a práce se scénickou hudbou hledání vlastního autorského tématu, práce s textem a zpětnou vazbou publika (opakované čtení na veřejnosti a následné inscenační a dramaturgické úpravy textu), základy dramatického přednesu, proces vzniku a realizace autorského jevištního tvaru

C) Očekávané výstupy: ţák – uplatňuje kultivovaný mluvený a pohybový projev, dodrţuje základy hlasové hygieny a správného drţení těla – propojuje somatické dovednosti při verbálním a neverbálním vyjádření, na příkladech doloţí souvislosti mezi proţitkem a jednáním u sebe i druhých – rozvíjí, variuje a opakuje herní situace (samostatně, s partnerem, ve skupině), přijímá herní pravidla a tvořivě je rozvíjí – prozkoumává témata z více úhlů pohledu a pojmenovává hlavní téma a konflikt; uvědomuje si analogie mezi fiktivní situací a realitou – přistupuje k dramatické a inscenační tvorbě jako ke společnému tvůrčímu procesu, ve kterém přijímá a plní své úkoly, přijímá zodpovědnost za společnou tvorbu a prezentaci jejího

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 249

–

výsledku rozpozná ve vlastní dramatické práci i v dramatickém díle základní prvky dramatu; pozná základní divadelní druhy a dramatické ţánry a jejich hlavní znaky; kriticky hodnotí dramatická díla i současnou mediální tvorbu

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: 6. ročník Podporování rozvoje ţáků v těchto oblastech: Mluva, řeč - dýchání, práce s hlasem, technika - kultura mluveného projevu, artikulace Pohybové dovednosti - technika pohybu a jeho kultura - rytmické cítění Sociální učení - vnímání světa, podporování rozvoje pěti hlavních smyslů - řešení situací a problémů, sociální drama - kontakt, komunikace (verbální, neverbální) - spolupráce ve skupině, tolerance, empatie Herní dovednosti - hraní v roli, herecké etudy, cvičení s rekvizitou - pantomimické hry, dramatizace - improvizace Seznamování s dramatickým uměním - práce s literárním textem - orientace v základních stavebních prvcích dramatu

7. ročník Podporování rozvoje ţáků v těchto oblastech: Mluva, řeč - dýchání, práce s hlasem, technika - kultura mluveného projevu, artikulace Pohybové dovednosti - technika pohybu a jeho kultura - rytmické cítění

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 250

Sociální učení - vnímání světa, podporování rozvoje pěti hlavních smyslů - řešení situací a problémů, sociální drama - kontakt, komunikace (verbální, neverbální) - spolupráce ve skupině, tolerance, empatie Herní dovednosti - hraní v roli, herecké etudy, cvičení s rekvizitou - pantomimické hry, dramatizace - improvizace Seznamování s dramatickým uměním - práce s literárním textem - orientace v základních dramatických ţánrech

8. ročník Podporování rozvoje ţáků v těchto oblastech: Mluva, řeč - dýchání, práce s hlasem, technika - kultura mluveného projevu, artikulace Pohybové dovednosti - technika pohybu a jeho kultura - rytmické cítění Sociální učení - vnímání světa, podporování rozvoje pěti hlavních smyslů - řešení situací a problémů, sociální drama - kontakt, komunikace (verbální, neverbální) - spolupráce ve skupině, tolerance, empatie Herní dovednosti - hraní v roli, herecké etudy, cvičení s rekvizitou - pantomimické hry, dramatizace - improvizace Seznamování s dramatickým uměním - práce s literárním textem - orientace v základních divadelních druzích - pokus o vlastní literárně-dramatickou tvorbu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 251

9. ročník Podporování rozvoje ţáků v těchto oblastech: Mluva, řeč - dýchání, práce s hlasem, technika - kultura mluveného projevu, artikulace Pohybové dovednosti - technika pohybu a jeho kultura - rytmické cítění Sociální učení - vnímání světa, podporování rozvoje pěti hlavních smyslů - řešení situací a problémů, sociální drama - kontakt, komunikace (verbální, neverbální) - spolupráce ve skupině, tolerance, empatie - asertivní chování a jednání Herní dovednosti - hraní v roli, herecké etudy, cvičení s rekvizitou - pantomimické hry, dramatizace - improvizace Seznamování s dramatickým uměním - práce s literárním textem - orientace v současném dramatickém umění a médiích - pokus o vlastní literárně-dramatickou tvorbu Obsah učiva v jednotlivých ročnících na sebe navazuje, cyklicky se rozvíjí podle schopností ţáků ve skupinách.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 252

Výtvarné činnosti A) Charakteristika výuky Výtvarné činnosti jsou volitelným předmětem v 6. aţ 9. ročníku a jsou dotovány 1 hodinou týdně. Učivo vychází z učiva vyučovacího předmětu Výtvarná výchova kaţdého ročníku.Zaměřuje se především na tvorbu a realizaci organizačně a technicky náročnějších prací, které je obtíţné realizovat ve vyučovacích hodinách Výtvarné výchovy. Součástí jsou práce v rámci výtvarných soutěţí, výzdoba školy a propagace školních akcí.

B) Výchovně vzdělávací cíle: Výchovně vzdělávací cíle, charakter výuky a výstupy jsou v souladu se vzdělávací oblastí Umění a kultura. Učivo je zaměřeno na hlubší poznání a technické osvojení si široké škály výtvarných technik a postupů, pouţití alternativních materiálů a schopnosti vyuţít je v konkrétních zadáních.

C) Očekávané výstupy ţák – – – – – – – –

vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření a jejich vztahů; uplatňuje je pro vyjádření vlastních zkušeností, vjemů, představ a poznatků; variuje různé vlastnosti prvků a jejich vztahů pro získání osobitých výsledků uţívá vizuálně obrazná vyjádření k zaznamenání vizuálních zkušeností, zkušeností získaných ostatními smysly a k zaznamenání podnětů z představ a fantazie uţívá prostředky pro zachycení jevů a procesů v proměnách a vztazích; k tvorbě uţívá některé metody uplatňované v současném výtvarném umění a digitálních médiích - počítačová grafika, fotografie, video, animace vybírá, kombinuje a vytváří prostředky pro vlastní osobité vyjádření; porovnává a hodnotí jeho účinky s účinky jiţ existujících i běţně uţívaných vizuálně obrazných vyjádření rozliší působení vizuálně obrazného vyjádření v rovině smyslového účinku, v rovině subjektivního účinku a v rovině sociálně utvářeného i symbolického obsahu interpretuje umělecká vizuálně obrazná vyjádření současnosti i minulosti; vychází při tom ze svých znalostí historických souvislostí i z osobních zkušeností a proţitků porovnává na konkrétních příkladech různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření; vysvětluje své postoje k nim s vědomím osobní, společenské a kulturní podmíněnosti svých hodnotových soudů ověřuje komunikační účinky vybraných, upravených či samostatně vytvořených vizuálně obrazných vyjádření v sociálních vztazích; nalézá vhodnou formu pro jejich prezentaci

D) Obsah učiva v jednotlivých ročnících Učivo 6. a 7. ročníku obsahuje: - Prohloubení znalostí základních výtvarných technik- kresby a malby v náročnějších realizacích - Grafické techniky s vyuţitím k reprezentaci školy ( PF, Vánoční přání, EX libris apod.) - Práce v materiálu- keramická hlína, přírodniny, textil

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 253

-

Návrhy a realizace výzdoby školy (práce s dlouhodobým rozvrţením) Organizace a propagace výstav a dalších akcí školy

Učivo 7. a 8. ročníku. - náročnější práce s objekty a prostředím, podloţené teoretickými znalostmi - Vyuţití techniky, základy fotografie, počítačové grafiky, animace - Prezentace školy po výtvarné stránce( školní časopis, plakáty, poutače, pozvánky apod.) - Vlastní projekty ţáků

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 254

Cvičení z matematiky

A) Charakteristika výuky: Cvičení z matematiky se vyučuje jako volitelný předmět v 7. aţ 9. ročníku a je dotován jednou hodinou týdně. Učivo koresponduje s učivem vyučovacího předmětu matematika daného ročníku. Je zaměřeno především na procvičování a prohlubování učiva s vyuţitím mezipředmětových vztahů, na řešení úloh z pythagoriád a matematických olympiád, v 9. ročníku téţ na přípravu ke studiu na střední škole.

B) Výchovně vzdělávací cíle: Výchovně vzdělávací cíle, charakter výuky a výstupy jsou v souladu se vzdělávací oblastí Matematika a její aplikace. Učivo je zaměřeno na uţití matematiky v reálných situacích, osvojení si matematických pojmů a postupů, rozvoj abstraktního a logického myšlení. Ţáci mají moţnost seznámit se s dalšími metodami řešení úloh, uplatnit a rozvíjet své schopnosti a dovednosti při jejich řešení.

C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: Učivo 7. ročníku obsahuje: -

náročnější příklady na početní operace se zlomky, celými a desetinnými čísly, slovní úlohy z běţného ţivota s vyuţitím zlomků

-

sloţitější úsudkové úlohy na procenta a promile, obvody a obsahy čtyřúhelníků, povrch a objem hranolu konstrukční úlohy s vyuţitím vlastností trojúhelníků a čtyřúhelníků, zápisy postupů konstrukce úlohy z pythagoriád a matematických olympiád

-

Učivo 8. a 9. ročníku obsahuje: -

sloţitější početní operace s mocninami a mnohočleny lomené výrazy slovní úlohy řešené pomocí rovnic a jejich soustav

-

odvozování vzorečků, vyjádření dané veličiny ze vzorce zajímavé úlohy ze statistiky a finanční matematiky náročnější aplikační úlohy a výpočty povrchu a objemu těles (válec, kuţel, jehlan, koule) vyuţití funkcí konstrukční úlohy s vyuţitím mnoţin bodů, rozbory a zápisy postupů konstrukce úlohy z matematických olympiád ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 255

Cvičení z českého jazyka A) ) Charakteristika výuky: Cíle výuky českého jazyka jsou naplňovány: - literární výchovou - výukou jazyka a jazykové komunikace Komunikační dovednosti ţáků jsou vytvářeny nejen ve všech sloţkách českého jazyka, ale ve všech vyučovacích předmětech. Jednotlivé vyučovací předměty musí poskytovat dostatek prostoru k vyjadřování myšlenek a postřehů ţáků k tomu, co se učí a co pozorují. Slovní zásoba je rozšiřována zejména vyuţitím učiva všech vyučovacích předmětů, četby a vlastních záţitků. V tomto období je kladen důraz zejména na ústní vyjadřování ţáků. Uplatňuje se jak ústní, tak písemná forma vyjadřování. V literární výchově seznamujeme ţáky s literární tvorbou vhodnou pro daný věk dítěte včetně ilustrací. V 8. a 9. ročníku se zaměříme na vytvoření historického přehledu vývoje literatury včetně ukázek. Jazyková výchova má velký význam pro rozvoj myšlení ţáků, neboť se při ní učí jazykové a pravopisné jevy pozorovat, srovnávat, třídit i zobecňovat. Cvičení z českého jazyka slouţí k upevnění a prohloubení znalostí a praktickému procvičení.

B) Výchovně vzdělávací cíle: Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k: - rozumění spisovné řeči mluvené, čtené i psané - srozumitelnému vyjadřování vlastních myšlenek jak mluvenou tak i psanou formou - správnému čtení s porozuměním textů přiměřených délkou i obsahem - poznávání literárních děl vhodných pro daný věk včetně ilustrací - čtení odborných textů s porozuměním a vyjadřování hlavních myšlenek těchto textů - vnímání krásy a bohatosti mateřského jazyka - zvládnutí běţných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace - samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření - získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 256

C) Očekávané výstupy:

KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy ţák - odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji - rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru - rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj - dorozumívá se kultivovaně, výstiţně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci - odlišuje spisovný a nespisovný projev a vhodně uţívá spisovné jazykové prostředky vzhledem ke svému komunikačnímu záměru - v mluveném projevu připraveném i improvizovaném vhodně uţívá verbálních, nonverbálních i paralingválních prostředků řeči - zapojuje se do diskuse, řídí ji a vyuţívá zásad komunikace a pravidel dialogu - vyuţívá základy studijního čtení - vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně připraví a s oporou o text přednese referát - uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s dodrţováním pravidel mezivětného navazování - vyuţívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu a k tvořivé práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic a osobních zájmů JAZYKOVÁ VÝCHOVA Očekávané výstupy ţák - spisovně vyslovuje česká a běţně uţívaná cizí slova - rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůleţitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady tvoření českých slov, rozpoznává přenesená pojmenování, zvláště ve frazémech - samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími slovníky a příručkami - správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich pouţívá ve vhodné komunikační situaci - vyuţívá znalostí o jazykové normě při tvorbě vhodných jazykových projevů podle komunikační situace - rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě a v souvětí - v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě jednoduché i souvětí - rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich uţití

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 257

LITERÁRNÍ VÝCHOVA Očekávané výstupy ţák  uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla a vlastními slovy interpretuje smysl díla  rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora  formuluje ústně i písemně dojmy ze své četby, návštěvy divadelního nebo filmového představení a názory na umělecké dílo  tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie  rozlišuje literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloţí argumenty  rozlišuje základní literární druhy a ţánry, porovná je i jejich funkci, uvede jejich výrazné představitele  uvádí základní literární směry a jejich významné představitele v české a světové literatuře  porovnává různá ztvárnění téhoţ námětu v literárním, dramatickém i filmovém zpracování  vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích

D) Obsah učiva: Navazují, rozšiřují a prakticky procvičují problematické části učiva aktuálně probíraného v hodinách českého jazyka a literatury, zejména v oblastech: 1. Morfologie 2. Tvarosloví 3. Větná skladba 4. Vývoj literatury (9.ročník)

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 258

Člověk a domácnost A) Charakteristika výuky: Vyučovací předmět Člověk a domácnost se stane důleţitou součástí výuky ţáků, kteří jsou v 6. nebo 7. ročníku, ale plní jiţ 8. rok povinné školní docházky, nebo kteří si pro své určité znevýhodnění vyberou právě tento předmět z nabídky volitelných předmětů v 6. nebo v 7. ročníku, nebo ţáků 9. ročníku, kteří si nezvolili jako volitelný předmět druhý cizí jazyk, s dotací 1 hodiny týdně. Tento předmět bude také nabízen jako volitelný pro ţáky 9. ročníku, pokud si nezvolili druhý cizí jazyk, a bude slouţit k upevnění vědomostí a především praktických dovedností zaměřených na ţivot rodiny. Bude určen pro skupinu ţáků, popř. celou třídu. Jde především o účinnou motivaci chtít pracovat, o seznámení se s běţnými domácími pracemi, o získání pracovních návyků, o orientaci v zabezpečení chodu domácnosti. Zároveň jsou ţáci vedeni k dodrţování zásad bezpečnosti a hygieny při práci a k pochopení jejich důleţitosti. Seznámí se také s poskytováním první pomoci v případě úrazů při domácích pracích.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

vést k vytváření pozitivního vztahu k práci vést k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce osvojit si základní pracovní dovednosti a návyky z různých pracovních oblastí dokázat organizovat a plánovat si práci pouţívat vhodné nástroje, nářadí a pomůcky při práci uplatňovat vytrvalost a soustavnost při plnění zadaných úkolů uplatňovat tvořivost a vlastní nápady při pracovní činnosti vynakládat potřebné úsilí k dosaţení zadaného cíle uplatňovat zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dokázat poskytnout první pomoc v případě potřeby vést k dovednosti pracovat v týmu vést k potřebné sebedůvěře vést k pochopení důleţitosti seberealizace v pracovním procesu

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 259

C) Očekávané výstupy: ČLOVĚK A DOMÁCNOST Očekávané výstupy ţák

 provádí jednoduché práce s technickými materiály a dodrţuje technologickou kázeň  řeší jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů a nářadí  organizuje a plánuje svoji pracovní činnost  uţívá technickou dokumentaci, připraví si vlastní jednoduchý náčrt výrobku  dodrţuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při práci s nástroji a nářadím; poskytne první pomoc při úrazu  volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k pouţitému materiálu  správně zachází s pomůckami, nástroji, nářadím a zařízením  provádí drobnou domácí údrţbu a úklidové práce  orientuje se v návodech k obsluze běţných domácích spotřebičů  dodrţuje pravidla zdravé výţivy, společenského chování a správného stolování  pracuje podle slovního návodu, podle předlohy nebo jednoduchého náčrtu  orientuje se v základním vybavení kuchyně a domácnost, připraví jednoduchý pokrm  udrţuje pořádek a čistotu na svém pracovišť, dodrţuje zásady bezpečnosti při práci

D) Obsah učiva: 6. ročník – volitelný předmět Základní tématické okruhy: -

rodina – její úloha, sloţení pojem „domácnost“, členové domácnosti a jejich role chod domácnosti, denní reţim, dovolená úklidové práce tradice v rodině příprava pokrmů jednoduché opravy v domácnosti domácí lékař

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 260

7. ročník – volitelný předmět Základní tématické okruhy: -

já a moje rodina, ţivot v rodině domov a jeho zařízení, „můj dům – můj hrad“ zařízení domova, návrh ideálního bydlení domácí rozpočet návody k pouţití elektrických spotřebičů, jednoduchých přístrojů příprava pokrmů vyplňování tiskopisů, sloţenek první pomoc a ochrana při mimořádných událostech

9. ročník – volitelný předmět Základní tématické okruhy: -

rodina – její úloha, sloţení

-

pojem „domácnost“, členové domácnosti a jejich role

-

tradice v rodině

-

rodinný rozpočet

-

tiskopisy, písemnosti

-

zařízení domova

-

udrţování čistoty v domácnosti

-

domácí lékař

-

bezpečnost v ţivotě člověka

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 261

Člověk a povolání A) Charakteristika výuky: Předmět Člověk a povolání je určen ţákům 7. a 8. ročníku, kteří plní jiţ 9. rok povinné školní docházky a budou ze základní školy odcházet. Obsah učiva bude realizován v kmenové třídě jednu hodinu týdně, bude určen pro skupinu ţáků v počtu do 10 osob, bude nabízen chlapcům i dívkám. Jde především o účinnou motivaci chtít pracovat, o pochopení důleţitosti zapojit se do pracovního procesu, o poznání vlastních schopností a moţností při seberealizaci, o uplatnění svých znalostí a zkušeností. Ţáci budou vedeni především k tomu, ţe práce je důleţitou součástí jejich ţivota, ţe je třeba, aby v praxi uplatnili své schopnosti a dovednosti. Během výuky se budou ţáci seznamovat s náplní jednotlivých učebních a studijních oborů, s jednotlivými povoláními, s pracovními příleţitostmi ve svém okolí, se způsoby hledání zaměstnání, s právy a povinnostmi zaměstnanců a zaměstnavatelů, s formami podnikání.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

vést k autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa vést k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a prostředí vést k porozumění sobě samému, k poznávání svých silných a slabých stránek a svých dispozic vést k chápání práce a pracovní činnosti jako příleţitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci orientovat se v různých oborech lidské činnosti rozvíjet myšlení a sebekritické hodnocení vlastních schopností osvojit si potřebné poznatky a dovednosti důleţité pro moţnost uplatnění na trhu práce pochopit důleţitost celoţivotního vzdělávání - seznámit se s nabídkou jednotlivých středních škol - posoudit své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání - prezentovat svou osobu v modelových situacích při vstupu na trh práce

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 262

C) Očekávané výstupy: ČLOVĚK A POVOLÁNÍ Očekávané výstupy ţák

 orientuje se v pracovních činnostech vybraných profesí  posoudí své moţnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání a profesní přípravy  vyuţije profesní informace a poradenské sluţby pro výběr vhodného vzdělávání  prokáţe v modelových situacích schopnost prezentace své osoby při vstupu na trh práce

D) Obsah učiva: 7. a 8. ročník: Základní tématické okruhy: -

-

-

-

trh práce - povolání lidí, druhy pracovišť, pracovních prostředků, pracovních objektů, charakter a druhy pracovních činností; poţadavky kvalifikační, zdravotní a osobnostní; rovnost příleţitostí na trhu práce volba profesní orientace znávání: osobní zájmy a cíle, tělesný a zdravotní stav, osobní vlastnosti a schopnosti, sebehodnocení, vlivy na volbu profesními informacemi a vyuţívání poradenských sluţeb možnosti vzdělávání - náplň učebních a studijních oborů, přijímací řízení, informace a poradenské sluţby zaměstnání - pracovní příleţitosti v obci (regionu), způsoby hledání zaměstnání, psaní áva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů podnikání - druhy a struktura organizací, nejčastější formy podnikání, drobné a soukromé podnikání sebepoznání – povahové rysy, charakter, temperament, schopnosti, dovednosti, zájmy a vlastnosti potřebné k výkonu zvoleného povolání

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 263

Informatika A) Charakteristika výuky: Povinně volitelný předmět Informatika bude vyučován v 8. a 9. ročníku po jedné vyučovací hodině týdně. Učivo koresponduje s učivem vyučovacího předmětu Informatika v 6. aţ 9. ročníku. Do výuky budou zařazeni ţáci se zvýšeným zájmem o informační technologie. Výuka je realizována v učebně informatiky ve skupině maximálně 15 ţáků tak, aby ţáci dovednosti a znalosti získávali výhradně na základě individuální práce s počítačem, periferiemi i nainstalovaným softwarem. V charakteru výuky zcela převaţuje činnostní vyučování. Během výuky je ţákům umoţněno prohloubit základní úroveň informační gramotnosti získané z předmětu Informatika. Stěţejní je nejen orientace ve světě informací, ale i tvůrčí práce s informacemi a jejich vyuţití v dalším procesu vzdělávání. Získané dovednosti umoţňují ţákům aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího softwaru a informačních zdrojů ve všech vzdělávacích oblastech základního vzdělávání. Získávání informací pomocí internetu a jiných digitálních medií vhodně doplňuje standardní učební texty a pomůcky. Osvojené dovednosti v oblasti IT jsou zároveň nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní a zájmové činnosti.

B) Výchovně vzdělávací cíle: -

osvojit si vyuţívání moderních informačních a komunikačních technologií poznávat úlohu informací a informačních činností orientovat se v toku informací a dat - vznik, ukládání, přenos, zpracování, vyhledávání a praktické vyuţití posilovat schopnost formulace poţadavku v procesu získávání informací osvojit si algoritmické myšlení v interakci s počítačem porovnávat a vyhodnocovat informace z různých informačních zdrojů za účelem dosaţení maximální věrohodnosti vyhledaných informací rozvíjet praktické vyuţití výpočetní techniky, aplikačního i výukového softwaru v procesu učení, zejména ke zvýšení efektivnosti učení a k prezentaci výsledků práce dospět k pochopení funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování vybraných jevů a procesů zdůraznit respektování práv k duševnímu vlastnictví, dodrţování licenčních smluv a ujednání při vyuţívání softwaru formovat odpovědný a etický přístup k nevhodným obsahům vyskytujícím se v internetu či jiných médiích získat návyky pro šetrnou práci s výpočetní technikou

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 264

C) Očekávané výstupy VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ A KOMUNIKACE Očekávané výstupy žák  ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závaţnost a vzájemnou návaznost ZPRACOVÁNÍ A VYUŢITÍ INFORMACÍ Očekávané výstupy žák  ovládá práci s textovými a grafickými editory i tabulkovými editory a vyuţívá vhodných aplikací  uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem  pracuje s informacemi v souladu se zákony o duševním vlastnictví  pouţívá informace z různých informačních zdrojů a vyhodnocuje jednoduché vztahy mezi údaji  zpracuje a prezentuje na uţivatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální formě

D) Obsah učiva 8. ročník Microsoft Word - doplňkové funkce – iniciála, velká a malá písmena, symbol, psaní rovnic, organizační diagramy, obsah, rejstřík, hypertextový odkaz - makra – záznam, spuštění - nastavení Wordu Digitální fotografie - digitální fotoaparát - úpravy fotografií - programy pro editaci - prohlíţeče obrázků, tvorba obrázkových prezentací, Irfanview Práce se zvukem - záznam, editace, programy pro editace - internetová rádia, ripování - tvorba obalu CD Microsoft PowerPoint - tvorba pozadí - snímky - textové pole, odráţky a číslování - grafické objekty - externí prvky - nastavení efektů, animací, přechodů snímků - prezentování

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 265

9. ročník Internet - chat, volně přístupné servery - ICQ, instalace, připojení, textový rozhovor, posílání souborů - Skype – telefonování - internetové obchody - elektronické bankovnictví - rozhlasové a televizní vysílání Microsoft Excel - seřazování dat - filtry - pouţívání řady - ověření - zamknutí buněk, listu, sešitu, zaheslování - podmíněné formátování - interaktivní prvky, formuláře - nastavení Excelu Práce s videem - digitální kamera - záznam, střih, efekty - přechody, titulky - zvuk a hudba - Windows Movie Maker Tvorba web. stránek - programování HTML dokumentu - tagy, text, odstavec - seznamy - tabulky Microsoft FrontPage - tvorba www stránky - pozadí, text, odstavec - grafické objekty - videosekvence - odkazy

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 266

Seminář z přírodopisu A) Charakteristika výuky: Seminář z přírodopisu se vyučuje jako volitelný předmět v 8. aţ 9. ročníku a je dotován jednou hodinou týdně. Učivo rozšiřuje znalosti vyučovacího předmětu přírodopis daného ročníku v rovině environmentální výchovy. Je zaměřeno především na rozšíření znalostí o ochraně ţivotního prostředí, ekosystémech, chráněných územích. Prohlubuje učivo především praktickou činností, výzkumy a pozorováním.

B) Výchovně vzdělávací cíle: Výchovně vzdělávací cíle, charakter výuky a výstupy jsou v souladu s vyučovacím předmětem Přírodopis. Učivo je zaměřeno na uţití přírodopisu v reálných situacích, osvojení si přírodovědných pojmů a postupů, rozvoj vnímání ţivota kolem sebe a logického myšlení. Ţáci mají moţnost seznámit se s dalšími metodami ochrany přírody a člověka, uplatnit a rozvíjet své schopnosti a dovednosti při jejich řešení konkrétních problémů.

C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: Učivo 8. ročníku obsahuje: -

pojmy Ekologická a environmentální výchova na školách praktická cvičení - práce s mikroskopem terénní práci – pozorování rostlin a ţivočichů v jejich přirozeném prostředí poznávání práce Občanských sdruţení zabývajících se environmentální výchovou (OS Tereza, OS Sever…) vytváření a zpracovávání jednoduchých analýz ekologického stavu školy praktické zpracovávání metodik projektu „Ekoškola“

Učivo 9. ročníku obsahuje: -

ochrana ţivotního prostření v České republice práce s metodickými materiály – „Všeho s mírou“ „Ekologická stopa“ analýza ekologického stavu školy – rozpracování témat – energie, prostředí školy, odpady, voda ovzduší – vliv člověka na ovzduší – vliv ovzduší na člověka voda – terénní práce – odběry vody, zkoumání mikroskopem a pomocí kufru „Veolia“ herbář

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 267

Seminář a praktikum ze zeměpisu A) Charakteristika výuky: Seminář a praktikum ze zeměpisu se vyučuje jako volitelný předmět v 8. aţ 9. ročníku a je dotován jednou hodinou týdně. Učivo je zaměřeno na procvičování a prohlubování zeměpisného učiva se zaměřením na praktický zeměpis, vyuţívá mezipředmětové vztahy, na řešení Eurorébusu, podílí se na projektu Globe.

B) Výchovně vzdělávací cíle: Výchovně vzdělávací cíle, charakter výuky a výstupy jsou v souladu s vyučovacím předmětem Zeměpis. Učivo je zaměřeno na uţití zeměpisných znalostí v praktických situacích, osvojení si zeměpisných pojmů a postupů, rozvoj vnímání ţivota kolem sebe a logického myšlení. Ţáci mají moţnost seznámit se s dalšími zeměpisnými metodami, uplatnit a rozvíjet své schopnosti a dovednosti při jejich řešení konkrétních problémů.

C) Obsah učiva v jednotlivých ročnících: Učivo 8. ročníku obsahuje: -

Projekt GLOBE meteorologie – základy, typy oblačnosti, výpočet slunečního poledne, měření teplot

-

základy kartografie, kartografická zobrazení, druhy map, mapy podle měřítka, tvorba map (kartogram, kartodiagram) orientace na mapě (časová pásma, datová hranice, zeměpisné souřadnice, azimut, GPS) orientace v teréně řešení úkolů Eurorébusu

-

Učivo 9. ročníku obsahuje: -

Projekt GLOBE hydrologie – výběr místa, měření – průhlednosti vody, teploty vody, měření pH, odesílání údajů

-

zeměpis cestovního ruchu, podmínky cestovního ruchu, atraktivita turistických oblastí plán tuzemského výletu, plán zahraničního výletu, projekt cestovní kanceláře politický zeměpis – hlavní změny na mapě světa ve 20.století, zeměpis světových velmocí, světová migrace, mezinárodní organizace, ohniska napětí ve světě Projekt GLOBE pedologie – výběr místa, měření zrnitosti, pH, teploty půdy, určení půdního druhu a typu

-

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 268

Etická výchova Charakteristika vzdělávací oblasti Etická výchova je zaloţena na systematickém osvojování sociálních dovedností u ţáků především na základě záţitkové metody.

A) Charakteristika výuky – 3. období: Vyučovací předmět má časovou dotaci jednu hodinu týdně v kaţdém ročníku. Výuka probíhá většinou ve třídách. Kombinujeme různé formy výuky, např. frontální vyučování, činnostní vyučování, skupinové vyučování,… Do výuky jsme zařadili průřezová témata: Multikulturní výchova, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Jedná se o získání důvěry k ostatním. Dokázat se svěřit se svými problémy. Mělo by dojít ke zlepšení chování ţáků při výuce (úbytek sporů a hádek, zvýšení disciplinovanosti ţáků). Umět respektovat vzájemné odlišnosti. Naučit se vnímat příjemné proţitky strávené v kolektivu. Jde o dovednosti velmi sloţité, předpokládající aktivní přístup ze strany ţáků i učitelů. Dovednosti se soustavně a cílevědomě nacvičují. Výuka je orientována na praktické dovednosti. Dovede ţáka ke schopnosti komunikovat s vrstevníky i dospělými. Chce zaručit, aby nastupující generace měla společný jazyk – úctu a toleranci.

B) Výchovně vzdělávací cíle – 3. období: -

vytvořit výchovné společenství přiměřeně vybízet ţáky k prosociálnímu chování umoţnit ţákům navazovat a rozvíjet uspokojivé vztahy vést ţáky k rozpoznání problému a k jeho aktivnímu řešení rozvinout u ţáků správné formy komunikace vést ţáky k pochopení výhod spolupráce vést ţáky k toleranci, vstřícnosti a pochopení potřeb a postojů druhých rozvinout u ţáků schopnost pozorovat, experimentovat a výsledky kriticky posuzovat a vyhodnotit závěry pro vyuţití v budoucnosti umoţnit ţákům kriticky hodnotit výsledky svého učení vést ţáky k naslouchání promluvám druhých lidí, k snaze jim porozumět a vhodně na ně reagovat umoţnit ţákům utvořit si pozitivní představu o sobě samém

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 269

C) Očekávané výstupy – 3. období: OČEKÁVANÉ VÝSTUPY žák – – – – – – – – – – – –

uplatňuje vhodné způsoby chování a komunikace v různých ţivotních situacích zhodnotí a na příkladech doloţí význam vzájemné solidarity mezi lidmi, vyjadřuje své moţnosti, jak můţe v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi posoudí a na příkladech doloţí přínos spolupráce lidí při řešení lidí konkrétních úkolů kriticky přistupuje k mediálním informacím objasní potřebu tolerance ve společnosti respektuje kulturní zvláštnosti a odlišné názory zaujímá tolerantní postoje k menšinám ovlivňuje pozitivně vztahy s druhými lidmi objasňuje význam vůle při dosahování cílů a překáţek rozpoznává charakterové zápory u sebe i ostatních umí rozvíjet osobní a volní vlastnosti pěstuje zdravou sebedůvěru

D) Obsahy učiva – 3. období: 6.ročník -

oslovení křestními jmény, pozdrav, úsměv, naslouchání, jednoduchá komunikační pravidla ve třídě, poděkování, omluva, podání ruky, přiměřená gestikulace základní prvky sebeúcty a úcty k druhým pomoc v běţných školních situacích, dělení se, vyjádření soucitu, zájem o spoluţáky vyjádření citů v jednoduchých situacích uplatnění tvořivosti při plnění společných úkolů reflektování na situaci druhých a adekvátní poskytnutí pomoci

7.ročník -

zrakový kontakt, mimické vyjadřování, očištění verbální komunikace od hrubých výrazů, umění poloţit otázku uvědomění si vlastních schopností a silných stránek, utváření svého pozitivního sebehodnocení umět se radovat z úspěchů jiných, umět vyjádřit účast na radosti i bolesti druhých, pozitivně hodnotit druhé v běţných podmínkách identifikovat základní city, umět vést rozhovor druhými o jejich proţitcích, na základě empatického vnímání přemýšlet nad konkrétní pomocí uplatňovat jednoduchými skutky tvořivost v mezilidských vztazích komunikace při vytváření kolektivu – představení se, vytvoření základních komunikačních pravidel kolektivu, zdvořilost, otevřená komunikace

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 270

8.ročník -

základní prvky verbální komunikace v mezilidských vztazích – pozdrav, otázka, prosba, poděkování, omluva základní prvky neverbální komunikace – seznámit se s moţnostmi neverbální komunikace, postoje, mimika, zrakový kontakt, gesta, podání ruky identifikace a vyjádření základních citů, vyvolat pocity spokojenosti, vyjádřit sympatie pozitivní hodnocení sebe a druhých sebepojetí- sebepoznání, sebehodnocení, sebepřijetí, sebeprezentace, podpora sebeoceňování pozitivní hodnocení druhých – v běţných podmínkách, projevování pozornosti a laskavosti, vyjádřit uznání, účinnost pochvaly, připisování pozitivních vlastností druhým, správná reakce na pochvalu

9.ročník -

akceptace druhého – záţitek přijetí pro kaţdé dítě, nácvik přátelského přijetí, umět odpustit, pomocí empatie, předpokládat reakci druhých tvořivost v mezilidských vztazích – vytváření proţitků radosti pro druhé, společné plnění úkolů, nemít strach z neznámého řešení úkolu a nebát se experimentovat schopnost spolupráce – radost ze společné činnosti a výsledku, vyjádření zájmu, základní pravidla spolupráce elementární prosociálnost – darování, ochota dělit se, povzbuzení, sluţba, vyjádření soucitu, přátelství

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 271

Komunitní kruh

A) Charakteristika výuky: Komunitní kruh je pedagogickou metodou řízené komunikace, která můţe být vedena v duchu výuky, diskuse nebo komunikace. Jeho přínosem je lepší komunikace „face to face“, která podněcuje větší zapojení ţáků. Při výuce zde má učitel řídící roli, uděluje slovo, můţe ţádat o názor či odpověď určitého ţáka, vede komunikaci k vzdělávacímu cíli. Diskusní kruh nemusí zahrnovat pouze výuková témata, ale můţe se týkat aktuálních událostí, které se staly ve třídě, ve škole … Komunitní kruh tříbí dovednosti diskutovat, reagovat na názory, předkládat argumenty. Ţáci rozvíjí své znalosti, dovednosti a klíčové kompetence – sociální a personální, komunikativní, občanské.

B) Výchovně vzdělávací cíle: Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, ţe vede ţáka k: - srozumitelnému vyjadřování vlastních myšlenek a dovednosti argumentovat - zvládnutí běţných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí - získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama - dovednosti naslouchat druhému - účinné spolupráci ve skupině - rozvoji vztahů, vytváření soudrţnosti a pocitu sounáleţitosti - spoluvytváření pravidel a jejich dodrţování - rozvoji emocionality - vytváření bezpečného klimatu třídy

C) Očekávané výstupy: KOMUNITNÍ KRUH Očekávané výstupy ţák - dokáţe naslouchat ostatním, coţ je výrazem respektu k druhým lidem - rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru - rozpoznává manipulativní komunikaci - učí se odmítnout bez pocitu viny - rozhoduje se sám za sebe - zapojuje se do diskuse, řídí ji a vyuţívá zásad komunikace a pravidel dialogu - se stává aktivní součástí skupiny

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 272

D) Obsah učiva – 3. období: -

rozvíjení mezilidských vztahů

-

posilování soudrţnosti třídy

-

budování sounáleţitosti se spoluţáky

-

vytváření bezpečného klimatu ve třídě

-

dodrţování dohodnutých pravidel

-

úcta k lidské osobě – svoboda rovnost

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 273

8. HODNOCENÍ ŢÁKŮ

PRAVIDLA PRO HODNOCENÍ ŢÁKŮ Pravidelné hodnocení je nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu a upravuje ho vyhláška č. 48/2005 Sb. Termín hodnocení se vztahuje ke kaţdé činnosti, která slouţí k rozvoji vědomostí, dovedností a postojů ţáků. Aby ţáci mohli rozvíjet své motivační strategie, potřebují vedení, zpětnou vazbu, jak se jim v jejich učení daří. Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování ţáků je  jednoznačné  srozumitelné  věcné  individuální  konkrétní  z předem stanovených kritérií. Cílem a základem hodnocení je poskytovat ţákům zpětnou vazbu o jejich pokroku. Ţák můţe porovnat svůj výkon s očekávaným standardem, zjistí, co se naučil, zvládnul, v čem se zlepšil, v čem chybuje a umoţňuje mu odstranit nedostatky a zlepšit svou školní práci. Cílem a základem hodnocení je poskytovat učitelům zpětnou vazbu o vědomostech ţáků. Umoţňuje posoudit, jak úspěšně se nám učitelům podařilo dosáhnout zamýšlených výsledků a plánovat budoucí činnosti. Hodnocení má ţáky motivovat. Hodnotící aktivity pobízejí naše ţáky, aby si dobře zorganizovali svou práci, aby se naučili, co se po nich ţádá. Pobídka můţe být zaloţena na vnější, vnitřní motivaci nebo na vyváţené kombinaci obou. Klademe důraz na pozitivní hodnocení (vyjádření), coţ je účinný zdroj ţákovy motivace. Při hodnocení uplatňujeme pedagogický takt a přiměřenou náročnost. Soustřeďujeme se na individuální pokrok kaţdého ţáka bez srovnávání výkonů s ostatními spoluţáky. Hodnotíme jen probrané a důkladně procvičené učivo, ţáci mají dostatek času k procvičení a zaţití učební látky. Hodnotící činnosti zahrnují různé typy a formy hodnocení tak, aby do hodnocení byl zahrnut celý rozsah výukových cílů, které sledujeme, a aby tyto cíle byly hodnoceny rozdílnými způsoby. Ţáci jsou informováni o povaze a účelu hodnotících činností a také o kritériích, které charakterizují výkon jako úspěšný. Hodnotící činnosti pečlivě navrhujeme, aby se zajistilo, ţe zadání není víceznačné a ţe ţákům bude jasný typ a povaha výkonu, který se od nich očekává. Ţákům dáváme i moţnost zapojit se jako partneři do procesu hodnocení a tím je vedeme k sebehodnocení, které je nedílnou součástí procesu hodnocení a je povaţováno za významnou kompetenci, kterou chceme ţáky naučit.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 274

ZPŮSOB HODNOCENÍ, ZÍSKÁVÁNÍ PODKLADŮ  Formativní hodnocení Ve výchovně-vzdělávacím procesu klademe důraz na f o r m a t i v n í h o d n o c e n í , které je zaměřeno na podporu efektivního učení, poskytuje uţitečnou zpětnou vazbu učiteli i ţákovi. Hodnotí dílčí výsledky a projevy našich ţáků, poskytuje informace o hodnotící činnosti, která právě probíhá, o učebních úspěších, ale i o obtíţích ţáků. Navrhuje řešení, jak si ţáci mohou výsledky svého učení zlepšit a učiteli, jak má postupovat v další výuce.  Finální hodnocení Stanovuje úroveň dosaţených znalostí v určitém časovém období. Na konci 1. pololetí a 2. pololetí způsob hodnocení výsledků vzdělávání ţáka je dán k l a s i f i k a č n í m ř á d e m. Pro klasifikaci pouţíváme: 

Diagnostické pozorování



Sledování výkonů ţáka a jeho připravenost na výuku



Různé druhy úkolů – písemné, ústní, grafické, pohybové, praktické



Ústní, písemné procvičování cvičení – vzájemná oprava, oprava ţákem.



Práce s chybou (návyk zpětné kontroly vlastní práce, vzájemná kontrola, označení typu chyby, vysvětlení, náprava).



Testy, prověrky připravované učitelem – sestavené tak, aby byly přínosem pro ţáka i učitele Tematické písemné práce – archivovat 1 rok, hodnocení dle tabulek kritérií – bodové, procentuální



Slohové práce – archivovat 1 rok, hodnocení komplexně jednou známkou



Laboratorní práce – hodnocení klasifikačním stupněm.



Různé činnosti ţáků:          

Kvízy, kříţovky, doplňovačky apod. Práce s textem, tabulkami, dokumenty a informačními technologiemi Práce s přírodninami a fyzikálními tělesy, mapou, slepou mapou. Hodnocení práce ve dvojicích, skupinách. Referáty, zapojování v diskusi. Prezentace své práce před spoluţáky ve třídě, v ročníku, ve škole. Zapojení do soutěţí, práce a aktivity pro školu. Shromaţďování a vyhodnocování ţákovského portfolia. Sebehodnocení, vyuţití komunitního kruhu, dotazníku, tabulky. Standardizované testy (Cermat, Scio).

KRITÉRIA HODNOCENÍ Vedeme ţáky k tomu, aby pochopili, ţe se učí pro sebe – vzdělání je jejich bohatství. Hodnocení vychází ze zvolených strategických přístupů – metod a forem práce, které směřují k vytváření klíčových kompetencí. Hodnotíme zvládnutí výstupu jednotlivých vyučovacích předmětů v rámci individuálních moţností dětí. Kritéria hodnocení budeme v průběhu realizace našeho vzdělávacího programu průběţně dopracovávat.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 275

Kritéria hodnocení ve vztahu ke strategickým postojům Ústní projev 1. Monolog – týká se všech ústních projevů ţáka. Můţe jít o prezentaci práce, referát, aktualitu, o shrnutí textu vlastními slovy atd. Sledované oblasti

Zaměřujeme se na

Hodnotíme

Zvuková stránka projevu

1. Výslovnost, srozumitelnost 2. Spisovnost mluvy 3. Hlasitost, melodie, intonace 4. Tempo 1. Udrţování kontaktu 2. Přizpůsobení se publiku 3. Přiměřená gestikulace 4. Odpovědi na dotazy 1. Výběr informací 2. Uspořádání informací 3. Dodrţení času a rozsahu

Kultivované srozumitelné vyjadřování

Kontakt s posluchači

Obsahová stránka projevu

Přiměřenost kontaktu s posluchači, jak posluchače promluva zaujala Smysl, srozumitelnost, logičnost promluvy

2. Dialog (rozhovor, interview) – ţáci se ho učí postupně, jde o střídání projevů. Zaměřujeme se na

Hodnotíme

1. Střídání rolí 2. Reakci na obsah sdělení 3. Hledání společného významu 4. Aktivní naslouchání

Jeden hovoří, druhý naslouchá Mluví na stejné téma Snahu porozumět si a dohodnout se Sledování partnera očima Přitakání, mimika, gesta – nonverbální komunikace Parafrázování – zopakování vlastními slovy Vyjadřování pochopení pocitu mluvčího Vhodné otázky na doplnění informace

3. Diskuse – komunikace učitelů a ţáků, výměna názorů na dané téma na základě svých znalostí Zaměřujeme se na

Hodnotíme

1. Příprava na diskusi

Seznámení se s problematikou, promýšlení argumentů Vymezení tématu, neodbíhání od problematiky Výslovnost, srozumitelnost, spisovnost mluvy, hlasitost, melodie, intonace, tempo Sledování diskuse, vhodné reakce Zdůvodňování tvrzení Sledování partnera očima Přitakání, mimika, gesta – nonverbální komunikace Parafrázování – zopakování vlastními slovy Vyjadřování pochopení pocitu mluvčího Vhodné otázky na doplnění informace Respektování názoru jiných, čas i pro ostatní Formulace závěru

2. Postup podle jednacího řádu 3. Zvládnutí řečnické techniky 4. Aktivní zapojení 5. Argumentaci 6. Aktivní naslouchání

7. Dodrţování základ diskuse 8. Shrnutí výsledků diskuse

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 276

Kritéria pro hodnocení ústní prezentace 

Ţákovi se daří vzbudit a udrţet pozornost posluchačů



Ţák hovoří v celých větách, pouţívá bohatých jazykových prostředků



Ţákův projev není monotónní (vhodně uţívá zvukových prostředků)



Ţák je schopen reagovat na dotazy a připomínky posluchačů



Ţák je schopen hovořit z patra s oporou textu



Na ţákovi nejsou patrné známky trémy

Skupinová práce Za skupinovou práci ţáky nehodnotíme známkou. Kritéria hodnocení vyjadřují poţadavky na práci skupiny, vytváříme je společně se ţáky, v průběhu roku se k nim vracíme a doplňujeme je.

Sledujeme tyto aspekty: A. Podíl na práci skupiny 

Bez zaváhání se účastnil diskuse ve skupině



Na práci skupiny se podílel odpovídající měrou



Svou snahu ve skupině stále dominovat narušoval činnost ostatních, spolupráci ve skupině, účastnil se skupinových aktivit

B. Drţení se tématu 

Dával pozor, poslouchal, co bylo řečeno a uděláno



Svými poznámkami se snaţil vracet členy skupiny zpět k tématu



Utíkal od tématu nebo měnil téma



Drţel se tématu

C. Navrhování uţitečných nápadů a myšlenek 

Přicházet s myšlenkami a nápady, které pomáhaly skupině v její práci



Přicházet s uţitečnou kritikou a komentáři



Ovlivnil rozhodnutí skupiny a jejich plány



Přišel s uţitečnými nápady

D. Uznání 

Vyjadřoval se pozitivním a povzbuzujícím způsobem o členech skupiny a jejich nápadech



Vyjadřoval ostatním uznání a pochvalu za jejich nápady



Vyjadřoval se znevaţujícím nebo nepřátelským způsobem o členech skupiny



Vyjadřoval druhým uznání

E. Zapojování druhých 

Snaţil se zapojit ostatní členy skupiny kladením otázek, dotazováním se na jejich názor a vybízením je ke spolupráci



Snaţil se docílit, aby skupina spolupracovala a dosáhla konsensu



Váţně se zabývá nápady, se kterými přišli ostatní



Snaţil se zapojit ostatní

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 277

F. Komunikace 

Mluvil jasně a srozumitelně



Vyjadřoval své myšlenky jasně a efektivně



Komunikoval jasně a srozumitelně

G. Celkový dojem 

Tato pracovní skupina mi pomohla zlepšit porozumění problému a způsobu jeho řešení lépe, neţ kdybych pracoval sám



Práce v této skupině byla velmi příjemnou zkušeností

Exkurze 

Aktivní účast na přípravě na exkurze



Zájem o téma exkurze a její obsah

 Získané dovednosti a vědomosti  Zpracované materiály, prezentace, článek Hodnotíme slovně Laboratorní práce 

Teoretická a materiální příprava



Dodrţení pracovního postupu



Zápis výsledků (tabulky, grafy, výpočty, rovnice)



Odpovídající nákres (schéma) s popisem



Vyhodnocení a zpracování výsledků



Pracovní dovednosti a dodrţování pravidel bezpečnosti práce



Přehlednost a členění zápisu

Tolerujeme ţáky se specifickými poruchami učení. Hodnotíme klasifikačním stupněm Slohové práce 

Stylistická úroveň, originalita



Grafická úroveň



Pravopis



Dodrţení osnovy, struktura práce

Hodnocení klasifikačním stupněm. Kratší samostatné práce 

Úroveň vědomostí



Informační zdroje



Aplikace teoretických vědomostí při řešení konkrétního problému



Úroveň vyjádření



Věcná správnost



Hodnocení klasifikačním stupněm, body, procenty.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 278

Referáty 

Práce s informačními zdroji



Obsahová stránka



Ústní prezentace



Vlastní myšlenky



Motivace pro vyuţití

SEBEHODNOCENÍ Ţáci jsou k sebehodnocení vedeni od prvního ročníku. Ţáci dle svých schopností provádí krátké sebehodnocení své práce – co se jim podařilo, v čem musí přidat, co se jim líbilo, nelíbilo atd. Na druhém stupni ve všech ročních probíhá sebehodnocení v rámci jednotlivých vyučovacích předmětů průběţně ústně a písemně po ukončení tématického celku nebo po ukončení projektu. Sebehodnocením vedeme ţáky, k posouzení úrovně kompetencí: 

Schopnost aplikovat získané kompetence v praxi



Schopnost orientovat se v daném problému s vyuţitím získaných vědomostí, znalostí, dovedností



Schopnost prosadit se v třídním kolektivu při řešení týmového úkolu



Schopnost samostatné prezentace svých znalostí

Hodnotíme slovně. 

Schopnost pracovat s informacemi



Schopnost vyuţívat mezipředmětové vazby



Schopnost změnit své sociální role v kolektivu vrstevníků



Schopnost aplikovat etické principy v praxi



Schopnost pochopit rovnováhu práv a povinností

HODNOCENÍ ŢÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI Hodnocení se řídí Vyhláškou č.73/2005 Sb. Ve škole mohou být integrováni ţáci s postiţením smyslovým, tělesným, mentálním nebo s vývojovými poruchami učení a chování. Při hodnocení a klasifikaci vychází učitel z doporučení a závěrů PPP a hodnocení je vţdy zcela individuální. Ţák je hodnocen s ohledem na své moţnosti a schopnosti, je posuzován jeho individuální pokrok. Ţáci integrovaní na základě Doporučení PPP nebo jiného SPC jsou vzděláváni i hodnoceni na základě plnění Individuálního vzdělávacího plánu. Na ţádost rodičů a při doporučení poradenského zařízení mohou být hodnoceni slovně.

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 279

9. AUTOEVALUACE ŠKOLY

Autoevaluace – vnitřní hodnocení školy napomáhá ke zkvalitnění a zefektivnění vzdělávání a výchovy ve škole. Vnitřní hodnocení školy stanoví § 11 a §12 zákona č.561/2004 Sb. (školský zákon) a vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náleţitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy.

Oblasti autoevaluace 

materiální, technické, ekonomické, hygienické a další podmínky ke vzdělávání



průběh vzdělávání



školní klima a vzájemné vztahy s rodiči a místní komunitou



výsledky vzdělávání



řízení školy, kvalita personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků



soulad realizovaného školního vzdělávacího programu s rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání

→ Cíle a kritéria autoevaluace Cílem autoevaluace školy je zjistit aktuální informace o stavu školy a tím získat podklady pro plánování a realizaci dalšího rozvoje školy. Kritéria autoevaluace jsou stanovována pro jednotlivé dílčí cíle, které si škola stanovuje na kaţdý školní rok (jsou stanoveny v rámcovém plánu práce pro kaţdý školní rok). → Nástroje autoevaluace rozbor dokumentace školy rozhovory s učiteli, rodiči dotazníky pro rodiče, ţáky a učitele srovnávací prověrky, dovednostní testy hospitace → Časové rozvrţení autoevaluačních činností hospitační činnost (v průběhu celého škol. roku) sebehodnocení práce učitelů a hodnocení ředitelem školy za minulý školní rok (začátek škol. roku) projednání struktury vlastního hodnocení školy s pedagogickou radou (§ 9 vyhlášky č.15/2005 Sb.) (do konce září) projednání vlastního hodnocení školy v pedagogické radě za minulý školní rok (do konce října) dovednostní testy ţáků - Kalibro (podzim) mapa školy – Scio (dle potřeby) srovnávací prověrky (průběţně celý škol. rok) dotazníky na klima školy (1x za 2 roky) Průběţně: rozhovory s učiteli a ţáky, výstupy z jednání školské rady

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 280

KOMPLEXNÍ ZHODNOCENÍ PRÁCE ŠKOLY AUTOEVALUACE Cíl

Indikátory

Nástroj

Úroveň vědomostí a

Výsledky testů

Vědomostní testy pro 5.a Kaţdoročně

dovedností ţáků

Četnost

9. ročník

Komplexní rozbor

Prostředí, demografický Audit vnitřní

marketingu

vývoj, analýzy,

5 let

příleţitosti, rizika Image

Kultura

Klima SWOT analýza

Dle jednotlivých

Dotazníky učitelé, ţáci,

dotazníků

rodiče, zřizovatel

Dle jednotlivých

Dotazníky učitelé, ţáci,

dotazníků

rodiče, zřizovatel

Dle jednotlivých

Dotazníky učitelé, ţáci,

dotazníků

rodiče, zřizovatel

Silné a slabé stránky,

Přehledy- učitelé, ţáci,

příleţitosti, rizika

rodiče, zřizovatel,

1 x za 3 roky

1 x za 3 roky

1 x za 2 roky

1 x za 3 roky

příleţitostně k dílčím otázkám Vyhodnocení

Vyhodnocení

Kombinace evaulačních

strategického plánu

jednotlivých dílčích

nástrojů dle typu oblasti

školy

oblastí

Sponzoring a

Získání prostředků od

fundraising

sponzorů. Úspěšnost

Kaţdoročně

Vedení přehledu

Kaţdoročně

výroční zpráva o

Kaţdoročně

grantů. Zhodnocení práce školy úroveň pedagogického ve školním roce, plnění

procesu-jednotlivé části výsledcích

cílů ŠVP

výroční zprávy školy

pedagogického

hospodaření – čerpání

působení, vlastní

rozpočtu, doplňková

hodnocení školy

činnost, hlavní činnost

výroční zpráva o hospodaření školy

Úroveň pedagogického

Průběh pedagogického

Hospitace,pohospitační

procesu a práce

procesu, příprava na

rozhovory, vedení

jednotlivých pracovníků, výuku, úroveň prací,

přehledů o vzdělávání

uplatňování

vedení dokumentace,

pracovníků, kontrola

strategických postupů

aktivita a iniciativa

dokumentace, osobní

ŠVP

práce pro školu

pohovory, přidělování osobních příplatků,odměn

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 281

Dle potřeby

4 x ročně kaţdoročně

Úspěšnost absolventů Výchovné problémy

Zhodnocení relativního

Vedení přehledu, zpráva

úspěchu

výchovné poradkyně

Neomluvená absence

Vedení přehledu-

Kaţdoročně Průběţně

výchovná poradkyně Šikana – prevence

Metodik primární

Aktuálně dle sitace

prevence a třídní učitel Monitoring – drogy

Metodik primární

1x ročně

prevence Postoj rodičů ke škole

Dle dotazníku,

Dotazník, akce školy

Kaţdoročně

spolupráce na akcích Postoj ţáků ke škole

Dle dotazníků, účast na Dotazník, akce

Kaţdoročně

akcích Hodnocení školy

Dle dotazníku

Dotazník

1 x za2 roky

Sebehodnocení učitelů

Dle dotazníku

Dotazník

Kaţdoročně

Úspěšnost jednotlivých

Stupeň hodnocení

Zhodnocení jednotlivými

Po ukončení akce

akcí

pedagogy ostatními

pedagogy, ostatními

pracovníky, rodiči, ţáky

pracovníky, rodiči, ţáky,

pedagogy a ostatními pracovníky školy

doporučení, nedoporučení PLÁN AUTOEVALUACE VEDENÍ ŠKOLY Cíl

Indikátory

Nástroj

Četnost

Tvoří zázemí učitelům a Dle dotazníku

Dotazník-učitelé, ostatní Kaţdoročně

ostatním

pracovníci

zaměstnancům pro jejich práci Vytváří podmínky klima

Dle dotazníku, společné Dotazník, společné

Kaţdoročně

ke kvalitní práci učitelů

akce, komunikace,

akce, semináře

a ostatních

semináře, supervize

s odborníky

Rozbory hospodaření

Rozbory hospodaření

Kaţdoročně

Spolupráce s rodiči,

Spolupráce s RPŠ,o.s.,

záznamy

Průběţně

organizacemi a úřady

Školskou radou, úřady

Získává dotace, granty

Získané dotace

Smlouvy

Průběţně

zaměstnanců Efektivní nakládání s danými prostředky a zdroji

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 282

PLÁN EVAULACE UČITELE Cíl

Indikátory

Nástroj

Četnost

Kvalita vyučovacího

Závěry z hospitací

Hospitace a

Dle potřeb

procesu

vedení školy, výsledky

pohospitační pohovor

ČŠI Vztah učitel-ţák

Pozorování

Průběţně

Klima ve třídě

Pozorování

Průběţně

Nové metody a formy

Pozorování

Průběţně

Integrovaní ţáci

Kontrola IVP

Kaţdoročně

Úroveň vědomostí

Pozorování

Průběţně

Výběr školení, DVPP

Přehledy, záznamy

Průběţně

Přínos pro školu,

Větší šíře úkolů,

Pozorování, osobní

průběţně

motivace

aktivita, práce pro

kontakty

práce

Rozvoj osobnosti učitele, studium

školu, mimo vyučování Prezentace školy,

Vystoupení, účast na

Pozorování, články

průběţně

publicita

akce

Vedení pedagogické

Vedení pedagogické

Kontrola třídních knih,

4 x ročně

dokumentace

dokumentace, zápisy,

výkazů, záznamů

úplnost, úprava Komplexní hodnocení

Všechny předchozí

Záznamy, pohovory

pedagogického

indikátory

s učiteli, pozorování

Dle potřeby

pracovníka

PLÁN AUTOEVALUACE UČITELE Cíl

Indikátory

Nástroj

Četnost

Výsledek

Jak ţáci rozumí nebo

Diskuze se ţáky,

Průběţně v hodině

pedagogického

nerozumí, proč jsme

pohovor

působení (okamţitý)

nestihli naplánované, co se nám líbilo, co se nám nelíbilo, co se nám podařilo, nepodařilo

Úroveň vědomostí,

Schopnost aplikovat

dovedností

učivo

Viz způsoby hodnocení

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 283

Průběţně

Zpětná vazba učitel-

Dle dotazníku

ţák

Dotazník hodnocení

Dle uváţení

učitele ţákem (doporučení 8. a 9. ročník)

Komplexní osobnostní

Sebevzdělávání,

růst

DVPP, nové metody a

Autoevaluace, dotazník

formy práce

ŠVP ZV HUP č.j.4/2012 - 284

1 x ročně