Historie junáckého oddílu. ing. Zdeněk Doležel

Historie junáckého oddílu

ing. Zdeněk Doležel

1

2

3

Prolog Není nutno nikoho dlouze přesvědčovat, ţe ţivot často nastoluje rŧzná překvapení, která rozčeří klidnou hladinu jeho běhu. Takovýmto překvapením bylo pro mne, jako jednoho ze zakladatelŧ místní skautské organizace, pozvání k účasti na jednání redakční rady, která připravuje vydání broţurky o zaloţení a existenci skautského oddílu ve Velešovicích v letech 1945 – 1948. Při této návštěvě, která se konala za účasti Antonína Čáslavy, ing. Zdeňka Doleţela, Václava Fianty a kronikáře Ing. Františka Mráze, jsem záhy pochopil, ţe časovým motivem k uskutečnění tohoto projektu bylo 60ti leté výročí zániku skautingu v obci, jeho osobním impulsem pak aktivita zejména jednoho z přítomných, spoluzakladatele místní skautské organizace Ing. Zdeňka Doleţela. Při pročítání jiţ téměř hotového rukopisu, který mně byl svěřen ke korektuře, jsem si uvědomil, nejenţe jsem se z časově studijních dŧvodŧ závěrečných, v materiálu podrobně popisovaných akcí ke své škodě bohuţel nezúčastňoval, ale také skutečnost, ţe jeho text se opírá, kromě kolektivních vzpomínek zejména o dochovaný, podrobně vedený deník br. Zdeňka Doleţela, jehoţ zveřejněním chce autor předejít neţádoucímu zapomnění jeho cenných zkušeností. I kdyţ řadu zajímavých údajŧ nalezneme téměř na všech stránkách jeho textŧ, pak za jádro práce lze povaţovat zejména tu část deníku, která nás seznamuje s prŧběhem 14ti denního tábora, uskutečněného v překrásné jihomoravské přírodě u jedovnických rybníkŧ v létě roku 1948. Zatímco pro začínající činovníky mŧţe uvedená pasáţ plnit funkci cenné metodické pomŧcky, pak pro zkušené táborníky je vítaným inspiračním zdrojem jak připravovat, zajišťovat a konkrétně realizovat mnohobarevné aktivity tábornického ţivota. Tímto stručným úvodem bych chtěl poukázat na to, ţe připravovaná publikace bude cenným pramenem k popularizaci zaloţení a existence, byť pouze krátkodobé skautské organizace ve Velešovicích. Vyjádřeno tábornickou terminologií představuje stopu, která byla vytvořena, pečlivě popsána a zakreslena s takovou přesností, ţe ještě po více neţ pŧlstoleté odmlce, mohla být věrně odlita v podobě připravované broţury. Závěrem bych chtěl za tuto zásluţnou aktivitu všem členŧm redakční rady a zejména ing. Zdeňku Doleţelovi srdečně poděkovat a současně vyslovit dík za umoţnění se na její realizaci alespoň skromným přispěním také podílet.

V Brně, léto r. 2010

Doc. PhDr. Stanislav Julínek, CSc.

4

Václav Fianta Antonín Čáslava ing. František Mráz, CSc . Doc. PhDr. Stanislav Julínek, CSc. Ing. Zdeněk Doležel

Autor deníkŧ ing. Zdeněk Doleţel. Dík Sylvě Kočí za přepis rukopisu. Korektura Doc. PhDr. Stanislav Julínek, CSc. Grafická úprava Václav Fianta + ing. Pavel Snášel.

5

Vzpomínky těch, kteří v naší rodné obci – Velešovicích – zaloţili první skautský oddíl v její historii. Oddíl – v němţ v pospolité a nadšené spolupráci nacházeli uspokojení – získávali vědomosti a opravdový vztah k přírodě – k příteli – k ţivotu. Ve Velešovicích roku 2008

Václav Fianta ( ONKL) předává ing. Zdenku Doleželovi (ŠRÓFEK) ježka v kleci k jeho 80tým narozeninám.

6

Od konce války uplynulo dlouhých 63 let. Mně je 79 rokŧ – na konci války mně bylo 16. , to byl čas pro uskutečnění dětských snŧ. Tam někde, období války, kdy vše bylo utlumeno – a úměrně s tím na druhé straně mnohé zveličeno – se zrodil Skaut – Junák v naší rodné vsi. Válka 1939 – 45 ovšem ještě probíhá a vznik skautského oddílu je ještě daleko. V roce 1939 – poté, kdy jsme se stali Protektorátem – nás paní učitelka Sedlaříková, která nás jako matka s maximální odpovědností připravovala do ţivota – nás připravovala na moţné otázky okupantŧ – týkajících se rodičŧ – známých, „NIC NEVÍTE – NIC JSTE NEVIDĚLI“. V měšťance – ve Slavkově – to jsme stále ještě byli dětmi. Ale přesto jsme byli denně seznamováni s krutou realitou – s tím, ţe pan učitel Boleloucký – bývalý ruský legionář – uprostřed týdne nepřišel druhý ani ţádný jiný den do vyučování. Zmizel – a o jeho zmizení ani slovo. Podobný osud potkal i učitele Hanáka, který ale byl po válce ředitelem měšťanky. Formou dějepisu se nám snaţili vtlouct do hlav „Adolf Hitler ist am 20. April…“ a v zeměpisu zase „Das Nordostdeutsche Tiefland befindet sic am Nordost Deutsche Tiefland O náklonnost nás k Němcŧm usilovaly akce KURATORIA. Ve Spořitelně se nám pokoušel naordinovat vztah k Němcŧm – sám předseda Kuratoria – Dr. Neubert. Vtloukal nám do hlavy tzv. Svatováclavskou tradici i s Orlicí. My jsme ovšem – se souhlasem vedoucího Sokola v obci – pana Fr. Skřivánka – vyuţívali Kuratorium jen k tomu, abychom v obci mohli organizovat sokolské pravidelné cvičení. Cvičitel byl Vlastik Hegr, ale i ostatní členové Sokola. Němci nám nejen vtloukali do hlav „Adolf Hitler ist…“ ale lezli i do našich příbytkŧ. Po atentátu na R. Heydricha hledali atentátníky po celé naší vlasti. Přišli i do naší vesnice a bodáky probodávali slámu na pŧdě. Nic nenašli. V prvních hodinách dějepisu na měšťance nám pan učitel Kalousek, který po zavření vysokých škol přesel z Brna k nám na měšťanku, vyprávěl o Punských válkách – Hanibal ante portas… To bylo něco zcela jiného neţ Adolf Hitler… Vštípil nám lásku k vlasti, pravěku a archeologii. Po válce se k psaní o naší historii – archeologii vrátil. Na Moravě vedl vykopávky a spolu s ním i mŧj spoluţák z měšťanky Bořik Dostál, na vysoké škole v Brně, spoluţák Staně Julínka a pozdější profesor VŠ. A jako památku na něj si dodnes pamatuji část krásné básně Dvŧr Ferarského vévody – nenajde rovných okolo jím zaměnili Olymp svŧj – Mars Venuše i Apolo. Však pýchou dvora celého – a skvostem v slávě kníţete tři rytíři jsou přátelé – jímţ rovných sotva najdete. A vezme-li smrt jednoho – pak nehledejte druhého kus lávky odřízněte tam – a zbuďte ..dva ..a potom …sám ! „Šťastný je, kdo je vděčný za čerstvé housky ráno, za sluneční paprsky v poledne, za hvězdy na večerním nebi – za vše, co se ostatním zdá tak samozřejmé. Šťastný je, kdo přeje jiným vše dobré, ačkoliv mu oni často přejí mnoho zlého.“ A. L. Balling

7

Pohřeb Jarka Fianty – k tomu, abych vydal, jako skautský oddíl v naší vsi v roce období. Mnozí z těch, kteří byli se i vzpomínky – a proto svého deníku k tomu, abych o „této naší době“.

Dţafty – pro mne byl podnětem jeden z těch kdo s ním zakládali 1945, vzpomínky na toto překrásné u těchto počátkŧ, jiţ odešli. Vytrácejí vyuţívám zaţloutlých stránek ze těchto počátcích vydal svědectví o

Plním tak úkol, který hezky vyjádřil zakladatel světového skautingŧ E. T. Seton.

„Poněvadţ jsem poznal trýzeň ţízně vyhloubil jsem studnu, aby i jiní přišli a mohli z ní pít.“

. Kdyţ občas projíţdím vlakem po trati Brno – Olomouc, vţdy pro případ, ţe cestou usnu, v blízkosti své rodné obce procitnu, abych se podíval na známé panorama. Ano – naše škola i kostel se hřbitovem stojí stále - jako památníky - na svém místě. Zmizel ovšem náš Burian, kde jsme mívali schŧzky s táborákem, zmizely i pískovcové lomy, jimţ se bŧhví proč říkalo skály. Byly to vlastně jámy po odtěţeném písku, v nichţ sídlili sysli, lasičky, divocí králíci. Bylo to někde, uţ vlastně nevím kde přesně, někde mezi Pŧllány – Vrchy – Novosady – Širokou mezí. Mlýn sice ještě stojí. Pryč je však jiţ potok, na němţ jsme po skončení zimy jezdili na křencích. Zmizel i keř dřínky, na nichţ jsme si v době, kdy na hřišti probíhal zápas fotbalu, pochutnávali. Byly mrňavé, tak jako kaviár, o němţ jsme tenkrát neměli ani potuchy, a přesto to pro nás byla lahŧdka.

8

Zapomínáme. A proto je naší povinností svou dobu, své proţitky, zaznamenat. Mimochodem, někdy v roce 2000, při rodinném setkání Staňa Julínek vzpomínal, jak jsme v období konce války pásli na velkostatku ovce a jezdili na beranech – Plutovi a Sokolovi. A i kdyţ to byl tehdy nezapomenutelný záţitek dětství, aţ do doby připomenutí Staněm, jsem na tento proţitek zapomněl. I proto tedy toto vzpomínání, abychom si mládí, dětství připomenuli. V roce 1945 nás několik klukŧ, vlastně ještě dětí, se z vlastní iniciativy sdruţilo proto, abychom se společně vzdělávali a usilovali o souţití s přírodou. V našem oddíle nebyl aţ do nástupu vedoucího – Václava Piščeka – adjunkta na našem velkostatku ţádný dospělý člověk. My děti jsme se sdruţily, abychom se přerodily v dospělé občany naší vlasti, vychovávané v zásadách skautského hnutí. Oddíl vznikl, začal se rodit, v květnu 1945. Ale předchŧdcem, zárodkem, jiţ v období druhé světové války byli kališníci a odboj mladých. Ještě nevybledly vzpomínky z očekávání příchodu frontu před domem Majerových, kde se srotila asi největší ze všech skupin v naší vsi. Ještě nebylo zapomenuto dunění děl dobývajících Brno, vítání prvních dvou mladých Rudoarmějcŧ, kteří odmítli nabízený přípitek ze strany nás – vesničanŧ „VRAG JEST JEŠČO PERED NAMI – MY DOLŢNY JEGO DOSTIČ – UBIŤ“. Byli velmi mladí, překrásní, 18 –20 let. A další Rudoarmějci šli likvidovat po upozornění občanŧ hlídku Němcŧ a barikády pod mostem u zastávky. Nespornou výhodou vzniku Junáka bylo to, ţe se setřel rozdíl Sokol – Orel. Sokol měl sice větší publicitu, nicméně autoritu Ladě Franka, činného nejen v Orle, ale i v divadle, ctili a respektovali všichni, nejen jeho vrstevníci. Velká rivalita mezi Sokolem a Orlem proto nebyla. Mladí sportovci.

9

Potřebu semknout se jsme cítili jiţ jako 12tiletí. V době druhé světové války vycházel časopis SPRÁVNÝ KLUK (místo časopisu Kulíšek) a nás osm klukŧ, pod vedením staršího o tři roky Míle Šmerdy, jsme v rámci tohoto časopisu utvořili krouţek SPRÁVNÉHO KLUKA MLADÝCH SPORTOVCŦ. Byli to: Jan Bubeníček, Vilik Kundera, Vlastik Fianta, Eda a Evţa Trdí, Jarek Loukota a Pepa Skřivánek. Krásné tablo nám zhotovil kamarád a pozdější skaut – Franta Vítek (Aťa), jinak spoluţák z měšťanky. Pŧvodně jsme se měli nazývat „KALIŠNÍCI“ a ve znaku jsme měli Husitský kalich. Ale Míla nám to vymluvil, protoţe by to neprošlo. Čas neúprosně běţel. Opustili jsme školní lavice a přešli jsme o něco výš v hierarchii hodnot – do učení. Touha semknout se, dát najevo svŧj názor, bojovat proti fašistŧm nás neopustila. Ve vlaku jsme, zejména cestou z práce večer, spolu se staršími dávali najevo svŧj vzdor. V uzavřených kupé, na obou koncích tehdy pouţívaných červených vagónŧ, jsme zpívali bojovné: „Český národ z hrobu vstává, probouzí se Český lev, za svobodu, za svá práva rádi dáme svoji krev“. Stejně tak jsme jako výraz vzdoru pískali při kaţdé příleţitosti Sukŧv „FANFÁROVÝ POCHOD“. Stejně tak, jako přechod do měšťanky, nás i seznámení se s vrstevníky okolních vesnic posunulo výš. Překročením hranic svých vesnic jsme se stali jakoby internacionálními. To nám pomohlo při organizování odbojové činnosti. Ta byla organizována v rámci Slavkovska jako „KOMUNISTICKÁ MLÁDEŢ“ – později přejmenovaná na „MLÁDEŢ SOC. DEM ”. Zapojováni do odboje Slavkovska byli kluci v našem věku ze všech okolních vesnic. Výjimkou byli Viničné Šumice. Tam totiţ bylo v té době mnoho ţalářovaných v koncentrácích, a proto nebylo moţné v této vsi příliš riskovat. Nejtěsnější kontakt jsme udrţovali s odbojářskými skupinami z Křenovic a Holubic. Nezapomenutelné byly naše noční výpravy na nádraţí v Holubicích. Kluci z odboje – Holubičtí – nás informovali vţdy, kdyţ na nádraţí stál vlak se zbraněmi. Museli jsme respektovat německé vojenské hlídky, dát si pozor na světlice, které v zájmu osvětlení krajiny shazovali v noci západní letci. Po otevření vagónu se zbraněmi jsme utvořili řetěz a zbraně, munici jsme ukládali pod mez mimo nádraţní prostor. Po vyloţení jsme vše museli odnést a uloţit na bezpečné místo. Bohuţel, naše mládí nevytvářelo dostatečné zábrany, pokud jde o ostraţitost, bezpečnost. U prvních pušek jsme byli lační vyzkoušet si to naostro. Jedno odpoledně jsme při přenášení zbraní do úkrytu neodolali a v korytě potoka – náhonu – jsme vystřelili. Hlučnost byla v tom válečném tichu a napjetí neskutečná. Moc jsme se polekali Dost často se stávalo, ţe Zdeněk Skřivánek (1927), jehoţ otec Alois byl s panem Vanderkou (za to, ţe v továrně v Rousínově, kde pracovali jako stolaři, organizovali sbírky peněz na pomoc rodinám, jejichţ otcové, bratři, byli v koncentrácích) v koncentráku, měl často chuť stráţné Němce zneškodnit. V jeho situaci to bylo velmi nebezpečné. Trpěl totiţ nemoci, při níţ na určitou dobu ztrácel vědomí, přičemţ se sice mátoţně, ale přece jen pohyboval. Kdyţ se blíţil konec války, dal jsem pokyn „zbraně připravit“ v zájmu moţného pouţití blízko k obydlím. jako děti jsme si ale počínaly nejen naivně, ale hlavně nebezpečně. Já jsme si například schoval TAJNĚ pušku, v zahradě u našeho mlatu. Po válce mně ale soused řekl: „Ty si myslíš, ţe jsme Tě neviděli? Víš, co jste mohli zpŧsobit?“. Nebo Laďa Červinka. Ten plnil příkaz „nenápadně“ přesunout zbraně k domovŧm tak, ţe do pytle dal z poloviny pampelišku pro králíky a do ní schoval pušku. Pytel přehodil přes řídítka a na kole jel vesele přes celou dědinu, díky Bohu, nic jsme svojí dětskou naivitou nezpŧsobili.

10

Jednu pušku jsme schovali na Ovčírně, poli pana Čáslavy – Havlíka. Tu nám ale předtím, neţ jsme ji mohli lépe schovat, sebral Bohumil Plchot. Ten nebyl nikdy členem ţádné organizace party. to ovšem nebylo jeho jediné provinění. Vŧči nám – Junákŧm se v negativním slova smyslu projevil ještě dvakrát. Tentokrát nás ovšem alespoň neudal, neprozradil. I kdyţ o nás věděl – o odboji. Přijmout mezi nás jsme ho nemohli. Zbraně a munici jsme po příchodu sovětské armády předali do rukou Drahoslava Skřivánka z vily, který se před koncem války přidal (myslím, ţe spolu s Vítkem Čáslavou a Joţkem Kříţem) k sovětské armádě. Činnost odbojové skupiny skončila spolu s válkou. Vedení odbojové skupiny na Slavkovsku bylo před koncem války zlikvidováno. Bylo třeba se přeorientovat na mírový ţivot. V naší vesnici nikdy skautská organizace neexistovala. Bylo třeba se obrátit na naše spoluţáky z měšťanky a spolubojovníky z odboje, na skauty z Křenovic, kde skautský oddíl existoval jiţ před válkou. 17. 6. 1945 za mnou po předchozí domluvě přišli dva Křenovští skauti – Lubomír Blaţík a Otto Nevoránek, jehoţ starší bratr – vysokoškolák, byl v Křenovicích vedoucím oddílu. Prvními skauty, spolu se mou byli: Jarek Fianta (Dţafta), Staňa Julínek, Franta Bílek, Toňa Müller, Laďa Plotěný, Olik Fila, Vilik Kundera (ten pracoval v Křenovicích, byl naší stálou spojkou s Křenovickými skauty, jejichţ pomoc a rady byly uţitečné). Při tomto prvním setkání mně předali knihy: „Junáckou stezkou“ a „Radosti Junáckého roku“. V nich bylo nejen všechno, co jsme pro začátek potřebovali, ale byly tam jiţ i činnosti pro pokročilé, tj. zkoušky 1. stupně. Pro nás byla pro začátek dŧleţitá organizace druţin, druţinových schŧzek, pokřiky, uzly, stopování, stavba stanŧ, ohnišť, vlajková signalizace, první pomoc atd. Další pomŧckou pro nás byla předválečná kniha Velena Fandrlíka „Listy Jurovi“ (pŧvodně „listy vŧdci“ bylo nutno s ohledem na A. Hitlera změnit), Činovník a později i časopis Junák. (Tři ročníky Junáka jsem poté, kdy jsem šel na vojnu dal ke svému synovci. Ten je po dobu dvou rokŧ mé základní vojenské sluţby pŧjčoval snad celé dědině. A já jsem je po vojně dostal jen jako hromádku potrhaného, poničeného papíru.) V Brně, na Minoritské ulici byla sice prodejna Junáka, ale my, vlastně ještě děti jsme neměli peníze na to, abychom si koupily všechno, co jsme potřebovali, abychom se stali i podle vnějšku skauty se vším všudy. Odznaky, stejně jako pokrývku hlavy, tj. lodičku jsme si koupit museli. Košile pro ty, co na ně neměli peníze, nám ušila paní Tomanová z Kopečku – Hráze, ze starých prostěradel, které jsme obarvili na khaki. Ty jsem opatřil spolu s materiálem na šátky já, coby čalounický učeň. Červený batistový šátek byl jeden cm od kraje lemován 1,5 cm širokou bílou lemovkou. Správně byly šátky hnědé, ale v oné porevoluční době nikdo nic proti nám zvolené – tj. dostupnější barvě nenamítal. Domovenky jsme si pro všechny společně nechali vyšít v Rousínově.

11

Proč jsme všichni tolik touţili být skauty? My – 16ti letí jsme si je pamatovali z období před válkou, kdyţ přes naši obec chodili do lesa křenovští skauti. ale hlavně, byli jsme mladí, touţící něco dokázat po pŧstu v jakémkoliv organizování mládeţe v období druhé světové války. Stranická politika, která se objevila bezprostředně po skončení války, nám neimponovala. Skauting, tak jak jsme jej tehdy viděli my, byl apolitický a zcela odpovídal našim ideálŧm. Měl v nás vychovávat poctivé, čestné, pravdomluvné, pracovité, všem potřebným pomáhající občany naší vlasti. Politiku měla nahradit láska k vlasti, k přírodě, od níţ jsme se měli a chtěli učit.

Naše začátky. Lépe neţ nějaké povídání, nejlíp přiblíţí faksimilie mého deníku, do něhoţ jsem si sice neumělou rukou, ale s pocitem odpovědnosti a dŧleţitosti vše z počátku naší činnosti zaznamenával. Skaut oddílu Velešovice – Zdeněk Doleţel

12

DENÍK Fotokopie deníku Zdeňka Doleţela – v němţ jsou zaznamenány první dny „vznikajícího skautského oddílu ve Velešovicích

13

14

”

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

D e n í k. Z deníku je zřejmé, ţe Křenováci nám poskytli cenné rady, ale vlastně coby civilové. Prvního jednání ve skutečně skautském prostředí se mně a Dţaftovi dostalo ve středisku Junáka Slavkov u Brna. Seznámili jsme se s vedoucím Junákŧ střediska Slavkov u Brna – bratrem Kachlířem a s dalšími vedoucími, tj. jeho synem a bratrem Lípou. (Ten byl hlavní osobou u zábavných akcí Junákŧ, vynikal zejména ve hře na harmoniku. V tomto oboru exceloval dokonce později v rozhlase a v televizi.) Skutečný skauting v našem oddíle je spojen se jménem Václav Pišček. K tomuto setkání došlo 20. 8. 1945. Od tohoto data se bratr Václav Pišček stal vedoucím našeho oddílu. Zkušenosti ze skautingu měl jiţ z období před válkou. Bydlel na velkostatku, kde dříve bydlela rodina správce pana Holoubka. A protoţe tam v té době ţil jen s manţelkou, děti tehdy ještě neměli, mohli jsme ke svým schŧzkám, akcím vyuţívat pro nás neskutečně velké prostory jeho bytu, a k našemu mladickému nadšení přidal zkušenosti profesionála. Hlavně jeho zásluhou vznikl k 23. 9. 1945 dívčí oddíl Junáka. Nutno přiznat, ţe to my bychom sami nikdy nedokázali. Z věcí, které jsme se naučili díky jemu, je nutno připomenout zejména umění práce s lasem tzv. KRINOLÍNU. Naučil nás celou řadu písní, z nichţ je třeba připomenout „Goralskou píseň“, kterou jsme zpívali s velkým nadšením a velmi často, i kdyţ jsme slova asi nevyslovovali správně.

GORAL Goral na gory pozérá i lzy rukávem si sterá Gorálu či ti ně ţal Goráli vronč sia do gar I góry polučit tréba dlja chleba páně dlja chleba Gorálu či ti ně ţal Gorálu vronč sja do gar

LEGYONYTÓ Legyonytó – ţolněrská múta Legyonytó – ţolněrský svaz My- pěrvšá brigáda strelecká gromáda na stos -ručiliţmy svoj ţičja los –na stos na stos Legyonytó – ţila i búta Legyonytó- ţolněrský svaz My – pěrvšá brigáda streleká hromada na stos – ručilišmy svoj ţičja los – na stos na stos

25

I kdyţ jsme s příchodem vedoucího – bratra Piščeka problém schŧzové místnosti částečně vyřešili, zejména v počátku tj. od 17. 6. 1945 to byl kardinální problém, který bylo nutno co nejdříve řešit. Přechodně, ale nakonec na celou dobu existence našeho oddílu nám musela stačit bývalá trafika pana Skřivánka, která byla přilepená na zeď velkostatku, později JZD. Vnitřní rozměr byl příliš malý, ale my jsme byli skromní – asi 220 cm x 150 cm. Tady se uskutečňovaly naše druţinové schŧzky, byl zde uloţen náš skromný materiál, stany apod., knihy a rŧzné výrobky, o něţ se zaslouţil především aktivní z mladších členŧ oddílu – Tonda Čáslava. Zvenčí byla umístěna skříňka, v níţ byly vţdy včas pro všechny členy oddílu vyvěšovány informace. Upoutat pozornost na obsah skříňky měly i rŧzné figurky z drátŧ, ze dřeva apod. Ty současně měly demonstrovat naši zručnost, dovednosti, které byly v rámci Junáka hodnoceny zkouškami odbornosti – odměňované bobříky. Za uţívání jsme platili a tak jak je uvedeno ve „ faksimilii deníku Z.D, 19. srpna 1945 ” jsme se pustili do zvelebení našeho stánku.

26

Jedna z témat naší vývěsní skříňky: Soutěţ (podle listí urči strom)

27

Po několika akcích ve středisku Junáka ve Slavkově u Brna jsme se jako oddíl nakonec v rámci celostátní organizace Junákŧ ocitli ve středisku Rousínov. Vedoucím byl výborný Eda Kalina – v civilním povolání učitel a zástupcem byl katecheta – páter Zelenka. Parta v Rousínově byla výborná. Na střediskové schŧzky jezdili bratři Z. Doleţel a Jára Fianta. Zábavu na všech akcích, především však u táborového ohně obstarával Milan Janda z Rousínova. Slib jsme skládali slavnostně v Rousínově na Skalce 27. 4. 1946. A tím pádem se ti, kteří sloţili slib, stali opravdovými Junáky. V 6/46 se Evţa Trdý stal prvním naším účastníkem letního skautského tábora. Po něm byli dalšími účastníky Z. Doleţel a Jarek Fianta. Vedoucím tábora byl bratr Mirek Král a zástupce Laďa Drlík, jinak řečeno Hak. Pro nás oba to byl první tábor v našem mladém skautském ţivotě a předstupeň před „JESENICKOU OBLASTNÍ LESNÍ ŠKOLOU“. Příroda nádhera, spali jsme v našem stanu s podsadou, naučili jsme se rŧzné hry a zejména poznali celou řadu nových kamarádŧ. První tábor a skutečně nádherný. Místem konání byly Račice. Na Račickém zámku byl v období před 2. světovou válkou umístěn Generální štáb čs. armády. Z Račic také pocházel náš první olympijský vítěz v gymnastice na kruzích – Alois Hudec. Račický, pro nás první skautský tábor, se stal naší universitou. Utuţili jsme zde přátelství se skauty střediska Rousínov, tj. s kluky z Rousínova, Čechyně, Slavíkovic atd. Ale hlavně jsme se zde poprvé v praxi setkali se skutečným skautským tábornickým ţivotem. Poznali jsme řadu nových her, podíleli se na tvorbě, náplni táborové nástěnky. Líbilo se nám ţezlo vedoucího tábora a okouzlily nás totemy jednotlivých druţin, na nichţ se ocitly i znaky nás dvou spolu s ostatními členy druţin. O ţivotě našeho Junáckého oddílu, který je v rŧzné formě zachycen v denících jednotlivých členŧ vypovídají i výpisy z deníku Z. Doleţela členěné do jednotlivých kapitol podle oblastí činnosti. V denících se často objevovaly kresby, jejichţ dokonalost a naivita odpovídala schopnostem jednotlivých členŧ. V oddíle jsme často pouţívali přezdívky, proto je někdy uvedena u jména i přezdívka. Někteří z členŧ měli ovšem přezdívek i několik: Zdeněk Doleţel – Šrófek (Kotys) Jaroslav Fianta – Dţafta (Křópek) Vlastimil Fianta – Čafta Stanislav Julínek – Šulda Vilém Kundera – Hali Vladimír Plotěný – Ojín(Oják) Jaroslav Loukota – Bakus Josef Skřivánek – Pepiňa Antonín Čáslava – Záruba Rostislav Rolák – Rolný Oldřich Fila – Gita

Josef Podsedník - Pinul Václav Fianta - Onkl Tomáš Flok - Kolf Jindřich Starý - Inzr Antonín Műller - Toňa Oldřich Plchot - Odon Oldřich Kříţ - Mamička Drahomír Kundera - Čundr Ladislav Čekal – Meček Miroslav Melichar – Melchy Hřebíček Stanislav – Laťák Ladislav Majer - Maglc

. 28

27. dubna Dnes večer v 9 hod. jsem sloţil Junácký slib, stal jsem se skutečným Junákem. Slib, který mne zavazuje ctít zásady a zákony, kterými se člověk stává dokonalým. Ke sloţení slibu nás šlo 7. Z domu jsme vyšli v 7 hod. Evţa měl foťák, ale u našeho domu ho polámal. Abychom přišli včas, museli jsme celou cestu utíkat. V Rousínově jsme byli v pŧl osmé. Na „Skalku“ jsme dorazili přesně v 8 hod. Asi za 10 minut za námi dorazil Šulda, přijel přímo ze školy. Jeho kroj jsme mu přinesli my. Po slibu byl táborák, u kterého vystupovali br. M. Janda a br. Kleveta – Hak. Cestou domŧ jsme si pískali „fanfárový pochod“ od J. Suka a cesta nám vesele ubíhala. 9. května Den vítězství nad Německem, I v naší obci se k této příleţitosti konala slavnost. Účastnili jsme se jí i my – Junáci v krojích. Prŧvod vyšel ve 3 hodiny z Chaloupek. Oják a Pinul nesli vlajku. Za nimi šel Evţa, Jarek Loukota a já. Za námi prŧvod s hudbou. U pomníku měl projev pan učitel Střelec a pan Fr. Skřivánek. Jarek L a já jsme drţeli čestnou stráţ. Při hraní hymny Oják místo toho, aby vlajku sklonil, ji zvedl. Slavnost skončila recitací a zpěvem hymny ve 3/4 na 5. Oslava „ 9. května - Osvobození ČSR „ v našich rodných Velešovicích

29

Rok 1946 26. května Výlet na přehradu v Brně na kolech. Dnes jsme podnikli výlet na Kníničskou přehradu na kolech, které jsme teprve před jízdou dali dohromady. Vilik, Šulda a já. Měl jsem pŧjčené kolo od bráchy Slávka. Duši jeho „rádoby kola“ jsme museli vyspravit pěti fleky. To ale byla jízda. Myslel jsem, ţe umřu. Jak jsem na to dupl, tak to vrčelo jako monťas. Jeli jsme na Pisárky, Jundrov, Bystrc. Napřed jsme se šli podívat na hrad Veveří. Šplhali jsme do kopce, ale do hradu jsme se nepodívali, byl totiţ zavřený. (Hlídač asi volil.) Potom jsme si šli pŧjčit, ovšem opět bez úspěchu, loďku. Tak jsme se v přehradě vykoupali a jeli zpět domŧ Vilik pořád hledal svŧj silek, který později našel v kapse. Na zpáteční cestě v Jundrově nás chytila taková bouřka, ţe jsme promokli skrz na skrz. Svlékli jsme se proto do kalhot a jeli domŧ jen tak, v dešti. Mně se za Brnem strhl řetízek, který jsme ve správkárně opravili a za zuřivého vrkotu mého kola jsme pokračovali v cestě. Výlet jsme si vzdor nezdarŧm chválili . Sobota 8. – 10. června Vycházka do Jedovnic Podle domluvy byla v plánu vycházka do Lulče. Bohuţel nikomu se nechtělo, tak jsme šli my čtyři a s námi Svaťa Honek. Vyrazili jsme v 7 hod. První noc jsme přespali na Račických loukách. Ráno jsme vyšli v 5 hod. do Křtin. Podívali jsme se do kostela, kde jsou známé varhany, a šli jsme tábořit k rybníku do Jedovnic. Rybník je veliký, ale plný rostlin. A okolo je plno malých ţabiček. Dopoledne jsme se koupali a odpoledne jezdili na loďce. Bylo zde hodně skautŧ a skautek. Večer jsme byli pozvání na táborák 12. dívčím oddílem Brno. Spolu s námi se táboráku účastnil i bratr M. Janda ze střediska Rousínov a s ním dva mladší skauti také z Rousínova. Program podle našich měřítek nestál za nic. Po táboráku jsme šli spát. Já jsem neměl deku, bylo mně hrozně zima, šel jsem se ohřát k ohni. ale i tam mě byla zima. Tak jsem zalezl do stanu a zaţehl svíčku. Potom jsem spal aţ do rána. Kdyţ jsem se probudil, byl jsem zachumlán v Evţově dece. Evţa samozřejmě nadával, ţe se vŧbec nevyspal, ale nedalo se jiţ nic dělat. Nasnídali jsme se a šli domŧ. Šli jsme směrem na Bukovinku a na Říčky. Cestou z Bukovinky jsme uviděli u cesty leţet malého kolouška, ani se nehnul. Aţ kdyţ ho Svaťa pohladil, zvedl se a utekl. Utábořili jsme se na našem místě u boud po Němcích“..Vařili jsme a asi v 5 hod jsme šli domŧ, směr Šumice. Cestou jsme sbírali jahody a maliny, byli jsme spokojeni, veselí. Bylo proč, výlet se nám vydařil. Tyto zmíněné boudy, vybudované Němci samotnými někdy v konci 2. světové války, nám slouţily zejména v počátcích našich pobytŧ na Říčkách, asi jeden km od Milošovy louky. Při ústí údolíčka do Říček, na jeho pravém, ne příliš strmém svahu, asi deset metrŧ nad potŧčkem a asi padesát metrŧ od Říček. Vedle sebe byly zbudovány dvě boudy, z nichţ bylo moţno přecházet z jedné do druhé, střecha byla z kmínkŧ mladých smrkŧ a byla překryta térovým papírem a zakryta drny. V nich se mohlo směstnat 12 –16 skautŧ. Zde jsme se ubytovali, kdyţ jsme nacvičovali signalizaci, semafor, vlastně z počátku stále. 30

. . . . 2. července – pátek Dnešní schŧzku zahájil Šulda pokřikem s následujícím programem. Naučili jsme se píseň TAMBOŘI a opakovaně jsme ji zpívali. Dohodli jsme se, ţe si vyzdobíme klubovnu. Já jsem dostal za úkol udělat tabuli junáckých značek. Za tuto práci jsem dostal 6 bodŧ. Potáhl jsem také stŧl papírovou jutou. Středisko Rousínov pořádá od 25. června TÁBOR, jehoţ se mŧţeme účastnit i my. Turnusy jsou týdenní – 25. 6. – 2. 7. hoši, 2. – 9. 7. dívky, 9. – 16. 7. hoši, 16. – 23. 7 hoši. Částka za pobyt na táboře byla 150 Kč za člena. Po vyhodnocení rozpočtu byla částka sníţena na 100 Kč. V ústřiţcích potravinových lístkŧ bylo třeba odevzdat: 2 kg chleba, 100 gr bílého pečiva, 50 gr tuku, 30 dkg cukru, 15 dkg masa. Podle moţností měl kaţdý z účastníkŧ přispět podle svých moţností potravinami in natura. Pokud bychom se chtěli účastnit tohoto tábora, museli bychom si zhotovit podsadu. Jarek Loukotŧ a Evţa dovezli desky na podsadu. Následující dny jsme se kaţdý večer sešli u Jarka L., jehoţ otec měl kolářství. Protoţe naše desky byly kratší neţ poţadovaných 193 cm + výška podsady, museli jsme kaţdou stěnu podsady tzv. prodluţovat. Výsledkem byla naše podsada NIC-MOC. V neděli odpoledne jsme milou podsadu naloţili na trakař a zavezli do Rusínova do klubovny. I se stanem jsme ji odevzdali br. Kalinovi Dostali jsme ještě poslední instrukce a v úterý se mohli dva z nás účastnit tábora. Jelikoţ je nás 8 a tábora se mŧţe účastnit v jednom stanu jen 6 (3x2) vypadli jsme Šulda a já. První turnus J. Loukota a Evţa. Třetí turnus Pinul a Šulda (za Ojáka, který pracuje) Bohuţel z těch dvou se nezúčastnil nikdo. Pátého turnusu se má účastnit Dţafta a Hali a já jako třetí, protoţe mám dovolenou. Dopadlo to prostě všechno jinak.

31

14. července V neděli jsme se zúčastnili bouřlivého uvítání pana prezidenta a jeho choti v Rousínově. Po seřazení všech skautŧ a skautek jsme odpochodovali na náměstí, kde stála tribuna. Na náměstí bylo shromáţděno obrovské mnoţství lidí, kteří se přišli podívat na pana prezidenta s chotí a projevit mu tak úctu. My junáci jsme vytvořili okolo tribuny řetěz, abychom zabránili lidem v proniknutí na tribunu. Něco po 8 hod. přijel pan prezident se svoji druţinou. Uvítala jej hudba a nadšené HURÁ!!! Hned po vystoupení z auta ho přivítala malá krojačka Potom vystoupil se svou paní na tribunu a podepsal se do pamětní kroniky, zdravili se s námi máváním rukou. V tu chvíli propukl ohromný jásot a HURÁ!!! – NAZDAR!!! Všichni jsme si uvědomovali významnost tohoto OKAMŢIKU v našem ţivotě. Po projevech, za bouřlivého jásotu všech, odjel pan prezident se svým doprovodem na další štaci .

.

32

33

Letní tábor skautského střediska Rousínov v Račicích 25. 6. 1946 – 23. 7. 1946 vedoucí tábora: br. Miroslav Král zástupce tábora: br. Ladislav Drlík

34

35

TÁBORY Po Jamboree – Oblastní lesní škole – je tábor tím nejvýznamnějším ve skautském ţivotě. Prvním táborem, v němţ jsme sbírali zkušenosti ze skautského ţivota byl tábor v Račicích organizovaný „Střediskem Junáka Rousínov“. Jako první z Velešovského oddílu se ho účastnil Evţa Trdý. Po něm jsme účastníky turnusu 23. 7. – 31. 7. 1947 byla Dţafta a já. O tom, jaký byl náš první skautský tábor, nejlépe vypovídají zkrácené výpisky z mého deníku.

36

Hlavní prostor naší činnosti

37

22. 7. Tento den jsem nic jiného nedělal neţ přemýšlel nad tím, jak to bude na táboře. Koupil jsem si 1 kg chleba, protoţe Evţa, který byl na táboře přede mnou mně řekl: „Člověče, vezmi si na 1 den baštu, ať máš co jíst. Ono se totiţ první den skoro nevaří“. Na přilepšenou jsem si koupil jednu UNNRA konzervu. 23. 7. O páté hodině jsem byl jiţ na nohou. Oblékl jsem se, do kapsy si dal tři buchty, vzal legitku, potravinové lístky a 100 Kč, tornu a vyrazil směr tábor. Cestou jsem se stavil pro Dţafty. Jára bohuţel ještě spal. Kdyţ se objevil v okně, řekl: „Já nemám ještě nic nachystaný. Dělal jsem tovaryšskou zkoušku a pozdě jsem přijel domŧ. Běţ a já za tebou přijdu.“ tak jsem raději šel. V Rousínově u klubovny jsem byl ve ¾ na 6. Pŧl hodiny po mně se objevil Dţafta. Sešlo se nás celkem 22 – Junáci a Vlčata. V 8 hodin přijelo nákladní auto, naloţili jsme kufry. Naskákali jsme na auto, maminky dávaly poslední rady Vlčatŧm a vyjeli jsme. Asi jeden kilometr před táborem jsme zastavili. Kaţdý nesl svŧj kufr, jen my s Dţaftou, protoţe jsme měli jen torny, jsme pomáhali s kufry Vlčatŧm. Asi 55 metrŧ před táborem byly shromáţděny účastnice předchozího turnusu – dívky. Kdyţ jsme se k nim přiblíţili, uvítali nás hurónským „bratŧm 3x Zdar Zdar Zdar „ a následoval pokřik „Velešovice mají špatný stan stan stan!!!“. Kaţdý z nás se uvelebil ve svém stanu a pojedli jsme. Vŧdce tábora, bratr Mirek Král a jeho zástupce bratr Lad. Drlík – Hak, nás shromáţdili a nařídili opravu stanŧ. Podsada našeho stanu se oproti jiným lišila výrazným nápisem STAN U DVOU MRZÁKŦ. Tento zahanbující nápis jsem okamţitě přeměnili na STAN U DVOU MOCHRŦ.

38

Vnitřek našeho stanu jsme celý přebudovali, zkrášlili. Stejně tak jsme zkrášlili podsadu i zvenčí. Hned první den jsme měli práci, zakopat uhynulého muflona. Vedoucí tábora zavelel nástup, byli jsme rozděleni do druţin, zvolili jejich rádce. Druţina Rackŧ, Rysŧ, Havranŧ. Já jsem byl v Raccích, Dţafta v Rysech. Naším rádcem byl Čechyňák bratr Miloš Navrátil. V 10 hodin jsme se sešli u táboráku, oblečeni v krojích. Usadili jsme se v kruhu okolo táboráku. Po zapálení ohně k nám měl na začátek tábora pěkný projev Brvŧ. Po proslovu jsme měli krásný a pestrý program. Zde jsem poprvé slyšel písničku „Zulejka“, která se mně moc líbila a kterou jsme pak v našem oddíle často zpívali.

Sloţili jsme si PROZATIMNÍ pokřik, ale ten nám jiţ zŧstal po celou dobu tábora „HALÓ HALÓ CO SE STALO? HEJNO RACKŦ VYLETĚLO NA TÁBOŘE NA RAKOVCI – HÝŘÍ SAMOU VESELOSTÍ – HARA KARA KVÉ – MY JSME RACKOVÉ!!!

39

Po táboráku jsme se odebrali do stanŧ. Jen hlídka z druţiny Rysŧ zŧstala venku. Dţafta zatroubil první naší večerku a byl nařízen klid. ale ještě dlouho si všichni povídali. Vţdyť to byl náš první den tábora a nových tváří bylo tak mnoho. 24. 7. Dnes jsem vstával dříve neţ ostatní, protoţe jsem měl s Milošem sluţbu v kuchyni. Poslední hlídka Rysŧ – tj. Dţafta nás vzbudil a my jsme šli vařit snídani. ¼ hodiny po našem nástupu troubil Dţafta budíček. Jen v trenýrkách jsme nastoupili na rozcvičku a poté se šli k potoku omýt. Potok byl totiţ hned za táborem. Poté snídaně a úklid stanŧ, po úklidu se kaţdá dvojice postavila před svŧj stan. Brvŧ, Hak a rádce druţiny provedli prohlídku. Všichni jsme čekali, kdo obdrţí „Vlajku čistoty“. Vlajku čistoty obdrţeli Kačer a Macek. Brvŧ zapískal nástup k vlajce. Rádcové nechali nastoupit svoje druţiny za branou. Naše druţina měla dnes hlavní sluţbu, a proto nesla vlajku. Při vztyčení vlajky jsme zpívali hymnu. Po hymně bylo hlášení hlídek. Kaţdý šel osm krokŧ před Brvŧ a hlásil: „Měl jsem hlídku od x do y a slyšel jsem nebo viděl jsem…“ A v podstatě kaţdý končil: „…a ze země jsem zdvíhal Olička.“ To byl nejmladší Vlček tábora a po celou dobu tábora s ním bylo hodně veselo. No, a protoţe v noci padal z postele, kaţdý ho při hlídce zdvihal a ukládal do postele. Po hlášení hlídek převzala naše druţina „Rádcovskou sluţbu“. Rádce naší druţiny převzal odznak, kterým byla dřevěná vyřezávaná píšťala na zlaté šňŧře. Brvŧ přečetl program na dnešní den a dal nám rozchod. Miloš, Ota a já jsme šli do Račic nakoupit. Po nákupu jsme se všichni dali do přípravy knedlíkŧ a polévky. S knedlíky nám pomáhal Brvŧ. O pŧl jedné se podával oběd. Knedlíkŧ byl 181, dávalo se po sedmi kusech. A potom z toho co zbylo, kolik kdo chtěl. Honza snědl 20, já 18. Po obědě zatroubil Dţafta polední klid. Naše druţina bohuţel klid neměla. Museli jsme mýt nádobí a zadělat těsto na vdolky. Odpoledne šli bratři z druţiny HAVRANŦ do Bukovinky nakoupit. Naše druţina se pustila do pečení vdolkŧ. Ostatní hoši si měli dělat TOTEMY, aby aţ přijde v neděli návštěva, se náš tábor líbil. Bratr Hak si donesl pěkný kmen olše a dal se do vyřezávání TÁBOROVÉHO TOTEMU, protoţe ten, který tam stál, byl špatný. V sedm hodin se podávala večeře – černá káva a tři vdolky. Po večeři bylo volno. Brvŧ šel naproti Havranŧm, kteří se aţ dosud nevrátili. Ale vrátil se bez nich. Od 10 hodin do 11 jsme hráli hru „NA SVĚTÝLKA“. Po návratu z hry do tábora jsme se dozvěděli, ţe SVĚTLO byl Macek. V táboře jiţ byli i HAVRANI z nákupu. Pro květák, který v Bukovině neměli, museli jít aţ do Křtin. Dnešní noc měla mít naše druţina hlídku. Miloš nám přečetl pořadí hlídek a po zatroubení večerky jsme šli spát. O pŧlnoci mně vzbudili, abych nastoupil hlídku. Dostal jsem k ní hodinky, stanový dílec a baterku. Povinností hlídky bylo obcházet tábor a vţdy se podívat do kuchyně. Kuchyň byla vedle tábora a tak kdyţ jsem k ni šel, čekal jsem co a kdy na mně vyletí. Moje hlídka skončila bez zvláštní příhody v ½ 2 hod. 25. 7. – třetí den našeho tábora Budíček, cvičení, mytí, snídaně. Úklid stanŧ a vlajka čistoty, tu dnes obdrţel celý tábor. Po vztyčení vlajky jsme šli všichni na houby, které měly být upraţené k přesnídávce. Praţenice byla v 10 hod. Poté měla druţina RACKŦ věnovat pozornost odlévání stop. Druţina RYSŦ měla kreslit plán tábořiště. Po víceméně zdařilém odlévání stop jsme se vrátili do tábora. V kuchyni jsme pomáhali při škrábání brambor. Oběd byl polévka, brambory, smaţený květák a okurky na kyselo. Po obědě jsme uklízeli tábor a jeho okolí. Potom jsme hráli hru „se zrcátky“. Rozdělili jsme se na dvě druţstva. Jedno druţstvo mělo vlajku a mělo se s ní dostat na skalku. Měli jsme se navzájem střílet odrazem slunečního svitu 40

ze zrcátek. Na koho dopadlo světlo ze zrcátka, byl vyřazen. Byla to vzrušující hra, aby nás nezasáhli, plíţili jsme se, ale nemohli jsme trefit na skálu. Dostali jsme se na druhou skálu, z ní jsme se zorientovali a určili směr na tu správnou skálu. Kdyţ jsme se plíţením dostali k místu určení na 5 metrŧ, zapískal Brvŧ konec hry. Bratr Hak zatím vyřezal na totemu Racka a Havrana. Po svačině jsme měli pokračovat v malování tábora a jeho okolí. Brvŧ se přišel podívat nato, co já s Otou malujeme a kdyţ to uviděl, tak nám navrhl, abychom šli raději něco vyřezávat. Ota se pustil do zhotovení luku, já jsem podle vzoru ze skautské praxe vyřezával ţezlo. Večeře, nástup k vlajce a potom jsme se sesedli okolo ohně. Připravovali jsme se na Nováčkovskou zkoušku. Oliček byl zkoušen, kde smí a nesmí rozdělávat oheň. Potom jsme se na něm učili obvazy a nakonec jsme ho na nosítkách ze stanového dílce odnesli. Při tomto učení jsme samozřejmě uţili i hodně srandy. Tento večer jsme ovšem také museli upéct buchty na zítřejší snídani. V pečení jsme museli pokračovat při svíčkách. Plni dojmŧ z proţitého dne jsme se ve stanech bavili a smáli, takţe jsme byli všichni několikrát napomínáni. Dţafta vstával v noci v ½ 3 hod a šel domŧ pomáhat mlátit. 26. 7. – čtvrtý den našeho tábora Budíček… jako obvykle. Vlajku čistoty dostal dnes malý Oliček. O nástupu bylo veliké „focení“, všichni v krojích. Ke snídani byly včera pečené buchty. Já jsem pokračoval ve vyřezávání ţezla. Na návštěvu tábora přijeli rodiče Olička a jedna paní. Obě ţeny nás zastoupily v kuchyni. Zadělaly na pěry a uvařily fazolovou polévku. Snědl jsem osm pěr, coţ byl rekord. Po obědě jsme se asi jednu hodinu věnovali individuální činnosti a poté jiţ byly na řadě hry. Běh na 100 m, štafety a potom jsme se rozdělili na dvě druţstva. Závodili jsme jako trakaře. Potom byl skok do dálky a do výšky. Potom jsme hráli rŧzné hry v kruhu, kouleli se vţdy dva spolu v drţení. Konec her spískal Brvŧ a nechal nás nastoupit okolo táborového ohniště. Otočili jsme se zády k ohništi a poté jsme se měli vydat směrem dopředu a pokročovat v chŧzi ¼ hodiny. Vrátil jsem se jako druhý. Po hrách bylo volno a my všichni hurá do vody. Pan Klement, otec Olička nás neustále při hrách i ve vodě fotil. Po koupeli jsme běţeli o závod do tábora a toho, kdo nebyl mokrý, toho jsme hodili do vody. Po večeři jsem šel do lesa hledat dřevo na totem, přinesl jsem kmen břízky a ihned se dal do vyřezávání. Potom jsme hráli „na klepku“. Večerka – a po ní jsem šel k Otovi vyřezávat si totem. V našem stanu se mnou spal místo Dţafty Adamík starší. Při vyřezávání nás vyrušil pískáním Brvŧ a zadal nám úkol. Racci obsadí les nahoře aţ k chatě, Rysi u potoka, Havrani od potoka k chatě. Po zaujetí pozic nás asi pŧl ¼ hodiny Brvŧ obešel. Potom asi po ¼ hodině zapískal a dal signál baterkou, to znamenalo „návrat do tábora“. Já jsem, nevím proč, čekal ještě na další signál, přišel jsem poslední a pěkně jsem to schytal. . .

41

27. 7. – pátý den našeho tábora Ráno mne vzbudila hlídka, protoţe naše druţina měla sluţbu v kuchyni. Zatopili jsme, ohřívali vodu, ale kávu jsme nemohli vařit. Ivan Černý pro ni jel na kole do Račic. Ranní rozcvičku, čtvrthodinku, vedl Brvŧ. Miloš a já jsme necvičili, byli jsme v kuchyni. Snídaně, úklid stanŧ, vlajku čistoty dostal opět celý tábor. Potom se šlo do Račic a Bukovinky na nákup. Já jsem dodělával totem. Bratr Hak stále ještě dělá na táborovém totemu. Emil dělá druhý den totem naší druţiny. Miloš vykouzlil HAVRANA na vývěsku. Bratr Adamík vyřezával totem Havranŧm. Dnes měl vlastně kaţdý z nás dělat totem, aby byl tábor na sobotu, kdy přijdou návštěvy, vyzdoben. V 10 hod jsem si k našemu stanu zakotvil svŧj totem. K přesnídávce jsem pro všechny připravil chléb s marmeládou. Na oběd jsem připravoval polévku a rajskou omáčku. Miloš a Pírko zadělali na knedlíky. Protoţe mně do oběda zbýval čas, šel jsem k potoku chytat do koše Oličkovi pstruhy. Chytil jsem jich celkem devět. K obědu byla polévka, knedlíky s rajskou omáčkou a vařené vejce. Spořádal jsem dvě porce. Potom následoval úklid v kuchyni. V poledním klidu jsme se s Kačerem připravovali na zkoušku prvního stupně. Potom bylo moţno pokračovat na dodělávání totemŧ. Ok dodělal táborový totem, který k večeru umístil u stoţáru vlajky. Bratr Adamík a Macek dokončili druţinové totemy a umístili je vedle táborového totemu. Pomocí pravoúhlých trojúhelníkŧ jsme se učili měřit výsku stromŧ. Ke svačině byl chléb s marmeládou a hrušky. Na totemu naší druţiny chybí ještě znaky některých členŧ naší druţiny. Po večeři jsme upravovali sedátka kolem táborového ohně. Kaţdá druţina pro svŧj totem. V ½ deváté nástup k vlajce. Po nástupu jsme se usadili okolo ohně, a zkoušeli bratra Kladívko z nováčkovské zkoušky. Sloţil ji a byl přijat mezi nováčky. Potom jsme začali zpívat Zulejka, širou dál, partyzán… Z okolních Chat k nám přišli chataři, mysleli, ţe máme táborák. Aby o nic nepřišli, předvedli jsme jim pár výstupŧ. V ½ desáté byla večerka. Protoţe tu nebyl Dţafta, troubil večerku Brvŧ. Ale Dţafta troubí nesrovnatelně líp. Hlídku jsem měl od dvou do tří hodin. Budil mě bratr Pírko. slyšel jsem štěkat lišku a psa. Také jsem balil Olička do deky. . 28. 7. – šestý den našeho tábora V ½ 7 hodin budíček Čtvrthodinku bratr Pírko. Snídaně – káva a dva rohlíky. tuto noc u nás ve stanu spal místo Dţafty Ota. Chtěli jsme získat vlajku čistoty. Jenţe Brvŧ a náš rádce Miloš zašli do stanu, Brvŧ nadzvedl Otŧv podhlavník, a světe div se! KONZERVA! Patřila Dţaftovi, na něhoţ jsme tento den čekali. A bylo po vlajce. Tu dnes dostal Pírko. Začali přijíţdět návštěvy. Já s Otou jsme šli do lesa na houby. Přinesli jsme jich plný koš. Kdyţ jsme se před polednem vrátili do tábora, bylo tam jiţ plno návštěv. Dnešní oběd byl vpravdě sváteční – řízek a brambory. Mezi návštěvníky byl i vedoucí střediska Rousínov – bratr Eda Kalina s manţelkou. Všichni jsme se na něj vrhli a dali mu hobla. V potoce, který jsme si upravili na koupání a který byl hned vedle tábora, jsme se všichni koupali. V poledním klidu jsme se všichni učili na 1. stupeň. My s Dţaftou jsme ho chtěli mermomocí sloţit. Odpoledne jsem šel s Milošem na maliny a ověřovali jsme si znalosti stromŧ. Zašli jsme i na sluneční skály a v 7 hod. jsme se vrátili do tábora. K večeři byla káva a buchty. Po večeři jsme zkoušeli vojenský útok na břízu, která byla na konci louky za chatou. Kaţdá druţina útočila zvlášť. V kaţdé druţině byl kulomet, automatčíci a granátník. Po přiblíţení se k bříze následoval povel ZPĚT! Po skončení hry jsme se doţadovali druhé večeře, poněvadţ jsme po takové bitvě vyhládli. Po nástupu jsme připravovali dřevo a opět zkoušeli obvazy, terénní a mapové značky, zdravovědu. Večerka – den končí

42

29. 7. – sedmý den našeho tábora Budíček, čtvrthodinku vedl náš rádce Miloš – Káva a buchty – vlajka čistoty – Berousci – nástup. Dţafta a Ivoš Černý – do Bukovinky pro brambory. Dţafta drţel dopoledne mlčení – za trest. Rybníček, Smeták a já jsme šli kácet stromy. Hned jsme je nařezali a poštípali. Oběd – polévka, rajská omáčka a knedlíky. V poledním klidu jsem se opět učil na 1. stupeň a trochu i spal. Brvŧ svolal všechny odváţlivce na 1. stupeň. Bylo nás sedm. Rozdělil nás do dvojic a kaţdého poslal jinam. Potom signalizoval píšťalkou a my jsme měli zprávu přijímat. Skoro nikdo z nás nezachytil zprávu celou, protoţe vítr znemoţňoval plynulost pískání. Zpráva, kterou jsem zachytil: „Stručný rozvrh činnosti pro termín roku“. Potom si dvojice měli signalizovat. Vţdy jeden z nich a pak se vyměnili. Mně signalizoval Brvŧ. Jím odvysílanou zprávu jsem celou chytil dobře. „předem odepiš L“. Dalším úkolem bylo kreslit značky speciálky, tak jak nám je diktoval slovně Brvŧ. Dále jsme měli kreslit plán okolí tábora. Tyto naše výtvory nám po určité době Brvŧ odebral a zkoušel nás dál. Potom nás ze skupiny jednotlivě volal k sobě a zkoušel nás z orientace, jak poznáš sever, jih, totéţ podle hodinek, hvězd, lišejnících na stromech, kompasu apod. Koho vyzkoušel, toho poslal mimo skupinu, aby nebylo moţno říci druhým, co bylo předmětem zkoušky. Po této individuální zkoušce následovala zkouška všech a to ze zdravovědy, tělovýchovy, junáctví, odznaky a nakonec stavba stanu. Potom jsme šli ve skupinách po třech junáckým krokem k břízce a zpět – za pět minut. Tím byla zkouška 1. stupně pro dnešní den ukončena. Po zkoušce jsme se rozdělili na dvě poloviny a měli jsme proto sobě válčit. Jedno druţstvo vedl Brvŧ, druhé Hak.Naše druţstvo vedené Hakem mělo být u potoka, druhé v lese. Zbraněmi pro útok byly šišky. Kdo byl zasaţen, byl vyřazen a my prvotřídkaři jsme měli raněné obvázatl, abychom se vycvičili z první pomoci. Z našich pozic jsme vykročili do lesa, dostali se na skály a zaútočili jsme z boku. Já jsem měl obvazovat, ale nechal jsem se strhnou bojem. Brzy po zahájení útoku zapískal Brvŧ konec, takţe ke skutečnému boji ani nedošlo. Večeře – nástup- večerka. Konec. . 30. 7. – osmý den našeho tábora Budíček – vedl jsem čtvrthodinku jakoţto prvotřídkař. Mytí, snídaně, úklid. Dnes byla poslední moţnost získat vlaku čistoty. Bohuţel, nezískali jsme ji. V rozkaze u ranního nástupu četl Brvŧ, ţe dnes vaří „provotřídkaři“, tak ať je oběd prvotřídní. Po nástupu se všichni „prvotřídkaři“ sešli v kuchyni a radili se co uvařit. Skupina kolem Dţafty měla vařit polévku, naše druhá skupina se nemohla rozhodnout. Guláš – nebo šulánky. Rozhodli jsme se pro guláš. Jenţe, ne všichni ze skupiny byli pro guláš. Šli se proto zeptat do tábora a výsledek byl – šulánky. tak jsme se dali do šulánkŧ. Guláš jsme ale vařili také – pro Brvŧ, Hŧlka a nás tři prvotřídkaře. Oběd si všichni pochvalovali. My gulášníci jsme ovšem neodolali a přidali si ještě i šulánky. Hned po umytí nádobí jsme se pustili do pečení vdolkŧ. Spěchali jsme, protoţe jsme chtěli maximum času vyuţít pro přípravu táboráku. Byl to náš poslední táborák, proto byly přítomny tři sestry a jeden bratr z Račického oddílu. Jakmile táborák vzplanul, házeli jsme do něj svoje „osobní totemy“. U táboráku skládali slib bratr Marada a Červinka „Junácký slib“. Slib skládali před vlajkou. Po sloţení slibu Brvŧ zavelel „prvotřídkaři nastoupit!“. Nastoupili jsme do řady, Brvŧ šel od jednoho z nás k druhému a říkal: “Bratře, první stupeň jsi sloţil“. Pak k nám měl ještě krátkou řeč. Potom se s kaţdým z nás rozloučil, kaţdému podal ruku a kaţdému řekl něco na rozloučenou. Po tomto rozloučení nám Brvŧ řekl: „Teď naposled uslyšíte poslední večerku našeho tábora.“ Po zatroubení večerky jsme si s Dţaftem ve stanu povídali o našem táboře, o tom, co nám dal pro příští dny našeho junáctví, našeho velešovickému oddílu.

43

31. 7. – den konečný Budíček, ¼ hodinka, nástup, snídaně. Po snídani se začalo s likvidací a absolutním úklidem tábora. Úklid za nás jsem zajišťoval sám, Dţafta šel v noci opět domŧ pomáhat s mlácením. Podsady jsme odnosili aţ k autu, zlikvidovali kuchyň. Jenţe auto dosud nepřijelo a tak Brvŧ poslal bratra Rybníčka do Račic, ať telefonicky zjistí, co je s autem, mělo tu jiţ být. Bohuţel auto, které nás mělo odvézt, není zatím k dispozici. Protoţe kuchyň byla jiţ zlikvidována a rohlíky, které přinesl bratr Rybníček z Račic, jsme jiţ zbaštili, rozhodl Brvŧ Vlčata poslat po svých domŧ. S vlčaty šli bratr Skála a Kauf. Asi hodinu po jejich odchodu přijelo auto. V autě byly skautky, bratr Kalina se svojí maminkou. Sestry přijely dát do pořádku táborovou louku. Mimo podsad a stanu jsme naloţili vše ostatní. Na auto jsme nasedli – Ota, Miloš, Štrajt a já. Odjeli jsme. Pro zbývající účastníky a všechny ostatní věci se auto ještě vrátí. Cesta pro mě byla příleţitostí rozjímat o táboře, junáctví, pro krásná předsevzetí. Před Račicemi jsme předjeli Vlčata. Všechny jsme naloţili a všichni společně cestou zpívali. V Rousínově jsme všechno sloţili a odnesli do klubovny. Vzal jsem náš stan, tornu a šel domŧ. Do Velešovic jsem přišel ve tři odpoledne. Doma mě čekalo velké překvapení. Měl jsem jet do tábora v Městečku Trnávka, který pořádalo Společenství čalouníkŧ. Byla to odměna za prospěch v učňovské škole. Odjezd hned zítra.

Období po táboře v Račicích a letním pobytu v Městečku Trnávka

44

45

14. srpna 1946 Moje první schŧzka po táborech. Po takovém období intenzivní činnosti na táborech, byla pro mě tato první schŧzka zklamáním. Přijdu do klubovny a nic. Samozřejmě, ţe mne to rozladilo. Dělal jsem klukŧm kázání. Nakonec jsem se uvolil vzít rádcovství po Šuldovi (Staňovi Julínkovi), který se musí učit (Vysoká škola). Předal mně rádcovství s připomínkou, ţe to v jeho druţině „musí klapat.

KURS BRANNOSTI – pořádaný okrskem Vyškov 17 –18 srpna 1946 V sobotu odpoledne a v neděli jsem se měl účastnit kurzu brannosti v Lulči v 16,00 hod. Do Lulče jsem jel přímo z práce z Brna. Přijel jsem asi v pŧl třetí. Čekal jsem asi do pŧl čtvrté, neţ se sešli ostatní bratři a sestry. Kurzu se účastnil celý okrsek, v čele s náčelníkem bratrem Dopitou, který jinak slouţil jako škpt. Čs. armády). Spolu s ním se kurzu účastnili i ostatní vedoucí okrsku Vyškov – bratři Indra a Kalina. Všichni jsme se odebrali do klubovny lulečských Junákŧ, tam jsme si odloţili torny. Potom jsme všichni odpochodovali do lesa za kostel na jakési cvičiště. Zde nám náčelník okrsku bratr Dopita vyloţil smysl tohoto kursu. Začali jsme pořadovým cvičením, napřed všichni dohromady a potom jsme se rozdělili na 4 druţstva. V druţstvech musel kaţdý z nás zavelet několik povelŧ. Dvakrát jsme se vystřídali a potom nám bratr Dopita řekl. abychom se učili velet. Stoupli jsme si všichni do hloučku a řvali, aţ v uších zaléhalo, ale bratr Dopita to ohodnotil slovem: „To je málo!“. Tak jsme křičeli z plných plic, aţ jsme skoro nemohli. Chvíli potom jsme ještě cvičili všichni společně, potom byl dán „Rozchod!“. Všichni jsme spěchali dolŧ do klubovny pro torny a potom na faru do stodoly se ubytovat. Jako loţe jsme si s Milanem Leznarovým z Rousínova upravili stanové dílce. Povečeřeli jsme a v 8 hod. opět sraz na cvičišti. Bratr Indra zahájil táborák. Táborák se náramně povedl, výstup za výstupem, písničky a nakonec ROZKAZ – „ráno v 7 hodin na koupališti – ROZCHOD!!“. Ráno jsme vstávali v ½ 7 hod. Umyli jsme se, posnídali a odešli jsme na koupaliště. Čtvrthodinka cvičení, hry. Po hrách jsme si sedli na lávky a nějaký, asi profesionální plavec z Vyškova, nás měl učit teorii plavání a zkoušení rŧzných poloh a hmatŧ při záchraně tonoucího. Následovalo praktické zkoušení předvedených hmatŧ při záchraně tonoucího. Oběd. Po obědě sraz na cvičišti a rozdělení opět do čtyř druţstev. Všechna druţstva dostala úkol – „dostat se k Habrovanskému koupališti“ – kaţdé z druţstev jinou cestou. Naše druţstvo mělo jít k rybníku „Chobot“ a odtud ke kótě (zdá se mně) 215 a potom k Habrovanskému koupališti. Naši cestu jsme měli nakreslit na papír zpŧsobem SPECIÁLKY. Polovina naší skupiny kreslila mapu, druhá polovina, v níţ byl páter Zelinka a spolu se mnou ještě jeden bratr, jsme cestu popisovali slovně. Bratr, který nás vedl, neplnil ţádnou z těchto činností, měl nás jen vést. A jeho snahou bylo jít co nejrychleji, abychom nebyli poslední. A my ostatní jsme psali, kreslili a potom klus za ním. A to pokračovalo celou cestu. Pot se z nás lil jako z konve. Ale povedlo se nám získat druhé místo. Záznamy ode všech přebal bratr Dopita. Potom zpět do Lulče, vykoupat se v koupališti, honem na vlak.

46

Domŧ jsem přišel v pŧl osmé. Spokojený a šťastný z proţitkŧ, získání dalších znalostí, poznání dalších bratří, z pohody u táboráku a unavený. 21. 8. Dnešní schŧzka proběhla podle připraveného programu. Myslím, ţe měla úroveň. Ale na konci schŧzky přišla pohroma. Bratři totiţ měli mít hotové nějaké věci, ale bohuţel nebylo hotové nic. (Vilik knihovnu, Dţafta sk. stěnu atd.) Nakonec jsem dal návrh, abychom provedli něco na úpravě v obci. Aby se totiţ o nás ve Velešovicích vědělo. Domluvili jsme se, ţe se zítra v 7 hod. sejdeme u klubovny s nářadím. 22. 8. Dodrţeli jsme všichni slovo. Vyházeli jsme, tj. upravili jsme příkop před naší klubovnou. Všichni kolemjdoucí nás chválili, coţ nás velice potěšilo. 23. 8. Druhý den naší práce na práce na úpravě okolí klubovny. Dţafta a já jsme ryli, Šulda uhraboval terén. Pracovali jsme stachanovsky aţ do tmy. Při práci jsme si plánovali, co všechno podnikneme v rámci zkrášlení okolí klubovny. Celé okolí osejeme trávou, uprostřed kolo květin a okolo nějakou keříčkovou rostlinu jako plot. 24. 8. Pokračujeme na úpravě okolního terénu. Na úpravě jsme pracovali aţ do tmy. Po setmění jsme šli do klubovny a balili kníţky, bylo jich 35. 28. 8. Schŧzka, čtení „Junákŧv rok v přírodě i v klubovně a Počátky skautingu.“ Povídali jsme si, hráli hry a zpívali. Na neděli jsme si domluvili na Sokolovně tenisový turnaj. Na poličku naší knihovny, kterou udělal Hali (Vilik Kundera), jsem přidělal třásně. 1. 9. neděle Dnes odpoledně jsme hráli tenisový turnaj na Sokolovně. Šulda donesl rozlosování, měl hrát kaţdý s kaţdým. Celkem to mělo být 28 her. Z turnaje jako nejlepší vyšel Šulda, Hali, Jarek Loukota a já, Oják, Dţafta, Evţa, Pinul. Pinulovi se nemŧţeme divit, rakety byly větší neţ on, takţe kdyţ s ní máchl, letěl i on. 4. 9. Středisková schŧzka v Rousínově. Byla projednána řada věcí, které se týkaly celého střediska. Také jsme se rozloučili s bratry, kteří rukovali na vojnu (Mirek a Šmerda). Šumický oddíl Junáka nám poslal z vinobraní hrozny. Dárek byl přijat velice bouřlivě a hrozny hned zkonzumovány. Domŧ jsem se vrátil aţ v 11 hodin, na schŧzku jsem jel rovnou z práce. Pro junáctví jsem ochoten obětovat všechno. 8. 9.

47

Dnes jsme konečně podnikli vycházku. Já, Oják, Evţa jsme šli v ½ 7. Dţafta, Hali a Bakus v 8 hodin. My první jsme měli klást značky, druzí jít podle nich. U lesa jsme poloţili první značku. Další jsme kladli tak, jak to vyţadoval terén. Šli jsme, tak jako většinou, Bahňák, Bílá hlína, Seč, Říčky. V rámci značek jsme napsali i dva dopisy – sdělení. Utábořili jsme se blízko hájenky v údolí u potŧčku. Postavili jsme stan a já s Ojákem jsme šli k hajnému se ohlásit, aby nás náhodou nevyhnal. Protoţe jsme k němu šli poprvé, měli jsme tak trochu strach. Dobře to dopadlo, on totiţ hajný nebyl doma, byl na vinobraní a jeho manţelka pouze vzala na vědomí, ţe jsme v lese. Kdyţ jsme přišli zpět ke stanu, byla tam jiţ druhá skupina. Dostali za úkol „pochod terénem a přitom měli značit kroky“. Čekali jsme na ně dost dlouho. Aţ konečně přišel Oják a řekl, ţe šli jinudy. Konečně se přištrachali i oni a vyprávěli, kde byli. Došli k pyramidě, zpět měli jít oklikou. Jenţe oni šli velkou oklikou a došli aţ k Šumicím na silnice. Zatím co ostatní byli pryč, my s Ojákem jsme uvařili polévku. Všechno, mimo něčeho zeleného jsme měli s sebou. Nakrájeli jsme proto nadrobno mladé kopřivy a bylo to fajn. Kdyţ bratři přišli, dali jsme si polévku, maso z UNNRY a brambory. Dnes poprvé od té doby co si vaříme v lese, si jídlo všichni chválili. Po obědě jsme cvičili signalizování praporkem, píšťalou, zkoušeli stavbu stanu se zavázanýma očima. Indiánské poselství, které jsme zkoušeli, dopadlo tragicky. Oják a Hali si totiţ za švindlování vydělali „mínus 10 bodŧ“. Potom jsme si vařili kávu a současně jsme si všichni společně signalizovali vlajkami. Je zřejmé, ţe signalizování nám jde jiţ dobře. Dţafta nás pořád táhl domŧ, nějak spěchal, tak jsme ho poslechli a odpochodovali nám známou cestou domŧ. 10. 9. Pinul nás na dnešní schŧzce překvapil. Přinesl vlastnoručně vyrobenou lávku. Dostal hned „plus 10 bodŧ“. Četli jsme si z knihy „Junákŧv rok…“. Nakonec jsem se zmínil o tom, ţe za mnou byl Míla Novozámský a ptal se „jestli jsme nezapomněli platit nájem za klubovnu“. Tak jsme si na toto téma povídali. Velice nás naštvalo, ţe takoví „chudáci, jako pan Novozámský“, po nás chtějí 50 Kčs za měsíc, za takovou budku. Vţdyť v Brně se platí 150 Kčs/měs. za byt pro rodinu. Nakonec jsme se dohodli, ţe Dţafta a já to pŧjdeme nějak umluvit, sníţit aspoň na 30 Kčs za měsíc. Ono totiţ, kdybychom měli všechno platit (od března), tak by to dělalo 300 Kčs a to byly všechny peníze v současné době v naší chudé pokladně. 11. 9. Dnes za námi přišel Míla Novozámský a řekl, ţe máme odevzdat klíč, kdyţ nechceme platit. To mně tak naštvalo, ţe jsem ani nemohl večeřet – a hajdy k Dţaftovi. Vzal stvrzenky, peníze a šli jsme. Cestou jsme se domluvili, ţe pokud bychom to měli za 50/Kčs/měs., ţe to vykáţeme. Došli jsme do obchodu, pan Novozámský shrábl prachy, podepsal stvrzenku a nakonec nám na ni napsal „zaplaceno aţ do konce roku“.

48

22. 9. Dnešní den byl slavnostní. Dopoledne, v ½ 11 jsme šli od nádraţí přes celý Rousínov na náměstí. Poté nástup – hlášení – odchod do sálu. Slavnost „VZPOMÍNKU NA A. B. SVOJSÍKA“ zahájil krásnou úvodní řečí páter Zelenka. Následoval přednes básní a v závěru slavnosti jsme si obnovili slib.

Odpoledne byl sraz v 1 hod. Bratr Černý nás nechal nastoupit do řady podle velikosti a odpočítat prvý – druhý. První druţstvo pod vedením br. Krále – Loka a Černého mělo jít k Čechyňskému mlýnu. Druhé druţstvo, za vedení br. Borise a Hrocha, k Slavíkovskému mlýnu. Úkolem obou druţstev bylo dostat se ke stanovišti protivníka a při postupu zajímat soupeře. Zajímání mělo probíhat následovně: obě druţstva měla číslované lístky. První modré, druhé rŧţové. Viditelně označení černou páskou bylo 1. druţstvo (černou páskou ten den na počest A. B. Svojsíka byli označení všichni). Jakmile byl protivník spatřen na vzdálenost 10 krokŧ, musel po zvolání STŦJ, odevzdat svŧj lístek tomu, kdo na něj zakřičel. ten, kdo takto pozbyl svŧj lístek, musel jít na výchozí stanoviště pro druhý, nebo zŧstal vyřazen. Naše druţstvo došlo k Čechyňskému mlýnu, kde nás br. Černý rozdělil do skupin. Já se sestrou Skřivánkovou jsem vedl první druţstvo. Začátek hry signalizoval výstřel z pistole. Měli jsme za úkol dostat se k Rousínovskému kostelu a dávat pozor, jestli nám nebude někdo z věţe signalizovat. Nikdo nám, nesignalizoval. Dostali jsme se aţ ke kostelu, kde byl bratr Král. Řekl nám, abychom se schovali a mě poslal signalizovat směrem ke mlýnu. Signalizoval jsem, ale kdyţ jsem viděl, ţe zprávu nikdo nechytá, nechal jsem toho. Šel jsem na hřbitov, kde jsem uviděl dvě sestry a br. Borise. Jednu sestru jsme zajal. Br. Král zpozoroval deset bratrŧ z prvního druţstva. Několik jsme jich minuli a snaţili se chytit i ty, co utekli. Museli jsme se přitom vyhýbat značkám. Červené = miny, ţluté = plyn. Já sám jsem byl 2x zajat. Ale já sám jsem zajal šest. Po skončení hry jsme se měli sejít na trţišti v Rousínovci, kde byl ohlášen výsledek hry. Za zpěvu jsme pochodovali do Rousínova, kde jsme měli dostat odměnu. Na dnešním slavnostním shromáţdění se také prodávaly „Pamětní štíty“ k úmrtí A. B. Svojsíka. Dnešnímu podniku se provolalo 3x ZDAR a rozchod.

49

6. 11. Středisková schŧze v ½ 8 večer. Jel jsem rovnou z práce. Přijel jsem něco po zahájení, právě se četly oběţníky. dnes jsme obdrţeli ČINOVNICKÉ ODZNAKY. dostali jsme také natištěné písně, které jsme se hned učili zpívat. Br. páter nám vyprávěl o LESNÍ ŠKOLE. Měli jsme také debatu SOKOL/JUNÁK. Br. páter nám doporučil právě vydanou příručku JUNÁCKÉ VÝLETY za 25 Kčs. Připomínal nám také, abychom nezapomněli zaslat hlášení kluboven (dnešní oběţník). Oznámil nám, která razítka se smějí pouţívat a která ne. Protoţe náš oddíl je mezi těmi NE, br. páter pro nás razítko hned objednal. Schŧzka skončila v 10 hod. Na schodech jsem se zeptal br. pátera, zda by mě mohl na příští schŧzce vyzkoušet z prvního stupně, já bych za měsíc potom zkoušku skládal. Ale na něco ze střediskové schŧzky jsem zapomněl. Br. Eda nám četl o schŧzi ZJR. Br. páter nám četl „Junácký dvouletý plán“. Máme toho v plánu hodně, kaţdý junák má v roce 1947 odpracovat 540 hodin. 140 vnitřních (schŧzky apod.) a 400 hod na vsi, na poli apod. Ještě nám připomenul, které odborky se mají skládat prvořadě. Domŧ jsem šel sám. Po cestě jsem uvaţoval, jak by to v našem oddíle mělo a mohlo jít a ono to bohuţel nejde tak, jak bych já zrovna chtěl. Kaţdého to asi nebaví, nezajímá tak jako mně. 10. 11. Neděle. Protoţe v termínu druţinovky, v úterý, budu v práci aţ do 6 hod, přesunuli jsme ji na dnešek. Schŧzka začala v ½ 5 hod. V klubovně bylo pěkně teplo, protoţe, kdyţ jsem dnes ráno v klubovně uklízel, nachystal jsem všechno na zatopení. Jeli jsme podle připraveného programu – obvazy, Morseovka. A Dţafta nám povídal o souhvězdích Drak, Štír, Lyra, Vega, Pes, Lev, Orion atd.. Dţafta se moc divil, ţe souhvězdí neznáme. Dohodli jsme se proto, ţe nám je postupně všechny ukáţe, nejlépe v noci při stanování. A naučí nás i určit hodiny podle Kasiopey a Polárky. Dnešní schŧzka byla dobrá.

Malý a Velký vůz

souhvězdí ORION

50

Rok 1947 8. ledna Dnes jsme se spolu s Dţaftou zúčastnili první střediskové schŧzky v tomto roce. Jel jsem rovnou z práce. Byli jsme první, a tak jsem šli k Edovi pro klíče. Zatopili jsme a pomalu se to začalo scházel – br. páter, Eda, Černý, Lok, Adamík, Vlčková, Dţafta a já. Jako host byl vedoucí oddílu Dambořice. Br. Páter zahájil schŧzku zpěvem a seznámil nás s programem na leden, který vypracovali LESOŠKOLÁCI, kteří připravují program na kaţdý měsíc. Koupili jsme si pro náš oddíl 10 kartoték, zaplatili jsme SLOVENSKÉHO JUNÁKA (70 Kčs) a dostali jsme první číslo. Obdrţeli jsme razítko. Br. páter nám slíbil, ţe pro nás obstará JUNÁCKÝ ZPĚVNÍK (2 díly). Potom jsme se bavili o všem moţném. Mluvili jsme i o tom, proč je nás Junákŧ tak málo. Řekl jsem, ţe je nás osm, to jsme ti nejlepší, co zbyli z našeho Junáka. Br. páter moje obavy z toho, ţe nám konkuruje SOKOL řekl, dobří neodejdou. Odejdou ti slabší, kádr, kvalita zŧstane. Cestou domŧ jsme si s Dţaftou povídali o tom, co nás trápí, jak by to v našem oddíle mělo být, co bychom měli pro zlepšení činnosti udělat atd. 14. 1. úterý Na dnešek jsem svolal schŧzku, abychom se dohodli co a jak. Sedm hodin večer – řekl jsem: „Kluci, sešli jsme se dnes, abychom se domluvili, zda zde má být Junák, či ne! Řeknete-li ano, znamená to, ţe jste se zavázali slovem. Museli byste se snaţit, abychom opravdu něco uţitečného, smysluplného dělali a byli opravdovými Junáky. Řeknete-li ne, pak všechno padá. Ale uvědomte si, ţe se o nás potom bude říkat, ţe jsme zde kdysi s čímsi začali blbnout“. Všichni souhlasili s tím, aby se u nás oddíl Junáka udrţel. Potom jsme se radili o tom, zda si máme udrţet klubovnu. Aţ na Ojáka byli všichni pro udrţení. Bylo dohodnuto, aby Dţafta a já jednali s panem Novozámským o sníţení na 20 Kčs/měs. Současně jsme se dohodli na měsíčním příspěvku 10 Kčs. Navrhl jsem, aby byl místo mne zvolen někdo nový rádcem. Myslel jsem, ţe kdyţ bude rádcem Dţafta nebo Šulda, ţe se budou víc exponovat. Kaţdý z nás měl na lístek uvést kdo má co vykonávat. Dţafta agitoval u všech, ať ho zvolí pokladníkem, Dohodnuto: Rádce – Doleţel Zd. (Šrófek) Podrádce – Julínek St. (Šulda) Zapisovatel – Plotěný Lad. (Oják) Pokladník – Fianta Jar. (Dţafta) Dnes jsme navíc ve svém středu uvítali svého bývalého člena – Vlastika Fianty (Čafty). Jak ho znám, bude dobrým Junákem.

4. 2. Sešli jsme se všichni mimo Vilika a navíc Inzr a Rolný. Ještě před schŧzkou jsme spolu s Inzrem a Rolným zkrášlili prostor před klubovnou, postavili jsme velkého, pěkného 51

sněhuláka. Schŧzka začala ve ¼ 8 hod. Napřed jsme si opsali kalendář skautských události, výročí. Zahráli jsme si hru „obchodní zástupci“ a skládali jsme rozstříhanou pohlednici. Snaţili jsme se také osvojit značky „Speciálky“. V rámci příprava na zkoušky 1. stupně jsme cvičili signalizace, signalizoval jsem zprávu, která zněla „Kluci, musíme pozvednout naši činnost. Uspořádáme rŧzné závody, v létě podnikneme několik výletŧ na kolech. Musíme sloţit zkoušky I. stupně a moţná i II.. Potom jsme se dohodli, ţe na příští schŧzku přinese kaţdý své náměty směřující ke zvýšení naší činnosti. Nakonec jsme si listovali knihu R. Plajnera „Radosti junáckého roku“. Dnešní schŧzka byla prima. 9. 2. Výlet na lyţích. Šulda, Dţafta, Tonda Müller. Vyjeli jsme v ½ 12 hod. Já bez oběda. Do lesa jsme přijeli asi ve ¼ na 1. Plahočili jsme se sněhem, u Tylovky jsme pojedli a pokračovali dále na Říčky. Při tomto výletě u oběda u Tylovky Toňa, tak jako vţdy při lyţování nás klukŧ, předváděl „jízdy na lyţích, bruslení“. Byl asi první na světě, kdo tak začal jezdit. Na Říčkách jsme se vyblbli. Ve 4 hod. jsme se vydali zpět domŧ, cestou nás stále obletovala hladová sýkorka. Šulda jí nadrobil poslední chleba. Brodění se sněhem bylo dost náročné. Proto jsme se stále střídali na špici. Za Tylovkou uţ nás chytla tma. Vyuţívali jsme proto pokud to šlo starou svoji stopu. Bylo to ohromný, jet lesem potmě „za sebou“. Domŧ jsme sjeli vlastně stále z kopce, takţe to bylo fajn. Cestou nám nebylo moc do řeči. Měli jsme všichni hlad. Za „Bahňákem“ se mně strhalo vázání, sundal jsem lyţe a šel jsem pěšky. Doma jsem snědl naráz oběd i večeři a vypil litr čaje. Ale HLAVNĚ mám první výpravu na 1. stupeň. 23. 2. Jel jsem na oblastní schŧzi Junáka v Brně, na níţ jsem byl střediskem delegován. Poplatek byl 50 Kčs z mé kapsy. Z nádraţí šel na schŧzi náš vyškovský okrsek společně. Vedoucí oblasti br. Stopka nás všechny uvítal, zvláště pak zástupce Ústředí místonáčelníka Junáka pplk. gen. štábu Ullbrichta. Ten se potom ujal slova, vzpomínku na zakladatele A. B. Svojsíka. Ten také jezdil všude, kdyţ se to týkalo Junáka. Po něm se ujala slova sestra Pokorná (zemská náčelnice). Jednotliví řečníci se střídali ve vystoupeních a my si dělali poznámky. Kaţdý z účastníkŧ obdrţel cyklostylované listy s přehledem činnosti naší oblasti. Br. Stopka je předčítal a kaţdý bod vysvětloval. Dále oznámil termín letošní LESNÍ ŠKOLY. Po proběhlých volbách byl opět vyhlášen vedoucím oblasti, poděkoval a současně poţádal o zproštění funkce koncem roku 1947. Vedoucí oblasti za sestry byla zvolena sestra Brázdová z Oslavan. Pro mě byla tato schŧze vŧbec první a byl jsem proto s jejím prŧběhem nadšen. Schŧze skončila ve 12 hodin. 4. 3. Na dnešní schŧzce jsme se dohodli, ţe uděláme skautskou AKADEMII, všichni, s výjimkou Haliho a Šuldy, podepsali list, ţe souhlasí s AKADEMIÍ a ţe uděláme vše pro to, aby zdárně dopadla. Potom jsme se domlouvali o tom, které výstupy by na ní mohly být, a dohodli se, ţe v neděli se sejdeme opět a kaţdý přinese nějaké nové výstupy k zařazení do AKADEMIE. 9. 3. V neděli jsem si z Rousínova od br. Pátera přinesl „ hrst výstupŧ a písniček k táborovému ohni”. Dnes odpoledne jsem si zpracoval program naší činnost na dva měsíce. Hlavní je v něm AKADEMIE, protoţe máme málo času.

52

Všechny moţné materiály na Akademii jsem přinesl na dnešní schŧzku v zájmu toho, abychom mohli sestavit celý program naší Akademie. Budeme zde tak dlouho, aţ dáme celý program dohromady. Bohuţel, sešli jsme se jen Dţafta, Ojín, Eda a já. Program jsme sice celý slepili, ale snad ještě nějaká čísla do programu později přibudou. Bohuţel, je nás těch aktivních málo. Pořad AKADEMIE tak, jak jsme si ho dnes dohodli: Proslov uvítání................................ Šulda Posezení u táb. ohně ....................... skupina Svět patří nám ................................. všichni Báseň .............................................. Eda Trdý Neckofox ......................................... krátký skeč Svatební kombiné ............................ báseň Kocourkovští učitelé ....................... směs písní Čarování ......................................... Dţafta Kariboo ........................................... všichni zpěv, Šulda kytara Cikáni ............................................. jednoaktovka Tamboři .......................................... píseň – zdramatizovaná Tiperéry .......................................... píseň Iva, Pinul Jen klid a zhluboka dýchat ............. Dţafta + skupina Závody aut ...................................... výstup Hory doly prérie ............................. píseň Zulejka ............................................ píseň – zdramatizovat Dnešní schŧzka byla ucházející. Sešlo se nás sice málo, ale ono nás vlastně víc není (Dţafta, Jarek L., Čafta, Evţa, Pinul a já). Schŧzka probíhala podle programu, který jsem si připravil: státní znaky, standarta prezidenta republiky, prezidenti – Osvoboditel a Budovatel, měření výšek stromŧ a šířek řek s vyuţitím pravoúhlých trojúhelníkŧ, mnoho druhŧ obvazŧ, pletení lana (ţíly a mrskut) ze 4 a 8 provázkŧ, pletení turbanu a pletení Rovenské spirály. Probírali jsme také značky speciálky. Z dnešní schŧzky jsme odcházeli s dobrou náladou. Moţná, ţe to bude jiţ dobré. na schŧzkách se připravíme na 1. stupeň a snad ho i sloţíme. Rovněţ jsme se dohodli o barvách našeho znaku – na ţlutém podkladě modře vyšitý RADEGAST a červený lem okrajŧ znaku. ....................................................................... 20. 4. neděle V ½ 1 hod. jsem Dţafta, Evţa, Pinul a já vyrazili na závody do Rousínova. Dorazili jsme tam v 1 hod. Před klubovnou jiţ stáli skauti i skautky závodníci. Br. páter a Eda nám všem vysvětlili podmínky a cíl závodu. Dostal jsem lístky, na nichţ bylo 25 okének, tj. 2 lístky – jeden byl vypsán, druhý prázdný. Ostatní hoši (vedoucí) dostali kaţdý u nějaké discipliny dozor a hra začala. Kaţdá druţina si losem určila číslo, my jsme měli číslo 2. Br. páter dal nástup hlídek, vysvětlil podmínky hry a rozchod. rozhodčí zaujali jim určená místa a ve 2 hod. začala hra. Druţiny se vypouštěly asi po 10 minutách. První zastavení bylo v parku. Zde br. Černý zkoušel z první pomoci, zlomenina nohy, puchýř, lékárnička atd. Druhé zastavení bylo za kolejemi, kde br. Poláček zkoušel z měření výšky objektu a odhad vzdálenosti. Třetí zastavení, zkouška, byla u habrovanského mostu, kde jsem já přebíral od

53

hlídek zprávy. Přišla hlídka, postavila se do pozoru „bratře, hlídka číslo 1 hlásí příchod“ „Děkuji“. Převzal jsem od nich obálku s lístkem, na němţ vedoucí hlídky uvedl, kdy hlídka k určenému bodu přišla, jak dlouho trvalo plnění úkolu, kolik bodŧ dosáhla, kdy odešla, podpis. Jednoho z hlídky jsem poslal na most na státní silnici, kde byla sestra, předala mu prapor na signalizování a diktovala mu písmena. dva z hlídky, kteří zŧstali u mne, dostali prapor na signalizování – ROZUMÍM – OMYL – a prázdný lístek, na který zaznamenali bratrem z mostu odvysílaná písmena. Po odvysílání zprávy se vrátili ke mně i s lístkem, na němţ byla odvysílaná písmena. Zkontroloval jsem chyby, zapsal čas, body a hotovo. Hlídka nastoupila, hlásila odchod a pokračovala ve hře. Jenţe, ono to nebylo vŧbec lehké, tři hlídky totiţ přišly takřka současně a já jsem musel zjistit, kdy přišly, s jakým úspěchem vysílali a kdy skončili. Na další zastávce byla stavba stanu, kontrolovali br. Klimeš a Honza. Předposlední zastavení bylo u klubovny, sestra Vlčková zde zkoušela, jak jsou silní v přišívání knoflíkŧ. Na této zastávce obdrţeli lístky, na nichţ bylo přikázáno: všimněte si největší budovy, všimněte si mostu, přineste větvičku olše. Poslední zastávka, v Rousínovci u tábora, br. Adamík obodoval, jak si kdo čeho podle zadání všiml. Sraz byl opět na náměstí před klubovnou. Zde mezitím závodila Vlčata v chŧzi na chŧdách, v jízdě na koloběţce. Hlídky zde odevzdaly své lístky, br. páter, Eda atd. sčítali body a řadili hlídky podle počtu získaných bodŧ. Kaţdá druţina zde ale ještě musela předvést co nejhlasitěji svŧj pokřik, který si měla připravit doma. Naše druţina o tomto zadání nevěděla. Chtěli jsme předvést druţinový pokřik, coţ nám nebylo dovoleno. Narychlo jsme sloţili pokřik, který by si zaslouţil uznání NEJRYCHLEJI sloţený pokřik. „Skautství se nám v mysl vneslo BUĎ PŘIPRAVEN naše heslo. Ochránci krás přírody, obránci své svobody, prohráli jsme závody.“ Poté nastoupily hlídky a přečetlo se pořadí: 1. Rousínov, 2. Čechyně, 3. Rousínov dívky, 4. Čechyně dívky, 5. Rousínov, 6. Velešovice, 7. Slavíkovice, 8. Rousínov. Pět prvních druţin dostalo od br. pátera balíček cukroví. Také vítězové Vlčat byli odměněni cukrovím. Na závěr promluvil zástupce okrsku br. Eda. Jeho projev, hodnotící především dnešní závody, byl perfektní. Pokřikem 3x ZDAR!!! jsme zakončili závody. Nebyli jsme nijak nadšeni, kdyţ jsme se neumístili líp, ale nevadí, získali jsme potřebné zkušenosti. Při dalších závodech jiţ budeme vědět co a jak a dopadneme zajisté líp. 29. 4.úterý Dnes se bohuţel schŧzka nekonala. Přišli jen Evţa, Pinul, Eda Čekal, Inzr, potom ještě Dţafta a Čafta. bavili jsme se o tom, jak to s námi vypadá. Řekli jsme si „ať je nás radši méně, ale dobří“. Málo nás sice je, ale ţe bychom byli dobří, se říci nedá. Rozhodli jsme se proto, ţe bychom měli někoho přibrat. tím by se úroveň naší činnosti nemusela zhoršit. V tomto roce bychom chtěli udělat kaţdou neděli výlet, I. stupeň, kaţdý 2 odborky, puťák, tenisový turnaj, honbu za pokladem a v zemědělství odpracovat kaţdý 70 hodin. Bylo dohodnuto, ţe Ojín napíše na nástěnku oznámení, ţe přijímáme hochy od 11 let. Dţafta ty, co se přihlásí zapíše a podle toho kolik se jich přihlásí, upravíme plán činnosti. naše činnosti musí směřovat k „našemu prvnímu táboru jiţ v příštím roce“. Z praktické činnosti jsme se učili plést lano za 2, 3, 4, 8 pramenŧ. 27. 4. neděle

54

V 7 hodin jsme s Edem Trdým vyjeli na výlet do jeskyní za Křtiny. Do Křtin jsme dojeli v 9 hod.. Minuli jsme jeskyni Výpustek a šli do jeskyně, v níţ byla za druhé světové války německá Zbrojovka. Vlastně jsme do ní nešli, jen chtěli jít. Jen jsme zašli do jeskyně, nic jsme neviděli, i kdyţ jsme měli baterku. Ukázalo se, ţe je nám nanic. Zkusili jsme si posvítit zapálenou vatou, bylo to lepší, ale ne moc. Ze stropu stále kapala voda. Stálý praskot jakoby doprovázel podání sloupŧ podpírajících strop. Tak jsme jeskyni opustili a jeli raději dál. Kola jsme si dali do hospody a šli jsme do jeskyně Býčí skála, ale ani tam nám tma nedovolila prohlídku. Vylezli jsme proto trochu výš na skálu a zalezli do jakési díry. Z počátku jsme šli zpříma, potom sehnutí a nakonec po kolenou. Potom jsme šli lesem asi 2 km pěšky ke zřícenině hradu. Viděli jsme jen zbytek oblouku vstupní brány a kus zdi. Chvíli jsme se spolu toulali lesem a potom jsme se vrátili do hospody pro kola. Dojeli jsme aţ k jeskyni Výpustek, ze stropu viselo plno malých krápníkŧ, v některých místech byl strop pěkně bílý. Bylo zde moc vlhko a zase jsme neviděli, kam jednotlivé chodby vedou. Na konec jsme si vzali malé úlomky krápníčkŧ ze země na památku a jeli domŧ. 7. 5. Středisková schŧzka v Rousínově. Zápisem jsem byl pověřen já. Br. Čučka přečetl zápis předchozí schŧzky. V úvodu nám br. páter vysvětloval, jak se má psát hlášení, měsíční, protoţe se stále dopouštíme chyb. Dále nás stručně seznámil s obsahem rozhlasové relace o Junácích, kterou 6. 5. vysílala rozhlasová stanice Brno. Vyzval nás také, abychom hlásili činnost, kterou se mŧţeme prezentovat na veřejnost. Upozornil nás i na moţnost koupení stanŧ a krojŧ ve Vyškovské prodejně. Br. Černý nás jako střediskový hospodář seznámil se zprávou o hospodaření střediska. Schŧzka pokračovala čtením Oblastního oznamovatele. Br. páter nás upozornil na novinky z Junácké literatury „Pohádky pro Vlčata“, „Dívčí táboření“. Vyţadoval, abychom napsali hlášení o „Přímé pomoci dvouletému plánu“. Dále nás upozornil, ţe oddíly které mají vlastní klubovny, nebo je mají v Národní správě, je mají pojistit. Sdělil nám rovněţ termíny OLŠ v naší oblasti – 13. – 25. července. K tomu přidal i své osobní záţitky v OLŠ, kterou absolvoval. Heslo měsíce května „KVĚTEN MĚSÍC DOBRÝCH SKUTKŦ“. Kaţdý správný skaut, skautka, má denně udělat alespoň dva dobré skutky. V tom měsíci je úkolem kaţdého oddílu UDĚLAT 2 VĚTŠÍ DOBRÉ SKUTKY. Skautky a skauti mají moţnost navštěvovat kurs první pomoci, který právě běţí v Rousínově. Absolventi tohoto kursu obdrţí diplom. Br. páter nás upozornil na změny v zemském náčelnictvu, místo odstoupivšího místonáčelníka br. Vítka zaujal br. Stopka. Potom předloţil návrh, aby středisko uspořádalo „rádcovský kurs“. V rušné debatě bylo dohodnuto, ţe kurs potrvá dva dny. První den psaní, teorie, druhý den praktická cvičení. Datum bylo stanoveno na 16. května v 6 hod. večer první část, příští den druhá část kursu. Potom nás vyzval Eda, abychom se snaţili vypátrat nějakou pověst váţící se k nějaké studánce v našem kraji. V případě, ţe budeme jako středisko úspěšní, budou námi zpracované povídky předány osvětové radě, která o ně poţádala. Poté nás, podle svého názoru, chtěl překvapit něčím velmi milým. Bylo to několik velmi milých vět, které v klubovně skautek zanechal br. Ullbricht, místonáčelník Junáka, který se v našem okrese účastnil vojenského posádkového cvičení. Sestry se samozřejmě vytahovaly, ţe mají něco, čím se my chlubit nemŧţeme, my jim to přejeme. V závěru jsme seznámení s programem na měsíc květen, motem je PŘÍRODA.

55

Br. Páter chtěl ukončit schŧzku písní, ale my jsme se dali do spontánního zpěvu, který přilákal nazpět br. Edu, jenţ odešel krátce před zpěvem. Náš zpěv ho přilákal nazpět. Schŧzka byla ukončena v 9 hod.. Myšlenka k přemýšlení – J. Kolár: Národ Tak povaţuj, jediné jako nádobu lidství, a vţdy kdyţ voláš SLAVIA, nechť se Ti ozve člověk. 13. 5. Dnešní druţinovou schŧzku vedl podle domluvy Dţafta. Opakovali jsme si minulou látku a dále probírali zdravovědu (funkce a popis kostry, popis lebky atd.). Dále měl Dţafta připraven „šikovný test“ a hry. Dţafta, Pinul a já pojedeme na závody do Lulče, kde bychom chtěli dopadnout líp neţ v Rousínově. Vlastik (Čafta) pojede s námi a bude nás fotit. Dnešní účast: Dţafta, Ojín, Čafta, Pinul a já. Schŧzka byla moc fajn. 17. 5. Závody v Lulči probíhali podle domluvy ze schŧzky z 13. 5. . Já jsem vezl na kole Pinula, ostatní jeli sólo. Do Lulče jsme dojeli v 6 hod.. Kola jsme si uschovali u známého Dţafty. Šli jsme do klubovny (klukŧm se moc líbila výzdoba klubovny). Ve vývěsní skříňce byl vyvěšen program dnešních závodŧ. Snad to dnes dobře zvládnem. Odebrali jsme se všichni na plácek nad kostelem a postavili si stany. Před námi zde byli jiţ zastanováni skauti z Pustiměře a Zelené Hory. Po nás přišli rousínovští a slavkovští skauti. Dţafta měl postavit stan, ale trvalo mu to asi hodinu, protoţe se s kaţdým dal do povídání o všem moţném. Povečeřeli jsme, připravili stany na noc a odešli k táboráku, který byl nad koupalištěm Libuše. Táborový oheň zahájil br. Kačer, po něm k nám promlouval ved. br. Eda. Výstupy u táboráku byly fajn. Nejvíc se mně líbilo číslo vyškovských skautek, navíc krásně zpívaly. Táborák byl zakončen zatroubením večerky. Troubení bylo „POD PSA“. Dţafta a já jsme dokazovali prakticky, ţe to umíme líp. Táborák skončil v ½ 12 hod.. Zalezli jsme do stanŧ, ale nemohli jsme usnout. Dţafta se vysvlékl do trenýrek, chodil mezi stany a bil se do prsou dokazujíc tak, ţe je chlap. Všechny ostatní okřikoval ať je jiţ klid. Prostě s Dţaftou byla sranda. Ráno jsme se všichni probudili ve 4 hod.. Po snídaní jsme sloţili stany, torny a odešli nahoru do lesa. Probírali jsme jednotlivé body a hned jsme si je i odzkoušeli. Potom jsme se vrátili na tábořiště a odtud jsme šli ke klubovně. V 9 hod. zahájil br. Kačer závody. Vysvětlil vše, co bylo nezbyté, a provedl rozlosování hlídek. Obdrţeli jsme číslo 8. Hlídky se vydávaly na trať v intervalech 10 minut. Rozhlas určoval čas přípravy hlídek. Postavili jsme se do řady a já jsem ohlásil: „Bratře, hlídka číslo 8 hlásí odchod“, udělali jsme čelem vzad a poklusem k plnění prvního úkolu. Šli jsme junáckým krokem podle šipek. První úkol: „Kaţdý člen hlídky 3 rány ze vzduchovky do terče“. Dţafta 3 zásahy, já 2, Pinul 0. Potom jsme se po chodníku vydrápali nahoru k úkolu „nakreslit situační náčrtek, mapku“. U kaţdého úkolu stál sudí, který prováděl bodování. Při příchodu znělo: „Bratře hlídky xy hlásí příchod“, u odchodu „odchod“. Po nakreslení situačního náčrtku, který se nebodoval, ale byl to povinný úkol, jsme šli k další, dosti vzdálené metě. Vlastiček, Čafta šel stále s námi a fotil nás. Pinul nemohl klusat jako my, ale snaţil se. Pinul seš machr, správný Junák, chválili jsme ho. Úkol zněl: „s pomocí buzoly určit na mapě, kde se nalézáme. První jsem plnil úkol já, potom Pinul a nakonec Dţafta. U tohoto úkolu jsme se dost zdrţeli. Pinul jako první udával rychlost přesunu k dalšímu úkolu. Jednou se natáhl, ale stále šel první. Přišli jsme na koupaliště a měli signalizovat vlajkou. Signalizoval jsem vlajkou

56

zprávu vedoucímu nad mŧstkem HLÍDKA ČÍSLO 8 VELEŠOVICE. Dţafta přijal zprávu „PŘEPLAVIT SE“. Seběhli jsme dolŧ ke koupališti, naskočili do loďky, Dţafta chytil veslo a pádloval. Odpádlovali jsme k břehu, vyskočili a běţeli jsme k drátěné překáţce. Snaţil jsem se ji podlézt i s tornou, nešlo to, musel jsem si ji sundat. Mezitím Dţafta i Pinul byli za překáţkou. O 20 metrŧ dál byla další překáţka, desková stěna, kterou bylo nutno přelézt. Pinulovi jsme pomohli přelézt s vyuţitím skautských holí jako prvnímu. Podali jsme mu svoje hole, on je přehodil a potom jsme překonali překáţku my dva. K dalšímu úkolu „hodu granátem“ jsme běţeli dost daleko. Šlo o hod „do dálky“. Potom jsme zdolávali 3 další překáţky a plnili další úkol „3 hody granátem na cíl“. Po překonání další dřevěné stěny stejným zpŧsobem, jsme ze stanového dílce připravili nosítka a Pinula jako raněného jsme museli nést ca 50 metrŧ. Na této metě jsme nosítka rozloţili, nasadili si plynové masky a podlézali jsme drátěné překáţky. Potom jsme masky odevzdali a na poslední metě, vzdálené asi 30 m, jsme stavěli stan. Ve stanu jsme ze 3 dek upravili 1 a ½ lŧţka. Stan jsme postavili ze všech nejrychleji. K cíli jsme doběhli celí udýchaní a umazaní za 64 minut. Potom jsme s účastí sledovali jiné, jak staví stan. V ½ 1 hod. jel Čafta s Pinulem domŧ, aby ten stihl hrát divadlo. Po skončení závodŧ byla na koupališti okrsková schŧze. Konala se za přítomnosti místonáčelníka ústředí Junáka - br. Ulbrichta. Jeho vystoupení byla vlastně celá okr. schŧzka. Ptal se nás na potíţe a vŧbec se zajímal o všechno. Schŧzka, při níţ nám vše vysvětlil, vyloţil, trvala 3 hodiny. Po okr. Schŧzce byl nástup hlídek. Přehlídku vykonali br. Ulbricht a Kantor. Br. Ulbricht se sháněl po hlídce, v níţ byl s 2 velkými jeden malý. Zvedl jsem ruku, byl to asi mŧj nejradostnější okamţik těchto dnŧ. Byly vyvolávány hlídky, v pořadí v jakém se umístili. 6 hlídek, které se umístily jako, první nastoupilo zvlášť. Naše hlídka byla 7. Nastoupili jsme tedy společně s 12 ostatními hlídkami. Byli jsme šťastni, vţdyť Rousínov i Slavíkovice skončili aţ za námi. První aţ čtvrtí: Račice, Vyškov, Luleč, Čechyně atd. Ze skautek vyhrála hlídka Lulče. Provoláním 3x ZDAR závody skončily a my jsme šli domŧ. 25. 5. neděle Dnes odpoledne jsme šli skládat „zkoušku 1. stupně“. Dţafta, Evţa, Pinul a já. Zkoušet nás měli br. páter a Kantor (Eda) v lágru v Rousínovci. Cestou jsme přemlouvali Evţu, aby skládal zkoušku spolu s námi. Nechtěl, nějak ztrácí zájem o skauting. Holt je v současné době „vedle“. Kdyţ jsme došli k „lágru“, nikdo tam ještě nebyl. S Dţaftou jsme šli k Edovi, ví-li o tom, ţe chceme skládat 1. stupeň. Eda právě makal na razítku tábora. O zkoušce 1. stupně nevěděl nic. Chvíli jsme se u něho zdrţeli a šli za br. páterem, a potom jiţ následovala zkouška 1. stupně. Zadal nám úkoly: „máme se dostavit ke kótě 513, kam za námi ve 2 hod odpoledně přijde. Cestu máme značit vţdy po tisíci krocích. Kaţdý má vyrobit něco ze dřeva (vyřezat), nebo mátohu. Máme najít 9 rostlin, které nám vyjmenoval. Vrátili jsme se za klukama do lágru a vydali jsme se všichni do lesa plnit úkoly. Evţa celou cestu brblal, ţe se vrátí. Jakmile jsme zašli do lesa, oţil, byl rád, ţe se nevrátil. Šli jsme Vítovským ţlebem a Pinul zakresloval první kroky. Jako druhý kreslil Evţa, jako třetí Dţafta a čtvrtý (od Tylovky k boudám) já. Dţafta našel prima místo k postavení stanŧ. Připravili jsme si ve stanech vše na spaní a Dţafta mezitím uvařil kávu. Pinul a já jsme šli hledat „mátohy“. Za hodinu jsme se s prázdnou vrátili. Po večeři jsme si sedli k ohni a vyřezávali. Dţafta vyřezával hada a hŧl, Evţa kolíky ke stanu, já ţezlo a Pinul přikládal. Dţafta i já jsme výrobky dohotovili, Evţa je hodil do ohně, ale hned je vytáhl. Při vyřezávání jsme zpívali a povídali si. bylo to moc pěkné, spokojenost a radost sama. Krásná noc, hvězdy svítily kolem nás, trochu opodál naprostá tma, my ozáření ohněm a spící les.

57

Ve 4 hod. mně Dţafta vzbudil, abych šel vařit kávu. Já jsem se jen otočil a spal dál. Za hodinu mě opět budili, Evţa abych prý šel vařit kávu. Nemohl jsem pochopit, proč mně tak brzy budí. U kávy se přiznali, bylo jim zima a oni chtěli vlézt do mého spacího pytle. Cestou do lesa se mně smáli, proč se s ním tahám a teď by jim byl najednou dobrý. Posnídali jsme kávu, ale bez Evţe. Ten dospával v mém spacím pytli. Po snídani jsme šli s Pinulem opět hledat mátohy, opět marně. Pinul si z proutkŧ udělal nakonec jakousi ţirafu, pořád padala na čumák. Potom jsme si natáhli motouz a skákali do výšky. Zkoušeli jsme i skok o tyči. Jenţe ten, kdo se o ni při pokusu skočit opřel, ohnul ji jak luk a on stál stále na zemi. Nakonec jsme vţdy 2 a 2 dělali – metali kozelce. Kolem ½ 12 hod. přišli Rousínováci – Milan Leznar atd.. Utábořili se kousek od nás. Teprve po jejich příchodu jsme se dali do vaření. Hovězí polévka s nudlemi a guláš. Takový guláš, jaký jsme aţ dosud v lese neuvařili. Po obědě jsme všechno uklidili, sbalili jsme se a šli na kótu určenou br. páterem. Přišel asi v ½ 3 hod.. Právě jsme si vařili čaj, bez ohniště. Já jsem drţel kotlík na větví a vařili jsme o sto šest. Páter nám dal několik otázek, zahráli jsme Kimovku, vázali uzly apod.. Ty úkoly, které jsme splnili na závodech jsme nemuseli skládat. Páter nám všem podepsal sloţení „zkoušky 1. stupně“. Evţovi ne, ten sebou neměl „Junáckou stezku“. Cestou zpět nám Evţa jmenoval kdekterou rostlinu. Zřejmě i on zkoušku 1. stupně celou sloţí. 19. 6. Byl jsem na středisku u br. Edy a pátera. Sdělili mně, ţe jsme s Dţaftou byli přijati na „Oblastní lesní školu – tj. na Jesenickou oblastní lesní školu“. Současně jsem obdrţel potvrzení do zaměstnání „o udělení dovolené“. 3. 6. Obdrţel jsem dopis z „JLŠ“ o tom, ţe jsem přijat. V sobotu, před obdrţením zprávy z „JLŠ“, jsem byl s Dţaftou na Říčkách. Tonda Müler, Mila Barták, Franta Mrázek, Svatoš Homola a Maďar. V neděli přišel i Boţek Honek se svojí partnerkou. S Dţaftou jsme nacvičovali signalizaci praporky. Domŧ jsme se vraceli v ½ 5 hod.. 24. 6. Druţinová schŧzka. Účast: Eda Trdý, Insr Starý, Ivoš Novozámský, Dţafta, Čafta. Insr přinesl asi 1 kg sušeného lipového květu. Kluci se sami od sebe pustili do úpravy okolí klubovny. Znovu jsme se zabývali AKADEMIÍ. Věříme, ţe do všeho se pustíme s vervou po návratu z JLŠ

58

59

Jesenická lesní škola

Cukmantl (Zlaté Hory) 30.6.1947 – 13.6.1947

vedoucí tábora: br. Břetislav Škaroupka instruktoři: prof. Radko Kadlec, páter řádu Minoritů prof. Karel Kostroň, VŠZL Brno bratři: Strik+Bob+Brisk+Škarda+Štreit+Škandrc Robert Baden Powel

# 22.2.1857 † 8.1.1941

60

JLŠ . 30. 6. 1947 V 8 hodin ráno směřovaly moje první kroky toho dne k JESENICKÉ LESNÍ ŠKOLE. Zatavil jsem se pro Dţafty a oba jsme nabrali směr Rousínov. Od Slavíkovic jsme se museli vrátit domŧ, protoţe jsme zapomněli mapy. 5 minut před odjezdem vlaku jsme byli zpět na nádraţí. Lístky pro nás 2 dohromady stály 174 Kčs. Směr Vyškov - Nezamyslice, kde jsme přesedali, dále Prostějov, Olomouc. Zde jsme opět přestupovali a čekali 20 minut. Spolu s námi zde čekali další adepti, skauti JLŠ. Z Olomouce jsme pokračovali – Hanušovice – Horní a Dolní Lipová – Mikulovice a konečně v 5 hod. CUKMANTL!. Odchod k táboru a konečně TÁBOR. Shodit torny, hlásit se v kanceláři, odevzdat lístky na potraviny, peníze. Kaţdý z nás obdrţel táborový řád. Já jsem odevzdal dopis pro br. Škardu. S Dţaftou jsme byli první s nacpáním slamníkŧ i první v postavení stanu. Byli jsme šťastni, ţe neděláme ostudu našeho vedoucímu br. Edovi alias Kantorovi. Večeře – guláš, potom úklid táborové kŧlny (desky, sláma atd.). Pokus zpívat před stanem, píšťala vedoucího, jeho připomínky k nám a rozdělení do oddílŧ, druţin, 1. a 2. oddíl. Kaţdý oddíl tvoří 3 druţiny. Druţinu vede kaţdý den jiný rádce. Vedoucí 1. oddílu vede tábor 24 hod. Poté předá sluţbu vedoucímu 2. oddílu – to se stále opakuje. Indiánským pochodem, jako ve snu, protoţe po celodenním plahočení notně unavení, jsme stoupali šroubovitě do kopce. Na kopci kotlinka, v ní připravena PAGODA na táborový oheň. U pagody stál také totem. Bratr Škarda, vedoucí JLŠ, vstal z kamenné lávky, na níţ seděl s bratry instruktory JLŠ, vztáhl věštecky ruce vzhŧru, řekl OHEŇ a zasekl sekeru do pařezu. Tím zahájil „úvodní táborový oheň“. Vyloţil nám potom, co to je OLŠ. Jak vlastně vznikla. V Čechách ji zaloţil br. Elstner na Moravě br….. Vysvětlil nám význam a metodiku vyučování na OLŠ. Představil nám rovněţ všechny br. instruktory a představili jsme se také my všichni účastníci JLŠ. Poté nám sdělil, ţe na kaţdý den se vyhlašuje heslo. Dnešní zní „Neskautujeme pro skauting – skautujeme pro ţivot“. Dále si určení rádcové vytáhli obálky se JMÉNEM DRUŢINY – ODDÍLU. 1. oddíl OHNĚ, 2. oddíl VODY – ŢIVLY. 1. druţina, v níţ jsem byl i já PLAMENY, 2. JISKRY, 3. DÝMY = 1. ODDÍL – 2. ODDÍL = 4. druţina – PROUDY, 5. druţina VLNY, 6. druţina PRAMENY. Vedoucímu tábora podle tohoto rozdělení bylo předáno ţezlo – zpěv. Hlídku má 1. druţina, to jsme my. Moje první hlídka s br. Hudcem – od 11 do 1 hod. A mně se chce tak spát. Určuji si čas podle hvězd. Konečně 1 hod.. Hned spím. 1.7. 6 hod. budíček. Ranní pŧlhodinky. Náš oddíl vedl br. Škarda. Běhali jsme v rose po lese, přeskakovali jsme dřevo sloţené do m3,.,přeskakovali jsme klády, zpívali jsme a z plných hrdel křičeli KRÁSNĚ JE NA HORÁCH!!. Lehli jsme si na zem vydýchat se a poklusem do tábora. Odnesli jsme desky a kŧly na louku, kde má stát náš tábor. Umýt, nasnídat, sbalit stany, odchod s tornami a nářadím do prostoru našeho tábora JLŠ. Stoţár na vlajku jiţ byl zabudován. Odevzdali jsme stany, aby bylo moţno ověřit jejich počet. Bylo jich 22. Br. instruktoři určili místo jednotlivých podsad a my jsme se pustili do stavby. Někteří byli určeni na stavbu LATRINY – UMÝVÁRNY. Dnešek byl rušný, ale ne všichni pracovali poctivě. Já 61

jsem stavěl podsadu s br. Zdenem (studentem teologie). Není moc šikovný, všechno mu říkat dvakrát a nakonec to udělat sám, stále jakoby o něčem přemýšlel. Snídani nám přinesla druţina – chléb s marmeládou. Dţafta stavěl podsadu na opačné straně. Chceme se ale dostat za kaţdou cenu do stanu spolu. Dostaneme-li se do řeči s některým z vedoucích, hned o to usilujeme. Kaţdý nám tvrdí, ţe jsme-li z jednoho oddílu, ţe právě proto spolu nebudeme Po snídani pokračujeme ve stavění tábora. V ½ 1 zazněl gong a my jdeme k obědu. K obědu byla gulášová polévka a dva vdolky. Kdyţ přišli k obědu br. instruktoři, my jsme byli vlastně hotovi. Br. Škarda nás poučil, ţe slušnost je počkat na ostatní, a potom nám sborově a huronsky popřáli „Dobrou chuť!“. Zapomněl jsem se zmínit o heslu na tento den. „POZNEJ A DEJ!“ Po obědě jsme ve stavbě podsad pokračovali. Já jsem byl hotov, tak jsem šel pomáhat Dţaftovi. Před 4. hodinou jsme podsadu dokončili, nebyla povedená. Před svačinou nás nechali nastoupit – druţiny – a přidělili kaţdé dvojici podsadu podle zásady „dělej svoji práci poctivě, protoţe nevíš, který výrobek dostaneš k uţívání. Ctí-li tuto zásadu kaţdý z kolektivu, nemŧţe být nikdo poškozen. Dopadlo to tak, ţe nejsem spolu s Dţaftem, bohuţel. Mým spolubydlícím je br. Hudec, se kterým jsem měl svou první hlídku na táboře. Hned jsme se spolu pustili do vnitřních úprav stanu. Postele, rošt mezi nimi, stolek a poličky. Pro stavbu stanu na nás zbyly jen 3 čtvrtky. Konečně jsme vyprosili 4. a stan postavili. Ještě jsem ani nebyli hotovi a večeře. Brambory s kapustou. Teď jsme ale na oplátku přáli DOBROU CHUŤ my. Po večeři si přinesl do stanu kaţdý svŧj slamník a upravil se prozatímně vnitřní prostor. Konečně jsem si mohl vytáhnout z torny svŧj deník. Sesedli jsme se mezi stany a br. Škarda nám vyprávěl o pokřicích a uváděl praktické příklady. V té chvíli přišel za námi br. Bob a s ním nový instruktor – Radko Kadlec (páter řádu Minoritŧ), duchovní vedoucí oblast Olomouc. Ke vztyčení vlajky jsme se učili píseň „Nás vzbudilo ráno jiţ chladné“. Ke stahování vlajky jsme se učili „Prapor náš...“ Po zpěvu byl nástup k vlajce. Br. Brisk předal sluţbu vedoucímu tábora br. Strikovi. U stahování vlajky jsme jiţ zpívali „Prapor náš…“. Bylo mně zima, ale šel jsem se ještě umýt. Zabalil jsem se do deky a psal jsem si deník. Napsal jsem si jen včerejší večer – pondělí. Po dnešní dřině se mně chtělo moc spát. Uloţil jsem se a hned usnul. 2. 7. – druhý den tábora Heslo: „Největším ze všech zel na světě je – nespokojit se s málem“. Budíček – pŧlhodinka – vedl ji br. Štreit, proběhla podobně jako včerejší, jen jsme si přidali dvě hry. Potom mytí, čištění zubŧ, snídaně. Nástup k prohlídce stanŧ, tj. k vlajce čistoty. Nástup ke vztyčení vlajky s písní „Nás vzbudilo ráno jiţ chladné…“. Přednáška br. Škandrce z vedení Junáka. Potom mluvil br. Bob o našich dřevinách o dřevorubectví. Obě přednášky jsem si zapisoval. Je to třeba k doloţení ţádosti o udělení „Diplomu absolventa Lesní školy“. V 10 hod. snídaně. Bobova přednáška skončila v 11 hod. Následovala praktická ukázka kácení stromŧ. U barákového tábora jsme káceli jeden smrk. Před skácením jsme odhadovali a měřili jeho výšku (poměr pravoúhlých trojúhelníkŧ). Odhadl jsem ho na 20 metrŧ. A to také byla jeho skutečná výška. Po skácení jsme ho zbavili větví, nařezali na metrové kusy a špalky na posezení. Dřevo jsme naštípali a všechno odnesli do tábora. Ozval se gong – oběd. Polévka – tři bramborové knedlíky s uzeninou a zelí. S přáním dobré chutí nás tentokrát instruktoři předběhli. Po obědě byly dvě hodiny volna. Psal jsem si tedy deník. Ve dvě hodiny jsme nastoupili do druţin, kaţdý tuţku a poznámkový blok. Br. Strik poslal kaţdou druţinu na určité místo v okolí tábora, kaţdou jinde. Chvíli jsme čekali, co se bude dít. Za chvíli za námi přišel br. Radko, coby rádce naší druţiny. Posadili jsme se a on s námi měl normální druţinovou schŧzku. Jím vedená vzorová schŧzka se mně moc líbila. Mluvil o tom, co jsou to vlastně junáci, ţe ti dnešní jsou moc formální – školští. Mluvil velice pěkně o pravdomluvnosti (Masaryk, Plajner). Ten člověk zná snad všechno, to není obyčejný kněz. Je ještě lepší neţ náš br. páter. Po skončení schŧzky jsme si zahráli dvě hry – oblékání a

62

plíţenou. Protoţe jsem byl nejblíţe a měl špatný terén, chytili mne jako prvního. V ½ 4 hod. jsme byli nazpět v táboře. Brzy po nás se vrátily i ostatní druţiny. Chyběla jen druţina, kterou vedl bratr Bob. Konečně přicházejí a my je vítáme „KDO NA SEBE NECHÁ ČEKAT – JE SPROSŤÁK“. Potom všechny druţiny diskutovaly o schŧzce. Nástup druţin a rozdělení práce. Naší druţině připadl úkol opravit latrínu a vykopat odpadovou jámu. Další plnili úkoly: studna, stavba velkého stanu – jídelny, oprava mostu atd. Svačina: chléb s vitelem a marmeládou. Pokračování v započatých úkolech. Přitom jsme se domlouvali o druţinovém znaku. Navrhl jsem elipsový štít z břízky a do něho vyřezat oheň. Rádce se se mnou okamţitě vydal hledat břízku. Donesli jsme ji a zatím co vţdy dva dělali na latríně a odpadové jámě, začal jsem dělat druţinový znak. Další bratr skládal druţinový pokřik. Obojí má být hotovo k večernímu ohni. Po dokončení znaku jsem šel pomáhat stavět jídelnu. Začíná pršet a my klusáme na večeři. Polévka, obloţený chléb, čaj. Po večeři jsme zŧstali ve stanu – jídelně a bratr – lékař, měl přednášku o zdravovědě, tělovýchově. Po večeři umýt, nástup k vlajce. Náš počet se zvýšil o dva bratry. Br. Strik předal sluţbu s ţezlem br. Bobovi a hajdy do stanŧ. Ve stanu nás ukolébával zesilující déšť. Nádherná atmosféra ke spánku. Ale aţ do ½ 12 jsem psal deník. 3. 7. – třetí den tábora Probudilo mně ťukání kapek do stanu. Do budíčku bylo dost času, pokračoval jsem proto v psaní deníku. Přesto, ţe dost prší, ozvala se píšťalka - nástup na ½ hodinku. Běháme po lese, potom vydýchání a zpěv na nápěv Ţivijó ţivijó = lijó lijó lijó celej tábor celej tábor celej tábor a poklusem zpět do tábora. Mokré větve nás šlehají do tváří, uhýbáme před nimi a dáváme pozor, abychom neuklouzli. Snídaně a potom nástup k vlajce čistoty. Tentokrát vlajku čistoty dostal náš stan. SLÁVA! Heslo na tento den „Pŧjdu, i kdyby se proti mně všichni čerti spikli“. Nástup k vlajce – Nástup k vlajce. Po vztyčení vlajky předvedla kaţdá druţina POKŘIK a znak druţiny. Náš pokřik zněl: „PRASK PRASK PRASK – PLAMEN HOŘÍ PRÁCI TVOŘÍ – PLAMENY PRASK PLAMENY PRASK“. Poté snídaně a přednáška o „Výchově ve skautingu“, kterou měl br. Škandrc. Přesnídávka. Stavba vstupní brány, ohrady tábora, vývěsní tabule, tabule, táborový kruh, křeslo vŧdce a úprava gongu. Oběd a volno. Já jsem se přehlásil, ţe udělám k vývěsce lucernu. Dělal jsem ji aţ do svačiny. Po svačině trojstup všech a odchod na silnici, kde jsme pod vedením instruktorŧ prováděli pořadový výcvik v duţinách. 4. 7. – čtvrtý den tábora Základem kaţdého dne byl pevný program: Budíček Odpolední klid Pŧlhodinka + snídaně Činnost Mytí, čištění zubŧ Svačina Prohlídka stanŧ k vlajce čistoty Činnost Nástup ke vztyčení vlajky s písní Večeře Činnost jednotlivých druţin Mytí Přesnídávka Nástup k vlajce, staţení vlajky Činnost – pokračování Večerka Oběd Na kaţdý den bylo vyhlašováno heslo:

63

2. 7. Pŧjdu, i kdyby se proti mně všichni ďáblové spikli 4. 7. Neúspěch není hanbou – hanbou je strach z něho 5. 7. Není rozum bez charakteru 6. 7. Nehubuj na zrcadlo, máš-li křivou tvář 7. 7. Není dne bez čárky 8. 7. Ptáci ţijí ve vzduchu – lŧza v povyku 9. 7. Statečnému je kaţdá cesta schŧdná 10. 7. Sláva prchá před těmi, kdoţ ji vyhledávají 11. 7. Člověk roste tím, co rozdal, čím potěšil Píseň, kterou jsme zpívali u vztyčování vlajky: Nás vzbudilo ráno jiţ kalné Jen vzbuď se – zvlň se řeko má sem od řeky vítr jde blíţ náš hlas jiţ zní coţ Ty nemáš radosti ţádné, teď mládí naše jíti má kdyţ signálu hlas uslyšíš? do šťastných dní. Při zakončení tábora JLŠ jsem tak jako všichni ostatní vhodil do ohně lístek se slovy: „Heslo si vytesej do štítu skal – miluji – doufám –chci výš a chci dál“. Protoţe se nejedná o deník, ale o VZPOMÍNÁNÍ NA TŘI ROKY SKAUTSKÉHO ODDÍLU ve VELEŠOVICÍCH, nemá smysl v zájmu navození atmosféry ţivota skautŧ opisovat deník. Je jasné, ţe kaţdý den měl svŧj pevný program a heslo na kaţdý den. Program, činnost, vybavení tábora, to všechno jsme vyuţili při našem prvním a jediném táboře v období naší krátké činnosti. A v tom byl smysl naší účasti na LESNÍ ŠKOLE. Pokud jde o JLŠ, chtěl bych připomenout jeden z pěkných okamţikŧ, za který povaţuji táborák, kterým JLŠ končila. Vedoucí tábora opět jako u zahajovacího táborového ohně, zvedl ruce nad hlavu a řekl „Tímto zahajuji poslední táborový oheň“. Kaţdý z instruktorŧ na závěr JLŠ promluvil. Nejlíp jsem hodnotil vystoupení br. Kostroně, v civilu profesora na Vysoké škole zemědělské v Brně. K němu jsem potom, po JLŠ často chodil a on mně ale i ostatním, kteří se mnou za ním přišli, poskytoval nesmírně cenné rady. Při táborovém ohni jsme zpívali, a protoţe nám bylo smutno, ţe vše krásné tímto končí, byly naše písně smutné, tklivé. Táborový oheň ukončil kaţdý z nás vhozením napsaného svého ţivotního kréda – hesla – na papíře do plamenŧ tohoto, pro nás posvátného ohně. Začal br., vedoucí tábora a po něm jednotlivě kaţdý z nás. Nakonec br. vedoucí tábora vytrhl z pařezu Sekeru, kterou tam zaťal u zahajovacího táboráku a prohlásil „Tímto končím tábor JESENICKÉ LESNÍ ŠKOLY“. Za připomínku snad stojí to, ţe náš tábor se uskutečnil v období, kdy přes naši republiku prchaly bandy Benderovcŧ – pomahačŧ nacistŧ z Ukrajiny, coţ pro nás, hluboko v lese v pohraničí, nebylo moc příjemné. Strach jsme z nich měli zejména v noci na hlídce. Alespoň já. 13. 7.

64

Po stejné trati jsme se v opačném směru vydali domŧ, abychom v našem oddíle vyuţili získané zkušenosti. V té době jsme se s Dţaftou těšili, ţe po zpracování materiálŧ potřebných k udělení titulu absolventa Oblastní lesní školy – tento diplom obdrţíme - se budeme tímto titulem pyšnit nošením šedého šátku místo hnědého. Bohuţel, organizace Junáka byla zrušena a v naší obci se na tomto zrušení podílel vzpomínaný Bohumil Plchot, coby tajemník okresního výboru SČM.

Skauting vylučuje totalitu a totalita vylučuje skauting. Tuto větu pronesl zakladatel československého skautského hnutí A.B.Svojsík po návratu ze své cesty do SSSR v r. 1938, krátce před svou smrtí. Nic podrobnějšího uţ bohuţel o svých zkušenostech ze země řízenou komunistickou ideologií sdělit nestačil. I tato zmíněná věta je ovšem dostatečně charakteristická pro získané názory. Skautské hnutí je hnutím světovým. Obcházelo a obchází svět stejně, jako svět obcházel a obchází komunismus. Na rozdíl od politického komunismu není ale skauting učením o ovládnutí světa ale promyšleným a náročným výchovným hnutím mládeţe, respektujícím svobodný rozvoj jednotlivcŧ a ve svém dŧsledku i celé lidské společnosti. A tak se skautské hnutí nezbytně muselo vţdy dostat do rozporu s komunistickým systémem baţení po všemocnosti všude tam, kde se tento politický monopol >usalašil< jako totalitní diktatura. Ing. Karel Lešanovský – Kay. Špatně bychom skauty vychovávali, kdybychom jim neříkali pravdu. Těţko je čeliti nepříteli, jehoţ zpŧsob boje neznáme a boj za pravdu je dnes v praktickém ţivotě mnohem těţší, neţ tušíte. Ale plniti tento náš úkol v celém ţivotě, tento boj za pravdu a svobodu je největší dŧleţitostí, nemá-li poctivost býti pro posměch a má-li být zas na světě dobře. Antonín Benjamin Svojsík.

65

Nejdůležitější období naší krátké činnosti Pomník „Šetřte sadu“ Divadlo u Vartŧ Skautská akademie Rozhodnutí o vydávání Pochodně Tábor Jedovnice

66

22. 7. úterý Na dnešní druţinovou schŧzku se přišli přihlásit noví členové – Laďa Majer a Eda Fianta. Zúčastnili se s námi tj. s Vénem, Odonem, Kříţem, Flokem a se mnou (Z. D.) schŧzky. Nově jsme tvořili druţiny

druţina – pátek

1.

Ojín, Pinul, L. Čekal. L. Majer, Starý Josef, A. Čáslava, Rost. Rolák druţina – úterý

2.

J. Fianta, Vl. Fianta, M. Blahák, Ed. Čekal, I. Novozámský, Jindra Starý druţina – středa

3.

Zd. Doleţel, Václav Fianta, T. Flok, Kříţ, Ol. Plchot, St. Hřebíček

Teď je ovšem třeba rozvinout opravdovou činnost. V dědině o nás musí vědět. Dnes poprvé jsme hovořili o „našem táboru“ jako o moţnosti dosaţení vyšší úrovně činnosti. Musíme se věnovat vedení deníkŧ, bodování aktivity, ruční práce, závody, hry atd. Zítra tj. ve středu je oddílová rada – Jar. a Vlast. Fiantovi, Ojín, Pinul, Véna Fianta a já (Z. D.). 30. července První druţinová schŧzka mé, nově ustavené druţiny. Po zahájení jsme si zahráli dvě rušné hry. Poté následovala váţná část, vysvětloval jsem smysl, náplň, podstatu Junáctví . . Z praxe jsme se učili vázat uzly – škotový, lodní, dračí smyčku atd. V závěru proběhla beseda o Junáctví a vyprávěli jsme si vtipy. Schŧzku jsme zakončili hrou a volnou činovníkŧ druţiny. Rádce – Zd. Doleţel Podrádce – Véna Fianta Zapisovatel – Véna Fianta Pokladník – Oldřich Kříţ Zapisovatel docházky – Toma Flok Knihovnk – Staňa Hřebíček Bodování druţiny – Old. Plchot Přivítání všech na dnešní dr. schŧzce bylo vyvěšeno ve vývěsní skříňce, kterou perfektně vyzdobil Ojín.

67

4. 9. Na dnešní schŧzku jsem přinesl zbytky šňŧr a látky k výrobě medicinváčkŧ. Počet členŧ naší druţiny se zvýšil o Pepině Skřivánka. Vzájemně jsme si radili a pomáhali při šití medicinváčkŧ. Mimo šití jsme se opět učili uzly, dále pak obvaz nohy ruky, hlavy s vyuţitím trojcípého šátku. Učili jsme se – tj. podrobně jsme probírali Státní symboly. Vlajku, standartu prezidenta republiky, malý, velký a střední znak republiky. Vénovi F. jsem jakoţto kronikáři naší druţiny, předal kroniku, kterou jsem zakoupil za 65 Kčs. Současně jsem se mu snaţil poradit, co do ní má psát. Tento měsíc začíná mezidruţinové bodování, musíme se proto snaţit. Chtěli bychom – asi v září – uspořádat táborák. Musíme si proto připravit výstupy. Navrhl jsem, abychom si k táboráku připravili indiánské kroje. Mohli bychom je vyuţít i na AKADEMII. Na příští schŧzku je třeba přinést šicí potřeby, budeme pokračovat v šití medicinváčkŧ. 5. 9. Dokončili jsme medicinváčky a připravovali jsme výstupy k táboráku. Profesor Vševěděl – Véna a Toma – drama v královské rodině (z příručky Táborový oheň). V sobotu budou pokračovat práce na úpravě okolí klubovny. Z druţiny byl dnes vyloučen Old. Plchot. Jeho funkci převzal Pepiňa Skřivánek. 6. 9. Dnes jsem spolu s Čaftou byli na návštěvě u profesora Kostroně. Provedl nás po Vysoké škole zemědělské, ukázal nám a současně nám podal podrobný výklad – ptáci a zvěř. Byli jsme nadšeni a zejména rádi za pozvání. Mŧţeme přijít kdykoliv, plní tak slib daný na JLŠ. 7. 9. Vzpomenuli jsme výročí smrti A. B. Svojsíka. Spolu s Ojínem jsme dokončovali etapu úpravy okolí klubovny. Poţádali jsme pana Skřivánka z vily o nějaké květiny. Spolu jsme je zasadili a pořádně zalili. Naše klubovna s okolím teď vypadá obstojně. Zítra v ½ 3 měla v Buryšu vypuknout hra. Sešlo z ní. Právě kdyţ jsme upravovali okolí klubovny, hlásil rozhlas „Zakazuje se činnost org. Sokola, Orla a Junáka“. Vyskytla se totiţ nakaţlivá obrna. 8. 9. úterý Spolu s Dţaftou jsme šli na středisko do Rousínova pohovořit s vedoucím střediska – bratrem Edou Kantorem. Mluvili jsme o JLŠ, o zálesáckém kurzu a Eda nám ukazoval svŧj deník, to bylo něco, taková krása se nedá popsat. Pak nám ukazoval razítka a znak tábora (na jelenici). Domŧ jsme se vraceli dost pozdě, celou cestu jsme mluvili jen o Edovi. Jen víc takových je třeba 20. 9. sobota. Dţafta, Ojín, Pinul, Laďa Čekal a já, jsme pod vedením pana Skřivánka z víle uskutečnili brigádu. Od Bubeníčkŧ jsme si vypŧjčili vŧz a na hřbitově naloţili tři kameny od pomníkŧ. Veliké plechové srdce, které nechal zhotovit p. Skřivánka jelo se. Tahouny jsme byli my sami. Za Rybníčkem na rozcestí (cesta do vinohradŧ – doprava, cesta do vrchŧ – nalevo). Dva kameny jsme poloţili naplocho a třetí větší na vysoko. Do něj jsme umístili srdce s nápisem ŠETŘI SADU. Jako Junáci jsme udělali uţitečnou věc pro obec, pro nás všechny. 68

23 – 27. 9. Věnovali jsme se výhradně přípravě táboráku. Tedy programu a přípravě ohně. Také jsme připravili pokřik pro novu druţinu „Hadţiţi hadţiţi hakala, jsme druţina Triglava, v našem štítu heslo jen – stále býti připraven. 26. večer v ½ 8 hod. jsme se Dţafta, Ojín, Pinul, Toma a já vydali do Buryša, abychom tam připravili vše pro táborák. Nanosili jsme tam bramborovou nať, pýr a větve. Z kamenŧ jsme vytvořili kruh pro táborák. Udělali jsme si malý čaďáček a zazpívali jsme si Karibú, Legyonytó, Indián a hory doly prérie. 28. září budou v ½ 3 hod. všichni v Buryšu. Ve 3 hod. začnou závody v pouštění hvězd o body, dále pak „polní hra“, tak jako v Rousínově, tj. proplíţit se nepozorovaně na stanoviště protivníka. Potom nějaká hra – tu připraví Dţafta. Asi v ½ 10 hod. jsme šli domŧ. Dţafta a já ještě do klubovny, abychom domluvili podrobnosti. Vše o zítřejším, tj. nedělním programu musíme dát do vývěsní skříňky. Ve 12 hod. jsme odešli konečně domŧ. 28. 9. neděle Z klubovny si bereme hvězdy, mapy, stan, motouzy atd. a v ½ 2 hod. vyráţíme s Pepiňou do Buryša. Postavili jsme stan a upravili kameny okolo ohniště, kameny na sezení včetně kamenného křesla Mezitím se sešly všechny druţiny a začaly závody v pouštění hvězd. Výsledek závodŧ – body: Druţina TRIGLAVŦ ....................... 3 body Druţina PERUNŦ .......................... 2 body Druţina RADEGASTŦ ................... 1 bod

Potom, po vysvětlení podmínek, začal hra. První skupina v Buryšu, druhá skupiny na Romantice. Úkolem bylo dostat se nepozorovaně na stanoviště nepřítele. A to nepozorovaně a přitom zvoláním zajat, zneškodnit nepřítele. V první skupině byli Véna, St. Hřebíček, Ivoš, Eda Trdý, M. Blahák, Dţafta – v Buryšu. Ve druhé skupině byli Ojín, Toma, L. Čekal, L. Majer, Pinul, Rolný, Toňa a já – na Romantice. Výsledek byl nerozhodný. Potom jsme zasedli okolo ohně a dávali si hádanky. V ½ 8 hod. jsme zapálili táborák. Vzpomněli jsme výročí úmrtí zakladatele Junáka – A. B. Svojsíka. Potom následovaly výstupy, coţ mohlo být povaţováno za zkoušku na divadlo i Akademii. Pokračovali jsme zpěvem Legyonytó , Hory doly prérie, potom opět vtipy, u nichţ se jako vţdy, zaskvěl Dţafta. Kaţdý si do svého MEDICINVÁČKU vzal z táboráku na památku uhlíky a indiánským pochodem jsme odkráčeli domŧ. 4. 10. Opět návštěva u prof. Kostroně. Provedl mě opět všemi sbírkami, ukazoval a vysvětloval vše o lebkách zvířat, seznamoval mě s jejich stopami, prohlíţel jsem si s ním věci pod mikroskopem a hlavně mě vybídl, abych mu tykal, kdyţ on tyká mně.

69

10.10 Učili jsme se číst speciálku, protoţe značky jsme jakţtakţ ovládali, převod krokŧ na metry atd. Hlavně jsme se utvrdili v tom, ţe DIVADLO musí být 31. 11., abychom se mohli věnovat nacvičení Akademie, která má být 1. 1. 1948. Pokud jde o divadlo, byly jednotlivcŧm určeny jejich úkoly. Problémy nám asi bude dělat obstarání věcí - totem, křeslo, tobogan atd. 26. 10. Národní směna. Ojín, O. Kříţ, Pepiňa, Rolný, L. Čekal, já – celkově nás bylo 15 – na úpravě obce. Mimo nás 15 skautŧ se brigády účastnilo 10 občanŧ, takţe jsme celou obec předčili. V hlášení Zemské Junácké Radě jsme tento měsíc mohli uvést 60 odpracovaných hodin. Odpoledne jsme se tuţili na vyřezávání totemu. 28. 10. Účastnili jsme se oslav vzniku republiky, kterou pořádal MNV. Po skončení oslav byla zkouška na divadlo, všechno klape. Vyhlásili jsme soutěţ „rozpoznat strom podle listŧ“, kterou jsme zveřejnili ve vývěsní skříňce. 1. cena – kniha „Rok Junákŧ“ – 2. cena desky na osobní deník – 3. – cena – tabulka čokolády. Dohodli jsme si, ţe budeme šetřit na kroje a na tábor. Rolný byl smutný, ţe na něj nepřipadla ţádná úloha v divadle. Protoţe byl jedním z nejaktivnějších Vlčat, přidali jsme výstup i pro něho. 31. 10. Padl návrh vydávat měsíčně vlastní časopis – od 1. 1. 1948. Bavili jsme se o názvu a dohodli se - POCHODEŇ. Kaţdý z nás navrhne obsah a potom zpracujeme společný návrh. Balení knih a pokračování v práci na vyřezávání totemu. 13. 11. Divadlo se uskuteční v sále u Vartŧ, v 15 hod. 31. 11. Na tom jsme se všichni shodli. Pokud by se u Vartŧ našla do konce roku volná neděle, uskutečnili bychom i loutkové divadlo. Objevila se ale malá komplikace. Podle pana Březy, předs. divadelního krouţku DOMOV, musíme je poţádat o souhlas s představením a hrát pod jejich hlavičkou. To musíme, budeme respektovat. Trţba ale bude naše. 18. 11. úterý Úklid jeviště, sálu, rozmístění ţidli, odzkoušeno 1. – 3. jednání. Další zkouška v pátek v ½ 7 hod. Já se snaţím pracovat na materiálech potřebných pro uznání absolutoria Jesenické Lesní školy 23. 11. neděle Od Mrázŧ vozíme a stavíme na jevišti kulisy. Motáme se u toho všichni. Odpoledne další zkouška. Ojín sám vyhotovil perfektní křeslo, plakáty a potřebné ţádosti na příslušné orgány. Na Ojína je prostě spolehnutí, tak jako vţdy. Ode dneška musíme v zájmu úspěchu kaţdý den zkoušet. Připravili jsme dřevo na pagodu a současně ji postavili

70

. .

29. 11. Zkouška, které se zúčastnila paní Blaháková – nápověda.

30. 11. neděle Dopoledne konečné úpravy jeviště. V 15,00 hod. začíná divadlo, jehoţ obsahem je prŧběţný ţivot Junáckého oddílu. Básně, zpěvy sólové i okolo pagody, ţertovné i váţné výstupy atd. Uspěli jsme, určitou nevýhodou byla skutečnost, ţe diváci, naši občané toho moc o Junácích neznají, nechápou. Pro nás bylo nejdŧleţitějších 1 560,00 Kčs, které představují základ na budoucí tábor. I kdyţ jsem měl vzhledem k určité nedisciplinovanosti obavy, teď musím všem vyslovit poděkování, obdiv. „Brášci, byli jste výborní, přesvědčili jste, ţe je ve Vás dost kázně, odvahy, chuti.“ Teď je třeba ještě větší úsilí věnovat přípravě AKADEMIE. 1948 – 1.ledna Včera byl v sále u Havířŧ Silvestr. Museli jsme vynaloţit veliké úsilí, aby bylo vše řádně připraveno. Zahájení „Nepřijel sem sice ţádný zvěřinec, ani ţádný cirkus Medřinec. To jen parta zdejších klukŧ oznamuje, ţe tímto svoji besídku zahajuje.“ Potom se střídaly jednotlivá vystoupení. Hlavní nosnou část programu obstaral smyčcový orchestr pod vedením Haliho (V. Kundera) a sólo vystoupení zpěvákŧ – Pinula a Ivoše. Ti skutečně excelovali. Stejně tak exceloval Dţafta s pantomimou a harmonikou. Kladně byly obecenstvem přijaty i výstupy např. „u očního lékaře“ a řada dalších. Všichni naši AKADEMII chválili, podle nich jsme byli daleko úspěšnější neţ včera dospělí. Akademie byla vlastně úspěšným zahájením roku 1948. 7. 2. Dnes jsme se domluvili, ţe zítra pŧjdeme do lesa za kaţdého počasí: Dţafta, Véna, Pinul a já. 71

8. 2. Hustě prší – čekáme. Nakonec hned po obědě vyráţíme, ovšem jen Pinul a já. Sebou máme sádru, misku, zálesácký deník, tuţku a nŧţ. Cestou jsme si povídali o všem moţném a vysoko na obloze pozorovali majestátný let káně, asi vyhlíţela kořist. Pozorujeme ptáky, hledáme stopy vhodné pro odlití. Najednou mně Pinul tiše upozornil: „Podívej, dvě srny.“ Jdeme se podívat, jaké stopy zanechaly ve sněhu. Nakonec se nám podařilo najít, ale i odlít pěkné stopy srny. Jdeme dál, směrem k Bukovince a viděli jsme další srny, utíkali před námi, jen jsme viděli jejich zrcátka – bílé zadečky. Našli jsme mnoho pěkných dalších stop, ale nemáme jiţ sádru. Tak stopy alespoň kreslíme. Jdeme dál a v hustém lese vidíme sýkorky. Napřed modřinku a potom jsme poprvé viděli mlynaříka, parukářku a dokonce i babku. Dál při naší dnešní vycházce viděli i sýkorku koňadru a dokonce i Brhlíka a šoupálky zední. Znovu začíná pršet. Přidáváme do kroku a vydáváme se zpět. Cestou jsme nacházeli mnoho pěkných stop. Připomněl jsem Pinulovi naši vyhlášenou soutěţ „o nejlepší odlitek“. Pinul mně vyprávěl, jak chtěl odlit stopu jejich psa – Haryka. Zavrčel na něho a z odlévání nic nebylo. Navrhl jsem mu, ať o tom napíše do POCHODNĚ. Procházíme sečí, chci Pinulovi ukázat LIZ – nenašli jsme ho. Na stromech je hodně „větvičníku“. Chtěli bychom ho donést Ojínovi na model tábora, který dělá. Dorazili jsme k pyramidě, ale není moţno na ni vylézt. Chybí ţebříky. U Šumic nás dohnal Míla Šmerda, který byl v Šumicích na návštěvě. Ve třech nám cesta líp ubíhá. Zastavuji se ještě v klubovně za klukama, ale nikdo tam není. Jdu tedy domŧ.

Pondělí velikonoční. Podle předchozí domluvy,jsme jeli na kolech – hledat místo pro náš tábor. Vyjíţdíme s Dţaftou v 1 hod. odpoledne směr Stupava. Vhodné místo se nám nepodařilo najít, tak další hledání jsme zaměřili do oblasti jedovnických rybníkŧ, kde se později tábor uskutečnil.

72

73

7. 3. Odd. vycházka – pro naši druţinu s námi má jít Dţafta. Peruni musí být doma, jsou malí a počasí je nic moc. Vyšli jsme v ½ 10 hod. Dţafta cestou blbne: „Kdo uvidí první auto Tatra, zajíce, strnada, kvítko, dravce, chlapa co vede kolo- je prostě číslo.“ V lese je ještě dost sněhu. Jdeme proto naší druhou cestou – přes Bílou hlínu, by to bylo dost namáhavé. Jdeme tedy Vítovským ţlebem. Obě strany ţlebu lemují srázné svahy. Přicházíme k Tylovce u níţ je malý, ale pěkný prostor k dennímu táboření, maličké jezírko s ţábami a čolky, prostorem pro stany a ohniště pod písčitou stěnou. Tylovka byla bodem v němţ se naše obě cesty přes Bílou hlínu a přes Vítovský ţleb protínaly – setkávaly. Od Tylovky pokračuje cesta aţ na Říčky, které se táhnou aţ k Líšni. Na mnoha místech jiţ kvetou kočičky i jehnědy. Uviděli jsme opět sýkorku „mlynaříka“. Našli jsme krásný stopy. Kluci na říčkách hází „bumerangem“, moc jim to nejde, bumerang se nevrací. Nakonec přistál na stromě a nám dalo hodně práce ho dostat. Nakonec to vyřešil Véna tím, ţe vylezl na strom. Bumerang spadl a s ním skoro i Véna. Pinul a já jsme odlévali stopy. Měříme také skautským zpŧsobem stromy. Protoţe na Říčkách, nebo jak my nazýváme jejich začátek „na loukách“ bylo hodně sněhu – ½ metru, děláme si oheň. Dţafta chodí po sněhu bos. Sedíme u ohně a sušíme si mokré ponoţky. Pojedli jsme a obuli jsme se. Toma ne, sušil si mokré boty. Dal je na oheň a spálil podráţky, je mu do pláče – byly nové. Mudrujeme, jak z toho ven. Nakonec jsem slíbil, ţe zajistím perfektní opravu – vedle naší dílny čalouníkŧ v Brně je obuvník a já se znám s jedním z nich. Cvičíme signalizace semaforem. Vracíme se domu. Dţafta zase organizuje, kdo uvidí první „černou slípku, kočku, holuba apod“. Dţafta nám také předvedl operní zpěv – zpívali jsme INFANTERIA – prostě blbli jsme. Ještě „šifonér almara – almara šifonér“. Dţafta se vyřádil, je machr a dnešní vycházka byla excelentní. 21. 3. První jarní den. Vyšel jsem se podívat do Buryše. Vše je na svém místě – kruh kolem ohně, kameny k sezení i křeslo. Je zde smutno, jdu do skal. Někdo tam jiţ je – jsou tři.Uţ mne zahlédli – Tonda Čáslava, Laďa Majer a Eda Fianta. Hledali lastury. Dívali jsme se do děr po zvířatech, pokoušeli jsme se je vykouřit. Bez úspěchu. Šli jsme na širokou mez, na poli jsme viděli sedět sýčka. Hnízdí v dutých stromech na „Kouskách“. Na Široké mezi vysazovali včelaři akáty. Velkou plochu – skoro celou Širokou mez. Vrátili jsme se domŧ. 29. 3. Pondělí velikonoční. S Dţaftou jedeme hledat místo pro náš první tábor. Směr Koryčany. Bloumali jsme v lesích okolo STUPAVY – kola jsme museli tahat s sebou. Kloudné místo jsme nenašli. Našli jsme ale rozkvetlý jedovatý LÝKOVEC. První posel jara. Cestou zpět jsme potkávali mrskutníky s velikými tatary. Snaţili se vymrskat i nás, jen tak tak jsme mezi nimi na kolech prokličkovali. Vrátili jsme se domŧ s prázdnou, odpovídají místo pro náš tábor jsme nenašli. Nedá se nic dělat – musíme hledat dále. 6. 4. neděle S Dţaftou jedeme na kole hledat místo pro náš tábor. Navštívili jsme hajného pro polesí Ruprechtov – Senetářov. Dohodli jsme se, ţe v jejich revíru mŧţeme stanovat. Skautŧm věří, má v nich dŧvěru a my jsme mu slíbili, ţe pomŧţeme při práci v lese. Formality – hlášení o skautském táboře směrem k územním orgánŧm i Junáckým zařídil jako obvykle spolehlivě Ojín. Ve vedení odd. jsme si propracovali celou organizaci tábora – tj. finanční zabezpečení, účast, materiál na podsady, stany nářadí do kuchyně i lopaty, rýče, sekerky apod. Nádobí, jídelní lístek, potraviny, baterky, vlajku, trubku apod. Museli jsme také 74

navštívit rodiče Vlčat – byli totiţ na takový tábor malí, rodiče se o ně obávali. Vţdyť nejstarším z nás bylo 19 rokŧ, tovaryšskou zkoušku měl za sebou jen Dţafta (já jsem ji měl skládat v záři t. r.). U Rolákŧ nám Slávka do péče svěřili, ale pro jistotu s námi na tábor jel i pan Rolák. Rodiče ostatních slíbili, ţe se na tábor moţná přijedou podívat. 4. 7. neděle Vyjíţdíme na náš první tábor v Jedovnicích. Vezl nás Zd. Škorpil nákladním autem a jel s námi i pan Rolák. Jaký bude náš první tábor? Podaří se nám vyuţít zkušeností z Račického tábora a JLŠ? Zvládneme to v čase potravinových lístkŧ ??? Všichni s výjimkou Vlastika (Čafty, který za námi přijede aţ v úterý), vyjíţdíme v ½ 6 hod. Doprovází nás třeskný hlas Dţaftovy polnice. Do Křtin, kde jsme naloţili odkorky na podsady jsme přijeli v 6 hod., 50 min. Cesta od pily byla moc špatná, museli jsme tlačit auto. Po 50 metrech, kdyţ auto zajelo na louku – STOP! Auto se zabořilo. Podkládali jsme pod kola desky, podkopávali, zvedali heverem, páčili stromem, který jsme museli skácet a nic. Nakonec se nám podařilo dojet k místu našeho tábora. Zastavili jsme asi 1 200 metrŧ od něho, autem to dál nešlo. Jdeme se podívat na tábořiště. Jenţe tam jiţ jsou Blanenští skauti a Sokolové. Co teď, vţdyť jsme byli s hajným domluveni. Dokonce jsme byli první. Šli jsme za hajným – není doma. Něco musíme vymyslet, najít si jiné místo. Pan Rolák aspoň viděl, ţe to nemáme lehké, i kdyţ jsme měli vše řádně domluveno. Ojín zapomněl doma povolení k táboření a tak se musí s autem vrátit, spolu s Dţaftou, domu. Venca a já hledáme nové tábořiště. Nakonec jsme našli malé, ale za dané situace se nedá nic jiného dělat. Vracíme se k autu, u něho zŧstávají Toma a Ivoš. Všichni ostatní odnáší všechno na místo našeho budoucího tábora. Tam zŧstává hlídat věci L. Majer. My stále opakovaně chodíme tam s věcmi, zpět s prázdnou. Jsme moc utahaní, stále odpočíváme. Nakonec jsme odnosili desky na podsady. Venca s Pepiňou si u Blanenčákŧ pŧjčili vozík a tak to šlo rychleji. Trvalo nám to hodně dlouho. Najednou slyšíme, jak Rolný volá „pohni!“. On se totiţ mezitím vrátil Dţafta a byl na druhé straně rybníka. Neţ se dáme do stavby, musíme se posilnit, dáváme se do buchet z domu. Místo na tábor je příliš malé. Museli jsme ho s Ojínem 3x přeměřovat. Bylo nutno vykácet mladé smrčky. S Dţaftou jsme připravili kŧly potřebné při stavbě posad. Všichni poctivě makají. Výjimkou je nováček M. Melichar, ten má stále ruce v kapsách a stojí. Teď vidím, ţe jsme ho neměli brát. Pozdě večer jsou posady hotové. Doděláme rošty mezi postele a rozdáváme stany. Narychlo se dělají postele a slámou cpou slamníky. Všechny věci dosud nerozbalené taháme do stanŧ. V kotlíku jsme si uvařili kávu, k tomu kaţdý dvě kulaté buchty a moc rádi se ukládáme k spánku. Hlídky budou drţet Ojín, Venca, Dţafta a já. 5. 7. pondělí Druhý den našeho tábora – počítáme-li ten první, pracovní, den příjezdu. V ½ 7 hod. troubím budíček, protoţe jsem unavený, tak troubím ve stanu. Mezitím co Dţafta vedl ranní čtvrthodinku, jsem uvařil kávu. K tomu kulatá buchta. Po snídani se dáváme ihned do práce. Přednost mají stany a kuchyň.

75

Tu situujeme spolu s Dţaftou. Bude stát za stany. Kamna se díky Ojínovi podařilo postavit dobře. Ten, kdo měl jen trochu volno, hledal hříbky. Ojín stvořil dokonce perfektní troubu na pečení. Kluci našli fŧru hříbkŧ. Ojín uvařil k obědu polívku a bramborové knedlíky s uzeninou. Dţafta zabil králíka, kterého přinesl Ojín. Na svačinu se podával guláš, byl brilantní. Toma kopal jámu na odpadky, Venca s Pepiňou dělali latrinu. Pinul hraje na kytaru, ostatní poslouchají. Melichar odpoledne plakal, chtěl jít domŧ. Vymlouval jsem mu to, buď chlap! Teď lituji, ţe jsme ho vzali. Kdepak nováček a proti němu naši kluci. Večer jsme s Dţaftou přinesli stoţár na vlajku. Uhladili jsme kmen, napnuli jsme lanko, přišili k vlajce karabinky, na lanko krouţky a hotovo. Hlídky na noc byly rozděleny, poseděli jsme, odpočinuli u ohníčku. Večer za námi byl hajný – pan Pernica. Abych nezapomněl, vlajku čistoty obdrţel stan Vény a Pepině

76

6. 7. úterý Třetí den tábora. Poslední hlídka vzbudila sluţbu do kuchyně. Prší – budíček. Potom ¼ hodinka mytí a čištění zubŧ, snídaně, prohlídka stanŧ k vlajce čistoty, nástup ke vztyčení vlajky. Dnes to bylo poprvé a tím jsme se stali skutečným táborem skautŧ. Teď jen to dokázat denní náplní – činností.

77

Po vztyčení vlajky následovalo určení sluţeb a rozdělení do druţin PROUDY a VĚTRY. Sluţbu mají dnes St. Hřebíček, Toma a A. Čáslava. Stále prší. Na nákup šli do Jedovnic, přišli celí promoklí. Nic moc nenakoupili, takřka nic se zde nedostane. Kluci stále hledají hříbky. Je jich tu plno. Houbaři je sbírají aţ u našich stanŧ. K přesnídávce – obloţený chlebíček, oběd – polévka, smaţený květák, brambory, salát. Ve tři hod. přebírala sluţbu druţina Větrŧ. Odpoledne stále ještě prší – sv. Petr nám nepřeje. Ze stanŧ se ozývá zpěv. Večer přijel Čafta. Večeře – bílá káva, chléb s…. spuštění vlajky probíhá za deště. Večerka, jde se spát. My s Ojínem se radíme o jídelníčku atd. 7. 7. středa Čtvrtý den tábora. Budíček a dále stereotypní program. Vlajka čistoty – Ojín a Staňa. Venca a Pepiňa uvařili kávu a celou snídani. Zadělali na bochánky. Péct je začali v 11 hod. K obědu – fazolová polévka, buchty. Ty jsme museli upéct já s Dţaftou místo pěr, protoţe klukŧm se nepovedlo těsto na pěry. Po obědě hodiny klidu. K svačině mléko a bochánky. Odpoledne přebírají sluţbu PROUDY. K večeři byly praţené houby. Navíc jsme na přilepšenou uvařili s Ojínem krupici z „Nestlé“. Na večerní táborák měla kaţdá druţina připravit čtyři výstupy. Ojín zapálil táborák a my všichni zpíváme stále dokola „Červená se line záře, červená se….“. Dţafta se převádí s harmonikou, zpívá, Toma mu pomáhá. Nejvíc se z výstupŧ líbily ty Tondy Č. a Rolnýho. Rolný v našem táboře je vlastně Oliček z Račického tábora. Troubím večerku a kluci se diví, kde jsem k trubce přišel, kdyţ ji vytáhli na vlajkový stoţár. Tak jako u všech takových taškařic byl i této iniciátorem Laďa Čekal. V noci drţím hlídku, udrţuji oheň. Okolo tma, jen rudá záře ohně osvěcuje okolí do ruda. Protoţe prostor našeho tábora je z uvedených dŧvodŧ malý, větve smrkŧ zakrývaly naše stany, chránily je. Nade mnou hvězdy, les šumí svoji píseň a oheň ji praskotem doprovází – krása. 8. 7. čtvrtek Pátý den tábora. Budíček – následuje obvyklé pořadí „disciplín“. Snídaně v 6 hod a v 7 hod. odchod do Senetářova k hájovně, abychom splnili slib – tj. práci v lese. Ve školce v 8 hod. jsme začali na školce v lese. Byla to hotová kalvárie. Jen sám pařez a kamení, krumpáč váţil 15 kg. Byly to galeje. Nás šest starších pracovalo s krumpáčem, mladší odnášeli drny a kamení. Jsme unaveni a máme hlad. Snědli jsme kaţdý dva rohlíky a potom ještě jeden. Ale stále máme hlad. Kluci brblou, proč to děláme, ale do večera musíme vydrţet. Pepiňa někde sehnal 24 rohlíkŧ bez lístkŧ. Snědli jsme je hned všechny. Odpoledne přinesl bez lístkŧ ještě i chleba. Dţafta, který jel do Senetářova a Podomí pro sekanou, se vrátil s prázdnou. Nálada mizerná, hlad velký prostě skutečné galeje, ţádná školka. V polední jednohodinové přestávce jíme chléb a 10 dkg salámu. Pokračujeme v práci. Na svačinu jeden a pŧl rohlíku, v 5 hod. úplně vyčerpaní končíme – jen je ještě třeba, aby nám potvrdili „Dvouletkové prŧkazy“. Zastavili jsme se v obchodě, ale nic tam nemají. Vyptávali se nás, co jsme zač. Řekli jsme, ţe jsme na rekreaci. A zřejmě kvŧli naší únavě nám říkali: „Ó, to jste asi marodi.“

78

Zato večeře byla výborná. Ojín připravil knedlík, zelí, sekanou a potom ještě kávu. A zase jsme byli spokojeni. Rolný se předvádí. Dělá, ţe jezdí na motorce do Vídně, Berlína atd. Večer u umývání je nám všem zima, asi z únavy. Rolný děla otuţilce, běhá jen tak v trenýrkách. Jen aby se mu nic nestalo. V 10 hod. byla zaslouţená večerka. Čafta básnil – blbě. 9. 7. pátek Šestý den tábora. Dţafta troubí budíček, vede čtvrthodinku. Snídaně, nástup ke vztyčení vlajky. Venca, Pepiňa, Ivoš a Tonda Č. jdou nakoupit. Čaftova druţina PROUDY mají sluţbu v kuchyni. Dţafta, Ojín a já jdeme na houby. Vrátili jsme se na přesnídávku. Vlastik připraví na oběd lívance. Ojín pracuje na totemu. Venca se vrátil z nákupu a sdělil nám, ţe na poště mu odmítli vydat poštu, musí totiţ mít plnou moc. Včera byl Ojín v Boskovicích a přivezl přídavky – potravinové lístky. Ošidil je, data účastníkŧ si vymýšlel. Smaţí se lívance, prší nám za krk, protoţe sporák je mimo. Kuchyň slouţí jen na uloţení potravin a jejich zpracování. Kluci jsou ve stanech. Jen Venca s Pinulem si přinesli kmeny na totem. Pršení tak rozladilo Toma, Ivoša a Melichara, ţe mají chuť jít domŧ…. K obědu byla nudlová polévka s knedlíčky a po 4 lívancích. Tonda Č. s Ivošem ale především Tonda, makají na totemu. Ráno se Rolný necítil dobře. Dal jsem mu kapky. Ještě dobře, ţe podle instrukcí Junáka máme dobře vybavenou lékárničku. Pláče, skutečně mu není dobře. Moţná je to dŧsledek jeho včerejší otuţilosti. Poslal jsem ho spát a hodně zabalil. Uvařili jsme mu čaj a zítra s ním někdo pŧjde k doktorovi. Ojín na večeři připravoval šulánky. Dţafta šel s klukama hrát fotbal, chtěl jím trochu zvednout náladu. Šulánky se Ojínovi nepovedly. Připravuji proto k večeři brambory s mlékem. Mléka máme dost, denně bereme 11 litrŧ. Se mnou u kuchyně zŧstali Láďa Čekal a Melichar. Láďa přivezl na vozíku vodu a škrábal se mnou brambory. Melichar se díval. Mluvil jsem s Laděm, co to škrabání dá práce, Melichar přikyvoval a jen se na nás díval. Chtěl mít hlídku od 12 hod. do 1 hod. Ptal jsem se ho, jestli chce jít ještě domŧ, prý ne. Ale Laďa říká, ţe chce. Toma a Ivoš prý také. Moc by mne to mrzelo, první tábor a takové renomé. Venca a Pepiňa dělali o své vŧli vstupní bránu. Dostanou plus body. Kluci se vrátili z kopané, a ţe mají hrozný hlad. Kaţdý si dal k večeři brambor a mléka kolik kdo chtěl. Po večerním nástupu šli všichni spát, ani nečekali na večerku. Rolný se přes den neprobudil, ani nejedl. Dost se ale potí. Domŧ jsem spolu s ostatními poslal nakrájené houby. Stíhám si psát deník. Kdyby uţ bylo tohle deštivé počasí za námi. Zítra budeme s Čaftou sami drţet hlídku, ať si kluci odpočinou. Budoucí dva dny budou kritické, nebude tu Dţafta. 10. 7. sobota Sedmý den tábora. budíček a ostatní procedury. vlajku čistoty – Venca s Pepiňou. Dţafta se chystá domŧ. Vztyčení vlajky a denní rozkaz. Dţaftovi dal kaţdý něco k doručení domŧ a kaţdý z domu něco chce. Po vztyčení vlajky jde sluţba do města. Tonda Č., L. Majer a já jdeme na houby. Přesnídávka, stále mrholí. K obědu polévka, uzenina s bramborami. Po obědě nechce nikdo spát. Rolný jiţ dnes ráno vstal. Necítí se ještě úplně fit, ale chce jiţ se sluţbou do Jedovnic. Nevím, co s ním je. Je bledý a je mu zima. Kluci šli opět hrát fotbal, večer máme v úmyslu posedět u čaďáčku a předvést svoje totemy a pokřiky. Po svačině jiţ kluci nechtěli hrát fotbal. Připravovali si raději totemy k čaďáčku. K večeři – brambory, uzenina, káva a chléb s povidly. Po umytí a staţení vlajky jdeme spát. Majer a Rolný se umývali v teplé vodě. Chci psát deník do 11 hod. Venca a Pepiňa také nebudou spát. Čafta s Ojínem se vrátí z Jedovnic z kina a já se s Čaftou vystřídáme na noční hlídce.

79

11. 7. neděle Budíček atd. Snídaně obvyklá. Vlajku čistoty obdrţel celý tábor s Výjimkou Čafty. Ve ¾ na 8 se jde na mši. Chtěli jsme ještě před odchodem uklidit okolí tábora pro případ, ţe se na nás přijede někdo podívat. Jiţ jsme to nestihli. V táboře zŧstávají Pepiňa, Laďa Č. a já. Tábor i okolí jsme uklidili a začali s přípravou vaření. Zadělal jsem na knedlíky, nachystal na polévku a začal míchat sekanou. Jsme právě v nejlepším, kdyţ slyšíme: „Tak, co je podsady?“. To přijel pan Rolák, prý nás hledal dvě hodiny. To proto, ţe jsme nebyli na svém pŧvodním místě. Neţ se vrátí kluci z kostela, šel na hříbky. V 10 hod. se kluci vrátili, kdyţ Rolný uviděl otce, rozplakal se. Chtěl jít domŧ. Pan Rolák za mnou přišel a ptal se co je mu, proč chce jít domŧ. Je mně to blbý, co mu mám vykládat. Teď cítím, jak tu chybí Dţafta. Slávovi je asi zima, nemá to správné oblečení do tohoto počasí. Zřejmě skutečným dŧvodem bylo to, ţe uviděl otce, je přece jen malé dítě. U tohoto věku je to běţný jev. Jestli bude pan Rolák vykládat, ţe z tábora zdrhl Slávek, Melichar, ţe tady bylo zle, to si utrhneme pěknou ostudu. To abych se nevrátil. Z takových nepěkných úvah mně vytrhl hlas pana Roláka: „Někdo sem jede, asi pan Novozámský a Skřivánek“. Prší stále. Pepiňa si hned obléká bundu a jde se podívat. Přijeli Podsedníkovi na motocyklu, Pinul nás nezradí. Pustili se s námi hned do řeči, litovali nás kvŧli počasí, ţe nám stále prší. Jinak nás ale chválili, ţe jsme si to zde pěkně vybudovali. Holt lidi znající cenu práce. Řekli jsme jim, ţe díky dešti je zde alespoň plno hříbkŧ. Ptali jsme se jich na Melicharovi, Mirek jim včera telefonoval. Pan Melichar mu prý vynadal, rozhodl se sám, ať se snaţí spolu s ostatními, počasí je špatné i doma. Pan Rolák stále chodí po táboře, Sláva mu dělá starosti. Sláva nechce říct, proč chce jít domŧ. Byl přesvědčen, ţe Sláva je tu spokojen, a zatím? S příchodem Podsedníkových se moje nálada zlepšila. Dáváme se do vaření, mně pomáhá Ojín.Paní Podsedníková naše výtvory ochutnává a chválí nás. Stále „rousá“. Ojín zadělává na knedlíky a vaří houbovou omáčku. Omáčka je „ňň“. Dokončujeme vaření, v ½ jedné je oběd. Najednou se u nás objevili pan Srna a Laďa Gottwald. S námi poobědvali i návštěvníci a oběd si pochvalovali. Uvařili jsme 16 knedlíkŧ jako hlava, zelí a maso. Kaţdý si mohl vzít kolik chtěl. Pět knedlíkŧ zŧstalo. Všichni se nacpali k prasknutí. Nikdo nechce dodrţovat polední klid – spát. Houpají se na houpačce, Laďa Čekal vylezl na vysoký smrk hned u tábora a hází na nás šišky. Podsedníkovi šli na houby. Pan Rolák vzal nakonec, sám smutný Slávka domŧ. Kluci Slávkovi zavolali „Kazi! – Ahoj!“ Paní Podsedníková nám dal lístky na chleba – je moc fajn. Teď jsme dostatečně zásobeni. Pan Podsedník se s námi baví v kuchyni, prohlíţí si všechno. Chválí nás. Potom Podsedníkovi odjeli, Pinul je vyprovodil aţ na cestu. Z toho, ţe tu byli Podsedníkovi a L Gottwald se Srnou mám radost. Ti nás určitě vychválí. Čafta připravoval svačinu. Knedlíky co zŧstaly od oběda s vajíčky. Kluci si píší deníky, někteří jsou na houbách. Večeře. Dnešní odpoledne bylo fajn, stejně tak večeře, kterou připravil Čafta. Při večeři seděl na jednom konci klády L. Majer, na druhém konci Pepiňa a oba se řehtali. Tonda Č. sedí na chrastí a napodobuje Čafty, všichni se smějí. Staňa Hřebíček nemohl ani sedět. Klátil rukama a obíhal kolem tábora a smál se na celé kolo. Tonda při napodobování Čafty musel utéct aţ k latrině. Po večeři se do tábora vrátil Dţafta, prohýbající se pod tíhou ruksaku. Kluci se na něho vrhli a řvali radostí. Řekl mně, ţe domu jedeme v sobotu. Proč to mně řekne později. Řekl jsem mu o panu Rolákovi a Slávkovi a jak jsem se z toho cítil, jak nás pozvedla návštěva Podsedníkových. Škoda, ţe nepřišel o něco dřív, zaţil by to s námi. Dnešek byl prostě nádherný. Mytí, nástup k vlajce a potom bude na oslavu dnešního dne „čaďáček“. Stmívá se a my se pomalu scházíme k „čaďáčku“, zpíváme a vyprávíme si vtipy. Za účasti Dţafty jde vše hned líp. Buchty, které mně poslali z domu – celý plech – jsem rozdal všem. V 11 hod. jdeme spát. Odtroubil jsem večerku. DÍKY ZA TENTO KRÁSNÝ DEN!!!

80

12. 7. pondělí V 7 hod. troubím budíček – zdá se, ţe i dnešek by se nám mohl povést, svítí sluníčko. ¼ hodinka, mytí, snídaně atd. Vlajku čistoty dostal Tonda Č. s L. Majerem. Dţafta šel za nákupem, my ostatní jsme se procházeli lesem s cílem „pozorovat ptáčky“. Véna opravoval moje kolo. Bez úspěchu, potřebuji novou hlavu. Kdyţ pŧjdu do Jedovnic s plnou mocí na poštu, dám si tam kolo opravit. Čas na našich hodinkách (Ojín –Pepiňa) se rozchází. Je proto v zájmu nařízení vzít je s sebou do Jedovnic. Kolo na opravu mně vzali, plnou moc jsem nevyřídil – na poště jiţ nikdo nebyl. Klusem zpět. Při jídle jsme se fotili. Po obědě spaní, ale nikomu se nechce. V ½ 3 hod. vstáváme a jde se hrát fotbal. Hráli jsem do ½ 4. Prohráli jsme 10:4. Svačina a po ní krátký oddech. Potom jsme hráli „pašeráky“. Po skončení hry jsme se šli na rybník „loďkovat“. Bohuţel nikdo tam u loděk nebyl a voda na koupání byla studená, tak jsme se vrátili. Cestou zpět jsme alespoň hledali hříbky. Staně Hřebíčkovýho bolí jiţ od rána zub. Ani s námi nešel na loďky. Po večeři šli Dţafta s Ojínem do tábora blanenských skautŧ. Tonda pracuje na totemu. Ostatní si píší deníky. Na noc, tak jako kaţdý den odnášíme nádobí a vŧbec vše do stanŧ. Laďa Čekal trápí ve stanu harmoniku. Odtroubil jsem večerku – končí devátý den našeho tábora. 13. 7. Desátý den našeho tábora. Budíček – klukŧm nějak nejde vstávání. Dţafta vede ¼ hodinku. Nástup – bylo nutno vytknout pomalost. Po signálu musí být do jedné minuty nástup. Po nástupu jsme šli Čafta, Ojín a já do Jedovnic nakoupit. Já jsem šel pro kolo a na poštu s plnou mocí. Kolo bohuţel ještě není opraveno. Z Jedovnic jsme se vrátili právě k přesnídávce. Přitom jsme se chytli s Dţaftem. Povídá: „Marmelády je uţ málo. Budeme si muset mazat chleba sádlem, mnozí to jiţ dělají.“ Asi má pravdu. Ojín smaţil k obědu lívance. V pŧl jedné byl oběd – polévka a kaţdý pět velkých lívancŧ. Já jsem snědl sedm – mnozí je naopak ani nesnědli. Jsou moc tlustý. Polední klid, ale kluci nespí, blbnou, píší – tedy kreslí na podsady. Za trest, ţe nespali, budou Pepiňa s Tondem řezat dříví pro kuchyň. L. Majer a L. Čekal budou štípat. Ve 3 hod. jdeme hrát fotbal. Zase jsme prohráli – 10:8 .- a to jsme vedli 8:3. Ke svačině byly 4 rohlíky s margarinem, ţádný to nezvládl. Počasí nám konečně dovoluje se „OPALOVAT“. Nikdo ani netouţí po fotbalu, všichni dávají přednost slastnému opalování Véna s Pepiňou vaří večeři. Kluci se šli umýt, vtom začíná pršet. Vypadá to na větší déšť, proto pískám k urychlenému nástupu. U večeře nám jiţ prší, kluci si zpívají „Teče voda teče, do našeho stanu“. Kluci začínají vyvolávat, napřed Véna s Pepiňou, přidávají se Tonda s L. Majerovým, nakonec všichni: „Prosím Vás, kde je zde kadeřník?“ „Zde dole?“ „Nakrátko nebo jen podstřihnout?“ „O kolik?“ „Ven – ven – ven!“. Je vidět, ţe návštěva všem nám prospěla. Ojín jde spát, Staňa kvŧli bolesti zubŧ stále naříká. Dţafta troubí večerku ve stanu. A stále prší. 14. 7. středa Jedenáctý den našeho tábora. Troubení budíčku v 7 hod. Čtvrthodinka v rose. Nakonec vychází sluníčko, obloha bez mrakŧ, snídaně, nástup. Dnes musí mít Čafta a Ojín totem. Dţafta jde pomoci s nákupem, já pomáhám Vénovi a Pepiňovi vařit. Opět zadělávání na knedlíky. Šel jsem na houby a našel jsem jich tolik, ţe jsem je neměl kam dát. Potom jsem pomáhal při vaření. Oběd – polévka, knedlíky s omáčkou, vařená vejce, salát. Byla to bašta.

81

Dnes se polední klid povedl, spal jsem s ostatními do 2 hod. Rychle nástup v krojích a jde se k Rudickému propadání. provést prŧzkum. Klukŧm se ale bohuţel moc nechce. Nastoupili jsme a odcházíme. Jdeme kolem mlýna, kluci cestou trhají jablka. U Propadání to bylo nádherný. Krásné údolí lemované stromy a najednou nám v cestě stojí rozervané skály. Z nich vystupuje pára a šumí voda. To vše je dílem vody, jeţ padá dolŧ a ztrácí se hluboko v podzemí. Je to nádhera. Kluci lozí po skalách, prolézají díry. Svačíme. Dţafta, já a Ojín se pouštím dolŧ do podzemí, máme baterky, zkoušíme jít dál, ale baterky nám moc nespomáhají a je tu moc vlhko. Ušli jsem asi 50 metrŧ a vracíme se. Snad aţ někdy příště. Prší, chvíli čekám a potom se vracíme do tábora. Cestou se kluci zastavili ve městě na zmrzlině. Dţafta, Staňa, Čafta a já s jdeme podívat k Loveckému zámečku. Současně obhlíţíme kvalitu silnice, po které s námi pojede Zdeněk Škorpil. Cesta je aţ k loukám dobrá, potom je o něco horší, ale je kamenitá. Cestou jsme míjeli Sokolský a Orelský tábor. Kdyţ jsme došli, kluci jiţ byli v táboře. Večeře, nástup, potom čaďáček, u kterého kaţdý předvede svŧj totem, předváděny budou i pokřiky. Pršení nám nedovolilo „čaďáček“, sedíme ve stanu, Dţafta hraje na harmoniku, monotónní kapky deště nás uspávají. 15. 7. čtvrtek Dvanáctý den našeho tábora. Od 2 do 3 jsem měl hlídku. V 7 hod. troubím budíček. ¼ hodinka, mytí, snídaně. U nástupu nás chce Dţafta fotit. Véna, Pepiňa, Tonda a já jdeme do města. V 10 hod. jsme zpět. Dnes vaří Čafta. Bude dělat sekanou. Podruhé jsou zde Podsedníkovi, potkali jsme je, kdyţ jsme šli do města nakoupit. Zase prší. Jdu se podívat do kuchyně, první plech sekané je jiţ upečený. Polévka výborná, brambory se sekanou, salát. Podsedníkovi si dali s námi, jídlo nám pochválili. Maso dostali z druhého plechu, protoţe z prvního bylo trochu připálený. Po obědě si pospím, tak jako všichni ostatní. Stále prší, ale jdu na houby. Ostatní kluci blbnou, asi tuší konec tábora. Nejvíc ze všech blbne Laďa Čekal. Dokonce, aby naštval Čafty, vynesl mu jeho kolo vysoko na smrk. Ve 4 hod. svačina, stále prší. Laďa blbne dál. Skáče dokonce z jednoho stromu na druhý jako cirkusový akrobat. Večeře, nástup k vlajce, mytí, hlídku mám opět já. Večerka. 16. 7. pátek Třináctý den našeho tábora proběhl jako ty předchozí. Večer jsme místo vynechaného středečního čaďáčku měli na rozloučenou s táborem TÁBORÁK. Všichni tj. i ti, kteří měli v prŧběhu tábora připomínky a výtky, najednou cítili, ţe je konec a přepadl je smutek. To se odrazilo i na výstupech a zpěvu. Kaţdý předvedl svŧj totem, zakončili jsme táborák „Červená se line záře, červená…. a šli naposled spát. 17. 7. sobota Poslední den našeho tábora. Dáváme se do bourání stanŧ, kuchyně, kamen, všichni balí své věci. My s Dţaftou a Ojínem dohlíţíme, aby všechny společné věci byly připraveny k odvozu. Postupně vše odnášíme k cestě, aby bylo vše připraveno k naloţení. Konečně přijíţdí Zdeněk Škorpil a před polednem odjíţdíme. Dţafta nás ještě před odjezdem fotí na SBOHEM A ŠÁTEČEK!!! 82

autě, trubka a opouštíme náš první a jak se ukázalo i jediný tábor. Náš tábor byl nejen vyvrcholením našeho dosavadního skautského ţivota, byl potvrzením toho, ţe jsme dokázali svoji schopnost zorganizovat a materiálně komplexně zabezpečit ţivot organizační jednotky po více dní, bez přispění dospělých, jen my sami. Kaţdý z nás si z tohoto tábora odnesl vzpomínky na BUDÍČKY, RANNÍ NÁSTUPY, SLUŢBY V TÁBOŘE, VEČERY U OHNĚ, VEČERKY. Naše souţití se cestou společného vybudování tábora, celodenním zabezpečením ţivota tábora upevnilo. Dospělé jsme i v této době vnímali, přicházeli jsme s nimi do styku. Ale po dobu trvání tábora to byl jen náš svět, svět, v němţ jsme si vystačili sami. V radostných dnech tábora jsme se nezabývali myšlenkou „co bude následovat?“. Věřili jsme, ţe tento tábor je skvělou prŧpravou pro náš další skautský ţivot. Bohuţel, skutečnost, ne naším přičiněním, byla jiná. Po našich skautských začátcích jiţ nikdo v naší vsi skauting neprovozoval. Určitá naděje byla v Pavlovi Doleţelovi, který byl aktivní ve středisku Slavkov u Brna. Po dokončení Vysokoškolského studia odešel do USA a se skautingem ve Velešovicích byl konec. Takţe v naší tradici pokračuje jiţ jen tehdejší Vlček – Tonda Čáslava, ovšem jiţ jako Oldskaut v Brně, Králově Poli. Snad ale někdo z vnoučat, nás tehdejších skautŧ, toto hnutí oţiví a snad mu i pomŧţe toto naše VZPOMÍNÁNÍ. Později, v době naší dospělosti, při častých setkání v naší rodné vsi i mimo ni (hody, dušičky, setkání při fotbale atd.), jsme se vţdy dotkli období našich dětských let – skautského ţivota, tábora, Vítkovického ţlebu, Bílé hlíny, Tylovy boudy, Říček a ruce jsme si podávali po „skautsku“ – tedy levá ruka a zaklesnutý malíček. Ať to bylo setkání s Tomem Flokovým, Mílem Plchotovým, Drahou Kunderovým. Prostě tyto tři roky ţivota se do našeho myšlení, paměti hluboce a nesmazatelně vryly. Dnes jiţ bohuţel mnozí – Toma Flok, Draha a Vilik Kunderovi, Dţafta i Čafta – nejsou mezi námi. Odešli předčasně, nebo alespoň dříve, neţ my. A tak se s nimi nemŧţeme vydat po našich stopách cestou Vítovickým ţlebem, jak jsme se spolu ještě ne tak dávno domlouvali. Bohuţel, čas nezastavíš. Tehdejší Vlčata – Rolný, Inzr, Tonda Čáslava jsou jiţ dědečky, Tonda Čáslava Oldskaut. I proto bylo třeba dát ţivot těmto třem rokŧm, tomuto VZPOMÍNÁNÍ. Byli jsme směsicí charakterŧ, kaţdý z nás v něčem jiném vynikal, v dovednostech, znalostech. Kaţdý z nás byl jiný a tím jsme byli kolektivem. Naší klukovskou předností, která nás svedla dohromady, byla touha zbavit se nedostatkŧ a naopak si přisvojit některé z vlastností, dovedností těch, kterých jsme si váţili. Proţili jsme spolu mnoho krásných chvil. Některé jsou zde vzpomenuty, některé se sem nevešly. Náš začátek byl plný nadšení, očekávání. Po zakotvení ve středisku Rousínov (mimochodem zástupce vedoucího střediska pátera Zelenku jsem poznal ještě před vznikem skautského oddílu u nás, a to při jeho kázání v kostele v Rousínově. Jeho nedělní kázání mně fascinovalo. A mile jsem byl překvapen, kdyţ jsem se s ním setkal mezi Junáky) a zejména příchodem adjunkta Václava Piščeka se náš skautský ţivot zaběhl. Ne vţdy naše činnost byla na úrovni. Byly chvíli nadšení, apatie, nečinnosti. Naše členská základna se stále měnila. Přicházeli noví, mnozí z nich po čase odcházeli, nepředstavovali pro oddíl ţádný přínos.

83

Oddíl tvořili po celou dobu ti skutečně pravověrní. Mezi ně patří Jar. Fianta /Dţafta, Zd. Doleţel/Šrófek, St. Julínek/Šulda, O. Fila/Gita, V. Kundera/Hali, L. Plotěný/Ojín, Vl. Fianta/Čafta, Véna Fianta, T. Flok/Kolf, J. Podsedník/Pinul, A. Čáslava, Sláva Rolák, St. Hřebíček, Eda a Evţen Trdý, J. Loukota/Bakus, Jindra Starý/Inzr – do odstěhování z Velešovic, M. a B. Plchotovi, L. a Eda Čekal, L. Majer, A. Müller. Na kratší či delší dobu mezi námi pobyli M. Frank, Jos. Starý, Eda Fianta, M. Novozámský, S. Šimek, Olón a Bohuš Břeňovi, O. Plchot, Draha Kundera a moţná i další. Na úplném počátku, tak jak je uvedeno ve „faksimilii“ mého deníku, byl i Drahoslav Skřivánek (Čivaja) z víle a Vítek Čáslava (vedle Masařových v Chaloupkách). Ti se k nám dali hned na počátku, moţná proto, ţe to byli právě oni, prostřednictvím kterých jsme předávali Rudé armádě zbraně. Oni totiţ koncem války byli v RA. Podle toho, jak se měnila členská základna, bylo nutno přeskupovat i jednotlivé druţiny i názvy druţin. Zpočátku – Zubři, Tygři, Rysi, Vlci – tj. představitelé říše zvířat byli později nazváni jmény pohanských bohŧ – Triglava, Peruna, Radegasta. Na táboře v Jedovnicích pak – Větry a Proudy. Vývoj členské základny oddílu – Velešovice (viz. „faksimilie“ deníku) 17. 6. 1945 ................. Šrófek, Dţafta, Šulda, Gita, Hali ......................... 5 21. 6. 1945 ................. Jena Bubeníček, Čafta ......................................... 2 3. 7. 1945 ................... Bakus, Evţa Trdý ................................................. 2 6. 7. 1945 ................... Fr. Bílek, Vítek Čáslava, Drahoslav Skřivánek ... 3 20. 8. 1945 ................. Václav Pišček ...................................................... 1 celkem

15

84

PŘÍLOHY dokladující naši činnost

Stmívá se. Svou vládu nastupuje noc, která svým pláštěm překryje chmury – stesk – touhy. Zasedáme k táborovému ohni – za námi vše utápí nepropustná temnota. Příroda odpočívá - uloţila se k spánku. Oheň vysílá k nebi své vzkazy – jiskry a jiskřičky. Nocí se nese tichý sborový zpěv. Všude , i v našich duších, se rozprostírá mír a klid. Pohodu táborového ohně , který uzavírá aktivitu odcházejícího dne, vytvářejí naše písně.

85

86

INDIÁN Z šedé je mlhy nad řekou závoj stkán dolŧ v kánoi pádluje indián Indián – stepí je pán v tváři válečnou barvou je malován Z pasu vytrhl Indián lesklou zbraň z výše jiţ Rudý Komanč se valí naň paţí lesk – seker třesk do dravých proudŧ Ohaya Rudoch kles. Podzimní vítr nad řekou burácí prázdné kanoe sem tam se potácí Indián – stepí pán do věčných lovišť byl povolán.

KARIBÓÓ Do ranní mlhy kdyţ stín tvŧj se řítí ó Karibóó – ó Karobóó Hlas předkŧ posvátných volá jiţ z dáli ó Karibóó – ó Karibóó Zákeřná rána se ozvala z hlavně ó Karibóó – ó Karibóó Patřila tobě ty padl jsi slavně ó Karibóó – ó Karibóó Vzrušeni stojíme nad chladným tělem ţivot tvŧj veliký uprchl čelem ó Karibóó – ó Karibóó

t ZULEJKA Nádherná rŧţe z oazy Nikdo ji nezná a nikdo neví odkud pochází. Ví se jen, ţe je moc hezká, Krásná a svŧdná a přitom cudná, Zkrátka moc hezká.

87

Kdyţ ji šejk prvně zřel dostal zimnici a dýchat zapomněl zvolal třikrát „proklatě“ odměním tě bohatě ty budeš ozdobou v mé komnatě. Chudák šejk trpí citelně srdce mu chřadne tím pádem vadne pochopitelně. Zulejka hlavu nesníţí milá je ke všem šejka však ve všem chladně přehlíţí Oči má …. refren Zulejka slovo neřekla, puzena krajně za noci tajně s kufrem utekla. Do šejka vjela ţárlivost zubama skřípal, vášnivě sípal uţ toho mám dost. Oči má …. refrén A pak zmizel okatě našli ho chladnoucího v komnatě.

Cestou za poznáním , cestou do lesŧ, jsou naším příjemným pomocníkem ,povzbuzením a prŧvodce veselé písně. STÁLY BABY U VESNICE stály baby u vesnice divily se převelice Hej hola holaholalá ţe mám holá kolena cha -cha – cha Hej hola holalá ţe mám holá kolena Punčochy jen nad střevíce gatě nemaj nohavice Hej hola holalá k tomu holá kolena cha – cha- cha Hej holá holalá k tomu holá kolena Klobouk jako Amerikán ranec jako starý cikán Hej hola holalá k tomu holá kolena

88

cha – cha – cha Hej hola holalá nastydnou ti kolena S prstem vzhŧru káţe vědma však si někde chytne regma Hej hola halalá nastydnou ti kolena cha – cha – cha Hej hola holalá francovkou tře kolena Kdo se sluncem neměl styku k stáru hledá apatyku Hej hola holalá francovkou tře kolena cha – cha – cha Hej hola holalá francovkou tře kolena.

POKŘIKY družin PERUNI

Hromy blesky si nepřejte Peruny si předcházejte

Rackŧ

Halo, halo co se stalo hejno Rackŧ vyletělo na táboře na Rakovci hýří samou veselostí hara kara dvé – my jsme Rackové

TRIGLAV

Hadţiţi hadţiţi halula jsem druţina Triglava v našem štítu heslo jen stále býti připraven

jedná se o tábor v Račicích

Naše skautská léta uplynula a nepochybně ovlivnila naše charaktery, naše ţivoty. Věřím, ţe v dobrém slova smyslu. Ţe nás ovlivnila zejména v našem vztahu k přírodě, k altruismu. Vţdyť o pomoci potřebnému svědčí i náš skautský pozdrav, v němţ palec pravé ruky, jako ten silnější pomáhá, zaštiťuje toho slabšího, potřebného, tj. malíček. Do ţivota jsme se vyřítili jako kulička vystřelená v TIVOLI a jako ta kulička v TIVOLI jsme procházeli překáţkami, ţivotem. Snad to zastavení v TIVOLI, které pro nás představuje tři roky proţité ve skautském oddíle ve Velešovicích, nebylo-li to nejšťastnější období našeho ţivota, bylo aspoň šťastné, na které je zaměřeno i toto VZPOMÍNÁNÍ nás všech.

89

V době, kdy jsme holdovali SKAUTINGU, jsme byli přesvědčení, ţe „skaut“ znamená DOBRÝ, POCTIVÝ, SPRAVEDLIVÝ, BEZELSTNÝ, PRACOVITÝ, ČESTNÝ prostě ALTRUISTA, a ţe takovým v souladu s „Junáckým slibem“ zŧstane po celý ţivot. Po proţitých 63 let je nám jasné, ţe takováto kvalita lidského charakteru není dána příslušností ke skautingu, národu, rase, náboţenství, kmeni, politické stane atd. Tyto vlastnosti patří k charakteru člověka V kaţdém národě rase apod. jsou špatní i dobří lidé. Lidé se prostě děli na ŠPATNÉ a DOBRÉ. A cílem skautského hnutí bylo a je, aby těch dobrých bylo co nejvíce. Bohuţel, skauty byli i Havlové, Burešové, Bratští, Kvapilové a jiní, kteří skautskému hnutí čest nedělají. Na počátku období mezi dětstvím a dospělostí byly sny, tuţby, ideály. Teď, kdyţ spějeme ke konci své ţivotní dráhy, je třeba střízlivě vyhodnotit rozdíl mezi sny a skutečností. A tomu mají pomoci, a to nejen těm z nás co zŧstali z těch zaţínajících, ale i ostatním z nás jako impuls k přemítání o ţivotě bytí rozporu mezi ideály a skutečností tyto VZPOMÍNKY. Jsou to i VZPOMÍNKY na ty, co odešli o něco dřív, na Dţaftu, Čaftu, Vilika a Drahoše, Pinula , Tomy, Toně, Gity… Březen 2008 – napsáno v Olomouci

Stručný přehled vývoje členské základny JUNÁKA ve Velešovicích 1945 17. června Jaroslav Fianta, Stanislav Julínek, Oldřich Fila, Vilém Kundera, Zdeněk Doleţel 21. června Jan Bubeníček, Vlastimil Fianta 3. července Jaroslav Loukota, Evţen Trdý 10. července získali jsem klubovnu (trafiku) za nájem 5 Kčs/člen/měsíc 6. července Fr. Bílek, Vítek Čáslava, Drahoslav Skřivánek 18. srpna S. Julínek nám sdělil, ţe na velkostatku je adjunkt – Václav Pišček – dlouholetý skaut 19. srpna ho navštívili Fr. Bílek, Zdeněk Doleţel. Vyprávěl nám o skautingu. Pozvali jsme ho na schŧzku. Abychom vylepšili naši tzv. Klubovnu – okamţitě po návratu od něho jsme se oba dva pustili do nahazování a líčení klubovny. 90

20. srpna Br. Václav Pišček poprvé mezi námi. Na této schŧzce jsme se dohodli na doporučení br.Pospíšila, vedoucím střediska V Křenovicích, ţe pošleme dopis na Ústředí Junáka s poţadavkem na poskytnutí všech informací o zaloţení a vedení, včetně formuláře přihlášky. 28. srpna Br. Václav Pišček, coby vedoucí odd. utvořil skupinu, vlastně závodní druţinu pro závod Junákŧ ve Slavkově u Brna. Ten měl být uskutečněný při příleţitosti otevření jejich klubovny. Do odd. přistoupil Antonín Müller, který se aţ dosud účastnil našich výletŧ do lesa. 29. srpna Nováčkovskou zkoušku sloţili: O. Fila, F. Bílek, St. Julínek, J. Fianta, J. Loukota, Zd. Doleţel. 1. září vedoucí střediska: Václav Pišček ................................. zástupce: Fr. Bílek vedoucí 1. oddílu: Zd. Doleţel ..................................... zástupce: St. Julínek vedoucí 2. oddílu: A. Müller ........................................ zástupce: J. Fianta rádce druţiny Tygrŧ: V. Kundera................................. 1. oddíl rádce druţiny Vlkŧ: J. Loukota .................................... 1. oddíl Vlčata rádce druţiny Zubrŧ: Vl. Fianta ................................... 2. oddíl rádce druţiny Rysŧ: ..................................................... 1. oddíl rádce druţiny Lišek: Evţa Trdý ................................... 2. oddíl rádce druţiny xy: J. Fianta ........................................... 2. oddíl 1. září – neděle S. Julínek vyhlásí výzvu, ţe mládeţ od 6 – 16 let se ve středu večer tj. 5. 9., mŧţe přihlásit do Junáckého oddílu. BYLO PROVEDENO. 14. září Shromáţdění junákŧ ve stejnokrojích na hřišti, pochod vesnicí u pomníku poloţení kytice, Junácká hymna (na paměť T. G. Masaryka, tu chvíli před pŧl čtvrtou ranní, ten okamţik a konec umírání, to si pamatuj mé dítě). 21. září Zápis všech nových členŧ, členek. 23. září Shromáţdění všech Junákŧ, Junaček na hřišti. Rozdělení děvčat do druţin. Odchod k odhalení pomníku osvoboditelŧ 30. září Rádcovského kurzu v okrsku Vyškov se účastnili: Fr. Bílek, Zd. Doleţel, St. Julínek, Old. Fila, A. Müller, Jar. Fianta, V. Kundera, A. Březová, Zd. Hegerová, M. Plchotová

1946 27. dubna

91

Nás osm prvních Junákŧ z oddílu Velešovice sloţilo v Rousínově na „Skalce“ Junácký slib. Byli to: St. Julínek, J. Fianta, Evţen Trdý, J. Loukota, Fr. Bílek, O. Fila, V. Kundera, Zd. Doleţel. 9. května Naše účast v krojích při oslavách – osvobození ČSR. 14. července V krojích jsme se účastnili přivítání pana prezidenta Beneše s chotí v Rousínově. 31. července Tábor střediska Rousínov v Račicích. Účast v turnusech: Evţa Trdý, Dţafta, Zd. Doleţel. 17. – 18. srpna Kurs Brannosti v Lulči

1947 8. ledna První letošní středisková schŧze – Dţafta, Zd. Doleţel 4. března Poprvé padla zmínka o moţnosti uspořádat vlastní tábor. 25. března Na druţinové schŧzce vŧbec poprvé padla zmínka o tom, ţe bychom mohli uspořádat AKADEMII včetně nástinu programu. 16. – 17. května Ve Vyškově proběhl Rádcovský kurz, kterého se účastnili i skautky. 20. dubna Střediskové závody v Rousínově, Dţafta, Čafta, J. Loukota 17. května Okrskový závod v Lulči, účast Dţafta, Pinul, Čafta, Zd. Doleţel 25. května. Zkouška 1. stupně v Rousinovci – Dţafta, Evţa, Pinul, Zd. Doleţel. 30. června – 12. července Jesenická lesní škola v Cukmantlu, účast Jaroslav Fianta, Zdeněk Doleţel 22. července Nové rozdělení do druţin: PERUNI – Ojín, Pinul, L. Čekal, L. Majer, Jos. Starý, T. Čáslava, Rolák TRIGLAV – Dţaftam Čafta, M. Blahák, Eda Čekal, Ivča N., Inzr Starý. RADEGAST – Šrófek, Véna, Toma, Kříţ Ol. Plchot Ol. , Staňa Hřebíček.

92

30. července Volba nového vedení oddílu. Kronikáři (Véna F.) předána nová kniha (stále nás 65 Kčs.) 13. září Na druţinové schŧzce jsme upřesňovali program divadla a akademie. 20. září S panem Skřivánkem z víle jsme instalovali pomník ŠETŘI – SADU. 28. září Táborák v Buryšu – bojová hra – závod v pouštění hvězd. 1. října Schŧzka věnovaná přípravě Divadla u Vartŧ a Akademii. 26. října Národní směna, účast skautŧ - 15. Celá ostatní obec – pouhých 10 !!! 28. října Výročí vzniku ČSR, skauti v krojích 31. října Padl návrh na vydávání měsíčníku. Dohodli jsme se vydávat ho od 1. 1. 1948 s názvem POCHODEŇ.

30. listopadu Divadlo – obrazy ze ţivota Junákŧ u Vartŧ. Výnos - určený na příští tábor – 1 560 Kčs. 1948 1. ledna Akademie v sále u Havířŧ 4. – 16. července

93

Náš první a jediný tábor v Jedovnicích. Potom došlo ke zrušení Junáka v celé ČSSR. U nás provedl rozpuštění našeho oddílu tajemník okresního výboru SČM – Bohumil Plchot, který se chlubí v publikaci „80 let skautingu v Brně“, ţe organizaci v naší obci zakládal s páterem Votýpkou - ON !? Páter u toho byl, ovšem ne Votýpka, ten nás učil ve třetí třídě ve Velešovicích tj. v roce 1937 – 1938.

S. Julínek, J. Fianta, F. Bílek, J. Loukota Z. Doležel, O. Fila. ,

J. Fianta, Z. Doležel, T. Flok, V. Plotěný, J. Podsedník, I. Novozámský, V. Fianta. L.Čekal, R. Rolák, E. Čekal, A. Čáslava.

94

Tomáš Flok (Kolf) zemřel 22. 6.2007 ve věku nedožitých 74 let. Bez parte, bez pohřbu. Tělo věnoval vědě.

Spolu s Džaftou se sešli

na pohřbu Staně Šmerdy 29. 5.2006

95

96

.

K Ř T I N Y – poutní místo Místo našich častých pobytŧ

97

Doklady o činnosti našich druţin

98

99

100

101

Jedna z mála dochovaných registračních přihlášek

102

103

104

105

106

107

108

109

110

Co je to a jak vznikla Pochodeň Bratři, jistě se všichni pamatujete na schŧzku v předvečer svátku Všech svatých (30.10.) .Měli jsme mít zkoušku na divadlo. Sešlo se nás málo – zkouška nebyla. A my jsme si vyprávěli vtipy atd..A právě tyto vtipy nás přivedly na něco nového. Psát časopis , do kterého bychom mezi jiným zařadili i vtipy – perličky z našich schŧzek. Po schŧzce nás několik zŧstalo v boudce (klubovně) a přemýšleli jsme o našem časopisu. Je krásné mít časopis, ale je to také trochu práce. Dohodli jsme se, ţe časopis mít budeme. Budeme do něho přispívat všichni a bude ho řídit redakční rada v čele se šéfredaktorem. Bude vycházet měsíčně. Název časopisu bude -- zatím nevíme. Zhasínáme lampu – všem se líp přemýšlí. A uţ z nás lezou myšlenky – Krtek – Zvon, Kykyryky – Paprsek atd. Poslední název byl Louč, z čehoţ se udělala Pochodeň. Této název se nám zalíbil. Je to oheň (věrnost), který dal lidstvu ţivot a je to také pochodeň, kterou zapalujeme ohníčky junáckého bratrství po celém světě. Je to oheň, který nám dává ţivot – oheň, při jehoţ praskotu u bratrského kruhu v lese tak rádi sedáváme a vyprávíme. Oheň, který dává ţivot lepším myšlenkám, díváme-li se do něj. Úkolem časopisu je nás potěšit, pobavit a všechno ostatní. Přejeme Pochodni šťastnou cestu mezi námi.(mezi námi aby čert vydrţel).

111

O velikonočních svátcích „odlétaly zvony do Říma“ a tak jsme my kluci vyrukovali s klapači, shromáždili se u Šafaříkovýho. U každého křížku jsme zapěli tuto píseň a klapali po celé dědině. Na rybníček, u školy, u Hrabovskýho a ke mlýnu, kde se končilo. Začínalo se ve čtvrtek v poledne a večer, v pátek ráno v poledne ve tři hodiny a večer a v sobotu ráno. My klekání zvoníme, čímž památku činíme, že Kristus Pán pro nás umřel a na kříži pněl. Protož milý křesťane, modli se Anděl Páně, by nás Pán Bůh vždy zachoval na přímluvu Marie.

112

Malá země Vyvezte ven ty zrezivělé bagry a spusťte zastavené motory, svolejte k práci práce schopné kádry, rozviňte práce slavné prapory. Zorejte pole - rozeberte skály, zorejte úhor, zapřáhněte pluh, odhoďte klam a pozvedněte hlavy, dobyjte zemi, kterou vám dal Bůh. Malá země, malá země velikou Tě chceme mít, Malá země, malá země pro Tebe se chceme bít. V hloubku šachet pronikneme, do oblak Tě pozvedneme, silnicemi obepneme kolejemi přepášeme, budeš slavná - velká - mocná Malá země, malá země. Pojď a přidej do kroku, každou dlaň a každou hlavu hledá otevři brány pokroku, v temnotách se déle žíti nedá. Slunce - hvězdy - nás ozáří, úsměv - štěstí objeví se v každé tváři, rádi budem na světě, až nám naše země rozkvete!

113

114

115

116

Totemy z tábora v Račicích Totem druţiny rackŧ

Osobní totem Šrófka

Václav Fianta z období, kdy jsme se intenzivně věnovali skautinku

117

118

Kdo ví a neví, že ví – spí. Probuďte ho! Kdo neví a ví, že neví – je prostý. Poučte ho. Kdo neví a neví, že neví – je hloupý. Střeste se ho. Kdo ví a ví, že ví – je moudrý. Následujte ho až do konce. Špatné poměry zlepší jenom lepší lidé. . Autorita nám může poskytnout vědomosti, může v nás vycepovat chování, ale nemůže nám nadiktovat ideály. ------------------------------------------------------------Chtěli byste recept na šťastný život? Nevěřili byste,jak je ten předpis jednoduchý: Dělat to, co musíme a to z lásky k věci. Karel Čapek Mít rád - znamená chápat - chápat – znamená rozumět - rozumět – znamená vědět. Proto: chtějme vědět chtějme rozumět chtějme chápat chtějme mít rád. Proto vlastně žijeme! Dokonalosti se dosahuje maličkostmi, dokonalost však není maličkost.

119

D

O

SL

O

V

. 120

DOSLOV. Tři roky ţivota představují existenci našeho skautského oddílu, který bezprostředně v prvních dnech po druhé světové válce vznikal v našich rodných Velešovicích. Bylo to dŧstojné období našeho ţivota – našeho mládí. Stejnou dobu – tedy tři roky nám trvalo, neţ se nám ze střípkŧ , ze vzpomínek, záznamŧ , podařilo sestavit „curiculum vitae“ našeho oddílu. Nebylo to jednoduché, protoţe naše prostředky – moţnosti – jsou skromné. Navíc nás zŧstalo jiţ jen málo z těch, kteří stáli na počátku zrození našeho oddílu. A tedy i málo drţitelŧ hmotných vzpomínek , útrţkŧ, které bylo nutné dát dohromady. Podnětem ke vzniku VZPOMÍNÁNÍ bylo úmrtí jednoho ze zakládajících členŧ – páteř oddílu tvořících členŧ v onom tříletém období –Jaroslava Fianty – Dţafty.Nezanedbatelnou skutečností bylo i 60ti letí od zániku našeho oddílu – jak na to v PROLOGU upozornil Staňa Julínek.A určitým zadostiučiněním při vydání tohoto VZPOMÍNÁNÍ je to, ţe rok 2011 je rokem 80tého výročí = SLOVANSKÉHO JAMBOREE = skautŧ v Praze.A není náhodou,ţe lví podíl na zpracování-vydání má mladší bratr Dţafty – Václav a s ním i OLD-skaut Tonda Čáslava,který v době vzniku našeho oddílu patřil se Slávou Rolákem k těm našim nejmladším-Vlčatŧm. Teď jiţ jen vyslovit přání: „leť lístečku – semínko minulosti/vzpomínek – ať z tebe vzejdou nové kolektivy mladých, kteří cestou sebevzdělání – kamarádství – budou usilovat o vytvoření lepší - dokonalejší společnosti. Hodně zdaru Vám všem přeje

ing.Zdeněk Doleţel

121