Hodnocení muzejních výstav v souvislosti s kritérii Národní soutěže muzeí Gloria Musealis

Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“

Hodnocení muzejních výstav v souvislosti s kritérii Národní soutěže muzeí Gloria Musealis

Václav Rutar

metodika přednášky


Úvod do problematiky – principy tvorby metodiky Hodnocení muzejních výstav, v literatuře pojednáváno v kapitolách o evaluaci práce muzeí, je účinným nástrojem k vývoji prezentačních technik. Muzea v České republice si vyhodnocují vlastní výstavy podle klasických kritérií (často např. počet návštěvníků), ovšem díky Národní soutěži Gloria Musaealis, jejíž první ročník proběhl v roce 2002, jsou hodnocena i na základě jasně daných měřítek odbornou porotou. Porota je sedmičlenná a kromě vyhlašování ceny za muzejní výstavu roku rozhoduje i v dalších dvou kategoriích – muzejním počinu a muzejní publikaci roku. Posuzovány jsou pouze řádně přihlášené projekty, nikoli výstavy na základě vlastního výběru poroty. Výstavy jsou v případě soutěže Gloria Musaealis hodnoceny bodově z několika hledisek. Kritérií je dohromady devět a ve svém celku zaručují téměř všestranný pohled na příslušné projekty. Kritéria jsou definována jednou větou v jednacím řádu poroty soutěže pod písmeny a-i. Pro vypracování metodiky hodnocení muzejních výstav mi přišlo jako cenné vzít si je za témata jednotlivých kapitol. Metodiku tedy dělím do jednotlivých kapitol, ty pak dále na stručný rozbor kritéria a heslovité uvedení souvisejících okruhů. Závěrečnou kapitolu věnuji pohledu na některé zahraniční obdobné soutěže a případnou rozdílnost v nastavených způsobech hodnocení.

Volba tématu výstavy nebo stálé expozice, a to zejména s přihlédnutím k tomu, jaké nadčasové nebo naopak aktuální poznatky o přírodě nebo společnosti veřejnosti prezentuje Hodnocení vybraného tématu výstavy či expozice je zcela nejobecnějším kritériem, k němuž následující lze pojímat jako doplňková, ovšem v konečném výsledku rozhodující. Jedná se o posouzení oprávněnosti námětu přihlášeného projektu právě z výše uvedených vlastností – nadčasovosti či aktuálnosti. Posuzování námětu je pro jakoukoliv porotu situací problematickou – členové nemusí znát pozadí výběru zrovna konkrétní prezentace, což může vést někdy k tomu, že např. komunitně zaměřované výstavy nebo výstavy, související pouze s regionální historií nemusí být posuzovány zcela objektivně. Nicméně je třeba uvést, že u úspěšné výstavy je důležitým bodem právě přesah mimo vymezené území k širší veřejnosti, resp. k širší cílové skupině. Nadčasovost je mírně vágním pojmem, ale v případě tohoto kritéria ji lze docela dobře chápat. Výstava či expozice by v takovém případě měla být prezentací tématu, které není spjaté s dílčí, později se již neopakující událostí. Předpokládá se, že předložený projekt přináší pohled buď nejobecnějšího charakteru (např. nové stálé expozice) či celkové uzavřené pojednání tématicky vymezené oblasti (např. tématicky specializované expozice techniky apod.). Druhým přístupem k požadavku nadčasovosti může být vyhodnocování celého komplexu přihlašované výstavy či expozice. Zde hrají výraznou roli další z uvedených


3


kritérií, která mohou nadčasovost poznatků výrazně podtrhnout. Jedná se konkrétně o doprovodné programy či propagační materiály, uvádějící do tématu. Při prezentaci aktuálních poznatků bývá obtížné zvolit správný charakter muzejní řeči. Zatímco u nadčasovosti je nasnadě vytváření výstav populárně naučných, aktuálnost (v tomto případě myšlena jako novost) svádí k prezentaci sušší, co možná nejrychleji realizované, s výrazně vystupující rolí kurátora-odborníka v celém procesu. Jedná se však pouze o terminologický rozpor – tzv. „aktuálnost“ zahrnuje v mnoha případech i období několika let, tedy je na přípravu výstavy dostatek času. Problémem zůstává snad jen to, že při delší době realizace může původně aktuální problematika pozvolna zastarávat.

Tématické okruhy: - Co je nadčasový a co aktuální poznatek? Existují i jiné poznatky? A jaké? - Postačuje sama nadčasovost či aktuálnost k pozitivnímu hodnocení? - Časový rozměr aktuálnosti.

Způsob interpretace poznatků o přírodě nebo společnosti z hlediska přitažlivosti pro veřejnost nebo pro skupinu návštěvníků, jíž je výstava určena Uvedené kritérium pracuje s těžko vymezitelným pojmem přitažlivost. Navíc přináší informaci o tom, že úspěšná výstava může být určena jen skupině návštěvníků

(ta takto obecně může být i úzká), což je pro hodnocení přinejmenším sporné. Přesto je otázka přitažlivosti jednou z nejdůležitějších – přitáhne-li výstava či expozice dostatek pozornosti, je odvislé mj. i od správných marketingových strategií, zde jde však o přitažlivou interpretaci poznatků (nejlépe nadčasových či aktuálních, viz předchozí kritérium), tedy o téma navýsost muzeografické/ muzeologické. Muzejní interpretaci tématu můžeme rozdělit do dvou částí. Lze ji chápat v souvislosti s doprovodnými programy, především komentovanými prohlídkami nebo souběžnými přednáškami, prezentacemi apod. Pro úspěšnou interpretaci tohoto druhu musí muzeum logicky využívat konkrétní odborníky (autory výstav, oborové kolegy atd.), ale i pracovníky, školené pro práci s veřejností (PR oddělení, dobrovolníci, učitelé). Zdar interpretace obsahu muzejní výstavy veřejnosti či skupině návštěvníků závisí kromě odbornosti a srozumitelnosti např. i na využití interaktivních a participačních technik, které mohou být do budoucna znakem přitažlivosti. V obecnějším měřítku můžeme interpretaci poznatků vztáhnout k materiální povaze výstavy. Otevírají se zde tak ale v tomto případě i záležitosti, řešené v dalších kritériích. Zvolené téma muzeum interpretuje určitými autentiky, určitými doplňkovými prezentačními prostředky, určitými propagačními materiály, určitým grafickým, výtvarným a scénografickým zpracováním a nakonec i prostorem, do kterého výstavu umístí. Způsob interpretace prostředků v obou chápáních musí být jasný už při zpracovávání scénáře, resp. aktualizováno v rámci průběžné evaluace (např. kontrolních dnů). Při hodnocení výstavy z hlediska tohoto kritéria je třeba vést tento fakt v patrnosti – posuzovatelům je předkládán konečný výsledek, soutěžící považují zvolený způsob interpretace za nejlepší možný. Je-li jej možno snadno zpochybnit, je zpochybněna i kvalita výstavy.


4


Tématické okruhy: - Výstavy pro veřejnost a výstavy s jasně určenou cílovou skupinou - Interpretace slovem, předmětem, výstavou - Volba a revize způsobu interpretace

Míra a způsob využívání autentických dokladů (sbírkových předmětů) Autentika jsou jednoznačně hlavním výrazovým prostředkem muzea a jsou prostředkem specifickým, odlišujícím muzejní výstavy od jiných způsobů prezentace. Kritérium klade značné nároky na odbornost poroty, neexistuje a ani nemůže existovat jasná míra využitých autentických dokladů ve výstavách, způsob jejich využití se také značně odlišuje, nelze jej tak tedy unifikovat. Jde zde jednoznačně o posouzení nalezení citlivého přístupu využití muzejních sbírkových předmětů v souvislosti s podávaným tématem. Přestože jsou autentika pro muzejní prezentaci základem, neplatí žádné pravidlo o tom, že čím více jich je na výstavě představeno, tím lépe. Samotná autentika netvoří nikdy (až na výjimky, např. v případě výstav, kde jsou prezentovány nejnovější přírůstky apod.) samostatnou skupinu. K vytvoření úspěšné „řeči“ výstavy je vyžadováno sestavování znakových soustav s pomocí tzv. ikonik, textik, exaktik a symbolik, samotnou roli hraje i architektura apod. (viz ostatní kritéria níže). Muzejní výstava tak není hodnocena pouze prismatem odborníka (ten bude většinou míru představených autentik považovat za nedostatečnou), ale též z pozice návštěvníka, kterému jsou obvykle přístupnější výstavy, založené právě na kombinaci autentických a neautentických prostředků.

Návštěva muzea je vždy zážitkem z autentik - emocionální rovina vnímání však vždy musí být podpořena rovinou druhou, racionální. I proto je množství výstav vytvářeno v modu populárně-naučném. Autentické doklady ve výstavách a expozicích můžeme rozdělit zhruba do tří skupin – jedná se především o autentika dokladová, na kterých výstava stojí a o míře a způsobu jejich využití se nejvíce diskutuje. Autentika ilustrativní téma spíše podporují, jelikož se však jedná o sbírkové předměty, i zde jich autoři musí využívat s rozmyslem. Konečně autentika doplňující nemusí ani evidovanými muzejními předměty být, jsou využita spíše na dokreslení atmosféry. Je jasné, že pokud by však druhý a třetí typ převažoval, muzejní výstava by mohla směřovat k pouhé divadelní prezentaci vybraného tématu.

Tématické okruhy: - Zahlcení výstavy autentiky vs autentika jako stafáž - Působení osamocených autentik a role neautentických prezentačních prostředků - Způsob prezentace autentiky z hlediska zvolené „muzejní řeči“


5


Míra a způsob využívání ikonografických prvků, textů a dalších výstavních prostředků pro interpretaci poznatků o přírodě nebo společnosti Další okruh zkoumaných vlastností zahrnuje muzeografickou problematiku, která byla pojednána na stránkách mnoha publikací z poslední doby, včetně českých. Existují podrobné návody na to, jak velké má být písmo a v jakém rozsahu má být využito či jak má být pracováno s obrazovým doprovodem a barvami. Problematika je přímo spjata s otázkou dobré spolupráce a dialogu autora výstavy s grafikem a architektem výstavy. Výsledkem přípravy zmíněných prvků je muzejní scénář, resp. i scénář technický. Do skupiny ikonografických prvků jsou řazeny fotografie, kresby apod., hovoříme zde o ikonické shodě s autentikem. Z teoretického hlediska není úplně jasný status fotografie ve výstavě, v určitých případech je ji možno považovat za sbírkový předmět (logicky tehdy, je-li vedena ve sbírkové evidenci muzea). Vysoká míra využívání tohoto typu prostředků, často ve spojení s množstvím textu přináší ve výsledku „papírové“ výstavy, které nejsou muzejně specifické, tedy je nelze hodnotit nijak vysoko. Nejviditelněji je to zřetelné zejména na zpracování doprovodných panelů k výstavám. Zapanelované výstavy-knihy jsou blízké prezentaci veletržní spíše než muzejní. Jak z výše uvedeného plyne, důležitou kapitolou přípravy výstavy je zvolená míra využití textu. Je třeba zvážit, zdali je třeba téma, prezentovatelné dobře autentickými doklady, ještě podrobně dovysvětlovat obšírnými texty ve výstavě. Zpravidla se však již se zvýšenou mírou psaného doprovodu ve výstavách nesetkáváme, detailní pojednání se přesunuly do katalogů či drobnějších doplňkových materiálů. Převládající využívání textů ve výstavě

ve formě hlavní text – tématický text – popisek je osvědčeným přístupem. Pokud jde o způsob využívání neautentických prezentačních prvků, jde ve výsledku především o komfort návštěvníka, tzv. vizuální únava je negativním prvkem, výrazně ovlivňujícím prožitek výstavy. Měly by být zváženy schopnosti běžného uživatele této hlavní muzejní služby – výstavy – udržení pozornosti, kapacita paměti, ale i fyzické možnosti. Na závěr však poznamenejme, že míra i způsob využití pojednávaných prostředků se bude lišit v závislosti na typu výstavy (např. galerijní vs klasicky muzejní prezentace).

Tématické okruhy: - Rozdíly v množství využívání doprovodných prostředků v souvislosti s typem výstavy - Vzájemné ovlivňování textů, barvy, ikonického doprovodu - Neautentické prezentační prvky a komfort návštěvníka

Úroveň výtvarného, scénografického, architektonického a grafického řešení Je-li hodnocena muzejní výstava či expozice v rámci národní soutěže, lze předpokládat, že nepůjde pouze o narychlo udělanou prezentaci vlastními silami muzea, ale že se na její podobě bude podílet širší výstavní tým. Zásadní otázkou je, jak již bylo několikrát zmíněno výše, dobrá komunikace. Vzhledem k platné legislativě není


6


dnes snadné ke spolupráci získat partnery, které by za normálních okolností muzeum oslovilo zcela samozřejmě. Prvořadým úkolem je tedy po sestavení výstavního týmu jasně vysvětlit své záměry. Muzeum musí mít jasný plán realizace výstavy, k jeho kontrole je využíváno tzv. kontrolních dnů, setkání všech členů týmu, nejlépe v realizované výstavě/expozici. I v otázkách výtvarných, grafických atd. je významným průběžným nástrojem evaluace, vyhodnocování aktuálního stavu příprav. Při posuzování zmíněných řešení, hraje při vstupu do výstavy hlavní roli první dojem – především výtvarné, scénografické a architektonické pojetí zde vystupuje do popředí. Porota je již seznámena z materiálů, přiložených k přihlášce s rámcovými vhledy, ovšem teprve na místě vyhodnocuje autentický prožitek. Často již po chvilce prohlídky začíná být zřetelné, do jaké míry byly vyváženy role jednotlivých členů týmu. Klasickým případem je neuhlídání prosazování výtvarných a architektonických řešení na úkor prezentace tématu či v horším případě v rozporu s ním. Práce externích odborníků tak může ve výsledku zastínit původně zamýšlený záměr – neruší to možnost emocionálního zážitku návštěvníka, který by však neměl být složen nakonec z dojmů z barev, architektury výstavy, scén bez využití autentických prostředků apod. Grafické řešení se dotýká mj. i zpracování textů – zde je dobré akceptovat již zřetelně formulované zásady, známé z literatury. Porota může velký důraz klást též na prvek inovativnosti – právě tato vlastnost dostává výstavu/expozici na novou úroveň, odlišuje ji a vyčleňuje ze skupiny klasických muzejních prezentací. Platí však bezezbytku – tam, kde jdou inovace proti smyslu muzejního poslání a činí z muzejní výstavy v prvé řadě prezentace práce architekta či scénografa, není v soutěži nakonec co hodnotit.

Tématické okruhy: - Výstavní tým – role muzejníků a externích odborníků

- První dojem, interpretace tématu výtvarným, architektonickým, scénografickým a grafickým řešením - Inovativnost a její význam pro úspěch výstavy/expozice

Míru a doba zpřístupnění výstavy veřejnosti Toto obecné kritérium zasahuje muzea do slabého místa – otevírací doby. Muzea jen obtížně řeší problém otevírací doby během pracovního týdne, kdy jsou přístupna právě v čase, kdy jsou jejich potencionální návštěvníci v zaměstnání. U většiny institucí je výrazný rozdíl mezi počtem návštěvníků o víkendech a během zbylých pěti dní. V muzejní literatuře se problematika muzejní bariéry „nikdy není otevřeno“ objevuje často. V jádru není tato situace řešitelná, nicméně dopady na návštěvnost (která je pro vnitřní evaluaci výstav) se dají několika postupy alespoň zmírnit. Mnoho muzeí se snaží zmiňovaný problém řešit prodloužením přístupnosti muzea, někdy je výrazně prodloužena otevírací doba jednou týdně či jednou v měsíci. Vyhodnocování tohoto přístupu však ukázalo, že navýšení návštěvnosti je jen velmi malé v porovnání se zvětšením provozních nákladů (osvětlení, napájení interaktivních prvků, topení, placený dozor atd.). Lze vysledovat, že se od tohoto principu odstupuje. Porota může hodnotit i dobu zpřístupnění ve smyslu délky výstavy. V případě expozice v rámci rok trvající soutěže je toto irelevantní. Zpravidla uváděné tři měsíce pro trvání výstavy jsou z určitého problému problematické – během tří měsíců je omezenější prostor pro rozvinutí doprovodných programů, mají-li přesah „za zdi“ muzea, např. do oblasti elektronických médií, kdy nelze příliš


7


rozvíjet participační možnosti. Stejně tak kratší doba nabízí méně možností pro vytvoření delšího tematického cyklu přednášek atd. Zároveň je ale pravda, že navyšování doby trvání výstavy může nepřímo vést k domněnce, že muzeum nemá nic dalšího připraveno, což může následně vést k nedodržení zákonných standardů. Míra zpřístupnění výstavy může být chápána také jako dostupnost fyzická. To je samozřejmé významné téma, navazující mj. na architektonická řešení vstupů do budov muzeí, do výstav, veřejných nesbírkových prostor (toalety, kavárna). Otázky práce s handicapovanými souvisí i s množstvím ostatních kritérií, např. s využíváním ikonografických a textových prvků (viz výše), vezmeme-li v potaz skupinu návštěvníků se slabým zrakem či nevidomých.

Tématické okruhy: - Otevírací doba jako slabé místo práce muzeí - Délka zpřístupnění výstavy a dopad jejího působení na veřejnost - Míra zpřístupnění výstavy ve smyslu fyzické dostupnosti

Způsob propagace výstavy Muzejní marketing a public relations, odvětví, která se bouřlivě rozvíjejí zejména v posledních 10-15 letech v souvislosti s nástupem elektronických médií, uvědoměním si staronových soupeřů v soutěži o volný čas možných uživatelů, a to nejen z kulturní sféry (obchodní centra) a také zvyšující se dostupností i muzejně orientovaných publikací, jenž problematiku pojednávají, se stávají důležitým nástrojem práce muzeí. Otevírání se muzeí veřej-

nosti a interní souboj kurátorů a restaurátorů s PR odděleními vede k zamyšlení nad tím, co je vlastně z trojice muzejních činností nejdůležitější – selekce, tezaurace či prezentace? V oblasti propagace jsou posuzovány vesměs všechny výstupy muzea k veřejnosti, související s představovanou výstavou. Muzea k přihláškám do soutěže přikládají záznamy o veškeré prezentaci výstavy v tisku, ohlasy v rozhlase, případně v televizi, výstava je propagována na banerech, plakátech či jiných tiskovinách. Stále důležitější roli hraje představení výstavy v kyberprostoru, tedy hlavně na internetu – prezentace může probíhat jak na hlavních stránkách muzea, tak na vlastním webu výstavy, jsou využívány možnosti sociálních sítí. Kromě způsobu propagace výstavy by v tomto kritériu měla být posuzována i míra, neboť zde ve většině případů platí, že čím důkladnější a výraznější postup bude zvolen, tím širší veřejnost bude oslovena. Byla-li by však míra propagace tím hlavním pro rozhodování, byla by menší a „chudá“ muzea ve značné nevýhodě. Je trendem Národní soutěže Gloria Musaealis hodnotit v tomto ohledu objektivně i možnosti menších muzeí, které jsou jejich postavení úměrné. Muzea, působící na omezeném území (městská a regionální muzea) zajímá přednostně oslovení své územně cílové skupiny. Vyhodnocování propagace výstavy je zamýšlena i jako posuzování propagačních materiálů z hledisek výtvarně grafických. Úroveň je zpravidla odvislá od dvou věcí – talentovaného zaměstnance-grafika, případně dostatku financí na grafika-výtvarníka externího a schopnosti jasného zadání. Samozřejmostí je jednotná tvář doprovodných materiálů.

Tématické okruhy: - Marketing a PR v nové době - Muzejní výstavy v kyberprostoru - Propagační materiály jako tvář muzea


8


Existence a úroveň doprovodných programů a služeb k výstavě Vytváření doprovodných programů k výstavám/expozicím by mělo bezesporu být standardem. Patří sem např. tématické přednášky, komentované prohlídky či různé soutěže. Některé prezentace mohou být doprovázeny semináři a konferencemi, výstava může být zařazena do širšího komplexu výstav v daném regionu, případně na území republiky. Pokud jde o služby, jedná se o prodej příslušných publikací nebo podávání informací k výstavám. Sem lze zahrnout jak stručné poučení o obsahu od zaměstnanců v informacích a na pokladnách a od dozoru v expozicích, tak od odborných kurátorů, kteří mohou výstavou pravidelně procházet (i mimo komentované prohlídky). Hovoříme-li o pohledu na úroveň těchto programu a služeb, je třeba zvážit více faktorů. Podávané informace musí být pravdivé, odborné, ale zároveň podávané srozumitelně s ohledem na cílovou, resp. provázenou skupinu. Jedná se tak především o způsob interpretace předkládané výstavy – školeni jsou v něm především muzejní pedagogové, ale povědomí o tom, jak komunikovat s návštěvníky, by měli mít i samotní kurátoři. Výklad, který dokáže vzbudit zájem a podnítí interakci mezi interpretujícím a návštěvníkem, případně přímo mezi výstavou a návštěvníkem, přispívá ke konečnému dojmu z výstavy. Komentované prohlídky patří k nejklasičtějším doprovodným programům a jsou vždy vyhledávané. Každý doprovodný program rozšiřuje možnosti, jak je možné výstavou zapůsobit na návštěvníka, jak mu ji přiblížit. Patří sem i přímá spolupráce se školami a vypracovávání pracovních listů. Existují dětské dílny a experimentária, pro děti jsou pořádány tématické programy, kterých se mohou účastnit samy či s rodiči. Stále častěji se objevují výstavy, kde jsou využívány elektronické prvky ve formě tabletů či chytrých telefonů, dopomáhající vytvoření příběhů, hře v expozici apod.

Mezi výrazné doprovodné služby patří prodej upomínkových předmětů – čím nápaditější, tím lépe. Kromě knih sem patří pohlednice, leporela, hrnky, šátky, trička či další součásti oblečení, puzzle, přívěšky, tužky, gumy, pouzdra na brýle a mnoho dalších. Koupě suvenýrů a jejich prezentace vně muzea je též zvláštním typem propagace.

Tématické okruhy: - Komentovaná prohlídka a způsoby interpretace, tématické přednášky - Programy pro školy - Prodej upomínkových předmětů – doprovodná služba a propagace

Úroveň prostředí v budově, v níž je výstava instalována, úroveň služeb pro návštěvníky poskytovaných muzeem obecně Závěrečné hodnotící kritérium cílí především do oblasti muzejní architektury v souvislosti s pohodlím návštěvníka, není již určeno přímo výstavě. Muzejní budova funguje v několika rovinách. V prvé řadě je prvním dojmem z muzejní instituce – muzejní exteriéry mohou pozitivně, ale i negativně naladit návštěvníka na návštěvu. Stejně i prostředí po vstupu do muzejní budovy může původní pocit umocnit. Postupuje-li návštěvník dále přímo do sálů, určených výstavě/expozici, návaznost dojmů je obdobná. V tomto ohledu může být výhodou, jedná-li se o prezentaci ve speciálně vytvořeném prostředí, nikoli jen o vystavení v daných prostorech, které nemusí s tématem korespondovat. Problematika prostředí muzejních budov je velice široká, důležité aspekty zmiňme.


9


Existuje několik druhů budov, ve kterých jsou muzea umístěna. Je rozdíl mezi situováním do budovy pro muzeum postavené a budovou historickou (což mohou být zámky, staré radnice, staré školy či dokonce kláštery). Především u budov historických naráží tvorba expozic (obzvláště) na potíže s přizpůsobováním prostorů. Mnohdy je velice obtížné vytvořit přátelský vstupní prostor, často je obtížná orientace hned po vstupu. Úroveň prostředí v budově výrazně ovlivňují jasné požadavky – čistota, odpovídající hladina zvuku, teplota. Imperativem je jednoznačně opět komfort zákazníka – návštěvníka. Mnohdy je obtížné vysledovat, v čem je muzejní prostředí pro návštěvníka obtěžující, jakožto zaměstnanci prostory procházíme každý den a některé problémy ani nezaregistrujeme. Ačkoli není vcelku pochopitelně úroveň návštěvních knih nijak přeceňována, vážně míněné zápisy poukazují v negativní rovině pravidelně právě na obecné problémy, které jsou přehlížené. Klasickým nedostatkem jsou poukazy k teplu/zimě či nemožnosti si během prohlídky odpočinout. Poskytnutí prostoru pro odpočinek patří k základním požadavkům na služby ve výstavě. Samozřejmostí jsou snadno dostupné toalety. Pozitivně ovlivňující službou návštěvníkovi je možnost občerstvení, byť i formou automatů. Výhodou je muzejní obchod, v menších muzeích pak poskytování materiálů na pokladnách. Podobně jako je tomu u propagačních materiálů k výstavám, i zde se nekladou meze v druzích suvenýrů, souvisejících s muzeem obecně.

Tématické okruhy: - Má muzejní stavba vliv na pozdější dojmy z výstavy? - Komfort návštěvníka jako imperativ poskytovaných služeb - Možnosti ovlivňování „objektivních“ problémů muzejních budov

Vybrané muzejní soutěže v zahraničí The Museums + Heritage Awards for Excellence (http:// www.museumsandheritage.com/show/awards/awardshomepage). Soutěženo celkem ve 12 kategoriích, jednou z nich i „Permanent Exhibition Award“. National Association for Museum Exhibition Awards (NAME) (http://name-aam.org/home). Asociace působí již od roku 1981, je jednou z profesních skupin American Alliance of Museums (AAM). Ceny jsou sponzorovány i jinými skupinami v rámci AAM Committee on Audience Research and Evaluation (CARE), Curators Committee (CurCom) a Education Committee (EdCom). Stránky NAME přináší i velmi podrobné standardy pro muzejní výstavy. Hodnotí se výstavy jako celek, inovativní přístupy či orientace na specializovaná témata. European Museum of the Year Award (EMYA) (http://www.europeanmuseumforum.info/emya.html). Je nejstarší a nejprestižnější soutěží v Evropě, založena byla v roce 1977 Kennethem Hudsonem. Není však soustředěna přímo na výstavy, ale přímo na muzea, případně ve spojení s jejich expozicemi. The Museum of the Year Award (http://www.artfund.org/ what-we-do/museum-of-the-year-2013). Tato cena je udělována od roku 2003 výhradně britským muzeím, je obdobou EMYA. The European Museum Academy Prize (EMA) (http://www.europeanmuseumacademy.eu). Udělována ve dvou kategoriích – The Luigi Micheletti Award a zejména The Children‘s Museum Award, která je určena pro výstavy, zacílené na dětské publikum.


10


Victorian Museum Awards (Austrálie) (http://www.mavic.asn.au/awards). Ceny nejsou udělovány přímo za výstavy, ale jedincům i organizacím, jejichž práce měla výrazný vliv na dění v muzejním sektoru. Museums & Galleries National Awards, MAGNA (Austrálie). (http://www.museumsaustralia.org.au/site/ magna.php). Jedná se nejvýznamnější muzejní ceny, udělované v Austrálii, jedna z kategorií je věnována i výstavám – hodnocena je jak nejlepší výstava, tak expozice. Stránky přinášejí přehled kategorií, kritérií a přibližují též smysl udílení cen. Současně probíhá i soutěž MAPDA, věnovaná publikacím a designu. NZ Museums Awards (Museums Aotearoa Awards) (http://www.museums-aotearoa.org.nz/nz-museumawards). Stránky novozélandských cen, udělovaných od roku 2008, přinášejí bohaté informace – zaměření a smysl cen, kategorie (z nichž Award of outstanding Achievement je věnována i výstavám, publikacím, marketingu atd.) a spolupráci.


11

Hodnocení muzejních výstav v souvislosti s kritérii Národní soutěže muzeí Gloria Musealis metodika přednášky Mgr. Václav Rutar vedoucí oddělení centrální evidence a administrace sbírek Národní technické muzeum Kostelní 42, 170 78 Praha 7 tel.: 220 399 237 mobil: 724 184 978, 601 592 804 e-mail: [email protected] www.ntm.cz

Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1 tel.: +420 495 512 391, +420 495 512 392 e-mail: [email protected] www.muzeumhk.cz

Hodnocení muzejních výstav v souvislosti s kritérii Národní soutěže muzeí Gloria Musealis

Recommend Documents