HODNOCENÍ MOŽNOSTÍ REDUKCE EMISÍ Z LOKÁLNÍCH TOPENIŠŤ V OLOMOUCKÉM KRAJI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie

Bc. Pavel GOLA

HODNOCENÍ MOŽNOSTÍ REDUKCE EMISÍ Z LOKÁLNÍCH TOPENIŠŤ V OLOMOUCKÉM KRAJI

Diplomová práce

Vedoucí práce: RNDr. Martin JUREK, Ph.D.

Olomouc 2013

Bibliografický záznam Autor (osobní číslo):

Bc. Pavel Gola (R09881)

Studijní obor:

Regionální geografie

Název práce:

Hodnocení možností redukce emisí z lokálních topenišť v Olomouckém kraji

Title of thesis:

Assessment of the possible ways in abatement of emissions from local heating in the Olomoucký Region

Vedoucí práce:

RNDr. Martin Jurek, Ph.D.

Rozsah práce:

67 stran, 3 vázané přílohy

Abstrakt:

Diplomová práce hodnotí možnosti redukce emisí z lokálního vytápění bytů v Olomouckém kraji. Analyzuje strukturu způsobů vytápění bytů v obcích a správních obvodech obcí s rozšířenou působností Olomouckého kraje podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011, dále hodnotí prostorové rozložení emisí z lokálního vytápění, objem a strukturu používaných paliv a měrné emise znečišťujících látek do ovzduší. V návaznosti na zjištěné skutečnosti navrhuje možnosti optimalizace způsobů vytápění, které by mohly přispět ke snížení emisí z lokálního vytápění v Olomouckém kraji.

Klíčová slova:

kvalita ovzduší, emise, lokální topeniště, Olomoucký kraj

Abstract:

This diploma thesis evaluates of the possible ways in abatement of emissions from local heating in the Olomouc Region. It analyzes the structure of methods of dwellings´ heating in municipalities and administration territory of the municipality with extended competence of Olomouc Region according to the results of Census 2011. Then it evaluates distribution of emissions from local heating, the volume and structure of fuels used and the emissions of pollutants into the air. Following the results it suggests the possible ways to optimize methods of heating, which

could contribute to the abatement of emissions from local heating in the Olomouc Region. Keywords:

air quality, emissions, local heating, Olomoucký Region

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením pana RNDr. Martina JURKA, Ph.D. a veškerou použitou literaturu a zdroje jsem uvedl v seznamu literatury. V Olomouci 24. dubna 2013

………………………….. Pavel GOLA

Tímto bych chtěl poděkovat RNDr. Martinu JURKOVI, Ph.D. za cenné rady a vedení při tvorbě této diplomové práce.

Obsah Použité zkratky ................................................................................................................. 9 1

Úvod ........................................................................................................................ 10

2

Cíle práce ................................................................................................................. 12

3

Metodika .................................................................................................................. 13

4

5

6

3.1

Zhodnocení dostupné literatury........................................................................ 13

3.2

Základní geografická charakteristika území .................................................... 15

3.3

Data a jejich zpracování ................................................................................... 17

3.3.1

Podstata emisní bilance vytápění bytů malými zdroji (REZZO 3) ........... 18

3.3.2

Přepočet emisí na alternativní emisní scénáře .......................................... 19

Problematika emisí z lokálního vytápění v ČR ....................................................... 23 4.1

Sledování emisí do ovzduší v ČR .................................................................... 23

4.2

Základní znečišťující látky emitované z lokálních topenišť ............................ 25

4.3

Charakteristika paliv používaných k lokálnímu vytápění ................................ 26

4.4

Obecné možnosti snižování emisí z lokálního vytápění .................................. 29

Analýza způsobu vytápění bytů, spotřeby paliv a emisí do ovzduší v Olomouckém kraji ................................................................................................ 32 5.1

Energie používané k vytápění bytů .................................................................. 32

5.2

Typy energie používané k vytápění v obcích a spotřeba paliv ........................ 35

5.3

Emise do ovzduší z lokálních topenišť v Olomouckém kraji .......................... 38

Výběrové šetření přístupu kraje a obcí k problematice emisí.................................. 43 6.1

Přístup Krajského úřadu Olomouckého kraje .................................................. 43

6.2

Přístup vybraných obcí ..................................................................................... 44

7

Návrh optimalizace způsobů vytápění ..................................................................... 47

8

Diskuze .................................................................................................................... 51

9

Závěr ........................................................................................................................ 53

10 Summary .................................................................................................................. 54 11 Použitá literatura ...................................................................................................... 56 Přílohy............................................................................................................................. 60

Použité zkratky B(a)P

benzo(a)pyren

CO

oxid uhelnatý

CUTR

černé uhlí tříděné

ČHMÚ

Český hydrometeorologický ústav

ČSÚ

Český statistický úřad

HUTR

hnědé uhlí tříděné

ISKO

Informační systém kvality ovzduší

LTO

lehký topný olej

MŽP

Ministerstvo životního prostředí

NOX

oxidy dusíku

PM

prašný aerosol

PB

propan-butan

REZZO

Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší

SLDB

Sčítání lidu, domů a bytů

SOx

oxidy síry

SO ORP

správní obvod obce s rozšířenou působností

TZL

tuhé znečišťující látky

VOC

těkavé organické látky

ZP

zemní plyn

9

1

Úvod Znečišťování ovzduší lidskou činností patří v České republice i v posledních

letech k aktuálním problémům. Hlavní právní normou je nový zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, který nabyl účinnosti 1. září 2012. Jeho přijetí odráží snahu zpřehlednit dosavadní legislativní úpravu, která od sepsání předchozího zákona č. 86/2002 Sb. prošla poměrně komplikovaným vývojem, zahrnul také novou evropskou směrnici 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu a podle svých tvůrců reaguje také na ne zcela příznivý vývoj kvality ovzduší v České republice. Zatímco průmyslové emise se podařilo během několika uplynulých dekád znatelně omezit, v případě znečišťování ovzduší způsobovaného dopravou a lokálním vytápěním problémy přetrvávají. Řadu návrhů se nepodařilo prosadit s odkazem na individuální svobody a právo na soukromí občanů. Společně sdílené vnější ovzduší přesto ochranu před těmito emisemi potřebuje. Lokální topeniště, tedy individuálně provozované zdroje tepla pro vytápění bytů, patří v současnosti mezi významné znečišťovatele ovzduší. Důvody využívání málo kvalitních paliv a zastaralých topných technologií jsou přitom převážně ekonomické, objevují se proto snahy o rovněž ekonomickou motivaci k přechodu na čistší způsoby vytápění, a to podporou výměny domácích kotlů, stavbou společných kotelen na biomasu apod. O tyto podpůrné programy je poměrně velký zájem např. v Moravskoslezském

kraji,

kde

je

situace

s kvalitou

ovzduší

dlouhodobě

vyhodnocována jako nejnepříznivější v rámci celé ČR. Zároveň však dochází, i když v omezené míře, k odpojování některých bytů od centrálních zdrojů tepla a k přechodu na individuální vytápění, což odborníci považují z hlediska ochrany ovzduší za nežádoucí, s odkazem na možnost svobodné volby topného média ale není možné tomuto trendu plošně bránit. Tato diplomová práce přináší zhodnocení stavu znečišťování ovzduší lokálními topeništi v Olomouckém kraji se záměrem identifikovat možné cesty k redukci emisí z tohoto typu zdrojů. Úvodní teoretické kapitoly přinášejí přehled literatury, ujasnění základních pojmů a postupů při vyhodnocování emisní bilance z lokálních topenišť a přehled obecných poznatků o možnostech redukcí emisí z lokálního vytápění. Výsledková část hodnotí nejprve skladbu bytů podle způsobu vytápění, spotřebu paliv a objemy vypouštěných emisí (celkové i měrné) podle obcí nebo správních obvodů obcí 10

s rozšířenou působností Olomouckého kraje, k čemuž využívá definitivních výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 a dat ČHMÚ (databáze REZZO). Druhá část výsledků diplomové práce je zaměřena na shrnutí poznatků z komunikace s kompetentními zaměstnanci Krajského úřadu Olomouckého kraje a se zástupci vybraných obcí, u nichž byl zjišťován jejich postoj k využívání tuhých paliv v obci, k možnostem vytápění, případným změnám ve skladbě využívání paliv a k plánům obce ohledně kroků ke zlepšení kvality ovzduší. Třetí část výsledků práce zahrnuje hodnocení možných cest redukce emisí z lokálního vytápění pomocí hypotetických scénářů změny ve struktuře vytápění bytů.

11

2

Cíle práce Cílem této diplomové práce je zhodnotit míru znečišťování ovzduší emisemi

z lokálních topenišť v obcích a správních obvodech obcí s rozšířenou působností v Olomouckém kraji. Zhodnocení struktury vytápění bytů, objemů a struktury používaných paliv, prostorového rozložení emisí a výpočtu měrných emisí znečišťujících látek má za cíl nastínit možnosti optimalizace způsobů lokálního vytápění, které by mohlo vést k redukci emisí z lokálního vytápění v Olomouckém kraji. Návrh optimalizace bude v zásadě založen na komparativní analýze scénářů vytápění.

12

3

Metodika Pro zpracování diplomové práce bylo nutné získat teoretické podklady

k hodnocení emisí z lokálních topenišť studiem odborné literatury, relevantní zdroje jsou shrnuty v kapitole 3.1 a jsou následovány stručnou charakteristikou zájmového území. Charakteristiku použitých dat a metod jejich zpracování podává kapitola 3.3, zaměřená na popis podstaty emisní bilance REZZO 3 a její adaptace ke zhodnocení změn objemů emisí podle zvolených scénářů obměny způsobů vytápění.

3.1 Zhodnocení dostupné literatury Základním zdrojem informací k diplomové práci byly především odborné studie zabývající se problematikou znečišťování ovzduší z lokálních topenišť a možností redukce jejich emisí. Jednou ze souhrnných publikací je Kurfürst ed. (2008), který se zabývá spalovacími procesy. U lokálních topenišť popisuje možnosti snížení emisí záměnou pevných a kapalných paliv za paliva plynná a modifikací spalování. Ta spočívá především ve snížení výkonu a modifikaci hořáků. Další přínosnou publikací je Pudelová (2009), která hodnotí kvalitu ovzduší ve městě Olomouci. Modeluje také průměrné roční koncentrace emisí na území města Olomouce. Ochodek (2004) uvádí do problematiky spalování a výpočtu množství spalin, kde velmi odborně popisuje výpočty spalin a účinnosti různých typů kotlů. Odborná studie Koloničný, Hase, Kupka (2011) uvádí reálné možnosti a podmínky snížení škodlivých emisí. Zde na případu města Orlová poukazuje na možnosti využití obnovitelných zdrojů a výstavbu centrálního zdroje tepla na biomasu. Poukazuje na to, že více jak 50 % spalovacích zařízení je zastaralých a fungujících na prohřívacím způsobu spalování. Tato zařízení jsou nejrozšířenější, protože jsou nejlevnější a shoří v nich téměř vše. Ve studii se také věnuje zateplování domů a zmenšení tepelné ztráty domů, a tím i omezení vypouštěných emisí. Také studie Ochodek, Koloničný, Branc (2007) se zabývá využitím biomasy. Zde jsou hodnoceny především ekologické aspekty záměny fosilních paliv za biomasu. U jednotlivých znečišťujících látek popisuje jejich vznik a vliv na životní prostředí a člověka. Jedním z dalších dostupných zdrojů byl časopis Ochrana ovzduší, kde bylo zveřejněno množství článků zabývající se problematikou znečišťování ovzduší 13

z lokálních topenišť. Hezina, Švec, Postlová (2013) se věnují emisím z malých spalovacích zdrojů, které nemají povinnost autorizovaného měření emisí. Vypouštění škodlivých látek je hodnoceno podle druhu paliva a typu spalovacích zařízení. Provádí také měření ve vybraných zdrojích přímo v terénu a hodnotí množství vypouštěných emisí. Upozorňuje také, že efektivním opatřením je zateplování budov. Zateplením dochází ke snižování požadavku na velikost tepelného zdroje, množství spáleného paliva, a tím i reálné snížení emisí velkého rozsahu. V článku Horák et al. (2011) prezentují nové experimentálně stanovené emisní faktory znečišťujících látek pro malé spalovací zdroje používané v lokálních topeništích. Navržené emisní faktory porovnávají s emisními faktory, které momentálně používá ČHMÚ a s faktory doporučovanými Evropskou agenturou životního prostředí. Značný potenciál na snížení emisí znečišťujících látek vidí v modernizaci používaných spalovacích zařízení pro vytápění domácností na základě spalování tuhých paliv. Novák, Velíšek (2010) prezentují výsledky emisního šetření provedeného na malém spalovacím zdroji při spalování dřeva. Hodnotí především emise PM10 z lokálních topenišť. Kozáková, Braniš (2012) zjišťují vliv lokálního topení na kvalitu ovzduší ve vnitřním a venkovním prostředí ve vesnici Svrčovec. V této obci je vytápěno 67 % bytů uhlím a 29 % dřevem a autoři hodnotí koncentrace aerosolu v letním a zimním období. Horák, Hopan, Krpec (2012) posuzují, zda by hypotetická obec se dvěma tisíci obyvatel vytápěná pouze tuhými palivy mohla za jednu topnou sezonu vyprodukovat do ovzduší stejné množství dioxinů jako jedna velká spalovna odpadů. Podotýkají také, že cestou ke snížení emisí by mohl být německý model, kdy kominík musí vyčistit komín a změřit spalovací zařízení (nad 15 kW). Kistler et al. (2012) se zabývají vlastnostmi různých druhů dřevin rostoucích ve střední Evropě používaných k vytápění. Poukazují na to, že každý druh dřevin má různé emisní faktory a při spalovaní dochází k uvolňování různého množství a povahy pachových látek. Braniš, Domasová, Řezáčová (2007) popisují, jak lokální vytápění pevnými palivy v malé obci může přispívat k lokálnímu znečištění ovzduší prašným aerosolem. Mensink et al. (2008) dokládají, jak modelování kvality ovzduší přispívá k lepšímu pochopení vztahů mezi ovzduším a lidskou činností. Pomocí modelování studovali koncentrace prašného aerosolu na místní, městské a regionální úrovni v Belgii a Německu. Studie Weger, Jobbiková, et al. (2012) je zaměřená na, poslední dobou se rozvíjející, pěstování rychle rostoucích dřevin. Jelikož tyto energetické plodiny a rostliny mají rychlý výškový růst a jejich rozmnožování je

14

snadné a levné, mohou být využívány k vysoké produkci biomasy. V podmínkách mírného pásma se to týká především topolů, vrb, jasanů a akátů. Machálek, Machart (2003 a 2007) popisují způsob stanovení emisní bilance pro malé zdroje znečišťování ovzduší REZZO 3.

3.2 Základní geografická charakteristika území Olomoucký kraj vznikl v roce 2000 a samosprávné kompetence získal na základě zákona č. 129/2000 Sb. o krajích. Rozkládá se ve střední části Moravy a zasahuje i do severní části až k hranici s Polskou republikou. Kraj sousedí na východě s Moravskoslezským krajem, se kterým má nejdelší hranici, na západě s Pardubickým krajem a na jihu sousedí s kraji Zlínským a Jihomoravským. Společně se Zlínským krajem z územně-správního hlediska tvoří oblast NUTS II Střední Morava. Olomoucký kraj má rozlohu 5 266,56 km2, čímž se mezi kraji řadí na osmé místo. Olomoucký kraj se člení na pět okresů (Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk). Na území Olomouckého kraje je stanoveno 13 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO ORP), sdružujících dohromady 399 obcí. Tento kraj je šestým nejlidnatějším krajem, k 31. 12. 2012 na jeho území žilo 637 609 obyvatel. Hustota zalidnění kraje je 121 obyv./km2. Nejnižší hustotu zalidnění má okres Jeseník (56 obyv./km2), nejvyšší okres Olomouc (143 obyv./km2). Nejvíce obyvatel žije ve městech Olomouc (99 471), Přerov (44 824) a Prostějov (44 330). Krajským městem je statutární město Olomouc, které je zároveň administrativním i kulturním centrem kraje. Z ekonomického hlediska je Olomoucký kraj zaměřen na tradiční zemědělství, zpracovatelský průmysl a služby. Střední a jižní část patří mezi oblasti s nejúrodnější půdou, kde se pěstuje obilí, řepka olejná a cukrová řepa (ČSÚ 2012b). Geomorfologicky je severní část kraje hornatá – rozkládají se zde celky Hrubý Jeseník, jehož nejvyšším vrcholem je Praděd (1491 m n. m.), Rychlebské hory, Vidnavská nížina, Žulovská pahorkatina, Zlatohorská vrchovina, Zábřežská vrchovina, Hanušovická vrchovina a Mohelnická brázda. Střední a jižní část kraje vyplňuje především Hornomoravský úval, s nejníže položeným bodem Olomouckého kraje (190 m n. m.). Tímto úvalem protéká od severu k jihu řeka Morava, která je největší řekou kraje a odvádí vodu do Černého moře.

15

Obr. 1 Topografická a administrativní mapa Olomouckého kraje 2012 Vlastní zpracování na podkladě dat ArcČR. 16

Nejchladnějšími místy kraje jsou vrcholové části Hrubého Jeseníku, kde se průměrná roční teplota pohybuje v rozmezí 1–2 °C; naproti tomu v Hornomoravském úvalu se dosahuje 8–9 °C. V severní části kraje je průměrně za rok 80–90 ledových dnů a 140– 200 mrazových dnů. Celkový úhrn srážek je v severní části průměrně 800–1 000 mm za rok. Naopak v jižní části kraje je průměrně 100–120 mrazových dnů a 30–40 ledových dnů a průměrný roční úhrn srážek 500–550 mm (Tolasz et al. 2007).

3.3 Data a jejich zpracování Nejkomplexnější data o způsobu vytápění bytů v Olomouckém kraji podávají výsledky Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB). Definitivní výsledky ze SLDB 2011 o způsobu vytápění bytů a energiích používaných k vytápění byla poskytnuta Ing. Benešovou z krajské správy ČSÚ v Olomouci ještě před jejich oficiálním zveřejněním, a to ve formátu .xls za každou obec Olomouckého kraje. Pro potřeby práce byla data agregována za jednotlivé SO ORP Olomouckého kraje v programu MS Excel 2007. Pro určení převládajícího typu energie používaného k vytápění bytů v obcích Olomouckého kraje byla využita metodika navazující na diplomovou práci Šnejdrly (2012), který měl ovšem možnost pracovat s pouze předběžnými výsledky sčítání. Metodika rozřazení obcí do kategorií podle převládajícího typu vytápění je následující: pro jeden převládající typ energie byla stanovena hranice tak, že nejvýznamnější typ energie musí být používán minimálně v 50 % obydlených bytů. Tato kategorie byla vyznačena jednobarevně. Druhou kategorií byly dva smíšené typy energie. Pro tuto kategorii platí, že v součtu tyto dva typy dávají nejvyšší společný podíl a v mapě jsou vyznačeny šrafovaně. Poslední kategorií je vyrovnaná skladba a ta nastává v případě, kdy podíl nejvýznamnější energie nepřesahuje 40 % a zároveň druhý a třetí typ energie je vzájemně vyrovnaný maximálně do dvou procentních bodů. Jednotlivé obce dle určených kategorií byly zaneseny do mapy s využitím v programu ArcGIS. V ČHMÚ bylo zažádáno o data týkající se spotřeby paliv v jednotlivých obcích a množství vypouštěných emisí z databáze REZZO 3. Tato data byla také poskytnuta ve formátu .xls a následně upravována v programu MS Excel 2007. Z těchto údajů byly určeny celkové objemy emisí v jednotlivých SO ORP Olomouckého kraje a také měrné emise znečišťujících látek na jedno lokální topeniště (objem jednotlivých emisí za každou obec dělený počtem lokálních topenišť v dané obci).

17

Při porovnání definitivních výsledků SLDB 2011 a údajů zanesených v databázi REZZO 3 byly patrné dílčí nesrovnalosti v uvedených počtech bytů podle energie používané k vytápění. Rozdíly jsou zapříčiněny povahou tvorby emisní databáze, která pro vyhodnocení roku 2011 musela pracovat ještě s výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2001, protože definitivní výsledky novějšího sčítání nebyly v době zpracování příslušného roku pracovníkům ČHMÚ k dispozici. I s tímto omezením se však jedná o nejpřesnější a nejkomplexnější datovou sadu, která je o emisích z lokálních zdrojů vytápění v ČR k dispozici. 3.3.1

Podstata emisní bilance vytápění bytů malými zdroji (REZZO 3) Emisní bilanci vytápění bytů zpracovává ČHMÚ na základě metodiky

Machálek, Machart (2003, 2007) do databáze REZZO 3. Základním podkladem modelového výpočtu jsou data ze SLDB 2001, která jsou zaměřená na způsob vytápění a druh energie používaný k vytápění obydlených bytů v každé obci. Tato metodika se týká pouze bytů a rodinných domů spadajících do kategorie malých zdrojů znečišťování, emise z vytápění bytů většími společnými kotelnami (pro více než 20 bytů v domě) jsou vykazovány samostatně v rámci databází REZZO 2 a REZZO 1. V datech REZZO 3 zároveň nejsou zahrnuty emise z malých spalovacích zdrojů v nebytovém sektoru (Modlík et al., 2011), proto jsou vhodná přímo k posuzování emisní bilance z vytápění bytů. Základem výpočtu emisí je teplota topného období od září až do května následujícího roku, vyjádřená pomocí denostupňů D21. Ty jsou odvozeny ze středních denních teplot ze všech klimatologických a srážkoměrných stanic ČHMÚ (stanoví se regresní závislost středních denních teplot na nadmořské výšce, z nadmořské výšky obcí se pak odvodí jejich příslušná suma denostupňů). Z hodnoty teploty topného období, údajů o ploše bytu a o povaze bytu (zda se jedná o byt v rodinném či bytovém domě) je následně odvozena potřeba tepla Qa za topné období. Následně je spočítána spotřeba paliva Mp a z ní jsou pomocí emisních faktorů vypočítány jednotlivé produkované emise (Machálek, Machart, 2007). Stávající metodika přitom nezohledňuje možnost kombinace použití více paliv pro vytápění jednoho bytu a spotřebu paliv přiřazuje k bytům jednoznačně, výpočty jsou tak vedeny poměrně přehlednou základní aritmetikou a jsou při znalosti vstupních parametrů proveditelné i např. v prostředí MS Excel. 18

Výpočet průměrné potřeby tepla na byt za rok: = kde:

∙

∙

∙

3,6 1000

Qa

roční potřeba tepla na byt

qm

měrná spotřeba tepla v kWh na m2 za rok

P

průměrná celková plocha bytu v m2

KD

koeficient přepočtu denostupňů k normovaným klimatickým podmínkám (KD= D21/4216)

Pro byty v rodinných domech byla zvolena hodnota qm= 150 kWh.m-2.rok-1 a pro byty v bytových domech qm= 130 kWh.m-2.rok-1 Výpočet spotřeby paliv: = kde:

∙η



Mp

průměrná roční spotřeba paliva

Qa

roční potřeba tepla na byt

Qi

průměrná výhřevnost paliva

η

průměrná účinnost topeniště



.

!

Pro každé palivo je vypočítáno množství základních emisí na základě stanovených emisních faktorů: "# = $% ∙ kde:

3.3.2

ZL

emise dané znečišťující látky

EF

emisní faktor

Mp

průměrná roční spotřeba paliva

/' (

Přepočet emisí na alternativní emisní scénáře Skutečnost, že emisní bilance vytápění bytů malými zdroji je založena na

výpočtovém modelu s využitím pevně daných emisních faktorů, vytváří prostor pro zhodnocení, jak by mohly být objemy emisí upraveny změnou ve využívání paliv. Toto zhodnocení vychází z předpokladů, že srovnáváme danou, modelem určenou situaci, se 19

situacemi, v nichž je obměněna skladba využitých paliv, ovšem při zachování ostatních podmínek, tj. měníme pouze parametr způsobu vytápění při zachování hodnot ploch bytů a meteorologických podmínek topné sezóny. Znamená to, že hodnota Qa je za všechny byty v obci v bilanci nadále konstantní a u jednotlivých skupin bytů se mění pouze hodnota Mp a z ní určené hodnoty emisí. Alternativní scénáře způsobu vytápění mohou být zvoleny různě v závislosti na očekávání jejich naplnitelnosti. Pro účely analýzy v této diplomové práci byla volba scénářů vedena následujícími úvahami: •

Převod všech bytů do kategorie dálkově vytápěných centrálními zdroji tepla by v rámci databáze REZZO 3 vedl k triviální redukci emisí z lokálního vytápění na nulu; jedná se však o prakticky nereálnou variantu a není účelné ji zvažovat.

•

Převod bytů vytápějících elektřinou na jiný způsob lokálního vytápění vede v bilanci REZZO 3 k nárůstu emisí, pro účely redukce proto nemá význam. Totéž se týká i bytů vytápěných v současné době dálkovým teplem – jejich převod do kategorie individuálního vytápění by byl pro redukci emisí REZZO 3 kontraproduktivní.

•

Při optimalizaci lokálního vytápění za účelem redukce emisí REZZO 3 má tedy smysl uvažovat o obměně skladby pevných paliv a plynového vytápění.

V analýze budou proto zvoleny následující alternativní emisní scénáře: S1. Plná plynofikace – „nulová“ varianta, předpokládající přechod všech bytů vytápěných pevnými palivy na vytápění zemním plynem. Do určité míry nerealistická, poslouží pro základní zhodnocení stávající role pevných paliv v emisní bilanci. S2. Opuštění uhlí ve prospěch dřeva – varianta, při níž dojde k plné náhradě vytápění uhlím za vytápění dřevem. Jedná se o krajní výsledek trendu zaznamenaného v dekádě mezi sčítáními lidu, domů a bytů 2001 a 2011, tedy odklon od uhlí ve prospěch příklonu k dřevu. S3. Kompromisní dílčí obměna – varianta, při níž bude v plynofikovaných obcích polovina bytů vytápěných uhlím obměněna na byty vytápěné jinak, a to z poloviny na byty vytápěné dřevem, z poloviny na byty vytápěné zemním plynem. V obcích bez plynofikace bude polovina bytů vytápěných uhlím obměněna na byty vytápěné dřevem. Hypotetická varianta, která by např. v případě využití podpůrných dotačních programů mohla být blízká reálnému vývoji. 20

Pro přepočet emisní bilance na scénáře S1–S3 byla navržena vlastní metodika, která využívá toho, že i samotná původní emisní bilance malých zdrojů z lokálního vytápění bytů je parametrizovaným modelovým výpočtem. Předběžné údaje emisní bilance REZZO 3 za obce Olomouckého kraje byly získány od Oddělení emisí a zdrojů Úseku ochrany čistoty ovzduší ČHMÚ (komunikací s ing. Machálkem) ve formátu XLS a v něm také byly i dále výpočtově zpracovány. Z bilance předběžných dat roku 2011 pro obce na území Olomouckého kraje bylo odvozeno, že spotřeba jednotlivých druhů uhlí (HUTR, CUTR, KOKS) v bytech topících uhlím je charakterizována jednotně poměrem 94,35 % HUTR, 3,63 % CUTR, 2,02 % KOKS. Se spotřebou uhelných paliv v bytech topících uhlím proto bylo možné ve výpočtech pracovat jako s „uhelným mixem“ o výše uvedeném poměru. Použité účinnosti jednotlivých druhů topenišť a průměrné výhřevnosti paliv jsou uvedeny v tab. 1, emisní faktory uvádí tab. 2. Výpočet jednotlivých scénářů byl proveden takto: v prvním kroku se vypočetla spotřeba paliva na byt (Mp) u nahrazovaného paliva vydělením údaje o celkové spotřebě v obci počtem bytů využívajících toto palivo. Z něj se pomocí průměrné výhřevnosti a účinnosti topeniště odvodila průměrná potřeba tepla na byt (veličiny v označení stejném jako v kapitole 3.3.1, str. 19): =

∙

∙)

Následně se z této potřeby tepla vypočetlo příslušné množství spotřeby nového paliva na byt: *

=

*

∙ )*

a toto množství se vynásobilo počtem bytů, ve kterých má k obměně vytápění podle scénáře dojít. Tím se získalo množství nového, nahrazujícího paliva (a to se případně přičetlo k množství již používanému v jiných bytech obce). Tímto krokem se získala alternativní skladba spotřeby paliv v obci, kterou bylo následně možné převést pomocí emisních faktorů (tab. 2) na objemy emisí. U scénáře S1 (plná plynofikace) byla popsaným způsobem přepočtena spotřeba uhlí a dřeva v obci na ekvivalentní objem zemního plynu. U scénáře S2 (opuštění uhlí ve prospěch dřeva) byla spotřeba uhlí v každé obci přepočtena na ekvivalentní množství 21

dřeva. U scénáře S3 (kompromisní dílčí obměna) byl údaj o spotřebě uhlí v obci zredukován na 50 %, druhá polovina spotřeby se přepočetla na jiná paliva – 25 % původní spotřeby uhlí bylo přepočteno na dřevo, zbylých 25 % na zemní plyn. Výsledné hodnoty emisí obměněných podle scénářů S1–S3 byly sečteny za jednotlivá SO ORP a za celý Olomoucký kraj. Tab. 1 Průměrné výhřevnosti paliv a účinnosti topenišť pro účely emisní bilance lokálního vytápění v Olomouckém kraji 2011 Průměrná výhřevnost

Účinnost topeniště

Qi (GJ/t)

η

Uhlí (mix pro Ol. kraj)

18,23

0,765

Palivové dřevo

14,60

0,747

Propan-butan

46,00

0,886

Lehký topný olej

42,30

0,886

Zemní plyn*

34,05

0,945

Typ paliva

Poznámka: * účinnost zemního plynu vyjádřena v GJ/tis. m3. Zdroj: Bilance REZZO 3 (2011, předběžné údaje); Machálek, Machart (2003, 2007).

Tab. 2 Emisní faktory (kg/t) pro účely emisní bilance lokálního vytápění v Olomouckém kraji 2011 Typ paliva

TZL

SO2

NOx

CO

VOC

6,75991

14,29669

2,0

45,0

8,9

Palivové dřevo

5,2

1,0

0,7

1,0

0,89

Propan-butan

0,45

0,004

1,8

0,46

0,09

0,0426

20

2,0

0,59

0,34

20

0,4

1 300

320

64

Uhlí (mix pro Ol. kraj)

Lehký topný olej Zemní plyn*

Poznámka: * emisní faktory zemního plynu vyjádřeny v kg/mil. m3 paliva. Zdroj: Bilance REZZO 3 (2011, předběžné údaje); Machálek, Machart (2003, 2007).

22

4

Problematika emisí z lokálního vytápění v ČR V posledních letech získaly emise z individuálního vytápění bytů relativně

významnou roli v celkové bilanci emisí do ovzduší. Dochází k přechodu na využívání nejlevnějších paliv, jelikož ekologicky ušlechtilá paliva jsou často mnohonásobně dražší (Machart, Machálek, 2006). Při Sčítání lidu, domů a bytů 2011 bylo zjištěno, že oproti předchozímu sčítání (2001) došlo k poklesu počtu bytů využívající k vytápění uhlí o více než 50 %. Naopak počet bytů využívající k vytápění dřevo v tomto období stoupl o 73 % (Šnejdrla, 2012). Je prokázána souvislost mezi používaným typem paliva k vytápění a zhoršující se kvalitou ovzduší, což se projevuje především v zimním období – v hlavním úseku topné sezóny. Používané palivo je často svázáno s typem a také stářím spalovacího zařízení. Pevná paliva jsou často spalována ve starých zařízeních, ze kterých dochází k vypouštění většího množství emisí. Naopak plyn je spalován v poměrně nových zařízeních. Jelikož současná legislativa neumožňuje přímou kontrolu spalovacích zdrojů v domácnostech, je účinný dozor nad těmito zdroji ze strany úředníků či pracovníků České inspekce životního prostředí nemožný. K možnostem, jak omezit vypouštěné emise, patří nejen obměna způsobu vytápění, ale např. také zateplování domů. V malých obcích se to ale spíše týká pouze nově stavěných domů, rekonstrukce starších domů je pro majitele finančně nákladná a přistupuje se k ní pouze jednotlivě spíše z jiných motivů než s účelem ochrany ovzduší (Kotlík et al., 2006).

4.1 Sledování emisí do ovzduší v ČR Kvalita ovzduší je míra znečištění vnějšího ovzduší, které svými účinky ovlivňuje lidské zdraví, ekosystémy i materiály. Znečištění je způsobeno vnášením znečišťujících látek do ovzduší v důsledku lidské činnosti. Po vypuštění jsou látky přenášeny v atmosféře a tím ovlivňují kvalitu ovzduší u zdroje znečištění i ve vzdálenějších oblastech (Pudelová, 2009). Kvalitě ovzduší je v České republice věnována poměrně velká pozornost. Zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší byl nahrazen novým zákonem č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší, který vstoupil v platnost 1. září 2012. Mezi hlavní důvody pro přijetí 23

nového zákona patřil i nepříznivý vývoj kvality ovzduší v České republice. Cílem nového zákona je předcházet znečišťování ovzduší a snižovat úroveň znečištění, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví. Další změnou je zvýšení efektivity výkonu veřejné správy, kdy programy řešící celonárodní problémy se znečišťováním jsou nově v kompetenci Ministerstva životního prostředí (Kužel et al., 2012). Dřívější legislativa v ochraně ovzduší rozdělovala spalovací stacionární zdroje znečišťování ovzduší do čtyř kategorií: zvláště velké spalovací zdroje o tepelném příkonu 50 MW a vyšším, velké spalovací zdroje o tepelném výkonu vyšším než 5 MW (obě kategorie vykazovány v rámci REZZO 1), střední spalovací zdroje o tepelném výkonu od 0,2 MW do 5 MW (vykazovány v REZZO 2) a malé spalovací zdroje o tepelném výkonu do 0,2 MW (vykazovány v REZZO 3). Hlavními změnami v novém zákoně je zavedení sektorového a individuálního přístupu k regulaci zdrojů znečišťování ovzduší – nově se posuzují tzv. zdroje vyjmenované a nevyjmenované, zjednodušila se poplatková agenda a povinnost individuálního vykazování ročních emisí pro některé provozovatele aj. Zdroje znečišťující ovzduší jsou celostátně sledovány v databázi zvané Registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO), jejíž správou je pověřen ČHMÚ. Tento registr v rámci Informačního systému kvality ovzduší (ISKO) slouží k archivaci a prezentaci údajů o stacionárních a mobilních zdrojích znečišťování ovzduší. Registr byl vyvíjen od roku 1974 a v běžném provozu je od roku 1982 (Ochodek et al., 2007). Přijetí nové legislativy staví dosavadní fungování tohoto registru do nové situace, kdy řada dosud vykazujících především středně velkých zdrojů je od této povinnosti nově oproštěna. I nový zákon ovšem v §7 požaduje další fungování Informačního systému kvality ovzduší, jehož součástí je i registr emisí a stacionárních zdrojů. Ten má vést „údaje o stacionárních zdrojích a množství znečišťujících látek, které jsou vnášeny do ovzduší ze stacionárních a mobilních zdrojů“ (zákon 201/2012 Sb.). Machálek (2012) přitom hovoří o nové epoše inventarizace emisí a novou podobu registru označuje pracovně jako emisní databázi EDA. Její definitivní podoba je v současné době ve vývoji. S ohledem na novou podobu zákona však lze předpokládat, že i v nové podobě databáze budou lokální topeniště sledována hromadně pomocí modelových výpočtů nad daty ze Sčítání lidu, domů a bytů, údajích o prodeji paliv a meteorologických charakteristikách topné sezóny, i když metodika výpočtu může doznat dílčích změn a inovací.

24

4.2 Základní znečišťující látky emitované z lokálních topenišť V emisní bilanci lokálního vytápění jsou vyhodnocovány emise následujících znečišťujících látek: prašný aerosol, oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý, těkavé organické látky Prašný aerosol je soubor tuhých, kapalných nebo směsných částic o velikosti 1 nm až 100 µm. Prašný aerosol je přirozeného i antropogenního původu. Přirozeným zdrojem je sopečná činnost a lesní požáry. Nejvýznamnějším antropogenním zdrojem jsou spalovací procesy a další vysokoteplotní procesy. Dalším zdrojem je zemědělská a těžební činnost, odnos částic větrem ze stavebních ploch či v důsledku odstranění vegetačního pokryvu z půdy. Čím je menší průměr těchto částic, tím déle zůstávají v ovzduší. Částice prašného aerosolu mají dopad na zdraví živých organismů, jelikož se usazují v dýchacích cestách a často také obsahují absorbované karcinogenní sloučeniny. Oxid siřičitý je bezbarvý štiplavý plyn uvolňující se při spalování paliv obsahujících síru. Jeho antropogenním zdrojem je výroba tepelné energie, elektrické energie a doprava. Při spalování paliv obsahujících síru dochází k její oxidaci a uvolňování do ovzduší. Účinným opatřením jsou odsiřovací zařízení, které u některých zdrojů omezují emise oxidů síry. Dopad na životní prostředí mají v podobě vzniku kyselých dešťů, společně s prašným aerosolem zapříčiňují vznik smogu „londýnského typu“ a u živých organismů způsobují poškození očí a dýchacích orgánů (IRZ, 2012). Oxidy dusíku se nejčastěji vyskytují ve formě oxidu dusnatého a oxidu dusičitého. Jejich emise jsou momentálně považovány za velký problém, jelikož se uvolňují při spalování ušlechtilých paliv (plyn, nafta) a biomasy. Primárním zdrojem jsou motorová vozidla, která vytvářejí až 55 % antropogenních NOx. Oxid dusičitý má negativní vliv v podobě kyselých dešťů, přispívá k tvorbě přízemního ozonu a vzniku fotochemického smogu. Oxid dusný je také skleníkovým plynem (IRZ, 2012). Oxid uhelnatý je hořlavý jedovatý plyn, který vzniká při nedokonalém spalování materiálů s obsahem dusíku. Jde o procesy při spalování uhlíkatých paliv, u kterých není dostatek kyslíku. Oxid uhelnatý vzniká při spalovacím procesu v kotlích, kamnech, atd. Způsobuje vznik přízemního ozonu a může způsobit zdravotní potíže. Těkavé organické látky jsou všechny organické sloučeniny antropogenního původu (kromě methanu), které jsou schopné vytvářet fotochemické oxidanty reakcí s NOx v přítomnosti slunečního záření. Mezi antropogenní zdroje těkavých organických

25

látek patří spalování fosilních i biogenních paliv, petrochemický průmysl a doprava (Kurfürst ed., 2008). Benzo(a)pyren je polycyklický uhlovodík vznikající při nedokonalém spalování. Do ovzduší je uvolňován při spalování organických materiálů. Pro živé organismy je velmi nebezpečný, protože je silně karcinogenní (IRZ, 2012).

4.3 Charakteristika paliv používaných k lokálnímu vytápění Při volbě paliva, které bude použito k vytápění, je nejdůležitější jejich výhřevnost a také cena. Výhřevnost jednotlivých paliv je velmi různá, jelikož je ovlivněna mnoha faktory, především místem původu či vlhkostí materiálu. Tab. 3 Vybrané druhy paliv podle výhřevnosti Druh paliva ČÚ prachové – Ostrava

Výhřevnost (MJ/kg) 22,78

Množstevní ekvivalent 1

ČU prachové – Kladno

15,57

1,46

ČÚ energetické – Ostrava

29,21

0,78

ČU energetické – Kladno

22,61

1,01

Koks otopový

27,49

0,83

Brikety

23,05

0,99

HÚ tříděné – Most

17,18

1,33

HU tříděné – Sokolov

14,17

1,61

HU prachové – Most

11,72

1,94

HU prachové – Sokolov

10,49

2,17

Dřevo palivové

14,62

1,56

Dřevěné brikety

16,21

1,41

Sláma obilná

15,50

1,47

Zemní plyn

33,48*

0,68*

* MJ/m3. Zdroj: TZB (2013), vlastní zpracování.

Největší výhřevnost z široce využívaných paliv má zemní plyn (propan-butan a lehký topný olej mají výhřevnost ještě vyšší, ale tato paliva se příliš nepoužívají). Z pevných paliv používaných v ČR je nejvýhřevnější černé uhlí z Ostravska, zatímco hnědé uhlí prachové ze Sokolovské pánve má výhřevnost poloviční. Výhřevnost palivového dřeva závisí na jeho druhu a vlhkosti. Výhřevnost jednoho kilogramu smrkového dřeva je při 0% vlhkosti je 18,1 MJ/kg, při 25% vlhkosti 12,9 MJ/kg a při

26

50% vlhkosti výhřevnost klesá až na 7,7 MJ/kg. Mezi nejvýhřevnější dřeviny patří jedle, borovice a bříza. Naopak nejmenší výhřevnosti se dosáhne při spalování jasanu a akátu. Zároveň je třeba vzít v potaz, že různé druhy dřeva mají i různé emisní faktory (tab. 5). Tab. 4 Vybrané druhy dřeva podle výhřevnosti Druh dřeva Smrk

Výhřevnost (MJ/kg) Množstevní při vlhkosti 25 % ekvivalent 13,1 1

Jedle

14,0

0,94

Borovice

13,6

0,96

Bříza

13,5

0,97

Modřín

13,4

0,98

Dub

13,2

0,99

Olše

12,9

1,02

Jasan

12,7

1,03

Akát

12,7

1,03

Zdroj: TZB (2013), vlastní zpracování.

Tab. 5 Emisní faktory vybraných druhů dřevin Druh dřeviny

emisní faktory (mg/MJ) CO

NOx

PM10

Borovice lesní

1 189

70

53

Buk lesní

1 410

95

66

Dub letní

3 253

104

57

Habr obecný

1 234

110

41

Jedle bělokorá

3 497

105

100

Modřín opadavý

1 263

58

21

Smrk ztepilý

1 901

69

53

Topol černý

1 856

65

20

Zdroj: Kistler et al. (2012), vlastní zpracování.

Dalším faktorem při volbě používaného paliva, mnohdy i důležitějším než výhřevnost, je jeho cena. Nejdražším palivem dle dat ČSÚ je černouhelný koks a černé uhlí. Mezi nejlevnější energie patří palivové dřevo a hnědé uhlí. U všech paliv dochází k postupnému zdražovaní. Mezi roky 2001 a 2011, kdy proběhla Sčítání lidu, domů a bytů, černé uhlí zdražilo o 101,3 % a hnědé uhlí o 104,2 %. U černouhelného koksu došlo ke zdražení o 83 % a u hnědouhelných briket o 77,3 %. K nejmenší změně ceny 27

došlo u palivového dřeva, které mezi jednotlivými SLDB zdražilo o 56 %. V březnu 2013 se cena za 1 metrický cent černouhelného koksu pohybovala okolo 812 Kč, černého uhlí 583 Kč a hnědého uhlí 338 Kč. Hnědouhelné brikety stály 498 Kč a palivové dřevo 378 Kč. Jedním z důvodů, proč se lidé při volbě paliva přiklání k dřevu, je jeho prodej přímo obcemi. Obce, které mají ve svém vlastnictví obecní lesy, svým obyvatelům často prodávají palivové dřevo za zvýhodněnou cenu. Cena zemního plynu vykazuje v posledních letech také rostoucí tendenci, jak dokládá tab. 6. 1 000 900 800

Černé uhlí

600

Hnědé uhlí

500

Brikety hnědouhelné

400

Koks černouhelný

300

Dřevo palivové

200 100 2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

0 2000

[Kč/100 kg]

700

Obr. 2 Vývoj cen za jeden metrický cent pevných paliv od roku 2000. Data: ČSÚ, vlastní zpracování. Tab. 6 Vývoj cen zemního plynu podle Severomoravské plynárenské a.s. Rok (k 1. 1.) 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Cena plynu při ročním odběru 40–45 MWh/rok Kč/MWh stálá měsíční platba 697,59 239,00 978,67 190,00 892,75 207,89 995,80 321,59 1 257,93 367,19 1 056,88 389,41 1 169,62 418,22 1 525,74 408,06 1 552,42 422,74

Zdroj: TZB (2013), vlastní zpracování.

28

4.4 Obecné možnosti snižování emisí z lokálního vytápění Emise z individuálního vytápění bytů lze snižovat obecně několika cestami. Jednou z nich je obměna použitého paliva a spalovací technologie. Další cestou je připojení otopné soustavy bytu na centrální zdroj tepla; byt se tak převede z kategorie lokálního topeniště na byt vytápěný dálkovým teplem. Redukce emisí však nenastane pouze v rámci jejich přeřazení z databáze REZZO 3 do datových sad REZZO 1 nebo REZZO 2, ale podle četných studií tak dojde i k faktické redukci emisí, protože centrální zdroje tepla spalují palivo odlišnými technologiemi, jsou vybavovány nástroji k čištění spalin a jejich účelný provoz je pod stálým dohledem (Kurfürst ed., 2008). K doprovodným cestám redukce emisí patří ale také zateplování budov nebo i podpora třídění odpadů, která vytváří alternativu ke spalování hořlavého domácího odpadu. V roce 2011 byla provedena studie ve městě Orlová posuzující snižování emisí v různých typech domů po výměně spalovacích zařízení a zateplení domů (Koloničný et al., 2011). Jedním z technických prostředků na snížení emisí z lokálních topenišť je výměna starých spalovacích zařízení za modernější. Při provozování kotlů malých výkonů na pevná paliva dochází k největšímu vypouštění škodlivých látek a u kotlů s ruční dodávkou paliva se množství emisí ještě znásobuje. Spalovací zařízení založené na prohořívacím způsobu spalování jsou nejjednodušší a také velmi rozšířená, jelikož jsou levná a shoří v nich téměř vše. Velký potenciál ke snížení emisí je tedy v modernizaci spalovacích zařízení. Z pohledu emisí je správné spalování uhlí ekologičtější než špatné spalování dřeva. Dalším prostředkem je zateplení objektů, při kterém dochází ke snížení tepelné ztráty a tím i ke snížení spotřeby paliv. Už jen při výměně oken dochází k 10% úspoře na tepelné ztrátě. Při zateplení oken a obvodových stěn se tepelná ztráta sníží o 20 % a při celkovém zateplení obvodových stěn, oken a střechy se tepelná ztráta sníží až o 40 % (Koloničný et al., 2011). Koloničný et al. (2011) uvádí jako příklad typický jednopatrový cihlový dům ve městě Orlová, městská část Lazy, s celkovou vytápěnou plochou 150 m2 – bez zateplení byla celková tepelná ztráta 17,97 kW. Po zateplení oken se tepelná ztráta snížila na 16,17 kW, po zateplení oken i obvodových stěn došlo ke snížení na 12,58 kW. Při celkovém zateplení domu se tepelná ztráta snížila až na 10,78 kW. Po zateplení tedy dochází k výraznému snížení spotřeby paliv (tab. 7). U domu se zateplenými okny dochází ke snížení spotřeby paliv oproti původní spotřebě až o 10 %. K 30% snížení 29

spotřeby dochází při částečném zateplení oken a obvodových stěn a u domu s celkovým zateplením dochází ke snížení spotřeby paliv přibližně o 40 %. Tab. 7 Roční spotřeba paliva ve vybraném typu domu Typ kotle

bez zateplení

Spotřeba paliva (t/rok) částečné zateplení okna

okna+stěny

celkové zateplení

Automatický (uhlí)

6,1

5,5

4,3

3,7

Automatický (pelety)

9,6

8,7

6,7

5,8

Zplyňovací

13,0

11,7

9,1

7,8

Kotel na dřevo

16,6

14,9

11,6

10,0

Kotel na uhlí (nový)

7,6

6,9

5,3

4,6

Kotel na uhlí (starý)

9,1

8,2

6,4

5,5

16,6

14,9

11,6

10,0

Krbová kamna Zdroj: Koloničný et al. (2011)

Tab. 8 Emise znečišťujících látek pro vybraný dům podle druhu kotle a zateplení Typ kotle

bez zateplení

částečné zateplení okna

okna+stěny

celkové zateplení

Tuhé znečišťující látky (kg/rok) Automat (hnědé uhlí)

8,2

7,3

5,7

4,9

Automat (černé uhlí)

10,7

9,6

7,5

6,4

Kotel na uhlí (starý)

81,8

73,6

57,3

49,1

Automat (hnědé uhlí)

123,9

111,5

86,7

74,3

Automat (černé uhlí)

39,1

35,2

27,4

23,5

Kotel na uhlí (starý)

75,4

67,9

52,8

45,2

Automat (hnědé uhlí)

99,3

89,4

69,5

59,6

Automat (černé uhlí)

39,7

35,8

27,8

23,8

1 252,5

1 127,1

876,8

751,4

Automat (hnědé uhlí)

38,5

34,7

27,0

23,1

Automat (černé uhlí)

45,8

41,2

32,1

27,5

Kotel na uhlí (starý)

41,8

37,6

29,2

25,1

SO2 (kg/rok)

CO (kg/rok)

Kotel na uhlí (starý) NOx (kg/rok)

Zdroj: Koloničný et al. (2011)

30

Pro porovnání množství vypouštěných emisí v typickém domě ve městě Orlová (tab. 8) byly jako spalovací zařízení vybrány automatické kotle na hnědě a černé uhlí a starý kotel na uhlí. U všech znečišťujících látek dochází po zateplení k výraznému snížení. Emise u SO2 a CO jsou vyšší u automatického kotle na hnědé uhlí, naopak emise TZL a NOx jsou vyšší u automatického kotle na černé uhlí. Studie dále podotýká, že pokud by došlo k výměně původního kotle za automatický na uhlí a k úplnému zateplení domů, tak by jen ve městské části Lazy ve městě Orlová došlo ke snížení emisí o 264 tun za rok, což představuje snížení emisí o více jak 90 %. Jinou často doporučovanou možností, jak zajistit ekologické vytápění v části obce nebo v celé obci, je výstavba centrálního zdroje tepla (CZT) na biomasu. Projekty na využití biomasy mohou být od malých zdrojů vytápění až po komerční teplárny. U tohoto zdroje jsou vysoké náklady na výstavbu a rozvody, takže záleží na počtu domů, které by byly připojeny. Při spalování v tomto větším zařízení dochází ke snížení emisí více než při individuálním vytápění. Oproti plynofikaci je výstavba CZT třikrát až čtyřikrát dražší, ale vynaložené prostředky se časem vrátí. Příkladem úspěšné realizace je obec Velký Karlov, kde došlo v roce 2001 k stavbě centrálního zdroje tepla na biomasu. Před stavbou tohoto CZT bylo v lokálních topeništích využíváno ke spalování především uhlí a emise výrazně přispívaly ke zhoršení kvality ovzduší. Na CZT bylo v roce 2006 připojeno 82 ze 132 objektů v obci. V kotelně je jako palivo využívána obilná sláma. Výstavbou tohoto centrálního zdroje tepla na biomasu došlo ke snížení emisí tuhých znečišťujících látek o více jak 65 % za rok, významná je i redukce emisí SO2 a CO2 (tab. 9). Tab. 9 Příklad snížení emisí připojením na CZT (t/rok), obec Velký Karlov Emise

Původní emise

Emise jednotek

Výsledné emise celkem nepřipojených připojených

TZL

28,77

8,25

1,41

9,66

SO2

11,54

3,31

1,20

4,51

NOX

4,61

1,32

2,67

3,99

CO

0,58

0,17

0,81

0,98

2 664,90

764,09

1 140,49

1 904,58

CO2

Zdroj: Koloničný et al. (2009).

31

5

Analýza způsobu vytápění bytů, spotřeby paliv a emisí do ovzduší v Olomouckém kraji Dle definitivních výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 je v Olomouckém

kraji 243 624 obydlených bytů, ve kterých žije 638 848 obyvatel. Největší podíl obydlených bytů je ve správním obvodu obce s rozšířenou působností (SO ORP) Olomouc (26,5 %), dále následuje SO ORP Prostějov (15,5 %) a SO ORP Přerov (13,3 %). Nejčastějším způsobem vytápění je ústřední topení. Tímto typem je vytápěno 82 % obydlených bytů v Olomouckém kraji. Etážovým typem a kamny je vytápěno celkem 15 % bytů a u téměř 7 tisíc bytů způsob vytápění nebyl zjištěn (2,9 %). Tab. 10 Obydlené byty a způsob vytápění bytů podle SLDB 2011 SO ORP

Počet obyvatel Obydlené (k 26. 3. 2011) byty

Způsob vytápění ústřední etážové 11 143 824

kamna 732

Hranice

33 804

12 956

Jeseník

38 779

14 769

12 083

904

1 182

Konice

10 773

3 897

3 071

170

469

Lipník n. B.

14 890

5 605

4 373

365

679

Litovel

23 152

8 449

7 035

528

683

Mohelnice

18 671

6 995

6 031

284

465

Olomouc

161 641

64 640

52 035

6 830

4 060

Prostějov

97 086

37 691

30 007

3 382

3 205

Přerov

81 388

32 425

27 829

1 151

2 517

Šternberk

23 288

8 638

6 639

1 104

638

Šumperk

69 405

26 882

21 273

2 417

2 362

Uničov

22 327

8 327

6 705

590

804

Zábřeh

33 223

12 350

10 774

333

956

Celkem

628 427

243 624

198 998

18 882

18 752

Zdroj: ČSÚ (2013a) – SLDB 2011, definitivní výsledky.

5.1 Energie používané k vytápění bytů Dálkovým teplem z kotelny mimo dům je zásobeno 28,6 % bytů v Olomouckém kraji. Z lokálních topenišť je dominantní energií používanou k vytápění plyn (tab. 11). Tímto způsobem je vytápěno 42 % bytů. Druhou nejčastější energií v lokálních topeništích je dřevo (10,4 %), dále následuje elektřina (5,5 %) a uhlí (5,1 %). 32

Tab. 11 Počty bytů podle energie používané k vytápění podle SLDB 2011 Energie používané k vytápění SO ORP Hranice

z kotelny mimo dům 3 118

uhlí + koks

plyn

elektřina

dřevo

726

5 611

297

2 222

Jeseník

2 492

1 038

6 102

837

2 728

Konice

20

390

1 730

384

1 058

999

290

2 698

307

850

Litovel

1 331

651

4 186

506

1 301

Mohelnice

2 065

639

2 348

462

911

Olomouc

24 113

909

28 244

3 017

2 944

Prostějov

7 907

597

21 182

1 542

3 002

13 652

883

10 941

1 972

2 181

Šternberk

1 974

643

3 431

557

1 330

Šumperk

7 166

3 374

8 376

2 008

3 909

Uničov

2 128

353

3 773

442

943

Zábřeh

2 788

1 962

3 893

1 050

1 884

Celkem

69 753

12 455

102 515

13 381

25 263

Lipník n. B.

Přerov

Zdroj: ČSÚ (2013a) – SLDB 2011, definitivní výsledky, vlastní zpracování.

Největší podíl bytů zásobených dálkovým teplem má SO ORP Přerov a SO ORP Olomouc. V SO ORP Přerov je takto vytápěno 13 652 bytů (42,1 %) a v SO ORP Olomouc 24 113 bytů (37,3 %). Jediným SO ORP, kde používání plynu přesáhlo 50 % z obydlených bytů, je v SO ORP Prostějov; zde plyn používá k vytápění 56,2 % bytů. Naopak pouze třetina bytů je vytápěna plynem v SO ORP Mohelnice, Přerov, Šumperk a Zábřeh. Uhlí je nejběžněji používáno na severu Olomouckého kraje. V SO ORP Šumperk a SO ORP Zábřeh využívá uhlí k vytápění až 15 % bytů. Naopak v nejlidnatějších SO ORP Olomouc, Prostějov a Přerov tuto energii nevyužívá ani 3 % bytů. V těchto třech SO ORP také není příliš využíváno k vytápění dřevo, které zde nepřesahuje 8 % bytů. V ostatních SO ORP je dřevo využíváno přibližně v 15 % bytů s maximem v SO ORP Konice, kde je takto vytápěno 27,1 % bytů. Používání elektrické energie k vytápění v žádném ze SO ORP nepřesahuje 10 %. Obr. 3 znázorňuje vzájemný poměr energií používaných k vytápění bytů v SO ORP Olomouckého kraje – zvlášť je znázorněno dálkové teplo a zvlášť lokální vytápění ve skladbě paliv uhlí/plyn/elektřina/dřevo. Součty podílů v jednotlivých SO ORP nedávají plných 100 %, chybějící rozdíl tvoří kategorie nezjištěného způsobu vytápění (v dotaznících při sčítání lidu nebyly tyto údaje vyplněny korektně nebo vůbec). 33

Obr. 3 Relativní zastoupení (%) druhů energie používané k vytápění bytů v SO ORP Olomouckého kraje podle SLDB 2011 (data ČSÚ 2013a, vlastní zpracování). Využívání zemního plynu k vytápění je ovlivňováno nejen jeho cenou, ale i technologickou dostupností, tedy zda je možné byt vůbec připojit na dodavatelskou síť. V Olomouckém kraji bylo k 1. 1. 2011 plynofikováno 88 % obcí (ČSÚ 2013b), obce bez plynofikace se nacházejí především v SO ORP Šumperk, Zábřeh, Šternberk a Jeseník (obr. 4, podrobný přehled podává příloha 1 diplomové práce). Obce bez plynofikace jsou ovšem vesměs menší, v emisní databázi REZZO 3 je v rámci těchto 47 obcí vedeno za rok celkem 7 818 bytů (3,2 % všech bytů Olomouckého kraje), z toho 7 570 bytů vytápěných lokálně (představují 4,5 % lokálních topenišť v Olomouckém kraji). Podle předběžných údajů databáze REZZO 3 za rok 2011 celkem 4 043 bytů v obcích bez plynofikace využívá k vytápění uhlí, a to s celkovou roční spotřebou 12 350 tun uhlí. Představují 16,3 % bytů vytápějících uhlím a spotřebují 16,2 % uhlí využitého k lokálnímu vytápění v Olomouckém kraji. U bytů v těchto obcích lze předpokládat, že napojení na zemní plyn zde bude i do budoucna nepravděpodobné a jako možná alternativa nevyhovujících paliv se jeví např. vytápění elektřinou, tepelnými čerpadly, moderními typy kotlů na různé typy biomasy (včetně palivového dřeva) nebo centralizace vytápění pomocí společné kotelny na biomasu.

34

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

plynofikované obce

SO ORP obce bez plynofikace

Obr. 4 Zastoupení plynofikovaných obcí a obcí bez plynofikace v SO ORP Olomouckého kraje k 1. 1. 2011 (data ČSÚ 2013b, vlastní zpracování).

5.2 Typy energie používané k vytápění v obcích a spotřeba paliv K určení převládajícího typu energie používané k vytápění v jednotlivých obcích byly stanoveny tři kategorie: převládající typ, smíšený typ a vyrovnaná skladba (metodika stanovení viz kapitola 3.3, str. 17).

Nejčastější typ energie používaný

k vytápění bytů v Olomouckém kraji je zemní plyn. Ten je dominantní především v obcích SO ORP Olomouc, SO ORP Prostějov a SO ORP Přerov. V SO ORP Olomouc plyn nepřevládá pouze v 9 obcích. V samotném městě Olomouc a obci Libavá je více než 50 % obydlených bytů zásobeno dálkovým teplem. V obcích Krčmaň, Suchonice, Daskabát, Bělkovice-Lašťany a Bukovany je smíšený typ vytápění zemního plynu a dřeva a v obci Lutín dálkového vytápění a zemního plynu. V jediné obci Charváty je vyrovnaná skladba vytápění, kde je používán zemní plyn, elektřina a dřevo. Zemní plyn také dominuje v SO ORP Prostějov, kde je, kromě 15 obcí, převládajícím typem energie k vytápění. V obcích Pavlovice u Kojetína, Srbce, Vitčice, Myslejovice, Krumsín, Stínava, Zdětín a Otinoves je smíšený typ vytápění zemním plynem a dřevem. Samotné dřevo je zastoupeno v obcích Niva, Bousín, Drahany a Prostějovičky. V obcích Pivín a Tvorovice je nejvíce používána elektřina a zemní plyn. V Prostějově je více než polovina bytů vytápěna dálkovým teplem a zemním plynem. 35

Obr. 5 Převládající typ energie používané k vytápění bytů obcí Olomouckého kraje v roce 2011. Zdroj: ČSÚ (2013a) – SLDB 2011, vlastní zpracování. 36

Ve městě Přerově je dominantní dálkové vytápění. To je společně se zemním plynem zastoupeno také v obci Kojetín. V celém SO ORP Přerov převládá využívání zemního plynu. Ten není využíván ve větší míře ve 14 obcích. Smíšený typ zemního plynu a dřeva je zastoupen v obcích Uhřičice, Turovice, Nahošice, Hradčany, Podolí, Radkovy, Bezuchov, Oprostovice a Žákovice. V obci Polkovice převládá vytápění pomocí zemního plynu a elektřiny. V obci Křtomil více než 50 % bytů využívá k vytápění uhlí a v Radslavicích je smíšená skladba zemního plynu, elektřiny a dřeva. V SO ORP Mohelnice, Lipník nad Bečvou, Hranice, Šternberk, Konice, Litovel a Uničov převládá vytápění plynem společně s dřevem a částečně také uhlím. Dálkové teplo jako dominantní typ vytápění využívá pouze obec Mohelnice. Dálkové teplo společně se zemním plynem je v těchto SO ORP využíváno pouze v obcích Hranice, Lipník nad Bečvou, Šternberk a Uničov. Pro SO ORP Zábřeh, Šumperk a Jeseník je charakteristické minimální využití zemního plynu a zaměření se při vytápění na dřevo a uhlí. Vytápění plynem převládá pouze v obcích Dubicko, Lukavice, Zvole, Rájec, Dolní Studénky, Nový Malín, Vikýřovice, Lipová-lázně, Česká Ves, Mikulovice, Vidnava a Javorník. Dálkové teplo s plynem je převládající typ energie k vytápění v obcích Jeseník, Zlaté Hory, Šumperk, Rapotín a Zábřehu. Naopak v obcích Bratrušov, Hrabišín, Jedlí, Vyšehoří a Brníčko více než 50 % bytů využívá k vytápění uhlí. Převládajícímu typu energie používaného k vytápění také odpovídá spotřeba paliv v jednotlivých správních obvodech obcí s rozšířenou působností (SO ORP) Olomouckého kraje. V Olomouckém kraji bylo v roce 2011 spotřebováno celkově 76 256 tun koksu, černého a hnědého uhlí. Největší podíl na tom měl SO ORP Šumperk (21,5 % celkové spotřeby) a SO ORP Zábřeh (10,9 %). Celková spotřeba dřeva v roce 2011 byla 62 172 tun. V SO ORP Šumperk a Jeseník bylo k výrobě tepla využito shodně 14 % z celkové spotřeby dřeva. Naopak spotřeba zemního plynu je nejvíce koncentrována do nejlidnatějších SO ORP Olomouckého kraje. Zemního plynu bylo celkově spotřebováno 143 334 tis. m3. Z toho 26,5 % v SO ORP Olomouc, 20,6 % v SO ORP Prostějov a 10,9 % v SO ORP Přerov. Spotřeba lehkého topného oleje byla největší v SO ORP Jeseník. Propan-butanem se nejvíce topilo v SO ORP Litovel a Olomouc. Celkově ale tato dvě paliva používaná k vytápění mají minimální podíl na celkovém využití.

37

Tab. 12 Spotřeba paliv v SO ORP Olomouckého kraje v roce 2011 SO ORP

LTO (t)

PB (t)

ZP (tis.m3)

HUTR (t)

CUTR (t)

KOKS (t)

DREV (t)

Hranice

3 691

142

79

4 457

1

2

8 141

Jeseník

6 531

251

140

8 876

8

30

9 198

Konice

2 803

108

60

2 708

0

5

2 944

Lipník n. B.

2021

78

43

1932

0

5

4248

Litovel

3 619

139

78

3 221

2

49

6 320

Mohelnice

2 961

114

64

2 358

2

7

3 332

Olomouc

7 824

301

168

6 458

5

37

38 048

Prostějov

5 136

198

110

7 747

6

24

29 587

Přerov

7 161

275

154

4 724

2

12

15 627

Šternberk

4 306

166

92

3 502

0

17

4 653

Šumperk

15 451

594

332

8 918

3

17

11 030

Uničov

2 623

101

56

2 587

0

12

5 208

Zábřeh

7 816

301

168

4 684

0

6

4 998

celkem

71 944

2 767

1 545

62 172

30

223

143 334

Zkratky: HUTR – hnědé uhlí tříděné, CUTR – černé uhlí tříděné, DREV – dřevo, LTO – lehký topný olej, PB – propan-butan, ZP – zemní plyn. Zdroj: ČHMÚ, databáze REZZO 3 (vlastní zpracování z předběžných výsledků 2011 za jednotlivé obce).

5.3 Emise do ovzduší z lokálních topenišť v Olomouckém kraji Množství emisí vypouštěných z lokálních topenišť je závislé na užitém typu energie používané k vytápění. V obcích, ve kterých není provedena plynofikace a hlavní používanou energií je uhlí a dřevo, dochází k největšímu vypouštění emisí znečišťujících látek. Jedním ze základních ukazatelů míry znečišťování ovzduší je celkové množství vypouštěných emisí tuhých znečišťujících látek (TZL). Ve všech obcích Olomouckého kraje dohromady bylo v roce 2011 vypuštěno 842 tun tuhých znečišťujících látek. Největší podíl na tom mají obce SO ORP Šumperk, kde v tomto roce bylo vypuštěno do ovzduší 157 tun TZL, což činí 18,7 % z celkového množství vypouštěných emisí TZL. V obcích SO ORP Jeseník bylo vypuštěno 93 tun TZL (11,1 %) a v SO ORP Olomouc 90 tun TZL (10,7 %). Naopak nejméně TZL bylo vypuštěno v SO ORP Lipník nad Bečvou (25 t) a SO ORP Uničov (32 t). Oxidu siřičitého bylo v Olomouckém kraji vypuštěno celkově 1 153 tun. Největší podíl na tom měly, stejně jako u TZL, obce SO ORP Šumperk (21,1 %). Dále pak obce SO ORP Olomouc (10,9 %) a SO ORP Zábřeh (10,7 %). U obcí SO ORP Konice, Lipník nad Bečvou a Uničov celkový podíl na emisích SO2 nepřesáhl 4 %. 38

U oxidů dusíku je největším znečišťovatelem SO ORP Olomouc. Zde bylo vypuštěno 18,5 % NOx z celkového množství 383 tun. Dále pak SO ORP Prostějov (14,4 %) a SO ORP Šumperk (13,8 %). V obcích SO ORP Konice, Lipník nad Bečvou a Mohelnice nebylo vypuštěno více jak 12 tun oxidů dusíku. Oxidu uhelnatého bylo vypuštěno 3 540 tun. Největší podíl na tom má SO ORP Šumperk, kde bylo do ovzduší uvolněno 749 tun (21,2 %). Další největší podíl na emisích oxidu uhelnatého má SO ORP Olomouc (11,1 %) a Zábřeh (10,7 %), kde bylo vypuštěno dvakrát méně oxidu uhelnatého než ve zmiňovaném SO ORP Šumperk. V obcích SO ORP Konice, Lipník nad Bečvou a Uničov bylo do ovzduší uvolněno celkově 10 % z celkového množství oxidu uhelnatého. U těkavých organických látek (VOC) je rozložení podobné jako u oxidu uhelnatého. Zde je také největším znečišťovatelem SO ORP Šumperk. Z celkového množství VOC (743 tun) zde bylo vypuštěno 20,8 %. Stejně jako u oxidu uhelnatého, jsou dalšími největšími znečišťovateli těkavými organickými látkami SO ORP Olomouc (11,1 %) a SO ORP Zábřeh (10,5 %). Naopak nejméně těchto látek bylo vypuštěno v SO ORP Konice, Lipník nad Bečvou a Uničov. Celkový jejich podíl nepřesahuje 11 %. Tab. 13 Množství emisí z lokálních topenišť v SO ORP Olomouckého kraje v r. 2011 SO ORP

Emise znečišťujících látek NOx CO VOC B(a)P (t) (t) (t) (kg) 22 183 39 15

Hranice

TZL (t) 50

SO2 (t) 60

PM10 (t) 42

PM2,5 (t) 28

Jeseník

93

108

32

323

70

28

79

53

Konice

34

45

12

137

29

9

28

18

Lipník n. B.

25

33

11

100

21

7

20

13

Litovel

43

58

18

178

37

11

35

22

Mohelnice

34

47

12

145

30

9

28

16

Olomouc

90

125

71

392

82

23

75

45

Prostějov

78

86

55

262

57

24

66

46

Přerov

76

113

39

351

73

18

62

35

Šternberk

49

69

18

210

44

13

40

24

Šumperk

157

243

53

749

154

37

127

70

Uničov

32

42

14

129

27

9

27

17

Zábřeh

80

123

26

379

78

19

65

36

celkem

842

1 153

383

3 540

743

221

694

423

Zdroj: ČHMÚ, databáze REZZO 3 (předběžné výsledky), vlastní zpracování.

39

Na uvolněných 221 kilogramech benzo(a)pyrenu mají podíl 16,5 % obce SO ORP Šumperk. Dále pak SO ORP Jeseník (12,7 %) a SO ORP Olomouc a Prostějov shodně 11 %. V SO ORP Lipník nad Bečvou a Mohelnice nepřesáhl podíl na této látce ani 4 %. Pro základní znečišťující látky byly vypočítány měrné emise na jedno lokální topeniště. Množství těchto emisí na jedno lokální topeniště lépe ukazuje používané energie k vytápění obydlených bytů v obcích a SO ORP Olomouckého kraje. Největší množství TZL na jedno lokální topeniště v roce 2011 připadlo na SO ORP Zábřeh (9 kg) a SO ORP Konice a Šumperk (shodně 8,4 kg). Více než 7 kg na jedno topeniště bylo také v SO ORP Jeseník, Mohelnice a Šternberk. Naopak nejméně TZL bylo v SO ORP Olomouc a Prostějov, kde je největší využití plynu k vytápění bytů. Podobné rozložení emisí je i u oxidu siřičitého. Více jak 10 kg je z lokálních topenišť vypouštěno v SO ORP Zábřeh (13,8 kg), Šumperk (13,0 kg), Konice (11,2 kg), Šternberk (10,3 kg) a Mohelnice (10,1 kg). Nejméně oxidu siřičitého připadá na lokální topeniště v SO ORP Olomouc a Prostějov. Kromě lokálních topenišť SO ORP Olomouc, Prostějov a Přerov vypouští průměrně každé topeniště více jak 20 kg oxidu uhelnatého. Maximum je v topeništích SO ORP Šumperk a Zábřeh, kde na každé topeniště připadá 40 kg a více oxidu uhelnatého. Podobné je to i u těkavých organických látek, kde v SO ORP Šumperk a Zábřeh na jedno lokální topeniště připadá přes 8 kg VOC. Naproti tomu v SO ORP Olomouc a Prostějov je to pouhých 2,1 kg a 2,8 kg. Ve všech SO ORP se vypouštěné množství měrných emisí oxidů dusíku pohybuje od 1,9 kg do 3 kg na jedno lokální topeniště. Měrné emise benzo(a)pyrenu v SO ORP Olomouc, Prostějov a Přerov nepřesahují 1 g na jedno lokální topeniště. V dalších SO ORP jsou tyto emise v rozmezí 1,4–2,3 g. Měrné emise tuhých znečišťujících látek byly hodnoceny i na úrovni jednotlivých obcí s cílem identifikovat lokality, kde lokální vytápění může potenciálně významně přispívat ke zhoršení kvality ovzduší během topné sezóny. Toto hodnocení posloužilo i jako základ pro výběr obcí, které byly následně osloveny telefonickým šetřením o stavu problematiky ovzduší v obci (blíže viz kapitola 6.2, str. 44). Do tohoto

40

výběru přitom byly zahrnuty pouze obce s více než 50 byty vytápěnými lokálně, aby se z hodnocení vyloučila nejmenší sídla s jen velmi malými celkovými objemy emisí. Nejvyšší hodnoty zjištěných měrných emisí tuhých znečišťujících látek v obcích se pohybovaly i nad 20 kg na 1 lokální topeniště (viz tab. 1.1 v příloze diplomové práce); zcela nejvíce měrných emisí tuhých znečišťujících látek vykázala obec Hynčina na Zábřežsku (22,4 kg). Typické pro tyto obce je vysoké zastoupení bytů vytápěných lokálně pevnými palivy (ve většině případu zastoupení nad 75 %), přičemž ve větší části těchto obcí převládalo vytápění uhlím nad vytápěním dřevem. Nelze ovšem říci, že by obce s převahou vytápění dřevem nad uhlím vykazovaly obecně nižší měrné emise. Tab. 14 Měrné emise lokálních topenišť v SO ORP Olomouckého kraje za rok 2011 SO ORP

Měrné emise na 1 lokální topeniště SO2 NOx CO VOC B(a)P (kg) (kg) (kg) (g) (kg) 6,7 2,5 20,5 4,4 1,6

Hranice

TZL (kg) 5,6

PM10 (kg) 4,7

PM2,5 (kg) 3,1

Jeseník

7,4

8,6

2,6

25,8

5,6

2,2

6,3

4,3

Konice

8,4

11,2

3,0

34,0

7,2

2,3

7,0

4,4

Lipník n. B.

5,4

7,1

2,4

21,7

4,5

1,4

4,4

2,8

Litovel

5,9

7,9

2,5

24,3

5,1

1,6

4,8

3,0

Mohelnice

7,3

10,1

2,6

31,2

6,4

1,9

5,9

3,5

Olomouc

2,4

3,3

1,9

10,3

2,1

0,6

1,9

1,2

Prostějov

2,7

2,9

1,9

8,9

2,8

0,8

2,3

1,6

Přerov

4,2

6,2

2,1

19,3

4,0

1,0

3,4

1,9

Šternberk

7,3

10,3

2,7

31,3

6,6

1,9

6,0

3,6

Šumperk

8,4

13,0

2,8

40,0

8,2

2,0

6,8

3,7

Uničov

5,2

6,8

2,3

21,0

4,4

1,4

4,4

2,8

Zábřeh

9,0

13,8

2,9

42,6

8,8

2,1

7,3

4,1

Olomoucký kraj

5,0

6,8

2,3

21,0

4,4

1,3

4,1

2,5

Zdroj: ČHMÚ, databáze REZZO 3 (předběžné výsledky), vlastní zpracování.

41

Obr. 6 Roční ní objem emisí TZL a měrné emise TZL ze zdrojůů REZZO 3 v roce 2011 Zdroj: ČHMÚ, vlastní zpracování

42

6

Výběrové šetření přístupu kraje a obcí k problematice emisí Za účelem zjištění aktuálních postojů, strategií a plánů úřadů krajské a místní

samosprávy Olomouckého kraje bylo provedeno výběrové šetření u zástupců samosprávných orgánů, a to Krajského úřadu Olomouckého kraje (řízený rozhovor s panem Miroslavem Kučerou) a telefonicky se zástupci vybraných obcí (kritériem výběru byly vysoké měrné emise tuhých znečišťujících látek v dané obci).

6.1 Přístup Krajského úřadu Olomouckého kraje Strategie Krajského úřadu Olomouckého kraje na zlepšení kvality ovzduší je popsána v dokumentu Program ke zlepšení kvality ovzduší na úrovni zóny Olomoucký kraj z roku 2006. Poslední aktualizace tohoto programu proběhla v roce 2012. Pro zlepšení kvality ovzduší v Olomouckém kraji byly vedle administrativních nástrojů uplatňovány především nástroje finanční. Jednalo se především o program Zelená úsporám a dále o Operační program Životní prostředí, Operační program Doprava a Operační program Přeshraniční spolupráce Česká republika–Polská republika 2007– 2013. Program Zelená úsporám představoval nejvýznamnější finanční nástroj ke zlepšování kvality ovzduší. Program byl zaměřen na podporu zařízení využívajících obnovitelné zdroje a investice do energetických úspor. Program podporoval kvalitní zateplování domů a neekologických vytápěcích zařízení. Finance z tohoto programu mohly být čerpány do 31. 12. 2012. V rámci tohoto programu bylo k 31. 12. 2011 schváleno celkem 4 974 žádostí s celkovou finanční podporou 1 299 370 776 Kč. Uskutečněním těchto projektů došlo také k úspoře tepla 81 823 632 kWh/rok. K tomuto datu bylo v Olomouckém kraji schváleno 2 857 žádostí na zateplení domů a 512 žádostí na výměnu neekologického vytápění za nízkoenergetické zdroje na biomasu (KÚ Olomouckého kraje, 2012). Začátkem dubna 2013 proběhl řízený rozhovor s panem Miroslavem Kučerou z Krajského úřadu Olomouckého kraje (Odbor životního prostředí a zemědělství, Oddělení ochrany životního prostředí). V oblasti ochrany ovzduší je dle pana Kučery omezení emisí z lokálních topenišť, společně s emisemi z dopravy, momentálně prioritou kraje. Nejdůležitějším cílem ale zůstává omezení emisí z dopravy. Na lokální 43

vytápění a dopravu by měl nyní při omezování emisí kladen velký důraz, protože zdroje z kategorie REZZO 1 a 2 už jsou velmi dobře pod dohledem. Velký problém u monitorování lokálních topenišť vidí pan Kučera v kontrole používaných paliv, a tím i množství vypouštěných emisí. Úředníci kraje nemají ve stávající legislativě ČR žádnou podporu, jak kontrolovat druh používaného paliva. Jednou z mála možností je zjišťovat tmavost vypouštěného kouře pomocí Ringelmannovy stupnice, což má ale řadu omezení a jako kontrolní nástroj je málo účinné. Podle pana Kučery plynofikace obcí už proběhla všude, kde byla technicky možná, a v nejbližší době se s žádnou další nepočítá. Hlavní možností, jak zlepšovat kvalitu ovzduší, vidí prostřednictvím finanční podpory. Využívání centrálních zdrojů tepla je krajem podporováno, ale momentálně dochází kvůli cenám spíše k odpojování obyvatel od tohoto typu vytápění. Stavba společných kotelen v menších obcích je podle něj nereálná z finančních důvodů. Proto se snaží zaměřit na individuální dotace na zateplování domů a výměnu ekologičtějších kotlů. Pan Kučera by viděl příležitost ke zlepšení v zapojení Olomouckého kraje do tzv. kotlíkové dotace. Ta probíhá v kraji Moravskoslezském a zájem mají nyní kraje Středočeský, Ústecký a Jihomoravský. Dotace funguje na principu 50:50 – polovinu nákladů na dotace hradí Ministerstvo životního prostředí a druhou část kraj. V tomto ohledu možnost zapojení naráží na otázku financování ze strany Olomouckého kraje.

6.2 Přístup vybraných obcí Pro telefonické šetření byly vybrány obce, ve kterých byly v roce 2011 měrné emise tuhých znečišťujících látek vyšší než 16 kilogramů na jedno lokální topeniště a zároveň v těchto obcích bylo minimálně 50 bytů vytápěných pevnými palivy. Tato kritéria splňovalo 37 obcí, ve kterých následně proběhlo telefonické šetření mezi starosty či jinými kompetentními zaměstnanci obce (přehled odpovědí shrnuje příloha 2 diplomové práce). Největší zastoupení takto vybraných obcí měl SO ORP Šumperk, do kterého patřilo 10 obcí. Dále pak 9 obcí SO ORP Zábřeh a 8 obcí SO ORP Jeseník. V SO ORP Šternberk tato kritéria splňovaly 4 obce, v SO ORP Konice 2 obce a v SO ORP Hranice, Olomouc, Přerov a Prostějov vždy pouze 1 obec. Nejvíce měrných emisí připadlo na obec Hynčina, ve které bylo za rok 2011 vypuštěno 22,4 kg tuhých znečišťujících látek na jedno lokální topeniště. V dalších 7 obcích (Kobylá nad Vidnavkou, Černá Voda,

44

Norberčany, Libavá, Postřelmůvek a Jívová) bylo za rok vypuštěno více jak 20 kg TZL na jedno lokální topeniště. Při telefonickém šetření 38 % starostů nebo jiných kompetentních zástupců obce kladně odpovědělo na otázku, zda považují podíl bytů vytápěných pevnými palivy za vysoký. 35 % odpovědělo záporně, jelikož v jejich obci není jiná možnost, která by byla ekonomicky dostupná. Telefonické šetření v těchto obcích ukázalo, že pouze 9 obcí je plynofikováno. Jedná se o obce Šubířov, Hradec-Nová Ves, Skorošice, Jindřichov, Prostějovičky, Skřípov, Sobotín a Vápenná. Poslední obcí, kde byl nově zaveden plyn, je obec Jedlí (pozn. ve výsledcích kapitoly 7 je s touto obcí pracováno ještě jako s obcí bez plynofikace). V obcích, které by mohly být plynofikovány, není mezi obyvateli o tento způsob vytápění zájem, jelikož by to pro ně bylo finančně neúnosné. V ostatních obcích plynofikace není možná z důvodu geografické polohy nebo blízkosti vojenského újezdu (Libavá, Norberčany). Pouze ve třech obcích mohou lidé využívat dálkové teplo. V Obci Libavá je zavedeno dálkové teplo na topné oleje, ve Starém městě jsou tři kotelny na uhlí a v obci Sobotín je kotelna na zemní plyn. Také v obci Vápenná donedávna fungovala centrální kotelna, ale byla zrušena. Při otázce na změnu ve využívání paliv k vytápění 32 % starostů uvedlo, že žádnou takovou změnu nezaznamenali. V ostatních obcích dochází ke změně využití paliv podle finanční náročnosti. V obci Šubířov, Jedlí, Skorošice, Jindřichov, Prostějovičky, Sobotín a Vápenná dochází k většímu využívání pevných paliv na úkor zemního plynu. U pevných paliv dochází k přechodu využívání z uhlí na dřevo. K takové změně došlo v 16 % obcích. Týká se to především obcí, které mají ve svém vlastnictví obecní lesy a dřevo prodávají svým obyvatelům levněji. Elektřina je využívána oproti ostatním palivům minimálně. I u ní ale dochází k záměně využívání, a to především z důvodu její rostoucí ceny. Zhoršenou kvalitu ovzduší během zimního období v důsledku většího využití pevných paliv vnímá 51 % zástupců obce. Z toho v obcích Vlčice, Hoštejn, Domašov nad Bystřicí a Vyšehoří je kvalita ovzduší velmi zhoršená. Při posuzování stejné nebo zhoršující se kvality ovzduší v zimním období se musí zohledňovat, kromě využívání paliv k vytápění, především geografická poloha obce. Pouze ve třech obcích se uvažuje nad výstavbou společné kotelny pro více domů. V obcích Hrabišín, Staré Město a Vápenná se do budoucna uvažuje nad společnou kotelnou na biomasu. Tyto návrhy jsou uvedeny v územních plánech obcí, ale vše záleží na jejich financích. V Domašově u Šternberka je v územním plánu stavba společné kotelny alespoň pro

45

obecní úřad a školku a v obci Písařov jsou ve škole využívána tepelná čerpadla. V Domašově nad Bystřicí jsou obyvatelé tlačeni k instalaci kvalitnějších kotlů na zplyňování pevných paliv. V obci Skřípov je plánována výstavba větrných elektráren a z příjmů by mohlo dojít k příspěvkům na využívání zemního plynu nebo elektřiny. V obcích Jindřichov a Kosov se snaží starostové snížit emise z lokálních topenišť tím, že podporují třídění odpadu, aby zabránili jeho neekologickému spalování. Velmi často starostové odpovídali, že i když by měli zájem v obcích zlepšovat kvalitu ovzduší, tak narážejí na nedostatek financí. Obce mají stanovené jiné priority (jako je například výstavba kanalizace) a v době napjatých rozpočtů další finanční zatížení není možné. Samotní obyvatelé nemají zájem využívat zemní plyn z důvodu vysoké ceny a snaží se k vytápění využívat nejlevnější variantu paliv. Při telefonickém šetření také docházelo k rozporům při porovnání s výsledky ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Dle SLDB 2011 bylo v obci Bílá Voda 9 bytů vytápěno dálkovým teplem, ale starosta uvedl, že v obci dálkové teplo není. V obci Skřípov starosta uváděl větší využití zemního plynu, než bylo uvedeno v SLDB 2011.

46

7

Návrh optimalizace způsobů vytápění Na základě dat emisní bilance malých zdrojů z vytápění bytů byly odvozeny tři

scénáře obměny skladby paliv a k nim vypočteny příslušné objemy emisí pěti základních znečišťujících látek – tuhých emisí, oxidu siřičitého, oxidů dusíku, oxidu uhelnatého a těkavých organických látek (VOC). Metodika přepočtu spotřeby paliv a produkce emisí z reálného stavu podchyceného v databází REZZO 3 za rok 2011 (předběžné údaje) na teoretické scénáře alternativní skladby vytápění bytů je popsána v kapitole 3.3. Hlavní výstupy jsou prezentovány v této kapitole, další podrobnější údaje (za jednotlivé SO ORP Olomouckého kraje) jsou uvedeny v tabulkách v příloze 3 diplomové práce. Scénáře způsobů vytápění byly zvoleny tři. První dva z nich (S1, S2) jsou spíše jen teoretické a mají za cíl ukázat významnost emisí z některých stávajících druhů vytápění; jejich naplnění v praxi je nepravděpodobné. Třetí scénář (S3) by oproti tomu mohl být do jisté míry naplněn, zejména pokud by byl podpořen ekonomickými stimuly (dotace na výměnu kotlů, úprava cen paliv apod.). Scénáře jsou následující: S1. Plná plynofikace – předpokládá přechod všech bytů vytápěných pevnými palivy (uhlím a dřevem) na vytápění zemním plynem. Byty vytápěné lehkým topným olejem a propan-butanem ponechává stranou (jejich využití v Olomouckém kraji je sporadické) a nepřevádí do kategorie plynového vytápění ani byty vytápěné elektřinou nebo z centrálního zdroje tepla. Obměnu z pevných paliv na zemní plyn navrhuje i v obcích, kde v současné době není provedena plynofikace. Je to tedy nerealistická varianta, která však zřetelně ilustruje stávající roli pevných paliv v emisní bilanci. S2. Opuštění uhlí ve prospěch dřeva – scénář, v němž dojde k plné náhradě vytápění uhlím za vytápění dřevem. Obměna plynového vytápění probíhá v posledních letech právě uvedeným směrem, přechod na elektřinu nebo zemní plyn není s ohledem na cenu zdaleka tolik využíván (trend je patrný ze srovnání výsledků sčítání lidu, domů a bytů 2001 a 2011). Scénář opět spíše teoretický, nelze totiž předpokládat ochotu všech domácností vzdát se uhlí a investovat do pořízení nového kotle na dřevo. Znázorňuje krajní výsledek trendu odklonu od uhlí směrem ke dřevu s cílem porovnat vliv obou druhů pevných paliv na emisní bilanci.

47

S3. Kompromisní dílčí obměna – scénář sestavený jako referenční návrh možného reálného vývoje. Zohledňuje, že některé obce v kraji nejsou vůbec plynofikovány a předpokládá, že ke změně způsobu vytápění se odhodlá pouze polovina bytů využívajících

nyní

uhlí.

Domácnosti,

které

ke

změně

přistoupí,

budou

v plynofikovaných obcích volit z poloviny přechod na zemní plyn a z poloviny přechod na dřevo, v obcích bez plynofikace půjde o přechod výhradně na dřevo. S ohledem na ekonomické možnosti není zvažován přechod ze dřeva na plyn či ze spalovacích způsobů vytápění na elektřinu, rovněž není zahrnuto centralizování dodávek tepla budováním společných kotelen. V následujících grafech jsou scénáře označeny jako S1, S2 a S3 a pro srovnání je v nich zanesen i výchozí reálný stav (R). Obr. 7 znázorňuje změnu v objemech spotřebovaných paliv ve srovnání s reálnou spotřebou za rok 2011. Zatímco podle předběžných údajů REZZO 3 bylo k lokálnímu vytápění spotřebováno v Olomouckém kraji 76,3 tis. t uhlí, 62,2 tis. t dřeva a 143,3 mil. m3 zemního plynu, při uplatnění scénáře S1 (plná plynofikace) by byl spotřebován jen zemní plyn v objemu 197,4 mil. m3, což by představovalo 137,8 % aktuální spotřeby tohoto paliva. Uplatnění scénáře S2 (přechod z uhlí na dřevo) zachovává objem spotřeby zemního plynu na současné výši, zcela eliminuje spotřebu uhlí a navyšuje spotřebu dřeva na 159,7 tis. t, tedy na 256,8 % aktuální spotřeby. Scénář S3 200 180 tis. t / mil. m3

160 140 120 100 80 60 40 20 0 R

S1 uhlí

S2 dřevo

S3

zemní plyn

Obr. 7 Spotřeba paliv v lokálních topeništích v Olomouckém kraji – reálný stav roku 2011 (R) a scénáře S1–S3 (uhlí a dřevo v tis. t/rok, zemní plyn v mil. m3/rok). Zdroj: REZZO 3, vlastní analýza. 48

(kompromisní dílčí obměna) redukuje spotřebu uhlí na 38,1 tis. t (50 % současné spotřeby), navyšuje spotřebu dřeva na 90,5 tis. t (145,6 % současné spotřeby) a zemního plynu na 150,3 mil. m3 (104,8 % současné spotřeby). V případě hodnocení emisí pěti základních znečišťujících látek (obr. 8) je patrné, jak razantní omezení by přinesl scénář S1. Pro tuhé znečišťující látky, jichž bylo z lokálních topenišť Olomouckého kraje v roce 2011 vypuštěno do ovzduší 841,7 t, by uplatnění scénáře S1 znamenalo redukci na 4,1 t (na 0,5 %), zatímco scénář S2 by tuhé emise prakticky neomezil (833,2 t; 99 % současného stavu). Kompromisní scénář S3 by přinesl alespoň mírnou redukci na 731,4 t (86,9 %). Oxid siřičitý, vypuštěný v roce 2011 v objemu 1 153,0 t, by byl v rámci scénáře S1 prakticky eliminován (0,7 t; 0,1 %), ale i scénář S2 by přinesl významné omezení na 160,3 t (13,9 %). Kompromisní varianta S3 redukuje emise SO2 téměř na polovinu (636,3 t; 55,2 %). Oxidy dusíku (v roce 2011 vypuštěno 382,8 t) by byly jedinou z pěti hodnocených škodlivin, které by scénář S1 nedokázal prudce omezit, což je dáno povahu procesu jejich vzniku (přístup vzduchu do prostoru hoření paliva), ovšem k redukci by došlo ve všech třech scénářích: při S1 na 257,1 t (67,2 %), v rámci S2 na 298,6 t (78,0 %) a v rámci S3 na 335,4 t (87,6 %). Oxid uhelnatý (3 539,7 t vypuštěno v roce 2011) by prudce poklesl za scénářů S1 (63,3 t; 1,7 %) i S2 (205,7 t; 5,8 %), což ukazuje silnou vazbu jeho tvorby při procesu spalování uhlí. I v případě scénáře S3, který polovinu objemu uhlí ve spotřebě ponechává, dochází k redukci prakticky na polovinu (1 854,4 t; 52,4 %). Těkavé organické látky VOC, vypuštěné v roce 2011 v objemu 743,2 t, by se scénářem S1 rovněž téměř eliminovaly (12,7 t; 1,7 %) a scénář S2 by přinesl rovněž výrazné omezení na pětinu původního množství (151,3 t; 20,4 %); kompromisní scénář S3 by znamenal omezení emisí VOC na 429,5 t (57,8 %). Všechny tři emisní scénáře vedou k redukci emisí pěti základních znečišťujících látek (a lze usuzovat, že by se tato redukce týkala i dalších látek vázaných např. na prašný aerosol, jako jsou těžké kovy apod.) a zřetelně prokazují prospěšnost odklonu od uhlí v lokálním vytápění. Scénáře, které nahrazují uhlí dřevem, nepřinášejí razantní pokles tuhých emisí (avšak alespoň mírnou redukci, rozhodně ne nárůst), ale v emisích ostatních hodnocených znečišťujících látek se pokles projevuje výrazně.

49

(a) tuhé znečišťující látky (t/rok) 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 R

S1

S2

(b) oxid siřičitý SO2 (t/rok)

S3

(d) oxid uhelnatý CO (t/rok)

1200

3500

1000

3000

800

2500 2000

600

1500 400

1000

200

500

0

0 R

S1

S2

S3

(c) oxidy dusíku NOx (t/rok)

R

S1

S2

S3

(e) těkavé organické látky VOC (t/rok)

400

800

350

700

300

600

250

500

200

400

150

300

100

200

50

100

0

0 R

S1

S2

S3

R

S1

S2

S3

Obr. 8 Emise z lokálních topenišť v Olomouckém kraji – reálný stav roku 2011 (R) a scénáře S1–S3 (v t/rok). Zdroj: REZZO 3, vlastní analýza. 50

8

Diskuze V celkové emisní bilanci Olomouckého kraje (ČHMÚ 2013) tvoří emise ze

zdrojů REZZO 3 významnou položku u většiny základních znečišťujících látek – 33 % tuhých emisí, 26 % emisí SO2, 4 % NOx, 21 % emisí CO a 51 % emisí VOC. Lokální vytápění bytů tak tvoří nezanedbatelnou položku v celkové emisní situaci, obzvlášť s přihlédnutím k tomu, že většina ročního objemu emisí je vypouštěna během několika měsíců topné sezóny, kdy emisní toky škodlivin do ovzduší se obecně zvyšují s klesající teplotou vzduchu. V topném období se zároveň vyskytují méně příznivé podmínky pro rozptyl znečišťujících látek v ovzduší. Obce s nejméně příznivou skladbou bytů podle typu vytápění často navíc vykazují polohu ve členitějším reliéfu, který také podmiňuje zhoršení ventilace škodlivin. Navržení scénáře obměny způsobů vytápění ukazují, že emise z lokálních topenišť by v rámci ekonomicky přijatelných variant nejúčinněji omezil odklon od používání uhlí směrem ke dřevu a zemnímu plynu (rozšiřování vytápění elektřinou a rozsáhlejší centralizace dodávek tepla v kontextu cenových nákladů nejsou reálné). I rozšiřování využití zemního plynu naráží na nejméně dvě významné překážky – jednou z nich je výše nákladů za vytápění tímto „čistým“ palivem, druhá spočívá v jeho technické dosažitelnosti, protože současná míra plynofikace je chápána jako již prakticky konečná, přesto více než 40 obcí v kraji zůstává bez plynofikace. Další výraznější příklon ke dřevu (v duchu scénáře S2) s sebou nese jedno velké úskalí – vyžaduje poměrně velké navýšení spotřeby palivového dříví či obdobného materiálu (biomasy). To může vyvolat od určité úrovně poptávky růst ceny tohoto paliva a nepřímo tak zpětně zvýšit atraktivitu uhlí. Neřízený a nekontrolovaný příklon k využívání dřeva tedy nemusí být samospásný, nemluvě o faktu, že tuhé emise nejsou náhradou uhlí za dřevo nijak výrazně omezovány. Podpora kompromisního scénáře S3 zavedením dotačních programů by byla pro kraj finančně poměrně náročná – při předpokladu, že obměna vytápění uhlím nákupem nového kotle na spalování dřeva, biomasy či zemního plynu by stála v průměru cca 60 tis. Kč a v rámci scénáře S3 by tuto výměnu mělo realizovat zhruba 12. tis. bytů v kraji, pak při přiznané dotační podpoře ve výši 50 % nákladů by se jednalo o částku zhruba 360 mil. Kč. Je otázkou, zda by část těchto peněz bylo možné získat z jiných

51

zdrojů než je rozpočet kraje, případně zda by nebylo vhodné vyčlenit alespoň menší částku a soustředit její čerpání do nejvíce emisemi zatížených obcí či SO ORP. Stejně tak je namístě podporovat programy zateplování budov, které přispívají ke snižování spotřeby tepelné energie k vytápění a tím ovlivňují i objemy emisí z lokálního vytápění. Osvěta v třídění odpadů a opouštění praktik domácího spalování by měla být další z doprovodných aktivit v ochraně ovzduší Olomouckého kraje. Nový zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. obsahuje některé právní nástroje, které by do budoucna mohly napomoci v obměně starších kotlů za nové, což by mělo motivaci k modernizaci způsobů vytápění v obci urychlit. Nakolik se podaří tyto právní kroky uvést do praxe, ukáže až čas.

52

9

Závěr Hlavním cílem této diplomové práce bylo zhodnotit znečišťování ovzduší

emisemi z lokálních topenišť v obcích Olomouckého kraje a navrhnout optimalizaci způsobů vytápění. Byly analyzovány definitivní výsledky ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011 a údaje z databáze REZZO 3. Za jednotlivé správní obvody obcí s rozšířenou působností (SO ORP) a za jednotlivé obce Olomouckého kraje byly analyzovány typy energií používaných k vytápění, spotřeba paliv a celkové i měrné emise tuhých znečišťujících látek. Z výsledků vyplývá, že nejvýrazněji dochází ke znečišťování ovzduší emisemi z lokálních topenišť v severní části Olomouckého kraje, zatímco jižní část kraje není tolik zatížena s ohledem na větší využití zemního plynu a centrálních zdrojů vytápění. Obce vypouštějící nejvíce emisí tuhých znečišťujících látek na jedno lokální topeniště jsou především v SO ORP Šumperk, Zábřeh a Jeseník. V těchto obcích jsou nejčastěji používána k vytápění pevná paliva. Při telefonickém šetření mezi starosty těchto obcí bylo zjištěno, že i když lidé mnohdy nejsou spokojeni s kvalitou ovzduší, nemají jinou ekonomicky přijatelnou možnost, než topit pevnými palivy. Plynofikace v některých obcích často není technicky možná nebo by byla pro obce finančně nedostupná. U dalších obcí zase nastává situace, že obyvatelé sice mají možnost topit zemním plynem, ovšem z ekonomických důvodů často volí levnější, pevná paliva. Tři navržené scénáře optimalizace lokálního vytápění ukázaly na možnost redukce emisí především pomocí odklonu od využívání uhlí. To je sice využíváno jen v malém podílu bytů, příspěvek k celkovým emisím je však výrazný zejména u oxidu siřičitého a oxidu uhelnatého. Redukce by ale nastala i u tuhých emisí, oxidů dusíku a těkavých organických látek, zejména pokud by náhrada uhlí byla vedena nejen směrem ke dřevu, ale částečně i k zemnímu plynu. Mezi další možnosti redukce emisí z lokálních zdrojů, byť z finančních důvodů omezené, patří výstavba centrálních zdrojů tepla v podobě společných kotelen na biomasu, pokračující podpora zateplování budov, využívání tepelných čerpadel a doplňkově také např. podpora třídění odpadu, aby se omezovala likvidace jeho hořlavých složek (papíru, ale i dalších materiálů) domácím spalováním ve starších typech kotlů na pevná paliva.

53

10 Summary This diploma thesis analyzes the possible ways in abatement of emissions from local heating in the Olomoucký Region. Final results of the Population and Housing Census 2011 were the source of data on the means of heating in the municipalities of the Olomouc Region and data from the national database of emissions and air pollution sources ( REZZO) were examined in order to give description of the current spatial distribution of emissions from local heating in the Olomoucký Region. For each administrative district of municipality with extended powers (SO ORP) an analysis of energy used for heating, fuel consumption and volumes of emissions was carried out. Relative emissions of pollutants (in kg per local heating unit) were obtained and municipalities with the highest level of particulate matter were identified. A telephone research with mayors of those municipalities was carried out and an a deputy from the Regional Authority of the Olomoucký Region was interviewed in order to find out about the up-to-date approach of the authority towards possible solutions to the issues of local air pollution. Optimisation of the means of heating was proposed using three different scenarios in order to assess the hypothetical changes in the volumes of emissions. A specific methodology for estimating emissions from local heating units (used in a standard way by the Czech Hydrometeorological Institute) was adapted in order to analyze possible changes in fuel consumption and volumes of emissions according to the scenarios. Scenario S1 anticipates full substitution of solid fuels (coal and wood) by natural gas in order to illustrate the significance of solid fuels in the emission balance. Scenario S2 extrapolates the current trend of switching coal to wood as fuel, turning all coal-fired local heating units into wood-fired. In this case, the emissions of particulate matter are not reduced, but sulphur dioxide, carbon monoxide and volatile organic compounds decrease significantly, while nitrous oxides and are reduced moderately. The last scenario S3 is designed as the most probable compromise, assuming that half of the coal-fired homes would change their means of heating, using wood and natural gas as two evenly preferred options.

54

The analysis shows that change of fuel according to any of the three scenarios would lead to reduction in emissions, clearly demonstrating unsuitable qualities of coal as fuel for heating homes. Other ways of reduction of emissions from local heating units are also proposed, such as using centralised heating plants combusting biomass, installing thermal pumps, continued support of thermal insulation of buildings and promotion of the separation of waste (in order to prevent domestic incineration). .

55

11 Použitá literatura Braniš, M., Domasová, M., Řezáčová, P. (2007) Particulate air pollution in a small settlement: The effect of local rating. Applied Geochemistry, roč. 2007, č. 22, str. 12551264. ČHMÚ (2013) Emisní bilance České republiky 2011. Český hydrometeorologický ústav [on-line, cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/embil/11embil/index_CZ.html ČSÚ (2012a) Malý lexikon obcí ČR 2012. Český statistický úřad [on-line, cit. 2012-1220]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/publ/1302-12-r_2012 ČSÚ (2012b) Statistická ročenka Olomouckého kraje 2012. Český statistický úřad [online, cit. 2013-01-03]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/krajpubl/711011-12-r_2012-xm ČSÚ (2013a) Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Český statistický úřad [on-line, cit. 201301-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/home ČSÚ (2013b) Malý lexikon obcí [on-line, cit. 2013-03-25]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/maklist.jsp?kapitola_id=700&vo=tabulka Hezina, F., Švec, H., Postlová, H. (2013) Emise malých spalovacích zdrojů. Ochrana ovzduší, roč. 2013, č. 1, s. 6-12. Horák, J. et al. (2011) Návrh emisních faktorů znečišťujících látek pro spalování tuhých paliv v lokálních topeništích. Ochrana ovzduší, roč. 2011, č. 3, s. 8-11. Horák, J., Hopan, F., Krpec, K. (2012) Může jedna obec vyprodukovat tolik dioxinů jako velká spalovna odpadů? Ochrana ovzduší, roč. 2012, č. 1, str. 36-38.

56

IRZ (2012) Informace o látkách ohlašovaných do IRZ. Integrovaný registr znečišťování [on-line, cit. 2013-01-10]. Dostupné z: http://www.irz.cz/node/20 Kistler, M. et al. (2012) Odor, gaseous and PM10 emissions from small scale combustion of wood types indigenous to Central Europe. Atmospheric Environment, roč. 2012, č. 51, s. 89-93. Koloničný, J., Ochodek, T., Bogoczová, V. (2009) Příklady správné praxe při vytápění biomasou. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Koloničný, J., Hase, V., Kupka, D. (2011) Lokální vytápění – reálné možnosti a podmínky snížení škodlivých emisí. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Kotlík, B. et al. (2006) Kvalita ovzduší na českých vesnicích – příčiny a zamyšlení nad možnými způsoby nápravy. Ochrana ovzduší, roč. 2006, č. 4, s. 5-8. Kozáková, J., Braniš, M. (2012) Vliv lokálního topení na kvalitu ovzduší ve vnitřním a venkovním prostředí malého sídla. Ochrana ovzduší, roč. 2012, č. 2, s. 27-33. KÚ Olomouckého kraje (2012) Program ke zlepšení kvality ovzduší na úrovni zóny Olomoucký kraj [on-line, cit. 2013-02-15]. Krajský úřad Olomouckého kraje. Dostupné z: http://www.kr-olomoucky.cz/clanky/dokumenty/2877/aktualizace-pzko-olomouckykraj-rok-2012.pdf Kurfürst, J. ed. (2008) Kompendium ochrany kvality ovzduší. Chrudim: Vodní zdroje Ekomonitor spol. s r.o. Kužel, J. et al. (2012) Nový zákon o ochraně ovzduší. Ochrana ovzduší, roč. 2012, č. 6, s. 4-6. Machálek, P. (2012) Nová epocha inventarizace emisí na počátku desetiletí. Ochrana ovzduší, roč. 2012, č. 3, s. 3-7. 57

Machálek, J., Machart, J. (2003) Metodika provádění emisní bilance malých zdrojů od r. 2001. ČHMÚ Milevsko [ on-line, cit. 2012-12-02]. Dostupné z: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/embil/metodika_rezzo3.pdf Machálek, J., Machart, J. (2007) Aktualizovaná metodika provádění emisní bilance malých zdrojů od r. 2006. ČHMÚ Milevsko [on-line, cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/oez/embil/metodika_rezzo3new.pdf Machart, J., Machálek, P. (2006) Analýza změn ve způsobu vytápění domácností v topném období 2005/2006. Ochrana ovzduší, roč. 2006, č. 6, s. 3-5. Mensink, C., de Ridder, K., Deutsch, F., Lefebre, F., Van de Vel, K. (2008) Examples of scale interactions in local, urban, and regional air quality modelling. Atmospheric Research 89, s. 351-357 Modlík, M., Horák, J., Hopan, F. (2011) Problematika inventarizace emisí z malých spalovacích zdrojů v domácnostech. Ochrana ovzduší, roč. 2011, č. 5, s. 3-6. Novák, J., Velíšek, J. (2010) Lokální topeniště – spalování dřeva. Ochrana ovzduší, roč. 2010, č. 4, s. 30-34. Ochodek, T. (2004) Technik měření malých zdrojů. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Ochodek, T., Koloničný, J., Branc, M. (2007) Ekologické aspekty záměny fosilních paliv za biomasu. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Pudelová, J. (2009) Kvalita ovzduší města Olomouce. Olomouc: Odbor životního prostředí Magistrátu města Olomouce.

58

Směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu.Úřední věstník Evropské unie [on-line, cit. 2012-10-30]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:152:0001:0044:CS:PDF Šnejdrla, J. (2012) Znečišťování ovzduší emisemi z lokálních topenišť v Olomouckém kraji (diplomová práce). Olomouc: Přírodovědecké fakulta Univerzity Palackého. Tolasz, R. et al. (2007) Atlas podnebí Česka. Praha: ČHMÚ – Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. TZB (2013) Portál TZB-info [on-line, cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/ Weger, J., Jobbiková, J. et al. (2012) Pěstování rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě včetně podmínek ochrany přírody. Brno. Zákon 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší). Sbírka zákonů ČR, ročník 2002, částka 38. Zákon 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší. Sbírka zákonů ČR, ročník 2012, částka 69.

59

Přílohy

Příloha 1

Stav plynofikace obcí v Olomouckém kraji k 1. 1. 2011 (data ČSÚ 2013b)

Tab. 1.1 Počty plynofikovaných obcí v SO ORP Olomouckého kraje (k 1. 1. 2011) počet obcí celkem plynofikováno 30 29

SO ORP Hranice

Podíl (%) 97

Jeseník

24

18

75

Konice

21

21

100

Lipník n. B.

14

14

100

Litovel

20

18

90

Mohelnice

14

13

93

Olomouc

45

45

100

Prostějov

76

76

100

Přerov

60

60

100

Šternberk

21

12

57

Šumperk

36

19

53

Uničov

10

10

100

Zábřeh

28

17

61

399

352

88

Olomoucký kraj

Tab. 1.2 Seznam obcí bez plynofikace podle SO ORP (k 1. 1. 2011) SO ORP

Obce bez plynofikace (počet) Počet

Názvy obcí

Hranice

1

Potštát

Jeseník

6

Konice

0

Bílá Voda, Černá Voda, Kobylá nad Vidnávkou, Uhelná, Velká Kraš, Vlčice –

Lipník n. B.

0

–

Litovel

2

Dubčany, Střeň

Mohelnice

1

Krchleby

Olomouc

0

–

Prostějov

0

–

Přerov

0

–

Šternberk

9

Domašov nad Bystřicí, Domašov u Šternberka, Horní Loděnice, Hraničné Petrovice, Huzová, Jívová, Lipina, Mutkov, Norberčany

Šumperk

17

Uničov

0

Zábřeh

11

Branná, Bratrušov, Dlouhomilov, Hraběšice, Hrabišín, Chromeč, Jakubovice, Janoušov, Kopřivná, Malá Morava, Písařov, Rejchartice, Staré Město, Sudkov, Šléglov, Vernířovice, Vikantice – Brníčko, Drozdov, Hoštejn, Hynčina, Jedlí, Kamenná, Kolšov, Kosov, Postřelmůvek, Rohle, Vyšehoří

Příloha 2

Přehled výsledků telefonického šetření na úřadech vybraných obcí v Olomouckém kraji

Otázky pokládané starostům nebo jiným kompetentním pracovníkům městských a obecních úřadů (odpovědi uvedeny v tabulce 2.1): Otázka č. 1

Ve Vaší obci je zhruba … % bytů vytápěno pevnými palivy. Vnímáte tento podíl jako vysoký?

Otázka č. 2

Jsou ve Vaší obci jiné možnosti vytápění domů než uhlím a dřevem – plyn, společná kotelna pro více domů?

Otázka č. 3

Zaznamenali jste u občanů v obci v posledních letech výraznější změnu ve využívání paliv k vytápění? Např. nahrazování uhlí dřevem nebo zemním plynem nebo naopak odklon od zemního plynu k tuhým palivům?

Otázka č. 4

Jak vnímáte kvalitu ovzduší v obci během zimy? Přispívá lokální vytápění znatelně k jejímu zhoršení?

Otázka č. 5

Uvažujete v obci o nějakém programu podpory čistších způsobů vytápění, např. větší využití zemního plynu, společná kotelna pro více domů (ať už na biomasu nebo na jiná paliva)?

Příloha 2 Tab. 2.1 Odpovědi z telefonického šetření mezi starosty vybraných obcí v roce 2013 (1. část)

Obec

SO ORP

Hynčina

Zábřeh

Kobylá nad Vidnavkou Černá Voda Norberčany Libavá Postřelmůvek Jívová Drozdov

Jeseník Jeseník Šternberk Olomouc Zábřeh Šternberk Zábřeh

Vlčice Šubířov Jedlí Hoštejn Kosov Hrabišín Hradec-Nová Ves Domašov nad Bystřicí Kopřivná Bratrušov Skorošice

Počet lokálně vytápěných bytů (bez DT) 76

Podíl bytů Poměr Měrné vytápěných dřevo/ emise PP (%) uhlí TZL

Otázka č. 1

Otázka č. 2

96

1,03

22,40 ano, jediná možnost ne

117 210 115 173 111 183 128

87 89 93 42 89 88 90

0,46 0,92 0,81 2,33 0,36 0,59 0,46

21,28 21,18 20,94 20,85 20,77 20,30 20,15

Jeseník Konice

156 97

88 86

1,56 0,25

19,66 ne 19,63 ano

ne zemní plyn

Zábřeh Zábřeh Zábřeh Šumperk Jeseník Šternberk Šumperk Šumperk Jeseník

241 152 104 283 103 174 93 195 267

86 95 93 89 78 96 87 85 81

0,29 0,78 0,59 0,19 0,54 0,39 0,37 0,24 1,05

19,38 19,25 19,18 19,15 19,05 18,96 18,95 18,86 18,69

zemní plyn ne ne ne zemní plyn ne ne ne zemní plyn

ne ne, jediná možnost ano ne ne ano, jediná možnost ne

ne, jediná možnost ne, jediná možnost ne, jediná možnost ne, jediná možnost ne, jediná možnost ano ne ne, jediná možnost ano

ne ne ne DT ne ne ne

Otázka č. 3

především dřevo 50 % dřevo, 50 % uhlí ne především dřevo ne ne z uhlí na dřevo z uhlí na dřevo 50 % dřevo, 50 % plyn ze ZP na PP z elektřiny a ZP na PP především uhlí z uhlí na dřevo především uhlí ne ne ne z elektřiny na PP ze ZP na PP

Otázka č. 4

Otázka č. 5

ne

ne

ne ne ne ne ne ne ne

ne ne ne ne ne ne ne

ano, velmi ano

ne ne

ano ano, velmi ne ne ne ano, velmi ano ano ne

ne ne jiné ano ne jiné ne ne ne

Příloha 2 Tab. 2.1 Odpovědi z telefonického šetření mezi starosty vybraných obcí v roce 2013 (2. část)

Obec

SO ORP

Vyšehoří Uhelná Bílá Voda Staré Město

Zábřeh Jeseník Jeseník Šumperk

Malá Morava Písařov Domašov u Šternberka

Šumperk Šumperk Šternberk

Kolšov Jindřichov

Počet lokálně vytápěných bytů (bez DT) 63 168 72 577

Podíl bytů vytápěných PP (%)

Poměr dřevo/ uhlí

Měrné emise TZL

83 89 76 73

0,18 1,81 3,21 0,36

18,61 18,57 18,55 18,51

196 240 101

87 87 90

1,51 0,58 0,57

18,45 18,36 18,26

Zábřeh Přerov

261 153

85 75

0,16 3,07

17,87 17,64

Potštát Prostějovičky Skřípov

Hranice Prostějov Konice

442 99 116

92 77 76

0,85 18,00 0,60

17,46 17,17 17,04

Sobotín Chromeč Brníčko Jakubovice Vápenná Dlouhomilov

Šumperk Šumperk Zábřeh Šumperk Jeseník Šumperk

414 194 231 69 361 172

75 75 81 84 61 79

0,40 0,18 0,40 0,71 0,82 0,30

16,99 16,53 16,47 16,35 16,28 16,16

Otázka č. 1

ne, jediná možnost ne, jediná možnost ne, jediná možnost ano ano, jediná možnost ne, jediná možnost ne ano, jediná možnost ano ano, jediná možnost ne ne

Otázka č. 2

Otázka č. 3

Otázka č. 4

Otázka č. 5

ano, velmi ne ne ano

ne ne ne ano

ne ne ne DT

z uhlí na dřevo především uhlí především dřevo ne

ne ne ne

z uhlí na dřevo ne především dřevo ne z elektřiny na PP ano

ne jiné jiné

ne zemní plyn

ne ze ZP na dřevo

ano ano

ne jiné

především dřevo ze ZP na dřevo ne

ano ano ano

ne ne jiné

ze ZP na PP z uhlí na dřevo ne ne z plynu na PP ne

ano ne ano ne ano ano

ne ne ne ne ano ne

ne zemní plyn zemní plyn zemní plyn, ano DT ne, jediná možnost ne ano ne ne ne ano zemní plyn ne, jediná možnost ne

Příloha 3

Spotřeba paliv a objemy emisí v SO ORP Olomouckého kraje za tok 2011 podle scénářů obměny způsobů vytápění (vlastní zpracování)

Tab. 3.1 Scénář S1 (plná plynofikace, tj. změna vytápění uhlím a dřevem na zemní plyn) (a) spotřeba paliv (t/rok, zemní plyn tis. m3) SO ORP Hranice

dřevo zemní plyn 11 347,0

LTO 1,2

PB 1,9

Jeseník

15 206,0

8,4

30,0

Konice

5 149,5

0,0

4,7

Lipník n. B.

5 831,2

0,0

4,8

Litovel

9 073,8

2,5

49,1

Mohelnice

5 490,8

2,0

7,2

Olomouc

43 830,7

4,7

37,1

Prostějov

34 572,2

6,5

23,6

Přerov

20 516,7

2,5

12,0

Šternberk

7 817,8

0,0

17,3

Šumperk

21 149,0

2,7

17,2

Uničov

7 289,4

0,0

11,7

Zábřeh

10 175,9

0,0

6,3

–

197 450,0

30,4

222,8

Hranice

TZL 0,2

SO2 0,0

NOx 14,8

CO 3,6

VOC 0,7

Jeseník

0,3

0,2

19,8

4,9

1,0

Konice

0,1

0,0

6,7

1,6

0,3

Lipník n. B.

0,1

0,0

7,6

1,9

0,4

Litovel

0,2

0,1

11,9

2,9

0,6

Mohelnice

0,1

0,0

7,2

1,8

0,4

Olomouc

0,9

0,1

57,1

14,0

2,8

Prostějov

0,7

0,1

45,0

11,1

2,2

Přerov

0,4

0,1

26,7

6,6

1,3

Šternberk

0,2

0,0

10,2

2,5

0,5

Šumperk

0,4

0,1

27,5

6,8

1,4

Uničov

0,2

0,0

9,5

2,3

0,5

Zábřeh

0,2

0,0

13,2

3,3

0,7

Olomoucký kraj

4,1

0,7

257,1

63,3

12,7

Olomoucký kraj

uhlí

–

(b) objemy emisí znečišťujících látek (t/rok) SO ORP

Příloha 3 Tab. 3.2 Scénář S2 (plný přechod od uhlí na dřevo) (a) spotřeba paliv (t/rok, zemní plyn tis. m3) SO ORP

uhlí

dřevo zemní plyn

LTO

PB

Hranice

9 459,3

8 140,8

1,2

1,9

Jeseník

17 726,3

9 197,9

8,4

30,0

Konice

6 506,1

2 944,3

0,0

4,7

Lipník n. B.

4 670,5

4 248,2

0,0

4,8

Litovel

8 125,0

6 319,9

2,5

49,1

Mohelnice

6 370,3

3 331,7

2,0

7,2

Olomouc

17 060,9

38 048,0

4,7

37,1

Prostějov

14 707,2

29 587,3

6,5

23,6

Přerov

14 427,5

15 626,6

2,5

12,0

Šternberk

9 337,9

4 652,8

0,0

17,3

Šumperk

29 855,3

11 029,8

2,7

17,2

Uničov

6 141,6

5 207,8

0,0

11,7

Zábřeh

15 275,2

4 998,5

0,0

6,3

159 663,1

143 333,5

30,4

222,8

Olomoucký kraj

–

(b) objemy emisí znečišťujících látek (t/rok) SO ORP

TZL

SO2

NOx

CO

VOC

Hranice

49,4

9,5

17,2

12,1

8,9

Jeseník

92,4

17,9

24,4

20,7

16,4

Konice

33,9

6,5

8,4

7,5

6,0

Lipník n. B.

24,4

4,7

8,8

6,0

4,4

Litovel

42,4

8,2

14,0

10,2

7,6

Mohelnice

33,2

6,4

8,8

7,4

5,9

Olomouc

89,5

17,2

61,5

29,3

17,6

Prostějov

77,1

14,8

48,8

24,2

15,0

Přerov

75,3

14,5

30,4

19,4

13,8

Šternberk

48,7

9,3

12,6

10,8

8,6

Šumperk

155,5

29,9

35,3

33,4

27,3

Uničov

32,0

6,1

11,1

7,8

5,8

Zábřeh

79,5

15,3

17,2

16,9

13,9

833,2

160,3

298,6

205,7

151,3

Olomoucký kraj

Příloha 3 Tab. 3.3 Scénář S3 (kompromisní dílčí obměna uhlí na dřevo a zemní plyn) (a) spotřeba paliv (t/rok, zemní plyn tis. m3) SO ORP

uhlí

dřevo zemní plyn

LTO

PB

Hranice

1 956,3

5 899,6

8 499,6

1,2

1,9

Jeseník

3 461,2

11 535,9

9 796,2

8,4

30,0

Konice

1 485,6

3 657,3

3 266,2

0,0

4,7

Lipník n. B.

1 071,2

2 616,3

4 480,2

0,0

4,8

Litovel

1 918,1

4 562,4

6 696,3

2,5

49,1

Mohelnice

1 569,1

3 385,7

3 663,3

2,0

7,2

Olomouc

4 146,7

9 108,8

38 946,5

4,7

37,1

Prostějov

2 722,0

9 487,2

30 177,0

6,5

23,6

Přerov

3 795,0

7 149,9

16 448,8

2,5

12,0

Šternberk

2 282,2

5 477,4

4 972,3

0,0

17,3

Šumperk

8 188,5

15 725,2

12 270,8

2,7

17,2

Uničov

1 390,0

3 476,0

5 508,9

0,0

11,7

Zábřeh

4 142,1

8 410,6

5 530,3

0,0

6,3

38 128,0

90 492,4

150 256,5

30,4

222,8

Olomoucký kraj

(b) objemy emisí znečišťujících látek (t/rok) SO ORP

TZL

SO2

NOx

CO

VOC

Hranice

44,1

33,9

19,1

96,7

23,2

Jeseník

83,6

61,2

27,8

170,4

41,7

Konice

29,1

24,9

9,8

71,6

16,7

Lipník n. B.

20,9

17,9

9,8

52,3

12,1

Litovel

36,8

32,0

15,8

93,0

21,6

Mohelnice

28,3

25,9

10,3

75,2

17,2

Olomouc

76,2

68,5

65,4

208,2

47,5

Prostějov

68,3

48,5

51,4

141,6

34,6

Přerov

63,2

61,5

34,0

183,2

41,2

Šternberk

44,0

38,1

14,9

109,8

25,5

Šumperk

137,4

132,9

43,4

388,1

87,7

Uničov

27,6

23,4

12,4

67,8

15,8

Zábřeh

71,8

67,6

21,4

196,6

44,7

731,4

636,3

335,4

1 854,5

429,5

Olomoucký kraj