HODNOTOVÝ MANAGEMENT VE FINANČNÍM ŘÍZENÍ

HODNOTOVÝ MANAGEMENT VE FINANČNÍM ŘÍZENÍ Hodnota versus ﬁnance Pavel Marinič

Vzor citace: MARINIČ, P. Hodnotový management ve finančním řízení. Hodnota versus finance. Wolters Kluwer, a. s., Praha: 2014, s. 260 KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Marinič, Pavel Hodnotový management ve finančním řízení : hodnota versus finance / Pavel Marinič. -- 1. vyd. -- Praha : Wolters Kluwer, 2014 Anglické resumé ISBN 978-80-7478-405-7 005:330.133.1 * 658.14/.17 * 336.7 - hodnotový management - finanční management - osobní finance - monografie 005 - Management. Řízení [4] Na zpracování publikace se podíleli: Ing. Pavel Marinič, MBA, Ph.D. – kapitoly 1 až 7 MUDr. Ján Lešták, CSc., FEBO, MBA, LL.A., FAOG – kapitola 8 Recenze: prof. Ing. Ivan Jáč, CSc. prof. Ing. Miloslav Synek, CSc. Autor děkuje Odborům KOVO MB za podporu a pomoc při vydání této knihy.

© Pavel Marinič, 2014

ISBN: 978-80-7478-405-7 (brož.) ISBN: 978-80-7478-406-4 (pdf) ISBN: 978-80-7478-407-1 (mobi)

O bs a h Autoři........................................................................................................................5 Seznam zkratek.........................................................................................................6 Úvod..........................................................................................................................9 1 Základní aspekty a rámec podnikových financí jako nástroje finančního řízení....... 10 Otázky a příklady..............................................................................................17 2 Specifika řízení osobních financí................................................................................19 Otázky a příklady..............................................................................................26 3 Časový faktor a riziko v řízení financí........................................................................28 3.1 Faktor času a změna hodnoty peněz.........................................................28 3.1.1 Úroková míra .............................................................................29 3.1.2 Budoucí a současná hodnota peněz............................................34 3.2 Riziko a hodnota peněz............................................................................40 Otázky a příklady..............................................................................................55 4 Základy hodnotového managementu, měření finanční výkonnosti a oceňování podniku....................................................................................................59 4.1 Východisková báze měření......................................................................59 4.2 Finanční analýza......................................................................................73 4.2.1 Rentabilita firmy (Profitability Ratios).......................................78 4.2.2 Měření aktivity (Assets Management Ratios)............................81 4.2.3 Analýza platební schopnosti a likvidity firmy (Liquidity Ratios).......................................................................82 4.2.4 Analýza finanční stability a zadluženosti (Debt Management Ratios).........................................................83 4.2.5 Ukazatelé kapitálového trhu (Market Value Ratios)...................85 4.2.6 Základní techniky interpretace finančních indikátorů................87 4.3 Hodnotově orientovaný management.....................................................100 4.4 Oceňování podniku................................................................................ 114 4.4.1 Výnosové metody..................................................................... 116 4.4.2 Srovnávací metody................................................................... 120 4.4.3 Majetkové ocenění.................................................................... 121 Otázky a příklady............................................................................................122 5 Zdroje kapitálu, kapitálová struktura, optimalizace kapitálové struktury.............126 5.1 Zdroje financování dlouhodobých potřeb podniku................................126 5.1.1 Interní zdroje financování.........................................................128 3

Hodnotový management ve finančním řízení

5.1.2

Emise cenných papírů...............................................................135 5.1.2.1 Dluhopisy.................................................................. 136 5.1.2.2 Akcie......................................................................... 139 5.1.3 Bankovní úvěry......................................................................... 145 5.1.4 Rizikový kapitál (venture capital)............................................ 146 5.1.5 Leasing..................................................................................... 148 5.2 Náklady kapitálu a optimální kapitálová struktura................................152 5.2.1 Náklady dluhového financování............................................... 152 5.2.2 Náklady vlastního kapitálu....................................................... 154 5.2.3 Průměrné náklady kapitálu....................................................... 158 5.2.4 Optimalizace kapitálové struktury............................................ 160 Otázky a příklady............................................................................................ 168 6 Finanční management podniku................................................................................171 6.1 Dlouhodobý finanční management........................................................ 171 6.1.1 Zakladatelský rozpočet............................................................. 172 6.1.2 Dlouhodobý finanční plán........................................................ 174 6.2 Rozhodování v investiční oblasti a ekonomická efektivnost investic....... 182 6.2.1 Měření ekonomické efektivnosti investic.................................183 6.2.2 Investiční plán........................................................................... 196 Otázky a příklady............................................................................................ 200 6.3 Krátkodobý finanční management.........................................................203 6.3.1 Řízení peněžního cyklu............................................................ 203 6.3.2 Zdroje financování krátkodobých potřeb..................................213 6.3.3 Krátkodobý finanční plán.........................................................217 Otázky a příklady............................................................................................ 223 7 Finanční krize a ochrana hodnoty podniku ............................................................225 Otázky a příklady............................................................................................ 237 8 Financování neziskových organizací.......................................................................238 8.1 Právní aspekty fungování neziskových subjektů.................................... 239 8.2 Financování neziskových organizací......................................................240 Otázky a příklady............................................................................................246 Shrnutí...................................................................................................................247 Summary...............................................................................................................247 Literatura...............................................................................................................248 Rejstřík..................................................................................................................252

4

au toŘ i Ing. Pavel Marinič, Ph.D., MBA Autor má mnoholeté zkušenosti v řízení podniku na úrovni vrcholového managementu doma i v zahraničí. V současnosti se věnuje přednáškové a konzultační činnosti jako odborný asistent Katedry financi Škoda Auto Vysoké školy o.p.s. Odborně je orientován na měření firemní výkonnosti, finanční analýzu, finance podniku a controlling. V těchto oblastech spolupracuje i s podnikovou praxí. Je autorem několika monografií a četných příspěvků v odborných periodikách doma i v zahraničí. MUDr. Ján Lešták, CSc., FEBO, MBA, LL.A., FAOG Klinický oftalmolog zabývající se neurooftalmologickou problematikou. Odborný asistent na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a FBMI ČVUT v Praze. Zakladatel a majitel jedné z nejznámějších soukromých klinik v Praze – Kliniky JL a Oční kliniky JL. Autor mnoha odborných publikaci v odborných periodikách. Poslední roky publikuje výhradně v periodikách USA.

5

S e zn a m zk rat ek A An a ß C CAMP Cov CZ ČPK D Div DHM DOP DOZ DOZAS E EBIT EVA FCF FM FV g HP IVP i ief in ir irs is Lt MVA m n

6

aktiva anuita výše roční úložky Beta rizikový koeficient cena Capital Assets Pricing Model (model oceňování kapitálových aktiv) kovariance cizí zdroje čistý pracovní kapitál úročený dluh očekávaná hodnota dividend splatná na konci období dlouhodobý hmotný majetek doba obratu pohledávek doba obratu závazku doba obratu zásob vlastní kapitál (v kontextu také výnos) zisk před úroky a zdaněním ekonomická přidaná hodnota free cash flow finanční majetek budoucí hodnota míra růstu hodnota podniku intrinsic value úroková sazba za úrokové období efektivní úroková míra reálná úroková míra reálná úroková míra ekvivalent roční úroková sazba sazba skonta z ceny ve tvaru indexu jsou leasingové splátky v jednotlivých letech životnosti tržní přidaná hodnota četnost úložek v úrokovém období počet období

Seznam zkratek

NH NOPAT NPV OC Odp OM P Pn Pt P1 PK PV pt Q ρ ROA ROCE ROE ROI RPSN r re rexp rd rt rf rm σ σ2 S Sx T TC t U V0 Vt VHO

nominální hodnota provozní zisk po zdanění čistá současná hodnota peněžní cyklus odpisy oběžný majetek pasiva perpetuita příjmy (výnosy) za sledované období očekávaná cena akcie v období t=1 pracovní kapitál současná hodnota pravděpodobnost výskytu daného výnosu množství (objem) korelační koeficient Return on Assets Return on Invested Capital Return on Equity Return on Investment roční průměrné sazby nákladů úvěru očekávána míra návratnosti např. akcie náklady vlastního kapitálu plánována (požadována) rentabilita podniku zdaněné náklady cizího kapitálu výnos t-té investiční příležitosti, bezrizikový výnos výnosnost všech investičních příležitosti na trhu směrodatná odchylka rozptyl výše naspořené částky za n let výše naspořené částky za rok tržby tržní cena sazba daně úroky hodnota konkrétní akcie výdaje za sledované období vnitřní hodnota podniku

7


VK vlastní kapitál vk variační koeficient VS výnos ke dni splatnosti WACC Weighted Average Cost of Capital – průměrné kapitálové náklady WC pracovní kapitál x výše jedné úložky Z (= EAT) zisk po zdanění ZD (= EBT) zisk před zdaněním ZOUD (= EBITDA) zisk před odpisy úroky a zdaněním ZUD (= EBIT) zisk před úroky a zdaněním

8

Ú VOD Cílem této publikace je přiblížit čtenářům základní aspekty a problematiku hodnotového managementu ve finančním řízení, s důrazem na jeho význam a postavení v rámci podnikového managementu. Finanční řízení jako integrální součást podnikového řízení má úzkou vazbu a propojení na ostatní subsystémy řízení, zejména účetnictví a controlling. Čtenář po prostudování publikace by měl být schopen definovat základní cíle podniku z hlediska finančního řízení, využívat elementární nástroje hodnotového managementu a měřit efektivnost a finanční výkonnost podniku. Kromě toho by měl být schopen identifikovat a rozlišovat základní formy a zdroje kapitálu jakož i způsoby jeho získávání pro financování základních potřeb podnikatelských subjektů, dále rozhodovat o cílech a podmínkách dislokace kapitálu v podniku, jakož i zabezpečit efektivní nakládání s disponibilními zdroji v rámci aktivit spojených s podnikáním. Čtenář tak bude schopen rozlišit a prakticky využívat nástroje strategického, dlouhodobého a krátkodobého finančního managementu v souladu se základním cílem a posláním podniku vymezeným vizí vlastníků. Publikace je rozvržená do osmi kapitol, ve kterých jsou rozvedeny cíle a nástroje finančního řízení s ohledem na jednotlivé principy, jak byly zmíněny v předchozím textu. Kapitola první je zaměřena na vymezení a postavení finančního řízení v rámci systému řízení podniku. Druhá kapitola se zabývá specifiky osobních financí. Definici, měření a hodnocení rizika spojeného s investováním jakož i aplikací principu faktoru času ve finanční strategii a ve finančním řízení se věnuje třetí kapitola. Čtvrtá kapitola je zaměřená na definici hodnoty podniku a základní nástroje hodnotového managementu důležité jak z hlediska měření výkonnosti, tak i definování klíčových faktorů nezbytných pro dosažení vrcholového cíle podnikání. Hodnocení dosahovaných parametrů, naplnění základních finančních cílů a zpětnou vazbu poskytuje v rámci finančního managementu měření firemní výkonnosti, které je součástí této kapitoly. Součástí této kapitoly je také vysvětlení významu spojování podniků, jakož i problému jejich oceňování. Nezbytnou součástí finanční strategie je řízení nákladů kapitálu a optimalizace kapitálové struktury jako nezbytného předpokladu výsledné efektivnosti podnikové činnosti. Zdrojům financování, optimální kapitálové struktuře jakož i nákladům na kapitál je věnována pátá kapitola. Strategickým finančním řízením a investičním rozhodováním se zabývá kapitola šestá, ve které se čtenář dozvídá o základních aspektech dlouhodobé finanční politiky, kapitálovém plánování a dlouhodobém financování. Kapitola šestá je také zaměřena na krátkodobý operativní finanční management, který je základním nástrojem finančního řízení v časovém horizontu do jednoho roku. V sedmé kapitole je pojednáno o řízení podniku v podmínkách recese a je navržena metodika jejich revitalizace, případně restrukturalizace. Kapitola osmá je věnována neziskovým organizacím. 9

1

Základní aspekty a rámec podnikových financí jako nástroje finančního řízení

Kapitola je zaměřena na vysvětlení základních pojmů a kategorií podnikové ekonomiky, jakými jsou zejména základní cíl podniku, transformace vize vlastníků, shareholders koncept, stakeholders koncept, strategie a plán podniku, transformační proces, věcná a peněžní stránka transformačního procesu a rozdílu v obsahu pojmů peněžní prostředky, finanční prostředky a kapitál. V kapitole jsou vysvětleny rozdíly mezi finančním a kapitálovým trhem, objasněna role finančního managementu v řízení podniku, jeho základní úkoly z hlediska strategického, dlouhodobého a krátkodobého. Vysvětleny jsou základní nástroje a principy řízení. Na podnik a podnikání se můžeme dívat z různých aspektů a pomocí různých vědních disciplín. Z hlediska podnikové ekonomiky musíme rozlišovat mezi podnikáním jako aktivitou a podnikem jako rámcem, v kterém se proces podnikání realizuje. Podnikání má dvě stránky, a to věcnou a peněžní. Věcná stránka podnikání představuje zhmotnění vize a základního cíle podnikatele do konkrétního podnikatelského projektu, v rámci kterého prostřednictvím cílevědomé, organizované lidské činnosti, pracovní síly, dochází k transformaci vstupů ve formě hmotných statků, kterými jsou především stroje a zařízení, infrastruktura a pracovní předměty, do výstupů, kterými jsou konkrétní produkty, resp. nabízené služby, realizované prostřednictvím prodeje na trhu. Peněžní stránka podnikání představuje (peněžní) tok a proměnu kapitálu ve formě peněz od počáteční investice přes financování provozu a realizaci (prodej) výstupů z procesu transformace znovu na peníze. V této souvislosti je nutno rozlišovat mezi peněžními prostředky – část majetku (aktiv), která má podobu hotovosti, různých forem vkladů u peněžních ústavů a ekvivalentů peněžních prostředků (ceniny, šeky a poukázky) a finančními prostředky, které podnik má k dispozici pro financování svých potřeb, ale které nemusejí být ve formě peněz. Peněžní prostředky jsou součástí krátkodobého finančního majetku, kam jsou dále kromě hotovosti zahrnovány krátkodobé finanční instrumenty ve formě cenných papírů, do kterých podnik vložil volné peněžní prostředky a které jsou vcelku rychle podle potřeby znovu konvertovány do peněžní podoby. Součástí finančního majetku je také dlouhodobý finanční majetek ve formě termínovaných dlouhodobých vkladů, dlouhodobých obligací, dlouhodobých cenných

10

1 Základní aspekty a rámec podnikových financí jako nástroje finančního řízení

papírů majetkové a úvěrové povahy. Finanční majetek je souhrnem krátkodobého a dlouhodobého finančního majetku. Podnikový kapitál je ekvivalentem hmotného a nehmotného majetku, který je součástí podnikání a který tvoří vlastní kapitál (peněžní a nepeněžní povahy) a cizí kapitál ve formě dluhu. Podnikový kapitál vlastě představuje veškeré finanční zdroje vložené do podnikání. Podnik je ale součástí konkrétní sociální entity a představuje konkrétní hodnotu i pro jiné subjekty, než jsou pouze vlastníci podniku, ti se nazývají stakeholdeři. Do skupiny stakeholderů patří zejména stát, který očekává od podnikové sféry realizaci svých ekonomických zájmů, především ji chápe jako zdroj pro financování svých potřeb ve formě daní, dále zaměstnanci participující odměnou za vykonanou práci a dalšími benefity plynoucími ze zaměstnaneckého poměru, ale také věřitelé, dodavatelé a zákazníci profitující na podniku v rámci obchodních vztahů (Maurer, 2007). Moderní teorie definuje nejvyšší cíl podniku na základě hodnotových kritérií. V této souvislosti obecně platí, že vrcholovým cílem je tvorba hodnoty pro vlastníky (shareholdeři). Z pohledu stakeholderů jde o naplnění poslání (mission) podniku, za účelem kterého byl jako subjekt podnikatelské činnosti etablován. Podnik je nutno chápat jako hodnotový řetězec (value chain), v rámci kterého opětovná proměna peněz ve formě vstupního kapitálu je spojená s jeho zhodnocením v procesu tvorby výsledné hodnoty podniku (Walters, 2007), a tedy v přírůstku finančních zdrojů (volného peněžního toku). Výsledná hodnota kapitálového vkladu investora je zvýšená o dodatečnou hodnotu (přidanou hodnotu), která představuje odměnu investora za riziko a náklady (výdaje) spojené s investováním, vložením kapitálu do podnikání. Podnik, přesněji hodnota vázaných finančních zdrojů zvýšená o přidanou hodnotu investování, náleží vlastníkům (shareholderům), kteří investovali a nesou riziko neúspěchu podnikání (Hollington, 2012).

 Příklad (přidaná hodnota) Na základě následujících údajů zjistěte, jaká je přidaná hodnota podnikatele, který vykázal v účetnictví za sledované období následující údaje. Tržby z prodeje zboží 2 000 Kč, náklady na nákup zboží 850 Kč, ostatní výdaje, které nejsou součástí nákladů, 395 Kč, odpisy 250 Kč, investice do nových technologií 300 Kč, sazba daně 20 %. Řešení Je nutné zjistit přírůstek finančního majetku (peněžní tok): CF = 2 000 – 850 – 250 = 900 × (1 – 0,20) = 720 + 250 – 300 – 395 = 275. Podnikateli se zvýšil majetek o 275 Kč, což představuje volný peněžní tok prezentovaný čistým ziskem po zaplacení daní a odpisem, který je nákladově účinnou, ale výdajově neúčinnou položkou, snížený o investiční a ostatní výdaje, které nejsou součástí nákladů.

11


Způsob, jak dochází k tvorbě hodnoty v podniku, je patrný z následujícího obrázku: Výdaje

Vázání finančních prostředků ve formě investic

t0

Vklad vlastního a cizího kapitálu

Proměna kapitálu do výrobních činitelů

Lidský kapitál

Strategie, organizace, procesy

Dlouhodobý a oběžný majetek

Vývoj produktu Hodnota plynoucí ze zákazníků

Ziskovost

Tvorba hodnoty (EVA) t1

Příjmy

Obr. 1.1 Odvození finančních cílů v procesu podnikání Zdroj: Adelt, B., Sander, L., Stadler,R.: Controlling im Volkswagen Konzern, str. 34.

Klíčovým vztahem mezi podnikatelem (vlastníkem) a managementem je vztah zastoupení (agency relationship). V ekonomické teorii jsou subjekty tohoto vztahu tzv. principálové (principals), kteří si najímají agenty (agents), aby spravovali jejich záležitosti, což společně s delegováním pravomoci je základem a podstatou managementu podniku (Vernimmen, 2011). Nezbytným předpokladem úspěšného řízení je integrace účetnictví a controllingu do systému řízení. Nezastupitelná úloha účetnictví v systému řízení spočívá v tom, že věrně zachycuje všechny změny majetku, jakož i jeho spotřebu v rámci účetních operací, a vytváří tak informační bázi, bez které by nebylo možné přijímat správné řídící akty. Controlling, jako nástroj manažerského řízení má za cíl implementaci takových finančních, ale i nefinančních rozhodnutí a řídících aktů v rámci firemního řízení, které na základě reflexe zpětné vazby získané prostřednictvím informačního systému podniku mají v případě nutnosti navodit žádoucí stav plánovaných parametrů s ohledem na předem stanovené cíle podniku. Finanční řízení je součástí systému řízení a nástrojem 12


řízení hodnototvorných procesů napříč podnikem s důrazem na peněžní stránku a finanční toky. Finance podniku (finanční management podniku), jako samostatná disciplína podnikohospodářské teorie, vychází ze specifických teoretických postulátů ekonomické vědy a je zaměřená na specifické aktivity řízení podniku, jakými jsou strategické řízení a investiční rozhodování, finanční plánování, finance podniku, hodnotový management, měření finanční výkonnosti a finanční analýza, jak je to patrno z následujícího obrázku: Finanční management Strategie a investiční rozhodování

Finanční plánování

Finanční řízení

Finanční analýza a měření firemní výkonnosti

Hodnota a oceňování firmy

Obr. 1.2 Obsah a součásti finančního managementu

Finanční management v rámci řízení podniku má dva základní úkoly: 1. Jemu specifickými nástroji definovat finanční cíle podniku, měřit jejich naplnění a na základě zpětné vazby napomáhat v případě nepříznivého vývoje korekci stanovených cílů. 2. Zabezpečit nezbytné finanční zdroje pro realizaci podnikových cílů, jakož i zabezpečit efektivní nakládaní s těmito zdroji. Tyto úkoly nejsou jednorázové, ale jsou součástí řídících aktivit probíhajících v čase v rámci životního cyklu podniku. Finanční management participuje na řízení podniku od fáze přípravy podnikatelského záměru přes fázi predikce budoucího vývoje a přepisu vize do strategie dále ve fázi operativní, tj. ve fázi realizace podnikatelského záměru po celou dobu existence podniku v rámci tzv. going concern procesu. Realizace podnikatelského záměru (business development) předpokládá definování a stanovení finanční politiky – finanční strategie firmy vycházející z vize vlastníků a realizované prostřednictvím strategických cílů firmy, jak je to patrné z obrázku 1.2. Finanční strategie představuje páteř finančního řízení, které zahrnuje veškeré činnosti spojené s efektivním financováním podnikatelských aktivit firmy směřujících k naplnění firemní strategie a základních cílů firmy. V závislosti na časovém horizontu rozlišujeme potom:  strategický finanční management v časovém horizontu pěti a více let,  dlouhodobý finanční management zpravidla v horizontu jednoho roku až pěti let a  krátkodobý finanční management, který je chápán jako součást krátkodobého operativního řízení firmy zpravidla v časovém horizontu do jednoho roku.

13


Analýza vnějšího ekonomického prostředí

Vize a poslání firmy

Vývoj firemní strategie

Aktuální strategie

Analýza tržní pozice firmy

Příležitosti a hrozby

Identifikace a stanovení podnikatelských cílů

Volba strategie

Realizace strategie

Slabé a silné stránky

Obr. 1.3 Struktura procesu strategického řízení

Základní úkoly finančního řízení vycházejí ze základního cíle podniku, jehož vymezení prošlo hlubokým vývojem. V počátcích podnikání v důsledku monistického pojetí byl chápan základní cíl podniku v maximalizaci zisku jako syntetického ukazatele efektivnosti veškeré jeho činnosti. Vzhledem ke složitosti firemní reality bylo monistické pojetí nahrazeno pojetím pluralistickým a zisk jako vrcholový ukazatel byl nahrazen soustavou veličin, která lépe vyjadřovala výslednou efektivitu složité podnikové činnosti z různých hledisek. Pluralistické pojetí bylo nahrazeno relativistickým pojetím a absolutní ukazatelé efektivnosti byly nahrazeny ukazateli poměrovými, jakými jsou například rentabilita celkového kapitálu, případně rentabilita vlastního kapitálu. Trendem posledních desetiletí minulého století především v důsledku rozvoje kapitálových trhů se stal tzv. hodnotový přístup, prostřednictvím kterého byla formulována jako nejvyšší cíl podniku tzv. hodnota pro vlastníky (shareholders value), resp. hodnota pro stakeholdery. Nejdůležitějším úkolem finančního řízení a obsahem finančního managementu podniku jako gestora finančního řízení je zajištění zdrojů financování, zajištění efektivního nakládání s finančními zdroji v rámci zmíněného hodnotového řetězce, jakož i optimální redislokace vytvořených i nově získaných zdrojů kapitálu. Základní úkoly finančního managementu podniku z tohoto pohledu by bylo možno vymezit následovně:  Identifikace zdrojů kapitálu a jeho získávání.  Rozhodování o cílech a podmínkách jeho dislokace.  Zabezpečení efektivního nakládání s disponibilními zdroji kapitálu.  Redislokace a distribuce kapitálu získaného realizací podnikatelské činnosti.

14


Z procesní stránky představují základní aktivity finančního managementu čtyři činnosti (někteří autoři např. Chandra, 2011, uvádějí pouze tři):  Funding – hledání a využívání interních a externích kapitálových zdrojů.  Cash management – řízení peněžních toků.  Debt management – řízení dluhů.  Risk management – řízení (minimalizace) rizika. Finanční management a podnikové financování musí respektovat konkrétní principy, které by bylo možné shrnout do následujících bodů:  Princip respektování faktoru času – faktor času je jeden z důležitých aspektů finančního řízení, protože ovlivňuje hodnotu peněz, a to jak pozitivně (úročení), tak negativně (inflace). Proto každý racionální investor preferuje vlastnit stejný obnos peněz raději dnes, než zítra. Pokud zítra, tak se zhodnocením zohledňujícím inflaci.  Princip peněžních toků – proměna jednotlivých složek majetku (přírůstky a úbytky) napříč hodnototvorným procesem má reflexi na přírůstek, případně úbytek finančních zdrojů. Zobrazení toku peněz napříč firmou je vyjádřeno ve výkazu o peněžních tocích. Z hlediska finančního zdraví a likvidity jsou peněžní toky důležitější než vykázaný zisk, který je jejich součástí. Kladný budoucí peněžní tok je důležitým aspektem generování hodnoty pro investora.  Princip čisté současné hodnoty – kladná čistá současná hodnota investice představuje zhodnocení (přírůstek hodnoty) majetku investora.  Princip zohledňování rizika – platí, že koruna získaná s rizikem má nižší hodnotu než ta samá koruna získaná bez rizika. Racionální investor upřednostňuje méně rizika, než více, a pokud přeci jen riziko, očekává za něj odměnu.  Princip optimalizace kapitálové struktury – neznamená nic jiného než docílení maximální hodnoty podniku (investice) při minimálních nákladech kapitálu.  Princip zohledňování vlivu kapitálového trhu – přesněji řečeno respektování efektivnosti daného kapitálového trhu. Jako příklad může posloužit obchodování na trhu, kde jsou nadhodnocené ceny akcií. Čím je větší takové nadhodnocení, tím větší riziko nákupu podhodnoceného instrumentu kapitálová investice přináší.  Princip plánování a analýzy údajů informačního systému – je princip využití nástrojů finanční analýzy a nově i měření finanční výkonnosti (performance measurement) k analýze konkrétní skutečnosti (finančního instrumentu), a na základě toho volbu správné strategie a taktiky ve finančním řízení. Podnik je součástí širšího makroekonomického prostředí, v rámci kterého působí různé podnikatelské subjekty, které jsou součástí finančního systému. Kromě podniků

15


jsou to také banky, stavební spořitelny, družstevní záložny, investiční společnosti, obchodníci s cennými papíry, pojišťovny, penzijní fondy a leasingové společnosti. Všechny tyto subjekty, podniky nevyjímaje, se dostávají do situace, kdy mají nedostatek zdrojů pro financování svých aktivit, nebo naopak přebytek. Z hlediska podnikového řízení je důležité rozlišovat mezi peněžním trhem, úvěrovým trhem a kapitálovým trhem, které jsou integrální součástí finančního trhu. Subjekty peněžního trhu jsou finanční zprostředkovatelé, kterými jsou zejména banky, finanční instituce, ale i nefinanční subjekty, mezi kterými dochází k přesunu krátkodobých finančních aktiv ve formě krátkodobých finančních instrumentů, jakými jsou úvěry, případně pokladniční poukázky. Do těchto operací spadají kromě jiného i finanční půjčky centrální banky komerčním bankám, či dalším finančním subjektům. Na rozdíl od peněžního trhu v rámci úvěrového trhu jsou poskytovány zejména úvěry různorodého charakteru a s různou dobou trvání a to jak mezi bankovním a nebankovním sektorem, tak i vně bankovního sektoru. Na kapitálovém trhu se obchoduje s instrumenty investičního charakteru (zejména cennými papíry). Podle fáze životnosti investičního cenného papíru rozlišujeme trh primární, který je zaměřen na prodej nově emitovaných cenných papírů, a na trh sekundární, kde jsou obchodovány již prodané emitované cenné papíry. Regulační funkci v rámci našeho finančního trhu má Česká národní banka, které využívá specifické nástroje, jakým je úroková míra, ale i administrativní nástroje stanovené zákonem. Hlavním organizátorem regulovaného kapitálového trhu je u nás Burza cenných papírů Praha, a. s., ale i vzhledem k českým specifikům spojených s privatizací v 90. letech minulého století burza RM-Systém. Funkce regulace spočívá zejména v informační povinnosti tykající se cenných papírů kotovaných na burze. V rámci zmíněných institucí existuje i tzv. neregulovaný trh, u kterého je rozsah informační povinnosti menší než u regulovaného trhu.

16


 Otázky a příklady

A

Znalostní otázky

1) 2) 3) 4)

Co je základním cílem podniku? Jaký rozdíl je mezi kategoriemi shareholder’s a stakeholder’s? Vysvětlete vztah mezi vizí vlastníka, strategií a plánem podniku? Co je obsahem transformačního procesu a jaký rozdíl je mezi jeho věcnou a peněžní stránkou? 5) Co je obsahem kategorie „kapitál“ a jaké jsou jeho formy? 6) Jaký rozdíl je mezi finančními a peněžními prostředky? 7) Z čeho plyne hodnota, případně přidaná hodnota podniku? 8) Co to je going concern proces? 9) Jaké jsou základní úkoly finančního managementu v rámci podnikového systému řízení? 10) Jaký rozdíl je mezi finančním, peněžním a kapitálovým trhem? 11) Kdo a jak reguluje finanční a kapitálové trhy? B

Testové otázky

1. Hodnotový řetězec (value chain) znamená: a) veškeré finanční a nefinanční operace participující na tvorbě zisku firmy, b) veškeré hmotné a nehmotné procesy v rámci podniku participující na tvorbě jeho výsledné hodnoty, c) veškeré finanční transakce realizované prostřednictvím kapitálového trhu, d) transakce spojené s odčerpáním části finančních prostředků vlastníky firmy. 2. Podnikový kapitál tvoří: a) základní kapitál a pohledávky za upsaný základní kapitál, b) vlastní kapitál a dlouhodobé cizí zdroje, c) vlastní kapitál (hmotný i nehmotný) a cizí úročené dluhy, d) veškeré finanční zdroje vložené zejména externími investory. 3. Úkolem finančního řízení je: a) maximalizace hodnoty podniku, b) optimalizace veškerých finančních toků v rámci hodnotového řetězce, c) získávání zejména externích finančních zdrojů a optimální nakládání s nimi, d) identifikace a dislokace zdrojů financování, řízení peněžních toků, dluhu a rizika.

17


4. Jaký rozdíl je mezi kapitálovým a finančním trhem: a) žádný, je to totéž, b) finanční trh je širší pojem a zahrnuje i kapitálový trh, c) kapitálový trh je širší pojem a zahrnuje finanční trh, d) jsou to dvě odlišně věci, které jsou zaměřené na vlastní produktový pilíř. Správné odpovědi 1b, 2c, 3d, 4b C

Příklady k řešení

1. Na základě následujících údajů zjistěte, jaká je přidaná hodnota podnikatele, který vykázal v účetnictví za sledované období následující údaje: Tržby z prodeje zboží 4 000 Kč, náklady na nákup zboží 1 500 Kč, ostatní výdaje, které nejsou součástí nákladů 450 Kč, odpisy 250 Kč, sazba daně 20 %. 2. Na základě předchozích údajů stanovte peněžní tok z hlavní činnosti. 3. Na základě údajů příkladu č. 1 zjistěte volný peněžní tok v případě, kdy by firma investovala do nové technologie 300 Kč. Řešení 1. 1 600 Kč. 2. 2 050 Kč. 3. 750 Kč.

18

2

Specifika řízení osobních financí

Kapitola je zaměřena na vysvětlení role jedince i domácnosti jako střadatele a poskytovatele úspor v rámci finančního systému konkrétní ekonomiky. Čtenář bude seznámen s riziky, ale i prioritami osobních financí. Bude poukázáno na potřebu sestavení osobního finančního plánu, budou ukázány jeho priority a vysvětleno jeho fungování. V kapitole je vysvětlen produktový pilíř finančního trhu a je poskytnut přehled hlavních poskytovatelů finančních služeb v jednotlivých segmentech. Finance hrají důležitou roli v životě každého člověka. Rozhodování o osobních financích je prvotním impulsem investování a podnikání vůbec (Keown, 2009). I když některé aspekty osobních i podnikových financí jsou identické. Přesto existují specifika, která vyžadují diferencovaný přístup. Úspory domácností jsou jedním ze základů akumulace kapitálu v rámci ekonomiky a spotřeba domácnosti představuje jeden ze stěžejních stimulátorů poptávky, což v konečném důsledku vede k tvorbě potenciálu rozvoje podnikové sféry a tvorbě investičních příležitostí jako nezbytného předpokladu úspěšného rozvoje ekonomiky. Významnou součástí zdrojů kapitálu jsou úspory domácnosti, které jsou akumulovány institucemi kapitálového trhu, ale také dluh, a tedy půjčky domácnosti určené ke spotřebě v kratším, nebo dlouhodobějším časovém horizontu. Význam domácností v rámci makroekonomiky podtrhuje vývoj celkových hrubých úspor a disponibilního příjmu domácností za roky 1997–2006, jak je to patrno z následujícího grafu: 1 800

hrubý disponibilní důchod v mld. korun hrubé úspory v mld. korun

1 600 1 400 1 200 1 000 800 600 400 200 0

1997

2000

2004

2005

2006

Graf 2.1 Hrubé úspory a hrubý disponibilní příjem domácnosti (v mld. Kč) Zdroj: ČSÚ.

19


Kromě úspor je rozhodující také zadluženost, která zvyšuje spotřebu a stimuluje poptávku. Vývoj úvěrů domácnosti za období od prosince 2005 do března 2008 je patrný z následujícího grafu: 900 000

celkem

na spotřebu

na bydlení

ostatní

800 000 700 000 600 000 500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 3.08

12.07

9.07

6.07

3.07

12.06

9.06

6.06

3.06

12.05

0

Graf 2.2 Úvěry domácnosti (v mil. Kč) Zdroj: ČSÚ.

Pro osobní finance podobně jako pro finance podniku platí identický princip faktoru času, čisté současné hodnoty a také princip rizika, o kterých je pojednáno v následující kapitole. Velice podobně jako v podnikových financích funguje v osobních financích princip peněžních toků, který nyní trochu rozvineme. Peněžní toky zahrnují veškeré příjmy a výdaje jednotlivce nebo rodiny v konkrétním časovém momentu nebo za určité časové období podle toho, jestli posuzujeme příjmy a výdaje okamžitého, krátkodobého, případně dlouhodobého charakteru. Příjmy znamenají zdroje financování základních potřeb příjemce, výdaje představují jejich užití, zahrnující kromě nezbytně nutné osobní spotřeby, i výdaje povinné, jako například daňovou povinnost, ale také další výdaje spojené s konkrétním životním standardem. Projevem racionálního chování jedince v kontextu peněžních toků je udržení vyrovnané bilance mezi příjmy a výdaji a ještě lépe v dosažení tzv. surplusu, tj. převisu příjmů nad výdaji. Pokud existuje krátkodobě nedostatek potřebných vlastních zdrojů, lze je doplnit zdroji cizími. Využití cizích zdrojů nese s sebou riziko zadluženosti, a s ohledem na jejich splácení riziko vyšších výdajů, což působí na celkovou likviditu. Naopak vlastní úspory snižují

20

2 Specifika řízení osobních financí

potřebu externích zdrojů. Převis příjmů po celou dobu života nad celkovými výdaji je rozhodující pro celkovou finanční kondici a eliminaci negativních důsledků předluženosti pro každého z nás. V případě, že dojde k předlužení a zároveň subjekt nemá dostatečnou likviditu, je nutné se zaměřit na snížení dluhu. Jednou z cest k oddlužení je omezení osobní spotřeby a prodej nepotřebných, případně nadstandardních předmětů osobní spotřeby. Takto uspořená částka musí být výlučně použita na splácení dluhu a dosažení rovnováhy ve finanční bilanci.

 Příklad (úspora) Za předpokladu, že na svůj běžný účet na začátku každého měsíce uložíte částku ve výši 100 Kč, a tento účet je úročen 2% roční nominální úrokovou sazbou skládanou ročně, jak velkou částku budete mít na tomto účtu na konci 20. roku spoření? Počáteční zůstatek tohoto účtu na začátku roku byl nulový. Použijte německou obchodní metodu, tj. 30denní měsíc a 360denní rok. Řešení Počet období spoření 20 let × 12 měsíců = 240 Formule pro dlouhodobé spoření:

S = a × (1 + i) ×

(1 + i) n – 1 i

kde: S = výše naspořené částky za n let, Sx = výše naspořené částky za rok, a = výše roční úložky, i = úroková sazba za úrokové období, n = počet úrokových období spoření (v každém z nich je m úložek), m = četnost úložek v úrokovém období, x = výše jedné úložky.

S = 100 × (1 + 0,02/12) ×

(1 + 0,02/12)240 – 1 = 29 648,39 Kč 0,02/12

Pozor! Tato kalkulace neuvažuje s 15% daní z úroku. Za předpokladu zdanění srážkovou daní ve výši 15 % by skutečná uspořená částka činila pouze:

S = 100 × [1 + 0,02/12 × (1 – 0,15)] ×

[1 + 0,02/12 × (1 – 0,15)]240 – 1 = 28 557,33 Kč 0,02/12 × (1 – 0,15)

A to je rozdíl! Protože skutečně můžeme použít pouze 28 557,33 Kč.

21


 Příklad (úrok z půjčky) – pokračování předchozího zadání Kdyby nám každý měsíc scházelo na financování osobní spotřeby 100 Kč, které bychom si půjčili každý měsíc od banky na 12% roční nominální úrok, přičemž bychom půjčenou částku v rámci běžného měsíce splatili, museli bychom ve svých výdajích kalkulovat se zaplacením úroků, a tedy s výdajem: měsíční úrok 12/12 = 1 %. Ze 100 Kč je to výdaj 10 Kč měsíčně, 1 200 Kč ročně a 24 000 Kč za 20 let. Každý člověk by měl mít vypracovanou vlastní finanční strategii, a to jak pro okamžitou spotřebu, tak pro střednědobý, ale i dlouhodobý časový horizont. Základem řešení problematiky osobních financí musí být dlouhodobý osobní finanční plán. Základem takového plánu je identifikace předpokládaných potřeb a osobních příjmů a jejich soulad za celou předpokládanou délku života. Když vycházíme ze skutečnosti, že střední délka života je podle statistických údajů u mužů kolem 72,5 let a u žen kolem 78,5 let1, musí být vypracován plán za toto časové období. Kč Příjmy Výdaje Výdaje nekryté příjmy

10

20

30

40

50

60

70

narození

Věk

80 smrt

Obr. 2.1 Vztah mezi délkou života, příjmy a výdaji

Osobní finanční plán musí být sestaven tak, aby byly výdaje v souladu s příjmy, přičemž součástí výdajů musí být také ochrana příjmů před nenadálými životními situacemi (nemoc, úraz, předčasná invalidita, případně smrt) a tvorba rezervy pro nenadálé výdaje. Teprve potom rozdíl mezi příjmy a výdaji na ochranu příjmů a tvorbu rezerv představuje částku, která je určená k osobním investicím a osobní spotřebě. Základem osobních investic je řešení vlastního bydlení, zabezpečení důstojného stáří nějakou formou renty, investice do osobního růstu, tedy vzdělání, a také investice do vlastní rodiny, zejména dětí. Součástí dlouhodobých výdajů musí být i ochrana majetku a zajištění případné odpovědnosti za újmu způsobenou jiným osobám. Teprve po nastavení systému pro tvorbu zdrojů na zabezpečení zmíněných investic, lze rozdíl mezi celkovými příjmy a výdaji využít ke spotřebě http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek

1

22


osobní i ostatních členů rodiny. Osobní spotřeba neznamená ale pouze konzum nabízený v různých reklamách, které se občas snaží vydělat na lidské nevědomosti. I osobní spotřeba je diferencovaná na věci nezbytné, nutné a takové, bez kterých lze žít slušným životním standardem. Nezbytnou součástí osobní spotřeby jsou výdaje jednotlivce a členů rodiny spojené s jídlem, oblečením, do doby vyřešení vlastního bydlení s případným nájmem. Teprve potom nastupuje uspokojování potřeb představujících určitý životní standard, jako je vybavení domácnosti, automobil, koníčky a využívaní volného času, například výdaje na kulturní akce a dovolenou. Důležitým aspektem takového osobního finančního plánu je jeho správné načasování použitelnosti vytvořených zdrojů s nastávajícími výdaji. Vzhledem ke skutečnosti, že výdaje nastávají v různé fázi života a v různé výši, je nezbytné mít minimálně v této výši a v tomto momentu disponibilní, tj. v daném momentu splatné zdroje. Je nesmysl zaplatit rodině exkluzivní dovolenou z penzijního připojištění. Platí proto zásada, že okamžitá spotřeba by měla být financována okamžitými, případně krátkodobými disponibilními zdroji a dlouhodobé potřeby by měly být kryty dlouhodobými zdroji. Vklad v Kč

Výše rezervy

Míra zadlužení Krytí rizika

Čas

Obr. 2.2 Vzájemný vztah rizika zadlužení a výše disponibilních rezerv

Správné načasování zdrojů ve vztahu k riziku zadlužení je znázorněno na obrázku. Jak je patrné z předchozího příkladu (úspory), s tvorbou zdrojů je nutné začít co nejdříve a v dostatečné intenzitě. Jak vidíme v příkladu, šetření pouhé stokoruny, s ohledem na existující úrok, i v delším časovém horizontu negeneruje dostatek zdrojů ani ve výši současné měsíční průměrné mzdy, a to jsme ještě neuvažovali

23


s inflací, která hodnotu peněz znehodnocuje. Znehodnocení jednorázového vkladu 50 000 Kč za konkrétní časové období je patrné z následující tabulky: Zhodnocení Rok 1

7 %

5 %

3 %

1 %

0,3 %

53 500

52 500

51 500

50 500

50 150

Běžný účet úrok 0,3 %, poplatek za vedení účtu 100 Kč

Běžný účet za stejných podmínek při 3 % míře inflace

48 949

47 523

5

70 128

63 814

57 964

52 551

50 755

44 711

38 568

10

98 358

81 445

67 196

55 231

51 520

39 342

29 274

20

193 484

132 665

90 306

61 010

53 087

28 360

15 702

30

380 613

216 097

121 363

67 392

54 701

17 043

7 022

40

748 723

351 999

163 102

74 443

56 365

5 382

1 650

50

1 472 851

573 370

219 195

82 232

58 079

–6 634

–1 513

Tab. 2.1 Vliv úročení a inflace na hodnotu peněz

Finanční trh v rámci nabídky finančních institucí nabízí produktový pilíř, který při znalosti problematiky umožňuje chránit úspory střadatelů a nabídnout jistotu při řešení nenadálých i očekávaných životních situací. Produktový pilíř je rozdělen podle jednotlivých segmentů finančního trhu následovně:  Bankovní služby a bankovnictví. V rámci tohoto segmentu působí kromě komerčních bank také bankovní instituce jako družstevní záložny, stavební spořitelny a hypoteční banky. Jsou finančními institucemi zabývajícími se obchody s penězi a poskytujícími nejrůznější finanční služby. Od nebankovních finančních institucí se liší tím, že přijímají vklady od veřejnosti, a jsou proto velmi přísně regulovány a podléhají přísnějšímu dohledu než některé jiné finanční instituce. Poskytovat tyto služby nemůže žádná finanční instituce, která nemá příslušné povolení (bankovní licenci). Hlavními produkty nabízenými finančními institucemi jsou bankovní účet, platební karta, vklady, stavební spoření, úvěry a hypoteční úvěry.  Finanční zprostředkování. Jsou to finanční poradci, kteří zastupují klienty v širokém spektru produktů finančního trhu a v řízení s finančními institucemi na základě smluvního vztahu buď za úplatu od klienta, nebo bez úplaty za provizi od finančních institucí.  Investování a finanční trhy určené k investování volných peněžních prostředků individuální formou zejména do akcií, dluhopisů, hypotečních zástavních a podílových listů, či kolektivní formou zejména do investičních a podílových

24


fondů na tuzemských, ale i zahraničních peněžních, kapitálových, devizových či komoditních trzích.  Leasing formou finančního a operativního leasingu, o kterém bude podrobněji pojednáno v následujících kapitolách.  Penzijní pojištění představuje možnost spoření na stáří s podporou státu. Z tohoto důvodu platí pro instituce nabízející tento segment přísnější dozor a regulace ze strany státu. Podnikání takové instituce je možné pouze na základě statutu schváleného státem a na základě udělené licence. Penzijní fondy mají informační povinnost ve vztahu k státu i svým klientům jakož i předepsanou formu ochrany vkladů před rizikem.  Pojišťovnictví nabízí specifickou formu zajištění a tvorby rezerv pro případ nahodilých životních situací formou širokého spektra produktů, jakými jsou pojištění osob, pojištění majetku, pojištění vozidel, cestovní pojištění, pojištění odpovědnosti za škodu a pojištění právní ochrany. Existence a možnost širokého spektra produktů na jedné straně umožňují efektivní ochranu drobného střadatele, ale na druhé straně zvyšují riziko nesprávného rozhodování, pokud jednotlivé nabídky nejsou pečlivě zvažovány a selektovány. Proto selekce a výběr vhodných produktů nebude efektivní bez respektování základních principů finančního řízení, kterými jsou faktor hodnoty peněz, faktor času a faktor rizika. Těmito faktory se zabývá následující kapitola.

25


 Otázky a příklady

A 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) B

Znalostní otázky Jakou roli hrají domácnosti v národní ekonomice? Jaký rozdíl je mezi osobní spotřebou a nutnou osobní spotřebou? Co je obsahem osobního finančního plánu? Jaký rozdíl je mezi osobní investicí a osobní spotřebou? Jaký rozdíl je mezi disponibilními a splatnými zdroji financí? Co znamená načasování zdrojů finančních prostředků? Co je obsahem produktového pilíře finančního trhu? Co rozhoduje o intenzitě spoření? Jakou roli hraje časový faktor v krytí potřeb? Testové otázky

1. Spotřeba domácnosti: a) je pro danou ekonomiku zátěž z důvodu zvyšování poptávky po zboží a službách, b) je jeden z akcelerátorů rozvoje dané ekonomiky, c) má minimální vliv na makroekonomické ukazatele dané ekonomiky, d) má vliv výlučně na maloobchodní obrat. 2. Krátkodobý přechodný nedostatek finančních zdrojů na nákup televize se má řešit: a) rozpuštěním dlouhodobě akumulovaných rezerv finančních prostředků, b) krátkodobým spotřebním úvěrem, i když za vyšší úrok, c) dlouhodobým úvěrem za nižší úrok, než je tomu u spotřebního úvěru, d) přehodnocení rozhodnutí a odložením nákupu. 3. Ochrana příjmů znamená: a) investice do vybavení domácnosti, čímž je snížen vliv inflace, b) bezpečné uložení na výhodný úrok v renomované bance, c) pojištění před nenadálými a nahodilými životními situacemi, d) výhodné investování do cenných papírů.

26


4. Na hodnotu úspor působí v první řadě: a) úspěšnost poradenské firmy při investování vkladů střadatelů, b) omezení osobní spotřeby, c) zejména faktor času, úrok a míra inflace, d) daňová legislativa a podpora produktového pilíře ze strany státu. Správné odpovědi: 1b, 2d, 3c, 4c

27

3

Časový faktor a riziko v řízení financí

Kapitola je zaměřena na faktory ovlivňující hodnotu peněz v čase. Je vysvětlen rozdíl mezi nominální, efektivní, reálnou, zdaněnou a požadovanou úrokovou mírou. Dále je věnována pozornost inflaci a důsledkům ovlivňujícím hodnotu peněz, současné a budoucí hodnotě peněz a také roli úročitele a odúročitele při stanovení hodnoty peněz v čase a je vysvětlen rozdíl je mezi anuitou a perpetuitou. Blíže je vysvětlena role střadatele, fondovatele, zásobitele a umořovatele. Je vysvětlen rozdíl mezi rizikem a nejistotou v řízení financí a jsou vymezeny nástroje, které se využívají při hodnocení rizika. Explicitně je ukázán způsob, jak lze riziko minimalizovat. Je vysvětleno, co je to investiční portfolio. Jaký je vztah výnosu a rizika ve finančním řízení obecně a při řízení investičního portfolia. Jak se oceňují kapitálová aktiva. Jaký rozdíl je mezi systematickým a nesystematickým rizikem. Jakou roli hraje při řízení rizika tzv. Betakoeficient. Jaké jsou postoje různých typů investorů k riziku. Základními limity, hranicemi, které vymezují manévrovací prostor finančního rozhodování, je riziko a časový faktor ovlivňující hodnotu peněz. Chápání rizika je velice individuální záležitost závislá na vlastnostech investora a jeho přístupu k podnikání. V konkrétní situaci jeden investor existující riziko akceptuje, druhý má k němu averzi. Ve finančním řízení je nutné objektivizovat míru rizika a vytvořit předpoklady k racionálnímu rozhodování, s cílem eliminovat dopad rizika na nejvyšší možnou míru a co nejvíce zabránit možnosti nepříznivého vývoje. Na hodnotu peněz v čase působí různé, často protichůdné faktory představující konkrétní míru rizika znamenající znehodnocení peněz, nebo opačně faktory, které můžou peníze zhodnotit. Hodnotu peněz není možné chápat izolovaně bez širšího kontextu teorie hodnoty (Anderson, 1917). Respektování a znalost působení těchto faktorů je nezbytným a důležitým aspektem efektivního finančního řízení a rozhodování.

3.1

Faktor času a změna hodnoty peněz

Jednou z nejdůležitějších skutečností ovlivňujících vývoj a výslednou hodnotu (peněz) je čas. Mluvíme o tzv. časové hodnotě peněz. Základními veličinami vzájemně, interaktivně působícími na časovou hodnotu peněz, je celková suma kapitálu, kterou nazýváme také celkový základ (total of principal). Dále celková délka časového úseku, po kterou je celkový základ vázán – v této souvislosti mluvíme o kapitálovém období (term) a především celkové výše úrokové míry (interest rate). Přičemž kapitálové období je chápáno jako čas, na který je kapitál půjčen, případně období, za kterou má být jeho půjčení spláceno. Úrok je chápán jako poměr výnosu 28

3 Časový faktor a riziko v řízení financí

k celkové částce půjčeného kapitálu a představuje odměnu věřitele. Základ představuje předmětnou částku vloženého (půjčeného) kapitálu v běžné měně.

3.1.1 Úroková míra Jak bylo zmíněno v předchozím odstavci, úroková míra (úroková sazba) představuje poměr výnosu (odměny za půjčení kapitálu) k celkové výši vloženého (půjčeného kapitálu) v relativním nebo procentním vyjádření a vyjadřuje míru navýšení zapůjčené částky. Rozlišujeme několik modifikací úrokové míry a to:  nominální úrokovou míru,  reálnou úrokovou míru,  efektivní úrokovou míru,  zvažovanou úrokovou míru a  zdaněnou, resp. nezdaněnou úrokovou míru.

Nominální úroková míra (in) Nominální úroková míra je úroková míra neupravená o inflaci, která je obyčejně stanovená úvěrovou smlouvou po vzájemné dohodě stran. Váže se ke konkrétnímu období, a proto rozlišujeme nominální úrokovou míru roční, pololetní, měsíční i denní. Nominální úrokovou míru je nutné odlišit od tzv. roční průměrné sazby nákladů (RPSN) úvěru. RPSN udává procentuální podíl z dlužné částky, který musíte jakožto dlužník zaplatit za období jednoho roku v souvislosti se splátkami, správou a dalšími výdaji spojenými s čerpáním úvěru, a která kromě splátek jistiny a úroků zahrnují dále:  poplatky za uzavření smlouvy (administrativní poplatky),  poplatky za správu úvěru,  poplatky za vedení účtu,  poplatky za převody peněžních prostředků,  první navýšenou splátku (akontaci). RPSN vypočteme z rovnice: m

n

i=1

j=1

∑ Ai × (1 + RPSN)-ti = ∑ Bj × (1 + RPSN)-sj

kde: m = počet poskytnutých půjček, Ai = výše i-té poskytnuté půjčky, ti = doba (v letech a zlomcích roku ode dne 1. půjčky), kdy byla i-tá půjčka poskytnuta, n = počet plateb, Bj = výše j-té platby (splátky, poplatku atd.), sj = doba (v letech a zlomcích roku ode dne 1. půjčky), kdy byl j-tý poplatek zaplacen.

29


Reálná úroková míra (ir) Reálna úroková míra je nominální úroková míra upravená o vliv inflace. Vypočteme ji ze vztahu: ir =

in – ie 1 + ie

anebo ze vztahu: ir =

in – in 1 + ie

–1

kde: (ie) = míra inflace.

Efektivní úroková míra (ief) Z hlediska zhodnocení peněz je klíčovou frekvence (četnost) skládaní úroků, která se projevuje v absolutní hodnotě úroků připsaných k úrokovému základu na konci úrokového období. Z hlediska matematicko-statistického aparátu je dále důležité, jestli se jedná o skládání spojité či nespojité. Efektivní úroková míra vyjadřuje skutečnou (reálnou) výši roční nominální úrokové míry skládané v kratší časové frekvenci (rok, měsíc, den). Výpočet efektivní úrokové míry při nespojitém skládání úroků je vyjádřen vztahem: ief = [1 +

in n

]n – 1

kde: n = počet období.

Vyjádření efektivní úrokové míry při spojitém skládání úroků (úroková intenzita) je dáno vztahem: ief = [1 + kde: e = Eulerovo číslo = 2,718, n = počet období, i = nominální úroková míra.

30

in n

]n – 1 = lim [1 + m∞

in n

]n – 1 = ein – 1


Efektivní úrokovou míru lze využít při porovnávání úrokových měr s různou frekvencí připisování úroků. Při častějším připisování úroků při stejné nominální úrokové míře je vyšší efektivní úroková míra s četnějším skládáním úroků.

Zvažovaná (požadovaná) úroková míra (ip) Kromě nominální, reálné a efektivní úrokové míry mluvíme o požadované úrokové míře, která představuje oportunitní výnos, anebo náklady obětované příležitosti. Jako příklad může posloužit uvažování investora, který investuje úspory do konkrétního investičního projektu. Zvažovaná, resp. požadovaná úroková míra je zpravidla vyšší, než alternativní úrok získaný jinou investicí. Požadovaná úroková míra je očekávanou návratností investora, proto se také označuje jako rexp – z anglického return expected. Zdaněná a nezdaněná úroková míra V řízení financí je nutné rozlišovat vliv zdanění na úrokovou míru. Pro věřitele znamená zdanění výnosů z přijatých úroků snížení jeho celkové odměny za půjčený kapitál, naopak u firmy představuje snížení celkových nákladů kapitálu, tzv. daňový štít, který se projeví tím, že zaplacené úroky představují z daňového hlediska uznatelný náklad, který snižuje základ daně a v konečném důsledku představuje daňovou úsporu. Zdaněnou úrokovou míru vypočteme tak, že danou sazbu daně vynásobíme příslušnou sazbou daně: it = i × (1 – t) kde: i = daná sazba daně, t = příslušná sazba daně.

 Příklad (úroková míra) V smlouvě mezi bankou a klientem je slíbeno zhodnocení vkladu klienta nominální úrokovou mírou ve výši 10 %. Jaká je její reálná výše, když míra inflace představuje 2,5 % a daň z úroku představuje 15 %? Jak se reálně zhodnotí vklad klienta? Jaký vliv hraje frekvence připisování úroků, když banka připisuje úroky buď jednou ročně, nebo čtvrtletním nespojitým skládáním, resp. spojitým skládáním úroků? Řešení Nominální úroková míra je 20 %, tedy in = 0,2.

31


Reálná úroková míra při míře inflace 3,5 %, ie = 0,035. ir =

ir =

1 + 0,2 1 + 0,035

1 – in 1 + ie

–1

– 1 = 0,1594 = 15,94 %

Zdaněná a nezdaněná nominální úroková míra Skutečným výnosem střadatele je reálná úroková míra po zaplacení daní. Zdaněnou úrokovou míru vypočteme tak, že reálnou úrokovou míru upravíme o sazbu daně. V našem případě, pokud by byla sazba daně 15 %. Zdaněná úroková míra by se rovnala: it = i × (1 – t) = 0, 1594 × (1 – 0,15) = 0,13549 = 13,549 % Pokud by banka připisovala úroky jednou ročně, pak by se vklad vkladatele zhodnocoval 13,55 %. Pokud by ale při slíbeném 20% úroku banka připisovala úroky čtvrtletně, efektivní úroková míra očištěná o vliv inflace by představovala: Nespojité čtvrtletní skládání ief = [1 +

ief = [1 +

in n

]n – 1

0,1594 4 ] – 1 = 1,16918 – 1 = 0,16918 = 16,918 % 4

Spojité čtvrtletní skládání ief = ein – 1= 2,7180,1594 – 1 = 1,17278 – 1 = 0,17278 = 17,278 % Což by po zdanění bylo: 0,16918 × 0,85 = 0,1438 = 14,38 %, resp. 0,17278 × 0,85 = 0,14686 = 14,686 % To je pro střadatele nejvýhodnější varianta.

32


Zvažovaná (požadovaná) úroková míra Pokud by střadatel ale chtěl peníze místo vkladu v bance investovat, minimální výnos investice, a tedy požadovaná úroková míra by musela být vyšší než úrok v bance. Jinak investice postrádá smysl. Situace při žádosti o úvěr, zejména spotřební je složitější, protože nelze počítat pouze s úrokovou mírou, ale tzv. roční průměrnou sazbou nákladů (RPSN) úvěru. Roční průměrnou sazbu nákladů vypočteme ze vztahu: m

n

i=1

j=1

∑ Ai × (1 + RPSN)-ti = ∑ Bj × (1 + RPSN)-sj

kde: m = počet poskytnutých půjček, Ai = výše i-té poskytnuté půjčky, ti = doba (v letech a zlomcích roku ode dne 1. půjčky), kdy byla i-tá půjčka poskytnuta, n = počet plateb, Bj = výše j-té platby (splátky, poplatku atd.), sj = doba (v letech a zlomcích roku ode dne 1. půjčky), kdy byl j-tý poplatek zaplacen.

 Příklad (RPSN) Pokud banka poskytne 1. ledna 2013 půjčku 100 000 Kč, na kterou musí 1. ledna 2014 dlužník vrátit jedinou splátkou 110 000 Kč, RPSN je: 200 000

240 000

=

(1 + RPSN)1 RPSN =

240 000 200 000

(1 + RPSN)1 – 1 = 0,12 = 12 %

Při měsíční splátce 7 500 Kč a době splácení tři roky bude RPSN: Ai = ∑ Bj × (1 + RPSN)-sj 200 000 = ∑

7 500

= RPSN ≈ 22,731 %

(1 + RPSN)36

33


3.1.2 Budoucí a současná hodnota peněz Z předchozího výkladu je patrný vliv úročení a inflace na hodnotu peněz v čase. Je nutno ale rozlišovat i mezi budoucí a současnou hodnotou peněz (Tisa, 2011). Je rozdíl, zda disponujeme kapitálem, konkrétní částkou peněz v přítomnosti, anebo v budoucnu. Obecně platí, že úrok směrem do budoucna peníze zhodnocuje pomocí úročitele (1+i)n, a tedy mluvíme o budoucí hodnotě peněz (future value – FV). Naopak pokud máme příslib konkrétního výdělku v budoucnu a chceme ho porovnat s jiným výdělkem v přítomnosti, musíme budoucí hodnotu převést na současnou hodnotu (present value – PV) pomocí odúročitele 1/(1 + i)n, nebo (1 + i)-n kde „i“ je úroková míra a „n“ doba úročení. Vzájemný vztah budoucí a současné hodnoty peněz je patrný z následujícího obrázku:

PV

× (1 + i)n FV 1 × (1 + i)n

Obr. 3.1 Úročitel a odúročitel

V praxi při splátkách například úvěrů nebo při spoření konkrétní cílové částky například s cílem akumulovat důchod, dochází k situaci, že platíme po určitou dobu konstantní platbu, hovoříme o anuitní platbě nebo jednoduše o anuitě (An). Jindy zase mluvíme o trvalé, časově neomezené výplatě důchodu v konkrétní výši, tj. o perpetuitě (Pn). Perpetuita je série stejných a pravidelných plateb za nekonečné kapitálové období. Anuitu můžeme charakterizovat jako sérii pravidelných plateb ve stejné výši za určité období. Rozdíl je ale v tom, kdy dochází k platbě anuity. Platba anuity může nastat buď na začátku, nebo na konci úročeného období a úročení anuity je diferencované. V této souvislosti rozlišujeme:  anuitu polhůtní (placenou pozadu), anebo  anuitu předlhůtní (placenou dopředu). Z časového hlediska při anuitní formě plateb dochází k akumulaci kapitálu, což znamená, že platba běžného období je zúročená a v následujícím období takto zúročená platba je navýšená o další platbu a znovu úročená příslušným úrokem. Algebraicky například budoucí hodnotu polhůtní anuity lze zapsat: Období FVAz

34

0 0

1 A

2 A (1 + i) + A

3 A (1 + i)2 + A (1 + i) + A

n (1 + i)n – 1 A × i


Budoucí hodnotu (FVAz) polhůtní anuity lze vypočítat ze vztahu: FVAz =

A × (1 + i)n – 1 i

kde zlomek (1 + i)n – 1/ i je střadatelem. Pokud ale chceme stanovit výši anuity, aby byla akumulována v budoucnu konkrétní suma peněz, pro výpočet této sumy využijeme fondovatel, který je recipročním výrazem střadatele. Výši anuity potom vypočteme ze vztahu: An = FVAz ×

i (1 + i)n – 1

Současnou hodnotu polhůtní anuity stanovíme podle vztahu: PVAnZ =

FVAnZ (1 + i)n

= An ×

(1 + i )n – 1 i × (1 + i)n

= An ×

1 – (1 + i)-n i

Kde výraz 1 – (1 + i)-n / i nazýváme zásobitelem. Jeho reciproční vyjádření je umořovatelem a výraz: An = PVAnz ×

i 1 – (1 + i)-n

nám umožňuje stanovit výši polhůtní anuity ze současné hodnoty peněz. Budoucí a současné hodnoty polhůtní anuity (placené na konci úročeného období) na budoucí a současnou hodnotu předlhůtní anuity (placenou na začátku úročeného období) lze převést podle vztahů: FVAnP = FVAnZ × (1 + i) PVAnP = PVAnZ × (1 + i) AnP =

AnZ (1 + i)

Současnou hodnotu perpetuity vypočteme jako nekončící polhůtní anuitu:

PVPnZ = AnZ ×

(1 + i)–∞ i

= AnZ ×

1 – (1 +1i )∞ i

= AnZ ×

1 1– ∞ i

= AnZ ×

1–0 i

=

AnZ i 35


Znalost a respektování principů změny hodnoty v čase je nezbytným předpokladem správnosti a efektivnosti finančního řízení a především rozhodování v investiční oblasti. V opačném případě hrozí neočekávaná ztráta, která může ohrozit splnění očekávaných cílů konkrétního projektu, případně ohrozit další existenci samotné firmy.

 Příklad (srovnání výhodnosti konkrétní sumy peněz v současnosti a v budoucnosti) Představte si dilema, které spočívá v tom, že máte nabídku dlužníka, který vám dluží 6 000 Kč, inkasovat tuto částku okamžitě, nebo za pět let obdržet částku 10 000 Kč, tedy, že si máte vybrat mezi tím, zda mít dnes 6 000 Kč nebo za pět let dostat 10 000 Kč, čemu dáte přednost? Úroková míra je 10 %, tj. i = 0,10. Řešení Budoucí hodnota částky 6 000 Kč se stanoví podle vztahu: FV = PV × (1 + i)n = 6 000 × (1 + 0,10)5 = 9 663,06 Kč Současná hodnota částky 7 500 Kč se stanoví podle vztahu: PV = FV × 1 / (1 + i)n = FV × (1 + i)–n = 10 000 × (1 + 0,10)–5 = 6 209,21 Kč V tomto případě je výhodnější mít částku 6 000 Kč okamžitě. Aby byla pro vás nabídka na odklad splátky zajímavá, musel by vám nabídnout částku přibližně 15 562,46 Kč.

 Příklad (anuitní platba z budoucí hodnoty s daní) Nemůžete si dovolit koupit nový osobní automobil v hodnotě 500 000 Kč dnes, protože nemáte dostatek hotovosti a měsíční příjem vám to nedovoluje. Podle vaší úvahy jste schopni tuto částku mít k dispozici za 5 let, když budete vkládat na spořicí účet dividendy, které každý rok obdržíte z akcií, které vlastníte. Otázka zní, jak velkou jednorázovou částku musíte na začátku každého roku dát na spoření, abyste měli koncem pátého roku k dispozici potřebných 500 000 Kč? Spoříte na terminovaném účtu úročeném 5 % a z úroku je odečtena bankou srážková daň ve výši 15 %. Řešení V prvním kroku vypočteme anuitní platbu z budoucí hodnoty: Az = FVAz ×

i (1 + i)n – 1

Ve druhém kroku ještě musíme vztah pro anuitní platbu polhůtní upravit na anuitní platbu předlhůtní podle vztahu: AZ AP = (1 + i)

36


Potom: AP = (500 000 × [0,05 × (1 – 0,15)] / [(1 + 0,05 × [1 – 0,15])5 – 1]) / (1 + 0,05 × × [1 – 0,15]) = 88 108,89 Kč Vklad 88 108,89 Kč by vám zaručil splnění vašeho cíle.

 Příklad (současná hodnota anuity) Nacházíte se ve svízelné finanční situaci, kterou jste se rozhodli řešit prodejem rekreačního objektu. Podle vašeho odhadu má tento váš objekt hodnotu nejméně 1 500 000 Kč. Nabízí se vám realitní kancelář, která chce vámi nabízený objekt koupit. Nabízí vám 10 splátek po 235 000 Kč na konci každého roku. Jedná se o kancelář, která je známá na trhu, a proto nemáte důvod jí nevěřit. Otázkou pro vás zůstává pouze to, zda vám nabízí hodně nebo málo? Úroková míra je 11 %. Návod a) Vypočítejte současnou hodnotu nabídky realitní kanceláře a porovnejte ji s odhadovanou současnou cenou nemovitosti, teprve na základě toho rozhodněte přijetí, či nepřijetí! b) Druhou možností je vypočítat budoucí hodnotu splátky a porovnat s budoucí hodnotou nemovitosti. c) Vycházejte ze vztahu pro výpočet polhůtní anuity: PVAZ =

FVAZ

= A×

(1 + i)n

(1 + i )n – 1

= A ×

i × (1 + i)n

1 – (1 + i)-n i

Řešení Současná hodnota splátky PVSPL = 235 000 × [1 – (1 + 0,11)–10] / 0,11 = 1 383 969,52 PVNEM = 1 500 000 Budoucí hodnota splátky a budoucí hodnota nemovitosti FVSPL = 235 000 × [(1 + 0,11)10 – 1] / 0,11 = 3 929 672,11 FVNEM = 1 500 000 × (1 + 0,11)10 = 4 259 131,48 Jaká by teda byla korektní výše splátky: A = 1 500 000 × 0,11 / [1 – (1 + 0,11)–10] = 254 702,14 Nejsou-li splněny vaše požadavky – nabídku realitní kanceláře neberte! Další možností řešení svízelné situace je úvěr.

37


 Příklad (splátka úvěru – amortizační schéma) Pokud byste se rozhodli řešit svízelnou situaci úvěrem ve výši 1 500 000 Kč na dobu 5 let při 10% nominální úrokové míře, je nutné zjistit, kolik by byly celkové výdaje spojené se splátkou úvěru. Úvěr lze splácet konstantním úmorem nebo anuitním splácením. Jak velká je roční platba při splácení konstantním úmorem a jaká při anuitním plnění? Sestavte amortizační schéma pro tento úvěr. Konstantní úmor Při konstantním úmoru se vypočte roční splátka, která se navyšuje o úroky, amortizační schéma pak vypadá následovně: Roční úmor 1 500 000 / 5 = 300 000 Kč Úrok první rok 1 500 000 × 10 % = 150 000, celková platba bance 450 000 Kč Úrok druhý rok 1 200 000 × 10 % = 120 000, celková platba bance 420 000 Kč Úrok třetí rok 900 000 × 10 % = 90 000, celková platba bance 390 000 Kč Úrok čtvrtý rok 600 000 × 10 % = 60 000, celková platba bance 360 000 Kč Úrok pátý rok 300 000 × 10 % = 30 000, celková platba bance 330 000 Kč Zůstatek úvěru 0, celkem na úmoru a úrocích zaplaceno 1 950 000 Kč, tedy o 450 000 Kč více než byla hodnota samotného dluhu. Anuitní splácení Při anuitním splácení postupujeme následujícím způsobem: 1. Výpočet anuity (umořovatel) SHAPMT = FV ×

I (1 + i )n

= 1 500 000 ×

(1 + i)n – 1

0,1 × (1 + 0,1)5

= 395 696,22

(1 + 0,1)5 – 1

V následujícím schématu: 2. sloupec 3 = 0,1 × sloupec 2 (úroky) 3. sloupec 5 = sloupec 4 – sloupec 3 4. sloupec 6 (stav úvěru na konci roku) = sloupec 5 – sloupec 2 5. přenos sloupce 6 na další řádek sloupce 2 Období

Počáteční bilance

Úroková platba

Anuitní platba

Splátka

Konečná bilance

1

2

3

4

5

6

0

1 500 000,00

0

0

0

1 500 000,00

I

1 500 000,00

150 000,00

395 696,22

245 696,22

1 254 303,78

II

1 254 303,78

125 430,38

395 696,22

270 265,84

984 037,94

III

984 037,94

98 403,79

395 696,22

297 292,43

686 745,51

IV

686 745,51

68 674,55

395 696,22

327 021,67

359 723,84

V

359 723,84

35 972,38

395 696,22

359 723,84

0

Tab. 3.1 Amortizační schéma

38

HODNOTOVÝ MANAGEMENT VE FINANČNÍM ŘÍZENÍ

Recommend Documents