www.shpelias.cz
HRAD CIMBURK
(C) JAN ELIÁŠ Stavebně historický průzkum
1
www.shpelias.cz
HRAD CIMBURK k.ú. Koryčany, okr. Kroměříž
Podrobný povrchový stavebně historický průzkum TEXT, FOTOINVENTÁŘ, OBRAZOVÉ PŘÍLOHY, PLÁNY Vedoucí elaborátu: PhDr. Jan O. E l i á š
(C) JAN ELIÁŠ Zpracoval a fotografoval: PhDr. Jan O. E l i á š
Spolupráce: Bc. Marta Balážiková Marie Mezlíková Objednatel:
POLYPEJE o.s. Společnost pro obnovu a využití historických památek, Brno BRNO 2 0 0 1 © PhDr. Jan ELIÁŠ, text, foto, grafické vyhodnocení, 2001
2
www.shpelias.cz
OBSAH Úvod .......................................................................................... .....5
Architektonický popis a rozbor ........................ .....7 Situace, dispozice, polohopis s číselnou legendou.....................8
Vnitřní hrad (1) - exteriéry ...................................................... .....10 Západní čelo pláště ................................................................................... .....10 Severní zeď pláště a paláce (4) ................................................................ .....12 Jižní obvodová zeď paláce (4) .................................................................. .....15 Východní obvodová zeď paláce (4) .......................................................... .....17
Vnitřní hrad (1) - interiéry ....................................................... .....18 Západní trakt paláce (4) ............................................................................ .....18 Střední a východní trakt paláce (4) .......................................................... .....22 Severovýchodní rohový prostor paláce (4) ............................................. .....27 Severní plášťová zeď ................................................................................ .....28 Bergfrit (2) .................................................................................................. .....29 Západní zeď pláště .................................................................................... .....30 Terén vnitřního dvora (3)........................................................................... .....31
(C) JAN ELIÁŠ Jižní a východní parkán vnitřního hradu (12), j. bašta (14) .. .....32 Zdi parkánu ................................................................................................ .....32 Severovýchodní bašta (13) ....................................................................... .....33
Hláska (7) a sousedící objekty ............................................... .....34 Vstupní bašta pod hláskou (15) ............................................................... .....34 Hláska (7) ................................................................................................... .....35 Branka (11) a bašta s břitem (10) západně až sz. pod hláskou ............. .....37 Tarasní zeď ve svahu jižně pod hláskou (16) .......................................... .....40
3
www.shpelias.cz
Spojovací zeď (6) a předbraní (5) vnitřního hradu....................41 Severní dvůr (17) a parkán ..................................................... .....43 Hradba severního dvora a pětiboká bašta (18) ....................................... .....43 Severní parkán (9), zrušená brána (8) ...................................................... .....46 Stupavská bašta (20) ................................................................................. .....47
Dějiny a stavební historie hradu .................... .....48
Historický přehled .................................................................. .....49 Stavební historie ..................................................................... .....64 Prameny .................................................................................. .....71 Ikonografie .............................................................................. .....72 Mapy a plány ........................................................................... .....75 Literatura ................................................................................. .....76
(C) JAN ELIÁŠ PLÁNY STAVEBNĚ HISTORICKÉHO VÝVOJE....78 Zhodnocení ...................................................... .....81 Obrazové přílohy ............................................. .....83
Fotodokumentace z archivu SPÚ v Brně .............................. .....91
Pozn.: Stať Doporučení pro sanaci objektu je na webu vynechána.
4
www.shpelias.cz
Úvod
Následující elaborát stavebně historického průzkumu zříceniny hradu Cimburka má sloužit objednateli a institucím Státní památkové péče jako odborný podklad i návod. Vznikl díky nadšení a nevšednímu pochopení objednatele pro daný předmět SHP a pro jeho adekvátní obnovu i rekonstrukci. Konkrétním důvodem vypracování a ovšem archivace elaborátu SHP byla potřeba přehledné, co možná detailní dokumentace stavu zříceniny před prováděním dalších sanačních zásahů a stavebních úprav. Je známo, že dokumentace a archivace stavu a poznatků na určitém chronologickém stupni je neopominutelnou nutností, neboť i nejšetrněji provedená památková úprava znamená ztrátu části autenticity a vypovídací schopnosti postižené konstrukce či situace.
T. Durdík, J. Štulc, Ochrana, údržba a stavební úpravy zřícenin..., SUPP Praha, Odborné a metodické publikace 17, příloha časopisu Zprávy památkové péče 58/1998). Plánovou oporou elaborátu bylo geodetické zaměření Cimburka vypracované Inženýrskou geodézií n.p. Brno v r. 1970 pro tehdejší KSSPPOP v Brně. Z potřeby přehledného podání elaborátu SHP byly jednotlivé části zříceniny rozčleněny do numericky označených objektů (č. 1 – 21), při čemž orientaci v nich umožňuje stať Situace a dispozice s polohopisným plánem hradu. Textová část elaborátu je ilustrována barevnou fotodokumentací stávajícího stavu zříceniny a provázena oddílem Obrazových příloh zejména s reprodukcemi směrodatné historické fotodokumentace. Dále je vybavena grafickým vyhodnocením stavebně historického vývoje v půdorysech o čtyřech výškových úrovních – podlažích. Na pohledových plánech je samostatně vyneseno památkově architektonické hodnocení, zaměřené hlavně na evidenci pozoruhodných architektonických a konstrukčních detailů, neboť požadavek zachování všech existujících historických konstrukcí se rozumí samo sebou. Jsou vyznačeny i destrukce, ke kterým došlo od doby zhotovení zaměření v r. 1970, při čemž záznam destrukce líce existujícího historického zdiva je současně doporučením pro jeho znovuvyzdění.
(C) JAN ELIÁŠ
Elaborát je zpracován v intencích metodiky standardního nedestruktivního stavebně historického průzkumu, kterou v r. 1997 doporučil Státní ústav památkové péče v Praze (Zprávy památkové péče 57/1997, příloha). ... Jde o metodiku univerzální, jež se v míře podrobnosti zpracování přizpůsobuje věcnému i hodnotovému obrazu zkoumané architektury, což se prokázalo i v tomto do značné míry průzkumově specifickém případě. Do stati Doporučení pro sanaci a rekonstrukci samozřejmě byly vtěleny Metodické instrukce publikované Státním ústavem památkové péče v Praze (J. Sokol,
Zvláštní dík náleží již zesnulému moravskému historiku Rudolfu Hurtovi, jenž na základě širokého heuristického záběru opakovaně zpracoval historii objektu (R. Hurt, K. Svoboda, Hrad Cimburk u Koryčan, jeho dějiny (Hurt) a stavební vývoj (Svoboda), Přerov 1940) a rozšířené rukopisné dílo (Dějiny hradu Cimburka) dal autorovi elaborátu počátkem 70. let laskavě k dispozici pro tehdejší stavebně historický pasport SURPMO (J.O. Eliáš, Dějiny hradu Cimburka jako 5
www.shpelias.cz I. etapa in Státní hrad Cimburk, Stavebně historický průzkum a architektonicko památkové zhodnocení moravských hradních zřícenin. SÚRPMO Praha, strp. 1971). Text se po doplnění citacemi znění příslušných pramenů stal nejdůležitější pomůckou také pro sestavení následujícího historického přehledu. R. Hurtovi náleží rovněž dík za laskavé zapůjčení novější podrobné nepojmenované rukopisné studie K. Svobody o stavebním vývoji Cimburka. Dlužno připomenout, že Karel Svoboda náleží stále k nedoceněným pracovníkům bývalého Státního památkového úřadu v Brně. Bez jeho mimořádného úsilí by mimo jiné téměř neexistoval vzácný historický fotoarchiv SPÚ z meziválečného a válečného období. V neposlední řadě zvláštním díkem jsem povinován pracovníkům Státního památkového ústavu v Brně za laskavé poskytnutí novodobých podkladových materiálů, pramenů a dokumentace, potřebných pro dokončení průzkumového díla.
(C) JAN ELIÁŠ
T
z
á
v
ě
s
p
a
ř
i
l
a
í
S
g
i
e
v
l
y
l
m
b
p
n
k
o
l
ý
v
o
r
v
h
á
a
t
j
í
j
k
á
t
l
u
c
S
d
S
í
m
o
e
i
r
g
á
P
p
r
á
v
n
n
a
d
u
y
š
a
a
v
p
o
o
r
r
r
r
n
a
í
v
i
i
o
s
z
g
a
k
á
l
e
e
i
z
o
s
ž
n
o
r
t
o
i
t
p
o
v
n
u
o
ž
v
í
r
ů
e
t
i
n
č
á
c
o
á
é
z
j
m
c
ě
š
p
a
p
u
a
r
e
i
á
t
é
n
p
o
y
d
k
a
k
l
a
o
d
r
y
e
a
k
t
l
n
i
t
e
ě
r
u
a
t
v
u
r
e
d
e
c
e
a
–
n
y
.
ě
j
ž
o
i
m
n
,
u
p
n
i
s
n
u
t
j
t
b
o
a
u
j
h
m
n
l
r
ř
t
o
h
e
ý
h
a
c
b
p
a
ů
a
ě
ě
–
p
b
n
d
ů
e
n
e
l
a
c
s
r
e
l
e
á
o
ž
h
n
m
H
o
P
t
,
b
k
u
m
o
ý
u
m
m
o
H
t
a
a
á
e
o
y
n
v
t
t
n
z
á
n
h
e
e
n
o
e
é
ž
c
s
m
n
e
í
ý
h
s
e
j
r
o
c
m
n
o
ý
e
,
r
r
m
u
á
b
e
é
a
t
S
b
n
n
á
t
t
s
š
a
á
.
a
u
r
k
ě
z
o
a
a
l
o
E
p
n
s
b
m
,
d
P
e
m
v
a
v
e
z
k
i
u
m
o
v
a
,
j
n
n
o
z
n
á
s
k
e
l
i
a
s
t
y
u
a
u
k
m
m
n
t
o
o
ž
t
i
o
b
j
á
d
v
y
s
l
j
u
h
j
u
o
o
o
r
a
n
a
z
e
d
e
u
d
b
e
k
s
s
t
n
ř
á
o
e
o
e
í
n
p
v
t
n
y
r
a
o
a
t
v
š
y
e
á
á
d
á
n
m
a
n
a
c
h
8
7
é
h
o
o
h
o
.
í
č
v
l
e
ř
a
h
k
l
p
r
s
l
.
t
m
v
u
š
2
o
i
0
ř
/
e
z
n
ý
1
9
n
t
.
6
www.shpelias.cz
ARCHITEKTONICKÝ POPIS A ROZBOR
(C) JAN ELIÁŠ foto 1) celkový pohled od severozápadu
7
www.shpelias.cz
Situace, dispozice
(6) . Původní přední brána hradu (8), zaústěná do dnes už obtížně rozeznatelného příjezdního parkánu (9) a situovaná SZ při patě hlásky, byla po přeložení předního vjezdu více k severu a SV nahrazena komplikovaným fortifikačním útvarem, v němž lze zevně rozeznat mělkou baštu s břitem (10) a při ní v torzu dvojlisté oblé bašty těsnou branku pro pěší (11). Na jižní a východní straně vnitřní jádro hradu provází užší jižní a východní parkán (12), při SV rohu
Zřícenina hradu Cimburka leží v k.ú. Koryčany jižně centrální části Chřibů nad říčkou Stupavkou (dnes oficiálně Kyjovkou), v nadmořské výšce 420 m, na ostrohu přibližně od západu k východu běžícího horského hřbetu na severu, východě a jihu ohraničeném strmějšími
jádra zesílený SV polygonální baštou (13) na třičtvrtěválcové podstavě. Torzo dodatečné podkovovité bašty (14) se nachází v jižním parkánu blíž předbraní. Do mladšího fortifikačního předpolí hradu patří dovnitř otevřená půloválná přední, resp. vstupní bašta (15) JZ pod hláskou, spolu s hradebním tarasem (16) na svahu
(C) JAN ELIÁŠ
srázy, na JZ poněkud povlovnějším. Stavební soubor vykazuje
hradní jádro (1) relativně pravidelné, mírně lichoběžníkové dispozice o vnějších příčkách 40 a 17 m, ovládané velkou okrouhlou věží (2) o vnějším průměru 8,5 m vetknutou do SZ rohu. Obvodová zeď z litého lomového zdiva je na třech stranách, považovaných za
přístupnější, silná průměrně 2 metry, na bezpečnější severní straně, jdoucí po hraně skalního srázu, má o něco slabší, přibližně 1,5 m dimenzi.
jižně hlásky. Dále je to rozšířený hrazený severní dvůr (17) s mírně rozevřenou pětibokou baštou (18) vysunutou do cesty a konečně původně také hrazený velký dvůr (19) na severu a východě vnitřního hradu, na opyši zajištěný dvojlistým dovnitř otevřeným útvarem tzv. Stupavské bašty (20). Ze západního návrší za šíjovým příkopem hrad zabezpečovala dnes už takřka nezřetelná bašta předsunutá (21).
Hlavní obytný objekt uvnitř pláště jádra představuje vedle vnitřního dvora (3) na jihu a východě k obvodové zdi přiložený čtyřpodlažní dvojkřídlý palác (4), se čtyřmi prostory ve spodním podlaží a původně dvěma sály v podlaží druhém. K ochraně příjezdu od jádra k západu byla na polygonální podnož vysunuta válcová hláska (7), spojená s předbraním (5) jádra mocně dimenzovanou spojovací hradbou
8
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 9
www.shpelias.cz
Vnitřní hrad (1) - exteriéry
Západní čelo pláště Západní čelo užší, vpravo vymezené pískovcovou kvádrovou armaturou ztuženým nárožím vlevo pak půlválcovou vypnulinou , již vyplnila válcová věž - bergfrit. Pravá do roviny lícovaná část průčelí vpravo bergfritu v místě půdorysného lomu prolomena hlavním vstupem armovaným dvakrát vyžlabeným sedlovým portálem s málo zřetelným trojúhelným výběhem profilace nad soklem. Slohové znaky řadí gotický portál k přelomu 14. a 15. století. Líc zdiva se zbytky roztírané vápenné omítky. Zdivo ryze lomové, ve spodní části zřetelně řádkované. Nad portálem kapsy po subtilnějších trámcích naznačují dodatečné
(C) JAN ELIÁŠ
zastropení prostoru před vstupem (strážnice). Vlevo portálu plášť bergfritu ve velkém rozsahu destruován, takže odhalena litá lomová výplň. Na koruně čelní zdi dodatečná předělávka střílnovité poprsně patrně na místě štěrbinových střílen, event. gotického cimbuří. V písemnostech 20. stol. vlevo portálu doložena existence vrátnice či strážnice, jíž příslušel krb, po němž zachován očazený líc a cihlová obezdívka v místě komína. Se strážnicí a k ní patřícím arkýřovým prevétem zřejmě souvisí jednoduchý podvalkový krakoreček na hraně skaliska vedle věže. Spodní část zachovaného líce věžového tubusu dosud se zbytky roztírané, silně písčité vápenné omítky.
foto 2) vnitřní hrad z koruny hlásky, snímek F. Manoušek, editace JOE
10
www.shpelias.cz
foto 3 - 5) na snímcích bergfrit, západní čelo a portál hlavního vstupu
(C) JAN ELIÁŠ 11
www.shpelias.cz
Severní zeď pláště a paláce (4) Zeď sevřená vpravo tubusem věže a vlevo mírně předstupujícím severním průčelím paláce, nad skalisko vysazena na řadě hranolových krakorců, resp. konzol bez profilace. Vpravo v místě skalních trhlin spočívá na dvou lomových vynášecích pasech, pod nimiž trhliny vyplněny lomovou vyzdívkou. Nároží paláce ve spodních dvou třetinách armována tesanými pískovcovými kvádry, v horní třetině armatura lomová, včetně vyzdívky z odlišného šedého pískovce (dole žlutavý pískovec). Líc mezi věží a koutem sevřeným s palácem horizontálně předělen zřetelným ústupkem, oddělujícím zdivo dvojí struktury, horní nepořádněji ložená lomová část je
(C) JAN ELIÁŠ
zřetelně mladší, včetně pokračování v horní části palácového průčelí,
kde nad cihlami novodobě zazděným otvorem s lomovým záklenkem
foto 6) od SV
spatřujeme ve zbytcích trojici jednoduše podvalkových konzol
(krakorců), jakožto pozůstatků již neexistujícího arkýře. Vlevo dole
na konzolách vysazeného vnějšího líce jen zhruba opracovanými kvádry armovaný téměř čtvercový odpadní kanál umístěný vedle skalní zející ze dvora. Průčelí paláce v existujících dvou etážích prolomeno novodobě vyzděnými otvory, z nichž spodní se zřejmě otevíral do již neexistujícího gotického prevétu, jenž v 16. nebo nejpozději 17. století nahradil ze smíšeného zdiva vyzděný kubus záchodového odpadu, nedávno objeveného pod kuželem sutě. Předpokládaná nástavba záchodové odpadní šachty již dávno chybí. Vybírací otvor těsně nad terénem druhotně přeložen kusem gotického ostění profilovaným oblounem kolmo dosedajícím na hranolový soklík.
foto 7) od SZ
12
www.shpelias.cz
foto 9) patrně renesanční záchodová šachta pod průčelím paláce
(C) JAN ELIÁŠ foto 8) severní prúčelí východního traktu paláce nad SV baštou
foto 10) gotické detaily severního pláště - konzoly a vynášecí pas
13
www.shpelias.cz NÁLEZY, KVĚTEN - ČERVEN 2001
foto 13) fragmenty gotického okoseného oblouk. nadpraží - násyp kolem šachty
(C) JAN ELIÁŠ foto 11) šachta záchodu pod severním průčelím paláce
foto 12) druhotně použitý fragment gotického ostění shranou převedenou do oblounu, překlad vybíracího otvoru šachty
foto 14) fragment olištovaného renesančního ostění - násyp tamtéž
14
www.shpelias.cz
Jižní obvodová zeď paláce (4) Levý, jihozápadní roh paláce spolu s větší částí jeho západní průčelní zdi podlehl destrukci v poválečných desetiletích. Pravý roh armován tesaným neprofilovaným pískovcem, přičemž přibližně od úrovně podlahy třetího podlaží vzhůru je tato armatura z drobnějších kusů, méně pečlivě opracovaná a zřetelně méně pečlivě lícovaná, což naznačuje jinou stavební etapu než u armatury v úrovni spodních dvou podlaží. Obvodová zeď většinou zachována až po úroveň dezolátních lomových záklenků čtvrtého podlaží. Soklová část vyzděna z větších, místy i zhruba přitesávaných kusů lomového pískovce. Zdivo po třetí podlaží zřetelně řádkované, s nezřetelnými
prvků náležejících zrušenému arkýři hradní kaple, jež představovala filigránskou, dnes bohužel jen
fragmentálně dochovanou
kamenickou práci. Detaily skládá hrotitý (triumfální) oblouk, provázený po křídlech na konzolové římse vysazeným lícem zdi k zvětšení vnitřního kaplového prostůrku. Vlastní lomený oblouk profilován výžlabkem převedeným do oblounu. Z dochovaných výběhů oblounových klenebních žeber a z jejich pozice lze usuzovat spíše na křížové než šestidílné zaklenutí arkýře, jenž podle úhlu nasazení výběhů žeber musel být poměrně hluboký, nejpravděpodobněli rovně uzavřený. Z krakorců, resp. konzol, nesoucích zmizelé těleso arkýře, dochovány jen neforemně osekané kusy, dno arkýře chybí. Líc zazdívky omítaný, trojdílný prostor kaple
(C) JAN ELIÁŠ
zbytky roztírané vápenné omítky a mladšího omítkového jádra
patrně barokního. Z tří os v úrovni druhého podlaží - levé dvě s
vybouranou armaturou - odpovídají široce nálevkovitým gotickým
špaletám popsaným v interiéru. Střední okno podle omítky položené až po vybourávce gotického ostění, i podle velikosti a šířky takto
omítnutého otvoru, bylo dodatečně předěláno na širší vstup patrně na vyhlídkovou barokní pavlač, s níž snad konstrukčně souvisely smíšeně zazděné, vpravo osy rozložené kapsy, vyhloubené v gotickém líci průčelí (schody na pavlač? strážnice v parkánu?).
v síle zdi zaplněn smíšenou, převážně lomovou vyzdívkou, jak to vyplynulo z utilitární nápravy důsledků předpokládané válečné destrukce kaple nejpozději v druhé polovině 15. století.
Gotická okna asymetricky prolomená po stranách kaple s arkýřem
pravoúhlá, s okoseným a vyžlabeným ostěním a s kořeny kamenného prutu o profilu poměrně masivního seříznutého hruškovce; slohový původ stejně jako u detailů kaple odpovídá rámcově druhé polovině 14. století.
Autentické gotické ostění dochované v pravé krajní ose je štíhle
Vlevo nad levým oknem vedle kaplového arkýře v úrovni horního
obdélné, zevně s jednoduše okosenými hranami i s dodatečně
podlaží osazena trojice krakorců z druhotně použitých profilovaných
osekaným kamenným parapetem, uvnitř s mělkou ústupkovou a
kusů gotických ostění označuje zmizelý mladší, zřejmě renesanční
výžlabkovou profilací.
arkýř povýtce užitkového provedení.
Nejzajímavější detaily zachovány v úrovni třetího podlaží v podobě
15
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ
foto 15) celkový pohled na jižní průčelí paláce a zeď parkánu
foto 17) ostění okna sálu ve 2. podlaží
foto 16) detaily kaple ve 3. podlaží
foto 19) kapsa pod oknem, 2. podlaží
foto 18) krakorce z druhotně použ. prvků, 4. podl.
16
www.shpelias.cz
Východní obvodová zeď paláce (4) je zachována těsně nad úroveň druhého podlaží, nad to zůstává jednak výběžek již zmíněného jihovýchodního nároží a strmý střed sahající vpravo prstem do úrovně čtvrtého podlaží. Okno v druhém podlaží armováno stejným jednoduše okoseným štíhlým obdélným ostěním jak na jižním průčelí, zde však autentický neporušený parapet dokládá okosení po všech čtyřech stranách armatury. O gotickém původu není pochyb. Ani zde charakter a skladba zdiva v návaznosti na zřetelně odlišnou skladbu horní části armatury jihovýchodního nároží nevylučují nástavbu třetího podlaží s kaplí
(C) JAN ELIÁŠ
v samostatné gotické stavební etapě.
foto 20) východní průčelí paláce za SV baštou
Vpravo nabíhající zeď polygonální nástavby severovýchodní bašty byla po destrukci nově vyzděna a opatřena novým bočním vstupem.
foto 21) detail ostění okna sálu ve 2. podlaží
17
www.shpelias.cz
Vnitřní hrad (1) - interiéry
Na záklenkem gotické špalety druhého podlaží podstatný konstrukčně provázaný fragment stříškovitého vynášecího pasu v šířce zmíněné špalety. Vpravo okna z líce vystupující podvalkový profilovaný krakorec event. konzola je pozůstatkem někdejšího gotického krbu. Až nad záklenek kamenem armované okenní špalety
Západní trakt paláce (4)
zdivo lomové, vyrovnávané do řádků, nad záklenkem lomové s cihlovými bloky. Zdivo v úrovni čtvrtého podlaží zřetelně smíšené, z odlišného šedavého pískovce, to na rozdíl od dole převažujícího
Jižní obvodová zeď (vnitřní líc) Jihozápadní nároží včetně příslušné vnitřní zdi destruováno. V koruně odhaleného profilu levá část kvádrové armatury někdejšího
pískovce žlutého. Koruna zdi vpravo nepravidelně ubouraná, se zbytkem okenní špalety čtvrtého podlaží. Vnitřní líc zdi nad novodobě přespárovaným soklem v celé ploše
(C) JAN ELIÁŠ
gotického okna v úrovni mezi druhým a třetím podlažím. Nad
poměrně pečlivě lícovanou i pečlivě v celé délce zděnou substrukcí až k dělící zdi zeje podélná kapsa po odstraněném polštáři, nad nímž částečně zachované kapsy po trámech označují nejstarší
rozrušený, s vypadanými bloky zdiva. Vápnem bílené omítky zachovány jen v nepatrných ploškách, jež nelze slohově uchopit.
Dělící zeď
úroveň trámového stropu spodního podlaží, která byla dodatečně
na straně středního prostoru paláce zachována po úroveň čtvrtého
posunuta výš, jak naznačují dvě kapsy vpravo okenní špalety,
podlaží s nepravidelně ubouranou korunou, vůči jižní průčelní zdi
přibližně v úrovni bankálu. Vlevo druhého podlaží líc probrán
paláce sice dodatečná (na spáru), avšak s výjimkou horního podlaží
gotickou široce nálevkovitou okenní nikou armovanou hladce
rovněž gotická. Až po úroveň podlahy třetího podlaží smíšená s
tesaným pískovcem, včetně segmentového stoupajícího záklenku.
velkou převahou lomového kamene, nad tím ve třetím a zbytku
Levá část niky překryta kolmo nabíhající mladší dělící zdí ze
čtvrtého podlaží smíšená s větším zastoupením cihel, navíc
smíšeného materiálu, podle jednoho z portálků (druhé podlaží) však
proložená cihlovými bloky. Ve spodním podlaží patrně dodatečný
rovněž gotickou alespoň po druhé podlaží včetně. Těsně nad
prostup s přímým překladem, směřující do středního prostoru paláce.
záklenkem širokého okna do líce zdi vložen dubový polštář, jemuž
V úrovni druhého podlaží vpravo shora probouraná zazdívka cihlami
odpovídají většinou už vybourávkami porušené kapsy, označující
obezděného staršího otvoru. Vlevo nálevkovitá špaleta se
úroveň trámového stropu třetího podlaží.
stříškovitým záklenkem náležející ve východním líci osazenému 18
www.shpelias.cz pravoúhlému gotickému portálku s vyžlabenou profilací. Nad záklenkem špalety vstupu rozložena řada drobných kapsiček zřejmě po lešení. V třetím podlaží pod lomovým stříškovitým záklenkem
foto 22) průhled destruovaným záp. průčelím do záp. traktu a na dělící zeď paláce
osazeno pravoúhlé lištové ostění se znakem Horeckých v nadpraží, zafasované do cihlové obezdívky. Šikmo vpravo nad ním zazdívka drobného krátce obdélného okna nebo niky. V úrovni čtvrtého podlaží těsně nad jeho někdejší podlahou v líci druhotně osazen fragment blíže neidentifikovatelného gotického okoseného ostění.
Zeď severního průčelí dnes ve větším rozsahu zachovaná toliko v popisovaném prostoru,
(C) JAN ELIÁŠ
při sv. koutě prolomena nálevkovitou špaletou vstupu zevně
armovaného pozdně gotickým stříškovitým pískovcovým portálkem,
na jehož stojině mělce vyhlouben ltp. 1512. Armatury oken v úrovni
druhého podlaží hrubě vylámané. V úrovni třetího a čtvrtého podlaží zachován jen prst zdiva severozápadního nároží, přičemž na místě
foto 23) raně barok. portálek se znakem Horeckých v záp. líci dělící zdi, 3. podl.
někdejšího okna hledícího k severu byl v raném baroku pod římsovou supraportu osazen pravoúhlý lištový portálek (se znakem manželů Horeckých v nadpraží), v šikmo vpravo posunuté cihlami obezděné špaletě. Vnitřní líc průčelní zdi i v úrovni druhého podlaží smíšený, mírně smíšený event. v plentové vyrovnávce líce smíšený se jeví i fragment západní boční průčelí zdi u sz. nároží. Toto nároží je zevně opatřeno raně barokní štukovou bosáží.
19
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ foto 25) stříškovitý portálek do spodního podl. západního traktu paláce
foto 26) ltp. 1512 na stojině téhož portálku (rozeznal R. Vrla)
foto 24) západní část severního průčelí paláce
foto 27) raně barokní portál pavlače se znaky manželů Horeckých, sever. průčelí
20
www.shpelias.cz
foto 29) gotická krbová konzola na vnitř. líci jižního průčelí, 2. podl. západ. traktu
(C) JAN ELIÁŠ foto 30) okenní špaleta někdejšího gotic. sálu v 2. podl. tamtéž, sečená mladší gotickou dělící zdí
foto 28) SZ nároží a interiér záp. traktu paláce
21
www.shpelias.cz
Střední a východní trakt paláce (4)
gotický portálek vnitřního vstupu s vyžlabenou hranou a trojúhelným výběhem výžlabku (rámcově 2/2 14. stol.). Z příslušné části severní průčelní a z východní dělící zdi respektive střední dělící zdi zachována jen torza přibližně do úrovně podlahy někdejšího prvního podlaží. Dělící zeď sahala po strop třetího podlaží, jak naznačují v ubouraném profilu zachované
Jižní obvodová zeď zachována až po záklenky čtvrtého podlaží, jež odlišeno zřetelným ústupkem v úrovni někdejší podlahy. Substrukce obvodové zdi pečlivě vyzděná, druhé podlaží prolomeno dvěma
široce
nálevkovitými okny se segmentovými záklenky jak předešle. Bankál levého okna vyplněn novodobou vyzdívkou. Zdivo pravého okna
kamenné vazáky. Ve třetím podlaží dělící zeď chyběla nebo byla odstraněna při vytvoření rozsáhlejšího sálového prostoru vybaveného v síle jižního průčelí zřízenou kaplí, obracející se do sálu trojicí otvorů armovaných tesaným pískovcovým ostěním. Uprostřed je to hrotitý zevně neprofilovaný portálek flankovaný
(C) JAN ELIÁŠ
vzdor velké vybourávce zachováno v autentičtějším stavu i s kapsou po vytrženém polštáři a jí příslušejícími kapsami po stropních trámech. Ve špaletě levého nálevkovitého okna zachováno
pravoúhlé výžlabky a ústupky mělce profilované ostění se závrty po odstraněné mříži, s prasklým překladem, vyztužené provizorně
trámkem. Nad záklenky široce nálevkovitých oken do líce průčelí zapuštěny zbytky dubových polštářů, nad oknem vpravo nad polštářem umístěny relativně mělké kapsy odstraněných stropních trámů. Zeď přibližně v úrovni podlahy třetího podlaží vynášena širokými segmentovými až tupě stříškovitými lomovými vynášecími pasy, konstrukčně souvisejícími se širokými špaletami oken druhého podlaží. Zdivo po úroveň těchto pasů takřka ryze lomové, nad těmito pasy v úrovni třetího podlaží smíšené. V úrovni druhého podlaží západní dělící zdi osazen pravoúhlý
dvěma portálky sedlovými s vyžlabenou hranou, odkazujícími na gotiku pokročilejší druhé pol. 14. století. Obezdívka portálkových armatur cihlová včetně vynášecího segmentového pasu. Prostor kaple v síle zdi dodatečně vyplněn smíšenou zazdívkou. V nestejné vzdálenosti po stranách kaplových portálků prolomeny v půdorysu téměř rovnoběžné okenní špalety se segmentovými cihlovými záklenky, zevně armované pískovcovým kvádrovým ostěním bez profilace; ve špaletách zachovány vyzděné bankály - lavice s kamennými podkosenými sedačkami. Ze dvou oken ve čtvrtém podlaží zachovány jen erodované hrubé konstrukce špalet s lomovými záklenky. Mělké kapsy cca 30 cm nad kapsami spodního trámového stropu prvního podlaží naznačují, že i zde byla úroveň stropu dodatečně posunuta výše.
22
www.shpelias.cz Trhlinami narušené záklenky široce nálevkovitých gotických oken
Východní průčelní zeď paláce zachována lépe jen po úroveň třetího podlaží, ze čtvrtého podlaží
volají po bezpodmínečném zabezpečení, jež je generálně nutné ve všech konstrukcích od třetího podlaží vzhůru.
zůstal jen menší nárožní a vedle prstovitý fragment. Substrukce založena na výchozu pískovcové skály. V úrovni prvního podlaží zachováno torzo východozápadní dělící zdi, nad níž v úrovni prvního podlaží spatřujeme zazdívkou zrušený otvor s pozůstatkem lomového záklenku, což naznačuje, že dělící zeď ve druhém podlaží neměla pokračování, byl tu po celé délce východního průčelí jdoucí sálový prostor. Při jv. koutě totéž široce nálevkovité okno jak předešle, s touže gotickou pískovcovou ústupkovou armaturou
(C) JAN ELIÁŠ
s mělkými výžlabky; bohužel i zde s přelomeným překladem a
provizorně zabezpečenou trámkovou výztuží. Nad oknem lomová přezdívka novodobého zabezpečení, jen při koutě pozůstatek
gotického lomového nízkého segmentového až tupě stříškovitého vynášecího pasu jak na průčelní zdi jižní. Blíž sv. kouta prolomen zřejmě dodatečný, naposled novodobě přepracovaný vstup do severovýchodní bašty. V úrovni třetího podlaží při levém koutě
osazen druhé polovině 14. století rámcově odpovídající gotický hrotitý štíhlý a úzký portálek s vyžlabenou hranou, trojúhelně vybíhající nad soklem; nad ním blok cihlové vyzdívky a kolem něj novodobý maltový zámaz ze sanace počátku 30. let. Blíž pravému koutu poněkud šikmo nad široce nálevkovitým oknem druhého podlaží torzo pravé strany okenní špalety, provedené z profilovaných hladce přitesaných
foto 31)
pískovcových šedavých kamenů jak ve špaletách po stranách portálku kaple. 23
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ foto 32 - 35) JV kout paláce s gotickými detaily
24
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ foto 36) detaily kaple v síle zdi jižního průčelí, 3. podlaží
foto 39) levý portálek kaple - zvětšeno
foto 37 - 38) okenní špalety po stranách kaple ve 3. podlaží
25
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ foto 41) detail okenní špalety někdejšího gotického sálu v 2. podlaží
foto 40) střední trakt paláce od SV
foto 42) torzo sever. průčelí středního traktu paláce
foto 43) gotic. portálek v 2. podl. dělící zdi
26
www.shpelias.cz
Severovýchodní rohový prostor paláce (4) Přísluší mu výše popsaná levá část východní průčelní zdi. Spodní
foto 45) vnitřní líc severního průčelí paláce zabezpečený v r. 1930
podlaží severovýchodního prostoru paláce bylo částečně zahloubeno do skály, jejíž výchozy lze sledovat jak v severovýchodním tak i severozápadním koutě prostoru. Severní průčelí, zachované tu po úroveň druhého podlaží, bylo na většině vnitřního líce v důsledku masivní eroze poč. 30. let 20. století z větší části nově přezděno s použitím autentického kamenného materiálu a při respektování lokalizace otvorů, z nichž v autentičtější podobě je zachován v prvním podlaží se nacházející vstup na patrně už gotický, hypoteticky renesančně zásadně přepracovaný prevet.
(C) JAN ELIÁŠ
Mírně nálevkovitou špaletu charakterizuje výrazně stříškovitý asymetrický lomový záklenek.
foto 46) hrotitý gotický portálel ve 3. podl. východního průčelí, při SV koutě
foto 44)
27
www.shpelias.cz
Severní plášťová zeď Vnitřní líc zděný do svislice v půdorysu vlevo mírně zaoblený do nárožního půltubusu s vestavbou bergfritu. Vpravo nepravidelný ústupek označuje dnes chybějící průčelí východního traktu paláce a ohraničuje
novodobou sanaci při severovýchodním koutě. K
východu mírně svažitá koruna celkem plynule srovnaná. Základová spára na výchozu pískovcové skály k východu se svažující. Gotické zdivo ve spodní polovině převážně zřetelně řádkované, v horní části až po úroveň cca 30 - 60 cm pod korunou rovněž řádkované, avšak
(C) JAN ELIÁŠ
z poněkud odlišného drobnějšího kamene, naznačuje možnost dvou stavebních etap. Tomu příznačně v předělu uprostřed zdi umístěn
asi druhotně použitý kus jednoduše okoseného gotického ostění. V
foto 47) pohled od JZ
pravé polovině zdi po celé výšce nepravidelněji vyzdívaný líc
naznačuje mladší patrně pozdně gotickou obnovu vyvolanou válečnou destrukcí. Pata zdi při západním tarasu nad skalním průlomu vynášena fragmentem lomového roznášecího pasu, z větší části druhotně nahrazeného smíšenou zazdívkou. Pas koresponduje se stejným konstrukčním prvkem na vnějším líci.
foto 49) asi druhotný fragment okoseného gotic. ostění ve vnitř. líci pláštové zdi foto 48) gotic. roznášecí pas, porušený dodatečnou smíš. zazdívkou, sokl plášťové zdi
28
www.shpelias.cz
Bergfrit (2) Mohutný tubus s těsným vnitřním prostůrkem (prům. cca 1 m) v
foto 51)
sz. koutě vnitřního hradu, vložený do půlválcové vypnuliny pláště, je substrukcí dodatečně snížené gotické hlavní věže; vykazuje poněkud rozšířenou podnož odsazenou zkosenou průběžnou pískovcovou římsou. Zdivo z drobnějších pískovcových kusů a s druhotně použitým fragmentem ostění s odebranou hranou poměrně nepravidelně řádkované v horní části po rozsáhlejší destrukci evidentně druhotně znovu vyzděné. Koruna porostlá drnem a náletovou keřovou vegetací.
(C) JAN ELIÁŠ foto 50)
foto 52)
29
www.shpelias.cz
Západní zeď pláště zachována v celém rozsahu až po jz. roh vymezený torzem dál k východu zřícené jižní plášťové zdi. V horní etáži se zřetelným ústupkem zachován střep zřejmě opakovaně přezdívaného střílnového ochozu, dnes se zbytkem dvou střílen (smíšené, podstatně cihlové zdivo). Vnitřní líc vlastního gotického pláště ryze
(C) JAN ELIÁŠ
lomový, pečlivěji lícovaný strukturou zdiva zřetelně odlišený od tělesa bergfritu. Vnitřní strana špalety hlavního vstupu armována hladce
tesaným pískovcem s nízkým segmentovým nadpražím. K levé stojině dodatečně přisazena poměrně masivní lomová zeď
dochována do výšky 1 - 1,5 metru. Naproti v koutě u torza dál zřícené jižní zdi se nacházející kus cihlového zdiva se zmíněným
foto 53) plášťová zeď k JZ rohu
lomovým protějškem a kapsy po trámech potvrzují existenci druhotného krytého přístavku – podle drobnějšího formátu cihel hypoteticky renesanční vnitřní vrátnice.
foto 54) vnitřní armatura špalety hl. vstupu
30
www.shpelias.cz
Terén vnitřního dvora (3) Za hlavním vstupem při bergfritu upraven v terasu opřenou o lomovou tarasní zeď při sz. nároží paláce. Od paty tarasní zdi k východu dnes terén dvora nepravidelně svažitý, kdysi patrně stupňovitě upravený.
(C) JAN ELIÁŠ foto 55) vnitřní dvůr od západu
31
www.shpelias.cz
Jižní a východní parkán vnitřního hradu (12), j. bašta (14) Zdi parkánu Jihovýchodní nároží parkánové zdi založeno na poněkud rozšířené substrukci bez pečlivě tesané kamenné armatury. Za ústupkem pokračující horní část nároží armována pečlivě tesaným neprofilovaným pískovcem, podobně jako sousední nároží paláce. Struktura zdiva parkánových zdí odpovídá struktuře gotického
(C) JAN ELIÁŠ
palácového líce v jeho spodní části, nicméně chybí již stopy po autentické roztírané omítce. Uvolněné spáry částečně nově
foto 56) vnitřní líc zdi jižního parkánu od západu
sanovány nastavovaným výmazem. Poprseň parkánové zdi s ještě ve 20. stol. existujícím odstupněním ochozu až na ojedinělý střep
takřka úplně chybí. Na západní straně průběh jižní parkánové zdi
doplněn dnes podstatně rozvalenou, raně renesanční podkovovitou baštou, vykazující smíšené, převážně lomové zdivo s litým jádrem substrukce. Konstrukce bašty dnes bez slohově uchopitelných architektonických detailů. O raně renesanční době vzniku kromě klíčových střílen na hist. fotodokumentaci vypovídá smíšený materiál a technologie zdění.
foto 57) vnější líc zdi jižního parkánu od z.
foto 58) torzo západního boku jjižní bašty
32
www.shpelias.cz
Severovýchodní bašta (13) souvisí s konstrukcemi jižního a východního parkánu. Přiložena k severovýchodnímu nároží paláce vykazuje zaoblenou plnou substrukci s četnými plentami a vysprávkami i přezdívkami. Sodní polovina třičtvrtěválcové substrukce se jeví takřka ryze lomová s vyrovnáním líce cihlovými zlomky. Horní polovina pak smíšená se zastoupením cihel velmi drobného formátu. Byla provedena nepochybně dodatečně, neboť lícuje s rozsáhlejší plentou na spodní substrukci provedenou z týchž cihel které ve smíšeném zdivu. Pata substrukce mírně oskarpovaná. Na plné přibližně půlválcové podstavě nasazen polygon se střílnami s novodobě respektive nově
(C) JAN ELIÁŠ
dozděnou korunou. Donedávna zde existující klíčové střílny
nástavbu bašty celkem spolehlivě datují do 16. století, přičemž
¨foto 59) celkový pohled od východu
půlválcová lomová substrukce je zřetelně starší, gotická,
renesančně přepracovaná (viz. drobný formát použitých cihel v horních vyrovnávacích řádcích a plentových
příložkách i
vysprávkách). Na novodobě vyrovnanou korunu nově nasazena asymetricky zvalbená střecha, tč. krytá izolační lepenkou a nachystaná pro položení šindelové krytiny. Interiér bašty reflektuje polygonální půdorys nástavby, jednotlivé stěny prolamují původně klíčové střílny, dnes střílnovitá okénka. Intervaly mezi špaletami vyplněny štíhlými konchovitými nikami, jež měly nepochybně účelnou odkládací funkci, ačkoliv svádí k názoru na souvislost s možnou úpravou bašty na případný lusthauz.
foto 60) SV bašta od západu
33
www.shpelias.cz
Hláska (7) a sousedící objekty
Vstupní bašta pod hláskou (15) Proti hlavní přístupové cestě od jihozápadu mírně předsunutá podkovovitá bašta s oboustranně nálevkovitými štěrbinovými střílnami s trámkovými, resp. fošnovými překlady, rozloženými
(C) JAN ELIÁŠ
původně ve dvou etážích, přičemž horní etáž je tč. již téměř
ubouraná. Zdi bašty ryze lomové, na východní straně opřené o skalní blok pod hláskou, na severozápadní straně, v místě někdejšího
vstupu do bašty až po terén ubourané. Jen v jedné střílně zachován autentický dubový překlad, jinak špalety bez konstrukčních armatur. Ve spodní části na líci zbytky roztírané jednovrstvé vápenné omítky,
foto 61 - 63)
v horní části spáry uvolněné, vypadané, koruna vykotlaná. Vnitřek bez patra a střechy. Na západní bok brány podle předpokladu kolmo přiléhala zděná brána snad pokračující zdí na sousední návrší, s někdejší střeleckou baštou ovládající vzdálenější předpolí hradu směrem po hřebenu a jeho úbočí k západu.
34
www.shpelias.cz Vykazuje smíšené zdivo a dobře vypálené cihly drobnějšího formátu.
Hláska (7)
Polygonální substrukce hlásky v dezolátním stavu, na jižní straně
Gotická okrouhlá věž dominuje hradu na západní straně ve směru hlavní přístupové cesty. Založená na polygonální substrukci z
v horní polovině líc ve velkých plochách zcela opadán, takže odkryto lité lomové jádro.
lomového řádkového zdiva umístěné na skalním výchozu. Tubus hlásky časem snížen ubourávkami. Líc z řádkovaného ryze lomového zdiva s převahou žlutého pískovce, ve spodní části s plochami roztírané vápenné omítky. V horní polovině zdivo uvolněné, spáry místy vypadané kameny i menší bloky zdiva. Směrem k jihu cca 1 metr pod dnešní korunou prolomeno střílnovité okno armované
(C) JAN ELIÁŠ
tesaným pískovcem s jednoduše okosenými hranami a rovnostranně trojúhelným výběhem okosení nad soklem. Směrem k hradu, odkud přichází spojovací zeď, horní patro prolomeno vstupem
zarámovaným hrotitým jednoduše okoseným portálkem s
rovnostranně trojúhelnými výběhy okosení (zde standardní žlutavý pískovec). Vnitřní prostor hlásky od portálku vzhůru vyplněn tesanými stupni v jednom kusu s mnichem. V pozdější, renesanční stavební etapě byl portálek zpřístupněn dodatečně přiloženým šnekovým schodištěm, jež nevykazuje slohově přesněji uchopitelné znaky, jež ale datuje ltp. 1568, čitelný
na druhotně použitém
fragmentu okoseného gotického ostění v patě tubusu. Ostatně i podle charakteru
smíšeného
zdiva
s gotickými
fragmenty nemůže být šnek starší než renesanční. Dnes hlavně po novodobých vandalských destrukcích šnekové schodiště zachováno
foto 64) pohled ze západního návrší
jen v drobném střepu. 35
www.shpelias.cz
foto 69) jiný druhotně použitý gotický fragment v soklu šneku
(C) JAN ELIÁŠ foto 65) hláska od jihu
foto 66) hláska od východu
foto 67) ltp. 1568 na druhotném gotic. fragmentu v soklu šneku foto 68) torzo šneku
foto 70) portálek v patře hlásky
36
www.shpelias.cz
Branka (11) a bašta s břitem (10) západně až severozápadně pod hláskou Představují komplikovaný konstrukční útvar přiložený k patě polygonální věžní substrukce, zespodu vzepřený mohutnou lomovou tarasní zdí se strmě svažitou stezkou ve směru od přístupové cesty k brance. Zaoblená bašta s tupým břitem, v němž kvádrová armatura byla provedena spíše nahodile pouze v horní části, je přiložena k baště s brankou pro pěší i k polygonální substrukci hlásky na spáru, je tedy nepochybně mladší, ještě pozdněji gotická. Jako druhá
(C) JAN ELIÁŠ
„slupka“ překrývá nejstarší přední vstup do hradu, místo něhož
mezi vypouklinami jakési dvojlisté bašty byla umístěna jednoduše okosená pěší branka s přímým nadpražím (pískovcové ostění dnes
provizorně zabedněné), umístěná v torzu hladce tesaným pískovcem rámované pravoúhlé vpadliny. Pěší branka byla zřejmě ponechána jako pohotovostní přístup. Stavebně technický stav konstrukcí dezolátní, zdivo branky a tarasní zdi ruinózní, místně uvolněné, s velkoplošně vypadaným lícem.
foto 71) bašta z břitem od JZ
37
www.shpelias.cz
foto 73) branka pro pěší, různé staveb. etapy se promítly i do barvy zdiva
(C) JAN ELIÁŠ foto 72) stezka k brance pro pěší
foto 74) torzo dvojlistébašty s brankou pro pěší před zruš. gotickou bránou, zevnitř
38
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ foto 75) sokl pravé stojiny a zazdívka zrušené přední gotic. brány
foto 76) sokl levé stojiny zrušené gotické brány
39
www.shpelias.cz
Tarasní zeď ve svahu jižně pod hláskou (16) Náleží podle souvislostí pozdně gotickému rozšíření fortifikačního předpolí hradu, je zachována bez poprsně, vyzděna z lomového zdiva bez slohově uchopitelných detailů. Koruna srovnána s úrovní terénní terasy.
(C) JAN ELIÁŠ foto 77)
40
www.shpelias.cz
Spojovací zeď (6) a předbraní (5) vnitřního hradu
zdivo masivně poškozené erozí, povrch kamenů zvětraný, do hloubky vypadané spárování a ve větších plochách i bloky lícového zdiva, takže místně odkryta litá výplň pořízená částečně z drobnějších říčních valounů.
Spojovací zeď mezi hláskou a vnitřním hradem z vrchu pochůzná, oboustranně kdysi zřejmě chráněná poprsní se střílnami nebo cimbuřím, vyzděná z téhož lomového materiálu jak s ní soudobá hláska a její substrukce. Na vnitřní hrad, jeho jz. nároží, navazuje zalomeným útvarem, umožňujícím boční střelbu. Lom hradby ztužen kamennou armaturou z hladce tesaného pískovce, jež v horní
(C) JAN ELIÁŠ
dodatečně přezdívané části chybí, přičemž koruna zdi v pásu cca
120 - 140 cm vykazuje smíšené zdivo a byla zřejmě v souvislosti s válečnými destrukcemi dodatečně přezděna.
Jihozápadní bok prolomen tzv. lučišnickou střílnou s vyzděnou špaletou bez kamenicky opracované armatury, dovnitř široce
foto 78)
nálevkovitou. Vnitřní prostor předbraní byl dodatečně zastropen i zastřešen a využíván jako stanoviště posádky - strážnice. Koresponduje s tím i nález fragmentu maltové kry někdejší podlahy při patě západního čela vnitř. hradu z června 2001. Konstrukce připisované gotické strážnici byly už v r. 1940 zachyceny vlevo portálu hl. vstupu u tělesa velké věže. Smíšené zdivo v dnešní koruně zalomené hradby spolu s chybějící kamennou armaturou nároží potvrzuje mínění o dodatečné přezdívce její horní části. Zejména na jižním líci spojovací hradby lomové zřetelně řádkované
foto 79) nález fragmentu maltové kry podlahy při patě západního čela vnitř. hradu - z června 2001
41
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ foto 82) vnější líc hradby předbraní s tzv. lučišnickou střílnou
foto 80) severní strana spojovací hradby
foto 81) detail lučišnické střílny zevnitř
foto 83) vnitřní líc hradby předbraní
42
www.shpelias.cz
Severní dvůr (17) a parkán
Hradba severního dvora a pětiboká bašta (18) Konstrukce hradby navazuje na tarasní podnož bašty a branky pod hláskou. Lomové řádkované zdivo v polovině průběhu k
(C) JAN ELIÁŠ
polygonální baště přechází v mírně oskarpované smíšené zdivo, s
převahou lomového kamene a dodatečně přezdívanou dnes plnou
foto 84) hradba a pětiboká bašta od západu
částečně snesenou poprsní, pod kterou širší ústupek příslušel
někdejšímu na dřevěných konzolách vysunutému ochozu. Pětiboká bašta do hradby vetknuta dodatečně (16. století), boky bašty
prolomeny oboustranně nálevkovitými štěrbinovými střílnami s hladce tesanými pískovcovými překlady a ostatní cihlovou vyzdívkou špalet. Provizorně zastřešená bašta slouží jako příležitostný přístřešek. Pokračování hradební a tarasní zdi od bašty směrem k východu opět z takřka ryze lomového zdiva bez zřetelného řádkování.
foto 85) brána severního dvora od západu
43
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ foto 87) vnitřní líc hradby severního dvora a pětiboká bašta zevnitř
foto 86) západní bok severní bašty
foto 88) interiér pětiboké bašty
44
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ foto 90) nově zabezpečený vnitřní líc hradby východně pětiboké bašty
foto 89) prostor severního parkánu a dvora od vnitřního předbraní
45
www.shpelias.cz
Severní parkán (9), zrušená brána (8) Ve vnitřním prostoru severního dvora existující terénní stupeň, vykazující zbytky rozvalené zdi sledující patu spojovací hradby mezi hlázkou a vnitřním hradem, představuje nejstarší příjezdní parkán ze 14. století, jenž na plošinu předbraní před hlavním vstupem do vnitřního hradu zřejmě pokračoval po svažité dřevěné, snad i koňmo sjízdné rampě. Existenci tohoto nejstaršího přístupu mimo jakoukoliv pochybnost prokazují fragmenty gotické brány dochované při západním čele parkánu v rozsahu soklových částí jednoduše okosených masivních stojin vybavených vpadlinou pro vrata. Brána, jež se ukázala slabinou v opevnění hradu, byla po přeložení vjezdu
(C) JAN ELIÁŠ
dál na sever zrušena a zazděna zřejmě v souvislosti s vyzděním
foto 91) někdejší severní parkán při patě spojovací hradby od východu, v pozadí místo zrušené gotické brány
dosud částečně čitelné podkovovité bašty, vytvářející nové čelo
zmíněného parkánu. To bylo znovu přepracováno, neboť připojením plochy severního dvora, když se zeď příjezdního parkánu stala vlastně zdí vnitřní, mohla být podstatně snesena a kdy zaoblené
čelo parkánu rozšířeno směrem k severu tak, že tu nakonec vznikla dnes dost obtížně interpretovatelná konstrukční změť s již vzpomenutou spíše nouzovou brankou pro pěší.
foto 92) severní parkán při patě spojovací hradby a směr příjezdní rampy, příp. schodů do předbraní vnitřního hradu
46
www.shpelias.cz
Stupavská bašta (20) Ve směru opyše vysunutá vpravo zalomená dvojnásobně na půdorysu dvojlistu vykroužená, v lomovém zdivu relativně subtilní bašta dnes snesena téměř na úroveň vnitřní terénní výplně. Střelecká bašta ovládala pěší přístup po opyši a současně kryla za ní vzniklý prostorný východní velký dvůr. Lomové zdivo bez zjevných slohově uchopitelných architektonických detailů lze rámcově položit podle fortifikačních souvislostí ještě do 15. století.
(C) JAN ELIÁŠ foto 94) bašta od jihu
foto 93) bašta od východu
foto 95) bašta od západu
47
www.shpelias.cz
DĚJINY A STAVEBNÍ HISTORIE HRADU
(C) JAN ELIÁŠ 48
www.shpelias.cz
Historický přehled
Stupavky (dnes oficiálně Kyjovky) v Hříběcích horách - Chřibech založen někdy mezi lety 1320 a 1358, respektive úžeji 1333 a 1351. Toto údobí se nepřímo stanovuje dobou, kdy příslušník původně českého rodu pánů z Cimburka Bernart území kolem horního povodí Stupavky získal, a to od Jindřicha ml. z Lipého směnou za starší Cimburk u Trnávky (1320 - 1333), a dobou Bernartovy smrti, k níž došlo po roce 1351, jakož i rokem 1358, kdy je Cimburk jako nový
Historický přehled je zpracován převážně na podkladě písemných pramenů diplomatické povahy (listiny, úřední knihy atd.), které podobně jako literatura k historii objektu vyčerpávajícím způsobem sebral a zpracoval R. Hurt ve své monografii Dějiny hradu Cimburka,
hrad poprvé písemně doložen. (CDM VII 633. CDM VIII 95. ZDO I 562. Hurt, Rukopis, 2, 3.). Bernart z Cimburka sice v souvislosti se založením hradu nikde přímo jmenován není a sám hrad v pramenech vystupuje až po
(C) JAN ELIÁŠ
jež ač bohužel shodou okolností zůstala v rukopisu, je podstatným rozšířením publikované studie předcházející - R. Hurt, K. Svoboda, Hrad Cimburk u Koryčan , jeho dějiny (Hurt) a stavební vývoj
jeho smrti, ale R. Hurt jeho zakladatelství, především pro úzký vztah jmenovaného ke dvoru a osobám králů Jana i Karla považuje za nesporné (Hurt, tamtéž).
(Svoboda), Přerov 1940 - a která se proto mohla stát nejdůležitější
Po zakladateli hradu Bernartovi zdědil hrad jeho vnuk Ctibor z
pomůckou pro sestavení tohoto přehledu. Bylo jen nutno ji doplnit
Cimburka, od něhož ho však již někdy po 25. červnu 1358 odkoupil
citacemi znění příslušných pramenů. Mezi tím bohužel zesnulému
i se zbožím stříleckým markrabě Jan Jindřich za 3 600 kop grošů
autorovi studie na tomto místě opakovaně děkuji za laskavé
(„Stiborius de Cymburk vendidit ... domino Johanni ... Marchioni
zapůjčení jejího rukopisu, stejně tak jako za zapůjčení rukopisu
Morauie videlicet Cymburk nouum Castrum, Strielki Castrum,
nové podrobné studie K. Svobody o stavebním vývoji Cimburka.
Coriczan et Strielki opida ceteraque bona ad predicta castra et
Hrad Cimburk u Koryčan nebo též Nový Cimburk na rozdíl od Cimburka starého u Trnávky dostal jméno podle cimbuří ve znaku svých zakladatelů, pánů z Cimburka (L. Hosák, R. Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, 1970, 145). Dobu jeho vzniku lze položit do první poloviny 14. století. Byl totiž na horním toku říčky
opida spectancia et aliis ipsorum pertinenciis ... „, ZDO I 562). Sotva založený svobodný hrad se tak stal majetkem zeměpanským. V zakoupení Cimburka s řadou jiných hradů našla výraz snaha markraběte o upevnění zeměpanské moci na Moravě, pokleslé zejména před i po nástupu krále Jana. V nově získaném Cimburku dal markrabě Jan Jindřich podle K. Svobody znovuvystavět 49
www.shpelias.cz palácovou část, jež pak byla v podstatě dokončena za vlády jeho
hrad Cimburk podle K. Svobody svého stavebního vrcholu. Skládal
syna Jošta (Svoboda, Rukopis, 6 a n.).
se z předhradí a vlastního paláce, které spojovala mohutná hradba.
Markraběcí syn Jošt ještě v době života otce zapsal na Cimburku, Bzenci a Napajedlích 6 000 kop gr. věna své manželce Alžbětě z Opolí, což listinou z 22. října 1372 potvrdil král Karel („ ... sechs tausent Schock Grozzer pfennyng Prager Muncze czu rechtem furstlichem Leipgedinge vff iren vesten vnd gutern Czynnemburg, Bisencz, Napagedel ...“ , CDM X 168). Někdy po roce 1375 za blíže neznámých okolností zastavil, markrabě Jošt hrad Cimburk Zikmundu z Letovic, ale patrně proto, že Zikmund ve válkách Jošta s Prokopem stál na straně Prokopově,
Obytné budovy paláce byly vestavěny do nepravidelného obdélníku plášťové zdi s hlavní okrouhlou věží v nároží. Vnitřní hrad byl obepjat vnějším hradebním opevněním, které uzavíralo předhradí, a na rozích bylo zesíleno okrouhlými věžemi. Přístupová cesta do hradu vedla obloukem okolo předního strážného pahorku přes most nad šíjovou průrvou do brány pod věží, jež přístupovou cestou chránila. Dále v mírném oblouku vedla cesta k patě schodiště vedoucího na horní těsný dvorek před vstupem do vnitřního hradu. Do obranné soustavy hradu byl zapojen také skalnatý pahorek západně proti věži nad první branou, jenž byl ve své horní části uměle nasypán
(C) JAN ELIÁŠ
hrad mu opět odňal a podle svědectví z 3. června 1398 zastavil bez zboží stříleckého Čeňkovi z Drahotuš za půjčku 650 hřiven gr. a dalších 100 hřiven, které měl Čeněk investovat do oprav hradu,
dvorů a rybníků („Já Čeněk z Drahotuše dávám všem věděti ..., že jsem panu Jostovi ... markrabí a pánu Moravskému ... na Cimburg
hrad, ješto na Hřéběcém jest, a na otevřené městce, na Koryčany řečené a na jiné vsi, ješto k tomu hradu příslušejí ..., jakž jest Sigmund z Letovic od jeho milosti držal, puol sedma sta hřiven grošuov praských čísla moravského požičil a Jeho milost připsala mi sto hřiven těch peněz a čísla, a já těmi sto hřivnami jmám a slibuji hrad, dvory, rybníky opraviti a je na dílo rozličné hradské a také na jiné naložiti a s dobrým svědomím ukázati ...“, CDM XII 437). Na počátku 15. století, v době před husitskými válkami dosáhl
do kruhu o průměru 6 m a ovládal horský hřbet dále k západu (Svoboda, Rukopis, 27 n.).
Roku 1406 nebo 1407 změnil Cimburk znovu svého držitele. Stal
se jím Vok ml. z Holštejna, kdysi straník Prokopův, který přešel na stranu Joštovu. Pro nového zástavního držitele je charakteristické, že hrad Čeňkovi z Drahotuš odňal přepadem (KP I 237), za což ho Čeněk marně několik let poháněl na zemském soudě (KP I 298299; II 389). Vokovi ml. z Holštejna při přepadení Cimburka zřejmě pomáhal i jistý Vilém, řečený Sudlice z Litovar, jehož Čeněk vinil, že mu vpadl na hrad Cimburk, pobral věci a učinil škodu za 1 000 hřiven (KP II 10). Vok ml. z Holštejna se na Cimburku udržel i po smrti svého příznivce markraběte Jošta, když Morava přešla přímo pod královskou vládu. Přestože pak zpočátku sympatizoval s husitstvím, 50
www.shpelias.cz po smrti Václava IV. přešel na stranu Zikmundovu. Padl roku 1420
gr. na stavení a opravení řečeného hradu, takže zápisné na
v bitvě u Vyšehradu. (R. Trampler, Die Herren von Holstein, ZVGMS
Cimburku dosáhlo výše 1700 kop gr. Zikmund si vymínil pro sebe a
7, 49 - 50, 56, 58, 60). Toho roku Cimburk jako zástavu zdědil jeho
svoje nástupce právo volného vstupu do hradu a také právo, aby
stejnojmenný syn.
královské vojsko se mohlo v hradu opevnit a bránit proti nepřátelům,
V roce 1421 byl Cimburk pravděpodobně dobyt moravskými husity. Přímého dokladu o tom sice není, ale podle zkoumání R. Hurta o faktu samotném svědčí suma 100 kop gr., které roku 1429 král Zikmund povolil vydat na opravu hradu a také to, že časové zařazení možného útoku spadá do doby, kdy byl moravskými husity dobyt blízký velehradský klášter a po něm zničeno benediktinské proboštství na hoře sv. Klimenta u Osvětiman. (Hurt, Rukopis, 15.
a to tak, aby zástavní držitelé Cimburka tím netrpěli škodu, tedy na náklady a útraty panovníka. Po Štěpánovi z Vartnova měl podle téže listiny držet hrad ten, kdo bude mít Zikmundovo zástavní privilegium na sebe převedeno řádnou převodní listinou („... témuž Ščepánovi dřéveřečený hrad náš Cimburk s městečkem Kořičany ... atd. ... v dřéveřečených tisících a sedmi stech kopách gr. praských zastavili sme ...“, Ač VII s. 584-585, č. 39).
(C) JAN ELIÁŠ
Týž, Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I, 99, 112, 317 330. T. Pěšina, Mars Moravicus, 470).
Roku 1423 se nový moravský markrabě rakouský vévoda Albrecht vrchním pánem nad Cimburkem nestal, neboť král Zikmund si při
předávání Moravy do jeho rukou doživotně ponechal užívání řady hradů na východním pomezí země. Mezi nimi to bylo i užívání hradu Cimburka (A. Sedláček, Zbytky register králův římských a českých, č. 1230). V roce 1429 postoupil Vok z Holštejna držbu hradu svému příbuznému Štěpánu z Vartnova, pánu na Zdounkách. S převodem zástavního práva vydal souhlas král Zikmund 10. září téhož roku. Podle znění listiny současně Štěpánovi z Vartnova zapsal 550 kop
Roku 1448 Štěpán z Vartnova zemřel a jím vymřel po meči rod
pánů z Holštejna - Vartnova. Zástavní právo na Cimburk zdědily jeho tety, totiž Žofie, manželka Jaroslava z Lomnice, Zuzana, manželka Jana z Kralic, Eliška a Jitka, manželka Čeňka z Lomnice (Trampler, Die Herren von Holstein, ZVGMS 7, 86). Kdežto r. 1464 se jako držitelky Cimburka jmenují jen Jitka a Eliška z Vartnova (KP IV 13, 150). V roce 1468 byl Cimburk, v té době zřejmě osazený posádkou krále Jiřího (viz listina z r. 1429), dobyt uherským vojskem krále Matyáše, k čemuž došlo při Matyášově marném obléhání města Hradiště (F.v.Krones, Die erzählenden Quellen der Geschichte Mährens in 15. Jahrhundert, ZVGMS 4, 83).
na Cimburku navíc za škody, které Štěpán utrpěl jako jeho stoupenec
Po smrti Jiřího z Poděbrad se situace v zástavní držbě hradu
mimo jiné na zdounecké tvrzi. Přitom také dovolil vynaložit 100 kop
zkomplikovala tím, že roku 1476 ho král Vladislav zapsal zemskému
51
www.shpelias.cz hejtmanovi Ctiboru z Cimburka (Sedláček, Zbytky register ..., č.
polovině 16. století v Mouchnicích a Koryčanech, a to z každého
1899.) a že po míru olomouckém roku 1478 vládce Moravy král
pondělka. Mýto vybrané v ostatních dnech týdne patřilo pánům na
Matyáš přenechal zástavu 1 700 kop gr. na Cimburku a vsích
Buchlově, kteří však za to byli povinni na cimburském zboží
Lískovci a Černíkovicích Vilémovi z Pernštejna (AČ XVI s. 213-
opravovat cesty a stavět mosty (ZDO XXV 141. OP XV 101. Hurt,
214, č. 512). Nicméně dřívější držitelky z Vartnova si nakonec
Rukopis, 26, 27.)
Cimburk uhájily. Podle názoru R. Hurta patrně s ohledem na jimi provedené stavební práce skládající se z úplné přestavby vnějšího opevnění (Hurt, Rukopis, 18, 19).
Začátek 16. století v historii Cimburka proběhl ve znamení držebnostních přesunů a jednání, která nakonec vedla k tomu, že se hrad po více než 150 letech stal opět svobodným šlechtickým
Roku 1480 držela hrad již sama Zuzana z Vartnova, provdaná za
majetkem. Roku 1516 Žibřid z Bobolusk, který si někdy předtím na
Jana z Kralic, který se až do roku 1490 podle Cimburka také psal
králi Vladislavovi vymohl právo vyplacení hradu z držení rytířů z
(KP VI 184, 209. VII 37, 177).
Háje, pohnal Mikuláše France z Háje na zemském soudě, aby tam
(C) JAN ELIÁŠ
V roce 1490 měl zástavní listy na Cimburk v rukou Štěpán z Lomnice, druhý manžel Žofie z Vartnova (KP V 226). Roku 1493 však již držel hrad rytíř Mikuláš Franc z Háje (Hurt, Rukopis, 20).
Příslušenství Cimburka nebylo ani v 15. století nijak bohaté. Jistě
se v tomto směru negativně odrazil fakt, že Cimburk byl již dlouho zeměpanským zbožím zástavním, pročež panovník na jeho rozšíření neměl příliš zájem. Na druhé straně omezenost zástavní držby podvazovala v tomto směru i případné snahy faktických držitelů hradu. Není tedy divu, že k Cimburku patřily stále jen městečko Koryčany s podacím, vsi Lískovec, Vážany a Černíkovice, poslední dvě však toliko částečně a navíc obě v druhé polovině 15. století zpustly. Vrchnostenské dvory v nich pak nahradil dvůr v Koryčanech. K příjmům držitelů hradu vedle poddanských platů a dávek nicméně patřilo mýto vybírané podle starých zvyklostí ještě v první
položil list na Cimburk (OP X 172, XII 87).
Dne 14. ledna 1520 to však byl Vilém z Víckova, jenž
prostřednictvím knížete Karla z Münsterberka získal pro sebe a svého bratra Přemka od krále Ludvíka Cimburk do trvalého a dědičného vlastnictví (ZDO XIX 56), což ovšem samo o sobě neznamenalo, že noví majitelé se hned ujali skutečné držby hradu, neboť museli nejprve vyplatit zástavní sumu 1700 kop, jež na zboží vázla. Nedostatek peněz je patrně přivedl k tomu, že 3. listopadu 1522 se čerstvě nabytého dědičného práva zřekli ve prospěch tehdejších zástavních držitelů hradu, bratří Jana a Mikuláše z Háje (ZDO XIX 57). O hrad pak znovu projevil zájem Žibřid z Bobolusk, avšak zástavní sumu nakonec slíbil vyplatit sám Vilém z Víckova, aby na podzim roku 1523 mohl začít jako plnoprávný majitel hradu Cimburka, městečka Koryčan s podacím a vsí Lískovce a pustých Vážan a Černíkovic užívat přídomku „na Cimburku“ (ZDO XX 6). 52
www.shpelias.cz Pozemkové transakce umožnily Vilémovi z Víckova v brzké době
purkmistra a rady města Olomouce. Lhůta k provedení díla byla
nejen vyplatit zástavu váznoucí na Cimburku, nýbrž roku 1529 také
posléze Robovi prodloužena do postu 1548. Olomoučtí měli přitom
rozšířit jeho příslušenství přikoupením okolních vsí Blišic se dvorem
dohlédnout, aby zmíněný Rob během prodloužené doby připravil
a s mlýnem Komárovcem a Lhoty s pustým kopcem (ZDO XXIII 7,
tesaný kámen, který měl podle smlouvy stesat a upravit sám a
XXV 173). V rozšiřování a zvelebování Cimburka, jež stálo ve středu
nebo prostřednictvím schopných pomocníků. (MZA Brno, Bočkova
jeho zájmů, pokračoval i v dalších letech. Smlouvou z 11. října
sbírka, č. 9 672. Hurt, Rukopis, 67.)
1544 získal podíl buchlovského hradu na výnosu mýt v Koryčanech, a to směnou za podíl, který patřil Cimburku na mýtě v Mouchnicích (ZDO XXV 121). Roku 1547 mu Jan Ždánský ze Zástřizl, pán na Buchlově intabuloval jak celé mýto mouchnické, tak i svůj podíl na vsi Mouchnicích, ke kterému patřila i pustá ves Křivous a lesy zvané Společné (ZDO XXV 141).
Roku 1550 po smrti Viléma z Víckova zdědil Cimburk s příslušenstvím jeho bratr Přemek, který se však více věnoval statku prusinovskému a od roku 1555 i Bystřici pod Hostýnem (Hurt, tamtéž, 68). V roce 1561 po Přemkovi dědil jeho syn Jan Vilém, manžel Anny
(C) JAN ELIÁŠ
Vilém z Víckova kromě intenzivní pozornosti, kterou věnoval
hospodářské prosperitě panství, se zaměřil i na zdokonalení hradu Cimburka ve smyslu vylepšení jeho opevnění přestavbou zdí a
výstavbou bašt parkánu na severovýchodní a jihovýchodní straně vnitřního hradu, a přebudováním celého vnějšího opevnění předhradí, při čemž byla přemístěna první vstupní brána dále na
sever a zajištěna zde mnohoúhelníkovou baštou. (Svoboda, Rukopis 35, 36.) Bezprostředním podnětem k těmto pracím bylo turecké nebezpečí aktuální zvláště ve 20. až 40. letech 16. století.
Černohorské z Boskovic (V. Houdek, Náhrobky Prusinovských z Víckova, Brno 1914), který Cimbursko zanedlouho prodal. Před 22. lednem roku 1569 byl již novým majitelem hradu uherský šlechtic, původně luterán, pak konvertita Gabriel Majlát hrabě sikulský, sv. pán a stálý hrabě země Fogaroš, kterému koupi Cimburska zprostředkoval olomoucký biskup Vilém Prusinovský, bratranec Jana Viléma. (ZA Opava, pracoviště Olomouc, Arcibisk. archiv Kroměříž, Kopiář z r. 1568, f. 2, 75, 170, 177-178, 186, 190. MZA Brno, OP XXVII 73). Do zemských desk byl převod hradu Cimburka, městečka Koryčan s podacím, vší Blišic, Lhoty, Mouchnic
Opevňovacích prací na hradě se patrně zúčastnil zedník Valentin
a pustých Vážan vložen až roku 1576 (ZDO XXIX 65). V době
Rob z Olomouce, jenž podle svědectví Viléma z Víckova z 21. září
častého Majlátova zaneprázdnění v Uhrách dohlížel na správu jeho
1547 s ním uzavřel smlouvu a přijal peníze za to, že mu provede
moravského majetku - statků Cimburk a Litenčice - sám biskup
blíže nespecifikované dílo. Jelikož Valentin Rob svému závazku
Prusinovský (OP XXVIII 225-226).
nedostál, domáhal se Vilém z Víckova jeho splnění prostřednictvím 53
www.shpelias.cz Nákladný život Gabriela Majláta vedl záhy jednak k odprodeji
Po dosažení zletilosti a po vyřízení různých komplikací finančního
Litenčic roku 1575, jednak k značnému zadlužení cimburského
rázu i po předcházejícím vyplacení dědického podílu Kašpara Suňka
panství , které po Majlátově smrti roku 1577 spravovala za sirotky
z Jesenice se roku 1611 stal plnoprávným majitelem cimburského
vdova Anna Banfiová. (Paprocký, Zrcadlo Makrabství moravského,
statku s hradem Gabriel Horecký (OP XXXVIII 260). Téhož roku dal
26. MZA Brno, Bočkova sbírka, č. 8 719).
sepsat na podkladě starých „rejster“ nový urbář panství, podle něhož
Zadlužený Cimburk v roce 1587 nakrátko získal Lorenc Eder ze Štávnice (OP XXXI 72). Roku 1588 ho však již Anna Banfiová měla zpět (ZDO XXX 4), když předtím roku 1585 přikoupila tvrz, dvůr a ves Jestřabice s podacím a s pustou vsí Stušicemi. Přes tento výraz zlepšených majetkových poměrů na Cimburku dále vázla pohledávka olomoucké kapituly ve výši 6 500 zl., která majitele
Jestřabice a část Mouchnic. Vrchnostenské hospodářství se skládalo ze dvou dvorů, 11 rybníků, lesů, pily a cihelny. Na f. 63 urbář také obsahuje ustanovení datované 30. září 1540, jímž Vilém z Víckova sobě a svým nástupcům vyhradil v blišických lesích svobodnou těžbu borového dříví „kderúž by se k troubám vedení vody na Cimburk hodilo“. (MZA Brno, VZS II, 1 854).
(C) JAN ELIÁŠ
hradu zatěžovala ještě dlouho v pobělohorské době (Hurt, Rukopis, 77).
k Cimburku patřily městečko Koryčany, vsi Lískovec, Blišice,
Roku 1602 po smrti Anny Banfiové se správy cimburského statku
ujala její dcera Alina, poprvé provdaná za Jana Horeckého z Horky a od roku 1598 podruhé za uherského Mojžíše Suňka z Jesenice, která od 21. prosince roku 1602 se začala psát i po Cimburku.
Roku 1619, když se moravští stavové přidali k českému
stavovskému povstání, byl aktivnímu stoupenci Ferdinanda II., katolíku Gabrielu Horeckému, stavovskými direktory majetek konfiskován. Po porážce povstání na Bílé hoře ho však zase získal zpět (Hurt, Rukopis, 112).
(MZA Brno, Daňové přiznávací listy k r. 1602. Hurt, Rukopis, 78). V
V roce 1623 byl hrad dobyt vojskem sedmihradského knížete
roce 1603 získala Alina hraběnka z Fogaroš na Budatíně, Beckově
Bethlena Gábora, a to pomocí zrady nevlastního bratra Gabriela
a na Cimburku za 27 250 zl. i cimburský podíl své sestry Anny (OP
Horeckého, Kašpara Suňka. Gabriel Horecký byl přitom zajat a
XXXIII 298).
musel se vykoupit 10 000 zl., čímž zadluženost jeho majetku dosáhla
Roku 1607 po Alině z Fogaroš dědili její nezletilí synové Gabriel Horecký z prvního manželství a Kašpar Suněk z druhého manželství, zůstávající pod poručenstvím Filipa st. Borynského a Adama Martínkovského (Hurt, Rukopis, 82).
kritického stavu (MZA Brno, Stavovské rukopisy, 31, 1261 Hurt, tamtéž, 113.). Kolem roku 1629 dal Gabriel Horecký na hradě patrně provést některé menší stavební práce, mající v nejisté době třicetileté války
54
www.shpelias.cz zřejmě za účel posílit obranyschopnost objektu, případně odstranit
kapituly, B I d 24.). Vdova Anna Banfiová a stejně tak její dcery
ještě i škody vzniklé dobytím hradu roku 1623. Práce nemohly být
však již začaly datovat na Koryčanech, kde tamější tvrz se sice
rozsáhlé, jelikož to jeho předlužený, exekucí ohrožený majetek
velikostí Cimburku rovnat nemohla, leč měla tu výhodu, že byla
nedovoloval. Lze je ale mít za doložené pamětním kamenem s
snáze přístupná, stála blíže hlavních cest a že náklady na její
iniciálami Gabriela Horeckého a s letopočtem 1629, který byl po
modernější úpravy nemusely být tak značné.
opuštění hradu zasazen do průjezdu koryčanského zámku.
Na konci 16. století tedy již cimburská vrchnost bydlela v
Roku 1645 se Cimburk stal objektem vojenských akcí, když při
Koryčanech a při tom zůstalo i nadále, neboť například roku 1615
druhém obléhání Brna Švédy se tito údajně v počtu 4 000 lidí pokusili
Kašpar Suněk tituloval Gabriela Horeckého jen přídomkem „na
hrad dobýt. Hrad útoku odolal, ale vyplněný statek po tomto roce
Koryčanech“ a o Cimburku se ani nezmínil (OP XXXVIII 386-387).
nevynášel majiteli více než 100 - 200 zl. ročně (Hurt, tamtéž).
Po odchodu majitelů do Koryčan zůstal ale hrad ještě načas centrem
Roku 1658 24. června Gabriel Horecký zemřel a jeho majetek
(C) JAN ELIÁŠ
zdědil syn František Horecký (MZA Brno, Farní matrika Koryčany I, 69).
hospodářské správy statku, jak o tom svědčí hospodářské
V době Gabriela Horeckého se naplnila podstatná změna ve funkci hradu, neboť ten v době třicetileté války začal sloužit
především jako opevněné útočiště, nikoliv již trvalé sídlo svého majitele. První známky této funkční proměny se projevily již v druhé polovině 16. století, kdy prostorově stísněný a navíc odlehlý hrad přestával vyhovovat stále náročnějším požadavkům na úroveň šlechtického bydlení, když i jeho hodnota vojenská se rozvojem střelných zbraní zdála být zatlačována do pozadí. Posledním majitelem bydlícím za svého pobytu na Moravě trvale na Cimburku byl ještě Gabriel Majlát, který tu roku 1571 vydal svůj testament a dva dlužní úpisy, jakož i roku 1575 uzavřel prodej litenčického statku (ZDO XXIX 80. ZA Opava, pracoviště Olomouc, Archiv olomoucké
písemnosti zde datované. Nicméně netrvalo dlouho a také hospodářská správa panství se odstěhovala za panstvem do Koryčan, což se odrazilo i v úředním názvu statku, který se od roku 1619 nazývá nikoliv statek Cimburk, resp. statek cimburskojestřabský, ale toliko statek Koryčany (Hurt, Rukopis, 102-105).
Syn Gabriela Horeckého František pro dobu možného přechodného pobytu ve svém opevněném útočišti dal provést nutné raně barokní úpravy hradního paláce, přičemž byla asi též snížena hlavní věž a pomocí materiálu z ní zdokonaleno vnější opevnění. Stavební práce připomíná kamenná deska s erbem Františka Horeckého a jeho manželky Markéty Serenyiové s datem 12. května 1661 (později také přenesena do koryčanského zámku) a erby Horeckých a Serenyiů na nadpraží vchodu do prvního poschodí paláce i erby Horeckých na ostěních (Svoboda, Rukopis, 41).
55
www.shpelias.cz V roce 1663 za turecko-tatarského vpádu na Moravu se stal
v 70. letech psal o Cimburku T. Pešina jako o hradě umístěném na
Cimburk útočištěm šlechticů i nešlechticů z celého okolí, obléhán
pahorku mezi lesy a horami, který je dobře opevněným místem jak
však nebyl.(Hurt, Tamtéž, 129).
povahou terénu, tak i lidskou rukou (Mars Moravicus, 77). Proces
Po smrti Františka Horeckého roku 1665 (MZA Brno, Farní matrika Koryčany I, 69.) se dosažením zletilosti roku 1669 ujal správy majetku, ztenčeného odprodejem, nejstarší syn Františka Horeckého Gabriel František, který zřejmě s ohledem na trvající nebezpečí nepřátelských vpádů z Uher v době před porážkou Turků pod Vídní roku 1683, v úpravách Cimburka započatých jeho otcem v nějakém rozsahu pokračoval a dovršil je zasazením kamenné desky, nesoucí znak jeho a choti Anny Františky z Kolovrat s
opuštění pak proběhl rychle a od konce 80. let 17. století do samého počátku 18. století přestal být hrad obýváníschopným natolik, že roku 1703 již o něm v pozůstalostních spisech Gabriela Františka Horeckého není ani zmínky (MZA Brno, Tribunál pozůstalosti, H 34.). V roce 1709 ho moravský historik Středovský příznačně zaznamenal jednou jako opuštěný hrad, podruhé jako zříceniny dosud velmi značné („...arx desolata...“, J.J. Středovský, Coementa historica seu Apparatus pro conficiendis aniversalibus Moraviae chronicis ... 316a, ZA Opava, pracoviště Olomouc, Arciť. arch.
(C) JAN ELIÁŠ
letopočtem 1684. Deska byla rovněž později přenesena do
koryčanského zámku a K. Svoboda se domnívá, že původně zdobila
tehdejší první bránu hradu ve vnějším opevnění u severozápadní bašty. (Hurt, Svoboda, Hrad Cimburk u Koryčan, 56).
Definitivní porážka Turků u Vídně, znamenající ústup hrozby jejich vpádu na Moravu, se v případě Cimburka projevila naprostým poklesem zájmu majitele, který již neměl proč zastaralý hrad dále udržovat. Cimburk se tak ocitl na konci své živé existence, k čemuž jistě přispělo i to, že před rokem 1674 byla tvrz v Koryčanech přestavěna Gabrielem Františkem Horeckým na zámek (Hurt, tamtéž , 148).
Ještě roku 1671 se v soupisu panských komínů na hradě Cimburku uvádělo celkem 6 komínů, z nichž po jednom bylo v dolní světnici, ve vrátnici a v kuchyni (MZA Brno, Rekt. akta. Hurt, tamtéž, 172) a
Kroměříž. „…Rudera adhunc extantissima...“, týž, Apographa Moraviae X, 397, tamtéž.).
Opuštění hradu však ani po roce 1709 nebylo úplné a jistou dobu,
tak jako roku 1691, v něm ještě bydlel lesní personál velkostatku. Alespoň úmrtní zápis ze dne 22. 2. 1738 v koryčanské matrice hovoří o smrti šedesátičtyřletého Matěje Vaverky z Lískovce, bývalého lovčího (venator) na Cimburku (MZA Brno, Farní matrika Koryčany). Také na pohledu F.B. Wernera na Koryčany od JZ z 20. let 18. století se jeví viditelné stavební hmoty vnitřního hradu, ovládané velkou dominující věží, ukončenou cimbuřím, sice bez střech, avšak jinak stále bez zjevných destrukcí (Viz obraz. příl. elaborátu). Netrvalo ale dlouho a nejpozději od poloviny 18. století hrad začal být považován za jakési skladiště a zdroj stavebního materiálu, 56
www.shpelias.cz kterého podle tradice s mlčenlivým souhlasem vrchnosti bylo
1938, 398, 399; Hurt, Rukopis, 164 n). Při první pozemkové reformě
používáno ke stavbě hospodářských objektů na panství, například
byl roku 1925 majitelům ze záboru propuštěn zbytkový statek
objektů v nedalekém zemědělském dvoře Vršava, založeném ve
Koryčany, lihovar, pila, továrna na kávoviny, dva mlýny a sklárna v
20. letech (Hurt, Rukopis, 174; Též ve spisu SPÚ Brno). Společensky
Koryčanech i zřícenina Cimburka (L. Hosák, cit. dílo).
i hospodářsky neživým příslušenstvím koryčanského velkostatku Cimburk zůstal až do zestátnění po druhé světové válce.
do 20. století jsou bohužel velmi lakonické: Roku 1793 o něm F.J.
Ve vlastnictví velkostatku a tedy i zříceniny Cimburka se od 18. století
postupně
vystřídaly
následující
Informace o stavu Cimburka od doby, kdy se stal zříceninou až Schwoy hovoří jako o starém rozpadlém
horském zámku
osoby:
obklopeném lesy („Cimburg, ein alter verfallenes Bergschlo3, drei
1703 - 1711 nejstarší syn Gabriela Fr. Horeckého Karel Josef.
Stunden nordwestwerts von Hradisch, zwischen Buchlau und
1711 - 1718 jeho bratr Antonín Emerich Horecký. 1718 - 1733 Marie
Koritschan, von Wäldern umgeben, gelegen“ (Topographie vom
Regina Bartholottiová. 1733 - 1742 opět Antonín Emerich Horecký,
Markgrafthum Mähren II, 1793, 511.).
(C) JAN ELIÁŠ
který byl posledním majitelem z rodu Horeckých. 1742 koupil
velkostatek Karel Josef sv. pán Gillern, po němž nastoupil Kristián sv. p. Gillern, jenž roku 1793 odkázal Koryčany své dceři Marii Josefě, provdané sv. paní Münch - Bellinghausen. 1826 byl
velkostatek zapsán jejím dětem Konstantinovi, Josefovi a Marii sv.
p. Münch - Bellinghausen. Roku 1846 koupil velkostatek Salomon Mayer sv. p. Rotschild, jenž ho prodal roku 1851 Vilémovi Figdorovi a Heřmanu Wittigsteinovi. Roku 1863 koupil Koryčany Ferdinand hrabě Trautmansdorf-Weinsberg, po jehož smrti dědil Karel hr.
Ve 30. letech 19. století píše G. Wolny o dříve zpustlém hradu,
na jehož někdejší pevnost ukazují jen zbytky tří kulatých a velmi pevných věží a silných vnějších zdí („Die Burg Cimburg, die gegenwärtig verödet ist, und nur von den Ueberresten dreier runder, sehr festen Thürme und dücker Aussenmauer auf ihre ehemalige Festigkeit schliessen lässt“,. Die Markgrafschaft Mähren IV, 1838, 233.).
Přehled ochranných opatření:
Trautmansdorf - Weinsberg. Roku 1899 se majitelem koupí stal Ludvík Wittigstein, po němž 1925 dědily napůl Marie Salzerová Wittgensteinová a Hermína Mareschová - Wittgensteinová.
Přehled se zakládá z valné části na údajích písemností uložených
Posledním majitelem velkostatku byl pak Dr. H. Salzer (MZA Brno,
v archivu SPÚ v Brně, na které tímto sumárně odkazuji. Prameny,
Tribunál pozůstalosti, H 34, H 39, G 68, G 72, ZDh III 368, IV 205,
resp. literatura jiné provenience a místa uložení jsou naproti tomu v
252, 356-367; L. Hosák, Historický místopis země Moravskoslezské
přehledu citovány výslovně.
57
www.shpelias.cz Zájem, který hrad Cimburk v novější době vzbudil, byl zpočátku
maltou. Povrch zdiva zabezpečit proti vnikání vody tak, že kameny
zájmem ryze akademickým, spočívajícím ve stavebním popisu
mají být zasazeny do cementové malty, při čemž vytmelení spár
zříceniny se zveřejněním jejího půdorysu a nákresů některých
má umožnit volný odtok vody. Zabezpečené zdivo pokrýt drnem.
a
r
c
h
i
t
e
k
t
o
n
i
c
k
ý
c
h
č
l
á
n
k
ů
r
o
k
u
1
9
0
9
(
O
.
P
i
p
e
r
,
Österreichische
Burgen VII, Wien 1909, 160 - 164). První praktický krok však již na sebe nedal dlouho čekat a podle povšechného údaje K. Svobody ještě před první světovou válkou dal hradní zdivo značným nákladem zabezpečit tehdejší majitel L. Wittgenstein (K. Svoboda, Rukopis, 46). Podle údaje důvodové zprávy k žádosti o subvenci na opravu zříceniny z r. 1932 v archivu SPÚ šlo však pouze o nejnaléhavější zajištění hřebenů zdiva, provedené r. 1910. Se zprávou o tomto zabezpečení kontrastuje jednak skutečnost, že již v zimě roku 1915
Osadit na nejvyšších částech hromosvod. Jako příklad zabezpečovacích prací byl správě velkostatku dán hrad Helfštejn u Lipníka. K realizaci předběžných doporučení SPÚ přistoupila správa velkostatku až roku 1929, kdy byly v areálu zříceniny vykáceny nevhodné stromy. Roku 1930 v březnu zástupce SPÚ v Brně při příležitostné návštěvě hradu konstatoval, že oproti roku 1919 rozklad ruiny značně pokročil. Dvoupatrové (SV) nároží hradního paláce
(C) JAN ELIÁŠ
-1916 je doloženo zřícení velké části severního průčelí paláce
situovaného ve vnitřním dvoře, při čemž podle K. Svobody zřícení mohlo snadno zabránit pouhé podchycení středního pilířku
sdruženého okna (Svoboda, Rukopis, 46 - 47), jednak to, že záhy po ukončení války, roku 1920 upozorňoval odbor Klubu českých turistů v Kyjově (dále KČT) Státní památkový úřad v Brně (dále SPÚ) na špatný stav zříceniny Cimburka, kteréžto upozornění bylo akceptováno jako odůvodněné. V souvislosti s upozorněním kyjovského odboru KČT požádala pak správa koryčanského velkostatku o vyslání odborníka, který by
na místě vydal pokyny k udržování objektu. Roku 1921 při osobní návštěvě zástupce SPÚ v Brně byly tyto pokyny skutečně vydány, a to ve formě následujících doporučení : Odstranit rozrušující vegetaci. Trhliny ve zdivu zacelit cementovou
směrem ke Stupavě se zřítilo, zmizela rovněž část bašty směrem ke Stupavě a hřeben zdiva větráním malty a uvolňováním kamene se místy značně snížil. Ruina stojící bez dohledu trpí poškozování se strany návštěvníků, kteří na četných místech vylámali ze zdí kameny. Kromě toho se
zvětšují otvory vzniklé ve zdivu
ztrouchnivěním trámů. Zástupce SPÚ v Brně na to přípisem správě velkostatku v Koryčanech doporučil pokračovat v kácení škodlivé vegetace zejména na zdivu a ostatních stromů pokud rostou u zdí. Vyjádřil současně i souhlas se započetím zabezpečovacích prací i s tím, že konkrétní pokyny budou vydány při jejich zahájení. Žádal též o to, aby lesnímu personálu velkostatku byl uložen dohled na hrad. V dubnu téhož roku správa velkostatku skutečně dala odstranit zbývající keře a stromy a podnikla kroky k uplatnění návštěvního
58
www.shpelias.cz řádu zříceniny. V červenci pak SPÚ vydal zásadní pokyny pro postupné zabezpečení objektu, z nichž v roce 1930 však měla být realizována jen menší část. V rámci svých pokynů SPÚ žádal : 1) Zachycení a podezdění exponovaných podbouraných partií zdiva ohroženého na stabilitě, a to za použití materiálu nakupeného v ruině. Převázání a zalití trhlin. Vyzdění vybouraných partií zdiva. Zazdění vylámaných otvorů, které budou označeny na místě, s malým ustoupením za líc zdiva. Zachování původní omítky. Vyspárování zdiva nastavenou maltou. Vyztužení záklenků, resp. tam kde je to nutné obnovit je spárovaným cihelným zdivem. Výměnu
5) Uschování nálezů profilovaného kamene, úlomků a střepin skla nebo kameniny, dlážek, kachlů atd. O rozsahu skutečně provedených zabezpečovacích prací, jež se ještě roku 1930 slibně rozběhly, avšak v příštím roce v důsledku hospodářských těžkostí velkostatku byly zastaveny, informuje jednak neúplná interní zpráva zástupce SPÚ v Brně z října 1931, jednak protokol o kolaudaci těchto prací, sepsaný roku 1935 v souvislosti se žádostí správy velkostatku o státní subvenci alespoň na dosud provedené práce. Podle uvedených písemností byla v přípravném stadiu prací postavena u objektu kůlna k úschově stavebního materiálu a nářadí, vykopána jáma na vápno a vykopána a
(C) JAN ELIÁŠ
rozvětralého cihelného zdiva na jižní stěně paláce. Osazení
původních profilovaných ostění (pokud se najdou v násypu), a to bez nového vyzdívání větších partií zdiva. Odstranění veškeré vegetace se zdiva.
2) Postupné zabezpečení koruny zdiva položením horních vrstev kamene do cementem nastavené malty bez násilného srovnávání obrysů zdí a bez nahození vrchu maltou, neopomenout však bezpečné odvedení srážkové vody. Položení drnu se slunných strání a mezí, obsahujícího co nejvíce rozchodníku, který na kameni dobře vegetuje. 3) Osazení páskového, ve věži tyčového hromosvodu. 4) Ochranu zříceniny proti poškozování návštěvníky pomocí účinného dozoru a návštěvního řádu.
vybetonována cisterna na vodu, jež se musela k hradu vozit. Bylo také vykáceno stromoví uvnitř a po obvodu ruiny, jakož i vegetace na zdivu, pokud to bylo lze provést bez lešení. Vlastní zabezpečovací práce, jež prováděl stavitel A. Kučera z Koryčan, se zaměřily na dvě části objektu. V západní části (severního) předhradí byla zabezpečena polygonální bašta a vnější hradební zeď vyspárováním a vyzděním zdiva. Ve
východní části paláce, vlastně v
severovýchodním nároží, které bylo nejvíce ohroženo, pak byl zajištěn gotický portál s lomeným obloukem v prvním poschodí nad okrouhlou baštou a v přízemí a v prvním poschodí dvě sousední okna na straně severní. U gotického portálu a u okna v prvním poschodí bylo zabezpečení provedeno betonovou deskou, jež podchytila zdivo nad otvory. Vylámaný materiál pod portálem byl nově osazen do zdi s ústupkem 5 cm na líc. zdiva. V otvoru v prvním poschodí na severní straně bylo z cihel zřízeno nové ostění 59
www.shpelias.cz okna a horní část otvoru rovněž zabezpečena betonovou deskou.
o četnický dozor nad ruinou, kterou sami hlídači velkostatku ohlídat
Horní plocha zdiva tu byla vyspárována spolu se zabezpečením
nestačí.
výběžku zdiva, který byl opatřen hromosvodem. Na hřeben zdiva byl na pohled celkem nerušivě položen ostnatý drát, jako ochrana proti vstupu návštěvníků. Dva otvory (bývalé dveře a okno) v přízemí byly prozatímně vyplněny cihlami.
V září roku 1939 při prohlídce zříceniny zástupce SPÚ v Brně zjistil, že severovýchodní průčelí paláce je ohroženo velkou trhlinou a že je zde nebezpečí dalších škod vinou zatékání a zamrzání vody. Že je také uvolněn blok zdiva na rohu okenní špalety, takže
Podle názoru zástupce SPÚ byly památkové požadavky při
hrozí nebezpečí zřícení celého východního nároží paláce. Uvedené
pracích z větší části plně uspokojeny, nicméně poznamenal, že v
zjištění se stalo podnětem pro rychlá jednání o obnovení
budoucnu bude třeba více dbát na to, aby konstruktivně nutné
zabezpečovacích prací na hradě, která vyvrcholila v příštím roce
přizdívky a výplně byly jako novodobý přídavek přesněji odlišeny,
jejich skutečnou realizací.
aby také se ještě více obmezilo vyrovnávání obrysů zdí. Jako
Již zpočátku roku 1940 požádala správa velkostatku v součinnosti
(C) JAN ELIÁŠ
nejdůležitější úkol příštího zabezpečení stanovil dokončení zajištění východní zdi paláce a podchycení severní obvodové zdi, kde se vybourala skála, na níž byla tato zeď založena.
Zabezpečovací práce z roku 1930-1931 byly provedeny celkovým nákladem 34 906,- Kč, na kteroužto částku ministerstvo školství a
nár. osvěty roku 1935 dodatečně přispělo 5 000,- Kč. Opakované žádosti správy velkostatku o státní subvenci, která by umožnila pokračování prací na hradě, odhadnutých na celkovou sumu 120 000,- Kč, byly ministerstvem pro nedostatek prostředků zamítnuty, což vedlo k tomu, že objekt byl opět na několik let ponechán svému osudu.
s SPÚ v Brně opět o státní subvenci odůvodněnou tím, že náklady nejnutnějšího zabezpečení dosáhnou výše přibližně 20 000,- Kč, při čemž zabezpečení je třeba provést bezodkladně, nemá-li dojít ke zřícení paláce, jehož zdivo za poslední kruté zimy velmi utrpělo mrazy.
Při prohlídce hradu v červnu téhož roku - po zamítnutí stavby triangulačního bodu ve zřícenině - zástupce SPÚ zjistil, že kromě škod způsobených povětrnostními vlivy napáchal podstatné škody i činitel lidský, totiž, že tzv. Stupavská bašta byla již v dřívějších letech nežádoucími živly téměř celá rozebrána, kdežto druhá bašta je zachována úplně, avšak, že návštěvníci hradu si udělali v obou
Mezitím roku 1933 požádal SPÚ v Brně správu velkostatku o
baštách ohniště. V baště pod věží k tomu použili kamene
zřízení stálého průvodce, který by na hradě fungoval alespoň v letním
vylámaného ze zdiva a ze střílen bašty za účelem topení vylámali
období. V květnu následujícího roku pak žádal okresní úřad v Kyjově
všechny dubové překlady, které byly vylámány i z velké střílny proti
60
www.shpelias.cz vstupu do vlastního hradu, takže střílny hrozí sesutím. SPÚ v Brně
hradním paláci byla zazděna vybouraná místa a bylo zabezpečeno
proto znovu požádalo správu velkostatku o účinný dohled na
jihozápadní ukončení této zdi.
zříceninu a o vyvěšení tabulek, jež by zakazovaly rozdělávání ohňů v objektu.
3) V paláci, v jihovýchodní zdi pro zesílení stability byla rovněž vyzděna vybouraná místa. Na severovýchodní obvodové zdi byla
Jednání o zabezpečení hradu zatím pokročilo tak daleko, že již v
zabezpečena špaleta okna prvního patra hlavního sálu na vnitřní
červenci 1940 byly tehdejšímu majiteli velkostatku Dr. Salzerovi,
straně, která hrozila sesutím a ohrožovala stabilitu celé
jenž projevil mimořádné pochopení pro věc, zástupcem SPÚ v Brně
severovýchodní části vnitřního hradu. Byla také zabezpečena
sděleny zásady nejnutnějších úprav, které lze rozdělit do tří bodů :
porušená klenba okenní špalety v jihovýchodní části obvodové zdi.
1) Zabezpečit jižní nároží obvodového zdiva vnitřního hradu, které se rozestupuje po roztržení mrazy. 2) Zabezpečit roh okenní špalety v prvním poschodí paláce
Bylo zabezpečeno zdivo hlavní věže jak na vnitřní, tak na vnější straně i v koruně, vypadlá místa byla vyzděna. Jihozápadní palácová zeď proti vstupnímu portálu byla podchycena zaklenutím
(C) JAN ELIÁŠ
(rytířský sál), zajistit okenní otvor.
3) Zabezpečit dvě dodatečně po roce 1468 budované mělké bašty pod věží předhradí, které se na vnitřní straně sesypávají.
Zabezpečovací práce byly pak na náklad velkostatku a za dohledu SPÚ v Brně zahájeny stavitelem Winterem z Koryčan dne 2. září.
O jejich rozsahu hovoří kolaudační protokol z prosince t.r., sestavený jako podklad pro výplatu předtím schválené státní subvence 8 000,Kč. Podle protokolu k 10.12.1940 byly zjištěny tyto vykonané práce: 1) Severovýchodní Stupavská bašta byla ve zdivu zabezpečena podchycením špalet střílen, vyspárováním zdiva a opatřením koruny splávky a drnem. 2) V severovýchodní a jihovýchodní hradbě vnitřního parkánu při
vybouraného otvoru a vyzděním trhliny připojena na hlavní obvodovou zeď vnitřního hradu. Byla vyzděna velká vertikální trhlina, která ohrožovala jižní nároží paláce, koruna zdi byla odvodněna splávky.
4) Mimo palác byl zabezpečen úsek jižní hradební zdi proti portálu
do hradního paláce, kde byl vyzděn vylámaný otvor. K vyzdívání otvorů ve zdivu bylo užito jednak kamene ze suti, jednak cihel. Využitím suti k opravným pracím se hradní areál značně vyčistil a urovnal. Pod sutinami se objevilo původní schodiště, které vedlo při spojovací hradbě a až na několik dolních stupňů zůstalo zachováno. Současně při rozebrání suti při hlavní věži, jíž bylo použito k zazdění vypadaných míst, se zjistily základy strážnice před vstupním portálem do vnitřního hradu. Tato strážnice měla na vnější straně arkýř, z něho zbyla čtvrt kruhem ukončená konzola,
61
www.shpelias.cz uvnitř pak při věži a při hlavním portálu byly konstatovány pozůstatky
V r.1951 předseda nuceně zrušeného okrašlovacího spolku v
krbu. Místnost měla cihlovou dlažbu. Přístup k ní byl schodištěm,
Koryčanech upozornil SPÚ v Brně, že ve zřícenině hradu byl vážně
které bylo až na dolní stupně zachováno. Na konci schodiště stával
ohrožen portál u hradního paláce tím, že neznámý pachatel vyboural
asi portál stejné podoby jako je onen vedoucí do vnitřního hradu.
zdivo, následkem čehož je uvolněno umělecky provedené ostění.
Zbyla z něho rohová podpěra u paty skály. Dr. Svoboda vyslovil
Spolek před rozchodem již nestačil škodu napravit.
mínění, že tato strážnice je patrně gotického původu, neboť za Horeckých po polovině 17. stol. byla zřízena nová vrátnice za portálem zevnitř vnitřního hradu. Ostění a tesané kameny, pokud byly nalezeny, byly ze suti vyjmuty a pečlivě uloženy na jednom místě. Všechny uvedené práce si vyžádaly náklad 25 645,- Kč. Zástupce SPÚ v protokolu sice vznesl požadavek na další pokračování zabezpečovacích prací – mimo jiné rozebrat velký blok
Dne 4. října 1959 oznámil Krajskému středisku památkové péče v Gottwaldově kyjovský okresní konzervátor, že se zřítila střední část jihovýchodní (?) asi 2 m silné zdi hradního paláce a sesula se přes vnější opevnění až k úpatí vrchu, na kterém hrad stojí. Celkem se podle jeho odhadu uvolnilo asi 150 - 200 m3 kamenného zdiva.
(C) JAN ELIÁŠ
kamene, který se před lety utrhl pod spojovací zdí a který by pádem mohl poškodit hradní zdivo -, k těmto pracím však již vzhledem k válečné době nedošlo.
Rok 1940 byl pro zříceninu Cimburka významný i jinak, neboť
toho roku ve volné souvislosti s probíhajícími opravami publikovali R. Hurt a K. Svoboda svoji monografii věnovanou historii a stavebnímu vývoji objektu (Hrad Cimburk u Koryčan, Přerov 1940). Po skončení druhé světové války byl hrad zestátněn a spravován Správou státních lesů, roku 1956 pak od krajské správy státních lesů v Gottwaldově převeden do správy gottwaldovského KNV. Při této příležitosti bylo pro knihovní účely provedeno základní zaměření objektu s vymezením chráněného území - stavební parcely a ochranného lesního pásu.
Oznámil také, že zbývající část zřícené zdi má kolmou trhlinu, takže se pravděpodobně v krátké době zhroutí také.
Upozornění kyjovského konzervátora, po vybourání zdiva u
portálu do paláce, které podle zjištění Státního památkového ústavu pobočky v Brně provedl ještě před rokem 1951 neznámý pachatel, bylo druhým varovným signálem zhoršujícího se stavu objektu, po němž v rozmezí let 1960 - 1962 následovalo několik pokusů o provedení nutných zajišťovacích prací. Po reorganizaci státní správy iniciátorem těchto jednání již byl ONV v Kroměříži. Všechna jednání však bohužel skončila bezvýsledně vzhledem k tomu, že nebylo lze nalézt stavební podnik, který by byl zajišťovací práce ochoten provést. R. 1956 byl vypracován nový geometrický plán Cimburka (viz. obraz. příl. elaborátu). 62
www.shpelias.cz Protokol o prohlídce z r. 1957 konstatuje, že stromy a keře uvnitř hradu byly při zimních pracích na hradě vykáceny a vysekány, práce však nebyla dokončena, na nejvyšších zdech dosud stromy a keře stojí a rozrušují zdivo. Také na hlavním nádvoří je stromy ještě třeba odstranit. Bylo započato s odstraněním a vyvážením rumu ze zřícených zdí uvnitř hradu. Velká hromada vyvezených zemin přerušila příjezdovou cestu. Roku 1964 zaslal ředitel KSSPPOP v Brně Ředitelství státních lesů v Buchlovicích obvyklé požadavky památkové ochrany, týkající se lesního hospodářství v okolí Cimburka. K dalšímu jednání ve prospěch záchrany zříceniny došlo za účasti zástupců některých
(C) JAN ELIÁŠ
zainteresovaných složek (ONV Kroměříž, MěNV, Komunální služby a UP závody Koryčany, MěNV Kyjov, Uhelné sklady Kroměříž) 5. listopadu 1968. Jednání však nepřesáhlo informativní rámec.
Roku 1970 zadalo KSSPPOP v Brně Ústavu geodézie a kartografie provedení doplňovacích prací k zaměření objektu
Cimburka, vypracovanému roku 1960 na podkladě zakázky Krajského střediska památkové péče v tehdejším Gottwaldově.
63
www.shpelias.cz
Stavební historie
léna (J. Mezník, cit dílo, 192). Při získání Cimburka markrabětem Janem Jindřichem asi nešlo jen o rozšíření zeměpanské majetkové základny a tím i markraběcí moci v zemi. Svoji roli tu zřejmě sehrála i Janova lovecká vášeň, kombinovaná se známou nechuťí
O původní dispozici hradu z doby před polovinou 14. století celkem není pochyb. Mínění, že Cimburk v době založení byl plášťovým hradem, ve svém rukopisu vyslovil už Karel Svoboda. Půdorys opisoval tvar mírně nepravidelného obdélníka, v severozápadním rohu vedle vstupu opatřeného půlválcovou výdutí. Uvnitř hradního pláště se nacházel dvoukřídlý palác a těsný vnitřní dvůr. Po následujících přestavbách nicméně není úplně jasné kolik se z
Lucemburských bratří k pobytu pod cizí střechou. To první Jan Jindřich osvědčil například u loveckého Nového Hrádku na Znojemsku, když počáteční kroky k jeho založení učinil přímo na výpravě v atraktivním loveckém terénu u řeky Dyje (J.O.Eliáš, Dějiny Nového Hrádku u Znojma, PC tisk z r. 1999). To druhé je dobře známo zejména o bratru Jana Jindřicha, císaři a králi Karlovi. Důvodem byly traumatizující zkušenosti z mladých let. U Karla šlo o nebezpečné zážitky při tažení v Itálii; u Jana Jindřicha o peripetie
(C) JAN ELIÁŠ
prvotní hradní stavby dodnes zachovalo. Zdá se, že z tehdejší doby, alespoň pokud jde o palác, zbyly hlavně substrukce svislých konstrukcí.
pobytu v Tyrolích v době jeho neslavné první manželské zkušenosti. Je příznačné, že velikost Cimburka po lucemburské přestavbě ve 14. století zůstala na úrovni sice dobře vybaveného, nicméně
V roce 1358 se nový hrad stal markraběcím majetkem. Objevila
loveckého hradu, a tomu odpovídalo i nevelké hospodářské, resp.
se zpráva, že už v úvodním roce své vlády, tedy r. 1350, markrabě
pozemkové zázemí, které se do 16. století nezvětšovalo (Od 14.
Jan Jindřich oblehl nejmenovaný hrad pana z Cimburka, při čemž
stol. k Cimburku patřily stále jen městečko Koryčany s podacím,
Jaroslav Mezník se domnívá, že příčinou konfliktu byla snaha Jana
vsi Lískovec, Vážany a Černíkovice, poslední dvě toliko částečně a
Jindřicha dostat zpět zastavené markraběcí zboží Tovačov (J.
navíc obě v druhé polovině 15. století zpustly. Vrchnostenské dvory
Mezník, Lucemburská Morava 1310 – 1423, 1999, 182). V tom
v nich pak nahradil dvůr v Koryčanech).
případě by se obležení týkalo spíše hradu Tovačova, než Cimburka. Tak či onak asi konflikt skončil mírně, neboť pánové z Cimburka se v dalších letech bez překážek pohybovali v blízkosti markraběcího dvora a r. 1358 jako kompenzace za více méně nucený prodej Cimburka jim byla ponechána držba Tovačova, napříště však jako
Jan Jindřich nově získané celkem nevelké šlechtické sídlo začal přestavovat na lovecký hrad vybavený úměrně k reprezentačním potřebám zeměpána. Lze mu připsat úplnou přestavbu druhého podlaží paláce, kde podle detailů na vnitřním líci vnějších průčelí v obou traktech vznikly dva prostorné sály, vybavené okny s široce 64
www.shpelias.cz nálevkovitými špaletami a vzhledem k nízké poloze nad terénem
Janova stavební akce podle logického předpokladu proběhla hned
menšími střílnovitými otvory, orámovanými zevně po všech čtyřech
po získání hradu, pak po určité prodlevě až v posledních letech
stranách okosenou hranou, uvnitř pak výžlabky a ústupky. Ve výbavě
vlády markraběte následovala stavební akce druhá, velmi
západnějšího sálu nechyběl ani krb, z něhož se zachovala
pravděpodobně přesahující do prvních tří klidných let vlády Janova
kamenicky opracovaná podvalková konzola. Jestliže o rozloze
nejstaršího syna, „staršího“ markraběte Jošta. Obsahem této
západnějšího sálu si dovedeme udělat poměrně dobrou představu
stavební akce, odrážející už stabilizované silné společenské
i dnes - měl cca 15 x 7 m -, sál při východním průčelí paláce nemusel
postavení stavebníka, byla zřejmě vestavba velké věže hradu –
zaujímat prostor celého východního traktu o délce cca 10,5 m a
bergfritu - do půlválcové výdutě při západním čele pláště vedle
šířce 5,5 m. Byl sice zřejmě větší, než naznačuje dělící zeď ve
vstupu, což dalo siluetě hradu tolik důležitou, do té doby chybějící
spodním sklepním podlaží, dodnes připomínaná vazáky
dominantu. Že hlavní věž byla vybudována až v druhé stavební
vystupujícími z líce východního průčelí (ty v druhém podlaží na líci
etapě za markraběte Jana Jindřicha svědčí to, že nad jejím
chybí), ale mohl dost pravděpodobně být kratší o menší samostatnou
ořímsovaným soklem nacházíme fragment gotického ostění
místností při severním vnějším průčelí, snad obsahující hlavní schody
s pravoúhle vybranou hranou - podle všeho zmetkový fragment
paláce. Přestavbu z doby prvních let vlastnictví markraběte Jana
ostění stejné profilace jako u hrotitého portálku v 3. podlaží při SV
Jindřicha z konstrukčních detailů charakterizují mimo jiné tesaným
koutě paláce. Jak byla věž ukončena není jasné. Na nejstarším
pískovcem pečlivě armovaná nároží hradního pláště i paláce. Patrně
částečném pohledu na hrad z 20. let 18. století (Viz obraz. příl
už v této první stavební etapě za Jana Jindřicha došlo také k
elaborátu) sice lze na tehdejší koruně věže rozeznat cimbuří. Zda
vybudování jižního a východního parkánu u vnitřního hradu,
gotické nebo renesanční však zůstává otázkou. Do druhé
vykazujících na jihovýchodním nároží stejnou kvádrovou armaturu
markrabské stavební akce patřila také přestavba, resp. téměř úplná
jako na spodní části sousedního nároží paláce. Způsob uzavření
znovuvýstavba třetího podlaží paláce, kde bez ohledu na dispozici
parkánu na západní straně dnes není zřejmý, jednak kvůli
druhého podlaží vznikl další velký sál vybavený v konstrukci a detailu
dodatečnému vložení renesanční podkovovité bašty do těchto míst,
značně filigránskou osobní kaplí hradního pána, vloženou do síly
jednak kvůli zdejším rozsáhlým novodobým destrukcím.
zdi jižního průčelí a vybavenou presbytářem vyloženým do
(C) JAN ELIÁŠ
Vláda markraběte Jana Jindřicha, jenž usedl na markraběcí stolec r. 1350, nad hradem trvala do jeho smrti r. 1375, tedy od první písemné zmínky o „novém“ hradu z r. 1358 17 let. Jestliže první
čtyřbokého nebo pětibokého arkýře zaklenutého žebrovou klenbičkou. T. Durdík a P. Bolina míní, že zdejší kaplový arkýř byl pětiboký (Durdík T., Bolina P., Kaple vrcholně středověkých hradů.
65
www.shpelias.cz Castellologica Bohemica 2, 9 n.). Spolu s Karlem Svobodou se
lavicemi - bankály. Zevně byla tato obdélná okna armována
nicméně lze klonit spíše ke čtyřboké variantě s křížovou klenbou.
profilovaným pískovcovým ostěním s kamenným sloupkem profilu
Podporuje to úhel výběhu klenebních žeber, patrný zevně na
seříznutého hruškovce. V úplnosti jsou zachována na obou stranách
triumfálním oblouku. Pro vícedílnou klenbu by vzhledem k možnosti
kaple v jižním průčelí. Jejich ostění odpovídá pokročilejším a
vysazení v něm už asi nebylo dost místa. Těsné boční prostůrky
reprezentativnějším uzancím druhé poloviny 14. století. Odlišnost
trojdílné kaple byly poněkud rozšířeny vysazením jižních stěn vně
přestavby, resp. znovunástavby třetího podlaží potvrzuje také v této
líce průčelí na tesaných římsových podvalcích. Pro tuto stavební
úrovni méně pečlivě provedené kvádrování na jihovýchodním nároží
etapu je charakteristické hojné použití cihlového materiálu v
paláce. Přestavba, resp. znovuvýstavba zasáhla i celý východní
obezdívkách špalet armovaných tesaným pískovcem. Vůdčím
trakt paláce. Svědčí o tom při severovýchodním koutě dosud
motivem v profilaci portálků na vnitřním líci vykazujících ústřední
existující hrotitý portálek s pravoúhle vybranou hranou. Ze severního
lomený oblouk a boční sedlová nadpraží, či spíše nadpraží podložená
průčelí byl přitom vyložen širší arkýř na třech podvalkových
konzolkami, je jednoduchý výžlabek, kdežto střední lomený portálek
konzolách z nichž jedna je dosud zachována, dvě jsou vidět pouze
zůstává bez profilace. Karel Svoboda s poněkud vágním
v osekaném profilu. I v této době byla podlaží paláce vybavená
zdůvodněním vznik kaple položil až do doby krále Zikmunda ve 20.
trámovými stropy doloženými zbytky polštářů a kapsami po trámech.
letech 15. století. Je však zřejmé, že vznik osobní kaple na hradě
Po klenbách ani ve spodním podlaží nenacházíme stopy. Přestavba
podmiňoval přímý osobní vztah stavebníka k objektu, což u
za markraběte Jana Jindřicha se dotkla také severní plášťové zdi.
Zikmunda v problematické době husitských válek nepřipadá v úvahu.
Její horní polovina je na vnějším líci oddělena
Zato odpovídá době jeho strýce Jana Jindřicha, popřípadě prvním,
horizontálním ústupkem a na vnitřním líci se přibližně v úrovni tohoto
ještě klidným letům vlády bratrance Jošta (do smrti Karla IV. r. 1378).
ústupku objevuje druhotně použité okosené gotické ostění.
(C) JAN ELIÁŠ
Na vnějších průčelích paláce druhou gotickou „markraběcí“
zřetelným
Druhá stavební etapa za markraběte Jana Jindřicha, případně
stavební etapu od „markraběcí“ etapy první, zaměřené na druhé
v prvních letech markraběte Jošta vyústila v
skutečně
podlaží, odlišuje materiál zdiva - pískovec poněkud jiné, šedé barvy.
reprezentativní dostavbu hradu. Stalo se tak vysunutím druhé věže
Také poněkud odlišná struktura lomového zdiva s velkoplošnými
- hlásky proti směru přístupu po skalním hřbetu. Byla nasazena na
cihlovými vyzdívkami a obezdívkami špalet. Velký sál s kaplí byl
mohutnou polygonální podnož a před ní vyhlouben šíjový příkop.
osvětlován okny s půdorysně
rovnoběžnými špaletami o
Vnitřní schody v hlásce začínaly od úrovně horního patra. Vstupovalo
segmentových cihlových záklencích, vybavených vyzděnými
se do nich hrotitým jednoduše okoseným portálkem s okosenou 66
www.shpelias.cz hranou a rovnostranně trojúhelným výběhem okosení nad soklem,
napořád, dokud se počátkem 16. století nestal natrvalo svobodným
a to zřejmě pomocí žebříku nebo snadno odstranitelných dřevěných
šlechtickým zbožím. Markraběti, jako nominálnímu vlastníku hradu
žebrových schodů, jež teprve r. 1568, jak dokládá nově identifikovaný
napříště záleželo především na udržení jeho obranyschopnosti,
ltp. v soklu šneku, byly nahrazeny zděnými točitými schody. Cesta
proto peněžní částky věnované na jeho udržování, nebo zlepšení,
do hradu teď přicházela zatáčkou pod substrukcí hlásky do brány
které známe z pramenů, šly především do fortifikací případně
na její severozápadní straně, přičemž brána je dnes lokalizována
hospodářských staveb, určitě ne primárně na reprezentativní
existencí soklů okosených stojin s vpadlinou pro vrata. Hlásku s
přestavbu paláce a podobně. Od přestavby resp. znovuvýstavby
vnitřním hradem propojila široká spojovací hradba s ochozem na
za markraběte Jana Jindřicha a v prvních letech markraběte Jošta
temeni, od brány pod hláskou na severní straně při patě této hradby
tak zůstal hrad takřka beze změny až do husitských válek. Z faktu,
běžel parkán s příjezdní cestou pokračující k předbraní vnitřního
že na samém počátku 15. století se jeho nový držitel jej zmocnil
hradu asi pomocí strmé příjezdní rampy, později pak schodů, o
přepadem se zdá být zřejmé, že s obranyschopností hradu to v té
kterých se zmiňuje ještě nálezová zpráva Karla Svobody z r. 1940.
době nebylo nijak slavné. Důsledkem zmíněného přepadu mohla
Na vnitřní hrad spojovací hradba navázala polygonálním útvarem
být úprava předbraní vnitřního hradu, při které byl do hlavního vstupu
předbraní, v jehož jihozápadním boku byla k bočnímu postřelování
vnitřního hradu osazen nový sedlový portál profilovaný zmnoženým
jižní paty spojovací zdi prolomena široká tzv. lučišnická střílna. Není
výžlabkem na místě hrany, který lze souhlasně s Václavem Menclem
vyloučeno, že už tehdy u severovýchodního rohu paláce v závěru
datovat do doby kolem r. 1400 (V. Mencl, Vývoj středověkého portálu
východního parkánu vznikla okrouhlá bašta. Může tomu
v českých zemích, ZPP 20, 1960, 8 n.).
(C) JAN ELIÁŠ
nasvědčovat jádro renesanční polygonální substrukce zhotovené z poměrně pečlivě kladeného ryze lomového zdiva jež bylo později oplentováno s větším použitím renesančních cihel drobného formátu.
Vzetí Cimburka moravskými husity v roce 1421, jež předpokládá R. Hurt (Hurt R., Svoboda K., Hrad Cimburk u Koryčan, jeho dějiny a stavební vývoj), není přímo doloženo, je však téměř jisté, že se o
Poté, co přešel cestou dědictví hrad na nejstaršího markraběte
hrad tehdy bojovalo, byť s neznámým výsledkem. Suma 100 kop
Jošta a zanedlouho zemřel jeho strýc Karel IV., nebyly už podmínky
grošů, kterou král Zikmund povolil vydat na opravu hradu o dost
pro reprezentativní stavební úpravy hradu příznivé, neboť v brzo
později, až r. 1429 mohla ale také souviset s prostou snahou o
vypuknuvších domácích válkách lucemburské sekundogenitury
další zesílení hradních fortifikací v neklidné válečné době. Peníze
markrabě Jošt dal hrad do zástavy. A zástavním zbožím, s výjimkou
„na stavení a opravení“ hradu byly většinou věnovány na vybudování
krátké epizody ve 20. letech 15. století, hrad už zůstal vlastně
předsunutých fortifikací, jak si to vynucovala nová zkušenost s 67
www.shpelias.cz rozvojem dělostřelecké techniky. Asi právě tehdy byla zrušena
okna. Pozdně gotický původ zmíněných vnitřních průčelních zdí
původní brána severně pod hláskou, a to zaslepením půlválcovou
paláce potvrzuje jak jejich menší dimenze, tak smíšené zdivo. Na
baštou, do jejíž zadní rovné strany byla brána uzavřená zazdívkou
vrcholně gotické jižní průčelí paláce byla dělící zeď přiložena na
pojmuta. Místo vjezdové brány byla zřízena pouze branka pro pěší,
spáru, přičemž pravoúhlý portálek s vyžlabenou hranou ukazující
vedle zmíněné půlválcové bašty, z druhé strany chráněná druhou
jinak na třetí čtvrtinu 14. století byl do vnitřního vstupu v prvním
oblou tentokrát zřejmě otevřenou baštou, dnes existující už jenom
podlaží vložen druhotně. Pozdně gotickou éru západního dvorního
v zaoblené substrukci. Vjezd do hradu byl nově veden dál po
průčelí až do jeho novodobé destrukce dokládalo také stojatě
severním obvodu oklikou do nově zřízeného severního předhradí
obdélné okénko s okoseným ostěním a trojúhelným výběhem
(dvora) s tím, že jak soudil už Karel Svoboda, opevnění tohoto
okosení nad soklem (viz. hist. foto v příloze elaborátu). Při obnově
předhradí bylo později v 16. století znovu přepracováno. Vznik
po dobytí vojskem krále Matyáše bylo definitivně konstituováno
severního předhradí byl zdůvodněn rovněž potřebou získání prostoru
severní a východní předhradí, na opyši chráněné novou dvojlistou
pro ubytování početnější posádky, kteréžto prostory do té doby v
okrouhlou baštou, zvanou Stupavská, jež byla jakousi půdorysnou,
hradu citelně chyběly.
avšak subtilnější obdobou dvojlisté bašty na místě zrušené gotické
(C) JAN ELIÁŠ
Takřka životní ohrožení hradu znamenalo jeho dobytí uherským vojskem krále Matyáše v r. 1468. Je dobře známo odjinud, že
Matyášovo vojsko s hrady, které muselo za cenu ztráty životů
dobývat, nejednalo v rukavičkách. Hrad byl tudíž nejen vypleněn, nýbrž, aby se nemohl alespoň na čas stát opěrným bodem nepřítele, také rozbořen. Rozsáhlými destrukcemi z této doby lze vysvětlit masivní vysprávky a přezdívky v úrovni koruny severní plášťové zdi a v místě jejího styku s východním křídlem paláce. Nepochybně
brány pod hláskou. Dvojlistá bašta před zrušenou bránou pod hláskou, vybudované zřejmě v husitském období, bylo po r. 1468 zesílena mělkým baštovitým útvarem s břitem, jenž k brance pro pěší dolehl na spáru a od jejího zdiva se zřetelně odlišuje jinou barvou použitého kamene. Také tesaná armatura břitu byla nepořádně uplatněna až v samotné jeho horní části. Po špatné zkušenosti s dobytím hradu bylo ochrannou, dnes už zmizelou baštou opevněno západní návrší před šíjovým příkopem.
musely být znovu zřizovány pobořené střelecké ochozy na ostatních
Velmi pozdní pozdně gotické úpravy se děly ve vnitřním hradu
fortifikacích. Tehdejší destrukce byla zřejmě také příčinou brzkého
ještě počátkem 16. století, svědčí o tom ltp. 1512 na stojině
znovuvyzdění téměř všech dvorních průčelních zdí západního traktu
stříškovitého portálu do spodního podlaží západního traktu paláce.
paláce, jehož dispozice byla pozměněna novou dělící zdí, bezohledně zasahující do špalety tamějšího vrcholně gotického
Novým impulzem k práci na předsunutých hradních fortifikacích byl nárůst tureckého nebezpečí, jež se vystupňovalo prvním tažením 68
www.shpelias.cz Turků k Vídni r. 1529. Odezvu mělo ve výzvě Ferdinanda I. k
ostění. Jak z ostatních souvislostí plyne, pracovalo se tedy
všeobecnému posílení fortifikačních objektů v zemi. Do té doby lze
především v paláci. Alespoň hypoteticky lze do této doby položit
položit vznik raně renesanční podkovovité bašty dodatečně vložené
nástavbu jeho čtvrtého podlaží dosud na jižním průčelí s okenními
do jižního parkánu vnitřního hradu, z níž se dosud dochovalo
špaletami bez postranních bankálů a s torzálním arkýřem neseným
rozvalené torzo, je však ještě velmi dobře patrná na fotodokumentaci
druhotně použitými gotickými tesanými kusy ostění. Dílčí renesanční
z 20. let 20. století (viz. obraz. příl. elaborátu). Byla vybavena
úpravy hradu pokračovaly i za rodových nástupců Viléma z Víckova.
kamenicky pečlivě opracovanými klíčovými střílnami. Rámcově do
Podle nově přečteného ltp. 1568 na druhotném fragmentu gotického
tohoto období patří také zásadní přepracování v jádru substrukce
ostění v soklu šnekového schodiště u hlásky dal toto schodiště
asi už vrcholně gotické severovýchodní bašty při rohu paláce, která
přistavět Vilémův vnuk Jan Vilém z Víckova, ačkoliv už následujícího
po úpravě oplentováním byla opatřena novou polygonální nástavbou
roku hrad prodal uherskému šlechtici Gabrielu Majlátovi.
s oboustranně nálevkovitými vyzděnými klíčovými střílnami. Nová půloválná bašta se stejnými klíčovými střílnami ve dvou řadách nad
Stavební úpravy provedené na hradě koncem 20. let 17. století
(C) JAN ELIÁŠ
sebou a s dubovými trámkovými překlady byla vpředu pod hláskou
zřízena k předsunuté ochraně hlavního příjezdu. Navázala na patrně už pozdně gotickou dnes tarasní zeď vnějšího parkánu jižně pod hláskou a spojovací zdí. Pokročileji renesanční pak bude pětiboká bašta, vložená do pozdně gotické hradby severního předhradí, chránící zde jednak už dříve přeložený hlavní příjezd, jednak stezku stoupající k hradu přímo z údolí Stupavky. Plošný vývoj hradu se v době rané renesance prakticky ukončil.
Hrad začal být ve změněných společenských podmínkách 16. století upravován k pohodlnějšímu bydlení panstva. Dělo se tak za Viléma z Víckova poté, co dokončil úpravu vnějších fortifikací. Víme, že r. 1547 pro něho pracoval zedník a kameník Valentýn Rob z Olomouce. Kromě toho v násypu vedle záchodové šachty na severní straně paláce byl nově nalezen kus renesančního profilovaného
za Gabriela Horeckého už dnes nelze specifikovat. Patrně se týkaly obnovy interiérů po vyplenění r. 1623. Udává se, že v r. 1645 Cimburk odolal švédskému vojsku v počtu 4000 lidí, které se pokusilo hrad dobýt. Zpráva o počtu obléhatelů je nepochybně přemrštěná. Šlo spíše o zásobovací oddíl, který sháněl proviant pleněním a k soustavnějšímu obléhání ani nebyl vybaven. Majitelé statku od konce 16. století již trvale bydleli v Koryčanech, nicméně pod dojmem nebezpečí třicetileté války byly obytné prostory paláce udržovány v použitelném stavu, a to ještě na počátku 60. let 17. století, jak o tom svědčí kamenná deska se znakem Františka Horeckého a jeho manželky Markéty Serenyiové z r. 1661, později přenesená do koryčanského zámku a také manželský znak Františka Horeckého a Markéty Serenyiové v nadpraží balkonového portálku na severním dvorním průčelí paláce.
69
www.shpelias.cz Svůj pevnostní význam měl určitou příležitost hrad osvědčit naposled r. 1663 za turecko tatarského vpádu na Moravu, kdy se stal útočištěm šlechtických i poddanských obyvatel z širokého okolí. Obléhán však nakonec nebyl. Jako útočiště před nepřítelem si panstvo hrad udržovalo až do 80. let, tedy do porážky Turků pod Vídní. Dokládá to pamětní deska se znakem Gabriela Františka Horeckého a jeho manželky Anny Františky z Kolovrat i s ltp. 1584, opět později přenesená do koryčanského zámku, jež podle Karla Svobody patrně zdobila první bránu hradu ve vnějším opevnění u severní pětiboké bašty. V 80. letech 17. století pozitivní architektonický vývoj hradu jakožto pevnosti a panského sídla skončil. Jeho další osudy rekapituluje dříve uvedený přehled
(C) JAN ELIÁŠ
historických dat.
70
www.shpelias.cz
Prameny
Edice pramenů : (CDM) Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae, ed. P. Chlumecký, J. Chytil, V. Brandl, VII 633, VIII 95,
(MZA) Moravský zemský archiv v Brně: (OP) Půhonné kvaterny moravské - olomoucké, VIII 75, X 172, XII 87, XV 101, XXVII 73, XXVIII 225-226, XXX 173, XXXI 72, XXXIII 298, XXXVIII 260, XXXVIII 386-387. Bočkova sbírka č. 9 672.
X 168, XII 473. (ZDO) Zemské desky trhové olomoucké, ed. P. Chytil, J. Chlumecký etc., I 562, XIX 56, 57, XX 6, XXIII 7, XXV 121, 141, 173, XXIX 65, 80, XXX 4. (KP) Půhonné kvaterny moravské, ed. V. Brandl (I-VI),
(C) JAN ELIÁŠ
Daňové přiznávací listy k roku 1602.
B. Bretholz (VII), I 237, 298-299, II 10, 389,
Stavovské rukopisy 31, 126.
IV 13, 150, V 226, VI 184, 209, VII 37, 177.
(ZDh) Zemské desky kraje hradištského III 368, IV 205, 252, 356367.
(AČ) Archiv český VII 584-585, XVI 213-214.
Urbář panství Cimburk-Jestřabice, VZS IX 1854.
Zbytky register králův římských a českých, A. Sedláček, Historický archiv 39, 1914, č. 1230, 1899.
Farní matrika Koryčany I. Tribunál pozůstalosti, C 2 - H 34, H 39, G 68, O 72.
(ZA) Zemský archiv v Opavě pracoviště Olomouc: Arcibiskupský archiv Kroměříž, Kopiář z roku 1568. Archiv olomoucké kapituly, B I d 24.
71
www.shpelias.cz
Ikonografie
jsou ve fotodokumentaci SPÚ v Brně). Kamenná deska z roku 1661 s erby Františka Horeckého z Horky a jeho manželky Markéty, roz. hraběnky Serenyiové. (Přeneseno do zámku v Koryčanech). Tamtéž, příl. 16a. Kamenná deska z roku 1684 s erby Gabriela Františka Horeckého z Horky a jeho manželky Anny Marie, roz. hraběnky Kolovratové. (Přeneseno do zámku v Koryčanech). Tamtéž, příl. 16b.
Pohled na Koryčany, v pozadí hrad Cimburk. Kresba F.B. Wernera cca z 20. let 18. stol. Fotoreprodukce in SÚPP Praha. Cimburk - vnitřek paláce. Fotoreprodukce obrazu K. Parolka z doby kol. roku 1914. Fotoarchiv SPÚ v Brně, i.č. 8 157.
Fotodokumentace z archivu SPÚ v Brně : Celkový pohled na hrad od jihu roku 1919, č. neg. 12 676. Totéž č. neg. 1971.
(C) JAN ELIÁŠ
Cimburk - pohled na obvod paláce ve vnitřním dvoře (se zdí jež se zřítila v roce 1915-1916). Barevná reprodukce obrazu K. Parolka z roku 1914. Tamtéž, i.č. 4 168. Černobílá reprodukce téhož, i.č. 8 158.
Cimburk - celkový pohled na hrad od severu, detail špalety okna, detail portálu brány do vnitřního hradu, pozůstatky arkýře a pohled na severovýchodní část hradu. Reprodukce kreseb a perokreseb z roku 1909. O. Piper, Österreichische Burgen VII, Wien 1909, s. 160-163, obr. 180-187.
Vnější zeď paláce ve vnitřním dvoře. Stav před zřícením v roce 1915-16, i.č. 696.
Vnější zeď paláce a hradba z vnitřního dvora. Stav před zřícením zdi v roce 1915-16, i.č. 689. Vnější zeď paláce do vnitřního dvora zřícená roku 1915-16. Stav roku 1919, č. neg. 1 983.
Portál brány do vnitřního dvora roku 1919, č. neg. 1 974. Jižní bašta roku 1919, č. neg. 1975. Jihozápadní bašta pod věží roku 1919, č. neg. 1 976.
Historická fotodokumentace: Soubor 15 snímků z hradu Cimburka v publikaci R. Hurta, K. Svobody, Hrad Cimburk u Koryčan, 1940, příl. 1-15. (Tytéž snímky
Severozápadní bašta roku 1919, č. neg. 1 977. Vnější zeď paláce a severovýchodní bašta od s.z. roku 1919, č. neg. 1 978.
72
www.shpelias.cz Bašta a palác od východu roku 1919, č. neg. 1 979.
Západní věž od s.v. roku 1930, č. neg. 4 866.
Východní část paláce zevnitř roku 1919, č. neg. 1 981.
Pohled na hrad ze západní věže. Stav před zabezpečením roku 1930,i.č. 8 829.
Severní část paláce roku 1919, č. neg. 1 980. Východní část paláce zevnitř roku 1919, č. neg. 1 982. Pohled na hrad se západní věže roku 1919, č. neg. 1 973. Příčná zeď paláce roku 1919, č. neg. 1 985. Palác roku 1919, č. neg. 1 984. Západní věž od j.z. asi roku 1928, č. neg. 2 287. Pohled od jihovýchodní části parkánu as jižní baštou asi roku 1928, č. neg. 2 289.
Totéž , č. neg. 5 061. Severozápadní bašta za opravy roku 1930, č. neg. 5 062, 5 063. Západní věž od východu roku 1930, č. neg. 5 065. Pohled ze západní věže na vnitřní hrad po částečném zabezpečení roku 1930, č. neg. 6 078. Severní část paláce po částeč. zabezpečení roku 1930, č.neg. 6 079.
(C) JAN ELIÁŠ
Nároží paláce ve vnitřním dvoře asi roku 1928, č. neg. 2 288.
Vnitřní dvůr a roh paláce po odstranění vegetace roku 1930, č. neg. 4 421.
Severovýchodní zeď paláce zevnitř po částečném zabezpečení roku 1930, č. neg. 6 080. Detail severní vnější zdi paláce zevnitř po zabezpečení roku 1930, č. neg. 6 082.
Východní roh paláce zevnitř roku 1930, č. neg. 4 425.
Detail severovýchodní vnější zdi paláce zevnitř po částeč. zabezpečení roku 1930, č. neg. 6 083.
Jihovýchodní zeď paláce s pozůstatky arkýřové kaple zevnitř roku 1930, č. neg. 4 426.
Detail severovýchodního nároží paláce po částečném zabezpeč. r. 1930, č. neg. 6 084.
Pohled na palác od s.z. roku 1930, č. neg. 4 420.
Jihovýchodní zeď paláce a pozůstatky arkýřové kaple. Stav po r. 1930, č. neg. 6 085.
Východní část paláce zevnitř roku 1930, č. neg. 4 422, 4 423, 4 424.
Vnitřek paláce po částeč. zabezpečení r. 1930, č. neg. 6 081.
Palác roku 1930, č. neg. 4 427.
Západní věž od východu, asi 30. léta , i.č. 17 130.
Zdivo paláce roku 1930, č. neg. 4 428, 4 865.
Celkový pohled na hrad od j.v., asi 30. léta , i.č. 9 330.
73
www.shpelias.cz Věž a vnitřní nádvoří hradu, asi 30. léta, i.č. 8 161.
Zbytky arkýřové kaple r. 1939, č. neg. 13 061.
Vnitřní hrad od s.z., asi 30. léta, i.č. 6 276.
Pohled na Stupavskou baštu a hrad od s.v. roku 1939, č. neg. 13 199.
Brána do vnitřního hradu, asi 30. léta, i.č. 2 805. Severozápadní část vnitřního hradu a vnější bašta r. 1939, č. neg. 13 048. Hradba vpravo od hlavního portálu r. 1939, č. neg. 13 049. Pohled na hradbu od hlavního portálu z jižní bašty r. 1939, č. neg. 13 050. Pohled na západní věž od j.v. roku 1939, č. neg. 13 051, 13 052, 13 053.
Pohled na hrad od západu asi koncem 30. let, i.č. 20 554. Pohled na vnitřní hrad ze západní věže asi koncem 30. let, i.č. 20 555. Detail trhliny v j.z. zdi paláce po zabezpečení r. 1940, stav z r. 1941, č. neg. 14 924. Základy vrátnice před branou do vnitřního hradu objevené roku 1940. Stav z roku 1941, č. neg. 14 921.
(C) JAN ELIÁŠ
Pohled na hrad od Stupavské bašty asi r. 1939, č. neg. 13 200.
Pohled na j.v. část hradu od Stupavské bašty asi r. 1939, č. neg. 13 201.
Jihovýchodní zeď paláce roku 1941, č. neg. 14 920. Palác z vnitřního dvora r. 1941, č. neg. 14 923. Západní věž od s.v., asi 50. léta, i.č. 42 072.
Východní kout paláce roku 1939, č. neg. 13 055.
Brána do vnitřního hradu, asi 50. léta, i.č. 42 078.
Severovýchodní zeď paláce zevnitř roku 1939, č. neg. 13 056.
Pohled na vnitřní hrad ze západní věže, asi 50. léta, i.č. 42 077.
Příčná zeď paláce r. 1939, č. neg. 13 057.
Detail západní věže, asi 50. léta, i.č. 32 199.
Detail pozůstatků arkýřové kaple r. 1939, č. neg. 13 060. Vnitřní zeď paláce roku 1939, č. neg. 13 058. Průhled oknem do předsíně paláce r. 1939, č. neg. 13 059. Stupavská bašta r. 1939, č. neg. 13 062. Severovýchodní zeď paláce zvenčí asi roku 1939, č.i. 20 232.
74
www.shpelias.cz
Mapy a plány Mapa stabilního katastru obce Koryčany z roku 1827. 1 : 2 880. STA Brno, D 11, znač. 1 066, řada I.
Cimburk - Profily ostění. Fotokopie náčrtu bez autora a data (K. Svoboda, cca 30. léta ?). Fotoarchiv SPÚ v Brně, č. neg. 1 546/ S. Půdorys vrátnice před branou do vnitřního hradu. Náčrt asi z roku 1940 bez autora a měřítka. Spisový archiv SPÚ v Brně.
Indikační skica obce Koryčany z roku 1827, 1 : 2 880.
Zaměření hradu z roku 1960, 1 : 200, s pozdějšími doplňky. Archiv SPÚ v Brně.
Tamtéž, D 9, znač. 1 066, kart. č. 257.
Zaměření hradu z roku 1970, tamtéž.
Půdorys zříceniny hradu Cimburka z roku 1909. 1 : 1 000.
Pokusy o perspektivní rekonstrukci hradu a náčrty jeho architektonických detailů in Vrla R., Horský zámek Cimburk u Koryčan, Poznámky ke stavu a stavebnímu vývoji památky. Slovácko 38/1996, 163 n.
Otto Piper, österreichische Burgen VII, Wien 1909, s. 160, obr. 181.
(C) JAN ELIÁŠ
Náčrt půdorysu hradu Cimburka asi z počátku 20. století (Bez měřítka, autora i data). Fotoarchiv SPÚ v Brně, i.č. 8 159.
Půdorys hradu Cimburka z roku 1940 s vyznačením stavebních fází a s vysvětlivkami. 1 : 1 000. K. Svoboda, R. Hurt, Hrad Cimburk u Koryčan, Přerov 1940, příloha.
Půdorys hradu Cimburka 1 : 1 000. Fotokopie plánu bez autora a data s číselným označením objektů, jež souhlasí s vysvětlivkami předcházejícího plánu (K. Svoboda, cca 30. léta ?), Fotoarchiv SPÚ v Brně, č. neg. 1 544/S. Půdorys hradu Cimburka 1 : 1 000. Fotokopie plánu bez popisu, autora i data (K. Svoboda, cca 30. léta ?). Tamtéž č. neg. 1 545/ S. Cimburk - Profily ostění I. Náčrt K. Svobody z roku 1940. Hrad Cimburk u Koryčan, Přerov 1940, příloha. Cimburk - Profily ostění II. K. Svoboda. Tamtéž.
75
www.shpelias.cz
Literatura
Kohoutek I., Hrady jihovýchodní Moravy, 1995 . Krones Franz von, Die erzählenden Quellen der Geschichte Mährens in 15. Jahrhundert, ZVGMS 4, 83 n. Menclová D., České hrady I, II, 1972. Mezník J., Lucemburská Morava 1310 - 1423, 1999.
Coufalík J., Nálezy na hradě Cimburku u Koryčan, Přehledy výzkumů 1974, 68 n. Durdík T., Bolina P., Kaple vrcholně středověkých hradů. Castellologica Bohemica 2, 9 n.
Měřínský Z., Plaček M., Nástin vývoje hradní architektury vrcholného středověku na Moravě a ve Slezsku do období husitských válek. Archaeologia Historica 13, 217 n. Peřinka F. V., Zdounecký okres, Vlastivěda moravská. Pěšina T., Mars Moravicus, Praha 1696.
(C) JAN ELIÁŠ
Eliáš J.O. , Dějiny hradu Cimburka jako I. etapa in Státní hrad Cimburk, Stavebně historický průzkum a architektonicko památkové zhodnocení moravských hradních zřícenin; SÚRPMO Praha, strp. 1971.
Plaček M., Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, 1996.
Hosák L. Historický místopis země Moravskoslezské, 1938.
Schwoy F.J., Topographie vom Markgrafthum Mahren II, 1793.
Hosák L., Šrámek R. Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, 1970.
Středovský J.J., Coementa historica seu Apparatus pro conficiendis aniversalibus Moraviae chronicis ...
Houdek V., Náhrobky Prusinovských z Víckova, Brno 1914. Hurt R. (Rukopis) Dějiny hradu Cimburka, neuveřejněná studie zapůjčená autorem. Hurt R., Svoboda K., Hrad Cimburk u Koryčan, jeho dějiny a stavební vývoj, Přerov 1940. Hurt R., Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I.
Piper O., Österreichische Burgen VII, Vídeň 1909.
Samek B., Umělecké památky Moravy a Slezska II, 1999.
Týž, Apographa Moraviae X. Oba Středovské rukopisy jsou uloženy v Arcibiskupském archivu Kroměříž, ZA Opava pracoviště Olomouc. J. Sokol, T. Durdík, J. Štulc, Ochrana, údržba a stavební úpravy zřícenin..., SUPP Praha, Odborné a metodické publikace 17, příloha časopisu Zprávy památkové péče 58/1998.
76
www.shpelias.cz Svoboda K. Stavební vývoj hradu Cimburka. Neuveřejněný rukopis, kterým disponoval R. Hurt. (Rukopis). Svoboda L., O plášťových hradech. Archaeologia Historica 20, 355 n. Trampler R., Die Heren von Holstein, ZVGMS VII, 49 n. Vrla R., Horský zámek Cimburk u Koryčan, Poznámky ke stavu a stavebnímu vývoji památky. Slovácko 38/1996, 163 n. Wolny G., Die Markgrafschaft Mähren IV, 1838.
(C) JAN ELIÁŠ 77
www.shpelias.cz
PLÁNY STAVEBNĚ HISTORICKÉHO VÝVOJE
(C) JAN ELIÁŠ 78
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 79
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 80
www.shpelias.cz
ZHODNOCENÍ
posádky, jakož i chybějící prostor pro umístění staveb hospodářského příslušenství. Dobytí hradu uherským vojskem krále Matyáše r. 1468 znamenalo vážné ohrožení jeho existence. Vítězný nepřítel jej totiž nejen vyplenil, nýbrž také rozsáhle pobořil. Pozdně gotické opravy pak trvaly až do počátku 16. století. (ltp. 1512 na portálku ve spodním podlaží západního traktu paláce). Západní trakt paláce obdržel nové dvorní
Šlechtický plášťový hrad z doby před polovinou 14. století byl po převzetí r. 1358 markrabětem Janem Jindřichem vzhledem k příhodnému lesnatému okolí přeměněn mimo jiné na zeměpanský lovecký hrad. K příležitostnému pobytu markraběte byl v duchu
průčelní zdi, byl dispozičně modifikován novou zdí dělící, nové trámové stropy byly do paláce osazeny v poněkud odlišné úrovni. Už před tím rozšířené území hradu bylo na východě zajištěno Stupavskou baštou a doplněno o dlouhý jižní parkán.
(C) JAN ELIÁŠ
lucemburské gotiky přestavěn nejprve hradní palác, na jihu a
východě chráněný novým parkánem. Později, s určitou prodlevou a patrně už s přesahem do prvních let vlády markraběte Jošta (cca
do r. 1378), byla lucemburská přestavba, vykazující reprezentační rysy, vztažena na celý objekt. Dominanta velké okrouhlé věže
změnila jeho dispozici z plášťové na bergfritovou. Působivou siluetu umocnila druhá okrouhlá věž – hláska, vysunutá západně k ochraně nové přední brány a připojená k vnitřnímu hradu mocnou pochůznou spojovací hradbou. Po předpokládaném dobytí moravskými husity r. 1421 byl hrad obnoven a ve fortifikacích posílen i rozšířen. Týkalo se to zejména přeložení jeho předního vstupu pod hláskou dál na chráněnější severní stranu, kde ústil do nově ohrazeného severního dvora či předhradí, jež poskytlo prostor potřebný pro ubytování početnější
Raně renesanční stavební akce se pod dojmem vystupňovaného
tureckého nebezpečí zaměřila nejprve na další posílení fortifikací. Na příjezdu JZ pod hláskou byla zřízena půloválná patrová střelecká bašta. Byla radikálně přepracována v jádru okrouhlé substrukce gotická bašta u SV nároží paláce, opatřená zcela novou polygonální nástavbou, rovněž s vyzděnými klíčovými střílnami. Nová podkovovitá bašta s pečlivě tesanými tentokrát kamennými klíčovými střílnami byla posléze vložena na západ hradby jižního gotického parkánu u JZ rohu paláce. Mírně rozevřená pětiboká bašta, chránící vjezd do severního předhradí je pak pokročileji renesanční. V druhé čtvrtině 16. století, aby vyhověl zvýšeným nárokům na šlechtické bydlení, byl patrně zvýšen hradní palác, a to o hypoteticky raně renesanční 4. podlaží, jež podstatně rozšířilo obytné prostory panstva. To stačilo jen na čas, neboť koncem 16. století panstvo trvale přesídlilo z hradu do přístupnějších a pohodlnějších Koryčan. 81
www.shpelias.cz V 17. století pod dojmem nebezpečí třicetileté války však byl hrad ještě udržován v obyvatelném stavu. Do 80. let byly provedeny i zřetelnější stavební adaptace paláce, doložené portálky se znaky stavebníků a pamětními deskami, přenesenými později do koryčanského zámku. Po úplném opuštění v první polovině 18. století se hrad jako mrtvé, neproduktivní příslušenství koryčanského velkostatku rychle změnil v zříceninu, dnes představující jeden z nejmalebnějších objektů svého druhu.
(C) JAN ELIÁŠ 82
www.shpelias.cz HRAD CIMBURK
OBRAZOVÉ PŘÍLOHY
(C) JAN ELIÁŠ 83
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 1) Koryčany a Cimburk od JZ cca ve 20. letech 18. stol. Kresba F.B.Wernera. Reprodukce in SÚPP Praha.
84
www.shpelias.cz MAPY A PLÁNY
2) anonymní půdorys hradu bez měřítka a data (z přelomu 19. a 20. stol.); reprofoto in SPÚ Brno
(C) JAN ELIÁŠ 3) půdorys hradu Cimburka, bez autora a data (K. Svoboda, cca 30. léta), reprofoto in SPÚ Brno
85
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 4) půdorys hradu Cimburka, bez autora a data, s číselným označením objektů (K. Svoboda, cca 30. - 40. léta), reprofoto in SPÚ Brno
86
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 5) Geometrický polohopisný plán hradu 1: 2880 z r. 1956. SPÚ v Brně.
87
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 6) Geometrický polohopisný plán hradu 1: 500 z r. 1956. SPÚ v Brně.
88
www.shpelias.cz
7) rekonstrukce půdorysu kaple v jižním průčelí paláce, bez autora a data (K. Svoboda, cca 30. léta), reprofoto in SPÚ Brno
(C) JAN ELIÁŠ 8) profily ostění paláce, bez autora, měřítka a data (K. Svoboda, cca 30. léta), reprofoto in SPÚ Brno
89
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 9) půdorys strážnice u vstupu do vnitř. hradu - rekonstrukční náčrt podle nálezové situace. K. Svoboda r. 1940. SPÚ v Brně, spisy odd. hrad Cimburk. Bez měřítka, zvětšeno.
90
www.shpelias.cz
Fotodokumentace z archivu SPÚ v Brně Nejmenovaným autorem většiny historických snímků, pořízených do 50. let 20. století, je zesnulý, v oboru přední pracovník Státního památkového úřadu v Brně PhDr. Karel Svoboda.
(C) JAN ELIÁŠ 91
www.shpelias.cz
HLÁSKA A SOUVISEJÍCÍ OBJEKTY
(C) JAN ELIÁŠ 10) vstupní bašta r. 1919
11) hláska a severní parkán od SV, 20. léta
92
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 12) hláska od východu r. 1919
13) hláska od východu, 20. - 30. léta
93
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 14) hláska od východu, cca r. 1928
15) hláska od východu, 50. léta
94
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ
16, 17)
oba snímky - spojovací hradba a předbraní vnitř. hradu od Z ve 20. letech
18) hradba předbraní vnitř. hradu v 30. letech
95
www.shpelias.cz VNITŘNÍ HRAD - EXTERIÉRY
(C) JAN ELIÁŠ 19) předbraní a vstupní část vnitř. hradu s věží od Z , 20. léta
20) vnitřní hrad z hlásky, od Z ve 30. letech
96
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 22) základy vrátnice pod věží vlevo vstupu do vnitř. hradu, r. 1941
21) portál hl. vstupu do vnitř. hradu, cca 20. léta
23) západní čelo pláště vlevo vstupu - vnitřní líc v 30. letech
97
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 25) severní průčelí paláce, plášť a SV bašta, po zřícení rohu paláce, před zabezpečením z r. 1930 24) severní průčelí paláce, plášť a SV bašta r. 1919
98
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 26) severní průčelí východního traktu paláce, plášť a SV bašta, po zabezpečení zdi palácer. 1930
27) východní průčelí paláce, 30. léta
99
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 28) detail východního průčelí paláce (SV nároží) po zabezpečení r. 1930
29) jižní průčelí paláce r. 1930
100
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 30, 31) jižní průčelí paláce, architektonické detaily včetně arkýře kaple, r. 1930
101
www.shpelias.cz VNITŘNÍ HRAD - EXTERIÉRY VE DVOŘE
(C) JAN ELIÁŠ 32) vnitř. dvůr a severní průčelí paláce před částeč. zřícením z let 1915 - 1916, pohled od SZ
33) vnitř. dvůr a severní průčelí paláce předčásteč. zřícením z let 1915 - 1916, pohled od V
102
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 34) SZ roh a část již neexistujícího západního průčelí paláce, ve 20. letech
35) vnitřní dvůr , severní a část západního průčelí paláce, reprodukce oleje K. Parollka z r. 1914
103
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 37) vcnitřní dvůr a SZ roh paláce od Z cca r. 1928 36) horní podlaží později zříceného západního průčelí paláce, stav z r. 1941
104
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 39) zřícená část severního průčelí paláce, 20. léta
38) v l . 1915 - 1916 zřícená část severního průčelí paláce, stav r. 1919
105
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 40) severní průčelí paláce od V, po částeč. zřícení, stav r. 1919
41) severní průčelí paláce a vnitř. dvůr od V, po odstranění náletové zeleně, pokroč. 20. léta
106
www.shpelias.cz VNITŘNÍ HRAD - INTERIÉRY PALÁCE
(C) JAN ELIÁŠ 42) severní průčelí východního traltu paláce zevnitř před zabezpečením, stav r. 1919
43) totéž po zabezpečení r. 1930
107
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 44) SV kout paláce během zabezpečení r. 1930
54) SV kout a vnitřní líc východního průčelí paláce částečně zabezpečený r. 1930
108
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 47) východní průčelí a JV kout paláce v 20. letech, před zabezpečením 46) východní průčelní zeď paláce r. 1919
109
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 48) detaily vnitř. líce východního průčelí paláce v 20. letech, před zabezpečením
49) vnitřní dvůr a SV kout paláce od Z; K. Nováková, 40. - 50. léta
110
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 50) detail vnitř. líce východ. průčelí paláce během zabezpečení od r. 1930
51) JV kout paláce vč. detailů kaple, před částeč. zabezpečením ve 30. letech
111
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 52) interier paláce s detaily kaple v jižním průčelí, pohled od SV, čb reprodukce oleje K. Parolka z r. 1914
53) interiér paláce, detaily (vč. kaple) na vnitř. líci jižního průčelí kol. r. 1930
112
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 54) detaily vnitř. líce jižního průčelí paláce, 3. a 4. podlaží vpravo kaple, kol. r. 1930
55) dělící zeď v paláci od východu r. 1939
113
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 56) detail gotického portálku tamtéž (východní strana dělící zdi), 30. léta 57) průhled gotic. portálkem v dělící zdi na vnitřní líc již neexistujícího západního průčelí paláce, stav r. 1939
114
www.shpelias.cz VNĚJŠÍ FORTIFIKACE
(C) JAN ELIÁŠ 58) severní dvůr a polygonální bašta od východu ve 30. letech
59) severní polygonální bašta v r. 1919
115
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 60) SV bašta r. 1919
61) SV bašta a východní průčelí paláce od východu, 20. léta
116
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 62) Stupavská bašta od východu r. 1939
64) Stupavská bašta po zabezpečení, 40. léta
63) Stupavská bašta od JZ r. 1939
117
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 65) hradba jižního a východního parkánu od východu, 30. léta 66) hradba jižního parkánu - vnitřní líc s ochozem od východu; v pozadí jižní podkovovitá bašta, cca r. 1928
118
www.shpelias.cz
(C) JAN ELIÁŠ 67) dnes destruovaná jižní podkovovitá bašta od východu r. 1919
119
