Chelčického 4 702 00 Ostrava 1 Česká republika
tel.: +420 737 505 288 email:
[email protected] www.eico.cz
eBanka: 231208036/2400 ič: 69610720 dič: CZ69610720
Motivační semináře Musíš chtít sám/sama
Hledání cesty I – bez sebepoznání to nejde
Danuše Matýsková
Část 1 HLEDÁNÍ CESTY – BEZ SEBEPOZNÁNÍ TO NEJDE
Příručka pro aktivní uživatele/uživatelky
Cílem tohoto textu je provázet vás na cestě sebepoznáním. Budete mít možnost ujasnit si své osobní priority a plány do budoucna, seznámit se s vybranými metodami sebepoznání, s formulováním cílů, s přístupy k řešení některých běžných i zátěžových situací. Text není úplně klasickým studijním textem s přemírou teorie, ale má být spíše podnětem pro vás samotné, abyste se sami zamysleli nad předloženými tématy. K mnoha odpovědím jistě dokážete dospět sami. U ostatních vám autorka nebo kdokoli jiný v průběhu kurzu rád bude průvodcem. Příručka je pro vás a vaši osobní potřebu. Najdete v ní i řadu otázek, podnětů k zamyšlení, „úkolů“ k vyplnění. Pokud chcete sami na sobě pracovat, nebojte se odpovídat, vyplňovat, zamýšlet se. Nejde ani o písemku ani o nějaké zkoušení jako ve škole. Sdělené informace, postřehy a názory budou sloužit především vám samotným, aby se vám lépe hledaly odpovědi na příslušné otázky. V rámci kurzu budeme nad některými tématy diskutovat, pak bude záležet jen na vás, které informace a názory budete chtít sdělit. Přeji vám hodně pohody a nápadů při práci s tímto textem. Pokud by vás některá témata zajímala podrobněji, na konci najdete seznam literatury. Danuše Matýsková
2
ROZHODOVÁNÍ Náš život je plný hledání a rozhodování. Hledáme tu nejlepší cestu pro nás a naše blízké, rozhodujeme se o věcech „malých“, každodenních i těch „velkých“, zásadních. Při našem rozhodování hraje roli mnoho věcí – od těch vnějších (cíl, účel, výhodnost, zisk…) k těm neméně důležitým (jako jsou naše potřeby, zájmy, hodnoty, normy, zásady, očekávání, přání…). I účast v tomto kurzu je výsledkem vašeho rozhodnutí. Jen vy sami víte, co vás sem přivedlo. Stejně tak jste ve svém životě udělali a každodenně děláte řadu jiných rozhodnutí, včetně těch podstatných. K zamyšlení: Jaká zásadní rozhodnutí jste ve svém životě učinili? Podle čeho jste se rozhodovali? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
PRIORITY Nyní se zkuste se zamyslet nad tím, co je pro vás podstatné. Co vy sami považujete v životě za důležité, co za úplně nejdůležitější? Sepište vaše nápady a názory a pak je zkuste očíslovat podle pořadí důležitosti (nebo alespoň určit pořadí na prvních třech místech, jako ve sportu ☺) ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
Když něco řešíme (sobotní oběd, nedělní výlet, pracovní uplatnění, změnu životního stylu…), vždy se nabízejí 2 cesty: •
můžeme hledat důvody, proč to zrovna nejde, ani v budoucnu nepůjde… 3
můžeme hledat způsoby, jak by to mohlo jít…
•
Není těžké uhodnout, že právě druhá cesta je ta, která nás může posunout někam dál, která vede k aktivnímu řešení a často k vyřešení dané situace.
Mohu vystoupit na vysoký kopec, když… •
mám dobrou kondici
•
mám dobré vybavení
•
mi přeje počasí
•
budu chtít, budu mít pevnou vůli a vytrvám!
,
STEJNĚ TAK MOHU DOKÁZAT (např. začít pracovat, podnikat – doplňte sami) ……………………………………………………………………………………………, když
……………………………………………………………….…..
…………………………………………………………………………
!
………………………………………………………..
A důležitá otázka: Chci?
Které povahové vlastnosti nám účinně pomáhají při uskutečňování našich cílů a přání? Namátkou… sebejistota
sebevědomí
ochota poznávat nové
zvědavost
aktivita
zájem
vytrvalost
pevná vůle
soustředění
optimismus
samostatnost
odolnost vůči zátěži
tvořivost
pečlivost
průbojnost
organizační schopnosti
asertivita
…
Které byste přidali? Které podle vás nejsou tak důležité? Které tři považujete za nejdůležitější? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… 4
Ne náhodou se ve výše uvedeném seznamu nachází na předním místě sebevědomí, sebejistota. Bez nich bychom toho opravdu mnoho nedokázali. Člověk, který si nevěří, nevěří ani v úspěch svého konání. Kde se v nás sebejistota bere, čím to je, že někdo jí přímo překypuje a jiný si nevěří? Odpověď musíme hledat hluboko v naší osobní minulosti. Poznatky vývojové psychologie ukazují, že první a podstatný základ lidské sebejistoty vzniká v nejranějším vývojovém období do 1 roku věku dítěte. Prostřednictvím láskyplné péče pečující osoby nebo osob (nejčastěji matky) dítě získá pocit základní životní jistoty – že svět, i když zatím neznámý, není nebezpečný, protože je tu někdo, kdo se postará, kdo před nebezpečím ochrání, kdo zajistí všechny důležité potřeby. Tato bazální jistota je základem všech ostatních životních jistot včetně sebejistoty a sebevědomí. Následujícím důležitým mezníkem je konec batolecího věku mezi 3. a 4. rokem, kdy si odrůstající batole začíná uvědomovat své vlastní možnosti včetně možnosti být na okolí nezávislým, projevovat a prosazovat svá přání, svou vůli (a to jistě bez sebedůvěry nejde). V tomto období se vytváří křehká rovnováha mezi sebeprosazením a přizpůsobením. Když dítě nemá hranice (a kdo jiný než rodiče by mu je měl stanovovat), snadno sklouzne k nadměrnému uplatňování své vůle, svých přání bez ohledu na druhé, k vývoji vlastně nezdravého sebevědomí („jsem středem světa a všichni se mi musí přizpůsobit“). Na druhou stranu opačný extrém, kdy dítě má příliš sešněrované hranice a přísná pravidla, brání rozvoji samostatnosti a ubíjí vůli a sebevědomí dítěte, které se pak jen pasivně a bojácně podřizuje. Dalším stěžejním obdobím je školní věk, období zaměřené na učení se novým vědomostem a dovednostem, na uplatnění vlastních schopností. Úspěchy budují a neúspěchy narušují sebevědomí školáka. Často i necitlivý přístup dospělých, jejich kritika, nadměrná orientace na chyby a nedostatky. Přitom každé dítě má nějaké dobré dispozice, oblasti, ve kterých může uspět a okolí (především rodiče a učitelé) má povinnost tyto dispozice hledat, najít a rozvíjet. Na jejich základě pak opět budovat u dítěte – co jiného, než sebevědomí.
!
!
!
!
Také období dospívání má své vývojové úkoly, vedle tělesného vývoje také psychosociální aspekty, ujasňování si sebe sama, svých cílů, hodnot, možností, postavení mezi vrstevníky. Pochybnosti o sobě samém (časté v tomto věku) mohou sebejistotou pořádně zacloumat, ale při zdárném vývoji se opět ustaluje, stejně jako toto celkově bouřlivé období. Totéž platí i pro další vývojové fáze – ranou, střední i pozdní dospělost. V každé z nich máme před sebou 5
nějaké zásadní „úkoly“ – pracovní začlenění a uplatnění, nalezení a udržení partnerského vztahu, založení rodiny, výchova dětí, předávání vlastních zkušeností druhým, vytváření trvalejších hodnot… I zde úspěchy či neúspěchy (ale také každodenní malé či velké starosti) posilují nebo zeslabují naše sebevědomí.
Vždy však platí, že dobrý základ z předchozí vývojové fáze pomáhá překonávat dílčí pochybnosti o sobě samém a vytváří podklad pro naše celkové sebevědomí a naši odolnost proti zátěži. Schopnost vidět své klady, přednosti, silné stránky, úspěchy, situace, které jsme zvládli… - to vše účinně napomáhá rozvoji zdravého sebevědomí. A určitě platí, že „kdo hledá, najde“. Vždy je na čem stavět.
Další důležitou součástí života je skutečnost, že jsme nositeli mnoha rolí, které se v průběhu života mění. Role mohou být dlouhodobé dané biologicky (muž, žena), dlouhodobé v rámci rodinných vztahů (dítě, bratr, sestra, partner/ka, manžel/ka, rodič, prarodič…), dlouhodobější s časovým omezením (předškolák, školák, studující, žena na mateřské dovolené, brigádník, zaměstnanec, nositel konkrétní profese), krátkodobé – momentální (např. turista, návštěvník koncertu, cestující, pacient…). Součástí každé role je očekávané chování, které nositel této role bude mít. Nejen během života se role proměňují, ale mnohdy i během krátké doby - týdne, dne
!
!
!
. Každá role s sebou nese
nové zkušenosti, dovednosti, vědomosti, způsoby chování. Zamyslete se, jaké role jsou součástí vašeho života/vaší životní situace? Jaké nové role jste si v posledních letech osvojili? Co nového naučili? ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………
6
Další podnět k zamyšlení: Moje silné a slabé stránky
☺
(co znám, umím, dovedu, v čem jsem dobrý/dobrá, co dělám rád/ráda, co mě baví, moje dobré vlastnosti…)
(neznám, neumím, chtěl/a bych změnit…)
Co se vám lépe a rychleji vybavovalo?
Proč asi?
Které konkrétní okolnosti hrály ve vašem životě podstatnou roli pro vytváření vašeho sebevědomí?
7
ZÁTĚŽ - A JAK NA NI? Jak si poradit s životní zátěží? S nároky, které musíme řešit? Jak sladit rodinné a pracovní záležitosti? Kde najít čas i pro sebe? Co je to stres a dá se mu předcházet? K zamyšlení: Se zátěží se setkáváme každodenně. Zkuste se zamyslet sami nad sebou a podle uvedeného vzoru uveďte do tabulky zátěž, kterou sami prožíváte a jak by bylo možné ji řešit (můžete svými nápady doplnit i uvedenou modelovou situaci). Zdroje zátěže Každodenní vaření
Možnosti řešení •
• •
•
•
•
8
•
•
Podmínky
•
Pod pojmem stres se zpravidla míní negativně ovlivňuje jak tělesnou, tak sestavili na základě výzkumu přiřadili konkrétní bodovou hodnotu, zátěž).
dlouhodobá nebo/a nadměrně intenzivní zátěž, která duševní kondici člověka. Američtí badatelé a systém, v němž ke každé důležité životní události která vyjadřuje stupeň zátěže (100 bodů = nejvyšší
Úmrtí partnera/partnerky
100
Rozvod
73
Rozvrat manželství, rozchod s partnerem
65
Uvěznění/trest odnětí svobody
63
Úmrtí blízkého člena rodiny
63
Úraz nebo vážné onemocnění
53
Sňatek
50
Ztráta zaměstnání
47
Smíření s partnerem, „přebudování manželství“ 45 Odchod do důchodu
45
Onemocnění člena rodiny
44
Těhotenství
40
Sexuální obtíže
39
Přírůstek v rodině
39
Změna zaměstnání
39
Změna finančních poměrů
38
Úmrtí blízkého přítele
37
Přeřazení na jinou práci
36
Závažné neshody, opakované hádky s partnerem
35
Půjčka vyšší než jeden průměrný roční plat
31
Splatnost půjčky; exekuce
30
Změna odpovědnosti v zaměstnání
29
Dítě odchází z domova
29
Konflikty v rodině (s tchánem, tchyní, zetěm, snachou)
29
Mimořádný osobní čin nebo výkon; osobní přetížení
28
9
Manžel/ka nastupuje nebo končí zaměstnání
26
Vstup do školy nebo její ukončení
26
Změna životních podmínek
25
Změna životních zvyklostí
24
Problémy a konflikty se šéfem
23
Změna pracovní doby nebo pracovních podmínek 20 Změna bydliště
20
Změna školy
20
Změna rekreačních aktivit
19
Změna církve nebo politické strany
19
Změna sociálních aktivit
18
Půjčka menší než průměrný roční plat
17
Změna spánkových zvyklostí a režimu
16
Změny v širší rodině (úmrtí, sňatky)
15
Změny stravovacích zvyklostí
15
Dovolená
13
Vánoce
12
Přestupek (např. dopravní) a jeho projednávání
11
Bylo zjištěno, že pokud dojde k překročení hranice 250 bodů během posledního roku, pak může hrozit přetížení a tím i vážná tělesná nebo psychická újma. Je však také známo (a svědčí o tom i lidové přísloví „stokrát nic umořilo osla“), že k pořádnému vyčerpání může člověka dovést i sled mnoha malých či „běžných“ zátěží. Co člověku pomáhá překonávat životní nástrahy, zátěže, stresy, krize a neúspěchy? Pokud chcete, tak se před čtením dalšího textu nejprve zamyslete nad vašimi vlastními způsoby, které vám pomáhají zvládat životní zátěž. Co vám přináší osobní rovnováhu, odpočinek a odreagování? Kde v případě potřeby hledáte útěchu, pomoc nebo radu?
………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… 10
………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Konkrétních možností zvládání zátěže a vytváření rovnováhy je jistě nespočetně. Zkusíme si zobecnit některé základní zásady: •
Nepodléhat časovému stresu
•
Orientovat se na pozitiva, radostné prožitky.
•
Prožívat přítomnost, zacílit svou mysl a soustředit se na jednu věc.
•
Vylučovat rušivé vlivy
•
Zajímat se o druhé, pečovat o druhé, sdílet s nimi.
•
Nerozdávat se „beze zbytku“, myslet i na sebe a své potřeby .
Relaxovat a odpočívat.
•
Vymezit si priority
!
).
.
•
!
Posilovat svou akceschopnost, hledat konkrétní řešení.
•
Humor.
•
Mít oporu v sobě
•
Neztrácet naději (a hlavu ☺).
.
•
i v někom/něčem jiném…
K zamyšlení (aneb ještě trochu obecnější pohled na životní rovnováhu): Důležité jsou čtyři základní stavební kameny (nebo také „nohy“, které člověku pomáhají udržovat rovnováhu) – 1. zdraví, 2. láska/vztahy/rodina, 3. práce a 4. duševno/duchovno. Na čtyřech se udržuje stabilita snadno, stát se dá i na třech (když jedna z nich chybí, je „pošramocená“ nebo nefunkční), udržet delší dobu rovnováhu na dvou nebo jen na jedné je pak dosti obtížné…
!
Životní realita bývá mnohdy velmi složitá, avšak ne nadarmo lidová moudrost praví - „co tě nezabije, to tě posílí“. Pravdu této moudrosti měl určitě možnost poznat každý, kdo na životní cestě ušel už nějaký ten kilometr.
11
CÍLE, OPERATIVNOST, PLÁNOVÁNÍ Jednou z možností, jak začít překonávat zátěž nebo stres, ale i jak zvládat běžné životní záležitosti, je systém „COP“: •
ujasnit si
•
být
•
plánovat činnosti i čas
Název a tím i příměr „copu“ není až tak úplně od věci. Rozpuštěné vlasy jsou zajisté pěkné, jsou volné, nespoutané, dělají si, co chtějí, vítr si s nimi pohrává nebo je cuchá… - a všechno je to tak trochu nahodilé, chaotické. Někdy to nevadí, jindy to může být na závadu. Chci-li ten chaos zmírnit a dát věcem nějaký řád, v případě vlasů třeba při nějaké důležité práci (při které by nám rozpuštěné mohly překážet nebo nás ohrožovat), stáhneme je nebo zapleteme do copu (COPu ☺). Postupně se zastavíme u každé položky zvlášť. Cíle Co je pro mě cílem? Kam a k čemu směřuji? Čeho chci dosáhnout? Co je pro mě důležité? (Všimněte si, dotýkáme se opět už dříve zmiňovaných hodnot a priorit.) Stanovení si cíle může někomu připadat zbytečné, jiný se bez cílů (a plánů) neobejde. Některé obecné cíle („chci být slušný člověk, spolehlivý manžel, dobrý rodič, výkonný pracovník…“) mnohdy nestačí, je dobré upřesnit si, co se pod obecným pojmem konkrétně skrývá. Cíl by měl být •
realistický, tzn. uskutečnitelný
•
konkrétní
•
měřitelný, kontrolovatelný (ověřitelný)
•
termínovaný, časově vymezený
Rozlišujeme cíle a plány dlouhodobé (v horizontu nad 5 let), střednědobé (2-5 let), krátkodobé (do jednoho roku, měsíční, týdenní, denní).
Jak správně formulovat cíle? Úkol: 1. přečtěte si následující cíle 2. poznamenejte k nim své připomínky (např. málo konkrétní cíl, chybí termín apod.) 3. formulujte lepší variantu
12
Př. A: Musím se sebou něco udělat!
Př. B: Začnu se učit anglicky.
Př. C: Od ledna budu trávit se svou rodinou více času.
☺
Př. D: Chci ušetřit čas.
Př. E: Do plesu za týden zhubnu 5 kg!
Operativnost Operativnost známe všichni z každodenního života. Jde o možné alternativy k původnímu cíli/plánu. Př.
!
!
Plán Plán většinou představuje už nějakým způsobem „zhmotnělou“ formu našich cílů a představ. Třeba v písemné formě, v diáři, kalendáři, časovém harmonogramu, grafu
13
!
.
Při osobním plánování je důležité je odpovědět si na otázky: Co chci?
Co nechci?
Co mohu?
Co nemohu?
Co potřebuji?
Co nepotřebuji?
Co musím?
Co nemusím?
Příklad: Osnova (týdenního) časového plánu Časově vázané činnosti
Časově nevázané činnosti
Pondělí …..
Úterý …..
…..
14
LITERATURA (výběr):
•
Sebepoznání, seberozvoj
BISCHOF, A., BISCHOF, K.: Aktivní sebeřízení. Grada, 2003. CAPPONI, V., NOVÁK, T.: Asertivně do života. Praha, 1992. Grada, 2004. CAPPONI, V., NOVÁK, T.: Sám sobě psychologem. Grada1995, 2003. KŘIVOHLAVÝ, J.: Tajemství úspěšného jednání. Grada,1995. NAZARE-AGA, E.: Nenechte sebou manipulovat. Portál, 1999. NOVÁK, T.: Přestaňte se podceňovat. Grada, 2005. NÖLLKE, M.: Rozhodování. Grada, 2003. PLAŇAVA, I.: Průvodce mezilidskou komunikací. Grada, 2005. ŠTĚPANÍK, J.: Umění jednat s lidmi1, 2. Grada 2003, 2005.
•
Stres a jeho zvládání
BOENISCH, E., HANEYOVÁ, M.: Stres. Brno, 1998. CIMICKÝ, J.: Minimum proti stresu, Olympia, 1996. EIS, Z.: Krize všedního dne. Grada, 1994. HONZÁK, R., NOVOTNÁ, V.: Krize v životě, život v krizi. ROAD Praha, 1994. KŘIVOHLAVÝ, J.: Jak zvládat stres. Grada Avicenum,1994. NOVÁK, T.: Jak bojovat se stresem. Grada, 2004. NOVÁK, T.: Psychická sebeobrana. Grada, 2001. PRAŠKO, J.: Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti. Grada, 2002. PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ, H.: Asertivitou proti stresu. Grada, Avicenum , 1996. VYBÍRAL, Z.: Psycholog radí: Poraďte si sami. Práh, 1994.
•
K hlubšímu zamyšlení
FROMM, E.: Umění být. Praha, 1994. FROMM, E.: Umění milovat. Praha, 1996. KŘIVOHLAVÝ, J.: Pozitivní psychologie. Portál, 2004. MRKVIČKA, J.: Knížka o radosti. Avicenum, 1984. PECK, M.S.: Nevyšlapanou cestou. ARGO, 1996. PECK, M.S.: Dále nevyšlapanou cestou. Votobia, 1993.
15
Část 2 A CO NA TO RODINA? Rodina je bezesporu místem, kde (pokud jde o rodinu dobře fungující) nacházejí všichni její členové zázemí a ochranu. Ostatně z těchto důvodů, především pak z potřeby plodit, ochraňovat, předávat zkušenosti a učit potomky, také rodina vznikla. Rodina je prvním „modelem“ společnosti, se kterým se v životě jako děti setkáváme, je první a nejpodstatnější sociální skupinou, která nás ve vývoji ovlivňuje a významnou měrou formuje (proto je nazývána primární skupinou). V rodině dochází k předávání hodnot, postojů, zájmů, životního stylu Pozn
!
Jak uvádějí odborné prameny (např. Matoušek) a současně potvrzuje životní praxe, v historii bylo provedeno mnoho pokusů o přesunutí rodinné péče na jiné osoby, skupiny, dokonce i na stát. Tyto pokusy se nikdy v širším měřítku neujaly. Model rodiny tvořené rodiči, jejich dětmi, případně prarodiči vykazuje v čase neobyčejnou stabilitu. Pozn
!
Rodina poskytuje svým členům zázemí a domov. Funkční rodina se vyznačuje (v psychologické sféře) •
vzájemností, sounáležitostí, emoční blízkostí členů rodiny, důvěrou a důvěrností
•
vysokou mírou intimity, vzájemného pochopení a empatie,
•
jasnou a otevřenou komunikací,
•
schopností spolupracovat,
•
jasným vymezením rolí, souhlasem s přijatou rolí
•
respektováním osobních a teritoriálních hranic (respektování soukromí se nevylučuje s vysokou mírou intimity),
•
spoluprožíváním radosti i starostí,
•
stabilitou (rodinná kontinuita přes všechny změny) a současně pružností (schopnost přizpůsobovat se změnám, které v průběhu času nastávají)
•
jasnými pravidly soužití, hranicemi, normami,
•
podporováním osobního rozvoje, odpovědnosti, sebevědomí každého člena, respektování subjektivního světa všech,
•
schopností zvládat různé situace včetně krizových,
•
poskytováním opory - materiální, duševní, duchovní a konativní (pomoc činem).
Do rodinného soužití patří také spontaneita, tvořivost, aktivita, humor. 16
Podle počtu generací, které sdílejí společný život v jedné rodině (na jednom místě), rozlišujeme rodiny a) malé, dvougenerační (tvořené dvěma generacemi – rodiči a jejich dětmi) b) velké, vícegenerační (tvořené vedle rodičů a dětí i prarodiči případně jinými příbuznými) Úkol k zamyšlení: Zkuste zformulovat a zaznamenejte si klady a zápory u každého typu rodiny. Klady, přínosy, výhody
Zápory, omezení, nevýhody
Dvougenerační rodina
Vícegenerační rodina
V jaké rodině (dvougenerační nebo vícegenerační) jste jako děti vyrůstali vy sami? Jak vás to ovlivnilo? V jaké rodině žijete nyní? ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Původní rodina, ve které jsme jako děti vyrůstali, je v odborné terminologii nazývána rodinou orientační. Rodina, kterou v dospělosti (někdy i opakovaně) vytváříme, se nazývá prokreační. V orientační rodině nás ovlivňuje velké množství okolností a faktorů, namátkou •
způsob soužití rodičů, rozdělení „moci“ resp. vlivu, dominance, submise, způsoby partnerské komunikace, spolupráce atd. (slouží jako modely pro partnerské soužití, minimálně do doby, kdy si jedinec vytváří kritický odstup);
•
počet sourozenců, jejich konstelace a pořadí, tzv. sourozenecká pozice (rozdíl je, vyrůstá-li dítě jako jedináček, prvorozený, nebo další v pořadí, zda jde o sourozenecké skupiny jednopohlavní nebo smíšené);
•
způsob výchovy (od direktivního, přísného přes demokratický po liberální, volný); 17
•
životní styl a hodnotová orientace;
•
způsoby řešení náročných životních situací a krizí;
•
rodinné tradice, rituály, památné předměty, rodinné historky.
Rodina ve svém vývoji prochází (v „klasickém“ případě) těmito fázemi: •
volba partnera, společné soužití event. sňatek
•
rodina s předškolním dítětem (dětmi)
•
rodina se školními a dospívajícími dětmi
•
rodina opuštěná dětmi
Aby nová, prokreační, rodina mohla vzniknout, je třeba zvolit partnera. Volba partnera probíhá v zásadě dvěma způsoby, je buď 1/ symetrická - vztah je založen na podobnosti (např. profesní, zájmové, hodnotové, povahové…), 2/ komplementární (doplňková) - vztah je založen na rozdílnosti, jedinci se doplňují. Ve skutečnosti ale jde často o kombinovanou volbu, kdy v některých oblastech se partneři shodují (např. hodnotový systém), v jiných doplňují (např. povahová dominance a submise). Sňatkem (společným soužitím) se spojují dvě rodinné tradice. K zamyšlení předkládám některé názory T. Nováka (2001, 2002) týkající se partnerského soužití. Partnerská růžice VLÍDNOST
☺
ZÁVISLOST
NEZÁVISLOST
NEVLÍDNOST
18
Asertivita = prosazovat uspokojení těch práv a požadavků, které jsou v souladu s právy druhých lidí. Co je nemorální, nemůže být asertivní. Východiska partnerské asertivity: 1. Nejlépe je spoléhat se sám/sama na sebe. 2. Pro svoji sebeúctu potřebuji být nezávislý/-á a soběstačný/-á. 3. Svá přání, potřeby a cíle se snažím formulovat jasně a přesně. 4. Musím mít především rád/-a sebe sama, abych mohl/a mít rád/a druhé.
Zkuste se nyní zamyslet nad tím, co očekávají muži a ženy od manželství. Své nápady si poznamenejte. Očekávání žen
Očekávání mužů
Dříve nebo později do většiny prokreačních rodin přijde dítě, děti. Ve výzkumu Dytrycha, Matějčka a Schillera (in Matějček 1992, 41) odpovídaly dotazované matky na otázku: Jaký je podle vašeho názoru hlavní důvod, proč lidé chtějí mít děti. Odpovědi vypadaly takto: 1. náplň života – 34% 2. upokojení citových potřeb – 22% 3. náplň a pouto manželství – 19% 4. zábava a radost s dítětem – 25% Otázkami manželského soužití a jeho problémy se soustavně ve své odborné praxi zabýval M. Plzák. Jeho kategorizace a názory obsahuje následující tabulka.
Existuje 5 základních oblastí manželského soužití: 1.
finanční hospodaření a domácnost
2.
konzumace volného času
3.
sexuální soužití
4.
výchova dětí
5.
komunikace partnerů 19
Z hlediska manželství lze považovat za podstatné a často i za neodkladné:
Za problémy neutrální lze považovat:
!
!
Za problémy stupidní lze považovat:
!
!
!
!
Někdy spory v méně důležitých záležitostech mohou ve skutečnosti zakrývat rozpory (např. v oblasti komunikace, hodnot , zásad).
vážnější
Rodina jako místo zázemí, pomoci a podpory
Čeká nás snad nejtěžší část zamyšlení nad rodinou. Jak vytvářet a udržet rodinné zázemí? Jakým způsobem v rodině nejen poskytovat druhým podporu, ale také ji dostávat? Jako východisko diskuse mohou složit vaše odpovědi na otázky: •
V jaké situaci vám rodina poskytla podporu? Jakým způsobem?
•
Ve kterých oblastech (v rodině) byste potřebovali podpořit nebo aktivně pomoci při naplňování vašich profesních představ?
Jste na konci studijního a vlastně i „pracovního“ textu, jehož účelem bylo pootevřít cestu k sebepoznání a tím i k osobnímu růstu (a co roste, to se vyvíjí a časem přináší i plody…). 20
Pokud vám text přinesl alespoň nějakou inspiraci k zamyšlení nebo jednání, zkuste je využít. Nezapomeňte se řídit nejen rozumem, ale i vlastním citem a intuicí. V případě, že vás některé téma zaujalo a chtěli byste se o něm dozvědět více, v seznamu literatury je uveden výběr příslušných titulů (seznam si nečiní nárok na úplnost, nabídka se navíc rok od roku rozšiřuje a stále vycházejí nové publikace). Ráda přivítám jakékoli připomínky a nápady, ať už při osobním setkání na kurzu nebo na e-mailové adrese
[email protected] . Přeji vám hodně osobní pohody, dostatek odvahy a v neposlední řadě i úspěch při hledání vaší nové cesty.
Danuše Matýsková
21
LITERATURA (výběr):
•
Manželství, vztahy, rodina
CAPPONI, V., NOVÁK, T.: Sám sobě manželským poradcem. Grada, 1995. MATOUŠEK, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha, 1997. NOVÁK, T.: Manželské serpentiny. Grada, 2001. NOVÁK, T.: Vynes ten koš – asertivita v manželství a v rodině. Praha, 2002. NOVÁK, T.: Jak předejít krizi v manželství. Grada, 2004. NOVÁK, T.: Jak se domluvit s tchyní. Grada, 2006. PLAŇAVA, I.: Spolu každý sám. Praha, NLN 1998. PLZÁK, M.: Gordické uzly. Praha, 1994. ŠMOLKA, P.: Nevěra. Grada, 2003. ŠMOLKA, P.: Výběr partnera. Grada, 2005.
•
Děti, výchova, vývoj
BIDDULPH, S.: Proč jsou šťastné děti šťastné. Portál, 1997. MÁDROVÁ, E.: Zkuste být dítětem. Portál, 1998. MATĚJČEK, Z.: Co děti nejvíc potřebují. Portál, 1994. MATĚJČEK, Z.: Co, kdy a jak ve výchově dětí. Portál, 1996. ROGGE, J.-U.: Děti potřebují hranice. Portál, 1998. ŘÍČAN, P.: Cesta životem. Panorama, 1990. VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie – dětství, dospělost, stáří. Portál, 2000.
22
23
24
25
26
27
