Hojholiholahou čtenáři,
Vítej u devatenáctého čísla Lampyrisu, tentokráte lehce vánočního. A když už lehce vánočního, tak nám to nedalo, abychom se nepodívali vánocům na zoubek. Velmi podrobně jsme se zaměřili na jmelí, jen tak zlehka jsme prošli kolem historie a původu vánoc a zblízka jsme se kouzli na některé tradiční vánoční zvyky. Abychom ale pořád jenom nepoučovali, tak při listování Lampyrisem určitě narazíš také na čtyři krátké vánoční pohádky. Ve skutečnosti se jedná spíše o jeden příběh rozdělené na čtyři menší, ale to teď není důležité. Přečti si příběhy nebo popros rodiče, aby ti je přečetli někdy před spaním.
Úplně na konci čísla najdeš také speciální výherní vánoční osmisměrku. Pokud ji správně vyluštíš, tak můžeš vyhrát 100!D. Tolik peněz nedáváme proto, že bychom se jich chtěli zbavit, ale proto, že se jedná o skutečně náročnou osmisměrku. Ani nepočítáme s tím, že by se všem luštění podařilo, tak si z toho nedělej těžkou hlavu, pokud ti to nepůjde. :-)
V tomto čísle také představujeme naprostou novinku, kterou je hodnocení kronikových zápisů. Hodnotící stupně máme zatím tři, konkrétně „palec nahoru“, „palec dolů“ a „mrtvolka“. Značkou „palec nahoru“ jsou označeny zápisy výjimečné kvality, které by měly být vzorem pro ostatní. Značka „palec dolů“ se naopak používá u zápisů, které příliš kvality nepobrali a jejich autor si s nimi asi nedal příliš práce. Takovýto zápis může kdokoliv doplnit či zcela přepsat. Za kvalitní doplnění či přepsání získáte odměnu. Poslední značka - „mrtvolka“ - se používá u zápisů, u kterých nemůžeme určit jejich kvalitu, protože jejich autor je v dohodnutém termínu nepřinesl. Takový zápis může kdokoliv napsat místo původního autora a pokud se mu to podaří ve vyšší kvalitě než „palec dolů“, tak za to získá odměnu.
Nyní už ale s chutí do čtení! Tvoje redakce
(Ťuky) Sešli jsme se u klubovny. Potom jsme šli pěšky na výroční oheň, cestou jsme hráli hry. Nakonec jsme došli na výroční oheň a hráli jsme různé aktivity. Potom se zapálil oheň. Zapalovali: Snížek, Snížek Cukř Cukř ík, ík Vodovka, Vodovka Skokan. Skokan Slibovali: Snílek, Snílek Cukř Cukř ík, ík Vodovka. Vodovka Nakonec jsme jeli domů.
(Angie) Rok je pryč a už jsou tu zase – podzimní prázdniny. Letos jsme vyjeli do Lanškrouna. Z odjezdu v úterý ani z prvního dne výpravy nemohu podat žádné zprávy, protože jsem se dostavila až ve středu večer. Takže alespoň pro mě úterní program Šikuli a asi dvaceti dětí zůstává tajemstvím. K počátečním účastníkům se tedy ve středu večer připojila Angie, Angie Zajda a Kuř Kuř e. A právě tyto osoby se pokoušeli o vaření večeře, zatímco světlušky a vlčata se dívali na film o stavbě železnice. Ve čtvrtek jsme se vydali na výlet k nějakému prameni, který zpestřovali hříčky typu nálet, hvězda a samozřejmě i tramvaj. Za ty dostávali dolary, za které večer začali stavět železnici. Večer za námi dorazili další účastníci – Cinky a Kl. Kl Ačkoliv já jsem se moc v nákupu surovin ani hře samotné příliš neorientovala, děti to zvládaly přímo bravurně. Taky k tomu měly patřičnou motivaci. Světlušky tvořily společnost, která soupeřila se společností vlčat. V pátek nastal čas na tradiční podzimkovou návštěvu bazénu. Po ranním hrdinném běhu na vlak jsme dorazili do České Třebové. Poté jsme se vydali na okružní vycházku přírodou kolem města. Pak už konečně nastal čas na bazén. Všichni, kdo jsme tam byli, jsme si to užili. Po bazénu zpátky do Lanškrouna, kde na nás už čekala večeře a opět večerní hra. Sobota se nesla ve znamení pouštění draků. Největší úspěch slavil Šikula se svým
drakem, který byl složený z třiceti malých dráčků naskládaných za sebou. Ovšem drak se rozhodl, že se z podzimu přesune do Vánoc a víc jak polovina z něj ozdobila nedaleký strom. Večer měly obě společnosti poslední šanci dostavit svou železnici. Oběma se to povedlo, ale kvůli vlčácké chybě nakonec zvítězily světlušky. Můj průlet podzimkami se už chýlí ke konci. V neděli jsme uklidili vše co jsme ve skautském domě za celou výpravu napáchali a odjeli zpět do matičky Prahy. A moje shrnutí? Jsem ráda, že staré schodiště (už i tak dost nahnuté) i po zásahu našich snaživých dětiček, stále stojí.
Přípravka, den první (29.6.2010) Bylo to právě včera. Ráno jsme se po sobě podívali a zjistili jsme, že na louce jsou Pašerák, Pašerák Windy, Windy Agnes, Agnes Oliver a Šikula. Šikula Okamžitě po budíčku byl konec času vyhrazeného pro snídani, poté konečně všichni vstali a došli na nástup. Na nástupu nám Šikula přečetl, co po nás požaduje náš velký vůdce Orel a okamžitě jsme začali pracovat. Zatímco Pašerák, Pašerák Windy a Oliver opravovali pánskou latrinu, se kterou se Windy minulé noci zřítil, Šikula a Agnes se pokoušeli v Lidlu ve Vimperku utratit méně než dvojnásobek povolených financí. Jakmile se obě skupiny opět potkali, louka byla poklizená, latrina opravená a zastřešená a peníze utraceny, dali jsme se do oběda. Po obědě a krátké pauze jsme začali připravovat začátek plánování hráze na potoce. Za malý okamžik jsme měli naplánováno. Hrdinně jsme se vrhli do vody a začali tahat těžké balvany na stavbu. Šikulu napadlo, že bychom mohli hráz vylepšit travou, a proto ji začal přivážet na dvoukoláku. Za chvíli byl dvoukolák ve vodě. Hráz se začala v terénu pěkně rýsovat a voda stoupat. Přestože Pašerák a Oliver po sobě neustále metali mokrou travou, šlo nám to pěkně od ruky. V pět hodin byla hráz hotová, les zatopen, komáři najedení, Oliver smočený, Yetti přijetý, kotel postavený, sprcha oplachtěná, podlážka tam ještě není, louka poklizená, my všichni unavení a šli jsme na meloun. Meloun byl dva kilogramy těžký, zvenčí zelený, uvnitř červený, vodnatý a sladký. To červené se jedlo, to zelené jsme vyhodili. V době po melounu jsme pobrali obě tři kytary, které jsme zde našli a předstírali jsme, že známe akordy. Když nás akordy přestaly bavit, předstírali jsme, že známe rytmus. Nakonec jsme to zkoušeli se slovy. Kvůli našemu hudebnímu zanícení jsme zcela zapomněli na naše Královské hermelíny v ohni. Měli křupavou nejen kůrčičku. Poté jsme se odebrali do tee-pee, kde jsme se stali oběťmi hudebního průmyslu. V tee-pee
jsme počali napichovat na klacky růžové, chemicky sladké, kosočtverce a ty posléze opékati nad ohněm. Když nám došli kosočtverce, došlo i na malé modré šmouly. Po naprosté likvidaci šmoulů jsme se vzájemně uspali hrou na kytaru. Nakonec jsme se odebrali do vlastních spacáků a nechali si zdát sny o dalším náročném dni. Zapsal: Jan Podzimek – Šikula Diktoval: Jakub Šrein – Pašerák Václav Liška - Windy
Přípravka, den druhý (30.6.2010) Vstávali jsme v devět hodin ráno, velmi brzo, nástup byl v jídelně, během snídaně. Začali jsme mnoha dobrými pracemi. Kopáním drobné jámy na stožár, stavění drobného přístřešku na drobná kola a drobně jsme vykosili východní okraj louky. V průběhu započaté expedice K.O.S.A. Objevili cestovatelé neznámou dalekou zemi – Narnii. Narnie je překrásná země oplývající přírodními krásami. Při průchodu do světa jsou vidět hrozně vysoké hory, řeka a vodopád, jak skáče po skalách, a za skalami zelené kopce a lesy. Ještě dále jsou vidět vysoké černé hřebeny a vysokánské zasněžené hory, jako jsou na kýčovitých obrázcích Alp. A dá je vidět už jen modré nebe. Pak jsme měli oběd, dvě uzená, velká stehna. Po obědě se Oliver a Yetti vydali na náročnou hodinovou cyklotůru do Vimperka. Pracující lid mezitím sepsal předchozí list kroniky, pokračoval v hloubení jámy na stožár, užíval si zaslouženého volna, zkusil zatopit v kamnech, vařil večeři a započal s pracemi na stavbě postele pro hlavního kuchaře. Po třech hodinách se Oliver i Yetti vrátili k pracujícímu lidu. K večeři byla výborná Šikul ova rajská s fazolemi a bez brambor a cibule. Večer jsme se sešli na samovolně hořící, švestkové, grilovací klobásky a na posezení U obou tří kytar. Zapsal: Oliver Szabó Diktoval: Všichni Děkujeme: Všichnimu
Kronika Jitřního poutníka, den první (1.7.2010) Pulec ráno vstala a jela na sraz, urputně se bránila maminčině nabídce červeného vína s tím, že alkohol je na táboře zakázaný. Jetel zatím jela také autobusem a Pulec jí umlčovala žvýkačkou. Cukřík jela tramvají a potkala Cinky. Jsme rádi, že Kotě dorazila na sraz, neboť tatínek cestou na Knížecí zabloudil. Pulec dorazila o dvacet minut později, Snížek bez komplikací. Vodovka se cestou vypařila. Nás pět, co spolu chodíme, nastoupilo do autobusu. Kotě se cestou nevyspala, protože ji otravoval Mravenec. Cukřík a Snížek týraly vzácné zvíře – Jednoroha (UPS). Skokan vyvíjel vědeckou činnost v oblasti genetiky vlasů. Ve Čkyni jsme vystoupili prostředními dveřmi. Zjistili jsme, že budeme muset jet ještě nějakým autobusem. Během čekání na autobus do Onšovic jsme se snažili prorazit střechu zastávky. V Onšovicích je fajn a tábořiště je nedaleko, takže jsme tam hnedka byli. Každý si našel svůj stan v záplavě těch cizích. Občas to byl trochu problém, ale zvládli jsme to. Za okamžik již byli všichni zabydlení a netrpělivě očekávali slibovaný příjezd skautů. Světluškám byla demokratickým způsobem přidělena první služba, protože byli nejblíže kuchyni. V kuchyni prostě pracujeme, vaříme, umýváme nádobí a tak dále, a tak dále. Ve chvílích volna se koupeme a blbneme s Jednorohem a dvoukolákem, což nám vedení zakazuje. Na neposlušnost doplácí Snížek, která strčila nohu do drátů a pak jí to moc bolelo a tak ji
vedení vzalo na malý výlet. Po jejím návratu pozorujeme změnu – Snížek má nohu bílou a barevné hole v rukou. U večeře nám Snížek vypráví, že má nohu třikrát zlomenou a také konečně dorazili skauti. Odvoláváme slavnostní oheň a také hasiče, neboť skauti nejsou schopni a ochotni oheň připravit Takže prostě jdeme spát. Dobrou noc!
Po zapsání tohoto zápisu skočil lodní kronikář přes palubu a začal plavat na pobřeží. Jelikož nejbližší pevnina byla vzdálena deset mil již nikdo asi nezjistí, co znamenal jeho výkřik „Inkoust! Inkoust jsem zapomněl!“.
Napětí v jeskyni se dalo skoro krájet. Medvěd zíral na malou indiánku a malá indiánka zírala na obrovského medvěda. Najednou už se jí nezdálo jako tak dobrý nápad zkoušet zabít takové velké zvíře. Ve skutečnosti už přemýšlela, kudy se nejrychleji dostane zpět do vesnice. Medvěd ale, zdá se, dospěl také už k rozhodnutí, co s nenadálým vetřelcem v jeho domově. Rozzuřeně zařval a s nelítostně rozevřenou tlamou se začal blížit k bezbranné dívce. Mezitím, o několik záhybů lesní cesty dál, běžel na lov náčelník Jang. Z příjemného stavu rozjímaní ho vyrušil řev medvěda kdesi po jeho levici. Zamračil se, a protože už měl léta zkušeností a věděl, že medvědi jen tak neřvou, vydal se za zvukem. Světluška mezitím před medvědem ustupovala a ustupovala, až narazila zády na studený kámen. „Kéž by tu tak mohl být Vlk – ten by si s tím medvě medvě dem urč ur čitě itě poradil,“ pomyslela si smutně. Teď už chápala slova své matky Jin o tom, že nestačí jen vědomě podstoupit nebezpečí, aby se dostala do elitního kmene Wolfíků. Zrovna v tu chvíli se medvěd dostal na dosah její ruky a začal ji očmuchávat. Ta-která-ve-tmě-svítívšem-kteří-uctívají-velikého-FO, měla dokonalý výhled na jeho velké zažloutlé zuby a z pachu krve vycházejícího z tlamy se jí skoro zvedl žaludek. Rozhodla se k poslednímu zoufalému pokusu o záchranu. Sehnula se a bleskově se prokutálela pod medvědovýma nohama. Natloukla si přitom koleno, takže při každém došlápnutí na levou nohu, cítila ostrou bolest. Ale zdárně se dostala z jeskyně! Než se však mohla ze svého úspěchu začít radovat, doplatila na svou nepozornost. Otáčela se totiž do-
zadu k jeskyni, jestli ji medvěd pronásleduje, a nevšimla si kořenu na zemi. Zakopla o něj a upadla na zem. Přetočila se na záda, ale to už nad ní znovu vrčela hladová medvědí tlama. „Už se mi to skoro povedlo!“ zoufala si. Náhle se ale nad ní mihl stín a než se nadála, stál mezi ní a medvědem svalnatý indián v bederní roušce. „Tati?“ zašeptala a nevěřícně vykulila oči. Náčelník Jang ale neodpověděl, s křikem se vrhl na medvěda za pomoci své dlouhé dýky.
Ta-která-ve-tmě-svítí-všem-kteří-uctívají-velikého-FO, jen s hrůzou sledovala neúprosný boj člověka a šelmy. Po půl hodině bylo dobojováno – s posledním zařičením padl medvěd k zemi a už se nezvedl. Malá indiánka nadšeně zajásala. Smích ji ale záhy zmrzl na rtech – Co to? Její otec padá k zemi také! Zpola k smrti vyděšená poklekla u svého zachránce a začala zkoumat rozsah zranění. Všimla si hlubokého šrámu na stehně, několika mělčích na hrudi a nepěkně vyhlížející boule na hlavě. Ta byla zřejmě i důvodem, proč její otec omdlel. Bez zaváhání se dala do obvazování nejhorší rány na stehně odtrženými pruhy látky ze svých šatů. „Jenže co budu dě d ě lat? Sama ho do vesnice nedopravím a bez dozoru ho tu nene m ůžu nechat ležet.“ Světluška smutně hleděla na otce a kousala se do rtu, aby překonala pláč. Bylo jí jasné, že tohle je její vina. Jedna slza se přece jen prodrala ven a teď se jí koulela po
tváři. To malé indiánce připomnělo loňské léto, kdy se s Vlkem ztratili při bouři, a nemohli pak najít cestu zpět. Tehdy její kamarád rozdělal oheň a pomocí kouřových signálů přivolal pomoc. Jenže Vlk tu teď nebyl.... „A proč proč bych to nemohla zvládnout i já sama?“ řekla vzdorně do lesního ticha. Vstala a energicky si utřela onu jednu slzu z tváře. Během následujících dvaceti minut sesbírala po lese dost dříví na dobrý oheň, jehličí na spoustu kouře, pomocí tření ho zapálila a nachystala si své pončo na oddělování obláčků kouře. A pak bez přestání vysílala stále dokola jedno slov: „Pomoc“. „Pomoc“ Jasný a výstižný vzkaz pro všechny, kdo ho uvidí. Když po půl hodině oheň vyhasl, sedla si Ta-která-ve-tmě-svítí-všem-kteří-uctívají-velikého-FO, zpátky ke svému otci a starostlivě sledovala jeho zpocenou tvář. Ráda by mu
ještě nějak pomohla, ale už nebylo jak. Za chvíli se země začala otřásat dusotem koňských kopyt. Na horizontu se objevila skupinka deseti jezdců. Všichni měli černé koně, tmavě hnědé mokasíny a na prsou vlčí dráp. „Wolfíci,“ uniklo dívce obdivné vzdechnutí. Když se dostali až k nim, elitní bojovníci zastavili na místě své koně a seskočili z nich. Při pohledu na mrtvého medvěda a především zraněného náčelníka se rychle pustili do výroby nosítek, aby ho mohli odtáhnout do vesnice a tam mu dopřát pořádnou péči. Velitel této skupiny Wolfíků mezitím přešel ke Světlušce, palcem jí zvedl bradu a zeptal se: „Co se tady stalo?“ Teď přř íbě Te ď nastává chvíle, kd y vy rozhodnete o tom, jak bude p íbě h pokrač pokračovat. • • • • •
Dívka poví pravdu. Dívka si bude vymýšlet. Dívka omdlí. Dívka odmítne mluvit. Dívka uteče do hloubi lesa.
A jak můžete hlasovat? Vystřihněte tento kupon a na něm zakroužkujte možnost, která se vám nejvíce líbí. Kupon doneste po schůzce do vůdcovské místnosti (nejpozději do 13. ledna 2011). Možností, která bude mít nejvíce hlasů, bude pokračovat příběh o malé indiánce.
Obrovský požár, na místě zásahu jsou požární sbory z širokého okolí. Žár je ale tak velký, že hasiči ani nemohou přijet tak blízko k plamenům, aby mohli použít stříkačky. Najednou projede mezi nimi staré hasičské auto s dobrovolnými hasiči, vyskáčou ven ve vražedném žáru, postříkají se vodou a začnou hasit. O týden později, jsou vyznamenáni za hrdinství a při převzetí peněžní odměny se starosta ptá, co s penězi udělají. Hasiči se usmějí: "Nejdřív necháme opravit brzdy."¨
Tři prodavači si povídají: "Já jsem jednou prodal barevnou televizi slepému," říká první. "Já zase stereo hluchému," povídá druhý. "A já jsem prodal kukačky blondýně," povídá třetí. "No a co jako?" diví se ostatní. "A k tomu pytel ptačího zobu, aby měla kukačka co žrát."
Luxair let 707 do Vídně. Kapitán hovoří k cestujícím: "Mám pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Na palubě máme únosce letadla. Sedí v kabině u pilota. A ta dobrá zpráva je, že chce letět na Hawai."
Pepíčka vyhodí už ze třetí školy kvůli špatnému prospěchu a ještě horšímu chování. Otec už neví co s ním, a tak ho přihlásí do církevní školy. Mladý najednou začne nosit jen jedničky a i chování má vzorné. Táta se diví a ptá se ho, jak je to možné. Pepíček vypráví: "V naší třídě je na zdi přibitej chlap. Ve vedlejší místnosti je taky přibitej chlap na zdi. A v kabinetu u pana ředitele je ještě další. Táto, tam se s nikým nemazlej!"
Běhá zajíc po poli a nadšeně vykřikuje: "Ať žije vláda! Ať žije vláda!" "Proč se tak raduješ?" vyzvídá druhý. "Zase zdražili broky!"
Zdroj: http://www.smisek.cz
je magická a kouzelná rostlina, kterou si každoročně o Vánocích a na Nový rok zdobíme své příbytky. Ale víme vlastně proč? Jmelí je nádherným důkazem toho, že i přetechnizovaný svět touží po štěstí a věří na pradávné mýty. I ti, kdož tvrdí, že pověrčiví nejsou a na pohádky nevěří, si rok co rok s větvičkou jmelí přinášejí do domu mír, lásku a pohodu....
Lék, nebo jed?
Naši předkové považovali jmelí za posvátnou rostlinu, která měla moc zahánět zlé duchy, zajišťovat dobrý lov nebo bránit skřítkům v únosu novorozeňat... Kdo ví, co ještě tahle rostlina dokáže. Každopádně však víme, že je jedovatá. Což z hlediska medicíny znamená také léčivá – samozřejmě jen pod přísným dozorem kvalifikovaného lékaře. Výtažky ze jmelí jsou obsaženy v lécích snižujících krevní tlak a v některých sedativech. V poslední době byl také prokázán pozitivní vliv rostliny na léčbu některých nádorových onemocnění – výtažky z ní prý mimo jiné podporují množení obranných buněk při léčbě karcinomu plic, tlustého střeva a prsu.
Čím je výjimeč výjimečné ?
Jmelí je typická parazitická rostlina, která cizopasí na listnatých i jehličnatých stromech. Při pozorném pohledu do korun stromů ji tedy můžeme spařit jak na borovicích, tak na lípách, jabloních, javorech, topolech či akátech. Po opadání listů jsou podivné zelené “koule” snadno viditelné. Jmelí parazitující na listnáčích má větší lístky a sytě zelenou barvu – z dekorativního pohledu je “hezčí”. Jmelí z borovic je světlezelené, drobnější a mívá menší množství bílých bobulí.
Bobule plné pryskyř pryskyř ic a ště štěstí
A jsme zpátky u pověr: čím více bobulek darovaná větvička jmelí má, tím více štěstí přinese... Ale opět k realitě. Bobule obsahují lepkavé pryskyřice-díky nim se snáze přichytí ke kůře hostitelského stromu. Ze semen, která bobule obsahují, pak velmi pomalu vyklíčí nová rostlina. Z praktického hlediska je obsah pryskyřic nepříjemný, rozšlápnutá bobulka zanechá na předvánočně vyčištěném koberci ošklivou skvrnu, ale co bychom kvůli budoucímu štěstí a lásce nepodstoupili, že?
Víte, že...?
Novoroční políbení pod větvičkou jmelí zaručí milencům věrnou lásku na celý rok. Těm, kdož se na Nový rok právě pod jmelím poprvé políbí, zase to, že se stanou milenci... Tak honem pod jmelí! Pokud dáte větvičky jmelí do vázy s vodou, vydrží vám dlouho krásně zelené. Nad stůl či na dveře je zavěste až o svátcích. Zlaté jmelí je impregnováno lakem, do vody ho dávat nemusíte.
A proč se jmelí zlatí? Keltští kněží to jistě nedělali, s tím začali až novodobí “kouzelníci”. Asi proto, aby bylo hezčí. A varování na konec: Jmelí je opravdu jedovaté, pozor tedy, abyste ho neumístili v dosahu dě d ě tí!
Spěch nervozita a stres- to jsou bohužel, průvodní znaky našich svátků vánočních. Kam se vytratil klid, mír a pohoda? Jak vlastně Vánoce vznikly? Vždyť již mnozí z nás neznají původ tohoto křesťanského svátku, který připomíná narození Ježíše Krista (25. prosince). Tradice jejich oslav se datují od 4. století našeho letopočtu. Od roku 336 n.l. vánoce měly nahradit pohanské slavnosti zimního slunovratu, které se konali na oslavu počátku přibývání denního světla – nového života. Zimní svátky, které vrcholí na Štědrý den, začínají dobou adventní, dobou příprav na vánoční svátky. Advent, slovo latinského původu, znamená příchod, přibližování. Doba adventní trvá čtyři neděle, které připomínají čtyři tisíce let, ve kterých lidstvo očekávalo příchod Spasitele. Začíná vždy první neděli po 26. listopadu, takže počet adventních dnů kolísá od 22 do 27. V této době by měli věřící dodržovat půst, který předchází době vánočního blahobytu, nadbytku a veselí.
Jak to bylo se slavením Prvních 300 let našeho letopočtu křesťané neslavili Ježíšovo narození proto, že byli Římany krutě pronásledováni. Sváteční vánoční život se do 17. století odehrával v kostelech, kde byl vystaven betlém s jesličkami a kde se sloužily štědrovečerní mše. V 17. století se vánoční slavení přesunulo do rodin, kde se oslava narození Ježíše prolínala s uctíváním rodinného štěstí a vzájemné pospolitosti. V 19. století se poprvé v českých zemích objevil vánoční stromeček a od té doby se Vánoce stávaly stále více světským svátkem.
Advent Advent – doba příchodu nebo spíše narození Ježíše Krista. Dříve byla barvou adventu barva fialová, symbolizující pokání a smutek. Do adventní doby spadalo I několik svátků světců, z nichž se nám dochoval svátek sv. Barbory (4. prosince), mučednice z dob starověkého pronásledování křesťanů. Na sv. Barboru se dodnes řežou třešňové větvičky-barborky, které rozkvétají na Vánoce. Jsou symbolem znovuzrození života po slunovratu a nadějí při hledání životního partnera. Nejoblíbenějším adventním svátkem je svátek sv. Mikuláše (6. prosince), patrona dětí a vody, který nosí dětem nadílku.
Adventní vě věnec
Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. Adventní věnec je holdem tomu, kdo je očekáván-Ježíše Krista. Světlo, které se rozlévá z hořících svící, vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach. První svíčka zapálená na adventním věnci připomíná čtyři týdny do vánoc. Každou další neděli se rozhoří vždy o jednu svíčku více. První klasický adventní věnec se objevil poprvé v roce 1860 v domě duchovního Johana Wicherna, který si pověsil ke stropu věnec s 24 svíčkami.
Lidové jeslič jeslič ky-betlémy První jesličky se objevily v roce 1223 v italské Umbrii, když František z Assisi přivedl živého oslíka a vola a u jeslí jako u oltáře sloužil štědrovečerní mši. První známí pražský a vůbec český betlém představili jezuité veřejnosti v roce 1560 v kostele sv. Klimenta u Karlova mostu. Ke konci 18. století jesličky opustili kostel a ujaly se na vesnicích i ve městě mezi prostým lidem. Materiály, z něhož se betlémy stavěly, byly rozmanité. V r. 1902 vyšli prvně tištěné Alšovy jesličky.
Ště Štědroveč drovečerní jídelní stů stůl
Naši předkové stůl pokrývali bílým ubrusem a nohy ovinuli řetězem, aby zloději nekradli na poli. Prostřeno muselo být pro sudý počet osob a na stole devatero jídel. Pod stůl se dalo do misky obilí, na stůl česnek, vedle něhož se postavil křížek a svíčka. Každý ze stolovníků dostal pod talíř šupinu z kapra. Dnes máme se slavnostní tabulí spojenou i květinovou výzdobu, která může být umístěna v takové váze, jež nebrání pohledu přes stůl situován jednou stranou ke zdi.
Vánoč Váno ční stromeč stromeč ek
Podle staré křesťanské legendy se psal rok 573, když mnich Colombán opustil se svými druhy ve víře Irsko a přeplavil se do Galie, aby tu šířil pravou víru a slovo o lásce Boží. Štědrý večer trávil na dvoře burgundského krále Gotranda. Večer shromáždil své druhy na kopci kolem starobylé jedle, kterou ozdobil hořícími pochodněmi rozvěšenými do tvaru kříže. Po celý středověk se nedochovaly žádné zmínky o vánočním stromku. Katolická církev považovala zdobení stromků za pohanský zvyk a až do přelomu 16. a 17. století ho krutě pronásledovala. Až na samém konci 16. století se církev s vánočním stromkem smířila a přijala ho za symbol Vánoc. U nás se poprvé vánoční stromeček rozsvítil ve vile pražského ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812. O třicet let později se v Praze prodávaly již jako běžná věc. Dnes jako vánoční strom neslouží pouze jedle, ale skoro všechny druhy jehličnanů . Vedle živých stromů na oblibě získávají stromky umělé, které ty pravé pomalu vytlačují z našich domácností. Módní jsou stromky v jednom barevném tónu nebo naopak v přírodním stylu. Výběr je široký a jen na vás záleží, po jakém druhu výzdoby sáhnete. Vánoční stromky dříve pocházely pouze z probírky lesních porostů, dnes se I u nás zvětšují plohy vánočních stromků, které díky tvarování a dostatečnému sponu získávají na žádané pravidelnosti.
Lití olova:
Nad plamenem se rozžhaví kousek olova, až úplně roztaje. Připraví se nádoba s vodou a do ní se olovo opatrně vlije. Odlitek, který vznikne, věští dotyčnému jeho budoucnost. Například odlitek ve tvaru hvězdy znamená úspěch, uznání.
Krájení jablka: Po štědrovečerní večeři se nožem přepůlí jablka, ale kolmo na osu – napříč. Obě poloviny se všem ukáží a záleží na tom, jaký tvar má vnitřní část s jádry. Pokud vypadají jako pěti nebo více cípá hvězda, sejdou se všichni za rok ve zdraví. Pokud má tvar kříže, nebo je čtyř cípá, pak někdo zemře. Tohoto zvyku se není třeba bát, vybírejte zdravá, velká jablka. A nezapomeňte – od štědrovečerní večeře se nevstává!
Půst:
Na štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Kdo vydrží celý den nejíst, velmi pravděpodobně večer uvidí zlaté prasátko. Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda.
Stíny:
Když se rozsvítí, dívají se všichni po stěnách. Čí stín nemá hlavu, ten do roka zemře.
Stř Stř evíce:
Svobodné dívky hází střevícem přes hlavu. Obrátí-li se podpatkem ke dveřím, zůstanou doma. Obrátí-li se špičkou ke dveřím, provdají se a odejdou z domu.
Šupiny:
Pod talíře se štědrovečerní večeří se dává několik kapřích šupin, které mají přinést všem po celý rok dostatek peněz.
Pouště Pouštění lodič lodiček Rozpůlí se několik vlašských ořechů a do prázdných polovin skořápek se nakapaným voskem připevní svíčka. Lodičky ořechů se pak nechávají plout po vodě. Ten, komu se lodička nepotopí a dlouho svítí, čeká dlouhý a šťastný život. Pokud se lodička drží při kraji nádoby, její majitel se bude celý rok držet doma. Pokud pluje ke středu nádoby, vydá se do světa.
Talíř Talíř navíc
Talíř navíc se dával nejenom pro nečekaného hosta, kterého bylo třeba pohostit ale také se říkalo, že je to v očekávané narození Ježíška. Dalším vysvětlením je, že u štědrovečerní večeře má bát vždy sudý počet osob.
Barborka
Vložte do vázy tolik větviček (podle tradice by to měla být větev třešňová - barborka), kolik je členů rodiny. Na lísteček napíše každý člen nějaké přání a pověsí jej na větvičku (nebo si jen své přání a podobu své větvičky pamatujete). Komu větvička na štědrý den vykvete, tomu se přání splní.
Cizí vě vě ci v domě dom ě
Do konce roku by se měly vrátit všechny cizí věci, které jsou v domě. Projděte pečlivě celý dům či byt a vraťte vše, co vám nepatří.
Zápalky Svobodná dívka zapíchne do jablka tři zápalky. Každá z nich musí symbolizovat jednoho nápadníka. Všechny zápalky současně zapálí. Ta, která hoří nejdéle, představuje toho, za něhož se má dívka vdát.
Hvězdy jsou zvědavé, to je všeobecně známo. Jejich úkolem je všechno bedlivě sledovat. To v nich po několika staletích samozřejmě probudí zvědavost. A co také mají dělat, když není nic jiného na práci? A právě zvědavost změnila osud jedné malinké a neposedné hvězdičky. Byla tak maličká, že přes ostatní jen stěží dohlédla na to, co se dělo v mléčné dráze. Snažila se ze své oběžné dráhy vyklonit co nejvíce – a tak se to stalo. V úžase nad barevnými chvosty dvou komet, které se v hustém provozu jen tak tak nesrazily, zapomněla včas zatočit a vypadla ze své dráhy. Ihned ji přitáhlo velké a silné slunce, které posílalo své paprsky tisíce světelných let daleko. Hvězdička k němu letěla jako na nebeské skluzavce a cestou vrážela do jiných hvězd, planet a meteorických rojů. Ještěže se jí podařilo včas uhnout před černou dírou.! Nakonec se zastavila až na opačné straně mléčné dráhy. Letěla tak rychle, že za ní zůstávala na nebi barevná zářivá stopa. Ta sice byla pěkná na pohled, ale hvězdičce působila nemalou starost. Hvězdička totiž cestou ztrácela ze svého povrchu jednu vrstvu za druhou, až z ní zůstala jen směšná malá jiskřička, téměř bez síly a jasu. Právě v té chvíli se jí zmocnila přitažlivá síla jedné planety. Hvězdičku si začala přitahovat malá modrá planeta, žádný obr, ale z dálky vypadala docela hezky a žila na ní spousta zajímavých tvorů. A tak se hvězdička, která už nebyla větší než grapefruit, dostala až na Zemi.
Dopad té hvězdičky zmírnil mechový polštář v lese. Spadla přímo pod vysokou jedli. Šlo kolem divoké prase. Funělo a hledalo v hlíně mezi kořínky něco k snědku. Narazilo na hvězdičku a protože něco takového ještě nevidělo, zkusilo ji ochutnat. Hvězdy samozřejmě k jídlu nejsou. Divoké prase si o ni zlomilo zub a rozhořčeně ji zadníma nohama zahrabalo do hlíny a spadaných větviček. Hvězdička nemohla dělat nic jiného, než z posledních sil zářit, ale její slábnoucí světlo nedokázala proniknout vrstvou kamínků a hlíny. A protože hvězda pod zemí žít nemůže, brzy ucítila, že se blíží její poslední hodinka. Právě v tu chvíli šla kolem žena, která hledala houby. Nadzvedávala listí a větvičky dlouhou holí, až si všimla, že se v zemi cosi blýská, a jemně odhrnula hlínu, která hvězdičku dusila. A protože ta žena měla dobré srdce, hvězdička se jí v dlaních rozzářila. „Ta ja krásná,“ zvolala žena, „vezmu si ji domů. Bude svítit muži na cestu, až se bude vracet z práce, a dětem, až půjdou ze školy!“. Zapomněla, že šla hledat houby, radostně sevřela hvězdičku v rukou a spěchala domů. Doma ji postavila do okna. Už se brzy šeřilo a když se vracel manžel z práce, překvapila ho jasná zář v okně. „Co to tu tolik svítí?“ Ptal se. Žena mu vyprávěla, co se jí v lese přihodilo. „Určitě to bude nějaká vzácná věc,“ Prohlásil manžel, „prodáme to a budeme bohatí.“ „To ne,“ bránila se žena. „dáme si ji pře dům, aby všem svítila na cestu!“ Hvězdička se po těch slovech rozzářila jako nikdy předtím.
Ale nakonec muž prosadil svou. Druhý den hvězdičku zabalil do hnědého papíru, omotal provázkem a odnesl do města. Vstoupil do nejluxusnějšího zlatnictví a dal si zavolat majitele. Položil balíček na pult, a když ho otevřel, hřejivé světlo hvězdičky naplnilo celý obchod. Perly a diamanty před ním bledly závistí. Zlatník nadšeně vykřikl: „rozřežu ten vzácný kámen na kusy. To bude šperků na prodej! Ten kus může mít cenu...“ Ale nestačil větu dokončit. Jeho slova připravila hvězdičku o všechny síly. Celá pohasla a nezmohla se na víc než matný lesk. „Co to má být? Vy si ze mne děláte legraci?“ Rozkatil se zlatník. „Koukejte zmizet a ten krám si vezměte sebou!“. Muž schlíple zabalil hvězdičku zpátky do papíru a zdrceně odešel. Byl štědrý večer a ulice byly plné lidí. Mužem lomcoval vztek. Na chodníku nějaké děti chystali stánek s předměty na dobročinný vánoční prodej pro chudé. S hvězdičkou v kapse udělal muž ještě několik kroků, ale pak se otočil na podpatku, jako by ho něco napadlo. Vrátil se ke stánku a znechuceně hodil na stánek hvězdičku ve zmuchlaném papíře. „Vezměte si to, třeba to taky prodáte.“ A jak to dořekl, už byl pryč.
Děti zvědavě rozbalily papír. Pod rukama jim oslnivě zazářila hvězdička. Zlatavé pulzující světlo jako by hřálo přímo u srdce. Malinká hvězdička, která chtěla pro něco žít a zářit se dětem zalíbila. „Ta je krásná!“ Zašeptaly s údivem. „Tu prodat nesmíme,“ Řekl jeden chlapec, „Dáme ji doprostřed komety, co visí nad vchodem do kostela,“ napadlo světlovlasou holčičku s červenou šálou, „Správě. Bude dnes svítit na cestu všem, kdo půjdou na půlnoční.“ prohlásil třetí. Nechali stánek stánkem a rozběhli se ke kostelu. A tak hvězdička, která se ztratila, našla o Štědrém dnu smysl života. Byla tak šťastná, že se o půlnoci před kostelem rozjasnilo jako ve dne.
Máme pro vás připravenu speciální vánoční osmisměrku o ceny. Každý kdy vyluští dvaceti devíti místný kód (pozor, kód nedává žádný smysl) a přinese jej kdykoliv během ledna, získává odměnu 100!D. Slova mohou být psána zleva doprava, zprava doleva, shora dolů nebo zdola nahoru. Jedno písmeno je možné použít do více slov. P U R
P U R A
S
P A
Ř
J W G D A K
L
E
C O N Á V
Ě
K
J
A K
Č
Í
V
V
E
B
T
L
É M C
A
S U R
P K
P
E
S
I
T
E
É
D A B
I
A D N A
P
Z
J
A B
L
K O Z Á Ř
E
S
Š
T
Ě
Ý
P
D R
B A R
Č
L
Í
C
L M O T
O M Y
Š N
B A D
L
E
Š
B
L
A V
S
I
Í
L
C
L
A H Ň
P H V
N Á Ř Ě
V H E
K
U K M T
Á
L
P Y
T
Y
K
K
L
Í
D A N O Č W K
E
Š
Á N A N
E
T
K A W K
Q D Ý
R
L
E
J
I
E D Á R A K
Á V P
S
T
E
R
P
P O R
R
C
D K
T
E
R
E
S
A M
I
E
T
S U O E
U
J W K
T
K
E
S
V U
Y Z
C
E
L O D V O
N
I
P
Í
N Č O N
L Ů P Ů S
T W L
L
A K
D O
V
E
K O T
Č
I
L
T
Ě M O D Ř A N
M R
A K
Č
J
E
B
E
L
V
Í
Č
C
E
L
U P V
S
V
Ě
T
T
Š
B
Š
S
R
E O R
Č
T
A
Í
J
A N A O
I
A O V K
B U
L
O H B
E
R
N B
V
Č
E
J
O Ř K
S
E
L M N O N
S
S
E
Y V Z A K
P Á Ř O K
S
Z
Y
I
E
T
Í
A K V O D O V
L
I
I
K U Ť Ě
L
L
Y O V O
E G Y
Í
R
E
D R A
I
A D Z
P A K
J
E
K
E
Y D N
U Š
K
Y
Ř
E
I W E
Š
T
Ě
S
K
Í
Ž
E
J M L
E
Š
Í
E
A N G
K O L
E D A
SKAUT JETEL ANIČKA BARČA VÁNOCE PŮLNOČNÍ JABLKO ZVYK PÁN NOC MODŘANY KOTĚ MLÍKO ANGIE KAPR PŘÁNÍ OLOVO LESK SPASITEL ŠTĚSTÍ DERWEN KULÍŠEK LVÍČEK BAD JEŽÍŠEK DOBRO LODIČKA NEVIŇÁTKO HOLUBIČKA SVĚTLUŠKY PULEC ŤUKY JESKY NADÍLKA LAMPYRIS OŘÍŠEK VESELÝ PURPURA GEPARDI ŠKLÍBA VERČA LACHTY STROMEČEK ŠTĚDRÝ SKOŘÁPKA ZPĚV JMELÍ KOALY VEVERKA VODOVKA ŠIKULA VEČEŘE KOMETA SVÍČKA KOLEDA DÁREK VEVERKY ADÉLKA MOTOMYŠ WINDY OLOVO SVĚTLO JEZULÁTKO NEBE JANA ANETKA PANDA DVOJITEJ HVĚZDA PŮST PŘEKVAPENÍ BETLÉM KRISTUS
