Hodinový stroj v měšickém zámku Pozvání na besedu a přednášku - strana 5. Ďáblický zámek. Tip na výlet - strana 10. Jezírko v Ďáblickém háji

M

aj

z p r ý avo k c i d ěš

Duben 2014

Hodinový stroj v měšickém zámku Pozvání na besedu a přednášku - strana 5

Ďáblický zámek Tip na výlet - strana 10

Jezírko v Ďáblickém háji Tip na výlet - strana 10

Příbojová kapsa s buližníkovým balvanem - průměr cca 2 metry. Tip na výlet - strana 10

JARNÍ CHVILKA POEZIE Duben Veselé jarní přeháňky a první boží duha nad krajinou! Rozsívku složil hospodář a důvěřivě obchází půdu, do níž sil. Snad přijdou mrazy. Ale setba svatá se neporuší. Neb zákon jediný jest klíčiti a růst, růst za bouří a nepohody všemu navzdory. Rozšafní dědové se hřejí u kamen a přemílají starou moudrost, staré zvyky a staré pranostiky. Karel Toman (Měsíce) Země v květu Bohatě kvetou jabloně, až nám to srdce roste v hrudi. Podobají se matróně, jež po zahradách úctu budí. U nich jablůňky – mláďata se ve větru jen natřásají, tak pyšné na dvě poupata, jež rozkvetla jim letos v máji. Však i ta hruška schýlená, vypálená a ztrouchnivělá, se zase znovu zelená, od vršku dolů zesivělá. A u plotu strom veterán, se srdcem vyrytým až k lýku, kmen plný zajizvených ran s plesnivou vatou lišejníků, dá ještě ovoce a stín. On s nocí vede hovor věčný, však nikdy nebyl bolestín. Doposledka je užitečný. Vilém Závada (Polní kvítí) Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Milí čtenáři, vážení spoluobčané, z  celé přehršle témat, která nám k  vyslovení názoru nabídly uplynulé dva měsíce, můžeme si vybrat tak nejvýš dvě. Aby úvodník nevyšel na mnoho stran tohoto čísla, a zbylo ještě místo na přehled jeho obsahu, na upoutávky. Začneme počasím. To je takový vděčný námět do diskuse, s tím většinou nenarazíte. I když… - no uvidíme. Číslo, které máte právě v  ruce, je jarní. Bylo pokaždé určeno k přivítání jara. Jak obsahem, tak i svěží zelenou barvou obálky, v kontrastu s mrazivou modří čísla únorového. To letos nefunguje. Není už co vítat, přišli jsme pozdě. Jaro nepřišlo, protože už tu bylo dávno. Zima neodešla, protože tu, až na krátkou symbolickou návštěvu v lednu, vůbec nebyla. Jak by řekl pan V. K. – byla to ne-zima. A tudíž nespadl ani sníh, opět až na malou výjimku v lednu, a ten rychle odtál. A to je špatně. Protože sníh, to je voda, a ta nám může velice chybět. Zvláště když ani teď (začátkem dubna) ani nekápne. Teď uvidíme, jak události s  časem dostávají během času zcela jiný, až opačný, stupeň důležitosti. Že nenasněžilo, na to jsme tady u nás zvyklí, ale sněhu bylo málo i na horách, a to už rozpoutalo značnou nevoli, protože se nemohlo tolik lyžovat. A teď si ukážeme ten rozdíl, ten posun v  myšlení. V  dřívějších dobách – tedy dejme tomu před několika desítkami let – pokud napadl sníh, mohlo se i lyžovat, jako příznivý vedlejší efekt. Ale dnes musí napadnout sníh, protože lyžovat se přece musí, a všude, a za každou cenu. Sníh nebyl, a tak nastal mediální rozruch, ne kvůli tomu, že hrozí sucho, ale kvůli vlekařům, lanovkářům, stánkařům, protože přijdou o zisk, a tak trochu i kvůli lyžařům. Není sníh, tak si ho vyrobíme, ať to stojí cokoliv, a stát by nám to měl nahradit… Asi to v nadsázce trochu přeháním, ale v to smyslu se to na nás přece denně valilo, hlavně z televize. Ale je to už za námi, a změníme téma. V  posledních týdnech jsme viděli, jak veliké a  významné událostí často odsunou do pozadí a  mimo střed pozornosti svým významem ty menší. To se může někomu docela i hodit, pokud je mu nepříjemné, že se o něčem nekalém začne příliš mluvit. To jsme viděli v poslední době, kdy zprávy ze světa docela přehlušily dění na domácí scéně. Napřed to byla zimní mega – show, olympiáda v subtropickém letovisku, to abychom viděli, kdo že je na světě největší a nejmocnější. Následoval řetěz událostí v kauze Ukrajina – Krym – Rusko. Ale o tom už bylo napsáno a řečeno, co se dalo, tak nebudeme nosit dříví do lesa. Spíš bych rád připomněl jeden poznatek, který se v té souvislosti nabízí. Je až nápadné, jak se dějiny opakují, a jak ne každý si to uvědomuje. Jestliže na území nějakého státu žije významná skupina obyvatel, mluvící jiným jazykem než „domácí“, případně vyznává jiné náboženství, může nastat chvíle, kdy se budou cítit utlačeni nebo ohroženi, a je zaděláno na konflikt. Protože někdo se cítí povinen jít je ochránit, neb jsou to „jeho“ občané. Příkladů toho je v  dějinách bezpočet. Víme, co udělal Hitler se Sudety; sovětská okupace v  roce 1968 byla též zdůvodněna nutností ochrany části obyvatel (pokryto zvacím dopisem!); a co Maďaři na Slovensku; a řada konfliktů na Balkáně i jinde. A teď to je Ukrajina a Krym – také tam byl „zvací dopis“. Co udělá Putin na ochranu „svých“ občanů na východní Ukrajině, a později třeba zase někde jinde, to nevíme. Ale právem se toho můžeme jen obávat. Měšický zpravodaj - 2

A teď už se ze světa kolem nás vydáme na procházku po stránkách dnešního vydání našeho časopisu. Má-li někdo špatnou náladu, možná mu ji trochu spraví pár jarních slok na první straně. Pak nahlédneme do bloku zpráv z radnice, které jako vždy uvádí svým slovem pan starosta. Jeho proslovy na našich stránkách nebývají příliš obsáhlé, a tak stojí za chvíli pozornosti. Stejně tak jako další informace od Obecního úřadu. Do informační části patří i příspěvek, který je upoutávkou na nové regionální webové stránky. Dozvíte se také, že Obecní policie má nového člena. Místostarosta Vás bude informovat o nejnovějším vývoji v kauze Záměru rozšíření Letiště Vodochody a  o  tom, že se obec přihlásí do soutěže Vesnice roku 2014. Rodiče nově narozených občánků se dozví, kdy je plánováno jejich přivítání. Na tento blok navazuje redakční článek věnovaný právě probíhající rekonstrukci zámeckého parku. Chtěli jsme rozptýlit obavy, že se jedná o nějaké živelné ničení hodnot, nebo snad těžbu dřeva. Naopak, je to snaha o  návrat co nejblíže původní podobě místa. A jaká ta byla, i o tom se v článku píše. Jaro je dobou, která láká k výletům. Návrh na jeden takový nabízíme. Je nenáročný, není to daleko a hodí se pro rodiny s dětmi, stejně jako pro cyklisty. V  žádném čísle Zpravodaje nechybí pohled do minulosti. Není divu, vždyť píšící redaktor se coby kronikář a archivář historií zabývá. A tak dnes taková ohlédnutí nabízíme hned tři. Jednak zavzpomínáme, jaké to bylo, když jsme museli do práce chodit i v sobotu. Pak si povíme o jedněch kdysi velmi slavných a dnes už skoro zapomenutých křesťanských svátcích. Svatý Duch, to nám dnes už nic moc neříká, ale letos tyto svátky vycházejí na 8. a  9. červen. A  pak si připomeneme jedno velmi neslavné výročí. 100 let uplynulo od atentátu na rakouského (a tehdy tedy i našeho) následníka trůnu v bosenském Sarajevu. Pro odlehčení a trochu zábavy jsme z útrob redakčního archivu vybrali dopis zneuznaného vynálezce, který vymyslel letadlo snů, bitevní stíhačku účinnější než sto gripenů. Škoda je, že dnes už se nedozvíme, zdali měl jen nákres na sáčku od mouky, nebo model ze špejlí, nebo v kůlně letu schopný stroj. To už odnesl čas. Po tomto lehce vzdělávacím čtení už následují zavedené rubriky – čtení pro zahrádkáře, a kuchařka naší vesnice. Okénko přistěhovalce, to je inspirativní čtení pro každého. Kdyby do něj přispěl ještě někdo další, uvítáme to též všichni. V  rubrice „Významná výročí…“ je zařazeno jedno, které by nemělo zaniknout a  zasloužilo by si samostatný příspěvek. Leč objem čísla je konečný, a  tak alespoň tato malá poznámka k oživení pozornosti. 8. května uplyne 69 let od konce 2. světové války. Uprostřed obce jsou dva památníky, které to připomínají. Najdeme tam i jména obětí obou válek. Mimo jiné i pana Doležala, jehož pamětní deska zmizela. Pokud by se u pomníčků v památný den objevily květiny, bylo by to chvályhodné. Dejme je tam. Jen tak. Jako že jsme nezapomněli. A vyvážili bychom tím onu dávku buranství a nedostatku piety, etiky a morálky od člověka, který si desku přivlastnil. Kultura, sport, společenský život, to jsou zpravodajské rubriky. Najdeme tam reportáže z toho, co už bylo (Vítání jara), Závody dětských kočárků, Dětský karneval a  pozvánky na to, co se teprve chystá (Jarní rybářské závody, Dětský den). Jednu pozvánku ale určitě nepřehlédněte. V Centru volného času bude možno strávit příjemný podvečer, 14. května v 18 hodin při vyprávění akademického sochaře pana Petra Skály, odborníka na věžní hodiny a  orloje, jehož zásluhou ožily i  historické věžní hodiny na měšickém zámku. Takováto práce, to je svým způsobem i dobrodružství – však si to přijďte poslechnout. Měšický zpravodaj - 3

Blížíme se k  posledním stránkám; teď už zbývá jen příloha – 70 let staré novinové články ze života Měšic, a  další dvojice snímků „včera – dnes“. A  jako vždy – na co se zapomnělo, a co se vynořilo po uzávěrce, to už si v čísle objeví každý sám. A slovo na závěr: Pokud by se někomu zdálo, že přinášíme málo aktuálních informací z  dění „na obci“ třeba tedy ze zasedání zastupitelstva, má pravdu. Protože při našem dvouměsíčním intervalu vycházení příliš aktuální být nemůžeme, odkazujeme na další informační zdroje, které jsou pohotovější. Jednak to je systém rozesílání SMS zpráv na mobilní síti, kam se kdokoliv může zadarmo přihlásit, dále jsou tu nové modernizované webové stránky obce www.mesice.org – rubriky Aktuality, Zastupitelstvo, a další. I všechna čísla Zpravodaje tam také najdete. A  pro úplnost – ještě tu je Úřední deska, ta je poblíž Obecního úřadu, a kterou se vyplatí občas si prohlédnout. Krásné jarní dny a pohodovou četbu jménem redakční rady, vydavatele a tiskárny přeje Vladimír Novák, redaktor MZ

SLOVO STAROSTY Vážení spoluobčané. Každý z nás si plánuje svou budoucnost a stanovuje si své cíle. Každý si musíme kriticky zhodnotit, zda stanovené cíle jsou pro nás reálné a zda na ně stačíme. I obec plánuje. Zvolení zastupitelé musí zvažovat, zda představy o  rozvoji obce jsou ve prospěch občanů, jsou-li uskutečnitelné a  bude-li mít obec na své plány finance. V  současnosti se zastupitelé opakovaně baví o  využití objektu Sokolovny, č.p. 20, v ulici Nosticova. Je pravděpodobné, že původně budova sloužila jako obytné a hospodářské prostory. Později, za vlastnictví rodu Nosticů, sloužila budova k  ustájení a  výcviku jezdeckých koní. Pozemky v  zahradě sloužily pro zásobování zámecké kuchyně. Po konfiskaci majetku rodu Nosticů byla v budově zřízena sokolovna (odtud používaný název). V sále sokolovny se cvičilo, hrálo se divadlo, pořádaly se zábavy a provozovalo se kino. Byl to v obci jediný velký sál pro kulturní a společenské akce. Po revolučních změnách byla budova nevyužitá. V nedávné době bylo na přilehlých plochách zřízeno golfové odpaliště a  část budovy sloužila k  jeho provozování a  jako restaurace. Toto využití, ani žádné z  předešlých, však nepřineslo nic pro zlepšení stavu budovy. Poslední nájemce obnovil střechu, vybudoval kanalizační a  plynovou přípojku. Náklady na tyto úpravy zaplatila obec nájemci při ukončení pronájmu. Nyní obec nabízí areál k pronájmu. Ozval se zájemce (fanoušek historických prostor), který provozuje v Praze na Staroměstském náměstí v historických sklepeních restaurace. Byl připraven do objektu investovat 10 mil. Kč a  provozovat zde prvotřídní restauraci. Odradily ho však některé dotazy zastupitelů a od svého zájmu upustil. Nyní se zastupitelé nemůžou rozhodnout, jak s objektem naložit. Jeden z návrhů je areál zakonzervovat, zajistit proti vandalům a sekáním trávy zabránit množení plevelů. Druhý návrh je přiznat si, že důležitější je vkládat finance do nejvýznamnější památky (Měšického zámku) a areál Sokolovny prodat. Nejdůležitější je ale otázka budoucího využití areálu. Padl návrh přemístit do budovy obecní úřad, knihovnu, obřadní síň, archiv a ostatní provozy OÚ. Hrubý odhad nákladů je cca 25 mil. Kč. Jenom nabídka na zabezpečení zdiva proti vlhkosti (která sahá do výše dvou metrů) je 1 mil. Kč. Měšický zpravodaj - 4

Případné vložení financí ale musí směřovat k smysluplnému využití objektu. Proto se na Vás obracím s žádostí o Vaše nápady a návrhy, co s areálem Sokolovny dál. Zdravím, přeji hodně zdraví a předem děkuji za Vaše návrhy, Petr Lanc

INFORMACE Z RADNICE Vítání občánků 2014 V  letošním roce uvítáme naše nově narozené spoluobčánky v  sobotu 17.5.2013 v obřadní síni obecního úřadu. I letos máme mnoho nově narozených dětiček, a protože prostor na úřadě je malý, budou slavnostně uvítáni opět v  několika skupinách. Všichni rodiče vítaných dětí budou písemně pozváni na určitou hodinu. Začínáme ve 14:00 hodin. Jako vždy naši malí oslavenci dostanou od obce na památku malou upomínku a fotografie, které pořídí profesionální fotograf. OÚ

POZVÁNÍ NA VELICE ZAJÍMAVOU PŘEDNÁŠKU A BESEDU Vážení spoluobčané, chtěl bych vás pozvat na velice zajímavou přednášku o historickém stroji pražského orloje na Staroměstském náměstí a o rekonstrukci věžního hodinového stroje na našem měšickém zámku. Co mají pražský orloj a měšické zámecké hodiny společného? Společného mají hodináře, který se o oba stroje stará. Akademického sochaře pana Petra Skálu. Pana Skálu si obec v roce 2006 vybrala jako známého restaurátora věžních hodin pro opravu hodinového stroje u nás na zámku. V tu dobu jsme ani netušili, jaké jsme měli štěstí, že jsme pro tuto náročnou práci získali skutečného odborníka, protože se pan Skála stal později hlavním „orlojníkem“, mechanikem, údržbářem a opravářem pražského orloje. A  to už samo o  sobě svědčí o  jeho velké odbornosti a  znalosti mechaniky historických hodinových strojů. Pan Skála je nejen odborníkem na opravy těchto historických unikátů, který svou prací opravdu žije, ale on má o jejich historii velké znalosti a umí je i poutavě převyprávět. Na sklonku minulého roku jsem se s ním dal do řeči, když u nás na zámku prováděl běžnou údržbu hodinového stroje a mezi řečí jsem se ptal, co obnáší taková práce hlavního mechanika a  údržbáře památky takového významu, jakou je pražský orloj, na který se jezdí dívat turisté z  celého světa. Jemu se rozsvítily oči a začal mi vyprávět, jak ho jeho práce baví, a že teď si právě chystá materiál a  fotografie na nějakou přednášku o  své práci na orloji. Říkal mi velice zajímavé věci a i když strašně spěchal, přesto jsme spolu hovořili nejméně dvacet minut. Jeho vyprávění mě tak zaujalo, že jsem ho požádal, jestli by Měšický zpravodaj - 5

nemohl udělat přednášku o  orloji také u  nás v  Měšicích a  zároveň ji spojit s  povídáním o restaurování našeho hodinového stroje, protože i náš stroj má svou velice zajímavou historii. (Red. poznámka pro ty, kdo neví jakou historickou památku obec vlastní. Zámecký hodinový stroj vyrobil v roce 1774 pro hraběte Nostice královský hodinář Sebastian Londensperger. Zachoval se v původní podobě a po celkové rekonstrukci na níž obec dostala z větší části dotaci a z části se na opravu složili i místní občané, stroj dodnes odměřuje čas. V letošním roce to již bude celých 240 let). Co je tedy z mého celého výše uvedeného psaní nejdůležitější? Nejdůležitější je to, že pan Skála mě přednášku a besedu slíbil. Já mu zase na oplátku slíbil, že určitě se v Měšicích najde dost lidí, kteří budou mít zájem se dozvědět mnoho zajímavého z úst nejpovolanějšího, jak o pražském orloji, tak o „našich“ hodinách. Předpokládal jsem, že když se v roce 2006 vybralo od místních občanů více jak 120 000,- Kč na rekonstrukci zámeckých hodin a na slavnostní spuštění přišlo tehdy tolik lidí, tak nebude problém obsadit v sále Centra volného času, kde se přednáška bude konat několik desítek židlí. Doufám, že nezklamete nejenom mě, ale zejména pana Skálu, který svou prací opravdu žije, a přijdete v hojném počtu. Myslím si, že nebudete jeho vyprávěním zklamáni a dozvíte se mnoho zajímavého i o památce, kterou máte přímo v obci a nemusíte tak za ní někam daleko cestovat. Pokud vás vyprávění zaujme a budete chtít stroj vidět, můžeme se domluvit na nějakých dnech, kdy vás postupně k hodinám i doprovodím a celý stroj vám ukážu. Na závěr to nejdůležitější: Přednáška s  besedou Petra Skály o  pražském orloji a rekonstrukci zámeckých hodin v Měšicích s promítáním fotografií se uskuteční ve středu 14. května od 18:00 hodin v sále Centra volného času v Nosticově ulici. Vstupné bude dobrovolné. Občerstvit se budete moci v kavárničce Centra. Na viděnou se těší Jiří Bejlek

Zajímají vás novinky z regionu? Najdete je na m-region.cz Zajímají vás ty nejnovější zprávy z vašeho okolí? V regionu Povodí Mratínského potoka máte novou možnost, jak zůstat v centru dění, aby vás tyto důležité informace neminuly. Na webových stránkách www.m-region.cz se dozvíte opravdu všechno. Web vznikl původně pro obyvatele dobrovolného svazku obcí Povodí Mratínského potoka, aby se zlepšila informovanost jeho obyvatel a podpořila propagace regionu. Protože je ovšem celý tento region historicky a kulturně poněkud širší než oficiální svazek, rozšířila se i působnost webových stránek. Čtenáři se tak dozví vše od Kbel po Čakovičky, od Klecan po Kostelec nad Labem. Víme, co obyvatele regionu trápí Šéfredaktor webového portálu Jaroslav Svoboda má o  informační náplni jasno: „V oblasti médií v našem regionu a v regionech přilehlých pracuji již několik let a s celým týmem dobře víme, co obyvatele trápí. Chceme se věnovat lokálním věcem, ale i politickým kauzám, trestním záležitostem atd.“ Jaký je ale obsah webu a na koho je zacílen? „Obsahová náplň je jasná. Kromě toho, co jsem už řekl, bychom se rádi věnovali především otázce zájmového vzdělávání, a proto přinášíme čtenářům mnoho zajímavých článků z různých oborů, které s sebou nesou někdy možná až překvapivé závěry. Důležité je, aby si čtenáři mohli přečíst nezávislé informace Měšický zpravodaj - 6

o dění ze svého okolí, ale aby se i něčemu přiučili,“ říká Svoboda a jednou větou dodává: „Cílovou skupinou jsou obyvatelé celého regionu, lidé, kteří zde pracují, i ti, kteří se sem třeba chystají a chtějí zjistit potřebné informace, tipy na výlety apod.“ Chceme podpořit celý region Jak bylo řečeno, srdcem celého webu je region Povodí Mratínského potoka. Web ale přináší i informace z okolí. „Účelem webu je mimo jiné zvýšit efektivitu spolupráce obcí a propagovat tuto oblast jako celek. Žijeme v krásném regionu a byla by škoda, kdybychom nechtěli rozvíjet třeba cestovní ruch. Vždyť těch krás je tady všude kolem moře,“ dodává s úsměvem šéfredaktor webu Jaroslav Svoboda. Nespornou výhodou celého projektu je, že se svou obcí či celým regionem zůstáváte ve spojení i na dovolené, kam vám radniční nebo regionální noviny rozhodně do schránky nepřijdou. Proč se nepodívat třeba v Austrálii na to, co je nového ve vaší obci? Nikola Staňková

CO JE NOVÉHO V KAUZE LETIŠTĚ VODOCHODY? Mnozí z Vás se ptají: „Jak to vypadá se záměrem na rozšiřování Letiště Vodochody“? Určitě to není tak, jak se píše v  některých novinách, nebo se možná prezentuje občas v televizi. Jako hotová věc! Že se bude již za dva roky létat z nového Letiště Vodochody!! Penta je mocný a hlavně movitý protivník, který je schopen zaplatit celostránkovou inzerci, chválící záměr na rozšíření letiště a psaní o něm jako o hotové věci. Bohužel i veřejnoprávní televize, placená z našich poplatků, odvysílá většinou pouze reportáže s kladným hodnocením záměru, nebo jen s půlminutovým komentářem, že je několik bláhových obcí, které tento záměr odsuzují a bojují proti němu. Jak tedy vypadá skutečná situace? Ministerstvo životního prostředí (MŽP) těsně před předčasnými parlamentními volbami vydalo kladné stanovisko k  projektu. Toto kladné stanovisko však obsahuje více než 120 podmínek, které jsou však z  pohledu právníků zastupující odpůrce rozšíření letiště nevymahatelné. Iniciativa STOP LETIŠTI VODOCHODY, Občanská sdružení a  mnoho jednotlivců podali na MŽP žádost o  zrušení kladného stanoviska, protože mají oprávněné obavy z hluku a nárůstu dopravy a právě z nevymahatelnosti a kontroly dodržování ministerstvem stanovených podmínek. Od ledna letošního roku stojí v  čele MŽP nový ministr Richard Brabec (ANO), na kterého se všichni odpůrci letiště s nadějí obrátili se žádostí o změnu kladného stanoviska, které vydalo MŽP ještě pod vedením bývalého ministra. Richard Brabec k tomu říká: „Zatím jsem neshledal důvod nevěřit úředníkům, ale je to natolik zásadní projekt a vyvolává zjevně natolik negativní odezvu, že je mojí povinností se s tím detailně seznámit. Lidé budou po rozšíření letiště omezeni hlukem i dopravou a dál se budou bránit. A já si chci být jistý, že přestože ministerstvo vydalo souhlasné stanovisko s více než stovkou omezujících podmínek, nic neopomnělo. Studie EIA není rozhodnutím ve správním řízení, proti kterému by se dalo odvolat, od toho je územní řízení. Ale přestože má EIA jen doporučující charakter, chci si Měšický zpravodaj - 7

být na dvě stě procent jistý, že je to v pořádku. Nechám posoudit jednotlivé kroky, abych věděl, že rozhodování v pořádku bylo. Kdybych zjistil, že ve studii chybí něco zásadního, je jasné, že bych požadoval, abychom v tomto smyslu naše stanovisko opravili, a to například rozšířením či změnou omezujících podmínek“. Zástupci obcí, spolu s hejtmanem Středočeského kraje, který také obce v boji proti letišti podporuje, Josefem Řihákem, požádali ministra ŽP o  schůzku, kde ho chtěli podrobně seznámit se stovkami nevypořádaných připomínek v  kauze rozšíření Letiště Vodochody. Pan ministr vyhověl, se schůzkou souhlasil, a  tak se delegace více než dvaceti zástupců obcí a sdružení koncem března ke schůzce na MŽP dostavilo. Bohužel pan ministr náhle onemocněl a poslal za sebe svoji první náměstkyni, která měla za úkol všechny připomínky a  podněty vyslechnout a  připravit pro pana  ministra o  průběhu schůzky zprávu. Na náš dotaz, co vše musíme předložit, aby se pan ministr našimi argumenty zabýval a případně kladné stanovisko zrušil, nám bylo sděleno, že to musí být velice pádné důkazy, že došlo k  porušení zákonů nebo k  zásadním chybám v  předložené studii EIA. Starostové ihned na místě několik takových důkazů paní náměstkyni předložili a slíbili, že v nové žádosti o zrušení kladného stanoviska, které urgentně na MŽP doručí, bude těchto pádných důkazů více. Tímto naše schůzka na MŽP skončila. Starostové skutečně ve spolupráci se všemi Občanskými sdruženími a právní kanceláří, která iniciativu STOP LETIŠTI VODOCHODY zastupuje, předali 7. dubna na podatelnu MŽP novou více než desetistránkovou žádost o prošetření a zrušení kladného stanoviska předchozího vedení MŽP. Ministerstvo má ze zákona povinnost do 30 dnů vydat Rozhodnutí o prošetření této žádosti. Co k  tomu dodat? Nově podanou zmiňovanou desetistránkovou žádost, kterou jsme předali na MŽP, jsem umístil na webové stránky obce do Rubriky Aktuality. Jsou v  ní nashromážděny důkazy o tom, jakých se Penta dopouští dezinformací, částečných tvrzení a mnohdy i účelových lží a zkreslení, které zástupci obcí a sdružení, za ta léta bojů proti tomuto zrůdnému záměru zdokumentovali a objevili. Všichni, kdo máte zájem, se můžete na webovkách obce s těmito důkazy seznámit a udělat si sami obrázek o tom, s čím již od roku 2009, kdy byla Iniciativa STOP LETIŠTI VODOCHODY založena bojujeme. Já sám od tohoto roku obec Měšice na jednáních zastupuji a musím říci, že se nesmíme vzdát, i když se někdy zdá úplně neskutečné, že se mohou pomocí peněz a arogance protlačit takové lži a dezinformace (viz. veřejné projednání dokumentace EIA v létě loňského roku na výstavišti v Letňanech. Kdo tam byl, tak mi dá za pravdu). Nyní máme novou vládu a nového ministra ŽP, který se třeba pochlapí, najde v sobě odvahu a  postaví se moci peněz a  aroganci nenasytných finančníků. Možná, „jak jsem starej, tak jsem blbej a naivní“, ale já pořád věřím, že dokážeme všichni společně záměru zabránit. Jiří Bejlek Po uzávěrce jsme se dozvěděli, že se ministr seznámil s  našimi podklady v  žádosti o  přezkum kladného stanoviska, kterou jsme mu předložili, a sám nás i hejtmana Středočeského kraje požádal o novou schůzku, v pátek 18. dubna v Kralupech nad Vltavou. V době čtení těchto řádků již tedy bude po schůzce a já pevně věřím, že se podaří ministra přesvědčit o tom, že jsme v právu. Pokud se to podaří, tak se to určitě dozvíte z médií, protože to by bylo naše první částečné vítězství, které by se asi Pentě těžko podařilo ututlat nebo zpochybnit. Že bych přece jenom nebyl tak „blbej a naivní“? J.B.

Měšický zpravodaj - 8

Máme nového strážníka Obecní policie! Zastupitelstvo obce se rozhodlo vypsat výběrové řízení na dalšího strážníka OP. Po roce, kdy v obci sloužil strážník jen jeden, zastupitelstvo usoudilo, že bude dobré přijmout ještě jednoho člena OP, aby se lépe rozložily jejich služby a  v  případě nemoci nebo dovolené jednoho, byl v záloze druhý, který bude v obci provádět hlídkovou činnost. Do výběru se přihlásili tři zájemci. Z  toho dva muži a jedna žena. Protože dva z uchazečů neměli v současné době platné osvědčení na výkon strážníka OP a museli by si ho znovu obnovovat, což znamená tříměsíční kurz a nemalé finanční nároky ze strany obce na jeho zaplacení, dala výběrová komise přednost strážníkovi respektive strážnici, která potřebné osvědčení má. Za nového člena OP Měšice tedy byla vybrána naše rodačka Petra Vargová, která v  minulém roce sloužila v  OP Líbeznice. Petra je mladá žena, která se Vám určitě v příštím vydání Zpravodaje blíže představí. Nastoupila do pracovního poměru až 14. dubna, tzn. po uzávěrce a  my s  ní již nestačili udělat rozhovor. Za redakci Petře přejeme, aby se jí ve službě dařilo a  aby ji všichni spoluobčané respektovali. -red-

Zkusíme se opět přihlásit do soutěže Vesnice roku 2014 Naše obec bude v  tomto roce oslavovat takové zakulacené výročí 720 let od svého založení (respektive od první písemné zmínky o ní). Obec chce ve spolupráci s místními spolky k  tomuto výročí připravit nějaké společné akce, o  kterých se zatím však pouze diskutuje. Chci tedy požádat i některé z Vás čtenářů a občanů, pokud máte nějaký nápad nebo možnosti, čím přispět k důstojné oslavě tohoto výročí, tak nám ho sdělte a společně se budeme snažit o jeho realizaci. Akcí můžeme uskutečnit více a v průběhu celého roku. Napadlo mě, že jedna z těch akcí, která by mohla přispět k zviditelnění obce je právě přihláška do soutěže o  Vesnici roku 2014. Obec se v  minulosti již několikrát soutěže zúčastnila a  dostali jsme i  některé z  udílených diplomů a  ocenění. Např. diplomy: Za kontinuální rozvoj obce, Za vedení obecní kroniky, Za péči o veřejnou zeleň a Za nejlepší projekt ze strukturálních fondů při výstavbě Pečovatelských bytů. Letošní soutěž Vesnice roku 2014 také slaví malé jubileum. Koná se již 20. ročník. Řekl jsem si tedy, soutěž má jubileum, obec také, tak to zkusíme, třeba uspějeme a budeme mít o  jednu oslavu postaráno, zvláště když máme opravdu co nabídnout. Zúčastnil jsem se motivačního semináře právě u  příležitosti vyhlášení letošní soutěže. Ten seminář mě opravdu motivoval, protože jsem viděl, že se hlásí i obce, které si myslely, že nemají šanci. A ony uspěly. Když probírám své archivy s fotografiemi ze všech akcí, které se v uplynulých 12 letech v obci udály a vidím co se v obci podařilo vybudovat, tak si myslím, že nejsme úplně bez šance. Jen se to chce přihlásit a  zpracovat velkou porci podkladů, které jsou od organizátorů soutěže požadované a  bez kterých by nebyla přihláška přijata. Jen pro představu příloha s osnovou co má přihláška obsahovat je na čtyřech stranách formátu A 4, k tomu se musí přiložit cca 35 fotografií, vše v elektronické i listinné podobě. Hodnotitelská Měšický zpravodaj - 9

komise bude posuzovat celkem 11 okruhů a ke každému je třeba zpracovat cca 25 řádků strojopisu, opět ve formátu A 4. Ke každému ze jmenovaných 11 okruhů se musí vyhledat, sepsat a  uspořádat všechny požadované údaje, vyplnit vlastní elektronickou přihlášku, zaplatit za každého, v obci trvale hlášeného občana, registrační poplatek 2,- Kč, přiložit vše ještě v elektronické podobě na CD nebo DVD nosiči, a spolu s fotografiemi, zaslat poštou nejpozději do 30.4. na ministerstvo pro místní rozvoj. Tím to však zdaleka nekončí. Každou obec čeká během měsíce po odeslání přihlášky ještě návštěva 10 členné hodnotitelské komise, pro kterou se musí připravit „malé“ pohoštění a „velká“ prezentace celé obce. Návštěva bude trvat cca 2 až 2,5 hodiny a během té doby musíte členy komise zahltit informacemi o  obci. Nejlepší je připravit prezentaci pomocí promítání fotografií ze všech akcí, fotek historických objektů, výstavby, zeleně a zvláště zdůraznit přednosti, zvláštnosti, historické památky a konání neobvyklých akcí, které naši obec odliší od jiných přihlášených obcí. Musíme členy komise přesvědčit, že i když je naše obec předměstím Prahy, a nemáme zde třeba Jízdu králů jako na Moravě, tak přece jenom žije, a to se v této soutěži cení. Když nyní po sobě čtu co vše musím zpracovat a připravit, tak se úplně „hrozím“ toho, že bychom vyhráli, protože toto je přihláška do Krajské soutěže a v případě našeho vítězství bychom postoupili do soutěže Celostátní a celý kolotoč příprav s prezentací by se opakoval, a to ještě v daleko větší míře. Jistě jste si všimli, že slůvko hrozím jsem dal do uvozovek, protože všechnu tu práci s přihlášením si dávám zejména proto, abychom v soutěži uspěli a velice rád bych připravoval i prezentaci do Celostátní soutěže. To by byla důstojná oslava jubilea vzniku naší obce. Držte všichni palce a případný úspěch v soutěži společně oslavíme, Jiří Bejlek

TIP NA VÝLET Ďáblice – Ďáblický háj – Čimický háj – Troja Dnešní vycházka má čtyři samostatné, ale na sebe navazující úseky: ulice obce, dva lesoparky, a přírodu Trojské kotliny. Turista si je může projít všechny, nebo jen některý z nich, může si cestu projít opačným směrem, podle libosti, ostatně jako vždy. Posláním našich Tipů je ostatně inspirace kam a kudy jít, přičemž ale nechceme vést turistu krok za krokem, ale hlavně upozorňujeme na zajímavá místa, která lze cestou vidět. Celá dnešní trasa je důvěrně známa účastníkům nedávného líbeznického Vejšlapu, ale i ti si třeba rádi přečtou o něčem, co už, a ne jednou, viděli. Výchozím bodem je pro nás tentokrát zastávka autobusů MHD „Ďáblice“. Sem vás dopraví linky příměstských autobusů - z  Měšic 345, z  Líbeznic 348 a  368. Vycházka je vhodná i pro cyklisty. Od zastávky jdeme vpravo do ulice U  Parkánu. Asi po 100 m dojdeme k  Zámečku Ďáblice s kaplí Nejsvětější Trojice. Zámeček je barokní, na místě tvrze postavený v roce 1755. Zachoval se v původním stavu a je nově opravený, Dvůr Ďáblice patřil řádu křižovníků s červenou hvězdou. Měšický zpravodaj - 10

Od zámečku pokračujeme dál ulicí U Parkánu, kolem základní školy, a poté nejstarší částí obce ulicí Na Štamberku, až ke křižovatce s ulicí Kokořínská (asi 300 m). Odtud dál rovně ulicí Květnová, asi 100 m ke křížení s ulicí Ke Kinu. Odtud už je vidět jeden z našich cílů, vrch Ládví. Pokud ale chceme vidět dva zajímavé objekty – historický panelový dům, a  cihelnu, půjdeme ulicí Ke Kinu do mírného stoupání asi 100 m, a  zde už oba objekty uvidíme. Stojí vedle sebe a na prostranství kolem je plánováno vytvoření nového ďáblického centra – náměstí. Ďáblický panelový dům. Řeknete asi, co máme vidět zvláštního na paneláku, který navíc ani jako panelák nevypadá. Ale on ten dům má neobvyklý primát. Jedná se totiž o  úplně první panelový obytný dům v  Čechách. Byl postaven v roce 1953 a obsahuje řadu nových konstrukčních prvků. Přes všechny potíže a nedůvěru úřadů byla stavba úspěšná, ale další panelová výstavba se už ubírala jiným směrem. Batistova cihelna, to je obecně asi ještě méně známý objekt, než zmíněný První panelový dům v Čechách. panelák. Přitom to je chráněná ohrožená technická památka. Založena byla roku 1893 a  celý název zní: „První strojní a parní Batistova cihelna v Ďáblicích“. Cihly se tu vyráběly do znárodnění po roce 1948 a byly známy svou vysokou kvalitou. Pak se tu zkušebně vyráběly panely na první panelák, a  poté už areál chátral. Dnes je majetkem obce, která pracuje na jeho rekonstrukci. Zachráněn byl komín a původní kruhová vypalovací pec, v areálu je restaurace. A  odtud už je výhled na Ládví a  hvězdárnu, kam směřujeme. Vrátíme se na ulici Květnová, tou doleva pokračujeme k  odbočce vlevo do ulice Pod Hvězdárnou, a  tou dojdeme k budově hvězdárny. Hvězdárna Ďáblice byla postavena v letech 1954 – 56 obětavou dobrovolnickou prací členů tehdejšího astronomického kroužku. Dalekohled pocházel ze sbírek NTM. K  rozšíření došlo v roce 1960, a od roku 1969 patří k hvězdárně na Petříně. Není otevřena trvale, ale často se tu konají přednášky a různé akce (viz www.planetarium.cz/ Místo dalekého výhledu nedaleko hvězdárny. dablice.obs) Pahorek nad hvězdárnou vyniká krásným výhledem, nenechte si ujít. Není to ale ještě vrchol Ládví, k tomu přijdeme o kus dál. Pod hvězdárnou vpravo se vrátíme do ulice Květnová, kterou pokračujeme doleva po žluté turistické značce. Po ní přicházíme k Ďáblickému háji. Jdeme nejdřív po okraji lesa a pak už hájem. Ďáblický háj jsme při jednom z minulých výletů už navštívili, tak povídání o něm nebudeme příliš opakovat, nebo jen stručně, a půjdeme také trochu jinými cestami. Měšický zpravodaj - 11

Hned na východním okraji háje, vlevo od naší žluté cesty, je první zajímavost – Ďáblická jezírka. Je to několik zpola zatopených lůmků, pozůstatků po dávné drobné těžbě buližníku. Žije v nich velké množství živočichů a rostlin, i chráněných, jako čolci, vážky, a roste tu kosatec žlutý. Žlutá značka, po které jdeme, neprochází vrcholovou částí, zato nám umožní přístup do několika malých zarostlých lomů kousek pod vrcholem. Najdeme je po levé straně cesty kousek před dětským hřištěm na mýtině. Stěny lomů poskytují názorný obrázek geologické historie místa. Příbojovou činností druhohorního moře opracované valouny, a  mezi nimi mezery vyplněné jílovitými usazeninami. Průhled jednou z cest v Ďáblickém háji Kdo by chtěl navštívit vrcholek Ládví, může tam od lomů zajít. Potom se buď vrátit dolů na žlutě značenou cestu, nebo pokračovat po značce zelené, která přes vrcholek vede, k západnímu okraji háje. Tam se obě značky setkají a podle nich dojdeme na okraj lesa, kde tato část naší cesty – Ďáblický háj – končí. Ďáblický háj, Ládví: Vrch Ládví je ve výšce 359 m n.m., a  je to nejvyšší bod Prahy na pravobřežní straně Vltavy. Tvořen je tvrdou odolnou horninou, buližníkem. Zalesněný kopec má charakter lesoparku, výletního místa. Je tu řada zajímavostí – už zmíněné lomy, jezírka, najdeme tu i  altány, dětská hřiště, a  vše je propojeno pohodlnými cestami. Část severního svahu s lomy je přírodní památkou. Jsou tu krásné výhledy na Ďáblice a severní Čechy. Ve věkové skladbě dřevin je nejvíce zastoupeno věkové rozmezí 61 – 80 a 101 – 120 let. Nejvíce zastoupenými stromy jsou dub zimní, modřín opadavý a lípa srdčitá. S  vrchem Ládví je spojena ještě jedna zajímavost. Nebyl nikdy osídlen a  pro naše pradávné předky mohl být jakýmsi magickým kultovním místem. Nasvědčuje tomu i menhir, zvaný „Kamenný slouha“, který stojí v  Chabrech v  Ládevské ulici, je 1,7 m vysoký a  je z buližníku. Musel sem být tedy dopraven z vrchu Ládví (podloží v místě kde stojí je zcela jiné) a mohlo to možná být už v době kamenné.

Měšický zpravodaj - 12

A my pokračujeme v cestě po zelené značce do další etapy naší vycházky – do Čimického háje. Jak se tam dostaneme, je jednoduché, jen nesmíme ztratit zelené značení. Z  Ďáblického háje jsme vyšli poblíž kobyliské vozovny a  konečné tramvají. Dále se držíme zelené značky, opatrně ve vhodném místě přejdeme rušnou hlavní ulici, a  mezi supermarketem a parkovištěm ke vstupu do háje dojdeme. V  Čimickém háji najdeme kromě přírodních dětských hřišť také největší lesní školku v Praze. Pěstují se tu dřeviny pro výsadbu v Praze. Takové školky jsou v Praze jen dvě; ta druhá je v Nebušicích. Uprostřed na rozcestí u  hájenky je 300 let starý dub, ve kterém bydlí puštík obecný. Zahlédnout tuto velkou sovu s metrovým rozpětím křídel by jistě bylo zvláštním zážitkem. Věková a druhová skladba porostů je obdobné jako v Ďáblickém háji. Jen rozloha je menší – 25 ha proti 62 ha. Lesem projdeme stále po zelené značce, a ta nás vyvede na hlavní silnici Čimickou. Po ní dojdeme k cíli a poslednímu místu výletu, kterým je přírodní památka Velká skála. Je to kamenný vrcholek, tvořený buližníkem, a je tu i naleziště pravěkých organismů. Pro nás je důležité, že to je místo krásného a neobvyklého výhledu na Prahu. Tím jsme se dostali na území přírodního parku Troja, které jsme si už prošli v jednom z  nedávných výletů, takže náš dnešní výklad tu končí. Je na vůli turisty, zdali tu skončí i jeho výlet – může ještě navštívit další doporučené cíle – přírodní památku Havránka na naučné stezce, Botanickou zahradu, Trojský zámek, ZOO. To už je ale další slušná porce, kterou si každý asi nechá raději na jindy. Přece jen máme za sebou slušný kus cesty. Pokud tedy skončíme zde, u  Velké skály, najdeme si na hlavní ulici (K  Pazderkám) zastávku autobusů „Dunajevská“, odkud nás linky 102 nebo 144 odvezou ke stanici metra „C“ Kobylisy. Občerstvení najdete v Ďáblicích – cihelna, v Kobylisích (Penny), nebo v Troji. Příjemnou a ničím nerušenou cestu a vlídné počasí přeje autor, Vladimír Novák Prameny: 110 výletů s DP Materiál Magistrátu HMP Turistická encyklopedie Praha Ulicemi starých Ďáblic, Jiří Bláha

SVÁTKY, VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY Květen – červen Hlavními svátky období jsou: Svátek práce (1- 5.) a Den vítězství – 69. výročí konce 2. světové války (8. 5.). Z významných dnů si připomeňme ještě 5. květen (výročí květnového povstání českého lidu – 1945). 11. května se slaví Den matek. V  červnu jsou významnými dny: 10. červen (výročí vyhlazení obce Lidice nacisty); a 27. červen je Dnem obětí komunistického režimu. Začátkem června se také slaví křesťanské svatodušní svátky; o nich více na jiném místě. Měšický zpravodaj - 13

Další významné dny (celkový přehled) KVĚTEN 1.5. 2.5. 3.5. 3.5. 4.5. 5.5. 5.5. 5.5. 8.5. 8.5. 10.5. 12.5. 12.5. 13.5. 15.5. 15.5. 17.5. 18.5. 21.5. 22.5. 24.5. 25.5. 25.5. 29.5. 30.5. 30.5- 31.5. 31.5.

Svátek práce Mezinárodní den ptačího zpěvu Den slunce Světový den alergie a astmatu Den hasičů Den Evropy Den boje za rovná práva handicapovaných Mezinárodní den porodních asistentek Mezinárodní den Červeného kříže Osvobození ČR (státní svátek) Mezinárodní den luxusu Mezinárodní den ošetřovatelek Mezinárodní den podpory nemocných s chronickým únavovým syndromem Světový den koktejlů Mezinárodní den rodiny Světový den proti mozkové mrtvici Světový den telekomunikace Mezinárodní den muzeí Světový den kulturní rozmanitosti Mezinárodní den biologické rozmanitosti Evropský den národních parků Den Afriky Mezinárodní den ztracených dětí Mezinárodní den ochránců míru Evropský den sousedů Evropský den melanomu Světový den bez tabáku Den otvírání studánek

1.6. 2.6. 4.6. 5.6. 5.6. 8.6. 12.6. 14.6. 15.6. 16.6. 16.6. 17.6.

ČERVEN Den dětí Den pozemního vojska Mezinárodní den nevinných dětských obětí agrese Světový den životního prostředí Den rozvoje a vzdělávání dospělých Mezinárodní den oceánů Mezinárodní den za odstranění práce dětí Světový den dárců krve Mezinárodní den odpůrců vojenské služby Den afrického dítěte Evropský den židovské kultury Evropský den boje proti suchu a rozšiřování pouští Měšický zpravodaj - 14

20.6. 21.6. 21.6. 21.6. 21.6. 23.6. 24.6. 26.6. 26.6. 27.6. 27.6. 27.6. 27.6. 30.6.

Světový den uprchlíků Den květů Evropský den hudby Mezinárodní den trpaslíků Den květů Světový den házené Světový den osteoporózy Mezinárodní den boje proti drogám Mezinárodní den podpory obětem násilí Den politických vězňů Světový den rybářství Světový den diabetiků Světový den sdělovacích prostředků Den armády Ještě někdo nemá svůj den? Přihlaste se v redakci. - red –

NÁŠ FEJETÓNEK – retro Odkdy se nepracuje v sobotu Do rubriky „Významná výročí“ se to nedostalo, ale skutečně už uplynulo celé čtvrtstoletí od poslední pracovní soboty, 11. března. V té době to ovšem byly už jen malé zbytky sobotního pracovního úsilí, jednalo se jen o několik pracovních sobot během roku. Zavedení volných sobot totiž neproběhlo naráz, ale postupně, a trvalo to 25 let. Ještě před vzpomínáním, jak to všechno bylo, je ale ještě na místě vysvětlení pro mladší ročníky, co to vlastně byla ta pracovní sobota, protože to nepamatují, a  výklad o  tom je pro ně na stejné úrovni, jako rušení nevolnictví a  roboty, prostě šerý dávnověk. Je to velmi jednoduché. Až do roku 1954 byl pracovní týden šestidenní. Chodili jsme do práce v sobotu, tak jako každý jiný den v týdnu. I do školy se muselo. Ale jeden malý rozdíl tu přece jenom byl, v sobotu byla pracovní doba kratší, jen asi 6 hodin. Jenže žádná sleva není zadarmo, a tak se ty dvě chybějící hodiny musely nahradit v jiné dny, zpravidla ve čtvrtek nebo pátek. Ale i  taková drobnost stačila k  tomu, aby ten den byl příjemnější a radostnější, v očekávání volného odpoledne a následující neděle. Tehdy lidem stačilo ke spokojenosti docela málo, doba nás naučila mít radost i z maličkostí. Jít v sobotu do práce bylo tak samozřejmé, že to málokdo bral jako újmu. V  roce 1964, kdy docházelo k  lehkému uvolňování poměrů, usoudili socialističtí plánovači, že zavádění volných sobot by mohlo přispět ke zlepšení nálady obyvatelstva, a  zároveň by to nepoškodilo ekonomiku. Ono se stejně o  sobotách příliš nepracovalo, zejména v nevýrobních institucích, úřadech, ústavech, ve stavebnictví taky ne, a tak by se ušetřilo na nákladech – topení, elektřina, doprava. Začalo se opatrně – volná byla každá čtvrtá sobota v měsíci. Měšický zpravodaj - 15

Jenže když se šroub trochu povolí, časem se sám uvolní úplně. Podaný prstíček záhy nestačí. A tak volných dnů přibývalo, až vznikl systém pravidelného střídání „sudá – lichá“. Každá lichá sobota byla pracovní. To bylo ale náročné na paměť a logistiku. Nebylo ale zaznamenáno, že by někdo přišel do práce, když nemusel; a aby každý přišel, když měl, to si museli ohlídat soudruzi vedoucí. Nebylo to jednoduché ani s dopravou. Když autobus jel „jen v sobotu“, tak ve kterou? To skončilo 25. září 1968, kdy byl vyhlášen pětidenní pracovní týden. Tehdy tato převratná událost jaksi zanikla, národ měl jiné starosti. Ale zase, aby sleva nebyla zadarmo, prodloužila se pracovní doba o půl hodiny. Jenže tím pracovní soboty tak úplně nezmizely. Normalizátoři nevydýchali, že by pracující měli najednou tolik volného času na vymýšlení neplech. Bylo tedy každý rok vyhlášeno několik povinných pracovních sobot, zvaných lidem podle sovětského vzoru jako „subotniky“. Byly – samozřejmě úplně náhodou – stanoveny tak, aby nahrazovaly některé svátky, abychom neměli příliš souvislého volna. A stalo se, že to někdy vyšlo i na neděli (!). Pracovní neděle, to už je pěkný protimluv. Takto se rafinovaně „šíbovalo“ pracovní dobou, aby nebylo pracovního volna moc v jednom kuse. Kdo si ovšem ten týden (celý) vzal dovolenou, vydělal na tom; ta sobota se do dovolené nepočítala. O subotniku se většinou pořádaly různé brigádnické akce, kdy pracující s hrabičkami a  košťátky zvelebovali něco, co už za týden zase někdo poničil. Dělal se také všelijaký úklid pracovišť, údržba a  podobně. Ono se vědělo, že na stálém pracovišti by se nic nedělalo, nejspíš by se popíjelo. Subotniky, jak jich bylo málo a byly zbytečné, staly se více nenáviděnými, než kdysi regulérní pracovní soboty. Mladší ročníky už subotniky nepamatují, přitom se s nimi skončilo teprve před 25 lety (čili už před celým čtvrtstoletím). Podívejte, jak ta čeština je zázračný důmyslný jazyk. Dva pojmy znamenají významově totéž, ale je tu rozdíl. 25 let, to je docela málo, ale čtvrt století, to už je doba! Ani ty starší mladší ročníky už nepamatují střídání sobot, a na doby, kdy se v sobotu pracovalo běžně, zapomněla už většina národa. A nezdá se, že by se po tom někomu stýskalo. Spíš si to už ani neumíme představit. - nk –

CO ODNESL A ZAVÁL ČAS Svátky málo známé až zapomenuté Kdo v  předlistopadových časech jezdil častěji do Prahy, mohl si všimnout někdy koncem května v  některých dnech většího počtu turistů ze západních zemí. Tehdy jich celkově ještě tak moc nejezdilo, dnes už to v  tom návalu zanikne. Nejspíš jsme si řekli – aha, to asi mají nějaké svátky a  mají volno. A  taky že je měli, a o nich bude řeč. Letnice, aneb svátky svatodušní, jsou třetími nejdůležitějšími křesťanskými svátky v  církevním liturgickém roce, hned po Velikonocích a Vánocích. Svátky jsou to pohyblivé, vázány jsou na velikonoční období, a začínají 50 dnů od velikonoční neděle. Nesou pojmenování Boží hod svatodušní a Pondělí svatodušní. V letošním roce (2014) vycházejí na 8. a 9. červen. Měšický zpravodaj - 16

Svatodušní svátky dnes už nejsou v  povědomí lidí a  málokdo ví, co znamenají. Je tomu tak asi proto, že nemají výrazné vnější atributy. Nic se neslaví, nedávají se žádné dárky, zvyky upadly v zapomnění. Zbyl „jen“ ryze duchovní rozměr, který dnes vnímají už jen věřící křesťané, vesměs ale ti praktikující (česky: ti, kteří chodí do kostela). Nebude tedy na škodu, když si tyto chybějící poznatky doplníme a o svatodušních svátcích si pár zajímavostí povíme. Nejdříve o  těch dvou názvech Letnice a  svatodušní svátky. Významově je to totéž; označují stejné časové období. Rozdíl je v tom, že „letnice“ je širší pojem a také starší. Zjednodušeně to je tak, že události, které si připomínáme svatodušními svátky, staly se o letnicích. V tyto dny vzpomínáme seslání Ducha svatého apoštolům, založení církve, a některé biblické události, jako darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaji. Letnice, to prapůvodně byly staroslovanské letní nebo spíše předletní slavnosti k oslavě přírody, spojené s uctíváním duchů, plodnosti, růstu a deště. Slaveny byly 7 týdnů po Velké noci. Tyto předkřesťanské obřady měly podpořit vegetační proces uctíváním zelených ratolestí, jejichž symbolika, odrážející se zprostředkovaně v lidové tradici (zelené májky, haluze zdobící domy) převzalo křesťanské náboženství. Někde se k letnicím pojily i lidové dramatické výjevy, jako spouštění holubic otvorem v  chrámové klenbě. Těch zvyků bylo více, jako čistění studánek, slavnosti k  vyhánění dobytka na pastvu, z kterého se na Moravě vyvinula třeba známá „jízda králů“. Magická obcházení polí vyústila zase v církevní procesí. Postupným vývojem dostávaly zakořeněné slovanské zvyky jinou podobu. Křesťanské náboženství vytlačilo onen původní hold přírodě, a  staré pohanské zvyky překrylo svatodušními svátky. Církev využila toho, že v  tu dobu lidé cosi slavili, s  tím, že když letnice dostanou novou podobu, budou se z tradice slavit i nadále. V  křesťanské podobě už těch zvyků ale mnoho nezbylo. Zůstalo jen zdobení domů v duchu jarní zeleně. V dnešní době už letnicové tradice a zvyky zanikly úplně, a tak se i stalo, že svatodušní svátky upadly v  zapomenutí. Těmito několika řádky jsme se pokusili tuto málo známou součást kulturních tradic národa trochu oživit a přiblížit. Ještě, a to už jako bonus a pro úplnost přehledu si připomeňme, že sv. Ducha předchází svátek Nanebevzetí Páně (letos 29. května). První neděle po sv. Duchu je pak zasvěcena Nejsvětější Trojici, a následující čtvrtek po ní slaví se Boží tělo. To byl tak parádní svátek, že ještě za pár slov stojí. Jen pro dnešní nejstarší pamětníky to může být vzpomínka na útlá dětská léta. Boží tělo, to byl slavnostní honosný průvod od kostela ke kapličce či jinému kostelíku, s drůžičkami v bílém, a okvětními lístky z košíčků posypávanou cestou. K tomu ministranti, a pan farář s monstrancí pod baldachýnem. Vždycky bylo hezky, všechno vonělo, zkrátka svátek s  velkým S. Tím je uzavřen výčet nejvýznamnějších církevních slavností liturgického roku. Co to vlastně je ten liturgický rok? Je to struktura, řád křesťanských církevních svátků v průběhu roku, počínaje a konče první církevní nedělí. Co dodat? Snad jen, že naši předkové asi uměli slavit svátky lépe než my. O něco jsme ochuzeni. O ten pocit svátečnosti a mimořádnosti svátečního dne, který oni měli a my ho nemáme. Ale taková už je doba, takový je svět. - nk Měšický zpravodaj - 17

STALO SE PŘED 100 LETY Rok 1914 – válka klepe na dveře Dne 28. června 1914 došlo v bosenském Sarajevu k události, která výrazně vstoupila do dějin našich, evropských i světových. Při inspekční cestě zde byl zavražděn rakouský následník trůnu, arcivévoda František Ferdinand d´Este. Spolu s ním podlehla střelnému zranění i jeho manželka, vévodkyně Žofie, rozená Chotková. Atentátů na významné politiky se v dějinách odehrálo mnoho, a až na výjimky se na ně zapomnělo. Sarajevský atentát by nestál za víc než dvě řádky vzpomínky, pokud by ovšem právě nenastalo kulaté stoleté výročí; pokud by nešlo o manželský pár; kdyby se neočekával brzký nástup arcivévody na císařský trůn; ale co hlavně: kdyby už za měsíc nato nevypukl ozbrojený konflikt katastrofálního rozsahu a následků. Atentát byl logicky brán jako záminka k rozpoutání války. I když ono tomu tak úplně nemuselo být, jak si ještě později povíme. Válka by nejspíš nastala tak jako tak. Stoleté výročí 1. světové války nastane v  červenci a  budeme se vzpomínce na něj věnovat zvláštním příspěvkem v příštím vydání. Dnes si přiblížíme sarajevské události, a také osobnost jejich hlavního aktéra – následníka trůnu. Okolnosti tragické události v  Sarajevu jsou obecně dostatečně známy, pro oživení paměti si je stručně projdeme. Arcivévoda přijel do Bosny na inspekci velkých manévrů rakousko – uherských vojsk. Jako generálního inspektora rakousko – uherské armády byla to jeho povinnost. Byl zkušeným vojákem, celý svůj život věnoval službě armádě. A  byl to člověk nebojácný, tvrdý, neústupný, tvrdohlavý, jak si o  tom ještě povíme později. Pravdou ovšem je, že si pro manévry a  svoji cestu nemohl vybrat horší dobu. Jednak bylo ještě krátce po anexi Bosny Rakousko – Uherskem, jednak to bylo právě v tak zvaný „Vidov dan“, pro Srby potupné výročí (roku 1389 na Kosově poli porážka Srbů Turky). A tak nemohli urození manželé jako představitelé nenáviděného Rakouska s  vlídným přijetím na Balkáně počítat. A  vskutku došlo k nejhoršímu. Měšický zpravodaj - 18

Po automobilu jedoucím sarajevskými ulicemi kdosi z davu hodil granát. To se nezdařilo, auto stačilo odjet, a výbuch zranil 11 lidí. Toto varování Františka Ferdinanda neodradilo – při jeho hrdé a  neústupné povaze to nepřekvapuje – a  rozhodl se navštívit raněné v nemocnici. Řidič ale zajel do špatné ulice, a při pomalém couvání skočil na stupátko vozu student Gavrilo Princip, který střelbou zblízka oba manžele smrtelně zranil. Celá věc má i své paradoxy. František Ferdinand byl nezaslouženou a nepravou obětí msty, neboť ironií osudu právě on to byl, kdo měl z členů habsburského vládnoucího rodu nejblíže k chápání národnostních požadavků dalších národů monarchie. Přitom ani Srbsko v té době konflikt s Rakouskem nepotřebovalo, nebylo na něj ještě připraveno. Pokud se někomu atentát hodil k  vyvolání války, tak to bylo Německo, poté, co si pojistilo spojenectví s Itálií v Trojspolku. Ve Vídni samotné byl celkem klid. Arcivévoda byl totiž u dvora dost neoblíben, jednak pro svůj „nerovný“ sňatek s hraběnkou Chotkovou, jednak pro svou neskrývanou touhu po moci. U lidu pak pro svou pánovitou povahu. Potud tedy fakta všeobecně známá a občas připomínaná. Podstatně méně je však známo o  životě a  díle hlavního aktéra příběhu, arcivévody Františka Ferdinanda. Připojením několika údajů z jeho životopisu získá upomínka na sto let staré události na úplnosti. Arcivévoda František Ferdinand d´Este byl, a  je, jednou z  významných osobností české minulosti. Dlouhá léta se připravoval na roli panovníka. Promýšlel plány na reformu monarchie, ale velmi dobrý zdravotní stav jeho strýce, císaře Františka Josefa I., činil jeho čekání na trůn neobyčejně dlouhým, až se nakonec vinou atentátu vládnutí vůbec nedočkal. České prostředí František důvěrně znal. Služba v armádě ho zavedla i do Prahy, ale hlavně dlouhá léta vlastnil a zveleboval zámek Konopiště. Přídomek d´Este získal arcivévoda dědictvím po posledním modenském vévodovi Františkovi V. d´Este, a spolu s tím i značný majetek. Ale vraťme se k začátku jeho životní dráhy. Narodil se 18. prosince 1863 ve Štýrském Hradci (Graz) jako syn arcivévody Karla Ludvíka, bratra císaře Františka Josefa I., a Marie Anunciaty, původem z  Itálie. František Ferdinand se původně následníkem trůnu neměl vůbec stát. Teprve řetěz nešťastných událostí v  habsburském rodu ho před tuto úlohu postavil. To ho ale nezaskočilo. U Habsburků to tak chodilo, že všichni mužští příslušníci rodové linie byli už od raného dětství vedeni a vychováváni k tomu, že jednou by mohli být panovníky. Byl to krutý dril, kdy vzdělávání a tělesná příprava stály na prvním místě, pak dlouho nic, a jen málo času zbylo na zábavu a odpočinek. Mladý arcivévoda byl předurčen k  dráze vojenské. Začínal jako poručík, působil na různých místech monarchie. Přes hodnost majora to dotáhl až na generálmajora, a  na vrcholnou funkci generálního inspektora rakousko – uherských vojsk, kterážto se mu stala osudnou. Nelze vynechat tak významnou kapitolu života Františka Ferdinanda, jakou byl sňatek. Nic nemůže jeho povahu Měšický zpravodaj - 19

dokumentovat lépe. Když mu o něco šlo, dovedl být nesmírně tvrdohlavý, neústupný. Oženil se 1. července 1900 s hraběnkou Žofii Chotkovou (1868 - 1914). Což ovšem zdaleka nebylo jen tak, neboť z  pohledu rodu šlo o  sňatek nerovnorodý, ještě k  tomu s  Češkou, a  císař s ním po dlouhém odporu souhlasil jen nerad, a to jen proto, že si nebyl jistý, co by výbušný František mohl provést. Bylo to za cenu velmi ponižujících podmínek. Žofie sice směla používat titul „kněžna z Hohenbergu“, ale nikdy se nemohla stát císařovnou, a ani její děti nemohly nikdy uplatnit nárok na trůn. Vnučka místodržícího Karla Chotka, příslušnice starého českého šlechtického rodu byla na císařském dvoře stále značně ponižována. Arcivévoda hodně a rád cestoval, byl v Itálii, Egyptě, a dokonce i podnikl cestu kolem světa, což v té době nebylo vůbec jednoduché. Jednu zajímavou epizodku z  Františkova života nelze vynechat, protože je součástí historie naší obce. Nejlépe, budu-li doslova citovat dobový zápis: „Dne 10. června 1913 poctila Jeho císařská Výsost následník trůnu František Ferdinand se svou chotí Její Výsostí vévodkyní Žofií z Hohenbergu Její Excellenci pana hraběte v Měšicích návštěvou“. Panem hrabětem se samozřejmě rozumí Ervin Felix Nostic. S rodinou arcivévody byli Nostitzové spřízněni – dcera Sophie se stala manželkou Fridricha Nostitze-Rieneck. Takže kdyby byl František jel i o rok později do Měšic, místo do Sarajeva, bylo by možná všechno jinak. Kdyby… Nakonec ještě pár slov o jeho politických úvahách a záměrech s budoucností monarchie. Především je nutno zdůraznit, že na rozdíl od obecného názoru si František nepřál válku. To také proto, že dobře znal stav armády a věděl, že konflikt by pro monarchii mohl skončit tragicky, jak se i posléze stalo. Že by snad s německým císařem Vilémem II. na Konopišti dohodl válku, je nesmysl. Pokud jde o  budoucí reformy monarchie, ty by byly většinou federalistické, různého typu. Pro nás Čechy by to nemuselo dopadnout dobře, protože on preferoval osamostatnění německy mluvícího obyvatelstva na českém území. Čili udělal by to, co Hitler o pár desítek let se Sudety. Byť však zájmy slovanských národů v monarchii uznával. Zato neměl bytostně rád Maďary a všechno maďarské. Neuznával dualismus a jakékoliv osamostatnění uherské části by nepřipustil. Toto už jsou ale úvahy na úrovni „co by, kdyby“. Dějiny ale žádné „kdyby“ neznají. Jisté je ale to, že při studiu dějin rodu Habsburků objevujeme mnohé zajímavé skutečnosti, doposud neznámé, dokonce i  nám utajované, které dosavadní pohled poněkud opravují. Habsburkové vládli v Evropě přes 700 let, zemím Koruny české přes 400 let. Nepřetržitě, a to už o něčem svědčí. Mimo jiné o tom, že osobnosti panovníků a ostatních členů rodu nebyly jen loutkovými figurami, nebyli to nevzdělanci, neschopní vládci nebo senilní staříci. Takový pohled nám předkládaly naše školsky zjednodušené dějiny, a byl to pohled velmi černobílý. Dozvídali jsme se, že to byli utlačovatelé a despoti, ale už méně, že každý z nich měl svoje civilní povolání, kterým by se uživil, že každý něčím vynikal. Byli takto vychováváni. A  copak jsme doteď asi věděli o  výše představované osobnosti arcivévody Františka Ferdinanda d´Este? Leda, že to byl „ten z Konopiště“ a „že ho nebyla škoda“. Tímto příspěvkem, pohledem o 100 let nazpátek, jsme se tudíž dozvěděli o něco víc, a nejenom o něm. - dalimil Měšický zpravodaj - 20

PŘÍBĚH ZÁMECKÉHO PARKU … aneb o nadějích na znovuzrození staré krásy Každý, kdo v posledních týdnech procházel okolím zámku, musel si všimnout, že v přilehlém parku, tedy spíše v lese, probíhá jakási rozsáhlejší činnost. Je to tak; po dlouhých letech tužeb a očekávání, po dalších letech byrokratických průtahů, obstrukcí a jiných problémů, konečně, deset minut po dvanácté, začala kýžená rekonstrukce zámeckého parku, podle už dlouho připraveného a  schváleného odborného projektu. Tedy žádná svévole, žádná živelná akce. O tom už stručně, jasně a  výstižně napsal v  našem minulém čísle pan starosta obce, k tomu by už nebylo třeba ničeho dodat. Ale z toho článečku je cítit, že ne každý přijal toto dílo s pochopením. Ano, je to tak. Dalo se i slyšet „kácejí náš les“, nebo „…a co ta zvěř, a  ptáci, škoda každého stromu…“. Kéž bychom toto slýchali i  v  jiných případech! Ale zde to není na místě. Jednak on to není „náš“ les, on to dokonce ani není les hodný toho jména. Kdyby totiž byl opravdu „náš“, tak bychom museli my o něj také pečovat, platit si údržbu - o každý les se musí pečovat. Jenže tento pozemek s porostem patří obci, to je rozdíl; a není to les, ale přehuštěný, zanedbaný porost. A tak obec udělala jen to, co ve chvíli, kdy to šlo, udělat musela. To jest – jak se teď módně, ale pravdivé říká – s péčí řádného hospodáře uvést plochu do řádného stavu, pokud možno odpovídajícímu tomu původnímu. Park je součástí památkově chráněného území, patří nerozlučně k zámku, který bez parku ztrácí velkou část památkové hodnoty. Cena památkového objektu je vždycky závislá na jeho začlenění do širšího celku. A pokud jde o zvířecí osazenstvo a ptactvo, tak ti se teď dočasně asi vyplaší, ale po revitalizaci se sem zase rádi vrátí. Však to říká i  to slovo samo – oživení. Podobných parků jsou v  Čechách desítky, možná stovky, ale ať jsou kultivované, nebo zanedbané, tak bez života určitě nejsou, naopak. Třeba park Veltrusy, abychom nešli daleko, s  kolonií havranů. Takové vysvětlení je ovšem příliš jednoduché a  laciné. Přemýšlel jsem o  tom, proč ten odpor a  nechuť u  některých lidí. A  cosi jsem pochopil. Jednak je v  nás jistý konservatismus, nechuť měnit něco, co tu je dlouho a  máme to zažité. Ale hlavně: Tady už dnes žijí nejméně dvě, možná tři generace lidí, kteří, na rozdíl ode mne, nemohou pamatovat, jak park původně vypadal, a  nemohou vědět, co se vlastně rozumí vrácením do podoby anglického krajinářského parku. Tak jsem se rozhodl, že opráším, co už bylo párkrát napsáno – pár slov o historii našeho zámeckého parku. Než to udělám, dovolte mi malou osobní poznámku. Kdykoliv do naší obce přijeli návštěvníci odjinud, a  já měl čest je provázet, vždycky jsem mimo jiné dostával stejnou otázku: „A co proboha uděláte s tím parkem“? Vesměs to byli lidé vzdělaní, věděli co je Měšický zpravodaj - 21

kulturní dědictví a jak se s ním má zacházet. Vždycky jsem slíbil, že tuhle skvrnu z tváře obce odstraníme, a že já pro to udělám, co budu moci. Od té doby vím, že bych se musel velmi stydět, kdybych ty lidi zklamal. Zámecký park Měšice Už od dob, kdy si šlechta začínala stavět pohodlná sídla – zámky, vznikaly u  nich okrasné zahrady. V  polovině 17. století se objevuje snaha přenést k  zámkům výsek skutečné přírody. Krajinářské parky, podle země původu zvané anglické, byly uměleckým dílem. Uplatňují se v  něm průhledy, louky, lesíky, kombinované s  novogotickou architekturou (chrámy, zříceniny, ermitáže). Najdeme i orientální motivy (pagody, mešity). Z této klasicistní podoby se ve druhé polovině 18. století vyvinul přírodní park, zpravidla doplněný vodními plochami. A  právě takto je koncipován park při zámku Měšice. Má rozlohu asi 10 ha, situován je na jižní straně zámku. Jeho podoba z doby, kdy byl naposledy udržován, vznikla v první polovině 19. století. Před tím (od 1780) měla celá plocha okrasnou zahradnickou úpravu. Park byl uváděn jako jeden z  nejkrásnějších v  Čechách. Na části plochy mezi ním a zámkem byla francouzská zahrada. Park měl větší hlavní a menší postranní palouky. Byly vytvořeny četné zpětné průhledy na zahradní průčelí zámku (jeden takový byl lesem Na Křížku, přes trať a  silnici parkem na zámek – existoval ještě pár let po válce, než zcela zarostl). Palouky a jejich kulisy vytvářely intimně laděné scenérie a zákoutí. Majitelé přiváželi ze světa různé vzácné dřeviny. Z  těch, které tu rostly, a  mnohé rostou dodnes, jmenujeme: buk červenolistý, cedr libanonský; dodnes tu najdeme tulipánovník, katalpu, jírovec červený. Býval tu i dřezovec trojtrnný a převislý jilm lysý. V  parku byly i  sochy (některé se zachovaly), a  drobné stavby, jezírko, skleníky. Celý park byl protkán hustou sítí udržovaných pískových cest, má 3 hlavní vstupní brány a  je celý oplocen. Oplocení bylo v nedávné době obnoveno. Park byl utvářen jako příjemné místo k pobytu ve stínu stromů a  na prosluněných paloucích. Neudivoval návštěvníky svou velikostí nebo okázalostí, ale vlídnou útulností, zpříjemňující pobyt rodiny majitele a  jejích návštěvníků. Měšický zpravodaj - 22

Poklidnou atmosféru oživoval pokřik pávů- i  ti se sem třeba jednou vrátí. Celkově park svou uměřeností dobře zapadal do vesnického prostředí, se kterým zámecký areál tvořil harmonický celek. A právě takový by měl být obnovený park pro každého, kdo v dobrém vstoupí. Park byl od roku 1945 v  majetku státu a  až na malé výjimky v  okolí zámku nebyl udržován a zpustl. To se teď mění, v  90. letech byl park bezplatně převeden do majetku obce Měšice a první viditelné kroky k obnově probíhají právě teď. Každý může vidět, jak vzácné solitéry, zázrakem přeživší pod útlakem náletových dřevin, znovu vyniknou. Už řadu let existuje stěžejní dokument „Strategie rozvoje obce“, několikrát aktualizovaný a schválený zastupitelstvem. A tam je obnova parku hned jako bod číslo 2. Jenže ne každý si toho asi všiml, a i proto byl napsán tento článek. Vladimír Novák redaktor MZ

Plánek původního stavu parku před rokem1945. Měšický zpravodaj - 23

OKÉNKO PŘISTĚHOVALCE VI. Vážení čtenáři Zpravodaje, milí sousedé. Vítám vás všechny již u šestého dílu Okénka přistěhovalce. Dnes se s  vámi podělím o  nedávnou zkušenost, kterou jsem udělala jedno dubnové odpoledne a tak trochu náhodou. Na počátku byl krok. Tedy rozumějte – moje dcerka se rozhodla, že nadešel čas začít používat nohy k tomu, k čemu jsou určeny. A tak mně nezbylo než rozbít prasátko a  vydat se na nákup botiček. My ženy máme údajně v  mozku umístěno centrum pro botičky a  kabelečky, tu více, tu méně vyvinuté. Pravda, kdyby šlo o botičky pro mne, hned bych věděla, kam jít a jaké si vybrat. S botkami pro malého caparta, který sotva přišel na to, k čemu dolní končetiny vlastně slouží, je to ale trošku oříšek. První boty je třeba vybrat zodpovědně, závisí na nich další vývoj chodidla, celé nohy, ba i páteře dítěte. Jistě se dá pobrouzdat po internetu, tam je obuvi, že ji celý svět nemůže unosit. Potíž je, že tímto způsobem sice koupíte, ale předem nevyzkoušíte. Samozřejmě se člověk může vypravit do některého nákupního centra, kde je obchodů s kýženým zbožím hned několik. Taky si však můžete (náhodou) postesknout kamarádkám, které vás (náhodou) nasměrují do specializovaného obchůdku, navíc (náhodou) nepříliš vzdáleného. Na osobní doporučení dám hodně, takže jsem rázem měla jasno – jede se do Prahy, městská část Kbely, kde v ulici Vrchlabské sídlí Veselá tkanička, prodejna zdravé dětské obuvi s certifikací. Obchod provozují dvě maminky, které zde zúročují své vlastní zkušenosti, snaží se vyhledávat a zkoušet nové značky a modely obuvi. Prodávají pouze ty, které se osvědčí. Velkou část sortimentu tvoří české a  slovenské značky botiček, což je mi sympatické. Ráda podpořím kvalitní tuzemské zboží. Návštěva prodejny byla veskrze příjemná: paní nám poradila s výběrem prvního páru botek, poskytla podrobné informace o jednotlivých výrobcích i o tom, jak jejich firma funguje. Pro děti jsou u malého stolku připraveny hračky i omalovánky. Dcerka si pak nechala změřit nožku i zavázat střevíc bez jakýchkoliv protestů. A šup boty do krabice, a hned dvoje! Musím však říct, že jsem za oboje dala přibližně tolik, kolik bych zaplatila za jediný pár příkladně ve specializovaném obchodě s dětskou obuví v OC Letňany. Na cestu dcerka dostala ještě nafouknutý balónek, který po několik dalších desítek minut odmítala dát z ruky. Myslím se jí ve Veselé tkaničce taky líbilo. Zcela určitě se tam letos zase vypravíme, třeba pro letní sandálky. A ráda ten obchůdek doporučím dalším rodičům a prarodičům malých začínajících chodců i větších a odrostlejších běžců – boty a botičky mají až do velikosti 39 nebo 40. Chcete-li pro své potomky kvalitní a zdravou obuv, určitě o návštěvě Veselé tkaničky ve Kbelích pouvažujte. A to odpoledne se mi přihodila ještě jedna hezká náhoda. Stále jsme ve Kbelích, v téže Vrchlabské ulici, jen o dva domy dále. Nápis na fasádě hlásá Passion. Vášeň. Napadne vás možná ledacos…. Avšak vězte, že za dveřmi z ulice se skrývá střídmě zařízený, leč elegantní interiér, kombinace regálů a pultu v  tmavých barvách, kontrastujících se světlými zdmi. Na těch policích majestátně spočívají čokoládové pralinky a tabulky z lahodné kakaové hmoty. Radost z předchozího nákupu o dvě čísla popisná vedle se tady měla ještě umocnit, aby z toho aprílového odpoledne zanechala vskutku sladký, dlouhotrvající dojem. Do průsvitného pytlíčku jsem nechala naskládat pět párů pralinek (to abychom mohli doma degustovat Měšický zpravodaj - 24

společně s partnerem) a ještě u toho obdivovala vystavené tabulky čokolády v kombinacích příchutí tak zvláštních, že by vás ani v tom nejdivočejším snu nenapadly. Na mé zvědavé dotazy, kde se v  těch končinách taková provozovna bere, slečna ochotně odpovídala. Čokoládu si vyrábějí sami přímo na místě, ovšem stranou od zvědavých očí zákazníků. Majitelkou a šéfovou výroby (a teď račte zpozornět) je Maďarka, jejímž partnerem je jistý Belgičan (!) a společně žijí v domku v Měšicích (!!). Paní zřejmě propadla kouzlu čokolády, absolvovala v Belgii několik kurzů, kde se výrobě čokolády naučila, a ve Kbelích/Měšicích si pak na tuto bohulibou činnost zřídila živnost. Svět je malý. A život – alespoň ten můj – je nyní sladší. Konečně jsem totiž objevila čokoládu, která se za belgickou jen nevydává. Na nic si nehraje, je voňavá a samá chuť. Poctivá ČOKOLÁDA s puncem vášně. Jaro je již v plném proudu, a tak vám, milí sousedé, přeji rozkvetlé dny plné inspirace, náhod a nových objevů! Petra Biache [email protected]

OKÉNKO MĚŠICKÉHO ZAHRÁDKÁŘE Vážení přátelé zahrádkáři, ze skupiny raných až středně raných odrůd meruněk máme ještě tuto odrůdu. ZETKA – původem z  ČR, náhodný semenáč, roste bujně až velmi bujně. Plod je velký, povrch plodu je hrbolatý. Slupka je slabě plstnatá, základní barvu má oranžovou, na osluněné straně se objevuje malé červené líčko. Dužnina je oranžová, středně tuhá, jemné konzistence, středně šťavnatá, navinule sladká, průměrné až dobré chuti, která v chladnějších letech může působit řídkým dojmem a může částečně ulpívat na pecce. Zraje 5 dnů před odrůdou Velkopavlovická, plodnost je středně velká až velká, mírně střídavá. Pro svůj bujný růst se hodí spíše do větších zahrad. U  odrůdy je deklarovaná tolerance k šarce švestek. Plody jsou průměrné nebo jen slabě nadprůměrné kvality, vhodné spíše pro konzervárenské zpracování. Využijí ji zahrádkáři ve středně teplých oblastech, jelikož na podmínky stanoviště neklade speciální nároky. Ze skupiny středně raných odrůd můžeme jmenovat tyto zástupce. ALFONS – původem z  ČR, výběrem potomstva zahraniční odrůdy. Plod je velký, povrch má slabě hrbolkovitý, slupka je velmi slabě až slabě plstnatá, základní barvu má oranžovou, na oslunění straně plodu se vyskytuje malé červené líčko. Plod působí pěkným dojmem, dužnina je oranžové barvy, středně tuhá až tuhá málo šťavnatá, v  chuti sladce navinulá až navinule sladká, aromatická avšak průměrné chuti. Zraje shodně s  odrůdou Velkopavlovická. Plodnost je pozdnější a  středně velká. Atraktivně vypadající meruňka, která však méně plodí a její hlavní nevýhodou je špatná odlučitelnost dužniny od pecky, tímto je vhodná spíše pro stolní využití, pro zpracování jen velmi omezeně. Proti mrazu ve dřevě, květních pupenech i květu je středně až více odolná, proto ji s úspěchem můžeme pěstovat i v okrajových oblastech, nemá speciální nároky na stanoviště, vhodná pro extenzivní zahrady drobných pěstitelů. Měšický zpravodaj - 25

BARBORA – původem ze Slovenska jako kříženec odrůdy Maďarská, strom roste bujně, plod je velký. Povrch plodu je hladký, slupka je středně plstnatá, základní barvu má oranžovou, na osluněné straně plodu se objevuje malé červené líčko. Dužnina je oranžové barvy, středně tuhá středně šťavnatá, navinule sladká až sladká, poměrně aromatická dobré chuti. Zraje shodně s odrůdou Velkopavlovická. Plodnost je pozdější, velká, občas střídavá. Plody při deštivém počasí trpí pukáním ve švu a následným napadením moniliovou hnilobou. Strom je odolný proti mrazu ve dřevě, květních pupenech i květech. Odrůda je vhodná pro pěstování zejména v teplých a středně teplých oblastech, spíše na sušších stanovištích, kde dává úrodu velkých a chutných meruněk, které můžeme využít jak pro přímý konzum, tak pro konzervárenské zpracování. BETA – původem z ČR, výběrem z potomstva zahraniční odrůdy, strom roste bujně. Plod je velký. Povrch je hrbolatý, slupka je středně plstnatá, základní barvu má oranžovou, na osluněné straně je přibližně polovina plodu překryta purpurovým rozmytým líčkem. Dužnina má oranžovou barvu, je tuhá středně hrubé konzistence, středně až více šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, průměrně aromatická, vcelku dobrá. Zraje 3 dny před odrůdou Velkopavlovická. Plodnost je velká až velmi velká, pravidelná. Odrůda je vzhledem k řídkému habitu stromu, méně náročná na udržovací řez. Vyznačuje se dobrou odolností k podmínkám stanoviště a stálou a velkou plodností. Plody jsou vzhledem k tužší konzistenci vhodné převážně ke konzervárenskému zpracování. Neotlačují se, snáší i transport na větší vzdálenosti. Je vhodná i do vyšších poloh, kde ji sázíme na chráněná stanoviště. GAMA – původem z ČR, výběrem z potomstva zahraniční odrůdy, strom má vzrůstnost středně bujnou až bujnou. Plod je velký, povrch plodu je slabě hrbolkovitý. Slupka je velmi slabě až slabě plstnatá, základní barvu má oranžovou, na osluněné straně plodu se vyskytuje malé červené líčko. Dužnina je oranžové barvy, středně tuhá až tuhá, málo šťavnatá, v chuti sladce navinulá až navinule sladká, aromatická průměrné chuti. Zraje shodně s  odrůdou Velkopavlovická, plodnost je pozdější středně velká. Vcelku atraktivně vypadající meruňka, která však méně plodí a  její hlavní nevýhodou je špatná odlučitelnost dužniny od pecky, což snižuje možnosti jejího uplatnění. Proti mrazu ve dřevě, květních pupenech i květu je středně až více odolná, proto ji můžeme s úspěchem pěstovat i v okrajových oblastech, samozřejmě pouze na chráněných stanovištích. Hodí se spíše pro drobné pěstitele. GOLDRICH – původem z USA, strom roste středně bujně. Plod je velký, povrch je hrbolatý. Slupka je středně hustě plstnatá, základní barvu má tmavě oranžovou, na osluněné straně je přítomno pouze malé purpurově zbarvené rozmyté líčko. Dužnina má oranžovou barvu, je středně tuhá, středně hrubé konzistence, středně šťavnatá, navinule sladká pouze při plném vyzrání, jinak pikantní až nakyslá, aromatická, vcelku dobrá. Zraje shodně s odrůdou Velkopavlovická. Plodnost je velká až velmi velká, pravidelná. Dobře a zdravě rostoucí odrůda s velkou a stálou plodností. Pro plody velmi dobré kvality však vyžaduje stanoviště s dobrými půdními a klimatickými podmínkami. Též je náročná na dobrou agrotechniku, zejména řezu a následné probírky plodů. Pokud přeplodí, plody zůstávají poměrně velké, avšak ztrácí dobré chuťové vlastnosti. Plody jsou poměrně tuhé a  bez problému snáší dlouhodobější transport. Je třeba mít na zřeteli, že je cizosprašná, potřebuje k opylení jinou odrůdu (nesázíme v monokultuře). Uplatní se jak u zahrádkářů, tak v intenzivních výsadbách. Měšický zpravodaj - 26

KOMPAKTA – křížení provedeno v USA, následná selekce v ČR, strom roste slabě až středně bujně. Plod je malý až středně velký, povrch plodu je hladký, slupka je pouze velmi slabě až slabě plstnatá, základní barvu má světle oranžovou, kterou jenom místy kryjí velmi malé tečky červené krycí barvy rozmístěné nepravidelně po celém povrchu plodu s  větší koncentrací na osluněné straně. Dužnina má oranžovou barvu, je měkčí středně hrubé konzistence, středně šťavnatá, navinule sladká až nasládlá, bez výrazného aroma, celkově průměrné, někdy až řidší chuti. Zraje krátce před odrůdou Velkopavlovická. Plodnost je brzká, velká až velmi velká, pouze při přeplození střídavá. Odrůda je zajímavá svým kompaktním růstem, klade minimální nároky na udržovací řez. Dosahuje výborných výsledků v okrajových oblastech, kde vynikne její vysoký výnosový potenciál. V  teplých oblastech nemůže co do kvality plodů soutěžit s tradičními odrůdami. MAĎARSKÁ – původem z Maďarska, jako náhodný semenáč, strom roste bujně a jeho habitus je rozložitý. Plod je velký, povrch je hladký, slupka je středně hustě až hustě plstnatá, se základní barvou světle oranžovou, na osluněné polovině plodu se nachází rozmyté červené líčko, více či méně zřetelné podle intenzity oslunění. Dužnina má oranžovou barvu, je středně tuhá, středně hrubé konzistence, středně šťavnatá, navinule sladká, při plném vyzrání až sladká, velmi aromatická vynikající v chuti. Zraje shodně s odrůdou Velkopavlovická, plodnost je středně brzká, středně velká až velká. Pokud se týká kvality plodů jedná se o  jednu z  nejkvalitnějších odrůd, chuťové vlastnosti – typicky meruňková, plná aromatická chuť je pouze velmi těžko překonávaná novými kultivary. Její velkou nevýhodou je značná citlivost na pozdní jarní mrazíky v době květu. Proto ji můžeme s úspěchem pěstovat jen v nejteplejších polohách a pokud možno i  tam na chráněných stanovištích, a  to jak v  intenzivních výsadbách, tak u  zahrádkářů. Plody lze využít zcela univerzálně, jsou výborné jak pro přímý konzum, tak pro nejrůznější konzervárenské zpracování. MARLEN – původem z ČR, jako náhodný semenáč, strom roste bujně. Plod je středně velký až velký, povrch je hladký, slupka je pouze slabě až středně hustě plstnatá, základní barvu má středně oranžovou, na osluněné straně plodu se nachází pouze malé červené líčko nanesené rozmytou formou. Dužnina je oranžová, středně tuhá až tuhá, středně hrubé konzistence, středně až velmi šťavnatá, navinule sladká, při plném vyzrání až sladká, velmi aromatická, výborná. Zraje shodně s odrůdou Velkopavlovická nebo krátce před ní. Plodnost je středně brzká, středně velká poměrně pravidelná. Plody jsou vysoce kvalitních vlastností, plné, aromatické a vydatné. Zajímavou vlastností je o něco málo pozdější a postupné nakvétání, což může v některých letech s výskytem pozdních jarních mrazíků zachránit alespoň část úrody. Méně kladnou vlastností je poněkud nižší plodnost, maximálně středně velká. SABINOVSKÁ – původem ze Slovenska, vznikla jako náhodný semenáč, strom roste bujně. Plod je velký, povrch je hladký. Slupka je středně hustě plstnatá, základní barvu má světle oranžovou, osluněnou stranu plodu pouze částečně kryje rozmyté líčko purpurové barvy. Dužnina je oranžová, středně tuhá, středně hrubé konzistence, středně šťavnatá, navinule sladká, při plném vyzrávání až sladká, velmi aromatická vynikající chuti. Zraje shodně s odrůdou Velkopavlovická. Plodnost je středně brzká, velká, v příznivých podmínkách pravidelná. Jedná se o meruňku s plody vynikající kvality, plné chuti. Květy jsou však značně citlivé na pozdní jarní mrazíky. Vysazujeme ji proto pouze v nejteplejších Měšický zpravodaj - 27

oblastech a  pokud možno na chráněná stanoviště. Pokud v  době zrání jsou déle trvající intenzivnější srážky, může dojít k popraskání plodů a následnému hnití. Plody jsou vhodné jak na přímý konzum, tak na zpracování, lze ji doporučit především pro zahrádkáře. V příštím příspěvku ukončíme popis odrůd meruněk. Přeji mnoho pěstitelských úspěchů. Za pomoci pomologie jádrovin vypracoval Miroslav Šmoranc

KUCHAŘKA NAŠÍ VESNICE Dnes bych Vám chtěla nabídnout několik receptů podle Ládi Hrušky z  TV Nova. Někteří sice podotknou, že recepty znají, ale určitě se Vás pár najde, komu přijdou vhod. Recepty jsem vyzkoušela a jsou opravdu dobré, jednoduché a hlavně levné. ZÁVIN Potřebujeme kelímek pomazánkového másla a stejné množství polohrubé mouky, špetku soli. Vypracujeme těsto, rozválíme a dále postupujeme, jako při klasickém závinu. LÍVANEČKY Jeden banán vidličkou rozmačkáme, přidáme dvě vejce a  vidličkou rozšleháme. Na pánvi tvoříme malé lívanečky, které opečeme po obou stranách. Hotové můžeme ozdobit šlehačkou a ovocem. KOLÁČKY Ze dvou hrnků hladké mouky, jednoho tuku na pečení a dvou tavených sýrů vypracujeme těsto. Tvoříme menší kuličky, které dáme na plech, vyložený pečícím papírem. Do kuliček uděláme důlek, já jsem použila korkový špunt, a  do důlku dáme náplň /povidla, mák, tvaroh/. Pečeme ve vyhřáté troubě do růžova. Ještě teplé obalujeme v moučkovém cukru. Dobrou chuť a hezké prožití svátků jara, přeje Lála

ZE SPORTU A KULTURY

Velikonoční břízka V sobotu 12. dubna jsme se opět ve dvě hodiny odpoledne sešli před Obecním úřadem, abychom společně ozdobili naší krásnou velikonoční břízku. Letos byla vzhledem k velice rychlému a  teplému nástupu jara, krásně olistěná a  určitě je zatím nejhezčí, jakou jsme kdy měli. Pro všechny účastníky bylo nachystáno malé občerstvení, velikonoční mazanec, jidášky, pro děti malinovku a pro dospělé domácí moravské vínko. Všichni jsme si připili na zdraví a na příchod jara. Setkání to bylo příjemné a je škoda, že se ho neúčastní větší počet z vás s dětmi. Setkání trvá chvilku a děti alespoň na chvíli odtrhnete od sledování televize a hraní počítačových Měšický zpravodaj - 28

her. Současně se i seznámí se starými tradicemi, a pokud si na břízku pověsí vajíčko, které si třeba navíc i samy obarvily, určitě je nikdy nenapadne, a to ani v budoucnu, aby potom něco podobného ničily. Bude v nich již od mládí zafixován pocit, že taková břízka se neozdobí sama, někdo ji musí pokácet, dovézt na místo, že vajíčko musí někdo obarvit, přinést, pověsit a to vše dá dohromady spoustu práce. V neposlední řadě mohou mít i hřejivý pocit, že právě to jejich vajíčko pomohlo ozdobit obec, ve které žijí. A o to právě organizátorům jde především. Aby děti měly hezké vzpomínky, a až budou mít samy děti, aby tuto tradici předaly dále a mohly se dále každé jaro setkávat pod rašící velikonoční břízkou. Děkuji všem organizátorům (dají se spočítat na prstech jedné ruky), kteří se snaží toto milé jarní setkání udržovat. Jiří Bejlek

Třetí ročník závodů kočárků v Měšicích Hned druhý den po zdobení břízky, v neděli 13. dubna před zámkem v Měšicích, proběhl již 3. celorepublikový závod v chůzi s kočárkem. Irča Šulcová s týmem nadšenců pro Vás, Vaše děti, babičky i dědečky připravila odpoledne plné pohybu. Chůzi s kočárkem na trati 100 kroků, doplňkový program závodů na dětském odrážedle a s malým kočárkem a mnoho dalších aktivit. Celá akce byla velice dobře připravena a díky mnoha sponzorům byly i ceny pro všechny účastníky pěkné a v dostatečném množství. Na letošní 3. ročníku přišlo zatím nejvíce závodníků, z čehož měli organizátoři pochopitelně velkou radost. Výtěžek z celé akce byl, tak jak bylo avizováno, převeden na konto neziskové organizace CENTRUM PARAPLE, což je také velice chvályhodné. Velký dík tedy patří Irče Šulcové, celé její rodině a týmu nadšenců, které se jí podařilo pro tuto akci a  její organizaci zapálit a  nadchnout. Je velice dobré, že se do kulturního a sportovního života v obci začínají zapojovat i občané, kteří se sem přistěhovali, a kteří chtějí něco udělat pro pobavení všech, bez ohledu na to, jestli se jedná o „starousedlíky“ nebo o  „náplavy“. (Red. pozn.: Doufám, že se za toto slovo „náplava“ v  uvozovkách nebudou zlobit. Již jednou jsem za slovo náplava ve Zpravodaji byl kritizován. Myslím to však v dobrém a upřímně. Jen víc takových „náplav“!). Také jedna z náplav, i když zde již dlouhými roky zdomácnělá Jiří Bejlek

Spolek rybářů informuje Členové spolku rybářů si na své jarní brigádě v  sobotu 22. března u Dolního velkého rybníku a V Kruhu pěkně mákli. Přišlo nás přes čtyřicet a práce za námi byla také vidět. Dole u Velkého jsme, pomocí vysokozdvižné plošiny zapůjčené od obce, prořezali suché a nebezpečné větve u většiny stromů, které se nakláněly z lesa nad cestu od hráze směrem k čističce. Pro úplné odstranění všech suchých větví se bude muset uspořádat ještě jedna brigáda, aby cesta kolem rybníka při procházkách byla bezpečnější. Vyčistili jsme také stavidlo a břehy od naplavenin. Zalili námi vloni vysazené doubky a uklidili celé okolí. V Kruhu jsme také uklidili celé prostranství, spravili vnitřek buňky, aby byla připravena opět poskytnout zázemí pro všechny plánované akce tohoto roku. Tou první, na kterou si Vás Spolek dovoluje pozvat, jsou 17. května – Jarní rybářské závody „U  Kruhu“ (tyto závody jsou určeny i  pro nečleny, záleží pouze na včasném přihlášení). Přihlásit se můžete již od 5. května v Restauraci U Václava nebo přímo v den Měšický zpravodaj - 29

závodu před zahájením. Zde ovšem riskujete, že na Vás nezbude místo, protože počet míst na chytání je omezen rozměrem rybníčku. Letos se koná již XVI. ročník. Opět máme, tak jako každoročně, bohatě zarybněno, tak jistě budou i bohaté úlovky. Znovu se všichni závodníci mohou zúčastnit soutěže o putovní pohár tzv. „Měšickou vydru“. Další ceny budou již tradičně velice pestré a bohaté. Vstupné zůstává na loňské úrovni, tzn. 200,- Kč. Potom již stačí nahodit a mít štěstí. Měšický Spolek je znám nejen pěknými cenami, ale i bohatým občerstvení a to nejenom pro závodníky, ale i pro jejich doprovod a diváky, které tímto srdečně zve. Závody začínají 17. května od 7:00 hodin u rybníčku V Kruhu. Za všechny členy Spolku měšických rybářů a za výbor Spolku na tuto akci zve závodníky, spoluobčany, příznivce, fanoušky i kibice a na viděnou se těší, Jiří Bejlek

Dětský karneval masek v Restauraci U Václava V  sobotu 19. dubna některé děti oprášily masky z  loňského roku, jiné si samy nebo s pomocí rodičů vyrobily nové a některým rodiče pořídili masky v hypermarketu. Ty všechny si daly sraz na karnevalu masek od 14 hodin v restauraci U Václava. Ve vyzdobeném sále se za zvuků reprodukovaných známých dětských písniček z pohádek a diskotékových rytmů brzy rozkoukaly a začaly se předvádět. Tancovaly, soutěžily, povídaly si, smály se a některé i plakaly. To k tomu ale vše patří. Opět se nám sál zaplnil princeznami, kouzelníky, piráty, vílami, mušketýry, pistolníky, policajty, ale k vidění byly i originální masky. Děti měly připraveno malé občerstvení a plno drobných sladkostí, které dostávaly za své výkony. Všichni již netrpělivě čekali na závěrečné hodnocení s vyhlášením nejhezčí masky. Letos vyhrály masky šachovnice, druhá maska velikonoční dáreček, třetí byla víla Amálka a ze čtvrtého místa na vše dohlížel malý obecní policajt. Celý rej masek trval necelé dvě hodiny, které utekly jako voda a spokojené a utahané děti odcházely domů. Poděkování patří restauraci U Václava – za přípravu sálu a občerstvení, obci za poskytnutí příspěvku na nákup sladkostí, Kláře Pokorné (p. učitelka v naší MŠ), za přípravu polotovarů na výrobu krásných velikonočních papírových vajec a  přání, L. Langmayerové a J. Jirouchové za pomoc při organizaci. Všem přejeme hezké jaro. Za rok na viděnou Jiří Bejlek

Den dětí v CVČ 31. 5. 2014, 10:00-15:00 FERDA HLEDÁ SEDMOU TEČKU PRO BERUŠKU Dopolední program v rámci obecních oslav Dne dětí zabezpečí Centrum volného času. Celá akce bude organizovaná jako den, přizpůsobený dětem a bude trvat od 10:00 do 15:00, kdy se děti přesunou na louku u Kruhu, kde budou pokračovat v tradičním soutěžení. Základem akce budou soutěže pro děti, přizpůsobené různým věkovým kategoriím. Děti se při vstupu zaregistrují a dostanou na krk „Ferdův šátek“ bez puntíků. V průběhu celého dne budou mít možnost získat 7 puntíků na šátek jako odměnu za absolvování různých soutěží. Celkem bude v prostorách centra a v nejbližším okolí cca 10 stanovišť s úkoly – skládání puzzle různé obtížnosti, přechod řeky (textilní s molitanovými kameny), výroba berušky z  kartonu, skládání „cukrových“ staveb z  polystyrénových kostek, překážková dráha s tunelem, kužely a kruhy, hlavolamy, jízda zručnosti na koloběžce, odrážedle, nebo Měšický zpravodaj - 30

malém kole, zahradní mikádo, pétanque, zahradní kroket… Za každý splněný úkol dítě dostane tečku, kterou mu nalepíme na „Ferdův šátek“ a malou sladkou odměnu. Kromě soutěží budou pro děti připraveny další atrakce jako skákací hrad, venkovní trampolína, malování na obličej… V  průběhu celého dne budou potkávat postavičky z příběhu Ferdy Mravence, mohou se vyfotit s Ferdou, nebo v kostýmu, absolvovat módní přehlídku, nebo poslouchat čtení pohádek v  dětském koutku. K  tomu bude připravená celodenní výtvarná dílnička a  také ukázky dětských aktivit, které v  centru pravidelně probíhají. Součástí programu bude také vernisáž výstavy dětských prací, která bude instalována v prostorách CVČ a vyhlášení soutěže dětských obrázků na téma Ferda Mravenec a jeho kamarádi. Po celou dobu bude k dispozici sladké i slané občerstvení v kavárně a na terase, také výborná káva a nabídka nealko nápojů a zmrzliny. Iveta Kameníková, manažerka CVČ

XI. ročník Dětského dne V Kruhu. V letošním roce se již po jedenácté sejdeme u rybníčku V Kruhu, kde společně s dětmi oslavíme jejich svátek. Jak je patrné z  předcházejícího článku, budeme v  letošním roce opět při pořádání této oblíbené akce, spolupracovat s  CVČ. Společně se nám tak podaří zaplnit zábavou a sportovními výkony dětem celý jejich sváteční den. Vybrat si bude moci opravdu každé dítě bez rozdílu věku. Zasoutěžit si mohou pochopitelně i  jejich rodiče. Připravený program Centra je již popsán výše. Naše odpolední zábava se bude konat v  tradičním duchu. Po registraci, která začne od 14:30 hodin, každý obdrží slosovatelný lístek a potom začnou probíhat sportovní a zábavné soutěže. Nebude chybět ani plavba na pirátském člunu po rozbouřeném rybníčku, oblíbená olympiáda v loupání brambor, hledání pokladu minohledačkou, ke Kruhu se přesunou na odpolední program i  některé atrakce od Centra. Líbezničtí hasiči povozí děti svým autem a  vodním dělem pokropí nadšené oslavence a budou za to „čelit spílání“ ustrašených maminek. Celé odpoledne bude provázené reprodukovanou hudbou. Pro soutěžící děti za jejich výkony opět nachystáme bohaté ceny. Všechny děti dostanou zdarma točenou malinovku. O  rodiče se postará výčepák Marek, který bude servírovat správně vychlazené pivo. K  dětskému dni pochopitelně patří i  grilované klobásky a  párek v  rohlíku, popřípadě i  oblíbený toustík. Bez závěrečného vyhlášení nejlepších sportovců a  slosování všech registračních slosovatelných lístků, si již ukončení oslavy dětského dne ani neumíme představit. Rodiče dětí, které se budou účastnit všech akcí od rána, se určitě nemusí bát, že jejich dítka večer neusnou, protože určitě se nebudou schopné pro únavu ani pořádně umýt. To ale vlastně ani nebudou muset, protože se o to postarají líbezničtí hasiči. Může se ovšem také stát, že některé zase neusnout, protože budou plny dojmů a zážitků. A o to nám všem organizátorům jde přece především. To bude naší největší odměnou. Proto to již celé ty roky děláme. Závěrem tedy ještě připomínáme: Sobota 31.5.2014. Registrace začíná ve 14:30 a závody a soutěže od 15:00 hod. Teď nám nezbývá nic jiného než se modlit, aby vyšlo počasí. Nemáte tam „nahoře“ někdo známého, kdo nám to zajistí? Kdyby byl Svatý Petr Čechem, tak by se dal možná uplatit. Politici nám však již poněkolikáté slibují, že se teď korupce bude tvrdě trestat, tak to necháme radši osudu. Hezké jaro přejí, a na viděnou V Kruhu se těší všichni organizátoři. J.B. Měšický zpravodaj - 31

z pokladů archivů Jak svět přichází o vynálezce V 60. letech minulého století přicházely do nejmenované továrny, oddělení zlepšovacích návrhů, dopisy, jejichž autor nabízel svůj nadčasový vynález - zázračné letadlo. Dýchá z nich takové kouzlo virtuální reality, cimrmanovského génia a hrabalovského pábitelství, to vše umocněno odstupem 50 let, že jsme se rozhodli jeden z nich otisknout.

Autor nenašel pochopení ani v továrně, ani ve své obci. Ke škodě nás všech. Nemuseli bychom dnes za miliardy najímat nějaké gripeny. - red -

Měšický zpravodaj - 32

Psalo se o nás před 65 lety...

I takto se dají interpretovat vhodně vybrané zápisy z obecní kroniky - k ideologické propagandě. Kdo to vlastně byl, ten hrabě Nostic? Zloduch, kapitalista ... Článek se nevešel celý; příště si ho dočteme.

Zato takový sbor agitátorů, to bylo to pravé.

Měšický zpravodaj - 33

Staré obrázky Měšické a jejich nová podoba Obytná budova čp. 112

(prvorepubliková vilka z 20. let minulého století)

Původní stav - rok 1921

Současná podoba - rok 2013 Měšický zpravodaj - 34

SPORTOVNÍ RYBOLOV Chyť a pusť

Rybník o rozloze cca 2 hektary se nachází na okraji obce Měšice u Prahy, v dosahu MHD. Denní rybolov: pátek - sobota - neděle, od 9 – 19 hodin. Rybářský lístek nevyžadujeme, pruty a základní vybavení můžeme zapůjčit. Při předložení letáčku získáte 10% slevu na jednu jednodenní povolenku (slevy se nesčítají). Velmi dobře zarybněno, osádku tvoří: kapr, amur, lín, jeseter, štika a candát. Zveme Vás na příjemně strávený den plný krásných zážitků z lovu ryb.

tel.: 776 563 585 www.gardengobal.cz

Připojení k Internetu Hledáte ve Vaší lokalitě vhodné připojení k Internetu? Jste nespokojeni s kvalitou či cenou Vašeho připojení? Chcete být smluvně nezávislí na určitém poskytovateli? Pokud jste na libovolnou z otázek odpověděli ANO, zvažte možnost připojení pomocí sítě VES-NET a její následující výhody: • žádné závazky • kapacita až 100Mbps již od 55,- CZK měsíčně • garance ceny a zvyšující se kapacity připojení • nízká latence spojení (zpoždění dat) • doprovodné služby (e-mail, VoIP, P2P a další) • připojení celé sítě na optické kabely v obci Měšice • široký výběr typu připojení • Internet druhé generace - veřejné IPv4 a IPv6 • technická podpora v obci Měšice • provozovatelem je Obec Měšice (IČO 00240451) Měšický zpravodaj - 35

- tisk a reklama Potřebujete nové vizitky, letáky, plakáty, brožury nebo reklamní cedule? Obraťte se na nás! Ušetříme Vám čas i peníze. Zhotovíme Vám grafický návrh, sazbu, logo, tisk až po konečné knihařské zpracování. A to vše za velice příjemné ceny! Hlavní 21, Klíčany Volejte na 284 890 646 - 7 nebo 602 305 205

[email protected] www.tigras.cz

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - duben 2014. Ročník 11, číslo 2. Vychází v nákladu 700 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 30. dubna 2014, příští číslo vyjde v červnu 2014. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 36

Zdobení velikonoční břízky - strana 28

Zdobení velikonoční břízky - strana 28

Závody kočárků - strana 29

Stupně vítězů Závody kočárků - strana 29

Velký rybník z výšky Spolek rybářů - strana 29

Brigáda u Velkého rybníka Spolek rybářů - strana 29

Taneční rej Dětský karneval - strana 30

Nejlepší masky Dětský karneval - strana 30