Hodnotná příroda východního Krušnohoří. Cesta k poznání, hodnocení a komunikaci ekosystémových služeb

Hodnotná příroda východního Krušnohoří

Cesta k poznání, hodnocení a komunikaci ekosystémových služeb

Vydavatel:

Olaf Bastian, Ralf-Uwe Syrbe

Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung e.V. Weberplatz 1 01217 Drážďany www.ioer.de ve spolupráci s Univerzitou J. E. Purkynĕ v Ústí nad Labem Autoři:



Olaf Bastian

Astrid Berens

Obsah Úvodní slovo....................................................................3 Přírodní kapitál východního Krušnohoří..........................4 Příroda – náš zelený kapitál............................................5 Co jsou to ekosystémové služby?...................................7 Jak lze služby přírody zmapovat a hodnotit?..................9

Birgit Kochan

Zmapování ekosystémových služeb: mezinárodní – národní – regionální......................................................10

Nils Kochan

Dvě země, jedna krajina: východní Krušnohoří.............11

Kristýna Rybová

Země horských luk a kamenných snosů – hodnotné ekosystémy ve východním Krušnohoří.......13

Jan Slavík Sylke Stutzriemer Ralf-Uwe Syrbe Ondřej Vojáček Rok vydání:



Grafická úprava:

2014 Astrid Berens

Služby přírody ve východním Krušnohoří – výběr.........19 Výběrový experiment a ochota platit.............................30 Služby přírody je nutno trvale zachovat!.......................35 Kdo ovlivňuje výkonnost ekosystémů?..........................37 Nástroje a možnosti jednání..........................................38

Birgit Kochan

Vzdělávání a komunikace jsou pro ochranu přírody rovněž nepostradatelné!................................................39

Tisk:

Seznam použitých zdrojů..............................................41

Jana Rulfová - RS Desing, Teplice

Seznam autorů obrázků................................................44

Úvodní slovo Na hřebenech východní části Krušných hor se zachovala velmi různorodá krajina, jejíž podobu svou činností spoluutvářel člověk, a dnes patří k oblastem, jejichž ochrana má význam přesahující hranice jednotlivých států. Pro region východního Krušnohoří je typická především po staletí obhospodařovaná otevřená krajina s rozmanitými, v současnosti často nadregionálně ohroženými biotopy, jako jsou horské a vlhké louky, na živiny chudé pastviny, slatinná rašeliniště a kamenné snosy. Kromě toho zde najdeme i zbytky původních přírodních forem druhově bohatých listnatých a smíšených lesů, vodních toků a rašelinišť. Člověk do krajiny zasahuje stále silněji již od středověku, kdy se zde datují počátky osídlení a zároveň i hospodaření a těžby. Fáze silné intenzifikace zemědělství a  lesnictví, která začala v polovině 20.  století, byla (a je) ve velké míře spojena s poklesem druhové rozmanitosti. Navíc nelze opomenout ani extrémní škody na životním prostředí, jako bylo odumírání lesů na hřebeni Krušných hor. Dlouhotrvající snahy v oblasti ochrany přírody však ve východním Krušnohoří již delší dobu sklízejí úspěchy - byly zde vyhlášeny chráněné oblasti a využívání ploch v souladu se zájmy ochrany přírody je podporováno dobrovolnými i soukromými ochránci přírody. V 90. letech 20. století se podařilo etablovat celostátně podporovaný ochranářský projekt „Horské louky ve východním Krušnohoří“, který se zaměřuje především na otevřenou krajinu s rozmanitými, kvetoucími loukami a proměnlivé lokality kamenných snosů. Tento projekt přínáší také cenné impulzy pro vyhlášení několika dalších velkých chráněných krajinných oblastí a  ukazuje možnosti, jak lze na velkých, otevřených plochách v horních polohách východního Krušnohoří hospodařit v souladu s potřebami ochrany životního prostředí.

Dnešní výzvy pro zachování unikátní přírody se částečně odvozují z externích vlivů, jakými jsou vnos živin ze vzduchu, důsledky změn klimatu nebo extrémní povodňové události. Na druhou stranu je v době průmyslového zemědělství obtížné nalézt udržitelné formy využívání těch ekosystémů, které jsou na péči a obhospodařování člověkem bezprostředně závislé. Jsou to např. horské louky nebo kamenné snosy. Jejich další existence je tak možná pouze za předpokladu, že se podaří propojit cíle ochrany přírody a udržitelné hospodaření. Poznání, hodnocení, komunikace a podpora rozmanitých ekosystémvých služeb k tomu může rozhodujícím způsobem přispět. Na jedné straně přitom záleží na nalezení forem regionálního a nadregionálního odbytu pro produkty ekologického zemědělství a  lesnictví, které tento způsob hospodaření učiní dlouhodobě rentabilním a konkurenceschopným. Na druhé straně díky hodnotné přírodě cenné z hlediska ochrany životního prostředí dochází k tomu, že na okraji městské aglomerace Drážďany hraje ekologický turismus stále větší roli a může se do budoucna stát důležitým hospodářským faktorem. Podpora rozvoje v souladu s  potřebami přírody je významná i pro poskytování zdrojů, jakými jsou pitná voda, ochrana před povodněmi a ochrana klimatu.

Dr. Bernard Hachmöller, Vedoucí oddělení ochrany přírody na okresním úřadě Saské Švýcarsko-Východní Krušnohoří

3

Přírodní kapitál východního Krušnohoří Projekt „Hodnotná příroda východního Krušnohoří“ V mezinárodním kontextu se velmi aktuální koncept ekosystémových služeb zaměřuje na identifikaci užitků plynoucích z biologické rozmanitosti a nepoškozených ekosystémů a současně na způsoby, jak tyto užitky zohlednit v procesu rozhodování. Tento přístup by měl zajistit, aby ekosystémové služby (resp. volně dostupné přírodní zdroje) zůstaly zachovány a aby se zabránilo dalšímu zhoršování životního prostředí jejich přetěžováním. Koncept ekosystémových služeb významně obohacuje procesy rozhodování ve společnosti tím, že ekosystémové služby srozumitelně představuje subjektům aktivním v hospodářství i politice i široké veřejnosti. Tento koncept je přitažlivý především díky svému integračnímu a interdisciplinárnímu charakteru, protože propojuje environmentální a socioekonomický pohled na přírodu a krajinu. Ekosystémové služby stojí na rozhraní mezi přírodními ekosystémy a blahobytem lidské společnosti.

1. Zmapování a vyhodnocení vybraných ekosystémových služeb ve východním Krušnohoří. 2. Vyhodnocení ekonomických a institucionálních aspektů nástrojů environmentální politiky a managementu vybraných ekosystémů. 3. Formulace výsledků s ohledem na povahu cílové skupiny, práce s veřejností, resp. vytvoření programu environmentálního vzdělávání s využitím nových médií. Partnery projektu byly Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung (IÖR) v Drážďanech a Univerzita J. E. Purkynĕ v Ústí nad Labem.

Projekt „Hodnotná příroda východního Krušnohoří – cesta k poznání, hodnocení a komunikaci ekosystémových služeb“ si kladl za cíl názorně ilustrovat koncept ekosystémových služeb na příkladu území, které zasahuje do dvou sousedících států. Pro vlastní výzkum byla vybrána část východního Krušnohoří, která se rozprostírá po obou stranách česko-německé hranice. Studované území o celkové velikosti 365 km² zahrnuje území měst a obcí Altenberg, Hermsdorf, Osek, Háj u Duchcova, Moldava, Mikulov, Košťany, Dubí, Krupka a Petrovice. V průběhu realizace projektu od července 2012 do prosince 2014 byla zpracována následující klíčová témata: 4

Pohled od Geisingbergu (východní Krušnohoří)

Tato brožura je určena pro subjekty z oblasti hospodářství i politiky, státní úřady, vzdělávací zařízení, spolky, sdružení a další zainteresované subjekty i pro širokou veřejnost a informuje o: – teoretických východiscích ekosystémových služeb, – studovaném území projektu a jeho biotopech, – vyhodnocení vybraných ekosystémových služeb, – možnostech využití konceptu a výsledků projektu.

Příroda – náš zelený kapitál Ani nejodvážnější vědecké objevy a nejrafinovanější technické novinky nezmění nic na skutečnosti, že my lidé jsme odkázáni na přírodu. Příroda je nezbytným předpokladem materiálního blahobytu celé společnosti i tělesného a duševního zdraví a štěstí jednotlivců. Lze tedy říci, že příroda se svými živočišnými a rostlinnými druhy i celými ekosystémy představuje náš zelený kapitál.

světových ekosystémů poškozeny nebo je omezena jejich výkonnost. Tento stav je spojen s dramatickými důsledky pro postižené obyvatelstvo. V mnoha částech světa se například ztenčují zásoby pitné vody, je poškozována zemědělská půda a klesá její produktivita, zvyšuje se teplotní stres ve městech a stoupá nebezpečí extrémních událostí (sucha, záplavy atd.). V důsledku kácení lesů dochází ke zvyšování emisí skleníkových plynů, které poškozují klima (zejména CO2), narušení regionálního koloběhu vody a ztrátě biologické rozmanitosti. V současné době je třetina veškerých stavů ryb pod tlakem nadměrného rybolovu a více než polovina stavů je již zcela vyčerpána.

Hodnota přírody (a jejích služeb) nám však často zůstává skryta, což nás může svádět k mylnému závěru, že tento přírodní kapitál je nevyčerpatelný a lze ho využívat zdarma bez toho, abychom se přičinili o jeho zachování. Nelze se tudíž divit, že příroda není téměř zohledňována při politickém a ekonomickém rozhodování, ale ani v každodenním chování jednotlivců. Tento stav je způsoben především tím, že příroda a krajina, ekosystémy a biologická rozmanitost (biodiverzita) vytvářejí z velké míry kolektivně užívané služby a statky, k nimž je volný přístup a s nimiž se téměř neobchoduje (nelze s nimi obchodovat) na trzích. Neexistuje tudíž jejich tržní cena. V ekonomických bilancích nebývá z tohoto důvodu přírodní kapitál vůbec zohledňován. Výsledkem je potom situace, kdy má společnost ze statků a služeb přírody prospěch (dokud jsou k dispozici), neexistuje však dostatek pobídek, které by zajistily jejich zachování pro budoucí generace a šetrné a trvale udržitelné užívání. Vzhledem k tomu, že využívání přírody není regulováno prostřednictvím žádného trhu, zdá se, že z ekonomického hlediska je smysluplné využívat bezplatné služby životního prostředí v co nejvyšší možné míře. Výrobci ani spotřebitelé nepřisuzují bezplatným přírodním statkům a službám žádnou zvláštní hodnotu, obyvatelé je pak často vnímají jako něco, co je jim automaticky k dispozici. Taková situace je dlouhodobě neúnosná. V důsledku našeho jednání vzniká na regionální i globální úrovni řada environmentálních

Na národní úrovni se již podařilo dosáhnout určitých úspěchů, např. v oblasti kvality vod nebo při prosazování chráněných území, přesto i zde nadále dochází k plíživému poklesu biologické rozmanitosti a vyčerpávání služeb poskytovaných přírodou. Starosti působí přetrvávající znečišťování půd, podzemních a povrchových vod škodlivinami a hnojivy, neomezované spalování fosilních paliv, industrializace zemědělství, narůstající „rozřezávání“ krajiny a pokračující zpevňování ploch pro lidská sídliště a dopravní cesty. Stavební regulace tekoucích vod trvale omezují jejich přirozenou schopnost zadržet vodu při povodních v říčních nivách a zvětšují rozsah povodňových škod.

Přírodě blízký les u Hemmschuh

problémů a dochází k poškozování životního prostředí, čímž může být ohrožen i přirozený základ našeho života.

Téměř tři čtvrtiny z celkem 690 typů biotopů, které se vyskytují v Německu, jsou podle Červeného seznamu klasifikovány2 jako „ohrožené“ – dobrá jedna třetina všech obratlovců žijících v Německu se pokládá za „aktuálně ohroženou“, „nezvěstnou“ nebo „vyhynulou“3. Velká část české i saské flóry a fauny je považována za ohroženou (viz obrázek na str. 6).

Podle mezinárodní studie Millenium Ecosystem Assessment1 jsou v současnosti dvě třetiny všech 5

Ohroženost druhů v Německu a České republice na příkladu savců, ptáků, plazů a cévnatých rostlin (odlišná metoda evidence a hodnocení i časové období 4, 5, 6)

100 % Německo (2009)

Česká republika (2003)

Německo (2009)

Česká republika (2003)

Německo (2009)

Česká republika (2003)

6

Německo (1996)

Podíl druhů, které nejsou ohroženy

Česká republika (2001)

Podíl ohrožených druhů

Co jsou to ekosystémové služby? V kontextu globálních environmentálních problémů byl během 90. let 20. století do mezinárodní diskuse zaveden koncept ekosystémových služeb (anglicky: ecosystem services). Cílem konceptu bylo poukázat na mnohostranný společenský užitek, který vyplývá ze zachování biologické rozmanitosti a nedotčených ekosystémů, a dosáhnout toho, aby ekosystémové služby, resp. takzvané bezplatné přírodní síly, byly při rozhodování v tržním hospodářství více zohledňovány. S pomocí konceptu ekosystémových služeb lze ukázat, jak ekonomika a fyzické i duševní zdraví lidí závisí na přírodě, jaké dopady na přírodu mají spotřební a investiční rozhodnutí lidí a jaké důsledky jsou spojeny s nerespektováním těchto vztahů. Ekosystémové služby jsou služby a statky poskytované přírodou, ze kterých má člověk prospěch, které mu přinášejí užitek a ze kterých se může těšit. To však neznamená, že se vyskytují pouze v nedotčené přírodě, mohli je vytvořit také lidé, například když změnili některé původní ekosystémy. Kulturní krajina ve střední Evropě je příkladem takového přeměněného ekosystému. Ekosystémové služby tvoří přechod mezi krajinnými ekosystémy a lidskými potřebami. Protože osvětlují souvislosti a vztahy mezi ekosystémy v krajině a ekonomickými a sociálními podmínkami ve společnosti, mohou poskytovat podklady pro trvale udržitelný rozvoj šetrný k životnímu prostředí.

Léčivé rostliny (arnika)

Pitná voda

Estetická funkce (lilie cibulkonosná)

Příklady různorodosti ekosystémových služeb

Lesní plody (brusinky)

Surovina – dřevo

Ekosystémové služby se většinou v souladu s konceptem trvale udržitelného rozvoje a jeho zavedenými ekologickými, ekonomickými a sociálními kategoriemi rozdělují na služby zásobovací, regulační a (socio)kulturní.5, 6, 7, 8

Produkce krmiv a potravin

Umělecká inspirace

Opylování 7

Zásobovací služby poskytují lidem využitelné statky, jako například potraviny, vodu, stavební a palivové dřevo, rostlinné suroviny, energii i léčebné a genetické zdroje. Například zemědělství je sice závislé na použití lidské pracovní síly, techniky, hnojiv a prostředků na ochranu rostlin, ale základní předpoklady pro jeho existenci dodává příroda.

Bezplatné služby přírodě blízkých ekosystémů umožňují značné úspory nákladů. Je snazší i cenově výhodnější upravovat pitnou vodu z pramenišť, kde dochází k přirozené filtraci a čištění vody. Zdravý les, přirozená záplavová území a nezastavěné retenční prostory (lat. retenire = zadržovat) chrání krajinu před povodněmi a zmenšují potenciál škod podél vodních toků.

Příroda má také značný inovační potenciál. Poskytuje celou řadu vzorů a východisek, kterými se mohou inspirovat oblasti techniky, medicíny, farmakologie i  potravinářství. Příroda se tak stává i předmětem výzkumu a zdrojem nových poznatků. Sociokulturní služby přírody jsou nepostradatelné pro fyzické a duševní zdraví jednotlivců, jejich výkonnost a osobní štěstí.

Produkce dřeva je nejdůležitější zásobovací službou lesů

Regulační služby působí pozitivně na koloběhy probíhající v přírodě. Pro zemědělskou výrobu mají velký význam přírodní procesy, jako je např. opylování rostlin hmyzem, obnova úrodnosti půdy díky činnosti půdních organismů, omezení půdní eroze díky kořenovým systémům porostů nebo regulační účinek predátorů škůdců v zemědělství a lesním hospodářství. Nezbytné pro bezpečnost a zdraví lidí je čištění vody při průchodu půdou, rozkládání odpadních produktů a jejich navracení do koloběhu živin, zmírnění nebezpečí povodní zadržováním vody v přirozených nivách vodních toků a  vázání skleníkových plynů v půdě, vodách a vegetaci.

Kamenné snosy zpomalují odtok vody po průtržích mračen

Sociokulturní služby nás duchovně obohacují. Do této skupiny patří především estetika, odpočinek a   vzdělávání resp. informace. Na výletě „do zeleně“ se těšíme z přírody při pozorování divoce žijících zvířat, při sběru lesních plodů a hub nebo sledujeme věčný koloběh života v přírodě v běhu ročních období. Zejména původní, přírodní ekosystémy nám poskytují inspiraci i estetický požitek, povznášejí mysl a nabízejí řadu možností pro rekreaci. Přírodě blízké krajiny zprostředkovávají kulturní identitu a vědění a dávají nám pocit domova. Příroda nabízí nejrůznější možnosti pro odpočinkové aktivity

8

Jak lze služby přírody zmapovat a hodnotit? V zásadě platí, že žádná absolutní nebo jednotná „hodnota“ přírody ani krajiny neexistuje. Hodnoty se koneckonců zakládají na individuálním hodnocení každého z nás. Vznikají tím, že si lidé cení něčeho, co je pro ně důležité. Mohou to být věci materiální (např. potraviny, pitná voda), ale i nemateriální (např. krása krajiny, etické postoje vůči přírodě). Z materiálních, morálních, duchovních, estetických nebo jiných zájmů či postojů vůči přírodě pak vyplývají hodnoty, které jsou pro každého jednotlivce poměrně subjektivní. Existuje řada metod a postupů, jak ekosystémové služby hodnotit. Nejjednodušší je hodnocení těch statků, s nimiž lze obchodovat na trzích a jejich hodnotu lze tudíž jednoduše vyjádřit cenou. Tento způsob je využitelný především u zásobovacích služeb. U regulačních a sociokulturních služeb je hodnocení výrazně obtížnější, jelikož často představují veřejné statky, pro které žádné trhy neexistují a nemají ani žádné prodejní ceny. V tomto případě tvoří důležitý základ zmapování a ocenění přírodních celků a procesů, jako jsou toky energií, surovin či vody. Dalším přístupem je snaha zjistit, jaké náklady by vznikly, kdyby se ekosystémová služba (například les jako ochrana proti povodním) musela nahradit technickým řešením (například protipovodňová retenční nádrž). Hodnota lesa pro ochranu proti povodním by v tomto případě odpovídala stavebním nákladům, které by musely být vynaloženy při výstavbě nádrže a které je možné díky existenci lesa ušetřit. Možné je také položit si otázku, jaké škody lze očekávat bez přírodní či technické protipovodňové ochrany. Výše škod, které existence daného ekosystému dokáže odvrátit, by potom byla vodítkem pro hodnotu služby lesa jako protipovodňové ochrany. Informace o tom, jakou hodnotu lidé danému ekosystému přisuzují, je možné získat např. z analýzy ochoty platit za určité hodnoty nebo služby přírody, ta většinou vychází z výsledků dotazování.

Metodickým základem pro ekonomické hodnocení ekosystémových služeb je v současnosti rozšířený koncept „celkové ekonomické hodnoty“ (Total Economic Value, TEV). Tento koncept se snaží popsat a ukázat užitek přírody a všech jejích služeb pro člověka, tj. také jejích nepřímých a nemateriálních služeb. Díky tomu může být zohledněn i význam takových hodnot, jakými jsou např. vědomí o existenci nedotčené divočiny nebo zabezpečení dlouhodobé existence druhů, pro jednotlivce („existenční hodnota“). Existence „opční hodnoty“ vyjadřuje, že jsou lidé ochotni zachovat užitečné věci pro budoucnost nezávisle na tom, zda k pozdějšímu užití skutečně dojde. „Hodnota odkazu“ znamená vůli dnes žijícího obyvatelstva zříci se určitých příjmů, aby bylo přírodní a kulturní dědictví zachováno i pro budoucí generace.

Na tomto místě poukazujeme výslovně na to, že hodnocení přírody a krajiny se v žádném případě neomezuje pouze na vyjádření přímé materiální nebo monetární hodnoty. Posuzovat hodnotu životního prostředí především podle jeho ekonomického užitku je nesprávné. I když lze finančně vyjádřit hodnotu určitých ekosystémových služeb, neznamená to nutně, že by odpovídající služba mohla být prostě „zaplacena“. Ohodnotit veškeré přírodní statky ve smyslu jakési inventury je stejně utopie. Příroda je pro život bezpodmínečně nutná, nelze ji nahradit ani zaplatit a nelze ji tudíž jako celek ekonomicky hodnotit. Představme si, že by služby poskytované ekosystémy naší planety zcela zanikly: znamenalo by to úplnou ztrátu základních životních podmínek pro naši existenci. V tomto smyslu by se musela hodnota ekosystémových služeb vyčíslit jako „nekonečná“.

Jak můžeme odhadnout hodnotu slepýše?

9

Zmapování ekosystémových služeb: mezinárodní – národní – regionální Pro zmapování ekosystémových služeb je v mezinárodním kontextu v současnosti klíčový tzv. proces TEEB (The Economics of Ecosystems and Biodiversity)10, který má do povědomí veřejnosti dostat poznatky o vztazích mezi službami přírody, tvorbou hodnot v rámci hospodářství a lidským blahobytem. Proces TEEB zdůrazňuje, jak významné je ještě přesněji zmapovat a zviditelnit hodnotu přírody. TEEB má zkoumat a rozvíjet způsoby, jak přírodní kapitál lépe začlenit do rozhodovacích procesů jednotlivců i veřejných subjektů tak, aby zůstaly dlouhodobě zachovány přirozené základy pro život a biologická rozmanitost. Na národní úrovni se o to již řada zemí odpovídajícím způsobem snaží. K těmto zemím patří i Česká republika a Německo. Pod záštitou Helmholtz-Zentrum für Umweltforschung Halle/Leipzig byly v letech 2012 až 2015 v rámci studie „Naturkapital Deutschland – TEEB DE“ („Přírodní kapitál Německa“) vypracovány čtyři obsáhlé zprávy týkající se klíčových bodů klimatické politiky a přírodního kapitálu, ekosystémových služeb venkovských území, přírodních služeb ve městě a možností dalšího jednání. V České republice byla v letech 2010 a 2011 vypracována pilotní studie o ekosystémových službách zelených ploch, která vznikla ve spolupráci Centra pro otázky životního prostředí Karlovy univerzity v Praze (COŽP) se státní Agenturou ochrany přírody a krajiny (AOPK), za účelem testování různých způsobů hodnocení ekosystémových služeb a posouzení možností využití konceptu ekosystémových služeb v ochraně přírody. S rostoucím povědomím o ekosystémových službách byla přijeta řada mezinárodních, evropských a národních dohod a strategií. Konvenci o biodiverzitě přijala např. OSN. V roce 2011 předložila komise EU evropskou strategii o biodiverzitě. Cílem strategie o biodiverzitě je do roku 2020 lépe zabezpečit ekosystémy 10

a jejich služby. Aby dostály závazkům této strategie, diskutují v současnosti členské země EU o tom, jak provést hodnocení ekosystémů na národní úrovni, tedy o plošném zmapování a hodnocení ekosystémových služeb. Několik zemí již začalo s vlastní realizací mapování.

mi loukami hůře, pokud jde o zajišťování krmiv. Místo toho však poskytují sociokulturní ekosystémové služby, například estetické a etické hodnoty.

Pro koncept ekosystémových služeb však není cenný pouze přehled přírodního kapitálu a ekosystémových služeb za celé země a rozsáhlé regiony, ale i znalost konkrétní situace na menších územích nebo v určitých krajinách, v našem případě ve východním Krušnohoří. Zvolený region je zvláště zajímavý tím, že se tyto středně vysoké hory rozkládají na území dvou států, Německa (v Sasku) a České republiky (v  Čechách). V  rámci projektu „Hodnotná příroda východního Krušnohoří“ byly ekosystémové služby biotopů charakteristických pro východní Krušnohoří (především horské louky, kamenné snosy, rašeliniště, přírodě blízké vodní toky a lesy) po obou stranách hranice příkladně zmapovány a byla zjištěna jejich hodnota pro společnost. Zkoumáním těchto pěti zvláště citlivých biotopů se automaticky dostala do popředí druhová rozmanitost, a tím i aspekty, které jsou významné z hlediska ochrany přírody. Toto je však pouze jedna část přístupu ekosystémových služeb. Žádné dvě ekosystémové služby nejsou stejné. Zásobovací ekosystémové služby, jako produkce dřeva nebo krmiv, jsou závislé na několika málo dominantních druzích, druhová rozmanitost zde většinou hraje spíše podřadnou roli. Například podíl rostlin, které rostou na  horských loukách a jsou zároveň vhodné jako krmivo, je malý. Neúrodné a na živiny chudé horské louky dosahují vysoké druhové rozmanitosti, výživná hodnota těchto rostlin je však velmi nízká. Horské louky jsou na tom tedy ve srovnání s ostatní-

Prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata), překrásný tuzemský druh orchideje rostoucí na horských loukách ve východním Krušnohoří

Dvě země, jedna krajina: východní Krušnohoří Krušné hory tvoří šikmo uložená, vyzdvižená kra omezená zlomem (německy Pultscholle). Jde o tektonický zlom, který je na jedné straně relativně plochý a na druhé straně se lomí a silně se svažuje do příkopu pod hřebenem.

Schéma kry a zlomu

Severní úbočí hor se od hřebene, který dosahuje nadmořské výšky mezi 800 a 1200 m a nachází se převážně na české straně, se táhne v délce 30 až 45 km do Saska. Horský charakter krajiny zde vzbuzují spíše hluboko se zařezávající údolí než jednotlivé nápadné vyvýšeniny. Na jižní straně se Krušné hory velmi prudce svažují až k oherskému riftu (Egergraben). K nejvyšším vrcholům východního Krušnohoří patří Loučná (Wieselstein, 956 m), Kahleberg (909 m) a Pramenáč (Bornhauberg, 905 m). Převažující základní horninu zde tvoří velkoplošné šedé ruly. Kromě nich se zde vyskytuje křemenný porfyr, žulový porfyr a rovněž čedičové příměsi nebo zbytky příkrovů třetihorního původu, které vytvořily výrazné horské kulisy, například Geising (824 m). Zvětráním matečné horniny byl vytvořen kyselý půdotvorný substrát chudý na živiny, ze kterého vznikly písčitohlinité půdy se středním obsahem živin. Tyto půdy byly i ve vysokých polohách od počátku 13. století zemědělsky využívány.11

ročními teplotami jen mezi 5 a 5,5 °C (Zinnwald resp. Cínovec jen 4,3 °C), jsou průměrné hodnoty mezi 7 a 7,5 °C. Pro horské polohy Krušných hor jsou typické acidofilní smrkové bučiny a (jedlovo-smrkové) bučiny, ojediněle jsoun v hřebenových polohách zastoupeny i smrčiny s podrostem třtiny chloupkaté.11 Na levostranných přítocích Labe, které přitékají z  východního Krušnohoří (Bahra, Seidewitz, Gottleuba, Müglitz nebo Weißeritz), bývají časté povodně. Hlavními příčinami jsou silné srážky při tzv. cyklónách Vb (tlaková níže), zemědělství provozované ve vyšších polohách (na německé straně), relativně malé plochy lesních porostů i úzká dlouhá údolí, kde chybějí přirozené rozlivové plochy. Zatímco jarní povodně se vyskytují zřídka (malé sněhové rezervy), soustřeďují se škodní události do letního období (červenec a srpen). Ke katastrofálním povodním zde došlo v letech 1897, 1927, 1957, 2002 und 2013.

Lesní porosty na hřebeni východní části Krušných hor byly masivně poškozeny imisemi s obsahem síry. V polovině 80. let 20. století byly lesní plochy zcela zničeny, což je v hřebenové oblasti ještě dnes patrné při pohledu na porosty zdánlivě odolnějších jehličnanů (např. stříbrných smrků) a sekundární vegetace (mimo jiné jeřábu ptačího). Teprve po roce 1990 se podařilo emise SO2 snížit, díky tomu se lesy zotavily a mohlo být započato s jejich cílenou obnovou. Díky tomu, že je příroda podél celého hřebene Krušných hor po obou stranách česko-německé hranice v Sasku i v severních Čechách nadprůměrné hodnotná, se zde nachází několik evropsky významných lokalit Natura 2000. Tyto oblasti spolu zčásti bezprostředně hraničí a místy se dokonce překrývají, čímž došlo ke vzniku velkých souvislých komplexů chráněných území. Krušnohorský zlom z leteckého pohledu

Podnebí východního Krušnohoří je ovlivňováno vnitrozemským klimatem. Roční úhrn srážek se pohybuje mezi 750 a 900 mm. Kromě vysokých a hřebenových poloh, kde vládne vysloveně drsné klima s průměrnými 11

12

Země horských luk a kamenných snosů – hodnotné ekosystémy ve východním Krušnohoří Pro vyšší polohy Krušných hor jsou charakteristické obzvláště hodnotné ekosystémy (biotopy). Jedná se o  horské louky s množstvím pestře kvetoucích vonných bylin, které vznikly především vlivem člověka, kamenné snosy, které lidé ze sesbíraných kamenů za staletí navršili na mezích polí a hranicích niv, a rašeliniště, jež na malých plochách ještě ukazují, jak vypadala původní příroda. Ostatní ekosystémy, které se zde vyskytují, jsou pozůstatky přírodě blízkých horských lesů a přirodě blízké vodní toky.11

Plocha v ha

4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0 Přírodě blízký les Německo

Horská louka

Rašeliniště

Česká republika

Podíl plošných biotopů ve studovaném území projektu

Délka v km

Celkem bylo ve studované oblasti projektu státními orgány ochrany přírody zmapováno 8 500 ha ploch biotopů (viz mapa na str. 12), z toho 2 750 ha horských luk, 350 300 250 200 150 100 50 0 Potoky Německo

Kamenné snosy Česká republika

Podíl liniových biotopů ve studovaném území projektu

1 550 ha rašelinišť a 4 200 ha přirozených horských lesů. Vzhledem k tomu, že do těchto ploch byla zejména na české straně zařazena i mozaika složená z dalších typů biotopů, mají tyto hodnoty spíše statistický charakter. Ve studovaném území lze dále nalézt horské potoky o celkové délce 330 km a přibližně 300 km kamenných snosů. Blíže k těmto pěti typům biotopů viz níže.

bramborníček hnědý, linduška luční, křepelka polní a řástal polní. Charakteristickým zástupcem plazů je

Horské louky Z estetického hlediska jsou ve východním Krušnohoří zvláště přitažlivé plochy druhově bohatých, pestře kvetoucích horských luk. Právě ty totiž rozhodujícím způsobem charakterizují krušnohorskou kulturní krajinu. Vznikly pravidelným sečením (jednou až dvakrát ročně) a odklízením posečené hmoty, převážně ve formě sena. Tímto každoročním odběrem živin bylo podpořeno rozšíření řady pomalu rostoucích druhů rostlin (tzv. hladových umělců), které dnes stojí ve středu zájmu ochrany přirody. Horské louky se vyskytují v mírně suchých až mírně vlhkých lokalitách v polohách asi od 500 m.n.m. výše. Můžeme zde vidět mimo jiné louky trojštětu žlutavého, louky s koprníkem štětinolistým a kostřavou červenou či louky s upolínem evropským a pcháčem zelinným. Podle bonity půdy, polohy resp. expozice a zásobování vodou tvoří horské louky přechodové formy k porostům smilky tuhé, zamokřeným loukám a porostům suchých trav. Typickými rostlinnými druhy horských luk ve východním Krušnohoří jsou mimo jiné trojštět žlutavý, kakost lesní, chrpa parukářka, pcháč různolistý, třeslice větší, hrachor lnolistý nebo arnika. Na vlhkých stanovištích rostou také rostliny jako rdesno hadí kořen nebo krabilice chlupatá. Některé vzácné rostlinné druhy horských luk se nevyskytují nikde jinde v Sasku tak často jako ve východním Krušnohoří, jedná se například o zvonečník hlavatý, upolín evropský nebo hvozdík Seguierův. Typickými ptačími obyvateli horských luk jsou

Horská louka s rdesnem hadím kořenem a koprníkem štětinolistým (vpředu napravo)

zmije obecná. Význam horských luk pro svět hmyzu ozřejmuje asi 50 druhů denních motýlů i četné zvláštní druhy střevlíků, pavouků, kobylek a cikád. Kvetoucí louky působí velmi přitažlivě a jejich návštěva se opravdu vyplatí. Pěkným cílem výletu mohou být například louky pod Geisingbergem u obce Altenberg. Druhově bohaté horské louky poskytují řadu možností pro rekreaci, jedinečné estetické dojmy a příležitosti k pozorování přírody. Druhové bohatství bylin představuje cenný genetický zdroj, například pokud jde o léčivé a aromatické byliny (koření) či při získávání semen místních druhů rostlin na osivo. Největší souvislé horské louky v německé části studovaného území se nacházejí u Geisingbergu, v hřebenové oblasti mezi Cínovcem a Fürstenau, u Schellerhau (mimo jiné přírodní chráněná oblast Weißeritzwiesen), v údolí Gimmlitz u Hermsdorfu, u Rehefeldu, z hlediska rostlinné geografie jsou velmi pozoruhodné louky pod Sattelbergem v okolí Oelsenu. Na české straně jsou horské louky soustředěny v oblasti hřebene od Adol13

vu vyrostly (výmladky, kmenové výhony). Dřevo bylo využíváno jako palivo. Plody některých keřů, např. lískové oříšky nebo borůvky, obohacovaly jídelníček. Větší stromy zůstaly stát a používaly se jako řezivo.

Kvetoucí louka u Geisingbergu

Velký ochranářský projekt „Horské louky ve východním Krušnohoří“ Horské louky pro svou existenci potřebují šetrnou péči (pravidelné sečení, málo hnojení), intenzivní využívání je ohrožuje. Vzhledem k tomu, že se ve vyšších polohách východního Krušnohoří nachází největší souvislá plocha nedotčených horských luk v německých středohořích, zaslouží si podle kritérií Spolkového úřadu ochrany přírody (Bundesamt für Naturschutz) ochranu jako „oblast celostátního reprezentativního významu“. K zachování, ochraně a  rozvoji této unikátní oblasti vznikl velký ochranářský projekt „Bergwiesen im Osterzgebirge“ („Horské louky ve východním Krušnohoří“). První fáze projektu probíhala od roku 2000 do roku 2008, druhá fáze trvá od roku 2010 do roku 2015. Projekt je realizován na územích spadajících pod obce Altenberg, Geising, Fürstenau a Fürstenwalde. Celková rozloha biotopů, kde je projekt realizován, je 2 700 ha, z toho 1 670 ha jádrových oblastí. (http://www.bergwiesen-osterzgebirge.de/projekt/). 14

Die Bergwiesenmahd ist anspruchsvoll und wird je nach Beschaffenheit der Wiesen per Hand oder mit kleinen Maschinen erledigt.

Jak i v současné době na některých místech ukazuje necitlivé zacházení s kamennými snosy, mnoho lidí si jejich četné funkce neuvědomuje. Kamenné snosy zmírňují rychlost větru, zvyšují množství srážek (zadržují déšť, mlhu, koncentrují sníh), zastiňují půdu a zeslabují vyzařování tepla. Kamenné snosy, jež jsou hustě prorostlé kořeny, chrání na svazích půdu před erozí. Vegetace na kamenných snosech filtruje prach z ovzduší.

fova-Krásného Lesa až po Petrovice (Černá louka, Špičák atd.), mezi Cínovcem a Fojtovicemi, u Moldavy a rovněž na vymýceném ostrůvku u Nového Města.

Kamenné snosy Další zvláštností Krušných hor jsou kamenné snosy, jejichž hustota je zde v rámci celého Německa jedinečná a které charakterizují místní působivou kulturní krajinu. Kamenné snosy vznikaly ve 12. a 13. století kvůli tomu, aby mohla být některá území využívána pro zemědělství. Zemědělci sbírali kameny na polích a skládali je v řadách nebo na hromady na okrajích polí resp. hranicích pozemků. Proto se jim říkalo kamenné snosy nebo také kamenné valy. Na nich časem spontánně vyrostla zvláštní rostlinná společenstva skládající se z různých druhů bylin, keřů a stromů. Část kamenných snosů zůstává trvale zcela bez vegetace nebo jen s řídkým porostem. Kamenné snosy byly zemědělci dále využívány, takže zde dřeviny často vyrůstaly z tzv. výmladků. Při kácení stromů se ponechávaly kmeny asi 30-40 cm vysoké, z nich dřeviny zno-

Kamenný snos by zde mohl zabránit odplavení zeminy

Historie těchto kulturně historických krajinných prvků nám připomíná tradiční způsoby hospodaření. Kamenné snosy rozčleňují krajinu, přispívají svým druhovým bohatstvím a kulturní i historickou hodnotou podstatně ke kráse a jedinečnosti východního Krušnohoří. Jedná se o jeden z druhově nejbohatších biotopů, který se v kulturní krajině vyskytuje. V nižších a středních polohách Krušných hor tvoří vegetaci kamenných snosů četné druhy dřevin, například se zde vyskytuje

javor klen (javor horský), jasan, třešeň ptačí, dub zimní, jilm horský nebo javor mléč. Roste zde také řada keřů, především hloh, trnka obecná, kalina, lýkovec, maliník a ostružiník, jeřáb ptačí, šípkové růže i černý a červený bez. Ve vyšších polohách východního Krušnohoří tvoří stromové patro kamenných snosů téměř výlučně jeřáb ptačí, bez červený a různé pionýrské druhy stromů, například vrba jíva, bříza bělokorá, bříza pýřitá a rovněž topol osika. V oblasti Geisingbergu a Sattelbergu obohacují složení vegetace rybíz alpínský (meruzalka alpská) a zimolez černý.

Díky tomu, že se kamenné snosy nacházejí na zemědělské půdě, tvoří přirozené útočiště a migrační koridory pro mnohé živočichy. Celkem bylo v tomto biotopu pozorováno přes 1 500 druhů. Pro tažné ptáky, kteří na jaře a na podzim přelétají přes naše území, i ptáky, kteří u nás přezimují (např. drozd kvíčala a drozd brávník), mají zvláštní význam plody jeřábu ptačího. Některé druhy ptáků využívají kamenné snosy pro svá hnízdiště, například zde hnízdí ťuhýk obecný a pěnice hnědokřídlá, nebo jako stanoviště k  tokání a lovu (káně lesní, bramborníček hnědý, kalous ušatý). Velký význam mají jako zdroj potravy a úkryt pro tetřívka obecného, který je ohrožen vyhynutím. Žije zde ropucha obecná a skokan hnědý, zmije obecná a ještěrka živorodá, ježek a vícero druhů rejskovitých i mnoho druhů hmyzu, mimo jiné některé druhy roupcovitých, ploštic, mravenců, střevlíků, drabčíkovitých a pavouků.12

Na kamenných snosech východního Krušnohoří byl doposud prokázán výskyt celkem 48 ohrožených cévnatých druhů rostlin, ale i řady lišejníků a mechů na otevřených, nezastíněných územích. Hvozdík Seguierův a lilie cibulkonosná rostou ve východním Krušnohoří hlavně na kamenných snosech. Dalšími příklady vzácných chráněných druhů jsou lýkovec, hrachor lnolistý (hrachor horský), lilie zlatohlavá a zvonek širokolistý.

Relativně rozsáhlé oblasti, kde se kamenné snosy vyskytují, nalezneme na německé straně od Altenbergu přes Geisingberg až k Lauensteinu/Bärensteinu, v  okolí Schellerhau, kolem Fürstenau, resp. Fürstenwalde a rovněž u Falkenhainu. Na české straně se nacházejí největší oblasti kamenných snosů u Petrovic a Adolfova, zejména severozápadně od Adolfova, např. u Černé louky, severozápadně od Krásného Lesa a na východ od Cínovce (Přední Cinovec).

Přírodě blízké lesy

Hvozdík Seguierův

Jeřab ptačí u Cínovce

Přírodě blízké lesy z velké části svým druhovým složením a strukturou porostů odpovídají potenciální přirozené vegetaci. Ve srovnání s hospodářskými lesy je pro ně charakteristická mnohem nižší intenzita využívání. V přírodě blízkých lesních porostech často nalezneme stromy s mnoha dutinami nebo skupiny 15

starých stromů. V Krušných horách se jedná především o horské smíšené lesy s převládajícími buky lesními, lesy na příkrých svazích a v roklích, v nejvyšších hřebenových polohách také horské smrčiny. Rozmístění přirozených lesních společenství ve východním Krušnohoří značně závisí na nadmořské výšce, půdních a klimatických podmínkách. Největší a nejvýše položené smrkovo-jedlovo-bukové horské lesy se zde nacházejí na Hemmschuh (846 m), horském hřbetu jihovýchodně od Rehefeldu. Severně od Altenbergu se rozkládá chráněná krajinná oblast Weicholdswald s velkými plochami bukových porostů (asi 40 ha). Stromové patro tvoří kromě buku lesního i javor klen a jedle bělokorá. Typickými zástupci flóry tady jsou kokořík přeslenitý a věsenka nachová. Ve Weicholdswald hnízdí asi 45 druhů ptáků, mezi nimi několik druhů typických pro horské bučiny, např. holub doupňák, ořešník kropenatý a budníček lesní. Dále se zde vyskytuje sedm druhů netopýrů, z toho dva vzácné druhy – netopýr Brandtův a netopýr severní.

Na svazích údolí východního Krušnohoří se vyskytují až do vysokých poloh menší lesíky, například podél Wilde a Rote Weißeritz, podél potoka Pöbelbach a říčky Müglitz. Místní zvláštností jsou porosty smrku a jeřábu ptačího v hřebenové oblasti. Na severozápadní straně hory Bouřňák (Stürmer, 869 m) se nachází chráněný bukový porost (3 ha), tzv. buky na Bouřňáku (něm. „Geisterbuchen am Stürmer“), kmeny a větve stromů jsou zdeformovány působením větru a ledu. Zejména v mlze působí sukovité kmeny stromů strašidelným dojmem a probouzejí fantazii a inspiraci.

Přírodě blízké vodní toky Pod označením přírodě blízké vodní toky rozumíme stavebně neupravené či velmi málo upravené a téměř nenapřímené potoky a říčky. Pro tento typ biotopů je charakteristická rozmanitá vodní a břežní vegetace, střídání rychlosti toku, různorodý charakter koryta a břehů, kde se střídají mělká a hluboká místa, příkré a pozvolné břehy a části, kde jsou břehy vodou postupně podemílány a následně strženy. Přírodě blízké vodní toky, které mají k dispozici dostatek prostoru, poskytují řadu ekosystémových služeb. Přírodě blízké vodní toky přispívají k tvorbě podzemní a pitné vody, zmírňují průběh povodní a mají schopnost samočištění, čímž pomáhají filtraci škodlivin. Kromě toho jsou také oblíbeným rekreačním cílem (koupání, pěší turistika, rybaření). Na německé straně jsou nejdůležitějšími vodními toky Müglitz, Wilde a Rote Weißeritz. Některé úseky těchto říček a jejich přítoků lze považovat za přírodě blízké. Na české straně jsou přírodní především malé potoky tekoucí z příkrých svahů, například Bystřici u Cíno-

Lesy na Bouřňáku (Stürmer, 869 m)

Věsenka nachová navštívená pestřenkou

16

Na německé straně se větší plochy přírodě blízkých lesů nacházejí v CHKO Weicholdswald, u Bärenfelsu (CHKO Hofehübel), u Rehefeldu (CHKO Hemmschuh), v CHKO Geisingbergu a v údolí řeky Müglitz. Na české straně je celý příkrý jižní svah Krušných hor pokryt mozaikou přírodě blízkých lesů, např. severozápadně od Oseku (kolem hradu Osek a hory Stropník), v okolí Mikulova (na severozápad až k Moldavě, na jihovýchod až k Dubí), mezi Dubím a Telnicí, jihozápadně od Krásného Lesa až severovýchodně od Zadní Telnice a Adolfova.

Gimmlitz, vedlejší přítok řeky Freiberger Mulde

vce. Prameniště některých řek, které dále tečou do Saska (Müglitz, Freiberger Mulde, Wilde Weißeritz), se nacházejí na hřebeni české části Krušných hor.

brusnice borůvky, ojediněle rojovníku bahenního. Vyskytují se zde také slatiništní borové lesy. Na okrajích a v oblastech bývalé těžby rašeliny na severním okraji

Rašeliniště Rašeliniště jsou přírodní nebo přírodě blízké ekosystémy, které jsou závislé na dešťové nebo pramenité vodě. Pro tento biotop je charakteristická produkce rostlinné biomasy, tzv. rašeliny, která vzniká tak, že se odumřelé zbytky rostlin v důsledku trvalého zamokření nedostatečně rozkládají. Vrchoviště, která jsou typická pro Krušné hory, jsou rašeliniště napájená dešťovou vodou. Lokality vrchovišť jsou typické extrémním nedostatkem živin, hodnoty pH jsou nižší než 4 (velmi kyselé prostředí), mlhy jsou zde více než 100 dní v roce, průměrný roční úhrn srážek je vyšší než 1000  mm a  průměrné roční teploty jsou výrazně nižší, než je tomu v okolí rašelinišť. Na tak nepříznivém stanovišti se daří pouze specielně přizpůsobeným druhům rostlin. V přírodě blízkém stavu jsou jádrové oblasti rašelinišť většinou bez stromového pokryvu, s vodou zaplavenými mělkými prohlubněmi (šlenky) a kopečkovými vyvýšeninami (bulty) s rašeliníkovými mechy. Na okrajích rašelinišť nebo po provedení odvodňovacích opatření vyrůstají rašelinné lesy, v nichž převládá borovice kleč. Ve východním Krušnohoří se nachází méně rašelinišť než v ostatních částech Krušných hor. Nejznámější je Georgenfelder Hochmoor na hranici s Českou republikou. Po zajímavých stanovištích této unikátní lokality návštěvníky provádí příjemná naučná stezka. Pouze malá část Georgenfelder Hochmoor (0,4 ha) je tvořena stále živým rašeliništěm. K místní vegetaci patří suchopýr pochvatý, rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní a jiné druhy suchopýrů. Z degenerovaných vrcholů rašeliníků se vyvinula společenstva trpasličích keříků vlochyně bahenní, brusnice brusinky a

vněž různé ostřice a sítiny. Zvláště pozoruhodnými druhy jsou kyhanka sivolistá a rojovník bahenní, které představují relikty doby ledové. Na místech někdejší těžby rašeliny – mocnost rašelinné vrstvy ještě dnes dosahuje na některých místech až 6 m – rostou staré sukovité břízy pýřité. Zvláště těsně je s vrchovištěm spojen žluťásek borůvkový, jehož larvy se živí listy vlochyně bahenní.13

Georgenfeldské rašeliniště se suchopýrem v popředí

rašeliniště roste vegetace druhů přechodových rašelinišť – suchopýr úzkolistý, ostřice zobánkatá, rašeliníky (zejména Sphagnum fallax) a bezkolenec. Hnízdí zde ťuhýk obecný a čečetka tmavá, někdy také bekasina. K významným zástupcům bezobratlých patří lesklice horská (druh šídla), vážka čárkovaná, šídlo sítinové a motýl kovolesklec kopřivový. Charakter rašeliniště (přechodové rašeliniště) mají i plochy v chráněné krajinné oblasti „Weißeritzwiesen Schellerhau“ a „Gimmlitztal“. K nejzajímavějším dodnes existujícím rašeliništím východního Krušnohoří patří Grünwalder Heide (Grünwaldské vřesovištĕ), které leží v prameništi říčky Flöha v postranním údolíčku u Nového města. Kromě pralesního typu borovice blatky se zde nachází řada rostlin typických pro rašeliniště, především šicha černá, vlochyně bahenní (borůvka bažinná), suchopýr a ro-

Rosnatka okrouhlistá v Georgenfeldském rašeliništi 17

flóry a fauny je obecně známá, i když mnoho lidí si ji stále ještě zcela neuvědomuje. V hustě osídlené střední Evropě tvoří rašeliniště poslední oázu relativně nedotčené přírody a přitahují zainteresované návštěvníky. Pokud jsou rašeliniště návštěvníkům zpřístupněna a procházejí jimi naučné stezky, jako je tomu v oblasti Georgenfelder Hochmoor na českoněmecké hranici, mají také vzdělávací funkci (informují například o historii krajiny a flóře a fauně).

Fürstenauer Heide

Na Fürstenauer Heide byla v minulosti veškerá rašelina odtěžena; sekundárně se na regenerovaných plochách rašelinišť rozšířily břízy pýřité, vzniklo tak nejvýznamnější vrchoviště s porostem břízy pýřité v Sasku. Role rašelinišť při zadržování vody v krajině, vyrovnávání mikroklimatu i jako životní prostor pozoruhodné 18

Naučná stezka Georgenfeldským rašeliništěm

Na české straně můžeme větší plochy rašelinišť nalézt mezi státní hranicí u Holzhau (jižně od Steinkuppe) a přehradou Fláje. U Cínovce navazují vrchoviště na Georgenfelder Hochmoor a táhnou se až k hoře Pramenáč (Bornhauberg). Příkladem je rašeliniště U Jezera, kde se stále ukrývá velké jádro rašeliniště nezarostlé dřevinami. Další lokalitou je oblast u Adolfova (v lese poblíž hranice) a rovněž malé plochy jihovýchodně od Krásného Lesa.

Služby přírody ve východním Krušnohoří – výběr V této části upozorníme na vybrané ekosystémové služby ve východním Krušnohoří, jejichž hodnota bude zároveň dle možností kvantifikována. Zvláštní pozornost bude věnována pěti vybraným typům biotopů – horským loukám, kamenným snosům, přírodě blízkým lesům, přírodě blízkým vodním tokům a rašeliništím. Ve všech případech nelze hodnotu služeb vyjádřit pomocí kvantitativních nebo dokonce monetárních hodnot, protože potřebná data nebývají vždy dostupná. V takových případech budou použity obecné informace, případně existující informace z jiných oblastí.

Zásobovací služby Zajištění potravin a krmiv rostlinného původu Vzhledem k tomu, že se v horských polohách východního Krušnohoří již téměř nevyskytují pole, hrají klíčovou roli v zemědělské výrobě louky a pastviny. Zájem zemědělců o pestře kvetoucí, z hospodářského hlediska velmi málo výnosné horské louky je minimální. Velká část zelené hmoty z horských luk ve východním Krušnohoří je využívána jako krmivo pro dobytek (seno, siláž, příležitostně spásání na sklonku léta). Krmivo má své stálé odběratele, např. zemědělské družstvo poblíž Míšně. V horách však ročně vyroste přibližně o 30 % více zelené masy, než je možné spotřebovat. Tento přebytek se zpravidla používá k mulčování nebo jako zelené hnojení na polích. Celkově však nabídka této ekosystémové služby převyšuje poptávku. Problémy při využití přebytečné zelené hmoty často vedou také k tomu, že vlastníci na využití pozemků rezignují a nechávají je ležet ladem. Primárně se to týká obtížně přístupných pozemků na strmých svazích, zamokřených míst a odlehlých malých ploch, které lze obhospodařovat jen s vysokými náklady. Tyto lokality však mají často všechny předpoklady, aby na

nich vznikly druhově nejbohatší a nejhodnotnější typy horských luk. Jejich obhospodařování nemůže být rentabilní. Vysoké náklady na péči, například na ruční sečení, lze kompenzovat pouze trvalými finančními pobídkami (zemědělskými dotacemi). Na 2 750 ha horských luk, které se ve studovaném území projektu nalézají, lze při jejich extenzivním využivání a s ohledem na požadavky ochrany přírody ročně získat přibližně 175 000 tun sena. Průměrný výnos z jednoho hektaru horské louky, která se vys-

kytuje ve východním Krušnohoří, lze odhadnout na 63,3  tun sena ročně. Pokud by se podařilo na trhu prodat 45 000 tun lučního sena, které lze získat v německé části území, mohlo by být dosaženo výnosu asi 450 000 Euro.14 Náklady na péči o tyto louky činí asi 300 000 €. Stále by tedy zůstal zisk ve výši přibližně 150 000 €. Tento výpočet však platí pouze za předpokladu, že jsou ztráty ploch se zvláště obtížným využitím kompenzovány zisky z výnosnějších ploch nebo dotacemi ve výši nákladů na péči.

Porovnání státní podpory zemědělství a ochrany životního prostředí V dotačním období 2007 - 2013 sloužila směrnice Ministerstva životního prostředí a zemědělství Svobodného státu Sasko z 12. 12. 2006 k podpoře environmentálních opatření na zemědělských plochách, ekologické obnovy lesů a k financování environmentálně šetrného zemědělství. Výše dotace se v roce 2009 pohybovala mezi 190 €/ha v případě spásání v souladu s ochranou přírody a 536 €/ha při sečení ploch a pásů půdy ležících ladem. Péče o chráněné biotopy a životní prostory ohrožených druhů rostlin a živočichů byla podporována paralelně programem smluvní ochrany přírody a speciálními podpůrnými programy. Sem patřila směrnice „Přírodní dědictví“ („Natürliches Erbe“), která zohledňuje rozdílné postupy péče a podle které jsou vypláceny příplatky za její ztížení v závislosti na svažitosti terénu, zamokření, množství biomasy, překážek v obhospodařování, velikosti pozemku a přístupové cesty. Výše dotace se pohybuje podle nákladnosti od 274 €/ha za prosté sečení traktorem bez ztížení až do 2 930 €/ha za ruční sečení malých ploch. Péče o krajinu v České republice je podporována především prostřednictvím zemědělských environmentálních opatření. Tato opatření sice podporují určitý stupeň péče o horské louky, neodpovídají však vysokým nárokům péče respektující ochranu přírody. Podpora je koncipována především pro velké plochy. Péče o louky je zároveň vázána na chov dobytka. Opatření nesledují aktuální cíle ochrany přírody (cílové biotopy). Na plochy určené pro pastvu je poskytováno více dotačních prostředků než na plochy vykázané pro sečení. Plochy menší než 5 ha nejsou vůbec uvažovány. Právě na těchto malých plochách se však většinou nalézají horské louky, které jsou z hlediska odborné ochrany přírody nejzajímavější. O finanční podporu na péči o tyto plochy lze žádat z programu péče o krajinu. Tento program však nepokrývá vyšší investice. Z tohoto důvodu se často upouští od nákladné péče o malé plochy. Na mnoha sečených plochách se posečená hmota neodklízela, ale mulčovala. Na rozdíl od Saska neexistují kromě zemědělců téměř žádné subjekty (sdružení, spolky, jednotlivci), které by chtěly provádět nákladnou péči na menších, těžko přístupných horských loukách.15

19

Lesní plody Lesní plody, léčivé rostliny, divokou zvěř a ryby nikdo nevysazuje ani nepěstuje, lidé je většinou v rámci volnočasových a rekreačních aktivit berou z přírody. Typickým producentem ovoce ve východním Krušnohoří je jabloň lesní (Malus sylvestris). Je to jediný planě rostoucí druh jabloně ve střední Evropě, ale její další existence je v současnosti ohrožena. Na podporu zachování jabloně lesní ve východním Krušnohoří byl od roku 2007 realizován projekt, který měl názorně demonstrovat dlouhodobé využití tohoto planě rostoucího ovocného stromu. Z plodů jabloně lze vyrábět čaj, želé a ovocné pálenky, využívá se dřevo a projekt ilustruje i užití jabloně lesní jako krajinné dřeviny a sazenice v lesních školkách. V rámci projektu byly rovněž provedeny genetické výzkumy k uchování genetického materiálu. Při výzkumech bylo odhaleno, že jabloň lesní vykazuje velkou odolnost vůči spále růžovitých.16 Pokud je ovocný sad napaden spálou růžovitých, většinou je nutné ho celý vykácet. Izolace příslušného

genu z dědičné výbavy jabloně lesní poskytuje nové možnosti pro pěstování odrůd jabloní, které by byly rezistentní vůči spále růžovitých. Výzkum tohoto genu by měl velký význam pro sadařství. Podle Ministerstva zemědělství České republiky nasbírá každá česká domácnost ročně v průměru 5,8 kg hub. V přepočtu na celou republiku by to ročně znamenalo celkem 21,9 mil. kilogramů hub, což odpovídá hodnotě asi 71,9 milionů €.17 Údaje o množství sesbíraných plodin pouze ve východním Krušnohoří neexistují. Výnosy lesních plodů (v tunách)

2012

Průměr 1994-2012

32.800

21.900

Borůvky

6.800

9.100

Maliny

3.400

3.100

Ostružiny

3.200

2.000

300

800

Bezinky

2.200

2.000

Cekem

48.800

38.900

Houby

Brusinky

Celkové množství sběru hlavních lesních plodin návštěvníky lesa v ČR

Zvěřina Na základě počtů odstřelené zvěře a cen zvěřiny lze stanovit ekonomickou hodnotu jednotlivých druhů zvěře na 100 ha lesní plochy a rok. V roce 2012 bylo v honebním revíru Altenberg zastřeleno 179 kusů (1 880 kg) srnčí zvěře, 82 kusů (4 133 kg) vysoké18 a (2008/2009) 87 kusů (6 090 kg) černé zvěře. Celkový výnos z prodeje zvěřiny byl kolem 43.000 €.19 Jabloň lesní v květu 20

Hřib

Stavy zvěře v Ústeckém kraji činily v roce 2013: srnčí zvěř 16 519, černá zvěř 5 222, zajíci 11 946 kusů. V roce 2012 činil úlovek v honitbě 5 594 kusů vysoké, 19 044 kusů černé zvěře a 1 200 zajíců.20 Užitek z lovu však nelze poměřovat pouze množstvím ulovené zvěřiny. Lov zároveň omezuje škody způsobené zvěří v lese a na zemědělských plochách. Myslivci si musí kupovat zbraně a lovecké potřeby, což přináší zisk prodejcům. Nelze podceňovat ani pozitivní vliv pobytu, pohybu a rekreace v přírodě na zdraví. Mnoho myslivců se zároveň angažuje i v ochraně přírody a snaží se zachovávat biologickou rozmanitost.

Volně žijící ryby Rybaření v sobě skrývá mnohem více než pouhé lovení ryb k jídlu. Rybáři při rybaření hledají a také nacházejí odpočinek a uvolnění, užívají si pobyt v přírodě a předávají dále své vědomosti o udržitelném využívání zdrojů. Mnozí z nich se angažují jako dobrovolníci v rybářských svazech, z čehož má společnost opět užitek.

Mezi lety 1991 a 2003 utratil každý rybář v České republice ročně v průměru 40 € za rybářské lístky (3 až 5 € za den rybaření).21 V Německu se v roce 2002 odhadoval počet rybářů (aktivních i neaktivních) starších 14 let na 3,8 milionů, to odpovidá příbližně 5 % všech obyvatel. Přímé roční výdaje každého rybáře na rybaření činí asi 920 € (přímé + nepřímé výdaje 1 590 € na 1 rybáře/rok).22 Ve vodních tocích v okolí Altenbergu a Hermsdorfu se loví hlavně pstruzi potoční. Rybářský svaz zde má 30 členů, kteří však chodí lovit i jinam, naopak východní Krušnohoří vyhledávají také rybařící hosté. Ve východním Krušnohoří bylo v roce 2012 registrováno 318 dnů strávených rybařením, rozumí se návstěv členů rybářského svazu u vodních toků. Každý člen svazu odpracuje ročně nejméně 5 až 8 hodin jako dobrovolník u vody ve prospěch ochrany přírody.23 Pro rybáře se užitek z přírodě blízkých vod bohatých na ryby neomezuje jen na monetární hodnoty. Pro mnoho rybářů má jejich vášeň větší hodnotu než tu, která je vyjádřena finančními náklady; řada z nich by byla ochotna vynaložit mnohem více peněz, než je nutné, aby mohli dále rybařit

Dřevo Dřevo je nesmírně všestranný, hospodářsky velmi významný a žádaný zdroj. Šetrné zacházení s tímto zdrojem hraje v současnosti velmi významnou roli. V Německu bylo mezi lety 2002 a 2008 využito 60 % ročních přírůstků dřeva.24 Sasko je v současnosti pokryto lesy přibližně z jedné třetiny, což odpovídá asi 126 mil. m3 dřeva. Pokud bychom toto množstí přepočítali na obyvatele, měl by každý občan Saska k dispozici dřevěnou krychli o straně delší než 3 m.25

Ve studovaném území projektu zabírají přírodě blízké lesy plochu o velikosti 4 214 ha. Na východním okraji studovaného území projektu se nachází lesní závod, který patří „Landesverein Sächsischer Heimatschutz“ (sdružení na ochranu přírody založené roku 1908). Činnost tohoto závodu se řídí cíli ochrany přírody. Na plochách, kde závod hospodaří, je ročně plánováno kácení jen 4,5 m³ dřeva na hektar. Pokud uvažujeme tento výnos pro celou plochu přírodního lesa ve studovaném území, bylo by ročně vytěženo celkem 18  963  m³ dřeva. Zisky uvedeného lesního závodu činí 5 €/ha.26 Pro celou plochu přírodních lesů ve studovaném území projektu by to znamenalo 21.000 €, kterými lze krýt fixní náklady. Vzhledem k tomu, že vzrůstá spotřeba palivového dřeva, roste také atraktivita využívání dřeva z keřů a  stromů rostoucích na kamenných snosech. Kvůli tomu se rozvíjí i péče o tyto dřeviny, které se v posledních letech téměř nikdo nevěnoval. Odběr dřeva z  kamenných snosů lze z hlediska ochrany přírody doporučit, protože pro tento biotop charakteristické a z hlediska ochrany přírody velmi cenné druhy (např. mechy a lišejníky, lilie cibulkonosná, hvozdík Seguierův, zmije obecná a lasice kolčava) jsou světlomilné a mají z vykácení vyššího patra vegetace prospěch. Lépe viditelné a udržované kamenné snosy prospívají také cestovnímu ruchu a přispívají k uchování krajinné rozmanitosti. Po obnovení péče o kamenné snosy by bylo možné ze všech kamenných snosů na německé části studovaného území projektu během prvních čtyř let získat ročně 3 446 prostorových metrů sypaných (Prms) dřeva. Počínaje pátým rokem by bylo z pravidelného prořezávání výmladkového lesa získat 620 Prms dřeva ročně (za předpokladu sklízených pásů dřevin o šířce 2 x 3,5 m). Při ceně 20 €/plnometr palivového dřeva může prodej pokáceného dřeva v prvních

čtyřech letech vynést 68.920 €, počínaje pátým rokem 14.860 €.27

Léčivé rostliny Léčivé rostliny mají celosvětově nesmírný hospodářský význam. Ročně se prodá asi 400 000 t rostlin využitelných v lékařství (přibližně 50 000 až 70 000 druhů) v hodnotě asi 60 až 80 mld. $. Z přibližně 440 druhů léčivých rostlin, které v Německu rostou, se na polích pěstuje kolem 75 druhů. Pěstební plocha se mezi lety 2001 a 2011 zdvojnásobila z  necelých 5 000  ha na 10 000 ha. V České republice se naproti tomu pěstební plocha v posledním desetiletí snížila. Zatímco v roce 2003 se léčivé rostliny pěstovaly na ploše 5 162 ha, v roce 2013 byla velikost plochy jen 3 397 ha.10

Léčivý zlatobýl obecný lze použít mimo jiné při potížích s močovými cestami a ledvinami. 21

Obliba produktů obsahujících výtažky z divoce rostoucích bylin, například kosmetiky nebo léčiv, v poslední době rychle roste. Výrobci hlásí až dvoumístné přírůstky odbytu přírodních produktů na bylinné bázi. Například v Bádensku-Württembersku se práce sběračů divoce rostoucích bylin stala samostatným povoláním. Při osidlování horských regionů vznikaly rozsáhlé plochy luk a pastvin, na kterých se rozšířily i některé druhy léčivých rostlin. Léčivé i aromatické rostliny pak byly v těchto lokalitách po staletí sbírány. V západním Krušnohoří byli kromě soukromých sběračů činní i  sběrači z povolání, kteří nasbírané byliny nabízeli jako zboží k prodeji. Na území velkého ochranářského projektu „Horské louky ve východním Krušnohoří“ („Bergwiesen im Osterzgebirge“) roste 60 druhů rost-

Horská louka s arnikou 22

lin, které jsou považovány za léčivé nebo aromatické. Mezi zástupce těchto druhů patří například arnika, koprník štětinolistý a mochna nátržník. Arnika patří k nejznámějším tuzemským léčivým rostlinám. V léčitelské literatuře byla poprvé zmíněna v roce 1561. Tato žlutě kvetoucí složnokvětá rostlina je známa pod mnoha názvy, některé z nich naznačují její blahodárné účinky. V Krušných horách byla tato rostlina dlouho považována za všelék a byla – naložená v lihu – používána ve formě kapek nebo tinktur jako lék na různé nemoci a poranění. Při lokálním použití působila arnika protizánětlivě, mírnila bolest a pomáhala k ničení choroboplodných zárodků. Arnika je dnes v Sasku silně ohroženým druhem a je zapsána v Červeném seznamu (kategorie 2). Na úrov-

ni celého Německu spadá do kategorie ohrožených druhů (kategorie 3). Jako druh podle dodatku V směrnice o stanovištích (směrnice Rady č. 92/43/EHS) je arnika druhem „v zájmu společenství, jehož odebírání z volné přírody a využívání může být předmětem určitých opatření na jeho obhospodařování“. To znamená, že je teoreticky možné trhat rostliny nebo jejich části, je-li zachován příznivý stav pro zachování druhu a je-li zajištěn dohled. V Krušných horách je však situace jiná a rostlinu nikdo trhat nesmí. Příznivější je situace v případě koprníku štětinolistého (německy Bärwurz), který se na loukách ve východním Krušnohoří vyskytuje hojně. Koprník má své využití nejen ve farmacii, ale i jako pochutina. V  krušnohorském nářečí se této rostlině s květenstvím silně vonících okolíků říká „Köppernickel“. Na řídce poro-

Pitná voda

stlých horských loukách východního Krušnohoří se často jedná o převažující druh. Rostlina se tradičně používá v krušnohorské koprníkové polévce („Köppernickelsuppe“), což je pokrm z brambor, jehož specifické aroma způsobuje právě tato bylina. Koprník se výborně hodí také do bylinkového tvarohu, sýra nebo pesta. V minulosti se koprník štětinolistý používal k léčení onemocnění močových cest nebo zažívacích potíží. Dnes je rostlina přidávána do léčiv připravovaných podle receptury sv. Hildegardy z Bingenu, německé přírodovědkyně a léčitelky, která žila ve 12. století. Díky tomu, že tento druh není ani podle směrnice o stanovištích, ani podle spolkového zákona na ochranu přírody chráněn, je možnost jeho tržního zhodnocení poměrně reálná. Zejména na lokálních trzích a v místních restauracích by se tento druh mohl rozšířit a stát se tak krušnohorskou specialitou.

Pramen „Kalter Brunnen“ v údolí Erdbachtal

Každý obyvatel Německa v roce 2010 spotřeboval denně v průměru 121 litrů vody.29 V Sasku byla průměrná denní spotřeba nižší a dosahovala 84 l na osobu.30 V České republice spotřeboval denně v roce 2009 každý občan v průměru 92,5 l pitné vody 31, do roku 2011 se spotřeba snížila na průměrných 83 l na osobu.32 V Ústeckém kraji se v roce 2009 denně spotřebovalo v průměru 85 l pitné vody na osobu.

Mochna nátržník je další rostlinou, která je v Krušných horách hojně rozšířená. Jedná se o drobnou, žlutě kvetoucí léčivou rostlinu, o které se vyprávějí legendy. Lidové názvy pro tuto bylinu byly většinou odvozeny od slova tormentilla (latinsky tormentum znamená bolest těla). Německý název „Blutwurz“ dostala rostlina podle červeného zbarvení kořene, kvůli kterému byla v minulosti používána při léčbě všech onemocnění krve. Dnes se její kořen používá v přírodním lékařství vnitřně jako antidiarhoikum (lék proti průjmu) a zevně proti angíně a zánětům v dutině ústní a v oblasti hltanu. Kromě toho se mochna společně s koprníkem používá při výrobě hořkých žaludečních likérů. Mochna nátržník není v Sasku ani v Německu ohrožena a není chráněna podle směrnice o stanovištích ani

Koprník štětinolistý v údolí Gimmlitztal

spolkového zákona na ochranu přírody. Její využití je o něco obtížnější, protože léčivé jsou pouze její kořeny. Potenciál tohoto druhu by přesto neměl zůstat nepovšimnut.28

Pokud budeme uvažovat s průměrnou spotřebou pitné vody, pak 37 000 obyvatel žijících ve studovaném území projektu (9 153 v obou německých a 27 875 v pěti českých obcích) spotřebuje statisticky 1,125 mil m³ vody ročně. K získání takového množství surové vody v postačující kvalitě jsou zapotřebí nedotčené půdy, lesy a mokřady, které mohou zajistit vznik podzemní vody, její přirozené čištění, zadržování i další regulační služby.33

23

Vázání uhlíku – snížení emisí skleníkových plynů Význam ekosystémových služeb, které chrání klima, např. zadržují skleníkové plyny, roste ve světle aktuálně probíhajících diskusí o změně klimatu (oteplování Země) a vlivu lidské činnosti na tuto změnu. Z hlediska objemu je jedním z nejvýznamnějších plynů s vlivem na klima oxid uhličitý (CO2). Tento plyn je velmi významný pro život rostlin, protože ho využívají pro stavbu biomasy. Lesy, ale i rašeliniště, louky a pastviny ve své biomase váží velké množství tohoto plynu. Značný objem CO2 se naopak uvolňuje, jsou-li rašeliniště odvodňována a zemědělsky využívána nebo jsou-li zelené plochy přeměněny na ornou půdu. Na jeden hektar přírodě blízkého lesa je v porostu stromů, podrostu, mrtvém dřevě a vrstvě humusu v lesní půdě uloženo přibližně 420 tun oxidu uhličitého. To znamená, že 42 km² přírodního lesa ve studovaném území projektu je vázáno asi 1,8 mil. tun oxidu uhličitého.34 Pokud začnou být druhově bohaté horské louky hospodářsky využívány jiným způsobem, uvolní se v průměru 914 t CO2 z jednoho hektaru plochy. Vysoké emise CO2 jsou spojeny i s intenzivním využíváním polí a zelených ploch. Například v Meklenbursku-Předním Pomořansku je z jednoho hektaru intenzivně zemědělsky využívaných ploch v průměru emitováno 24 t CO2. Externí náklady způsobené těmito emisemi jsou o dvě třetiny vyšší než příjmy z  produkce masa a mléka. Náklady na odvrácení škod a škodní náklady se liší podle spolkové země, regionální struktury zemědělství a způsobu využití ploch.36 Mocnost rašelinové vrstvy v nedotčených rašeliništích se ročně zvyšuje přibližně o 0,8 mm. Reálně však 24

v současnosti vrstva rašeliny roste mnohem pomaleji, protože mnoho rašelinišť není v dobrém stavu a v důsledku odvodnění a vyschnutí (již) aktivně nerostou.37 Při poklesu úrovně vodní hladiny v rašeliništi se kyslík může dostat bezprostředně k rašelinné substanci. V  důsledku kontaktu s kyslíkem aktivní řašeliník odumírá a dochází k uvolnění zadržovaného uhlíku ve formě CO2. Ve vrchovištích se může v důsledku mineralizace ročně uvolnit asi 15 t CO2 na hektar.38 Naopak opětovným zamokřením rašelinišť je možné emise skleníkových plynů zmírnit. Renaturovaná, znovuzamokřená rašeliniště se mohou opět trvale změnit v klimaticky neutrální lokality, kterými kdysi bývaly. U zdravých vrchovišť lze předpokládat, že jsou schopna ročně pojmout 10-12 t CO2 na hektar.39 20 18

v mil. €

Regulační služby

16 14 12 10 8 6 4 2 0 Aktivní vrchoviště celkem Deutschland (554 650 €)

Aktivní vrchoviště celkem Česká republika (18 868 086 €)

10 mil. €.40 Zachování či renaturace rašelinišť pomáhá nejen aktivní ochraně klimatu, ale přispívá i k zachování rozmanitosti druhů a biotopů.

Regulace vody / Ochrana před povodněmi V roce 2010 činily povodňové škody celosvětově přibližně 36 mld. €. V roce 2002 vznikly pouze v Německu, hlavně kvůli povodním na Labi, finanční škody ve výši 9 až 15 mld. €, několik lidí také příšlo o život. V okrese Teplice dosáhly v roce 2002 povodňové škody na majetku obcí hodnoty 1,73 mil. € a na soukromém majetku 1,04 mil. €. Obec Petrovice (okres Ústí n. L.) utrpěla v témže roce škody na mostech, dopravních cestách a obecních pozemcích ve výši 0,87 mil. €. Potenciální výše škod v posledních desetiletích ještě značně vzrostla v důsledku rozšíření zastavěných ploch do území ohrožených povodněmi. Krajina bohatá na přírodě blízké ekosystémy jako jsou lesy, rašeliniště, mokřady, křoviny a jiné drobné struktury zpomaluje odtok srážkové vody a tím zmírňuje rozsah povodní a záplavových škod.

Renaturovatelná vrchoviště v Německu (9 992 311 €)

Hodnota vázání oxidu uhličitého českými a německými rašeliništi

Vzhledem k tomu, že je v německé části studovaného území plocha aktivních rašelinišť poměrně malá (asi 48 ha), je i množství uloženého uhlíku nízké. Renaturací území, kde by se vrchoviště mohla vyvíjet (asi 860 ha), by bylo možné množství ukládaného uhlíku významně zvýšit. Finanční hodnota ekosystémové služby vázání oxidu uhličitého, kterou by tato potenciální rašeliniště mohla poskytnout, by činila přibližně

Škody po povodních v roce 2002 ve východním Krušnohoří

Ochrana proti erozi V důsledku větrné a vodní eroze se z každého hektaru orné půdy v Německu ročně ztratí asi 20 t úrodné ornice. Ztráty úrodné zeminy jsou způsobeny především nepřiměřeným využíváním zemědělské půdy, například odstraněním vegetace chránící pole před erozí. Díky zvětrávání hornin může ročně na ploše o  velikosti jeden hektar vzniknout maximálně jedna tuna půdy.10 Sprašové půdy nelze vůbec regenerovat. Přirozené funkce půdy nelze nahradit zvýšením dávek umělých ani přírodních hnojiv. Při zvýšeném hnojení je navíc spotřebováváno mnoho energie a produkován velký objem skleníkových plynů. Křoviny, polní dřeviny a meze mohou zmírnit odnos půdy z polí. V přírodě blízkých lesích, na rašeliništích a extenzivně obhospodařovaných trvalých travních porostech (horských loukách) k erozi půdy téměř nedochází.

Lesy zpomalují odtok vody

1 km² lesa může ve východním Krušnohoří při stoleté povodni v průměru snížit odtoková maxima přibližně o 0,44 m³/s. V bukových lesích se vlivem nižší evapotranspirace (odpařování) vsakuje do půdy o 12 % více srážkové vody než v lesích smrkových. 41 Náklady na výstavbu plánované retenční nádrže Glashütte (kapacita 1 mil. m³) jsou odhadovány na 2,5  mil.  €. 42 km² přirodě blízkých lesů ve studovaném území projektu dokáže za 8 hodin zachytit asi 0,5 mil  m³ vody. Kdyby se měla tato retenční funkce nahradit technickým řešením, bylo by třeba vynaložit náklady v přibližné výši 1,25 mil. €.42

Čištění vody Pozitivní vliv na čistotu vod má rozloha málo obhospodařovaných trvalých travních porostů. V Krušných horách se jedná především o horské louky. Při extenzivním využívání pastvin a luk, kde je spotřeba hnojiv zanedbatelná, je do prosakující vody uvolňováno až o 20 kg/ha méně dusíku (N) než v případě intenzivního využívání. Pokud dojde k rozorání a znovuosetí travních ploch, uvolňování dusíku se může ještě zvýšit o dalších 40 až 50 kg/ha. Z orné půdy se ve srovnání s extenzivně využívánými zelenými plochami vyplavuje o 30 až 70 kg/ ha dusíku více.33 Voda, která se vsakuje z trvalých travních porostů, je tedy čistší. Čím čistší je voda díky své samočistící schopnosti a filtrační schopnosti půdy, tím nižší jsou náklady na její technické čištění a úpravu při výrobě pitné vody (přístup zamezení nákladů).

Silné srážky způsobují odnos zeminy ze zemědělsky využívaných ploch.

S erozí půdy je spojena řada nákladů. Je nutné nahrazovat odnesené živiny i svrchní vrstvu půdy (on  site 25

náklady) a odstraňovat škody na infrastruktuře (silnicích, kolejích, budovách, potrubí a retenčních nádržích – off site náklady). Jako příklad uvádíme kalkulaci nákladů na náhradu ztráty půdy u Dippoldiswalde v dolním východním Krušnohoří, na jednu tunu erodované půdy jsou kalkulovány roční náklady on site ve výši 58,48 € und off site ve výši 15,83 €.43

Včely jako největší skupina opylovačů (na celém světě existuje 20 000 druhů včel), obstarávají 80 % veškerého opylování hmyzem. Ekonomická hodnota opylovací služby včel medonosných přesahuje desetkrát až patnáctkrát hodnotu produkce medu a vosku.10 Ekonomická hodnota opylování činí celosvětově asi 70 až 150 mld. € a v Německu asi 2,5 mld. €.45

Regulace škůdců a chorob

Zachování biologické rozmanitosti

Přírodě blízké ekosystémy poskytují životní prostor, resp. útočiště mnoha druhům organismů (např. pavoukům, ptákům, bakteriím nebo houbám), které působí jako přirození nepřátelé škůdců kulturních rostlin. Pokud tyto organismy své bezplatné služby člověku neposkytují, dochází ke snížení výnosů zemědělských plodin. To je sice možné kompenzovat zvýšeným používáním pesticidů, nicméně to s sebou často nese další negativní dopady na životní prostředí (např. na včely). Menší krajinné prvky, např. remízky, i rozsáhlejší přírodě blizké biotopy slouží těmto „užitečným živočichům“ jako útočiště.

Rozmanitost živočichů a ekosystémů je základním předpokladem pro zajišťování většiny ekosystémových služeb. I biologickou rozmanitost je možné z pohledu člověka ocenit, a to pomocí ochoty platit za ochranná opatření. Podle šetření provedeného Spolkovým úřadem ochrany přírody v roce 2009 by byla každá německá domácnost ochotna vynaložit na celostátní program ochrany přírody v průměru ročně 192 €.46

Opylování 90 % všech druhů kvetoucích rostlin je při pohlavním rozmnožování opylováno hmyzem. Většina zbývajících druhů, např. řada stromů a trav včetně obilí, je opylována větrem, jen málo druhů jinými přenašeči – vodou nebo ptactvem. Mnoho druhů ovocných stromů a rostlin, zeleniny, aromatických rostlin, olejnin nebo pochutin potřebuje pro opylování včely, případně jiný opylující hmyz, např. mouchy, brouky a motýly. V každém případě ovlivňuje přítomnost hmyzu výnosy ze sklizně. Z 260 nejdůležitějších zemědělsky využívaných druhů rostlin v EU je 84 % závislých na opylování hmyzem. Tak vysoké procento ilustruje nesmírný význam této ekosystémové služby pro produkci potravin.44 26

Další možností ocenění biologické rozmanitosti je výpočet ušlého zisku. Jak velké jsou například ekonomické ztráty, pokud nejsou lesní porosty obhospodařovávány, ale uchovány v přírodním stavu? Tak může být zachována jejich biologická rozmanitost a její nerušený vývoj. Provozní data lesního závodu patřícího Landesvereins Sächsischer Heimatschutz ukazují, že roční příspěvek, který je v průměru nutný na pokrytí fixních nákladů spojených s péčí o les, činí 34 €/ha (20082011). Do tohoto výpočtu byly zahrnuty výnosy z prodeje dřeva i náklady na kácení dřeva (včetně svážení), péči o kultury, mladé stromky a  porosty, omlazování lesa (příprava ploch, výsadba, stavba oplocení), údržbu cest, ochranu lesa, zajištění dopravy, správu a údržbu. Lesní porosty, které nejsou v současnosti hospodářsky využívané (56,7 ha), jsou převážně těžko obhospodařovatelné plochy a většinou jsou klasifikovány jako „velmi malé“. Tyto porosty by mohly být obhospodařovány tak, aby výnosy pokryly alespoň náklady, jen v případě, že by na trhu s dřevem panovala velmi příz-

Ohniváček modrolemý na prstnatci plamatém. Ohniváček je citlivým bioindikátorem nenarušených luk a je silně ohrožený.

nivá situace. To, že tyto plochy nejsou využívány, tak má jen minimální dopad na příjmy podniku. Zároveň jsou však právě tyto plochy obzvláště cenné z hlediska ochrany přírody (výskyt vzácných a ohrožených druhů) a většinou mají velký význam pro ochranu půdy proti erozi (půdoochranná funkce).47

Aby se v lesích zvýšila biologická rozmanitost, ponechávají se zde často doupní a odumřelé stromy. Doupní stromy jsou stromy s dutinami, které vznikly hnilobou jádra či dlabáním ptáků, a jsou důležité jako hnízdiště nebo útočiště pro celou řadu živočichů. Vlastník lesa může na opatření ochrany přírody žádat o dotační prostředky. Podle průměru a druhu stromu činí tato částka jednorázově 13-181 € na kus u doupních stromů, resp. 7-30 € na kus u odumřelých stromů při minimálním průměru 40 cm a účelově vázané lhůtě 10 let. Pokud např. lesní závod Landesverein Sächsischer Heimatschutz zcela upustí od využití existujících doupních a odumřelých stromů ve starých bučinách, které spravuje, jsou roční náklady způsobéné tímto nevyužitím odhadovány na 141 €/ha.47 Pokud by v lesních porostech byly staré a odumřelé dřeviny cíleně ponechávány a zároveň by 5-10 % lesních ploch nebylo hospodářsky využíváno, činila by roční ztráta příjmů celkem 950-1 900 €. Pokud by nebyly využívány jen stromy s nízkou kvalitou dřeva, zmenšila by se roční ztráta příjmů asi na 630-1 270 €. Tyto hodnoty jsou ekvivalentem nákladů, jež jsou spojeny s uchováním biologické rozmanitosti. O hodnotě biodiverzity jako takové však nevypovídají nic.47

Tetřívek při toku – pro svůj milostný tanec preferuje tetřívek otevřené plochy

Socio-kulturní hodnoty

Etické hodnoty

Mnoho lidí miluje přírodu. Příroda pro nás většinou nevědomě představuje celé široké spektrum, tzn. velkou rozmanistost druhů a životních prostorů. Velkou rozmanitost lidé většinou vnímají jako něco esteticky atraktivního, co se jim líbí. K ochraně biologické rozmanitosti nás tedy nevedou pouze ekonomické nebo ekologické důvody, významnou roli zde hrají i etické a estetické hodnoty.

Mezi etické hodnoty mimo jiné patří odpovědnost člověka za přírodu a zachování rozmanitosti druhů a  ekosystémů. V případě východního Krušnohoří se to týká především tetřívka obecného z čeledi tetřevovitých, který je ohrožen vyhynutím. V Krušných horách, především v jejich české části, žije největší středoevropská populace tohoto hrabavého ptáka na sever od Alp. Populace v Sasku se v roce 2010 odhadovala na 50 kusů, na české straně je jejich počet ještě významně vyšší.48 Zachování a ochrana životního prostoru

tetřívka obecného není jen regionálním zájmem, ale je důležitá i v celostátním a evropském měřítku. Přestože většina lidí koncept ekosystémových služeb nezná, dokáží si přírody a jejích mnohostranných služeb vážit. V anketě Spolkového ministerstva životního prostředí a Spolkového úřadu ochrany přírody 93 % dotázaných uvedlo, že příroda by se měla využívat tak, aby zůstala v plné míře zachována pro budoucí generace. 93 % respondentů by také chtělo, aby byla i do budoucna zachována druhová rozmanitost rostlin a živočichů a různorodost biotopů. Pro 92 % oslovených je důležité rovněž udržení krásy a jedinečnosti krajiny.49 27

Identifikace Specifická tvář přírody a krajiny přispívá k utváření identity obyvatel. Mnoho lidí se cítí silně spojeno se svým někdejším domovem a tamější přírodou a krajinou, i když se odstěhují jinam. Pro identifikaci mohou hrát velkou roli úplné maličkosti, například potok, na kterém jsme si jako děti stavěli přehrady, ale spřízněnost lze cítit i s celou zemí, vesnicí či určitým regionem, například s Krušnými horami. Příroda a některé charakteristické znaky krajiny mohou uchovávat živé vzpomínky na minulost a tak jsou významné i z hlediska zachování kulturního dědictví.

Spřízněnost člověka s konkrétní krajinou se zřetelně odráží v regionální literatuře, pověstech a písních. Známým příkladem z krušnohorského regionu je lidová píseň o jeřábu ptačím, která v krušnohorském dialektu opěvuje charakteristický strom kamenných snosů a okrajů cest. „Dar Vugelbärbaam“ je krušnohorská lidová píseň, která vznikla patrně roku 1887, a je známa i mimo tento region. Text napsal saský lesník a lidový básník Max Schreyer. Sounáležitost s místní přírodou ho stále znovu inspirovala k psaní básní a písní o Krušných horách.

Notový zápis známé lidové písně „Dar Vugelbärbaam“ od Maxe Schreyera 28

Plody jeřábu ptačího, stromu typického pro kamenné snosy, jsou nezaměnitelné

Estetické hodnoty a rekreace v přírodě Zážitky z přírody a kontakt s přírodou obecně jsou pro odpočinek lidí nesmírně důležité. Lidé se v přírodě věnují celé řadě sportovních aktivit, které jsou zdraví prospěšné, např. pěší turistice nebo jízdě na kole. Vedle samotného pohybu hraje velkou roli také zážitek z pobytu v přírodě. Cestovní ruch na nedotčené přírodě závisí jako málokteré jiné hospodářské odvětví, což platí ještě citelněji ve strukturálně slabých venkovských oblastech. Podle ankety Spolkového úřadu ochrany přírody představují pro 57 % Němců zážitky z přírody důležitou motivaci k cestování.50 Dotazování podniků cestovního ruchu, turistů a obyvatel ve východním Krušnohoří bylo uskutečněno také v rámci realizovaného projektu „Hodnotná příroda východního Krušnohoří“. Cílem šetření bylo zjistit motivy pro cestování a ohodnotit význam, který návštěvníci i obyvatelé přikládají jednotlivým krajinným prvkům a ekosystémovým

službám. Rozhovory probíhaly mimo jiné na zámku Lauenstein, v galerii východního Krušnohoří na zámku Dippoldiswalde, v  Lohgerber Museum (Dippoldiswalde) i v terénu. Výsledky dotazování dokládají, že pro návštěvníky jsou v krajině východního Krušnohoří nejhodnotnější vodní toky, horské louky a smíšené lesy (viz obrázek vlevo dole). Jehličnaté lesy byly pro návštěvníky ve srovnání s těmito ekosystémy mnohem méně atraktivní.

Převážná část turistů si zvolila východní Krušnohoří jako cíl pro výlet kvůli zdejší přírodě (85 %), klidu a rekreaci (70 %) a aktivnímu sportování (40 %). Na negativní změny v krajině, například na úbytek druhové rozmanitosti, rozšiřování zastavěných ploch, výstavbu větrných elektráren nebo devastaci horských luk, by mnoho dotázaných reagovalo změnou svého volnočasového chování (viz obrázek vpravo dole).

Zalesnění Bewaldung oder Aufforstung Bau vonprotipovodňových Hochwasserrückhaltebecken Výstavba nádrží und Windkraftanlagen SolárníSolarparks a větrné elektrárny

Großflächige Landwirtschaft Intenzivní zemědělství

5 4,5

Zusätzliche (Lifte) Zařízení pro Wintersportanlagen zimní sporty (lanovky)

4 3,5 3

Zunehmende Bebauung Přibývající výstavba

2,5 2 1,5 1

Fließgewässer Vodní toky Mischwälder Smíšené lesy Hecken/Steinrücken Keře/Kamenné snosy Nadelwälder Jehličnaté lesy

Bergwiesen Horské louky Moore Rašeliniště Weidetierhaltung Pastviny

Atraktivita jednotlivých krajinných prvků typických ve východním Krušnohoří pro návštěvníky, škála od 1 (málo atraktivní) až 5 (velmi atraktivní)

Verlust vona Arten und Ökosystemen Ztráta druhů ekosystémů 0%

Begrüße ich Uvítal/a bych

Neutral Neutrální

10%

20%

30%

40%

Stört mich, besuche Gebiet abernavštěvoval/a weiterhin Vadí mi, ale přestodas bych oblast

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Stört mich, dann komme ich nicht wieder Vadí mi, znovu bych nepřijel/a

Hodnocení možných změn krajiny východního Krušnohoří 29

Výběrový experiment a ochota platit Ten, kdo má rád přírodní horské potoky a pestře kvetoucí horské louky, kdo si užívá pohled na kamenné snosy nebo obdivuje rašeliniště, si určitě položil otázku, jakou hodnotu (i když nikoli v penězích) mají tyto ekosystémy pro něj, resp. pro celou společnost, a jaká by to byla škoda, kdyby zanikly. Tento aspekt hraje v ochraně přírody nesmírně důležitou roli. Stát, ale i kraje, okresy a obce rozhodují, jakou část svého finančního rozpočtu přidělí na péči o krajinu a  ochranu přírody. Všechny tyto subjekty mají k dispozici pouze omezený obnos finančních prostředků, proto je při rozhodování, kam peníze směřovat, užitečné vědět, co je důležité pro danou cílovou skupinu. I v případě přírody a ekosystémů je dobré si nejprve zjistit, co potenciální uživatelé těchto ekosystémů (místní obyvatelé, zemědělci či turisté) pokládají za důležité a hodné ochrany. Pomocí ekonomických postupů lze zjistit, kolik by uživatelé dobrovolně poskytli nebo zaplatili (např. v podobě daní) za zachování krajiny a jejích ekosystémů. Základem pro zvolený typ ekonomického hodnocení bylo šetření v terénu, které řešitelé projektu realizovali v létě 2013 a 2014 ve východním Krušnohoří. Tazatelé provedli řízené rozhovory s 322 návštěvníky na Komáří Vížce, Lesné a v Altenbergu, aby zjistili jejich subjektivní vnímání hodnoty místních ekosystémů. Šetření bylo provedeno pomocí dvou metod, výběrového experimentu a metody podmíněného hodnocení, která umožňuje převod projevených preferencí na ekonomickou hodnotu. Výsledky dotazování mohou naznačit, jakou formu biotopů typických pro východní Krušnohoří návštěvníci preferují a kolik jsou ochotni zaplatit za víkendový výlet do lokality s takovými biotopy. V rámci šetření byly sledovány tyto krajinné prvky: • Kamenné snosy – zarostlé nebo bez dřevin • Vodní toky – přírodě blízké nebo technicky upravené • Horské louky – hojně kvetoucí nebo chudé na květy, resp. zpustlé a zarostlé keři

30

V rámci výběrového experimentu dostávali respondenti postupně k prohlédnutí obrázky, na kterých byly různé kombinace krajinných prvků v různých podobách, vždy po třech na každé kartičce. Zároveň byla na každé kartičce napsána finanční částka, kterou by byl návštěvník hypoteticky ochoten zaplatit za víkendový výlet (včetně cesty a ubytování) do lokality s danými ekosystémy. Dotazovaní měli ze dvou podobných kartiček vybrat tu, která se jim více líbila (viz obrázek). V rámci metody podmíněného hodnocení byli návštěvníci dotazováni, kolik by byli ochotni ročně zaplatit za uchování vybraných krajinných prvků. Výsledky šetření ukázaly, že návštěvníci mezi krajinnými prvky zřetelně rozlišují a dávají přednost těm z nich, které jsou v relativně původním stavu. Konkrétně tedy návštěvníci upřednostňují kvetoucí horské louky, nezarostlé keři a bez pasoucích se hospodářských zvířat. Více si cení pů-

vodních i renaturovaných přírodě blízkých vodních toků. Podle jejich názoru se kamenné snosy nemají z přírody odstraňovat nebo nechat zarůst dřevinami, ale měly by být zachovány a  pravidelně udržovány tak, aby byly v krajině vidět. Návštěvníci z obou zemí jsou ochotni zvýšit své cestovní náklady v průměru o 14 až 23 €, aby mohli vidět kvetoucí horské louky, které nejsou zarostlé keři a nejsou ani spásány. Přitom Češi akceptují spíše pastvu a  Němci raději porost keřů. Ještě cennější jsou přírodě blízké vodní toky. Jejich hodnota se pohybuje mezi 23 € pro české a 44 € pro německé návštěvníky. Rozdíly jsou v  hodnocení kamenných snosů: Češi by vynaložili vyšší cestovní náklady na výlet do krajiny s nezarostlými kamennými snosy, zatímco naši sousedé preferují kamenné snosy s porostem stromů a keřů.

Ukázka dvou karet pro výběrový experiment – nabídka obsahuje buď zanedbané zarostlé kamenné snosy za 1100 Kč, nebo udržované nezarostlé snosy za 800 Kč

Řada návštěvníků uvedla, že by takovéto zásahy do krajiny mohly vést k tomu, že by východní Krušnohoří znovu již nenavštívili a pro rekreaci by si zvolili jiný cíl. Z odpovědí na otázku týkající se důležitosti ekosystémových služeb vyplynulo, že kromě rekreační hodnoty a zásobovacích služeb (pitná voda, ovzduší) je pro respondenty důležité, že ekosystémy poskytují životní prostor živočichům a rostlinám (viz obrázek).

(35,07  €/ha/rok).51 Jen na území samotného města Altenberg (165,9 km²) by mělo připadnout alespoň 582 000 € ročně. Z dotazování v místě vyplynulo, že 49,3 % návštěvníků by bylo ochotno zaplatit za atraktivní přírodu a krajinu v průměru 2,94 € na osobu a den. Za rok 2011 bylo ve městě Altenberg evidováno 415 844 přenocujících hostů.52 Při deklarované ochotě platit by tak ve formě „přírodního poplatku“ mohlo být od návštěvníků ročně vybráno přibližně 602 733 €. Takový příjem by pomohl pokrýt velkou část nákladů

75 50

Inspirationsquelle Zdroj inspirace

Energieerzeugung Produkce energie

Futter unda Nahrung Krmivo potrava

Schutzfunktion Ochranná funkce

Kohlenstoffbindung Vázání uhlíku

Bestäubung Opylení

Tiere undaPflanzen Zvířata rostliny

Saubere Luft Čistý vzduch

0

Trinkwasser Pitná voda

25

Schönheit und aRuhe Krása klid

Souhlas v in %% Zustimmung

100

Hodnocení významu vybraných ekosystémových služeb ve východním Krušnohoří (možnost více odpovědí)

Podle strategie krajinné péče v Sasku by na péči o všechny hodnotné biotopy i na ochranu druhů a restrukturalizační opatření v zemském okrese Saské Švýcarsko-východní Krušnohoří, v němž se nachází i  město Altenberg, bylo ročně potřeba 5,8  mil.  €

spojených s ochranou přírody a péčí o krajinu. Zjištěná ochota platit vyjadřuje preference obyvatelstva. Lze ji chápat i jako výzvu pro státní správu, aby byly peníze z daní přerozděleny tak, aby byla zajištěna ochrana krajiny a péče o ni.

Vzdělávací a výchovné hodnoty Archiv krajinné historie Vzdělávací funkci ekosystémů je možné využít například při zařazení do školního vyučování. Možností je také vytvoření zážitkově pedagogické, resp. environmentálně vzdělávací nabídky pro konkrétní region, například příprava naučné stezky s tématem ekosystémů a ekosystémových služeb. Určit hodnotu nějakého území pro vědu je však obtížné. Jednou z možností je zjistit, kolik publikací bylo k příslušnému tématu zveřejněno. Dalším aspektem vzdělávací funkce ekosystémů je možnost získávání poznatků o krajinné historii. Naše dnešní kulturní krajina je výsledkem několik tisíciletí trvajícího vývoje, v jehož průběhu člověk měnil a přetvářel své přirozené prostředí. Kulturní krajiny tedy představují výsledek vzájemného působení podmínek daných přírodou a lidských vlivů v průběhu dějin.53 Některé struktury a prvky zůstaly sem a tam zachovány jako relikty z dřívější doby. Tyto historické prvky kulturní krajiny vypovídají o minulosti a mnohdy dotvářejí jedinečnost, rozmanitost a krásu krajiny. Jsou svědectvím života lidí, jejich hospodaření a pohybu v krajině. Vzhledem k tomu, že se v průběhu času výrazně změnila společnost i způsoby hospodaření, některé přetvořené formy krajiny již nevznikají a nemohou být ani vytvořeny, části z nich se nám ale dodnes zachovaly, ať už čirou náhodou, nebo s pomocí zvláštních ochranných opatření. K takovým formám krajiny v  Krušných horách patří horské louky a kamenné snosy. Historické prvky kulturní krajiny •

jsou hodnotné historické prameny o vývoji naší společnosti a její hospodářské činnosti, 31

•

příspívají rozhodujícím způsobem k jedinečnosti krajiny,

•

jsou místy pro život rostlin a živočichů a často posledním útočištěm vzácných a ohrožených druhů

•

a zvyšují atraktivitu oblasti pro cestovní ruch.

Rašeliniště informují o historii krajiny. Vrstvy rašeliny rostou už tísíce let, fungují proto jako archivy historického vývoje Země. Kromě zbytků rostlin jsou v rašelině uloženy také částečky pylů, spór nebo popela, které sem byly naváty z okolí rašeliniště. V průběhu času tak vznikl svého druhu deník, který zaznamenává environmentální, kulturní a historické podmínky. Z pylových analýz mohou být vyvozovány závěry o složení vegetace, která se v určitém období na daném území vyskytovala, a zmapovat vegetační změny.54

I dnes si mnoho umělců volí východní Krušnohoří jako místo pro svůj život i uměleckou činnost a také laici se nechávají inspirovat přírodou, kterou mají hned před domovními dveřmi. Umělci malířského kroužku Geising (městská část Altenbergu) zachycují na svých obrazech kromě jednotlivých druhů živočichů a rostlin také pro východní Krušnohoří charakteristické horské louky, kamenné snosy, lesy, vodní toky

a rašeliniště. V rámci realizovaného projektu „Hodnotná příroda východního Krušnohoří“ byly při některých příležitostech obrazy malířského kroužku vystavovány, mimo jiné také přímo v prostorách LeibnizInstitut für ökologische Raumentwicklung v Drážďanech.

V Krušných horách probíhaly výzkumy vrchovišť již ve 20. letech minulého století, a to na výzkumné stanici Hora Sv. Šebestiána. Vývoji saských rašelinišť a lesů od poslední doby ledové se věnovaly rozsáhlé výzkumy využívající pylové analýzy od počátku 30. let 20. století.55

Umělecká inspirace Výstava obrazů malířského kroužku Geising v LeibnizInstitut für ökologische Raumentwicklung v Drážďanech

Lidé se krásou přírody ve východním Krušnohoří i  místními mýty a legendami nechávají inspirovat již odjakživa. Východní Krušnohří se v minulosti těšilo a stále se těší zájmu celé řady umělců.

Indikace stavu životního prostředí

Galerie východního Krušnohoří v zámku Dippoldiswalde vlastní přibližně 1 200 prací od 180 malířů, kreslířů a grafiků, které vznikly mezi lety 1890 a 1990 a zabývají se tématy z regionu.56 Kromě uměleckého významu mají také velkou folkloristickou hodnotu. Ukazují nám, jak předchozí generace využívaly přírodu a zachycují změny krajiny.

Jak čisté je ovzduší? Jak znečištěné jsou tekoucí a stojaté vody? Jakou zátěž pro životní prostředí představuje doprava? Jaký vliv má těžba surovin? Při hledání odpovědí na tyto a další otázky o stavu životního prostředí mohou pomoci takzvané indikátory. Indikátory je možné relativně jednoduše podchytit a zároveň mají nadprůměrnou vypovídací schopnost při vysvětlení

32

„Prstnatce na Geisingbergu“ od Martiny Meißner z malířského kroužku Geising (2013)

daného problému.57 Zvláštní skupinou indikátorů jsou bioindikátory. Jedná se o organismy nebo společenstva, jejichž životní funkce jsou s určitými faktory životního prostředí korelovány tak těsně, že mohou sloužit jako jejich ukazatele.58 Pro obojživelníky je charakteristická migrace mezi trdlištěm (rozmnožiště ryb a obojživelníků), letním stanovištěm na zemi a zimovištěm, potřebují tedy relativně hustou síť nejrůznějších životních prostorů. Obojživelníci jsou kvůli své citlivé pokožce velmi málo odolní vůči vlivům životního prostředí a jeho změnám. Jejich výskyt nebo skutečnost, že se někde (již) nevyskytují, tak informují i o stavu ekosystémů.62 Skokan hnědý žije na souši, kde se rád zdržuje na vlhkých stanovištích, pouze v období rozmnožování se přesouvá k vodním nádržím s mělkou a teplou vodou, reprodukce je ale schopen i v hlubších stinných nádržích nebo potocích. Úbytek zástupců tohoto

Chřástal polní preferuje louky s vysokou travou, jaké se vyskytují ve východním Krušnohoří

druhu, který je uveden ve směrnici o stanovištích, je způsoben intenzifikací zemědělství a s tím spojeným používáním pesticidů a hnojiv. Kromě toho má na stavy skokanů negativní vliv i fragmentace a devastace životních prostorů, např. v důsledku stavby silnic a dalších staveb, a acidifikace vod, která způsobuje úhyn jiker.63, 64 K nejdůležitějším druhům indikátorů patří ptáci, protože ptáci a jejich nároky na životní prostor jsou velmi dobře prozkoumány. Pokud se v území s potenciálně vhodnými životními podmínkami určité druhy ptáků nevyskytují, signalizuje to většinou poruchy nebo strukturální nedostatky těchto lokalit.59 Skokan hnědý je velký až 8 cm a většinu života tráví na loukách

Hodnotitelem stavu lesů v Krušných horách je datel černý. Jeho přítomnost lze použít jako indikátor jejich blízkosti přírodě, protože si své dutiny vytváří ve vyso-

kých, zdravých a silných stromech. Datel upřednostňuje lesy, které nejsou příliš husté, aby mohl bez překážek přilétat ke stromu, v němž hnízdí. Ze stavební činnosti datla černého mají prospěch jiné druhy živočichů: ptáci (např. sýc rousný), různé druhy netopýrů a veverky bydlí v jeho dutinách poté, co je opustí. V důsledku kratších cyklů lesní výroby v hospodářsky využívaných lesích se množství starých stromů snižuje.60 Chřástal polní jako pták hnízdící na zemi dává přednost rozlehlým loukám s vysokou trávou a vlhkým loukám a pastvinám s hustým travním porostem. Rozhodující je pro něj dostatečné krytí při pohledu shora a dobrá prostupnost porostu na zemi. Pro pohyb v terénu jsou důležité také lineární struktury tvořené stromy a keři, kde chřástal nalézá úkryt, ve studovaném území tuto roli hrají také kamenné snosy. Pro chřástala polního je problémem intenzifikace 33

zemědělství s rozoráváním trvalých travních porostů a příliš časné sečení luk.61 Savci jsou velmi známou skupinou živočichů, která se vyskytuje téměř ve všech životních prostorech. Někteří z nich se velmi hodí jako biologické indikátory, protože jsou velmi pohybliví a pro svůj život potřebují rozlehlé prostory a komplexně vybavená stanoviště.65 Netopýři jsou létající a díky tomu také velmi mobilní savci, proto potřebují celou řadu nejrůznějších životních prostorů: letní stanoviště, zimoviště a loviště. Kromě toho využívají i liniové krajinné prvky, které jim slouží jako vodítka mezi jednotlivými lokalitami. Všech-

ny evropské druhy netopýrů jsou hmyzožravci. Jejich výskyt signalizuje rozmanitou nenarušenou krajinu bohatou na řadu druhů hmyzu. Netopýři v současnosti patří k nejohroženějším savcům, a to kvůli ztrátě nebo narušení jejich tradičních obydlí a také kvůli otravě potravy pesticidy.66, 67, 68 Každá rostlina vykazuje vlastní takzvané ekologické potence – každý druh má specifické nároky na své stanoviště. Výskyt určitého druhu rostliny proto vypovídá o charakteristikách dané lokality a podmínkách, které zde vládnou. Díky tomu lze hodnotit např. klimatické změny a důsledky změn ve využití půdy. Například arnika indikuje svěží lokality s kyselou

půdou a nízkým až velmi nízkým obsahem dusíku. Této světlomilné rostlině se dobře daří především na řídce porostlých horských loukách. V důsledku změn ve využívání luk a půd se divoce rostoucí arnika vyskytuje v Krušných horách už jen vzácně.68 Lišejníky byly jako bioindikátory identifikovány již v minulém století. Lišejník je symbióza, tedy soužití houby a jedné nebo několika řas. Díky tomuto spojení mohou lišejníky růst téměř na každém podkladu a materiálu. Protože jim chybí účinné ochranné vrstvy jako kutikula i průduchy, příjímají látky většinou celým povrchem těla. V důsledku toho jsou velmi citlivé vůči vlivům životního prostředí, především vůči znečištění ovzduší. Výskyt lišejníků rostoucích na kůře stromů tak vypovídá o intenzitě i plošném rozsahu imisí, protože právě tyto druhy lišejníků reagují zvláště citlivě na kyselinotvorné škodlivé plyny. Některé druhy jsou mimoto těsně vazány na ohrožená společenstva a mohou sloužit jako měřítko, zda je potřeba tato společenstva chránit.69, 70 V druhé polovině 19. století odumřelo mnoho lišejníků kvůli zvýšeným emisím oxidu siřičitého v ovzduší v  blízkosti průmyslových měst. Veřejnost to však zaznamenala až mnohem později, když začaly odumírat lesy a začalo se hovořit o kyselých deštích. Po vestavění odsiřovacích filtrů v továrnách a katalyzátorů do motorových vozidel se znečištění imisemi v Krušných horách snížilo, tím se zlepšilo ovzduší a lišejníková flóra je opět druhově bohatší.

Provazovka, lidově také Krakonošovy vousy, na Kahlebergu ve východním Krušnohoří

34

Lišejníky je možné používat k pasivnímu nebo aktivnímu monitorování. Při pasivním monitorování je mapováno rozšíření a četnost výskytu druhu. Při aktivním monitorování jsou lišejníky usazeny ve znečištěné lokalitě a poté se sledují jejich reakce, resp. odumírání.

Služby přírody je nutno trvale zachovat! Příroda je základem našeho života, závisí na ní naše existence a sami jsme její součástí. Investice do ochrany přírody se vyplatí i z ekonomického hlediska, protože zachování existujících ekosystémů a jimi poskytovaných služeb je určitě levnější než snaha o obnovu zničených ekosystémů nebo nahrazení přírodních zdrojů – pokud taková snaha vůbec může být úspěšná. Stále více se prosazuje názor, že úbytek přírodních zdrojů, snižování biologické rozmanitosti a zhoršování kvality ekosystémových služeb představují pro hospodářství narůstající riziko, ale i příležitost značného finančního významu. Investice do přírodního kapitálu mohou vytvořit pracovní místa, zajistit a podpořit hospodářský rozvoj. Toto tvrzení dokládají výsledky četných výzkumů vytvořených na celém světě, v Evropě, ale i v Německu a České republice.10 Cestovní ruch patří k nejdůležitějším odvětvím ekonomiky v Krušných horách a zvláštní roli zde hraje také turismus šetrný k životnímu prostředí. Pokud by návštěvníci regionu změnili své cestovní chování a oblast by pro turisty ztratila svou atraktivitu, znamenalo by to pro ekonomiku cestovního ruchu velké finanční ztráty. Ochranu přírody lze tudíž chápat i jako formu podpory ekonomiky. Na celém světě existuje asi 100 000 chráněných oblastí patřících nebo spravovaných státem, na péči o ně je ročně vynaloženo přibližně 10-12 miliard dolarů. Na skutečně efektivní ochranu těchto chráněných oblastí by byly potřeba roční investice ve výši 40 miliard dolarů. Ač se tato částka může zdát vysoká, pozitivní efekty jsou ještě daleko vyšší. Chráněné ekosystémy mohou ročně poskytnout služby v celkové hodnotě pět bilionů dolarů, to je více, než vyprodukuje automobilový průmysl, ocelárny a průmysl informačních technologií na celém světě. Ochranu přírody lze tudíž chápat i jako „velký byznys“. Samotné přírodní produkty, pro něž existuje trh, představují tvorbu velké ekonomické hod-

noty. Obrat trhu produktů z rostlinných a živočišných surovin činí celosvětově ve všech odvětvích 500 až 800 miliard dolarů.10 Příroda stále ještě ukrývá celou řadu doposud nepříliš využívaných genetických zdrojů (rostliny, živočichové, mikroorganismy), ale i procesů a stavebních plánů (Bionika), kterých by člověk mohl využít ve svůj prospěch. Jako příklad uveďme tzv. „suchý zip“ – struktura jeho vazby byla inspirována lopuchem. Silnější povědomí o významu přírodního kapitálu je předpokladem pro to, aby byla v budoucnu jeho hodnota zohledňována při rozhodování jednotlivců, firem i politických subjektů. Proč bývají často přijímána rozhodnutí, která přírodní kapitál poškozují? Náklady projektů, například investice do stavby silnic, a jejich bezprostřední hospodářské důsledky, například dodatečné příjmy a nová pracovní místa, lze většinou snadno odhadnout. Velmi obtížný nebo dokonce nemožný je odhad případných negativních vedlejších účinků realizace projektu na společnost, které se mohou projevit zhoršením poskytování regulačních (např. samočisticí schopnosti vod, opylování hmyzem) nebo sociokulturních ekosystémových služeb (např.poškození obrazu krajiny, snížení kvality života). V konvenčních analýzách hospodárnosti, při obvyklém měření hospodářského růstu a národního blahobytu na základě hrubého domácího produktu nebo systému národního účetnictví nebývají ekosystémové služby většinou zohledněny. Uveďme si jako příklad řadu služeb, které nám poskytují louky a pastviny, tedy ekosystémy, které jsou v naší krajině velmi rozšířené. Existující trvalé travní porosty mohou v České republice uživit 950 000 dojnic. Užitek, který tyto plochy poskytují v oblasti ochrany proti erozi, činí 258 mil. €. Plochy luk a pastvin absorbují ročně 550 000 t uhlíku, monetární hodnota této služby je odhadována na 47 mil. €. Travní porosty zvyšují

i rekreační hodnotu krajiny, jejich přínos v tomto směru lze vyčíslit na 54 mil. €. Výnosy, které přinášejí české travní porosty, jsou tudíž mnohokrát vyšší než náklady, jež je nutno vynaložit na jejich zachování.71 Systematické zohledňování hodnoty biodiverzity a ekosystémových služeb v hospodářských analýzách by přineslo realistický obraz naší ekonomiky a společnosti; mohlo by vést k významnému snížení nákladů, otevření nových možností příjmů a zlepšení reputace podniků. Aby mohlo být přijato rozhodnutí zaměřené na obecné blaho, musí se plánovat a rozhodovat nad rámec jednotlivých zájmů a oborů a ne ve prospěch silných sektorů národního hospodářství, které se orientují především na krátkodobý ekonomický užitek. Koncept ekosystémových služeb poskytuje argumenty pro obhajobu hodnoty přírody a krajiny, které z etického, ekologického i ekonomického pohledu stojí na vědecky spolehlivých základech a jsou (mohou být) akceptovány různými aktéry a subjekty ve společnosti. Koncept je schopen představit mnohostranné, především společenské hodnoty a užitky plynoucí z ekosystémů způsobem, který je transparentní a srozumitelný pro politiky i další aktéry, a dokáže jim zprostředkovat jejich přínosy pro kvalitu života, zdraví obyvatel, ekonomiku a biodiverzitu. Koncept ekosystémových služeb je pro ekonomiku zajímavý tím, že umožňuje lépe pozorovat, odhadovat a  také zpracovat důsledky jejího vlastního jednání a tím integrovat ochranu biologické rozmanitosti do podnikových systémů řízení. Ekonomika se také může částečně zbavit morálních a politických soudů a odsudků, že se prohřešuje proti životnímu prostředí, k čemuž se doposud stavěla spíše pasivně. V jejím vlastním zájmu totiž je hospodařit environmentálně šetrným způsobem. Zohlednění konceptu ekosystémových služeb tak představuje alternativu k politické 35

regulaci ekonomiky.72 Nicméně je nutno znovu zdůraznit, že pouhá orientace na peněžní hodnoty nepomůže, ani není smyslem konceptu ekosystémových služeb. Snaha redukovat komplexnost světa, zvláště přírodního životního prostředí, na nějaký finanční obnos je a zůstane iluzí a vede do slepé uličky! Z ekonomického hlediska lze toky ekosystémových služeb pojímat jako „dividendu“, která společnosti plyne z přírodního kapitálu. Zachování přírodního kmenového kapitálu, k němuž v našem konkrétním případě patří horské louky, kamenné snosy, přírodě blízké lesy, vodní toky a rašeliniště východního Krušnohoří, umožňuje tyto toky také v budoucnu trvale udržovat a tím nadále přispívat k fyzickému a duševnímu zdraví lidí. Poškozování ekosystémů znečišťováním a přílišným zatěžováním půd, ovzduší, vod a biologických zdrojů, snižování biologické rozmanitosti a další škody na životním prostředí se naopak projevují v externích nákladech, které bude muset nést dnešní společnost i budoucí generace. Dnes jsme konfrontováni s následující otázkou: Jak dosáhnout toho, aby si příroda zachovala svou výkonnost? Ignorovat tuto otázku a dál bezstarostně sledovat osvědčené vzory argumentace a cesty růstu a rozvoje je nebezpečné. Zachování našeho přírodního kapitálu a trvalé zajištění ekosystémových služeb vyžaduje spíše změnu společenského povědomí a  následně značné úsilí celé společnosti v řadě oblastí, které daleko přesáhne rámec dosavadních, spíše polovičatých opatření na ochranu přírody.

Kvetoucí orchidejová louka u Altenbergu – to, co potěší srdce poutníka a je součástí rozmanitosti přírody, lze jen těžko vyčíslit v materiálních hodnotách 36

Kdo ovlivňuje výkonnost ekosystémů? Příroda, přírodní kapitál a ekosystémové služby jsou obecně ovlivňována celou řadou složitých vlivů lidské společnosti. Pro pochopení důležitých rámcových podmínek, zákonné úpravy a vzájemného jednání lidí lze využít metodiku institucionální analýzy (Institutional Analysis and Development Framework, zkráceně IAD-Framework). Vypracovala ji americká nositelka Nobelovy ceny Elinor Ostrom a její kolegové a od 70. let minulého století je široce používána. Jednotná struktura metody IAD umožňuje vzájemně porovnávat případové studie i v mezinárodním kontextu. Předmětem zkoumání metody jsou nejrůznější aktéři – například státní orgány ochrany přírody, zastupitelé obcí, nevládní organizace nebo i veřejnost, která sestává z návštěvníků oblasti i místních obyvatel. Cílem institucionální analýzy ve východním Krušnohoří bylo nalézt odpověď na následující otázky: •

Jak zvýšit povědomí uživatelů přírody o hodnotě ekosystémů?

•

Jak lépe sladit úsilí státních orgánů ochrany přírody a obecně prospěšných (lokálních) iniciativ, aby se zvýšila kvalita ekosystémových služeb?

•

Jak dosáhnout udržitelného rozvoje regionu, který by jednotně podporovali všichni aktéři? Například pokud jde o sladění cílů ochrany přírody s rozvojem cestovního ruchu.

Celkem byly zpracovány čtyři případové studie: Na české straně pro přírodní rezervace „Černá Louka“ (Schwarze Wiese) a Špičák u Krásného Lesa (Sattelberg) a na německé straně pro Geisingberg a Gimmlitztal (údolí řeky Gimmlitz). Informace byly získány z existujících dokumentů a z rozhovorů s důležitými aktéry v oblasti (např, se starosty, zástupci sdružení ochrany přírody).

Výsledky analýzy lze shrnout takto: 1. Je nutno lépe informovat veřejnost o ekologických i estetických hodnotách a službách přírody a jejích ekosystémů ve východním Krušnohoří. Potřeba lepší informovanosti se týká především české strany studovaného území. 2. V rámci ochrany ekosystémů je účelné podporovat a lépe zorganizovat spolupráci na lokální úrovni (obyvatelstvo, nevládní sektor, státní orgány ochrany přírody), přičemž lze často vzájemně propojit ochranu kulturního dědictví a přírodních hodnot.

3. Smysluplná je také podpora místních spolků, které i bez velkých dotací od státu, trvale sledují zájmy a  cíle ochrany přírody. To znamená, že kromě státu by se měl otevřít prostor, v  němž mohou efektivní ochranu přírody zajistit i  soukromé spolky a sdružení. Tato možnost by měla být ukotvena i právně. Na německé straně tento typ ochrany přírody již úspěšně existuje.

Putování s mobilní technikou (více na str. 39) – moderní způsob zprostředkování vědění 37

Nástroje a možnosti jednání Biologickou rozmanitost a ekosystémové služby je nutné dostatečně zohledňovat při všech důležitých rozhodnutích v rozsahu, který odpovídá jejich významu. V řadě zemí včetně České republiky a Spolkové republiky Německo to již dnes ukládají různá zákonná ustanovení a plánovací nástroje, aniž by přitom byl v textu explicitně uveden pojem ekosystémové služby. V současné době probíhá diskuse nad otázkou, zda a  jakým způsobem by bylo možné začlenit koncept ekosystémových služeb do praxe v oblasti plánování. Jednou z možností by mohlo být propojení s krajinným plánováním na úrovni obcí. V Německu je krajinné plánování používaným nástrojem plánování na úrovni obcí, které umožňuje plošně popsat zájmy a cíle ochrany přírody na území obcí V České republice obce své zájmy artikulují v územních a rozvojových plánech. I zde poskytuje krajinné plánování několik možnosti, jak implementovat koncept ekosystémových služeb. Závaznou formu představuje přijetí právních norem, například v povinných náležitostech plánů lesního hospodářství a plánů péče o chráněné oblasti nebo systémy ekologické stability. Na úrovni podmíněně závazných dokumentů je možné zařazení konceptu do územních plánů a návrhů nových uspořádání pozemků. Fakultativní formou pak může být integrace do plánů revitalizace a ekologické optimalizace. Kromě právních a plánovacích nástrojů existují i ekonomické (tržně založené nebo tržně orientované) nástroje, s jejichž pomocí lze při rozhodování lépe zohlednit biologickou rozmanitost a ekosystémové služby. To jsou například finanční pobídky ve formě odvodů a licencí, daňových úlev, nebo cílené státní podpory např. environmentálních opatření v zemědělství. Zavedení certifikací nebo značek a vytvoření nových trhů pro produkty vyráběné z udržitelně získaných surovin a ekosystémových služeb mohou být rovněž pobídka38

mi. Dalším způsobem je i zrušení subvencí, které poškozují životní prostředí v odvětvích jako zemědělství, doprava a energetika. Velký význam má také osvěta a podpora povědomí o významu přírody, biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb cíleným vzděláváním a prací s veřejností. Tato brožura vznikla také proto, aby o konceptu ekosystémových služeb informovala. Konec konců je důležité i to, jak k zachování přírody přispěje svým chováním v profesním i soukromém životě každý jednotlivý občan. Například zemědělec může začít využívat louky takovým způsobem, který je k přírodě šetrný, např. ponechat široké pásy luk na okrajích lesa, křoviny nebo kamenné snosy, vytvořit útočiště živočichům a snížit vyplavování škodlivých látek z půdy do vody. Lesníci se mohou ujmout uchování existujících přírodě blízkých lesů a pokračovat v jejich další obnově tím, že v lesích ponechají odumřelé dřevo, staré stromy, doupné stromy a drobné biotopy. Investoři mohou

své zásahy, pokud se jim už nelze vyhnout, alespoň kompenzovat nebo plochy velkoryse zhodnotit pro ochranu přírody. Turisté by se měli při pobytu v přírodě v chráněných oblastech pohybovat na přikázaných cestách a chovat se šetrně k rostlinám a živočichům. Dokonce i zahrádkáři by měli přemýšlet o tom, jaké květiny jsou přitažlivé pro hmyz a jestli musí být jejich trávník vždy nakrátko posekaný a druhově chudý. Každý z nás si může zlepšit své znalosti druhů a informovat se o vztazích mezi druhy a ekosystémy v přírodě, ve svém volném čase chránit ohrožené druhy, pracovat v oblasti ochrany přírody jako dobrovolník nebo jako člen nějakého sdružení, vychovávat rodinné příslušníky a okruh svých známých, pečovat o chráněné oblasti a biotopy, spotřebovávat ekologicky vyráběné potraviny a regionální produkty.73 Existuje mnoho možností, jak se do ochrany přírody zapojit a postarat se, aby i příští generace mohly mít prospěch z ekosystémových služeb.

Péče o krajinu ve východním Krušnohoří organizovaná sdružením Grüne Liga Osterzgebirge e. V.

Vzdělávání a komunikace jsou pro ochranu přírody rovněž nepostradatelné! Aby opatření k zachování přírody a jejích služeb mohla být akceptována širokou veřejností, musí se na koncept ekosystémových služeb zřetelně poukazovat a  srozumitelně vysvětlovat jejich význam. Problémy přitom způsobuje to, že jednotlivé zúčastněné skupiny, mezi které patří nositelé rozhodnutí, dotčení aktéři a  veřejnost, disponují různou úrovní znalostí o problematice a mají také odlišné potřeby. Slibně vypadá možnost využití inovativních technologií a nových médií pro rozšíření informovanosti o ekosystémových službách.

Předávání znalostí pomocí e-learningu Pro komunikaci výsledků projektu byl vytvořen e-learningový program (elektronické učení). Cílovou skupinou e-learningu jsou především studenti vysokých škol a univerzit, ale i široká veřejnost, která se o  ekosystémy východního Krušnohoří zajímá. Forma e-learningu nabízí hned několik výhod. Intenzivně využívá moderní informační a komunikační technologie. Studium je časově flexibilní dle možností a schopností zájemce. Nástroje a pomůcky jsou zároveň koncipovány tak, že účastník vzdělávání může těchto předností využít při své osobní návštěvě typických ekosystémů přímo ve východním Krušnohoří. E-learningový vzdělávací program je koncipován jako kombinace odborných textů a prezentací. Autory materiálů jsou především členové řešitelského týmu projektu. V programu jsou využity také různé hry včetně terénních her s použitím navigace GPS, tabletů a tzv. chytrých telefonů, kvízy a virtuální naučné stezky. Symbolickým průvodcem vzdělávacím programem je tetřívek obecný, cha-

rakteristický ptačí druh východního Krušnohoří, který je ohrožen vyhynutím. e-learning NAVIGACE Titulní stránka Moje stránka Hlavní nabídka Můj profil Kurzy

NASTAVENÍ Nastavení titulní stránky Nastavení mého profilu Správa stránek

Ekosystémové služby:

Typologie ekosystémových

pojem a praktický význam

služeb a jejich využití pro ochranu životního prostředí a regionální rozvoj

Mapování ekosystémových služeb

Ekonomické hodnocení přírodních statků:

Institucionální analýza

Platby za ekosystémové služby a jejich využití

Podpůrné učební nástroje

Testy

1 4

metodologická východiska a metody

2

5

ekosystémových služeb s využitím IAD Framework – jak zprostředkovat výsledky výzkumu tvůrcům environmentálních politik?

3 6

v environmentální politice

Certifikát

E-learningový portál: http://elearning.esom-project.org/

Naučné stezky a terénní hra – s použitím mobilní techniky Význam digitálních médií ve vzdělávání roste od 90. let minulého století. Již v počátcích šlo o rozvoj a používání takzvaných „učebních médií s podporou počítačů“.74 Zatímco se po roce 2000 ještě se zápalem diskutovalo o výhodách a nevýhodách použití internetu ve školách75, dnes si již školu – i každodenní život  – bez internetu snad nelze vůbec představit. Vybavení počítače s připojením k interentu se již stalo standardem. Používání digitálních médií se stalo důležitým prvkem vzdělávání. Přenosné přijímače, např. tablety nebo chytré telefony, umožňují během okamžiku a prakticky kdekoli přístup k velkému množství nejrůznějších informací, což je velká výhoda. Kromě toho se ukázalo, že využití těchto médií v environmentálním vzdělávání

má pozitivní vliv na motivaci a ochotu se učit, podporuje samostatnost a vlastní odpovědnost (individualizace procesů učení) a zároveň i schopnost týmové práce a rozvoj sociálních kompetencí.76 Zejména rozvoj moderních geoinformačních technologií s sebou přináší nejrůznější možnosti využití, které lze efektivně uplatnit především v oblasti cestovního ruchu a stále větší roli hrají i v environmentálním vzdělávání. Jako příklady využití v běžném životě lze uvést mobilní navigace a plánování tras (Gpsies.com, Komoot.de, osmand, Locus pro), průvodce po muzeích a  městech, určování druhů a jejich klasifikace (iKosmos, Vögel Europas, NABU Vogelführer, OffeneNaturfuehrer.de, Ambrosia App) a hry (geocaching, tourality).77 I v Krušných horách již existuje několik mobilních aplikací, které uživateli poskytují podrobné informace o přírodě a geologických zvláštnostech místa nebo které je možné použít k plánování tras, a to Naturführer Osterzgebirge, Informationssystem FIS Boden a virtuální naučná stezka Rübenau-Kalek.

SPRÁVA KURZŮ

Díky mobilním technologiím se nabízejí nové možnosti i při zřizování naučných stezek. Místo naučných tabulí, které byly dosud na jednotlivá zastavení na trase naučné stezky instalovány, lze vytvořit virtuální zastávky. Informace si uživatel může vyvolat pomocí tzv. chytrého telefonu nebo tabletu. Sdělování informací díky tomu může dosáhnout zcela nové kvality. Jednak lze využít rozsáhlou nabídku nejrůznějších technických řešení (např. animace, audionahrávky, interaktivní aplikace), jednak lze informace připravit podle požadavků a nároků odlišných skupin uživatelů nebo pro různé cíle. Informace lze zároveň snadno aktualizovat a například i přizpůsobit ročním obdobím. S využitím existujících geoinformačních technologií byly v rámci projektu vytvořeny tři virtuální naučné stezky (cesty vědění), které návštěvníky provádějí po 39

Pro zastávky naučných stezek byly vytvořeny tři symboly. Každá naučná stezka má přiřazenu vlastní barvu (modrá, zelená nebo žlutá), která je použita i v případě symbolů pro zastávky. Informace k regulačním a zásobovacím ekosystémovým službám Informace k socio-kulturním ekosystémovým službám Obecné informace Symboly pro naučné stezky, zde v modré barvě pro stezku „Langer Teich“

Aby měl k virtuálním naučným stezkám přístup co největší počet uživatelů, byl jejich obsah uzpůsoben pro několik technologií a platforem. Naučné stezky jsou k dispozici jako web-app. Aplikace funguje i offline, obsahuje text a obrázky. 40

© IÖR 2014, Daten: OSM (ODbL 1.0), CORINE L C (EEA)

studovaném území projektu. Jedna stezka prochází pouze německou částí území, druhá českou a třetí trasa je česko-německá. Jedná se o skutečné turistické trasy, každá z nich má přibližně dvanáct virtuálních zastávek, na kterých lze pomocí tabletu nebo chytrého telefonu otevřít informace o službách vybraných biotopů typických pro východní Krušnohoří (horské louky, kamenné snosy, rašeliniště, přírodě blízké vodní toky a  lesy). Tématicky se zastávky věnují regulačním, zásobovacím a sociokulturním službám. Každá zastávka uživateli zpravidla ukazuje tzv. „přidanou hodnotu“ přírody východního Krušnohoří, a to vždy na příkladu konkrétního existujícího přírodního kapitálu v daném místě.

Wissensweg Geisingberg

Lauenstein

DE

Schellerhau

Altenberg

Löwenhain Geising

170

Fürstenau

ZinnwaldGeorgenfeld RehefeldZaunhaus

Cínovec

Wissensweg Langer Teich

b Moldava

Wissensweg Moldava-Zinnwald 1km

CZ

Přehled tras naučných stezek

wikitude Augmented reality-Browser. Pouze online, je propojena s web-App a mapou a přináši wow efekt.

určité ekosystémové služby přírody. Prostřednictvím mobilních telefonů dostávají hráči otázky k vybraným službám přírody, např.: „Kde je uloženo nejvíce uhlíku?“. Z mapy lze vyčíst možná místa, která je potřeba vyhledat a posoudit. Je nutno najít jedno místo (bod), které nejlépe poskytuje ekosystémovou službu, jíž se týká položená otázka. Identifikované místo musí být na mobilním telefonu označeno tlačítkem „odpovědět“. Terénní hru může hrát každý sám nebo mezi sebou mohou soutěžit jednotlivci i skupiny. Terénní hra s použítím navigace GPS je propojena s  virtuálními naučnými stezkami, které byly v rámci tohoto projektu vytvořeny, a poskytuje tedy hráčům i  příslušné informace o pozadí tématu. Hra je k dispozici jako online aplikace. Popisy a návody pro hru i vytvořená aplikace byly vyzkoušeny během 13 přírodovědných vycházek a terénních her v oblasti projektu. Informace a možnost stažení terénní hry s využitím navigace GPS na http://spiel.ioer.info.

gpx-Datei. pro použití na nejrůznějších přístrojích, offline a bez obrázků. Veškeré informace a návody k online i  offline použití aplikace včetně mapy a možnosti stažení jsou dostupné na stránkách http://wissenswege.ioer.info. Aby se zájemci mohli s ekosystémovými službami seznámit ještě blíže a aktivněji, byla kromě toho vyvinuta ještě terénní hra s využitím mobilních zařízení (tabletů a chytrých telefonů). V průběhu hry se hráči aktivně pohybují v terénu a musí rozpoznat a „dobýt“

Slavnostní otevření virtuálních naučných stezek odborníky z IÖR a UJEP za účasti tisku a veřejnosti

Seznam použitých zdrojů 1 MEA – Millennium Ecosystem Assessment (2005): Ecosystems and human well-being: synthesis. Island Press, Washington (DC). 2 BMU – Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit (2009): Bericht der Bundesregierung zur Lage der Natur für die 16. Legislaturperiode. Drucksache 16/12032 vom 12.2.2009. Internet: http://dip21.bundestag.de/dip21/btd/16/120/1612032. pdf (Zuletzt gelesen am 21.08.2014).

8 Neßhöver, K. et al. (2007): Das Millennium Ecosystem Assessment – eine deutsche Perspektive. Natur und Landschaft 82(6): 262-266.7 Naturkapital DE 2007. 9 Grunewald, K; Bastian, O. (Hrsg.) (2013): Ökosystemdienstleistungen – Konzept, Methoden, Fallbeispiele. Springer-Spektrum: Heidelberg, Berlin. Internet: http://www.springer-spektrum.de/978-38274-2986-5 (Zuletzt gelesen am 30.10.2014).

3 Haupt, H.; Ludwig, G.; Gruttke, H.; BinotHafke, M.; Otto, C.; Pauly, A. (RED.) (2009): Rote Liste gefährdeter Tiere, Pflanzen und Pilze Deutschlands. Band 1: Wirbeltiere. Bundesamt für Naturschutz, Bonn-Bad Godesberg.

10 Naturkapital Deutschland – TEEB DE (2012): Der Wert der Natur für Wirtschaft und Gesellschaft – Eine Einführung. München, Ifuplan; Leipzig, Helmholtz-Zentrum für Umweltforschung – UFZ; Bonn – Bundesamt für Naturschutz.

4 BfN – Bundesamt für Naturschutz (2014): Gefährdungssituation in den einzelnen Wirbeltiergruppen, aufgeteilt nach dem Anteil der Taxa in den jeweiligen Rote-Liste-Kategorien (n = 478). Internet: http://www. bfn.de/0322_daten-gefaehrungssituation.html (Zuletzt gelesen am 26.05.2014).

11 Mannsfeld, K.; Bastian, O. (2012): Sächsische Landschaften. Sächs. Naturschutzfonds, Edition Leipzig.

5 BfN – Bundesamt für Naturschutz (1996/2006): Rote Listen gefährdeter Pflanzen. Internet: http:// www.bfn.de/0322_pflanzen.html (Zuletzt gelesen am 26.05.2014). 6 Moravec, J. (2014): Zusammenfassungen aus den Roten Listen der Tschechischen Republik und der Schwarzen Liste der Gefäßpflanzen der Tschechischen Republik. 7 Burkhardt, B.; de Groot, R.; Costanza, R.; Seppelt, R.; Jørgensen, S.E.; Potschin, M. (2012): Solutions for sustaining natural capital and ecosystem services. Ecological Indicators 21: S. 1-6.

12 Freistaat Sachsen, Staatliches Umweltfachamt Radebeul (o. J.): Geschützte Biotope im Ost­ erzgebirge – Steinrücken. Radebeul, 12 S. 13 Grüne Liga (Hrsg.) (2007): Naturkundliche Wanderungen im Ost-Erzgebirge. Sandsteinverlag Dresden. 14

Proplanta.de, Stand 2013.

15 Rihová, J. (2013): Vergleichende Analyse der Bergwiesen des deutschen und tschechischen Osterzgebirges. Unveröffentlichte Masterarbeit. 16 Sächsische Zeitung (2014): Dresdner finden Abwehr gegen Feuerbrand. Printausgabe vom 17.03.2014.

17 Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR 2012 / Bericht zum Stand des Waldes und der Waldwirtschaft in der Tschechischen Republik im Jahr 2012, Seite 43, http://eagri.cz/public/web/mze/lesy/ publikace-a-dokumenty/lesnictvi/ (Zuletzt gelesen am 30.10.2014). 18 Herold, D., Staatsbetrieb Sachsenforst, Forstbezirk Bärenfels/Forstrevier Bärenfels, E-Mail am 22.3.2013. 19 Syrbe, R.-U.; Bouhaka, T. (2014): Mapping of ecosystem services. Manuskript für e-learning-Portal. 20 Ćeský statistický úřad. Internet: http://www. czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/lesnictvi-xu und http:// www.czso.cz/x/krajedata.nsf/oblast2/lesnictvi-xu/ ULK_5_lesnictvi.xlsx (Zuletzt besucht am 29.10.2014). 21 http://www.beijer.kva.se/valuebase.htm (Zuletzt gelesen am 30.10.2014). 22 Arlinghaus, R. (2006): Der unterschätzte Angler: Zukunftsperspektiven für die Angelfischerei in Deutschland. S. 26 ff. 23 Angelverband „Elbflorenz“ Dresden e. V.: Auskunft per E-Mail vom 03.06.2014. 24 Stiftung Wald: Holz – Ein Naturprodukt mit wachsendem Potential. Internet: http://www.wald. de/holz-ein-naturprodukt-mit-wachsendem-potential/ #more-1122 (Zuletzt gelesen am 21.08.2014). 25 Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft (2014): Bauen mit Holz in Sachsen – modern und klimafreundlich. 78 S.

41

26 Walczak, C.; Wilhelm, E-G. (2009): Abschlussbericht: Darstellung bestehender wirtschaftlicher Strukturen und Vernetzungen am Beispiel von im Besitz des Landesvereins befindlicher Natura 2000-Flächen, bei besonderer Berücksichtigung folgender Bereiche: Offenland, Wald, Übergreifend (Erholungsnutzung, Tourismus, Umweltbildung). Forschungsbericht im Rahmen des Projektes „Grünes Netzwerk Erzgebirge“. Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung; Landesverein Sächsischer Heimatschutz, Dresden. 27 Bittner, M. (o. J.): Erarbeitung eines Konzeptes für die Ermittlung von Dendromassepotenzialen aus naturschutzfachlicher Nutzung von Steinrücken bzw. Lesesteinhäufen. unveröffentlichte Semesterarbeit, TU Dresden. 28 Eisersdorf, K. (2014): Studie zur Nutzbarkeit ausgewählter Pflanzenarten der montanen und submontanen Grünländer im Osterzgebirge. Bachelor-Arbeit, Hochschule für Technik und Wirtschaft, Dresden. 29 Umweltbundesamt: Wasserverbrauch der privaten Haushalte. Internet: http://www.umweltbundesamt.de/daten/private-haushalte-konsum/wasserverbrauch-der-privaten-haushalte (Zuletzt gelesen am 28.10.2014).

32 Severoceske vodovody a kanalizace. Internet: http://www.scvk.cz/spotreba-vody.html (Zuletzt gelesen am 28.10.2014).

entwicklung, der Hochschule Anhalt (Anhalt Univ. Of Applied Sciences) und der Jan Evangelista Purkyně University, Ústí Nad Labem.

33 Reutter, M.; Matzdorf, B. (2013): 6.2.4 Leistungen artenreichen Grünlandes. In: Grunewald, K.; Bastian, O. (Hrsg.): Ökosystemdienstleistungen – Konzept, Methoden, Fallbeispiele. Springer-Spektrum: Heidelberg, Berlin. S. 216-224.

41 Deutscher Forstwirtschaftsrat (2008): Buchenwälder, vielfältig, einmalig, nachhaltig. Internet: http:// www.dfwr.de/download/DFWR_Buchenwaelder_RGB. pdf (Zuletzt gelesen am 28.10.2014).

34 Jacob, M. et al. (2013): Significance of Over-Mature and Decaying Trees for Carbon Stocks in a Central European Natural Spruce Forest. Ecosystems. Ecosystems (2013) 16: 336-346. 35 UBA – Umweltbundesamt (2012): Ökonomische Bewertung von Umweltschäden. Methodenkonvention zur Schätzung von Umweltkosten. Umweltbundeamt Dessau-Roßlau. 36 Schäfer, A. (2009): Moore und Euros – die vergessenen Millionen. Archiv für Forstwesen und Landschaftsökologie 43, 4. 37 UKNEA – UK National Ecosystem Assessment (2011): The UK National Ecosystem Assessment: synthesis of key findings. UNEP-WCMC, Cambridge.

42 Slabá, Z.; Egerland, St.; Badelt, O. (2014): Flood retention of near-natural habitats in the East-Ore Mountains. Studentenarbeit. Kooperationsprojekt des Leibniz-Instituts für ökologische Raumentwicklung, der Hochschule Anhalt (Anhalt Univ. Of Applied Sciences) und der Jan Evangelista Purkyně University, Ústí Nad Labem. 43 Grünwald, A.; Wende, W. (2013): 5.3 Integration des ÖSD-Konzepts in die Landschaftsplanung. In: Grunewald, K.; Bastian, O. (Hrsg.): Ökosystemdienstleistungen – Konzept, Methoden, Fallbeispiele. Springer-Spektrum: Heidelberg, Berlin. S. 177-185. 44 EASAC – European Academies of Science Advisory Council (2009): Ecosystem services and biodiversity in Europe. European Academies of Science Advisory Council. The Royal Society, London.

30 Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen (2012): Öffentliche Wasserver- und Abwasserentsorgung in Sachsen. Ausgabe 2012. Internet: http://www.statistik.sachsen.de/download/300_ Voe-Faltblatt/FB_Wasser_Abwasser2012.pdf (Zuletzt gelesen am 28.10.2014).

38 Drösler, M. (2009): Was haben Moore mit dem Klima zu tun? In: Laufener Spezialbeiträge 2/09: S. 60-68. 39 Siuda, C. (2011): Renaturierungsplanung Georgenfelder Hochmoor. Im Auftrag des Staats­ betriebes Sachsenforst, Forstbezirk Bärenfels.

45 Ten Brink, P. et al. (2011): Estimating the overall economic value of the benefits provided by the Natura 2000 Network. Final Report to the European Commission, DG Environment on Contract ENV.B.2/ SER/2008/0038. Institute for European Environmental Policy / GHK / Ecologic, Brussels.

31 CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Internet: http://www.cenia.cz/web/www/ web-pub2.nsf/$pid/CENAXG4NILTD/$FILE/%C3%9Asteck%C3%BD.pdf (Zuletzt gelesen am 29.10.2014).

40 Majchrzak, J.; Krahn, L.; Schöndube, S.; Kozakovič, M (2014): Storage ability of Carbon of peat bogs in the east ore mountains. Studentenarbeit. Kooperationsprojekt des Leibniz-Instituts für ökologische Raum­

46 Schweppe-Kraft, B. (2009): Natural Capital in Germany – State and Valuation; with special reference to Biodiversity. In: Döring, R. (Hrsg.): Sustainability, natural capital and nature conservation, Marburg.

42

47 Wilhelm, E.-G., Hilpert, S. (2012): Ökonomische Untersuchungen zu Ökosystemdienstleistungen von Waldbeständen ohne forstliche Maßnahmen im Eigentum des Landesvereins Sächsischer Heimatschutz. Forschungsbericht im Rahmen des Projektes „Grünes Netzwerk Erzgebirge“. Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung; Landesverein Sächsischer Heimatschutz, Dresden. 48 Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft (2010): Birkhuhn / Tetrao tetrix. Biologische Vielfalt in Sachsen, Broschüre, 24 S. 49 BMU – Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit (2012): Naturbewusstsein 2011. Bevölkerungsumfrage zu Natur und biologischer Vielfalt. Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit, ECOLOG-Institute, Hannover. 50 Job, H.; Harrer, B.; Metzler, D.; Hajizadeh-Alamdary, D. (2006): Ökonomische Effekte von Großschutzgebieten. Untersuchung der Bedeutung von Großschutzgebieten für den Tourismus und die wirtschaftliche Entwicklung der Region. BfN-Skripten 135. 51 Grunewald, K.; Syrbe, R.-U. (2013): Aufgaben und Kostenbilanzierung der Biotoppflege. Methodik und Ergebnisse am Beispiel des Freistaats Sachsen. Natur und Landschaft 89(5): S. 193-199. 52 http://www.regionalstatistik.de (Zuletzt gelesen am 30.10.2014) 53 Unterausschuss Denkmalpflege der Kultus­ ministerkonferenz in Görlitz (2003). 54 DGMT – Deutsche Gesellschaft für Moor- und Torfkunde e. V. (2013): Warum sind Moore als Archi-

ve bedeutsam? Internet: http://www.dgmtev.de/downloads/DGMT_Flyer_2013.pdf (Zuletzt gelesen am 28.10.2014). 55 Hempel, W. (2009): Die Pflanzenwelt Sachsens von der Späteiszeit bis zur Gegenwart. Weissdorn-Verlag Jena. 56 Lohgerber-, Stadt- und Kreismuseum Dippoldiswalde (Hrsg.) (o. J.): Museum Osterzgebirgsgalerie. Schloß Dippoldiswalde. 57 Durwen, K.-J.; Schreiber, K.-F.; Thöle, R. (1980): Ein pragmatischer Ansatz zur Aufbereitung ökologischer Determinanten für die Raumplanung. Arb.-Ber. Landschaftsökologie Münster 2: S. 3-12. 58 Schubert, R. (1985): Bioindikation in terrestrischen Ökosystemen. Stuttgart. 59 Flade, M. (1994): Die Brutvogelgemeinschaften Mittel- und Norddeutschlands. Grundlagen für den Gebrauch vogelkundlicher Daten in der Landschaftsplanung. IHW-Verlag. Eching. 60 Günther, V. (2011): Der Schwarzspecht. Internet: http://www.deutschewildtierstiftung.de/uploads/ media/wissen_schwarzspecht_mehrwissen.pdf (Zuletzt gelesen am 26.05.2014). 61 Ellmauer, Th. (Hrsg.) (2005): Entwicklung von Kriterien, Indikatoren und Schwellenwerten zur Beurteilung des Erhaltungszustandes der Natura 2000-Schutzgüter. Band 1: Vogelarten des Anhangs I der Vogelschutz-Richtlinie. Wien. Internet: http://www. umweltbundesamt.at/fileadmin/site/umweltthemen/naturschutz/Berichte_GEZ/Band_1_Vogelarten.pdf (Zuletzt gelesen am 26.05.2014).

62 BFN – Bundesamt für Naturschutz (2012): Besondere Gefährdungsdispositionen für Amphibien. Internet: http://www.ffh-anhang4.bfn.de/fileadmin/AN4/ documents/amphibia/Gefaehrdungsdisposition_Amphibien.pdf (Zuletzt gelesen am 26.05.2014). 63 Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie (Hrsg.) (2002): Atlas der Amphibien Sachsens. Materialien zu Naturschutz und Landespflege. Dresden. 64 Schlüpmann, M.; Schulze, M.; Meyer, F. (2004): 9.20 – Rana temporaria (Linnaeus,1758). In: Petersen, B.; Ellwanger, G.; Bless, R.; Boye, P.; Schröder, E. & A. Ssymank (Bearb.): Das Europäische Schutzgebietssystem Natura 2000 – Ökologie und Verbreitung von Arten der FFH-Richtlinie in Deutschland. Band 2: Wirbeltiere. Schriftenreihe für Landschaftspflege und Naturschutz, Bonn 69. Bd. 2: S. 165-173. 65 Lehmann, B. (2013): Säugetiere außer Fledermäuse (Mammalia excl. Chiroptera) (FFH Anh. II, IV, V). Internet: http://www.lau.sachsen-anhalt.de/fileadmin/Bibliothek/Politik_und_Verwaltung/MLU/LAU/ Dateien/absp-sutl-1_4-5-tiere.pdf (Zuletzt gelesen am 26.05.2014). 66 UBA Wien: Bioindikation durch Fledermäuse – Definition und Begründung. Internet: http://www.umweltbundesamt.at/fileadmin/site/publikationen/R072. pdf (Zuletzt gelesen am 26.05.2014). 67 Brinkmann, R. (2000): Fledermausschutz im Rahmen der Landschaftsplanung. Vortrag anlässlich des Seminars „Fledermäuse in der Landschafts- und Eingriffsplanung“ vom 23.3.2000. Internet: http://www. nabu-akademie.de/berichte/00fleder_2.htm (Zuletzt gelesen am 26.05.2014). 43

Seznam autorů obrázků 68 SMUL – Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft (2014): Biologische Vielfalt – Fledermaus. Internet: http://www.umwelt.sachsen.de/umwelt/natur/12687.htm (Zuletzt gelesen am 26.05.2014). 69 Zierdt, M. (1997): Umweltmonitoring mit natürlichen Indikatoren – Pflanzen – Boden – Wasser – Luft. Springer Verlag. 70 Wirth, V. (2002): Indikator Flechte – Naturschutz aus der Flechtenperspektive. Internet: http:// www.naturkundemuseum-bw.de/publikationen/serie-c/ einzel/indikator-flechte-naturschutz-aus-der-flechtenperspektive (Zuletzt gelesen am 26.05.2014). 71 Hönigová, I. et al. (2012): Survey on grassland ecosystem services. Report to the EEA – European Topic Centre on Biological Diversity. Prague: Nature Conservation Agency of the Czech Republic, 78 S. 72 TEEB-Synthesis, Naturkapital Deutschland – TEEB DE (2012): Der Wert der Natur für Wirtschaft und Gesellschaft – Eine Einführung. München, Ifuplan; Leipzig, Helmholtz-Zentrum für Umweltforschung – UFZ; Bonn – Bundesamt für Naturschutz. 73 SMUL – Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft (2012): Sachsens Biologische Vielfalt sichern. Ein Maßnahmenplan zum Mitmachen. Dresden. 74 Kerres, M. (1990): Entwicklung und Einsatz computergestützter Lernmedien. Aspekte eines Software-Engineerings von Teachware. Wirtschaftsinformatik, S. 71-78.

44

75 Kerres, M. (2000): Internet und Schule. Eine Übersicht zu Theorie und Praxis des Internets in der Schule. Zeitschrift für Pädagogik, 46, S. 113-130.

Bastian, O.: Deckblatt, S. 4, 5, 7, 8 (Mitte), 10, 13, 14 (links), 15, 16 (links, Mitte), 17, 18, 21, 22, 23 (rechts), 28 (rechts), 46

76 Molitor, H. (2014): Bildung durch digitale Medien. Konsequenzen für eine Bildung für eine nachhaltige Entwicklung. Michel, U.; Siegmund, A.; Ehlers, M.; Jahn, M.; Bittner, A. (Hrsg.): Digitale Medien in der Bildung für nachhaltige Entwicklung. Potenziale und Grenzen. München, S. 25-32.

Bouhaka, X: str. 29 (graf), 31 (graf)

77 Buck, O.; Perera, C.; Große-Stoltenberg, A.; Räkers, J.; Buttschardt, K.; Wolf, P.-J.; Müterthies, A. (2014): Erlebnis Naturerbe. Vermittlung von Naturschutzthemen mit Geoinformationstechnologien. Naturschutz und Landschaftsplanung 46(1), S. 23-29.

Gläßer, J.: str. 27, 33 (uprostřed) Kochan, B.: str. 6 (graf), 11 (vlastní kresba podle Brockhaus. 1978 „Das Gesicht der Erde. Physische Geographie.“ Leipzig), 16 (vpravo), 23 (uprostřed), 32 (vpravo), 40 (symboly, vlastní znázornění) Kochan, N.: str. 8 (vlevo, vpravo), 11 (vpravo), 14 (vpravo), 20 (vpravo), 25 Majchrzak, J., Krahn, L., Schöndube, S., Kozakovič, M: S. 24 (graf) Meißner, M.: str. 32 (uprostřed) Renner, C.: str. 14 (uprostřed), 38 Schrack, M.: str. 33 (vlevo) Stutzriemer, S.: str. 9, 24 (vpravo), 26, 34, 36, 37, 40 (vpravo) Syrbe, R.-U.: str. 3, 13 (graf), 28 (vlevo dle Max e Schreyera) Universita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem: str. 39 www.wildapfel.info: str. 20 (vlevo)