Hodnotový systém pedagogických pracovníků na vybrané střední odborné škole

Mendelova univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání

Hodnotový systém pedagogických pracovníků na vybrané střední odborné škole Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Ing. Marie Horáčková

Ing. Jiří Mašek Brno 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Hodnotový systém pedagogických pracovníků na vybrané střední odborné škole vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a ředitelky vysokoškolského ústavu ICV Mendelovy univerzity v Brně. Brno, dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpis studenta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Touto cestou bych chtěl poděkovat vedoucí bakalářské práce Ing. Marii Horáčkové za odborné vedení, četné rady, doporučení a vstřícný přístup. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. Ivo Solařovi za to, že mi umožnil zpracování dotazníků na VOŠ a SOŠ zemědělsko-technické v Bystřici nad Pernštejnem. Děkuji také svým rodičům a kamarádům, kteří mě při studiu podporovali a byli mi nápomocni při úpravách bakalářské práce.

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá hodnotovým systémem pedagogických pracovníků na vybrané střední odborné škole. Teoretická část práce vymezuje pojmy, typologii hodnot, metodiku pro jejich zkoumání a hodnotové působení učitelů. Teoretická část byla zpracována jako neutrální literární rešerše, založená na analýze a syntéze dostupných informací. Praktická část je zaměřena na interpretaci dotazníkového šetření, které proběhlo mezi učiteli Vyšší odborné školy a Střední odborné školy zemědělskotechnické v Bystřici nad Pernštejnem. Cílem praktické části bylo zjištění typů hodnotových orientací a sestavení hodnotového žebříčku daných respondentů. Data získaná dotazníkovým šetřením byla vyhodnocena jednoduchými statistickými metodami. Výsledky byly přehledně uspořádány do tabulek a grafů pro jejich jednoduchou interpretaci a vyvození závěrů. Klíčová

slova:

hodnotový

systém,

hodnoty

učitelů,

hodnotové

působení,

S. H. Schwartz, PVQ – Portrait Values Questionaire

ABSTRACT This bachelor study is focused on a teacher´s value system at a chosen vocational school. The theoretical part of this work describes specific terms, typology of values, methods used for the research of values and the impact of teacher´s values on students. This theoretical part is written as neutral literary research and based on analysis and synthesis of accessible information. The empirical part of this work is concentrated on interpretation of questionnaire inquiry, that was held on teachers at Higher vocational school and Secondary vocational school of agriculture and technology in Bystřice nad Pernštejnem. The aim of the empirical part was finding out the types of value orientation and a composition of the respondent´s value system. Gained data were processed by basic statistical methods. The results are presented in charts and graphs for their clear arrangement, quick interpretation and finding out the conclusions. Key words: value system, teacher´s values, impact of values, S. H. Schwartz, PVQ – Portrait Values Questionaire

OBSAH 1.

Úvod.......................................................................................................................... 8

2.

Cíle bakalářské práce ................................................................................................ 9

3.

Materiál a metodika zpracování .............................................................................. 10

4.

3.1.

Teoretická část ................................................................................................. 10

3.2.

Praktická část ................................................................................................... 10

Současný stav řešené problematiky ........................................................................ 12 4.1.

4.1.1.

Hodnota jako pojem ve společenskovědních disciplínách ....................... 12

4.1.2.

Hodnotový systém a další pojmy .............................................................. 14

4.1.3.

Rozlišení hodnot a potřeb ......................................................................... 15

4.1.4.

Typologie hodnot ...................................................................................... 17

4.1.5.

Význam hodnot a jejich funkce ................................................................ 22

4.1.6.

Vztah hodnot k dalším proměnným .......................................................... 24

4.2.

5.

6.

Hodnota ............................................................................................................ 12

Výzkumy hodnot .............................................................................................. 26

4.2.1.

Kvantitativní neukotvené výzkumy hodnot .............................................. 26

4.2.2.

Nejvýznamnější konceptuální přístupy k výzkumům hodnot................... 27

Hodnoty a učitelská profese .................................................................................... 35 5.1.

Současný stav ve školství ................................................................................. 35

5.2.

Učitel ................................................................................................................ 35

Praktická část .......................................................................................................... 39 6.1.

Úvod do praktické části .................................................................................... 39

6.2.

Postup zpracování dotazníků............................................................................ 39

6.2.1.

Zjišťování hodnotových orientací metodou PVQ ..................................... 39

6.2.2.

Zjišťování preferovaných hodnot ............................................................. 40

6.3.

Vyhodnocení výzkumu .................................................................................... 40

6.3.1.

Obecné údaje............................................................................................. 41

6

6.3.2.

Reliabilita položek .................................................................................... 42

6.3.3.

Hodnotová orientace učitelů na vybrané střední odborné škole ............... 43

6.3.4.

Porovnání hodnotových orientací učitelů ................................................. 47

6.3.5.

Hodnotový žebříček dle Rokeacha ........................................................... 49

7.

Diskuze ................................................................................................................... 51

8.

Závěr ....................................................................................................................... 53

9.

Použitá literatura ..................................................................................................... 55

10. Seznam příloh ......................................................................................................... 58 11. Přílohy..................................................................................................................... 59

7

1. ÚVOD Při výběru tématu pro mou bakalářskou práci mě na první pohled zaujala problematika hodnot a celého hodnotového systému. Toto téma ve mně vzbudilo touhu po odpovědích na otázky, proč se lidé v porovnání mezi sebou chovají odlišně. Protože se považuji za společenského člověka a baví mě pozorovat chování lidí, pochopil jsem, že hodnotový systém je jednou z hlavních složek osobnosti člověka. Pokud tedy někdo chce pochopit, proč se lidé chovají, tak jak se chovají, je nutné, aby znal hodnoty, které tito lidé vyznávají, a jejichž hierarchie jejich chování determinuje. Hodnotový systém se stává velmi častým námětem k diskuzím nejen v pedagogice, ale i v sociologii, psychologii a filozofii, ve které dokonce vznikl celý vědní podobor – axiologie – se zaměřením na hodnocení a hodnoty. Přestože se hodnotám věnuje celá řada oborů, nebylo na toto téma zpracováno mnoho výzkumů. Důvodem je těžko uchopitelné téma. Proto také vzniklo několik odlišných konceptů pro výzkum. Pokud se rozhodnete zabývat se něčím tak rozsáhlým a nespecifikovaným jako jsou hodnoty, bude nutné zaměřit se na nějakou konkrétnější oblast. Ostatně ani sběratelé starožitností nesbírají všechny historické předměty, ale zaměřují se jen na určité období nebo artefakty. Vzhledem k tomu, že hodnoty jsou celospolečenskou záležitostí, bylo by zajímavé najít si oblast zkoumání někde v extrémních podmínkách, například mezi delikventy. Takový případ by se nejvíce odlišoval od běžného stavu a přinesl by výrazně odlišné výsledky. Důvod, proč jsem si vybral jako téma své bakalářské práce právě studium hodnotové orientace učitelů, je tedy zřejmý. Zajímá mě, důvod rozdílného jednání lidí. A dalším zájmem je zjištění, zda se hodnotový systém učitelů liší od běžné české populace, zda jsou učitelé ještě pořád „elitou“ našeho národa, jak tomu bývalo v minulých dobách. Nebo zda již podlehli tlaku společnosti a hodnoty jako je čest, moudrost, láska a přátelství vyměnili za efektivitu a úspěch jednotlivce.

8

2. CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Cílem bakalářské práce je posouzení hodnotového systému učitelů na střední odborné škole. Složitému výzkumu tohoto tématu musí předcházet výběr použité metodiky, vymezení a definování pojmů. Práce má proto standardní strukturu typickou pro většinu empirických studií. Obsahově je rozdělena na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. Teoretická část je důležitá z toho důvodu, že každé správně provedené šetření by mělo vycházet z předchozího poznání zkoumané problematiky. Tato část tedy slouží k ucelení poznatků o hodnotovém systému a snaží se vysvětlit nezasvěcenému čtenáři základní charakteristiky problému hodnot do té míry, aby se orientoval i v následné praktické části. Teoretická část tedy slouží k nalezení odpovědí na tyto otázky: Jakým způsobem jsou v sociálních vědách definovány hodnoty a jak jsou rozděleny? Jaký je význam hodnot a hodnotového systému pro jedince a společnost? Jakými faktory jsou hodnoty a celý hodnotový systém ovlivňovány? Jaké významné přístupy k výzkumu hodnot již byly vytvořeny? Jaký je současný stav hodnotového působení v našem školství? Jaké jsou způsoby hodnotového působení učitelů a na čem závisí? Bez odpovědí na tyto otázky by nebylo možné správně a smysluplně vytvořit praktickou část s výzkumem preferovaných hodnot středoškolských učitelů. Praktická část se zabývá výzkumem hodnot současných pedagogických pracovníků na vybrané střední škole. Cílem výzkumu je tedy zjistit, jaké hodnoty vyznávají učitelé vybrané střední odborné školy a seřadit je do hodnotového žebříčku. Výsledky tohoto výzkumu je možné porovnat s výsledky Evropského sociálního průzkumu (ESS).

9

3. MATERIÁL A METODIKA ZPRACOVÁNÍ 3.1. Teoretická část Teoretická část bakalářské práce byla vytvořena jako rešerše již zpracovaných literárních pramenů, které pojednávají na dané téma. Záměrně byly vynechány mnohé internetové zdroje, u kterých nebyla dostatečně potvrzena jejich relevantnost. Všechny použité prameny byly řádně citovány dle normy ČSN ISO 690.

3.2. Praktická část Metody výzkumu Praktická část této práce byla realizována formou dotazníkového šetření. Autorem metody, která byla použita pro hlavní část dotazníku, je Shalom H. Schwartz. Tento americký profesor psychologie od sedmdesátých let minulého století působí na Hebrejské Univerzitě v Jeruzalémě a plně se věnuje výzkumům hodnot. Jeho nejnovější metodou pro výzkum hodnot je Portrait Value Questionnaire (PVQ). Blíže je tato metoda popsána v kapitole 4.2.2. Nejvýznamnější konceptuální přístupy k výzkumům hodnot. Hlavním důvodem, proč jsem vybral tento typ dotazníku, je jeho univerzálnost a malá časová náročnost. Dalším důvodem je velké množství zpracovaných výsledků i pro populaci České republiky, se kterými je možné srovnávat mé vlastní závěry výzkumu. Dále byl dotazník rozšířen o částečně převzatý koncept výzkumu dle Miltona Rokeache. Tato část dotazníku spočívá v pouhém přiřazování čísla od 1 do 5 podle důležitosti dané hodnoty. Dotazník je uveden v přílohách této bakalářské práce. Časová náročnost celého dotazníku se pohybuje kolem 10 minut.

Výzkumný vzorek Dotazník byl předložen pedagogickým pracovníkům Vyšší odborné školy a Střední odborné školy zemědělsko-technické v Bystřici nad Pernštejnem. Velikost výzkumného vzorku je 29 respondentů, z toho bylo 17 žen a 12 mužů. Všichni tito učitelé učí především na střední odborné škole a tím plně vyhovují záměru bakalářské práce.

10

Věk respondentů se pohybuje mezi 28 až 60 roky. Z hlediska vývojové psychologie se celá skupina řadí do období dospělosti. Toto období se dá rozdělit na mladší dospělost (mecítma) od 20 do 30 let, střední dospělost (adultium) od 30 do 45 let a pozdní dospělost (interevium) od 45 do 60 let. Většina respondentů tedy spadá do období střední a pozdní dospělosti (Šimíčková-Čížková, 2003).

Způsob zpracování Dotazníky byly učitelům předány v papírové podobě a následně ručně přepsány do programu Excel, ve kterém proběhlo základní statistické zpracování. Složitější statistické metody byly zpracovány v programu Statistica 10. Postup zpracování praktické části se nachází v kapitole 6.2. Postup zpracování dotazníků. Měření hodnotových orientací pomocí metody PVQ se řídí přesně danou metodologickou příručkou, kterou pro české sociology zpracovala Blanka Řeháková (2006). Výsledky jsou prezentovány ve formě tabulek a grafů spolu s komentářem tak, aby bylo možné porovnat hodnotový systém této specifické skupiny s běžnou populací.

11

4. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 4.1. Hodnota „Když hovoříme o hodnotách, máme na mysli nejen to, co je k životu nutné, potřebné a užitečné, ale i to, čeho si vážíme, co obdivujeme, co ctíme, i to, co milujeme, co je nám drahé, milé, co je blízké našemu srdci“ (Kučerová, 1996, s. 45). Vymezení pojmu hodnota je velmi komplikované. Jak už naznačil Karel Engliš ve své knize (1947), hodnota se jako pojem vyskytuje v mnoha spolu nesouvisejících oborech a může být různě chápán. Pro dnešní společnost je nejsrozumitelnější hodnota hospodářská (směnná), proto se chci v následujících kapitolách věnovat hodnotě ve společenskovědních disciplínách a její definici od různých autorů. Dále se chci věnovat rozlišení hodnot od potřeb a významu hodnot jak pro jednotlivce, tak pro společnost. Porozumění tomuto pojmu je důležité pro orientaci v této tématice.

4.1.1. Hodnota jako pojem ve společenskovědních disciplínách Pojem „hodnota“ má mnoho významů a jeho definice záleží na kontextu. Nás zajímá jeho význam především v oblasti humanitních věd, přesto i zde jsou patrné rozdíly. Z tohoto důvodu neexistuje jediná, všeobecně přijímaná definice hodnot.

Hodnota ve filozofii Filozofie je brána jako první věda, ze které ostatní vycházejí. Pro to je vhodné právě u filozofie začít. Důležité je však říci, že hodnota byla první popsána v politické ekonomii, kde jsou objektům přiřazovány hodnoty dle individuálních potřeb. Vnikl tak termín směnná hodnota, který bývá vyjádřen v měně. Ve filozofii je otázka hodnot natolik rozebíraná, že vznikl nový obor zabývající se pouze hodnotami. Tento obor se nazývá axiologie. Jedním z prvních cílů filozofie byl návod ke správnému životu a tak filozofové hledali konkrétní hodnoty – normy chování, které k tomuto cíli měli vést. Přístup k hodnotám se však liší u každého filozofa. Mnozí se zaměřili na význam, který má hodnota sama o sobě, jiní se zabývají procesem hodnocení, hodnotami ve vztahu k lidstvu, objektivitou a subjektivitou hodnot nebo existencí (Durozoi, 1994).

12

Protože ve filozofii není přesně a hlavně jednotně vysvětlen pojem hodnota, nastíním pouze jednu z mnoha teorií. Jako první začal rozebírat otázku hodnot Hermann Lotz a mluví hodnotách v souvislosti s dobrem a dobrotou. Tím vznikl boj, který je veden až dodnes. Moderní filozofie hodnot vychází z Lotze a Schelera, ale razantně rozlišuje hodnotu od dobra. Hodnota je tedy podle moderní filozofie takzvaná „nejzazší nezávislost“, která tvoří vlastní říši. My si tedy můžeme hodnoty představit jako druh platónských idejí. Hodnoty jsou tak idejemi nad světem a do skutečnosti je uvádí pouze člověk. Tento názor je nazýván jako hodnotový idealismus (Bruger, 2006).

Hodnota v sociologii Analýzou různých pojetí tohoto pojmu lze dojít k tomu, že hodnota je na poli sociologie brána jako vztahová kategorie. Jedná se tedy o vztah mezi subjektem (individuem či sociálním útvarem) a objektem nebo o vztah subjektem a jeho hodnotovým systémem jako referenčním systémem pro přiřazování objektu do kontinua hodnot (Geist, 1992). Pro sociologické přístupy je klíčové především zdůraznění hodnot v rámci určitých skupin, protože bez určitých společných hodnot by lidé nemohl spolupracovat. Sociologie zkoumá důsledky existence určitých hodnot pro danou skupinu a vliv na její vývoj. Hodnoty jsou tedy dle mnoha sociologů základními kameny sociální struktury. Můžeme tomu rozumět tak, že hodnoty vytvářejí rámec nebo orientaci určitého chování jednotlivců, což se odráží v projevech chování celé skupiny. Sociální hodnoty jsou konstituovány v každém sociálním útvaru, především z hlediska potřeb a cílů, tím se vytváří hierarchicky uspořádaný hodnotový systém, který se mění zejména s měnícími se potřebami a cíli dané skupiny. Z toho vyplývá, že hodnotový systém celé sociální skupiny nemusí být stejný jako hodnotový systém všech podskupin a dokonce může být s nimi i v rozporu (Geist, 1992).

Hodnota v psychologii Hodnoty jsou v oblasti psychologie daleko lépe definované na rozdíl od filozofie či sociologie. Hodnota na poli psychologie je tedy subjektivní cena, kterou člověk přisuzuje

určitému

objektu,

události,

situaci

s uspokojováním svých potřeb a zájmů (Hartl, 1993).

13

nebo

činnosti

v souvislosti

Dle Hartla a Hartlové (2010) se hodnoty vytvářejí a diferencují postupně takzvaným procesem socializace. Postupně tak vzniká hierarchie hodnot neboli hodnotový systém, který odráží významy hodnot pro svého nositele, čímž může být jedinec, skupina nebo celá společnost. Psychologie tedy nahlíží na hodnoty jako na základní motiv člověka z hlediska jeho směřování, jednání, cítění a přemýšlení.

4.1.2. Hodnotový systém a další pojmy Netradiční název této kapitoly se snaží poukázat na mnohé ustálené výrazy, jako jsou: hodnotové preference, hodnotové poselství, hodnotové orientace a mnohé další. Tato slovní spojení jsou velmi často užívána bez ohledu na svoji správnost. Některé pojmy jsou zaměňovány a brány jako synonyma, jiné jsou mylně vysvětlovány studenty, kteří zpracovávají své závěrečné práce. Vzhledem k zaměření této práce na hodnotový systém pedagogických pracovníků, chci se zaměřit především na objasnění některých pojmů, které se tématu týkají.

Hodnotový systém Samotné vysvětlení tohoto pojmu je velmi složité z hlediska různorodosti jeho popisů různými autory. V české literatuře ho nejsrozumitelněji popsala Soňa Dorotíková (1998). Podlé autorky knihy Filosofie hodnot je hodnotový systém souhrnem všech prvků, které definují dané hodnoty jednotlivce. Nedá se tedy mluvit o souboru hodnot ale o systému, protože dané hodnoty jsou závislé na interakci s ostatními a zároveň i na celém systému. Z toho důvodu je i obtížné sestavit tzv. žebříček hodnot, hodnoty se totiž prolínají v mnoha rovinách. Jedním z nejsložitějších hodnotových systémů je sama společnost. Obecně lze hodnotový systém rozdělit na dílčí části dle jejich zaměření.

Hodnotová hierarchie Hodnotová hierarchie bývá v různých literárních dílech označovaná jako hodnotový žebříček či hodnotové preference. Jak už bylo nastíněno, hodnotový systém není pouhým souborem hodnot ale i jejich vazeb. Hierarchie je obecně chápána jako forma souvislostí a vztahů, jevy ale nejsou vůči sobě v lineárním a rovnocenném postavení. Hodnotová hierarchie znamená, že ne všechny hodnoty jsou stejně významné ve vztahu k fungování celého systému. Přesto zaměřenost lidského jednání vyjadřuje hodnotové priority. Jedna nebo více hodnot se tak mohou dostat do dominantní pozice. Takové

14

hodnoty pak určují charakter hodnotového systému. Funkce dominantních hodnot má velký vliv na trvalost a dynamiku hodnotového systému. Dále můžeme nalézat i hodnoty, které mají časově omezenou podobu a můžeme je spojit jen s určitou částí vývoje jedince. Častým mýtem je názor, že hodnotová hierarchie je jakousi stupnicí nebo pyramidou jednotlivých autonomních hodnot (Dorotíková, 1998).

Hodnotová orientace Každá orientace v sobě nese zaměřenost a ta patří k podstatě lidského jednání, každý z nás si své aktivity vybírá. To, co hodnotové orientace odlišuje od ostatních součástí hodnotového systému je právě důraz na zaměřenost, působnost a zacílení. Smyslem hodnotové orientace není hodnoty evidovat a všechny je akceptovat, ale porozumět hodnotové povaze daného subjektivního rozhodnutí. Hodnotovou orientací je bráno i preferování

a odmítání

určitých

hodnot.

Rozdílem hodnotové orientace od

hodnotových preferencí je její neustálý pohled na dynamiku systému. Jde tedy o postupné a neustálé utváření hodnot v čase. Klíčem k porozumění subjektivní hodnotové orientace jedince je to, jaký ideální hodnotový systém vyznává. Hodnotové orientace jsou velmi blízké obsahům hodnotových typů a na jejich základě je možné konstruovat převažující zaměření hodnot u určitého subjektu (Prudký et al., 2009b).

4.1.3. Rozlišení hodnot a potřeb Rozlišení potřeb a hodnot není tak jednoznačné, jak by se na první pohled mohlo zdát. V minulém století americký psycholog Abraham Maslow představil Pyramidu lidských potřeb, která vychází právě z obecných hodnot. Druhy hodnot jsou v Maslowově případě přímo odvozeny od pěti skupin základních lidských potřeb. Ty jsou seřazeny od nejvýznamnějších po méně důležité (fyziologické potřeby, potřeba bezpečí a jistoty, potřeba lásky, přijetí a sounáležitosti, potřeba uznání a úcty a potřeba seberealizace) Maslow, 2010). Názor, že hodnoty jsou silně ovlivněné naplňováním potřeby, najdeme u mnoha dalších autorů (Plháková, 2006). Definice potřeb se zakládá na nutnosti organismu nebo osobnosti něco získat nebo se něčeho zbavit pro nastolení rovnováhy. Potřeby jsou tedy jak fyzické, tak i duševní podstaty. Doplňkovým pojmem k potřebám jsou hodnoty, jimiž mohou být potřeby uspokojovány. Systém potřeb se během vývoje lidstva příliš nezměnil, protože potřeba

15

vzniká při jakékoli odchylce od ideální hodnoty. Touto odchylkou je aktivován pud a vybuzený organismus se snaží o znovuobnovení rovnováhy. Dlouhodobé nenaplnění potřeb se může nepříznivě projevit na zdraví a duševní pohodě (Hartl, Hartlová; 2010). Pro zkoumání lidské činnosti má potřeba klíčový význam, proto je na ni nahlíženo jako na základní motiv. Je to stav osobnosti odrážející rozdíl mezi tím, co je dáno a tím co je nutné pro přežití a rozvoj. Tento stav pak podněcuje k odstranění rozdílu. Potřeba může být popsána i jako to, co okolí může jedinci poskytovat, nebo jako to, co si musí v daném prostředí sám vytvořit, aby mohl žít nebo se rozvíjet (Smékal, 2002). Dále tento autor rozvíjí myšlenku, že hodnota má málokdy větší váhu v lidském jednání, než má právě potřeba. Hodnoty a hodnotové orientace mají blíže k cílům, oproti tomu potřeby jsou zakotveny v osobnosti jako dispozice. Sem se mohou zařadit nejvýše postavené potřeby z Maslowovy pyramidy. Frankl (2006) upozornil na možnost zpochybnění Maslowovy teorie a to zejména v jejím uspořádání do pyramidy. Pro názornost uvádí příklady, kdy jedinec bez naplnění nižších potřeb sleduje potřeby vyšší. Sami se s tímto případem můžeme setkat u některých umělců. Hall (1997) popsal potřebu jako sílu v mozku, která dokáže organizovat procesy jako vnímání a činnosti s cílem změnit nevyhovující situaci.

Závěrečná poznámka Na závěr této rozporuplné kapitoly je vhodné popsat, jak se tedy od sebe hodnoty a potřeby odlišují. Po srovnání veškerých tvrzení dojdeme k názoru, že potřeba i hodnota jsou motivací k činnosti. Nedá se ani říci co je silnější, zda pohnutka upřednostnit hodnotu či potřebu, vždy totiž záleží na jedinci a na dané situaci. Většina potřeb je však daná (viz. Maslow), hodnoty ne, ty si člověk sám vytváří a mnohdy je i přejímá od ostatních. Hodnota na rozdíl od potřeby vyjadřuje to, jak se chceme prezentovat a jak chceme, aby nás bralo okolí. Z toho plyne i to, že hodnoty daleko více vytvářejí charakter osobnosti. To, jaké má jedinec cíle, které nejsou závislé na potřebách, ho více charakterizuje než to, jaké má cíle na potřebách závislé. Většina potřeb je i hodnotou, ale ne každá hodnota je potřebou.

16

4.1.4. Typologie hodnot Velké množství prací se zabývá klasifikací hodnot. Autoři se snaží různým způsobem pojmenovat konkrétní lidské hodnoty, shrnout je, roztřídit a zařadit. Tyto procesy znamenají i to, že se snaží dané hodnoty konkrétně vymezit, zobecnit a vytvořit tak nové teorie. Podobně jako při tvorbě definic pojmů, tak i vytvoření určité typologie závisí na vědeckém paradigmatu, ze kterého vychází. Podle psychologického slovníku (Hartl, 2000) lze rozdělit hodnoty na absolutní a relativní. Absolutní hodnoty, někdy označovány jako věčné, jsou obecně respektovány všemi kulturami. Oproti tomu relativní hodnoty jsou chápány jako nové nebo dokonce nepravé a jejich vznik je připisován uspokojování individuálních či skupinových zájmů.

Klasifikace hodnot D. Pantiće Velmi důkladnou klasifikaci rozvedl D. Pantiće (in Cakirpaloglu, 2009) na základě předchozích zkoumání různých autorů. Hodnoty jsou rozděleny pomocí teoretických a metodologických kritérií. 1. Dle nositele rozlišujeme hodnoty individuální, skupinové a univerzální. 2. Původ hodnoty je dán jejím vznikem, buď je hodnota individuální (subjektivní), nebo institucionální a ty mají podobu obecných norem. 3. Dle vztahu přirozenosti člověka a živočichů můžeme vymezit přístup čistě humanistický, ve kterém jsou hodnoty příslušné pouze člověku, nebo otevřenější přístup. Ten je charakteristický tím, že uznává schopnost ostatních živočichů preferovat určité objekty 4. Dle role již Aristoteles rozdělil hodnoty na prostředky a cíle. 5. Pozice v hierarchii vytváří vertikální uspořádání hodnot. Nejznámějším typem tohoto uspořádání je Maslowova pyramida potřeb. 6. Stupeň obecnosti určuje, zda je hodnota žádoucí či nikoli. 7. Podstata rozlišuje hodnoty na očekávané (což jsou normativní standardy související s prospěšností vůči kolektivu) a hodnoty směřující k naplnění existence jedince. 8. Funkce hodnot se projevuje reakcí na změny a prostředí, skupiny těchto hodnot jsou označovány jako adaptující, ochranné, poznávací a sebeaktualizující.

17

9. Obsah rozděluje hodnoty na dvě skupiny: normativní a preferenční. 10. Oblast směřování posuzuje hodnoty podle typu dobra, vytváří tak kategorie morálních, estetických, náboženských a jiných hodnot. 11. Intenzita projevu je kritériem, které hodnoty rozlišuje na explicitní a implicitní, manifestní a latentní, aktuální a potencionální. Explicitní hodnoty jsou vnější a povrchové, implicitní hodnoty jdou k podstatě osobnosti. Manifestní hodnoty souvisí očekáváním odezvy od okolí, latentní hodnoty bývají skryté nebo až utajené. V poslední skupině závisí na daném čase. 12. Stupeň vědomosti rozlišuje hodnoty na vědomé a nevědomé. 13. Stupeň zakotvenosti odlišuje od sebe hodnoty deklarované a autentické. 14. Umístění hodnoty je rozdílem mezi hodnotou subjektivní (má vnitřní původ) a objektivní (souvisí s vnějšími vlastnostmi, cíli a normami jednání). 15. Stupeň vzdálenosti hodnot od osoby je dalším kritériem, které rozděluje hodnoty na konkrétní a abstraktní. U konkrétních je typická citovost. 16. Modalita účinku rozlišuje hodnoty na pozitivní a negativní, progresivní a regresivní, potencionální a aktuální. 17. Časová dimenze určuje, zda se dá hodnota řadit k minulým, současným anebo budoucím. Mezi hodnoty minulé řadíme zkušenosti, důslednost a další, k současným hodnotám patří například zájmy a postoje. Poslední skupina hodnot je zaměřena na budoucnost a charakterizují ji ideály, cíle, záměry a jiné. 18. Způsob přístupu ke skutečnosti vychází z konceptu rozdělení hodnot dle Karla Engliše (1947). Jsou to teleologické, normologické a ontologické hodnoty. 19. Deduktivní a induktivní přístup vychází z názoru, že hodnoty lze objektivně pozorovat a měřit. 20. Z hlediska způsobu operacionalizace lze rozlišovat hodnoty ve výzkumném procesu. Hodnoty mohou být nezávislé, zprostředkující nebo závisle proměnné s předmětem či cílem výzkumu. 21. Velikost rozlišuje hodnoty podle předem stanovené míry. 22. Intenzita hodnot určuje jejich postavení v hodnotové hierarchii.

Klasifikace typů člověka na základě uznávaných hodnot dle E. Sprangera Eduard Spranger byl německý psycholog, který se navždy zapsal jako autor jedné z nejznámějších klasifikací hodnot. Rozlišil typ teoretický, ekonomický, estetický,

18

sociální, politický a náboženský. Teoretický typ je zaměřen na hledání pravdy, uvažování a na kritiku, bývá racionální až intelektualistický. Další je ekonomický typ, který je charakteristický měřením všeho podle užitečnosti a praktičnosti, zároveň vždy směřuje k prosperitě a kumulování majetku. Estetický typ uznává formu a harmonii jako nejvyšší hodnotu, charakterizuje ho individualistické zaměření a soběstačnost. Sociální typ má jako nejvyšší cíl konání dobra. Stěžejní hodnota tohoto typu je láska k druhým. Politický typ je hnán touhou po moci ve smyslu podřízení se vyšším principům. Poslední typ je náboženský, jehož cílem je sebepřesah. Nejvyšší hodnotu spatřuje v jednotě a zaměřuje se na absolutní hodnoty (Říčan, 2007). Podle Říčana (2007) by bylo vhodné tuto klasifikaci rozšířit o technický typ, který je charakteristický zaujetím technickým pokrokem. Dále by měl být doplněn typ člověka, který spatřuje vrcholné hodnoty ve sportu a kultuře těla a další v osobní svobodě.

Klasifikace hodnotových orientací podle W. Sterna Wiliam Stern chápe hodnotové orientace jako vysoce zobecnělé motivy. Autor rozdělil orientace podle jejich základních směrů a vymezil je v následujících typech. Autotelický typ nachází smysl a účel v sám sobě ve svém Já. Heterotelický typ je jeho opakem, takovýto člověk upřednostňuje druhé. Poslední typ – hypertelický směřuje k vyšším nadosobním cílům a zaměřuje se na ideály (Smékal, 2002).

Klasifikace hodnot dle V. E. Frankla Další netypickou typologii představil rakouský psychiatr a neurolog Viktor Emil Frankl. Hodnoty rozdělil do tří skupin na zážitkové, tvůrčí a postojové. Zážitkové hodnoty mají podstatu v radosti a potěšení, které vytvářejí. To se týká především lásky a umění. Tvůrčí hodnoty mají spojitost s naší vlastní činností, nejde u nich ani tak o výsledný produkt, jako o samotnou činnost. Poslední skupinou jsou pak postojové hodnoty, které se rozdělují do dvou podskupin. Tvoří je kladné a záporné hodnoty, které jedinec zaujímá k určitému dění a tím vytváří jeho základní orientaci. Do poslední skupiny řadíme zejména postoj k životu, k práci a k sobě samému (Göbelová, 2008).

Klasifikace hodnot dle S. Kučerové V českém prostředí vzniklo také několik hodnotových klasifikací, jednou z nich je klasifikace od Stanislavy Kučerové. Tato široce rozpracovaná klasifikace rozděluje 19

hodnoty podle dimenzí, ke kterým jedinec nejvíce inklinuje. Tím rozlišila hodnoty na: přírodní (ty se dále dělí na vitální a sociální), civilizační a duchovní. Přírodní hodnoty vitální se zakládají na rozvoji života organismu a patří sem například zdraví a tělesné blaho. Přírodní hodnoty sociální se projevují ve vztahu člověka k druhým lidem a zároveň k sobě samému. Do této skupiny můžeme zařadit hodnoty, jako jsou: družnost, vzájemnost, touha milovat a být milován, touha po ocenění, prosadit se a být úspěšný. Skupina civilizačních hodnot je nástrojem k lidské seberealizaci a odráží se na způsobu lidské pospolitosti. Pro názorný příklad zařadila autorka do této skupiny komfort a užitek ze společenské výroby, techniky a ekonomiky. Poslední skupina duchovních hodnot je rozdělena do několika podskupin, jako je sebeřízení (mravnost a morálka), sebevýraz (krása a umění) a sebereflexe (názor na život a na svět, náboženství a filozofie) (Kučerová, 1996).

Klasifikace hodnot dle M. Vážanského a V. Smékala Další klasifikací, kterou chci uvést, je klasifikace od dvojice autorů Mojmíra Vážanského a Vladimíra Smékala, které inspiroval H. Klages a dále ji rozvedli v knize Základy pedagogiky volného času (1995). Podle nich představuje hodnotový systém individuální vůdčí linie, které usměrňují chování člověka v případech, ve kterých nerozhodují jeho biologické pudy, zábrany nebo racionální uvažování. Hodnoty pak rozdělují na dvě skupiny: hodnoty povinnosti a akceptace a hodnoty vlastní osoby. Obě tyto skupiny jsou rozděleny podle toho, zda je u nich brán zřetel na společnost nebo na jedince. Hodnoty rozvoje vlastní osoby v části směřované k vlastnímu individualismu pak vytvářejí možnost aktuálních hodnotových změn, které potlačují skupinu hodnot povinnosti a akceptace.

20

Tab. 1: Klasifikace hodnot dle Vážanského a Smékala

Zřetel ke společnosti

Povinnost akceptace

Rozvoj sebe sama

disciplína

idealistická kritika společnosti

poslušnost

emancipace (od autorit)

výkon

přímé jednání

pořádek

rovnost

plnění povinností

demokracie

věrnost

participace

podřízenost

autonomie

pracovitost skromnost dosažení blaženosti:

Zřetel k individuálnímu Já sebeovládání přesnost

• požitek

ochota přizpůsobení

• dobrodružství

poddajnost

• napětí

zdrženlivost

• změna • rozvoje emocionálních potřeb

individualismus • kreativita • bezprostřednost • seberealizace • volnost • samostatnost (Vážanský a Smékal, 1995)

Krátká klasifikace hodnot dle M. Nakonečného Na závěr chci představit přátelsky vyhlížející klasifikaci Milana Nakonečného (2007). Tento autor rozdělil hodnoty na obecné, které obecně vyjadřují smysl života (svoboda, štěstí, zdraví), a instrumentální, pomocí kterých se obecné hodnoty naplňují.

21

4.1.5. Význam hodnot a jejich funkce Po seznámení se s pojmy a výčtu různých typologií považuji za vhodné zaměřit se na to, jaký mají hodnoty význam pro svého nositele a jaké mají funkce.

Hodnota jako zdroj motivace Stručné vyjádření fungování hodnot prezentoval V. Smékal (2002) ve své knize Pozvání do psychologie osobnosti. Pro názornost vytvořil Logogram struktury motivace, ve kterém hrají hodnoty významnou roli ve struktuře vlivů na chování. Pokud očekáváme vysokou stabilitu přijatých hodnot, lze předpokládat určitý vztah přijatých hodnot s relativně stabilními vzorci přijatelného chování, které označujeme jako normy chování. Prudký (2007) popisuje že, k poznání podoby, struktury, intenzity a působení hodnot je nutný rozbor jednotlivých fází socializace, jejích nástrojů a mediátorů.

Obr. 1: Logogram struktury motivace (Smékal, 2002, s. 235)

Hodnota jako definiční znak osobnosti Zdeněk Helus (1973) popisuje tři roviny výskytu hodnot. První rovinou výskytu jsou projevy a charakteristiky sociální struktury a její dynamiky, což souvisí s funkcí hodnot jako tvůrců sociální diferenciace. Druhou rovinu zaujímají projevy o kritériích dobra a zla, z nichž vychází etika. Ve třetí rovině se hodnoty projevují v individuálních, ucelených regulativních instancích osobnosti. Poslední případ výskytu definuje hodnoty

22

jako tvůrce znaků osobnosti. Což zároveň umožňuje i spoluutváření skupin, ve kterých se jedinec nachází. Dle Bokorové a Janouška (1971) vzniká hodnotová struktura osobnosti, jádro osobnosti a rozhodující odlišující znaky vlivem socializace, přičemž dochází k interiorizaci kodexů a normativů, které vycházejí z potřeb, životních zájmů a naučeného.

Hodnota jako atribut morálky Význam hodnot je velmi často definován přímo v souvislosti s morálkou. Velký sociologický slovník (1996, s. 648) uvádí, že morálka je souborem hodnot, norem a vzorů chování. Druhé vymezení morálky ji popisuje jako: „schopnost rozlišit dobro a zlo a v těchto intencích jednat, výsledkem této dichotomizace je transformace do oblasti hodnot, norem, vzorů postojů a jednání“. Funkce hodnot jako součást morálky bývá mnohdy tím nejčastějším pohledem, jakým je na hodnoty nazíráno. Přímou souvislost hodnot a morálky a vzniku mravních norem popisuje i Karel Engliš (1947).

Hodnota jako součást vytváření vztahů Od významů a funkcí, které mají hodnoty pro jednotlivce, se přesouváme ke vztahům a tím i ke skupinám. Hodnoty a normy slouží jako obsahový základ celého sociálního i osobnostního systému. Bez rozpoznání přijatých a sdílených hodnot nemůžeme porozumět obsahu sociálních aktivit jednotlivců ani uspořádání jednotlivých skupin, institucí a společenství (Prudký, 2009).

Hodnoty jako identifikátor skupiny či společenství Skupina či společenství jsou obvykle definovány jednotou (podobností) vnitřního psychického života a jednání jejích členů. V sociologickém slova smyslu jde o přijetí určitých shodných hodnot, motivů, cílů a ideálů. Identifikační funkce hodnot působí dovnitř i vně skupiny. Vnitřní identifikace skupiny je jen stěží oddělitelná od atributů kultury skupiny, zatímco vnější identifikace se váže na hodnoty s funkcí sociální diferenciace vůči okolí a sociální soudržnosti skupiny (Musil, 2004). Podle Prudkého (2009) je nutné respektovat, že: -

pro poznání identity skupiny spočívá v poznání přijatých a vyznávaných hodnot danou skupinou; 23

-

poznání hodnot skupiny je spojeno s poznáváním struktury a dynamiky hodnot a postupů přijetí nové hodnoty skupinou;

-

nabídka hodnot pro identifikaci je bohatě strukturovaná, stejně tak jsou strukturované i postupy výběru a příjímání hodnot.

Hodnoty ve vztahu ke kultuře a kulturní soudržnosti Žádná z kultur se neobejde bez hodnot, které vytvářejí její základní definiční znaky. Kultura je přítomná v každé společnosti a je předávaná mezi generacemi. Předání kultury není možné bez sociálního učení. Kultura se prezentuje symboly a abstrakcemi chování (Velký sociologický slovník, 1996). Dle Musila (2004) jsou základní rozdíly mezi kulturami dány různými hodnotami, protože sociální integrace vznikající v interakci mezi jednotlivci či skupinami je založena na společně sdílených hodnotách a na přijatých hierarchiích mezi nimi. Kulturu charakterizují zejména hodnoty, které se zakládají na pospolitostních a uměleckých symbolech a jazyku. Z toho plyne, že hodnoty, které uznávají jednotliví členové společnosti, se nějakým způsobem stávají normami. Společnost je postavená právě na tom, jaké hodnoty a normy jsou jejími členy uznávány. Na základě hodnot a norem společnosti můžeme do jisté míry odhadovat, jakým směrem se bude společnost a daná kultura vyvíjet. 4.1.6. Vztah hodnot k dalším proměnným Pokud mluvíme o hodnotách jako takových, je třeba o nich uvažovat i v kontextu dalších proměnných, kterými je hodnotový systém jedince, skupiny či celé společnosti ovlivňován. V této části chci jen nastínit vztah hodnot k dalším společenským fenoménům. V rámci zpracovávaných studií ESS se sociologové nejvíce zaměřují na tři proměnné: věk, příjmy, religiozita. Vliv je patrný především na hodnotách vyššího řádu (konzervatismus, otevřenost, posílení ega a překročení sebe sama) (ESS, 2012).

24

Vývoj hodnot ve vztahu k věku Hnilica (2005) představil stěžejní přístup k vývoji hodnot pomocí tří modelů: 1) Model kohort. Předpokládá shodný vývoj základních hodnot uvnitř dané kohorty (stejnověké skupiny). Rozdíly mezi kohortami mají příčinu v různých zkušenostech. 2) Model

historických

událostí

a period.

Tento

model

předpokládá

vliv

celospolečenských událostí na hodnoty dané kohorty (např.: období války,…). 3) Model zrání. Poslední model spočívá ve vývoji jedince a to především v rozvoji abstraktního myšlení a schopnosti metakognice. Jak uvádí Průcha (2009), s rostoucím věkem se respondent více bojí změn a zároveň méně usiluje o „pomíjivé“ statky.

Vztah hodnot k religiozitě Podle ESS je možné sledovat pozitivní vazbu religiozity právě na tradici a částečně i na konformitu, bezpečnost a benevolenci. Nejzápornější korelace byla mezi náboženskostí a hédonismem, hned následovala stimulace.

Vztah hodnot ke vzdělání Vzdělání je další výraznou proměnnou, která je dobře pozorovatelná v korelační analýze. Negativní vztah je k bezpečnosti a částečně i tradici. Nejsilnější pozitivní vazbu má samostatnost.

V následující tabulce jsou uvedeny pouze významné korelační koeficienty a velikost číselných hodnot určuje míru vazby dané proměnné spolu s typem hodnot. Tab. 2: Korelační koeficienty hodnot, data platná pro ČR Typ

Religióznost

Vzdělání

Věk

Bezpečnost

0,063

-0,082

0,242

Konformita

0,105

-0,046

0,330

Tradice

0,272

-0,068

0,367

Benevolence

0,129

0,145

25

Univerzalismus

0,136

0,251

Samostatnost

-0,079

Stimulace

-0,141

Hédonismus

-0,160

-0,042

-0,338

Úspěch

-0,155

0,078

-0,275

Moc

-0,146

0,148

-0,074 -0,373

-0,201 (ESS in Prudký, 2009, s. 227)

4.2. Výzkumy hodnot Sociologie je teoreticko-empirická věda. Sociologický výzkum může probíhat na teoretické úrovni, na úrovni teorie středního dosahu nebo i v rovině čistě empirické. V minulosti proběhlo už mnoho výzkumů, které se zabývaly hodnotovým systémem. Některé jsou založeny na vědeckých teoriích a předem zpracovaných konceptech, jiné vycházejí přímo z potřeb zadavatele.

4.2.1. Kvantitativní neukotvené výzkumy hodnot Mnohé sociologické výzkumy hodnot nevycházejí z ucelené koncepce pojetí hodnot. Je to z důvodu, že téma hodnot je velmi složité a navíc podléhá časovým a místním vlivům jako je například kultura, ideologie či místní jazyk. Navíc jejich autoři ani nestojí o ucelené pojetí, ale vytvářejí vlastní výzkum na základě specifických potřeb. Takovéto neukotvené výzkumy jsou ve vědeckém světě označovány „ad hoc“, tedy bez svébytného konceptu hodnot. Jedním z typických výzkumů „ad hoc“ byl American soldier. Tento výzkum probíhal v období druhé světové války a krátce po jejím skončení. Zadavatelem byla armáda, která potřebovala prozkoumat názory, postoje a hodnoty vojáků, aby mohla zefektivnit svoje fungování. Výzkumný tým sice získal mnoho nových poznatků, ale celý výzkum byl určen potřebami zadavatele a ne akademickými zájmy (Prudký et al., 2009a). Neukotvené pojetí hodnot se velmi často vyskytuje ve výzkumech veřejného mínění a na území naší republiky se většina výzkumů hodnot řadí k typu „ad hoc“. Přesto však nemusí jít o nekvalitní nebo zmařený výzkum. Otázka tedy zní, zda koncept výzkumu hodnot nepředstavuje pro poznávání hodnot omezení? Postup výzkumu, který je opřený 26

o konceptuální východisko, umožňuje lépe specifikovat obsah tím, že charakterizuje to, co je za hodnoty považováno. Díky tomu je možné takový výzkum zopakovat a umožnit srovnání a sledovat dynamiku vývoje, což výzkumy „ad hoc“ neumožňují (Prudký et al., 2009a).

4.2.2. Nejvýznamnější konceptuální přístupy k výzkumům hodnot V současné sociologické literatuře se objevují čtyři hlavní ucelené koncepty empirických kvantitativně založených výzkumů hodnot. Jsou to: koncept Miltona Rokeache, Ronalda Ingleharta, Geerta Hofstedeho a Shaloma H. Schwartze.

Koncept Miltona Rokeache Milton Rokeach přinesl inovativní přístup k hodnotám a díky tomu je brán jako člověk, který se výrazně zasloužil o porozumění hodnotám. Jeho snahou je vytvořit konceptuální definici hodnot, která obsáhne celé hodnotové spektrum a zároveň tak vytvoří i nástroj k jejich empirickému měření. Rokeachova koncepce hodnot je hierarchicky uspořádaná a zastává omezený výčet hodnot, které se ovšem dají kombinovat a tím vznikají další. Koncept se tedy zakládá na 18 cílových a 18 instrumentálních hodnotách. Úkolem respondentů je seřadit tyto hodnoty podle toho, jakou mají v jejich životě důležitost (Rokeach, 1973). Tab. 3: Seznam hodnot metody „Value survey“

Cílové hodnoty

Instrumentální hodnoty

pohodlný život

štěstí

ctižádostivost

fantazie

vzrušující život

vnitřní harmonie

tolerance

nezávislost

úspěšnost

zralá láska

veselost

intelekt

světový mír

národní bezpečí

čistota

logičnost

krása

spokojenost

odvaha

laskavost

rovnost

spása

smířlivost

přívětivost

rodinné bezpečí

sebeúcta

odvaha

poslušnost

svoboda

opravdové přátelství

ochota

zodpovědnost

společenské uznání

moudrost

poctivost

sebekontrola (Rokeach, 1973; s.22)

27

Tento seznam se předkládá respondentům k posouzení jako „hotová věc“, seznam byl totiž vytvořen za předpokladu, že všichni zastávají stejné hodnoty, ale zastoupené v jiné míře (Prudký et al., 2009a).

Koncept Ronalda Ingleharta Ronald Inglehart navazuje na podobná východiska jako Rokeach s tím rozdílem, že se na problematiku dívá z politologického a socioekonického hlediska. Jeho rozdělení hodnot ale vychází materiálního a sociálně individuálního hlediska, hodnoty rozdělil na materialistické a postmaterialistické. Do první skupiny nepatří pouze hodnoty s materiální podstatou, ale i hodnota bezpečí, pohodlnost, boj proti kriminalitě nebo růstu cen. Postmaterialistické hodnoty jsou spojeny se seberealizací a sociálními vztahy, například zde může být zařazena svoboda projevu či podílení se na moci (Prudký et al., 2009). Inglehartova metodologie je postavena na výběru ze čtyř charakteristik budoucnosti země (udržení pořádku ve státě, dát lidem možnost hovořit do vládních rozhodnutí, boj proti růstu cen a bránit svobodu projevu). Respondent si tak vybírá to, co považuje pro svoji zemi za nejlepší. Později Inglehart tuto metodologii zjemňuje zvýšením počtu kategorií, vzniká tím dvanácti-položková verze (Prudký et al., 2009). Tato metoda je vhodná pro výzkum kultur a srovnání mezi sebou. Metodiku využívá vědecký projekt World Values Survey, který vede právě Ronald Inglehart (The WVS Cultural Map of the World, 2010). U nás jsou tyto metody dobře známé a využívané, příkladem může být kniha Hodnoty a postoje v ČR 1991-2008 od Rabušice (2000).

Koncept Geerta Hofstedeho Geert Hofstede definuje hodnoty jako všeobecné tendence, které dávají přednost určitým stavům před jinými. Ve svém konceptu navazuje na M. Rokeacha, ale uvažuje o výzkumu hodnot jako nástroji pro poznání kultury, kterou určují právě hodnoty. Hofstede rozdělil kulturu na vrstvy, které ji určují, jsou jimi: symboly, hrdinové, rituály a hodnoty. Hodnoty pak vytvářejí nejzákladnější projevy dané kultury. Jejich charakteristickým znakem je bipolarita, protože můžeme rozlišit dobro od zla, krásu od ošklivosti atd.

Stěžejní význam přikládá autor rozdělování hodnot na chtěné

a vyžadované. Chtěné hodnoty jsou ty, které si lidé aktuálně přejí. Chtěné hodnoty ale nejsou totožné s hodnotami vyžadovanými. Ty jsou definovány jako hodnoty, o kterých

28

si respondenti myslí, že by si je měli přát. Tímto nerozlišením vzniká tzv. „pozitivistický klam“, což degraduje výzkum (Hofstede, 2007). Hofstede pracuje s velkými sociologickými výzkumy, ve kterých hrají významnou roli výzkumy pro firmu IBM. Mezi léty 1968 až 1972 pracoval autor se vzorkem více než 100 000 respondentů ze 71 zemí. Tyto výzkumy byly opakovány v letech 1981, 1982 a 1994, přičemž u nich bylo zachováno stejné jádro dotazníků (Prudký et al., 2009). Tento výzkum byl kritizován pro specifikaci skupiny respondentů, kteří jsou zaměstnanci IBM, výsledky se proto nemohou zobecňovat na celou populaci. Autor tuto skutečnost obhajuje a bere ji jako výhodu, protože „tito lidé představují téměř dokonale srovnatelné vzorky, které se liší v podstatě pouze národností, tedy eliminují ostatní proměnné a v jejich odpovědích se mohou plně projevit národnostní rozdíly“ (Hofstede, 2007, s.28). Hofstede důkladně zpracoval i techniku sběru dat, rozdíly mezi jednotlivými částmi výzkumu a přístupy pro rozličné kultury. Jeho snahou je docílit takového přístupu k respondentům, který co nejvíce odstíní vliv žádaných hodnot od hodnot chtěných (Prudký et al., 2007).

Koncept S. H. Schwartze Shalom Schwartz je sociální psycholog a z této pozice, dle Prudkého (2009) si uvědomoval nedostatky v konceptech svých předchůdců. Zaměřil se tedy na vyřešení problému klasifikace hodnotových obsahů s cílem vytvořit klasifikaci motivační stránky hodnot. Jeho výzkumy měly objasnit hodnotové priority a jejich vliv na chování, postoje a jednání napříč různými obory. Už od začátku byly jeho projekty zaměřeny na problematiku mezikulturních a mezinárodních rozdílů. Pro další postup bylo nutné najít univerzální strukturu hodnot, která je společná všem lidem. Jako první vznikla teorie zakládající se na osmi hodnotových typech, ta však byla brzy modifikována a rozšířena o tři další typy na konečný počet jedenácti typů, které si vyjmenujeme: •

Samostatnost. Definuje ji nezávislost myšlení a výběru jednání. Vychází z potřeby kontroly a ovládání.

•

Stimulace. Cílem je vzrušení, novota a výzva. Určuje ji potřeba po pestrosti a mnohotvárnosti.

•

Požitkářství. Motivačním cílem je požitek, rozkoš – smyslové uspokojení. Tento typ byl odvozen z potřeby požitku a potěšení.

29

•

Úspěch. Zakládá se na osobním úspěchu, ctižádosti, inteligenci a seberespektu. Vychází z potřeby po seberealizaci.

•

Moc. Hlavním cílem je dosažení sociálního statusu a prestiže.

•

Bezpečnost. Motivačním cílem je vlastní bezpečí, harmonie a stabilita a to i ve vztazích.

•

Konformismus. Cílem konformismu je sebekázeň, poslušnost a zdvořilost. Vychází z potřeby seberegulace a potlačení společensky rušivého chování.

•

Tradice. Tento typ souvisí se symboly, zvyky, zbožností a přijetím životního údělu.

•

Benevolence. Tento typ se zaměřuje na zájem o prosperitu lidí v našem každodenním kontaktu. Cílem je prosperita lidí v našem okolí.

•

Univerzalismus. Můžeme ho definovat jako „zralost“. Cílem je pochopení, uznání, moudrost, spravedlnost, tolerance a ochrana prosperity všech lidí a přírody.

Na základě tohoto rozdělení hodnot byla formulována hypotéza o tom, že hodnoty primárně sloužící individuálním zájmům (moc, úspěch, požitkářství, stimulace a samostatnost) tvoří souvislou oblast stojící proti jiné oblasti, kterou tvoří typy hodnot s kolektivním zájmem (benevolence, tradice a konformismus). Řeháková (2006) dále popisuje tento model, který byl aplikován v 20 zemích světa. Mezi hlavní poznatky patří to, že spiritualita, tak jak je zde popsána, nepatří k univerzálním hodnotovým typům. Na druhé straně výsledky výzkumu nepodpořily myšlenku, že by v modelu chyběly některé univerzální hodnotové typy.

30

Obr. 2: Grafické vyjádření empiricky zjištěných vztahů mezi typy hodnot dle S. H. Schwartze (Prudký, 2007; s. 55).

Na grafickém vyjádření je názorně zobrazeno rozvržení jednotlivých motivačních typů hodnot, ke kterému došel Schwartzův tým jako k základu teoretických východisek pro další výzkum hodnotových orientací. Řeháková (2006) prezentuje kruhový model, který svým tvarem vyjadřuje uspořádání typů hodnot v motivačním kontinuu. Metoda měření hodnotových orientací se nazývá Schwartzovo zjišťování hodnot (Schwartz Value Survey, SVS). Probíha tak, že respondent posuzuje 57 určitých hodnot jako řídící principy ve svém životě. Hodnoty jsou vždy přesně vysvětleny a respondent je posuzuje na devítibodové stupnici od -1 (rozpor s respondentovými hodnotami) do 7 (ztotožnění). Metoda SVS vyžaduje vyšší úroveň abstraktního myšlení, což působí potíže lidem s nižším vzděláním, mládeži a lidem ze zemí s odlišným typem vzdělávání. Z tohoto důvodu byl vyvinut další nástroj pro zjišťování hodnot – Portrait Values Questionnaire (PVQ). Tato metoda je konkrétnější, přístupnější všem skupinám a má menší nároky na čas. PVQ se skládá z 29 slovních portrétů různých lidí, respondent pak na základě svojí podobnosti s popsanou osobou vybírá jednu z šesti odpovědí (od „velmi se mi podobá“ až po „vůbec se mi nepodobá). U tohoto modelu je výhoda ve snížení tzv. pozitivistického klamu (Řeháková, 2006). Schwartzův výzkum je ověřený a aplikovaný postup zkoumání hodnot a dle svého autora dostatečně vystihující. Umožňuje srovnání uvnitř národů a kultur i mezi nimi. U nás byla využita metoda PVQ až prostřednictvím výzkumu „European Social Survey“ v roce 2002, který se zakládal na 21 portrétech (Prudký et al., 2009).

31

Nový postup empirického výzkumu hodnot – koncept dle L. Prudkého Tvorba prvního českého konceptu sociologického empirického výzkumu hodnot je popsána v knize Ladislava Prudkého Inventura hodnot (2009). Celý koncept vznikl na základě snahy srovnat data ze starších zpracovaných výzkumů. Celá metodika vychází z několika kroků, prvním je koncipování struktury hodnot. V této části jsou definovány základní pojmy, jakými jsou hodnotové preference, orientace, rámec, normy chování a sociálně ekonomické a demografické vlivy. Tyto pojmy jsou zároveň skupinami indikátorů. V druhé části byly rozpracovány hlavní a doplňkové indikace k jednotlivým skupinám indikátorů. Doplňkové indikace slouží k bližší specifikaci nebo k rozšíření hlavní indikace. V konstrukci těchto indikátorů, dovedené až do typové skladby dotazníku, je jádro metodiky přístupu ke zkoumání hodnotových struktur dle konceptu Ladislava Prudkého.

32

Tab. 4: Indikátory podle nového konceptu výzkumu hodnot

Skupina indikátorů

Hlavní indikace

Doplňkové a kontrolní indikace (varianty)

A. Hodnotové preference

Základní životní hodnoty

- Zdroje klidu a rovnováhy - Vlivy na úspěšné manželství - Podstatné atributy výchovy dětí (co si děti mají především uchovat pro život)

B. Hodnotové orientace

Zaměření hodnot -struktura tendencí vývoje hodnot

- Specifikace hodnotových orientací podle konkrétních situací (výkonnost, chudoba, úspěch, spokojenost, soudržnost atd.) - Ochota ke změnám

C. Hodnotový rámec

Smysl existence

- Důvěra obecně a vůči konkrétním

D. Normy chování

Přijetí či odmítání přestupků

- Podoba aktivit v oblastech přestupků či norem - Míra nezbytnosti řádu

E. Sociální, ekonomické a demografické vlivy

Členění na hlavní či doplňkové indikátory zde nepřichází v úvahu. Rozsah a pojetí jsou vázány na zacílení a možnosti konkrétního výzkumu. Dosud u nás jako podstatné vystupují zvláště pohlaví, věk, náboženskost, vzdělání, druh školy, životní úroveň, životní styl, velikost obce bydliště, region a jeho socioekonomická úroveň a dynamika, diference ve vybavenosti domácnosti, podmínkách pro vzdělání a kulturní a sociální kapitál a diference v podobě některých atributů dosavadní socializace. (Prudký at al., 2009, s. 111)

Metodika zpracování se zakládá na několika krocích. 1. Vícerozměrná analýza hlavních indikátorů a testování vztahů s indikátory doplňkovými. Tato část slouží k zpracování dat a zároveň i k ověření platnosti konceptu. 2. Konstrukce umělých znaků pro hodnotové typy a testování uvnitř skupin a mezi nimi. Tato část je stěžejní pro celé zpracování, protože při ní dochází k přiřazení zástupných umělých znaků k jednotlivým hodnotám. 3. Analýza sociálních, ekonomických a demografických charakteristik hodnotových typů. Zde dochází k testování vztahů, porovnání míry stejnorodosti a konkretizaci zakotvení těchto charakteristik. 33

Ověření nového konceptu vyžaduje dlouhodobý výzkum a tento proces ještě není ukončen.

Závěrečná poznámka Velké množství přístupů k empirickému zkoumání hodnot v sociologii je logickým projevem bohatství různých postupů a variant vymezení a chápání hodnot. Použití konceptů má největší význam z hlediska dlouhodobého pozorování a srovnávání hodnot napříč větším množstvím skupin a kultur. Na druhou stranu je většina výzkumů zabývajících se hodnotami označována jako „ad hoc“, jsou to tedy výzkumy bez ukotvení k předem vymezené teorii. Takové výzkumy mohou přinášet legitimní výsledky v jednotlivých zaměřeních, většinou však odráží představy autorů o tom, co sami považují za hodnoty. Přesto je vhodné se při sestavování neukotveného výzkumu alespoň částečně opřít o koncepty výzkumu hodnot.

34

5. HODNOTY A UČITELSKÁ PROFESE 5.1. Současný stav ve školství V současnosti neustále dochází k přesunu hodnot směrem k ekonomickým trendům. Tím ale není myšlen původní význam hodnoty jako ceny produktu, ale zaměřenost na úspěšnost, efektivitu, zaměstnatelnost a jiné. Orientace hodnotové problematiky čím dál více směřuje k samostatně výdělečnému člověku, který je nezávislý na státu a svém okolí a je u něho zdůrazněná svoboda volby a rozhodnutí a uplatnitelnost znalostí. Tyto změny ve společnosti se dotkly výchovy ve školství. Škola by se tak mohla stát firmou, která pouze připravuje žáky na nesnadný úkol udržet se v prostředí konkurence. U výchovy ve školním prostředí došlo k posunu od mravní a kulturní výchovy až k racionalitě, která má cíl v efektivitě a individualismu a velmi obtížně hledá rovnováhu mezi rovností, efektivitou, solidaritou a často i s morálkou. V současné společnosti již neexistuje jednotný systém hodnot, protože došlo k diferenciaci životních stylů a očekávání. Z tohoto důvodu se od učitelů očekává individuálnější přístup k jednotlivcům, k jejich vyznávaným hodnotám a toleranci různorodých hodnotových systémů. Zároveň je nutné, aby výchova byla založena na přirozeném právu. Každý jedinec by si měl dle svého věku, sociální skupiny, etnika a náboženství najít vlastní přístup k hodnotám. Škola má za úkol mu v tom napomáhat a korigovat výstřelky, které směřují proti člověku, občanským svobodám, životu, přírodě a individualizaci (Kučerová, 2007).

5.2. Učitel Stejně jako každý člověk tak i učitel vyznává určité hodnoty, které ovlivňují jeho směřování, jednání, cítění a přemýšlení. Role učitele v ohledu předávání hodnot je ale významnější. Každý učitel je neustále pozorován a velmi kriticky posuzován. Pokud učitel zdůrazňuje svým žákům například poctivost a nestrannost a přitom je sám nedodržuje, pak si jeho svěřenci tyto zásady nejen neosvojí, ale dokonce je odmítnou. Učitel tím zdiskredituje nejen sebe, ale i danou morální hodnotu. Druhou zásadu, kterou by měl učitel dodržovat, je zpevňování mravně správného jednání. Je pokrytecké vyučovat slušnosti a ohleduplnosti a potom bez poděkování

35

projít kolem žáka, který vám podrží dveře, nebo ignorovat pozdrav, který byl evidentně směřován přímo jemu (Fontana, 2003).

Rozdělení učitelů dle přístupu k jedinci •

Pevné vedení. Tento způsob hodnotového působení spočívá v přesvědčení jeho stoupenců o nutnosti vedení jedince již od začátku. Existuje zde víra v normy, které platí pro všechny a za jakýchkoliv okolností. Hodnoty se prezentují jako stálé a nezbytné pro zdravý vývoj společnosti, jedince, jeho vůle a charakteru.

•

Liberální přístup je opakem předchozího způsobu. Spočívá v přesvědčení, že jedince není nutné poučovat o dobru a zlu, a že proces hledání hodnot je současně procesem, kdy jedinec nalézá hodnoty v sobě samém. Hodnotový systém tak vzniká bez přispění vychovatele a hlavní hybnou silou tohoto procesu je uspokojení z dobra a sebedůvěra.

Rozdělení učitelů dle legitimnosti hodnotového působení Toto rozdělení představuje spor o to, kdo má právo hodnotově působit na jiného jedince. Dělení je závislé na politickém stanovisku. •

Konzervativní postoj preferuje názor, že stát, škola či vychovatel má mít výrazný vliv na hodnotový systém jedince. Zároveň má tento přístup vést jedince k žádoucímu sociálnímu jednání a prevenci sociálně patologického jednání.

•

Liberální postoj nepřipouští možnost, že by vychovatel měl měnit názor ostatních jedinců a to ani podle názorů společnosti. Hodnotové působení je tak zcela v kompetenci rodičů (Korcová, 2009).

Jednotlivé typy rozdělení se různě prolínají a nebývají takto vyhraněné. Rozdělení spočívá v našich představách o individualitě, respektu a prioritách určitých hodnot.

Typy hodnotového působení Rozlišujeme základní tři typy hodnotového působení na jedince, které vycházejí z předchozího rozdělení názorů na hodnotové působení.

36

•

Tradiční typ je charakteristický tím, že hlavní hodnotu tvoří úcta. Další významné hodnoty tohoto typu jsou věrnost, smysl pro domov, spořivost, řád, ohleduplnost, čestnost a trpělivost. Tyto hodnoty jsou prezentovány jako nadčasové a vzdělání plní úlohu jejich uchovatele. Výsledkem výchovy je vytvoření morálních zábran, které budou hrát velkou roli v osobním a společenském životě jedince.

•

Liberální typ se dále dělí na konzervativně-liberální a anarcho-liberální. Společným

jmenovatelem

obou

liberálních

typů

je svoboda jedince.

V konzervativně-liberálním pojetí slouží hodnoty k osobnímu růstu, efektivitě a zaměstnatelnosti. Anarcho-liberální typ vede k experimentování s vlastní svobodou a k ponechání člověku co největšího prostoru bez jakýchkoliv hodnotových omezení. Ve školním prostředí to znamená, že je nutné vybavit svěřence sebevědomím, odvahou a odolností, aby obstál mezi ostatními a v životě. Pro učitele to představuje podřízení se efektivitě a zachování hodnotové neutrality. •

Humanizující typ je posledním pojetím hodnotového působení a dále se dělí na filozofický a psychologický pohled. Filozofický náhled vychází z priority lidství před ostatními hodnotami. Hlavními hodnotami tohoto pojetí jsou tolerance a respekt. Psychologicky humanizující typ se zaměřuje na odstranění stresu a frustrace jako základní podmínky pro působení vzdělání a zrání osobnosti. Pro oba typy humanizace je charakteristická nutnost zdravého prostředí ve smyslu dobré životosprávy, psychohygieny, podpory zdravého životního stylu a pocitu kvality života (Korcová, 2009).

Hodnotové působení učitele může probíhat různými způsoby. Jejich výběr zcela závisí na učiteli, na jeho cílech, zkušenostech, momentální náladě a na žácích. Hodnoty nelze předat stejným způsobem, jako se vyučuje nová látka. Učitel se proto musí snažit učinit hodnoty důvěrnějšími pomocí emočně afektivních procesů učení. V praxi jde zejména o tyto přístupy: •

Emocionální nebo zážitkový způsob. Jak napovídá název, klade důraz na prožití hodnot. Jeho uplatnění nalezneme především při přiblížení estetických či uměleckých hodnot.

37

•

Zařazení do prostředí kulturně blízkého je založeno na probírání daných situací v běžném životě.

•

Zobecňující způsob spočívá ve vyhledávání hodnot v reálném životě, v oslavách a rituálech. Do této skupiny se řadí i vytváření simulací. Cílem je uvědomit si, které hodnoty přinášejí dobro co nejširšímu okruhu osob.

•

Spojování hodnoty s potřebou je způsob, který je často realizován v marketingu nebo ve škole ve formě pobídek a ocenění. Například potřeba po úspěchu, stejně jako seberealizace, je často spojena s hodnotami efektivity, trpělivosti a touze po osobním rozvoji (Korcová, 2009).

Závěrečná poznámka Při hodnotové výchově je nutné využívat učební látku jako prostředek k rozvíjení hodnot, k rozvoji mravního cítění a nalezení místa ve světě. Školní prostředí by mělo působit na společnost výchovou svých svěřenců, předávat jim hodnoty, vštěpovat je, rozvíjet a podporovat. V současné době je ale hodnotové působení společnosti na školu vlivem sdělovacích prostředků daleko silnější než působení školy na společnost.

38

6. PRAKTICKÁ ČÁST 6.1. Úvod do praktické části V současnosti se hodně mluví o změnách životního stylu, což sebou nese i změnu hodnotové orientace a žebříčku hodnot. Tento jev je důsledkem vývoje celé společnosti, která se vyvíjí i vlivem technického pokroku, nových možností a neustálého toku informací z médií. Praktická část je zaměřena na výzkum hodnot u učitelů, kteří jsou pro žáky zprostředkovateli morálních hodnot. Jejich postoje a chování se stávají nástrojem, kterým jsou formovány osobnosti žáků. Toto zajímavé téma si zaslouží bližší prozkoumání se zpětnou vazbou k učitelům, kteří si tento jev často ani neuvědomují.

6.2. Postup zpracování dotazníků 6.2.1. Zjišťování hodnotových orientací metodou PVQ Pro správné zpracování tohoto typu dotazníku je nutné postupovat dle předepsané metodiky, jinak by nebylo možné výsledky srovnávat s již vypracovanými studiemi. Tuto metodiku popsala Blanka Řeháková (2006).

Jednotlivé otázky v dotazníku Hodnotová orientace – je předmětem zkoumání tohoto dotazníku, proto je uvedena jako hlavní část. Pohlavní identita – vystupuje jako jedna z hlavních proměnných u většiny hodnotových studií. Dotazník PVQ je rozdělen na dva typy podle toho, zda je respondentem muž či žena. Respondent se pak může lépe porovnat s popisovaným případem. Věk – bývá zařazen do většiny dotazníků. Hodnotová orientace je věkem výrazně ovlivněna. Hodnoty se časem mění v závislosti na psychickém a fyzickém vývoji. Délka učitelské praxe – byla přidána jako další proměnná, u které se očekávaly další vlivy.

39

Zpracování dat Sběr dat byl řešen v papírové formě, proto bylo nutné vše převést do elektronické podoby – do tabulek v programu Excel. Dle daného návodu byly odpovědi na danou otázku ohodnoceny body. Otázky pak byly roztříděny k daným hodnotovým typům a z jednotlivých bodů byl vytvořen aritmetický průměr. Tím vznikl soubor dat o 10 proměnných ke každému respondentovi. Dále byla v programu

STATISTICA

charakterizuje

Cronbachovo

10

spočítána

alfa.

Tento

vnitřní typ

reliabilita,

reliability

kterou

naráží

na

nejčastěji problém

psychometrického paradoxu, tedy čím vyšší je vnitřní konzistence, tím je nižší validita metody (Řeháková, 2006). Dle očekávání byla míra vnitřní reliability u hodnotových typů nízká, což potvrzuje psychometrický paradox a to, že ve vzorku respondentů se nacházejí lidé s odlišným vnímáním hodnot. V takovém případě doporučuje Schwartz roztřídit otázky do čtyř vyšších kategorií a otočit bodové hodnocení, u kterých se tím zvýší reliabilita na přijatelnou hodnotu. Tyto hodnoty už je možné srovnávat s výsledky ESS. Rozdělení proměnných jako je věk a délka učitelské praxe proběhlo na základě rozptylů hodnot, které byly pro danou skupinu nižší než pro celý výběr. Žebříček je možné sestavit ze všech deseti hodnotových orientací podle nejnižšího bodového hodnocení (velmi se mi podobá).

6.2.2. Zjišťování preferovaných hodnot Druhá část dotazníku, která je zaměřena na zjištění preferovaných hodnot, se liší od metody PVQ tím, že pouze vychází z rozdělení hodnot dle Miltona Rokeache, ale není pro ni zpracovaná metodika k jejímu vyhodnocení. Zpracování dat proběhlo jen v podobě sestavení hodnotových žebříčků dle bodového hodnocení, při kterém nižší číslice odpovídá vyšší důležitosti.

6.3. Vyhodnocení výzkumu Výsledky byly seřazeny do přehledných tabulek a grafů s komentářem, který shrnuje dané výsledky.

40

6.3.1. Obecné údaje Během hem výzkumu bylo rozdáno 35 dotazníků, dotazník ze kterých se v daném termínu vrátilo 29. Všechny vrácené dotazníky byly vyplněny správně. Mezi učiteli, kteří ří se zúčastnili zúč výzkumu, bylo 17 žen a 12 mužů.

41%

muži ženy

59%

Obr. 3:: Graficky znázorněný znázorně poměr mužů a žen mezi respondenty

Věkové kové rozložení pokrylo interval mezi 28 a 60 lety. Největší ětší skupinu tvoří tvo respondenti ve věku mezi 47 a 52 lety.

14%

26-30

10%

31-35

7%

36-40

10% 14%

41-45 46-50

31%

51-55

14%

56-60

Obr. 4:: Grafické znázornění znázorně věkového rozložení respondentů se zaokrouhlením věku v po 5 letech

Učitelská itelská praxe respondentů respondent se pohybovala v intervalu 2 až 33 let, přičemž p největší skupinu tvořil il interval 11 až 20 let. A průměrná rná délka praxe byla 18,2 let.

41

7% 27% 0-10 28%

11-20 20 21-30 30 31 a více 38%

Obr. 5: Rozdělení učitelů čitelů podle délky jejich praxe

6.3.2. Reliabilita eliabilita položek Reliabilita eliabilita položek, které určují ur ují daný hodnotový typ výzkumné metody PVQ, je dle očekávání ekávání nízká. Je to dáno tím, že jednotlivé typy jsou určeny určeny malým počtem po profilových otázek, širokými definicemi jednotlivých hodnotových orientací. Pro výpočet vnitřní konzistence zistence se doporučuje doporu uje používat Cronbachovo alfa. Řeháková Ř (2006) uvádí všeobecněě uznávaný názor, že: hodnota alfa pod 0,6 je nepřijatelná, nep mezi 0,6 a 0,65 je nežádoucí, mezi 0,65 a 0,7 je nejmenší přijatelná, mezi 0,7 a 0,8 je slušná, mezi 0,8 a 0,9 je velmi dobrá, nad 0,9 ukazuje, že by se mělo m uvažovat o zkrácení škály.

42

Tab. 5: Cronbachovo alfa základních deseti typů hodnotových orientací dle výzkumné metody PVQ

Univerzalismus Benevolence Konformismus Tradice Bezpečnost Moc Úspěch Požitkářství Stimulace Samostatnost

0,65 0,62 0,66 0,70 0,56 0,51 0,49 0,47 0,58 0,58

Dle této tabulky je patrné, že vnitřní konzistence položek je nízká a dle tohoto kritéria by bylo

možné pracovat

pouze s číselnými hodnotami

typu

univerzalismus,

konformismus a tradice. Z tohoto důvodu je v metodice Blanky Řehákové (2006) doporučeno vytvořit vyšší hodnotové typy, u kterých se hodnota Cronbachova alfa zvýší na požadovanou úroveň. Tab. 6: Cronbachovo alfa čtyř vyšších hodnotových typů

Konzervace Otevřenost změně Posílení ega Překročení sebe sama

0,78 0,71 0,66 0,85

Dle hodnot Cronbachova alfa uvedených v tabulce, můžeme označit vnitřní konzistenci hodnotového typu překročení sebe sama jako velmi dobré, konzervace a otevřenost změně jako slušné a posílení ega jako nejmenší přijatelné. Z tohoto důvodu můžeme celý vzorek srovnávat s výsledkem studie ESS.

6.3.3. Hodnotová orientace učitelů na vybrané střední odborné škole Následující grafy znázorňují průměrnou hodnotovou orientaci učitelů a průměrnou hodnotovou orientaci populace České republiky. Důležité je uvědomit si, že hodnotové typy, které jsou upřednostňovány, mají nižší číselnou hodnotu.

43

Základních deset Schwartozových hodnotových typů dle Řehákové (2006) slučuje tyto hodnoty: Univerzalismus: moudrost, rovnost, sociální spravedlnost, svět v míru, ochrana životního prostředí, jednota člověka s přírodou. Benevolence: ochota, čestnost, odpuštění, oddanost, zodpovědnost, duchovnost, skutečné přátelství, citová a duchovní intimnost, smysl života. Konformismus: poslušnost, úcta k rodičům a starším lidem, zdvořilost, sebeovládání. Tradice: podřízení se životním okolnostem, zbožnost, pokora, úcta k tradicím, mírnost, odpoutání od světských zájmů. Bezpečnost: čistota, národní bezpečnost, opětování služeb, sociální pořádek, bezpečnost rodiny, pocit sounáležitosti, zdraví. Moc: sociální moc, autorita, bohatství, zachování dobrého jména, společenské uznání. Úspěch: úspěšnost, schopnost, ctižádostivost, vlivnost, inteligence. Požitkářství: zábava, užívání života, nestřídmost. Stimulace: odvaha, pestrý a vzrušující život. Samostatnost: zvídavost, tvořivost, svoboda, volba vlastních cílů, nezávislost, sebeúcta. Jednotlivé typy hodnot jsou definovány těmito otázkami v PVQ dotazníku (viz. Přílohy: Dotazník): Univerzalismus – C, H, S; Benevolence – L, R; Konformismus – G, P; Tradice – I, T; Bezpečnost – E, N; Moc – B, Q; Úspěch – D, M; Požitkářství – J, U; Stimulace – F, O; Samostatnost – A, K. U čtyř vyšších typů hodnotové orientace (Otevřenost změně, Konzervace, Posílení ega, Překročení sebe sama) jsou vyjádřeny procentuální zastoupení jedinců, u kterých daná orientace převládá. Vymezení osami na grafu znázorňuje závislost vyšších hodnotových kategorií na deseti základních hodnotových typech.

44

Obr. 6:: Grafické znázornění znázornění hodnotové orientace pedagogických pracovníků pracovník SOŠ

Obr. 7:: Hodnotová orientace populace ČR (zdroj: EVS in Hodnoty odnoty a postoje v ČR 1991-2008, 2009)

Na grafech je možné všimnout si významného rozdílu mezi čtyřmi vyššími hodnotovými kategoriemi. Zvýšenou otevřenost ke změně a v závislosti s ní sníženou

45

konzervaci připisuje Řeháková (2006) vyššímu dosaženému vzdělání, které je u učitelů typické. Velmi vysokou kategorii překročení sebe sama, která je definována hodnotovými typy benevolence a univerzalismus, je možné vysvětlit potvrzenou hypotézou od stejné autorky, že ženy častěji spadají do kategorie překročení sebe sama než do otevřenosti změně, kterou častěji upřednostňují muži. Dle tabulky č. 7 je patrná podobnost vybraného vzorku učitelů s obyvateli Norska, průměrná odchylka těchto dvou skupin je menší než 1,5%. U všech evropských zemí je typická dominance hodnoty překročení sebe sama, která spojuje hodnotové typy univerzalismus a benevolence. Tab. 7: Vyšší hodnotové typy ve vybraných evropských státech doplněné výslednými hodnotami učitelů vybrané SOŠ (zdroj: EVS in Hodnoty a postoje v ČR 1991-2008, 2009) konzervace

otevřenost změně

posílení ega

překročení sebe sama

Česko Norsko Řecko Slovinsko Maďarsko Polsko Švýcarsko Nizozemsko Irsko Španělsko

32,1% 19,0% 37,7% 28,3% 27,5% 40,2% 8,5% 15,7% 25,7% 26,6%

10,8% 15,1% 9,2% 18,8% 14,3% 10,3% 16,6% 18,1% 12,3% 9,5%

6,7% 4,6% 7,1% 6,1% 6,8% 7,4% 3,0% 4,4% 5,9% 6,1%

50,4% 61,3% 46,0% 46,8% 51,4% 42,0% 71,8% 61,8% 56,0% 57,8%

Učitelé SOŠ

18,9%

12,0%

3,4%

61,9%

Přestože Cronbachovo alfa určilo nízkou konzistentnost jednotlivých hodnotových typů, bylo provedeno porovnání. Grafické znázornění na obrázku 5 a 6 jasně ukazuje velkou podobnost výsledků. V tabulce č. 8 jsou hodnoty doplněny směrodatnou odchylkou jednotlivých hodnot a seřazeny dle významnosti pro skupinu učitelů. Nejmenší odchylka (označená modře) je u konformismu (sebekázeň v jednání). Největší odchylka je u hodnot bezpečnost a moc. Pro učitele vybrané SOŠ je bezpečnost méně důležitá, než je zvykem u ostatních obyvatel našeho státu, možná kvůli tomu si vybrali učitelské povolání. Zajímavostí je, že bezpečnost byla při testech EVS (European Values Study) v ČR označena jako nejdůležitější. Druhý největší rozdíl se objevil u touhy po moci,

46

tu mají vybraní učitelé vyšší než je tomu u běžné české populace, přesto se tato hodnota i u učitelů umístila až na posledním místě z hlediska důležitosti. Tab. 8: Porovnání základních hodnotových typů získaných metodou PVQ S. H. Schwartze, hodnoty byly seřazeny od nejdůležitější po méně důležité (zdroj dat k porovnání: EVS in Hodnoty a postoje v ČR 1991-2008, 2009).

Benevolence Samostatnost Univerzalismus Konformismus Bezpečnost Tradice Požitkářství Úspěch Stimulace Moc

Učitelé vybrané SOŠ

Populace ČR

Směrodatná odchylka

2,05 2,10 2,28 2,50 2,50 2,78 3,07 3,19 3,33 3,40

2,21 2,31 2,24 2,48 2,12 2,65 3,11 3,26 3,45 3,71

0,079 0,103 0,021 0,010 0,190 0,063 0,021 0,035 0,061 0,157

6.3.4. Porovnání hodnotových orientací učitelů Na základě rozptylu hodnot a vnitřní konzistence bylo provedeno několik pokusů o vytvoření homogenních skupin. Homogenní skupina se vyznačuje snížením rozptylu jednotlivých číselných hodnot a zvýšenou vnitřní konzistencí (Cronbachovým alfa). Tyto požadavky určily, že nejvhodnější rozdělení vzorku je dle věku. Pro úplnost bylo zpracováno i rozdělení dle pohlaví a praxe.

Rozdělení podle věku Respondenti byli rozděleni do věkových skupin, čímž se u většiny hodnotových typů povedlo zvýšit vnitřní konzistenci. Vznikly tak tři skupiny 28 až 40 let, 41 až 50 let a poslední 51 až 60 let. Do první a druhé skupiny se tak zařadilo devět respondentů a do poslední jedenáct. U konformismu byly hodnoty rozptylu první a třetí věkové skupiny vyšší než byla hodnota rozptylu celého vzorku, ostatní hodnotové typy vykazovaly pro jednotlivé skupiny zvýšenou konzistentnost dat. V následujícím grafu jsou znázorněny hodnotové orientace jednotlivých skupin. U benevolence, požitkářství a stimulace si můžeme všimnout klesající tendence

47

v závislosti na věku.. Rostoucí tendence je dobře dob pozorovatelná u touhy po úspěchu, bezpečnosti a konformismu. konformismu Nápadné jsou i rozdíly hodnot mezi jednotlivými věkovými v skupinami, například říklad u bezpečnosti, bezpe úspěchu, chu, stimulaci je rozdíl větší vě jak půl bodu z celkově šestistupňové ňové klasifikace. 28 - 40 let

41 - 50 let

51 - 60 let

1

2

3

4

Obr. 8:: Hodnotová orientace jednotlivých věkových v skupin

Rozdělení lení podle pohlaví Toto rozdělení nepřineslo řineslo požadovanou zvýšenou vnitřní vnit ní konzistenci dat. Ženy měly m vyšší rozptyl názorůů na otázku bezpečnosti a úspěchu,, zatímco muži odpovídali „jako jeden muž“. Opačný Opač případ, přesto jen s poloviční ní velikostí rozptylu, rozptylu nastal při hodnocení benevolence a stimulace. Na následujícím grafickém znázornění znázorn jsou patrné nižší rozdíly mezi skupinou žen a mužů než tomu bylo u věkových v skupin. Tento jev může ůže být způsoben zp nižší homogenitou skupin a také tím, že pohlaví nemá na hodnotovou hodnotovou orientaci tak zásadní vliv jako věk. Přesto esto jsou patrné rozdíly mezi jednotlivými typy hodnot. Muži daleko více uznávají hodnoty jako je moc, požitek, požitek a stimulace, zatímco ženy upřednostňují ř ňují samostatnost.

48

ženy

muži

1

2

3

4

Obr. 9: Hodnotovéé orientace žen a mužů muž

6.3.5. Hodnotový žebříček žeb dle Rokeacha Tato část ást dotazníku vznikla na základě základ inspirace testem Miltona Rokecha, který jím měřil il preferované hodnoty. Seřazením Se jednotlivých hodnot podle přiř řiřazeného bodového ohodnocení vznikne hodnotový žebříček. žeb Číslice jedna označuje čuje vysokou důležitost d a pětka zase nedůležitost. ůležitost. Graf na obrázku s číslem 10 znázorňuje znázor hodnotový žebříček učitelů čitelů vybrané SOŠ. Jednotlivé hodnoty byly seřazeny se dle průměrného rného bodového ohodnocení. Na prvním místě se umístilo rodinné né bezpečí, bezpe které nejvíce upřednostňovaly ňovaly ženy. Hodnoty, které muži považují za nejdůležitější, nejdůležit jsou životní láska, skutečné přátelství řátelství a moudrost. Na posledním místěě ze sledovaných hodnot se umístil vzrušující způsob ůsob života.. života Rozdílné názory se objevily u hodnot jako je vzrušující způsob života, zábava, zábava pohodlný a klidný život, vnitřní harmonie,, spása a pocit úspěchu. Z tohoto grafu je také patrná vyrovnaná vyrovnan důležitost jednotlivých hodnot, která se láme až u štěstí a pak strměě klesá. klesá

49

1,21

Rodinné bezpečí bezpe

1,34

Poctivost

1,38

Zodpově Zodpovědnost

1,38

Rozum, moudrost

1,38

Skutečné čné přátelství

1,38

Životní láska

1,38

Světový ětový mír

1,41

Vnitřní řní harmonie

1,45

Krásný svět (čistý – ekologie)

1,52

Spokojenost

1,55

Sebeúcta

1,55

Národní bezpečnost bezpeč

1,62

Svoboda, volnost

1,66

Tolerance

1,69

Sebekontrola

1,79

Štěstí

1,97

Rovnost

2,14

Pohodlný a klidný život

2,34

Pocit úspěchu úspě

2,48

Spása

2,59

Zábava 3,24

Vzrušující způsob ůsob života 4,0

3,5

celkový průměr

3,0

2,5

ženy

muži

2,0

1,5

Obr. 10: Hodnotový žebříček žebř č učitelů vybrané SOŠ seřazený dle celkového průměru. pr

50

1,0

7. DISKUZE Záměrem výzkumu této práce bylo zjištění hodnotového systému pedagogických pracovníků na vybrané střední odborné škole. Hodnotový systém existuje jako celek, který spojuje hodnotovou orientaci a hodnotovou hierarchii a umožňuje těmto prvkům vzájemnou interakci. Složitost výzkumu hodnotového systému je velmi značná a projevila se již při pokusném „předvýzkumu“, který proběhl již v květnu loňského roku a jeho výsledky v této práci ani nebyly zveřejněny. Na otázku, které hodnoty jsou pro daného respondenta nejdůležitější, dotazovaní odpověděli takřka stejně. Ve všech dotaznících se objevilo: „láska, rodina, zdraví, peníze a vzdělání“. Z tohoto důvodu bylo nutné vybrat pro dotazníkové šetření výzkumnou metodiku, která se bude opírat o propracovanou teorii. Nakonec byly vybrány dva typy dotazníků, ze kterých vznikl jeden. První část dotazníku tvořila metoda S. H. Schwartze hodnotových portrétů (PVQ), která je brána jako univerzální metoda pro zjišťování hodnotových orientací (Řeháková, 2006; Prudký, 2009a). Reliabilita vnitřních položek je poměrně nízká, což uváděla i Řeháková (2006) ve své studii. Z tohoto důvodu je nutné použít vyšší kategorie hodnotových typů (konzervace, otevřenost změně, přesažení sebe sama a posílení ega), které přinášejí zvýšenou vnitřní konzistenci a to alespoň na uspokojující úroveň. V rámci Evropského Sociálního Výzkumu (EVS) byla zapojena i Česká republika jako jedna z deseti zemí. Při vyhodnocování výsledků této studie byly vytvořeny již zmiňované čtyři hodnotové kategorie vyššího řádu. Zároveň v této studii B. Řeháková (2005) prezentovala zastoupení jednotlivých kategorií ve vybraných zemích. Tyto výsledky byly využity pro srovnání s provedeným výzkumem. Zajímavostí je, že u některých položek PVQ dotazníku je použitá fráze: „je pro něj důležité“ a u jiných položek je fráze: „je pro něj velmi důležité“. Tento detail se nachází i v autorově originální verzi. Vysvětlení se ale nikde nenachází a tak se můžeme jen domnívat, že se autor metodiky úmyslně snaží tlačit respondenty k vyšším číselným hodnotám, aby snížil přemíru ztotožnění.

51

Částečně zavádějící jsou názvy jednotlivých hodnotových typů. Benevolence, která se u skupiny respondentů umístila na prvním místě, bývá všeobecně špatně chápána jako lhostejnost. V tomto dotazníku ale zahrnuje hodnoty jako je ochota, čestnost, odpuštění, zodpovědnost, přátelství a další. Podobně je tomu u preferované samostatnosti, kterou definují hodnoty: zvídavost, tvořivost, svoboda a nezávislost. Druhou část dotazníku tvořily pouze hodnoty, u kterých měl respondent označit, nakolik jsou pro něho důležité. Tento způsob výzkumu hodnot zvolil M. Rokeache a výsledkem má být žebříček hodnot. Nevýhodou se v tomto typu dotazníku může stát, že respondent neodpovídá na to, jaké hodnoty upřednostňuje, ale na to, jaké hodnoty by měl upřednostňovat na základě společenských požadavků. To se samozřejmě může stát i u dotazníku PVQ. Výsledky obou částí dotazníků přímo vybízejí ke srovnání výsledků, názvy mnoha hodnot se podobají a číselné údaje mohou nabývat podobných hodnot. Na příklad Schwartzovu univerzalismu odpovídá Rokeachův mír, krásný svět, rovnost, harmonie; benevolenci odpovídá životní láska a skutečné přátelství, požitkářství je srovnatelné se zábavou a stimulace se vzrušujícím způsobem života. Statistické srovnání těchto hodnot by mohlo být velmi nepřesné z důvodů jiné stupnice hodnocení. Schwartz pro metodu PWQ úmyslně vybral klasifikaci se sudým počtem hodnot, aby donutil respondenta přiklonit se k jedné či druhé straně. Rokeache ponechal respondentovi větší volnost tím, že jeho škála má i střední – neutrální hodnotu. Základním problémem výzkumu této práce je asi velikost vzorku, který byl především omezen počtem učitelů na vybrané střední odborné škole a také jejich pracovním vytížením. Bohužel vyplnění dotazníku nemůžete nikomu nařídit a i když si někteří učitelé dotazník vzali k vyplnění, neodevzdali jej. Dále je nutné si uvědomit, že vzorek není reprezentativní a nemůže zastupovat ostatní učitele na středních odborných školách. Počet respondentů nebyl adekvátní ke srovnání s daty celorepublikového výzkumu a k použité metodě vnitřní konzistenci, přesto výzkum přinesl zajímavé výsledky. Proto by bylo vhodnější jej považovat jako pilotní šetření a v případě dalšího zájmu o tuto tématiku se zaměřit na širší výběr respondentů. Takovýto výzkum by určitě přinesl zajímavé výsledky a postřehy uplatnitelné při výchově žáků.

52

8. ZÁVĚR Hodnotový systém je součástí každého z nás a představuje významnou složku naší osobnosti, která ovlivňuje naše myšlení a chování. Přestože si to neuvědomujeme, naše názory a projevy chování ovlivňují hodnotové systémy ostatních. Učitel má v tomto procesu předávání hodnot významnou roli a to díky každodennímu styku se žáky. Cílem teoretické části práce bylo vytvoření teoretické základny s vysvětlením základních pojmů a metodických postupů ke zjišťování hodnotového systému. Cílem praktické části bylo porovnání hodnotového systému učitelů spolu se vzorkem populace České republiky a sestavení jejich hodnotového žebříčku. Dá se totiž předpokládat, že hodnotový systém, který má v sobě učitel zakořeněn, bude dále předáván žákům. Chceme-li se dozvědět, jakým způsobem probíhá výchova na středních školách, je nutné odhalit hodnotovou orientaci lidí, kteří výchovu zprostředkovávají. Tyto cíle byly naplněny a výsledky ukázaly mnohé informace. Zajímavou informací bylo, že Schwartzovy základní hodnotové typy učitelů zhruba odpovídají průměrným hodnotám české populace. Při zvýšení konzistence položek a vytvoření vyšších hodnotových kategorií se tato podobnost změnila a hodnotová orientace vybraného vzorku učitelů se nejvíce podobala obyvatelům Norska a to především kvůli nízké konzervaci, vysokému překročení sebe sama a otevřenosti ke změně, což podle B. Řehákové (2006) je způsobeno vyšším vzděláním. Obě dvě výzkumné metody se v konečném výsledku velmi podobají. Dle Schwartzovy metody učitelé upřednostňují benevolenci, samostatnost, univerzalismus, konformismus a bezpečnost. Tomuto uspořádání do značné míry odpovídá žebříček hodnot, který byl vytvořen na základě konceptu M. Rokeache. Na žebříčku hodnot učitelů se na prvním místě umístilo rodinné bezpečí, které následovaly hodnoty: poctivost, zodpovědnost, moudrost, přátelství, životní láska, světový mír, vnitřní harmonie, ekologie, spokojenost, sebeúcta, národní bezpečnost, svoboda, tolerance a štěstí. Hodnotový systém každého z nás je pod neustálým vnějším tlakem. To, co by ještě před několika lety každého pohoršovalo, je dnes naprosto v pořádku a když se

53

nad „pohoršujícím“ chováním zastaví někdo ze „starší“ generace a poukáže na problém, je ihned veřejností označen jako člověk konfliktní a netolerantní. Současná společnost si žádá jedince orientovaného k úspěchu, efektivitě a k toleranci různých životních stylů a názorů. Naštěstí učitelé vybrané SOŠ zůstávají věrní původním morálním hodnotám, jako je benevolence, univerzalismus a konformismus. Dá se tedy předpokládat, že i nadále budou tito učitelé pozitivně formovat osobnosti žáků svým chováním směrem k morálním hodnotám, oproti vnějším tlakům společnosti, kterým jsou tyto dospívající osobnosti vystaveny.

54

9. POUŽITÁ LITERATURA BOKOROVÁ, Věra a Jaromír JANOUŠEK. Motivace a civilizační proměny. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1971, 280 s. BRUGGER, Walter. Filosofický slovník. Praha: Naše vojsko, 2006, 639 s. ISBN 80206-0820-6. CAKIRPALOGLU, Panajotis. Psychologie hodnot. 2., dopl. a přeprac. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 376 s. ISBN 978-80-244-2295-4. DOROTÍKOVÁ, Soňa. Filosofie hodnot: problémy lidské existence, poznání a hodnocení. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1998, 162 s. ISBN 8086039-79-x. DUROZOI, Gérard a André ROUSSEL. Filozofický slovník: Pomocná kniha pro výuku společenskovědních a estetickovýchovných předmětů ve SŠ a na gymnáziích. 1.vyd. Praha: Ewa, 1994, 352 s. ISBN 80-85764-07-5. ENGLIŠ, Karel. Theorie hodnoty a hodnocení. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1947, 89 s. ESS. European Social Survey [online]. 2012 [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://www.europeansocialsurvey.org FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003, 383 s. ISBN 80-7178-626-8. HARTL, Pavel. Psychologický slovník. 1. vyd. v ČR. Praha: Budka, 1993, 297 s. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. Velký psychologický slovník. 4. vyd. V Portálu 1. Praha: Portál, 2010, 797 s. ISBN 978-80-7367-686-5. Hodnoty a postoje v ČR 1991-2008: (pramenná publikace European Values Study). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 324, [40] s. ISBN 978-80-210-4952-9. HELUS, Zdeněk. Psychologické problémy socializace osobnosti. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973, 259 s. HNILICA, Karel. Konflikt hodnot a kvalita života. In: PAYNE, Jan. Kvalita života a zdraví. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2005, s. 296-327. ISBN 80-7254-657-0. HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007, 335 s. ISBN 978-80-86131-70-2. HOSKOVEC, Jiří, Milan NAKONEČNÝ a Miluše SEDLÁKOVÁ. Psychologie XX. století: nekteré významné směry a školy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 295 s. ISBN 80-246-0300-4. KORCOVÁ, Kateřina. ÚSTAV SPOLEČENSKÝCH VĚD, VUTBR FCE. Hodnoty, diagnostika a sebereflexe. Brno, 2009. Dostupné z: http://www.fce.vutbr.cz/ SPV/huv/doplnujiciStudium/09_hodnoty_diagnostika_sebereflexe.doc

55

KUČEROVÁ, Stanislava. Člověk - hodnoty - výchova: kapitoly z filosofie výchovy. 1. vyd. Prešov: vl. n., 1996, 231 s. ISBN 80-85668-34-3. KUČEROVÁ, Stanislava. Antropologické a axiologické východisko pedagogiky. In: ŠIMONÍK, Oldřich, Hana HORKÁ a Stanislav STŘELEC. Hodnoty a výchova: sborník referátů z vědecké konference, která se konala ve dnech 30.-31. srpna 2007 na Pedagogické fakultě MU v Brně. Brno: MSD, 2007, s. 28-39. ISBN 978-80-86633-78-7. MASLOW, Abraham H. Ku psychológii bytia. Modra: Persona, 2000, 223 s. ISBN 80967-9804-9. MUSIL, Jiří a kol. Pojetí sociální soudržnosti v soudobé sociologii a politologii. [online]. Praha: UK FSV CESES, 2004 [cit. 2013-04-13]. ISSN 1801-1519. Dostupné z: http://www.ceses.cuni.cz/CESES-20-version1-sesit04_09_musil.pdf NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. 1. vyd. V Praze: Vysoká škola obchodní, 2007, 82 s. ISBN 978-80-86841-06-9. PLHÁKOVÁ, Alena. Dějiny psychologie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 328 s. ISBN 80247-0871-x. PRUDKÝ, Libor. Přístupy k sociologickému empirickému zkoumání hodnot. Praha: CESES FSV UK, 2007. ISSN 1801-1640. Dostupné z: http://www.ceses.cuni.cz /CESES-20-version1-sesit_06_04.pdf PRUDKÝ, Libor a kol. Inventura hodnot: výsledky sociologických výzkumů hodnot ve společnosti České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009a, 341 s. ISBN 978-80200-1751-2. PRUDKÝ, Libor a kol. Studie o hodnotách. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009b, 236 s. ISBN 978-80-7380-266-0. RABUŠIC, Ladislav. Je česká společnost „postmaterialistická“? Sociologický časopis: Czech Sociological Review [online]. 2000, č. 36 [cit. 2013-03-22]. Dostupné z: http://www.sreview.soc.cas.cz/uploads/8e9c5afe3df7e7febec7769d707345e57420083d_ 387_003RABUS.pdf ROKEACH, Milton. The nature of human values. New York: Free press, 1973, 438 s. Dostupné z: http://www.course-readings-and-resources.bestpractices-healthpromotion. com/attachments/File/Goodstadt%20other%20resources/Rokeach_Values_Survey_Goo dstadt.pdf ŘEHÁKOVÁ, Blanka. Measuring value orientations with the use of S.H. Schwartz´s value portraits. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2005, 47 s. Sociologické studie/Sociological Studies, 05:01. ISBN 80-7330071-0. Dostupné z: http://studie.soc.cas.cz/upl/texty/files/226_05-1%20zformatovany %20text%205% 20pro%20tisk.pdf ŘEHÁKOVÁ, Blanka. Měření hodnotových orientací metodou hodnotových portrétů S. H. Schwartze. Sociologický časopis: Czech Sociological Review [online]. 2006, č. 42 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/13cf738a87af ccaf7bcf1377d631e8b51bdb42e4_645_108rehakova21.pdf

56

ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti: [obor v pohybu]. Vyd. 5., rozš., V Grada Publishing 1. Praha: Grada, 2007, 196 s. ISBN 978-80-247-1174-4. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka. Přehled vývojové psychologie. 2. nezm. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 175 s. ISBN 80-244-0629-2. The WVS Cultural Map of the World. INGLEHART, Ronald a Chris WELZEL. World Values Survey [online]. 2010, 2012 [cit. 2013-03-12]. Dostupné z: http://www.worldvaluessurvey.org/wvs/articles/folder_published/article_base_54 VÁŽANSKÝ, Mojmír a Vladimír SMÉKAL. Základy pedagogiky volného času. Brno: Paido, 1995, 176 s., příl. ISBN 80-901737-9-9. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, 747 s. ISBN 80-7184164-1.

57

10. SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: Dotazník pro muže .................................................................................... 59 Příloha č. 2: Dotazník pro ženy ..................................................................................... 63

58

11. PŘÍLOHY Příloha č. 1: Dotazník pro muže

Dobrý den, jmenuji se Jiří Mašek a jsem studentem Mendelovy univerzity v Brně. Mohli jste se se mnou setkat ve škole během mé praxe od 15. do 24 května. Píši bakalářskou práci na téma: Hodnotový systém pedagogických pracovníků na vybrané střední odborné škole. Součástí této práce je výzkum, který se týká hodnot učitelů. Proto bych Vás chtěl poprosit o vyplnění níže uvedeného dotazníku, který Vám zabere asi jen 10 minut. Je zcela anonymní a jeho výsledky budou použity v mé bakalářské práci a to pouze ve formě statistických údajů. Moc Vám děkuji za vyplnění a za Váš čas, který věnujete mému dotazníku.

Jak dlouho pracujete jako učitel? Jaký je Váš věk?

.......

.......

Jak moc se podobám uvedené osobě? Nyní Vám stručně popíši určité lidi. Pozorně si přečtěte každý popis a označte číslici podle toho, jak moc se Vám daná osoba podobá či nepodobá. Označte číslici od 1 do 6 dle tabulky podobnosti. 1

Velmi se mi podobá

2

Podobá se mi

3

Podobá se mi trochu

4

Podobá se mi málo

5

Nepodobá se mi

6

Vůbec se mi nepodobá

59

A

Promýšlení nových myšlenek a tvořivost jsou pro něho důležité. Rád dělá věci svým vlastním originálním způsobem. 1

B

3

4

5

6

5

6

Je pro něj důležité, aby byl bohatý. Chce mít hodně peněz a drahé věci. 1

C

2

2

3

4

Myslí si, že je důležité, aby se s každým člověkem na světě zacházelo stejně. Věří, že každý by měl mít v životě stejné příležitosti. 1

D

3

4

5

6

Je pro něj důležité předvádět své schopnosti. Chce, aby lidé obdivovali, co dělá. 1

E

2

2

3

4

5

6

Je pro něj důležité žít v bezpečném prostředí. Vyhýbá se všemu, co by mohlo ohrozit jeho bezpečnost. 1

F

2

3

4

5

6

Má rád překvapení a vždy vyhledává nové aktivity. Myslí si, že je důležité v životě dělat mnoho různých věcí. 1

G

2

3

4

5

6

Věří, že lidé by měli dělat to, co se jim řekne. Myslí si, že lidé by měli dodržovat pravidla vždy, dokonce i když je nikdo nepozoruje. 1

H

2

3

4

5

6

Je pro něj důležité naslouchat lidem, kteří jsou jiní než on. I když s nimi nesouhlasí, chce jim porozumět. 1

I

2

3

4

5

6

Je pro něj důležité být pokorný a skromný. Nesnaží se přitahovat na sebe pozornost. 1

J

3

4

5

6

2

3

4

5

6

Je pro něj důležité užívat si života. Rád si dopřává. 1

K

2

Je pro něj důležité, aby si sám rozhodoval o tom, co dělá. Má rád svobodu a nezávislost na druhých. 1

L

2

3

4

5

6

Je pro něj velmi důležité pomáhat lidem kolem sebe. Chce se starat o jejich blaho. 1

60

2

3

4

5

6

M

Je pro něj důležité být velmi úspěšný. Doufá, že lidé ocení, čeho dosáhl. 1

N

2

3

4

5

6

Je pro něj důležité, aby mu vláda zajistila bezpečí před všemi hrozbami. Chce, aby byl stát silný tak, aby mohl chránit své občany. 1

O

3

4

5

6

4

5

6

Vyhledává dobrodružství a rád riskuje. Chce mít vzrušující život. 1

P

2

2

3

Je pro něj důležité, aby se vždy choval spořádaně. Chce se vyhnout všemu, o čem by lidé řekli, že je špatné. 1

Q

3

4

5

6

Je pro něj důležité, aby ho lidé respektovali. Chce, aby lidé dělali, co jim řekne. 1

R

2

2

3

4

5

6

Je pro něj důležité být loajální k přátelům. Chce se věnovat lidem, kteří jsou mu blízcí. 1

S

2

3

4

5

6

Pevně věří, že by se lidé měli starat o přírodu. Péče o životní prostředí je pro něj důležitá. 1

T

2

3

4

5

6

Tradice je pro něj důležitá. Snaží se dodržovat zvyky, které se předávají v jeho náboženství nebo v jeho rodině. 1

U

2

3

4

5

6

Vyhledává každou příležitost, aby se pobavil. Je pro něj důležité dělat věci, které mu přinášejí potěšení. 1

61

2

3

4

5

6

Jaké hodnoty upřednostňuji? V následujícím seznamu je 18 položek, které představují různé hodnoty. Označte u každé položky její důležitost podle Vašeho úsudku. Označte číslici od 1 do 5 dle tabulky důležitosti. 1 = velmi důležité 2 = spíše důležité 3 = trochu důležité a trochu nedůležité 4 = spíše nedůležité 5 = naprosto nedůležité Pohodlný a klidný život

1

2

3

4

5

Vzrušující způsob života

1

2

3

4

5

Pocit úspěchu

1

2

3

4

5

Světový mír

1

2

3

4

5

Krásný svět (čistý – ekologie)

1

2

3

4

5

Rovnost

1

2

3

4

5

Rodinné bezpečí

1

2

3

4

5

Svoboda, volnost

1

2

3

4

5

Štěstí

1

2

3

4

5

Vnitřní harmonie

1

2

3

4

5

Životní láska

1

2

3

4

5

Národní bezpečnost (bezpečnost státu)

1

2

3

4

5

Spokojenost

1

2

3

4

5

Zábava

1

2

3

4

5

Spása

1

2

3

4

5

Sebeúcta

1

2

3

4

5

Tolerance

1

2

3

4

5

Skutečné přátelství

1

2

3

4

5

Rozum, moudrost

1

2

3

4

5

Poctivost

1

2

3

4

5

Sebekontrola

1

2

3

4

5

Zodpovědnost

1

2

3

4

5

Děkuji Vám za vyplnění dotazníku a přeji hezký zbytek školního roku. 62

Příloha č. 2: Dotazník pro ženy

Dobrý den, jmenuji se Jiří Mašek a jsem studentem Mendelovy univerzity v Brně. Mohli jste se se mnou setkat ve škole během mé praxe od 15. do 24 května. Píši bakalářskou práci na téma: Hodnotový systém pedagogických pracovníků na vybrané střední odborné škole. Součástí této práce je výzkum, který se týká hodnot učitelů. Proto bych Vás chtěl poprosit o vyplnění níže uvedeného dotazníku, který Vám zabere asi jen 10 minut. Je zcela anonymní a jeho výsledky budou použity v mé bakalářské práci a to pouze ve formě statistických údajů. Moc Vám děkuji za vyplnění a za Váš čas, který věnujete mému dotazníku.

Jak dlouho pracujete jako učitelka? Jaký je Váš věk?

.......

.......

Jak moc se podobám uvedené osobě? Nyní Vám stručně popíši určité lidi. Pozorně si přečtěte každý popis a označte číslici podle toho, jak moc se Vám daná osoba podobá či nepodobá. Označte číslici od 1 do 6 dle tabulky podobnosti. 1

Velmi se mi podobá

2

Podobá se mi

3

Podobá se mi trochu

4

Podobá se mi málo

5

Nepodobá se mi

6

Vůbec se mi nepodobá

63

A

Promýšlení nových myšlenek a tvořivost jsou pro ni důležité. Ráda dělá věci svým vlastním originálním způsobem. 1

B

3

4

5

6

5

6

Je pro ni důležité, aby byla bohatá. Chce mít hodně peněz a drahé věci. 1

C

2

2

3

4

Myslí si, že je důležité, aby se s každým člověkem na světě zacházelo stejně. Věří, že každý by měl mít v životě stejné příležitosti. 1

D

3

4

5

6

Je pro ni důležité předvádět své schopnosti. Chce, aby lidé obdivovali, co dělá. 1

E

2

2

3

4

5

6

Je pro ni důležité žít v bezpečném prostředí. Vyhýbá se všemu, co by mohlo ohrozit její bezpečnost. 1

F

2

3

4

5

6

Má ráda překvapení a vždy vyhledává nové aktivity. Myslí si, že je důležité v životě dělat mnoho různých věcí. 1

G

2

3

4

5

6

Věří, že lidé by měli dělat to, co se jim řekne. Myslí si, že lidé by měli dodržovat pravidla vždy, dokonce i když je nikdo nepozoruje. 1

H

2

3

4

5

6

Je pro ni důležité naslouchat lidem, kteří jsou jiní než ona. I když s nimi nesouhlasí, chce jim porozumět. 1

I

2

3

4

5

6

Je pro ni důležité být pokorná a skromná. Nesnaží se přitahovat na sebe pozornost. 1

J

3

4

5

6

2

3

4

5

6

Je pro ni důležité užívat si života. Ráda si dopřává. 1

K

2

Je pro ni důležité, aby si sama rozhodovala o tom, co dělá. Má ráda svobodu a nezávislost na druhých. 1

L

3

4

5

6

Je pro ni velmi důležité pomáhat lidem kolem sebe. Chce se starat o jejich blaho. 1

M

2

2

3

4

5

6

5

6

Je pro ni důležité být velmi úspěšnou. Doufá, že lidé ocení, čeho dosáhla. 1 64

2

3

4

N

Je pro ni důležité, aby jí vláda zajistila bezpečí před všemi hrozbami. Chce, aby byl stát silný tak, aby mohl chránit své občany. 1

O

3

4

5

6

4

5

6

Vyhledává dobrodružství a ráda riskuje. Chce mít vzrušující život. 1

P

2

2

3

Je pro ni důležité, aby se vždy chovala spořádaně. Chce se vyhnout všemu, o čem by lidé řekli, že je špatné. 1

Q

3

4

5

6

Je pro ni důležité, aby ji lidé respektovali. Chce, aby lidé dělali, co jim řekne. 1

R

2

2

3

4

5

6

Je pro ni důležité být loajální k přátelům. Chce se věnovat lidem, kteří jsou jí blízcí. 1

S

2

3

4

5

6

Pevně věří, že by se lidé měli starat o přírodu. Péče o životní prostředí je pro ni důležitá. 1

T

2

3

4

5

6

Tradice je pro ni důležitá. Snaží se dodržovat zvyky, které se předávají v jejím náboženství nebo v její rodině. 1

U

2

3

4

5

6

Vyhledává každou příležitost, aby se pobavila. Je pro ni důležité dělat věci, které jí přinášejí potěšení. 1

65

2

3

4

5

6

Jaké hodnoty upřednostňuji? V následujícím seznamu je 18 položek, které představují různé hodnoty. Označte u každé položky její důležitost podle Vašeho úsudku. Označte číslici od 1 do 5 dle tabulky důležitosti. 1 = velmi důležité 2 = spíše důležité 3 = trochu důležité a trochu nedůležité 4 = spíše nedůležité 5 = naprosto nedůležité Pohodlný a klidný život

1

2

3

4

5

Vzrušující způsob života

1

2

3

4

5

Pocit úspěchu

1

2

3

4

5

Světový mír

1

2

3

4

5

Krásný svět (čistý – ekologie)

1

2

3

4

5

Rovnost

1

2

3

4

5

Rodinné bezpečí

1

2

3

4

5

Svoboda, volnost

1

2

3

4

5

Štěstí

1

2

3

4

5

Vnitřní harmonie

1

2

3

4

5

Životní láska

1

2

3

4

5

Národní bezpečnost (bezpečnost státu)

1

2

3

4

5

Spokojenost

1

2

3

4

5

Zábava

1

2

3

4

5

Spása

1

2

3

4

5

Sebeúcta

1

2

3

4

5

Tolerance

1

2

3

4

5

Skutečné přátelství

1

2

3

4

5

Rozum, moudrost

1

2

3

4

5

Poctivost

1

2

3

4

5

Sebekontrola

1

2

3

4

5

Zodpovědnost

1

2

3

4

5

Děkuji Vám za vyplnění dotazníku a přeji hezký zbytek školního roku. 66