Hledej tam, kde lze nalézt

UNITÁØSKÉ LISTY

Houpací židle Josef Kainar

mìsíèník Pražské obce unitáøù roèník 14

Jen tu houpací židli Pøál bych Pøál bych si mít Abych ve svìtì splihlým Moh se houpat a snít Je to bláhový pøání Jenže to se jen zdá Ten kdo zhoupne se na ní Nebi se odevzdá

z obsahu ! houpací židle ! letem unitáøským svìtem

Taková židle tì vznáší Líp než pìt karavel Smìrem od planety naší Kde bys poøád a jenom klid mìl

! pouèení od “hloupého osla” ! náboženská krize ! netušené souvislosti

Tam kde obláèky plynou Kde každej sám v židli svý houpá svý tajemství

! program shromáždìní ! za rasismus do vìzení

7-8 èervenec-srpen 2007 2

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

PERSPEKTIVY

èervenec-srpen 2006

PROGRAM

øed nedávnem jsme mìli pøíležitost pouèit se od tìch, od kterých dospìlí

Pzpravidla pøíliš pouèení neèekají – od dìtí. Bývá to sice obvykle tak, že

dospìlí se domnívají, že dìti musí pouèovat, uèit, pøedávat jim své zkušenosti a moudrosti. Pøi shromáždìní 20. 5. to však bylo zámìrnì právì naopak: dìti nám chtìly øíct, jak vnímají svìt dospìlých, co z jejich pohledu dospìlí nedovedou, èili o co se dospìlí ochuzují. Svou podstatou to bylo shromáždìní velmi netradièní, a to jako celek. Nutno podotknout, že samotný nápad takovéto shromáždìní pøipravit vzešel od dìtí, když se ve svém programu pro dìti bavily o budoucích plánech. Dìti program svého nedìlního shromáždìní pøipravovaly po nìkolik týdnù, rozmýšlely jak a èím ho vyplnit, a jaké hlavní podnìty by chtìly dospìlým pøedat. Tyto myšlenky se odráží i v promluvì Adama Hanzlíka, kterou najdete otisknutou v tìchto Unitáøských listech. Adam promluvu pøipravil právì na základì tìchto podnìtù, rozhovorù a spoleèných pøíprav. A tøebaže mu patøí dík za to, že opravdu poctivì text myšlenkovì sestavil naukal do poèítaèe, za celkové poselství promluvy vdìèíme všem dìtem z našeho nedìlního programu pro dìti. Myslím, že toto shromáždìní byl snad nejkrásnìjší dárek, který jsme mohli od našich dìtí dostat. Dìtem patøí ještì jeden dík, a to za doslova expresní nastudování divadelní frašky “Poutník a Dušemor”, kterou jsme vidìli na Kvìtinové slavnosti v èervnu. Doufejme, že ilustrace Poutníkova boje s dynamicky ilustrovanými pøítelíè-ky služebníèky Dušemora nám bude opravdu dlouho trvající inspirací v boji s Dušemorem, který možná èas od èasu pokouší i o naši duši. Nᚠletní program bude omezený, ale nedìle budou zachovány. Jak vidíte z programu, v létì nebude chybìt naše tradièní Unitáøské parníkaøení, budeme konat také i další výlet, tentokrát vlakový, se shromáždìním v pøírodì. Další vìc hodná naší pozornosti je zvláštní shromáždìní 19. 8. konané ve spolupráci s pìveckým sborem z Condordu, který nás v té dobì navštíví. Po shromáždìní, které proloží svými skladbami, bude následovat ještì krátký, asi patnáctiminutový koncert. Budete-li v Praze, nenechte si tuto událost rozhodnì ujít – a pozvìte na ni všechny své známé a pøátele! Pøeji vám krásné léto, plné odpoèinku, pohody a radosti. A už vás cesty bìhem dovolené zavedou kamkoliv, pøeji vám, nech vaše kroky mír, pokoj a láska provází.

Všechny programy se konají (není-li uvedeno jinak) v Karlovì ul. è. 8, Praha 1, 1. poschodí

Nedìlní shromáždìní

vždy v 10.30

1. 7. Buï tím, kým jsi a já jsem tvùj pøítel Rev. Dr. Petr Samojský Èlovìk nemùže dát, aniž by mìl, nemùže milovat jiné, aniž by miloval sebe a nebyla to sobecká sebeláska. Èlovìk mùže mít opravdové pøátele, pokud ví, kým je.

8. 7. Duchovní síla pøítomnosti Rev. Mgr. Mark Shiels Freud napsal v roce 1915 ménì známou práci nazvanou “O pomíjivosti”, ve které popisuje výzkum zážitku pøítomnosti. Zamyšlením se nad Freudovými myšlenkami a poznatky mystiky 20. století dojdeme k zjištìní, jak zažíváná pøítomnosti mùže ovlivnit naše životy.

15. 7. Unitáøské parníkaøení Zúèastnìte se již tradièního netradièního nedìlního shromáždìní na parníku! Sejdem e se v 9.00 na Rašínovì nábøeží mezi Palackého a Železnièním mostem (parník odplouvá v 9.30, cesta stojí 120 Kè). Poplujem e smìr Trója. Po dosažení cíle se podle dom luvy vydám e na procházku do Botanické zahrady anebo jinam, je možno se také vrátit zpìt parníkem nebo MHD). Inspirující program zajištìn, pobøežní krásy Prahy k pokochání nádavkem, nám oønický odìv vítán.

22. 7. Slunce v duši Rev. Dr. Petr Samojský Nìkdy mùže slunce svítit sebevíc, a duši èlovìka pøesto tíží chmury. V takových chvílích je každá rada drahá. Naštìstí mám e k dispozici vzácný duchovní dar – slunce v duši. Staèí jen otevøít se jeho životadárnému svìtlu!

29. 7. Utváøení perly našeho bytí Rev. Mgr. Iva Fišerová

— petr samojský

U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

3

4

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

5. 8. Shromáždìní v pøírodì Pìší výlet podél toku øeky Berounky. Sejdem e se v posledním vagónu vlaku 9922 (odjezd z Praha hl. n. 9.56, Praha Smíchov 10.04). Obìd cestou, návrat kolem 15.00 nebo podle libosti po vlastní ose.

12. 8. Nezapomínat na ten pramen Rev. Mgr. Iva Fišerová

myšlenky a postøehy

19. 8. Hledej tam, kde lze nalézt Rev. Dr. Petr Samojský

Vladislav Vanèura

Hledáme štìstí, hledáme radost, hledáme pøátele, hledáme Boha, tolik rùzných vìcí hledáme. Otázkou zcela klíèovou však je, zda hledáme na pravých místech. Toto shromáždìní se bude konat za úèasti pìveckého sboru z Concord, Massachussetts.

Koná se v sále N. F. Èapka. Lidský život má nesmírnou cenu lásky.

26. 8. Význam ticha a mlèení Rev. Dr. Petr Samojský

Zemì je pokryta lidmi, kteøí nestojí za to, abychom s nimi hovoøili.

V naší hluèné a uspìchané dobì je snadné zapomenout, jak krásné je ticho, jak obohacující je mlèet.

Lépe mít na hlavì parohy než máslo.

Úterní program

Ve vìcech lásky neplatí spoøivost a nic vám nevynese na úrocích, co jste dnes uložili do truhlice.

vždy v 17.00

Žel, vìci tìla a vìci lásky bývají tak èasto zamìòovány!

3. 7. Jak poznáme nebezpeènou sektu – nebezpeèné náboženství Vladimír Švanda

Humor není smát se, ale lépe vìdìt.

17. 7. “Závažnost rozhodnutí”: Zpráva o snìmu amerických unitáøù Rev. Dr. Petr Samojský

Dnešní lékaøská vìda si nièeho tak neváží jako vleklých nemocí.

31.7. Praha z pohledu Klubu za starou Prahu Mgr. Kateøina Samojská 14. 8. Náboženství ze sociologického pohledu ThMgr. Jan Všeteèka 28. 8. Koránem proti teroru Zdenìk Vachtl

U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

5

6

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

POZVÁNKA

Z NEDÌLNÍCH PROMLUV CO DOSPÌLÍ NEDOVEDOU Adam Hanzlík 20. 5. 2007

Správní sbor Pražské obce unitáøù zve všechny èleny, pøíznivce a pøátele

Milí pøátelé, sestry a bratøi,

na zvláštní nedìlní shromáždìní

dospìlí a dìti jsou stejného pùvodu, ale pøesto jsou odlišní. Dospìlí jenom pracují a když jsou s pøáteli, tak jenom klábosí a klábosí. To dìti, když jsou s kamarády, tak poøád neklábosí o práci a politice a o jiných dospìláckých vìcech, ale o tom, co pøeèetli, jak se vede kytkám v jejich malé zahrádce a jak dopadla první plavba jejich novì vyøezané lodky. Ale povídají si jen z malé èásti. Spíš si hrají s Legem, stavìjí stavby z písku a hrají stolní hry. Bohužel vìtšina dospìlých nemají takovou fantazii jako dìti. Napø. nedovedou být králem ètvrtmilimetrových lidièek nebo mít leopardí farmu.

Hledej tam, kde lze nalézt

Já osobnì moc nechápu, proè jsou dospìlí tak zabraní do práce, ale na to je lehké vysvìtlení: za prvé dospìlí vìtšinou živí rodinu a za druhé je pravda, že bez práce nejsou koláèe. Ale já si poøád myslím, že by do té práce tak zabraní být nemuseli.

vedené za úèasti unitáøského pìveckého sboru z Concord, Massachussetts, USA

Kdyby se dospìlí chtìli stát dìtmi, museli by z mnoha jiných vìcí umìt i toto: mìli by si umìt hrát a o pøestávkách lítat po škole, mìli by umìt být sami ve svém svìtì, mìli by se umìt obèas zasnít a víc se vìnovat dìtem – napøíklad s nimi nìco spoleènì kutit, vyrábìt dìtské domeèky nebo hrát ve vlaku karty. Zkrátka dospìlí by nemìli trávit svùj èas jen dospìláckými vìcmi a s dospìlými a mìli by dovolit dìtem se zapojit do dospìlých èinností. Napøíklad pøi zabíjení høebíku by mìl se zabíjením høebíku zaèít táta a dítì by jej mìlo dobít. Dospìlí by mìli umìt si tajnì doma zamlsat a stavìt si bunkry.

koná se

v nedìli 19. srpna od 10.30

Dospìlí by nás dìti také nemìli pøíliš kritizovat a mìli by být více tolerantní napøíklad když máme nìjakou hraèku, ale dospìlí pro ní nemají pochopení a øíkají, že je hloupá a že se pro nás nehodí. Mìli by nás nechat poslouchat hudbu, jaká nás baví, i když jim pøipadá moc jednoduchá, a nemìli by nás odrazovat si hrát s autíèky, když jsme holky, a s panenkami, když jsme kluci a taky si hrát s malými sourozenci hry pro malé, i když už se na nì zdáme dost velcí.

v sále N. F. Èapka, Anenská 5

U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

7

8

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

Já si myslím, že by nemìlo být tak velkého rozdílu mezi holkami a kluky. Dospìlí i dìti dokáží být do nìèeho zabraní, ale dospìlí vìtšinou do práce a do klábosení s pøáteli, a dìti do hry nebo do ètení. Jako to bylo v pøíbìhu Malého prince a byznysmena. Navzdory tomu je pravda, že dospìlí, když se budou hodnì snažit, budou moct být nìkdy jako dìti, a dìti naopak jako dospìlí. Tøeba dospìlí budou umìt stát okouzleni u vánoèního stromeèku a tìšit se z dárkù a dovedou si pohrát s Legem. A když budou chtít, dìti jim poradí, jak to udìlat. Tak se staò.

U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

9

O BOHU (jako celek) NEPOZNATELNÉM PRST NEBO MÌSÍC? Rev. Dr. Petr Samojský Když psovi hodíte klacek, je schopen pøedvídat smìr, kterým klacek poletí a kam až dopadne. Ale když mu ukážete, kam má bìžet, pokud už není vycvièen, nedívá se smìrem, kterým ukazujete, ale dívá se na vᚠprst. Když nalijete koèce do misky èerstvé mléko a ukážete na tu misku, aby se šla napít, sleduje vaši ruku a vᚠprst. Nedochází jí, že prst pouze ukazuje. Èlovìk se považuje za pána tvorstva, pøivlastòuje si právo rozhodovat o pøetváøení Zemì, považuje zabraná území za svùj majetek. Když se rozhoduje, kde a jakým smìrem rozšíøí svá teritoria, jde tam, kde je volno; rozšiøuje svá mìsta, vesnice, jak se mu zlíbí, bez ohledu na jakékoliv jiné rostlinné a živoèišné druhy. Èlovìk se chová jako pán a správce Zemì, jako vladaø s neomezenou mocí. A nemá v sobì dost pokory, aby si uvìdomil, že se nìkdy žene jako ten pes za klackem, a že se jako ta koèka dívá na prst, místo na misku s mlékem. Samozøejmì že je to jen podobenství. Èlovìk naopak velmi dobøe postøehne jakoukoliv pøíležitost, aby se obohatil, a tak žádná obrazná miska s mlékem by nemohla uniknout jeho pozornosti. Jenže souèasnì je pravda, že èlovìk ignoruje mnoho dalších 10

U N IT Á ØS K É L IS T Y

signálù a znamení. A když je už vidí, když už si jich ve své do sebe zahledìnosti všimne, pak studuje ty signály a ta znamení – a soustøedí veškerou svou pozornost na nì, místo na poselství, které se mu pokouší sdìlit... Povšimnìme si napøíklad souèasné diskuse o globálním oteplování a projevech pøírody s ním spojených. Na nejvyšší úrovni probíhají debaty, lidé polemizují, píší knihy, hovoøí moudøe v médiích, diskutují o vlivu èlovìka na tyto zmìny a zda je vhodné, správné a ekonomicky pøijatelné uèinit zmìny v našem chování. Jsme jako èlovìk, který stojí v bahnì a teèe mu do bot, a on se dohaduje, jestli mu noha uklouzla nebo jestli si nevšiml, kam šlape. Nedochází mu, že to nejlepší, co by mìl udìlat, je z bahna vylézt ven! A co Bùh? Je Bùh prstem nebo Mìsícem? Lidé vzývají Boha, už od pradávna se k bohùm modlí, snaží se s bohy komunikovat, pøedvídat jejich vùli. Soupeøí spolu v tom, kdo lépe a výstižnìji Boha druhým pøiblíží, snaží se jeden druhého vést, najít, vytvoøit a ukázat k nìmu cestu. I v tomto pøípadì je tak snadné zamìnit prostøedek s cílem! Bùh, to je bytí, existenciální rozmìr, jsoucno. To je cíl. A samotné SLOVO Bùh, to je prostøedek, pojem, to je prst, na Boha ukazující. È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

Když se pøeme o našich pøedstavách Boha, když lidé sepisují své teologie a popisují svou víru, to jsou jen slova. Aè slova vznešená, moudrá a sebekrásnìjší, pøece slovo zùstává slovem. A slovo, to je jen prst. Prst, který nìkam ukazuje. Každé slovo je vždy pouze oznaèením, pojmem, symbolem. Slovo není ta vìc, kterou oznaèuje. Je vìc, a je slovo, které tu vìc oznaèuje. To, co nazýváme Bohem, je rovnìž takové. Bùh není to slovo a to slovo není Bùh. Slovo Bùh je pouze oznaèením, symbolem, pojmem. Když ulpíváme na slovu Bùh, když se o nìj pøeme, dohadujeme, když zápolíme o jeho správnou definici, mùže to být velmi zajímavé, pouèné, mùžeme si na tom tøíbit své znalosti – ale je to jen ten prst. A když se na nìj soustøedíme tak, že zapomeneme na to, že je to jen prst ukazující urèitým smìrem, jsme jako ten pes ženoucí se za klackem, a jako ta koèka dívající se na prst, místo na misku s mlékem... Neøíkám, že je špatné studovat, uèit se, diskutovat, sdílet svou víru. To v žádném pøípadì! Vždy na procesu hledání, studia a pøedávání si poznaného je postavena celá lidská civilizace. Jde jen o to rozlišování a ulpívání. Když nás nedávno navštívil Ashley Hills a nabídl nám svou promluvu, ve které zdùraznil skuteènost, že Bùh je jako celek nad možnostmi lidského poznání, hovoøil právì z té pozice, že Bùh je cílem a nikoliv prstem. Prst mùžeme zkouU N ITÁ ØSK É LISTY

mat a pomìøovat, a výsledky zapisovat do zápisníku. Boha také mùžeme takto zkoumat, ale pøi vší lidské snaze a úsilí tak velký zápisník nemáme, abychom tam vypsali vše o Bohu. Když se pøespøíliš soustøedíme na prst a slova, jsme jako èlovìk, který má doma hromadu penìz, ale ani peníz by z té hromady neutratil. Pøitom peníze jsou od toho, aby byly utraceny, aby byly smìnìny. Anebo jako nìkdo, kdo si poøídí drahé, krásné a luxusní vybavení bytu, ale radìji by si na pohovku ani nesedl, aby ji neošoupal. Když jsem na studiích pracoval v knihovnì, mìl jsem na starosti celý archiv. Za ta léta jsem vše utøídil, srovnal, byl jsem si jist, že každá vìc je na svém místì. Když jsem pak ale vidìl, jak studenti pøicházejí a bez hlubší znalosti archivního øádu vìci dávají zpìt na nesprávná místa, že mi do mého zorganizovaného systému È ERV EN EC -SRP EN 2007

11

vnesou chaos, s humorem jsem jim øíkal, že bych archiv nejradìji zamknul a nikoho do nìj nepouštìl. A tu jsem si to opìt uvìdomoval, jak je ta touha obrazem prstu a mìsíce, protože pokud by se archiv nebo knihovna uzavøely, aby je nikdo nepoškodil, úèel by se míjel s cílem, protože základní úèel archivu i knihovny zkrátka je aby knihy sloužily lidem... S tím, co oznaèujeme slovem Bùh, je to právì tak. Bùh, to není nic, co by bylo tak posvátné, že bychom to museli uchovávat v chrámech, co by jen zasvìcenci a významní lidé mohli druhým pøiblížit. Bùh, to je vìc denní potøeby! Když Ježíš, Buddha a další duchovní uèitelé odrazovali od

uctívání soch, obrazù, knih a dalších zobrazení Boha, jejich zámìr byl pøesnì toto pøesmìrování: od prstu odvést pozornost na to, na co ten prst ukazuje. Sochy, obrazy, chrámy, knihy, knìží i ti nejlepší duchovní uèitelé, to jsou vždy jen prsty ukazující na mìsíc. A Bùh také, ten pojem, to slovo je pouze prstem! Boha zažívat, prožívat, vnímat a zpøítomòovat, o to jde na duchovní cestì. To, co se skrývá za tím slovem, má být pøítomno v našich srdcích a myslích, to má být svìtlo naší duše. Poznávejme, hledejme, uctívejme a pøipomínejme si To, èemu øíkáme Bùh. Ale pamatujme vždy, že Bùh je nekoneèno, které slovy nelze spoutat, pro které každý teleskop, mikroskop i zápisník je smìšnì malý, tak jako naše lidská mysl. Nebuïme pyšní na své poznatky; pamatujme vždy na to, že prst ukazuje na Mìsíc a Mìsíc je cílem, nikoliv prst. Tak se staò.

– z promluvy pøi nedìlním shromáždìní 3. 6. 2007

12

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

NA TÉMA >> poznávání boha <<

POUÈENÍ OD “HLOUPÉHO OSLA”

Domnívám se, že vývoj vztahu èlovìka k Bohu probíhá asi tímto zpùsobem: 1) Nejdøíve se èlovìk Boha (èi spíše bohù) bojí. (Bojí se Jupitera, který mu hrozí blesky, bojí se Neptuna, který hrozí bouøemi na moøi, atd.) 2) Èlovìk Bohu, respektive bohùm, pøináší obìti za své høíchy, aby si bohy usmíøil, aby si je zkorumpoval. 3) Èlovìk Boha uctívá. 4) Èlovìk považuje Boha za stvoøitele všeho. [. . .] 5) Èlovìk je Bohu vdìèný za to, že ho Bùh stvoøil, a že stvoøil pøírodu pøíznivou pro jeho život. 6) Vdìènost vede èlovìka k lásce k Bohu. 7) Láska pøechází v úplnou oddanost k Bohu. (Arabové mají pro úplnou oddanost èlovìka k Bohu jediné slovo: “islám”. Muslim je èlovìk Bohu plnì oddaný. Kéž by tato krásná slova, která souvisí s plnìním “nejvìtšího pøikázání” (viz Deuteronomium 6:5-9, Matouš 22:36-40, Marek 12:28-34, Lukᚠ10:25-28) nikdo nezneužíval. 8) Koneèným cílem èlovìka je splynutí s Bohem. Píseò Vznešeného – Bhagavadgíta v 9. zpìvu 7 øíká: Všichni tvorové vycházejí ze Mne a do Mne se zase vracejí. Bible mluví o smrti èlovìka v poslední kapitole knihy Kazatel: Kazatel 12:7 „A prach se vrátí do zemì, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.” Nᚠkoneèný cíl vyplývá i z krásné biblické metafory: “Jsme dìti Boží.” Podle Písnì Mojžíšovy: Deuteronomium 32:18 “Opomnìl jsi Skálu, která tì zplodila, zapomnìls na Boha, který tì v bolestech zrodil.” Údìlem lidského dítìte je dospìt v èlovìka. Údìlem dítìte Božího je nepochybnì dospìt v Boha.

Jøíkalo po nìkolik hodin a sedlák se snažil vymyslet, co dìlat. Nakonec si

Dnes bychom se už nemìli Boha jen bát a snad ani plnì spoléhat na nìjakého prostøedníka mezi námi a Bohem. (Aèkoliv mnoha lidem na jejich cestì k Bohu jistì pomáhá plné spolehnutí na pø. na Ježíše Krista.) Hledejme a poznávejme Boha! Radí nám to Bhagavadgíta i Bible a slibují nám, že ho nalezneme a poznáme, budeme-li ho hledat vytrvale s láskou a moudrostí. – Vladimír Švanda

ednoho dne starý osel spadl do studny. Chudák zvíøe ve studni hýkalo a na-

øekl, že to zvíøe je staré, že mu už mnoho užitku beztak nepøinese, a že ta studna je stejnì vyschlá, takže ji vlastnì ani nepotøebuje. A tak se rozhodl vìc vyøešit nejsnadnìjší cestou – osla obìtovat a neplýtvat silami na jeho záchranu. Požádal pár sousedù, aby mu pomohli. Každý popadl lopatu a zaèal házet pùdu a písek do studny, chtìli ho tam prostì zasypat. Napøed si osel uvìdomil, co se dìje, a zaèal hýkat a naøíkat ještì hlasitìji. Ale po chvíli se utišil a nevydal ani hlásku. Sedlák se sousedy házeli dál, ale za chvíli spatøili nìco, s èím nepoèítali. Jak lopata hlíny dopadla na oslùv høbet, osel se otøásl, pak na to stoupl a hlínu udusal a stoupl si na ni. Èím více hlíny farmáøi na osla házeli, tím více se otøásal a vystupoval nahoru. Nakonec byl osel tak vysoko, že jen pøeskoèil okraj studny a odbìhl na pastvu. Jaké pouèení plyne z tohoto pøíbìhu? Život na tebe bude házet špínu, rùzné druhy špíny. Umìní je otøást se a šlápnout výš. Každá naše potíž je schùdek, po kterém se dá jít nahoru. My tak mùžeme vylézt i z tìch nejhlubších studní. Jen nesmíme pøestat, nesmíme se vzdát. Otøesme tu špínu a vyšlápnìme nahoru! Ten pøíbìh má však ještì jednu variantu konce, a z ní plyne trochu jiné pouèení! Poslouchejte dobøe: Když osel koneènì ušlapal všechnu tu hlínu, kterou ho sedlák chtìl pohøbít, vyskoèil ze studny ven a kousl sedláka do zadnice. To kousnutí se podebralo, sedlák onemocnìl a umøel v bolestech z infekce. Zde je pouèení, plynoucí z této varianty konce pøíbìhu: Udìlᚖli nìco špatného a snažíš se to pohøbít, vždycky se to vrátí a kousne tì to do zadnice.

Poznámka ed: další pøíspìvek na toto téma najdete na stranì 25. U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

— autor neznámý

13

14

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

DUCHO VNÍ PRAXE NA HØBITOVÌ

ndický asketa Basanta Roj, kterému je údajnì 103 let, si vykopal vlastní

Ihrob hned vedle místa posledního odpoèinku své manželky. Do hrobu se pøestìhoval už pøed šesti lety a od té doby na høbitovì žije trvale. Èas tráví trháním plevele, který roste kolem, a soustøedìným èekáním na smrt. Když je unaven, uloží se do hrobu, kde také spí. Vìtšina hinduistù sice pohøbívá své mrtvé kremací, tento asketa však patøí k duchovnímu proudu, který své mrtvé pohøbívá. — podle ÈTK

TY I JÁ – JSME EGYPANÉ?

vlastní zákony. Pravidla vymezila, které èiny musí být potrestány, ale napøíklad konkrétní výše trestní sazby zùstane v rukou jednotlivých zemí. Èesko navíc èeká problém navíc. Èeský právní øád totiž nezná pojem trestní odpovìdnosti právnických osob, s èímž pravidla proti rasismu a xenofobii poèítají. Podle ministra spravedlnosti Jiøího Pospíšila vláda pøipravuje variantu, která to vyøeší, podobnì jako je øešena v Nìmecku. Rámcové usnesení EU je navíc v nìkterých otázkách o nìco mírnìjší, než jsou jednotlivé zákony v nìkterých èlenských státech. Zatímco napøíklad Francie trestá jakékoliv popírání holokaustu, EU žádá potrestání jen v pøípadì, kdyby popøení holokaustu mohlo vést k podpoøe násilí èi nenávisti. Británie naopak prosadila, že nestaèí podnìcování k nenávisti kvùli náboženství, ale trestné je jen, když je provázejí urážky na základì rasy èi etnika. Napøíklad útoky proti muslimùm, židùm èi køesanùm mohou být trestány, jen když souèasnì podnìcují i nenávist proti rasové nebo etnické skupinì. — podle ÈTK

edávno navštívil Prahu spisovatel Wilbur Smith. V jednom rozhovoru líèil

Nsvoji fascinaci Egyptem: “Myslím si, že nás všechny starovìký Egypt

fascinuje, protože to je kolébka civilizace. Vzniklo zde písmo, architektura, astrologie, lékaøské vìdy, matematika. To všechno má svùj poèátek v Egyptì. Pøidejme si plejádu bohù, kteøí nás neménì fascinují, a již jsme køesané nebo vyznavaèi jiného náboženství. Má to nakonec podobnost i s køesanstvím, kdy svatá trojice má spojitost s trojicí Bùh otec, Bùh matka a Bùh syn v egyptském náboženství. Lákají nás romantiènost, záhady, pyramidy. A koneènì Nil jako životodárná øeka, centrum zemì, kde se odehrává dìj mých knih. Je to místo, kde se poprvé na nohy postavil budoucí èlovìk. Archeologové tu podle nálezù urèili historicky podložený zaèátek vývoje lidstva.” — podle ÈTK

GRATULUJEME Pøi benefièním koncertu, který jsme poøádali pro Klub za starou Prahu 14. èervna, jsme se tìšili z výborného programu pìveckého sboru SUDOP. Pøi tomto koncertu jsme mìli pøíležitost vyslechnout premiéru skladby Ladislava Pivce “Dìdova mísa”. Ladislavovi mùžeme jen blahopøát k této premiéøe, protože je to krásná vìc, a poselství Jana Nerudy, které posluchaèùm pøipomnìla, je pro nᚠsvìt velmi dùležité.

obZA RASISMUS DO VÌZENÍ vropská unie sjednotila tresty za rasovou nenávist, xenofobii a popírání genocidy. Za tyto trestné èiny bude možné odsoudit pachatele až na tøi roky vìzení. Zatím ale není jasné, kdy zaènou spoleèná pravidla platit. Pravidla pøedpokládají jeden až tøi roky vìzení za “veøejné podnìcování k násilí a nenávisti ... proti skupinì lidí nebo jednotlivci založené na pøíslušnosti k rase, náboženství nebo podle národnostního èi etnického pùvodu”. Zakazují i popírání nebo zlehèování genocidy a zloèinù proti lidskosti. Nyní bude na vládách èlenských státù, aby se rozhodly, jak podle spoleèných pravidel upraví

E

U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

15

Døevo ukradl jsi v panském lese – komu dìlᚠz nìho koryto? “Dìdovi; – již se mu ruka tøese, nádobí už všechno rozbito.” “Nauè mne to!” – “Vida toho kluka, naè by tvá to ruka umìla?!” “Až se tobì tøásti bude ruka, koryto ti synek udìlá!”

16

U N IT Á ØS K É L IS T Y

V kamnech praská, dìdek shrben pláèe, svadlé ruce syn mu zulíbá, kolo mlèí, vnouèe kolem skáèe – “Táto, proè se kolo nehýbá?”

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

PØÍPRAVA NA “VODNÍ SLAVNOST”

ÈLÁNEK

záøí budeme konat teï již tradièní “vodní slavnost”, kterou slavíme v této

Vdobì jako rozlouèení se s létem, pøivítání podzimu, a hlavnì jako oslavu

opìtovného setkání po letních mìsících, kdy mnozí cestujeme, trávíme dovolené na rozlièných místech. Toto shromáždìní je pøíležitostí sdílet spolu nejen radosti, starosti a nadìje, tak jako každou nedìli, ale pøipomenout si symbolický návrat z prázdninového období, symbolický návrat do duchovního domova, kterým jak doufám je vám naše spoleèenství. A proto: budete bìhem léta cestovat k moøi? Pøivezte s sebou moøskou vodu! Budete cestovat jen po souši? Pøivezte vodu z øeky, potoka, øíèky, jezera, pøehrady, jezírka nebo louže. Anebo nikam cestovat nebudete a budete celé léto jen v Praze? Nevadí, naberte pražskou vodu! Staèí z Vltavy, místního potoka, anebo i jen z kohoutku u Vás doma. Voda nemusí být èistá, vždy ji nikdo nebude pít. Mùže být neèistá, bahnitá, ale mùže být i z prùzraèného potùèku. Mùže být prostì jakákoliv. Nejde vùbec o exotiènost a zvláštnost vody. Jde o to, abyste ji nabrali pøi urèité pøíležitosti, aby to nabrání vody bylo pro vás nìjak významnìjší, aby byla z místa, které je pro vás nìjak dùležité èi významné, anebo aby se vám na tom místì prostì líbilo nebo si jej chtìli nìjak pøipomenout. Mùže být z místa, kde jste zažili nìco pozoruhodného, anebo kde vám zkrátka jen bylo dobøe. Samozøejmì staèí jen malé množství vody, jen vzorek do sklenièky od lékù nebo jiné vhodné nádobky. Hlubiny lednice v naší lednici v kuchyòce skrývají nádobu s vodou z minulých let, ve které je voda z rozlièných míst na svìtì. Pøidejme k nim další vody, které v létì nasbíráme!

U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

17

NÁBOŽENSKÁ KRIZE – ZTRATÍME SVOU VÍRU?

Ing. Dr. Otakar Mikeš, DrSc.

idstvo pøijalo prvé formy náboženské víry, když se vývojovì ocitlo na úrovni paleoantropù, k èemuž došlo asi pøed nejménì 100.000 léty. Je prokázáno, že Homo sapiens neandrtalensis již pochovával své mrtvé a že nad nebožtíky byly provádìny nìjaké obøady, spojené s kvìtinami, a že do lùžek zesnulých byly pøidávány rùzné užiteèné pøedmìty, zøejmì ve víøe v nìjaké formy posmrtného života. Paleoantropové však již vymøeli. Asi pøed 40.000 lety v Africe na jižním okraji Sahary (která tehdy ale byla zatopena moøem) se ve velmi úrodném pøedhùøí pohoøí Atlas objevil nový typ èlovìka – Homo sapiens sapiens – který vynikal nejen zvýšenou schopností abstraktního myšlení, ale také umìleckými vlohami. Ten otevøel cestu nejen prvopoèáteèní civilizaci, ale také novým a rozvinutìjším formám náboženství. A od té doby se náboženství soustavnì vyvíjelo a jeho význam v lidské spoleènosti neustále stoupal. Pøes primitivní období šamanù a medicinmanù dospìlo až k rùzným formám náboženských sdružení a nakonec až k církvím. Tento vývoj stále pokraèoval až do doby moderní, což bìhem této dlouhé doby pøispìlo po kulturní stránce k vývoji lidstva. Teprve v posledním období se zaèala projevovat tendence k sekularizaci (tj.k zesvìtštìní) a odcírkevòování života, k oddalování se od náboženství. A tento souèasný trend vedl k nìèemu, co bylo výstižnì pojmenováno jako náboženská krize a co zejména v naší zemi nabývá velmi významné formy. A tento varovný signál vedl i k sepsání tohoto èlánku. Touto otázkou jsem se mj. také zabýval bìhem své promluvy v pražské Unitarii v dubnu v roce 2007. Tam jsem øekl toto: “Duchovní krizi lidstva dosti podrobnì, výstižnì a pøesnì zhodnotil exprezident Václav Havel. Proto uèiníme nejlépe, pøeèteme-li si sta z jeho spisu “Dálkový výslech”. Zní takto: “I já cítím základní napìtí, ze kterého dnešní globální krize vyrùstá. Jsem pøitom pøesvìdèen, že tento konflikt bezprostøednì souvisí s duchovním stavem soudobé civilizace, charakterizovaným ztrátou metafyzických jistot, zážitku transcendentna, ztrátou jakékoli nadosobní mravní autority a vùbec jakéhokoli vyššího horizontu. Je to zvláštní, ale v posledku docela logické: jakmile èlovìk udìlal sám sebe nejvyšším smyslem svìta a mìøítkem všeho, zaèal svìt ztrácet své lidské dimenze a zaèal se èlovìku vymykat z rukou. Velký odklon od Boha, který v moderní dobì prodìláváme a který nemá v historii obdoby (pokud vím, žijeme uprostøed první ateistické civilizace), má své složité duchovní a kulturní pøíèiny:

L

18

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

souvisí s rozvojem vìd, techniky a lidského poznání, s celým novovìkým rozmachem intelektu a lidského ducha. Pyšný antropocentrismus moderního èlovìka, pøesvìdèeného, že všechno mùže poznat a podøídit si, cítím kdesi v pozadí soudobé krize. A zdá se mi, že má-li se zmìnit k lepšímu svìt, musí se cosi zmìnit pøedevším v lidském vìdomí, v samotném lidství èlovìka. Èlovìk se musí nìjakým zpùsobem vzpamatovat, musí se vyprostit z tohoto strašlivého zapletení do všech zjevných i skrytých mechanismù totality, od konzumu pøes represi a reklamu až po televizní manipulaci. Jedinì mravní a duchovní orientace, založená na respektu k nìjaké “mimosvìtské” autoritì – k øádu pøírody èi vesmíru, k mravnímu øádu a k jeho nadosobnímu pùvodu, k absolutnu – mùže vést k tomu, aby život na této zemi neskonèil jakousi “megasebevraždou” a aby byl snesitelný, totiž aby mìl vskutku lidské dimenze”. Po této citaci asi není nutné nic dalšího dodávat, pokud se týèe konstatování, že náboženská (avšak nejen náboženská, ale i etická) krize opravdu nastala. Tím se však rozhodnì nemùžeme spokojit. Je nutné hledat cesty, jak se moderním – èi spíše postmoderním – zpùsobem vrátit k osvìdèeným duchovním hodnotám. Je nutné si položit otázku “Co dìlat?”. Nejen si ji položit, ale také se snažit rozvíjet tvùrèí snahy k jejímu øešení. Jak na to jít? Pøeètìme si napøed úvahu našeho význaèného myslitele. T.G. Masaryk napsal: “Ani pokrokoví duchovní nechápou historický vývoj, že celá spoleènost, všechny moci kulturní a také náboženství se odcírkevòují. Pozitivní vývoj náboženství je již dávno veden laiky. Teologie – a právì teologie tzv. pokroková – žije reminiscencemi, je historická, utkána v minulost. Náboženství živé je však pøítomností a budoucností”. A právì k tìmto budoucím formám je nutné se orientovat. Pøitom bychom si mìli jasnì uvìdomit poslání našeho národa v tomto procesu. Unitáøi pøevzali tyto Masarykovy myšlenky a doplnili je úvahami Norberta Fabiána Èapka. Cituji z Èapkova spisku Cestou k obrodì: “Náboženská krize v našem národì je zvláštní tím, že jsme jako národ zaèali církevní a náboženskou revoluci, ale svùj národní náboženský úkol jsme nedodìlali a pøímo jej opustili. Poctivý Èech, Èech uvìdomìlý, se nemùže spokojit protireformaèním katolicismem, ani se nezastaví na ortodoxním protestantismu, nýbrž bude usilovat o náboženské obrození smìrem naší reformace, zejména Bratrství, duchem tužeb nových lidí nejpokroèilejších a nejduchovnìjších. A pøedevším je úkolem právì nás, Èechù, náboženský vývoj pozitivní, nikoli negativní”. Václav Havel nám v tomto smìru jakoby promluvil z duše, když v “Dálkovém výslechu” napsal: “Duchovní obroda, jak já ji chápu (svého èasu jsem ji nazval “existenciální revolucí”) není nìèím, co nám jednoho dne spadne z nebes do klína, nebo co nám pøinese nový Mesiáš. Je to úkol, pøed nímž stojí každý èlovìk a v každém okamžiku. “Nìco s tím dìlat” mùžeme a musíme všichni a teï a tady. Nikdo to za nás neudìlá a na nikoho nemùžeme èekat. Ostatnì bych mohl U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

19

jmenovat mnoho dokladù toho, že se to už dìje: což i dnes není na svìtì dost lidí, kterým ještì “není všechno jedno” a kteøí se snaží “nìco s tím dìlat”? “Ale co my – bìžní lidé – s tím máme dìlat? Rozhodnì nesmíme zùstat stát bezradní. Znaèné èásti postmoderního lidstva je jasné, že dosavadní formy církevního náboženství zaèínají být pøekonány. Církve však mají zatím poøád ještì dost formálních stoupencù, proto èasto k této problematice zaujímají postoj “mrtvého brouka”. Poèet vìøících však (zejména v naší zemi) klesá a ti zbylí jsou èasto jen “matrikoví vìøící”, kteøí nevedou pøesvìdèivý náboženský život. Proto oprávnìnì hovoøíme o “náboženské krizi”, která však – bohužel – pøerùstá i v krizi etickou, ponìvadž náboženství bývalo základní oporou morálky. Øada pokrokových myslitelù se proto snaží pøispìt ke vzniku jakéhosi postmoderního necírkevního univerzálního duchovního uèení, které bychom se my – bìžní lidé – mìli snažit sledovat. Toto uèení není založeno na kánonických spisech ani na žádných náboženských povìrách èi na dogmatech. Mezi tìmito duchovnì orientovanými mysliteli je i øada pokrokových vìdcù. Jsou to zejména: Paul Brunton, Ralph Waldo Emerson, Albert Einstein, Chalil Gibran, Piere Teilhard de Chardin, Carl Gustav Jung, Oliver Lodge, Šri Ramana Maháriši, Prentice Mulford, Romain Rolland, Albert Schweitzer, Rabindranáth Thákur, Ralph Waldo Trine, Svami Vivekananda a øada jiných zahranièních myslitelù. V naší vlasti pøed pùl stoletím zahájili systematickou snahu v tomto smìru zakladatelé Unitarie Norbert Fabián Èapek a Karel Hašpl se svými následovníky. Jeden z pokusù o èeský skromný pøíspìvek k systematickému rozvíjení snah o postmodernì pojaté duchovní uèení je i naše “Náboženství Moudrosti”. To všechno jsou pøíklady snah lidí, kterým – podle Václava Havla – “není ještì všechno jedno” a kteøí se snažili a snaží “nìco s tím dìlat”. Uveïme motto tìchto snah. Zní takto: “Univerzální náboženství budoucnosti nevznikne samo od sebe nìjakým zázrakem z vùle Boží. Bùh náboženství nepotøebuje, potøebujeme je my – lidé. Proto je také musíme vytváøet”. Idea takovéhoto pøirozeného humanistického a vìdì blízkého univerzálního duchovního uèení budoucnosti je velmi krásná, avšak není možné ji blíže rozvíjet v tomto krátkém èlánku. To vyžaduje samostatné pojednání, které bude zveøejnìno na tomto místì v pøíštím èísle Unitáøských listù.

20

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

ÈTENÍ NA POKRAÈOVÁNÍ NÁRYS DÌJIN UNITÁØSTVÍ Drahoò Špale

7. èást (kráceno)

V. “Blouznivci” z 18. a 19. století Roku 1780 nastupuje vládu Josef II., stoupenec osvícenského svìtového názoru. Tento odchovanec osvíceneckých filozofù bystøe postihuje nutnost reforem všeho druhu v zaostalém rakousko-uherském soustátí. Pro nás má význam jeho toleranèní patent. Byl vynucen vnìjšími i vnitøními okolnostmi. Ani 150-ti leté pronásledování nekatolíkù totiž nedosáhlo cíle a vláda si byla dobøe vìdoma, že v lidu se stále skrývá mnoho kacíøù, pikartù a vùbec heretikù rùzného zamìøení. Svìdèily o tom napø. události na Vsetínsku, kde r. 1777 bývalí jezuitští misionáøi Jan Koøistka, Petr Jiøíèek a Petr Sasina pøesvìdèovali lid, že toleranèní patent bude vydán podle toho, zda se pøihlásí dostateèný poèet nekatolíkù, èímž se tito podvodníci chtìli dozvìdìti jména nekatolických vùdcù na Valašsku, aby je mohli zneškodniti. Výsledek byl vskutku úžasný. Vkrátku se pøihlásilo na 60 obcí, což znamenalo asi 12.000 obèanù. Ve Vídni z toho vznikla úplná panika a jen zákrokem Josefa II. u Marie Terezie bylo dosaženo pomìrnì klidného zlikvidování pøípadu, když bylo U N ITÁ ØSK É LISTY

slíbeno, že vùèi tìm, kdož se pøihlásili, bude zakroèeno jen mírnì a obracení na víru že se má dít na základì dobrovolnosti. A k toleranènímu patentu vedly i unifikaèní dùvody, nebo v Uhrách a Belgii byl protestantismus dovolen. Také febronianismus namíøený proti absolutní moci papeže a zbytku støedovìku v církvi pomáhal Josefu II., takže výsledkem všech tìchto èinitelù a mnohých jiných bylo vydání památného toleranèního patentu dne 13. 10. 1781, jehož obsahem bylo uznání církví kalvínské, luterské, øeckovýchodní a náboženské spoleènosti židovské. Nebyla to sice rovnoprávnost, nebo katolicismu stále zùstávaly znaèné výhody, ale pøece jen to byla ohromná vìc pro nᚠlid. Došlo také ke zrušení cenzùry a na literárním trhu vypukla úplná knižní záplava, nebo kdekdo psal o všem možném. Dle èasopisu Gelehrtes Deutschland bylo r. 1783 ve Vídni 435 spisovateù, v Praze 110, ve Štýrském Hradci 28, v Brnì 14 a v Olomouci 12. Snad nejvíce rozšíøenou tématikou bylo náboženství, což bylo dùležité tím, že se vìtší poèet È ERV EN EC -SRP EN 2007

21

dobrých knih dostával do širších lidových vrstev a získával je tak pro moderní pokrokové ideje. Potíže vznikly hned po vydání toleranèního patentu, nebo mnozí pod ním vidìli úplnou náboženskou svobodu a nepøihlašovali se jen k tolerovaným konfesím, ale žádali i uznání pøihlášek k rùzným sektám, jichž se vyrojilo náhle plno. Tomu se nesmíme divit, nebo vždycky když dochází ke krizi pravovìrnosti, když je zlomen dlouho trvající útlak a tvoøí se nová ideologie, objevují se rùzné názory, myšlenkové smìry a hnutí, mezi nimiž jsou stupnì od skvìlých výtvorù lidského ducha až po slabomyslné nekritické myšlenkové zmetky. Tak tomu bylo i tehdy, kdy se objevili tzv. deisté, marokáni, izraelité, nicové, ariáni, antitrinitáøi, abrahamité, adamité, nihilisté, grilovci a ještì jinak roztodivnì oznaèovaní sektáøi. O celém tomto hnutí bylo již mnoho napsáno, zejména o tzv. deismu, který svého èasu vzrušil celou kulturní Evropu. Tehdejší zprávy i nìkterá dosavadní pojednání nebyla však èasto dosti objektivní z nedostatku informovanosti. I mnozí historikové nerozlišovali správnì jednotlivé názorovì odlišné smìry, které jim splývaly, takže byli naklonìni pozorovat vše katolickým prismatem, odsuzujícím celé náboženské hnutí 18. a 19. století oním známým hanlivým termínem “blouznivci”. Nikoliv, nebylo to jen blouznìní, ale byla to také kritická rozumová víra s vysokými etickými požadavky. 22

U N IT Á ØS K É L IS T Y

Pokud jde o pùvod a hodnocení “blouznilství”, vyneseme koneèný úsudek až po zevrubném prozkoumání celého jevu, ale již nyní mùžeme øíci, že historikové se tu velmi rùzní. Zatímco nìkteøí zdùrazòují kontinuitu s pøedešlými herezemi 15. a 16. století – a dokonce se pokoušejí o identifikaci s nìkterou tehdejší sektou – jiní považují blouznilství za samostatný jev. Nìkteøí ho chápou jako hnutí jednotné, jiní v nìm rozlišují urèité smìry. Jedni ho vysoce hodnotí, druzí odsuzují, nebo alespoò k nìmu mají velké výhrady. Pokusíme se zjednat ve vìci jasno. Poèátky historie blouznivcù spadají do doby krátce po vydání toleranèního patentu, kdy královéhradeckým biskupem byl Jan Leopold Hay. Tehdy v únoru r. 1782 poslal Hay na Jilemnicko novomìstského dìkana Josefa Hurdálka jako plnomocného komisaøe ve vìcech toleranèních. Dne 9. 8. 1782 pak podal zprávu o výsledku visitace na Chrudimsku. Nás zejména zajímá v této souvislosti to, že tu bylo zjištìno dosti kacíøù, mezi nìž se Hay sám s Hurdálkem vypravil a zanechal o tom vìrnou zprávu. Centrum jejich bylo v Rokytnu a Chvojenci, dále v Žiželicích a Skutèi. Biskup Hay líèí tento lid takto: S nejvìtší mírností naslouchali mým pøátelským výkladùm, avšak vždycky odpovìdìli, že jejich rozum nemùže tajemství køesanského náboženství snésti a že nemohou nièemu, co se jejich rozumu pøíèí, vìøiti. Na dotaz, odkud mají své náboženství, odpovídali: “Z èastìjÈ E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

šího a delšího pøemýšlení jsme osvíceni”. Faráø Kanický pøitom ujišoval, že dìti jejich jsou v køesanské nauce lépe vyuèeny, než jiné. Jejich duší a hlavním uèitelem je jistý Kašpar. On a nìjaký Provazník hlavnì vedli slovo. Vyznání jejich, které dobrovolnì uèinili: “Vìøíme v jednoho Boha, Stvoøitele nebe i zemì. Svatá trojice jest mnohobožství, tudíž Boha uráží a proto v ni vìøit nemùžeme. Vìøíme, že Kristus byl, že byl popraven, jako vìøíme v historii Husovu a mnohé takové. Tento Kristus byl ukøižován buïto pro své zloèiny, nebo umøel nevinnì; v posledním pøípadì padá vina zpìt na jeho soudce a pak vìøíme, že byl synem božím právì tak jako jsme jimi my. Všichni lidé nejsou pøeci nièím jiným, nežli dítkami božími, spravedliví jsou jimi obzvláštì. Že by se však Bùh èlovìkem stal, mùžeme stejnì tak málo vìøiti jako nemùžeme vìøiti, že by se èlovìk mohl stát Bohem. V Ducha božího vìøíme, jako vìøíme, že každý èlovìk má svého vlastního ducha; božský duch je pro nás duchem dobré rady a síly. On nás vede, on nás utìšuje. Že by však tento duch byl docela zvláštní osobou božskou, mùžeme tak málo vìøiti, jako nemùžeme vìøiti, že nᚠduch v nás jinou osobu pøedstavuje. Vìøíme v nesmrtelnou duši . . . ve vìèné pekelné tresty nevìøíme.”

Po stránce mravouky a bohoslužby se drželi desatera a Otèenáše. Desatero je základ – milovat Boha a bližního: A jsme trpìni nebo ne, my od koøení se jedinému Bohu nemùžeme nikdy upustit. My žádného jiného zákona – mimo našich deseti pøikázání – nepøijmeme . . . Naše bohoslužba je zcela jednoduchá. Mezi lidmi jsou

U N ITÁ ØSK É LISTY

spravedliví a høíšníci. První musí Boha prositi, aby je pøi spravedlnosti a nevinnosti zachoval, a k tomu používáme krásné køesanské modlitby Otèenáše, jemuž jsme se v mladosti nauèili a jiných dobrých modliteb, jež s naším náboženstvím souhlasí. Høíšníci musí èiniti pokání a se svým Bohem se smíøiti, a k tomu se nejlépe hodí žalmy Davidovy.

O

DUHA I øekl Bùh: “Duhu svou postavil jsem na oblohu a ona bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí.”

Svátost køtu a manželství uznávali jen jako obyèeje, byly pro nì pøedepsanou formalitou, kterou zachovávali pro vnìjší zdání. Zpráva Hayova mluví také o sektáøích v Žiželicích na panství chlumeckém, kteøí jsou nazýváni izraelité. Veškeré jejich výpovìdi byly stejné: My vìøíme v jednoho Boha a nic více, my se držíme Starého zákona, my jsme ve svých srdcích obøezáni. Z 72 náboženství, jež se ve svìtì nacházejí, vyvolili jsme si nejlepší, ponìvadž se jenom jednoho pravého Boha držíme. Více nemáme co øíci. Tøeba jsme byli stíháni a kolem lámáni, tøeba jsme byli na drobné kousky rozsekáni, nebudeme míti žádné jiné víry, nežli víru ve svého jediného Boha.

K ZAMYŠLENÍ

Stála jsem v úžasu pøed tou monumentální nádherou. Oèi zvednuté k nebesùm, ptala jsem se: “Kdo jsi? Kde ses tu vzala? Nic mi neudìláš?” Protože z té nezvyklé krásy mi bylo až trochu úzko. Krajina slastnì odpoèívala po úmorných vedrech, která ji sužovala témìø dva mìsíce. Nyní si dopøávala doušku lahodného deštíku, a nebe, jak by jí chtìlo vynahradit všechno to strádání, obdaøilo ji vláhou i sluncem souèasnì a svázalo ty dary nejbarevnìjší stuhou, jakou jsem kdy vidìla – DUHOU. O

Když jim bylo uloženo, že toto své vyznání musí svým podpisem potvrditi, køièeli: “Chraò Bùh, my spíše zemøeme, nežli nìco podepíšeme. Bùh to ve ètvrté knize Ezdrášovì, v 16. kapitole ve verši 20 zapovídá.”

È ERV EN EC -SRP EN 2007

23

24

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

O

“Jsem DUHA“, pøedstavila se mým doširoka otevøeným oèím, “a jsem tu proto, abych všem pøipomnìla, že po každém trápení pøijde šastná chvíle. Že každé úsilí bude odmìnìno a že všechno zlé je k nìèemu dobré. Jsem šperk, který posílají nebesa zemi. Ti dva jsou totiž snoubenci a jeden druhému nejsou lhostejní. Celý mìsíc shánìlo nebe mráèky do houfu, aby seslalo zemi vláhu, ale znᚠto, je to jako s beránky: Z jedné strany je naženeš, z druhé se rozuteèou.“ Nakonec se to nebi pøece jen podaøilo a zemì omládla a zkrásnìla. Vykoupaná v dešové lázni s esencí sluneèního zlata leží teï a šastnì odpoèívá pod baldachýnem, jakým se nemùže pochlubit žádná ze svìtských královen. “Ale nejsem jen baldachýn, šperk nebo stuha. Jsem LÁSKA. Jsem spojením zemì s nebesy.“

NETUŠENÉ SOUVISLOSTI menoval se Fleming a byl to chudý skotský rolník. Jednou, když se snažil

Jvydìlat pro rodinu na živobytí, uslyšel volání o pomoc z nedaleké bažiny.

— Lenka Filipová, upravila Hana Øíhová

O

Zahodil náøadí a bìžel k moèálu. Tam našel vydìšeného kluka po pás v èerném bahnì, jak køièí a snaží se dostat ven. Rolník osvobodil mladíka a zachránil ho tak pøed pomalou a údìsnou smrtí. Další den se u Skotovy zahrádky zastavil luxusní vùz. Vystoupil z nìho elegantnì obleèený šlechtic a pøedstavil se jako otec chlapce, kterého rolník Fleming zachránil. “Chci se s vámi vyrovnat,” øekl šlechtic. “Zachránil jste život mému synovi.” “Ne, nemohu pøijmout peníze za to, co jsem udìlal,” odvìtil skotský rolník a odmítl nabídku. V tu chvíli se ve dveøích objevil rolníkùv syn. “Tohle je vᚠsyn?” zeptal šlechtic. “Ano,” odvìtil rolník hrdì. “Udìlám vám nabídku. Dovolte, abych mu poskytl stejnou úroveò vzdìlání, jaké se dostane mému synovi. Pokud je mladík aspoò trochu po otci, urèitì z nìho vyroste muž, na kterého budeme oba pyšní.” A tak se stalo. Syn rolníka Fleminga chodil do nejlepších škol a po èase promoval na Lékaøské fakultì St. Mary’s Hospital Medical School v Londýnì a posléze dosáhl svìtového vìhlasu jako vynálezce penicilinu Sir Alexander Fleming. Po letech, syn téhož šlechtice, který byl zachránìn z moèálu dostal zápal plic. Co mu zachránilo život tentokrát? Penicilin.

“VÝTAHO VÁ DEFINICE” na téma Bùh (pùvodní pøíspìvek k tématu o poznávání Boha)

Ten šlechtic se jmenoval Lord Randolph Churchill. A jeho syn? Sir Winston Churchill. — autor neznámý

Pro mne je Bohem absolutní jednota veškerého Bytí, která se projevuje a žije nekoneènou mnohotvárností všeho a všech. Každá živá bytost je její souèástí a zároveò pozorovatelem . Dùvodem je to, že tento celek absolutna, který v sobì zahrnuje vše, nemùže být ménì než my, jeho souèásti, spíše by mìl být mnohem víc. Nazývat a pøedstavovat si ho lze rùznì. — Jiøí Šulc

U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

25

26

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

èlenská kronika

dìkujeme

V èervenci a srpnu 2007 oslaví své významné životní jubileum:

Dìkujeme ses. J. Dittrichové za záslužnou práci v Klubu rodièù malých dìtí. Podìkování patøí ses. K. Samojské za dlouhodobou práci s dìtmi v Nedìlní škole. SS POU dìkuje všem, kteøí se podíleli na pøípravì ordinace ses. Ivy Fišerové.

Dagmar Dvoøáková, Drahomíra Havlíková, John Ashley Hills, Jana Koøánová, Jiøí Mašek, Josef Papírník, Annette Percy, Josefa Pozdníèková, Vìra Roubíèková, Emma Srncová, Miloš Syrovátka, Ivana Táborová, Zdenìk Tunka, Eva Volfová. Pøejeme jim do dalších let pevné zdraví, spokojenost, klidnou mysl a šastné srdce.

èlenské pøíspìvky

na rok 2007

Dalším èlenùm a pøíznivcùm Pražské obce unitáøù dìkujeme za èlenský pøíspìvek, který slouží podpoøe èinnosti naší obce vèetnì vydávání a distribuce Unitáøských listù. Jsou to: ses. Drahuška Havlíková, br. Jan Dostál a Jaroslav Morávek.

ze správního sboru Vážení a milí, sestry a bratøi, pøinášíme Vám nejdùležitìjší informace z èervnové schùze Správního sboru POU a krátce i o jiných událostech v POU:

LETEM UNITÁØSKÝM SVÌTEM ! Unitáøská kanceláø v OSN má už dlouhou tradici, která sahá do poèátku 20. století. Kanceláø zprostøedkovává komunikaci a poskytuje informace jak unitáøùm o aktivitách OSN, tak i opaènì. Její úèelem a úkolem je podporovat mezinárodní zápas o umenšování chudoby, hladomoru, pomoc lidem v nouzi, pøinášet vzdìlání a bránit diskriminaci všeho druhu. O kanceláøi se mùžete dozvìdìt více (pouze v angliètinì) na internetových stránkách www.uu-uno.org. ! 5. až 18. øíjna se bude konat unitáøský zájezd do Afriky, organizovaný americkými unitáøi. Cena 1950 USD zahrnuje ubytování, stravu a cestování po Africe, poplatky na safari a další (cena nezahrnuje letenku do Afriky a víza). Cesta obsahuje m.j. i návštìvu unitáøských obcí v Bujumbura, Nairobi, Kisii a Etono. Pøihlásit je možné do konce èervence. Další informace vážným zájemcùm mùže podat Petr Samojský.

< Pøedsedkynì SS POU navrhuje, aby sbírka do Fondu na vzdìlávání duchovních, který byl založen u pøíležitosti ordinace ses. Ivy Fišerové, byla vyhlašována 1 x roènì.

HISTORICKÉ OKÉNKO UDÁLOSTÍ

< Do komise pro návrh Ústavy NSÈU byli schváleni: ses. J. Dttrichová a br. Vl. Švanda.

1. 7.

Svìtový den architektury.

< Klub rodièù malých dìtí byl osloven Sdružením HoSt Home-Start s nabídkou spolupráce. Jeho supervizorem byl prof. Zdenìk Matìjèek, který by se 16. 8. dožil 85 let.

1. 7. 1952

Zemøel Fráòa Šrámek, básník, prozaik, dramatik.

2. 7. 2002

Americký vzduchoplavec Steve Fossett jako první èlovìk na svìtì obletìl v balónu zemìkouli bez mezipøistání.

< Pøíští schùze SS POU se bude konat 31. èervence 2007 od 15 hodin.

5. 7.

Státní svátek ÈR – pøipomínka pøíchodu slovanských vìrozvìstù Cyrila a Metodìje na Moravu roku 86.

U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

27

28

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

5. 7. 1932 6. 7.

Slavnostní otevøení domu v Anenské ulici a prostorù divadla proslovem N. F. Èapka, za úèasti zahranièních hostù. Státní svátek ÈR – výroèí upálení Mistra Jana Husa roku 1415.

6.7. 1907

Narodil se Jaroslav Foglar, prozaik, autor knih pro mládež.

11. 7.

Svìtový den populace.

20. 7.1969

Posádka americké kosmické lodi Apollo 11 Neil Armstrong a Edwin Aldrin pøistála v lunárním m odulu Eagle na Mìsíci. Pøímý pøenos pøistání první lidské posádky na Mìsíci sledovaly miliony lidí na celé planetì.

25.7.1909

Francouzský aviatik Louis Blériot jako první èlovìk pøelétl letadlem nad Lamanšským prùlivem.

5. 8. 1852

Zemøel František Ladislav Èelakovský, básník, jazykovìdec, folklorista a pøekladatel.

6. 8. 1945

Svìtový den boje za zákaz jaderných zbraní.. Am erièané svrhli atomovou bombu na japonské mìsto Hirošimu. Tlaková vlna srovnala se zemí vše v okruhu 3 km, zahynulo asi 80.000 lidí..

13. 8. 2002

Èeskou republiku postihly povodnì. Zasaženo bylo 505 obcí ve 31 okresech. Evakuováno bylo 225.000 lidí. Celkem pøišlo o život 17 lidí.

14. 8. 1947

V Indii skonèila Britská nadvláda a Indie se stala nezávislým státem. Zemì se však rozdìlila na dva tábory: na hinduisty spravovanou Indii a muslimy ovládaný východní a západní Pákistán. To vyvolalo masové stìhování lidí.

15. 8. 1914

Po deseti letech výstavby byl otevøen Panamský prùplav. Ten nabízí prùjezd mezi Atlantickým a Tichým oceánem.

15. 8. 1969

V USA se ve W oodstocku sešlo na 400.000 m ladých lidí na tøídenním festivalu lásky a hudby. Mezi úèinkujícími nechybìli napøíklad Janis Joplin nebo Jimi Hendrix.

23. 8.

Mezinárodní den vzpomínky na obchod s otroky a jeho zrušení.

Aè se to tøeba nezdá, pøece jsme vždy spojeni: ty, já, ona, ono, on, a vytváøíme pøekrásné

MY...

Cokoliv se mùžeme nauèit, má úèel, a cokoliv dìláme, ovlivòuje všechno jiné, i když je to ta nejmenší vìc. Když m alá muška zamává køídly, jem ný vzdušný proud se šíøí do celého svìta; když zrnko prachu dopadne na zem, celá planeta váží o trochu víc; když dupneš nohou o zem, Zemì se lehce vychýlí ze svého kursu. Kdykoliv se sm ìješ, pohoda se šíøí jako kruhy na vodì; a kdykoliv se tì zmocní smutek, kousek toho smutku se šíøí i ke všem druhým lidem. A tak je to i s vìdìním, nebo kdykoliv se nauèíš nìèemu novému, celý svìt je o to víc obohacen. — Norton Juster

U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

29

30

U N IT Á ØS K É L IS T Y

È E RV E N E C -S RP E N 2 0 0 7

BENEDIKCE NEVÌDOMÍ Josef Kainar Pracují spolu, hádají se spolu, mají stejnou chùzi, mají stejný smích, jenom o té lásce, co je mezi nimi, dodneška neví ani jeden z nich. UNITÁØSKÉ LISTY vydává mìsíènì Správní sbor Pražské obce unitáøù pro své èleny, pøíznivce a pøátele. Názory v pøíspìvcích našich èlenù nemusí vyjadøovat názor redakce. Uzávìrka pøíspìvkù vždy do 14. dne každého mìsíce. Pøíspìvky do Unitáøských listù posílejte na adresu Pražské obce unitáøù. Redakce dìkuje za pochopení, že nìkteré pøíspìvky je tøeba krátit. Redakèní rada: Božena Arnoštová, Jana Hrevušová, Petr Samojský Odpovìdný redaktor: Petr Samojský Technická redakce: Hana Øíhová Registrace: MK ÈR E 13407

Tak on ten cit, co pøetrvat má v èase, nevzvete nikdy s prvním povzdechem. On je tak tichý, že až podobá se èistému høíbku v mlází pod mechem. Jen a neruší ho, kdo jde kolem mlází. A tøeba o nìm tuze dobøe ví.

SPRÁVNÍ SBOR POU Správní sbor je orgánem øízení a správy obce. Èlenové: Eva Pivcová (pøedsedkynì), Zdenka Brabcová (místopøedsedkynì), Jaroslava Dittrichová, Livie Dvoøáková, Drahomíra Havlíková, Jana Hrevušová, Karel Mrzílek, Marie Pichrtová, Vladimír Švanda, Ivan Vávra.

Nerušte tu lásku, která s jitrem vchází. Máme jí tolik, tolik zapotøebí. U N ITÁ ØSK É LISTY

È ERV EN EC -SRP EN 2007

31

PROGRAMOVÁ RADA Vytváøí programy Pražské obce unitáøù a zodpovídá za nì. Pøijímá návrhy k programùm od èlenù obce. Èlenové: Zdenka Brabcová, Jaroslava Dittrichová, Marie Pichrtová.

Kanceláø Pražské obce unitáøù Adresa: Pražská obec unitáøù, Karlova 8, Praha 1, 110 00 Telefon/fax: 222 220 387 E-mail: [email protected] Internet: www.unitaria.cz/praha Sekretáøka obce: Hana Øíhová Telefon: 222 220 387 E-mail: [email protected] Kanceláø je otevøena: Pondìlí - pátek 9.00 – 15.00 Duchovní obce: Petr Samojský Telefon: 222 221 361 E-mail: [email protected] Konzultaèní hodiny: Pondìlí 9.00 - 12.00 Ètvrtek 15.00 - 18.00 Hana i Petr mohou být v této dobì i mimo kanceláø Pražské obce. Proto pøed návštìvou je lépe zavolat. Duchovní je k dispozici dle Vaší potøeby i mimo dobu uvedenou výše. V naléhavém pøípadì telefonujte Petrovi domù — 222 222 207, kde také mùžete nechat vzkaz na záznamníku.

Chcete-li nám poslat èlenský nebo jiný finanèní pøíspìvek, zde je èíslo úètu: 1938 1483 69/0800, Èeská spoøitelna