Hra měla si 40 repríz a vedle toho jsme vymysleli i mou One Man Show a tam začala moje samostatná cesta k akční malbě

Jan Miko

Máme to štěstí, že jsme potkali mladého nadaného umělce, který vystavuje v prostorách personální agentury Dream Job do konce května. Jste srdečně zváni na dech beroucí výstavu obrazů, které v noci svítí : ) A kdo je Jan Miko? *1978 V polovině 90. let se začal prosazovat na pražské graffiti scéně. Postupem let se jeho graffiti přerodili do prvních obrazů. V roce 2003 měl první výstavu v tehdejším klubu Mecca. Na jeho malířskou tvorbu mělo vliv nejen studium malby na UMPRUM, ale i seznámení s malířem Vítem Soukupem, s nímž konzultoval a maloval 8 let. V roce 2008 začal vystupovat s divadelním souborem Spitfire Company, kde ve hře Svět odsouzencův vyprofiloval svou akční malbu na profesionální úroveň. V roce 2010 získal cenu Grand Prix na Mezinárodním festivalu Zdarzenia/Fringe. V roce 2013 odcestoval do válkou zmítaného Iráku s projektem Oneblood , kde s místním graffiti umělcem vytvořili první západní graffiti v Iráku. V současné době je jeho tvorba posazena do dvou poloh, a to do abstraktní (labyrinthus), pro kterou vynalezl techniku AAMP, a druhou polohou je figurální malba, kde kombinuje figurální malbu a prvky akční a street-artové tvorby. Ta bude v červnu 2016 premiérově představena v Českém centru v New Yorku.

Dream Job – personální agentura segment hospitality & gastronomy, Karolína Skalová E-mail: [email protected] , web: www.dream-job.cz, tel: +420 606 904 355, 28. října 1001/3 , 110 00 Praha 1

Jak ses dostal k divadlu a cestování po světě? Na začátku roku 2008 mi zavolala Mařenka Čechová z divadelního souboru Spitfire Company, jestli bych nebyl schopen malovat v jedné divadelní hře, přímo na scéně. A časem při zkoušení se s toho vyprofilovala vlastně docela tvrdá akční malba. Hra se jmenovala Svět Odsouzencův a vycházela z kreseb Aléna Diviše. V té době se vyprofilovala i skupina Spitfire Company, která dnes patří mezi nejlepší na světě, pokud tedy není opravdu nejlepší. V roce 2009 jsme vyrazili na evropské turné v rámci mezinárodního divadelního festivalu Fringe a do polského města Tczew u Gdaňsku na festival Zdarzenia , kde jsme obdrželi za hru Svět Odsouzencův Grand Prix. Potom následovala města jako Zagreb, Ljublaň, Řím, Amsterodam, Leipzig... Hra měla si 40 repríz a vedle toho jsme vymysleli i mou One Man Show a tam začala moje samostatná cesta k akční malbě. Jaká byla nejzajímavější destinace, kde jsi tvořil? Bez pochyby nejzajímavější destinací, kde jsem maloval, byl severní Irák. To mi zavolali v létě 2013 s produkce Spitfire Company, jestli bych nedal rozhovor do nějakého studentského časopisu a nenamaloval pro ně nějaké graffiti do krátkého filmu. To jsem se akorát vrátil z líbánek v Paříži, ke které mám opravdu neuvěřitelně silné pouto, protože jsem tam mezi lety 2005-6 žil na vlastní ose. A tak jsem ve své rozšafné náladě vyrazil na sraz se studenty... No a oni to nebyli studenti, ale válečný reportéři... Jejich koncept byl takový, že v Praze namaluju nějaké graffiti a oni pojedou do Iráku za jedním tamním grafiťákem a on bude malovat taky a pak se to sestříhá. (Ten Grafiťák se jmenuje Bahman Salah a v Iráku je za graffiti neoficiálně trest smrti a poněvadž už tam k jistým tragédiím došlo, vypadalo to, že, je to docela důležité toho kluka podpořit než ho sejmou taky. Tak jsem ani chviličku neváhal s tím mu pomoct). A jak jsme si tak povídali, navrhl jsem, že si koupím letenku a pojedu taky, prostě mi přišlo debilní si tady malovat a toho kluka tam vystavovat takovému riziku bez mojí fyzické přítomnosti. Na to mi Jarmila Štuková (válečná reportérka) řekla, že si ani netroufala mi něco takového navrhnout. Každopádně jsme si padli do oka a trochu se opili a já se rozhodl, že jedu.


No a já se druhý den ráno podíval na jejich reportáže a filmy a na OneBloodProject (http://onebloodproject.com/iraq/) a jen jsem vyvalil oči a řekl si, že tentokrát jsem to asi docela dost přeťáp. Malovat v Iráku ilegálně graffiti kousek od válečné zóny už byla asi fakt magořina, ale prostě jsem to slíbil a začal se na to pořádně připravovat, abych to nepokazil, protože tam něco pokazíte jen jednou. V životě jsem neměl takový strach a takovou dávku adrenalinu jsem teda taky nezažil. To byla má nejšílenější destinace. Co Tě na cestách nejvíce zasáhlo? To se musíme vrátit zpět do Iráku a to do centrální věznice Amna Suraka (Rudý Boj). Zde se odehrával Al-Anfál (Genocida kurdů). Nachází se ve městě Sulaymaniah. V centrální věznici se nachází "zrcadlová galerie". To je veliká místnost pokrytá střípky zrcadel a strop je vyzdoben žárovičkami. Každý střípek zrcadla symbolizuje jednoho zavražděného Kurda. Střípků je 182 000. A každá žárovička symbolizuje jednu vyvražděnou vesnici, těch je 5000. V tomto vězení se k urychlenému vraždění používal elektrický proud. Sadámovy jednotky se zaměřovaly především na zabíjení dětí, tak potkat někoho mojí generace se rovná zázraku. V roce 1991 vězení osvobozují oddíly pešmergů a v současnosti Amna Suraka funguje jako muzeum. Taktéž mne velmi zasáhl příběh městečka Halabja. To v roce 1988 nechal bratranec Sadáma Husajna Alí Hasan Al-Madžíd (Chemický Alí) vybombardovat chemickými zbraněmi. V den tohoto útoku zemřelo na místě 5000 lidí celková genocida Kurdů si od roku 1988 - 1991 vyžádala kolem 500 000 obětí. Akční malba – můžeš nám to blíže popsat? Hned na začátku musím upozornit, že termín „akční malba“ se často plete s termínem živá malba a občas si to pletou i sami umělci. Akční malba musí splňovat, tedy alespoň pro mne několik parametrů. V rámci akční malby je důležité malovat nejen rychle, ale taky kvalitně. Obraz v zásadě musí splňovat stejnou "kostru" jako klasický obraz – tedy kompozici, dynamiku a rytmus barev. Často se k akci připojuje hudební a pohybová performance. V zásadě jde o to, v jistém časovém rámci namalovat obraz, který vychází z jistého zadání, popřípadě jde o improvizaci s ohledem na publikum. Samozřejmě jde o to publikum překvapit až šokovat, ale výsledný obraz musí být kvalitní záležitost a ne nějaká patlanina. Odhaduji, že mám za sebou asi 60 vystoupení tohoto druhu.


Jak vzniká takový autorský rukopis? Autorský rukopis u mne vznikl už při studiích na střední škole. Jak jsem byl zvyklý malovat sprejem, tak jsem vlastně některé pasáže v obrazech obtahoval rovnou tubou a pak průběhem času vypiloval do takového hodně expresivního výrazu. Ten jsem při pobytu v Paříži dostal i do kresby. Každý profesionální malíř má ale cestu jinou. U mne to bylo takové přirozené přelití od spreje ke štětci.

Kde hledáš všeobecně inspiraci a jak se to mění v průběhu času? Inspiraci beru všude kolem sebe. Od odpadkových košů, souložících psů, periferie... V současnosti se dá má inspirace rozdělit do dvou fází a to na figurální malbu a abstrakci. Což je velmi neobvyklé, takže člověk vlastně může ode mne vlastnit několik obrazů a každý bude mít jiný rádius. Rukopis, ale si myslím zůstává zachován. Samozřejmě v průběhu let se inspirační vlny mění a přetváří. Tomu se nedá jaksi vyhnout. U té abstrakce vychází inspirace z vězeňských cel, které jsem maloval po návratu z Polska, kde mne jako 18ti letého zavřeli za graffiti a byla to taková kauza a malér, že mne to ovlivňuje dodnes. A co se týče figurální malby, tam je inspirace především erotičtějšího charakteru a zároveň plný zásah moravským vizuálním folkem (cibuláky - kroje). Dnes tedy jedu na téhle schizoidní linii. Jak se Ti promítá osobní život do tvé tvorby? Osobní život se určitě promítá do tvorby každého umělce. Dřív jsem bral osobní život a tvorbu jako jeden organismus, to se ale v průběhu času hodně změnilo i když... No teďka mi spíš osobní život vnáší do tvorby takovou jakousi stabilní disciplínu, což bude asi i tím, že už mi není 20. Ono co si budeme povídat, láska je jako heroin. Ono umění teda taky, tak se to tak hezky vlastně slévá. S kým bys chtěl mít umělecký dialog? Umělecký dialog jsem měl v roce 2009 v galerii NoD a to s jedním z největších nebo nejlepších sochařů a malířů v naší zemi. S Jiřím Sozanským a výstava se tak i dokonce jmenovala. Samozřejmě to pro mne byla velká čest a pocta. Dnes by mne asi nejvíce zajímal umělecký dialog s Jiřím Davidem


Jaké jsou Tvé plány do budoucna? V létě mne čeká výstava v New Yorku, na podzim mám mít menší výstavu ve Vídni. Plánuji Berlín, kam bych se rád i na nějaký čas i odstěhoval za svou láskou a pak bych potřeboval udělat i nějaký projekt v Paříži. Na podzim se taky plánuje podobná akce jako v Iráku, ale na Ukrajině, tak uvidíme, jak to všechno dopadne.

Jane, držíme palce! Díky za rozhovor a za krásné obrazy. Ať se Ti daří.

Ing. Pavla Berková Managing Director


Obraz za denního světla

Obraz ve tmě


Obraz za dne:

Obraz za tmy:





Hra měla si 40 repríz a vedle toho jsme vymysleli i mou One Man Show a tam začala moje samostatná cesta k akční malbě

Recommend Documents