Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace. Smrk ztepilý, buk lesní

OBSAH 1. ÚVOD ....................................................................................................... 8 2. METODIKA.............................................................................................. 9 3. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ............................................ 12 3.1 POLOHA A ZÁKLADNÍ ÚDAJE.................................................... 12 3.2 GEOLOGICKÉ POMĚRY................................................................ 12 3.3 GEOMORFOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA ............................ 13 3.4 KLIMATICKÉ POMĚRY................................................................. 13 3.5 PŮDNÍ POMĚRY ............................................................................. 15 3.6 CHARAKTERISTIKA LESNÍHO MAJETKU................................ 15 3.7 AKTUÁLNÍ STAV KRAJINY (ÚSES, 1995) ................................. 16 3.8 PŘEHLED GEOBIOCÉNŮ A LESNÍCH TYPŮ............................. 18 4. LITERÁRNÍ PŘEHLED......................................................................... 19 4.1 STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ................................................ 19 4.2 POTRAVNÍ TYPY ZVĚŘE.............................................................. 21 5. MYSLIVECKÉ HOSPODAŘENÍ.......................................................... 23 6. VÝSLEDKY ........................................................................................... 25 6.1 TRANSEKTY A PLOCHY S UMĚLOU OBNOVOU .................... 26 6.2 SOUHRNÉ VÝSLEDKY.................................................................. 46 7. NÁVRH OPATŘENÍ.............................................................................. 56 7.1 MYSLIVECKÁ OPATŘENÍ ............................................................ 56 7.2 VLASTNICKÉ OPATŘENÍ ............................................................. 58 8. DISKUZE................................................................................................ 60 9. ZÁVĚR.................................................................................................... 64 10. SUMMARY .......................................................................................... 65 11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................. 66 12. SEZNAM PŘÍLOH............................................................................... 69

1. ÚVOD Zvěř je odedávna původní součástí lesních ekosystémů. Společně s vývojem lesů na území ČR se měnily jednotlivé druhy zvěře a zároveň početní stavy zvěře. Do průběhu tohoto vývoje zasáhl i člověk, který si prostředí a současně i druhy a stavy zvěře dle své potřeby postupně přizpůsoboval. Každý živočišný druh si klade určité nároky na prostředí. Tyto nároky můžeme rozdělit na složku potravní, klidovou a krytovou. Všechny uvedené požadavky musí být splněny současně. Na stavy zvěře jsou vyvíjeny člověkem tlaky hned z několika stran. Na jedné straně je vlastník lesa, jehož cílem je vypěstovat kvalitní zdravý les a minimalizovat škody, které zvěř na lesních porostech působí. Vlastníci lesa v České republice vynakládají každoročně nemalé finanční prostředky na zamezení poškození lesních porostů. Obrana proti škodám zvěří je realizována opatřeními biologického a technického rázu. Na straně druhé stojí myslivecký hospodář, který se snaží zachovat zdravou a trofejově kvalitní zvěř, ale současně minimalizovat škody, které zvěř působí. Pokud chceme v lesích zvěř zachovat, nemůžeme nulové hodnoty škod zvěří dosáhnout. Řešení situace můžeme naleznout ve stanovení únosné hodnoty škod zvěří, to znamená najít rovnováhu mezi stavy zvěře a poškozením porostu. Pro okamžité zjištění stavu poškození se z metodik sledování vlivu zvěře na dřevinnou vegetaci jeví jako nejvhodnější monitoring okusu na trvalých transektech. Cílem práce je zjistit a analyzovat stav poškození lesních porostů okusem srnčí a jelení zvěří na zájmovém území Lesní správy Niva, nacházející se v bioregionu Drahanské vrchoviny, dále navrhnout vhodná opatření k zamezení negativních vlivů.

8

2. METODIKA Před zahájením terénních prací byl pochůzkou prověřen celkový stav území (zjištěny hranice majetku, nalezeny plochy s přirozenou obnovou, stav kontrolních srovnávacích ploch v porostu, zajištěny potřebné podklady na LS Niva, ...). Dalším krokem bylo určení míst, kde se budou trvale označené transekty nacházet. Tyto zvolené transekty byly na plochách s přirozenou obnovou trvale označeny pomocí značkovacího spreje. Za transekt je považován pruh 3 m široký, který snadno pozorujeme. Délka transektu byla volena dle potřeby, aby se na zkusných plochách s přirozenou obnovou nacházela hlavní monitorovaná dřevina v minimálním počtu 200 kusů. Počet transektů na zájmovém území vycházel z konkrétních podmínek stanoviště a z druhů normované zvěře. Celkem bylo na území o přibližné velikosti 900 ha vytvořeno 16 transektů s přirozenou obnovou a 4 plochy s obnovou umělou. Kontrolní a srovnávací plochy, na kterých dle vyhlášky 101/1996 Sb. je vlastník lesa povinen sledovat působení zvěře na nálety, nárosty a kultury, nebyly na zájmovém území nalezeny ve stavu využitelnosti pro monitoring poškození okusem. Poškození bylo tedy hodnoceno pouze na transektech zakládaných v porostech, kde již byly patrné známky přirozené obnovy a v neošetřených a neoplocených kulturách. Okus byl hodnocen u semenáčků dřeviny nižších než 150 cm. Na všech transektech byl zjištěn dostatečný počet jedinců pro hodnocení (min. 200 ks hlavní monitorované dřeviny). Semenáčky byly tříděny do výškových tříd po 10 cm. Hodnoceno bylo pouze aktuální poškození, s rozlišením na okus terminální a boční. Pokud se na hodnoceném semenáčku vyskytovaly oba druhy poškození, byl upřednostňován okus terminální (semenáček byl zařazen do skupiny dřevin poškozených okusem terminálu). Terénní práce byly rozděleny do dvou období. Při prvním monitoringu, který proběhl v období duben-květen 2007, byly vyznačeny trvalé transekty a zjištěn stav poškození před rašením podrostu. Druhé šetření proběhlo v září 2007, ale pro nízkou hodnotu poškození na většině transektů nebylo kancelářsky zpracováno a není předmětem výsledků. Jako únosná hranice poškození byla zvolena kritická hodnota navržená v projektu Vliv mysliveckého chovu spárkaté zvěře na přirozený stav a vývoj lesa ve vybraných chráněných územích (MRKVA, ČERMÁK, 2003). Procento poškození bylo posuzované odděleně pro dvě skupiny dřevin: 1) nepříliš potravně atraktivní dřeviny

9

(běžně zastoupené a proto většinou méně poškozované); 2) dřeviny potravně atraktivní, viz. Tab.1. Tab.1. Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace Dřeviny % Hodnocení vlivu okusu na další poškozených vývoj dřevinné vegetace jedinců Smrk ztepilý, buk lesní

do 20 %

okus by neměl výrazněji ovlivnit vývoj dřevinné vegetace, možné je zpomalení růstu dřevin, mírné omezení početnosti a změny v zastoupení jednotlivých dřevin nad 20 % okus pravděpodobně výrazně ovlivní vývoj dřevinné vegetace – dojde k početní redukci dřevin, zpomalení růstu či změnám dřevinné skladby včetně selekce některých méně hojných a přitom intenzivně poškozovaných druhů; v extrémním případě může dojít k úplnému zničení kultury či přirozeného zmlazení (zejména při opakovaném okusu této intenzity) Jedle bělokorá, javor klen, do 40 % okus by neměl výrazněji ovlivnit jeřáb ptačí, jasan ztepilý, habr vývoj dřevinné vegetace, možné obecný a další potravně je zpomalení růstu dřevin, mírné atraktivní dřeviny omezení početnosti a změny v zastoupení jednotlivých dřevin nad 40 % okus pravděpodobně výrazně ovlivní vývoj dřevinné vegetace – dojde k početní redukci dřevin, zpomalení růstu či změnám dřevinné skladby včetně selekce některých méně hojných a přitom intenzivně poškozovaných druhů; v extrémním případě může dojít k úplnému zničení kultury či přirozeného zmlazení (zejména při opakovaném okusu této intenzity) Výsledky šetření u transektů byly postupně doplňovány během terénních a kancelářských prací o následující informace: přirozená obnova - porostní skupina, soubor lesních typů, délka transektu, popis stanoviště, nadmořská výška, věk, hustota zmlazení, poškození dle typu okusu a druhu dřeviny, nejvíce poškozované výškové třídy, celkové poškození dle dřeviny, vzdálenost od krmného zařízení, vzdálenost od okraje porostu; obnova umělá - porostní skupina, soubor lesních typů, počet jedinců, 10

popis stanoviště, nadmořská výška, poškození dle typu okusu a druhu dřeviny, nejvíce poškozované výškové třídy, věk, hustota zmlazení, poškození dle dřevin, vzdálenost od krmného zařízení a k okraji porostu. V rámci zpracování výsledku byly prověřeny některé z faktorů ovlivňujících míru poškození porostu. Výstupy byly zpracovány graficky a slovně popsány.

11

3. OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ 3.1 POLOHA A ZÁKLADNÍ ÚDAJE Oblast se nachází v Drahanském bioregionu. Bioregion leží na pomezí jižní a střední Moravy, zabírá geomorfologický celek Drahanská vrchovina. Bioregion je tvořen vrchovinou na monotónních sedimentech kulmu, u okrajů se sítí údolí. Biota náleží 3. dubovo-bukovému až 5. jedlo-bukovému vegetačnímu stupni, pouze na okrajích se více uplatňují teplomilné prvky. Potencionální vegetace je tvořena bikovými bučinami, v členitějším reliéfu květnatými bučinami. Biodiverzitu zvyšuje plocha bioregionu v kontaktu s podprovincií severopanonskou i karpatskou, snižuje ji naopak jednotvárný horninový podklad. Netypická část je tvořena okraji

na sedimentech

permu, křídových pískovcích a na plošším reliéfu se sprašemi, s vegetací acidofilních doubrav a dubohabrových hájů. Na strmých okrajových svazích jsou přítomny i ostrůvky teplomilných doubrav. Na plošinách převažují pole se zbytky vlhkých luk s upolínem, na svazích jsou velké zbytky bučin a kulturní smrčiny (CULEK, 1996). Pro území je typický plochý reliéf zarovnaných povrchů, v mělkých sníženinách zamokřených, kterým probíhá řada rozvodnic. V tomto plochém reliéfu centrální části Drahanské vrchoviny počíná při okrajích postupné zahlubování vodních toků a reliéf dostává členitější ráz (ÚSES, 1995).

3.2 GEOLOGICKÉ POMĚRY Geologické podloží tvoří spodnokarbonské droby, břidlice a slepence, vzácné jsou sprašové pokryvy. Území patří do úmoří Černého moře, poslední řekou na území republiky je řeka Morava. Oblast je odvodňována potokem Bílá voda a jeho přítoky, z nichž jsou nejvýznamnější Molemburský potok a Bělička. Další část území v JV je odvodňována Malou Hanou, která se po soutoku s Velkou Hanou vlévá jako Haná přímo do Moravy. Bílá voda se podílí na vzniku říčky Punkvy, jejíž vody postupně přebírají Svitava, Svratka, Dyje a Morava (ÚSES, 1995).

12

3.3 GEOMORFOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA Provincie: Soustava:

Česká vysočina Česko-moravská soustava

Podsoustava: Celek: Podcelek:

Brněnská vrchovina Drahanská vrchovina Konická vrchovina

Okrsek:

Protivanovská planina, Kojálská planina

(ŠAFÁŘ a kol. 2003)

3.4 KLIMATICKÉ POMĚRY Oblast se nachází v mírně teplé klimatické oblasti MT3. Tato oblast je charakterizována jako oblast s krátkým létem, mírným až mírně chladným, suchým až mírně suchým, přechodné období je normální až dlouhé s mírným jarem a mírným podzimem, zima je normálně dlouhá, mírná až mírně chladná, suchá až mírně suchá s normálním až krátkým trváním sněhové pokrývky (QUITT, 1984). Dle Atlasu podnebí Česka (2007) se zájmové území nachází v klimatické mírně teplé oblasti MW4. Pro tuto oblast jsou dále typické tyto charakteristiky: Počet letních dnů.......................................………….................20-30 Počet dnů s průměrnou teplotou + 10°C a více........……......140-160 Počet mrazových dnů...........................................…………..110-130 Počet ledových dnů.................................................…………...40-50 Průměrná teplota v lednu v °C..................................………...-2-(-3) Průměrná teplota v červenci v °C.............................……….....16-17 Průměrná teplota v dubnu v °C...................................…………..6-7 Průměrná teplota v říjnu v °C.....................................…………...6-7 Průměrný počet dnů se srážkami 1mm a více.............….......110-120 Srážkový úhrn ve vegetačním období v mm.................……..350-450 Srážkový úhrn v zimním období v mm........................……....250-300 Počet dnů se sněhovou pokrývkou.............................………....60-80 Počet zatažených dnů...................................…………............150-160 Počet dnů jasných.......................................………….................40-50 Průměrný roční úhrn srážek na ploše zájmového území činí 650 mm. Průměrná roční teplota vzduchu je 6°C. Průměrné měsíční teploty a úhrny srážek jsou patrny na Fig. 1. a Fig. 2. 13

16 14 12 10 8 °C 6 4 2 0 -2

průměrná teplota

I

III

V

VII

IX

XI

měsíce

Fig. 1. Průměrné měsíční teploty vzduchu v °C pro plochu zájmového území (Atlas podnebí Česka).

100 90 80 70 60 mm 50 40 30 20 10 0

Průměrný úhrn srážek

I

III

V

VII

IX

XI

měsíce

Fig. 2. Průměrný měsíční úhrn srážek pro plochu zájmového území (Atlas podnebí Česka) Dlouhodobě nejvyšší úhrn srážek je v měsíci červnu. Klimaticky patří území do chladnější varianty mírně teplé oblasti. Atmosférické srážky jsou nižší než by odpovídalo průměru ČR pro obdobné nadmořské výšky, pohybuje se v rozmezí 600-700 mm průměrně ročně. Mezoklimaticky se mírně odlišují podmáčené sníženiny jako chladnější oproti okolí, teplotní inverze se projevuje ve výrazněji zaříznutých údolích Malé Hané a Bílé vody včetně jejich přítoků (ÚSES, 1995).

14

3.5 PŮDNÍ POMĚRY V nejvyšší ploché části bioregionu (nad 600-650 m n.m.) se nacházejí souvislé plochy dystrických kambizemí a hojnější ostrovy primárních pseudoglejů na těžších hlínách. Nižší plošiny a horní části okrajových svahů pokrývají kyselé typické kambizemě, často oglejené. Na okrajových svazích jsou zpravidla vyvinuty typické kambizemě, na ostrovech sprašových hlín a spraší na východním okraji bioregionu pak i typické hnědozemě. Na vápencích jsou velmi omezené plochy rendzin, většinou kambizemních, s víceméně odvápněnou jemnozemí (CULEK, 1996). Z půdních typů, v závislosti na charakteru zvětralin, případně i svahovin, se střídají mezotrofní (nasycené) hnědé půdy s půdami oligotrofními (nenasycenými), které převládají na plošinách, kde se lokálně vyskytují i pseudogleje (ÚSES, 1995).

3.6 CHARAKTERISTIKA LESNÍHO MAJETKU Posuzovaný lesní majetek byl převeden do podílového spoluvlastnictví 23 měst a obcí na základě usnesení vlády ČR č.168 ze dne 15. 3. 1995 o postupu při převodech nemovitého majetku bývalých lesních družstev do vlastnictví obcí a smlouvy o převodu vlastnictví uzavřené dne 22. 5. 1996 s Lesy České republiky s.p. v Hradci Králové. V současné době je v nájmu Středomoravského lesního družstva se sídlem v Nivě, bývalý okr. Prostějov. Lesní hospodářský plán byl zpracován Lesprojektem Kroměříž s.r.o. v roce 1998 s platností od 1. 1. 1999. Na LHC Niva (1 883 ha), které leží na náhorní plošině Drahanské vrchoviny, tedy i na zájmovém území, převládají hospodářské soubory smrkového (bukového) hospodářství živných a kyselých stanovišť středních a vyšších poloh (HS 45, 43, 55,53), s výrazným zastoupením smrkového (borového, event. bukového) hospodářství na oglejených a podmáčených stanovištích vyšších a středních poloh (HS 57, 59). Velkou část povrchu LHC zaujímá plochý terén s nepříznivými podmínkami pro odtok vody. To vede spolu s nepropustným podložím k podmáčení a zamokření četných porostů a tím ke snížení jejich stability. Proto je nutné udržovat síť odvodňovacích příkopů v dobrém stavu. Lesní porosty LHC Niva jsou v důsledku své polohy na náhorní plošině Drahanské vrchoviny, plochému utváření terénu, nestálým klimatickým poměrům a otevřenosti vůči větrům všech směrů ohrožovány ve vysoké míře bořivými větry, sněhem a námrazou. Tyto přírodní poměry se spolu s vysokým podílem smrku v porostní skladbě podílely na vzniku četných kalamit (LHP, 1998).

15

Lesní pozemky jsou organizačně členěny do dvou LHC a nacházejí se v následujících katastrálních územích (Tab. 2.). Tab.2. Rozpis LHC dle katastrálních území a plochy LHC Katastr. území Plocha les. pozemků v ha Niva

Bousín

18,67

Niva Protivanov Rozstání pod Kojálem

655,02 490,87 718,77

Celkem

Plocha LHC v ha

1 883,33

Vybrané průměrné údaje z LHC Niva: - průměrné obmýtí - 109,46 let - průměrná obnovní doba - 29,23 let - průměrná zásoba mýtních porostů - 521 m3b.k - plocha z normální paseky - 169,73 ha Vytvořené lesní hospodářské celky jsou výrazně vzrůstově rozdílné a odpovídají definici daného LHC a záměru, pro který byly navrženy. Na jednotlivých LHC jsou v návaznosti na kategorii lesů vytvořeny hospodářské soubory (HS) a k nim rámcové směrnice hospodaření navržené v následujícím rozsahu: Tab. 3. Kategorie lesů LS Niva Kategorie lesů

Počet HS 29

Lesy hospodářské Lesy ochranné

1

Lesy zvláštního určení

4

Celkem

34

3.7 AKTUÁLNÍ STAV KRAJINY (ÚSES, 1995) Území zahrnuje krajinné útvary členitého lesního komplexu, antropogenní zemědělské krajiny i hluboce zaříznutá údolí s příkrými svahy. Krajinu oživují i menší rybníky na toku Bílé vody. Naopak negativními zásahy do krajiny jsou narušena společenstva údolní nivy, melioracemi a lomem na těžbu kamene v Baldovci, kde je vegetace poškozována i dopravou kamene nákladními auty po cestách v lesních údolích (výfukové zplodiny).

16

Zemědělské plochy zjištěných katastrálních území tvoří převážně orná půda na rovinatém reliéfu centrální části Drahanské vrchoviny. Na krátkých svazích břehů středně zahloubeného toku Bílé vody se střídají drobné loučky, pastviny a lesní porosty, údolní meliorované dno zaujímají kulturní louky se zbytky přirozené vegetace. Meliorované louky byly postupně většinou zorněny do ucelených větších honů. Louky se vyskytují v dlouhých užších pásech při lesním okraji a podél více zahloubených částí původních přirozených vodotečí a jako drobné plošné útvary v rozích lesních komplexů. Na březích se zachovala liniová dřevinná vegetace nebo byla uměle osázená při napřimování a prohlubování otevřených potoků. Pestřejší je krajina mezi Rozstáním a Baldovcem, kde se na vzrůstající délce i sklonu svahů střídají lesní porosty s loukami, pastvinami a menšími zorněnými plochami, oddělenými od sebe mezemi a terasami s liniovou dřevinnou vegetací. Při údolním dně jsou převážně meliorované louky, na zvýšené terase i plocha orné půdy. Lesní porosty náleží k hlavnímu komplexu lesů Drahanské vrchoviny. Dřevních zásob v období 17.-19. století byl dostatek, místní spotřeba nebyla příliš veliká. Provoz lesního hospodářství ovlivnil rozvoj železářství na Blanensku a sklárny. Od začátku 19. století se intenzivně těžilo pro výrobu dřevěného uhlí, vznikaly i rozsáhlejší holoseče, které se uměle zalesňovaly převážně smrkem a docházelo tak k pozměnění dřevinné skladby. Původně smíšené lesy, kde byly hlavními dřevinami jedle a buk s příměsí dalších listnáčů, ustupovaly a jejich místo postupně zaujímaly smrkové lesy. Při přechodu průmyslu na jiné energie rychle klesá podíl palivového dříví a lesní hospodářství se orientuje na produkci užitkového dříví, především pilařské kulatiny. Druhové složení lesů také ovlivnil ústup jedle, dokumentován v této oblasti ještě ve 40. letech minulého století. Dnes se zachovaly již jen zbytky významnějšího zastoupení jedle v lesních porostech. V posledních letech však jedle regeneruje a je naděje pro zvýšení jejího zastoupení zaváděním do obnovných cílů.

17

3.8 PŘEHLED GEOBIOCÉNŮ A LESNÍCH TYPŮ Hlavní skupiny typů geobiocenů mírně teplých a chladných plochých lokalit Drahanské vrchoviny (zájmové území) jsou: 4AB3 Fageta paupera (holé bučiny) 4AB4 Abieti – querceta roboris – piceae (smrkojedlové doubravy) 4B3 Fageta typica (typické bučiny) 4B4 Querceta roboris – fagi (vlhké doubravy s bukem) 4BC3 Fageta aceris (bučiny s javorem) 4BC4 Fraxini – querceta roboris – aceris (javorojasanové doubravy) 4C3 Tili – acereta fagi (lipobukové javořiny) 5AB3 Abieti – Fageta inf. (jedlové bučiny) 5AB4 Abieti – piceeta equiseti (přesličkové jedlové bučiny se smrkem) 5B3 Abieti – Fageta typica (typické jedlové bučiny) 5B4 Abieti – piceeta equiseti (přesličkové jedlové bučiny se smrkem) 5BC3 Aceri – Fageta inf. (javorové bučiny) 5BC-C 4 Fagi – acereta alni inf. (bukové javořiny s olší) (ÚSES, 1995)

Na lesních půdách zájmového území jsou vytipovány následující soubory lesních typů: 3N, 3U, 4K, 4S, 5A, 5B, 5F, 5G, 5K, 5N, 5S, 5O, 5V, 6G, 6O (LHP, 1998)

18

4. LITERÁRNÍ PŘEHLED 4.1 STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY V období 1979-88 bylo podle údajů zjištěných při popisu porostů v době vyhotovení lesních hospodářských plánů poškozeno okusem 21 440 ha lesa (18 077 ha jehličnatých dřevin a 3 363 ha listnatých dřevin), šlo o 1,1 % výměry lesa (MZE, 1996). Další dostupné údaje o plochách poškozených lesů jsou z 90. let. Škody okusem byly v roce 1995 vykázány na 417 ha (jehličnany 311 ha, listnáče 106 ha), v roce 1996 na 653 ha (jehličnany 392 ha, listnáče 261 ha), v roce 1997 na 1 238 ha (MZE, 1997, 1998). Vykazované škody způsobené zvěří na lesních porostech za rok 2006 činí 26 105 000 Kč. Ve srovnání s předchozím rokem jsou škody o 2 000 000 Kč vyšší. (MZE, 2007). V Tab. 4. je znázorněn vývoj jarních kmenových stavů vybraných druhů zvěře v letech 2002-2006. Tab. 4. Jarní kmenové stavy vybraných druhů zvěře (MZE, 2007) Zvěř 2002 2003 2004 2005 2006 Jelení

23 096

25 012

27 378

28 550

27 812

Dančí

17 727

19 055

20 667

21 676

22 494

Mufloní

15 572

15 891

17 026

18 274

18 689

272 864

295 092

302 988

302 694

296 509

Srnčí

V roce 1995 provedl IFER celorepublikové hodnocení škod zvěří. Ve vybraných 2 500 porostních skupinách na 234 lokalitách (výběrové šetření využívající sítě velkoplošné inventarizace lesa, každá lokalita měla rozlohu 4 km2) bylo hodnoceno poškození zvěří. U kultur bylo v roce 1995 na polovině porostní plochy (medián) lesa poškozeno zvěří (jakékoliv poškození) více než 23 % stromů, v roce 2000 to už bylo více než 37,1 % stromů. Na čtvrtině porostní plochy bylo v roce 1995 poškozeno 55,2 % stromů, v roce 2000 potom již 64,4 % stromů. Terminály byly v roce 1995 poškozeny okusem na polovině porostní plochy kultur u více než 3,8 % stromů, v roce 2000 již u více než 9,3 % stromů. Na čtvrtině porostní plochy bylo v roce 1995 okusem terminálu poškozeno více než 18 % stromů, v roce 2000 potom již více než 29,3 % stromů. Alarmující je, že pouze na 12 % porostní rozlohy lesa (všech věkových kategorií) nebylo zjištěno v roce 2000 žádné poškození zvěří (ČERNÝ a kol., 2000). Vztah mezi zvěří a lesem je stále se opakujícím problémem, kdy krajní názory jedné strany obhajují vyšší početní stavy zvěře a škody způsobené zvěří víceméně 19

bagatelizují. Opačný názor považuje zvěř v lesích za škodlivý element, který je potřeba anulovat. Naší snahou by mělo být hledat přijatelný kompromis mezi oběma složkami, který by zajišťoval přiměřené stavy zvěře při únosných škodách na lese. Sladit do optimální vyváženosti zájmy lesního hospodářství a myslivosti je úkol, který je potřeba řešit dlouhodobě a dnes již bezodkladně. Úkol o to těžší, že lesníků (a ti jsou často i myslivci) je v naší republice cca 25 tisíc a jsou většinou v lese, zatímco myslivců je cca 100 tisíc a jsou prakticky všude, i ve sněmovně a senátu. (SLOUP, 2008) Velcí živočichové, deklarovaní jako zvěř, do příslušných lesních ekosystémů nepochybně patří. Pokud se přikláníme k ekosystémovému chápání lesa, musí zde být nejen původní společenstva rostlin (producenti), ale i živočichů (konzumenti). Obě dvě skupiny však musí být ve vzájemném poměru, který nedovolí, aby konzumenti ohrozili přirozený vývoj producentů, jinak by potravně ohrozili sami sebe. V přirozených lesích (podobně by tomu u nás mělo být v ZCHÚ) se potřebná rovnováha nastoluje automaticky - díky dravé zvěři, nemocem a povětrnostním podmínkám. V hospodářských lesích, kde se myslivecky hospodaří, platí zásada vyváženého vztahu také. Díky změněné dřevinné skladbě však může být úživnost menší nebo vlivem chovu početné zvěře a nepůvodních druhů poškozování lesa větší. Nastolení potřebné rovnováhy musí řešit lesnický i myslivecký hospodář. Ke zvýšení úživnosti nyní může dojít díky příklonu lesnické politiky a praxe k tzv. trvale udržitelnému nebo až přírodě blízkému hospodaření v lese. To staví na druhové skladbě dřevin, která je blízká původní, a na využívání procesů probíhajících v přirozených lesích. Jedním z takových naprosto zásadních procesů je přirozená obnova pomocí semenáčků dřevin. Tyto semenáčky, zvláště některých druhů dřevin, jsou však také významnou potravou zvěře. Okus tak ve velké většině případů značně prodlužuje, nebo i zcela znemožňuje obnovu a les se pak musí zakládat uměle a nákladně ochraňovat (ČERMÁK, 2003). Podle SLOUPA (2008) lze škody zvěří podle důsledků rozdělit principiálně na dvě hlavní skupiny: - poškozování jednotlivých stromů nebo celých skupin ohryzem a loupáním, které vzniká nejčastěji v mladých porostech od stádia odrůstajících kultur po stádia tyčovin a nastávajících kmenovin. Následkem ohryzu, podle velikosti poškozené plochy vzhledem k obvodu kmene, může dojít k uhynutí nebo alespoň stagnaci růstu, nejčastější je infekce dřevokaznými houbami. Takto poškozené porosty vykazují často 20

negativní přírůst, jsou postihovány zlomy a jako nestabilní musí být často předčasně rekonstruovány; - poškozování nejmladších porostních stádií (kultur a nárostů) okusem a vytloukáním. U menších, méně vitálních jedinců má poškození za následek uhynutí, u starších vede ke stagnaci růstu a vzniku typických okusových forem (bonsaje). Poškozování okusem omezuje až limituje možnosti zejména přirozené obnovy lesních porostů. Okus a vytloukání Výsledky šetření IŠZ z roku 2005 jsou prakticky srovnatelné s NIL a poukazují na výrazné zhoršení stavu. Vzhledem k prostředkům, které stát vynakládá na zvýšení zastoupení MZD, je toto zjištění alarmující. Na základě předkládaných výsledků prováděných šetření je zřejmé, že vztah mezi zvěří a lesem není vyvážený a škody zvěří na lesních porostech v celkovém hodnocení za republiku jsou neúnosné. Ekonomické dopady nebyly souhrnně za republiku počítány, k dispozici jsou některá dílčí šetření z jednotlivých oblastí (SLOUP, 2008).

4.2 POTRAVNÍ TYPY ZVĚŘE Na základě stavby těla, zejména zažívacího traktu, a znalostí o skladbě potravy zařadil HOFMANN (1989) jednotlivé druhy přežvýkavců do třech potravních typů, které reprezentují optimální potravní strategii (či smíšenou strategii) pro dané druhy: 1) okusovači, 2) potravní oportunisté, 3) spásači. Směrem od okusovačů ke spásačům vzrůstá relativní objem bachoru vůči velikosti těla, narůstá morfologická rozrůzněnost trávícího traktu, zvyšuje se podíl hrubé vlákniny v potravě a klesá frekvence pastevních cyklů. HOMOLKA (1995) charakterizoval potravní typy následovně: Okusovači (srnec obecný, los evropský, jelenec virginský). Tato skupina má největší vliv na dřevinnou složku. Důvodem je to, že jsou přizpůsobeni k příjmu lehce stravitelných složek, které v podmínkách lesních porostů představují ve vegetačním období především dvouděložné byliny, listy a mladé letorosty listnatých dřevin. Čím je nižší zastoupení těchto složek v prostředí, tím se zvyšuje tlak na jejich využívání. Také v zimním období zpravidla dřeviny tvoří větší podíl v potravě okusovačů, protože nepřijímají traviny, které jsou jinak jedním z hlavních potravních zdrojů jiných potravních specialistů.

21

Potravní oportunisté (jelen evropský, sika východní, daněk skvrnitý, kamzík horský). Do této skupina patří druhy s málo vyhraněnou potravní specializací. V jejich potravě bývají rovnoměrně zastoupeny všechny složky potravního spektra. Dokáží se lépe přizpůsobit prostředí, kde některý typ vegetace chybí, nežli ostatní druhy. Dřeviny nepreferují jako předchozí typ, ale při nedostatku jiné potravy mohou v dietě převládnout. Spásači (muflon). Druhy z této skupiny jsou nejlépe přizpůsobeny trávení hrubé vlákniny, proto v jejich potravě často najdeme traviny, které v potravní nabídce bylinného patra většinou převládají. V zimním období však při omezené nabídce bylin tvoří podobně jako u ostatních druhů významnou součást potravy dřeviny.

22

5. MYSLIVECKÉ HOSPODAŘENÍ Zájmové území se nachází v oblasti dvou honiteb ,,Rozstání" (1403 ha) a ,,Bílý kříž"(671 ha). Obě dvě honitby jsou pronajaty mysliveckým sdružením, které zde vykonávají právo myslivosti. Společenstevní honitba ,,Rozstání" je polní honitbou (lesní pozemky - 261 ha), honitba ,,Bílý kříž" je honitbou lesní (lesní pozemky 622 ha). V obou sdruženích se klade důraz především na chov zvěře spárkaté (zvěř srnčí, prase divoké, zvěř jelení), chov drobné zvěře je pouze okrajovou záležitostí. Pro honitbu ,,Bílý kříž" je normována zvěř srnčí a jelení, v honitbě ,,Rozstání" pouze zvěř srnčí. Srnčí zvěř je u obou honiteb zařazena do třetí jakostí třídy. Vlastníkem lesních pozemků nebyly dosud vyčísleny žádné škody na lesních porostech. Na zájmovém území jsou odstřel srnčí zvěře a zároveň i stavy zvěře téměř neměnné, jak je patrno z Fig. 3. Odlov jelení zvěře v honitbě ,,Bílý kříž“ můžeme sledovat v Tab. 5. 19

Počet (ks)

18 17 Odstřel srnčí zvěře

16 15 14

20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06

13

Rok

Fig. 3. Odstřel srnčí zvěře přepočten na plochu zájmového území Tab. 5. Odstřel jelení zvěře (honitba ,,Bílý kříž“) Zvěř jelení Rok jelen laň Kolouch 2002 0 1 2003 0 0 2004 0 0 2005 1 0 2006 2 0 2007 1 0

23

0 0 0 1 0 0

V honitbě ,,Bílý kříž“ se jarní kmenové stavy rovnají stavům sčítaným. V roce 2007 byly stavy zvěře vykazovány následovně: zvěř srnčí - 13 ks srnec, 13 ks srna, 10 ks srnče, zvěře jelení - 2 ks jelen, 2 ks laň, 2 ks kolouch. V honitbě ,,Rozstání“ je situace obdobná, jarní kmenové stavy se rovnají stavům sčítaným. V roce 2007 byly vykazovány následující stavy srnčí zvěře: 23 ks srnec, 23 ks srna, 12 ks srnče. Přikrmování zvěře probíhá na území v období nouze, jak uživatelům honiteb ukládá zákon o myslivosti. Na zájmovém území (cca. 900 ha) bylo celkově zjištěno 12 přikrmovacích zařízení pro spárkatou zvěř. Zařízení měla různý charakter. Počínaje rozměrnými krmelci se zásobníky na seno až po jednoduché jesle s korýtky na jadrné krmivo. Součástí krmných zařízení byly ve většině případů (9) i lizy se solí. Automatická krmítka na jadrné krmivo byla zjištěna ve dvou případech. V Tab. 6 jsou přesně rozepsány spotřeby jednotlivých krmiv za období nouze 2006/2007. Jako objemové krmivo je v obou sdruženích nejčastěji zvěři předkládáno luční seno. Jadrné krmivo je předkládáno z větší části ve formě granulí, jejíž hlavní složkou je ječmen.

Tab. 6. Spotřeba krmiv v období nouze 2006/07 Druh krmiva Objemové Jadrné Dužnaté Sůl Spotřeba 2006/07 ve 100 kg

50,0

10,5

26,5

0,8

Tab. 7. Normované stavy přepočteny na plochu zájmového území KOP ♂♂ ♀♀ ♂♀

Druh zvěře Jelen evropský Srnec obecný

Σ

I.

II.

III.

0,8

1

1

1

2

1

6

0,9

8

4

7

19

11

49

24

6. VÝSLEDKY Z důvodu rozsáhlosti a přehlednosti výsledků je následující kapitola členěna do dvou podkapitol – výsledky pro jednotlivé transekty a plochy s umělou obnovou a souhrnné výsledky. První část se věnuje výsledkům a popisům jednotlivých transektů a ploch s umělou obnovou a je řešena formou tabulek a fotografií. Ve zpracovaných tabulkách jsou u transektů uvedeny následující informace: označení porostní skupiny, soubor lesních typů, délka transektů, popis porostu, nadmořská výška, věk porostní skupiny, hustota zmlazení, poškození dle typu okusu a druhu dřeviny, nejvíce poškozované výškové třídy, celkové poškození okusem vyjádřené v % a rozdělené dle druhu dřeviny, vzdálenost od přikrmovacích zařízení a vzdálenost od okraje porostu. U ploch s umělou obnovou jsou informace o délce transektu a hustotě zmlazení nahrazeny počtem jedinců. Druhá podkapitola se zabývá celkovým shrnutím výsledků a ovlivněním stupně poškození zejména z pohledu druhu dřeviny, původu obnovy, výšky semenáčů, vzdálenosti od přikrmovacích zařízení a okraje porostu, typu souboru lesních typů.

25

6.1 TRANSEKTY A PLOCHY S UMĚLOU OBNOVOU Tab. 8. Transekt č.1 Porostní skupina

1A15a

SLT Délka transektu

4S 30 m

Popis porostu

Hranici porostní skupiny tvoří odvozní cesta, v podrostu se vyskytují ostružiník (Rubus spp.), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), atd. Na stanovišti byla provedena příprava pro přirozené zmlazení porostu. Zastoupení dle hospodářské knihy: JD – 55%, SM – 10 %, BO – 25%. Vtroušené dřeviny: OS, JV, BR, OL, … 582 m n.m.

Nadmořská výška

Věk porostní skupiny 154 let Hustota zmlazení

Poškození dle typu okusu, dřeviny (ks) Nejvíce poškozené výškové třídy Celkové poškození dle dřevin (%) Vzdálenost od krmného zařízení

JS - 2,8/m2 KL - 1,6/m2 LP - 0,4/m2 Okus boční JS KL LP 36 34 14 JS – 21-30 cm (48 ks) KL – 41-50 cm (34 ks) LP – 31-40 cm (12 ks) JS – 51 % KL – 56,3 % LP – 69,7 % 340 m

Okus terminální JS KL LP 93 46 9

Vzdálenost od okraje 90 m porostu

Fig. 4. Transekt č. 1

26

Bez poškození JS KL 124 62

LP 10

Tab. 9. Transekt č.2 Prostní skupina SLT Délka transektu Popis porostu

2C7 4S 25 m Hranicí porostní skupiny tvoří porostní okraj a přibližovací linky, v podrostu se vyskytují ostružiník (Rubus spp.), ostřice lesní (Carex silvatica) .. . V okraji skupiny se objevuje habr obecný (Carpinus betulus), buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus). Stromy jsou do značné míry tloušťkově diferencované, hektarová zásoba činí 379 m3b.k.. Nadmořská výška 586 m.n.m. Věk porostní skupiny 71 let Hustota zmlazení JS – 0,7/m2 KL – 2,8/m2 LP – 0,3/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu, dřeviny (ks) JS KL LP JS KL LP JS KL LP 15 59 5 11 56 2 29 92 15 Nejvíce poškozené JS – 41-50 cm (10 ks) výškové třídy KL – 41-50 cm (30 ks) LP – 51-60 cm (3 ks) Celkové poškození JS – 47,3 % dle dřevin (%) KL –55,6 % LP – 31,8 % Vzdálenost od 400 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 50 m porostu


27

Tab. 10. Transekt č. 3 Prostní skupina SLT Délka transektu Popis porostu

3B8 3N 20 m Na lokalita se nachází smrkové přehoustlé zmlazení, ze severní strany doplněno umělou obnovu smrku, holina vznikla nahodilou těžbou. Dominantní bylina podrostu třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), borůvka (Vaccinium myrtillus). Celková výměra porostní skupiny činí 7,42 ha, v troušené dřeviny – BR, MD, HB, OS, TR. Nadmořská výška 564 m.n.m. Věk porostní skupiny 89 let Hustota zmlazení SM – 3,5/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 8 2 197 Nejvíce poškozená SM – 71-80 cm (3 ks) výšková třída Celkové poškození 4,8 % (%) Vzdálenost od 150 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 60 m porostu


28


3C8 4S 30 m Transekt je umístěn v habrovém zmlazení, které se nachází ve střední části porostní skupiny směrem k okraji porostu. Stromy jsou tloušťkově diferenciovány, zastoupení dle hospodařské knihy: SM – 50 %, JD 18 %, BO – 25%, MD – 5%, HB – 2 %. V podrostu se objevují šťavel kyselý (Oxalis acetosella), mařinka vonná (Asperula odorata). Nadmořská výška 570 m.n.m. Věk porostní skupiny 87 let Hustota zmlazení HB – 2,3/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 59 41 106 Nejvíce poškozená HB – 41-50 cm (21 ks) výšková třída Celkové poškození 48,5 % (%) Vzdálenost od 450 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 20 m porostu


29


2C7 4S 20 m Transekt se nachází v severní části porostní skupiny, je veden z porostního okraje do středu porostní skupiny. Hlavní monitorovanou dřevinou této lokality je javor klen (Acer pseudoplatanus). V podrostu se objevují mařinka vonná (Asperula odorata), starček hajní (Senecio nemorensis). Nadmořská výška 600 m.n.m. Věk porostní skupiny 71 let Hustota zmlazení KL – 3,5 /m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 28 20 164 Nejvíce poškozená KL – 71-80 cm (12 ks) výšková třída Celokvé poškození 22,6 % (%) Vzdálenost od 280 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 10 m porostu


30


Nadmořská výška Věk porostní skupiny Hustota zmlazení Poškození dle typu okusu (ks) Nejvíce poškozené výškové třídy Poškození dle dřevin Vzdálenost od krmného zařízení Vzdálenost od okraje porostu

4B10 5K 20 m Transekt se nachází v středu porostní skupiny, kde byl matečný porost vytěžen. Hlavní monitorovanou dřevinou je smrk ztepilý (Picea abies), nálet byl loňského roku částečně doplněn smrkovými sazenicemi. 580 m.n.m. 104 let SM - 4,15/m2 JD – 0,4/m2 MD – 0,3/m2 Okus boční Okus terminální SM JD MD SM JD MD 6 3 0 4 3 0 SM – 40-50 cm (4 ks) JD – 21-30 cm (4ks) MD – bez poškození SM – 4,0 % JD – 26,1 % MD – 0,0 % 300 m

100 m


31

Bez poškození SM JD MD 239 17 16


4C10a 5K 30 m Transekt se nachází pod tloušťkově diferencovaným porostem SM, BO a MD. Hlavní monitorovanou dřevinou je smrk ztepilý (Picea abies), který se zde nachází v hojném počtu. Dominantní v podrostu ostružiník (Rubus spp.), třtina (Calamagrostis spp.). Nadmořská výška 570 m.n.m. Věk porostní skupiny 105 let Hustota zmalazení SM – 3,0/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 22 8 242 Nejvíce poškozená SM – 41-50 cm (14 ks) výšková třída Poškození dle dřevin SM – 11,0 % Vzdálenost od 600 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 150 m porostu


32


Nadmořská výška Věk porostní skupiny Hustota zmalazení

4D3 5K 30 m Část hranice porostní skupiny tvoří odvozní cesta, která je zároveň cyklistickou stezkou. Zmlazení se obnovuje převážně v okrajové části, zejména z důvodu malé prosvětlenosti porostní skupiny a ponechaných výstavků. Porostní skupina je nestejnověká, diferencovaná tloušťkově i výškově. Zkamenění – 0,8-0,9. 562 m.n.m. 39 let

KL – 2,3/m2 JS – 0,4/m2 HB – 0,4/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální okus (ks) KL JS HB KL JS HB 17 8 10 0 4 4 Nejvíce poškozené KL – 91-100 cm (6 ks) výškové třídy JS – 91-100 cm (4 ks), 101-110 cm (4 ks) HB – 91-100 cm (8 ks) Poškození dle dřevin KL – 8,1 % JS – 37,5 % HB – 37,8 % Vzdálenost od 250 m krmného zařízení Vzdálenost od 20 m okraje porostu


33

Bez poškození KL JS 193 20

HB 23


9C7 5S 25 m Prostní skupina se nachází ve svahu, část byla vytěžena jakožto nahodilá těžba. Zmlazení na holé ploše bylo doplněno smrkem, nalét se nachazí i pod porostem, ten ale pomalu odrůstá, především z důvodu velké hustoty. Vtroušená dřevina habr obecný (Carpinus betulus). Nadmořská výška 560 m.n.m. Věk porostní skupiny 77 let Hustota zmalazení SM – 3,4/m2 BK – 0,3/m2 Poškození dle typu okusu (ks)

Okus boční Okus terminální SM BK SM BK 28 10 6 0 Nejvíce poškozené SM – 51-60 cm (9ks), 61-70 cm (9ks) výškové třídy BK – 61-70 cm (3 ks) Poškození dle dřevin SM – 13,5 % BK – 45,5 % Vzdálenost od 260 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 150 m porostu


34

Bez poškození SM BK 218 12


10B9 4K 30 m Smrkové zmlazení se nachází pod porostem SM, MD a BO. V porostní skupině se ojediněle objevují VJ, BR, HB, BK, JD, z keřů bez černý. Hektarová zásoba činí 449 m3b.k.. Prosvětlené plochy pomalu zabuřeňují třitinou (Calamagrostis spp.), ostružiníkem (Rubus spp.). Nadmořská výška 580 m n.m. Věk porostní skupiny 95 let Hustota zmalazení SM – 3,0/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 42 23 209 Nejvíce poškozená SM – 111-120 cm (12 ks) výšková třída Poškození dle dřevin SM – 23,7 % Vzdálenost od 180 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 100 m porostu


35


5A8 5S 20 m Porostní skupina o výměře 5,52 ha se nachází u frekventované účelové cesty, která slouží zároveň jako cyklostezka, zvolený transekt lemuje porostní okraj v jižní části. Dřevinná skladba dle hospodářské knihy: BK - 10 %, SM - 55 %, BO -15 %, MD - 20 %. V podrostu se objevují ostružník (Rubus spp.), kakost smrdutý (Geranium robertianum), kostřava obrovská (Festuca gigantea). Nadmořská výška 595 m n.m. Věk porostní skupiny 89 let Hustota zmlazení BK – 1,6/m2 HB – 3,7/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okus (ks) BK HB BK HB BK HB 23 81 31 15 46 124 Nejvíce poškozené BK – 41-50 cm (12 ks) výškové třídy HB – 61-70 cm (34 ks) Poškození dle dřevin BK – 54,0 % HB – 43,6 % Vzdálenost od 600 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 0 m porostu


36


5A8 5S 25 m Porostní skupina se nachází u frekventované účelové cesty, která slouží zároveň jako cyklostezka, zvolený transekt je umístěn pod porostem v severovýchodní části skupiny. V okolí transektu je porost značně proředěn a zabuřeněn zejména ostružiníkem (Rubus spp.) a maliníkem (Rubus iadeus), což znesnadňuje přirozenou obnovu. Nadmořská výška 595 m n.m. Věk porostní skupiny 89 let Hustota zmlazení BK – 3,12/m2 HB – 4,3/m2 Poškození dle typu okusu (ks)

Okus boční Okus terminální BK HB BK HB 29 169 100 25 Nejvíce poškozené BK – 31-40 cm (31 ks) výškové třídy HB – 61-70 cm (47 ks) Poškození dle dřevin BK – 55,1 % HB – 60,8 % Vzdálenost od 520 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 50 m porostu


37

Bez poškození BK HB 105 125


Nadmořská výška Věk porostní skupiny Hustota zmlazení

2B6 4S 30 m Transekt se nachází v nestejnověké porostní skupině o výměře 7,63 ha. Základní dřevinu porostu tvoří SM, přimíšenou dřevinou jsou BO a JD, jako vtroušené dřeviny jsou zastoupeny MD, HB, BK, OL a OS. Průměrná zásoba na hektar činí 373 m3b.k.. 590 m n.m. 69 let

KL – 2,8/m2 JR – 0,5/m2 BK – 0,3/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální okusu (ks) KL JR BK KL JR BK 54 4 6 8 6 1 Nejvíce poškozené KL – 41-50 cm (26 ks) výškové třídy JŘ – 41-50 cm (4 ks) a 51-60 cm (4 ks) BK – 31-40 cm (5 ks) Poškození dle dřevin KL – 24,3 % JR - 23,3 % BK – 23,3 % Vzdálenost od 240 m krmného zařízení Vzdálenost od 20 m okraje porostu


38

Bez poškození KL JR 193 33

BK 23


12B8 5S 30 m Smrkové zmlazení se nachází pod porostem, jehož hlavní dřevinou je smrk ztepilý (Picea abies), dále jsou zastoupeny MD, BO a JD. V severní části skupina se nachází odrostlý nárost tvořený zejména smrkem ztepilým (Picea abies) a modřínem opadavým (Larix decidua). Průměrná hektarová zásoba činí 413 m3b.k.. Nadmořská výška 560 m n.m. Věk porostní skupiny 81 let Hustota zmlazení SM – 2,8/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 11 4 241 Nejvíce poškozená SM – 31-40 cm (7 ks) výšková třída Poškození dle dřevin SM – 5,9 % Vzdálenost od 300 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 150 m porostu

Fig.17. Transekt č. 14

39


14C9 4S 25 m Porostní skupina o výměře 1,86 ha, jejíž druhová skladba dle hospodářské knihy je následující: SM – 60 %, JD – 40 %, se nachází ve svahu se sklonem 18°. Transekt je umístěn rovnoběžně s vrstevnicí na severní straně. Zřídka se objevuje na ploše zmlazení JD. V porostu jsou dále vtroušeny HB, BK a MD různého věku. Průměrná hektarová zásoba činí 511 m3b.k.. Nadmořská výška 520 m n.m. Věk porostní skupiny 98 let Hustota zmlazení SM – 3,6/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 2 10 262 Nejvíce poškozené SM – 21-30 cm (3 ks), 31-40 cm (3 ks), 51-60 cm (3 ks) výškové třídy Poškození dle dřevin SM – 4,4 % Vzdálenost od 600 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 20 m porostu


40


5C12 5S 30 m Prostní skupiny o výměře 2,61 ha, byla částečně proředěna na zkamenění 0,6, přítomný smrkový nálet byl na ploše 0,5 ha uvolněn a ponechány smrkové výstavky. Hlavní dřevinou matečného porostu je smrk, dle jsou přimíšeny jedle, borovice a modřín. V podrostu dominuje třtina (Calamagrostis spp.). Nadmořská výška 610 m n.m. Věk porostní skupiny 129 let Hustota zmalazení SM – 3,0/m2 Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 11 4 310 Nejvíce poškozená SM – 61 – 70 cm (6 ks) výšková třída Poškození dle dřevin SM – 4,6 % Vzdálenost od 430 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 25 m porostu


41

Tab. 24. Plocha č. 1 Prostní skupina SLT Počet jedinců Popis porostu

2B0 4S 215 Porostní skupina o výměře 0,65ha, na které byly ponechány výstavky buku a modřínu, byla v roce 2000 zalesněna 100% bukem lesním (Fagus sylvatice). Dominantní byliny podrostu – třtina (Calamagrostis spp.), borůvka (Vaccinium myrtillus), starček hajní (Senecio nemorensis), maliník a ostružiník (Rubus spp.). Nadmořská výška 585 m n.m. Věk porostní skupiny 7 let Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 56 44 115 Nejvíce poškozená BK – 81-90 cm (25 ks) výšková třída Poškození dle dřevin BK - 46,5 % Vzdálenost od 240 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 160 m porostu

Fig. 20. Plocha č. 1

42

Tab. 25. Plocha č. 2 Prostní skupina LT Počet jedinců Popis porostu

10B9 4K 262 Porost byl v roce 2003 z části vytěžen a následně zalesněn 100 % smrkem, ochranný nátěr byl proveden pouze v prvním roce po zalesnění, přesto se v porostu nevyskytoval žádný okus terminálu. Jedním z možných vysvětlení absence terminálního okusu je výška jedinců, která se pohybovala v rozmezí 70150 cm. Dominantní byliny – třtina (Calamagrostis spp.), borůvka (Vaccinium myrtillus). Nadmořská výška 585 m n.m. Věk porostní skupiny 4 roky Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 102 0 160 Nejvíce poškozená SM – 101-110 cm (38 ks) výšková třída Poškození dle dřevin SM – 38,9 % Vzdálenost od 100 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 300 m porostu


43


4G9 5S 200 Porost byl v roce 2003 z části vytěžen a následně zalesněn 100 % smrkem ztepilým (Picea abies) a ochranný nátěr byl proveden pouze v prvním roce po zalesnění. Dominantní byliny – třtina (Calamagrostis spp.). Kultura se nachází přímo na lesním okraji, 400m od porostní skupiny se nachází lom Baldovec, který je celoročně v provozu. Nadmořská výška 550 m n.m. Věk porostní skupiny 4 roky Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 24 18 158 Nejvíce poškozená SM – 31-40 cm (17 ks) výšková třída Poškození dle dřevin SM – 21,0 % Vzdálenost od 700 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 0 m porostu


44


1B11 4S 200 Porostní skupina byla v roce 2000 vytěžena a zalesněna 100% bukem. Kultura byla oplocena, ale oplocení bylo provedeno nekvalitně a následně poškozeno vývraty a zlomy ze sousedního porostu. Mimo zalesněného buku se na ploše objevuje javor, jeřáb a líska. Nadmořská výška 550m n.m. Věk porostní skupiny 8 roků Poškození dle typu Okus boční Okus terminální Bez poškození okusu (ks) 24 124 52 Nejvíce poškozovaná BK – 81-90 cm (25 ks) výšková třída Poškození dle dřevin BK- 74,0 % Vzdálenost od 300 m krmného zařízení Vzdálenost od okraje 80 m porostu


45

6.2 SOUHRNÉ VÝSLEDKY DRUHOVÁ SKLADBA Celkově bylo na zvolených dvaceti lokalitách monitorováno 5 657 kusů semenáčků, 4 780 kusů pocházelo z přirozené obnovy a zbylých 877 kusů se nacházelo na plochách uměle obnovených. Na Lesním hospodářském celku (LHC) Niva mají patrnou převahu jehličnaté dřeviny, zejména smrk ztepilý (Picea abies), jak je patrno z Fig. 24. Nejzastoupenější listnatou dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica). Plochy pro zjištění poškození okusem byly voleny s ohledem na druhovou skladbu a cílové dřeviny LHC. Listnaté zmlazení se nacházelo na území v omezeném množství, proto byly využity i dřeviny s nižším procentickým zastoupením v dřevinné skladbě posuzovaného majetku. V rámci transektů byly jedinci vždy rozděleni podle druhů dřevin a podle jejich zastoupení na dřeviny hlavní (min. 200 ks) a dřeviny vedlejší (min.15 ks). Smrk ztepilý (Picea abies), nejzastoupenější dřevina na LHC Niva, se nacházel jako hlavní monitorovaná dřevina hned na osmi transektech s přirozenou obnovou a na dvou plochách umělé obnovy. Javor klen (Acer pseudoplatanus) se i přes nízké zastoupení v druhové skladbě LHC vyskytoval na zvolených transektech v přirozené obnově a byl zjištěn jako hlavní dřevina na čtyřech transektech. Další zastoupenou dřevinou v obnově na posuzovaných lokalitách byl habr obecný (Carpinus betulus), dvakrát byl zjištěn jako hlavní hodnocená dřevina. Habr měl rovněž nízké zastoupení v dřevinné skladbě LHC (0,23 %). Buk lesní (Fagus sylvatica) byl hodnocen jako hlavní dřevina na dvou plochách s umělou obnovu a na jedné ploše s obnovu přirozenou. Jako hlavní dřevina byl dále zjištěn u transektu č.1 jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), který zaujímá v celkové dřevinné skladbě pouze 0,26 %. Podrobný přehled zastoupených dřevin na transektech je znázorněn na Tab. 28.

46

5% 2% 6%

8%

Jasan ztepilý

1%

0%

3%

Modřín opadavý 0%

0%

Borovice lesní Javor klen Jedle bělokorá Habr obecný Smrk ztepilý Lípa srdčitá

75%

Buk lesní Ostatní

Fig. 24. Zastoupení dřevin na LHC Niva Tab. 28. Zastoupení dřeviny na transektech s přirozenou obnovou Druh dřeviny Počet jedinců Zastoupení (%) Smrk ztepilý 2109 44,1 Jedle bělokorá 23 0,5 Modřín opadavý 16 0,3 Javor klen 1026 21,5 Habr obecný 782 16,4 Jeřáb ptačí 43 0,9 Jasan ztepilý 340 7,1 Lípa srdčitá 55 1,2 Buk lesní 386 8,1

47

ZÁVISLOST POŠKOZENÍ NA VÝŠCE SEMENÁČŮ Maximální poškození bylo zjištěno u čtvrté až šesté výškové třídy, což představuje výškové rozpětí 31-60 cm. Poškození vzrůstalo po čtvrtou výškovou třídu, kde dosahovalo maxima. Dále se poškození s rostoucí výškou semenáčků postupně snižovalo, jak je patrno z Fig. 25. Tento výsledek jasně ukazuje, že hlavní zvěří poškozující semenáčky je srnec obecný (Capreolus capreolus). Terminální okus dosahoval maxima u čtvrté výškové třídy (31 - 40 cm), okus boční se vyskytoval nejvíce v páté výškové třídě (41 - 50 cm), jak je patrno z Fig. 26. Jedním z možných vysvětlení poškození semenáčů bočním okusem ve vyšších výškových třídách, je nižší počet jedinců, kteří mají více bočních větví. K těmto bočním větvím má srnčí zvěř snadnější přístup. Počet jedinců poškozených okusem terminálu byl zaznamenán nejvýše u dvanácté výškové třídy, v dalších výškových třídách se již nevyskytoval. Semenáčky poškozené okusem bočním byly zaznamenány téměř ve všech výškových třídách, chyběly pouze v první a šestnácté výškové třídě.

300,0 250,0 200,0 Počet (ks) 150,0 počet poškozených jedinců

100,0 50,0 0,0 1

3

5

7

9 11 13 15

Výšková třída (dm)

Fig. 25. Závislost poškození přirozené obnovy okusem na výšce semenáčů

48

160 140 Počet (ks)

120 100 80

okus terminálu

60

okus boční

40 20 0 1

3

5

7

9

11

13

15

Výšková třída (dm)

Fig. 26. Boční a terminální okusu ve vztahu k výšce semenáčků.

POŠKOZENÍ DLE DRUHU DŘEVINY, TRANSEKTU Tab. 29. Přehled poškození dle dřevin na transektech přirození obnovy Okus Okus boční Celkové Druh dřeviny terminální (%)* (%)* poškození Počet semenáčů Smrk ztepilý 2 7 9 2109 Jedle bělokorá 13 13 26 23 Modřín opadavý 0 0 0 16 Javor klen 14 18 33 1026 Habr obecný 11 36 48 782 Jeřáb ptačí 14 9 23 43 Jasan ztepilý 23 22 45 340 Lípa srdčitá 25 25 51 55 Buk lesní 19 25 44 386 * Pokud se vyskytovaly oba druhy poškození upřednostňován okus terminální V rámci transektů s přirozenou obnovu bylo monitorováno celkově devět dřevin. Nejzastoupenější listnáč na transektech byl javor klen (Acer pseudoplatanus) a nejméně zastoupenou jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Nejpoškozovanější dřevinou byla lípa srdčitá (Tilia cordata) (poškození 51 %). Tento výsledek je ale značně zavádějící vzhledem k faktu, že lípa se nacházela pouze na dvou transektech v počtu pouhých 55 semenáčů. Další nejpoškozovanější dřevinou byl habr obecný (Carpinus betulus), ten byl zastoupen hned na čtyřech transektech (4, 8, 11 a 12). Třetí celkově nejvíce poškozenou dřevinou byl jasan ztepilý (Fraxinus exelsior), zastoupený na třech transektech (1, 2, 8). Dále následoval buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (nejzastoupenější listnáč), jedle bělokorá (Abies alba), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), smrk (nejzastoupenější dřevina) a modřín opadavý (Larix decidua). Podrobný přehled poškozených jedinců dle druhu dřeviny a typu poškození je znázorněn v Tab. 29.

49

Pro objektivitu výsledků je součástí zmiňované tabulky sloupec počet semenáčku, který vyjadřuje celkový počet dané dřeviny na všech monitorovaných transektech. Únosná hranice poškození definovaná podle Čermáka, Mrkvy (2003) byla překročena hned u několika dřevin. U první skupiny dřevin, kde je zařazen smrk ztepilý (Picea abies) a buk lesní (Fagus sylvatica), byla hranice 20 % překročena v průměru pouze bukem, jak je patrno z Tab. 29. Smrk překračoval hodnotu v přirozené obnově pouze v jednom případě u transektu číslo deset. U ploch s umělou obnovou byla dvaceti procentní hranice v obou případech překročena, což potvrzuje vyšší atraktivnost umělé obnovy. Buk lesní překračoval výrazně únosnou mez poškození u všech monitorovaných ploch umělé obnovy. Na transektech přirozené obnovy byla situace obdobná, hranice byla překročena ve všech čtyřech případech. Nejnižší hodnotu poškození dosahovala dřevina buk na transektu č.13, zde byla dřevina zastoupena pouze třiceti jedinci. U druhé skupiny dřevin, kde byl zařazen jasan ztepilý (Fraxinus execelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), javor klen (Acer pseudoplatanus), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), habr obecný (Carpinus betulus), jedle bělokorá (Abies alba) a modřín opadavý (Larix decidua), byla hranice 40 % poškození překročena u zprůměrňovaných průměrů hodnot ze všech transektů s přirozenou obnovou u tří dřevin: lípa, jasan a habr. U jasanu byla hodnota překročena na transektu č. 1 a 2 , u javoru - transekt č. 1 a 2, u lípy - transekt č.1 a u habru na transektu č. 12. Celkově byl vyhodnocen jako nejvíce poškozený transekt č.1, s hlavní dřevinou jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Dále se na ploše nacházel javor klen (Acer pseudoplatanus) a lípa srdčitá (Tilia cordata). U všech tří dřevin převyšoval počet poškozených jedinců počet semenáčů nepoškozených, což poukazuje na atraktivnost tohoto stanoviště pro zvěř. Nejnižší poškození bylo zaznamenáno na transektu č. 3, 15 a 16, hlavní a jedinou zastoupenou dřevinou zde byl ve všech případech smrk ztepilý. Počet poškozených jedinců na těchto plochách nepřesahoval hodnotu 5 %. Z následujícího lze usuzovat nízkou atraktivnost vyjmenovaných stanovišť pro zvěř. Podrobný přehled poškození dle transektů je znázorněn formou sloupcového grafu na Fig. 27.

50

60,0 50,0 40,0 Poškození 30,0 okusem (%) 20,0

celkové poškození okusem

10,0 0,0 1

3

5

7

9

11

13

15

Číslo transektu

Fig. 27. Přehled celkového průměrného poškození dle transektů

POROVNÁNÍ OBNOV V rámci diplomové práce bylo dále porovnáno poškození okusem na transektech s přirozenou obnovou a na plochách uměle obnovených. Pro dosažení objektivního výsledku byly porovnány údaje z transektů a ploch s umělou obnovu u dvou na dané lokalitě cílových a hospodářských dřevin smrku ztepilého a buku lesního. Porovnání bylo provedeno grafickou formou Fig. 28. U obou hodnocených dřevin byli více poškozování jedinci pocházející z umělé obnovy. Nabízí se několik možných vysvětlení např. snazší přístup daný nižší hustotou sazenic v umělé obnově než v přirozeném zmlazení (vyžínání, spon), sazenice jsou vizuálně nápadnější, zpravidla jsou vyspělejší a mají větší přírosty, … Rozdíl je patrný zejména u smrku ztepilého, kde rozdíl v průměrném procentickém poškození převyšoval hodnotu 20 %. U buku lesního byl rozdíl v poškození jedinců nižší, což lze také vysvětlit nižší hustotou bukového zmlazení.

51

70,0

Poškození v %

60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 SM přirozená obnova

SM umělá obnova1 BK přirozená obnova

BK umělá obnova

Fig. 28. Porovnání přirozené a umělé obnovy u smrku a buku

PŘIKRMOVÁNÍ ZVĚŘE Vliv přikrmování zvěře na škody okusem na přirozené obnově byl prověřen grafickou formou na Fig. 29. U všech transektů byla zjištěna pomocí mapy letecká vzdálenost od nejbližšího přikrmovacího zařízení. Tato vzdálenost od krmných zařízení byla porovnána s průměrným poškozením semenáčů na transektech. Sloupcový graf byl proložen spojnicí trendu, výsledná křivka měla vzestupný charakter (s rostoucí vzdáleností se zvyšuje počet poškozených jedinců). Výsledek nelze brát za jednoznačně průkazný, jak je patrno na jednotlivých sloupcích grafu a dle hodnoty korelačního koeficientu. Na závislost působí mnoho dalších faktorů např. intenzita přikrmování v daném krmném zařízení, rušení zvěře, rozdílnost stanovišť atd.. Korelační vztah není příliš silný r = 0,185.

52

70 Poškození (%)

60 50

průměrné poškození okusem

40

Lineární (průměrné poškození okusem)

30 20 10

52

0 60

0

0 43

0 34

0 30

0 26

0 24

15

0

0 Vzdálenost (m)

Fig. 29. Vztah poškození okusem a vzdálenosti od přikrmovacího zařízení

VZDÁLENOST OD POROSTNÍHO OKRAJE Dalším ze zkoumaných vlivů na škody okusem byla vzdálenost od porostního okraje. Za porostní okraj chápeme změnu druhu pozemku (pole x les, louka x les). Srnčí zvěř, která na zájmovém území škodami okusem dominovala, bývá v odborné literatuře označována jako zvěř porostních okrajů, proto byl tento vliv prověřen. Z Fig. 30. je patrné dle spojnice trendu grafu, že s rostoucí vzdáleností od porostních okrajů se procento poškozených jedinců snižovalo. Byla prověřena korelace r = 0,066, výsledek nelze brát jako závislost.

53

Průměrné poškození (%)

70 60 50 40

průměrné poškození okusem

30

Lineární (průměrné poškození okusem)

20 10

15 0

10 0

90

50

25

20

20

0

0

Vzdálenost (m)

Fig. 30. Vztah poškození okusem a vzdálenosti od porostního okraje

ZÁVISLOST NA SLT Na monitorovaných plochách byla zohledněna závislost poškození na typu stanoviště. Stanoviště byly rozděleny pomocí zjištěných souborů lesních typů. SLT je širší typologická jednotka, která spojuje lesní typy na příbuzných stanovištích, s podobnými hospodářskými

vlastnostmi.

Soubory jsou

vymezeny edafickými

kategoriemi

a vegetačními stupni. Do souborů lesních typů se sdružují lesní typy, které vyjadřují rozdílnosti růstových podmínek určené půdními a klimatickými vlastnostmi, kombinací druhů příslušné fytocenózy a potenciální bonitou dřevin. Zařazení porostů do lesních typů je uvedeno v lesním hospodářském plánu. Na Fig. 31 je patrno, že největší poškození se vyskytovalo u soboru lesních typů 4S. Tento soubor lesních typů byl zjištěn u osmi stanovišť, jako hlavní dřeviny zde dominovali listnáče (hned v sedmi případech), nejčastěji byl zjištěn javor klen (na třech transektech).

54

40

Poškození (%)

35 30 25 20 průměrné poškození

15 10 5 0 3N

4K

4S

5S

5K

SLT

Fig.31. Vztah průměrného procentického poškození a zjištěného SLT

55

7. NÁVRH OPATŘENÍ 7.1 MYSLIVECKÁ OPATŘENÍ Zákon o myslivosti č.449/2001 Sb., jasně definuje uživateli myslivosti jeho povinnosti na úseku chovu a zušlechťování zvěře, ochrany myslivosti, mysliveckého plánování a škod způsobených zvěří. Uživatel honitby je povinen zajišťovat v honitbě chov zvěře v rozmezí mezi minimálním a normovaným stavem zvěře, které jsou určeny v rozhodnutí orgánu státní správy myslivosti o uznání honitby. Zákon dále definuje minimální a normovaný stav a určí dle prováděcí vyhlášky jakostní třídu. Ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvěře před nepříznivými vlivy prostředí, před nakažlivými nemocemi, před škodlivými zásahy lidí a před volně pobíhajícími domácími zvířaty; ochrana životní podmínek zvěře, zajištění klidu v honitbě a ochrana mysliveckých zařízení. Mezi povinnosti uživatele patří také u polních honiteb pečovat o zakládání remízků a jiných úkrytů pro zvěř, v lesních honitbách o zakládání políček pro zvěř. V době nouze jsou uživatelé honiteb dále povinni provádět opatření k záchraně zvěře. Uživatel je rovněž povinen provozovat krmelce, zásypy, slaniska a napajedla a v době nouze řádně zvěř přikrmovat. Uživatel honitby je povinen každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti sčítání zvěře v honitbě. Na základě výsledků tohoto sčítání a s přihlédnutím k celkovému stavu ekosystému honitby, k výsledku porovnávání kontrolních a srovnávacích ploch a k výši škod, způsobených v uplynulém období zvěří na lesních a zemědělských porostech, je uživatel honitby každoročně povinen vypracovat plán mysliveckého hospodaření v honitbě. Vypracovaný plán předloží uživatel honitby držiteli honitby k vyjádření. Výsledky každoročního mysliveckého hospodaření je uživatel honitby povinen poskytnout orgánům státní správy myslivosti pro statistické vyhodnocení. Uživatel honitby je povinen hradit škodu, která vznikly v honitbě provozováním myslivosti nebo zvěří na honebních pozemcích, případně na polních, dosud nesklizených plodinách, na vinné révě, ovocných kulturách či na lesních porostech. Vlastník nebo nájemce honebních pozemků činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však zvěř nesmí být zraňována. Sčítané stavy zvěře se pohybují na zájmovém území v rozmezí minimálních a normovaných stavů, jak uživateli o myslivosti ukládá zákon o myslivosti. Spočtené 56

odstřely z vykazovaných stavů zvěře jsou plněny, přikrmování zvěře probíhá v období nouze dle vypočtených denních dávek pro vykazované stavy zvěře. Podle HROMASE (1995) proti neúměrným škodám působeným spárkatou zvěří na lesních porostech je v mysliveckých možnostech zejména: - chovat zvěř při odpovídajícím poměru pohlaví a věkových tříd tak, aby nebyla narušena přirozená hierarchie a složení tlup (zejména u tlupních druhů zvěře), - schvalovat a dodržovat schválené plány péče o zvěř, - spolupůsobit při zvyšování úživnosti honiteb a krytových možností zvěře, - zajistit všemi silami celoroční klid pro zvěř v honitbě a zajistit jí tak naplnění potřeb její denní aktivity k paši, pohybu i odpočinku, - zajistit dostatek vhodných a účelně rozmístěných přikrmovacích zařízení podle druhů chované zvěře a podle terénních možností, aniž by docházelo k přílišným koncentracím zvěře poblíž porostů ohrožených škodami, - přikrmovat zvěř dostatkem kvalitních a rozmanitých krmiv - objemových po celou dobu nouze (nejlépe letninou a sladkým senem z druhé seče), dužnatým zejména v době tání (např. řepou), - jadrných buď po celé zimní období (kaštany, žaludy) anebo energetických koncentrátů v období po říji a před zimou (dlouhé granule, oves, jiné druhy zrnin), - soli příp. minerální lizy, - zajistit dostatek nezávadné vody, již mohou nahradit i dužnatá krmiva příp. zásoby tělesného tuku, - zajistit dobrý zdravotní stav zvěře – třeba i léčbou vnitřních a vnějších parazitóz, - zajistit dostatečnou ochranu zvěře před dalšími škodlivými činiteli včetně pytláctví a působit tak na udržení přirozeného metabolismu zvěře, jenž se zvyšuje oproti klidu o polovinu při prostém pohybu, dvojnásobně při mírném klusu až čtyřnásobně při běhu, - dbát na dodržování zásad průběrného odstřelu, čehož lze i při současných nízkých výměrách honiteb a vysokým nájmem v nich docílit, - pořádáním chovatelských přehlídek trofejí vč. hodnocení spodních čelistí holé zvěře, - organizováním chovu zejména tlupních druhů zvěře v osvědčených oblastech chovu, - soustavným zvyšováním znalostí myslivců o problematice chovu spárkaté zvěře, - posoudit možnost či nutnost výstavby ochranných přezimovacích objektů zejména pro zvěř jelení a mufloní. 57

Myslivecký management lokality by měl pozornost věnovat především sčítání zvěře, od kterého se odvíjí celé myslivecké plánování, tedy i odstřel a přikrmování. Nutné je nadále zvyšovat úživnost honiteb nejlépe ve spoluprácí s lesním managementem.

7.2 VLASTNICKÉ OPATŘENÍ Vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgán státní správy lesů jsou povinni dle zákona o lesích 289/1995 Sb. dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěři. Dle vyhl. 101/96 Sb. provádí vlastník lesa následující preventivní opatření k omezení škod: - sleduje a eviduje škody způsobené zvěří na lesních porostech, - u lesních majetků o výměře nad 50 ha sleduje působení zvěře na nálety, nárosty a kultury pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně jedna plocha na 500 ha, - sleduje početní stavy zvěře, - využívá pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby, - v případě potřeby navrhuje orgánu státní správy lesů snížení stavu zvěře nebo zrušení toho chovu zvěře, který působí neúměrně vysoké škody, - ochraňuje ohrožené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě. Způsob, rozsah a umístění ochranných opatření určuje vlastník lesa, pokud smlouva o nájmu honitby nestanoví jinak. Uvedená opatření se považují za přiměřená. Řešení problematiky škod působených zvěří na lese spočívá podle ZATLOUKAL (1995) v uplatnění systémových opatření: - zvýšení péče o zvěř a její prostředí, - regulace stavů zvěře, - ochrana proti škodám zvěří. Ochranná opatření vedoucí k minimalizaci škod je možné dělit dle povahy do tří následujících skupin. První skupinou jsou mechanické opatření. Ty je možné dále dělit na plošné a individuální. Mezi plošné řadíme oplocení a zradidla. Jako individuální mechanickou ochranu je možné použít plastické chrániče, rozsochy, opich, ohrádky, spirály, atd.. Druhou skupinu tvoří ochrana chemická, ta je realizována zejména použitím repelentů (látky přírodní nebo syntetické povahy, které odpuzují zvěř chutí, zápachem). Další možností je použití zavětřovadel.

58

Poslední skupinu tvoří opatření biologická. Podstata biologické ochrany proti škodám zvěří je založena v usměrňování sběru potravy zvěří na ty druhy rostlin, které nejsou cílem hospodářských záměrů. Mezi biologické opatření můžeme zařadit přirozenou obnovu, záštitné dřeviny, dvojsadby, vysoké strniště, zvyšování úživnosti výsadbou keřů, měkkých listnáčů, atd.. Do biologických opatření dále řadíme myslivecké hospodaření, zejména dodržování normovaných stavů a péči o zvěř. Jako biotechnické opatření je možný provoz přezimovacích obůrek Na zájmovém území jsou mechanické ochranné opatření prováděny hned v několika případech. Listnaté dřeviny především bukové kultury jsou chráněny ve většině případů dřevěným oplocením. Individuální mechanická ochrana je použita minimálně, objevuje se v kulturách i náletech a nejčastěji chráněnou dřevinou je modřín opadavý. Chemická ochrana proti zimnímu okusu je prováděna nátěrem repelentů, aplikace probíhá v podzimních měsících jedenkrát ročně. Chemicky jsou chráněny zejména jehličnaté dřeviny z umělé obnovy, jako repelenty se na LS Niva používají Morsuvin, Nivus, Aversol. Biologická opatření jsou zastoupeny především snahou o přirozenou obnovu. Přirozená obnova se podílela v roce 2006 a 2007 přibližně třetinou na celkové obnově LHC Niva. Hlavní zmlazující dřevinou je smrk ztepilý (Picea abies), listnaté zmlazení se vzhledem k skladbě matečných porostů objevuje jen zřídka. Lesní management by se dle mého názoru měl soustředit více na sledování a evidenci škod (vytvoření kontrolních a srovnávacích ploch, finanční vyčíslení škod) a na zjištěné výsledky reagovat. Dále zvyšovat úživnost (využívaní pomocných dřevin) a použít ve větší míře individuální mechanickou ochranu. Na LHC i přes vyjmenované prováděné ochranné opatření dochází k poškozování zejména listnatých dřevin (BK, JS, LP přibližně pětina jedinců poškozena okusem terminálu). Na zmlazující se listnaté dřeviny je absencí keřového patra, ochranou kultur a dřevinou skladbou vyvíjen tlak zvěře. Na lesním majetku zcela chybí použitelné kontrolní a srovnávací plochy i přes legislativní povinnost, což do značné míry znemožňuje sledování a evidenci škod okusem. Na řešeném území se nenachází žádné políčko pro zvěř. Vlastníkem lesa i přes aktuální poškození nebyly v posledních letech žádné škody zvěří vykazovány. Návrh opatření k minimalizaci škod spočívá na řešeném území především v důsledném dodržování legislativních povinností vlastníka lesa a uživatele honitby. Povinnosti, které zákon o myslivosti, zákon o lesích a předpisy související ukládá vlastníkům lesa a uživateli honiteb shledávám za dostačující. 59

8. DISKUZE Diplomová práce byla zpracována na území Lesní Správy Niva (Drahanská vrchovina). Zájmové území, které spadá do Lesního hospodářského celku Niva, má výměru cca 900 ha. Lokalita není řazena do zvlášť chráněných území. Celkem bylo na zvolené lokalitě vytvořeno 16 transektů a 4 plochy s umělou obnovou, což představuje hustotu jednoho transektu na 56 ha a jedna monitorovaná plocha v umělé obnově na 225 ha. Podle ČERMÁKA a MRKVY (2003) při monitoringu na transektech musí počet transektů v honitbě vycházet z konkrétních podmínek a potřeb monitoringu, odvíjí se především od proměnlivosti stanovištních podmínek a od druhů chované zvěře. Rámcově lze doporučit 1 plochu na 100-200 hektarů porostů nad 70 let. POTĚŠIL (2005) při výzkumu vlivu sudokopytníků na dřevinou vegetaci v PR Pod Trhlinou zvolil na ploše 48 ha 7 transektů. Což představuje hustotu 1 transekt na 7 ha. HORSÁK (2007) hodnotil vliv okusu na přirozenou obnovu v revíru Májová (1305 ha) na 20 transektech, což činí hustotu 1 transektu na 65 ha. ČERMÁK, MRKVA (2006) při sledování vlivu zvěře na stav a vývoj přirozené obnovy v NPR Vrapeč (Litovelské Pomoraví) vytvořili 3 trvalé trvalé transekty na ploše 80,7 ha, což představuje hustotu jednoho transektu na cca 27 ha. Vyhláška 101/1996 ukládá vlastníkovi lesa nad 50 ha povinnost sledovat působení zvěře na nálety, nárosty a kultury pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně jedna plocha na 500 ha. Okusem jsou postiženy buď postranní větve ve vrcholové části mladých stromků, nebo jejich terminální výhony, často též obojí. (ČERMÁK, 2006) V této práci je okus rozdělen na terminální a boční. Při rozsáhlé inventarizaci poškození lesů v České republice realizované IFER v letech 1995 a 2000 byl okus hodnocen rovněž odděleně na terminálu a bočních výhonech ve vybraných porostních skupinách. Při hodnocení terminálu byla hodnocena pouze presence poškození, u bočních výhonů potom také intenzita okusu. Podle doby vzniku byl okus rozlišován jako nový (v poslední vegetační sezóně), starý a je-li přítomno nové i staré poškození, jako opakovaný. (ČERNÝ a kol. 1995). Předmětem mého monitoringu bylo pouze aktuální poškození, bez rozlišení jeho intenzity na jedinci, to znamená vlastní prostá přítomnost okusu. KESSL a kol. (1957) klasifikuje zranění způsobená okusem 4 stupni, v této klasifikace podceňuje boční okus (není brán v úvahu, pokud nebyl zároveň poškozen terminál). Zákon o myslivosti (zák.č. 449/2001 Sb.) také nepřímo rozděluje okus, dle § 54. odst.2, uvádí, že se nehradí škoda zvěří způsobená, mimo jiné, okusem na sazenicích poškozených jen 60

na postranních výhonech. Autoři POTĚŠIL (2005), GRUNDMANN (2005) a další ve svých pracích zjišťují prezenci aktuálního poškození okusem, bez rozlišení místa poškození.Dle mého názoru je vhodné okus rozlišovat, zejména z důvodu případného uplatňování škod (nyní se hradí jen škoda terminálním okusem). Boční okus je nutné i nadále evidovat a poukazovat na jeho výši a intenzitu. Tvrzení, že boční okus nehraje žádnou roli, jak uvádí např. KESSL a kol. (1957), shledávám jako mylné. Podle KÖNIGA (1976) má na výškový přírůst vliv nejen okus terminálu, ale také okus bočních větví. Okus postranních větví přitom může jen zesilovat vliv okusu terminálu nebo dokonce působit na výškový růst silněji než apikální okus. Výškový přírůst se tedy může snižovat i v případě ošetření terminálu repelentem, jsou-li poškozeny ostatní neošetřené prýty. O výsledném efektu na růst rozhoduje zejména četnost opakovaného okusu, jednorázový okus bočních větví většinou nemá na výškový přírůst znatelný dopad. Na zájmovém území bylo maximální poškození okusem zjištěno u čtvrté až šesté výškové třídy, což představuje výškové rozpětí 31 - 60 cm. Poškození vzrůstalo po čtvrtou výškovou třídu, kde dosahovalo maxima, dále se poškození s rostoucí výškou semenáčků postupně snižovalo. MRKVA, ČERMÁK (2003) uvádí ve stádiu semenáčků bývají dřeviny jen výjimečně poškozovány okusem sudokopytníků, obecně do 10 cm výšky jsou dřeviny ponechávány zpravidla bez povšimnutí. Konzumace těchto dřevin je zřejmě energeticky nevýhodná, svoji roli může hrát také potravní strategie jednotlivých sudokopytníků. Okusovač srnec a potravní oportunista jelen většinou vegetaci spásají výše od země, nikoliv jako typičtí spásači (např. muflon) bezprostředně nad zemí. ČERMÁK (2006) poukazuje na nejvyšší četnost poškození ve výškách ideální dostupnosti pro daný druh zvěře - tam, kde nebývá vyšší sněhová pokrývka, jde zejména o výšku 30-80 cm (toto rozpětí je také přibližným rozpětím maximálního okusu srnce obecného); v horských lesích s vyšší sněhovou pokrývkou ve výškách 60150 cm (odpovídá rozpětí maximálního okusu jelena lesního). Toto tvrzení s porovnáním s mými výsledky ukazuje, že hlavní zvěří poškozující semenáče na zájmovém území je srnec obecný. Podle PADAIGA (1998) sněhová pokrývka a doba jejího trvání (zvláště při vysoké pokrývce) ovlivňuje nejen okusovou výšku, ale i intenzitu okusu. Při vysoké pokrývce zvěř schází do níže položených poloh s menším množstvím sněhu; čím delší je období s vysokou pokrývkou, tím kratší dobu zvěř v této lokalitě v průběhu roku tráví a tím menší je její vliv na dřevinnou vegetaci.

61

Pro hodnocení vlivu okusu na přirozenou obnovu a kultury na LS Niva byla u transektů použita metodika ČERMÁK, MRKVA, (2003), zvolená metodika se objevuje např. v pracích autorů POTĚŠIL (2005), ČERMÁK (2006), HORSÁK (2007). Pro okamžité zjištění stavu poškození se z metodik sledování vlivu zvěře na dřevinnou vegetaci jeví jako nejvhodnější monitoring okusu na trvalých transektech. (ČERMÁK, MRKVA, 2003) Dle mého názoru výhoda zvolené metodiky spočívá v především v jednoduchosti a nenáročnosti. Další možnou metodou je zjištění poškození dřevin okusem pomocí kontrolních a srovnávacích ploch (KSP) dle vyhlášky 101/1996 Sb. Na mnou řešeném území nebylo možné metodu použít z důvodu absence použitelných KSP. Podle ČERMÁKA (2006) monitoring na KSP je účinným způsobem, jak zjistit míru ovlivnění růstu dřevin zvěří. Bohužel je nutné konstatovat, že i přes své zakotvení ve vyhlášce zůstávají KSP opatřením nevyužívaným, bez dalších vazeb na lesnický a myslivecký management. Na většině území monitoring KSP probíhá nahodile či vůbec ne (plochy jsou založeny a víc si jich nikdo nevšímá). Výsledky monitoringu (pokud jsou vůbec k dispozici) nejsou většinou používány pro komunikaci s nájemci honiteb, například pro nátlak na úpravu početních stavů zvěře atd. Je tomu tak jistě proto, že využití výsledků šetření není nijak legislativně podchyceno. Jinými slovy nájemce honitby většinou odmítá brát výsledky monitoringu jakkoliv v potaz, a tak je jejich použitelnost pro případná jednání mizivá. S tímto tvrzením plně souhlasím a na mnou řešeném území se potvrdilo. Nejvyšší hodnoty intenzity poškození zimním okusem byly u výrazněji zastoupených dřevin na uzemí LS Niva u habru obecného (Carpinus betulus), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), buku lesního (Fagus sylvatica) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Tento výsledek koresponduje s výsledky uváděných ČERMÁKEM (2006), u habru zejména NPR Vývěry Punkvy a NPR Týřov. V NPR Týřov (CHKO Křivoklátsko) proběhl v letech 2000 a 2001 monitoring okusu nejvíce poškozovanou hlavní dřevinou byl habr obecný, procento poškozených činilo 74 %. Habr byl zastoupen (ze všech dřevina na transektech) v roce 2000 - 20 % a v roce 2001 - 16 %. ČERMÁK (2006) dále uvádí: mezi slině poškozované dřeviny patří také habr obecný, javory a jasan ztepilý. U habru, javoru i jasanu je kromě vysoké preference konstatována také vysoká tolerance vůči násobnému poškození. I několikrát za sebou poškozené dřeviny mohou relativně bez problému odrůst pokud okus poleví a jsou další vhodné podmínky pro růst. Javor klen (Acer pseudoplatanus) byl zjištěn ČERMÁKEM (2006) jako nejpoškozovanější dřevina např. u NPR Vrapač. Prováděný monitoring zde 62

probíhal v letech 2000-2005 a vždy v poškozených dřevinách dominoval javor klen. Buk lesní jako silně poškozovanou dřevinu uvádí např. POTĚŠIL (2005). Dalším řešeným bodem diplomové práce bylo porovnání poškození okusem v přirozené obnově a v kulturách. Jako více poškozené byly označeny kultury, rozdíly byly znatelné zejména u smrku. Tento výsledek se shoduje s více autory např. GRUNDMANN (2005) uvádí nevětší zjištěný rozdíl v poškození přirozené a umělé obnovy u buku lesního 22 %. Jednu z příčin vyššího poškození kultur je možné, dle mého názoru, spatřovat ve snadnějším přístupu zvěře, ten je způsoben zejména nižší hustotou (spon) a vyžínáním. Dalším zjištěním byl nárůst poškození se vzdáleností od přikrmovacího zařízení. Tento závěr se shoduje s výsledky GRUNDMANNA (2005).

63

9. ZÁVĚR Práce byla zpracována na zájmovém území Lesní správy Niva (Drahanská vrchovina). Náplní práce bylo zjištění vlivu okusu srnce obecného a jelena lesního na přirozenou obnovu a kultury. Během let 2007-2008 byl sledován stav poškození okusem na 14 transetech v přirozené obnově a na 4 plochách s umělou obnovu. Kontrolní srovnávací plochy, vzhledem k jejich stavu nebylo možné využít. Transekty byly navrženy a monitorovány dle metodiky Čermák, Mrkva, (2003). Délka transektu byla volena dle možností stanoviště, vždy tak aby se na transektu nacházelo nejméně 200 jedinců hlavní monitorované dřeviny. Za transekt je považován pruh 3 m široký, který snadno pozorujeme. Okus byl hodnocen u semenáčků do výšky 150 cm, v dělení do výškových tříd po 10 cm. Hodnocen byl pouze aktuální okus, s rozlišením na boční a terminální. Celkově bylo na zvolených dvaceti lokalitách monitorováno 5 657 kusů semenáčků, 4 780 kusů pocházelo z přirozené obnovy a zbylých 877 kusů se nacházelo na plochách uměle obnovených. Z výrazně zastoupených dřevin byly v přirozené obnově nejvíce poškozovány habr obecný (48 %), jasan ztepilý (45 %), buk lesní (44 %) a javor klen (33 %). V umělé obnově byl poškozen buk lesní (60 %) a smrk ztepilý (30 %). Obnova umělá byla výrazněji poškozována než přirozená. V práci byla dále prověřena závislosti vlivu vzdáleností od přikrmovacích zařízení a od porostního okraje na počet poškozených jedinců. Nejvyšší poškození se vyskytovalo u souborů lesních typů 4S. Součástí práce bylo také zjistit stav prováděných opatření mysliveckého a lesnického managementu a navrhnout nová opatření vedoucí k minimalizaci negativních dopadů. Návrh opatření k minimalizaci škod spočívá na řešeném území, dle mého názoru především v důsledném dodržování legislativních povinností vlastníka lesa a uživatele honitby. Práce prokázala vliv okusu zejména listnatých dřevin na přirozenou obnovu i kultury.

64

10. SUMMARY This work was carried out in the interest region of Forest administration Niva. The influence of the Roe deer and the Red Deer browsing on the natural and artificial regeneration and culture was the main subject matter. The state of damage caused by browsing was monitored within 14 transects found in the natural regeneration and in 4 areas with the artificial regeneration during the years 2007 and 2008. It was not possible to take advantage of the check comparative areas with respect to their state. The transects were suggested and monitored according to the Čermák and Mrkva methodology (2003). The length of the transect was chosen in agreement with the possibilities of the location, so that there were always found at least 200 specimens of the main monitored woody species within the transect. The transect is considered to be a three- meter long strip that can be easily observed. The browsing was judged with wildings up to the height of 150 centimeters, dividend ten by ten centimeters. The current demage was only

judged and the terminal and lateral browsing were

distinguished. As a whole, there were monitored 5 657 pieces of wildings in 20 selected localities, 4 780 out of them came from the natural regeneration and the rest, 877 pieces, was found in the artificially regenerated areas. The most noticeably damaged woody species were European Hornbeam (48%), European Ash (45%), European Beech (44%), and Sycamore (33%) in the natural regeneration. In the artificial regeneration, there were mostly damaged European Beech (60%), and Norway Spurce (30%) there. The artificial regeneration was more damaged than the natural one. The percentage of damage by browsing was increasing with the distance from the fatten up facilities and it was falling with the distance from the edge of the vegetation. The set of forest type 4S was the most damaged. A part of this piece of work was to find out the conditions of carried out measures of the forest and hunting management and to suggest new measures leading to minimalization of negative impacts, as well. In my opinion, the suggestion of measures to minimalizme the damages in the interest region consists above all in consequent adherence to legislative duties of the forest owner and the hunting user. The work proved the influence of browsing of leafy woody species especially on the natural regeneration and culture.

65

11. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AMANN, G.,1997. Stromy a keře lesa. Nakladatelství Vimperk, 228s. CULEK, M., 1995. Biogeografické členění ČR. Praha, Enigma, 347 s. ČERMÁK, P., GRUNDMANN, P., 2006. Effect of browning on the condition and development of regeneration of trees in the region of Rýchory (KRNAP). Acta univ. Agric. Et silvic. Mendel. Brun. (Brno), LIV (1): 7-14 ČERMÁK, P., MRKVA, R., 2003: Browning damage to broadleaves in some national nature reserves in 2000-2001. Ekológia (Bratislava), 22 (4): 394-403. ČERMÁK, P., MRKVA, R., 2003: Okus semenáčků v honitbě. Monitorování okusu semenáčků v honitbě jako podklad pro plánování a kontrolu početnosti spárkatých přežvýkavců. Lesnická práce, 82(1): 40-41. ČERMÁK, P., 2006. Effects of game on the condition and develoment of natural regeneration in the National Nature Reserve Vrapeč (Litovelské Pomoraví). Journal of Forest Science, 52(7): 316-323. ČERMÁK, P., 2006. Poškození dřevin okusem, ohryzem a loupáním. Habilitační práce, rkp. LDF MZLU v Brně, 134. ČERNÝ, M., 1995. Škody způsobené na smrku ztepilém ohryzem a loupáním jelení a mufloní zvěří a následnými hnilobami na území ČR. Sborník z konference ,, Škody zvěří a jejich řešení“, MZLU v Brně, 99-101. ČERNÝ, M. a kol., 2000. Inventarizace škod zvěří v lesích České republiky. Šetření roku 2000 Závěrečná zpráva. Mze, IFER, Jílové u Prahy, 230 s. ČERVENÝ, J. a kol., 2004. Encyklopedie myslivosti 1. Ottovo nakladatelství , s.r.o. Lublaňská 4/61, Praha 2, Nakladatelství a vydavatelství. 591 s. GRUNDMANN, P., 2005. Diplomová práce Posouzení mysliveckého hospodaření a stavu ovlivnění přirozeného vývoje lesa v KRNAP – NPR Rýchory, Brno, 58s. HOFMANN, R.R., 1989. Evoluntionary step sof ecophysiological adaptation and diversification of ruminants: a komparative wiew of thein digestive systém. Pedologie, 78: 443-457. HOMOLKA, M., 1995. Některé aspekty potravní ekologie vybraných druhů zvěře ve vztahu k problematice obnovy lesních ekosystémů. Škody zvěří jejich řešení – sborník referátů, 35-39 s. HORSÁK, P., 2007. Vliv okusu na přirozenou obnovu v revíru Májová. Bakalářská práce LDF MZLU v Brně, 52 s.

66

HROMAS, J., 1995: Myslivecké ovlivňování škod působených zvěří na lese. Škody zvěří a jejich řešení – sborník referátů, 45-48 s. KESSL.,J.,FANTA,B.,HANUŠ,S.,MELICHAR,J.,ŘÍBAL,M., 1957. Ochrna proti škodám zvěří. SZN, Praha. 203 s. KÖNIG, E., 1976. Wildschadenprobleme bei der Waldverjüngung. Schweiz Z. Forstwes., 127: 40-57. MZE, 1996. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31.12. 1995 MZE, 1997. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31.12. 1996 MZE, 1998. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31.12. 1997 MZE, 2007. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31.12. 2006 ŠAFÁŘ, J. a kol., 2003. Olomoucko Chráněná území ČR, svazek VI.,Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha. 456s. PADAIGA, V., 1998. The counting of winter pellet groups of Cervines as the Metod of assessment of thein browning pressure and population structure. Baltic Forestry, 1:36-41. POJEZNÝ, M., 2006. Posouzení přírodních podmínek a možnosti využití krajiny na zájmovém území Drahanské vrchoviny ve vztahu k volně žijící zvěři, Brno, 44 s. POTĚŠIL, D., 2005. Diplomová práce Vliv sudukopytníků na dřevinou vegetaci PR Trlina (Zábřeh na Moravě), Brno, 77s. QUITT, E., 1984. Klima Jihomoravského kraje. 1. vyd. Brno, kabinet zeměpisu KPÚ, 256s. SLOUP, M., 2007. Škody zvěří na lesních porostech. Lesnická práce, 72 (12) TOLASZ, R.a kol., 2007. Atlas podnebí Česka. Český hydrometeorologický ústav, Univeverzita Palackého v Olomouci, 255s. ZATLOUKAL, V., 1995. Lesní hospodářství a myslivost. Škody zvěří a jejich řešení – sborník referátů, 17-25 s. LEGISLATIVNÍ PŘEDPISY: Zákon č. 144 /1992 Sb.o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 449 /2001 Sb. o myslivosti ve znění zákona č. 320 /2002 Sb. a zákona č. 59/ 2003 Sb. Vyhláška 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkaz Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích

67

PROJEKTY: BOHÁČEK, R., 1995. Generel místního ÚSES k.ú. Bousín, Niva, Rozstání pod Kojálem. ÚHUL, pobočka Brno LHP - textová část .1998. LHC Niva. ÚHUL, Lesprojekt Kroměříž s.r.o.

68

12. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Orientační mapa Přílohy č. 2 Ortofotomapa se zakreslením monitorovaných ploch a transektů Příloha č. 3 Hranice honiteb Příloha č. 4 Seznam použitých zkratek Příloha č. 5 Podrobné tabulky pro hodnocené transekty a plochy

69

Hodnocení vlivu okusu na další vývoj dřevinné vegetace. Smrk ztepilý, buk lesní

Recommend Documents