Historie varhan a budovy sokolského Stadionu v Brně

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra varhanní a historické interpretace Hra na varhany

Historie varhan a budovy sokolského Stadionu v Brně Bakalářská práce

Autor práce: Petra Andrlová, DiS. Vedoucí práce: doc. MgA. Zdeněk Nováček Oponent práce: MgA. David Postránecký Brno 2015

Bibliografický záznam ANDRLOVÁ, Petra. Historie varhan a budovy sokolského Stadionu v Brně. [The history of the organ and the building „Stadion“ in Brno]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra varhanní a historické interpretace, rok 2015 s. 37. Vedoucí diplomové práce doc. MgA. Zdeněk Nováček.

Anotace Bakalářská práce „Historie varhan a budovy sokolského Stadionu v Brně“ pojednává o významné brněnské stavbě, ve které se nachází nástroj s bohatou a zajímavou historií. Budova sokolského Stadionu je pro město Brno významná jak z architektonického, tak i sportovního a kulturního hlediska. Varhany, původně postavené v pražském Rudolfinu, byly na Stadion převezeny ve 20. letech 20. století a od té doby prošly několika rekonstrukcemi. Cílem práce je přiblížit čtenářům osudy varhan a budovy, které mají pro kulturní historii města Brna velký význam.

Annotation The bachelor thesis „The history of the organ and the building „Stadion“ in Brno“ focuses on a pipe organ with a rich and interesting history and the important building in Brno in which it is located. The Sokol movement Stadium is important for the city of Brno from an architectural standpoint as well as a sporting and cultural one. The organ, originally built in the Rudolfinum in Prague, was moved to the Stadium in the 1920s and since then has undergone several reconstructions. The aim of this work is to present the histories of the organ and the building, both of which have a significant place in the cultural history of Brno.

Klíčová slova Konzervatoř Brno, Melzer, Rieger, Rieger-Kloss, Rudolfinum, Sokol Brno I, Stadion, Státní filharmonie Brno

Keywords Brno Conservatory, Melzer, Riger, Riger-Kloss, Rudolfinum, Sokol Brno I, Stadium, Brno Philharmonic Orchestra

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 4. května 2015

Petra Andrlová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu své práce doc. MgA. Zdeňku Nováčkovi za cenné rady a připomínky. Dále bych ráda poděkovala profesorům Janu Horovi a Aleně Veselé, kteří mi věnovali čas a zavzpomínali na stadionské varhany. Mé díky patří také Pavlu Novotnému z archivu brněnské konzervatoře a manažeru KC Babylon Martinu Krejčímu za poskytnutí rad o dostupných materiálech. Dále děkuji Janu Petru Hajičovi za pomoc s cizojazyčnými texty. V neposlední řadě děkuji své rodině a přátelům za podporu.

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... 1 1. HISTORIE BUDOVY SOKOLSKÉHO STADIONU ........................................ 2 2. HISTORIE VARHAN SOKOLSKÉHO STADIONU ........................................ 7 2.1 VARHANY V PRAŽSKÉM RUDOLFINU ................................................................... 7 2.2 VARHANY NA STADIONU ..................................................................................... 9 2.2.1 Varhany v letech 1924-1926 – firma Melzer .............................................. 9 2.2.2 Varhany v letech 1929-1945 – firma Rieger ............................................. 13 2.2.3 Historie varhan do konce 20. století ......................................................... 17 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 20 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE..................................................................... 21 PŘÍLOHY ................................................................................................................ [1]

Úvod Téma své bakalářské práce jsem si zvolila hned z několika důvodů. Budovu a hlavně sál sokolského Stadionu si spojuji s tanečními kurzy, které jsem zde při studiu druhého ročníku na konzervatoři navštěvovala. Téma sokolského Stadionu z architektonického hlediska zkoumala ve své práci z roku 2012 Františka Hájková z Masarykovy univerzity. Uvádím zde proto pouze stručnou historii budovy, se kterou je nástroj úzce spjat. Téma varhan nebylo na rozdíl od tématu budovy dosud zpracováno. Brněnská konzervatoř, která je od roku 1924 vlastníkem nástroje, nemá o historii nástroje žádné detailní záznamy. Informace, které se o varhanách dají jednoduše dohledat z knih či na internetu, jsou útržkovité a velmi stručné. Za mých studií na konzervatoři jsem o varhanách na Stadionu slýchávala od svých profesorů. Několikrát padl návrh, že bychom se na ně měli jít podívat. Bohužel byla domluva s tehdejším majitelem sálu složitá, takže se žádná výprava za „tajemnými“ varhanami, které se skrývají za oponou, neuskutečnila. Varhany jsem měla možnost poprvé spatřit až v roce 2013, kdy zde varhanní oddělení brněnské konzervatoře pořádalo koncert s názvem Znovuobjevení varhan brněnského Stadionu. Nástroj mě překvapil svou monumentálností. Když se na konzervatoři o varhanách mluvilo, představovala jsem si vždy průměrně velký nástroj ve velmi špatném stavu. Jelikož se na varhany dlouhá léta nehrálo, nebyly v nejlepším technickém pořádku. Avšak po menším naladění některých rejstříků, bylo možné koncert bez větších problémů uskutečnit. Tato zkušenost se stadionskými varhanami mě přivedla k myšlence uspořádat zde spolu se spolužákem Petrem Vackem varhanní koncert. Ten se však nakonec nekonal, protože při zkoušce před koncertem se objevily na varhanách různé závady, které znemožňovaly použití kombinací a crescendového válce, bez nichž byla hra plánovaného programu (Reger, Liszt) nepředstavitelná. Věřím, že bude má práce nejen dobrým zdrojem informací o bohaté historii nástroje, ale také připomenutím jeho významu v hudebním životě města Brna.

1

1. Historie budovy sokolského Stadionu Po pádu neoabsolutistického bachovského režimu v roce 1859 začali mnozí Češi projevovat vlastenecké cítění.1 V 60. letech přichází Miroslav Tyrš (1832 – 1884) a Jindřich Fügner (1822 - 1865) s myšlenkou založení sokolského hnutí, jehož stanovy byly schváleny 27. ledna 1862.2 Podobné společenské dění zasáhlo samozřejmě i Moravu a s ní i její centrum Brno. V roce 1862 zde vznikl Moravský tělocvičný spolek, u jehož zrodu stál Jan Helcelet (1812 - 1826). 3 V roce 1892 došlo k rozdělení jednoty na dvě části – Jednota Brno I a Jednota Tyrš (později Brno II).4 Již od svého vzniku se brněnská Jednota potýkala s problémem najít vhodné prostory ke cvičení. V letech 1862 až 1872 vystřídala tři různé tělocvičny - první byla v prostorách bývalého Žerotínova paláce na Náměstí Svobody, druhá vznikla úpravou sklepních místností domu Floriana Zedníka na Joštově ulici, třetí se nacházela v Zemském domě na Dominikánském náměstí. V roce 1872 byl postaven Besední dům, který pak Jednota využívala několik dalších desetiletí.5 Od roku 1890 fungovalo Družstvo ku zřízení tělocvičny pro Tělocvičnou jednotu Sokol v Brně. Již v roce svého založení pořídilo Družstvo pozemek v Augustinské ulici (dnešní Jaselská), který byl však vyhodnocen jako velikostně nedostačující a Družstvo jej tedy v roce 1897 prodalo.6 Ve stejném roce vstoupil do brněnského Sokola osmnáctiletý Josef Zezula (1879 - 1964), který se později stal klíčovou postavou vzniku sokolského Stadionu. „Ve sboru brzy dokázal, že se narodil, aby se stal sokolským vůdcem. A zase to byla práce, píle, svědomitost a

jeho

schopnosti,

jež

ho

v Sokole

postavily

na

vedoucí

místo.“7

V roce 1912 se stal Josef Zezula hospodářem Družstva ke zřízení tělocvičny a zároveň byl pověřen správou sokolského domu v Nové (dnešní Lidické) ulici8, 1

ZAPLETAL, Vladimír. Dějiny Sokola Brno I, Brno 1948, s. 13

2

NOVOTNÝ, Jan. Sokol v životě národa. Praha 1990, s. 2-4

3

ZAPLETAL, Vladimír. Dějiny Sokola Brno I, Brno 1948, s. 19

4

ZEZULA, Josef. Život Sokola Brno I v tělocvičnách, in: Vlastní silou!, Brno 1929, s. 30

5

KOŽÍK, František. Sokol Brno I a sokolovna, in: Vlastní silou!, Brno 1929, s. 7

6

Ibid. s. 7-8

7

KOŽÍK, František. Bratr Josef Zezula, in: Bratru Josefu Zezulovi k sedmdesátinám, Brno

1949, s. 6

2

jež byl zakoupen již v roce 1901 a v jehož zahradě si chtěla Jednota postavit tělocvičnu. Tento dům byl však v roce 1920 prodán z důvodu nedostatečné rozlohy. Mezitím se potíže s nedostačujícími prostory v Besedním domě částečně vyřešily díky pomoci Zemského výboru, který Jednotě pronajal dvoranu v Lužánkách do doby, než si postaví novou tělocvičnu. Místo domu na Lidické ulici byl zakoupen pozemek na Giskrově (dnes Kounicově) ulici, na místě někdejšího městského hřbitova.9 V roce 1921 začaly stavební práce na letním stadionu. Jednota vybudovala celý stadion vlastní silou, každý člen měl stanovenou několikahodinovou pracovní povinnost (členové 60 hodin, dorostenci 30). Stavba byla dokončena 10. června 1922 a slavnosti k otevření stadionu trvaly až do 25. června. 10 Letní cvičiště bylo tedy zajištěno, ale záhy muselo sokolstvo řešit problémy s tělocvičnou. 30. dubna 1925 byla Jednota Moravským zemským výborem vypovězena z místnosti v Lužánkách. Po dlouhých soudních jednáních musela Jednota tento prostor vyklidit 24. května 1927. 11 V té době byla Jednota roztříštěna do pěti různých cvičišť. „Již před tím v r. 1926 se začalo uvažovat v jednatelském finančním a stavebním odboru, jakož i v Družstvu ke zřízení tělocvičny pro Tělocvičnou jednotu Sokol Brno I o nutnosti stavby nové sokolovny, jež by měla dvě tělocvičny s potřebnými místnostmi. Když nebylo vyhnutí, usnesly se valné hromady Sokola i Družstva dne 24. října 1927, aby se co nejdříve započalo s její stavbou.“12 Obě valné hromady také přijaly do správy výstavní pavilon, který stál od roku 1923 na pozemku sokolského stadionu.13 Součástí pavilonu byly tři sály, které po odstranění dělících příček vytvořily největší sál na území tehdejšího Brna.14 8

MEZERA, Antonín. Budovatelem Stadionu, in: Bratru Josefu Zezulovi k sedmdesátinám.

Brno. 1949, s. 47 9


10


11

KOŽÍK, František. Bratr Josef Zezula, in: Bratru Josefu Zezulovi k sedmdesátinám, Brno

1949, s. 8-9 12

Ibid. s. 10

13


14

HÁJKOVÁ, Františka. Stadion - sokolovna tělocvičné jednoty Sokol Brno I. Brno, 2012.

Bakalářská práce, s. 26

3

Slavnostní položení základního kamene nové sokolovny se konalo dne 28. října 1927. V soutěži o projekt nové sokolovny zvítězil návrh brněnského architekta Miloše Lamla (1884 – 1964), který byl mimo jiné pověřen modernizací a výstavbou budov Masarykovy univerzity.15 „Úkolem projektanta bylo na reservovaném terénu při ulici Kounicově a Sokolské vyřešiti sokolovnu a přístavbu pavilonu tak, aby pavilon, postavený v r. 1923, byl jich organickou součástí.“ 16 Objekt je složen ze dvou částí – sokolovny a budovy podniků, které jsou spojeny vstupní síní, z níž je nalevo vstup do sokolovny a napravo vstup do sálových místností. Vstupní síň lze samostatně využít k různým slavnostním příležitostem. V sokolovně se nalézaly dvě tělocvičny (pro ženy a muže) a k nim příslušející šatny, záchody a sprchy, knihovna s čítárnou, přednáškový sál, kanceláře Jednoty, zasedací síň a dva byty (jeden pro správce stadionu a druhý pro sokolníka). V sálové budově se nacházela velká šatna, sloupová síň, foyer, velký sál, tzv. francouzská restaurace, místnosti restaurační a kavárenské, velká místnost pro účinkující a malá místnost pro sólisty, záchody, skladiště pro stoly a židle, hospodářské místnosti (např. kuchyně, byty pro personál, sklepy, prádelna) a také kino pro 600 osob. „Veškeré místnosti sokolovny i sálového traktu budou z důvodů úsporných vybaveny jednoduše. Nelze pominouti mlčením, že projektant při nejlepší snaze vytvořiti prostory o úměrných rozměrech narazil v sálové části na některé již hotové místnosti, jichž dimense půdorysné i výškové nejsou nejvhodnější, s nimiž však musel v projektu počítati.17 Stavební práce na přístavbě stadionu začaly 23. července 1928.

18

Celý

Stadion byl slavnostně otevřen 23. června 1929 a 24. ledna 1930 bylo zahájeno cvičení v obou tělocvičnách.

19

Jak již bylo řečeno, v komplexu se nacházelo mimo

jiné kino a velký sál až pro 1000 osob. Zdejší nahrávací studia byla od konce 20. let sídlem brněnské pobočky Radiojournalu a jejího symfonického orchestru.20 15

HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha:

Academia, 1995, s. 475 16

LAML, Miloš. Poznámky k projektu, in: Vlastní silou!, Brno 1929, s. 21

17

Ibid. s. 21

18


19

MEZERA, Antonín. Budovatelem Stadionu, in: Bratru Josefu Zezulovi k sedmdesátinám.

Brno. 1949, s. 48 20

STRNADOVÁ, Věra. Český rozhlas Brno [online]. 29. březen 2011 [cit. 2015-03-28].

Dostupné z:

4

V následujících letech byl sokolský Stadion hojně využíván. Toto radostné období skončilo s příchodem druhé světové války. 12. dubna 1941 uzavřeli Němci sokolovnu a zabrali veškerý sokolský majetek. Bombardování a dělostřelba při obsazování Brna bohužel zasáhlo i Stadion. Po válce začalo sokolstvo sčítat škody. „Na našem stadiu nejen že nebylo jediné okenní tabule, nebylo skorem ani jediných neporušených dveří. Budova byla poměrně plna cenného inventáře, který bylo třeba za válečných poměrů bezpečně uložit. – Utvořili jsme ihned čety, které se ujaly ochrany a zabezpečování sokolského majetku, takže se jej podařilo poměrně úspěšně uchrániti a umožniti zahájení cvičení.“21 Opravy poničeného Stadionu stály Sokola přibližně šest milionů korun. Z toho se přes dva miliony korun vybraly z řad členů. Rekonstrukce trvala do roku 1947.22 V roce 1952 byl majetek Jednoty znárodněn a všechny tělocvičné organizace se sloučily pod název Sokol, avšak tato organizace neměla s dřívějším Sokolem téměř nic společného, jelikož byla většina původních členů vyloučena nebo odešla kvůli nesouhlasu s novým režimem.23 1. ledna 1956 vznikla Státní filharmonie Brno. Orchestr tvořili členové Symfonického

orchestru

Československého

rozhlasu

v Brně

a

Státního

symfonického orchestru kraje Brněnského. V čele nového orchestru stáli zasloužilý umělec

Břetislav

Bakala

(1897–1958),

Otakar

Trhlík

(1922–2005)

a Zbyněk Mrkos (1919-1993).24 Filharmonie zpočátku koncertovala také v sále brněnského Stadionu, jelikož Besední dům, který byl hlavním sídlem filharmonie, mnohdy kapacitně nevyhovoval zájmu publika. Na Stadionu to filharmonie ovšem také neměla jednoduché. Koncerty rušilo jednak vrzání nepohodlných starých židlí, ale hlavně provoz restaurace, která byla od sálu oddělena pouze posuvnou stěnou se závěsem, a konání tanečních večerů v kavárně v prvním patře. Filharmonie sál 21

Schwarz, Antonín. Sokolský náčelník, in: Bratru Josefu Zezulovi k sedmdesátinám. Brno.

1949, s. 37-38 22

Archiv města Brna, fond R 77, Tělocvičná jednota Sokol Brno I – Výroční zpráva 1947

23

Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. eAMOS – výukový systém [online]. © 2002-2015

[2015-04-18]. Dostupné z: 24

Státní filharmonie Brno: jubilejní sborník Státní filharmonie v Brně... 1956-1966. 1. vyd.

Brno: Blok, 1965, s. 5

5

Stadionu opustila až po letitém jednání o nových prostorách, kterých se jim nakonec dostalo v podobě Janáčkova a Mahenova divadla začátkem 80. let. 25 Průčelí sokolského Stadionu bylo 3. května 1958 prohlášeno za chráněnou kulturní památku.26 Jinak však Stadion v období komunismu víceméně chátral. Došlo zde pouze k několika necitlivým architektonickým zásahům, kdy byla např. v sedmdesátých letech vybudována hala pro míčové sporty, která změnila slavnostní charakter vnitřního dvora.27

25

BENEŠ, Jiří a Jana BALÁČOVÁ. Státní filharmonie Brno: Brno Philharmonic Orchestra

: 1956-2006. Vyd. 1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005, str. 67 26

Seznam kulturních památek ve Veveří. Wikipedie – otevřená encyklopedie [online].

Poslední editace 5. září 2014 v 05:31 [2015-04-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_kulturn%C3%ADch_pam%C3%A1tek_ve_Veve%C5 %99%C3%AD 27

Sokolovna a společenské centrum Stadion 1928-1929. Brněnský architektonický manuál

[online]. © 2011 [2015-04-18]. Dostupné z: http://www.bam.brno.cz/objekt/c274-sokolovnaa-spolecenske-centrum-stadion?filter=code

6

2. Historie varhan sokolského Stadionu 2.1 Varhany v pražském Rudolfinu Stavbu budovy, která by byla zasvěcena jak hudebnímu, tak výtvarnému umění a uměleckému průmyslu, začala v roce 1872 realizovat Česká spořitelna v Praze. 28 Vlastní stavba probíhala v letech 1876 – 1884. 29 Rudolfinum se stalo také novým sídlem pražské konzervatoře, která se do něj o prázdninách v roce 1884 přestěhovala.30 V roce 1879 bylo rozhodnuto postavit v sále Rudolfina varhany. Pro tuto příležitost byla zřízena komise, v níž mimo jiné zasedali také ředitel pražské konzervatoře Josef Krejčí (1821-1881) a ředitel pražské varhanické školy František Zdeněk Skuherský (1830-1892). Varhany postavil německý varhanář Wilhelm Sauer (1831-1916) z Frankfurtu nad Odrou a přejímal je Anton Bruckner (1824-1896).31 Varhanní skříň plastikami vyzdobil sochař Müller z Mnichova. Na pořízení varhan poskytla Česká spořitelna 20 000 zlatých. Celkový náklad na stavbu Rudolfina se z původně určených 500 000 zlatých zvýšil na 1 000 000 zlatých.32 Dispozice nástroje je uvedena v příloze č. 1. Varhany využívala konzervatoř, jejich technický stav měla na starosti Česká spořitelna. Na začátku července roku 1884 byla provedena akustická zkouška sálu, z počátku se ale zvuk v sále odrážel. Tato závada byla však brzy odstraněna.33 Otevření slavnostního sálu Rudolfina se mělo původně konat 24. ledna 1885 za přítomnosti korunního prince Rudolfa, na jehož počest byla budova pojmenována, a korunní princezny Štěpánky. Kvůli onemocnění korunního prince bylo otevření odloženo a konalo se až 7. února 1885. Program koncertu byl následující: Národní hymna pro varhany – Josef Förster, Ouvertura „K zasvěcení domu“ – Ludwig 28

NĚMEC, Vladimír Pražské varhany. 1. vyd. Praha: František Novák, 1944, s. 189

29

HLADKÁ, Veronika. Rudolfinum a jeho genius loci. Diplomová práce. Masarykova

univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce František Svoboda., s. 13-14 30

BRANBERGER, Jan. Konservatoř hudby v Praze, Praha 1911, s. 122

31

NĚMEC, Vladimír. Pražské varhany. 1. vyd. Praha: František Novák, 1944, 349 - [II] s.

189 32


33

Ibid. s. 121-122

7

van Beethoven, Dueto Elsy a Ortrudy z Lohengrina – Richard Wagner, Chromatická fantazie – Johann Sebastian Bach, Volná fantazie a adagio z druhé symfonie pro varhany a orchestr – Carl August Fischer34, Druhá slovanská rapsodie - Antonín Dvořák, Písně „Všemohoucnosti“ – Franz Schubert, Řekl bych Ti – Jan Nepomucký Kristián Brandl, Růže – Richard Wagner, Jarní noc – Robert Schumann, Halleluja z Mesiáše – Georg Friedrich Händel, pro sbor, varhany a orchestr.35

34

1828-1919, varhaník působící v Drážďanech

35


8

2.2 Varhany na Stadionu 2. 2. 1. Varhany v letech 1924-1926 – firma Melzer Při hledání vhodných prostor pro poslaneckou sněmovnu nově vzniklého československého státu bylo 13. dubna 1919 rozhodnuto, že se sněmovna přemístí do budovy Rudolfina.36 Při úpravách sálu měly být odstraněny i zdejší varhany, proto se hledal vhodný prostor, kam by se mohly přestěhovat. K tomuto účelu byla v roce 1924 ministerstvem školství a národní osvěty sestavena odborná rada, skládající se z doktora Jana Branbergera (1877-1952) a profesora Bedřicha Antonína Wiedermanna (1883-1951), která měla za úkol společně s ředitelem brněnské konzervatoře Janem Kuncem (1883-1976) a profesorem varhan Eduardem Treglerem (1868-1932) zjistit, zda by bylo možné varhany umístit do některého z brněnských sálů.

37

Komise se v Brně sešla 13. února 1924 a jednomyslně rozhodla umístit

varhany z Rudolfina do nového sálu, který se stal později součástí sokolského Stadionu.38 Majitelem sálu Stadionu bylo v té době Kuratorium výstavního pavilonu v Brně, které státu poskytlo místo na postavení varhan bezplatně na dobu 10 let.39 Rozebráním varhan v Rudolfinu, převezením do Brna a instalováním v sále Stadionu byla pověřena firma Josefa Melzera (1871-1958) z Kutné hory. Varhany měly zůstat v původním stavu, firma měla pouze opatřit nový elektromotor a naintonovat nástroj v akustickém poměru k sálu.40 Přestavba začala v sobotu 28. června 1924 za odborného dozoru profesora Treglera.41 Varhanní stůl ovšem nebyl v tak dobrém stavu, jak se očekávalo. Při rozebírání nástroje bylo zjištěno, že byl stůl několikaletým přechováváním ve sklepních prostorách Rudolfina znehodnocen a jeho stav je zcela nevyhovující. 36

HLADKÁ, Veronika. Rudolfinum a jeho genius loci. Diplomová práce. Masarykova

univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce František Svoboda., s. 19 37

Archiv města Brna (AMB), fond M 277 Státní hudební a dramatická konservatoř, tř. kpt.

Jaroše 45, Brno - Korespondence o varhanách, Z dopisu ministerstva školství a národní osvěty, Praha, 6. února 1924 38

AMB - Korespondence o varhanách, Z protokolu o jednání komise, Brno, 13. února 1924

39

Ibid. Rozhodnutí Kuratoria, Brno, 14. března 1924

40

Ibid. Z dopisu ministerstva veřejných prací, Praha, 24. června 1924

41

Ibid. Z dopisu ministerstva školství a národní osvěty, Praha, 26. června 1924

9

Také původní mechanická traktura nevyhovovala moderním požadavkům. Proto bylo rozhodnuto o přeměně traktury na pneumatickou rourkovou s novým hracím stolem.42 Práce na varhanách měly zpoždění. Ředitelství konzervatoře a Kuratorium Stadionu bylo nespokojené s nedodržením termínů ze strany firmy Melzer. Ředitel konzervatoře Jan Kunc několikrát firmu urgoval, aby si s prací pospíšila, jelikož všechen materiál byl zatím uskladněn v tělocvičně konzervatoře, kde mezitím nemohla probíhat výuka, a v sále Stadionu už byly na říjen domluvené koncerty. Avšak ještě v říjnu nebyl hotov ani nový hrací stůl. 43 Protože práce na varhanách pokračovaly velmi pomalu, sál Stadionu žil kulturním životem i bez varhan - Kuratorium výstavního pavilonu zde pořádalo zábavy a plesy.

44

To ovšem vedlo k incidentu z poloviny března roku 1925, kdy

došlo k vloupání do uzavřených varhan. Rejstříky Pozoun 16‘ a Tromba 8’ byly nenahraditelně poškozeny a musely být zakoupeny nové.45 Josef Melzer se k tomu vyjádřil následovně: „Račte se dle zjištěných fakt zaříditi, a montéři mohou dosvědčiti, že násilné otevření bylo. Při tolika zábavách, kdy byl a jest přístup k varhanám volný, nemohu nijak ani při nynějším montování za případné ztráty být zodpovědný. Zajisté, že mojí snahou jest stroj v nejlepším pořádku při dohotovení k plnému užívání předati, a tím více jest mi nemilé, když případnou strátou píšťal budu v dokončení oddálen.“46 Stavbu nebrzdily pouze technické problémy. Josef Melzer si v korespondenci s konzervatoří neustále stěžoval na pomalé proplácení účtů ze strany ministerstva a časté rušení prací ze strany Kuratoria, které sál využívalo ke svým účelům.47 Dne 27. října 1925 se měl v sále Stadionu konat první varhanní koncert. Firma Melzer se zaručila, že nástroj bude již v pořádku, avšak ještě před koncertem byla objevena spousta závad. Koncert už se ovšem nedal odříct, jelikož byl zcela vyprodán.

48

Na tomto koncertu při příležitosti oslavy svátku Svobody účinkovali

42

Ibid. Z dopisu konzervatoře Brno, Brno, 27. srpna 1924

43

Ibid. Z dopisu konzervatoře Brno, Brno, 9. října 1924

44

Ibid. Z dopisu firmy Melzer, Kutná Hora, 21. března 1925

45

Ibid. Z protokolu brněnské konzervatoře, Brno, 26. března 1925

46

Ibid. Z dopisu firmy Melzer, Kutná Hora, 18. dubna 1925

47

Ibid. Z dopisů firmy Melzer, Kutna Hora, červenec 1925

48

Ibid. Z dopisu brněnské konzervatoře, Brno, 5. listopadu 1925

10

profesor Eduard Tregler a profesor Bohumil Holub (1880-1951). Na programu zazněly skladby Fantazie na chorál sv. Václava a Legenda h moll Josefa Kličky (1855-1937), Sonáta d moll Jana Procházky (1899-1964) a Treglerova Sonáta c moll.49„Varhany byly postaveny, prvý koncert zklamal. Hučelo a šumělo to v nich, táhla klapala a také motor bylo slyšeti. Zjištěna celá řada vad.“50 Dne 22. ledna 1926 se konala kolaudace varhan na Stadionu. Kolaudační komise čítala 16 členů, mezi nimiž byli mimo jiné státní hudební inspektor Antonín Hromádka (1876-1950), ředitel brněnské konzervatoře Kunc a profesoři Holub a Tregler, dále odborník stanovený ministerstvem Josef Klička, za firmu Sauer její majitel Oskar Walker (1869-1948) a za firmu Melzer její majitel Josef Melzer. Po důkladném prozkoumání a vyzkoušení nástroje komise navrhla tyto změny: slaběji zintonovat kvinty a oktávy; spravit sykot v hracím stole; spravit ventilátory; prohlédnout žaluzie a opravit případné nedostatky; opravit závady v jednotlivých rejstřících a posléze vše naladit; nahradit, odstranit nebo naopak doplnit některé rejstříky.51 Komise (v menším obsazení) se poté 27. března stejného roku sešla za účelem zjistit, zda byly všechny vady a nedostatky odstraněny. Kolaudační komise shledala, že je nástroj v pořádku a brněnská konzervatoř ho přejala do své správy. Firma Melzer se zavázala ručit za varhany po dobu 3 let, poté měla být provedena superkolaudace.52 Na začátku nového školního roku prohlédl varhany na Stadionu ředitel firmy Rieger Josef Kloss. Jeho vyjádření k nástroji: “Bez důkladné odborné přestavby nelze nástroje upotřebit ani k doprovodu, ani ku hře sólové.“ Firma Rieger začala ihned pracovat na návrhu opravy stadionských varhan, který se mohl realizovat až za několik let, jelikož do té doby platila smlouva s firmou Melzer.53 K nejvýznamnějším událostem této doby patří premiéra Janáčkovy Glagolské mše, která se uskutečnila 5. prosince roku 1927 právě v sále Stadionu. O provedení skladby se za řízení Jaroslava Kvapila postaral orchestr Národního divadla, sbor 49

Výroční zpráva brněnské konzervatoře za školní rok 1925-1926, s. 12

50


51

AMB – Z protokolu zemské politické správy v Brně, Brno, 22. ledna 1926

52

Ibid. Z protokolu zemské politické správy v Brně, Brno, 17. března 1926

53

Ibid. Z dopisů firmy Rieger, Krnov, 28. a 29. září 1926

11

Besedy brněnské, sólisté Alexandra Čvanová, Marie Hloušková, Stanislav Tauber a Ladislav Němeček, za varhany usedl Bohumil Holub. 54

54

ZAHRÁDKA, Jiří. Glagolská mše. Janáček Brno 2014 [online]. 2014 [2015-04-29].

Dostupné z:

12

2.2.2. Varhany v letech 1929-1945 – firma Rieger Ve školním roce 1929-1930 byl na konzervatoři při varhanním oddělení zřízen ještě dvouletý varhanní kurs. Vzhledem k většímu počtu žáků varhanního oddělení bylo tedy potřeba zrekonstruovat nástroj na Stadionu. Toho se ujala v té době již známá krnovská firma bratří Riegerů. „Firma se zaručila, že po opravě budou varhany na Stadioně z nejlepších v republice. (…) Kéž značný finanční náklad na opravu jejich vynaložený přinese hojně užitku nynějším i příštím posluchačům varhanního oddělení konservatoře i vší veřejností brněnské!“55 Celá rekonstrukce nástroje měla trvat 5 měsíců a měla být dokončena před začátkem školního roku 1930-1931. Výdaje na rekonstrukci se podle předpokladů měly vyšplhat až na částku 101 070 korun a konzervatoř je měla uhradit v pěti ročních splátkách, avšak v červnu roku 1929 bylo jasné, že by se termín nestihl a varhany by se ladily až v chladném počasí v listopadu, a proto byly práce odloženy na další rok.56 Od ledna roku 1930 se jednalo o přesném rozpočtu, který musela schválit brněnská konzervatoř, firma Rieger a také Ministerstvo školství a národní osvěty. V novém návrhu splátek chtěla konzervatoř platbu rozdělit na dva roky, tak aby mohla v každém roce splatit pouze polovinu konečné částky. 57 Firma Rieger neměla s tímto řešením problém, ovšem Ministerstvo tento návrh nepřijalo s výtkou, že pokud si konzervatoř nemůže celou přestavbu dolovit, má práce rozdělit do dvou let a vypracovat nový rozpočet.58 Firma Rieger mezitím žádala, jestli by mohla nové varhany na Stadionu uvést v levé části svého nového dopisního papíru, ačkoliv ještě nezačala s pracemi.59 Po dlouhých jednáních o nutnosti celkové rekonstrukce nástroje, nakonec Ministerstvo schválilo rozpočet, který dlužnou částku z rekonstrukce varhan dělil na dvě platby. 60 55


56

AMB - Z dopisu brněnské konzervatoře, Brno, 15. června 1929

57

Ibid. Z dopisu brněnské konzervatoře, Brno, 30. ledna 1930

58

Ibid. Z dopisu Ministerstva školství a národní osvěty, Praha, 19. února 1930

59

Ibid. Z dopisu firmy Rieger, Krnov, 1. února 1930

60

Ibid. Z dopisu Ministerstva školství a národní osvěty, Praha, 19. února 1930

13

V dubnu byla firmou Rieger předložena konečná dispozice nástroje. „Dispozici jsme poněkud změnili a to v prospěch hodnotnosti nástroje, též pomocné rejstříky jsme vybudovali bohatěji. Učinili jsme tak ze dvou důvodů: nový směr ve varhanářství vrací se k varhanám 16. století, dispozice varhan obsahují co nejméně houslovek. Připojená dispozice není přesně z tohoto hlediska zpracována, nýbrž representuje tak zvaný – kompromisní nástroj, který má a bude vyhovovati plně požadavkům, které se na takový koncertní nástroj kladou.“61 Rekonstrukce začala 22. dubna 1930 a měla trvat do 15. září. Nejprve byl nástroj (kromě skříně a prospektu) rozmontován a odvezen do továrny v Krnově.62 Vše se stihlo téměř v původně zamýšleném termínu a dne 26. září 1930 byl nástroj úspěšně zkolaudován odbornou komisí, skládající se z ředitele konzervatoře Kunce, profesorů Holuba a Treglera, státního inspektora Hromádky a zástupce firmy Rieger.63 Dispozici nástroje naleznete v příloze č. 2. Firma Rieger vytvořila: nový hrací stůl (kromě klávesnice), rejstříky: ve III. manuálu: noční roh, tercie, dulcian, regál, v pedálu: noční roh a dulcian. Kromě toho ve všech rejstřících všech tří manuálů přidala nově po dvou tónech (fis, g) a ve II. a III. manuálu kromě toho ještě po dvanácti tónech (pro vrchní oktávové spojky), ve všech rejstřících pedálů po třech tónech (es, e, f).64 Kuželkové vzdušnice byly předělány na pneumatické, nové jsou také relé, pneumatické traktury, regulační měchy k I., II. a III. manuálu, vzduchové kanály a vzduch regulující klapky, dvě stěny žaluziových skříní se žaluziemi a k tomu patřícím mechanismem, jedno kompletní elektrické dmychadlo pro padesát znějících hlasů, jedna volná kombinace a válcové crescendo. Rejstříky byly uvnitř nástroje uspořádány jinak za účelem lepšího zvuku, píšťaly nově naintonovány a sladěny. „Úprava jednotlivých rejstříků, jich vzájemné přemístění ve třech manuálech a hlavně intonace byly provedeny s největší pečlivostí, podle charakteristiky barev jednotlivých rejstříků. Jakost intonace se nejlépe jeví ve smíšených hlasech, které jsou tak přizpůsobeny, že nejen nepůsobí rušivě v plénu, ale lze i některých výborně použití jako rejstříků sólových, vlastnost, kterou se nemohou vykázati jiné, podobně 61

Ibid. Z dopisu brněnské konzervatoře, Brno, 5. dubna 1930

62

Ibid. Z dopisu brněnské konzervatoře, Brno, 9. května 1930

63

Ibid. Z dopisu Ministerstva školství a národní osvěty, Praha, 23. září 1930

64


14

velké varhany. (…) Tímto nástrojem získala státní hudební a dramatická konservatoř v Brně skvostný nástroj pro své veřejné koncertní produkce a Brno dokonalý nástroj, který doplní koncertní ruch složkou nad jiné působivou.“ 65 Varhany byly zkolaudovány a konzervatoř měla záhy několik dobrých příležitostí, jak je představit široké brněnské veřejnosti. Hned na začátek školního roku připadalo 50. výročí otevření bývalé varhanické školy, založené Leošem Janáčkem (1854-1928). Při této příležitosti byly naplánovány tři programově pestré varhanní koncerty, na kterých byly představeny zvukové vlastnosti opraveného nástroje. První koncert patřil francouzské moderní hudbě (Vierne, Dupré), druhý se skládal z děl klasiků (Frescobaldi, Bach, Mozart), třetí koncert byl věnován Bachovi a skladbám, které byly napsány na motiv jeho jména. „Koncerty tyto těšily se značné pozornosti obecenstva, i z kruhů německých, a vyučovací výsledky varhanního oddělení byly vesměs příznivě oceňovány.“66 Dne 6. srpna 1932 zemřel profesor Eduard Tregler. Ve výroční zprávě konzervatoře z let 1931 – 1933 připomněl ředitel Jan Kunc mimo jiné také Treglerovy zásluhy na pořízení stadionských varhan. „Konservatoři a městu Brnu zůstává pro profesoru Treglerovi krásná památka: varhany na Stadioně. Neboť on to byl, jenž první mne upozornil na to, že v Rudolfinské sněmovně v Praze zůstávají varhany bez použití, varhany, které by mohly dobře sloužiti brněnské konzervatoři. Společnou prací pak podařilo se nám tyto varhany opravdu do Brna dostati a v krásný moderní koncertní stroj je přeměniti.“ Na Stadionu mezitím pořádala konzervatoř každoročně několik koncertů. Byly to orchestrální a varhanní absolventské koncerty, ale také koncerty k různým slavnostním příležitostem. 23. listopadu roku 1933 proběhla superkolaudace varhan na Stadioně, které se zúčastnili ředitel Kunc a profesoři Holub a Antonín Hromádka, zástupce firmy Rieger se bohužel nedostavil. Komise našla na varhanách několik nedostatků – některé rejstříky nebyly zvukově zcela v pořádku a při hře tutti byl pozorován houpavý zvuk, nejspíše zaviněný nedostatkem vzduchu v měchách.67 65


66

Ibid. s. 19

67

AMB - Z protokolu o superkolaudaci varhan, Brno, 23. listopadu 1933

15

O čtyři dny později 27. listopadu se zde konal první koncert na podporu fondu konzervatoře, na kterém vystoupil absolvent brněnské konzervatoře Jiří Reinberger (1914-1977).68 Od superkolaudace panovala mezi firmou Rieger a brněnskou konzervatoří poněkud napjatější atmosféra. Konzervatoř požadovala opravení některých závad bezplatně, firma Rieger trvala na tom, že tuto práci nemá ve smlouvě. Ředitelství nakonec dosáhlo svého, když firmě pohrozilo slovy: „Upozorňuje ještě, že v této době hraje na ústavní varhany celkem 18 posluchačů, kteří až budou varhaníky a řediteli kůru, budou též jednou rozhodovat o zadání oprav a staveb varhan. Ve vlastním zájmu měli byste tyto dodatečné opravy ještě provésti, aby si posluchači neodnesli špatný dojem o kvalitě Vašich oprav. (…) Jestliže byste snad opravy již bezplatně nemohli provésti, ředitelství musilo by příště opravy zadati jiné firmě.“69 Šlo však pouze o opravy menšího rozsahu, firma Rieger už delší dobu navrhovala novou rekonstrukci nástroje, nechtěla ručit za závady, které často vznikaly na částech, které při rekonstrukci z roku 1930 nebyly opraveny a zůstaly z původního nástroje.70 Na takovou přestavbu varhan však neměla brněnská konzervatoř dostatek financí.71 Během druhé světové války došlo k následujícím událostem. V červnu roku 1941 byl rozebrán prospekt a varhanní skříň stadionských varhan.72 Obojí bylo převezeno zpět do pražského Rudolfina, které se po rozpuštění československého parlamentu stalo sídlem Německé filharmonie.73 V některých publikacích je uváděno, že se do Rudolfina vrátily celé varhany. Tak tomu ovšem nebylo, v Rudolfinu byly firmou Rieger postaveny nové varhany, které byly pouze umístěny do původní varhanní skříně s prospektem. Na Stadion byla pořízena nová vnější skříň s prospektem. Při této příležitosti byly varhany přestavěny na elektro-pneumatický systém opět firmou Rieger. Bombardování a ostřelování Brna, které zasáhlo i Stadion, naštěstí varhany nijak nepoškodilo (chránila je opona).74 68

Výroční zpráva brněnské konzervatoře 1933-1934, s. 19

69

AMB - Z dopisu brněnské konzervatoře, Brno, 23. prosince 1933

70

Ibid. Z dopisu firmy Rieger, Krnov, 27. prosince 1933

71

Ibid. Z dopisu brněnské konzervatoře, Brno, 23. prosince 1933

72

Sborník brněnské konzervatoře 1919-1945, s. 30

73

Rudolfinum – pražská informační služba, s. 8

74

Sborník brněnské konzervatoře 1919-1945, s. 30

16

2.2.3 Historie varhan do konce 20. století Dne 12. září 1947 byla založena Janáčkova akademie múzických umění75, jejíž posluchači ze třídy profesora Františka Michálka (1895-1951) pravidelně koncertovali v sále sokolského Stadionu. Na zdejších varhanách probíhaly také absolventské koncerty posluchačů Janáčkovy akademie. Ze třídy profesora Michálka pocházeli například absolventi Josef Pukl (1921-2006) a Alena Veselá (*1923). Program absolventského koncertu Aleny Veselé v příloze č. 4.76 Na slavnostních koncertech, které proběhly 18. a 19. ledna 1956 před zcela zaplněným sálem Stadionu, se posluchačům představila nově vzniklá Státní filharmonie. Na prvním z těchto koncertů zazněla předehra k opeře Libuše Bedřicha Smetany, symfonická rapsodie Taras Bulba Leoše Janáčka, ve které zazněly také stadionské varhany, a Novosvětská symfonie Antonína Dvořáka. Druhý koncert byl pak ve znamení Beethovena – posluchači vyslechli jeho předehru Leonora a devátou symfonii. Koncerty byly skvěle přijaty laickou i odbornou brněnskou veřejností.77 Ve stejném roce prošly varhany rekonstrukcí, která měla odstranit všechny technické nedostatky. Zároveň došlo k posledním změnám v dispozici nástroje. Opravu provedla firma Rieger-Kloss. Autorem tohoto projektu byl údajně profesor brněnské konzervatoře Josef Černocký (1913-1970).78 Jak již bylo zmíněno v kapitole Historie budovy sokolského Stadionu, sál a s ním i varhany využívala až do 80. let Státní filharmonie Brno. V padesátých a šedesátých letech se zde odehrávaly takřka všechny koncerty filharmonie.79 Patří mezi ně také několik mimořádných varhanních koncertů - 11. a 12. března 1965 se zde například konala československá premiéra Hindemithova druhého varhanního koncertu, který s filharmonií pod řízením dirigenta Jeana Meylana (1915-1994) 75

Historie JAMU. Janáčkova akademie múzických umění v Brně [online]. [2015-03-27].

Dostupné z: http://www.jamu.cz/o-nas/historie-jamu/ 76

Rozhovoru s Alenou Veselou, dne 29. dubna 2015

77

Státní filharmonie Brno: jubilejní sborník Státní filharmonie v Brně... 1956-1966. 1. vyd.

Brno: Blok, 1965, s. 5 78

BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. In Opus musicum 1979, roč. XI,

č. 7, s. 204 79


: 1956-2006. Vyd. 1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005, str. 115

17

předvedla Alena Veselá.80 V roce 1969 slavila brněnská konzervatoř 50. výročí od založení a k tomuto jubileu uspořádala několik slavnostních koncertů, mezi nimiž byl i varhanní koncert, který se konal 10. června na Stadionu. Účinkovali zde tehdejší profesoři konzervatoře Vratislav Bělský (1924-2003), Vladimír Hawlík (1911-1993) a Josef Pukl.81 V sedmdesátých letech se filharmonie kvůli zhoršujícím se podmínkám snažila ze Stadionu přesunout jinam. V jakém stavu se v té době nacházely varhany, můžeme posoudit ze vzpomínek Jana Hory (*1936), které popsal v e-mailu z 10. ledna 2015: „Když jsem v roce 1974 v říjnu hrál s brněnskou státní filharmonií Janáčkovu Glagolskou mši, varhany byly ve špatném stavu a následné nahrávání na desky Supraphon s brněnskou filharmonií za řízení Františka Jílka se sice konalo v Brně, ale Varhanní sólo (Postludium) se točilo v pražském Rudolfinu a předstíralo se, že je natočeno v Brně.“ Od koncertní sezony 1980/1981 již Státní filharmonie Brno na Stadionu koncerty nepořádala. O návrat do sálu Stadionu se filharmonie pokusila v roce 1992, kdy sem přesunula svůj Malý cyklus z Mahenova divadla. Sál byl na počátku 90. let částečně zrekonstruován a hluk z restaurace byl eliminován zavíracími dny. Diváci však již o koncerty neprojevovali takový zájem jako dřív a tak byl cyklus po jedné sezóně přesunut do Janáčkova divadla.82 Po revoluci proběhla velká rekonstrukce stadionských varhan. Za ředitele Jana Řezníčka (1932-1993) byly varhany rozmontovány a jejich nejdůležitější části (vzdušnice, měchy) odvezeny do Krnova, kde byly opraveny firmou Rieger-Kloss. Firma také odvezla kovové píšťaly z prospektu, které opatřila novým zlatavým nátěrem. Po rekonstrukci varhany využívala hlavně brněnská konzervatoř pro absolventské koncerty svých posluchačů. Poslední absolventský koncert, na kterém varhany zazněly, se zde konal 28. dubna 1999. Jakub Janšta (*1979) ze třídy Zdeňka 80

Rozhovor s Alenou Veselou, 29. dubna 2015

81

Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborně umělecké školy. 1. vyd. Brno:

Blok, 1969, s. 96 82


: 1956-2006. Vyd. 1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005, str. 68

18

Nováčka (*1955) předvedl ve spolupráci se Symfonickým orchestrem Konzervatoře Brno pod vedením Aleše Podařila (*1954) Bossiho Varhanní koncert a moll.83

83

Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození

zakladatele školy Leoše Janáčka. Olomouc: ALDA, s.r.o., 2004, s. 89-102

19

Závěr Jednota Sokol Brno I se v Brně zasloužila o výstavbu multifunkčního komplexu známého jako Stadion. Tato stavba na Kounicově ulici je i dnešním Brňanům dobře známá. V současné době je majitelem Stadionu opět Jednota Sokol Brno I v čele se starostou Ing. Martinem Vlkem. V roce 2012 byla zahájena obnova Stadionu – autorem konceptu obnovy je Robert Václavík, hlavním projektantem pak David Prudík. Jednota se snaží vytvořit nová sportoviště, ale také zlepšit ta stávající. Také sál Stadionu prošel rekonstrukcí, nyní se nazývá Kulturní centrum Babylon. Konají se zde převážně večery věnované standardním a latinskoamerickým tancům, taneční škola Starlet zde pořádá své kurzy a prodloužené. Varhany z pražského Rudolfina našly své útočiště v sále brněnského Stadionu. Přes to, že se z původního nástroje po všech přestavbách mnoho nezachovalo, stále má historický význam. Až do konce 20. století byl součástí brněnského koncertního života. Bohužel ne všechny informace o tomto nástroji se dochovaly. Jedná se především o záznamy z rekonstrukce nástroje na počátku 90. let, které byly uloženy v archivu firmy Rieger-Kloss v Krnově, a bohužel zničeny při povodních na konci století. Ani brněnská konzervatoř, která je od roku 1924 vlastníkem těchto varhan, si o nich nevede žádné záznamy. Jak mi shodně řekli ve firmě Rieger-Kloss i na konzervatoři, účty se evidují deset let, poté se všechny záznamy likvidují. 20. června roku 2013 se varhanní oddělení konzervatoře Brno snažilo na tento nástroj upozornit svým koncertem Znovuobjevení varhan brněnského Stadionu. 29. listopadu následujícího roku se zde konal v rámci festivalu Janáček Brno 2014 koncert, na kterém zazněla Janáčkova Glagolská mše, jako připomínka premiéry, která se zde uskutečnila v roce 1927. Jelikož nejsou varhany v současné době nijak využívány, zakrývá je napevno zavěšené velkoplošné projekční plátno. Brněnská konzervatoř opravu nástroje v blízké době neplánuje. Můžeme tedy jen doufat, že se někdy dočkáme opravdového návratu varhan do brněnského hudebního a varhanního dění.

20

Použité informační zdroje Archiv města Brna (AMB): fond M 277, Státní hudební a dramatická konservatoř, tř. kpt. Jaroše 45, Brno Korespondence o varhanách Fond R 77, Tělocvičná jednota Sokol Brno I

Literární zdroje: BĚLSKÝ, Vratislav. Šedesát let varhanního oddělení. In Opus musicum 1979, roč. XI, č. 7, s. 202-205. BENEŠ, Jiří a Jana BALÁČOVÁ. Státní filharmonie Brno: Brno Philharmonic Orchestra : 1956-2006. Vyd. 1. Brno: Státní filharmonie Brno, 2005, 128 s. ISBN 80-239-5080-0. BRANBERGER, Jan. Konservatoř hudby v Praze, Praha, 1911, 305 s. HÁJKOVÁ, Františka. Stadion - sokolovna tělocvičné jednoty Sokol Brno I. Brno, 2012. 59 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. HLADKÁ, Veronika. Rudolfinum a jeho genius loci. Brno, 2010. 83 s. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce František Svoboda. HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995, 546 s. ISBN 80-200-0521-8. NĚMEC, Vladimír. Pražské varhany. 1. vyd. Praha: František Novák, 1944, 349 [II] s. NOVOTNÝ, Jan. Sokol v životě národa. Praha, 1990., 41 s. Rudolfinum. Praha: Pražská informační služba, 1993, 15 s. ROSOLOVÁ, Barbara. Dějiny varhanního oddělení brněnské konzervatoře. Brno, 2009. 69 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Macek. SYRKOVÁ, Stanislava. Eduard Tregler - osobnost ve vývoji varhanní hudby a pedagogiky. Brno, 2008. 251 s. Disertační práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Kamila Klugarová. Vlastní silou!. Brno: TJ Sokol Brno I, 1929, 50 s., [4] obr. příl.

21

ZAPLETAL, Vladimír. Bratru Josefu Zezulovi k sedmdesátinám: 1879-19. ledna 1949. Brno: Tělocvič. jednota Sokol Brno I., 1949, 63, [2] s. ZAPLETAL, Vladimír. Dějiny Sokola Brno I. Brno, 1948. 25 s.

Sborníky a výroční zprávy brněnské konzervatoře: Výroční zpráva za školní rok 1924-25. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1925. KUNDERA, Ludvík (ed.): Výroční zpráva za školní rok 1925-26. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1926. Výroční zpráva za školní rok 1926-27. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1928. Výroční zpráva za školní rok 1927-28. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1925. Výroční zpráva za školní rok 1928-29. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1929. Výroční zpráva za školní rok 1929-30. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1930. Výroční zpráva za školní rok 1930-31. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1931. Výroční zpráva za školní roky 1931-1932 a 1932-1933. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1933. KUNC, Jan (ed.) – BLATNÝ, Josef (ed.): Výroční zpráva za školní roky 1933-1937. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1937. Výroční zpráva za školní rok 1937-38. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1938. KUNC, Jan (ed.) – BLATNÝ, Josef (ed.): Výroční zpráva za školní rok 1938-39. Státní hudební a dramatická konservatoř v Brně, Brno 1939. Brněnská konzervatoř 1919-1945. Památník k prvnímu čtvrtstoletí Státní hudební a dramatické konservatoře v Brně. Ředitelství Státní hudební a dramatické konservatoře v Brně, Brno 1947. PETRŽELA, Ivan (ed.) – MAJER, Jiří (ed.): Konzervatoř Brno. Sborník k padesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. Nakladatelství Blok, Brno 1969. 22

PETRŽELA, Ivan (ed.) – BÁRTOVÁ, Jindřiška (ed.): Konzervatoř Brno. Sborník k sedmdesátému výročí trvání první moravské odborné umělecké školy. Konzervatoř Brno, Brno 1989. PETRŽELA, Ivan (ed.): Výroční zpráva Konzervatoře v Brně 1992/1993. Konzervatoř v Brně, Brno 1993 PETRŽELA, Ivan (ed.): Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře v Brně 1993/1994. Konzervatoř v Brně, Brno 1994 SCHNIERER, Miloš (ed.): Sborník k 80. výročí založení Konzervatoře Brno. Brno 1999. SÝKORA, Pavel (ed.) – HALÍŘ, Jiří (ed.) – KOVÁŘ, Miroslav (ed.) – NOVOTNÝ, Pavel (ed.) – PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.): Jubilejní výroční zpráva Konzervatoře Brno 2003/2004. Ke 150. výročí narození zakladatele školy Leoše Janáčka. Konzervatoř Brno, Brno 2004. BORKOVÁ, Alena (ed.) - PELÍŠKOVÁ, Lucie (ed.) - SÝKORA, Pavel (ed.) – ZATLOUKAL, Pavel (ed.): Konzervatoř Brno. Sborník k devadesátému výročí založení školy. Konzervatoř Brno 2009

Internetové zdroje: HÁJKOVÁ, Františka. Stadion - sokolovna tělocvičné jednoty Sokol Brno I [online]. 2012 [cit. 2015-05-01]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné z: . Historie JAMU. Janáčkova akademie múzických umění v Brně [online]. [2015-0327]. Dostupné z: HLADKÁ, Veronika. Rudolfinum a jeho genius loci [online]. 2010 [cit. 2015-05-03]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce František Svoboda. Dostupné z: . kurzu=kat_tv_9025> ROSOLOVÁ, Barbara. Dějiny varhanního oddělení brněnské konzervatoře [online]. 2009 [cit. 2015-05-01]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr Macek. Dostupné z: . Seznam kulturních památek ve Veveří. Wikipedie – otevřená encyklopedie [online]. Poslední editace 5. září 2014 v 05:31 [2015-04-18]. Dostupné z:

23

Sokolovna a společenské centrum Stadion 1928-1929. Brněnský architektonický manuál [online]. © 2011 [2015-04-18]. Dostupné z: STRNADOVÁ, Věra. Český rozhlas Brno [online]. 29. březen 2011 [cit. 2015-0328]. Dostupné z: SYRKOVÁ, Stanislava. Eduard Tregler - osobnost ve vývoji varhanní hudby a pedagogiky [online]. 2009 [cit. 2015-05-01]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Kamila Klugarová. Dostupné z: . Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. eAMOS – výukový systém [online]. © 20022015 [2015-04-18]. Dostupné z:
24

Přílohy Příloha č. 1: Dispozice varhan z Rudolfina I. manuál

II. manuál

1. Principal 16‘ 2. Bourdon 16‘ 3. Principal 8‘ 4. Gedackt 8‘ 5. Flûte harmonique 8‘ 6. Viola da gamba 8‘ 7. Nasard 5 1/3‘ 8. Octave 4‘ 9. Rohrflöte 4‘ 10. Rauschquinte 2 2/3‘ 11. Groβmixtur 3x 12. Cornett 5x 13. Cymbel 3x 14. Mixtur 5x 15. Bombarde 16‘ 16. Trompete 8‘ III. manuál

17. Bourdon 16‘ 18. Principal 8‘ 19. Gedackt 8‘ 20. Traversflöte 8‘ 21. Salicional 8‘ 22. Harmonica 8‘ 23. Schalmei 8‘ 24. Octave 4‘ 25. Flûte octaviante 4‘ 26. Octave 2‘ 27. Mixtura 5x

Pedál

28. Quintatön 16‘ 29. Principal 8‘ 30. Rohrflöte 8‘ 31. Vox coelestis 8‘ 32. Flûte harmonique 8‘ 33. Violino 8‘ 34. Voix celéste 8‘ 35. Flöte 4‘ 36. Fugara 4‘ 37. Nasard 2 2/3‘ 38. Flautino 2‘ 39. Mixtur 3x 40. Vox humana 8‘

41. Subbas 16‘ 42. Contrabass 16‘ 43. Violon 16‘ 44. Nasard 10 2/3‘ 45. Oktávbas 8‘ 46. Offenbass 8‘ 47. Gedackt 8‘ 48. Violoncello 8‘ 49. Quintflöte 5 1/3‘ 50. Octave 4‘ 51. Posaune 16‘ 52. Trompete 8‘

Sbory: Mezzoforte, Forte, Tutti, Rohrwerke Spojky: I/P, II/P, III/II, II/I Žaluzie (Schweller): II. manuál, III. manuál, Vox humana, Tremolo pro Vox humana Rejstříkové crescendo, 3 kombinace Zdroj: NĚMEC, Vladimír. Pražské varhany. 1. vyd. Praha: František Novák, 1944, 349 - [II] s. 189-190

[1]

Příloha č. 2: Dispozice opraveného nástroje z roku 1930 I. manuál, C-g4, 56 kláves

II. manuál, C-g4, 56 kláves, 68 tónů:

1. Principál 16‘ 2. Bourdon 16‘ 3. Principál 8‘ 4. Gamba 8‘ 5. Flûte harmonique 6. Roh kamzičí 8‘ 7. Oktáva 4‘ 8. Flétna trubicová 4‘ 9. Kvinta 2 2/3‘ 10. Superoktáva 2‘ 11. Kornet 5x 12. Mixtura 5x 2 2/3‘ 13. Trompeta 8‘ III. manuál, C-g4, 56 kláves, 68 tónů

14. Kvintadéna 16‘ 15. Principál flétnový 8‘ 16. Unda maris 8‘ 17. Flétna příčná 8‘ 18. Salicionál 8‘ 19. Kryt 8‘ 20. Oktáva 4‘ 21. Flûte traverse 4‘ 22. Flétna lesní 2‘ 23. Mixtura 3x 24. Vox humana 8‘

Pedál, C-f1, 30 kláves:

25. Bourdon 16‘ 26. Principál 8‘ 27. Violino 8‘ 28. Vox coelestis 8‘ 29. Flétna koncertní 8‘ 30. Prestant 4‘ 31. Roh noční 4‘ 32. Kvintflétna 2 2/3‘ 33. Terc 1 3/5‘ 34. Sifflétna 1‘ 35. Mixtura 5x 2‘ 36. Dulcian 16‘ 37. Klarinet 8‘ 38. Regál 4‘

39. Subbas 16‘ 40. Violonbas 16‘ 41. Kontrabas 16‘ 42. Bourdon 16‘ 43. Kvintbas 10 2/3‘ 44. Oktávbas 8‘ 45. Kryt 8‘ 46. Chorálbas 4‘ 47. Roh noční 2‘ 48. Pozoun 16‘ 49. Dulcian 16‘ 50. Trompeta 8‘

Pomocné rejstříky a spojky: 1. I/P 2. II/P 3. III/P 4. Manuál II/I 5. Manuál III/I 6. Manuál III/II 7. Spojka superoktáv II/I 8. Spojka suboktáv III/I 9. Spojka superoktáv II/I 10. Spojka suboktáv III/I 11. Spojka superoktáv III/II 12. Spojka suboktáv III/II 13. Spojka superoktáv III 14. Spojka suboktáv II

26. Fortissimo 27. tutti 28. vypínač 29. vypínač jazýčků 30. vypínač ručních rejstříků 31. automatický anulátor pedálu 32. vypínač spojek z válce 33. Volná kombinace I 34. Volná kombinace II 35. Volná kombinace III 36. Volná kombinace IV 37. Vypínač 38. Normální spojky 39. Oktávové spojky 40. I/P

[2]

15. Vypínač I. manuálu 16. Tremolo II. manuálu 17. Tremolo III. manuálu 18. Volná kombinace I 19. Volná kombinace II 20. Volná kombinace III 21. Volná kombinace IV 22. Vypínač 23. Piano 24. Mezzoforte 25. Forte

41. II/P 42. III/P 43. Vypínač válce 44. Vypínač 16‘ 45. Tutti 46. Crescendo-decrescendo válec 47. Žaluzie II. manuálu 48. Žaluzie III. manuálu 49. Ukazatel válce 50. Ukazatel vzduchu 51. Elektrické čerpadlo vzduchu

Zdroj: Výroční zpráva brněnské konzervatoře za školní rok 1930-1931, s. 9-10

[3]

Příloha č. 3: Varhany na Stadionu ještě s původní varhanní skříní z Rudolfina

Zdroj: Výroční zpráva konzervatoře za školní rok 1930/1931, S. 26-27

[4]

Příloha č. 4: Program absolventského koncertu na Aleny Veselé

Zdroj: Soukromý archiv Aleny Veselé

[5]

Příloha č. 5: Jean Meylan a Alena Veselá na Stadionu před premiérou Hindemithova druhého varhanního koncertu v roce 1965.

Zdroj: Soukromý archiv Aleny Veselé

[6]

Příloha č. 6: Budova sokolského Stadionu – pohled z ulice Kounicova (květen 2015)

[7]

Příloha č. 7: Současná dispozice nástroje I. man. III. man. 1. Principál 16´ 31. Kryt tichý 2. Bourdon 16´ 32. Principál 3. Principál 8´ 33. Flétna portunál 4. Flétna dutá 8´ 34. Violino 5. Roh kamzíkový 8´ 35. Vox angelica 6. Viola da gamba 8´ 36. Oktáva 7. Dulciana 8´ 37. Roh noční 8. Oktáva 4´ 38. Nasard 9. Flétna trubicová 4´ 39. Flétna lesní 10. Kvinta 2 2/3´ 40. Tercie 11. Superoktáva 2´ 41. Flétna syčivá 12. Kornet 3-5x 42. Mixtura 5-6x 13. Mixtura major 6-8x 2´-5 1/3´ 43. Cimbál 3x 14. Mixtura minor 4x 1´-2 2/3´ 44. Trompeta harmonická 15. Trompeta 8´ 45. Klarinet 16. II/I 46. Clairon 17. III/I 47. Tremolo II. man. 18. Kryt 19. Kvintadena 20. Salicionál 21. Principál 22. Flétna příčná 23. Oktáva 24. Flétna polní 25. Kvinta 26. Superoktáva 27. Akuta 4x 28. Hoboj 29. III/II 30. Tremolo

8´ 8´ 8´ 4´ 4´ 2´ 2´ 1 1/3´ 1´ 2 2/3´ 8'

Ped. 48. Principálbas 49. Subbas 50. Bourdonbas 51. Kontrabas 52. Kvintbas 53. Oktávbas 54. Kryt basový 55. Violoncello 56. Chorálbas 57. Roh noční 58. Mixtura 4x 59. Pozoun 60. Trompeta 61. Clairon 62. I/P 63. II/P 64. III/P

4 volné kombinace A, B, C, D Pleno Tutti žaluzie II. a II. man. crescendový válec vypínač crescenda vypínač jazyků vypínače jednotlivých jazyků vypínač 16´ v man. vypínač spojek vypínač ručních rejstříků

[8]

16´ 8´ 8´ 8´ 8´+ 4´ 4´ 4´ 2 2/3´ 2´ 1 3/5´ 1´ 1 1/3´ 1/3´-2 2/3´ 8´ 8´ 4´

16´ 16´ 16´ 16´ 10 2/3´ 8´ 8´ 8´ 4´ 2´ 16´ 8´ 4´

Historie varhan a budovy sokolského Stadionu v Brně

Recommend Documents