(C) JAN ELIÁŠ

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ

www.shpelias.cz

OBSAH (***označ. statě jsou v knihovně vynechány) Úvod ................................................................4 ARCHITEKTOICKÁ AALÝZA A POPIS............................................................5 Situace, dispozice...............................................7 Prostor dvora.....................................................9 Průčelí...............................................................10 Interiéry............................................................17 Přízemí..............................................................17 Patro..................................................................26 Půdní podlaží - krovy.......................................33 DĚJIY A STAVEBÍ HISTORIE................35 Prameny, ikonograffie, mapy a plány, literatura...........................................................40 Přílohy...............................................................42

(C) JAN ELIÁŠ VÝČET HODOTÝCH ARCHITEKT. A KOSTRUKČÍCH DETAILŮ................***

PŘEHLED ARCHITEKTOICKÝCH A STAVEBĚ TECHICKÝCH ZÁVAD..............................*** DOPORUČEÍ PRO OBOVU A REKOSTRUKCI.......................................*** ZHODOCEÍ................................................61 PLÁY STAVEBĚ HISTORICKÉHO VÝVOJE...........................................................63 PLÁY PAMÁTKOVĚ ARCHITEKT. HODOCEÍ..................................................***

3

www.shpelias.cz

Úvod

Následující elaborát má sloužit vlastníkovi objektu, Židovské obci v Brně, a projekčnímu atelieru i orgánům Státní památkové péče jako odborný podklad pro stanovení zásad aktuální památkové obnovy a rekonstrukce domu č. 7 v Bílkově ulici. Elaborát, který nenahrazuje závazná vyjádření a rozhodnutí příslušných památkových orgánů a organizací ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. a jeho novelizací, je zpracován v intencích metodiky standardního nedestruktivního stavebně historického průzkumu, kterou v definitivním znění r. 2001 doporučil Státní ústav památkové péče v Praze (Zprávy pam. péče 2001, příloha). Jde o metodiku univerzální, jež se v míře podrobnosti zpracování přizpůsobuje hodnotovému obrazu v nejširší škále zkoumané architektury. Dlužno nicméně upozornit na dvě formální odlišnosti. Jednak jinde samostatné stati Dějiny objektu a Stavební historie objektu jsou díky zpracování jedním a týmž autorem v předmětném elaborátu spojeny ve stať jednu. Jednak, že v zájmu lepší barevné čitelnosti byla v plánech architektonického vyhodnocení elaborátu použita škála odvozená z modré barvy, místo poněkud splývajících tónů barvy hnědé. V přiložené legendě je ovšem tato odchylka vyznačena. V historické části se elaborát opírá především o topografické údaje shromážděné v publikaci Jaroslava Bránského, Židé

v Boskovicích, Klub přátel Boskovic a nakl. Albert, Boskovice 1999. Stejně závažným zdrojem informací byly publikace Jaroslava Klenovského: Židovská čtvrť v Boskovicích, Brno, Prostor, 1991; Židovské památky Moravy a Slezska. Brno, Era, 2002; Plán separace židovského osídlení na Moravě z let 1727-8, in Židé a Morava, 1994. Stěžejním pramenem se ukázal projekt přestavby, resp. znovuvýstavby předmětného židovského obecního domu se špitálem z r. 1826, jehož reprodukci autorovi elaborátu zapůjčil právě J. Klenovský, kterému za to náleží srdečný dík. O novodobých změnách z druhé poloviny 20. století a počátku 21. století jasně vypovídá objekt sám. V interpretaci stavebního vývoje objektu bylo dále třeba se opřít nejen o slohovou analýzu jeho stavebního organismu, nýbrž i o existující historickou fotografii a historické plány města. V tomto ohledu zvláštní dík náleží pracovníkům Městského muzea v Boskovicích i pracovníkům Moravského zemského archivu a Národního památkového ústavu v Brně za laskavé poskytnutí podkladových materiálů, potřebných ke zpracování průzkumového díla. Jako plánový podklad průzkumové práce, předaný majitelem objektu, posloužilo zaměření (autorem SHP v jednotlivostech aktualizované), pečlivě vyhotovené v 60. letech minulého století v památkově architektonickém atelieru profesora Kuriala.

(C) JAN ELIÁŠ

4

www.shpelias.cz

ARCHITEKTOICKÁ AALÝZA A POPIS

(C) JAN ELIÁŠ 5

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ SITUACE V AKTUÁLNÍ MAPĚ KATASTRU 1: 1000, VÝŘEZ

6

www.shpelias.cz

Situace, dispozice

Dům Boskovice, Bílkova čp.600, oč.7, parc.č. st.1130/1. Rejstříkové č. nemovité kulturní památky: 26895/7-379. Řadový, naposled bytový dům s částečně obchodním přízemím, původně však židovský obecní dům se špitálem a posléze obecní úřad i školní budova, je situován v předsunutém rohu zalomené uliční čáry. Nachází se v jihozápadní části židovské čtvrti na jihozápadě historického jádra města Boskovic, již na úbočí k jihu stoupajícího zámeckého kopce. Jednopatrový objekt v jižní frontě Bílkovy ul. jako součást původně jednostranného bloku, vymezeného Bílkovou ulicí a ul. Joštovou, po stranách pak zejména uličkou Špitálskou, je zapojen do význačné zástavby druhé páteřní ulice židovského města. Důležitost domu v uplynulých staletích nepochybně umocňovala jeho příslušnost k objektům základní vybavenosti židovské obce v Boskovicích. Jednopatrový dům dnes představuje v rozsahu přízemí převážně klasicistní šířkový dispoziční trojtrakt s příčným průjezdem s nástupem křivočarého schodiště do patra vpravo před dvorním průčelím. Na přední dům vpravo nevelkého zadního (dolního) dvorku rohem navazuje kratší jednopatrové jedno a čtvrt prostorové západní dvorní křídlo - někdejší židovský špitál - , jež

se i s přilehlým horním dvorkem a zahradou po nedávném odprodeji stalo samostatným soukromým rodinným domem. Není tudíž předmětem tohoto průzkumu. Stavení obecního domu není podsklepeno. V případě potřeby byl používán sklep pod stavením špitálu. Přízemní prostory jsou zaklenuty plochými neckovitými klenbami a klenbami plackovými. Patro je převážně plochostropé. Hlavní vstup o šířce vjezdu je umístěn ve střední ose uličního průčelí. Zadní vstup, případně vjezd až ke stavení bývalého špitálu umožňuje branka na hranici bloku v Joštově ulici. Jednopatrová hmota domu se sedlovou střechou paralelní s uliční čárou je částečně vystavena dálkovým pohledům od severu až severozápadu. Důležitější je expozice domu v blízkých pohledech přímo v Bílkově ulici a bohužel také z naivně parkově upraveného prostoru, uvolněného brutálním vybořením protějšího domovního bloku po polovině minulého století.

(C) JAN ELIÁŠ

7

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ 8

www.shpelias.cz

Dvůr

Dvůr nepravidelného lichoběžníkového půdorysu vymezen zadním průčelím předmětného domu, na západní straně zadním průčelím někdejšího špitálu, na východní straně pak v stavební čáře zalomenou tarasní a hraniční zdí východního souseda. Na jižní straně prostor dvora naráží na kamenný taras, do něhož vloženy schody na terénní terasu dnes již majetkoprávně odděleného druhého dvorku a zahrady, jdoucí celým blokem až do Joštovy ulice. Plocha dvora zmenšena přístavkem zádveří vstupu do sklepa pod stavením býv. špitálu. Terén dvora bez zjevné dlažby t.č. neudržovaný, s nánosem smetí a rumu. Při patě průčelí někdejšího špitálu vykopán mělký příkop pro hydrosanační zásyp štěrkem.

(C) JAN ELIÁŠ 9

www.shpelias.cz

Průčelí

Hlavní průčelí Průčelí obrácené do Bílkovy ulice táhlého obrysu, šikmou patou přizpůsobené zleva doprava klesajícímu terénu vozovky s chodníkem. Průčelí jednopatrové, v patře ve středním rytmu sedmiosé, s prodlevou kolem střední osy, horizontálně i vertikálně osově symetrické. Vlevo vymezené volným nárožím, vpravo v přímém pokračování uliční čáry slícované s průčelím o něco nižšího rovněž jednopatrového souseda. Pod uzávěrem vlevo na boční průčelí zabíhající profilované korunní římsy charakterizuje průčelí klasicistní fasáda, v přízemí promodelovaná lichou půlkruhovou arkaturou vpadlých šambrán, v patře pak tektonizovaná plastickými lisenami, při nárožích a kolem střední osy zdvojenými. V detailním tvarosloví horizontální vrstvení fasády podtrhuje jednoduchý nezdobný shora mělkým výžlabkem ohraničený omítkový sokl. Nad ním položena průběžná pásová nadokenní římsa. Pod patrem na levé boční průčelí pokračující římsa kordonová profilovaná hranolem podloženým výžlabkem a oblounem. Korunní římsa posazena na prázdném průběžném vlysu, jenž ohraničen výrazně profilovaným prvkem podřímsí. Osovému rozvrhu uprostřed dominuje vpadlý půlkruhový portál s archivoltou dosedající na římsované patky, doplněnou plastickým závěrným kanelovaným klenákem s kapkami, prorůstajícím až do kordonové římsy. Nad terén vyvýšenému prahu předloženy dva druhotné vyrovnávací stupně s hranami armovanými úhlovým železem. Stojiny portálu vzepřeny

(C) JAN ELIÁŠ 10

www.shpelias.cz

způsobu osazeny do líce šambrán a historizujícím způsobem členěné do asymetrického kříže, nahoře s jednotabulkovými ven otevíravými dvojkřídlými ventilacemi, dole s jednotabulkovými dvojkřídly. Okna v patře rámována pravoúhlými šambránami s olištovanou laloškou v profilaci. Parapety šambrán byly při novodobé výměně výplní odstraněny. S novodobou výměnou výplní oken souvisí i vložení natíraných parapetních plechů v obou podlažích. Volné nároží vlevo chráněno stejným kuželovitým patníkem jak popsán u portálu. Nad ním do průčelí vetknuta relativně hodnotná historizující lampa pouličního osvětlení zhotovená z dekorativní litiny. Barevnost: Na soklu svrchní nátěrová vrstva šedé barvy, vlivem kapilární a srážkové vlhkosti ve značném rozsahu smytá až na zšedlý vápenný podklad. Základní plocha fasády v parteru i patře

(C) JAN ELIÁŠ pískovcovými komole kuželovitými patníky s oblými hlavami na pásových římsičkách. Pod proskleným paprsčitým nadsvětlíkem v portálu zavěšena autentická klasicistní dvoukřídlá vrata s drobnějšími čtvercovými výplněmi o vystouplých pravoúhlých zrcátcích s reliéfními kosočtverci. Na příčníku nadpraží upevněna plechová tabulka s o.č. domu 7. Okna přízemí vložena do vpadlých šambrán s půlkruhovými oblouky. Suprafenestry prázdné, bez očekávaného paprsčitého motivu. Vesměs novodobé okenní výplně jsou po klasicistním

11

www.shpelias.cz

ve svrchní vrstvě natřena barvou zlatého okru, jenž uplatněn i na lisenových rámcích. Vodorovné tektonické články a plastické detaily vč. šambrán a vstupního portálu jsou kontrastně odlišeny bílým nátěrem. Kamenné patníky ponechány v barvě přírodního kamene. Vrata a paprsky nadsvětlíku pod červenohnědým nátěrem. Většina okenních výplní natřena bíle. Fyzický stav hlavního průčelí bez zjevných statických vad. Parter až k parapetům oken přízemí zřetelně narušován kapilární vlhkostí. Zlatookrový nátěr parteru při nedávné obnově proveden v poněkud odlišném tónu.

(C) JAN ELIÁŠ 12

www.shpelias.cz

Levé boční průčelí

Boční průčelí štítové, s výjimkou dvojice os zkraje vlevo patra hledících do dvora sousedního domu slepé, vč. jednotek lichých os v parteru a patře vpravo. Průčelí rozděleno kolmo nabíhající zdí s vjezdovou bránou do dvora sousedního domu a dekorováno fasádou jen na menším, do ulice vstupujícím dílu, jinak hladké bez plastických detailů. Uliční díl průčelí tektonizován týmž detailním tvaroslovím, jaké uplatněno na průčelí hlavním, ačkoliv v poněkud zjednodušeném výběru. Slepé okno přízemí s parapetem zabíhajícím pod svažitý terén rámuje táž vpadlá šambrána s obloukem. Průběžná nadokenní římsa chybí. Pokračuje však úsek římsy kordonové, jakož i zdvojená lisena při nároží a úsek téže plastické korunní římsy se stejným podřímsím. Dodatečně zaslepené okno v patře rámováno stejnou pravoúhlou šambránou bez parapetu. Svrchní novodobá barevnost je tatáž jak předešle. Stejný je i fyzický stav povrchově narušené fasády. Omítka štítu místně opadaná až na cihlové zdivo. Nové oplechování štítu ponecháno bez zednického začištění.

(C) JAN ELIÁŠ 13

www.shpelias.cz

Pravé boční průčelí

Průčelí z podstatné části zakryto hmotou a sedlovou střechou sousedního historického domu. Viditelná část štítu až na malou plochu při hřebeni po opadání omítky znovu jen provizorně nahrubo ohozena a následně z části opět opadaná až na cihlové zdivo. I zde nové oplechování štítu ponecháno bez zednického začištění.

Vnější průčelí býv. židovského špitálu Jednopatrové trojosé průčelí hledící do Špítálské uličky vlevo navazuje na průčelí samostatného nárožního domu, vpravo na obytnou novostavbu na místě zbouraného vetchého špitálního přístavku. Průčelí pod klasicistní korunní římsou je hladké, bez detailů. Výplně oken a nově prolomeného vstupu zcela nové. Střecha sedlová, paralelní s uliční čárou.

(C) JAN ELIÁŠ 14

www.shpelias.cz

Zadní průčelí Průčelí v jedné úrovni uzavřeno subtilnější klasicistní profilovanou korunní římsou. Vlevo vertikálně vymezeno koutem sevřeným se stavením někdejšího špitálu, vpravo pak koutem sevřeným s tarasní a hraniční zdí východního souseda, jež je odkloněna ze svislice do mírného skarpu a dole složena z neomítaného zhruba opracovaného kamene a nahoře provedena ze smíšeného omítaného zdiva. Vlastní zadní průčelí jednopatrové, s výjimkou korunní římsy bez plastických detailů, s nahodilým osovým rozvrhem. V patře tři a čtvrt osy, v levé krajní ose po novodobém rozšíření sdružená výplň vpravo ní malý čtvercový větrák WC. V neporušeném klasicistním tvaru zachována zřejmě jen pravá krajní osa přízemí v koutě těsně při tarasní zdi. Ve špaletě ji zabezpečuje zajímavá autentická provlékaná mříž z železných prutů čtvercového profilu. Všechny ostatní osy vybaveny druhotně novodobými typovými a velkosériovými výplněmi většinou členěnými do tvaru velkého T. Užitkovou novodobou úpravu po zúžení vykazuje i vstup do dvora v druhé ose zprava. Barevnost: Pod bílou korunní římsou plocha fasády v parteru i patře ve svrchní novodobé vrstvě natřena barvou zlatého okru. Průčelní zeď vysoko až k překladům oken přízemí zřetelně narušována kapilární vlhkostí. Cca uprostřed, v místě odbouraného staršího novodobého patrového přístavku WC vlhkost zdiva násobena zatékáním z vadné kanalizace či vodoinstalace. V důsledku toho omítky zejména v parteru místně opadané až na cihlové zdivo. Nátěr fasády vlivem vlhkosti ve značném rozsahu smytý až na zšedlý podklad.

(C) JAN ELIÁŠ 15

www.shpelias.cz

Zadní průčelí bývalého židovského špitálu

Průčelí, hledící do dvora, původně trojosé, jednopatrové, pod klasicistní profilovanou korunní římsou hladké, bez plastických detailů. Nad ním paralelní sedlová střecha krytá taškou bobrovkou. V dolním dvorku průčelí předložen přístavek sklepního zádveří s pultovou střechou.

Střecha

(C) JAN ELIÁŠ Nad novějším okapním žlabem ze zinkovaného plechu stoupající sedlová střecha paralelní s hlavním průčelím kryta novou taškou bobrovkou. Okapní žlab při nároží zaústěn do zinkovaných okapních svodů. Blíž k hřebeni střecha ve spádu pročleněna třemi typovými skloplechovými vikýřovými padáčky. Při hřebeni dva novodobé neomítané hranolové komínové nástavce.

16

www.shpelias.cz

Interiéry

Přízemí

Všeobecně: Všechny vstupy v prostorech západně i východně průjezdu po dodatečných bezohledných úpravách osazeny novodobými typovými zárubněmi a nezajímavými dveřními křídly. Interiéry neudržované, částečně v dezolátním stavu povrchové úpravy. Nesourodé podlahy s četnými dodatečnými výměnami. Svislé konstrukce v soklu místy do značné výšky narušovány kapilární vlhkostí.

průjezdu probrána nálevkovitou špaletou se segmentovým záklenkem a s částečně dochovanými kovanými závěsy odstraněných širších vrat do dvora, jež novodobě nahrazena zazdívkou s ponecháním pěšího vstupu v banální typové úpravě. V dodatečné úpravě s typovými prvky rovněž ostatní vstupy v průjezdu. V západní stěně průjezdu blíž uličního vjezdu pod olupující se omítkou dochován zazděný vyšší klasicistní pravoúhlý portál bez profilace, opracovaný pemrlicí, na každé straně s trojicí kovaných závěsů již odstraněných dvojkřídlých dveří. Práh v něm jednou odstupněným. Ve východní vnitřní zdi dvojice topenišť zarámovaných pravoúhlým klasicistním ostěním bez profilace, v nich původní klasicistní železná přeplátovaná dvířka. Topné komůrky zachovány v autentickém stavu, jen se zazděnými sopouchy. Vpravo vstupu do dvora otevřena nepravidelná komůrka tvořená konstrukcí poschodí křivočarého schodiště, dostupná po čtyřech cihlových stupních.

(C) JAN ELIÁŠ Č.1 – průjezd Podlaha k ulici mírně svažitá, v polovině jednou odstupněná, dlážděná novodobými velkosériovými šablonami teracca. Prostor završen velmi plochou neckovitou klenbou s podříznutými patkami. Vrata a výplň nadsvětlíku jsou podle vnitřního líce původní – klasicistní, vyměněnatoliko klika a zámek. Nádvorní čelní zeď

17

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ 18

www.shpelias.cz

Č.2 Na protáhlém obdélném půdorysu s oble vtaženým koutem při schodišti dnes síň bez přímého osvětlení (v r. 1826 kombinovaná s černou kuchyní), zaklenutá pruskou plackou mezi pasy, sevřenou dvěma úseky ploché stlačené valené klenby, na západě se zazděným dymníkem v místě, kde se nacházelo dávno zrušené ohniště černé kuchyně. Tamtéž do kouta bezohledně vložena novodobá kóje WC. Čtvrtkubus schodiště prolomen provizorně zaslepeným vnitřním oknem s výš posazeným parapetem, segmentovým záklenkem a s nálevkovitou špaletou. V síni táž teracco dlažba jako v průjezdu. Vpravo vstupu z průjezdu typová plechová elektrorozvodná skříň.

Č.3 Novodobě dodatečně na koupelnu a chodbičku předělený, mírně obdélný prostůrek byl v projektu z r. 1826 součástí obydlí správce sousedního špitálu. Je zaklenutý plochou plackou, na straně č.4 pak vybavený nepravidelným stlačeným záklenkem. Interiér vybaven velkosériovou sanitární keramikou a tuctovými armaturami.

(C) JAN ELIÁŠ Č.4

19

www.shpelias.cz

Nádvorní místnost (v projektu z r. 1826 obydlí správce sousedního špitálu), naposled využívaná jako bytová kuchyně, je obdélné dispozice, osvětlená brutálně nově rozšířeným oknem s přímým překladem a probraným parapetem. Strop – velmi plochá necka s podříznutými patkami. Vnitřní líc dvorního průčelí z větší části zesílen novodobou asi izolační omítanou přizdívkou. Tvrdá podlaha pod krytem PVC.

Č.11 Na straně schodiště otevřen novodobý vstup do užitkově upraveného poschodí, k posledku sloužícího jako náhradní sklípek. Strop totožný s vespod omítanou křivočarou kamennou schodnicí.

(C) JAN ELIÁŠ 20

www.shpelias.cz

Č.5 Dřív relativně reprezentační klasicistní prostor (v projektu z r. 1826 byl součástí pekařství) , osvětlený jednou osou v uličním průčelí, završen velmi plochou neckou na stupněním a podříznutém fabionu. Okenní špaleta nálevkovitá, se stlačeným podříznutým záklenkem a probraným parapetem. Podlaha pod PVC tvrdá.

Č.6 Další součást někdejšího pekařství - druhá reprezentačněji upravená světnice při hlavním průčelí, osvětlená dvěma osami v hlavním průčelí. Okenní špalety jak předešle nálevkovité, se stlačeným podříznutým záklenkem a probraným parapetem. Podlaha pod PVC tvrdá. Na stěnách nepozoruhodná výmalba válečkem, rámovaná jednoduchými pravoúhlými pásy. Strop, tvořený velmi plochou neckou na stupněném a podříznutém fabionu, bez zjevné malířské dekorace. Na něm i na stěnách kvůli možné hodnotné starší výmalbě nutná restaurátorská zjišťovací sondáž do spodních nátěrových vrstev, což platí i pro sousední mč.5.

(C) JAN ELIÁŠ 21

www.shpelias.cz

dva vyrovnávací stupně, nad nimi přímý překlad.

(C) JAN ELIÁŠ Č.7 Rozlehlý v půdorysu lichoběžníkový prostor východně průjezdu při hlavním průčelí naposled využívaný a k tomu upravený jako krámská místnost. Podle projektu z r. 1826 pekářství. Osvětlení 3 okny - špalety nálevkovité se stlačeným záklenkem bez podříznutí a s probraným parapetem. Podhled hladký, dodatečný novodobý, jemu v koutě podvěšená kašírovaná laťková pergola jako pozůstatek laciné dekorace krámského prostoru. Na straně průjezdu líc zdi obložen s pergolou soudobým primitivním laťkovým táflováním. Na podlaze dílem betonová mazanina, dílem spíše provizorní novější palubky. V novodobé vstupní špaletě z průjezdu

22

www.shpelias.cz

Č.8,9 Klasicistní komora (r. 1826 vlastní pekárna), podvlečením sníženého novodobého podhledu původní plackové klenbě (viz zaměření z 60. let minulého století), za použití banálních velkosériových prvků interiérové výbavy přeřešena na způsob hygienického zázemí krámské místnosti – umývárna, sprcha, WC. To s ponecháním neupravené, ba dezolátní těsné komůrky

(C) JAN ELIÁŠ v místě původního vstupu z průjezdu.

Č.10 V půdorysu lichoběžníková nádvorní komora, odvětrávaná těsným oknem se šikmou špaletou směřující do kouta dvora, byla v době nynějšího průzkumu opakovaně nepřístupná. Podle projektu z r. 1826 zde byly umístěny později odstraněné dvě pekařské pece. V zaměření z 60. let minulého století je tu vyznačena zřejmě dosud existující placková klenba.

23

www.shpelias.cz Schodiště do patra

Schodiště autentické klasicistní, křivočaré ve tvaru půloválu, obíhající kolem plného vřetenového pilíře, osvětlené oknem v úrovni podesty patra, samo vpravo nástupu oválným vnitřním oknem přisvětlující již popsanou síň č.2. Vespod omítaná schodnice je složena z profilovaných opukových stupňů, jejichž oble předsazené stupnice byly po dřívějším prošlapání spíše nouzově opraveny odsekáním tak, že původní profil zůstal zachován jen v krátkých jakoby příložkách při vřetenovém pilíři. Odsekáním opravené stupnice jsou dnes nicméně znovu zřetelně poškozené prošlapáním. Spirálu schodnice sleduje do líce stěny kotvené autentické klasicistní železné madlo kruhového průřezu. Soudobé madlo zábradlí při vřetenovém pilíři a jeho sloupky jsou rovněž železné, obdobného průřezu, autentické klasicistní. Podestu pak zabezpečuje kované zábradlí s pruty čtvercového profilu.

(C) JAN ELIÁŠ 24

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ 25

www.shpelias.cz 1 . patro

Strop ve fabionu a nádvorní kout prostoru narušeny mírnými trhlinami.

Všeobecně: S výjimkou vnitřního vstupu a okna mezi podestou a ústřední síní všechny vstupy v interiérech patra po dodatečných bezohledných úpravách osazeny novodobými typovými zárubněmi a nezajímavými dveřními křídly. Interiéry dílem bez řádného udržování, dílem takřka v dezolátním stavu povrchové úpravy. Nesourodé podlahy s četnými dodatečnými výměnami. Č.102 Podesta zastropená nezdobným hladkým klasicistním podhledem o mírném fabionu, v kombinaci s omítaným podhledem kamenné schodnice spirálou pokračující na půdu. Patrně dosud klasicistní podlaha složena z širokých fošen. Okno ve dvorním průčelí ve vysoké nálevkovité špaletě se segmentovým záklenkem a probraným parapetem, přetažené železným madlem schodiště. V projektu z r. 1826 na místě tohoto okna byl vstup na nádvorní pavlač, po níž se chodilo do WC ukrytého v síle zdi vedle schodiště.

(C) JAN ELIÁŠ 26

www.shpelias.cz Č.101 Ústřední síň patra. Vstup z podesty doprovázen vnitřním oknem. Vstup i okno jako jediné interiérové prvky svého druhu v celém objektu zachovány v tím hodnotnější autentické klasicistní úpravě. Jsou to pravoúhlé zárubně rámované plochou ústupkovou lištou a mělkou laloškou, uzavírané výplňovým, nahoře po dvou tabulkách proskleným dvojkřídlem, s laloškou olištovanými pravoúhlými výplněmi s vystouplými zrcátky i závěsy ukončenými šišticemi. Jen štít zámku a klika vyměněny za bezcenné novodobé. Vnitřní okno dělené do asymetrického kříže, nahoře jednotabulový dvojkřídlá ventilace, dole dvojtabulové dvojkřídlo, obojí na kovaných závěsech vybaveno soudobými kovanými obratlíky. V síni nad podlahou s betonovým potěrem klasicistní nezdobný hladký podhled s mírným fabionem. Do kouta proti podestě vloženy dvě kóje novodobých WC. Vedle okna podesty umístěn nástup schodů na půdu, s předloženými dvěma kamennými stupni, zarámovaný hladkým pravoúhlým portálkem několikanásobně zalíčeným a uzavřený autentickým klasicistním železným přeplátovaným plechovým jednokřídlem s kovanými závěsy a se dvěma masivními zástrčkami. V koutě vpravo schodů na půdu novodobě vybavená spížní komůrka. Na vnitřní zdi nezakryté elektrorozvodné desky s jističi etc.

(C) JAN ELIÁŠ 27

www.shpelias.cz

Č.103 V pokračování zbytkového prostůrku vedle schodů při dvorním průčelí (v r. 1826 přes pavlač přístupný záchod částečně v síle zdi) zřízená novodobá koupelna vybavená velkosériovou sanitární keramikou a užitkovými armaturami etc.

V mč.106 na straně souseda stropní podhled odtržen, trhlina prochází i do střední zdi na straně č.107.

(C) JAN ELIÁŠ Č.104.105,106 Původně celistvý rozlehlejší klasicistní prostor obdélného půdorysu (v r. 1826 pokoj rabínského soudu) byl v posledních desetiletích bezohledně přepříčkován k bytovým účelům s banální výbavou podprůměrného standardu. Při tom zachován původní klasicistní hladký strop na podříznutém fabionu. Podlaha z části pod linoleem desková. Novodobě bezohledně sdružené nádvorní okno (na místě dvou klasicistních) v široké špaletě pod přímým překladem. 28

www.shpelias.cz Č.107,108,109 Někdejší školní třída při hlavním průčelí v druhé polovině 20. století prošla redispozicí k bytovým účelům. Vznikly tu 2 pokoje, kuchyň a příslušenství. Ještě dříve, podle projektu z r. 1829 tu byl rabínův „Kehr" pokoj a menší knihovna s archivem. Dochován (školní) stropní podhled s mírným fabionem, upravený v pokročilém 19. století. Podlahy deskové. Okenní špalety nálevkovité s přímým překladem a probraným parapetem. Okenní výplně po dodatečné výměně novodobé.

(C) JAN ELIÁŠ 29

www.shpelias.cz Č.111,112 Někdejší menší školní třída na místě původních dvou pokojů rabínova bytu byla v druhé polovině 20. století přepříčkování na dva menší obytné pokoje jiné dispozice a rozsahu. Opět dochován starší (školní) stropní podhled s mírným podříznutým fabionem. Okenní špalety a výplně stejné jak předešle. Na podlaze palubky dílem pod krytem PVC. V mč.112 na vnitřním líci východního bočního průčelí blíž nároží zřetelná omítaná zazdívka klasicistního okna, orámovaná spárami se zabíhající omítkou.

(C) JAN ELIÁŠ 30

www.shpelias.cz

Č.110 V projektu z r. 1826 černá kuchyně s dymníkem na podvěšeném trámu a se sdruženým topeništěm pro kamna v sousedních pokojích. Dnes těsný prostor upraven na spojovací síňku a malou koupelnu, bez přímého osvětlení. V síňce neslohový hladký podhled, v koupelně úsek valené segmentové klenbičky.

Č.113 Prostor lichoběžníkové dispozice v r. 1826 byl pokojíkem sloužícího. Vykazuje klasicistní hladký podhled s podříznutým fabionem. Okenní špaleta nálevkovitá s přímým překladem a probraným parapetem. Okenní výplň po dodatečné výměně novodobá. Na podlaze novodobé palubky. Prostup do č.114, s přímým překladem, v posledních desetiletích změněn na regál v síle zdi.

(C) JAN ELIÁŠ 31

www.shpelias.cz

Č.114 Pokoj lichoběžníkového půdorysu v nádvorním koutě objektu sloužil r. 1826 jako spižírna. Je zaklenut malebnou kombinací asymetrického stlačeného podříznutého pasu s mírně asymetrickou nízkou plackou. Okno v bočním průčelí ve špaletě jak předešle. Okno v dvorním průčelí v šikmo směrované špaletě. V obou případech s probranými parapety a novodobými výplněmi. Na podlaze opět novodobé palubky. Placková klenba podélně a diagonálně mírně potrhaná.

(C) JAN ELIÁŠ 32

www.shpelias.cz Půdní podlaží

Nástup schodů na půdu popsán při mč.101. Křivočará schodnice složena z profilovaných klasicistních stupňů tesaných z místní opuky. Prošlapáním nedotčené stupnice jsou zaoblené, podstupnice dvakrát ustoupené, s čelem opracovaným pemrlicí. Na původně omítaných stěnách dnes většinou odhaleno ryze cihlové zdivo. Klasicistní podlaha půdy dláždená cihlami na plocho, autentické cihly opatřeny kolkem „HB“ (Herrschaft Boskowitz). V západní polovině půdního prostoru původní průlezák s připojenými šikmými sopouchy, novodobě přeomítnutý a opatřený novými vymetacími dvířky. Ve východní polovině půdy subtilnější komínový nástavec zřejmě již starší novodobý, kvůli němu provedena bezohledná dodatečná vyřezávka v hambalku. Krov klasicistní kombinovaný vaznicový, s hambalky a stojatými stolicemi. Latě na koncích krokví šířeji podloženy deskami. Fyzický stav krovu povrchově bez vážnějších vad. Ztužený ještě vnitřním rámem s krátčaty. Boční cihlové štíty na vnitřním líci omítané, v koruně částečně olámané při pokládání nové tašky bobrovky na nové laťování. Na

podlaze půdy místy nahromaděná suť a smetí. U výstupu schodů složena hromádka nezdobných modře glazovaných kachlů ze zrušených kamen či sporáku.

(C) JAN ELIÁŠ 33

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ 34

www.shpelias.cz

Dějiny a stavební historie domu

Židovská obec v Boskovicích jako historický rámec zkoumaného domu.

chovanou jurisdikci, v židovských obcích z části vykonávanou prostřednictvím voleného rychtáře. V Boskovicích se židovský rychtář poprvé zmiňuje k r. 1567. Kromě vrchnosti byl v záležitostech města podřízený i městské radě v čele s purkmistrem. Spolu se židovskými staršími projednával dlužní a jiné civilní spory týkající se Židů, urovnával vzájemné neshody a stížnosti mezi nimi, kontroloval správnost jejich měr a vah, vedl účty židovské obce. Rokem 1591 se datuje spor mezi Jakobem z Kunštátu a Lazarem z Lipníka o místo rektora v boskovické židovské škole cheder. Tak jako v jiných venkovských městech se místní Židé věnovali obchodu i řemeslům. V pramenech z 16. stol. najdeme mezi boskovickými Židy koželuha, ševce, jircháře, mečíře, sklenáře, zlatníka, hrnčíře. Později se Židé mohli stávat i členy řeznického cechu. V roce 1589 židovská obec čítala asi 148 osob v 25 rodových domech. Nejstarší jádro židovské čtvrti se klade do domovních bloků mezi dnešním náměstím U vážné studny, ulicí U koupadel a ulicí Traplovou. Sledovalo tudíž starou významnou tzv. Doubravskou cestu. Synagoga byla situována na styčné straně s křesťanským městem. V 17. století se území židovské čtvrti táhlo od Kopce ke studni vážné a pak k parkánu pana faráře. Do počátku 18. století území bylo poněkud rozšířeno na úkor křesťanského města při dnešní Zborovské ulici. Značného rozšíření doznala židovská čtvrť počátkem 18. století, jakmile se Boskovice staly součástí majetku knížecího rodu Ditrichštejnů. Značné pochopení pro potřeby židovských obyvatel Ditrichštejnové osvědčili už před tím ve vlastním sídelním městě Mikulově. S jejich povolením došlo k rozšíření boskovické židovské čtvrti na jihovýchod k panské rezidenci a na

(C) JAN ELIÁŠ Nejstarší písemná zmínka o jednotlivém židovském obyvateli Boskovic pochází sice z doby před polovinou 14. století (k r. 1343), avšak vznik regulérní židovské obce v poddanském městečku Boskovicích se zřejmě datuje až 1.polovinou 16. století. Stalo se tak v příhodnějších podmínkách, jež v poddanských městech nastaly po vyhnání Židů z královských měst na Moravě nařízením panovníka z roku 1454. Po polovině 16. stol. se židovská obec v Boskovicích, náležejících stejnojmennému panskému rodu, již pokládá za plně konstituovanou s náležitými sídelními atributy jako byly hřbitov, synagoga, škola, lázeň etc. Rozkládala se v typické poloze mezi městským jádrem a vrchnostenským sídlem, a to na svahu v podhradí, což do značné míry vyplývalo ze závislosti židovské komunity na vrchnosti. Vrchnost totiž stavěla židovské domy povětšinou na svých pozemcích a měla nad jejich obyvateli svr-

35

www.shpelias.cz

západ (Bílkova ulice) ve směru staré Doubravské nebo též Podhradské či Židovské cesty. Barokní stavební akce, vyvolané i požárem, který vypukl v ghettu v roce 1696, tam, kde to bylo možné, stavěly na renesančních základech. I tak ale zástavba v ghettu zůstala převážně nepravidelná a oproti městské zástavbě velmi zhuštěná. Pro nedostatek stavebních parcel bylo mnoho domů děleno mezi několik majitelů. Domy byly z nutnosti často stavěny do výšky. Obvyklé bylo společné vlastnictví jednoho domu několika majiteli, takové kondominium se odráželo na vzhledu domu např. členěním fasády, odlišným tvarem oken apod. Lze nicméně vysledovat rozdíl mezi starším jádrem židovské čtvrti a barokním rozšířením v rozvrhu jednotlivých domovních parcel, z nichž nově vyměřené v nynější Plačkově a Bílkově ulici byly stejnoměrnější a pravidelnější. Morová epidemie z roku 1715 nejvíc řádila ve stísněné zástavbě židovské čtvrti. Uvádí se, že tu zemřelo několik set Židů, ve městě 142 křesťanů. Císařský translokační reskript z roku 1726 nařídil provést důsledné soustředění židovského obyvatelstva v městech a obcích znovu do uzavřených sídelních okrsků. Vedlejším produktem této úřední akce se stalo vyhotovení tzv. separačních plánů z let 1727 – 1728. Vznikl tak i plán židovského osídlení v Boskovicích (viz obraz. příl. elaborátu). Souviselo s tím také v roce 1727 v boskovické židovské obci uskutečněné sčítání, jež zaznamenalo 1531 Židů, kromě 147 osob bydlících jinde. Bydleli ve 38 rodových domech, 97 přístavbách a 40 chalupách na parcelách rodových domů, při čemž boskovické ghetto spolu s ghetty v Mikulově, Třebíči a Uherském Brodě náleželo k největším moravským židovským čtvrtím vůbec. Soudobé nařízení pak napříště omezilo počet Židů v Boskovicích pouze na 326 rodin. Byla zavedena důslednější separace mezi židovským ghettem a křesťanským

městem. Od poloviny 18. století bylo ghetto uzavíráno dvěma bránami (třetí vznikla po roce 1823) a v několika těsnějších uličkách řetězy i dráty. Požár z 1. května roku 1823 poničil na dvě třetiny ghetta a měl za následek hromadnou přestavbu jeho domů, jež se ve slohovém vyznění namnoze inspirovala klasicistní novostavbou zdejšího zámku, započatou roku 1819. Přestavba současně kladla důraz na přísnější aplikaci ustanovení platného požárního řádu. V židovské čtvrti nicméně v menším rozsahu hořelo znovu v letech 1870, 1882 a 1906. Roku 1826 byl v rámci stabilního katastru samostatně zmapován katastr „Židovského města“ v Boskovicích (viz obraz. příl. elaborátu). Se zánikem patrimoniálního systému a s průvodní správní reformou i občanskou emancipací Židů se v polovině 19. století boskovická židovská obec změnila v řádnou politickou obec s vlastním starostou, policií a od r. 1863 též hasičským sborem. V roce 1857 zde žilo 1810 Židů a domovské právo mělo 2018 Židů. Během 19. století došlo k menšímu doplnění židovské čtvrti výstavbou domků na obvodu, na parcelách tzv. Židovských zahrad. Posledním rozšířením čtvrti bylo přičlenění části zámeckého parku ve 20. letech minulého století. Plná občanská emancipace ve druhé polovině 19. století umožnila volné stěhování židovských obyvatel do velkých měst, kde se nabízely širší možnosti společenského uplatnění. Židovská čtvrť v Boskovicích se začala vylidňovat. Postupně zůstala domovem spíše sociálně slabších vrstev. Po vzniku samostatné ČSR byla roku 1919 politická židovská obec zrušena a sloučena s městem. V meziválečném období zde

(C) JAN ELIÁŠ

36

www.shpelias.cz

bydlelo necelých 400 Židů. Z nich nacistické hrůzy a holocaust přežilo jen 14 osob. Nedostatečné udržování, celkové chátrání a místy plošnou likvidaci domů na území někdejšího ghetta v 2. polovině minulého století byla zástavba někdejšího ghetta zredukována do dnešní doby na 79 domů, z nichž na 20 spolu s dalšími objekty (kašna, masné krámy, brána) má individuální památkovou ochranu. Kromě toho je bývalé ghetto památkově chráněno jako výjimečný urbanistický celek.

Stavební historie

stavebním sousedství. Vstupovalo se do něj nikoliv zvenčí z příznačně nazvané boční Špitálské uličky, nýbrž ze společného tzv. horního dvora. Stěžejním dokumentem pro stavební historii zkoumaného domu je projekt jeho zásadní přestavby či znovuvýstavby z roku 1826, tedy z doby po velkém požáru židovské obce v r. 1823 (viz. obraz. příl.). Z projektu, kterému se dále budu věnovat podrobněji, je zřejmé, že v něm ohlášený nový obecní dům se špitálem byl vybudován s použitím zdiva staršího, barokního předchůdce (podle souvislostí s rozšířením arey ghetta postaveného zřejmě počátkem 18. století). Barokní, roku 1823 vyhořelý objekt měl stejný lichoběžníkový, resp. z boků nepravidelný (pentagonální) půdorys jako po přestavbě. Také dispoziční rozvrh s příčným průjezdem v přízemí staršího objektu zůstal v podstatě zachován. Translační plán ghetta z r. 1727 (viz. obraz. příl.) je v jednotlivostech velmi přibližným půdorysným schematem. Židovské domy jsou v něm vyznačeny černě, křesťanské červeně. Ačkoliv zástavba v dnešní Bílkově ulici je už v plánu hotovým faktem, v zdejší nevěrohodně souvislé řadě domovních objektů předchůdce zkoumaného domu rozlišit nelze. Prospekt Boskovic z r. 1728 (viz. obraz. příl.) podaný v panoramatickém zakreslení v židovské čtvrti pod č. 14 lokalizuje židovskou školu - přesněji zřejmě synagogu. Dále pak pod č. 15 knížecí palírnu, jež bývala tradičně propůjčována židovskému nájemci. Po stavební stránce lze na území ghetta rozeznat domy jak přízemní, tak jednopatrové, vesměs pod sedlovými střechami. Předpokládaný barokní předchůdce obecního domu však opět není specifikován. K roku 1752 se připomíná židovský špitál (Joštova 10), o němž z dalšího víme, že byl přičleněn k židovskému obecnímu domu, v jehož přízemí se podle projektu přestavby z r. 1826 (viz. obraz.

(C) JAN ELIÁŠ Zkoumaný dům se charakterizuje jako objekt, mající přední místo mezi budovami sloužícími židovské obci jako celku. Obecní dům, jinde nazývaný též židovská radnice, byl většinou budovou situovanou na významnějším místě v areálu židovské čtvrti. Zde je to horní strana druhé páteřní ulice, nyní zvané Bílkova. V budově bývala kancelář, zasedací sál, archiv. Sloužila také jako rabínský dům s bytem duchovního, jenž byl poskytován volenému rabínovi k ubytování. Budova byla vlastnictvím židovské obce. Ve větších židovských obcích byly zvláštní obecní pekárny macesů, pečiva potřebného k svátku pesah. V Boskovicích se tato pekárna nacházela také v obecním domě. Významnou roli v židovských obcích měly špitály, plnící i funkci starobince či chudobince. V případě Boskovic byl špitál přidruženou součástí obecního domu, nacházejícím se v bezprostředním

37

www.shpelias.cz

příl.) nacházel byt správce špitálu. První josefinské vojenské mapování z let 1764 – 68 (viz.obraz. příl.) sice zobrazuje jednotlivé objekty na území ghetta, jde však o schéma k bližšímu upřesnění nepoužitelné. Domy v jižní frontě Plačkovy a Bílkovy ulice jsou zobrazeny vesměs v navzájem izolovaném nevěrohodném postavení. S projektem klasicistní přestavby obecního domu soudobá indikační skica stabilního katastru (viz. obraz. příl.), jež poprvé věrně a při tom samostatně zachytila půdorysnou situaci židovské čtvrti v Boskovicích – Judenstadt Boskowitz -, už podává objekt v dnešním půdorysném stavu. Tedy i se sousedním rodinným domem v nároží Špitálské uličky a s jižním přístavkem k stavení špitálu. Obecní dům se špitálem je vyznačen červeně, byl tedy postaven z tvrdého nespalitelného materiálu. Jen ve dvoře východního souseda hranici dvora sledovala dlouhá dřevěná kůlna. Za špitálem se až k hranici dnešní Joštovy ulice táhla užší zelinářská zahrada. Plán výstavby nového židovského obecního domu se špitálem v roce 1826 (viz. obraz. příl.) vypracoval stavitel Mathias Bloch. Za správu židovské obce jej signoval rychtář Aron Singer. Ve skutečnosti šlo o přestavbu r. 1823 vyhořelého staršího, podle souvislostí barokního objektu, z něhož byla nadále použita většina svislých konstrukcí přízemí, v patře pak jenom obvodové zdi. V přízemí obnoveného obecního domu, jehož šířková dispozice s příčným průjezdem se od dnešní až na jednotlivosti v podstatě nelišila, se vlevo průjezdu ve velké místnosti při průčelí nacházelo pekařství. Za ním na straně dvora pak byla vlastní pekárna se dvěma pecemi. Manipulační prostor před pecemi byl opatřen klenutým dymníkem, na přední straně spočívajícím na trámu podvlečeném klenební patce. Vpravo průjezdu ve větší místnosti při průčelí se nacházel sklad macesů, v druhé menší krajní

místnosti pak byl sklad pekařského nářadí a náčiní. Na místě dnešní síně č.2 vedle půloválného schodiště byla černá kuchyně s pecí pod dymníkem na podvlečeném trámu. Pod dymníkem byla i topeniště válcových majolikových kamen v přilehlých místnostech. U dvorního průčelí byl situován větší prostor hákovitého půdorysu. Obýval jej správce sousedního špitálu. Záchod z části v síle nádvorní průčelní zdi byl přístupný jen zvenčí, ze dvora. V místnosti pekařství při hlavním průčelí, jakož i v pokoj správce špitálu byly vybaveny plochými neckovitými klenbami. Podobně byl zaklenut i průjezd. Pod svažitou podlahou průjezdu je vyznačen zděný klenutý kanál po spádnici směřující do ulice. Dispozice patra byla navržena a provedena zcela nově. Nacházel se tu rabínův byt a kancelář s příslušenstvím. Při hlavním průčelí zleva doprava byly vedle sebe dva obytné pokoje rabínova bytu (č.1). Vpravo nich zadní (kancelářský?) pokoj č. 2 a konečně rabínský archiv pro úřední knihy (č.2). Ze síně u schodiště se protilehle vstupovalo do dvou černých kuchyní (masové a mléčné) se zděnými pecemi a topeništi majolikových válcových kamen v okolních přilehlých místnostech. Při levém bočním průčelí pak byl malý pokojík sloužících, za ním v rohu potom klenutý spížní kvelb. Vpravo schodiště při dvorním průčelí se nacházel pokoj rabínského soudu. Ve všech pokojích byly povalové stropy s omítanými podhledy. Pavláčka na dvorním průčelí umožňovala vstup do záchodu v síle zdi vedle schodiště. Hlavní a část bočního průčelí byly zcela nově přefasádovány. Fasádu v parteru, až po kordonovou římsu včetně, do detailu inspirovala tehdejší novostavba místního zámku a od dnešního později zjednodušeného stavu v úrovni parteru ji odlišovala pásová bosáž zalamovaná do klenáků. V suprafenestrách nicméně chyběl paprsčitý motiv. Pod středním oknem patra nad portálem mělo být v parapetní výplni obdélné zrcadlo s nápisem. Práh portálu nebyl ještě zvednut na vyrovnávací stupně, ležel v úrovni ulice tak, aby

(C) JAN ELIÁŠ

38

www.shpelias.cz

byl umožněn vjezd do průjezdu („Einfuhr“) pro zásobování pekařství. Rohem za nárožním sousedem přilehlé, rovněž jednopatrové stavení špitálu mělo v přízemí jednu místnost pro ženské chovance, v patře místnost pro mužské chovance, vedle nich u schodů vždy malou kuchyňku s topeništěm, v patře ještě „dozorčí“ pokojík. Uliční průčelí až na okna schodů bylo slepé. Vstup a všechna ostatní okna hleděly do dvora. Z tzv. dolního dvora byl těsným zádveřím přístupný polozahloubený valeně sklenutý sklep. Místnosti v horních podlažích byly plochostropé. Obecní dům i špitál měly sedlové střechy a kombinovaný vaznicový krov s hambalky a stojatými stolicemi, ztužený vnitřními rámy s krátčaty. Střechu obecního domu při hřebeni prorůstala dvojice dvakrát ořímsovaných komínových hlav. Nad střední osou průčelí bylo ve střeše vikýřové okno s půlkruhovým obloukem a štítkem s vykrojenými křídly. Výš po stranách pak dvojice vikýřů ve tvaru volských ok.

lomovým kamenem a kopáky, s vysvahováním do mělké středové strouhy (viz. obraz. příl.). Snímky z konce 40. a z 50. let ukazují v podstatě totéž, nicméně s již počínajícím bořením domů v protější uliční frontě (viz. obraz. příl.). V roce 1849 byl po reformě státní správy a po souvisejícím vzniku boskovického okresu židovský obecní dům přechodně, do r. 1855 využit k umístění úřadu okresního hejtmanství. Krátkodobé provizorium patrně nevyžadovalo závažnější interiérové úpravy. Pro své potřeby kvůli tomu židovská obec koupila r. 1851 dřívější knížecí hospodu a upravila ji na sídlo rabinátu s rabínovým bytem (Plačkova ul. č. 45). Po vystěhování okresního hejtmanství r. 1855 byl do dřívějšího obecního domu umístěn obecní úřad politické židovské obce a židovská německá škola. Toto využití trvalo až do vzniku samostatné ČSR, kdy byla židovská obec včleněna do města a německá židovská škola nahrazena českou národní školou. Později zde přibyla ještě městská knihovna. Umístění židovské školy v 50. letech 19. století si nepochybně vyžádalo patřičné dispoziční a interiérové adaptace především v patře budovy, kde dřívější pokoje rabinátu při hlavním průčelí byly změněny na jednu velkou a jednu menší školní třídu, a to s novými stropními podhledy o podříznutých fabionech. Po odstranění pavláčky byl u dvorního průčelí vedle okna schodiště nově vyzděn patrový přístavek více dimenzovaných školních záchodů. V přízemí zaujaly místnosti někdejšího pekařství kanceláře obecního úřadu. Byly odstraněny pekařské pece a z obou podlaží zmizely dřívější černé kuchyně. Do průjezdu již nebylo třeba vjíždět, práh portálu byl tudíž zvýšen o dva schodové stupně.

(C) JAN ELIÁŠ 30. léta 20. století – Nejstarší dochovaná historická fotografie ukazuje městský prostor Bílkovy ulice, včetně omšelého hlavního a části bočního průčelí zkoumaného domu. Průčelí se tu jeví monochromní. Do portálu se vstupovalo po dvou vyrovnávacích schodech. Parter postrádal pásovou bosáž. Průběžná nadokenní římsa parteru pokračuje na bočním průčelí. Sokl průčelí není plasticky ohraničen. Okna v přízemí i v patře jsou členěna do asymetrického kříže, nahoře s jednotabulovými okenicemi, dole s jednotabulovými dvojkřídly. V patře po klasicistním způsobu osazena do líce fasády tektonizované plastickými lisenami. Zajímavé je na snímku zobrazení dnes již zbořených domů v protější uliční frontě. Terén ulice je v celé šířce bez odstupněných chodníků vydlážděn nepravidelně kladeným jednostranně opracovaným

39

www.shpelias.cz

V poslední třetině 20. století byly uvolněné interiéry domu bezohledně adaptovány k bytovým účelům, a to utilitární redispozicí, spojenou se zřízením nutného hygienického příslušenství. To umožnilo zboření poklasicistního nádvorního přístavku školních WC. Nejpozději v této době byla neckovitá klenba, vyznačená r. 1826 v přízemní naposled krámské místnosti č.7, nahrazena stropem s hladkým nezajímavým podhledem. Ve změněných společenských poměrech po r. 1989 přešel někdejší židovský obecní dům a škola do vlastnictví Židovské obce v Brně. Stavení bývalého špitálu je nyní, po odprodeji, adaptováno na samostatný rodinný dům se vstupem z ulice.

Prameny, ikonografie, mapy a plány

Translační plán boskovického ghetta z r. 1727. (MZA) Moravský zemský archiv v Brně, D22, ič. 1770, sig. 1316. Prospekt Boskovic od severu z r. 1728. (AMB) Archiv města Brna, Hofferova sbírka. Reprodukce in fotoarchiv (NPÚ) Nár. památkového ústavu, pracoviště Brno. První josefinské vojenské mapování z let 1764 – 68. Výřez Boskovic. Originál in Vojenský válečný archiv ve Vídni. Náhled www.oldmaps.geolab.cz. Indikační skica stabilního katastru z r. 1826, katastrální území Judenstadt Boskowitz, 1:1440. MZA Brno, D9, sign.1500. Plán výstavby nového židovského obecního domu se špitálem, půdorysy, pohledy, řezy. R. 1826 vypracoval stavitel Mathias Bloch, za správu židovské obce signoval rychtář Aron Singer. Barev. reprodukce J. Klenovský, Židovská obec Brno. Historická fotografie z 30. a 40. let 20. století. Muzeum Boskovice, sb. fotografií. Historická fotografie z 50. let 20. století. Fotoarchiv NPÚ, pracoviště Brno.

(C) JAN ELIÁŠ

40

www.shpelias.cz

Spis domu Boskovice, Bílkova č. 7. Spisovna městského stavebního úřadu. Městský úřad Boskovice. Spis domu Boskovice, Bílkova č. 7. NPU, pracoviště Brno.

Literatura

Frunc Ondřej, Židovské ghetto na podkladech plánů z let 1727 – 8; Diplomová práce, Hist.ústav FF MU v Brně, 2007. Hosák L., Historický místopis země Moravskoslezské, 1938. Klenovský Jaroslav, Židovská čtvrť v Boskovicích, Brno, Prostor, 1991. Týž, Židovské památky Moravy a Slezska. Brno, Era, 2002. Týž, Plán separace židovského osídlení na Moravě z let 17278, in Židé a Morava, 1994. Knies Jan, Boskovský okres, Vlastivěda moravská, 1904. Kuchařová K., Židovská obec na Moravě, pokus o stavebně-urbanistickou charakteristiku; Diplomová práce, Brno 2003. Newman Ja`akov, Judaismus od A do Z, Praha 1992. Pěkný Tomáš, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha 2001.

(C) JAN ELIÁŠ Bránský Jaroslav, Židé v Boskovicích, Klub přátel Boskovic a nakl. Albert, Boskovice 1999. Týž, Boskovice v obrazech 17. - 20. století, 1985. Die Juden und Judegemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart, red. Hugo Gold, Brno 1929. Eliáš J., Stavebně historický průzkum hradu Boskovice, historická část, SÚRPMO Praha. 1970, strp. Fiedler Jiří, Židovské památky v Čechách a na Moravě, Praha 1992.

41

www.shpelias.cz

Přílohy

10) Historická fotografie z konce 40. let 20. století - stejný záběr v mladší době. Muzeum Boskovice, sb. fotografií. 11) Historická fotografie z 50. let 20. století, stejný záběr o desetiletí později. Fotoarchiv NPÚ, pracoviště Brno.

1) Translační plán boskovického ghetta z r. 1727, orientace k jihu. (MZA) Moravský zemský archiv v Brně, D22, ič. 1770, sig. 1316. 2) Prospekt Boskovic od severu z r. 1728. (AMB) Archiv města Brna, Hofferova sbírka. Výřez. Reprodukce in fotoarchiv (NPÚ) Nár. památkového ústavu, pracoviště Brno. 2b) První josefinské vojenské mapování z let 1764 – 68. Výřez Boskovic. Originál in Vojenský válečný archiv ve Vídni. Náhled www.oldmaps.geolab.cz. 3) Indikační skica stabilního katastru z r. 1826, katastrální území Judenstadt Boskowitz, 1:1440. MZA Brno, D9, sign.1500. 4–7) Plán výstavby nového židovského obecního domu se špitálem, půdorysy, pohledy, řezy. V roce 1826 vypracoval stavitel Mathias Bloch, za správu židovské obce signoval rychtář Aron Singer. Barev. reprodukce J. Klenovský, Židovská obec Brno. 8) Detail fasády v parteru zahradního průčelí boskovického zámku. Dnešní stav. Foto JOE. 9) Historická fotografie z 30. let 20. století ukazuje městský prostor Bílkovy ulice od východu, včetně hlavního a části bočního průčelí zkoumaného domu. Muzeum Boskovice, sb. fotografií.

(C) JAN ELIÁŠ 42

www.shpelias.cz

1

(C) JAN ELIÁŠ 43

www.shpelias.cz

2

(C) JAN ELIÁŠ

2b

44

www.shpelias.cz

3

(C) JAN ELIÁŠ 45

www.shpelias.cz

4

(C) JAN ELIÁŠ 46

www.shpelias.cz

5

(C) JAN ELIÁŠ 47

www.shpelias.cz

6

(C) JAN ELIÁŠ 48

www.shpelias.cz

7

(C) JAN ELIÁŠ 49

www.shpelias.cz

8

(C) JAN ELIÁŠ 50

www.shpelias.cz

9

(C) JAN ELIÁŠ 51

www.shpelias.cz

10

11

(C) JAN ELIÁŠ 52

www.shpelias.cz

Zhodnocení

Řadový, naposled bytový dům s částečně obchodním přízemím, původně však židovský obecní dům (rabinát a pekárna macesů) se špitálem a posléze židovský obecní úřad i školní budova, je situován v jihozápadní části židovské čtvrti na jihozápadě historického jádra města Boskovic. Jednopatrový objekt v jižní frontě Bílkovy ul. jako součást dříve jednostranného bloku, vymezeného Bílkovou ulicí a ul. Joštovou, po stranách pak zejména uličkou Špitálskou, má význačné místo v zástavbě druhé páteřní komunikace někdejšího židovského ghetta. Důležitost domu v uplynulých staletích nepochybně umocňovala jeho příslušnost k objektům základní vybavenosti židovské obce. Významnou roli jako přidružená součást obecního domu měl přilehlý špitál, plnící funkci starobince či chudobince. Stavební vývoj domu je slohově uchopitelný hypoteticky od doby baroka počátku 18. století. Ačkoliv nynější podobu objektu s jistotou určila klasicistní znovuvýstavba po požáru z r. 1823, v ztvárnění parteru hlavního průčelí inspirovaná tehdejší novostavbou boskovického zámku. V interiérech domu lze pak vysledovat ještě zřetelnou akci poklasicistní, zdůvodněnou školskými adaptacemi po r. 1855. Novodobé zásahy, k nimž došlo v průběhu druhé poloviny 20. století po změně domu v objekt nájemního bydlení, už měly jen a jen degradující ráz.

(C) JAN ELIÁŠ

61

www.shpelias.cz

K architektonickým přednostem a památkovým hodnotám domu, kromě působivého rozvrhu i klasicistního detailního tvarosloví průčelí, patří nepochybně na barokní stav navazující dispozice jeho přízemí a tamější prostory s klasicistními plochými neckovitými klenbami. Závažnou památkovou hodnotu představuje pozoruhodné klasicistní půloválné schodiště, jehož křivočará schodnice, tradičně kotvená do plného vřetenového pilíře, je konstruována z profilovaných opukových stupňů, dnes sice poškozených vyšlapáním a osekáním, nicméně plně obnovitelných do původního stavu. Ve výčtu památkových hodnot objektu nelze opomenout důraz jeho hmotového utváření, v převážně drobné zástavbě ozvláštňující malebný kolorit židovské čtvrti. Ve svém souhrnu dům představuje pozoruhodnou památku spoludokumentující významné, již novověké etapy vývoje architektonické tváře Boskovic, a to památku stojící v popředí hodnotové stupnice, bez níž by obraz města a jeho židovské čtvrti byl neúplný, a která tudíž bezpodmínečně vyžaduje důslednou rekonstrukci respektující její průzkumem poznané a popsané hodnoty.

(C) JAN ELIÁŠ 62

www.shpelias.cz

Plány stavebně historického vývoje

(C) JAN ELIÁŠ 63

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ 64

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ 65

www.shpelias.cz

(C) JAN ELIÁŠ 66