HomeLes č.12 .12 Časopis co... Minirozhovor s „BUFEŤÁKEM“
Historie lesnické mechanizace v naší zemi - traktor
je konečně tady!
…
1
Úvodník Zdravím všechny lesáky a lesačky a ostatní přátele naší přírody!!! Tak jsme se konečně dočkali a první letošní číslo časopisu je tu.... Já vím, trvalo to dlouho, ale je tu další školní rok a s ním i hromada učení a starostí. Času mnoho nezbývá - a to opravdu každému! A tak si na náš školní časopis musíme taky ukrást trochu času z našeho volna. Prostě nám to zase začalo nanovo a my jsme z toho celý hotový. Kluci stepující u dveří prváku, a hlavně prvaček, nás už nijak nepřekvapují. Pomalu nám začínají docházet výmluvy, proč zase nemáme domácí úkol – ale světe div se – naše fantazie stále pracuje na plné obrátky, takže stále přicházíme na nové finty.... Prostě tu zase máme tu naši školní pohodičku... A spolu s ní hromadu starostí, ale taky nových zážitků.... Takže bych tímto chtěla všem popřát hodně štěstí ve škole, mimo školu a taky v lese! Lesu, lovu, rybolovu zdar! Za redakci: Šárka Jurenková
[email protected] [email protected]
OBSAH ►Historie lesnické mechanizace v naší zemi – Traktor◄ ►Jak se lovilo během staletí◄Aleš Tota ►Básničky◄ ►Profesorský sbor – Lesnická škola Hranice◄ ►Filmové recenze◄ ►Prodloužená◄ ►Vítejte v říši hmyzu◄ ►Co je a není normální?◄ ►Vypustili jsme do éteru...◄ ►Ftípky◄ ►Minirozhovor◄ ►Rekreační pobyt členů včelařského kroužku – Špindlerův mlýn◄ ►Slon, Medvěd a Myš◄ ►Book box◄ ►Komiks◄ Komiks + úvodní stranu kreslila Veronika Mahrová - 2. A Včeličku kreslila Marie Škorpíková - 2. B
2
Historie lesnické mechanizace v naší zemi – traktor Na této stránce se budeme velmi nepravidelně věnovat historii lesnické mechanizace. Dnes začneme takovým úvodem, na paškál si vezmeme traktor. Traktor sehrál během 20. století v lesním hospodářství velmi důležitou roli. Poprvé se traktor do lesního hospodářství zapojil v 30. letech 20. století, a to jako prostředek, jenž měl za úkol přepravovat dříví z lesa ke zpracovateli. Byly k tomu nejčastěji používány traktory: Svoboda 12, Wikov 35, Praga AT 25 a Škoda HT-30. Během druhé světové války se ale jakýkoliv pokrok v lesnictví zastavil. Znovu se začal vyvíjet až po roce 1945. V té době se sice objevily nové stroje (Svoboda 15, Škoda 30, Zetor 25, ale i pásové, např. Praga PSE 25 (obr. 1)), ale struktura práce byla velmi podobná – odvoz dříví; avšak začíná se rozvíjet i soustřeďování dřeva. Také se začaly vyvíjet a současně i uplatňovat v lesním hospodářství lesní lanovky. Traktor byl tudíž potřeba i jako stacionární zdroj energie pro pohon lanovky. Toto období ale brzy skončilo. Ze zmíněných výrobců traktorů v 50. letech zůstal pouze Zetor, ostatní byli po znárodnění postupně rušeni. Jako velmi důležitou modifikaci traktoru musíme zmínit tzv. „polopásový traktor“. Toto zařízení bylo velmi oblíbené i v cizině, zmírňovalo totiž měrný tlak na půdu, a zvyšoval tažnou sílu stroje. U Zetoru byly tímto mechanismem vybavovány typy Z-25, ZSuper, a ve vývoji byl i Z-3016, ale zůstalo pouze u zkušebního prototypu. První český traktor, na který byla systematicky vyvíjená nástavba pro soustřeďování dříví, byl Zetor Super s výkonem 35 a později 50 HP. Existoval buď v kolové verzi, polopásové (obr. 2), ale i jako pásový, který byl hodně uplatňován v přibližování Pro značnou poruchovost podvozkové části se jich však moc nedochovalo. V té době k nám dorazily sovětské pásové traktory DT-54, DT-75 a S-100. Toto byly původně zemědělské traktory, u nás používané většinou pro lesní stavby a někde i v mýtních těžbách. Pro přibližování dřeva byl v SSSR vyvinut speciální pásový traktor KT-12, postupně modernizovaný (Obr. 3 – TLT 100). Mezitím ale byla v Československu představena nová řada traktorů Zetor UŘ-I a nejvýznamnějším byl pro lesní hospodářství typ Z-4011. Ovšem ani ten zcela nenahradil Zetor Super. Ten byl nahrazen až v 70. letech typem Z-5645. Traktor byl vybaven náhonem i na přední kola a vyráběli jej v dostačujícím počtu kusů. Na něj byla vyvinuta unifikovaná nástavba pro soustřeďování dříví s navijáky TNP (jednobubnový) nebo DTN 4 a čelním rampovačem ČR 12. Tato nástavba se používala až do 80. let, kdy byla vyvinuta nástavba TUN 40. V sedmdesátých letech byl vyvíjen i speciální lesní kolový traktor LKT-75, později nahrazený LKT-80, LKT-81 a současně i silnějším LKT-120, na jehož základě vznikly vyvážecí soupravy pro dlouhé a krátké dříví VKS-120. Ale traktor nezůstal pouze v těžbě, pronikl i do pěstebních prací. Tam ale nebyl nijak speciálně upravován. Již v 60. letech se do školkařské výroby dostaly traktory, a to standardní zemědělské (Zetor 25 K, Zetor UŘ I), ale i speciální nosiče nářadí (TN-4K2-10, RS09) a malotraktory (T-4K-10, T-4K-12 a zahraniční Holder). V této podobě lesnická mechanizace přetrvala až do roku 1989, po kterém mechanizace zaznamenává naprostý „boom“ způsobený dovozem zahraničních strojů a technologií. V současné době má o těžkou manuální práci v lesnictví zájem čím dál méně lidí. Tento celoevropský problém přináší postupně další vývoj lesnické mechanizace. Ale stále je potřeba člověk, který tuto techniku bude obsluhovat, nebo ji nahrazovat v nepříznivých podmínkách. Tomáš Dvořák 2. A
3
Básničky.... Chtěla bych tě vedle sebe mít a tvé doteky pocítit. Když nebudeš chtít se mnou být, nebudu se zlobit. Můžeme se potají milovat, své pocity si sdělovat. Je to jen na tobě a na tvém srdci, tak zkus mi s naší láskou k sobě pomoci.
Prázdninová píseň Na česko – polských hranicích je nádherné údolí, kterým protéká říčka. Stojí tam uprostřed kaplička, namísto oken barevná sklíčka. Tam stan jsme postavili, kytaru jsme naladili, začali hrát podle ptáků, a když bylo po půlnoci, tak jsme zalezli do spacáků.
Marie Škorpíková 2. B
Amor A bylo nám fajn a díky slunci třpytilo se v kapličce pozlátko. Já lehl jsem si do trávy a usmál se na tebe a žil jsem pro teď a nakrátko.
Jdu v nehostinném, divokém, zlém lese, zrádném i pro korouhve v plné zbrani. A jistě jdu. Strach nic mi nenahání, jen Slunce, jehož šípy Amor nese.
A děkoval jsem bohu za to, že jsem zdravý, že mě sem mohly zanést moje nohy. A děkoval jsem za své kamarády, přátele do nepohody.
Miluji Tě Miluji pohled tvých očí, miluji úsměv tvých rtů, miluji dotek tvé ruky, pohlazení tvých vlasů.
A bylo nám fajn a díky slunci třpytilo se v kapličce pozlátko. Já lehl jsem si do trávy usmál se na tebe a žil jsem pro Teď a nakrátko.
Miluji tvůj smích, miluji tvůj pláč, snad není hřích, věčně tě milovat.
Může pro jeden okamžik existovat svět? Pro jednu chvíli slunce svítit? Pro jeden okamžik nenalézt vět, pochopit a cítit.... Vít Raška 4. C
Život Kdyby sis oči vyplakala a jako moře byl tvůj žal, nikomu tím nepomůžeš, život půjde dál.
Miluji Tě Miluji tě a ty to víš, proč ke mě nic necítíš? I když říkáš, že rád mě máš, tak za rohem mě pomlouváš. Miluju tvé polibky a ruce, miluji tě převelice. Mám ráda tvé doteky, mé hranice lásky však přetekly. Už nemohu milovat tě více, tak dej mi aspoň část tvého srdce.
Tomáš Bína 2. A
Rozchod Láska je věc opravdu hezká, dokud nepřijde ta chvíle těžká. „Rozchod,“ těžká věc, která bolí, srdíčko těžko se z toho hojí. Když slyším zase ta slova ošklivá, že už mi prostě nic jiného nezbývá.
4
Než zůstat sám – nikoho nemít, se smutkem ve tváři pomalu přejít. Pokládat otázky, co bylo špatně, odpověď hledat marně a matně. Do polštáře potom slzičky ronit, o dívku krásnou marně žadonit. Když už pak stejně vím, že už se nevrátí, mé oči v brekot zase se obrátí.
Jen ve snech tě mohu líbat jen ve snech se musím skrývat Modlím se ať hvězdy vyjdou ať potkám tě a budu s tebou proč dny tak dlouhé jsou proč jen noci existovat nemohou vždyť ráno zase budu sám
Andílek Zamilování
Lásko s Tebou chci být. Proč o tom musím jen snít? Proč nemohu s Tebou být? Já lásko chci si tě vzít a u sebe chci Tě mít, bez Tebe nemá cenu žít. Bez Tvého mé srdce nemůže bít. Já musím Tě u sebe mít, do snů se chodím skrýt, abych mohl bez Tebe dál žít!!
Na louce roste kytička, svítila jak tvoje očička. Barvou překrásnou dobrou, mojí oblíbenou „modrou“! Když uviděl jsem tebe, byl to pohled na modré nebe. Láska zalila mé srdce, dokonce svázala mi ruce. Nemohl jsem jinak činit, než o schůzce se tobě zmínit. Kde bych tě pak poznal blíže, pohladil tvé krásné hýždě. Políbil tě na rtíky. A přitiskl prstíky na tvé hebké vlásky a cítil, jak v srdci hřeje krásný pocit lásky.
Vyznání Lásko jsi jak anděl a milovat Tě je můj úděl Miluji Tě a nikdy nepřestanu své srdce přece neovládnu Žádná už nebude jako ty nikdo nemá tak sladké rty Tvé oči jako pomněnky jsou když do nich mé pohlédnou Nikdy už nebudu milovat jinou než Tebe protože mé srdce chce jen Tebe
Na dobrou noc Kdybych ptáčkem byl, na dobrou noc bych tě políbil. Hezké sny zaletěl bych tobě přát, nechal bych ti svoje křídla ve tvých dlaních hřát. Šeptal bych ti, nemůžu ani nechci teď spát, chci vedle tebe být a společně snít, o lásce nechat si zdát, že budeme dlouho dohromady žít.
Konec Srdce mi puká a na krajíčku slzy mám, už nikdy se s Tebou neshledám. Zazvonil zvonec a je konec. Bez Tebe dál nechci žít a mé srdce bez Tvého nemůže bít. Můj život tímto končí, už se se světem loučí. Je to jako vzít slunce květině, bez kterého steskem zahyne. Miluji Tě!!!
Tyson
Sny Procházím se bytem a svůj život proklínám procházím se bytem a zase slzy v očích mám Ať je zas noc a já mohu snít vždyť takhle se nedá žít Jen ve snech já tě nacházím vždyť jen ve snech se s tebou procházím
Romeo 91
5
PROFESORSKÝ SBOR – LESNICKÁ ŠKOLA HRANICE (1896 – 1920) „Všechny lesy jsou určeny pro trvalý užitek všeho lidu a nikoliv pro dočasný zisk jednotlivců či společnosti.“ (Jameson Wilson 1905)
V statisticko-topografickém a kulturně historickém obrazu města Hranice, vydaném v roce 1906, Vojtěch Bartovský v kap. XVIII. „Školství“ uvádí tyto údaje:
Vyšší lesnická škola: (zal. V r. 1852) Hřbitovní ulice. Ředitel: Heřman Reusz, c.k. vrchní lesní rada Profesoři: Emanuel Nossek, náměstek ředitelův Bruno Schweder, Ferdinand Langenbacher, Gustav Merker, František Koch, Páter František Kraus Odborný učitel: František Jíra Docenti: Artur Kichner, c.k. Soud. Sekretář, JUDR. Max Mandl, advokát, Vincenc Šína učitel obecné školy. Počet posluchačů: V 1. ročníku: 22, ve 2. ročníku: 26 a ve 3. ročníku 18.
Nižší lesnická škola: ředitel, profesoři a docenti titíž jako při vyšší lesnické škole. Počet posluchačů: 29. Školník: Ignác Černoch Domovník: František Bauer
Dr.Heřman Reusz Narodil se dne 5. Dubna 1848 v rodině Ludwiga Reusse, vládního lesního radyanhaltského vévody. Po absolvování gymnázia v Arnsbergu se rozhodl pro jednoroční praxi lesníka eléva v lesích knížete Wittgensteina ve Velstfálsku a současně v letech 1867 – 1869 navštěvoval královskou lesnickou akademii v saském Tharandtu. Mladého H. Reusse vyučil lesnictví především jeho otec, z dalších učitelů se připomíná vrchní lesmistr a ředitel zmíněné akademie August Berbard (autor cenných Geschichte der Waldwirthschaft) a lesní ředitel Heinrich Burckhard. Poté se stal na jeden rok frekventantem lesnického kursu v Hannoveru v královském lesním úřadě. Již na podzim roku 1872 přešel v Čechách s titulem lesní inženýr do služeb knížete ColloredoMannefelda, na jehož majetcích se pod vedením svého otce, tehdy lesního rady, zmíněného lesního velkostatkáře, zaměstnával novým vyměřováním a zařízením lesů. Pilným samostudiem se připravil ke složení ministeriální státní zkoušky lesnické, kterou
6
velmi úspěšně složil v druhé polovině sedmdesátých let ve Vídni, a stal se pak přednostou knížecího lesního úřadu v Dobříši a roku 1876 lesmistrem. H. Reuss brzy proslul jako úspěšný lesník a člen okresní odhadní komise pro vyměřování pozemkové daně. Zasedal jako zkušební komisař v komisi pro vyšší státní zkoušku lesnickou v Praze předsednictvech vrcholných lesnických sjezdů a spolků. V době poměrně častých mniškových kalamit s katastrofálními důsledky v Čechách vynikl energickým vystupováním proti těmto škůdcům a psal o nich i odborná pojednání. Svou odbornou literární činnost zahájil H. Reuss roku 1878 a přispíval například do Österreichische Forst – und Jagdzeitung, Österreichische Vierteljahresschrift..., Zentralblattt für das gesammte Forstwesen, Fostwissenchaftliches Zentralblatt, Wiener allgemeine Forst-und Jagd-Zeitung, Sudetendeutsche Forst-und Jagdzeitung, Naturwissenschaflichte Zeitschrift für Forst-und Land-und forstwirtschaftliche Unterrichtszeitung, GüterbeamtenZeitung, Weisskirchener Hefte. Ze samostatných spisů je třeba jmenovat Mitteilungen aus dem forstlichen Versuchsanlagen i Dobříš (Sdělení z lesnických pokusných zařízení v Dobříši), Die forstliche Ausstelung 1890 (Lesnická výstava 1890), Anleitung zur Bekämpfung der None (Návod k potírání mnišky), Die Schälschäden durch Hochwild (Škody loupáním vysokou zvěří), die forstliche Bestandesbegründung (Zakládání lesních porostů) a slavnostní spis k oslavě 50. výročí založení moravsko-slezské vyšší lesnické školy Úsov – Slovinec – Hranice na Moravě, Brno 1902,. Jeho odborné práce měly velkou vážnost i u profesorů vídeňské Vysoké školy zemědělské, tato škola mu také nabídka vedení Ústavu pro ochranu lesů. Podle J. Konšela sestrojil H. Reuss registrační průměrku, vytvořil šablonu mýtního postupu se zřetelem na působení větru a doporučoval jako ochranu proti větru v tyčkovinách zavádět střídavé probírkové pruhy a proti páčivé síle větru pak závaly kamením podél ohrožených stěn. Své další organizační schopnosti nevěnoval H. Reuss proti očekávání věhlasnému vídeňskému učilišti, nýbrž stejně věhlasné moravskoslezské vyšší lesnické škole. Školu založil v lichtenštejnském zámku v moravském Úsově v říjnu 1852 Moravsko-slezský spolek pro lesnickou školu. Byla nejstarší fungující soukromou lesnickou školou v Rakousko-Uhersku. Stěhovala se nejprve v roce 1867 z Úsova do Sovince a v roce 1896 do Hranic. Pro nové působiště v Hranicích povolal zmíněný spolek za – v pořadí pátého – ředitele školy tehdy skoro padesátiletého uznávaného knížecího lesmistra Colloredo-Mannsfelda. Po dobu více než dvaceti let, tedy do roku 1917, zde H. Reuss vyučoval a vychovával lesnický dorost s velkým osobním nasazením a díky úspěšné reorganizaci vytvořil ze školy moderní ústav s internátem. V roce 1917, takřka jako sedmdesátiletý muž, vstoupil H. Reuss do služeb hraběte Bertholda v Buchlovicích u Uherského Hradiště. Vedl správu všech jeho statků až do své smrti, aniž si vytvořil prostor pro odpočinek. Zemřel 26. února 1931. Je pochován na hřbitově v Hranicích. Jeho hrobka je stále pečlivě udržovaná. Dr. Ing. Hermann Reuss, zapomenutý německo – český lesník, si jako zasloužilý a schopný lesnický pedagog a odborný spisovatel zasluhuje velké úcty. Ing. Vladimír Šmíd
7
Jak se lovilo během staletí Rád bych přiblížil způsoby lovu, jež používali naši předci. Jak řekl jeden chytrý člověk: „Co nemá budoucnost, nemá ani minulost.“ Řekl bych, že o myslivosti to platí dvojnásob. Vrhněme se tedy do víru minulosti - do doby kamenné. „Hu, maso,“ řekl a ukázal prstem. Statný lovec kožešin se se svojí tlupou díval z kopce do údolí na veliké stádo sobů. Smrákalo se, tak se rozhodli přenocovat za kopcem v neveliké jeskyni. Jaké bylo jejich zděšení, když tam stádo ráno nebylo. Stopovali stádo dlouho, a když už ho skoro měli, tak se jim zase vytratilo. Naštěstí podle stop zjistili, že odešlo nedávno a jakým směrem. Vydali se podél stop, hnáni jak smečka hladových vlků. Kolem poledního zahlédli členy cizí tlupy, ale přece se s nimi nebudou dělit o stádo, a tak se rozhodli na ně zaútočit. Kameny létaly, klacky se lámaly, kamenné sekyrky nacházely svůj cíl v členech cizí tlupy a oštěpy se zabodávaly. Boj netrval dlouho, tlupa ztratila dva členy, ta druhá však na tom byla daleko hůř a kdo přežil, tak utekl. Netruchlili pro své členy dlouho, hlad je nutil pokračovat dál za svojí kořistí. Po pár hodinách dorazili ke svému vytouženému stádu. Našli si slabého soba a toho odřízli od stáda a zahnali do hustého lesa, kde se chudák sob zaklínil svým mohutným parožím a uvízl mezi stromy. Lovci ho zdolali a pár dalších sobů skolili stejně, aby měli dost jídla pro celou tlupu. Takhle to přibližně bylo, žádné pořádné zbraně jak dnes, kdy na ulovení zvěře stačí jeden člověk s pár náboji a přesnou muškou, tenkrát to byla týmová práce. Odpovídaly tomu i zbraně: klacky, kameny, kamenné sekyrky a oštěpy. Aleš Tota 2. B
Hubertská zábava 2007… …pohledem tanečnic polonézy: V nervech jsem se ocitla už v sobotu ráno. Generální nácvik polonézy se nám však podařil. S klidem jsem se mohla připravovat na večer. Když jsem večer přišla do sokolovny, necítila jsem už nervozitu ani strach, ale některé tanečnice se nervovaly hodinu před vystoupením. Do budovy přicházelo stále víc a víc návštěvníků a s blížícím se začátkem se jejich neklid stupňoval. Stáli jsme v předsálí, kolem nás začali pronášet zvěřinu, věděli jsme, že za chvíli přijde řada na nás. V sále probíhalo stužkování maturantů a my jsme se začínali řadit. Maturanti vyšli ze sálu. S úvodní fanfárou jsme vstoupili do sálu my. Všichni se na nás upřeně dívali a čekali, co bude. Při tanci jsem si neuvědomovala lidi kolem, soustředila jsem se, abych nedělala zbytečné chyby. Ocitla jsem se v „celkové anestesii“, takže to, jak polonéza dopadla, jsem věděla až doma u videa. Po zbytek večera jsem tančila v bílých šatech, které jsem měla na polonézu, a tak všichni věděli, že mě mohli vidět už na začátku. Velká účast způsobila, že na tanečním parketu se při tanci moc dobře pohybovat nedalo. Když jsem se při polce srazila s jedním párem a s tanečnicí jsem se vzájemně udeřily do hlavy, myslela jsem, že dále už ani raději tančit nebudu. Nakonec jsem protančila celý večer a skončila až tehdy, kdy hudba dohrála poslední taneční sérii. (Karol) Slavnostní fanfáry školních trubačů zahájily ples. Všechny ceremoniály, co se děly v sále, jsem bohužel neviděla. Nervózně jsem přešlapovala v předsálí a čekala jsem na ukončení stužkování, aby mohla začít polonéza. Když už jsme se konečně začali
8
seřazovat do párů, byla jsem ráda, že to budu mít brzo za sebou, ale představa plného sálu mě „děsila“. Po zatančení jsem si oddychla a šla se svým tanečním partnerem prodávat lístky do tomboly. Netrvalo nám to dlouho, protože výhry byly bohaté a všichni si chtěli alespoň něco odnést domů. Potom už se jen tančilo, pilo, jedlo a čekalo se na půlnoc, kdy se vyhlašovaly hlavní ceny tomboly… (Anička)
…a střípky dojmů našich spolužáků: - Vše v úvodu jsem pozoroval ze zákulisí služby u bočního vchodu, a proto vím, kolik úsilí a organizačních povinností přinese např. otázka, jak kdo ponese stolek se stužkami či jaká bude práce odpovědného zametače. - Po slavnostním úvodu se již každý vrhl do víru společenské zábavy a myslím si, že každý postupně ztrácel přehled o dění a celkové situaci a spíše se soustředil na své spolubavící se přátele… - Za celý večer jsem prožil spoustu zajímavých a veselých chvil doprovázených trochou alkoholu. Škoda, že si toho nepamatuju více. Příští rok jdu zase! - Někteří studenti čtvrtých ročníků byli v tak veselé náladě, že o sobě věděli a nevěděli, a někteří se dozvěděli až druhý den, co sami nevěděli. Profesoři to na parketě rozbalili a hosté si užili hudby, tance i dobrého jídla od našich hodných kuchařek, co si jen přáli… - Nečekaně mě překvapila uvolněná atmosféra, která se postupně prohlubovala až do úplné anarchie. - Přišel jsem, viděl jsem, a pak už jsem nechodil ani neviděl. - Dalo se tu dobře pobavit a celkově se vše dařilo ve velkém stylu. No zkrátka hotová pohádka, ale pro jisté jedince možná i horor. - Těch osm hodin uběhlo, protančilo se a promotalo strašně rychle. Myslím, že v tom, co se tam vypilo, by mohla v klidu vegetovat rodinka vorvaňů obrovských…
9
Filmové recenze Resident Evil 3 – Zánik (Resident Evil: Extinction) Premiéra - 15. listopadu Pro ty, kteří Resident Evil neznají, vznikl tento film podle videohry a v roce 2002 se dostal na plátna kin. Tato série se od prvního dílu potýká s nepřízní kritiků, ale je vykompenzována nadšením herních fanoušků a milovníků hororu. Děj se odehrává 5 let po událostech ze dvojky (Apokalypsa), kde Alice je osvobozena svými spolubojovníky z laboratoře společnosti Umbrella, kde na ni byly dělány pokusy pro její výjimečné schopnosti. V podzemní základně v písku nevadské pouště se ji pokoušejí naklonovat a tak vznikají její repliky. V tomto díle jsme se přesunuli do exteriérů a je to příjemná změna, protože prostředí laboratoře už bylo dost. Z monster se zde objevují známí krvelační psi, zombie, vrány známé též z herní série a konečně velice oblíbená stvůra Tyrant. Tuhle akční podívanou si podle mě užijí jak nadšenci, tak i ti, kteří žádnou z her Resident Evil nehráli.
Smrtonosná past 4 (Die Hard 4.0) Právě na DVD Od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že se bude točit Smrtonosná Past 4, jsem byl trochu na rozpacích z toho, zda producenti udělali dobře, že na pokračování „kultovní“ akční série uvolnili peníze, a hlodala mě myšlenka, jestli už není trochu pozdě vzít počtvrté Bruce Willise a snažit se z něj udělat ještě jednou Johna McClana. Obav z toho, co se nemusí povést, bylo hodně a musím se přiznat, že do kina jsem šel spíše s očekáváním průměrné filmové podívané než plnohodnotného pokračování Smrtonosných pastí se stejným nábojem a humorem, jaké měly v dřívějších dílech. Ústřední zápletka je stará jako akční filmy samy. Jeden šílenec, bývalý pracovník vládní bezpečnosti, se rozhodl využít svých znalostí a přejít tzv. „na druhou stranu“. Má v plánu pomocí moderních technologií a faktu, že vše se dá ovládat na dálku, způsobit naprostý chaos, nabourat americkou infrastrukturu a trochu se přitom obohatit. Proti němu stojí kdo jiný než Bruce Willis a mladý hacker, který mu pomáhá tam, kde jen hrubá síla nestačí. Naštěstí pro nás je postava Johna McClana napsána tak jako dřív, je tedy opět stejně tvrdohlavý, zdravě naštvaný a sázející jednu hlášku za druhou. Byť to už nikdy nebude ten stejný Willis, který bojoval sám proti přesile německých teroristů na mrakodrapu Nakatomi před dvaceti lety, je podle mého soudu Smrtonosná past 4 důstojnou tečkou za celou sérií. Horský Karel, 3. A
10
Prodloužená Ve středu 24. října, před začátkem podzimních prázdnin, jsem spolu se studenty převážně třetích ročníků zavítala na „prodlouženou“ lekci tanečního kurzu. Spousta studentů s sebou přivedla své rodiče i známé. Mazurka odstartovala skvělý večer, ve kterém nechyběl tanec ani zpěv. Některé tance vypadaly opravdu skvěle, všechny však nebyly podařené. Když už jsem se s někým z kurzu do tance pustila, během chvíle mi taneční partner omylem přišlápl nohu. Týkalo se to především tanců s těsným držením. Jen jeden tanec s tímto držením páru šel všem „ploužák“. Nechyběla ani soutěž s polkou, kdy Vlastimil Tumpach kladl otázky všem tančícím párům a postupně páry, které špatně odpověděly, odpadly ze hry. „Co je západněji? Hranice nebo Bratislava?“ tato otázka vyřadila spoustu dvojic. Bohužel soutěž nevyhrál nikdo ze studentů naší školy. Odbitím deváté hodiny na podium vystoupili Vlastík a Zdenka Tumpachovi. Oficiálně ukončili středeční lekci a pro tento den se rozloučili. Zábava pokračovala ještě půl hodiny, pak dohrála i skupina SUNSET, která provázela celým večerem, a všichni se spokojeně rozešli domů nebo za zábavou někam jinam. Karolína Lívová, 2. C
11
Vítejte v říši hmyzu… …říši nevyčerpatelné krásy, barev, vzorů a záhad, kterými příroda kolem nás jen hýří a těm, kteří se umí kolem sebe dobře dívat, nabízí nekončící hádanky a důvody k žasnutí… Dovoluji si Vás, milí spolužáci, provázet od letošního roku novou rubrikou našeho školního časopisu: rubrikou o oblasti, které se, a troufám si říct neprávem, dosud nedostávalo čestného místa, respektive místa a prostoru, jež by si po právu zasloužila. Říše hmyzu je natolik složitá, rozmanitá, barvitá a záhadná, že je ode mne, „prváckého benjamína“ (a zvláště dívky, od které se a priori jaksi očekává spíše odmítavá až „hysterická“ reakce, co se hmyzíků týče) snad až příliš velkou odvahou domnívat se, že tento úkol se ctí zvládnu. Nu což, pokusit se mohu. A Vy, vážení čtenáři, posuďte sami, zda jsem si nestanovila cíl nepatřičně neskromný…Kdo nic nezkusil, nic nezkazí, tak tedy jdeme na to! V každém čísle časopisu bych chtěla Vaší pozornosti nabídnout dva zástupce hmyzího království – a budu se snažit vybírat tak, aby vskutku „královsky“ vypadali. A podaří-li se mi získat nejen Vaši pozornost, ale třeba i změnit nezájem v zájem či odpor v úžas a respekt, nemohu si přát více. Prezentované „hmyzí borce“ si dovolím přiblížit oku čtenáře i vlastní neumělou kresbou. Tak tedy ještě jednou vítejte, začínáme! Zlata Matysová, 1. C
1.OTAKÁREK FENYKLOVÝ (Papilio machaon) Motýli zajisté patří k vůbec nejkrásnějším zástupcům hmyzí říše. Ne nadarmo se jim proto říká létající květy přírody. Pohled na krásně zbarveného motýla potěší každého, i toho nejzarytějšího odpůrce hmyzu. A otakárek fenyklový je opravdovým skvostem. Pojďme si tedy přiblížit životní zvyklosti tohoto „létajícího květu“.
3 základní rozpoznávací znaky: a) Velký motýl se žlutou základní barvou křídel. b) Ostruhy na zadních křídlech. c) Na okraji křídel žluté půlměsíčité skvrny v černém poli.
Obecné znaky: Velký motýl s dlouhými křídly, černými skvrnami a se zvláštním mřížováním na křídlech. Vyznačuje především sytě žlutou základní barvou křídel a výraznou černou kresbou, dále modrým pruhem na zadních křídlech a velkou karmínově červenou kruhovou skvrnou na zadním okraji zadního křídla. Tyto skvrny na obou zadních křídlech společně vytvářejí dojem páru očí, jejichž účinek ještě zesilují dlouhé výběžky na zadním okraji křídel, zvané ostruhy. Výrazný je také pruh podél vnějšího okraje předních křídel s ostřejší žlutou kresbou.
Výskyt: Otevřené slunné stráně a přirozené louky s množstvím kvetoucích bylin v teplých oblastech, ale i vysoko v horách na osvětlených svazích až do 1500 m n. m. V zahradách často usedá na květy komule, zvláště tam, kde se pěstuje i mrkev.
12
Bionomie: Spíše pomalejší a vznášivý, někdy však také velmi rychlý a vytrvalý letec, který zvláště v teplých slunečných hodinách dne navštěvuje květy. Housenka žije nejen na „divoké“ mrkvi, ale i na karotce pěstované v zahradách, kde se v některých letech vyskytuje značné množství housenek tohoto druhu.
2.MANDELINKA BRAMBOROVÁ (Leptinotarsa decemlineata) Mandelinka bramborová je dekorativní brouk. Tento krásný brouk se však stal strašným nepřítelem člověka. Nebylo tomu tak vždy. Mandelinka bramborová žila kdysi ve Skalnatých horách (USA) na lilkovité rostlině zvané buffalo burr. Roku 1850 přinesli pionýři na americký západ brambory a založili si tam pole. Za 9 let zjistili v Nebrasce, že se tato mandelinka živí raději listím brambor. Škody byly hrozné, úroda zcela zničena. Škůdce se rychle šířil. Roku 1922 se mandelinka masově objevila ve Francii. Obě světové války znamenaly pro mandelinku období velkého rozmachu. Svět měl tehdy jiné starosti než hubit škodlivého brouka, a tak vznikly na mnoha místech Evropy kalamity, které musely být všemi prostředky likvidovány.Dnes je výskyt mandelinky jen ojedinělý a každé ohnisko je ihned lokalizováno a zneškodněno. A jak vlastně tento obávaný brouk vypadá, jak žije?
2 základní rozpoznávací znaky: a) krovky žlutooranžové, černě pruhované b) na štítě tmavé skvrny na oranžovém podkladu
Obecné znaky: Délka těla je asi 7 - 11 mm, krovky černožlutě podélně pruhované, zbytek těla černožlutý s nepravidelnými tmavými skvrnami. Larvy se vyznačují nápadnou oranžovou barvou s černými skvrnami.
Výskyt: Mandelinka bramborová se vyskytuje na brambořištích, v zahradách a i přes neustálou likvidaci je všude hojná. Výskyt dospělců je od dubna do prosince.
Bionomie: Brouci i larvy se živí listy bramboru a mohou způsobit velké škody, dokáží ožrat celá pole dohola. Z nížin zaletuje i do vysokých hor (Tatry, Krkonoše).
13
14
Co je a není normální? Po dlouhém a namáhavém dnu usedám do křesla. Myšlenky mi v hlavě běhají jako zběsilé. Neustále si kladu jednu otázku: Co je a není normální? Ptal jsem se mnoha lidí, všichni na místo odpovědi jen pokrčili rameny. Snažím se proniknout do toku myšlenek a naslouchám svému vnitřnímu hlasu, abych si sám odpověděl na otázku, na kterou existuje mnoho odpovědí. Co je vlastně normální? Vnitřní hlas se na chvíli odmlčí a pak začne vyprávět: „Víš, to je těžké ti nějak srozumitelně odpovědět. Ale možná ti to vysvětlím jednou starou legendou. Kdysi dávno bylo jedno království, ve kterém byly dvě studny. Jedna pro krále a ta druhá pro poddané. Jednoho rána se objevil u studny kouzelník, který chtěl získat moc a svrhnout krále. Studnu pro poddané proto otrávil jedem, po jehož vypití se člověk zblázní. Všichni se napili z té studny. Tedy až na vladaře. Lid se začal bouřit, protože se mu zdály královy příkazy nesmyslné. Kouzelník si už mnul ruce, ale královi svitlo a napil se z té „studny bláznovství". Bouře utichly a lid opět miloval svého krále, který říkal stejné nesmysly jako oni a byl tudíž normální. „Takže normální je to, co dělá většina?" „Ano, přesně tak. Podívej se třeba na odlišné kultury. Například pro muslimy je normální, že je žena absolutním majetkem svého manžela. Když sledujeme vztahy v jejich společnosti, tak si říkáme: To není normální! Omyl, je to normální, ale podle jejich vzorců chování. Kvůli rozdílům mezi kulturami vznikaly války a konflikty, protože každá kultura chce tu druhou potřísnit vodou ze své studny. Ale mezinárodní vztahy jsou pouze špičkou ledovce. Každý má trochu jiné normy chování. Pro někoho je normální umývat se několikrát denně, barvit si vlasy atd. Někdo ho může považovat za nenormálního." „Záleží tedy na úhlu pohledu?" „Jistě, podle toho, jak na problém nahlížíme, nám určuje to, zda ho považujeme za normální či nikoliv. Na tvou původní otázku, co je normální, neexistuje jednoznačná odpověď. Každý si svoje normy určuje sám." S těmito slovy se se mnou rozloučil a odplul po proudu myšlenek do dáli. Spokojený s tím, co mi řekl vnitřní hlas, jsem se zdvihl z křesla a šel si uvařit kafe... Morchack
15
Vypustili jsme do éteru..... Anglický jazyk: Učitelka: Já jsem vám říkala, že to „in“ se dá nahradit i jiným slovíčkem... Adam: „Hot!“ Učitelka: No, výborně! Alespoň něco vás naučím! Adam: Však to je taky jediný, co jsem si z minulé hodiny zapamatoval.... Hodina dějepisu: Učitel: Kdo mi to tady chrápe? Roman? Roman: Já jenom zývám.... David: Znáte to? Je to dost příjemný, taky to můžete zkusit...... Dotaz v hodině fyziky: Roman: Pane učiteli, nebyl Tycho de Brahe gigolo? Dějepis: Učitel: Petře, cojsi to čtete pod tou lavicí? Petr: Já si nic nečtu, já si leštím jabko! Učitel: Tak si neleštěte jabko a dávejte pozor! Úvodní hodina dějepisu: Učitel: Co jste o prázdninách navštívil historického? David: Babičku.... Nauka o lesním prostředí: Učitel: Co je to vlastně mineralogie? Honza: To jsou vlastně kameny.... Nauka o lesním prostředí: Jirka: Plodnice je jedovatá... Učitel: Ano je, ale? Jirka: Tak není? Botanika – okusy stromků: Učitel: Zvěř. Co dělá zvěř? Jirka: Hryže.... Botanika: Učitel: A proč si myslíš, že se jmenuje dřevomorka domácí? Jirka: Protože je doma. Fyzika: David: Já tu školu nedám! Učitel: Taky si myslím.... Anglický jazyk: Martin: Paní učitelko, můžu jít na záchod, nebo se po to.. Učitelka: A co jste dělal minulou hodinu? Martin: Pil jsem.... Sesbírala: Šárka Jurenková, 2. B
16
Ftípky ☺Nevaž se, odvaž se. Horolezci s.r.o. ☺Učení potřebuje čas. Čas jsou peníze. Peníze jsou luxus – a luxus si nemůžu dovolit. ☺Zvíře na 22 písmen?……………….. Zajíc s červenou kravatou. ☺Chlap přijde ve Švýcarsku do banky a šeptá: ,,Chtěl bych si u vás uložit 7 miliónů dolarů.“ Pracovník banky se na něj podívá a říká: ,, Ale pane, můžete mluvit nahlas …. Tady se za chudobu nikdo nestydí…“ ☺Bylo nebylo, Apollo na Měsíci přistálo a jednou takhle astronauti celí rozčílení vysílají na Zem: ,,Hjustn, Hjustn, Rusové přistávají na Měsíci. Co máme dělat?“ ,,To není možné. Pokračujte normálně v programu.“ Další den: ,, Hjustn, Hjustn, Rusové přistáli a hned začali natírat Měsíc na červeno. Co máme dělat?“ ,,Klid hoši, klid. Vezměte si prášky na uklidnění, to budou halucinace.“ Po pár dnech začíná Měsíc rudnout: ,,Hjustn, Hjustn, skoro celý Měsíc už natřeli na červeno. Co máme dělat?“ ,,Žádnou paniku, všichni naši specialisté pracují na řešení. Vyčkejte.“ A další den: Hjustn, Hjustn, to je konec! Celý Měsíc už je červený!“ ,,Naše chvíle přišla, chlapci! Otevřete box 43Bx. Uvnitř najdete štětku a vápno. A pište: Coca-cola….“ ☺,, Tati, bojíš se zajíců?“ ,,Ne“ ,, Tak proč si s sebou na lov bereš pušku a psa….?“ ☺Obrovský pes s peněženkou v tlamě vejde do řeznictví, položí peněženku na pult a posadí se před vitrínu s masem. „Tak co to bude, chlapče?“ ptá se řezník žertem. „Chtěl bys masíčko?“ „Haf!“ štěkne pes. „Hm.“ Přikývne řezník. „ A co to bude? Játra, slanina, roštěná…“ „Haf!“ přeruší ho pes. „A kolik té roštěné chcete? Půl kila, kilo…“ „Haf!“ oznámí pes. Ohromený řezník maso zabalí a z peněženky si vezme patřičný obnos. Když pes odchází, řezník se rozhodne ho sledovat. Pes vejde do činžáku, vystoupí do druhého patra a začne škrábat na dveře. Vzápětí se dveře otevřou a nějaký muž začne psovi nadávat. „Proč na něj tak křičíte?“ ptá se užaslý řezník. „Tak chytré zvíře jsem v životě neviděl!“ „Chytré?“ opáčí muž. „Tenhle týden si už potřetí zapomněl klíče!“ ☺Přijde chlap na policejní stanici a ptá se, kde mají bonzárnu. Tak ho pošlou na podatelnu. Přijde tam a říká: „Můj tchán má na dvoře metrák dřeva.“ Policajt: „To ale není trestné.“ „No, jo. Ale on ho má z Německa.“ Policajt: „Ale to přeci není trestné!“ „No, jo. Ale on v něm pašuje zlato!“ Policajt: „Hmmm. Tak to si ověříme!“ Chlap přijde domů a říká tchánovi: „Hele, odpoledne ti přijedou chlapi na pořezání toho dřeva a bude to asi ta stejná parta, co ti na jaře zryla zahradu…“
17
Minirozhovor Tentokrát jsme si dali na paškál našeho „BUFEŤÁKA“ Tomáše Nádvorníka. Tomáš je svobodný, 24-letý chalan plný elánu a chuti do života. Tomáše vám ale snad představovat nemusíme.... Všichni ho známe – jeho bagety a hamburgery jí snad každý.... A nejen to... No, prostě mu tu uděláme malou reklamu :-) Je nějaká typická vlastnost na studentech SLŠ, která Tě vyloženě rozčiluje? Žádná, mohlo by to být i horší, ale vzkazuji všem, že nejsem velkoobchod! Nevadí Ti to každoranní vstávání? Nevadí, jsou i horší zaměstnání. Vy to ráno vykompenzujete vaším ranním humorem. Jak ses k této práci vlastně dostal? Čirou náhodou. Neuvažoval jsi nad podpultovým prodejem cigaret a alkoholu? NE → přečtěte si školní řád. Jak vycházíš se svou spolupracovnicí a jak se svým sousedem – panem školníkem? Vycházím s oběma dobře. Jaký je Tvůj smysl života? Štěstí, zdraví... A to přeji i Vám všem do nového roku 2008! A tak jsme v rychlosti navštívili náš školní bufet..... A dáme Vám menší radu, jelikož Tomáš ví všechny drby ze školy, tak se za ním můžete klidně kdykoliv stavit a pokecat.... Občas tam teda něco kupte, ať neřekne, že nemá žádné výdělky.... :-D A věříme tomu, že až bude tohle číst, tak se zasměje.... ;-) Vítek Raška a Jakub Rudel, 4. C
18
Rekreační pobyt členů včelařského kroužku v Krkonoších – Špindlerův mlýn Včelařský kroužek, který pracuje v rámci SLŠ Hranice, má na této škole již dlouholetou tradici. Počet zájemců se pohybuje kolem 30 a práce se nám daří. O této činnosti vyšel článek v únorovém měsíčníku „Včelařství“. Na základě těchto informací nás kontaktoval včelař, pan Alexander Holodniok ze Špindlerova mlýna, který včelaří již 50 let a nabídl nejaktivnějším členům včelařského kroužku bezplatné týdenní ubytování o prázdninách ve svém penzionu ve Špindlerově mlýně v Krkonoších, s možností prohlídky jeho včelařského areálu. Velmi ho potěšila skutečnost, že se každoročně zúčastňujeme soutěže „Zlatá včela“, které je zakladatelem. Z kroužku byli vybráni dva nejaktivnější včelaři a to Ondřej Kořenek a Vít Sedlák a poslední týden prázdnin strávili v Krkonoších. Jejich hodnocení týdenního pobytu se zjednodušeně dá nazvat jako fantastická rekreace. Vynikající včelařská oblast, krásná příroda i velké výnosy medu zanechaly v nich hluboké dojmy. Měli možnost seznámit se s nejmodernějším vybavením včelaře. Je potěšitelné, že pan Alexander Holodniok chce v započaté spolupráci s naší školou pokračovat i v tomto školním roce. Ing. Vladimír Rolinc vedoucí včelařského kroužku
19
Slon, Medvěd a Myš Šel slon světem a hledal svůj chobot. Jeho jméno není důležité, pro nás je to slon. Ťapkal si to světem, až došel k poušti. Horký písek ho až moc hřál do nohou, tak se zastavil a stál a rozhodl se před vedrem schovat ve svém stínu, že se dá pak zase na cestu. Vtom se ozvalo: „Proč stojíš, ty neřáde?!“ Slon ale nikoho neviděl, ať se rozhlížel, jak se rozhlížel. Až mu po zádech sjela dolů malá myš. On nevěděl, že je to myš, nikdy nic takového neviděl. Ta na něj okamžitě spustila: „Co stojíš? Pokračujme v cestě! Tady není žádný motorest!“ Slon nechápal: „Jestli ti zavazím, tak mě obejdi!“ Myš se nadechla, když vtom se z obzoru vyřítilo něco bílého a hnalo se to přímo na ně s hrozným křikem. Oba stáli jak opaření, když zjistili, že proti nim běží lední medvěd! Když byl skoro u nich, tak tak zastavil. Myš ho okamžitě sprdla, co tam dělá a tak. „Omlouvám se,“ vyhrkal ze sebe medvěd, „ale já utíkám před tučňákem a tady to pod nohama strašně pálí!“ Myš obrátila jen oči v sloup. „Opravdu? Ty utíkáš tak dlouho?“ řekl slon. Medvěd jen přikývl a zhluboka vydechoval. Slon pokračoval: „A nepotkal jsi někde takovou divnou věc? Říká se jí chobot, ale přesně nevím, jak vypadá.“ Medvěd zavrtěl hlavou a řekl: „Neměl jsem čas se rozhlížet, bál jsem se tučňáka, ale teď vidím, že mě zatím nedohání, ale přesto mě zdržujete. Vtom se oba podívali na myš: „A co tu děláš ty, myši?“ „No, ehm, já jsem tu, abych vám řekla tajemství o....“ Když vtom po ní slon začal dupat a medvěd ji roztrhal na kusy. Oni přece věděli, že slon má chobot mezi očima a medvěd si historku o útěku před tučňákem vymyslel. V životě ho neviděl, jinak by to přece neřekl. Nakonec zdrhl ze ZOO. Ale k čemu by jim bylo to slyšet? O čem by pak ten jejich život byl? A chtěla jim myš skutečně říct toto, nebo byli oba jen posedlí a paranoidní? Může jeden myší život vytvořit slona magora nebo medvěda sraba? Byli opravdu na poušti, nebo na tom, co zbylo ze severního pólu? Asi se nikdy nedozvíme, jak to bylo, je nebo bude s touhle trojkou, ale možná je bezpečnější nesnažit se bláznům cokoliv vysvětlovat, nechat je žít v tom, čemu oni říkají život, protože i pravda dokáže zabíjet. A co medvěd? ZOO je parádní místo, dětem se tam líbí a rodiče mají chvíli od nich pokoj, pokud tam není zrovna Harry Potter s bratrancem, a ZOO hlavně vydělává. Ale hvězdy, opravdové stars této atrakce, tam asi příliš šťastné nejsou. Proč by si jinak vymýšleli ponižující historku o tom, že je honí tučňák? A co Tvůj život? Jsi slon, myš nebo medvěd?
Lesačka Ribez Nigrum
20
Book box Slovácko sa súdí – Zdeněk Galuška Jsou to už více než čtyři desítky let, co spatřilo světlo světa vydání povídek z prostředí slováckých soudů „Slovácko sa súdí“ od Zdeňka Galušky. Tuto knihu bych doporučil všem lidem. Slovácko se hodí k jakékoliv příležitosti a své čtenáře upoutá neodolatelným Galuškovským humorem. Úspěch stařečka Pagáče nevzrůstal pouze na papíře, ale byl ztvárněn i v mnoha jiných podobách. Pagáčův humor nestárne a dotvrzuje to i fakt, že tato kniha se prodává už tak dlouho. Kniha je sepsána ve slováckém nářečí a to může pro čtenáře představovat jedinou překážku, avšak nezoufejte, kniha má i menší slovníček slováckého nářečí, a tak si můžete neznámý výraz rychle vyhledat. Komu by se kniha zalíbila a chtěl by si ji přečíst, tak mu přeji pěkné počtení a nezbývá mi nic jiného, než přidat oblíbené moudro Zdeňka Galušky: „Kam nechodí smích, tam chodí lékař!“ Vojta Vrba, 1. B
21
Romantická duše študákova Bludička Proč člověk stále něco hledá, za něčím se honí.... Proč člověk stále touží po věcech (lidech), které nemá, nevlastní, nebo s nimi pouze není? Proč taky jednou na světě nemůžeme být spokojení.... Stále hledám... Jsem bludička. Bloudím v tomto světě... Nerozumím mu. Nechápu ho - ani ho nechci pochopit. Ale jedna otázka stále vyplouvá na povrch: Proč se tohle všechno děje? Proč musíme zažít tolika utrpení, abychom mohli být potom alespoň na chvíli šťastni? Už mě nebaví tápat v mlhách a mít před sebou natažené ruce. Na mé volání nikdo neodpovídá. Cítím se sama, sama jako korýš na dně pustého oceánu v té nejhlubší propasti.... Má srdce sténá žalem. Naříká a pláče, prosí..... Prosí o tu trochu lásky, kterou by tak moc chtělo zažít, mít ji jen pro sebe, nikomu ji nedat... Mé srdce, chtělo by být jednou lakomé - nedat nikomu ochutnat té lásky, co se mu dostává... Mít ji tentokrát jenom pro sebe! A pak, třeba jenom na okamžik, být středem pozornosti.... Je to snad moc? Je to možné.... Ach, proč se tohle děje? Proč se cítím jako slepé kuře hledající zrno... Toužím po přízraku, který nikdy nemohu mít. Toužím po něm, i když ho vlastně již mám - ale nepřijde mi to tak. Proč zdá se mi tak blízký a přitom tak vzdálený... Jak to, že ho mám v rukou, ale nemůžu ho polapit? Dost již - zabraňme prolévání slz! Konec již se sebelítostí - tady to je realita - ne, můj vysněný sen!!!!
Let Lehký vánek mimoděk pohladil dívčinu tvář. Dominika byla velmi pěkná a nestálá jako vločka sněhu. Chytnete-li ji do ruky - roztaje. Dnes si připadala naprosto volná. Volná jako pták. Stačilo by jen roztáhnout ruce, vykročit do prázdnoty a letět. Letět do mraků, ke Slunci a být úplně svobodná.... Najednou ji ze snění vytrhl něčí hlas: „Dominiko, co tam děláš?! Pojď k nám, vždyť spadneš!" To bylo vyrušení, které musela chtíc nechtíc akceptovat. Otočila se, aby opustila svůj svět na okraji strmé skály, ale najednou se jí podsmekla noha. Pak si jenom uvědomila, že padá a nemůže tomu zabránit. Z jejích úst byl slyšet jen poslední výkřik. Nebyl to ten krásný let, co si představovala....
Tvůj úsměv Ten Tvůj úsměv proradný! Ten úsměv mě tak milý, za který bych Tě někdy nejradši zabila! Tvůj úsměv dovede mě rozesmát, naštvat i rozplakat! A to stále ten jeden a ten samý úsměv. To když zahledíš se mi do očí a ústa protáhneš do lišáckého úsměvu. Tuto Tvou "grimasu" miluju i nesnáším! Kolik života jsem si díky němu svým smíchem přidělala.... Kolik chvil jsem si díky němu svým brekem odebrala.... Kolik vrásek jsem díky němu svým mračením nabyla... Kolik chvil jsme spolu s tímto úsměvem prožili... Někdy toužím jej vidět, někdy ho proklínám... Když si myslím, že ho ztrácím - pláču! Toužím po něm stále víc. Moc se na Ten úsměv těším, doufám, že ho znovu uvidím..... že se ho dočkám.... Šárka
22
23
