hradu a jeho srovnání s památkově zajištěnými objekty Martina Bernátová

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

Obnovený hrad Strečno – pendant Starého hradu – a jeho srovnání s památkově zajištěnými objekty

(magisterská diplomová práce)

Martina Bernátová

Vedoucí práce: Ing. PhDr. Miroslav Plaček

Brno 2006

Prohlašuji,

že

jsem

magisterskou

diplomovou

práci

samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny.

Datum: 27.6.2006

2

vypracovala

Za vedení práce, cenné rady a připomínky děkuji především svému vedoucímu magisterské diplomové práce Ing. PhDr. Miroslavu Plačkovi. Poděkovat bych chtěla také pracovníkům Považského múzea v Žilině a Krajského pamiatkového úradu v Žilině.

3

Obsah

1.

Úvod……………………………………………………………………4

2.

Hrady středního Pováží…………………………………………….. 6

3.

Hrad Strečno a hrad Varín (k vývoji osídlení a historickému rámci existence obou staveb)………………………………………. 8

4.

Popis Starého hradu a jeho zánik………………………………….14

5.

Dějiny hradu Strečna od poloviny 16. století do konce 19. století……………………………………………………………. 18

6.

Stavebně – historický vývoj hradu Strečna………………………23

7.

Strečno ve 20. století a jeho památkové zajištění……………… 28

8.

Stav zříceniny před rekonstrukcí…………………………………. 32

9.

Rekonstrukce hradu – záměry a realizace………………………..37

10. Způsoby památkového zajištění v 19. a 20. století…………….. 48 11. Záměr památkového zajištění Starého hradu……………………. 50 12. Památkové zajištění Trenčínského hradu……………………….. 52 13. Památkové zajištění Likavy………………………………………. 55 14. Zhodnocení úprav Strečna v porovnání s Trenčínem, Likavou a Starým hradem…………………………………………………… 58 15. Bibliografie k dějinám Strečna…………………………………… 62 16. Obrazová příloha…………………………………………………… 73 17. Poznámky…………………………………………………………… 97 18. Seznam použité literatury……………………………………….. 103

4

Úvod

O hradě Strečno nebyla dosud vydaná obsáhlá monografie, která

by

komplexně

shrnovala

a

kriticky

zhodnotila

dostupné

prameny a literaturu. I přesto, že se Strečnem zabývalo mnoho badatelů, jejich práce byly publikovány pouze v časopisech nebo jako součást větší souborné práce pojednávající i o dalších hradech (např.

J.

Kočiš,

Od

Čachtic

po

Strečno).

Jako

jediná

byla

Považským múzeem v Žilině vydána v roce 1994 čtyřicetistránková brožovaná publikace Hrad Strečno, která stručně zachycuje dějiny hradu, archeologický výzkum a rekonstrukci hradu s doprovodnými fotografiemi. V 19. století o historii hradu psali do periodik např. F.V. Sasinek (Slovenský letopis 1877), A. Lombardini (Slovenské pohľady 1885) a J. Kerekeš (Letopis Matice slovenskej 1887). Stavebním

vývojem

hradu

se

teprve

ve

20.

století

zabývala

D. Menclová (Pamiatky a múzeá 1954). Strojopis dokumentace stavebně-historického výzkumu Z. Gardavského ze 70. let 20. století je uložen v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině. Většina publikací však končí historii hradu rokem 1698, kdy byl hrad pobořen. Maximálně se ještě se dozvídáme, že hrad získali bratři Lowenburgové. Komu však hrad patřil v 18. a 19. století? Odpověď na tuto otázku obsahují pramenné materiály v archívu v Bytči,

které

bohužel

stále

čekají

na

úplnou

inventarizaci.

Dostupné jsou aspoň dějiny panství Strečno, které zpracovala A. Kočišová (inventář k fondu). Jediným článkem na toto téma je Comitatus castri Strechyn, který M. Mrva zveřejnil v regionálním periodiku Cieľ (dnes už snad nedostupným). V té době o tuto problematiku nebyl zájem a tak své bádání bohužel přerušil. Předmětem této práce je však hlavně památkové zajištění hradu, jeho rekonstrukce a srovnání s dalšími podobně zajištěnými hrady. Kvůli absenci výše zmíněných faktů a monografie zachycuji také dějiny Strečna od jeho vzniku a srovnání názorů tří badatelů (Menclová, Gardavský, Bóna) na stavebně-historický vývoj, který 5

byl pro rekonstrukci hradu důležitý. Za neméně důležité považuji i excerpce článků v denním tisku a periodikách, které se vyjadřují k tehdejšímu stavu hradní zříceniny. Mnoho z nich totiž zaniklo a časem bude obtížné, ne-li nemožné, je sehnat. Ke Strečnu taktéž nebyla zpracována bibliografie. Není to však přímo předmětem této práce, proto ji zde uvádím jako soupis, nerozlišující odborné a populární publikace. S hradem Strečno byl na dlouhou dobu spojen i osud Starého hradu na druhé straně Váhu, jehož funkci a většinu majetků panství Strečno převzalo. Jejich vývoj tedy spolu úzce souvisí až do 15. století, kdy každý získal jiného majitele. Společným osudem jim však byla i proměna ve zříceninu a v 70. letech 20. století byl rovněž

pro

(konzervace)

oba

hrady

vypracován

záměr

památkové

za

účelem

bezpečného

zpřístupnění

úpravy

objektů

pro

turisty. Na Starý hrad bylo ovšem obtížné zavést inženýrské sítě a je hůř přístupný než Strečno. Nyní patří soukromým osobám a teprve v roce 2003 byly vypracovány podklady pro vyhlášení objektu za národní kulturní památku. Návrh památkových úprav nebyl jednoznačný a v průběhu prací se

měnil.

Důvodem

byla

skutečnost,

že

svět

památkářů

se,

zjednodušeně vzato, dělí na dva tábory. Jeden chce zříceniny hradů rekonstruovat a druhý pouze konzervovat. Trenčínský hrad je tak dostavbou úplně zrekonstruovaný, Strečno je zrekonstruováno do podoby „ruiny“, Likava zůstala na půli cesty mezi konzervací a rekonstrukcí

a

Starý

hrad

je

zcela

nezajištěná,

památkáři

nedotčená zřícenina. Je jasné, že nechat zaniknout památku by byla velká kulturní škoda, čemuž se v Trenčíně a na Strečně podařilo zabránit, avšak otázkou zůstává, jestli tak nákladná záchrana stála za to.

6

Hrady středního Pováží Kolem řeky Váh je mnoho strategicky výhodných míst, na kterých byly ve středověku postaveny obranné stavby. Měly dobrý výhled do okolí a svým postavením na vyvýšených místech se jen těžko

dobývaly.

Hrady

vznikaly

většinou

v kontaktu

s údolím

Váhu, často na temeni kopců a na těžko přístupných a strmých bradlech nad komunikacemi, které údolí využívaly, a samozřejmě při horských přechodech.1) Tato hradní soustava v Trenčínském Pováží měla mj. chránit severozápadní hranici Uher a byla součástí systému

hradů

v karpatském

oblouku.

Vpád

Tatarů

v r.

1241

doložil odolnost kamenných opevnění a tím v průběhu 13. století stimuloval stavbu dalších kamenných hradů. Většina hradů měla vedle správní a obytné funkce také funkci strážní. Některé však sloužily

i jako

celní

či

mýtní

stanice.

V jejich

blízkosti

pak

vznikaly trhové osady a postupně se měnily na města (Beckov, Trenčín, Žilina, Bytča,...)2) Hrady Čachtice a Tematín spadaly ještě pod Nitranskou stolici, patřily však k tomuto komplexu. Na pravé straně Váhu stály hrady: Čachtice, Súča, Vršatec, Lednica, Bystrica (Považský hrad), Bytča, Budatín a Starý hrad. Na levé straně Váhu byly postaveny hrady: Tematín, Beckov, Trenčín, Iľava, Košeca, Súľov, Hričov, Lietava a Strečno. Hrady Budatín, Bytča (spíš „castellum“ jak „castrum“) a Iľava nestály na strmé skále či kopci. Budatín a Bytča byly obehnány vodním příkopem.3) Časem

král

svým

služebníkům

daroval

rozsáhlé

majetky

i s hradem, nebo s právem postavit si hrad. Vznikala tak hradní panství.4) Materiál na stavbu hradů byl obstaráván z nejbližšího okolí, někdy přímo ze samotné hradní skály (lámání příkopů). Byl to hlavně vápenec a dolomit (Likava, Strečno, Lietava, Trenčín, Beckov) a pískovce a slepence (Hričov, Súľov). Lednica byla dokonce postavena s využitím červeného mramoru. Postupem

času

bylo

potřeba

hrady

přestavět,

rozšířit

a modernizací opevnění je přizpůsobit nové válečné technice a tak 7

zvýšit

jejich

obranyschopnost.

pohodlí. V důsledku

vývoje

Narůstaly

tak na

také

hradech

požadavky

najdeme

na

produkty

různých stavebních slohů (románský, gotický, renesanční, ojediněle barokní).5)

Trenčínská stolice (http://www.hrady.sk, Jožo Schwarz)

8

Hrad Strečno a hrad Varín (k vývoji osídlení a historickému rámci existence obou staveb) Na

severozápadních

výběžcích

hřebene

Malé

Fatry,

který

rozděluje odedávna horní Pováží na dvě oblasti, vznikl v minulosti hrad Strečno. Krajina středního Pováží jihozápadně od něho měla od

počátků

územní

správy

uherského

státu

hospodářské

a administrativní středisko na Trenčínském hradě, území na východ od

malofatranského

hřebene

bylo

spravováno

nejprve

z Nitry

(Turiec, Orava) a z původně hontského hradu Zvolen (Pustý hrad) – Liptov. Stolice Turiec, Orava a Liptov se oddělily později a jejich správu vykonávali z hradů Blatnica, Oravského a Liptovského hradu.6) Na přesné datum vzniku hradu Strečno není jednotný názor7), ale jeho počátky lze předpokládat k počátku 14. století. První písemná zmínka o hradu (jeho provincii) pochází zřejmě z roku 1316.8) V listině z roku 1321

Karel Robert osvobozuje

žilinské měšťany od placení mýta v Budatíně, Jesetíně (pozdější Kysucké Nové Mesto), Strečně a Trenčíně.9) V listině trenčínského župana z roku 1358 je zmíněn „castelanus de Strychen“ a nacházela se tu nadále mýtní stanice. Listina z roku 1384 výslovně zmiňuje Strečno jako hrad „comitatus castri Strychen ".10) Tři

z těchto

mýtných

míst

(Budatín,

Jesetín,

Strečno)

Trenčínské stolice se nachází v její severní části, a to na cestách, které

tu probíhaly

nejpozději

už

v 13.

století.11) V této

době

ovládal původně žilinskou kotlinu hrad Varín (Starý hrad).12) Varín se vypínal na skále přímo nad Váhem v Domašínském meandru. Dnes však leží mimo důležitých komunikací, protože hlavní cesta vede od rozkvětu Žiliny po levém břehu Váhu. Až do přelomu 13.-14. století vedla v těchto místech hlavní povážská cesta po pravém břehu Váhu, brodem v blízkosti Starého hradu přecházela na levý břeh řeky a po něm pokračovala dál do Turce a Liptova.13) 9

Strečno bylo tedy postaveno jako zeměpanský strážný objekt za účelem ochrany mýtní stanice, která se nacházela na úpatí hradní 14)

skály, při brodu přes Váh

.

Jméno Starý hrad dostal Varín tehdy, když jeho původní funkci převzal hrad Strečno. Poprvé tak byl nazván roku 1384.15) Jako Varín – Warna je zmíněn roku 132116) a „terram de Warna“ najdeme v listině Bély IV. již z roku 1254. Béla IV. daroval Michalovi ze Zvolena a Detrikovi ze Spiše zem Yesesin (Jačatín, Jesetín), patřící k hradu Trenčín, nacházející se vedle Varína (...intra terram eorundem de Warna contitutam...).17) Stejně jako u hradu Strečno není doba vzniku Starého hradu jednoznačně daná. Ale dá se předpokládat, že v druhé polovině 13. století již stál.18) Hradní panství Varín tedy už v první polovině 13. století pravděpodobně

tvořilo

rozsáhlé

území

ohraničené

na

východě

Oravou, na jihu sahalo až za řeku Váh, na západě po Kysucu a na severu bylo ohraničeno polskými hranicemi. Hrad měl v této době sloužit jako pohraniční pevnost Uherska a chránit obchodní cestu vedoucí kolem Váhu a směřující z východu na západ. Zároveň byl i mýtní stanicí a hlavním královským hradem v severní Trenčínské stolici.

19)

V severní části Trenčínské stolice existovaly tedy tři větší majetkové z něhož

se

komplexy. později

Varín

(Starý

vytvořilo

hrad),

hlavně

Teplička

panství

a

Jačatín,

Budatín.

Pod

Budatínem se sbíhaly staré cesty spojující Uhersko se Slezskem a Polskem. První cesta vedla kolem Váhu od Trenčína, druhá z Oravy, Turce a Liptova pod Starým hradem a třetí údolím Žilinky (Rajčianky)

z Nitranska.

Tyto

cesty

se

u Budatína

(a

později

Žiliny) spojily v jednu cestu vedoucí přes Jačatín (Kysucké Nové mesto) a Krásno pod Kysucou směrem na Jablunkovský průsmyk. 20)

Strečno i Starý hrad byly původně královským majetkem. Starý hrad pak obdržel rod Balašovců (Balassa). Za územní expanze Matouše Čáka Trenčínského se mu oba hrady, jako mnoho jiných, podařilo získat. Po jeho smrti v roce 1321 se varínský Starý hrad 10

vrátil opět do vlastnictví rodu Balašovců21), jenom Strečno zůstalo v rukách krále.22) Rodu Balašů koncem 13. století patřila celá žilinská kotlina s hrady Hričov a Lietava, varínským panstvím s Tepličkou a dokonce i Žilinou. Avšak po restituci z roku 1321 už k Varínu Žilina nepatřila.

23)

Původní malé majetky královského hradu Strečna se rozkládaly jen jižně od Váhu a sousedily se starším panstvím hradu Lietava, písemně doloženého v roce 1318. O rozsahu hradního panství Varín podává svědectví listina budínské kapituly z roku 1323, která je posledním písemným svědectvím zachycujícím takřka celý původní majetek hradu Varín. Bylo to území, které ohraničovala na jihu řeka Váh, na západě řeka Kysuca a pak po hřebenech polská hranice až k mezím Oravské stolice. Toto velké území zahrnovalo už i před rokem 1235 samostatnou Tepličku. Nepřekračovalo však Váh,

kde

stál

Strečňanský

hrad,

ani

Kysucu,

za

kterou

se

rozprostíralo budatínské hradní panství.24) Roku 1323 Starý hrad dostal výměnou věrný přívrženec Karla Roberta, zvolenský župan magistr Donč. K tomuto komplexu patřil i hrad Budatín, postavený při důležitém říčním přechodu na cestě do Slezska. Ke Starému hradu patřilo velké území, jehož severní a severovýchodní hornaté části nebyly ještě dlouho trvale osídlené. O něco později se stal opět Starý hrad tak jako ostatní hrady žilinské

a rajecké

kotliny

(Strečno,

Lietava,

Rajec,

Hričov,

Budatín) královským majetkem.25) Ve 14. století se začínala utvářet hradní panství v takovém rozsahu, jak je známe z pozdějšího vývoje. Vedoucí postavení získalo Strečno a význam Starého hradu poklesl. Na původním území varínského hradního panství (Starého hradu) se vyvinula tři hradní panství: strečňanské, budatínské a starohradské, které z nich bylo nejmenší. K této situaci mohlo dojít proto, protože víc jak století (od 1. poloviny 14. století do poloviny 15. století) byla tato tři panství ve vlastnictví stejného majitele-krále a při jejich spravování mělo vedoucí úlohu Strečno. Starému hradu nadále patřila jen část tehdy už existujících obcí a dosídlování velkých 11

řídce

osídlených

anebo

neosídlených

území

se

řídilo

přímo

z územních center Strečna, případně z Budatína. Budatínské hradní panství se rozšířilo na úkor Varína, připadly mu mnohé majetky na levém břehu Kysuce a další získalo několik zemanských rodin. Majetek Strečňanského hradního panství se v druhé polovině 14. století rozšířil i na pravou stranu Váhu a v roce 1374 sahal až po Krásno. To znamená, že Strečno od té doby nabylo dominantního postavení v severní části Trenčínské stolice a že k němu patřila už velká část bývalého území a majetku Starého hradu.26)

Vzájemná poloha Starého hradu a Strečna27) V roce 1397 získal jako záložní držbu od krále Zikmunda jeho spojenec kališský vévoda Sandzivoj (Sudivoj) z Ostrorogu hrady Strečno,

Starý

hrad,

Považskou

Bystrici,

Lietavu

a

Hričov

s příslušenstvími, město Žilinu a Rajec, tedy kromě budatínského panství

celou

horní

Trenčínskou

stolici.

Po

Sandzivojovi

a královně Barboře se řada hradních panství horní části Trenčínské stolice, kromě jiných i strečňanské, starohradské a budatínské, 12

v roce 1429 dostala na čas do zástavy Mikulášovi z Gary (Gorjan). V roce

1439

král

Albrecht

daroval

své

manželce

Alžbětě

mnohá města a panství v Trenčínské stolici, mezi nimiž bylo i strečňanské a starohradské panství s městem Varínem a Žilinou. Ke Starému hradu z velkého majetkového komplexu z 13. století patřily už jen Chlmec, Vápenná (Nezbudská) Lúčka, Krasňany a do toho času písemně nedoložené vsi Stráža, (Dolná) Tižina, Zástranie a Kotrčina Lúčka. Ke Strečnu patřily Oškerda, Strečno, Sněžnica, Teplička nad Váhom, Gbeľany, část Nededze a další vesnice na levém břehu Váhu. Za

28)

neuspořádaných

politických

poměrů

v Uhersku

koncem

první poloviny 15. století získal v roce 1442 královské hrady „Strechen et Starygrad“ do zástavy bývalý husitský hejtman Jan Čapek ze Sán a Hukvald a v roce 1443 Pankrác (Pongrác) ze Svatého (Liptovského) Mikuláše, který Strečno držel s přestávkami až do 80. let 15. století. Od roku 1483 Strečno se stejnými vesnicemi jako v roce 1439 vlastnil Pavel z abovské Kiniže, potom vdova po něm Benigna (rodem

z Podmanína),

později

manželka

Marka

Horvátha

(Myslenoviče). Starý hrad zůstal i nadále v držbě Pankrácova rodu.29) Rod Pankráců byl významný šlechtický rod z Liptova, ale až od výše zmíněného Pankráce se jeho jménem označuje celý rod. Pankrác oligarchů

byl

v polovině

Uherska

jihovýchodní

a

Moravu

jeho a

15.

století

rozbojnické do

Dolních

jedním

z nejmocnějších

aktivity Rakous.

sahaly

až

na

Významným

příslušníkem rodu byl v 16. století Kašpar Pankrác. Nejen že používal slovenský jazyk ve svých písemnostech, ale dotvořil strukturu a rozsah starohradského panství tak, že se v něm po tři staletí neodehrály podstatnější změny.

30)

V druhé polovině 15. století se ve starší dědině Belá na strečňanském panství poprvé v Trenčínské stolici objevili Valaši, kterým Matyáš I. Korvín po roce 1475 udělil výsady. Tehdy započala tzv. valašská kolonizace, která pokračovala po roce 1508, 13

kdy

získal

panství

Podmanický.

Strečno příbuzný Benigny

V první

polovině

16.

století

se

Pankrácové Ján část

valašského

obyvatelstva trvale usadila ve starších dědinách a další, početnější, žila nadále na horských salaších. Ta odváděla šlechtici, na jehož panství chovala dobytek, tzv. valašské dávky. Přítomnost Valachů způsobila opětné propuknutí starších sporů o horské oblasti, hlavně mezi budatínským a strečňanským panstvím. Předtím pro ně neměly tyto oblasti větší význam a proto nebyly hranice přesně stanovené. Spory

se

řešily

v letech

1536

a

1540.

Vytyčené

hranice

neuspokojily ani Mikuláše Kostku ze Strečna, který získal Strečno po dlouhých majetkových sporech začátkem 16. století, ani Suňogu z Budatína,

Kašpara

Pankráce

ze

Starého

hradu,

ani

Jána

a Rafaela Podmanické z Bytče. Spory tak přetrvaly až do konce 18. století.

31)

14

Popis Starého hradu a jeho zánik Starý hrad je rozdělen na tři části - horní hrad, severovýchodní předhradí a jihozápadní předhradí: Horní hrad tvoří tyto objekty: 1. hradní věž - donjon 2. hradní palác 3. jihozápadní budova 4. severovýchodní bašta 5. předbraní vstupní brány 6. vstupní brána do horního hradu Předhradí na severovýchodě:

7. vstupní brána do předbraní 8. obvodová hradba 9. obvodová zástavba nádvoří – jihovýchodní budova 10. obvodová zástavba nádvoří – severozápadní budova 11. obvodová zástavba nádvoří – jižní budova 12. cisterna? 13. nádvoří 14. jihozápadní terasa horního hradu

32)

Půdory s Starého hradu

15

33)

Vzhledem k tomu, že na hradě dosud neproběhl hloubkový architektonický a archeologický výzkum, je možné vývoj hradu určit pouze rámcově. V pozdně románské, či spíše raně gotické etapě

byla

na

skalnatém

vrcholku

hradního

kopce

postavena

původně obytná hradní věž. Je to tedy nejstarší část hradu.34) Věž se mírně vzhůru zužuje (osy 12 a 9,5 m.) a k trase přístupu od severovýchodu je opatřena tupým břitem. Její interiér byl v 16. století upraven do pravidelnějšího tvaru a byl valeně zaklenut. Do gotické etapy nepochybně spadá výstavba věžovitého hradního paláce v zadní části hradu (jsou tam zbytky budovy velké asi 15 x 8,5m,35) jihozápadní budovy jižně od věže a prodloužení jádra přihrazením

konce

skalního

hřebene

(terasa).

Věž

s palácem

spojovalo úzké nádvoří. Raně renesanční je bašta hned vedle věže a chránila úzkou vstupní bránu, s níž sousedila. Dlouhý pozdně gotický

palác

je

vysunutý

na

okraj

jižního

srázu

nad

řekou

a přiléhal k hlavní věži.36) Zde došlo k největšímu rozpadu zdiva, ale přesto se na něm zachoval zbytek arkýře. Postupná renesanční výstavba severovýchodního předhradí a jeho obvodové zástavby pokračovala směrem od horního hradu na severovýchod.37) Pankrácové se Starému hradu příliš nevěnovali a tak hrad začal chátrat už na přelomu 15. a 16. století a stával se přítěží. Proto se nakonec Kašpar, Matouš a Petr Pankrác v roce 1561 obrátili na panovníka

Ferdinanda

I.,

aby

jim

dovolil

Starý

hrad

zbourat

a postavit jiný, modernější, přístupnější a lépe situovaný. Hlavním problémem totiž byla i velká vzdálenost hradu k hlavním osadám panství, což komplikovalo kontrolu a řízení hospodářského zázemí hradu. Panovník sice jejich žádosti vyhověl, ale hrad nakonec zbourán nebyl. Snad kvůli hrozbě velkých nákladů na novostavbu. V neklidném 17. století se jejich rozhodnutí ukázalo jako velmi výhodné.

Pankrácové

již

vlastnili

dva

pohodlné

kaštiele38)

v Krasňanech a v Nededzi.39) Opevněný kaštiel v Krasňanech se stal

hlavním

sídlem

K starohradskému

rodu

panství

již tehdy

ve

2.

patřily

polovině Starý

16.

hrad,

století. kaštiele

v Krasňanech a Nededzi, městečko Varín, obce Belá, Kotrčina 16

Lúčka,

Krasňany,

Sňažnica,

Lysica,

Stráža

protihabsburských

část

a Zástranie. povstání

Starý

Nededze, 40)

Nezbudská

V nepokojných

hrad

obývala

Lúčka, dobách

několikačlenná

posádka a dočkal se i lepší údržby, rozšíření a vybavení. Hrad totiž svou nepřístupností poskytoval panstvu bezpečné útočiště. Když roku 1654 vyhořel kaštiel v Krasňanech, Starý hrad posloužil náhradnímu bydlení. Při požáru shořela i část rodového archivu. Jeho obnova trvala několik let. V první polovině 17. století se o hrad starali hlavně Ján a Daniel Pankrácové. Během turecké invaze do Pováží v roce 1663 pronikl na Starý hrad turecký diverzant ovládající slovenštinu. Založil oheň na hradě, ale byl přichycen. Prozradil, že současně s ním

vyslali

do

s podobným cílem.

Nových

Zámků

17

tureckých

záškodníků

41)

Idealizovaná rekonstrukce Starého hradu – začátek 17. století (M. Slámka) 42)

17

Roku 1673 dal Juraj Pankrác, biskup z Vacova, všechny své majetky v starohradském panství do zástavy za 25 000 zlatých Samuelovi

Luženskému

(Luzsenszky).

Ten

se

svou

manželkou

Julianou Pankrácovou vynaložil velké úsilí na údržbu hradu. Během Thökölyho povstání se hrad podařilo ubránit i díky posile ze Strečna, která byla roku 1680 vyslána na Starý hrad. Čítala 25 jezdců a 80 pěšáků. V těchto letech hrad spravovali František

Pankrác

a

Ján

Labšanský,

poručník

synů

Samuela

Luženského, Alexandra a Ladislava. Roku 1691 převzal hrad na několik let Alexander Luženský.43) Z této doby pochází i podrobný popis hradu, jehož originál je uložen ve Státním okresním archívu v Bytči ve fondu Starohradské panstvo.44) Tuto dokumentaci se soupisem vybavení uvedl ve své knize J. Kočiš.45) Starý hrad měl podle

něho

vedle

hospodářských

budov

(např.

mlýn,

maštal,

vozovny ap.) asi 45 dalších místností. Z toho, co se dochovalo do dnešní doby, je to jen těžko představitelné. Alexander se podílel na Rákóciho

povstání

a to

mu

roku

1709

„přineslo“

konfiskaci

veškerého majetku starohradského panství, včetně jeho podílu na hradě. O rok později 1710 zabavili i díl biskupa Imricha Pankráce. Po

vyhlášení

Satmárského

míru

a amnestii

jim

byly

majetky

vráceny. V těchto letech však už všichni členové z rodiny Pankráců trvale

sídlili

v pohodlných

kaštielech

v Krasňanech

a Nededzi.

Hrady postupně ztrácely svůj význam a i když rod Pankráců stále ještě v polovině 18. století držel několikačlennou posádku na hradě, o údržbu hradu už se později nikdo nestaral..46) Alexander Lombardini píše, že k starohradskému panství kromě zámku též patří obce: Nededza, Krasňany, Belá, Nezbud-Lúčka a Lysica. Zánikem

feudalismu

pak

přestalo

existovat

47)

i starohradské

panství. Starý hrad zůstal ve vlastnictví Pankráců až do roku 1945.48)

18

Dějiny hradu Strečna od poloviny 16. století do konce 19. století V roce 1556 umírá Mikuláš Kostka a jeho majetek zdědila dcera

Anna

k významnému a během

s manželem uherskému

nedospělosti

Štefanem

Dersffym,

šlechtickému

jejich

synů

rodu.

Františka

strečňanské panství v nájmu Ladislav Révay.

který

Po a

patřil

jejich

smrti

Mikuláše,

měl

49)

V roce 1588 si strečňanské panství mezi sebou rozdělili jeho majitelé Mikuláš a František Dersffyové a to, kromě vesnic i hradu a vesnice Strečno na levém břehu Váhu, také pravobřežní Gbeľany,

Tižinu,

Terchovú,

Oškerdu,

část

Dolního

Vadičova.

Žilinu a k ní patřící Krásno a Závodie měli spravovat společně. Dersffyové

nechali

postavit

v Tepličce

nad

Váhem

50)

velký

kaštiel. Mikuláš Dersffy a Barbara Perényiová jej rádi vyměnili za nepohodlný a těžko přístupný hrad. Na něj se uchylovali jen v nepokojných

a válečných

létech.

Jeho

osazenstvo

už

jen

zásobovali potravinami a dostatečnou výzbrojí. Teplička se tak stala sídlem majitele a centrem celého starohradského panství. Mikulášova

část

panství

nakonec

připadla

jeho

51)

zeťovi

Štefanovi Wesselényimu (manželka Katarína). Druhá část skončila v rukách dalšího zetě Mikuláše Eszterházyho, který měl za ženu Uršulu, dceru Františka Dersffyho. Když pak Štefan zaměnil své zvolenské statky za Mikulášovu část, obě poloviny strečňanského panství se opět spojily.52) Na území strečňanského panství před rokem 1662 vznikly vesnice Skalité, Stará Bystrica, Nová Bystrica, Zborov, Pažite, Z á k o p č i e , K o p a n i č i a r s k á R a d ôs t k a , L u t i š e a Č i e r n e . P a t ř i l o k n ě m u i město Žilina a 26 vesnic.53)

19

Kaštiel v Tepličce na Váhem (mědirytina a lept J. Nypoorta, 1686 repro Sláma)

Hrad Strečno v 17. století

Štefanův syn František Wesselényi stál tehdy v čele spiknutí uherské šlechty proti habsburské nadvládě a císaři Leopoldovi I. Ještě za Ferdinanda III. se roku 1655 se Wesselényi stal uherským palatinem, což byl panovníkův zástupce v Uhersku. Tehdy si za 20

svou hlavní rezidenci vybral Ľupčiansky hrad. Před prozrazením spiknutí a jeho potlačením však v roce 1667 zemřel. Jeho syn Ladislav,

který

i s panstvím,

zdědil

sice

do

kaštiel

v Tepličce,

připravovaného

povstání

hrad

Strečno

nebyl

zapleten,

nicméně král i tak zabavil jeho majetky. Roku 1676 tak přišel o Strečno.54) Strečňanského panství tak bylo opět rozděleno na dvě části. Jedna část připadla Mikulášovi Eszterházymu, pánovi v Bytči. Patřily

k

ní

obce:

Čadca,

Čierne,

Ilové,

Krásno,

Oščadnica,

Poluvsie, Porúbka, Raková, Rosina, Skalité, Staškov, Stráňavy, Svrčinovec, Turie, Zákopčie, Závodie, Zborov, Žilina a Zlatné. Vzniká tak panství Bytča-Strečno. Po

potlačení

Wesselényiho

55)

spiknutí

obsadili

hrad

Strečno

Thökölyho kuruci a roku 1686 se ho zmocnili znovu, protože to byl tehdy jediný moderně opevněný hrad na celém horním Pováží. Aby se

tak

už

nikdy

nestalo,

dal

císař

Leopold

roku

1698

hrad

zbourat.56) Druhou část strečňanského panství i s hradem získali roku 1683 bratři Löwenburgové. Bylo to území, které se už před konfiskací někde označovalo jako „dominium Teplička“. Patřila sem Stará a Nová Bystrica, Gbeľany, Klubina, Lutiše, Oškerda, Pažitie,

Radôstka,

Riečnica,

Strečno

so

Zlatným,

Teplička,

Terchová, Tižina a Vadičov.57) Jejich

otec,

císařský

generál,

pocházel

ze

slezského

zemanského rodu. Jeho původní jméno bylo Lovorovský (J. Kerekeš píše Lovonovský), které si po povýšení na barona změnil na Löwenburg.58) O Strečňanský hrad se v té době nikdo nestaral, byl neobývaný, poškozeny byly střechy, zdi, okna i dveře. Přesto však dal Jan Jakub prozkoumat ruiny hradu a v hradní kryptě bylo objeveno

tělo

Žofie

Bosnyákové,

první

manželky

Františka

Wesselényiho. Její tělo i po mnoha letech (zemřela 1644) bylo téměř v neporušeném stavu a pozůstatky byly v roce 1698 pietně přeneseny do Tepličky.59) Fridrich Löwenburg zemřel již v roce 1715 bez mužského 21

potomka

a

jeho

dcera

Anna

Markéta

se

provdala

za

hraběte

Fridricha Windischgrätze. Když roku 1732 zemřel i Jan Jakub, připadla jeho část panství dceři Anně Alojzii, kterou měl z prvního manželství s Alžbětou Windischgrätzovou.60) Anna Alojzie zemřela již v roce 1735 a tak majetek přešel do rukou jejího manžela Antola, hraběte z Geisruhu. Ten ho však brzy vyměnil za jiná panství své tchyně Alžběty, hraběnky z Löwenburgu. Po její smrti přechází panství na již výše zmíněnou Annu Markétu. Její syn Jozef,

hrabě

z Windischgrätzu,

se

velmi

zadlužil,

a

proto

se

o panství roku 1750 (Kočiš píše rok 1751) rozdělil se svou sestrou Annou Marií, provdanou za hraběte Serényiho. Vznikají tak dvě panství: Teplička a Gbeľany. Gbeľany zdědily děti Anny Marie – Karel Serényi a Františka Serényiová, manželka hraběte Colloreda. Colloredo později svůj díl zastavil Karlovi Serényimu, čímž bylo panství Gbeľany sjednoceno a zdědila ho Karlova dcera, Eleonora Serényiová provdaná za hraběte Jana Nyáriho. Jejich dcera se provdala za Jana, hraběte Zichy – Lang.61) Gbeľany tak patřily rodině Zichy- hrabatům Janovi, Ladislavovi (Aladár) a Kamilovi Zichyům. Pak panství zdědila hraběnka Zichyová, provdaná za Jiřího Majlátha, hlavního župana ostřihomské stolice.62) Josef Windischgrätz byl i po rozdělení strečňanského panství kvůli manufaktuře na výrobu plátna a sukna nadále zadlužen.63) Několikrát proti němu vedli exekuce, jimž se až do roku 1782 jeho manželka

Josefina

Eszterházyová

úspěšně

bránila.

Tehdy

ale

panství Tepličku nabyli italští věřitelé. Dosáhla však aspoň toho, že až do své smrti v kaštieli bydlela a majetek spravovala.64) Dočasně Tepličku držel i František Lamoš z Lipovce. Roku 1811 se pány Tepličky stali baron František Brentano-Cimaroli a hrabě Solignac. Avšak již roku 1814 ji za 80 000 florénů prodali Jiřímu Sinovi, vídeňskému bankéři řeckého původu.65) Panství patřilo jeho synům,

Šimonovi

a

Djordjovi

(Ďorďovi-Jiřímu)

Sinům.66)

Posledním vlastníkem z rodu Sinů byla dcera Simona Ifigénie ďHarnoncourt, která panství vlastnila až do roku 1910.67) Nové panství Bytča-Strečno vlastnil rod Eszterházy68) do roku 22

1862,

kdy

ho

pronajali,

a

do

roku

1868,

kdy

ho

prodali

velkopodnikateli se dřevem baronu Leopoldovi Popperovi, který kromě toho odkoupil i od Ulmanna Szilányiho szapáryovskou část Lietavy a Považské Bystrice (Podhradie). Ten zde začal těžit dřevo. Po jeho smrti 1886 se jeho synové zadlužili a majetky začali prodávat. Bytču, Strečno, Podhradie a Lietavu získal Samuel Hahn, otec Hermíny Popperové, která si vzala Armina Poppera. Další statky odkoupil německý hrabě František Ballestrém. Později je do držby získal hrabě Valentin Ballestrém a od roku 1948 patří Bytča státu.69) Ruina hradu se stala jen přebytečnou součástí panství Strečno, které se sňatkovou politikou dostalo postupně do rukou rodu Esterházyů. Rod původně pocházel ze Žitného ostrova a v průběhu času vystoupal mezi nejmocnější rody v Uhersku. Hrad se tedy stal součástí panství Bytča-Strečno. Synové Leopolda Poppera v roce 1895

postoupili

panství

Strečno

H a h n o v i . 70)

23

obchodníkovi

Samuelovi

Stavebně – historický vývoj hradu Strečna Stavebně – historickým vývojem hradu Strečna se zabývali badatelé Andrej Fiala, Dobroslava Menclová, Zdeněk Gardavský, a novodobě

Martin

Bóna.

Z.

Gardavský

považoval

názory

dřívějších badatelů (A. Fiala, D. Menclová) na vývoj hradu Strečna za velmi zjednodušené. Uváděli pouze několik základních bodů slohového vývoje od gotiky přes renesanci k barokní přestavbě ve velkou

hradní

neprováděli

pevnost.

systematický

Na

jejich

průzkum.

obranu Sám

je

třeba

Gardavský

říci,

že

považoval

poněkud nadsazeně vývoj hradu „za tak složitý, že mu není rovno ani u hradů mnohem větších a významnějších, u nichž byly větší ekonomické

možnosti

k jejich

jednorázovým

přestavbám“.

U Strečna podchytil výzkum tak složitý obraz neustálého narůstání objektů a opevnění, že je možno bez nadsázky říci, že na hradě Strečně se stavělo nebo alespoň plánovalo a začínalo stavět téměř nepřetržitě“. Podle svého zvyku rozmělnil vývoj hradu přibližně do 29

větších

stavebních

fází,

nepočítáme-li

drobné

nástavby

a úpravy stávajících objektů a do 8 základních stavebních etap, které je možno přibližně zařadit do historické chronologie nebo soustavy držitelských vztahů vlastnických rodů.71) Víc jak 100 m vysoká skála těsně nad cestou byla fortifikačně využitá už ve velkomoravském období a poskytla vhodné místo i na výstavbu malého kamenného hradu nepravidelného polygonálního půdorysu cca 22x18m ve středověku. Přístupová cesta vedla z jihu přes most k hlavní bráně.72) Přístup byl ztížen příkopem, který příčně přetínal skalní hřeben, na kterém stál hrad.73) Hned nad vstupem se tyčila dominující hlavní věž – bergfrit vestavěná

do

jihozápadního

nároží

malého,

skoro

čtvercového

dvora areálu, obehnaného kamennou hradbou. Tato pětipodlažní hranolová stavba 8x8 m byla přístupná přes hrotitý portál ve 2. podlaží a její patra byla oddělena trámovými stropy. Na nádvoří byla v sousedství věže do skály zahloubená cisterna, přičemž 24

severovýchodní

kout

nádvoří

vyplňovala

menší

obytná

budova

s valeně zaklenutým přízemím.

Půdorys hradního jádra Strečna podle Z. Gardavského a O.Šeda74)

Tento malý hrad patřil v čase svého vzniku k běžnému typu hradních dispozic, kde byla obytná a obranná funkce jednotlivých objektů diferencována a kde čelní obranná věž nad vstupem svou hmotou kryla malé jádro s obytnou budovou v chráněném úzadí. Svým

vybavením

hrad

zaručoval

posádce

dostatečnou

ochranu

a díky výhodné poloze umožnil i spolehlivou kontrolu komunikace pod hradem. Předpokládá se, že ještě v průběhu 1. poloviny 14. století, kdy se hrad po držbě Matoušem Čákem stal opět královským majetkem, bylo z jižní přístupové strany vybudováno malé předhradí na zlepšení obrany přístupu. K rozsáhlejším

úpravám

došlo

až

v průběhu

1.

poloviny

15. století, a to pravděpodobně za držby hradu královnou Barborou Cellskou (manželkou Zikmunda Lucemburského). Původní jádro rozšířili přístavbou severního paláce zakončeného kaplí. Původně plochostropou s kružbami,

kapli

prosvětlovala

prolomená

ve

dvě

východním

vysoká

hrotitá

polygonálním

okna

závěru.

Zároveň ze západní strany vybudovali protáhlé předhradí, kterým též procházela přístupová komunikace. Nový vstup přes průjezd v branské hranolové věži byl v jižní části opatřen předbraním, přičemž druhá hranolová věž zakončovala předhradí na severní 25

straně. Proti rozmáhajícímu se dělostřelectvu zpevnili čelní stranu jižního předhradí mohutnou štítovou hradbou.75) D. Menclová kladla vznik severního paláce, kaple, západního předhradí s druhou hranolovou věží na severu do let 1490-1510.76) Z. Gardavský do 1. poloviny

15.

století

položil

zřízení

kaple,

věžové

brány

s menším předbraním, severní věže, východní parkánové hradby, západního předhradí a zesílení jižní části hradu širokou štítovou hradbou.77)

Půdorys hradu Strečna podle Z. Gardavského a O.Šeda

Výraznější slohotvorné přestavby celého hradního komplexu se uskutečnily někdy na přelomu 15. a 16. století, kdy byl hrad v soukromém

vlastnictví

župana

a

vévody

Pavla

Kinizsiho

a později jeho manželky Benigny. Pro potřebu rozšíření obytných prostor šlechtického sídla bylo někdejší nádvoří hradního jádra doplněno novým východním palácem a v prostoru nádvoří jižního předhradí vznikl další dvoukřídlý palác s točitým schodištěm. Přestavbě se nevyhnula ani kaple na konci severního paláce, jejíž zvýšený prostor s dvojpodlažní emporou byl nově zaklenut síťovou žebrovou klenbou. Na fasádě východního paláce obrácené k řece se objevily nové arkýře, jejichž okenní otvory rámovala různorodě ztvárněná ostění s pozdně gotickou profilací.

26

Na západní fasádě se vyjímal nový dvojpodlažní arkýř, pod kterým byla zřejmě už v tomto období v nádvoří vyhloubena 88 m hluboká studně. Obranyschopnost

hradního

komplexu

zvýšili

vybudováním

dalšího hradebního okruhu, který na jižní straně vymezil prostor průchozího

nádvoří

a

pokračuje západní méně

strmou stranou

ohraničil úzký parkán s třemi podkovovitými baštami. Podobná oválná bašta chránila nový vstup do předhradí. Hrad tak na konci středověku nabyl podobu dobře opevněného a přitom pohodlného sídla,

jehož

členitou

siluetu

s dominantní

hranolovou

věží

zpestřovaly vysoké valbové střechy paláců.78) D. Menclová vznik východního a jižního paláce kladla také do let 1490-151079), zatímco Z. Gardavský zařadil stavbu východního paláce, parkánové hradby s třemi baštami a zaklenutí kaple do období 2. poloviny 15. století a jižní palác pak do období konce 15. století až začátku 16. století.80) Po odchodu Benigny Strečno zase na dlouhý čas osiřelo. Když Strečno připadlo Mikulášovi a Františkovi Dersffymu, zase se dočkalo

dobré

údržby

a

dalšího

rozšíření.

Z renesančních

přestaveb sice na hradě moc nezůstalo, ale přece jen svědčí o probíhající stavební činnosti. Byla to hlavně renesanční branská budova

s arkádou

v prvním

poschodí,

která

předěluje

starší

předhradí a zbytky opevňovacích staveb na jižním a severním konci hradního hřebene. Obě okrouhlé bašty na severní straně, vklíněné do

skalního

svahu,

i

protáhlá

obdélníková

bašta

s novým

předhradím, jež se připojilo ke staršímu na jižní straně, měly hrad zabezpečit především proti dělostřeleckému útoku z větší dálky, s nímž jeho starší opevnění ještě nepočítalo.81) Z. Gardavský do druhé poloviny 16. století klade ještě vznik hospodářské nebo pomocné budovy poblíž studny ve středním díle hradu.82) Ještě méně zůstalo z velkého raně barokního opevnění, které chránilo hrad od poloviny 17. století dvěma bastiony na jižní a severní straně a třetím obráceným k západu uprostřed mezi nimi. Jak vypadalo, víme jen ze soudobého vyobrazení. Jeho stavba 27

určitě

souvisela

habsburské

s přípravou

nadvládě,

kterého

povstání v čele

uherské

stál

šlechty

tehdejší

proti

spolumajitel

hradu palatin František Wesselényi.

Půdorys hradu Strečna podle Z. Gardavského a O.Šeda

Císař Leopold dal roku 1698 hrad zbourat. Demoliční práce postihly jako obvykle hlavně moderní opevnění, které zmizelo skutečně skoro beze stop, ale ostatní hradní budovy byly jen poškozeny a zbaveny střech.83) Úplně zasypána byla studna.84) V 17. století dosáhl hrad svou maximální půdorysnou velikost. Tak jako se měnil a stále zvětšoval rozsah obytných budov, tak se měnila jejich výška, forma jejich zastřešení a výrazová tvářnost hradu. Ještě v první polovině 19. století zachytila dobová rytina celistvý útvar hradu s většinou zdí včetně cimbuří na hlavní věži a arkád

východního

paláce.

Některé

zdi

ještě

zničily

útoky

německého letectva koncem druhé světové války, další se zřítily později.85) Po

srovnání

třech

názorů

na

stavební

vývoj

hradu

(D. Menclová, Z. Gardavský, M. Bóna) se dá říci, že dnešní názor M. Bóny víceméně odpovídá představám Z. Gardavského, jen ho nedělí do tolika etap. Hlavní rozdíl v porovnání s D. Menclovou tkví v datování vzniku hradu a stavebních prací, které D. Menclová kladla do let 1490-1510, přičemž ostatní badatelé jim poskytli více času, tedy velkou část 15.století až začátek 16. století.

28

Strečno ve 20. století a jeho památkové zajištění Před rokem 1900 hradní zříceninu získal obchodník Samuel Hahn. A protože byla značně zpustlá a nehodila se k ničemu, začal hrad rozebírat a kámen prodávat jako stavební materiál. Za oběť mu měly padnout zbytky hradních zdí. Jeho demolice však byla naštěstí v roce 1904 zastavená. 8 6 ) V rozhovoru s Dagmar Úradníkovou uvedl ředitel Považského múzea v Žilině Marian Mrva: "Z archivních dokumentů vyplývá, že těžba kamene nebyla pro Hahna až tak ekonomicky zajímavá. Navíc hrad začala chránit před rozebíráním i církev.“ 8 7 ) Možná zde svou úlohu sehrála i skupina nadšenců, kteří před první světovou válkou učinili pokus o záchranu zříceniny. Část hradních zdí byla zakonzervovaná, ale byla to práce ekonomicky náročná, a proto se v dalších restauračních pracích nepokračovalo. 8 8 ) Začátkem

20.

století

vznikla

v blízkosti

Nezbudské

Lúčky

a železnice vápenka, která využívala nejprve vápenec z nejbližšího okolí. Vápenec se do vápenky dopravoval po laně nataženém nad řekou. 8 9 ) Avšak již okolo roku 1909 se začal těžit vápenec z hradního kopce a byla tak ohrožena existence samotného hradu. V těžbě ještě i za první republiky chvíli pokračovala i česká kapitálová skupina Lom a Vápenka Varín. 9 0 ) Pro složitost poměrů naštěstí těžba pokračovala pomalým tempem. Po vzniku ČSR byla těžba obnovena v původním nevelkém rozsahu. 9 1 )

Těžba byla zastavena poté, co se hrad dostal do rukou

Československého klubu turistů. 9 2 ) Po

té

co

bylo

v roce

1698

zdemolováno

opevnění

hradu

a budovy byly pobořeny a zbaveny střech, muselo Strečno odolávat nejen lidským, ale i přírodním silám. Dvě století na něj působil déšť, mráz, ale dokonce i zemětřesení. V článku z roku 1982 (časopis Sloboda) G. Kassayová píše: „Nedaleký vrch Minčol je častým

epicentrem

zemětřesení.

Poslední

zaregistrované

bylo

v roce 1958. Nejsilnější v roce 1858 mělo údajně sílu 9 stupňů (Richterovy stupnice). K porušení zdiva a degradaci vlastnosti 29

hornin přispěly i dynamické účinky, způsobené těžbou vápence v kamenolomu

na

západní

straně

hradního

kopce.

Hrad

velmi

poškodilo i fašistické bombardování během Slovenského národního povstání,

když

zde

bojovaly

hlavně

francouzské

partizánské

jednotky.“93) Žilinská kotlina patří mezi seismicky živá území na Slovensku. Seismická činnost je zde dost intenzivní. V průběhu věku postihlo okolí Žiliny větší množství zemětřesení. Bohužel o nich nejsou, zejména

o těch

dřívějších,

podrobnější

zprávy.

Nejznámější

zemětřesení, které mělo svoje epicentrum pravděpodobně v okolí obce Teplička nad Váhom, bylo 15. ledna 1858. Toto zemětřesení se velmi nepříznivě projevilo v nedaleké Žilině. Zanechalo pukliny ve zdech domů a v dlažbě. Všechny domy byly poškozené a některé dokonce neobývatelné. Další zemětřesení které mělo pro Žilinu značně katastrofické důsledky, zaznamenali v roce 1872. V samém městě i v okolí došlo i ke zřícení několik budov. Nejsilnější otřesy pocítilo okolí Tepličky nad Váhem a Varína.

94)

Ještě několik slov k cestě vedoucí pod hradem. Dřív se říkalo i zpívalo

o

splavování

Váhu:

„tam

okolo

Strečna,

cesta

nebezpečná...“ Platí to dodnes, avšak hlavně co se týče silničního provozu. Jedná se o velmi nebezpečný a nehodový úsek. Možná je to i tím, že se řidiči kochají krásným výhledem na obě zříceniny, Strečna i Starého hradu. Na historických pohlednicích z konce 19. a začátku 20. století je vidět, že cesta se podobala spíš polní cestě. Byla vysypaná štěrkem a byla bez zpevněných krajnic. Pod hradem ji lemovala souvislá dřevěná opěrka, která ve 40. letech 20. století byla nahrazena kovovou. Cesta vedla původně na úrovni železnice, kterou v Strečňanském průsmyku blízko tunelu křižovala.95) První

konzervační

práce

na

podnět

maďarské

památkové

komise se na hradě Strečně uskutečnily roku 1910, když byl hrad částečně

staticky

zajištěn

(kamenné

články

okenních

otvorů)

a zpevněný (vrchní část zdí). Na konzervaci hradních zdí byly vynaloženy finanční prostředky v hodnotě tehdejších 8600 korun.96) 30

Koruny zdí ovšem zalili cementovou maltou a narušené části sepnuli železnými táhly. Během 2. světové války, hlavně v roce 1944,

byl

hrad

opět

vážně

poškozen

a táhla

byla

z části

přetrhána.97) Začátkem 60. let byl vypracován projekt na opravu hradu, přičemž

již

Ševčíkem

a

roku

1958

byl

Blahutem.

objekt

Slovenská

geodeticky vysoká

zaměřen

škola

Ing.

technická

vypracovala architektonickou studii na konzervování a zpřístupnění objektu.98) Roku 1961 byl Odbor školství a kultury Národního výboru v Žilině upozorněn, že podle výsledku prohlídky hradu „jsou části hradu ve velkém rozkladu a hrozí jejich spadnutí na cestu 1. třídy“ a zároveň

požádán,

aby

byl

majitel

hradu

vyzván

k plnění

povinností vyplývajících ze zákona. V roce 1963 další zpráva obsahuje návrh „urychleně staticky zajistit hradní ruiny hlavně nad silnicí, buď táhly nebo betonovým opěrným pilířem, který by držel východní zeď hradního paláce.“ Byla tedy ohrožena silnice i návštěvníci. Vedle hradních zdí byl značně povrchově zvětralý samotný skalní masív hradního kopce.99) Roku

1964

nemovitých

bylo

Strečno

kulturních

zapsáno

památek,

do

Státního

publikovaného

ve

seznamu

„Zpravodaji

metodicko-informačních materiálů“, vydaném Krajským strediskem štátnej pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody v Banskej Bystrici100).

Vyhlášení

památkového

ochranného

pásma

hradu

Strečna bylo provedeno rozhodnutím Krajského strediska štátnej pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody v Banskej Bystrici v roce 1965. Vlastníkem byly Štátne lesy, polesie Stráňavy.101) Slovenský ústav památkové péče a ochrany přírody v Banské Bystrici podnikl opatření na záchranu hradu jako národní kulturní památky.

Pracovníci

bansko-bystrického

střediska

SÚPSOP

Ing. Likavčan a Ing. Jendželovský zabezpečili nové vyhotovení vzorné měřické dokumentace. Roku 1970 bylo u SURPMO Brno objednáno

zaměření

a

základní

31

dokumentace102)

a

roku

1973

u SURPMO Praha zpracování architektonické studie a projektové studie hradu Strečno, včetně návrhu na konzervaci zdí.103) Podnikly se i první kroky ke zpracování rekonstrukční studie, bylo objednáno zpracování projektu statického zabezpečení hradu a prováděcího projektu úprav. Od roku 1974 se na hradě začaly i archeologické

odkryvy,

které

provádělo

Považské

muzeum

v Žilině – Budatíně pod odborným vedením Dr. Ondreje Šeda.104) Ukazuje se, že původní záměr konzervace v duchu jednoduché architektonické

studie

přerostl

v rekonstrukční

záměr

spojený

s dostavbou replik některých objektů včetně podlah, stropů, kleneb a přirozeně i zastřešením.

32

Stav zříceniny před rekonstrukcí R o zt ř í d ě n í h r a d n í c h o b j e k t ů Na hradě se zachovaly v původním stavu nebo ve zříceninách tyto objekty: •

Hlavní velká čtvercová věž obranného (a strážního) typu

•

Hranatá severní (malá) věž

•

Velká (hlavní) brána

•

Palácová

budova

„severní

palác“,

palácová

budova

„východní palác“ •

Palácová budova „jižní palác“

•

Kaple

•

Obytná budova „stavení pod hlavní věží“, obytná budova „stavení pod širokou hradbou“

•

Obytná

budova

„stavení

s arkádami“

a

hospodářská

budova v základech

Opevnění hradu tvořila hlavní hradba horního hradu, hradba středního hradu a parkánová hradba se třemi bastiony (jen ve stopách). V hradbách se dochovalo několik bran a branek. Na ploše hradu se v podobě prohlubně zachovala cisterna a torzovité zbytky zdiva.105)

33

Stavební stav hradních objektů Z celého původně složitého areálu budov se zachovaly jen holé zbytky některých zdí, bez jediné podlahy, zastropení či zaklenutí nebo střechy. Původní klenby, stropy a střechy se zřítily, a jejich sutiny vytvořily násypy rumiska, které dlouhým časem ulehly, zarostly vegetací a navrstvily velice nerovný terén s velkými výškovými rozdíly (až 15m). Tak se stalo, že mnohé otvory, které byly dříve oknem nebo střílnou, se nacházely těsně u terénu nebo byly téměř zasypány.106) Zdivo hlavní věže se zachovalo na všech stranách, zatímco zdivo

paláců,

V základech

stavení nebo

a

severní

v úrovni

věže

terénu

se

byly

zachovalo

torzálně.

vyznačeny

objekty

hospodářské budovy, bašty, střední i vnější hradby a dokonce zčásti i bastiony. Okna severního a východního paláce, kaple a severní věže se zachovala

včetně

profilovaných

ostění.

Záklenky

otvorů

byly

uchovány v obou věžích, severním a východním paláci a ve stavení pod velkou věží. Částečně stržené záklenky otvorů měl jižní palác a stavení s arkádami. Koruna zdiva se v souvisle vyrovnané linii zachovala

u objektů

kaple,

severního

a

východního

paláce.

Rozrušenou korunu zdiva ve značně zprohýbané linii měly obě věže a velká brána a nesouvislou linii měly objekty jižního paláce a všechny podložních

tři

zbývající

skal

a

stavení.

eroze

terénu

Statický

rozpad

ohrožovaly

a

hlavně

posuny objekt

východního paláce a rozsáhlé destruktivní trhliny mělo stavení pod širokou hradbou, menší trhliny ohrožovaly hlavní věž. Podkopané zdivo

hrozící

zřícením

vážně

ohrožovalo

objekt

velké

brány

a rozrušení a rozpad nároží stabilitu zdí severní věže. Brzký rozpad hrozil většině záklenků otvorů stavení velké brány a východního paláce.107)

34

Také tvar některých otvorů byl vinou zřícených záklenků nepodobný tvaru původnímu. Na druhé straně se však zachovaly v některých

oknech

jemně

profilovaná

pískovcová

ostění,

pískovcové krakorce a jedno profilované nadpraží v bývalé kapli. V této

kapli

kružeb

u

se

ještě

dvou

částečně

gotických

zachovalo

oken

a

kamenné

zbytky

patek

profilování kamenných

klenebních žeber. Z opracovaných kamenných detailů ještě zůstaly malé

zbytky

vchodového

a

okenního

ostění

v hlavní

věži,

a nepatrný zbytek topeniště u vstupu. Nejzachovalejším kaple.

Severní

prostorem byla

věž

z celé

značně

zříceniny

zřícená,

k ní

byla

bývalá

vedla

bývalá

půlkruhem zaklenutá brána, pozdější zazdívka vypadla a vstupní otvor se samovolně obnovil. K jižní straně kaple přiléhala částečně zachovalá místnost s velkým

terénním

vystupoval

zbytek

rozdílem, zdiva

uprostřed

a skalnaté

níž

podloží.

z povrchu Dále

na

terénu jih

se

nacházely neuzavřené zbytky místností a prostorů. Uprostřed stál mohutný útvar hlavní věže, narušený u paty na východní straně rozrušením přístupná

zdiva. z jihu

Věž

má

nízkým,

téměř

dodatečně

čtvercový

půdorys

vybouraným

a

byla

otvorem.

Tak

zvaná „střední místnost“ byla neurčitým zbytkem malého prostoru, který vyplňoval místo mezi severním palácem a jižní částí u hlavní věže. Na tuto jižní část navazovaly náznaky „východní místnosti“, která

spojovala

palác

jižního

dílu,

s původním

jádrem

hradu.

K nároží jižního paláce byla přiložena budova bývalého vstupu do hradu a konečně v nejjižnější části se rozkládalo dělostřelecké opevnění, kterému však na jihu chyběly stopy po uzavření. Celkově je možno konstatovat, že na východní straně sledovala zástavba hradu utváření strmé skály, kdežto na dostupném jihu a především na západním svahu se postupně rozšiřovala a tam, jak lze soudit z nepatrných

zarostlých

zbytků

vymezeno velké nádvoří.108)

35

zdiva

v terénu,

bylo

hradbou

Stavebně- technický popis zříceniny Všechno zdivo je z lomového kamene, až na nepatrné výjimky novodobě obnovených záklenků z cihel. Původní kamenné zdivo bylo patrně všude založeno na skalním podloží, v některých místech bylo omítnuto, avšak koruna zdiva byla ve zříceném stavu, jen místy ji pokrýval starší cementový potěr. V horních vrstvách bylo zdivo zvětralé, na mnoha místech se vytvořily svislé trhliny, zvlášť v hlavní věži. Východní zeď na okraji skalního srázu byla uvolněna v základech, vyvracela se směrem navenek a bylo nebezpečí jejího zřícení na silnici pod hradem. Tomuto nebezpečí mělo čelit táhlo z prvního zajišťování hradu, zabetonované do vysekaného otvoru v hlavní věži, ale toto slabě dimenzované táhlo, nemohlo zabránit pohybu velké masy zdiva a přetrhlo se, patrně také částečně vlivem koroze. Zdivo bylo v celku poměrně silné (ve spodních částech většinou přes 1m, hlavní věž 2,60 m, část jižní zdi 2,20 m), avšak na mnoha místech bylo

vydrolené,

zeslabené

odtržením

kleneb

nebo

zřícením

navazujících zdí. Také různé otvory po stropních trámech, dřevěných krakorcích, a konečně

i

otvory

po

kulatých

dřevěných

trámech

z tzv.

ztraceného lešení a po zazděných ztužujících trámech (především v hlavní věži), oslabovaly stabilitu zdiva. K tomu ještě přispívala okolnost, že zdivo nebylo navzájem vázáno nějakou konstrukcí, např. krovem, stropními trámy, táhly nebo alespoň důkladnou vazbou kamenného zdiva v nárožích, a bylo v celé své výšce vystaveno neustálým změnám povětrnosti (vlhkosti, mrazu, větru atd.). V západním průčelí bylo u základů vyhloubeno do zdiva několik 1-2 m hlubokých otvorů, snad důsledky záměrného boření, které přirozeně působily na pevnost zdiva nepříznivě. Většina otvorů byla zaklenuta lomovým kamenem do segmentu nebo

půlkruhu

kromě

otvorů

s opracovaným

pískovcovým

nadpražím. Vydrolením zdiva však někde vznikly velké tvarové

36

deformace. Jihozápadní nároží jižního paláce se ze statických důvodů k základům značně rozšiřovalo, před rekonstrukcí však bylo toto rozšíření v dezolátním stavu. Na jihovýchodní straně tuto zeď zakončil kuželovitě se zužující pilíře, vysunutý z líce hradní zdi. Vyklonění zdiva bylo patrné na západní a jižní straně „východní místnosti“ a jižního paláce a na nejvýchodnějším zdivu s táhlem. Zbytky dvou průlezných komínových průduchů byly viditelné dva ve zdivu u „východní místnosti“ a jeden mezi hlavní věží a vstupem.

V hlavní

věži

zůstaly

rýhy

po

uložení

stropních

trámů, ale nikde v celé zřícenině se nezachovaly stopy po stupních nějakého

schodiště.

Pravděpodobně

mimo

některých

kleneb

v přízemí a velké pozdně gotické klenby v kapli, byla většina vodorovných

konstrukcí

Z vystupujících

nosných

dřevěná, konstrukcí

a

proto zůstaly

neunikly jedině

zkáze. kamenné

krakorce. Exteriér severní zdi hlavní věže nesl na omítce stopy po zastřešení a její jihozápadní nároží poznamenaly nepatrné stopy po sgrafitové výzdobě. Podobné sgrafitové stopy byly na západní straně u vchodu k severní věži a na jihozápadním nároží jižního paláce. Ve zřícenině se nikde nezachoval zbytek podlahy ani dlažby a povrch terénu byl pouze zatravněný nebo vystupovala holá skála. V kapli se při západní stěně původně nad sebou nacházely dvě dřevěné empory, přičemž horní byla spojena průchodem se severní věží.109)

37

Rekonstrukce hradu – záměry a realizace S t u d i e v y u ži t í , p r o v o zu a f u n k c í h r a d u Alternativní pojetí celkových úprav Strečna se soustředilo na tři základní možnosti: 1. konzervaci hradních objektů, zvláště v jejich korunách, v otvorech a patách zdí, neměnící v podstatě obrys, tvar, vzhled a rozsah zříceniny a jejích objektů 2. konzervaci

hradu

spojenou

s dílčí

rekonstrukcí

–

s uzavřením a zastřešením vybraných objektů – hlavní věže

a kaple

s přilehlou

místností

severního

paláce

pozměňující obrys, tvar a výšku korun zdí upravovaných objektů a doplňujících nebo měnících tvar otvorů podle předpokládané původní podoby nebo v souladu s novou funkcí 3. konzervaci hradu spojenou s dílčí rekonstrukcí hlavní věže a kaple a s dostavbou dvou dalších objektů – velké brány a severní věže, uzavírající jejich hmotu v souladu se zjištěným půdorysem a prolamující jejich nové stěny otvory v místech, kde jsou předpokládány podle zbytků špalet nebo logiky utváření objektů. Věž byla

navržena

podle

požadavku

investora

SÚPSOP

B. Bystrica v alternativním pojetí s vysokým zastřešením (návrhy vypracovala Hana Kořénková) Ve všech třech případech byla předpokládána rekonstrukce obou arkádových stavení u kaple, jež existovaly ještě v období po 2. světové válce a rozpadly se v mezidobí.110) Zdeněk Gardavský ve své studii o využití, provozu a funkcí hradu navrhoval ucelit roztříštěné zbytky četných zřícených zdí, vyčnívajících nezávisle na sobě ze zvýšeného terénu za pomocí prostorové plomby z lomového kamene blízkého použitému druhu kamene, čímž by se dosáhlo stavebně – výtvarné ucelenosti zdí, 38

Všechny

zdi

by

měly

být

náležitě

konzervovány

a

staticky

stabilizovány. Nízké zídky se upravovat neměly. Konzervace korun zdí a záklenků otvorů by měla započít u objektů v tomto pořadí: •

Velká brána

•

Jižní palác

•

Věž

•

Kaple

•

Stavení s arkádami

Mimořádná opatření bylo nutno provést u objektů východního paláce a to zajištěním celé skalní stěny pod ním a zabezpečením zdi

paláce

zapotřebí

proti

dozdít

výklonu. do

vnitřní

Přitom výšky

z provozních jednoho

důvodů

metru

bylo

parapet

na

základech u zřícených zdí východního paláce nad skalní propastí. Přístupy do východního paláce měly být na východní straně, jižní polovina se dvěma místnostmi by hradní

správy

a průvodcům,

pak byla věnována provozu severní

polovina

dělenému

hygienickému zařízení pro muže a ženy. Předpokládalo to přirozeně položení kabelu přípojky el. proudu až do prostoru hradu (osvětlení kaple, severního paláce, věže, eventuálně jižního paláce, případně venkovní osvětlení na nádvořích a provozní budovy) a zřízení přívodu

pitné

vody

z místního

vodovodu

do

umývárny

a hygienického příslušenství. Další úpravy navrhoval takto: Dvě zdi patřící ke stavení pod širokou hradbou, u nichž hrozilo zřícení do prostoru silnice, se měly buď zcela zbourat bez náhrady nebo strhnout a vybudovat v původní formě. Východní zeď velké brány měla být zajištěna proti

zřícení

zpevněním

vertikální proluky.

nebo

novým

zbudováním

a

vyzděním

Všechny otvory ležící v přízemí prostorů

horního hradu (obsahuje objekty hlavní věže, tří paláců a dvou stavení, ve středním hradu stojí objekty malé věže a stavení s arkádami, území dolního hradu vymezují valy) se měly uzavřít mříží současně s dozděním a vyztužením špalet průchodů i oken a dozděním parapetů oken. Průjezd velkou branou nedoporučoval

39

uzavírat, neboť nádvoří středního hradu bude stejně kdykoliv dostupné mládeži přímo přes zeď a docházelo by tak k poškozování líců a koruny. Měla být provedena dostavba severního nároží malé věže, které se zřítilo a severozápadního i jihovýchodního nároží velké brány včetně celé západní zdi, dále úpravy nových fasád – buď formou lomového neomítaného zdiva nebo formou roštové železobetonové konstrukce oboustranně obestavěné v líci zřícených zdí úzkými lomovými přizdívkami. Úplnou rekonstrukcí (rozuměj novou výstavbou) měla projít zřícená severní a západní vedle

arkáda

houbovitých

kaple.

Koruny

krycích

zdiva

betonových

měly

desek,

být

po

strhnutí

vybudovaných

1910,

vyrovnány, avšak někde zachována zvlněná podoba. Hlavní věž a budova

kaple

se

měla

zastřešit

a

zastropit

v původních

úrovních a provázat jejich podlaží vnitřními schodišti, věž se měla zpřístupnit od severu z úrovně původního vstupu v 1. patře, kaple zase přes severní palác od jihu. Severní palác byl rovněž navržen k zastřešení.

Místnost

pro

vrátného

a

prodavače

vstupenek

s pohotovostním WC bylo navrženo situovat v prostoru středního hradu a to v nově vystavěné budově na základech malé tříosé budovy poblíž kaple, hlavní hygienické příslušenství mělo být umístěno při objektu restaurace nebo bufetu v prostoru lomu. Na

místě

bývalé

hospodářské

budovy

měla

být

postavena

novostavba pro turistický ruch, kulturní a expoziční účely.111) Celý návrh tak značně připomínal Gardavského kontroverzní koncepci rekonstrukce moravského hradu Helfštejn, která však naštěstí nebyla prosazena v celém rozsahu.

40

Realizace Víceméně ve smyslu koncepce Z. Gardavského byla roku 1978 započata komplexní konzervace a částečná rekonstrukce hradu Strečna, která byla spojena se statickým zabezpečením nejenom samotného hradního objektu, ale do velké míry i východního srázu hradního vápencového bradla. Úplně byla zrekonstruována hlavní brána, hlavní věž, jižní palác, severní palác a kaple. Z větší části

byly

doplněny

také

severní

a

věž

předbraní,

částečně

východní palác, parkánová hradba a dělové opevnění. V roce 1994

byly

dokončené

hlavní

práce

a 12.7.

1995

byl

hrad

zpřístupněn veřejnosti.112) Komplexní obnova hradu (1978-1994) se uskutečnila v několika základních etapách, jejichž náročnost ve složitých geologických a klimatických podmínkách a zároveň vysoké finanční náklady způsobily neustálé prodlužování termínu ukončení všech prací. Jednotlivé práce na sebe navazovaly a spolu s finančním krytím (Ministerstvo kultury SR) podmiňovaly plynulost celého průběhu obnovy.

Záměr

památkové

a statické

zabezpečení

památkové

péče

úpravy

hradu

a ochrany

a

studii

předložil

přírody

pro

konzervování

Krajský

v Banské

ústav

Bystrici

státní

Ingstavu

Brno, závod Kojetín.113) Speciální středisko pro vrty a injektáže v Kojetíně bylo ve stavebním podniku Ingstav hlavním střediskem pro statiku. Stavbyvedoucím byl Ing. Jiří Jobánek.114) V roce

1991

Juraj

Sidorenko

píše

pro

časopis

Život

o J. Jobánkovi a Ingstavu Kojetín: „Inženýr Jobánek je už dnes pryč, ale dobře si na něj pamatují. Jako dnes mnozí, změnil podnik, zaměstnání, možná šel do firmy, která nemá ještě tak hluboko do kapsy. Jeho jméno nechť je na Strečně zachované. On vstoupil jako první na rumoviště, z kterého je už nyní cítit, i díky němu a jeho tehdejší partii, tepy nového života. Brněnský Ingstav se kdysi zaměřil hlavně na výstavbu vodních přehrad, jeho závod v Kojetíně na

injekční

clony

na

nádržích. 41

Tak

se

stali

odborníky

na

zabezpečení nepevných, různě narušených podloží, základů, hmot. No a protože to je právě stále více i na stavebních památkách, obrátili pozornost i tímto směrem. Ujali se i rekonstrukce Strečna a jsou tam dodnes, když už se chýlí ke konci.“

115)

Rozsah práce byl projednán přímo na hradě 5.5.1976 a jeho zásady vycházely z historicko-architektonického průzkumu Dr. Ing. Zdeňka

Gardavského,

Olomouc

pracovníka

a z projektové

SURPMO

dokumentace,

Praha,

kterou

středisko

vypracovalo

SURPMO Brno, pod vedením Ing. J. Ševčíka. Jako nejvhodnější generální

dodavatel

statického

stavby

zabezpečení

byl

z titulu

vybrán

rozhodujícího

Ingstav

Brno,

objemu

závod

Kojetín.

Předcházel mu statický průzkum, jehož smyslem bylo posoudit stav skalního

bradla.

obsahovala vyčištění

Projektová

v první

prostor

části

od

dokumentace

6

sutin

objektů pod

statického

s tímto

dozorem

zajištění

postupem

archeologa,

práce:

vrty

pro

injektáž hradní skály, vrty pro injektáž zdí, vrty pro injektáž základů a vrty pro upevnění lešení.116)

Zabezpečení skalní stěny Po

vyčištění

celého

hradu

od

sutin,

sekundárních

zásypů

(naštěstí většinou za dohledu archeologa) a náletové zeleně, se začalo

se

a dolomity

statickým s množstvím

zabezpečováním trhlin

a

hradní

kaveren),

skály

(vápence

samotných

základů

a kamenného zdiva (formou injektáže). Složitým a samostatným problémem

bylo

vybudování

a

kotvení

ocelového

lešení

na

východní stěně skalního bradla. Původně se uvažovalo postavit lešení přímo od paty bradla až do výšky hradního objetu, t.j. do výšky 111 m. Pro velkou náročnost stavby (už v třetině výšky lešení nastaly technické problémy - obrovská hmotnost a statická labilita)117) a vysoké finanční náklady (18-20 mil. Kčs) se další práce na lešení zastavily.118) Je překvapující, že se na to přišlo uprostřed stavby. Bylo proto potřebné najít nové vhodnější řešení

42

a konečně byla vypracována vyhovující varianta. Bylo využito tzv. závěsné lešení, fixované přímo na hradní skálu. Podstatná část celé plochy lešení se uchytila na 4 ocelové I-profily, upevněné na příruby mikropilot s převisem přes zeď východního paláce. Šlo o velmi náročné řešení za přísných bezpečnostních opatření. Před vlastní montáží lešení udělali horolezci průzkum skalního masívu a odstranili všechny uvolněné kameny. Po celé délce lešení se nakonec natáhla ochranná silonová síť, která bránila padání drobných předmětů a zároveň chránila pracovníky na jednotlivých podlažích.

Druhou

důležitou

stavbou

z hlediska

bezpečnosti

veřejnosti, bylo vybudování dřevěné palisády podél cesty I. třídy, jako ochranného valu proti případnému uvolnění kamení. Její vlastní montáž sestávala z navrtání otvorů pro dvojice mikropilot, jejich

osazení

(dosahují

výšky

3

m)

a

vodorovného

uložení

dřevěných břeven v celkové délce 110 m.119) Projekt, kolektivu odborníků z brněnského státního ústavu pro rekonstrukci základy

památkových

zdiva

musí

být

objektů zpevněny

a

měst

správně

pomocí

navrhl,

mikropilot,

což

že je

ocelová trubka se silnými stěnami, která má na bocích dírky. Je opatřena gumovou manžetou, zarážením proniká do jednotlivých mezer a puklin a manžeta je utěsňuje. Po natlačení cementového mléka do spár manžeta nedovolí, aby se vrátilo zpět. Cement ztvrdne a společně s mikropilotou zpevňuje podloží a přichytává zeď hradu pevně ke skále.120) O zabezpečení skalní stěny píše J. Sidorenko: „Vyvinuli si vysuté lešení, nestavěli ho od země nahoru, ale spouštěli z hradu do potřebné hloubky. Z něj potom vrtali do skály a zapouštěli do něj kotvy z předpjaté ocele, dlouhé až patnáct metrů. A znova cementové

injekce,

mikropiloty

a

nakonec

chemická

injektáž

zabraňující vodě vsakovat se do trhlin a škvír v kameni. Lešenáři pracovali zavěšení na lanech, v popruzích, jako horolezci. Oni, i injektážníci

a

údržbáři

a

celé

vedení

stavby

museli

projít

horolezeckým školením. Ale takový způsob práce jim nejen ušetřil

43

spoustu času, k některým místům na skále by se nebyli od země vůbec dostali.“121) V konečné fázi byl hrad stavebně-architektonicky dotvořen doplněním kamenného zdiva do předpokládaných tvarů. Všechno se realizovalo

z kamene

dovezeného

z blízkého

získaného

v suti

lomu Polom.

přímo

na

hradě,

Jako pojivo se

resp.

používala

nastavovaná nebo bohužel cementová malta.122) V rozhovoru

pro

již

zmíněný

časopis

Sloboda

uvedl

stavbyvedoucí Ing. Jiří Jobánek: „Když jsme však začali pracovat na hradě, museli jsme nejprve odkopat třistaleté nánosy a přijít až na založení zdi, tedy až k základům jednotlivých stěn. Díky tomu jsme objevili mnoho dalších zbytků staveb, se kterými projekt nepočítal. Dnes je hradu dvakrát tolik, jak při začátku naší práce. Našli jsme nové objekty, chodby, skalní cisternu, pec, hradby, kryptu…Největší problémy máme se zpevňováním hradního brala. Podle geologické zprávy je prostorově úplně rozpukané. Jsou v něm trhliny, které procházejí z jedné strany skalního masivu až na druhou. Budeme muset mnohé skalní bloky přikotvit k masívu skály, protože některé balvany i více jak stokubíkové, jsou jen zaklíněné. Kdyby byl panovník, který hrad stavěl, věděl něco z geologie, nikdy by nezvolil na jeho výstavbu tento kopec. Sanování skalní stěny je pro nás daleko náročnější práce jak samotné zdivo.“ K tomu autorka G. Kassayová dodává: „Na to však, aby mohli pracovníci Ingstavu začít na hradě pracovat, museli si nejprve vybudovat zařízení na staveništi, ubikace, pozemní lanovku na dopravu stavebního materiálu na hrad a na svážení nánosů zeminy a skal, které odstraňují z hradních objektů. Zespodu se dá dostat nákladním autem asi do poloviny hradního kopce, do prostoru kamenolomu. Toto plato jim slouží na stavební dvůr. Odsud jede i lanovka. Sem si museli dovést elektřinu, vodu. Telefon jim zavedli nový, bezdrátový – který je většinou pokažený. Žilinští spojaři mu jaksi nerozumějí.“123)

44

Zastřešení budov a schodiště Některé objekty hradu byly taky nově zastřešeny. V kapli se (se značným doplněním) zrekonstruovala a zrestaurovala pozdně gotická křížová klenba. V jižním paláci byla nově vyzděna valená klenba

s lunetami

a v ostatních

prostorech

-

poschodí

jižního

paláce, hlavní brána, hlavní věž, část severního paláce - se zhotovilo nové železobetonové zastřešení údajně se snahou, aby nenarušilo celkový estetický charakter hradu jako ruiny i po konzervování

a rekonstrukci.124)

To

vzhledem

k charakteru

použitých konstrukcí není možné – s výjimkou dálkového pohledu, kdy replika působí iluzí kulisy. Střechy s malým sklonem byly zapuštěny minimálně 1m pod úroveň koruny zdiva a jako střešní krytina se použil měděný plech. Pultovou dřevěnou konstrukcí se šindelovou krytinou je částečně zastřešený

i vstup

do

hlavní

věže

hradu.125)

Stropy

mezi

jednotlivými podlažími nesou dřevěné dubové trámy. Nosnou konstrukci schodišť v hlavní bráně a hlavní věži tvoří monolitická železobetonová ramena, schodnice jsou obložené dubovými stupni. V gotické kapli a jižním paláci bylo použito schodiště s dubovými stupni, vějířovitě nasunutými na ocelovou trubku a opatřené ocelovým zábradlím. Ve vnějších prostorách hradu jsou schodiště vhodně zhotovená z lomového kamene, nebo z andezitu126), ale ne vždy vhodné dlažby (materiál, barevnost, povrchová úprava). V gotické kapli byla nově vyhotovena první empora (původně byly dvě) z přízemí je zpřístupněná zmíněným točitým dřevěným schodištěm.127) Kromě železobetonových stropů se zastřešila i pavlač při vstupu

do

hlavní

věže

dřevěným

pultovým

krovem

a

hustým

laťováním a dvojitým štípaným šindelem128), proti čemuž nelze mnoho namítat. A ještě jeden vstup Juraje Sidorenka a jeho popisu hradu z roku 1991: „Ale chodí se tu snadněji než kdysi, po úzkých

45

lešeních,

z fošny

na

fošnu,

už

jsou

dlažby,

už

jsou

schody,

schodiště, stropy nad hlavou. Ve vybitých očích zdí už jsou ostění oken, vedou na přikované zábradlí, kaple je před dokončením. Ale mnoho věcí už není vidět, jako kdysi. Například starou polevu z cementu po hřebeni obvodové zdi z konce minulého století... Teď chrání opravené zdi polystenová směs, která do něj nevpustí vodu, ale zato vlhkost ze stěn ano, a vůbec ji není vidět.“129)

Restaurování Restaurační práce na hradě začaly ve stádiu, kdy většina zdí byla

už

staticky

zabezpečená.

Předmětem

restaurování

byly

kamenná ostění, parapety a nadpraží oken, kružby oken, patky gotické žebrové klenby, nadpraží a ostění portálů, jeden trojitý a

několik

zdvojených

krakorců.

arkýřových

Všechny

byly

v zdivu uložené primárně. Z této skutečnosti vycházel výzkum a způsob restaurace. Nedestruktivní průzkum článků se realizoval v úplném rozsahu po jejich základním očištění od povrchových nečistot. Destruktivní průzkum nebyl potřebný. Všechny kamenné články se ve smyslu celkové koncepce obnovy hradu zachovaly ve zdivu

in

nečistot,

situ.

Očistily

doplnily

se

se do

od

nánosů

původních

exhalátů, tvarů

mechanických

a zakonzervovaly.

Výjimku tvoří kružby oken hradní kaple, které po jejich vynětí nahradily

kopie

z umělého

kamene.130)

Po

odborném

ošetření

a konzervování byly kružby vystaveny jako exponáty v historické expozici přímo na hradě. Nejkomplexněji

se

zachovaly

kamenné

články

některých

okenních otvorů – především zmíněné kružby oken hradní kaple a oken severního a východního paláce. Můžeme je zařadit do období

gotického

slohu

s pozdně

gotickými

prvky.

Okna

se

přirozeně zachovala bez okenní výplně, ale v poměrně dobrém technickém stavu. Neporušená zůstala jen kružba okna ve východní stěně kaple. Okna severního a východního paláce jsou typickými 46

okny

slohu pozdní

gotiky.

Okenní

výplně

byly obnoveny jen

v místnostech, kde byla umístěna expozice hradu, což je kaple, budova velké brány a severní a jižní palác. Kromě kaple jsou ve výše zmíněných místnostech do okenních otvorů (bez kamenných článků) osazeny nové dřevěné okenní rámy s křídly otevíracími nebo

upevněnými

napevno

s jednoduchým

nebo

dvojitým

zasklením. K zasklení bylo použito dýmové sklo „Float“ tlusté 6 mm.

V kapli

je

sklo

zalité

do

olověných

lišt

kopírujících

pravděpodobně členění okna původní horizontální železnou výztuží a ve vertikálním směru ve dvou olověných prutech v místě kružby. Užití tmavého dýmového skla navrhovatelé zdůvodnili zachováním celkového estetického charakteru celého hradu.131)

E x p o zi c e n a h r a d ě K zabezpečení provozu hradu podle zvolené koncepce byly vybudovány všechny inženýrské sítě. Náročným terénem byla na hrad

přivedena

pitná

voda,

osazena

kanalizace

s čističkou

odpadových vod, dále byly instalovány rozvody elektrické energie a k temperování vnitřních prostor hradu bylo využito elektrické vytápění.

Protože

Považského

muzea

na

hradě

v Žilině,

se

nacházejí

bylo

též

sbírkové

předměty

nevyhnutelné

do těchto

prostor zabudovat elektronický zabezpečovací systém. Po zastřešení instalovalo Považské muzeum archeologickou a historickou expozici, která poukazovala na význam širší lokality hradu už od staršího historického období. Zároveň dokumentovala slohově-architektonický a stavební vývoj hradu jako středověké pevnosti od gotického období po baroko a přibližovala politické dějiny hradu od jeho založení až po dramatický zánik. Nejnovější dějiny hradu reprezentovaly materiály vojenských událostí, které se odehrály během druhé světové války v jeho bezprostředním okolí. Součástí

vlastní

významných

expozice

majitelů

hradu,

jsou zbytky

47

torza

náhrobních

středověkých

krbů,

kamenů model

hradu z 30. let našeho století (asi 1:100), replika děla z přelomu 16. a 17. století atd. Jako trojrozměrné exponáty jsou v interiérech vystavené

různé

kamenné

články

okenních

ostění,

portálů

a některých žeber klenby kaple. Celou expozici doplnil grafický materiál (fotografie, kresby, plány, reprodukce,...) a dokumentace takřka sedmnáctiletého průběhu obnovy hradu.132)

48

Způsoby památkového zajištění v 19. a 20. století Zřícenina díky staleté opuštěnosti a absenci obytné či hospodářské funkce může být obdivuhodně cenným zdrojem autentických vědeckých informací. Co však je zříceninám společné, co je na nich jedinečné, a co je tedy odlišuje od všech ostatních stavebních památek, je jejich specifické emocionální kouzlo. Již ve 2. polovině 18. století, začaly být zříceniny záměrně udržovány a opravovány. Péče o ně prošla od té doby řadou proměn a zvratů.133) V 19. století proti sobě stáli zastánci dvou extrémních pozicí – purizmu

a

kultu

ruin.134)

Puristé

chtěli

rekonstruovat

a dostavovat do předpokládané, případně jen tušené či chtěné "původní" podoby. Kult ruin se svým heslem "Konservovat, ne restaurovat" vyústil koncem 19. století u A. Riegla do nově vytvořené hodnoty věku či starobylosti památky.135) Tato hodnota odsuzuje každou restaurační činnost, připouští pouze zásah lidské ruky jen tam, kde jde o nebezpečí předčasného zničení přírodními silami a nepřiměřeně rychlého rozkladu památky. Kromě toho v 19. století

dále

pokračovala

výstavba

ruin

jako

rekvizit

anglických parků. Například při přestavbě lednického zámku na Moravě tu byla v roce 1807 postavená zřícenina, tzv. Janův hrad, kterou projektoval Josef Hardmuth.136) Je tragickou ironií osudu, že Rieglovy převratné myšlenky se v období po 1. světové válce v praxi konzervace zřícenin obrátily právě proti jádru toho, co hájil - proti zranitelné atmosféře jejich starobylosti. Scestnou aplikací Rieglových idejí se tehdy stala tzv. analytická metoda, což byl požadavek modernosti a rozlišitelnosti nových prvků a doplňků stavby od jejích originálních částí. Naději na zásadní revizi necitlivé analytické metody přinesla zříceninám

od

sklonku

30.

let

20.

století

tzv.

syntetická

památková metoda, s níž vystoupil tehdejší přednosta Státního památkového úřadu v Praze Václav Wagner. Při plném respektu 49

k autenticitě a vypovídací vědecko-dokumentární hodnotě památky rehabilitoval Wagner především úctu k hodnotě památky jako uměleckého díla. Podle jeho názoru nezbytné doplňky, dozdívky a dostavby památky nemusí nést za každou cenu "pečeť své doby" a svou záměrnou kontrastností by v žádném případě neměly rozbíjet estetické a emotivní kvality historického uměleckého díla. Ty by měly být nejen zachovány, ale dokonce zdůrazněny, v případě potřeby i za cenu návratu k napodobivému doplňování historických tvarů. Syntetická metoda Václava Wagnera se však bohužel stala od 60. let 20. století teoretickou zástěrkou i pro zcela odlišný trend v péči o zříceniny. Byla jím rekonstrukční doktrína, maskující tzv. komplexní sanace historického zdiva. Mamutí stavební firmy při nich

s obrovskými

zisky

rozvinuly

nadužívání

pro

památky

zhoubných zprůmyslněných stavebních technologií a materiálů. V důsledku konjunktury těchto prací, trvající více než 20 let, se řada

městských

fortifikací

i

hradních

zřícenin

nenávratně

proměnila v bezduché betonové makety svého předpokládaného původního zjevu. Byly zbaveny nejen svého emotivního kouzla, ale i své hodnoty historického pramene. Mimořádně nebezpečné pro další vývoj památkové péče bylo i to, že téměř unifikovaný "styl" sanačních prací - zejména zcela ahistorické hladké cementové vyspárování

zdiva

zřícenin

záměrně

zbaveného

všech

zbytků

historických omítek - nalézal velmi příznivé hodnocení široké veřejnosti. provedených

Na

první

pohled

stavbařských

"zviditelňoval"

prací

a

navíc

korespondoval s rozšířeným dobovým vkusem.137)

50

velký bohužel

rozsah plně

Záměr památkového zajištění Starého hradu Na rozdíl od Strečna patří Starý hrad soukromým osobám. Vlastníků hradu je šest, dva z nich mají příjmení Pongracz a jsou tedy zřejmě přímými potomky vlastníků z několika předchozích století.

138)

Na Starém hradě do dnešní doby nebyly realizované konzervační ani rekonstrukční práce. Stavebně-technický stav celého objektu je dezolátní (staticky narušený). Zachovalý je hlavně horní hrad: obytná věž s dvěma podlažími,

gotický

palác

s dobře

zachovalými

součástmi

obytných

místností jižního traktu jako je arkýř, prevet a povrchové úpravy zdí, fortifikační komplex pozdně středověké severovýchodní bašty se vstupní bránou do horního hradu, pozoruhodným prvkem je hlavně bašta tvořící masivní štít kryjící horní hrad. Starý hrad neodmyslitelně patří ke komplexu

hradů

v Žilinské

kotlině

(Strečno,

Budatín,

Lietava,

Hričov). 1 3 9 ) Hrad byl dříve státním majetkem – jako majitel byl uveden okresní národní výbor Žilina, správcem objektu OPS Žilina. V roce 1972 byl zpracován záměr památkové úpravy Starého hradu. Středisko SÚPSOP (Slovenský ústav pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody) v Banské Bystrici

objednalo

Předpokládala

se

geodetické

a

konzervace

architektonické hradu

zaměření

v charakteru

areálu.

zříceniny

a zpřístupnění. Po přehodnocení stavebně-technického stavu jednotlivých konstrukcí,

jakož

i výsledků

realizovaných

průzkumů

by

se

dalo

uvažovat i o případné rekonstrukci některých prostorů. Jako investor byl určen SÚPSOP B. Bystrica, projektantem měl být SURPMO Praha. Starý hrad stojí na žulovém kopci na pravém břehu řeky Váh. Hradní kopec zarůstá smíšeným porostem a je součástí předhoří kriváňské Malé Fatry. Vzhledem k odlehlosti a přírodnímu prostředí sem nemohou být přivedeny inženýrské sítě. Pro území Malé Fatry byl v roce 1966 zpracován předběžný návrh Slovenského ústavu pamiatok, který však z hlediska zásad ochrany přírody nevyhovoval a proto byl zamítnutý. V roce 1972 byl zpracován konečný návrh SÚP pro obec Strečno, jehož řešení se zaobíralo i územím 51

ochranného pásma zřícenin Starého hradu. Pro realizace plánovaných úprav bylo potřebné, aby objekt byl ve správě ONV – odbor kultury, případně Okresní památkové správy v Žilině. V roce

1972

proběhlo

geodetické

a

architektonické

zaměření

hradního areálu. Na zpracování projektové a rozpočtové dokumentace s návrhem na konzervování hradních zdí byla vybrána projektová organizace

SURPMO

Praha.

To

měla

proběhnout

v roce

1976.

S přípravnou dokumentací se počítalo již k roku 1972 (zaměření objektu, provedení výzkumů - archeologický, umělecko-historický, historickoarchitektonický, historický, průzkum archivních pramenů, stavebnětechnický a statický výzkum, geologický výzkum podloží). Ukončení výzkumů se předpokládalo ke konci roku 1974. Po vyhodnocení výzkumů by

se

pak

mělo

přistoupit

ke zpracování

architektonické

studie

a projektového úkolu (zpracování do roku 1977). Předpokládaný termín závěrečné kolaudace objektu byl stanoven na rok 1981, náklady na úpravy byly odhadnuty na 11.050.000,- Kčs.

52

140)

Památkové zajištění Trenčínského hradu V 50. letech probíhaly také záchranné práce na hradě Trenčíně. Trenčínský hrad se vypíná na vápencové skále (339 m n. m.) nad městem Trenčín. Hrad byl centrem Trenčínské stolice jakožto jednoho ze správních celků Uher. Svou polohou navázal na raně středověký hrad z 9. století, ale využil pouze severní plochu staršího opevnění, kterou ze tří stran chránily strmé skalní srázy. Když se stal majitelem hradu Matouš

Čák

Trenčínský,

zaměřil

se

hlavně

na

zdokonalení

obranyschopnosti hradu. Dalšího rozšíření se hrad dočkal za krále Ludvíka, avšak výraznější změny byly provedeny až za královny Barbory Celjské.

Poslední

Zápolských

středověkou

v letech

1475-1528

přestavbou se

Trenčín

uskutečněnou stal

jedním

rodem z nejlépe

opevněných hradů v Horních Uhrách s veškerým možným pohodlím. V letech 1535-1540 vznikly za Alexia Thurza dělostřelecké pozice a dělové bašty. Přestavbou v letech 1583-1592 za Imricha Forgácha (Forgáče)

díky

italským

mistrům

bylo

mnoho

objektů

upraveno

v renesančním stylu. V 17. století začal hrad pomalu upadat a v roce 1790, když vyhořel, byl zničen úplně. V 19. století byly započaty první zajišťovací práce, které v polovině 20. století nabyly na intenzitě a nakonec přerostly v úplnou rekonstrukci hradu. Nejstarší

částí

hradu

byla

čtyřapsidová

rotunda

odkrytá

archeologickým výzkumem a čtyřpodlažní kamenná obytná věž (8 x 8m) s cimbuřím a vnějším ochozem. V šedesátých letech 13. století byla navýšena o další tři patra. Tato dominanta hradu se nazývá Matúšova věž. Vedle ní vyrostl ve 14. století Ludvíkův palác

o

dvou

patrech.

Dvoukřídlý

Barbořin

palác

vznikl

v 15. století, kdy jej pro svou manželku nechal postavit král Zikmund Lucemburský. Začátkem 16. století vznikl nejmladší palác - palác Zápolských. Unikátním trojitým fortifikačním systémem je jižní opevnění.

141)

Po požáru roku 1790 nebylo síly, která by hrad opravila a hrozilo tak jako mnohým jiným hradům v té době, že zanikne. 53

Majitel sice nechal zastřešit budovu okolo hradní studně, ovšem palácovou část v horním hradu nechal svému osudu. Kámen z hradu byl nakonec použit při stavbě cesty pod hradem roku 1834. Roku 1837 převzal hradní panství baron Sina a nechal zastřešit obě věže, (Matoušova,

Hodinová).

Finančně

však

nebyl

schopen

pokrýt

náklady na zabezpečení hradních zdí a tak po rozprodání hradního majetku majitelka Ifigenie ďHarcourtová darovala hrad roku 1905 městu Trenčín. To si ovšem nevedlo o nic lépe. Roku 1911 se zřítila zeď, která spojovala Barbořin palác s Ludvíkovým, roku 1916 byla zbourána pro přístup k příkopu část zdi při Mlýnské věži a zeď, která uzavírala příkop ze severu. Pak už stačilo jen působení nepříznivého počasí a z hradu zůstalo jen pár zdí a kleneb. Jediné opravy byly uskutečněny pro bezpečnost návštěvníků. Roku 1924 si hrad pronajal Klub československých turistů a na nutné opravy vyhradil značné částky. Byla opravena koruna atiky Barbořina paláce, nad jeho okny byly osazeny železobetonové kleštiny

a byla

upravena

i

koruna

zdí

Ludvíkova

paláce.

Na

hranolové věži před vstupní bránou se vyměnily dubové krovy a byly

nahrazeny

železobetonovými

nosníky.

Od

roku

1934

probíhaly konzervátorské práce na Dělové baště (nad hotelem Tatra) až po hladomornu. V kapli při hlavní věži byl dokončen triumfální oblouk. V roce 1937 přišel na řadu bastion, po něm byla postavena betonová vyhlídková terasa u Hodinové věže a schody v hlavní věži, ve čtyřicátých letech pak severovýchodní část hradu. Záchranné práce byly sice nutné a užitečné, ale neodborné. Zalívání

korun

zdí

cementem

skončilo

jeho

popraskáním

a zatékající voda udělala své. Opravovaly se jen viditelné části zdí a ne jádro zdiva. Přizdívka byla záměrně odlišena vyhloubením. Osmimetrovou zeď mezi Zápolského palácem a Letní věží byla zbourána. Nevěnovali se dostatečně ani okolnímu porostu. V roce 1952 byl Trenčínský hrad vyhlášen státní kulturní památkou

a

přešel

do

správy

Krajského

národního

výboru

v Bratislavě. Po té, co ve stejném roce vichřice strhla střechu z Hodinové věže a o rok později se sesunulo asi 1/2 m3 zdiva 54

v podchodu věže s bývalým padacím mostem, bylo jasné, že pro bezpečnost jsou opravy neodkladné. V roce 1954 byly opraveny věže, později byl odstraněn porost, opraveny schody do Ludvíkova paláce

a

zabezpečovalo

se

zdivo.

Kvůli

nedostatku

vody,

mechanizaci a špatné přístupnosti do hradu se práce zpomalovaly. Stavební materiál se získával z ruin. Opravy se ovšem rozběhly i díky brigádníkům z Vlastivědného kroužku v Trenčíně. Hrad byl nakonec zařazen mezi památkové objekty s perspektivou využití na muzejní účely. Ideové zásady, které se měly uplatňovat při konzervaci, určil úvodní projekt, který vypracoval Dr. Ing. arch. Karol Chudomelka. V podstatě

šlo

o zachování

současného

stavu

s minimálním

použitím moderního materiálu, ten se však nevylučuje, pokud má sloužit na rozlišení nových úprav. Vcelku se ale mělo dbát na to, aby

se

tehdejší

stav

a

vzhled

nenarušil.

Postupně

se

však

z konzervace přešlo na rekonstrukci, došlo k zastřešení hlavních objektů

v předpokládané

původní

podobě

hradu.142)

Půdorys Trenčínského hradu 143)

55

a celkové

obnově

Památkové zajištění Likavy Hradní zřícenina Likava u Ružomberka stojí na skalnatém kopci (650 m n. m.) severně od obce Likavka.

Nedávno byla staticky

zabezpečená a některé její opravené části nápadně připomínají hrad Strečno. V době svého vzniku v polovině 14. století 1 4 4 ) spadala Likava pod Zvolenskou župu. Po jejím rozpadu ji získali liptovští župani. 1 4 5 ) Hrad chránil významnou stezku vedoucí přes Oravu do Krakova.

Koncem 14. století tehdy již královský hrad dobyl a načas obsadil moravský markrabě Prokop a kníže opolský Ladislav, v 30. letech 15. století se hradu zmocnili husité. První dobytí bylo snad kvůli úpravám hradu, druhé však díky pomoci kastelána Jana z Messenpeku. 1 4 6 )

Likavský hrad v 17. století 147) 56

Nejstarší částí hradu je horní hrad s východním palácem a na západní straně obranná věž. Mezi nimi bylo opevněné nádvoří. 1 4 8 ) Když se vlastníkem hradu stal Jan Huňady, obnovil ho a vystavěl novou

západní

bránu.

Dalšími

vlastníky

byli

Pankrácové

ze

Sv. Mikuláše, Petr Komorovský, Matyáš Korvín, Štěpán Zápolský, ten o Likavu přišel v roce 1528. Přestavby a obnovy se Likava dočkala za Ludvíka Pekry v 30. letech 16. století. Dalšími majiteli jsou Báthoryové a roku 1566 vojevůdce Jan Kružič z Lepoglavym, který hrad důkladně opevnil před hrozbou tureckého invaze. Obětoval tomu i obytné prostory a kapli ve východním čele hradu, které výrazně zesílil a umístil do něho dělové komory a přeměnil ho tak na po1ygonální dělovou baštu. Další majitel Kašpar Illésházy nechal postavit roku 1642 první východní bránu, Štěpán Thököly konečně ohromným nákladem zajistil hradu vodní zdroj – studnu pod mohutnou okrouhlou baštou. Přístup k ní vedl z horního hradu dlouhým, dosud do chovaným schodištěm ve skalním tunelu. Ten nyní slouží jako vedlejší vstup do hradu. 1651 budoval ohromné západní předhradí, dnes téměř ztracené v lesním porostu. Tři z dochovaných okrouhlých bašt, bylo jich prý pět, spojovala hradba běžící po hraně terénní terasy, před níž byl zčásti vyhozen příkop. Ani to při obléhání císařským vojskem v roce 1670 nepomohlo a po týdnu generál Heister hrad dobyl. K opětnému obsazení povstaleckými oddíly Thökölyovců a císařskými došlo i roku 1678, a proto se započalo s úpravou hradu na trestnici. Po povstání Františka II. Rákócziho byl roku 1707 hrad zbourán.

149)

V roce 1975 se zřítilo staticky oslabené severozápadní nároží severního paláce. Ve stejném roce započal archeologický výzkum pod vedením J. Hošša. Vybudovala se přístupová cesta do hradu, vzniklo staveniště a postavilo se lešení, odstraňovaly se závaly ve východním a jižním paláci. Z neznámých důvodů však, jak píše, J. Hoššo, nebyl zabezpečen průběžný odvoz sutin a archeologické práce musely být přerušeny. Přesunuly se na západní svah. J. Hoššo vypracoval návrh postupné

konzervace

hradních

ruin

s maximálním

zachováním

jednotlivých architektonických detailů a v návaznosti na systematický archeologický výzkum. V roce 1978 byl ovšem výzkum docela přerušen 57

a s pomocí strojů se začalo s odklízením sutin a konzervací zříceniny, což vedlo hlavně v horním hradu ke zničení archeologického materiálu. Zakonzervovala a zvýšila se koruna hradby nádvoří a dolního hradu, do vstupní brány byla vsazena kovaná brána. Zakonzervovala se i obvodová zeď Hunyadiho věže. Koruna obvodových zdí byla zarovnaná a interiér s betonovým podlažím byl zastřešen sníženou plochou střechou pro zachování vzhledu zříceniny (tak jako na Strečně). Vzhledem k tomu, že na práci dohlížel místní specialista na betonové obruby hrobů zdejšího hřbitova,

množstvím

betonu

se

tak

zničila

autenticita

dozděných

částí. 1 5 0 ) Rekonstrukce sice zabránila rozpadu severního paláce horního hradu a Hunyadiho věže, atmosféra hradu jako romantické zříceniny však byla narušena. Je zde ovšem ještě šance, že zbytek hradu betonem nedotčený bude zakonzervován podle zásad památkové péče.

Půdorys Likavského hradu (D. Menclová)151)

58

Zhodnocení úprav Strečna v porovnání s Trenčínem, Likavou a Starým hradem M. Dudáš napsal o Strečně: „Nesmírně velký rozsah obnovy hradu Strečno přinesl množství problémů a komplikací, kterým se nevyhnula

ani

celková

filozofie

metodického

přístupu

k jeho

obnově, ochraně a budoucí prezentaci. Je otázkou, zda takový rozsáhlý zásah do hmoty a tvaru památky v současnosti obstojí, nebo v podstatě nová výstavba hradních objektů je to, co z hlediska památkové péče požadujeme. Objektivně hodnotit zvolený metodický přístup vedoucí k zpřístupnění hradu můžeme jen tehdy, jestliže jsme schopní vidět a zároveň chápat všechny souvislosti a názorové proudy, které během takřka dvacetiletého období celý obnovovací proces ovlivňovaly.“152) A.

Hoferek

ve

své

knize

Hradní

zříceniny

na

Slovensku

zhodnotil úpravy Strečna takto: „Méně optimisticky lze hodnotit záchranu samotného hradu. Že nešlo o konzervaci, ale o značnou dostavbu objektu v pozdně komunistickém slohu, je při návštěvě zřejmé i naprostému laikovi. Škoda, že se autor koncepce záchrany hradu nepoučil ze slov arch. Pavla Janáka že "práce architekta je nejlepší, není-li na památce vrácené životu vidět".153) Trenčínský hrad byl tedy zrekonstruován a znovu vystavěn. Naproti

tomu

Strečno

prošlo

jen

částečnou

rekonstrukcí.

Pro

zastřešení budov byl sice použit měděný plech, aby byl zachován charakter hradu jako ruiny, ale použití železobetonových monolitů, cementové malty, replik dlažby, podlah atd. je problémem, který neodpovídá modernímu pojetí památkové péče stejně tak jako celková

realizace

poplatná

podle

neoromantismu

návrhu se

Z. Gardavského.

snahou

potlačit

Koncepce

puristický

je

dojem.

Charakter konstrukcí bohužel odpovídá i volbě prováděcí firmy, kterou

lze

nazvat

firmou

betonářskou

(odborníkem

na

stavbu

přehrad). Odborní pracovníci se znalostí památkových technologií nebyli

k dispozici

a výsledek 59

tomu

odpovídá.

Z původní

konzervace a rekonstrukce hradu se tak vyvinula nová výstavba repliky hradu. Také instalace archeologické a historické expozice na hradě nebylo zrovna šťastným a ekonomickým rozhodnutím. Hrad je přirozeně vystaven nepřízni počasí a zajištění správných podmínek pro expozici je velmi složité a nákladné. Pod hradem, v místě bývalého lomu, byla začátkem 90. let postavená

nová

budova,

která

měla

plnit

funkci

technicko-

hospodářského a sociálního zázemí hradu. Její vsazení do terénu a celkové architektonické ztvárnění mělo evokovat a podpořit ideu hradní ruiny. Neúměrně rozsáhlá hmota tohoto objektu a jeho nešťastné

konstrukční

řešení

spíše

ruší

než

dotváří

a

navíc

v klimaticky složitých podmínkách této lokality bude jeho údržba a chod velmi složitý (členitost střechy, prosvětlení skrze střešní žlaby a světlíky, prostor tzv. jeskyně atd.).154) Hradu

taktéž

chybí

zvlněný

reliéf

korun

zdí,

jak

už

to

u zřícenin bývá. Rovné koruny nenavozují dojem ruiny. Strečno v této podobě nepřipomíná zříceninu, ale spíše betonovou pevnost. Pokud už připustíme rekonstrukci hradu, aby si přítomní i budoucí návštěvníci dokázali představit, jak takový hrad vypadal, je možná vhodnější varianta úplné rekonstrukce jako v případě Trenčína. Mělo by se však postupovat tak, jako v době kdy hrad vznikal tzn. použití materiálu a způsobu stavby z té doby (např. jak říká M. Plaček, že středověký zedník čtyřikrát pětkrát vyzkoušel přiložit různé kameny a vybral ten nejvhodnější, malty použil co nejméně). Likava je krásná rozlehlá zřícenina a pokud se bude postupovat v zásadách památkové péče, tzn. konzervace zříceniny s použitím materiálu, který se používal při jeho vzniku, bez dostavování nových částí, a pro bezpečnost návštěvníků zabezpečení těch částí hradu, jimž hrozí zřícení. Vynaložené finance na rekonstrukci by se daly vhodněji použít na záchranu (konzervaci) i ostatních zřícenin. Je to samozřejmě jen zpomalení přirozeného rozpadu zříceniny, ale souhlasím se slovy M. Dudáše, který řekl, že: „Každá věc na právo na svůj zánik.“ My ho můžeme jen zpomalit, 60

ale nemůžeme mu zabránit. Uvnitř hradu Strečna jsou ale i pěkná místa. Zelené trávníky oživují šeď nádvoří, své kouzlo má i zrekonstruovaná kaple. Nejhezčí je ovšem výhled z hlavní věže. V dubnu roku 1991 napsal Karol Petrovský do novin Čas článek Strečno

skladá

lešenie.

Psal

pouze

o

konzervaci

hradních

ruin

a o statickém zabezpečení hradní skály: „Práce trvá už více roků a zřejmě z finančních důvodů a v minulosti i z nedostatku stavebních kapacit se protahuje. Bylo by žádoucí, aby se opravy dokončily pro radost návštěvníků Strečna, kterých bývalo nespočetně. Část lešení už složili... Jistě velkou finanční investici by si vyžádala aspoň základní úprava bezpečnějšího přístupu na Starý hrad, ale takovým úpravám, pokud nám záleží na rozvinutí turistického ruchu, se v budoucnosti nevyhneme.“

155)

V článku z roku 1994 Strečno-naša pýcha píše Hana Sůkalová o rozhovoru se stavbyvedoucím Jurajem Leškem: „S velkým zanícením nám vyprávěl, jak se zpevňovala skála, jak renovovali kapli, hlavní hradní věž, zdi, dlažby, až se nám zdálo, že stavařina je nejkrásnější práce na světě. „Celého ma opantala,“ potvrzuje Juraj Leško, musel přerušit dokonce i studium v pátém ročníku na Vysoké škole dopravní v Žilině, protože takový kolos na krku si žádá ještě více jak celého chlapa.

Nyní

je

mu

už

o

něco

lépe,

protože

hlavní

práci

–

zrekonstruovaný hrad odevzdala jejich firma Ingstav Považskému muzeu. Šéf stavby má už chvíli čas i na vzpomínky, jak například čistili hradní studni, která byla původně hluboká 86 metrů a když sem přišel před čtyřmi lety pracovat, byli ještě jen v hloubce 30 metrů. Kopalo tu pět chlapů a pohnuli se za den o metr a půl. Nebo parkánovou hradbu udělali od května do prosince, a to je práce, která běžně trvá i tři roky. Anebo, že jeden dubový schod stál 3000 korun ve starých cenách. Tvrdí, že kdyby se měl materiál kupovat teď za nové ceny, už by nikdo nedal Strečno dohromady. V té době se Strečno chystalo i na filmování. Američtí filmaři si vybrali hrad Strečno na efektní záběry z výšky. Na hradní věži se již chystají kulisy. Z takto získaných peněz se hradní komplex měl dokončit včetně parkoviště s budovou na občerstvení 61

a hygienické zařízení. 1 5 6 ) Máme být však rádi, že práce na tři roky byla zvládnuta za půl roku? Závěrem je nutno konstatovat, že výsledky dílčí rekonstrukce hradu Strečna by měly sloužit jako poučení, co je pro budoucí akce památkové péče vhodné a čeho je třeba v každém případě vyvarovat. Která alternativa je lepší? Romantická zřícenina Starého hradu nebo kulisa zříceniny Strečna? To ať si každý posoudí sám. Nejlepší alternativou se mi ale zdá případ Lietavského hradu, kde se Združenie na záchranu

Lietavského

hradu

snaží

hrad

zakonzervovat,

udělat

bezpečnějším, přitom však nenaruší atmosféru hradu. Záchraně hradu Strečno přecházel jistě dobrý úmysl. Co se však nakonec Strečnu nedostalo byl citlivý přístup k torzální památce.

62

Bibliografie k dějinám Strečna

V seznamu literatury jsou uvedeny práce, v kterých jsou zmínky o hradě Strečně či strečňanském panství. Vycházela jsem hlavně ze soupisu literatury Zdeňka Gardavského 1 5 7 ) , který jednotlivé údaje označil písmeny A-J podle místa, kde je získal. A) podle seznamu maďarské literatury o slovenských hradech z archivu Dr. Zdeňka Hartla, Gottwaldov, Murzinova 130 B) podle zvláštního bibliografického soupisu Státní vědecké knihovny v Olomouci (zpracovala s. Voráčková) C) podle zvláštního bibliografického soupisu Státní vědecké knihovny v Banské Bystrici (zpracovala s. Tichá) D) podle zvláštního bibliografického soupisu Považského muzea v Žilině (M. Klapita) E) podle odkazu na literaturu uvedeného D. Menclovou v VII. 1953 v jejím rukopisném zpracování hradu Strečna, SÚPSOP Bratislava – Hrad, oddělení „Dokumentácia“, složka „Strečno, hrad“ G) podle seznamu literatury ze Súpisu pamiatok na Slovensku H) podle seznamu literatury L. Janoty J) podle právě vyšlé publikace Pro neoznačenou publikaci v seznamu Z. Gardavského použiji zkratky ZG. Další zdroje bibliografických údajů jsou: •

Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985. = Beňko

•

Bibliografia

príspevkov

k slovenským

dejinám

uverejnených

v rokoch 1918-1939, Martin 1963, s. 54-57. •

Jankovič, V.-Škorupová, A.: Bibliografia k dejinám Slovenska (do 1965), Bratislava 1997. = JŠ

•

Kuzmík, J.: Bibliografia publikácií k miestnym a všeobecným dejinám Slovenska, Martin 1962, s. 332-333. = Kuzmík


Adámek, K.V.: Slovenskem I., Praha 1921, s. 130-131.
Anjoukori Okmánytár (E)
A sztrecsnói várrom. Ország tükre 1864, č. 21, 5. obr. (C) 63


A trencsin-tepliczi fürdö és a sztrecsnói váromladák. Magyarhoni Természetbarát, r. 1., 1856/1857, s. 119. (C)
Balaša, G.: Praveké osídlenie stredného Slovenska, Martin 1960. (G)
Balogh, A.: Bosznyák Zsófia. M. Sion r. 2, 1864, s. 176-183. (C)
Ballová, E.: Slovenské hrady a kaštiele, Bratislava, Šport 1969, 197 str. 446.827. (B)
Bauer, L: Architektúra v kulturnom odkaze národa (Zo Žilinského kraja), Cieľ 1954, č. 22, s.4. (C)
Bednárik, R.: Ľudové staviteľstvo na Kysuciach. Bratislava 1967. (s. 145-156 urbár str. panství z r. 1662, s. 160-200 urbár Strečna z r. 1712) (Beňko)
Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985.
Benyovszky, K.: Považie, hrady, zámky a povesti, Bratislava 2003, s. 78-80, 84.
Bóna, M.: Hrad Strečno, Dejiny slovenského výtvarného umenia – gotika, Bratislava 2003, str. 602-603.
Botto, J.: Matúš Čák Trenčianský a jeho doba, Slovenské pohľady, r. XXI. (H)
Codex diplomaticus aspadiani (E)
Deák, F.: Veselényi Ferencz gyilkossági vád. allat. Századok X. 1976, s. 97 – 111. (C)
Djuračka, A.: Slovenské hrady I., Bratislava 1965.
Dokumenty: Podatelna Slovenského ústavu pamitkovej starostlivosti a ochrany prírody, stredisko Banská Bystrica, fascikl č. 1095 „Strečno“. (ZG)
Dokumenty: Výpis z pozemkové knihy kat. území obce Strečno, vložka č.3 A, majetková podstata. (ZG)
Dokumenty slovenskej národnej identity a štátnosti I., Bratislava 1998, s. 160-161.
Doležal, J.-Veselý, E.: Hrady a zámky ČSSR, Praha, Sport.a turist. nakl. 1966, 167 stran obr. příl. 412.933 (B)

64


Doležal, J.-Veselý, E.: Hrady a zámky, 3. přepracované vydání Praha Olympia 1969, 133 stran, 16 obr. 450.014 (B)
Domasta, J.: Povesti o hradoch II., Banská Bystrica 1969, s. 95.
Drenko, Z.: Archeologické nálezy na Strečnianskom hrade, História 25, SNM 79, s. 145-155.
Drenko, Z.: Archeologické nálezy na Strečnianskom hrade, Zborník Slovenského národného múzea – História 25, 1985, s. 145-155.
Dudáš, M.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 3/1997, s.32-33.
Dudáš, M.: Okná hradu Strečno, Pamiatky a muzeá 2/1995, s. 28-29.
Ebner, G.: Geschichtliches und Sagenhaftes über 25 Burger Ungarus, Budapest 1911. (H)
Ehm, J.-Jelínek, J.-Wagner, J.: Československé hrady a zámky, Praha, Orbis 1972, 312 s. II 338.506 (B)
Emlétve Arch. Ert. XIII. – 1884. IV.IX. (A)
Encyklopédia miest a obcí Slovenska, Lučenec 2005, s. 391.
Fejér, G.: Codex diplomaticus Hungariae ecclesiasticus ac civis XI., Buda 1828-1844, s. 205, 261, 509, 516, 533-534. (Beňko)
Fekete

Nagy,

A.:

Magyarország

történelmi

földrajza, Trencsén

vármegye, IV. zv. (D)
Fényes, E.: Magyar geographiai szótára, r. 4. 1851, s. 162. (C)
Fillér – Tár 1835.21. Képpel. (A)
Filló, K.: A szentéletü Bosnyák Zsófia története, Budapest, Szent István Társulet 1908, 32 s. (Kuzmík)
Furdek, Š.: Zámok Strečno, Jednota – katolícky kalendár r. 1897, s. 22. (C)
Fiala, A.-Fialová,H.: Hrady na Slovensku, Bratislava 1966, obr. 381387.
Gardavský, Z.: Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10. 65


Gardavský, Z.: Premeny hradu Strečno, Pamiatky a príroda 4/1975, s.28-31.
Hajduch, J.- Hajduch, P.: Slovenské hrady, Martin 1976, obr. 140145.
Hajduch , J.: Slovenské hrady, Martin 1953, obr. 116,117,118,120.
Halaša,

J.-Minarik,

J.:

Turisticky

významné

hrady

Slovenska,

Bratislava, Cest.ruch 1953, 124 stran. Strečno na str, 98, 1. obr. 224.191 (B,C)
Háry, Gy. Rajza.Osztráh – Magyar Monarchia – Mo.V.137 (A)
Házai, Okmánytár (E)
Hofman, J.: Slovenské hrady, Salon 1935. (H)
Hoferek, A. a kol: Hradní zříceniny na Slovensku, Zlín 2002.
Houdek, I.: Považské hrady a kaštiele, Bratislava 1924.
Hoššo, J.: Tri zakopnutia pamiatkovej úpravy na archeologických lokalitách

v Stredoslovenskom

kraji,

Monumentorum

tutela

14,

Bratislava 2003.
Hrad Strečno – základní výzkum (stavebně-historický, stavebnětechnický, architektonický) A 1 –1 7 , B 1 –B 4 , SÚRPMO Praha, Olomouc 1972-1974.
Hudeček, O.: Dokumentace starého stavu 1971. Hrad Strečno. Strojopis

SÚRPMO

Praha

uložený

v

archivu

Krajského

pamiatkového úradu v Žilině, A3.
Hunfalvy, J.: Mo.és Erdély Kép. II.119. Képpel. (A)
Chaloupecký, V.: Středověké listy ze Slovenska. Sbírka listů a listin, psaných jazykem národním z let 1426-1490, Bratislava-Praha 1937, s. 126, 133.
Chaloupecký, V.: Hrady Slovenska, Sborník umění. (H)
Chňoupek, B.: Strečno, Pravda r. 63, č. 204, 28.8.1982, s. 4. (boje za druhé světové války)
Chyský, Č.-Šimák, J.V.-Wirth, Z.: Československé hrady a zámky, Praha, Spol. přátel starožitností čs. 1937, 43.s. 86.654 (B)
Igrinyiová,

A.:

Veduty

slovenských

hradov

storočie), Pamiatky a múzeá 3/97, 1997, s. 63. 66

a

miest

(18.-19.


Izakovičková, M.: 10 x hrady. Ilustr. A. Zalay. Bratislava, Ml. Letá 1966, 23.s. 412.344 (B)
Izakovičová,

M.:

Dvanásť

stražcov

Považia.

Strečno,

Krásy

Slovenska, r. 43, 1966, č. 4, s. 160, obál.s.3. (C)
Izakovičová, M.-Križanová, E.-Fiala, A.: Slovenské hrady a kaštiele, Bratislava, Šport 1969 (Strečno na str. 173-176). (C)
Janota, L.: Slovenské hrady III., Bratislava, Slovenská liga 1938 (Hrad Strečno na str. 92-108, 9. obr. (C)
Jankovič, V.: Národné kultúrne pamiatky na Slovensku, Martin 1980.
Jehlárová, E.: Hrady na Slovensku. Matičné čítanie, r. 1954, č.13, s. 308-309. 15 fot. (C)
Jilemnický, P.: Strečno, Pravda r. 69, č. 107, 7.5.1988, s. 5. (boje za druhé světové války)
Jiránková-Mrázová,

R.:

Toulky

po

hradech

a

zámcích

Československa, Praha, Legiografie 1926. 84 s. ilustr. 150.830 (B)
Karasová,

Z.:

Ruiny

a

ich

význam

v dejinách

architektury

a pamiatkovej starostlivosti, Pamiatky a muzeá 1/1998, s. 12-13.
Kárffy, Ö.: Sztrecsény vár udvarbírájának utasítása (ca 1640), Magyar Gazdaságtörténelmii Szemle 1901, 219. (JŠ)
Kassayová, G.: Hrad Strečno, Sloboda, roč. 37, č. 51-52, 1982, s. 2.
Kerekeš, J.: Hrady trenčianského Považia, Letopis Matice slovenskej, sv.II., Banská Bystrica 1867, s. 47 - 50.
Klíma, S.: Vlakem přes Slovensko, Slovenská čítanka, Praha 1907, s. 54-56.
Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989.
Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993.
Könöki,

J.

rajzai.

M.Biz.

1882.89.97.104.,

1883.30.37.79.81.

1887.4.21.28.42.53.54.
Korabinszky, J.M.: Geogr.-Histor. Lexikon von Ungarn, s. 735. (C)
Kováč, D.: Dějiny Slovenska, Praha 1998.

67


Krátky, J.: Novodobá „povest o Strečně“, Sloboda, r. 20. 1965. č. 17, s. 3. (20. výročie oslobodenia).
Križanová, E.:-Puškárová, B.: Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, Turistický lexikon. Bratislava 1990.
Križanová, E.-Kusák, D.: Slovenské hrady, zámky a kaštiele, Martin 1998, s. 210-210.
Kyselica, F.: Hrad Strečno, Slovenská republika, roč. 1, č. 91 ,26.8.1994, s.8.
Kubašta, V.: Slovenské hrady a zámky, Ilustr. Napís. V. Pariková. Praha Orbis 1972. 2 sv. 468.761 (B)
Kubinyi, M.: Árva vára. Pest 1872. (C)
Kuzma, D.: Pomník francúzskym partizánom pri Strečně, Architektúra ČSR, r. 16. 1957. č.4/5, s. 211-212, 2 obr. 1 plán. (C)
Letopis Matice slovenskej 11, 1874, s. 65-70, 74-80.
Lombardini, A.: Strečno (V trenčianskej stolici), Slovenské pohľady, Turč. sv. Martin 1885, s. 3-41.
Lovesányi, G.: Vág és Vidéke. 8.78.-82-5. Képel.
Lukinich,

I.:

A

Podmanini

Podmaniczky-család

oklévétára

III.

Budapest 1937, s. 522-527.
Macůrek,

J.:

Valašské

osídlení

na

Kysucku-Čadecku

a

jeho

souvislosti s Těšínskem (v 16. a 17. století), Slezský sborník 52, 1954, s. 454-499. (Beňko)
Magin, J.B.: Obrana slávnej župy trenčianskej a mesta tohože mena, Martin 2002, s. 146, 150-151.
Maggiorotti Leone, A.: Gli architetti miletari italiani in Ungheria, Roma 1930. (G)
Magyarországos Levéltár D1, 12156, 13694, 18846, 71801, 87649, 87924.
Machálková, H.: Výskum a súpis pamiatok žilinského kraja, Pamiatky a múseá 1952, 18/29. (G)
Majláth, B.: A sztrecsnói öblöny. Archaelogiai Értesitö, r. 6. 1872 s. 269-272. (E,C) 68


Majtán, M.: Vývin názvov našich hradov, Historická revue, č. 21, 2002, s. 11.
Malgot, J.: Geotechnické zabezpečovanie stability niektorých hradov na Slovensku, Pamiatky a príroda 5/89, s. 18-19.
Mályusz, E.: Zsigmondkori oklevétár I., nr. 5313, Budapest 1951. (Beňko)
Margita a Strečno, Sokol, r. 1. 1862, č. 5. (C)
Margita a Strečno Černého slovenská čítanka, r. 1. 1864. s. 119122.(C)
Marschall, L.: Ó-vár es Sztrecsen Várak. István bácsi naptára, r. 14. (C)
Marsina,

R.:

Codex

diplomaticus

et

epistolaris

Slovaciae

II.,

Bratislava 1987, s. 318.
Marsina, R.: Žilina: dejiny a prítomnost, Martin 1975.
Marsina, R.: Starý hrad a starohradské panstvo, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 118-121.
Marsina, R.: Žilina, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 11-17.
Matunák, M.: Magyarbéli Bosnyák Zsófia, Nyitram. Közöny, r. II. 1891, č. 4-5. (C)
Medňanský, A.: Dávne povesti o slovenských hradoch, Bratislava 1995, s. 69-70.
Mednyanský, A.: Malebná cesta dolu Váhom (1844), Bratislava 1962, s. 70-72.
Mencl, V.: Prehľad vývoja stredoslovenskej architektúry, 413 str., Prehľad vývoja renesančnej architektúry, 10. str., Výtvarný vývoj středověkých omítek, Praha Orbis 1968. (E)
Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, s. 163.
Menclová, D.: Príspevok k typológii hradov, zámkov a kaštielov na Slovensku - doslov v publikaci Š. Pisoně Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, Martin 1973.
Mikulík, D.-Štanský, P.: 730 rokov Tepličky nad Váhom, Žilina 1997. 69


Moravčík, J.: Nultá sezóna na hradě Strečno, Považské muzeum Žilina 1995.
Moravčík, J.: Dejiny hradu Strečno, Múzeum, roč. 37, č. 4, 1992, s. 39.41.
Moravčík,

J.:

Ukončenie

výskumu

studne

na

hrade

Strečno.

Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku v r. 1992, s. 96.
Moravčík, J.: Archeologické nálezy v Považskom múzeu v rokoch 1981-1985, Vlastivedný zborník Považia XVI, 1991, s. 31.
Moravčík, J.: Predbežné zhodnotenie archeologických nálezov z hradu Strečno nájdených v sezóne roku 1982, Žilina 1982.
Motl, S.: Orlí hnízdo, Signál 1/1988, s.3, 8-9.
Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994.
Mrva, M.-Mrvová, J.-Moravčík, J.: Libreto expozície – stavebný vývoj a dejiny hradu Strečno, Považské múzeum Žilina 1986.
Mrva, M.: Comitatus castri Strechyn, Cieľ, roč. 37, 1984.
Na večnú slávu synom Francúzska, Strečno 1944-1956, Bratislava 1956. (C)
Nešpor, J.: Za hradmi Malej Fatry. 2. Strečno, Krásy Slovenska, r. 73, 5- 6/96, Bratislava 1996.
Orság Tükre, roč. 1864. 21. Képpel. (A)
Osztrák – Az Magyar Monarchia irásban és Képben, Budapest 1898, s. 298-299.
Panstvo Bytča – Strečno 1595-1950, Inventár, fond Štátného archívu v Bytči B-3, Bytča 1962.
Pepkin D.S.: Žofia Bosniak. Poesie, r.1., 1876, s. 214 a 249. (C)
Petrovský, K.: Strečno skladá lešenie: Nájdu sa financie? ČAS, r. 6, č. 96, 24.4.1991, s.3.
Petrovský-Šichman, A.: Slovanské osídlenie severného Slovenska, Vlastivedný sborník Považia VI., Martin 1964, s. 101-103.
Petrovský-Šichman, A.: Žilinský kraj v praveku, Vlastivedný sborník Žilinského kraja I, Martin 1958. (Beňko)

70


Picard, R.: Strečno, Pravda r. 60, č. 203, 29.8.1979, s. 5. (boje za druhé světové války)
Pisoň, Š.: Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, Martin 1973, s. 304-306.
Pisoň, Š.-Velba, M.: Naše hrady a kaštiele, Mladé letá 1970, Bratislava, str. 1. (C)
Plicka, V.: Slovenské hrady II., Žilina 1934.
Pokorný, R.: Z potuliek Slovenskom pred 40 rokmi, Žilina 1926, s. 60-62.
Pokorný R.: Z potulek po Slovensku I., Praha 1883, s.25, 115-119, 188-190. (C)
Prehľad

dôležitých

pamiatkových

akcií

v rokoch

1871-1918,

Monumentorum tutela – ochrana pamiatok č. 10, SUPSOP Bratislava 1973, s. 27.
Prípravná reštaurátorská dokumentácia (reštaurovanie kamenných článkov – hrad Strečno), Štátne reštaurátorské ateliéry Bratislava, Banská Bystrica 1984.
Rafaj, E.: Starostlivosť o kultúrne pamiatky v Žilinskom kraji, Vlastivedný sborník Žilinského kraja II., Martin 1959, str. 90.
Régi Társ. Eok roč. 1875. 175. (A)
/Ro/: Hrad Strečno. Smer 25.4.1965, s.3. (C)
Řeřicha, J.: Boj v priesmyku (Spomienky na boje počas SNP pri Strečne), Rudé právo 29.8.1961, s.3. (C)
Sasinek, F.: Strečno, Slovenský letopis pre historiu, topografiu, archeologiiu a ethnografiu, r. II., Skalica 1877, s. 121-140.
Sasinek, F.: K topografii Slovenska, Slovenský letopis, r. 2., Skalica 1877, s. 187-241.
Sedlák, V.: Regesta diplomatica nec non epistolaria Slovaciae II., Bratislava 1987, s. 84, č. 293.
Sidorenko, J.: Strečno sa vracia: Po palatínovi Vesselényim stavbári z Ingstavu, Život, r. 41, č. 45, 1991, s. 10-11.
Slovenská čítanka, Praha 1925, s. 21-22.

71


Stacho, P.: Starý hrad a Strečno, Krásy Slovenska, r. 1, Lipt. sv. Mikuláš 1921, s. 27-29.
Starohradské panstvo 1407-1938, Inventár, fond Štátného archívu v Bytči B-43, Bytča 1964.
Státní

hrady

a

zámky

ve

správě

Národní

kulturní

komise

(pohlednice), Praha 1952, 9x14cm. 146.544. (B)
Strečno, Smer, r. 21, 23.5.1969, s. 23 (Z histórie našich hradov). (C)
Strečno, Opravdický kresťan, 1897, č. 35. (C)
Strečno, Vlasť a svet, r. 2, 1887, č. 29. (C)
Strečno - klenot Považia, informačný sprievodca obcou Strečno a jej okolím, Žilina 2004.
Súpis pamiatok na Slovensku III, Bratislava 1969.
Sůkalová, H.: Strečno – naša pýcha, Slovenka, r. 47, č. 35, 1994, s. 4-5.
Sztrecsen vára Trecsénmegyében. Emich N. Képes Náptára I.,1860, s. 86. (C)
Sztrecsen, Fillértár, r. 2, 1835, č. 21. (C)
Sztrecsen váromladík, Magyarhoni természetbarát II., 1858, s. 135. (C)
Sztrecsnó, A Pallas Nagy Lexikon, r. 15, 1897, s. 842. (C)
Sztrecsnói vár, Vassárnapi Ujság, 1858, č. 35. (C)
Sztrecsnói vár, Vassárnapi Ujság, 1858, č. 35, Kép. (A)
Šedo, O.: Zisťovací výskum na Strečnianskom hrade, AVANS 1974, Nitra 1975, s. 100-101.
Šedo, O.: Informatívna správa o archeologickom výskume hradu Strečno v rokoch 1974 a 1975, Archív NpaKC, Slovenský pamiatkový ústav Bratislava, krajské stredisko Žilina.
Šimkovič, M.-Zachar, J.: Podklady pre návrh na vyhlásenie veci za národnú kultúrnu pamiatku hrad – Starhrad, KPÚ Žilina 2003, T 290.
ŠOBA Bytča, fond Panstvo Gbeľany, inv. č. 5, E1 I, fasc. 4, nr. 3. (rozdělení strečňanského panství roku 1588), inv. č. 13, E1 I, fasc. 12,

nr.

1.

(smlouva

majitelů

strečňanského

panství

s Jurajem

Mudranem z roku 1580) (Beňko)
Škvarna, D.: Hrad Strečno na starých pohľadniciach, Žilina 1995. 72


Škvarna, D.: Hrad Strečno a okolie na starých pohľadniciach, Vlastivedný zborník Považia XVIII., Žilina 1996.
Štátny

zoznam

kultúrnych

pamiatok

Stredoslovenského

kraja,

Zpravodaj KSŠPSOP Banská Bystrica, č. 5, 1964. (ZG)
Štúr, K.: Margit. Povesť, Ozvena Tatry, Prešpork 1844. (C)
Treska: Slovenské hrady. (H)
Tvarůžek, B.: Tam okolo Strečna..., Nové slovo, r.12, č. 17,1970, s. 8. (C)
Tvorba. Z príležitosti ukončenia prvej etapy rekonstrukčných prác na Strečne kladieme si za čest venovať Vám na pamiatku sbierku záberov z postupu prác na zničených objektoch, Bratislava, Tvorba, stavebná úč. spol., koncernovaný podnik slov. elektrární, typ, Universum 1945. (Kuzmík)
Varsik, B.: Slovenské listy a listiny z XV. a XVI. storočia, Bratislava 1956.
Vasiliak, E.: Nad hrady a zámky, slovem provází D. Menclová, Praha 1970. II 336.506 (B)
Vaskori üveggyöngy Sztrecsnón, Archeologiai Értesítö, 1872, s. 372. (C)
Vlček, J.: Pováží II. Hrad Strečno, Světozor, r. 13, č. 20, 15.5.1879, s. 239, obr. s. 237, Praha 1879.
Výlet na Starý hrad a Strečno, Národnie noviny, r. 1, č. 61, 1870. (C)
Wagner: Analecta scep. (E)
Wagner: Dejiny výtvarného umenia, s. 76. (E)
Wagner, V.: Po slovenských stredovekých hradoch. (H)
Zámer

pamiatkovej

úpravy

Strečno-Starhrad,

SÚPSOP

Banská

Bystrica 1972, strojopis uložený v archívu KPÚ Žilina, T 71.
Zrubec, L.: Krásna Žofia (Bosniaková) zo Strečna, Rolnické noviny, r. 22, 24.6.1967. (C)
Žofia Bosniaková. Z povestí slovenských krajov, Národný hlásnik, r. 22, č.4, 1889. (C)

73

Obrazová příloha

Zřícenina hradu Strečno před rekonstrukcí – pohled ze západu (foto: Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 15.)

Strečno před započetím rekonstrukce (foto: Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 14.)

74

Strečno po rekonstrukci včetně nově vybudované vstupní brány a hradby

(foto: Richard Tóth)

¨ Strečno ze severozápadní strany

75

Strečno ze strany východní (foto: Tomáš Szabó)

Mědirytina a lept od M. Greischera asi z roku 1680

76

Architektonická analýza hradu Strečna ze 17. století (Leone Andrea Maggiorotti)

Ocelorytina z roku 1856 vytvořená Ľ. Rochbockem

77

Mědirytina Bouttatsa z roku 1676

Pohlednice Strečna ze začátku 20. století (sbírka Považského múzea v Žilině)

78

Strečno (pohlednice z roku 1915, ze sbírky Považského múzea v Žilině)

Výřez z pohlednice Strečna (před rokem 1934, ze sbírky Považského múzea v Žilině)

79

Zřícenina hradu z roku 1967 (foto: M. Plaček)

Pohled na bránu, jižní palác a hlavní věž (foto: Dudáš, M.: Okná hradu Strečno, Pamiatky a múzeá 2/95, s. 28.)

Brána, jižní palác a vstup do prostoru dělového opevnění (foto 2006)

80

Pohled do přední části hradu (východní palác) od severozápadu z roku 1967 (foto: M. Plaček)

Východní palác po rekontrukci

81

Pohled na hlavní věž, bránu a nádvoří od západu z roku 1967 (fot: M. Plaček)

Zrekonstruovaná hlavní věž, brána, nádvoří a arkýř

82

Pohled na zříceninu od severozápadu roku 1967 (foto: M. Plaček)

Pohled na hrad od severozápadu po rekonstrukci (foto: Jarek Dąbrowski)

83

Stavení s arkádami po rekonstrukci se zbytkem původní omítky

Stavení s arkádami z roku 1967 (foto: M. Plaček)

Arkýř severně od hlavní věže 1967 (foto: M. Plaček)

Arkýř po rekonstrukci bez přebytku cementové malty (foto: Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 38.)

84

Okna v 1. patře východního paláce severovýchodně při pohledu od věže Okna po rekonstrukci, dodržení zvlněného reliéfu kuruny zdi východního paláce

Zbytky klenby hradní kaple (foto: A. Fiala)

Kaple po rekonstrukci (ww.zamky.sk)

Vstupní portál věže na její severozápadní straně (foto: Mrva, M.: Hrad Strečno…)

Hlavní věž po rekonstrukci

85

Torzo záchodu na východní straně kaple (foto: Mrva, M.: Hrad Strečno…s. 39.)

Záchod na východní straně kaple po rekonstrukci

Severní věž a stavení s arkádami před rekonstrukcí (foto: Mrva, M.: Hrad Strečno…s. 35.)

Severní věž a stavení s arkádami po rekonstrukci

Pohled na nově vytvořenou vstupní bránu a nádvoří

Pokladna v prostoru vstupní brány

86

Parkánová hradba a schodiště k dělové baště Nová klenba a empora v kapli (foto: Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 39.)

Nově vybudované opevnění s dělovou baštou (dole budovy pro zaměstnance)

Bývalá hladomorna pod schodištěm v hlavní věži

Prostor dělového opevnění, pohled na na stěnu jižního paláce

Točité schodiště v hlavní věži

87

Cisterna pod hlavní věží, vlevo hradní studně na nádvoří Strop a část stěn jsou zcela zabetonovány, avšak ani spodní část nevypadá o nic lépe

Detail zastřešení měděnou krytinou, cementovou maltou je zarovnána koruna zdi jako ochrana před pronikáním vody

Pohled na zastřešení severního paláce a kaple, vlevo stavení s arkádami a hlavní nádvoří

Vnitřní nádvoří mezi jižním palácem a hlavní věží

Nová klenba v přízemí jižního paláce (zákristie)

88

Úzké okno zasazené do poloviny tloušťky zdi, ostění je z umělého kamene; vydlabaný prostor pro točité schodiště

Vpravo vytékání cementového mléka

Půdorys hradu před rekonstrukcí (M. Dudáš)

Půdorys hradu po rekonstrukci (M. Dudáš)

89

Zřícenina Starého hradu

Části Starého hradu

Obvodové zdi (2006) Obvodové zdi (1972, foto: Zámer pamiatkovej úpravy Strečno - Starhrad)

90

Obytná věž (1972, foto: Zámer pamiatkovej úpravy Strečno - Starhrad)

Obytná věž (2006)

Vstupní brána (1972, foto: Zámer pamiatkovej úpravy Strečno - Starhrad)

Vstupní brána (2006)

91

Jižní stěna jižního traktu paláce

Propojení obytné věže s hradním palácem (jihozápadní pohled)

Zbytky hospodářských budov

Uvnitř hradního paláce

Dochované architektonické detaily na exteriérovém líci paláce (krakorce)

Východní stěna jižního traktu paláce

92

Rekonstruovaný hrad Trenčín (foto 2006)

Vstup do hradu ( pohlednice z konce 19. století, Artúr Lieskovský) 158)

Centrální část Trenčínského hradu (pohlednice z konce 19. století, Artúr Lieskovský)

93

Části Trenčínského hradu

Na rozdíl od dostavěného jádra hradu nebyla věnována základní péče jihovýchodní baště nad níž vítězí náletová vegetace

Řešení střech vneslo problém četných úžlabí a tím i izolace před deštěm

Rozdíl mezi zajištěnou částí věže s vyrovnanými a očištěnými korunami a vzorově zatravněnou korunou stěny jižního paláce

Zbytečná dostavba, otvory v přízemí jsou doplněna ostěními z umělého kamene

Střecha Zápolského paláce se členěním pokouší vyvolat dojem původnosti, ale je zcela nová a způsob je sporný

V přemíře cementové malty fasády se struktura zdi celkem ztrácí

94

Nová střecha včetně rýsovaných fasád se snaží navodit falešný dojem gotiky

Na rozdíl od středověkých soudobý zdeníci nešetřili maltou

Voštinové navětrání cihel (zamaltování nepomáhá, výstupky zadržují vodu)

Koruna hradby při vstupu do hradu (problém dozdívání vypadlého zdiva)

Likavský hrad (foto www.zamky.sk)

95

Části Likavského hradu

Rozdíl mezi zajištěnou, nízkou a nepříliš ohroženou částí a vysokou zdí, která může kdykoliv spadnout

Dostavěná část západního nároží severního paláce včetně stropů provedeno v betonu

Nezajištěná část hradu je ohrožená přirozeným rozpadem zejména v souvislosti s trhlinami uprostřed fasády

Rozdíl: vlevo relativně správným způsobem opraveno, vpravo špatně

Nevhodné dřevěné stropy do traverz

96

Samoúčelné zastřešení vstupní věže

Průčelí jižního paláce je ohroženo vypadáváním zdiva a svislou spárou

Provizorně řešený odvod vody z horních partií východního paláce

Nedbale provedená injektáž zdiva způsobuje vytékání cementového mléka

Průčelí působící jako kulisa připomíná opravený hrad Strečno Vnější výzdoba paláce

97

Poznámky 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17)

Houdek, I.: Považské hrady a kaštiele, Bratislava 1924, s. 3. Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 7. Houdek, I.: Považské hrady a kaštiele, Bratislava 1924, s. 3 - 4. Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 8. Houdek, I.: Považské hrady a kaštiele, Bratislava 1924, s. 5-6. Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, Martin 1954, s. 163. Fiala, A. - Fialová,H.: Hrady na Slovensku. Obzor, Bratislava 1966.: „Starší hrad existoval už za Matúše Čáka Trenčianského.“ Gardavský, Z.: Hrad Strečno – základní výzkum, strojopis SURPMO Praha.: „Na vrcholku skalního kopce byl vybudovaný koncem 13. století jednoduchý hradní útvar.“ Menclová, D.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá, 3/1954, č. 4., s. 163.: „Ani roku 1349 hrad asi ještě nestál. Až roku 1384 se mluví o Strečně výslovně jako o radě. Podle historických zpráv a podle stavebního rozboru byl hrad postavený v polovině 14. století na ochranu mýta, které se vybíralo na jeho úpatí při přechodu přes Váh.“ Bóna, M.: Hrad Strečno, Dejiny slovenského výtvarného umenia – gotika, Bratislava 2003, str. 602. „Původně strážný výšinný hrad nad strategickou komunikací údolím Váhu byl postavený na přelomu 13. a 14. století za účelem ochrany mýta.“ Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 178.: „První písemná zmínka pochází z roku 1316 a s jistotou můžeme předpokládat, že existoval už v 13. století.“ Marsina, R.: Žilina, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 11.: „…po vystavění kamenného hradu Strečno (na přelomu 13. a 14. století)…“ Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 10.: „První zmínka o hradu pochází z roku 1321... Je pravděpodobné, že v těch časech ještě hrad nestál, ale vznikl těsně po tomto datu.“ Sedlák, V.: Regesta diplomatica nec non epistolaria Slovaciae II., Bratislava 1987, s. 84. „…provinciis… de Strechun.“ Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, s. 163. Dudáš, M.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 29. Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 18. Marsina, R.: Žilina, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 11. Marsina, R.: Starý hrad a starohradské panstvo, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 118. Dudáš, M.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 29. Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 178. Sedlák, V.: Regesta diplomatica nec non epistolaria Slovaciae II., Bratislava 1987, č. 646, s. 293. Marsina, R.: Codex diplomaticus et epistolaris Slovaciae II., Bratislava 1987, č. 458, s. 318.

18) J. Kerekeš: r. 1241 bol Starohrad majetkom kráľovským (Kerekeš, J.: Hrady trenčianského Považia, Letopis Matice slovenskej sv.I., Banská Bystrica 1867, s. 33.), z něj vychází i Kočiš, Marsina tvrdí: „Nepřímo máme Strarý hrad písemně doložený poprvé až roku 1267, přičemž však listina mluví o záměně majetků 98

19) 20) 21) 22) 23) 24) 25) 26) 27) 28) 29) 30) 31) 32) 33) 34) 35) 36) 37) 38) 39) 40) 41) 42) 43) 44) 45) 46) 47) 48) 49) 50) 51)

vykonané už v době Ondřeje II. (1205-1235), takže bezpečně můžeme tvrdit jen tolik, že hrad už před rokem 1235 existoval.“ Při kritickém pohledu je však jisté pouze to, že existovala osada se jménem Varín. (Marsina, R.: Starý hrad a starohradské panstvo, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 118.) Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 12. Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 14. Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 196. Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 19. Marsina, R.: Starý hrad a starohradské panstvo, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 118. Marsina, R.: Starý hrad a starohradské panstvo, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 119-120. Tamtéž, s. 118-119. Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 19-22. Strečno - klenot Považia, informačný sprievodca obcou Strečno a jej okolím, Žilina 2004. Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 26-28. Tamtéž, s. 29. Marsina, R.: Starý hrad a starohradské panstvo, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 119. Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 30-33. Šimkovič, M.-Zachar, J.: Podklady pre návrh na vyhlásenie veci za národnú kultúrnu pamiatku hrad – Starhrad, KPÚ Žilina 2003, T 290, s. 2 (upraveno). Plaček, M.- Bóna, M.: Encyklopedie slovenských hradů, v tisku. Šimkovič, M.-Zachar, J.: Podklady pre návrh na vyhlásenie veci za národnú kultúrnu pamiatku hrad – Starhrad, KPÚ Žilina 2003, T 290, s. 6. Bóna, M.-Plaček, M.: Encyklopedie slovenských hradů, v tisku. Šimkovič, M.-Zachar, J.: Podklady pre návrh na vyhlásenie veci za národnú kultúrnu pamiatku hrad – Starhrad, KPÚ Žilina 2003, T 290, s. 6. Bóna, M.-Plaček, M.: Encyklopedie slovenských hradů, v tisku. Pro pojem kaštiel neexistuje jednoznačný český ekvivalent. Je to větší (umělecky cenná) stavba vybudovaná v minulosti jako sídlo šlechty. Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 199-200. Starohradské panstvo 1407-1938, Inventár, fond Štátného archívu v Bytči B-43, Bytča 1964, s. 1. Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 200. Slámka, M.: Kamenní strážcovia: Príbehy a povesti zrúcanin slovenských hradov, Bratislava 2004, s. 223. Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 200-201. Starohradské panstvo 1407-1938, fond Štátného archívu v Bytči B-43, Bytča 1964. Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 201-204. Tamtéž, s 204. Lombardini, A.: Starý hrad (V trenčianskej stolici), Slovenské pohľady, Turč. sv. Martin 1885, s. 159. Marsina, R.: Starý hrad a starohradské panstvo, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 119. Marsina, R.: Žilina: dejiny a prítomnost, Martin 1975, s. 14 Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 36. Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993, s.10. 99

52) Kerekeš, J.: Hrady trenčianského Považia, Letopis Matice slovenskej, sv. II., Banská Bystrica 1867, s. 48. 53) Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 43-44. 54) Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993, s. 22, i obě vyobrazení pochází z této publikace. 55) Panstvo Bytča – Strečno 1595-1950, Inventár, fond Štátného archívu v Bytči B-3, Bytča 1962. 56) Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, s. 167. J. Kočiš píše, že demolice hradu se uskutečnila v roce 1674 a provedl ji císařský kapitán Michal Paull (Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993, s. 21.) a zmiňuje zvláštní, přímo zázračný jev, že mohutné detonace jakoby zázrakem ušetřily rakev Žofie Bosnyákové v kryptě pod hradní kaplí (tamtéž, s. 7) 57) Mikulík, D.-Štanský, P.:730 rokov Tepličky nad Váhom, Žilina 1997, s. 65. 58) Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993, s. 22. 59) Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989, s. 194-195. J. Kočiš píše, že prozkoumání zříceniny hradu se událo již v roce 1689. 60) Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993, s. 36. 61) Kerekeš, J.: Hrady trenčianského Považia, Letopis Matice slovenskej, sv.II., Banská Bystrica 1867, s. 50. 62) Lombardini, A.: Strečno (V trenčianskej stolici), Slovenské pohľady, Turč. sv. Martin 1885, s. 12. 63) Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993, s. 38. 64) Kerekeš, J.: Hrady trenčianského Považia, Letopis Matice slovenskej, sv.II., Banská Bystrica 1867, s. 50 65) Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993, s. 39. 66) Kerekeš, J.: Hrady trenčianského Považia, Letopis Matice slovenskej, sv.II., Banská Bystrica 1867, s. 50. 67) Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993, s. 39. 68) syn Mikuláše – Pavel Esterházy, po něm jeho syn Jozef Anton Eszterházy 69) Panstvo Bytča – Strečno 1595-1950, Inventár, B-3, fond Štátného archívu v Bytči, Bytča 1962. 70) Mrva, M.: Comitatus castri Strechyn, Cieľ, roč. 37, 1984. 71) Gardavský, Z.: Vývoj hradu Strečna. Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A3. 72) Bóna, M.: Hrad Strečno, Dejiny slovenského výtvarného umenia – gotika, Bratislava 2003, str. 603. Z. Gardavský píše o jednoduchém hradním útvaru se zalamovanou linií hradby v podobě nepravidelného osmiúhelníka s hranatou věží a s bránou v jižní hradbě (Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A4). Velikost hradního území je přibližně 22,5 x 17m (Pasport hradu Strečna, Dodatky Základního výzkumu hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10.) 73) Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, s. 163. 74) Bóna, M.: Hrad Strečno, Dejiny slovenského výtvarného umenia – gotika, Bratislava 2003, str. 602. 75) Tamtéž, s. 603 76) Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, s. 165. 77) Gardavský, Z.: Vývoj hradu Strečna. Základní výzkum hradu Strečno, strojopis 100

78) 79) 80)

81) 82)

83) 84) 85) 86)

SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A3. Bóna, M.: Hrad Strečno, Dejiny slovenského výtvarného umenia – gotika, Bratislava 2003, str. 603. Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, s. 165. Gardavský, Z.: Vývoj hradu Strečna. Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A3. Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, s. 165-167. Gardavský, Z.: Vývoj hradu Strečna. Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A3. Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, s. 167. Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 30. Gardavský, Z.: Premeny hradu Strečno. Pamiatky a príroda 4/1975, s. 29. Mrva, M.: Comitatus castri Strechyn, Cieľ, roč. 37, 1984.

87) Úradníková, D.: Hrad Strečno už nemal existovať, www.pravda.sk, 15.2.2006. 88) Mrva, M.: Comitatus castri Strechyn, Cieľ, roč. 37, 1984. 89)

Škvarna, D.: Hrad Strečno a okolie na starých pohľadniciach, Vlastivedný zborník Považia XVIII., Žilina 1996, s. 10. 90) Úradníková, D.: Hrad Strečno už nemal existovať, www.pravda.sk, 15.2.2006. 91) Mrva, M.: Comitatus castri Strechyn, Cieľ, roč. 37, 1984. 92) 93) 94) 95) 96) 97) 98) 99) 100)

101)

102) 103) 104)

Úradníková, D.: Hrad Strečno už nemal existovať, www.pravda.sk, 15.2.2006. Kassayová, G.: Hrad Strečno, Sloboda, roč. 37, č. 51-52, 1982, s. 2. Mikulík, D.-Štanský, P.:730 rokov Tepličky nad Váhom, Žilina 1997, s. 20-21. Škvarna, D.: Hrad Strečno a okolie na starých pohľadniciach, Vlastivedný zborník Považia XVIII., Žilina 1996, s. 10. Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, str.30. Gardavský, Z.: Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A3. Gardavský, Z.: Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A7. Gardavský, Z.: Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A3. Ročník 1964, september, číslo 5 pod názvem: „Štátny zoznam kultúrnych pamiatok Stredoslovenského kraja“. Ve „Zpravodaji“ je hrad zařazen do kapitoly B. Stavitelské umelecko-historické pamiatky, Okres Žilina, s. 77 pod nečíslovaným heslem Strečno. Gardavský, Z.: Hrad Strečno jako kulturní památka a národní kulturní památka. Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A1. Gardavský, Z.: Premeny hradu Strečno. Pamiatky a príroda 4/1975 s. 29. Gardavský, Z.: Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A3. Gardavský, Z.: Premeny hradu Strečno. Pamiatky a príroda 4/1975 s. 29. „V jádru hradu odhalil výzkum původní hradní cisternu, vysekanou ve skále, dále zdi nejstaršího hradního paláce, doposud skryté pod zemí a celou řadu dosud neznámých zdí středního hradu. Výkopové práce se soustředily na tři základní

101

105) 106) 107) 108) 109) 110)

111)

112) 113) 114) 115) 116) 117) 118) 119) 120) 121) 122) 123) 124) 125) 126) 127) 128) 129) 130) 131)

plochy: na nádvoří před velkou hradní bránou, na dvůr pod jižní stěnou střední věže a na severní část nejstaršího jádra hradu“. Gardavský, Z.: Pasport hradu Strečna. Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10. Hudeček, O.: Dokumentace starého stavu 1971. Hrad Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, A3. Gardavský, Z.: Pasport hradu Strečna. Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10. Hudeček, O.: Dokumentace starého stavu 1971. Hrad Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, A3. Tamtéž. Gardavský, Z.: Studie využití, provozu a funkcí hradu. Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A4. Gardavský, Z.: Studie upravovacích a investičních zásahů ve hradním území. Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A4. Moravčík, J.: Nultá sezóna na hradě Strečno. Považské muzeum Žilina, Žilina 1995. Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 31. Kassayová, G.: Hrad Strečno, Sloboda, roč. 37, č. 51-52, 1982, s. 2. Sidorenko, J.: Strečno sa vracia: Po palatínovi Vesselényim stavbári z Ingstavu, Život, r. 41, č. 45, 1991, s. 10. Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 31-32. Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 31-32. Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 32. Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 32-33. Motl, S.: Orlí hnízdo, Signál 1/1988, s. 8-9. Sidorenko, J.: Strečno sa vracia: Po palatínovi Vesselényim stavbári z Ingstavu, Život, r. 41, č. 45, 1991, s. 10. Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 32. Kassayová, G.: Hrad Strečno, Sloboda, roč. 37, č. 51-52, 1982, s. 2. Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 32. Tamtéž. Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 34. Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 32. Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994, s. 34. Sidorenko, J.: Strečno sa vracia: Po palatínovi Vesselényim stavbári z Ingstavu, Život, r. 41, č. 45, 1991, s. 11. Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 32. Dudáš, M.: Okná hradu Strečno. Pamiatky a múzeá 2/1995, s. 28-29. Stolařské výrobky – okna a dveře byly vyhotoveny z namořeného dubu REMUSem Žilina. Kovářské výrobky – zábradlí, mříže a jiné kování vyhotovila firma HEFAIS Veľké Rovné. Kamenářské práce – dlažby, stupně, kamenné segmenty vyrobil Pamiatkostav Žilina. Restaurátorské práce na ostěních oken a dveří, omítku v kapli i celou novou klenbu kaple provedli pracovníci Štátnych reštaurátorských ateliérov Banská Bystrica. Elektrickou síť a osvětlení instaloval Okresný stavebný podnik Žilina a vyčištění hradní studny a její osvětlení provedli členové Slovenskej spelologickej spoločnosti z Martina.

102

132) 133) 134) 135) 136) 137)

138) 139) 140) 141) 142) 143) 144) 145)

Kvalitu práce od jednotlivých dodavatelů řídil a kontroloval hlavní dodavatel stavby Ingstav Kojetín a výsledky se pravidelně hodnotily na kontrolních dnech za účasti zástupců investora, hlavního projektanta, památkářů, okresního úřadu a často i zástupců Ministerstva kultury SR. (Mrva, M.: Hrad Strečno…s. 37.) K tomu se vztahuje trefné úsloví: Nemá-li smysl něco dělat, nemá ani smysl to dělat dobře. Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 32-33. Štulc, J.: Konzervace zřícenin a restaurátorská etika, Zprávy památkové péče, 54/1994, s. 104. Karasová, Z.: Ruiny a ich význam v dejinách architektury a pamiatkovej starostlivosti, Pamiatky a muzeá 1/1998, s. 12. Štulc, J.: Konzervace zřícenin a restaurátorská etika, Zprávy památkové péče, 54/1994, s. 104. Karasová, Z.: Ruiny a ich význam v dejinách architektury a pamiatkovej starostlivosti, Pamiatky a muzeá 1/1998, s. 12. Štulc, J.: Konzervace zřícenin a restaurátorská etika, Zprávy památkové péče, 54/1994, s. 106-107. Řadu dalších podnětných článků z oblasti památkové péče o torzální architekturu obsahuje publikace Zříceniny historických staveb a jejich památková ochrana, příloha časopisu Zprávy památkové péče, 58/1998. Šimkovič, M.-Zachar, J.: Podklady pre návrh na vyhlásenie veci za národnú kultúrnu pamiatku hrad – Starhrad, KPÚ Žilina 2003, T 290. Tamtéž, s. 6-7. Zámer pamiatkovej úpravy Strečno-Starhrad, SUPSOP Banská Bystrica 1972. Archív KPÚ Žilina, T 71, s. 1-7. Bóna, M.-Plaček, M.: Encyklopedie slovenských hradů, v tisku. Pozdišovský, Štefan: Pamiatková úprava Trenčianského hradu, Vlastivedný časopis 17/1968, s. 70-73. Štátny hrad Trenčín a okolie, Bratislava 1955. Hoššo, J.: Tri zakopnutia pamiatkovej úpravy na archeologických lokalitách v Stredoslovenskom kraji, Monumentorum tutela 14, Bratislava 2003, s. 141. Fiala, A.-Fialová,H.: Hrady na Slovensku, Bratislava 1966, obr. 242.

146) Bóna, M.-Plaček, M.: Encyklopedie slovenských hradů, v tisku. 147) Fiala, A.-Fialová,H.: Hrady na Slovensku, Bratislava 1966, obr. 242. 148) Hoššo, J.: Tri zakopnutia pamiatkovej úpravy na archeologických lokalitách v Stredoslovenskom kraji, Monumentorum tutela 14, Bratislava 2003, s. 141. 149) Bóna, M.-Plaček, M.: Encyklopedie slovenských hradů, v tisku. 150) Hoššo, J.: Tri zakopnutia pamiatkovej úpravy na archeologických lokalitách v Stredoslovenskom kraji, Monumentorum tutela 14, Bratislava 2003, s. 142-143. 151) Menclová, D.: Príspevok k typológii hradov, zámkov a kaštielov na Slovensku doslov v publikaci Š. Pisoně Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, Martin 1973. 152) Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 33. 153) Hoferek, A. a kol: Hradní zříceniny na Slovensku. Zlín 2002, s. 37. 154) Dudáš, M.: Hrad Strečno. Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 32-33. 155) Petrovský, K.: Strečno skladá lešenie: Nájdu sa financie? ČAS, r. 6, č. 96, 24.4.1991, s.3. 156) Sůkalová, H.: Strečno – naša pýcha, Slovenka, r. 47, č. 35, 1994, s. 4-5. 157) Gardavský, Z.: Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10/A2. 158) Trenčiansky hrad v umeleckom zobrazení – súbor 9 pohľadníc, Bratislava. 103

Seznam použité literatury
Beňko, J.: Osídlenie severného Slovenska, Košice 1985, s. 18-44.
Bóna, M.: Hrad Strečno, Dejiny slovenského výtvarného umenia – gotika, Bratislava 2003, str. 602-603.
Bóna, M.-Plaček, M.: Encyklopedie slovenských hradů, v tisku.
Buran, D. a kol.: Dejiny slovenského výtvarného umenia – gotika, Bratislava 2003.
Dudáš, M.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 3/1997, s. 29-33.
Dudáš, M.: Okná hradu Strečno, Pamiatky a muzeá 2/1995, s. 28-29.
Fiala, A.-Fialová,H.: Hrady na Slovensku, Obzor, Bratislava 1966.
Gardavský, Z.: Základní výzkum hradu Strečno, strojopis SURPMO Praha uložený v archivu Krajského pamiatkového úradu v Žilině, T10.
Gardavský, Z.: Premeny hradu Strečno. Pamiatky a príroda 4/1975, s. 28-31.
Hoferek, A. a kol: Hradní zříceniny na Slovensku, Zlín 2002.
Hoššo, J.: Tri zakopnutia pamiatkovej úpravy na archeologických lokalitách

v Stredoslovenskom

kraji,

Monumentorum

tutela

14,

Bratislava 2003, s. 141 – 143.
Hudeček, O.: Dokumentace starého stavu 1971. Hrad Strečno, Strojopis

SÚRPMO

Praha

uložený

v

archivu

Krajského

pamiatkového úradu v Žilině, A3.
Karasová,

Z.:

Ruiny

a

ich

význam

v dejinách

architektury

a pamiatkovej starostlivosti, Pamiatky a muzeá 1/1998, s. 12-13.
Kassayová, G.: Hrad Strečno, Sloboda, roč. 37, č. 51-52, 1982, s. 2.
Kerekeš, J.: Hrady trenčianského Považia, Letopis Matice slovenskej sv.I. a II., Banská Bystrica 1867.
Kočiš, J.: Žofia Bošňáková a Teplička nad Váhom, Žilina 1993.
Kočiš, J.: Od Čachtic po Strečno, Martin 1989.
Lombardini, A.: Starý hrad (V trenčianskej stolici), Slovenské pohľady, Turč. sv. Martin 1885, s. 146-159. 104


Lombardini, A.: Strečno (V trenčianskej stolici), Slovenské pohľady, Turč. sv. Martin 1885, s. 3-41.
Marsina,

R.:

Codex

diplomaticus

et

epistolaris

Slovaciae

II.,

Bratislava 1987.
Marsina, R.: Starý hrad a starohradské panstvo, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 118-121.
Marsina, R.: Žilina: dejiny a prítomnost, Martin 1975.
Marsina, R.: Žilina, Vlastivedný časopis 12/1963, s. 11-17.
Menclová, D.: Hrad Strečno, Pamiatky a múzeá 4/1954, s. 163-167.


Menclová, D.: Príspevok k typológii hradov, zámkov a kaštielov na Slovensku - doslov v publikaci Š. Pisoně Hrady, zámky a kaštiele na Slovensku, Martin 1973.


Mikulík, D.-Štanský, P.:730 rokov Tepličky nad Váhom, Žilina 1997.
Moravčík,

J.:

Predbežné

zhodnotenie

archeologických

nálezov

z hradu Strečno nájdených v sezóne roku 1982, Žilina 1982.
Moravčík, J.: Nultá sezóna na hradě Strečno, Považské muzeum Žilina 1995.
Motl, S.: Orlí hnízdo, Signál 1/1988, s. 3, 8-9.
Mrva, M.: Hrad Strečno, Žilina 1994.
Mrva, M.: Comitatus castri Strechyn, Cieľ, roč. 37, 1984.
Panstvo Bytča – Strečno 1595-1950, Inventár, fond Štátného archívu v Bytči B-3, Bytča 1962.
Petrovský, K.: Strečno skladá lešenie: Nájdu sa financie? ČAS, r. 6, č. 96, 24.4.1991, s.3.
Pozdišovský,

Štefan:

Pamiatková

úprava

Trenčianského

hradu,

Vlastivedný časopis 17/1968, s. 69-97.
Sedlák, V.: Regesta diplomatica nec non epistolaria Slovaciae II., Bratislava 1987.
Sidorenko, J.: Strečno sa vracia: Po palatínovi Vesselényim stavbári z Ingstavu, Život, r. 41, č. 45, 1991, s. 10-11.
Slámka,

M.:

Kamenní

strážcovia:

slovenských hradov, Bratislava 2004.

105

Príbehy

a

povesti

zrúcanin


Starohradské panstvo 1407-1938, Inventár, fond Štátného archívu v Bytči B-43, Bytča 1964.
Štátny hrad Trenčín a okolie, Bratislava 1955.
Strečno v - klenot Považia, informačný sprievodca obcou Strečno a jej okolím, Žilina 2004.
Sůkalová, H.: Strečno – naša pýcha, Slovenka, r. 47, č. 35, 1994, s. 4-5.
Štulc,

J.:

Konzervace

zřícenin

a

restaurátorská

etika,

Zprávy

památkové péče, 54/1994, s. 104-108.
Škvarna, D.: Hrad Strečno a okolie na starých pohľadniciach, Vlastivedný zborník Považia XVIII., Žilina 1996, s. 10.
Šimkovič, M.-Zachar, J.: Podklady pre návrh na vyhlásenie veci za národnú kultúrnu pamiatku hrad – Starhrad, KPÚ Žilina 2003, T 290.
Trenčiansky hrad v umeleckom zobrazení – súbor 9 pohľadníc, Bratislava.
Úradníková, D.: Hrad Strečno už nemal existovať, www.pravda.sk, 15.2.2006.
Zříceniny historických staveb a jejich památková ochrana, příloha časopisu Zprávy památkové péče, 58/1998.
Zámer

pamiatkovej

úpravy

Strečno-Starhrad,

SÚPSOP

Bystrica 1972, strojopis uložený v archívu KPÚ Žilina, T 71.

106

Banská