HISTORIE POJIŠŤOVNICTVÍ 2. konzultace Zimní semestr 2008/2009 B9KPOPH
Novodobé podoby pojišťovnictví a pojištění (mimo území dnešní ČR)
[email protected]
Novodobé podoby pojišťovnictví a jeho institucionálních forem a jejich vývoj až do současnosti - východiska Platí výchozí filozofie smyslu pojišťovnictví: •
existuje spousta velkých rizik, které dost dobře nelze krýt silami jednotlivce
•
rizika jsou plošná (zranit se, či předčasně zemřít může kdokoliv, požár či krupobití si také nevybírá, ztroskotat může i dobrá loď atd.) → ti, kteří jsou jimi ohroženi, se dobrovolně a solidárně sdružují k obraně proti němu,
•
protože struktura rizik byla dlouhodobě v zásadě neměnná, časem se formují se tři odvětví pojišťovnictví: –
Námořní pojištění
–
Požární pojištění (jako základ živelního, resp. neživotního pojištění)
–
Životní pojištění
•
pokročilejší fáze tržní ekonomiky spolu s rozvojem peněžního trhu umožňuje více využívat peněz jako pojistného i jako pojistné náhrady
•
zpřesnění všeobecně formulované pomoci vede k přesnější specifikaci pojistné události
•
přesun časového prvku z ex post (výběr „pojistného“ až po události) na ex ante, tj. na pravidelnou platbu příspěvků (pojistného), aniž nutně došlo k pojistné události
•
pojištění se stává předmětem podnikání v okamžiku, kdy lze prokázat, že dlouhodobé výnosy budou vyšší, než dlouhodobé investice (náklady). Je to jak derivát, tak opačně i předpoklad rozvoje trhu → pojišťovací instituce se stávají součástí finančního trhu
•
přesun od vzájemnostního ke komerčnímu pojištění
•
koncentrováno především tam, kde se tržní vztahy rozvíjely přednostně (přímořské státy)
•
rozvoj pojišťovnictví je svázán s rozvojem podpůrných oblastí (matematiky, demografie) a s přínosem vědců
•
rozvoj soupojištění a zajištění, pokračující větvení životního a neživotního pojištění
Osobnosti a jejich přínos rozvoji pojišťovnictví Jean de Witte, premiér Nizozemí v letech 1650 – 1672 (zabit) Zpracoval početní podklady k modernímu způsobu životního pojištění založeného na matematických propočtech pravděpodobnosti úmrtí. Tímto způsobem se stanovily důchody, nazývané "tontiny" (podle podkladů italského lékaře dr. Tontiho, který jako první začal vědecky zpracovávat tabulky pravděpodobnost určité délky lidského života). Podstata tontin: původně měly sloužit jako zdroj státních příjmů Francie. Stát vypsal půjčku a upisovatelé dluhu byli rozděleni do 10 skupin podle věku. Úrok (důchod) byl vyplácen každoročně jen žijícím věřitelům v každé věkové skupině, a rostl tím, že se počet jedinců ve skupině snižoval. Po úmrtí posledního člena skupiny jistina propadla ve prospěch státu. Aplikace ve Francii 1689, Nizozemí již 1670, válečná půjčka Marie Terezie 1760 v Rakouském císařství
Osobnosti a jejich přínos rozvoji pojišťovnictví James Dodson, představený (Master) královské školy matematické Christ's-Hospital v Londýně (*1710 – 1762) Sestavil tabulky úmrtnosti, jakož i celou agendu pro pojišťovací společnosti na život. Roku 1756 ho odmítli pojistit vzhledem k věku, protože to považovali za přílišné riziko. Dodson proto prostudoval všechny jemu dostupné údaje o průměrné délce života, náhrobky, knihy narození, atd. a výsledkem bylo vytvoření tabulek prémiových sazeb Letter concerning an improvement of the bills of mortality (1753), resp. tabulek úmrtnosti, jakož i celou agendu pro pojišťovací společnosti na život. Každý by si mohl nechat pojistit svůj život za určitou částku peněz na určitý počet roků. Vše, co musel klient udělat, bylo zaplatit paušální roční pojistné vypočítané podle věku a pojistného období smlouvy. Dodson rozprostřel riziko na celou skupinu a riziko klienta na období smlouvy. Vysoké náklady pojištění "staršího klienta" se vyrovnaly nižšími náklady, když šlo o "klienta mladšího". Vzal tedy v úvahu věk každého klienta při vstupu do projektu a délku času, po který v něm měl pravděpodobně zůstat. Asi znal práce Edmonda Haileye, který zpracoval první úmrtnostní tabulky na základě zkoumání farních zápisů o narození (6193 dětí) a úmrtí (5896) za 4 roky (1687-1691) obyvatel města Vratislav, pořízené Kašparem Neumannem
Osobnosti a jejich přínos rozvoji pojišťovnictví • • •
•
•
Jacob Bernoulli, Švýcar. Výzkum pravděpodobnosti dožití (+ zákon „velkých“ čísel) jako základ teorie pravděpodobnosti Christian Huygens (1629 – 1695), Nizozemec. Položil základ teorie pravděpodobnosti Abraham de Moivre (1667-1754), Francouz. Jeden ze zakladatelů teorie pravděpodobnosti (Moivrova věta k výpočtu mocnin a odmocnin komplexních čísel, Gaussův integrál) Leonhard Euler (1707-1783), Švýcar. Žák Bernoulliho na univerzitě v Basileji, tvůrce matematických značek (integrál, suma, Eulerovo číslo, nekonečno) Řešení rovnic spolu s Lagrangem. Gottfried Wilhelm Leibnitz (1647-1716), Němec, přítel Huygense. Zakladatel teorie determinantů, základ infinitezimálního počtu (derivace a integrály)
Směry rozvoje pojišťovnictví od 17. století 1.
Námořní pojištění
2.
Požární pojištění
3.
Zemědělské pojištění (úroda, dobytek)
4.
Odpovědnost za škodu vč. majetkového pojištění
5.
Životní pojištění
6.
Zajištění
1. Námořní pojištění Pozici středomořských států střídá evropský severozápad (Anglie, Francie, Flandry) Ve druhé polovině 17. století (r. 1687) byla v Londýně na Tower Street otevřena kavárna pana Edwarda Lloyda, který tuto kavárnu využíval jako centrum výměny informací v námořní přepravě (mezi kapitány, rejdaři, obchodníky, finančníky). I po smrti zakladatele této kavárny (r. 1713), bylo toto informační a pojišťovací centrum používáno k tomuto účelu nadále. V roce 1720 získali noví majitelé kavárny Lloyd a pojistitelé od anglického parlamentu výlučné právo provozovat námořní pojištění, takže prostory Lloyďs se z kavárny změnily definitivně ve volný spolek samostatných upisovatelů. V roce 1769 založila skupina obchodníků a makléřů v Pope Head Alley nový podnik s názvem New Lloyďs Coffee House, který převzal úkoly „původního“ Lloydu. Tato kavárna se stala postupně místem, kde se provozovalo nejen námořní pojištění, ale časem i další pojistné produkty
2. Požární pojištění •
Mezníkem byl požár Londýna 1666. Katastrofální následky vedly stavitele Nicholase Barbona v roce 1667 k založení první komerční požární pojišťovny formou dodatečné prémie (pojistného) při výstavbě domu jeho firmou. Ten garantoval, že v případě, že bez viny majitele bude dům v budoucnu zničen požárem, firma zdarma postaví dům nový. Tak vznikla The Fire Office (v roce 1680)
•
V Prusku veřejná požární pojišťovna vznikla 1705 na podnět Bedřicha I.
•
V roce 1786 londýnská pojišťovna Phoenix získala licenci na vybudování pobočky v Hamburku, Le Havre a Hantexu, později ve Španělsku a Portugalsku
•
Požár Hamburku 1824 byl podnětem pro vybudování komerčních požárních pojišťoven v německých zemích
3. Zemědělské pojištění Až v polovině 19. století se na komerční bázi objevují pojištění proti dvěma rizikům: • Proti krupobití (a zničení úrody); • Proti úhynu hospodářských zvířat
Šlo o přechod z regionálních rolnických podpůrných spolků na akciové společnosti. Protože bylo obtížné stanovit dobře pojistné, většina pojišťovacích firem časem zanikla
4. Odpovědnost za škodu vzniklou • provozováním koněspřežné přepravy (Francie 1825) • provozováním železniční přepravy – Anglie (40. léta 19. století) – Německo (1853)
• na vodovodním potrubí (Frankfurth am Main 1866) • nesplacením úvěru (Londýn 1865, německá Globus 1898) • rozbitím skla ve výkladech obchodů (Francie 20. léta 19. století, v 60. letech v Německu) • v důsledku stávky (Německo 1897 Industria) • v důsledku odcizení jízdních kol, zkrachování vydavatele (abonentní pojištění) apod. na konci 19. století a další podoby majetkového pojištění
5. Životní pojištění 1 • • • • • • • •
Podmínkou jeho rozvoje byly demografické informace a matematický aparát k jejich využití První sčítání obyvatel v Evropě v novodobé historii proběhlo právě u nás, tzv. „sčítání konzumentů soli“ již v r. 1702 1727 – celozemský soupis židovských obydlí a jejich obyvatel vč. mapek v jednotlivých obcích 1754 – soupis obyvatel + domů „tereziánský“ od r. 1770 mají domy čísla do r. 1776 se údaje o obyvatelstvu ověřovaly fyzicky mezi roky 1831 až 1851 se sčítalo každé tři roky (jméno, věk, pohlaví, rodinný stav) 1857 a 1869 – moderní podoba sčítání vč. získání dalších informací (o chovaném dobytku, řeči, gramotnosti, vyznání atd.)
5. Životní pojištění 2 Varovná prognóza Roberta Malthuse (1766-1834): růst populace je rychlejší, než růst produkce potravin (Esej o principu populace), a to povede k hladomoru. Jeho teorie vycházela ze sčítání lidu, které začalo v 1801. To prosadil v britském Parlamentu John Rickman v roce 1798 včetně čtyř opakování až do roku 1831, a to na základě těchto argumentů: – Podmínkou a východiskem pro dobrou legislativu a diplomacii je důvěrná znalost faktografie domácností jakékoliv země; – základní síla a zdroj nějakého národa je pracovitá populace, a je nutno ji znát v potřebném členění; – z hlediska obrany země je nutné znát potenciální počet mužů, kteří by byli požadovaní pro odvod k milici v jednotlivých regionech (totéž platí pro počty námořníků); – je potřeba plánovat výrobu zrna a tak znát množství lidí, kteří museli být krmeni; – sčítání lidu by lidem signalizovalo, že vláda o ně má zájem; Výsledky sčítání jsou výchozím podkladem pro rozvoj „průmysl životních pojištění“ Sčítání lidu bylo nařízené provádět každý deset roků počínaje rokem 1801. První čtyři sčítání lidu (1801-1831) měly hlavně statistickou podobu (osoby byly statistickou jednotkou, od které se nevyžadovaly další specifické informace). Počínaje rokem 1841 bylo sčítání lidu doplněno o přiřazení osobního jména všech jednotlivců v domácnostech nebo instituci (klášteru, škole atd.).
První životní pojišťovny Anglie a její dominantní postavení v 18. století 1699 Londýn – Společnost pro pojišťování vdov a sirotků 1721 Londýn – Royal Exchange 1721 Londýn – London Assurance 1762 Londýn – Equitable 1797 Londýn – Pelican atd. Řešení specifik pojištění osob zabitých v soubojích, či páchajících sebevraždu, naopak abstinentů
První životní pojišťovny mimo Anglii • Německo – 1778 Hamburská životní pokladna – 1827 Gotthajská životní pojišťovací společnost – 1829 – Německá životní pojišťovací společnost (Lübeck) – řada vdovských a sirotčích penzijních ústavů
• Francie – 1787 – 1793, znovu od 1820 Královská pojišťovací společnost
• Rusko – 1835 Ruská společnost pro pojištění kapitálu a důchodů
Zajišťovny •
V souvislosti s rozvoje výroby a obchodu vzrůstaly požadavky na přijímání vyšších rizik do pojistné ochrany. • Soupojištění brzy vyčerpalo své možnosti, a proto se hledaly možnosti zajištění Tato potřeba si vynutila nutnost přijímaná rizika rozčlenit na více subjektů, protože již nebylo možné, aby jeden pojišťovací ústav nesl nepřiměřeně vysoké riziko vzniku pojistné události sám. Přijímaná rizika tak bylo nutno rozčlenit (rozmělnit, atomizovat), a to nejen v horizontální rovině (soupojištění), ale i v rovině vertikální (zajištění). • •
V anglosaských zemích to však zákon neumožňoval a byl proto různě obcházen Německo – 1852 Kolín nad Rýnem - Kolínská zajišťovací společnost – 1880 Mnichov - Münecher Rück
Moderní pojištění - byznys Počátek 19. století Pojištění je předmětem podnikání v okamžiku, kdy lze prokázat, že dlouhodobé výnosy budou vyšší, než dlouhodobé investice (náklady)
Regulace sektoru S ohledem na masivní důsledky případného selhání zasahuje stát ve dvou směrech: • Zakládá a kontroluje sociální pojištění • Reguluje komerční pojištění
Nástroje regulace sektoru • • • •
Koncese k výkonu finanční služby Tvorba zabezpečovacích fondů Kontrola hospodaření (andělské oči) Kontrola výše úrokové míry užívané při kalkulaci tarifu pojistného • Regulace investování vybraného pojistného včetně kvót, preference státních cenných papírů a hypotéčních zástavních listů • Daňová zvýhodnění životního pojištění
