Historie družstevních záložen v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Historie družstevních záložen v ČR Bakalářská práce

Autor:

Petra Machačková obor Bankovní management, specializace - komerční bankovnictví

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Zbyněk Kalabis

Duben, 2012

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s tištěnou verzí. Jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 12. 4. 2012

Petra Machačková

Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu bakalářské práce panu Ing. Zbyňku Kalabisovi za cenné rady a pozornost, kterou věnoval mé práci. Dále chci poděkovat všem ostatním, kteří mi poskytli odborné konzultace či mne jakkoli podpořili při psaní této bakalářské práce.

Anotace práce a klíčová slova Tato bakalářská práce se zabývá problematikou druţstevních záloţen od vzniku po současnost. Sděluje historický vývoj drobného lidového peněţnictví. Práce je rozdělena do tří částí. První část se zabývá teoretickými předpoklady pro vznik peněţního druţstevnictví a druţstevních spolků. V další části je uveden vznik a vývoj peněţních druţstev v zahraničí i na českém území: -

počátek a rozšíření v 19. století,

-

zrušení v 50. letech 20. století,

-

obnova v roce 1996,

-

vývoj v 21. století.

Třetí část je věnována analýze současného stavu sektoru druţstevních záloţen a krátké predikci vývoje tohoto sektoru. Klíčová slova: druţstevnictví, spotřební druţstva, výrobní druţstva, raiffeisenky, kampeličky, druţstevní záloţny Annotation and key words This thesis deals with credit unions since their beginnings to the present time. Its mission is to bring the historical development of folk banking. The thesis is divided into three parts. The first part deals with theoretical prerequisites for the creation of credit cooperative societies. Next section gives the origin and development of credit unions in abroad and in the Czech territory: -

beginning and expansion in the 19th century,

-

abolition in the 50th in the 20th century,

-

revival in 1996,

-

development in the 21st century.

The third part analyses the current state of the credit union sector and gives a brief prediction of development of this sector. Key words: cooperatives, consumer cooperatives, cooperative society, credit/savings bank, Credit Union

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 1 1.

Teoretické základy peněţního druţstevnictví ..................................................................... 3

2.

Vznik a vývoj druţstevních záloţen ................................................................................... 4 2.1

Počátky peněţního druţstevnictví v zahraničí............................................................. 4

2.2

Počátky peněţního druţstevnictví v Čechách ............................................................. 7

2.2.1

Prvopočátky spolčovacích snah – spotřební a výrobní (řemeslnická) druţstva .... 8

2.2.2

Propagátoři a první záloţní kasy vůbec ...................................................................... 9

2.2.3

Princip fungování ........................................................................................................ 13

2.3

Situace v 60. a 70. letech 19. století .......................................................................... 13

2.3.1 2.4

Situace v 80. a 90. letech 19. století .......................................................................... 15

2.4.1 2.5

Kontribučenské (zemědělské) záloţny ..................................................................... 14

Koncepty druţstevních záloţen ................................................................................. 15

Lidové peněţnictví v období vzniku ČSR a první světové války.............................. 16

2.5.1

Spořitelny...................................................................................................................... 17

2.5.2

Okresní záloţny hospodářské..................................................................................... 17

2.5.3

Záloţny Schulze-Delitzschova typu .......................................................................... 18

2.5.4

Záloţny Raiffeisenova typu ....................................................................................... 18

2.6

Období druhé světové války ...................................................................................... 18

2.7

Poválečný vývoj ........................................................................................................ 19

2.8

Éra komunismu a zániku druţstevních záloţen ......................................................... 19

2.9

Obnova sektoru po roce 1989 .................................................................................... 20

2.9.1

První kroky ke znovuzavedení záloţen .................................................................... 21

2.9.2

Legislativa, činnost záloţen, dohled nad záloţnami ............................................... 23

2.10

Sektor druţstevních záloţen po roce 1996 ................................................................ 23

2.10.1 První léta existence druţstevních záloţen ................................................................ 23

2.10.2 Zlomová etapa v letech 1999-2002 ........................................................................... 24 2.10.3 Vývoj v roce 2003 ....................................................................................................... 27 2.10.4 Rok 2004, rok harmonizace s Evropskou unií ......................................................... 27 2.10.5 Vývoj v roce 2005 ....................................................................................................... 28 2.10.6 Vývoj v roce 2006 ....................................................................................................... 28 2.10.7 Vývoj v roce 2007 ....................................................................................................... 29 2.10.8 Vývoj v roce 2008 ....................................................................................................... 29 2.10.9 Vývoj v roce 2009 ....................................................................................................... 30 2.10.10 Vývoj v roce 2010 ....................................................................................................... 30 2.10.11 Vývoj v roce 2011 ....................................................................................................... 31 3.

Současný stav sektoru druţstevních záloţen .................................................................... 32 3.1

Současná zákonná úprava .......................................................................................... 33

3.2

Jak funguje druţstevní záloţna .................................................................................. 34

3.3

Orgány druţstevní záloţny ........................................................................................ 37

3.3.1

Členská schůze ............................................................................................................. 37

3.3.2

Představenstvo ............................................................................................................. 37

3.3.3

Kontrolní komise ......................................................................................................... 37

3.3.4

Úvěrová komise ........................................................................................................... 37

3.4

Co druţstevní záloţny nabízí, bankovní kódy ........................................................... 38

3.4.1

Běţné účty .................................................................................................................... 38

3.4.2

Úvěry ............................................................................................................................. 40

3.4.3

Vklady ........................................................................................................................... 42

3.5

Druţstevní organizace v ČR a ve světě ..................................................................... 43

3.5.1

Druţstevní Asociace České republiky (DAČR) ...................................................... 43

3.5.2

Asociace druţstevních záloţen (ADZ) ..................................................................... 43

3.5.3

Mezinárodní druţstevní svaz (MDS) ........................................................................ 43

3.5.4

Koordinační výbor evropských druţstevních asociací (CCACE) ......................... 44

3.5.5

Světová rada druţstevních záloţen (WOCCU) ....................................................... 44

3.5.6

Druţstva Evropa .......................................................................................................... 44

3.6

Současná situace v sektoru druţstevních záloţen, predikce ...................................... 45

Závěr......................................................................................................................................... 47 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 48 Seznam grafů ............................................................................................................................ 54 Seznam tabulek ........................................................................................................................ 54

Úvod Druţstevnictví má v naší historii své podstatné místo. Jiţ od 18. století se lidé sdruţovali v různé formy druţstev (spotřební, výrobní, peněţní). Právě peněţní druţstva se stala jednou z tradičních forem úvěrových institucí v Čechách, ale i ve světě. Peněţní druţstva (druţstevní záloţny) umoţňovaly s relativně nízkými náklady shromaţďovat vklady členů druţstva a poskytovat jim půjčky. V začátcích své existence poskytovaly záloţny úvěry velmi levně. Byly vedeny bezúplatně svými členy, měly pouze lokální charakter, členové se navzájem znali. Dnes je zapotřebí kvalifikovaného vedení. Záloţny nemají lokální charakter, úvěry jsou poskytovány i rizikovým klientům. Náklady na existenci a provoz jsou znatelně vyšší a tudíţ i úvěry jsou draţší. V Čechách se druţstevní myšlenky objevovaly zhruba od poloviny 19. století. Nejprve v podobě spotřebních a výrobních (řemeslnických) druţstev, následně v podobě úvěrových druţstev neboli záloţních kas. Druţstevnictví a spolčování mělo naučit samostatnosti. Nespoléhat se na pomoc státu, ale spoléhat se sám na sebe a své nejbliţší spoluobčany a důvěřovat jim. Rolníci, obchodníci, výrobci, zákazníci a jiní drobní ţivnostníci se sdruţovali za účelem získání levných potravin a jiného zboţí. Také pro levné finanční prostředky ke zdokonalení své vlastní výroby tak, aby byla schopna úspěšně konkurovat velkému soukromému kapitálu v podobě továren. V 19. století na našem území působilo přes sto záloţen. Byly jednou a dost moţná jedinou z moţností financování drobných ţivnostníků a rolníků. K jejich vzniku přispělo mnoho publicistů a dalších významných osob. Mezi neznámější patřil Dr. František Cyril Kampelík, podle jehoţ jména se přezdívá českým druţstevním záloţnám „kampeličky“. Uznání se však dočkal aţ po smrti. Sektor druţstevních záloţen se po celou dobu své existence vyvíjel a přizpůsoboval úvěrové potřebě společnosti. Prošel si rozmanitým vývojem od období rozkvětu za první republiky, přes germanizaci během světových válek. Vše ustál více méně beze šrámů. Své úspěchy české záloţny završily v roce 1953 nuceným sloučením pod Státní spořitelnu. V polovině 90. let byla jejich existence umoţněna zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech a některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ze dne 20. dubna 1995. 1

Zákon byl postaven na původních koncepcích druţstevnictví. To se novým českým záloţnám stalo osudným. Zákon nereflektoval na současné hospodářské podmínky a stav českého bankovnictví. Přestoţe se dnes mnohé záloţny mohou pyšnit velkými úspěchy, mají spíše okrajový význam. Jsou známé především jako finanční instituce pro osoby, kterým klasická banka nemůţe vyhovět. Cílem této práce je analýza vzniku, vývoje a současného stavu druţstevních záloţen v České republice. Práce byla zpracována na základě prostudování publikací zabývajících se druţstevními záloţnami, ţivotem zainteresovaných osob, různých odborných publikací a zákonů. Dále na základě oficiálních zpráv České národní banky týkajících se sektoru druţstevních záloţen a finanční stability finančního sektoru. Celkové výsledky získané z těchto pramenů jsou doplněny o aktuální fakta z webových prezentací jednotlivých druţstevních záloţen a rozhovorů s jejich pracovníky.

2

1. Teoretické základy peněţního druţstevnictví Před příchodem průmyslové revoluce v 19. století byli drobní ţivnostníci a rolníci naprosto soběstační. Industrializace však přinesla, kromě velkých výhod pro majitele továren, i mnoho nevýhod v podobě vykořisťování dělníků. Došlo ke zhoršení ţivotní úrovně menších ţivnostníků a rolníků. Vlastními silami se nemohli vyrovnat této silné konkurenci a začali chudnout. Jediným řešením, a zároveň tím nejproblémovějším, bylo vypůjčit si kapitál. Bankéři a majitelé volných kapitálů, nechtěli investovat do rizikové sféry průmyslu nebo do málo výnosné zemědělské výroby. Dalším problémem byl nedostatek či neexistence úvěrních institucí, které by bylo ochotny zapůjčit kapitál chudým lidem bez prostředků vhodných jako zajištění. Drobní ţivnostníci a rolníci byli odkázání financovat se sami z rodinných zdrojů a vlastních výdělků. Sedlákům se v případě nouze vypomohlo ze sirotčích, kostelních a chudinských pokladen, případně z obilních a peněţních kontribučenských fondů. Ve 20. letech 19. století sice existovaly spořitelny, ty ale byly omezené pouze na několik lokalit, přísnými stanovami a malými peněţními prostředky. Další moţností ţivnostníků jak získat kapitál bylo obrátit se na lichváře. Jenţe to nebylo jednoduché rozhodnutí. Ţivnostník musel čelit starým cechovním předpisům a překonat křesťanské zásady, podle nichţ byl dluh a zadluţení nemorální a společensky degradující. Nejen z těchto důvodů začali lidé v polovině 19. století naslouchat druţstevním myšlenkám. Pochopili, ţe jiným způsobem, neţ se sdruţit dohromady a nastřádat své úspory, se k potřebnému úvěru nedostanou.

3

2. Vznik a vývoj druţstevních záloţen 2.1 Počátky peněţního druţstevnictví v zahraničí Druţstevní záloţny mají ve světě dlouhou tradici s kořeny sahajícími aţ do 18. a 19. století, kdy vznikaly zcela nezávisle na několika místech. V 18. století byly zakládány tzv. Kontribučenské fondy. Jejich cílem bylo střádat peněţní a naturální prostředky v dobách úrody, za účelem poskytnutí těchto přebytků lidem v dobách neúrody. Nejstarším fondem byl „osminový fond“ zaloţený roku 1713 říšským kníţetem Antonínem Floriánem z Lichtensteinu v Dolním Rakousku. Na jeho panstvích se do tohoto fondu skládala osmina úrody ţita.1 Průlomem byl rok 1843, kdy bylo zaloţeno nejznámější spotřební druţstvo „Spolek poctivých pionýrů rochdalských“ (Někdy téţ „Rochdalští průkopníci“.). Tento spolek byl důleţitý hlavně proto, ţe jako první zformuloval a uvedl do praxe zásady, na kterých dodnes stojí spotřební druţstevnictví (např. kaţdý člen má jeden hlas, nárok na podíl z hospodářských výsledků). Spolek byl zaloţen sdruţením tkalců v anglickém městě Rochdale, za účelem levného pořizování potravin. Stál na principu velkoobchodního nákupu a maloobchodního prodeje svým členům. Nakupováním zboţí ve velkém si spolek zajistil dobrou kvalitu zboţí a jeho niţší cenu. Takto pořízené zboţí bylo maloobchodně rozprodáváno členům spolku za trţní ceny sníţené o prodejní rabat. Ušetřená částka se na konci roku rozdělila mezi členy jako dividenda. Z těchto sdruţení se vyvíjely spolky potravní - z potravních spolků se vyvíjely společné mlýny, jatka, pekárny apod. Tím byl poloţen základ pro spolky peněţní.2 Rochdalskými tkalci se nechal inspirovat Hermann Schulze Delitzsch, německý liberální politik, právník a národohospodář. Delitzsch se zaměřoval na propagaci úvěrových a spotřebních druţstev fungujících na dobrovolném principu bez státní účasti. Podle Delitzsche musel kaţdý člověk vynakládat vlastní sílu k dosaţení a uspokojení svých potřeb. Pokud to nešlo, bylo potřeba solidarity. Pomoc se nesměla dotknout odpovědnosti jednotlivce. Musela být dobrovolná a nesměla omezovat svobodu člověka. 1

PLECHÁČEK, I. K dějinám spořitelnictví v Československu : Vydáno k 30. výročí vzniku státních spořitelen v Československu. 1. vydání. Praha : Česká státní spořitelna, 1983. 36 s. 2 ŠENKÝŘOVÁ, B; a kol. Bankovnictví. 1. vydání. Praha : Vysoká škola finanční a správní o.p.s., 2010. 256 s. ISBN 978-80-7408-029-6., SCHREYER, J. Dějiny svépomocných záložen českých v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha : Jednota záloţen, 1891. 378 s.

4

Byl si také vědom, ţe ne kaţdý je schopen samostatně podnikat, a proto navrhoval, aby si lidé v určitých oblastech vypomohli spolčováním. Jednalo se hlavně o záloţny opatřující členům úvěr, spotřební a konzumní spolky zřizované ke společnému nákupu a levnějšímu prodeji zboţí a potravin pro své členy nebo výpomocné pokladny, zřizované pro případ nenadálých událostí. Druţstva měla být zaloţena na zásadě přímého a otevřeného členství, vedena svépomocí vlastními členy. Členové měli pravidelně přispívat do pokladny, za coţ by jim byly připisovány podíly na zisku i ztrátě. Určité procento ze zisku se ukládalo do rezervního fondu, zbytek by byl rozdělen mezi členy. Původně navrhoval neomezené ručení členů druţstva, později přistoupil na ručení omezené. Člen mohl vlastnit pouze jeden podíl. Podílů bylo vydáváno mnoho a v různých hodnotách, takţe druţstva měla provozní kapitál a stala se skutečnými podniky. Kaţdý člen měl nárok na úvěr ve stejné výši. Kritériem pro rozhodování a poskytnutí úvěru byla důvěryhodnost člena a jeho schopnost splatit úvěr. Důvod čerpání úvěru nebyl důleţitý. Prvním spolkem byl Spolek truhlářů a ševců v Deliči (1849) v Sasku a následně Spolek ševců a krejčích v Eilenburku (1850). Díky Delitzschovi měla svépomocná druţstva od roku 1854 svůj vlastní časopis, od roku 1861 vrcholný orgán „Všeobecnou jednotu svépomocných společenstev“. Mimo jiné byl Delitzsch autorem právní předlohy pruského a později celoněmeckého zákona o společenstvech z roku 1867 (1868). Tímto zákonem se nechali inspirovat i rakouští zákonodárci.3 V Německu se o existenci záloţen zaslouţil Friedrich Wilhelm Raiffeisen, starosta městečka Anhausen. V neúrodných letech 1846-1847 se zabýval otázkou, jak pomoci rolníkům (představující značnou část obyvatelstva obce), kdy největším nedostatkem byl kapitál, který si chudí rolníci neměli kde vypůjčit. Své úvahy a náměty o úvěrních druţstvech a podmínkách úvěru soustředil do svých spisů, např. Instrukce pro obchodní vedení a účetnictví záložen, Krátký úvod k založení záložny. V roce 1846 zaloţil Sdružení pro svépomocné zásobování chlebem a plodinami, jehoţ činnost hradil z vlastních zdrojů. Také z nich nechal pro spolek vystavět pekárnu. Financovat takové 3

BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1., SCHREYER, J. Dějiny svépomocných záložen českých v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha : Jednota záloţen. 1891. 378 s., VENCOVSKÝ, F.; JINDRA Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.

5

sdruţení bylo pro jednoho člověka velmi náročné. Začal tedy přemýšlet, jak do všeobecně prospěšné činnosti zapojit co nejvíce lidí. Všiml si, ţe chudí rolníci, mají jednu výraznou vlastnost – drţí velmi silně při sobě a i v těţkých časech si pomáhají. Tato vlastnost se stala principem Raiffeisenova systému vzájemné pomoci, na jejímţ základě v roce 1862 zřídil v Anhausenu první úvěrový spolek. Působnost byla omezena na malé venkovské obvody nebo obce. Systém spolku spočíval ve spravování financí, kterými přispěli jednotliví druţstevníci dle svých individuálních moţností. Pravidla tohoto spolku byla velmi idealistická. Kaţdý člen ručil celým svým majetkem, členové byli vybírání s ohledem na jejich morální charakter, půjčky byly poskytovány po zváţení hlediska účelu a prospěšnosti pro ţadatele, zisky se nerozdělovaly členům, ale slouţily jako rezerva. Členové druţstvo řídili dobrovolně, výši úroků si stanovovali sami a kaţdý člen měl jeden hlas bez ohledu na výši podílu. Systém fungoval výborně, spolky si získali velkou oblibu. Raiffeisen napsal roku 1866 knihu s názvem „Zápůjční pokladny jako prostředek k nápravě“. V roce 1876 zaloţil Peněžní vyrovnávací centrálu, která zastřešovala několik menších spolků v regionu (Předchůdce dnešní bankovní skupiny Raiffeisen.) a krátce na to i svaz, který hájil zájmy druţstev. V roce 1896 bylo v Rakousku 600 úvěrových druţstev.4 Jiţ za ţivota F. W. Raiffeisena se tato myšlenka a systém spolků rozšířily po celé Evropě. Kromě výrobních a prodejních druţstev se v průmyslových zemích osvědčila úvěrová a obchodní druţstva. Systém se brzy stal populárním nejen v evropských zemích, ale pronikl i do zámoří. V případě Delitzschovy a Raiffeisenovy činnosti bylo také důleţité vypracování vzorových stanov a dokumentů, postupu zaloţení apod., jeţ umoţňovaly snadné zakládání záloţen. Úvěrní druţstva typu Delitzschových záloţen (omezené solidární ručení se sídlem ve městech) a Raiffeisenek (společenstva s neomezeným ručením se sídlem a působností v malých venkovských obcích) byly jedinými typy záloţen rozšířených po celém Německu, Rakousku-Uhersku, Švýcarsku a severu Itálie. Fungovaly bez velkých problémů po mnoho desetiletí. Na počátku 20. století začaly záloţny vznikat i v Kanadě a USA. Před revolucí v roce 1917 existovalo např. v Rusku 100 000 úvěrových druţstev.

4

BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o prakticou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1., MATOUŠEK, M. Život a působení Dr. F. C. Kampelíka. Praha : Alois Svoboda, 1947. 163 s.

6

2.2 Počátky peněţního druţstevnictví v Čechách Do českého prostředí pronikly druţstevní myšlenky aţ v polovině 19. století. V české společnosti převaţovali ţivnostníci, menší podnikatelé, řemeslníci, samostatní rolníci, pro které rozvoj tovární výroby změnil ţivotní a hospodářské podmínky. Drobní ţivnostníci a rolníci se museli vyrovnat tovární výrobě, k čemuţ potřebovali dostatečné finanční prostředky, kterými sami nedisponovali. Řešením pro tuto finanční krizi byl úvěr. Ten však německé banky nechtěly českým zemědělcům a obchodníkům poskytovat. Z tohoto důvodu začala vznikat peněţní druţstva. K rozsáhlému zakládání druţstev dochází aţ od 60. let po uvolnění politických poměrů. Dříve to z legislativního hlediska nebylo moţné. Druţstva a společenstva se sice mohla zakládat podle zákona č. 253/1852 ř.z. o spolcích, ale rozmach druţstevnictví umoţnil aţ zákon č. 70/1873 ř.z., o společenstvech pro napomáhání ţivnosti a hospodářství. Teprve nový ţivnostenský řád z roku 1859 zavedl místo cechů nevýlučná společenstva, jimţ byla svěřena poradní funkce v některých vzdělávacích a podnikatelských otázkách ţivnostníků, zřizovaly se jako samosprávná společenstva obchodní a ţivnostenské komory a po vydání spolkového zákona č. 134/1867 ř.z., lze u nás najít značný počet neziskových spolků, řemeslnických besed, jednot, podpůrných a vzdělávacích spolků apod. Tento zákon také umoţnil vznik politických spolků.5 Od konce 60. let 19. století se především ve městech zakládala spotřební a výrobní druţstva. V menších městech a na venkově se rozvíjela finanční svépomoc drobných podnikatelů a ţivnostníků – od 60. let svépomocné záloţny spojené s činností F. Šimáčka, F. S. Kodyma, F. Čupra a dalších. Původní návrhy, jeţ z mnoha příčin byly zapomenuty, pocházely od F. C. Kampelíka. Od konce 80. let 19. století se rozvíjelo spořitelní a úvěrní druţstvo po vzoru Raiffesenek.

5

BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1.

7

2.2.1 Prvopočátky spolčovacích snah – spotřební a výrobní (řemeslnická) druţstva Nejstarším ţivnostenským druţstvem v Čechách byl pravděpodobně Spolek pražských truhlářských mistrů pro odbyt truhlářských výrobků na společný účet, zaloţený roku 1846.6 První pokus o vytvoření spolku, který by nakupoval potraviny pro své členy, byl Pražský potravní a spořitelní spolek, zaloţený v roce 1847 v Praze. Hlavní érou zakládání svépomocných druţstev pro společný nákup potravin, fungujících na podobném principu jako druţstvo Rochdalských průkopníků, byla 60. léta 19. století. První český konzumní spolek byl spolek „Včela“ zaloţený v roce 1861 ve Stašově. Dalšími spolky a svépomocnými organizacemi byly např. Ústřední pokladna pro podporování dělníků strojnických v Praze (1863), bratrské pokladny horníků a hutníků. Ke konci 60. let byla většina spolků zakládána pod vlivem druţstevního organizátora a teoretika Františka Ladislava Chleborada (1839-1911). Chleboradovi šlo o povznesení celého národa, zvláště nemajetných vrstev. Velkým vzorem mu byli Rochdalští průkopníci. V roce 1867 o nich vydal samostatnou broţuru „Stručné dějiny spolku spravedlivých zákopníků Rochdaleských“. Popisoval a dokazoval všestrannou výhodnost spolků, protoţe věřil, ţe pomoc nalezneme nejsnáze u svých nejbliţších. Řešení špatné situace dělníků, rolníků a ţivnostníků, viděl v zakládání „zásoben“ potravin (potravní tovaryšstva) pro nákup levnějších potravin, „staveben“ a po sjednocení členů i záloţen. U záloţen doporučoval neomezené solidární ručení všech členů. Pro tyto účely sestavil 13 pravidel, např. vyuţívat svépomoci a nespoléhat se na nikoho, pouţívat vlastní rozum, vést řádné účetnictví, rozdělovat pracovníkům procenta ze zisku. Roku 1868 sestavil stanovy pro potravní spolek, následně zaloţil První podnikatelský spolek dělnictva Oul. Spolek měl vlastní pekárnu, výrobní oddělení, veřejnou jídelnu, knihovnu. V následujících letech byla v Praze a po celých Čechách zakládána obdobná spotřební výrobní druţstva např. Včela, Svatopluk, Blahobyt.

6

Kapitola 2.2.1 byla zpracována na základě publikace: BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1.

8

2.2.2 Propagátoři a první záloţní kasy vůbec Nedostatek kapitálu a neexistence českých bank poskytujících úvěry střednímu a drobnému podnikání byly tíţivým problémem doby. Vhodným prostředkem k vysvobození národa z chudoby a peněţní závislosti se jevila vzájemná svépomoc. Shromáţdit drobné úspory, které předtím leţely bez uţitku v truhlách a pouţít je k rozvoji podnikatelské činnosti. Tak měl být český ţivnostník hledající úvěr, osvobozen aţ od 40 % úroků, jaké vybírali ze zapůjčených peněz lichváři. V polovině 50. let 19. století byla snaha zakládat spořitelny. Jejich úkolem bylo sbírat od obyvatelstva drobné úspory (tj. vést ke spořivosti) a půjčovat je na hypotéku. Nicméně chudý občan většinou neměl dostatečnou zástavu, tudíţ úvěru nedosáhl. Procedura získání státního svolení a potvrzení stanov pro zaloţení spořitelny byla drahá a zdlouhavá. Pro stanovy nebyl jednotný vzor. Zakládání spořitelen povolovalo svými dekrety místodrţitelství a vyjadřoval se k němu i císař. Zaloţení a činnost byla na dlouhá desetiletí ovlivňována tzv. spořitelním regulativem (dekret dvorské kanceláře č. 123 Sb. z. pol. ze dne 27. 9. 1844), podle něhoţ musel být příslušnou státní správou jmenován vládní komisař jako jediný oprávněný kontrolor a revizor. Komisař byl většinou policejní úředník, který zasahoval do všech záleţitostí spořitelny. Úroková míra byla úředně určována, do krize 1873 nesměla přesahovat 7 %, coţ byla legislativou stanovená hranice lichvy. Zisky, po doplnění rezervních fondů, byly určeny na obecně prospěšné dobročinné nebo obecní účely a akce. Místo spořitelen se proto v českých zemích zřizovaly převáţně svépomocné (občanské) záloţny. Ty nebyly svou právní formou tak závislé na úřadech (obsazených Němci), resp. byly samostatné a samosprávné v hospodaření se svěřenými penězi.7 Prvním pokusem o zaloţení spořitelního druţstva byl v roce 1847 jiţ zmiňovaný Pražský potravní a spořitelní spolek. Jednalo se o kombinaci postupného spoření malých částek, aby si členové za naspořené peníze společně, s určitou mnoţstevní slevou, nakoupili zásoby (potraviny, uhlí apod.). Tuto situaci se jako další pokusil v roce 1849 vyřešit bohatý bankéř Emanuel Zdekauer (1802-1875). Získal povolení uspořádat peněţní loterii. Zisk by byl pouţit jako základní

7

BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1.

9

kapitál nově zaloţené úvěrní společnosti. Loterie byla úspěšná, proto mohl být v srpnu 1850 zaloţen řemeslnický úvěrní ústav s názvem „Pražská řemeslnická záložní kasa“. Zdekauer mimo jiné vydal broţuru „O organizaci řemeslnických a živnostenských spolků“. V broţuře ţádal vládu, aby zabránila úpadku malého průmyslu způsobenou velkovýrobou (továrnami) zřizováním řemeslnických spolků. Praktický dopad broţura neměla.8 Naši autoři se neomezovali jen na přebírání cizích myšlenek, ale přizpůsobovali je českému prostředí. Na počátku druhé poloviny 19. století se spotřební, výrobní a finanční svépomoc rozvíjela odděleně. Tento stav ke konci 19. století přestával platit. S dalším řešením přišel v roce 1857 novinář František Šimáček (1834-1885). Šimáček vydával časopis „Posel z Prahy“, ve kterém vydával populárně naučné statě pod pseudonymem Vojtěch Bělák. Šimáček se nechal inspirovat německým hnutím SchulzeDelitzsche. Statě se týkaly záloţních kas, jejich zakládání, principu fungování, vnitřní organizaci, prospěšnosti. Dále v listu uveřejňoval zprávy o činnosti záloţen v Německu a vybízel čtenáře k zakládání záloţenských spolků. „Posel z Prahy“ se tak stal brzy velmi oblíbeným.9 Šimáčkovými články se nechali inspirovat vlašimští občané, kteří shledali, ţe záloţní kasa by mohla být pro Vlašim prospěšná. Roku 1858 tedy ve Vlašimi vznikla první Občanská záložna v Čechách.10 O své prvenství však záloţna soupeří s německou záloţnou v Liberci. Stanovy liberecké záloţny byly totiţ schváleny v roce 1858, vlašimské stanovy byly odsouhlaseny v roce 1860. I přesto svou činnost liberecká záloţna zahájila o pár měsíců později. Její stanovy totiţ dovolovaly zahájit činnost teprve tehdy, aţ spolek bude mít 100 členů a kaţdý z nich vloţí 3 zlaté do rezervního fondu. Tyto podmínky zahájení činnosti zdrţely. Proto je vlašimský spolek povaţován za první národnostně českou a fungující záloţnu v Čechách vůbec.11

8

BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1., SCHREYER, J. Dějiny svépomocných záložen českých v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha : Jednota záloţen, 1891. 378 s. 9 BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1. 10 VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. 11 VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.

10

Šimáček na vznik těchto záloţen okamţitě reagoval. Vypracoval vzorové stanovy pro všechny záloţny a poskytl je veřejnosti prostřednictvím „Posla z Prahy“. Dalším novinářem, který se zabýval prospěšností svépomocných peněţních ústavů, byl Filip Stanislav Kodym (1811-1884). Vydával Hospodářské noviny (zaměřené ovšem hlavně na „hospodářskou“ tj. zemědělskou problematiku), kde uveřejnil v roce 1856 článek věnovaný činnosti vídeňského úvěrního spolku. Po podrobném popisu vzniku a činnosti tohoto spolku připojil výzvu k občanům o zaloţení takového spolku i u nás. Nejprve propagoval, stejně jako Šimáček, zakládání občanských a rolnických záloţen, následně nabádal k přeměně kontribučenských sýpek a obilních fondů na úvěrní ústavy. Upozornil na to také ve své knize „Spolky na vzájemné pomáhání“.12 Jedním z nejznámějších šiřitelů záloţenské myšlenky byl František Cyril Kampelík (1805-1872), lékař a publicista. Jiţ na konci 40. let doporučoval zakládání svépomocných výrobních druţstev, od poloviny 50. let propagoval svépomocné záloţny jako řešení pro nedostatek kapitálu na venkově. Upozornil, ţe velké peněţní prostředky lze získat střádáním malých částek a tyto nashromáţděné prostředky mohou poslouţit všem malovýrobcům. Za hlavní účel spolčovacího ducha pokládal moţnost, kdy jednotlivec můţe snáze dosáhnout bohatství s pomocí ostatních. Navrhoval zakládání svépomocných spořitelních a úvěrních ústavů, popisoval jejich fungování. Jejich existenci povaţoval za nejvhodnější v rámci menších venkovských obvodů (Konkrétně maximálně 3-4 sousedící farnosti - kollatury.). Povaţoval za nesmyslné ukrývat peníze, protoţe se mohou zničit, ztratit, nenesou majiteli úrok, jejich nedostatek způsobuje škodu národnímu hospodářství. Kampelík také podporoval různé spolky zakládané po vzoru Oulu, roku 1871 byl spoluiniciátorem vzniku „akciového prodejního spolku Dobroslav“. Mezi Kampelíkova nejvýznamnější díla můţeme zařadit „Průmyslné návrhy“, kde se mimo jiné objevilo heslo „Co jednotlivci nemožno, to mnohým v jednotu spolčeným snadno“ a kde poprvé upozornil na moţnost spolčování v rámci sousedstva, „Spořitelny po farských

12

VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0., BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1.

11

kolaturách orbě, řemeslu ze svízele pomohou“ dílo propagující peněţní a úvěrová svépomocná druţstva.13 O záloţnách se ovšem nepsalo pouze na stránkách novin. K jejich propagování docházelo také ústně, např. na schůzích krajských poboček Vlastenecko hospodářské společnosti, Hospodářské jednoty. V následujících letech vznikaly záloţní spolky po celých Čechách – roku 1859 v Písku a Čáslavi, 1860 v Heřmanově Městci, Holicích, Nymburce a v Sadské. Na Moravě bylo zakládání spolků pozadu. První záloţní spolek zde vznikl aţ v roce 1861 v Přerově. Další záloţny vznikaly 1862 v Příboře (dnes okres Nový Jičín), v Hranicích, Kojetíně, Holešově, Brně, Olešnici, atd.14 Graf č. 1 Nové záloţny v Čechách a na Moravě v letech 1859-1873

50 40 30 20 10

Čechy

1873

Čechy 1872

1871

1870

1869

1868

1867

1866

1865

1864

1863

1862

1861

Morava 1860

1859

0

Zdroj: HÁJEK, J. Počátky a rozmach českého záloženského hnutí ve třetí čtvrtině 19. století. Praha : 1984. 286 s.

13

BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1., VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. 14 VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.

12

2.2.3 Princip fungování Na další vývoj peněţního druţstevnictví měl vliv způsob získávání peněţních prostředků. Existovaly dvě koncepce. První koncepcí byla koncepce podle Šimáčka. Tedy kolektivní ručení za vypůjčený kapitál. Z tohoto cizího kapitálu byly poskytovány zápůjčky (úvěry). V praxi se ale objevovala jiná verze koncepce. Záloţní spolek získával peněţní kapitál nikoliv zvenčí, ale shromaţďováním vlastních úspor a vkladů členů. Změnou původní Šimáčkovy koncepce byly na několik let určeny rysy záloţenského hnutí. Teprve aţ v polovině 60. let se navracelo k původní koncepci. Tím se však změnila povaha záloţenských spolků. Přechodem k vyuţívání cizích vkladů se ze svépomocných institucí postupně stávali zprostředkovatelé mezi ţadateli o úvěr a majiteli peněţních prostředků. Bylo tedy nutné poskytnout majitelům peněz určité záruky. To znamenalo zvýšit rezervní fondy a změnit stanovy. Tento krok byl sice v počátcích jistým problémem, nicméně byl nutný. Bez něj by se záloţny nemohly začlenit do moderního hospodářství, nemohly by vyhovět vzrůstajícím úvěrovým potřebám, jak ve městech, tak na vesnicích.15

2.3 Situace v 60. a 70. letech 19. století Na přelomu 60. a 70. let zaznamenalo české drobné peněţnictví velký rozvoj. Od roku 1858 do roku 1865 se kapitál 130 záloţen vyšplhal aţ na 2,5 mil zl. Během následujících tří let se počet záloţen zvýšil o 23 a kapitál vzrostl o 10,3 mil zl. Příčinou byla stále větší poptávka po peněţních úvěrech.16 Tento nárůst vyvolal potřebu peněţního ústředí, protoţe záloţny byly vedeny laiky, často řemeslníky bez vzdělání a zkušeností. Správa záloţen však vyţadovala vzdělání a preciznost, coţ nebylo moţné chtít po obyčejných rolnících. Idea peněţního ústředí byla projednána (a mnoho dalších) roku 1865 na prvním sjezdu záloţen v Praze, tzv. Svatováclavský všeobecný sjezd. Sjezd měl rozhodnout o jednotných finančních postupech, stanovit úvěrní ukazatele, čelit konkurenci záloţen. Hlavním cílem však bylo zřízení centrálního

15

Kapitola 2.2.3 byla zpracována na základě této publikace: VENCOVSKÝ, F. ; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. 16 VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.

13

záloţenského peněţního ústavu, jehoţ právní formou by byla akciová společnost (Nikoli druţstvo, jak bylo původně navrhováno.), ve kterém by byly většinovými akcionáři záloţny. Výsledkem bylo zaloţení Ţivnostenské banky.17 Ţivnostenská banka byla zaloţena roku 1868 pod názvem „Ţivnostenská banka pro Čechy a Moravu“, jako akciová společnost se zaměřením na financování malých a středních českých podniků. Dále také určitým způsobem zastřešovala okresní hospodářské záloţny, na Moravě kontribučenské záloţny a ve Slezsku kontribučenské peněţní fondy. Od svého zaloţení se orientovala na podporu českého podnikání. Jako jediná banka přeţila silný zájem německého finančního kapitálu. Dnes působí pod novým jménem UniCredit Bank jelikoţ roku 2002 se stala součástí italské finanční skupiny UniCredit. V roce 2007 se sloučila s HVB Bank.18 Po rychlém vývoji sektoru následovalo v 70. letech klidné období, ve kterém sílil vliv praţských záloţen. Postupem času vymizely nejstarší ústavy (Vlašim, Nymburk). Další vývojová etapa se nese v duchu dvou základních konceptů českého záloţenství.

2.3.1 Kontribučenské (zemědělské) záloţny Peněţní druţstevnictví se vyvíjelo i na venkově a to v podobě „zemědělských záložen“. Po zrušení roboty (1848) byly jedinou moţností výpomoci zemědělcům kontribučenské fondy19, ze kterých byly první zemědělské záloţny vytvořeny. Roku 1863 zemský sněm vydal zákon č. 45. Ten určil, ţe kontribučenské obilní fondy budou rozprodány a získaný obnos bude slouţit jako základ k vytvoření úvěrní instituce, zaměřené na pomoc menším rolníkům. Peněţní fondy budou sloučeny v jeden fond, jehoţ správa připadne okresnímu zastupitelství. V roce 1864 přijal zemský sněm zákon č. 28 o zřizování záloţen z kontribučenských fondů (Jejich název nebyl stanoven. Obvykle se nazývají kontribučenské nebo hospodářské.).

17

VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0., SCHREYER, J. Dějiny svépomocných záložen českých v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha : Jednota záloţen, 1891. 378 s. 18 Ţivnostenská banka. Wikipedie [online]. [cit. 2012-01-10]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDivnostensk%C3%A1_banka, ŠENKÝŘOVÁ, B.; a kol. Bankovnictví. 1. vydání. Praha : Vysoká škola finanční a správní o.p.s., 2010. 256 s. ISBN 978-80-7408-029-6. 19 Kontribučenské fondy existovaly ve dvojí formě – obilní a peněţní. Obilní fondy vznikaly z přebytku naturální kontribuce, tzn. povinných dávek, které poddaní odevzdávali podle rozlohy svých osévaných pozemků. Tyto fondy slouţily k podpoře poddaných ve formě půjček obilí v mimořádných situacích. Peněţní fondy vytvářely přebytky peněţní kontribuce (gruntovní daň) a různé poplatky a pokuty. Z těchto fondů bylo moţné zapůjčit menší obnos poddaným, pokud vinou neočekávaných a mimořádných situací (záplavy) přišli do nesnází. Z těchto fondů byly čerpány např. platy lékařů.

14

Podobně jako v Čechách se vyvíjela přeměna kontribučenských fondů i na Moravě. I zde moravský zemský sněm vydal dva zákony. Zákon č. 32 o přeměně kontribučenských fondů obilních na fondy peněţní, druhý č. 33 o kontribučenských záloţnách, který se od českého zákona lišil jen v tom, ţe do základního jmění záloţen se včlení i peněţní fondy (V Čechách zůstaly samostatnou institucí aţ do roku 1900, kdy se v záloţnu přeměnily.). Oba zákony stanovil roku 1864.20 Ve druhé polovině 60. let 19. století se objevily v Čechách i na Moravě první kontribučenské (hospodářské) záloţny, jako instituce mající za účel poskytování úvěru venkovskému obyvatelstvu.

2.4 Situace v 80. a 90. letech 19. století 2.4.1 Koncepty druţstevních záloţen V průběhu 80. let se začaly formovat dva základní typy druţstevních záloţen – záloţny raiffeisenova typu (raiffeisenky, kampeličky) a záloţny Schulze-Delitzschova typu. Roku 1873 byl přijat zákon o společenstvech pro napomáhání ţivností a hospodářství, který rozeznává tyto dva typy druţstevních záloţen – s ručením neomezeným (záloţny Raiffeisenova typu) a s ručení omezeným (záloţny Schulze-Delitzschova typu).21 Záloţny Raiffeisenova typu Raiffeisenky, téţ nazývané kampeličky22, vznikaly nejdříve v národnostně německém pohraničí. Jejich kapitál se skládal ze závodních podílů, ale hlavně z úspor členů. Měly omezenou lokální působnost (Vyskytovaly se hlavně na vesnicích a v malých obcích.) a členové se tedy navzájem znali, pomáhali si a ručili celým svým majetkem. Právě vzájemná znalost členů byla nejdůleţitějším předpokladem pro poskytnutí úvěru. Funkce v záloţně byly dobrovolné, bez odměny. Pro záloţny byl tento systém výhodný - měly nízké náklady a tak mohly poskytovat levný úvěr, na vesnicích velmi potřebný.

20

PLECHÁČEK, I. K dějinám spořitelnictví v Československu : Vydáno k 30. výročí vzniku státních spořitelen v Československu. 1. vydání. Praha : Česká státní spořitelna, 1983. 36. s. 21 BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1. 22 V Čechách se Raiffeisenovým záloţnám přezdívalo kampeličky, podle našeho lékaře a spisovatele Františka Cyrila Kampelíka, který českou veřejnost o raiffeisenových záloţnách informoval jiţ v průběhu 50. a 60. let (viz. kapitola 2.2.2.)

15

První raiffeisenka, ovšem německá, byla zaloţena v obci Horní Vraţná (u Nového Jičína) roku 1886. České raiffeisenky byly zakládány aţ na přelomu 80. a 90. let. Česká společnost jim zprvu nedůvěřovala. Záloţny s německým původem přišly do Čech v době, kdy vrcholily nacionální střety Čechů a Němců, jejich propagátory byli Němci a záloţny dokonce podporovala i Vídeňská vláda. To vše, ale Češi museli překonat, jelikoţ jiné řešení, jak zvládnout sloţitou finanční situaci venkova, nikdo neměl. Tento typ záloţny zaznamenal svůj největší rozvoj v druhé polovině 90. let 19. století.23 Záloţny Schulze-Delitzschova typu Systém záloţen Schulze-Delitzschova typu je koncept městských úvěrních druţstev. Patřily k nim občanské a ţivnostenské záloţny. Jejich charakteristickým znakem bylo omezené ručení do výše vkladu člena. Poskytovaly směnečný, lombardní, hypoteční a osobní úvěr, prováděly eskont směnek.24

2.5 Lidové peněţnictví v období vzniku ČSR a první světové války Vznik samostatné Československé republiky25 (1918) přinesl hospodářské, měnové a politické změny. Tyto změny se odrazily i v organizaci lidového peněţnictví, které se začalo formovat podle politických potřeb. Vyskytují se čtyři hlavní typy ústavů: -

spořitelny (přijímání vkladů, poskytování hypotečních úvěrů)

-

okresní záloţny hospodářské,

-

záloţny Schulze-Delitzschova typu (občanské záloţny),

-

záloţny Raiffeisenova typu (kampeličky).

Více neţ polovina z celkového objemu vkladů připadla na spořitelny a necelá čtvrtina na záloţny Schulze-Delitzschova typu. Spořitelny měly předstih i v celkovém objemu poskytnutých půjček. Méně půjček poskytovaly záloţny určené k úvěrové podpoře venkova (raiffeisenky a okresní záloţny hospodářské).

23

VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. 24 VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. 25 Dále jen ČSR či Československo.

16

Při posouzení průměrných vkladů a půjček vykazovaly nejvyšší obnosy opět spořitelny, za nimi okresní hospodářské záloţny, občanské záloţny. Na posledním místě se nacházely raiffeisenky. Bohuţel kapitálový trh byl přeplněn těmito ústavy a jejich vzájemná konkurence vytvářela velké napětí. Z toho důvodu nebylo moţné realizovat větší investice v různých odvětvích hospodářství. V oblasti lidového peněţnictví přinesl vznik Československa řadu problémů. Zejména Němci z českého pohraničí nechtěli uznat svoji příslušnost k Československu, přijímali i vydávali vklady v německých markách, převáţeli hotovost do institucí v Německu. Kromě toho spekulovali s rakousko-uherskými válečnými půjčkami, které vykupovali od obyvatel prostřednictvím regionálních peněţních ústavů. Na to tehdejší ministr financí A. Rašín zareagoval zákazem proplácení válečných půjček ze státní pokladny. Následně pro tyto ústavy nastala řada let imobility a soudních sporů. Záleţitost byla vyřešena aţ počátkem 30. let formou státní sanace a lombardních úvěrů, které postiţeným institucím poskytly spořitelny.

2.5.1 Spořitelny Role spořitelen byla spíše v oblasti vkladatelské, protoţe spořitelní zápůjčky tvořily především úvěry hypotekární, které byly zpravidla vyšší. Osobní půjčky, které pro podnikání městských vrstev měly větší význam, se u těchto ústavů prakticky nevyskytovaly.

2.5.2 Okresní záloţny hospodářské Tyto ústavy lidového peněţnictví mají své kořeny v kontribučenských fondech (viz. kapitola 1.3.1). Od ostatních záloţen se lišily svou orientací na financování. Věnovaly se výhradně financování zemědělství a průmyslu s ním spojeným. Jejich význam posilovala podpora agrární (republikánské) strany. Tato skutečnost vedla k legislativním změnám26. Zákonem byly prohlášeny za veřejné ústavy, dohled byl svěřen okresní a zemské samosprávě, bylo zavedeno obligatorní ručení okresů za vklady.

26

Zákon z roku 1882 sloučil kontribučenské záloţny v okresní hospodářské záloţny a umoţnil jim přijímat vklady od všech občanů.

17

2.5.3 Záloţny Schulze-Delitzschova typu Mezi městská úvěrní druţstva se řadily především občanské a ţivnostenské záloţny. Největšího rozmachu se jim dostalo právě za první republiky, kdy jejich počet vzrostl z 1410 na 1983. Schulze-Delitzschovy záloţny byly vedle kampeliček nejrozšířenější formou peněţních ústavů v Čechách.

2.5.4 Záloţny Raiffeisenova typu Raiffeisenky, venkovské typy druţstev, byly v období první republiky nejpočetnější, na druhé straně co se týče výše vkladů, stály na posledním místě (Kvůli charakteristickému sloţení členů.). Jejich počet se časem sniţoval. Z celkových 3 735 raiffeisenek v roce 1919, jich v roce 1937 zbylo jen 2919. Na tomto sníţení se částečně podepsala i světová hospodářská krize. Potřeba peněţního ústředí nebyla stále dořešena, přestoţe byla po celou dobu nutná. Aţ v roce 1897 byla v Praze zaloţena Ústřední jednota českých hospodářských družstev, doplněna Svazem hospodářských družstev a v roce zastřešena Agrární bankou, která získaný kapitál dávala do oběhu celé ekonomiky. Roku 1920 vznikl Svaz záložen jako ústředí s funkcí organizační, revizní a poradní.27

2.6 Období druhé světové války I v oblasti druţstevnictví vyvolaly události předcházející druhé světové válce značné ztráty. Násilné odtrţení pohraničí ČSR mělo dopad i na české druţstevní záloţny. V listopadu 1938 jmenovali nacisté pro správu českých peněţních ústavů v tzv. říšské župě sudetské28 zvláštního komisaře. V únoru 1939 byla všechna česká úvěrní druţstva připojena k německým druţstevním svazům. Byly na ně aplikovány německé koncepty a následně došlo k jejich podřízení jednomu ústředí. Jejich vrcholnou organizací se stal Ústřední svaz peněžnictví pro Čechy a Moravu. Celý peněţní sektor byl podřízen ministerstvu hospodářství, které zahájilo proces restrikce českých peněţních ústavů na celém území protektorátu. Účelem této restrikce byla koncentrace kapitálu pod svou kontrolu a snadné čerpání. Proces 27

Kapitola 2.5 byla zpracována na základě publikace VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. 28 Říšská ţupa Sudety nebo Sudetská ţupa byl správní útvar v pohraničních územích Čech, Moravy a Slezska, obsazených na základě Mnichovské dohody v říjnu 1938 vojsky nacistického Německa.

18

byl zahájen v Praze, v místě největší koncentrace záloţen. Jednotlivé ústavy lidového peněţnictví pak fúzovaly s Městskou spořitelnou Praţskou v jednu instituci. Období druhé světové války tedy znamenalo pro druţstevnictví zásadní zvrat. Bohuţel ani konec války a osvobození Československa v květnu 1945 neznamenalo zlepšení.29

2.7 Poválečný vývoj Poválečná situace nebyla jednoduchá. Bylo potřeba znovu hospodářsky integrovat Sudety, odtrţené v roce 1938, a sanovat takřka všechny banky, kterým během okupace v bilancích vzrostla poloţka říšskoněmeckých směnek a pokladničních poukázek. Německé směnky a poukázky totiţ po válce neměly ţádnou hodnotu, čímţ ohroţovaly likviditu bank. Problémem při začleňování Sudet byl německý kapitál – působily zde německé banky a úvěrní druţstva napojená na německý průmysl. Dle dekretu prezidenta30 mělo dojít k postupné likvidaci německých ústavů v pohraničí. Proces začal v roce 1947, kdy likvidované instituce přecházely pod české instituce za současné redukce jejich počtu.

2.8 Éra komunismu a zániku druţstevních záloţen Cílem nové komunistické vlády bylo získat absolutní kontrolu nad finančním trhem. Za tímto účelem plánovala komplexní zestátnění a koncentraci sektoru. Právním základem pro integraci byl zákon č. 181/1948 Sb. o organizaci peněţnictví. Zákon počítal jen se třemi typy bank: banky – národní podniky, Poštovní spořitelna a Investiční banka. Ministerstvo financí tímto zákonem získalo právo legislativní, regulatorní i kontrolní vůči všem peněţním ústavům. Zákonem také přebíral stát ručení za vklady u všech peněţních ústavů, takţe byl likvidován Všeobecný fond peněžních vkladů31, Ústřední svaz peněžnictví, Svaz bank.

29

PLECHÁČEK, I. K dějinám spořitelnictví v Československu : Vydáno k 30. výročí vznikustátních spořitelen v Československu. 1. vydání. Praha : Česká státní spořitelna, 1983. 36 s. 30 Dekret č. 108 z 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondech národní obnovy. 31 Fond zřízený v roce 1924 pro ochranu vkladů i věřitelů. Peněţní ústavy do něj povinně přispívaly třemi procenty ze zisků, pro krytí případných ztrát.

19

Tabulka č. 1 Peněţní ústavy a jejich funkce po organizačních změnách v roce 1948 Ústav

Počet

Funkce

Národní banka

- emisní

československá

- platební styk se zahraničím

Investiční banka

- financování a kontrola investic

Ústavů

Poboček

1

28

1

3

1

2

729

129

- šekové zúčtování Poštovní spořitelna

- soustřeďování prostředků státního rozpočtu - soustřeďování volných prostředků, zvl. lidového peněţnictví

Lidová peněţní druţstva

- sběr úsporných vkladů obyvatelstva - úvěrování jednotlivých zemědělských druţstev a podniků místního významu

Zdroj: POHL, O. Úloha státní banky československé v národním hospodářství. Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 239 s.

Další zásadní změny přinesl zákon č. 87/1952 Sb. o organizaci peněţnictví. Zákon připouštěl jediný typ peněţního ústavu – státní peněţní ústav. Z ústavů lidového peněţnictví, okresních spořitelen a záloţen, praţské a brněnské Spořitelny a záloţny vytvořil jednotný typ státní spořitelny. Tímto krokem na 43 let přestávají existovat druţstevní záloţny v českém hospodářství.32

2.9 Obnova sektoru po roce 1989 Jiţ v roce 1988 začala příprava reformy československého bankovnictví. Následně roku 1989 byl sestaven zákon o bankách a spořitelnách umoţňující spolu se zákonem o Státní bance československé formování bankovního systému v podmínkách transformující se centrálně řízené ekonomiky na trţní ekonomiku. V platnost vešel 1. 1. 1990 a zaloţil podmínky pro dvoustupňový bankovní systém (Dosud byl jednostupňový.). Toto datum můţeme označit za datum vzniku novodobého bankovnictví v Čechách. 32

VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0., PLECHÁČEK, I. K dějinám spořitelnictví v Československu : Vydáno k 30. výročí vzniku státních spořitelen v Československu. 1. vydání. Praha : Česká státní spořitelna, 1983. 36 s.

20

Bankovní sektor po roce 1989 byl sestaven z jiţ existujících bank a také z nových bank vzniklých ze Státní banky československé. Po jeho sluţbách byla veliká poptávka. Jenţe v trţní ekonomice je zapotřebí velkých bank soustřeďujících velké kapitály, ale také drobných institucí s drobným kapitálem pro ţivnostenský sektor. Takové instituce v českém bankovním sektoru neexistovaly.33 „…na trhu je obrovský prostor tím, že banky zcela opustily zájem o drobného klienta v honičce za podnikovými kolosy. Tento opuštěný klient, zejména fyzické osoby, však potřeboval peněžní služby a byl nejstabilnějším prvkem každého peněžního ústavu, neboť převážně spořil, málo si půjčoval a hlavně neměl neočekávané výběry nebo převody velkých částek.“34 Na trhu byla neuspokojená poptávka.

2.9.1 První kroky ke znovuzavedení záloţen V novém bankovním systému měly mít své místo opět i druţstevní záloţny. Od roku 1990 probíhaly diskuse, zda má smysl oţivovat instituci, která v peněţním sektoru neměla 43 let místo. Ze strany ministerstva financí a České národní banky35 panovala obava, zda záloţny budou vůbec schopné konkurovat bankám, zda poptávka po jejich sluţbách bude dostatečná, zda záloţny nebudou krachovat. Poslanec ODS Richard Mandelík dal podnět k přijetí zákona č. 87/1995 Sb. o druţstevních záloţnách, kterým byl od 1. 1. 1996 umoţněn vznik druţstevních záloţen. Přijetí zákona se však stalo předpokladem pro následnou krizi záloţen. Autoři zákona sice vycházeli z prvorepublikové tradice a současných zkušeností ze zahraničí, ale nereagovali na aktuální stav v českém bankovnictví ani nevěnovali dostatečnou pozornost ochraně klientů, dozorčímu orgánu a jeho pravomocím, odbornosti vedení, moţnosti páchat nekalé činnosti a podvody.36

33

VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0. 34 BREN, C. Čisté ruce. 1. vydání. Brno : L.V.P., 2002. s.16. ISBN 80-903226-0-3. 35 Dále jen ČNB. 36 VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a.s., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.

21

Zákon obsahoval řadu slabých míst: -

nebyla poţadována vzdělanost, odbornost ani praxe výkonných pracovníků,

-

záloţny měly moţnost zakládat vlastní dceřiné společnosti, které mohly provádět obchody s cennými papíry (Coţ záloţny samy nemohly, kromě obchodů se státními a komunálními dluhopisy a hypotečními zástavními listy.) a do kterých mohly být vyváděny finance,

-

regulace nespadala do kompetence České národní banky, ale pod Úřad pro dohled nad druţstevními záloţnami,

-

Úřad začal fungovat aţ rok po obnovení sektoru druţstevních záloţen,

-

Úřad disponoval vůči záloţnám omezenými pravomocemi v oblasti prevence např. pod jeho regulaci nespadaly dceřiné společnosti záloţen,

-

neexistence pravidel obezřetnosti (pravidla, likvidity, kapitálové přiměřenosti a úvěrové angaţovanosti).37

Zákon nebyl jediným zničujícím faktorem pro záloţny, spíš se stal ţivnou půdou pro ty, kteří uměli vyuţít jeho skulinek. Na krachu záloţen se také podíleli i členové, kteří zmatení rozličnými informacemi páchali run38 na záloţny. „Záložny byly v právu, napadeny přesilou. Nyní šlo o to, dostat mezi veřejnost informace o pravdě a postavit protivníka působícího v přesile a protiprávně před veřejné mínění v konfrontaci s fakty. To také protivník plně vystihl a udělal vše, aby se přes média nebo jinou cestou nedostala ze záložen žádná jiná informace, než ta jejich oficiální. Důsledně ve všech záložnách, kde byla uvalena nucená správa, zabránil členům k přístupu k jakýmkoliv jiným informacím o záložně, než jaké poskytoval zaměstnanec Úřadu, a to buď mluvčí Úřadu nebo nucený správce. Aby tyto informace byly důvěryhodné, ve všech těchto záložnách udělali audit stejnou zainteresovanou společností, která účelově zveličila odhad možných ztrát při zpeněžování aktiv záložny formou opravných položek, a toto umělé číslo vydávali řadovým členům a novinářům jako skutečnou ztrátu záložny. Rozdíl mezi výší vkladů a tímto číslem vydávali za rozsah vytunelování záložny.“39

37

Zákon č.87/1995 Sb. ze dne 20. dubna 1995 o spořitelních a úvěrních druţstvech. Zákony pro lidi.cz [online] 29. 5. 1995 [cit. 2011-08-22]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-87/zneni-19950529 38 RUN na peněţní ústav je situace, kdy klienti ústavu hromadně vybírají své vklady. Run můţe vést ke krachu instituce, protoţe instituce není schopna vyplatit všechny vklady najednou. 39 BREN, C. Čisté ruce. 1. vydání. Brno : L.V.P., 2002. s.37. ISBN 80-903226-0-3.

22

2.9.2 Legislativa, činnost záloţen, dohled nad záloţnami Fungování a moţnost existence druţstevních záloţen se tedy od 1. ledna 1996 řídila zákonem č. 87/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Pokud tento zákon nestanovil jinak, vztahovaly se na druţstevní záloţny i ustanovení obchodního zákoníku upravující postavení druţstva. Druţstevní záloţna musela mít nejméně 30 členů, zapisované základní jmění muselo činit nejméně 100 000 Kč. Nad druţstevními záloţnami vykonával dohled nově zřízený Úřad pro dohled nad druţstevními záloţnami, o pojištění vkladů se staral Fond pro pojištění vkladů.40

2.10 Sektor druţstevních záloţen po roce 1996 Od roku 1996 bylo zaloţeno 45 záloţen. Jejich počet se v průběhu 90. let vyšplhal na stovky. Ovšem po krizi v letech 1999-2002 vedoucí k ukončení činnosti mnoha záloţen, jich zbyly jen desítky.41

2.10.1 První léta existence druţstevních záloţen V roce 1996 došlo k rychlému rozvoji sektoru. Bylo zaloţeno 45 záloţen, kterým se podařilo získat skoro 7 tis. členů. V letech 1997-1999 pokračoval prudký rozvoj sektoru. Počet členů a vkladů se stále zvyšoval. Výrazný rozvoj byl zásluhou především efektivní krátkodobé obchodní politiky, která nezohledňovala stanoviska dlouhodobé ekonomické stability a efektivity. Bohuţel některá ustanovení zákona č. 87/1995 Sb. ve znění účinném v tomto období42 vytvářela příleţitosti k aktivitám, vedoucím k nezákonnému obohacení a následnému krachu celého sektoru druţstevních záloţen. Takovouto hlavní aktivitou bylo zakládání právnických osob druţstevními záloţnami za účelem podnikání v téměř neomezeném rozsahu ve vztahu 40

Zákon č.87/1995 Sb. ze dne 20. dubna 1995 o spořitelních a úvěrních druţstvech. Zákony pro lidi.cz [online] 29. 5. 1995 [cit. 2011-08-22]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-87/zneni-19950529 41 Kapitola 2.10 byla zpracována na základě těchto zdrojů: Zprávy o hospodaření Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-10-03]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy /archiv/druzstevni_zalozny/index.html Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-10-03]. Dostupné z: Česká národní banka [online]. [cit. 2011-10-03]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy /archiv/druzstevni_zalozny/index.html 42 Viz. kapitola 2.9.1.

23

k uloţeným vkladům členů, navíc bez moţnosti Úřadu kontrolovat a usměrňovat činnosti těchto subjektů. Tabulka č. 2 Vývoj sektoru od roku 1996 do roku 1999 Počet druţstevních záloţen Rok

Zaloţených

Zapsaných v obchodním rejstříku43

Počet členů

Vklady celkem (mil. Kč)

1996

45

45

7 092

176

1997

69

66

25 160

1 267

1998

101

76

63 301

4 484

1999

144

133

126 486

10 450

Zdroj: Zpráva o činnosti a hospodaření Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami za rok 2000. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-10-03]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/arch iv/druzstevni_zalozny/uddz_hosp2000.pdf

2.10.2 Zlomová etapa v letech 1999-2002 Zlomovou etapou byla pro záloţny léta 1999-2002, kdy vyšlo najevo špatné hospodaření záloţen a následně byly uvaleny nucené správy ze strany Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami. Současně s nucenými správami probíhala i konsolidace sektoru. Vývoj sektoru v roce 2000 ovlivnily dvě skutečnosti. První souvisela se změnou legislativního rámce přijetím zákona č. 100/2000 Sb. Zákon určil, ţe druţstevní záloţna není oprávněna nabývat přímý nebo nepřímý podíl na základním jmění právnické osoby, stát se členem, společníkem nebo akcionářem právnické osoby, či jiným způsobem nabývat kontrolu v právnické osobě. Dále určil, ţe druţstevní záloţny jsou povinny ukončit své majetkové účasti v právnických osobách do 18 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona a do doby ukončení majetkových účastí oprávnil Úřad provádět kontrolu jejich činnosti a hospodaření. Druhou skutečností byla intenzivní konsolidace sektoru. Krize ovlivnila všechny druţstevní záloţny, nicméně řada z nich (44 z celkového počtu 145), zejména menší záloţny vyuţívající vlastní otevřenosti vůči členům a jejich angaţovanosti, úspěšně odolala a objem jejich vkladů postupně narůstal.

43

Dále jen OR.

24

K 31. 12. 2000 bylo v nucené správě 11 záloţen disponujících s více jak 27 % celkových vkladů sektoru. Konkurs byl prohlášen na majetek 6 záloţen evidujících vklady ve výši 60 % z celkového objemu vkladů sektoru. Tabulka č. 3 Přehled stavu sektoru v letech 1999 a 2000 31. 12. 99

31. 3. 00

30. 6. 00

30. 9. 00

31. 12. 00

144

145

145

145

145

V nucené správě

3

7

11

13

11

V likvidaci

3

3

39

44

44

V konkursu

0

0

2

2

6

Celkový počet druţstevních záloţen44


Mezi první výsledky konsolidace sektoru druţstevních záloţen můţeme tedy zahrnout změnu legislativního rámce a zajištění prostředků pro Zajišťovací fond družstevních záložen45 pro realizaci výplat náhrad. Výsledky vytvářely předpoklady pro postupné uklidnění situace v sektoru. K legislativním změnám došlo i v roce 2001. Dne 1. 12. 2001 nabyl účinnosti zákon č. 406/2001 Sb. Zákon rozšířil okruh osob, kterým vzniká nárok na náhradu ze Zajišťovacího fondu druţstevních záloţen. Významné bylo i vydání vyhlášek Ministerstva financí ČR upravující pravidla kapitálové přiměřenosti, úvěrové angaţovanosti, likvidity a platební schopnosti spořitelních a úvěrních druţstev a dále určující povinný obsah výroční zprávy druţstevních záloţen. Zajišťovací fond druţstevních záloţen v tomto roce zahájil proces výplat náhrad oprávněným osobám za jejich pojištěné vklady. K 31. 12. 2001 vyplatil více neţ 80 % z celkového objemu nárokovaných náhrad. V průběhu roku byla vykonávána nucená správa v 16 druţstevních záloţnách, konkurs byl prohlášen na majetek 13 záloţen. Teprve aţ koncem roku se začaly objevovat první známky 44

Dále jen DZ. Zajišťovací fond druţstevních záloţen je právnickou osobou, jejímţ úkolem je vyplatit náhrady za pojištěné vklady členů druţstevních záloţen. Druţstevní záloţny jsou povinny do něj přispívat. Účelem Fondu je dále vypořádat pohledávky a závazky Úřadu pro dohled na druţstevními záloţnami, které Fond převzal v souvislosti se zánikem Úřadu. 45

25

stabilizace sektoru. Působily zde dvě skupiny záloţen – ekonomicky nestabilní či záloţny v nucené správě a ekonomicky zdravé záloţny, o jejichţ sluţby byl rostoucí zájem, stejně jako v roce minulém. Ekonomicky zdravých záloţen bylo 42 s bilanční sumou 1 mld. Kč a 9 213 členy. Šlo o záloţny menší či střední sdruţující osoby s vazbami regionálními či profesními. V těchto záloţnách bylo obtíţnější přehlíţet hazardování a odvádění peněz jako u velkých záloţen, kdy členové neznali ani své představenstvo. V roce 2001 byla zaloţena Asociace družstevních záložen46, jejímţ úkolem bylo podílet se na změně vnímání druţstevních záloţen veřejností v České republice a na postupu v době příprav harmonizace zákon č. 87/1995 Sb. s Evropskou unií. Za poslední období konsolidace sektoru lze povaţovat rok 2002. V průběhu roku 2002 byla vykonávána nucená správa v 8 druţstevních záloţnách, Úřad mimo jiné poprvé uplatnil své oprávnění rozhodnout o odnětí povolení působit jako druţstevní záloţna. Zajišťovací fond druţstevních záloţen pokračoval ve výplatě náhrad a k 31. 12. 2002 zajistil téměř 97 % z celkového objemu nárokovaných náhrad. Dne 27. 5. 2002 nabyl účinnosti zákon č. 212/2002 Sb. Tímto zákonem bylo zvýšeno relativní vymezení náhrady za pojištěný vklad poskytované Fondem z 80 % na 90 % pojištěného vkladu po odečtení splatných závazků oprávněné osoby, a absolutní vymezení určující maximální náhradu ze 100 000 Kč na 400 000 Kč. Tato změna se vztahovala i na jiţ existující nároky oprávněných osob. Konsolidace sektoru byla koncem roku 2002 v závěrečné fázi. Stabilizované druţstevní záloţny se adaptovaly na změny v důsledku konsolidace sektoru a novelizace zákona č. 87/1995 Sb. a vykazovaly růst. Sektor byl z větší části zbaven problémových záloţen. Rok 2002 tedy můţeme vnímat jako první období od obnovení sektoru peněţního druţstevnictví, ve kterém existují funkční pravidla jeho ekonomické regulace.

46

Více o Asociaci druţstevních záloţen 3.5.2.

26

Tabulka č. 4 Stav sektoru v letech 1999-2002 31. 12. 1999

31. 12. 2000

31. 12. 2001

31. 12. 2002

133

134

134

127

V nucené správě

3

11

6

1

V likvidaci

3

44

54

50

V konkursu

0

6

19

30

127

73

55

46

Celkový počet DZ zapsaných v OR

Ostatní


2.10.3 Vývoj v roce 2003 Rok 2003 je první období, kdy Úřad nevydal ţádné rozhodnutí o zavedení nucené správy v druţstevních záloţnách. Úřad však vydal 3 rozhodnutí o odnětí povolení působit jako druţstevní záloţny, která vedla k jejich zrušení. Zajišťovací fond druţstevních záloţen47 zabezpečil výplatu náhrad oprávněným osobám za jejich pojištěné vklady v rozsahu téměř 98 % z celkového objemu nárokovaných náhrad. Růst zájmu o sluţby druţstevních záloţen pokračuje, sektor je stabilizovaný. Další vývoj stabilizovaných záloţen je ovlivněn schopností přizpůsobit se novým podmínkám a poţadavkům

vymezených

euronovelou

(např.

navýšení

základního

kapitálu

na

35 000 000 Kč). Ke konci roku 2003 evidoval Úřad 119 záloţen zapsaných v obchodním rejstříku, činných jich bylo pouze 42, 32 jich bylo v konkurzu a 45 v likvidaci.

2.10.4 Rok 2004, rok harmonizace s Evropskou unií Dnem 1. 5. 2004 nabyl účinnosti zákon č. 280/2004 Sb. zvaný „euronovela“. Zásadní změnou, kterou přinesla, bylo zvýšení základní kapitálu záloţen na 1 milion eur (Tehdy cca 35 mil. Kč. Výše zůstala platná dodnes.) Navýšení bylo likvidující pro malé záloţny, proto došlo k dobrovolnému ukončení činnosti 6 záloţen. Přeţily tedy jen kapitálově silné záloţny, schopné svůj kapitál navýšit. 47

Dále jen Fond.

27

Dalšími změnami byla například moţnost expandovat na trhy Evropské Unie a naopak evropské záloţny mohou expandovat na naše území, členy záloţen se mohou stát i právnické osoby, moţnost vyšších majetkových podílů na záloţnách, zvýšení pojištění vkladů ze 400 000 Kč na 700 000 Kč. Rok 2004 je dalším rokem, ve kterém nebyla vykonávána ţádná nucená správa. V průběhu roku Úřad vydal 6 rozhodnutí, kterými odňal druţstevním záloţnám povolení působit jako druţstevní záloţna. Stabilizovanou část sice opustily 3 záloţny, nicméně důvěra v ně zůstala. Objem vkladů členů rostl. Tabulka č. 5 Struktura sektoru peněţního druţstevnictví za roky 2003 a 2004 31. 12. 2003

31. 12. 2004

Celkový počet DZ zapsaných v OR Činné druţstevní záloţny

119

111

42

33

V likvidaci

45

44

V konkursu

32

34

V nucené správě

0

0


2.10.5 Vývoj v roce 2005 Do 1. 2. 2005 byly záloţny povinny navýšit svůj základní kapitál. Jejich počet se sníţil na 20. Sektor je v tomto období stabilizovaný a vykazuje růstové tendence.

2.10.6 Vývoj v roce 2006 V roce 2006 došlo ke sjednocení dohledu nad finančním trhem pod ČNB a to zákonem č. 57/2006 Sb. Od 1. dubna 2006 je tedy ČNB odpovědná nejen za výkon bankovního a devizového dohledu, ale také za dohled nad všemi subjekty finančního trhu. Konkrétně převzala agendu Komise pro cenné papíry, Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění a Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami, které k tomu datu zanikly.

28

Sektor druţstevních záloţen byl koncem roku tvořen 20 činnými záloţnami. Počet členů stále rostl. Sektor jako celek vykázal zisk ve výši cca 84 mil. Kč, coţ je ve srovnání s rokem 2005 více jak dvojnásobek. Hlavní část výnosů je vygenerována v úrokové oblasti související s poskytováním úvěrů. K 31. 12. 2006 bylo 17 záloţen ziskových, 3 vykázaly ztrátu.

2.10.7 Vývoj v roce 2007 Tento rok byl poznamenán vývojem na světových trzích, zejména krizí na americkém trhu hypoték. Finanční trh České republiky48 se ukázal vůči těmto problémům velmi odolný. Nebyly zaznamenány ţádné přímé dopady, tuzemské finanční instituce se minimálně angaţují na investičních trzích. Sektor druţstevních záloţen byl na konci roku 2007 tvořen 19 aktivními druţstevními záloţnami. Počet členů se v průběhu roku zvýšil o 8 152 na 44 789 členů. Hospodaření záloţen bylo ziskové, sektor vytvořil zisk ve výši 83,2 mil. Kč. Ke konci roku z celkového počtu 19 záloţen bylo celkem 17 ziskových, 2 vykázaly ztrátu.

2.10.8 Vývoj v roce 2008 Světová finanční krize přerostla v roce 2008 v hospodářskou krizi, jeţ se projevila i ve střední Evropě a postihla ekonomický vývoj ČR. Tento nepříznivý vývoj ovlivnil hospodaření institucí podnikajících na tuzemském finančním trhu a schopnost podnikatelských subjektů splácet své závazky. Koncem roku se ekonomika dostala do recese. Sektor druţstevních záloţen byl na konci roku 2008 tvořen 17 činnými záloţnami. Ve srovnání s předchozím rokem se jejich počet sníţil o 2 subjekty Tabulka č. 6 Počet druţstevních záloţen a jejich členů v letech 2006-2008

Počet funkčních DZ Počet členů

2006

2007

2008

20

19

17

36 637

44 789

35 921

Zdroj: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-10-03]. Dostupné z:http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_ fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2008_cz.pdf 48

Dále jen ČR.

29

Rok 2008 byl tedy pro druţstevní záloţny úspěšný, sektor vytvořil zisk ve výši 75,6 mil. Kč. Záloţny zaznamenaly obnovení důvěry klientů, počty a objemy transakcí se zvýšily. Druţstevní záloţny rozšiřovaly nabídku svých sluţeb. Na konci roku 2008 bylo z celkového počtu záloţen 14 záloţen ziskových, 3 vykázaly ztrátu.

2.10.9 Vývoj v roce 2009 Ekonomická recese a přijatá protikrizová opatření se v roce 2009 projevila ve zvýšení schodku veřejných financí. Česká národní banka reagovala na vývoj ekonomického prostředí pokračujícím sniţováním základních úrokových sazeb. Ke konci roku 2009 působilo v České republice 17 druţstevních záloţen. Členská základna se oproti roku 2008 zvýšila o třetinu, z obchodního rejstříku bylo vymazáno 5 záloţen. Sektor zaznamenal ztrátu 16 mil. Kč. Tabulka č. 7 Počet druţstevních záloţen a jejich členů v letech 2007-2009

Počet činných DZ Počet členů

2007

2008

2009

19

17

17

44 789

35 942

47 954

Zdroj: Zdroj: Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2009. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-10-03]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zpra vy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2009_cz.pdf

2.10.10 Vývoj v roce 2010 V roce 2010 byla přijata novela zákona o druţstevních záloţnách, která upravila pravomoci České národní banky (např. určování významnosti poboček, nápravná opatření k zajištění dostatečné výše a sloţení kapitálu). V návaznosti na přijatou novelu byla připravena další novela zákona o druţstevních záloţnách, týkající se některých jiných předpisů ČNB. Jednalo se o odstranění nefunkčních ustanovení či změn směřujících k harmonizaci předpisů na finančním trhu. Na tuzemském trhu působilo k 31. 12. 2010 celkem 14 druţstevních záloţen. Zanikla druţstevní záloţna Fio, na základě povolení a získání licence od ČNB se stala bankou. Dalším dvěma záloţnám bylo odňato povolení k činnosti (Úvěrnímu druţstvu PDW a Vojenské druţstevní záloţně). Přestoţe se sektor zmenšil, zaznamenal dynamický rozvoj. Úvěry

30

poskytnuté členům vzrostly o 90,9 %, přičemţ vklady těchto členů se zvýšily téměř o 69,4 %. Na druhou stranu podíl klientských úvěru v selhání na celkových úvěrech jejich členů vzrostl ze 7,2 % na 10,3 %. Druţstevní záloţny dosáhly čistého zisku zhruba 32 mil. Kč.

2.10.11 Vývoj v roce 2011 K 31. 12. 2011 působilo na tuzemském trhu 14 druţstevních záloţen, tedy stejný počet jako na konci minulého roku. Počet členů se oproti loňskému roku zvýšil o 7 912 na 41 915. Tabulka č. 8 Přehled počtu druţstevních záloţen v letech 2008-2011

Druţstevní záloţny celkem k datu Počet vzniklých subjektů Počet zaniklých subjektů

31. 12. 2008

31. 12. 2009

31. 12. 2010

31. 12. 2011

17

17

14

14

0

0

0

0

2

0

3

0

Zdroj: Základní ukazatele o sektoru druţstevní záloţen. Česká národní banka [online]. 31. 12. 2011, [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_trh u/druzstevni_zalozny/dz_ukazatele_tab01.html

Celková bilanční suma druţstevních záloţen k 30. 9. 2011 se zvýšila přibliţně o 24 % a dosáhla výše 26 176 919. Činnost sektoru je převáţně orientována na sběr depozit a poskytování úvěrů, které tvoří zhruba 85 % aktivní strany bilance. Poskytnuté úvěry se zvýšily přibliţně o 22 %. Nárůst o 22,9 % byl zaznamenán u finančních závazků, které vzrostly z 17,8 mld. Kč na 23,1 mld. Kč. Ve třetím čtvrtletí roku 2011 vytvořily druţstevní záloţny čistý zisk ve výši 199,7 mil. Kč.

31

3. Současný stav sektoru druţstevních záloţen K 23. 3. 2012 působí v sektoru druţstevních záloţen 13 záloţen, coţ je o jednu méně neţ v loňském roce. Sektor opustila druţstevní záloţna UNIBON, které ČNB odebrala povolení k působení jako druţstevní záloţna. Tabulka č. 9 Přehled druţstevních záloţen ke dni 23. 3. 2012 Obchodní název subjektu AKCENTA, spořitelní a úvěrní druţstvo ANO spořitelní druţstvo Artesa, spořitelní druţstvo Citfin, spořitelní druţstvo České spořitelní druţstvo Druţstevní záloţna Kredit Druţstevní záloţna PSD Metropolitní spořitelní druţstvo Moravský Peněţní Ústav – spořitelní druţstvo Peněţní dům, spořitelní druţstvo Podnikatelská druţstevní záloţna WPB Capital, spořitelní druţstvo Záloţna CREDITAS, spořitelní druţstvo Zdroj: Druţstevní záloţny (k 15. 2. 2012). Česká národní banka [online]. 15. 2. 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=cz&p_DATUM=15.02. 2012&p_ses_idx=16

Záloţna Unibon, čtvrtá největší záloţna v České republice přišla o povolení působit jako druţstevní záloţna. Česká národní banka s ní 25. listopadu 2011 zahájila správní řízení o odebrání licence. Důvodem řízení byla ztráta 6,6 milionu korun, jelikoţ skoro polovina poskytnutých úvěrů byla nesplácena déle neţ 90 dnů, kapitálová přiměřenost (poměr kapitálu k rizikově váţeným aktivům) se pohybovala pod poţadovanou 8% hranicí.49 Vzhledem k přetrvávajícím nedostatkům ČNB shledala odnětí povolení za jediné moţné řešení, které 49

Čtvrté největší české kampeličce hrozí krach. Lidové noviny [online]. 1. 12. 2011 [cit. 27. 2. 2012]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/ctvrte-nejvetsi-ceske-kampelicce-hrozi-krach-fna-/mojepenize.asp?c=A111201_072632_firmy-trhy_mev

32

zabrání dalšímu porušování právních předpisů a uzavírání nevýhodných smluv ze strany záloţny, a tím i ohroţování majetku jejích členů. Dne 8. 3. 2012 Česká národní banka odejmula povolení záloţně UNIBON – spořitelní a úvěrní druţstvo povolení působit jako druţstevní záloţna. Tímto dnem nesmí záloţna UNIBON – spořitelní a úvěrní druţstvo přijímat vklady, poskytovat úvěry a provozovat další činnosti, s výjimkou těch, které jsou nezbytné k vypořádání jejích pohledávek a závazků.50 Nicméně současná situace Unibonu souvisí převáţně s problémy holdingu Geofin. Záloţna poskytovala Geofinu úvěry, které holding kvůli potíţím nesplatil.51 V sektoru jsou ale i velmi úspěšné záloţny, které by mohly nebo chtějí získat bankovní licenci. Jedná se o záloţny WPB Capital a Moravský peněţní ústav. Členové Moravského Peněţního Ústavu – spořitelního druţstva schválili záměr přeměny záloţny na banku, na mimořádné členské schůzi v březnu roku 2012. Zajímavostí na této přeměně je, ţe se kaţdý člen stane akcionářem, coţ je poprvé v historii bankovnictví. Druţstvo tedy můţe podat ţádost o bankovní licenci jiţ v průběhu prvního čtvrtletí.52 WPB Capital chce o licenci poţádat v horizontu dvou aţ tří let. Záloţna chce dále navyšovat kapitál, který jiţ teď činí 464,5 milionu korun, připravuje i interní změny jako například spuštění moderního bankovního systému, přidala do nabídky sluţeb i bezplatný běţný účet a chystá se zavést internetové bankovnictví.53

3.1 Současná zákonná úprava Regulace v oblasti sektoru druţstevních záloţen je dána právními předpisy, metodickými a výkladovými materiály a konzultačními materiály a návrhy. Právní přepisy zahrnují přehled zákonů, prováděcích právních předpisů i přímo závazné předpisy EU, vyhlášky a opatření. 50

Odejmutí povolení záloţně UNIBON - spořitelní a úvěrní druţstvo. Česká národní banka [online]. 8. 3. 2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_ cnb/2012/20120308_odejmuti_povoleni_unibon.html 51 HN: ČNB chce vzít licenci kampeličce Unibon, čtvrté největší v ČR. Bankovnípoplatky.com: Internetový ombudsman bankovních klientů [online]. 1. 12. 2011 [cit. 6. 1. 2012]. Dostupné z: http://www.bankovnipoplatky.com/hn-cnb-chce-vzit-licenci-kampelicce-unibon-ctvrte-nejvetsi-v-cr-15955.html 52 Moravský Peněţní Ústavy je o krok blíţe k bankovní licenci. Moravský peněžní ústav [online]. 8. 3. 2012 [cit. 2012-23-03]. Dostupné z: http://www.mpu.cz/cs/aktualne/detail?NewsItemID=128. 53 Další kampeličky chtějí být bankou, bude to snadnější. Aktuálně.cz [online]. 4. 2. 2011 [cit. 2011-22-12]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=689912.

33

Základním právním předpisem upravujícím vznik, činnost a zánik druţstevních záloţen je zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních druţstvech. Definuje např. druţstevní záloţnu, její hlavní činnost a další činnosti, obecná ustanovení, vznik a zánik, udělení povolení, předmět podnikání. Významnou vyhláškou je v této oblasti, ale také v oblasti bank a jiných úvěrových institucí, vyhláška č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry, která upravuje např. poţadavek dodrţovat kapitálovou přiměřenost a pravidla angaţovanosti. Tato pravidla jsou dále rozvedena v prováděcích předpisech. Metodické a výkladové materiály soustřeďují přehled aktuálních úředních sdělení, stanovisek a odpovědí vztahujících se k zákonům a předpisům sektoru, jako např. Úřední sdělení k vyhlášce č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry, otázky a odpovědi k vyhlášce č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních druţstev a obchodníků s cennými papíry. Záloţnami se také zabývají nově připravované konzultační materiály a návrhy, které ČNB uveřejňuje pro účely odborné diskuse nebo pro informaci účastníků finančního trhu. V současné době ČNB neuveřejňuje ţádný konzultační materiál nebo návrh právního předpisu v této oblasti.54

3.2 Jak funguje druţstevní záloţna Druţstevní záloţna je druţstvo, které pro podporu hospodaření svých členů provozuje převáţně finanční činnosti a poskytuje svým členům další sluţby pro uspokojování jejich finančních potřeb. Činnost dnešních druţstevních záloţen se odlišuje od původních idejí. Jejich regionální charakter vymizel, činnost orgánů není bez odměn, legislativa dává jasná pravidla (pravidla likvidity, kapitálová přiměřenost, úvěrová angaţovanost). Hlavním zdrojem záloţen je marţe, tedy rozdíl výnosových a nákladových úroků. Dalším zdrojem jsou rozdíly mezi výnosy

54

Kapitola 3.1 je zpracována na základě tohoto zdroje: Banky a druţstevní záloţny. Česká národní banka [online]. [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zakladna/banky_a_zalozny/

34

a náklady z poplatků a provizí. Záloţna své zisky rozděluje mezi své členy prostřednictvím vyššího zúročení vkladů. Podle zákona č. 87/1995 Sb. musí mít záloţna pro své zaloţení nejméně 30 členů, zapisovaný základní kapitál ve výši nejméně 500 000 Kč a před podáním ţádosti o povolení musí být splacena částka ve výši alespoň 35 000 000 Kč, kterou přestavuje základní kapitál. Mimo jiné, sídlo musí být na území České republiky. Povolení pro vznik a činnost druţstevní záloţny uděluje na základě písemné ţádosti ČNB. Pokud není ţádost úplná, ČNB si vyţádá její doplnění. Povolení uděluje na dobu neurčitou a musí být splněny určité podmínky (např. odborná způsobilost, důvěryhodnost a zkušenost řídících osob, technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností, reálnost obchodního plánu, schopnost bezpečného rozvoje druţstevní záloţny). Záloţna musí ze zákona tvořit rizikový fond ke krytí rizik z poskytování úvěrů a záruk a rezervní fond. Dohledem nad druţstevními záloţnami je pověřena od 1. 4. 2006 ČNB. Sluţby můţe záloţna poskytovat výhradně svým členům. Členem druţstevní záloţny se můţe stát kaţdá fyzická nebo právnická osoba, která podá ţádost o členství, sloţí základní členský vklad (pouze v peněţité formě) a zápisné, pokud je poţadováno. Se členstvím v záloţně se pojí práva a povinnosti dané ve stanovách záloţny. Člen má například právo na informace o hospodaření záloţny, právo účastnit se členské schůze, klást dotazy přímo nejvyšším představitelům záloţny. K povinnostem patří například povinnost řádně a včas splácet všechny své závazky vůči druţstvu. Činnosti jsou dané zákonem. Zejména jsou to tyto: -

přijímat vklady od svých členů,

-

poskytovat úvěry svým členům,

-

vést členům účty a provádět platby na základě pověření,

-

vydávat kreditní karty,

-

ručit svému členu za úvěr poskytovaný jiným subjektem,

-

provozovat obchodní činnost pro své členy.55

55

Kapitola 3.2 je zpracována na základě zákona č. 87/1995 Sb. v aktuálním znění: Zákon č. 87/1995 Sb. ze dne 20. dubna 1995 o spořitelních a úvěrních druţstvech. Česká národní banka [online] 2011 [cit. 2011-08-22]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/zakon_87_1995.pdf

35

Jak bylo řečeno, záloţna poskytuje sluţby pouze svým členům. Členem druţstevní záloţny se občan stane po zaloţení prvního produktu nebo po odeslání přihlášky (Způsob záleţí na stanovách jednotlivých záloţen.) a zaplacení členského vkladu a zápisného (pokud je vybíráno). Tabulka č. 10 Zápisné a minimální členský vklad v druţstevních záloţnách Družstevní záložna AKCENTA, spořitelní a úvěrní druţstvo ANO spořitelní druţstvo Artesa, spořitelní druţstvo Metropolitní spořitelní druţstvo Moravský Peněţní Ústav – spořitelní druţstvo Peněţní dům, spořitelní druţstvo WPB Capital, spořitelní druţstvo Záloţna CREDITAS, spořitelní druţstvo

Členský vklad

Zápisné

1,-

Není poţadováno

17 000,-*

50,-

100,-

Není poţadováno

100,-

Není poţadováno

1000,-**

Není poţadováno

100,-

Není poţadováno

1,-

199,-

100,-

Není poţadováno

Zdroj: Webové stránky jednotlivých druţstevních záloţen. Do přehledu nejsou zahrnuty tyto záloţny: Citfin, spořitelní druţstvo (Pouze pro firmy.), České spořitelní druţstvo (V současné době nepřijímá nové členy.), Druţstevní záloţna Kredit (Nekomunikuje, odmítá sdělit informace o poskytovaných sluţbách a s tím souvisejícími poplatky a úvěrovými sazbami.), Druţstevní záloţna PSD (Záloţna je členem skupiny Fio, bliţší informace mi Fio banka neposkytla.), Podnikatelská druţstevní záloţna (V současné době nepřijímá nové členy). *Podmínkou členství je splacení základního členského vkladu (vstupní vklad) 1000 Kč. Zbývající část je člen povinen uhradit do 18 měsíců. **Základní členský vklad je 1000 Kč. Před rozhodnutím o přijetí ţadatele je nutné zaplatit vstupní vklad ve výši 100 Kč.

36

3.3 Orgány druţstevní záloţny V oblasti řízení, se druţstevní záloţna řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Samotnými orgány jsou: -

členská schůze,

-

představenstvo,

-

kontrolní komise,

-

úvěrová komise.

3.3.1 Členská schůze Nejvyšším orgánem druţstevní záloţny je schůze členů druţstva neboli členská schůze. Schází se nejméně jednou za rok. Členská schůze rozhoduje o záleţitostech týkajících druţstva a jeho činnosti (např. změna stanov, volba a odvolání členů představenstva a kontrolní komise, rozhodování o uzavírání smluv).

3.3.2 Představenstvo Představenstvo řídí činnost záloţny a rozhoduje o všech záleţitostech druţstva, které nejsou dány zákonem nebo vyhrazeny jinému orgánu, plní usnesení členské schůze, odpovídá jí za svou činnost. Schází se dle potřeby.

3.3.3 Kontrolní komise Kontrolou veškeré činnosti záloţen je pověřená kontrolní komise. Dále také projednává stíţnosti členů. Odpovídá pouze členské schůzi, je nezávislá na ostatních orgánech druţstva. Schází se dle potřeby, nejméně jednou za tři měsíce.

3.3.4 Úvěrová komise Úvěrovou komisi volí členská schůze z řad členů druţstevní záloţny. Do její působnosti spadá poskytování úvěrů členům podle stanov, poskytování záruk ve formě ručení nebo bankovní záruky za členy, zajištění úvěrů.56

56

Zákon č. 87/1995 Sb. ze dne 20. dubna 1995 o spořitelních a úvěrních druţstvech. Česká národní banka [online] 2011 [cit. 2011-08-22]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/zakon_87_1995.pdf

37

3.4 Co druţstevní záloţny nabízí, bankovní kódy Druţstevní záloţna je instituce podobná bance. Do její působnosti spadá například zprostředkování platebního styku, poskytování úvěrů či záruk pro své členy.57

3.4.1 Běţné účty Obecně se říká, ţe druţstevní záloţny nabízí levnější běţné účty. Záleţí na konkrétní druţstevní záloţně a v potaz se musí vzít i poplatek za členství a fakt, ţe ne všechny druţstevní záloţny nejsou napojeny přímo na clearing České národní banky. Pokud tomu tak je, platební styk probíhá přes sběrný účet u některých z českých komerčních bank, coţ pro nás znamená poplatek navíc. V případě, ţe je záloţna napojena na clearing ČNB, získává svůj vlastní bankovní kód. Tabulka č. 11 Záloţny s vlastním bankovním kódem Název ústavu

Bankovní kód

Akcenta

2030

Artesa

2220

Citfin

2060

Creditas

2250

Moravský peněţní ústav

2070

Peněţní dům

2200

WPB Capital

2050

Zdroj: Číselník kódů platebního styku v České republice (ČKPS). Česká národní banka [online]. 1. 2. 2012 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/platebni_styk/ucty_kody _bank/download/kody_bank_CR.pdf

Velkou výhodou běţného účtu vedeného u druţstevní záloţny jsou vyšší úrokové sazby úročení vkladů. Oproti bankám, které většinou nabízí úrok kolem 0,10 % se u záloţen setkáváme s úročením v rozmezí 0,0-3 %. Výše úrokové sazby je však podmíněná zůstatkem na běţném účtu. V poslední době můţeme sledovat přibliţování výše úročení k výši úročení v bankách.

57

Viz kapitola 3.2.

38

Tabulka č. 12 Srovnání běţných účtů druţstevních záloţen Druţstevní

Poplatek za

Odchozí poloţka

Příchozí poloţka

Poplatek za výpis

Úročení

záloţna

vedení účtu

(mezibankovní)

(mezibankovní)

(měsíční poštou)

(p.a.)

AKCENTA, spořitelní

0,-

2,-/poloţka

0,-

100,-

0,0 %

druţstvo ANO spořitelní

0,0 - 3 % 0,-

0,-

0,-

Neposkytuje*

druţstvo

zůstatku

Artesa, spořitelní

dle výše

0,2 %**

1,-

1,-

0,-

34,-

0,-

1,90,-

0,-

Jen poštovní tarif

0,2 %

0,-

3-10,Dle způsobu podání

5,-

20,- + poštovní

0,05 %

tarif

0,2 %

0,-

0,-

0,-

0,-

0,05 %

0,-

4,-

0,-

15,-

0,50 %

druţstvo

0,3 %

Moravský peněţní ústav Peněţní dům, spořitelní druţstvo*** WPB Capital spořitelní druţstvo Záloţna CREDITAS, spořitelní druţstvo Zdroj: Webové stránky jednotlivých druţstevních záloţen. Do přehledu nejsou zahrnuty tyto záloţny: Citfin, spořitelní druţstvo (Pouze pro firmy obchodující se zahraničím.), České spořitelní druţstvo (V současné době nepřijímá nové členy.), Druţstevní záloţna Kredit (Nekomunikuje, odmítá sdělit informace o poskytovaných sluţbách a s tím souvisejícími poplatky a úvěrovými sazbami.), Druţstevní záloţna PSD (Záloţna je členem skupiny Fio, bliţší informace mi Fio banka neposkytla.), Metropolitní spořitelní druţstvo (Neposkytuje běţný účet.), Podnikatelská druţstevní záloţna (V současné době nepřijímá nové členy). *Výpis pouze elektronicky nebo na pobočce, a to bez poplatku. **Úročení běţného účtu 0,2 % se zůstatkem účtu od 100 Kč do 99 999 Kč, 0,3 % se zůstatkem účtu od 100 000 Kč do 5 mil. Kč nebo individuálně se zůstatkem účtu nad 5 mil. Kč. ***Poţadován minimální zůstatek na účtu 100 Kč. Úročení 0,05 % při zůstatku na účtu do 10 000 Kč, 0,2 % při zůstatku nad 10 000 Kč.

39

3.4.2 Úvěry Druţstevní záloţny nabízí různé druhy úvěrů. Mezi nejběţnější patří úvěry účelové i neúčelové pro fyzické osoby, fyzické osoby podnikatele a právnické osoby, hypotéky. Některé záloţny nabízí kreditní karty, kontokorentní úvěry, úvěry pro neziskové organizace a obce, dokonce i hypotéky pro cizince. Říká se, ţe pro úvěry druţstevních záloţen je typická vyšší úroková sazba neţ u bank. Dnes, však nelze jednoznačně říci, která instituce má vyšší úročení. Ne všechny záloţny totiţ poskytují spotřebitelské úvěry tak, jak je známe z bank. Banky totiţ nabízejí hypotéky, pro které je typická výše úvěru v řádech milionů, zajištění nemovitostí a dobou splatnosti v průměru 20 let a spotřebitelské úvěry účelové a neúčelové. Výše spotřebitelských úvěrů se pohybuje v řádech desetitisíců a statisíců, maximálně však do 500 000,- (Někdy i 600 000,-.) se splatností průměrně 7 let. Zajištění nemovitostí nebo jiným způsobem nemusí být poţadováno. Oproti tomu záloţny poskytují buď hypotéky, nebo spotřebitelské úvěry (účelové i neúčelové), které jsou v řádech milionů, zajištěné nemovitostí, se splatností maximálně 20 let. Jediným spotřebitelským úvěrem pro fyzickou osobu v „pravém slova smyslu“ je Rychloúvěr Peněţního domu. V rámci tohoto úvěru Peněţním dům poskytuje 20 000,s úrokovou sazbou 6 % a splatností max. 12 měsíců. Za další takový úvěr můţeme povaţovat Spotřebitelský úvěr zajištěný záloţny Creditas. U Creditasu si můţete vypůjčit od 15 000,- do 1 880 000,- s úrokovou sazbou začínající na 12 %, se splatností aţ 10 let. Je poţadována zástava, která pravděpodobně nebude poţadována u menších výpůjček. Můţete si tedy vypůjčit menší částku, ovšem za podstatně vyšší úročení. Charakteristickými znaky pro úvěry druţstevních záloţen je přísnější zajištění, poplatek za zpracování úvěru, poplatek za vedení úvěrového účtu či záloha na poplatek za vyřízení úvěru. Poplatky za zpracování a vyřízení úvěru bývají ve výši několika procent z výše úvěru, poplatek za vedení úvěru bývá účtován měsíčně řádově v desítkách korun. Záloţny vybírají vyšší úroky u úvěrů především pro to, ţe jsou ochotny poskytnout úvěr i osobám s „lehkým“ záznamem v registru dluţníků nebo se špatnou platební morálkou v minulosti. Dalším důvodem mohou být vyšší náklady se zpracováním úvěru. Mnoho záloţen totiţ přistupuje při posouzení i poskytnutí úvěru individuálně dle poţadavků klienta, jeho bonity, výši úvěru apod. 40

Další zajímavostí je také variabilita podmínek úvěrů. Například některé záloţny jsou ochotny překročit stanovenou hranici splatnosti úvěru. V této situaci zohledňují především věk ţadatele. Tabulka č. 13 Srovnání úvěrů poskytovaných druţstevními záloţnami pro fyzické osoby Druţstevní záloţna

Název úvěru

AKCENTA,

Akcenta půjčka

spotřební a

na nejrůznější

úvěrní druţstvo

účely

Ano spořitelní druţstvo

Minimální

Maximální

výše úvěru

výše úvěru

1 900 000,-

15 000 000,-

Úroková sazba

Splatnost

(p.a.) od 7,5 %

1-20 let*

od 9,5 %

1-20 let

Úvěry jsou poskytovány na individuální bázi.

Artesa,

Termínovaný

spořitelní

úvěr Artesa

druţstvo

FLEXI-I

2 000 000,-

30 000 000,-

Metropolitní spořitelní

Úvěry jsou poskytovány na individuální bázi.

druţstvo Moravský peněţní ústav Peněţní dům

Dobrý klient

250 000,-

10 000 000,-

7,9 %

6 měs.-10 let

-

20 000,-

6%

do 1 roku

individuálně

individuálně

6-15 %

1 měs.-15 let

15 000,-

1 880 000,-

od 12 %

1-10 let

Rychloúvěr Úvěr pro fyzické osoby

Záloţna CREDITAS,

Spotřebitelský

spořitelní

úvěr zajištěný

druţstvo Zdroj: Webové stránky jednotlivých záloţen. Do přehledu nejsou zahrnuty tyto záloţny: Citfin, spořitelní druţstvo (Pouze pro firmy obchodující se zahraničím.), České spořitelní druţstvo (V současné době nepřijímá nové členy.), Druţstevní záloţna Kredit (Nekomunikuje, odmítá sdělit informace o poskytovaných sluţbách a s tím souvisejícími poplatky a úvěrovými sazbami.), Druţstevní záloţna PSD (Záloţna je členem skupiny Fio, bliţší informace mi Fio banka neposkytla.), Podnikatelská druţstevní záloţna (V současné době nepřijímá nové členy), WPB Capital, spořitelní druţstvo (Poskytuje pouze hypotéky). *Splatnost moţná i nad 20 let, po posouzení věku ţadatele.

41

3.4.3 Vklady Druţstevní záloţny nabízí dvě varianty zhodnocení úspor – termínované vklady a spořící účty. Vklady druţstevních záloţen jsou zajímavé vysokým úročením a nízkými poplatky, řada sluţeb je poskytována bezplatně. Úročení vkladů na spořících a termínovaných účtech převyšuje úročení u stejných produktů u bank o 1 aţ 2 procenta. Tabulka č. 14 Úročení základních termínovaných vkladů druţstevních záloţen Částka (nejniţší)

Druţstevní záloţna AKCENTA, spořitelní a úvěrní druţstvo ANO spořitelní druţstvo Artesa, spořitelní druţstvo Metropolitní spořitelní druţstvo Moravský peněţní ústav – spořitelní druţstvo Peněţní dům WPB Capital, spořitelní druţstvo Záloţna CREDITAS, spořitelní druţstvo

1 000-299 999,-

Úročení 1 rok 2,50 %

Úročení 5 let 4,20 %

10 000-100 000,-

2,00 %

4,20 %

20 000-99 000,-

2,00 %

-

100 000-299 999,-

3,60 %

-

0-100 000,-

1,60 %*

-

100-99 999,-

1,60 %

3,40 %

20 000-599 999,-

2,70 %

3,60 %

od 5 000

3,00 %

-

Zdroj: Webové stránky jednotlivých druţstevních záloţen. Do přehledu nejsou zahrnuty tyto záloţny: Citfin, spořitelní druţstvo (Pouze pro firmy obchodující se zahraničím.), České spořitelní druţstvo (V současné době nepřijímá nové členy.), Druţstevní záloţna Kredit (Nekomunikuje, odmítá sdělit informace o poskytovaných sluţbách a s tím souvisejícími poplatky a úvěrovými sazbami.), Druţstevní záloţna PSD (Záloţna je členem skupiny Fio, bliţší informace mi Fio banka neposkytla.), Podnikatelská druţstevní záloţna (V současné době nepřijímá nové členy). *Úročení s výpovědní lhůtou 2,20 %.

Stejně jako vklady bank, tak i vklady druţstevních záloţen jsou pojištěny Fondem pojištění vkladů. Jedná se o vklady jak na běţných účtech, tak vklady termínované i spořící. Fond pojištění vkladů chrání vklady, čímţ podporuje důvěru v bankovní systém, resp. v bankovní sektor a v sektor druţstevních záloţen. Pojištěna je celková částka vkladů. Náhrada vkladů se od 1. 1. 2011 poskytuje do 100 % jejich výše. Maximální výše náhrady je 100 000 EUR.

42

3.5 Druţstevní organizace v ČR a ve světě 3.5.1 Druţstevní Asociace České republiky (DAČR) Druţstevní Asociace České republiky je národní druţstevní centrála reprezentující české a moravské druţstevnictví na veřejnosti i v zahraničí. Společně se svými členskými organizacemi spolupracuje s vládou, jednotlivými ministerstvy a zastupitelskými orgány, prosazuje zájmy a potřeby druţstev a napomáhá tak k všestrannému rozvoji druţstevnictví v současnosti i v budoucnosti. DAČR je členem Mezinárodního druţstevního svazu, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů a má rovněţ zastoupení v pracovních komisích Legislativní rady vlády a v odborných komisích vládních a státních orgánů.58

3.5.2 Asociace druţstevních záloţen (ADZ) Asociace druţstevních záloţen je dobrovolné zájmové sdruţení spořitelních a úvěrních druţstev a dalších úvěrových institucí. Hlavním posláním je např. zastupování a prosazování společných zájmů členů ve vztahu k vládě, parlamentu a dalším orgánům státní správy, stejně tak k instituci vykonávající dozor a dalším relevantním institucím a osobám, spolupráce s médii v oblasti zajišťování a usnadňování šíření informací o organizačních a odborných záleţitostech týkajících se druţstevních záloţen, aktivní součinnost při tvorbě legislativních úprav ovlivňujících podnikání členů.59

3.5.3 Mezinárodní druţstevní svaz (MDS) Mezinárodní druţstevní svaz je největší mezinárodní nevládní organizací na světě. Členy MDS je více neţ 200 národních druţstevních organizací a asi deset mezinárodních organizací, jejichţ činnost s druţstevnictvím úzce souvisí. Cílem MDS je podporovat druţstevnictví na celém světě. Organizuje mezinárodní konference a zasedání, kde se mohou setkávat zástupci druţstevních organizací všech typů za účelem projednání vzájemných zkušeností. Vytváří organizace pro různá druţstva, pomáhá při zakládání nových forem druţstevní činnosti i druţstvům v rozvojových zemích při 58

DAČR: Druţstevní asociace České republiky [online]. [cit. 2011-11-28]. Dostupné http://www.dacr.cz/kontakt.php 59 ADZ: Asociace druţstevních záloţen [online]. [cit. 2011-11-28] Dostupné z: http://www.asociacedz.cz/

43

z:

organizování různých projektů pomoci a působí na vládní politiku a zákonodárství ve prospěch druţstevního rozvoje. Vydává publikace, provádí průzkumnou činnost, shromaţďuje statistické údaje. MDS brání zájmy svých členů na mezinárodní úrovni pomocí zastoupení v OSN a dalších mezinárodních organizacích. Usiluje o spolupráci s Koordinačním výborem evropských druţstevních asociací v Bruselu.60

3.5.4 Koordinační výbor evropských druţstevních asociací (CCACE) Koordinační výbor evropských druţstevních asociací je sdruţení, které se snaţí o lepší podporu principů a praxe druţstevních podniků a podporu společných zájmů vůči institucím Evropské unie a vůči obecné veřejnosti. Spolupráce se zaměřuje především na podporu výměny informací mezi členskými asociacemi, organizaci zasedání, stanovení společných postojů, přípravu konkrétních iniciativ ve společném zájmu.61

3.5.5 Světová rada druţstevních záloţen (WOCCU) Světová rada druţstevních záloţen je světové obchodní sdruţení pro druţstevní záloţny. WOCCU podporuje trvalý rozvoj druţstevních záloţen a dalších finančních druţstev na celém světě. Obhajuje druţstevní záloţny v mezinárodních organizacích, spolupracuje s vládami s cílem zlepšit právní předpisy a nařízení. Vytváří programy technické pomoci při zavádění nových nástrojů a technologií, poskytuje konzultační sluţby, sleduje statistiky.62

3.5.6 Druţstva Evropa Organizace Druţstva Evropa vzniklo 11. listopadu 2006. Jeho cílem je sloučit organizace Mezinárodního druţstevního svazu a Koordinačního výboru evropských druţstevních asociací do jednoho subjektu. Druţstva Evropa je mezisektorovou organizací zastupující evropská druţstva. Zajišťují pro své členy zastoupení, informovanost a jejich zahrnutí do dění na evropské úrovni, organizuje konference, semináře, akce na zviditelnění, kaţdoročně publikují zprávu o výkonech druţstev v Evropě.63

60

Mezinárodní druţstevní svaz. DAČR : Druţstevní Asociace České republiky [online]. [cit. 2011-11-28]. Dostupné z: http://www.dacr.cz/_mds/mds_mds.html 61 Jednání zástupců Druţstevní asociace v Bruselu. Svaz českých a moravských bytových druţstev [online]. [cit. 2011-12-27]. Dostupné z: http://www.scmbd.cz/jednani-zastupcu-drustevni-asociace-v-bruselu 62 WOCCU: World Council of Credit Unions [online]. [cit. 2011-11-28]. Dostupné z: http://www.woccu.org/ 63 DRUŢSTVA EVROPA – nová organizace zastupující zájmy druţstevního sektoru v Evropě. Svaz českých a moravských bytových družstev. [online]. [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.scmbd.cz/druzstva-evropanova-organizace-zastupujici-zajmy

44

3.6 Současná situace v sektoru druţstevních záloţen, predikce Dříve velmi oblíbené druţstevní záloţny se v roce 2002 definitivně dostaly z problémů, které je potkaly na konci 90 let, sektor se transformoval a v současné době se záloţnám opět daří. Jedním z důvodů důvěry klientů je vyšší bezpečnost. Oproti bankám, si však záloţny za toto bezpečí nenechávají zaplatit, podnikají rizikověji, jejich náklady jsou vyšší. Proto jsou ochotny poskytnout vyšší úročení na vkladech, jelikoţ jejich hlavní výdělek pochází z draţšího půjčení finančních prostředků svým členům. Bohuţel záloţny nemusí uhlídat své kreditní riziko. Dalšími důvody proč zvolit druţstevní záloţnu jako správce svých financí můţe být například snazší přístup k úvěrovým prostředkům, individuální přístup k ţádosti o úvěr i při jeho poskytnutí. Záloţny se snaţí vyjít vstříc i svým potenciálním klientům prostřednictvím sníţení členských vkladů z tisíců a desetitisíců na stokoruny či koruny, sníţení zápisného na stokoruny aţ desetikoruny. V průběhu roku 2010 byl v sektoru druţstevních záloţen zaznamenán nárůst členů, jejich počet dosáhl 48 000. Ke konci roku došlo k poklesu o 14 000 členů, který ale byl způsoben odchodem druţstevní záloţny Fio ze sektoru. Fio druţstevní záloţna získala bankovní licenci a spadá do bankovního sektoru. Přestoţe se celková bilanční suma se zvýšila o více neţ 66 % a dosáhla tak 19,9 mld. Kč a kapitál dosahoval 1,9 mld. Kč po nárůstu o 53,8 %, kvalita úvěrového portfolia druţstevních záloţen se začala zhoršovat. Ke konci roku dosahoval podíl pohledávek v selhání 7,3 %. Oproti tomu kapitálová přiměřenost byla v dostačující výši 12,59 % vzhledem ke stanovené výši 8 % Rok 2011 byl pro záloţny úspěšným rokem. V tomto roce vykazovaly čistý zisk 199 750 mil. Kč, v roce 2010 vykazovaly ztrátu skoro 40 mil. Kč. Objem klientských vkladů se za poslední tři roky téměř ztrojnásobil. I přes toto oţivení a velký zájem o sluţby druţstevních záloţen, se velká část klientských úvěrů s nízkým krytím opravnými poloţkami (cca 10%) ocitá v selhání. V září roku 2011 jejich počet dosáhl výše 11,7 %. Oproti bankám je to 40% rozdíl. Tato špatná situace je daná tím, ţe záloţny jsou ochotny poskytnout úvěr i rizikovějším klientům se záznamy v registrech či se špatnou platební morálkou v minulosti.

45

Rizikem je tedy i příliv vkladů do sektoru, vykazujícího vysoké hodnoty podílu úvěrů v selhání. Není jisté, jak dlouho bude sektor druţstevních záloţen fungovat bez větších problémů, protoţe i zajištění nemovitostí je rizikové vzhledem ke klesající tendenci cen nemovitostí vyvolané světovou hospodářskou krizí. Příkladem můţe být UNIBON – spořitelní a úvěrní druţstvo, kterému 8. 3. 2012 Česká národní banka odebrala povolení působit jako druţstevní záloţna.64 V sektoru jsou i velmi úspěšné záloţny, chtějí a některé dokonce i jednají s ČNB o získání bankovní licence.65 Můţeme tedy říci, ţe druţstevním záloţnám se v současné chvíli daří. Zájem o jejich sluţby roste. Jedná se zejména o sluţby úvěrové, v důsledku nedostatku finančních prostředků u subjektů domácího trhu. Nedostatek je způsoben stále trvající světovou finanční krizí a zvýšením DPH na tuzemském trhu. Nicméně pokud se zamyslíme o jejich vzdálenější budoucnosti, mohli bychom očekávat sniţování počtu činných záloţen v sektoru, právě v důsledku světové finanční krize, nepříznivého fiskálního vývoje v Evropské unii či zvýšení DPH a jiných daní na našem trhu. Jak je patrné, subjekty tuzemského trhu se jiţ teď ocitají v platební neschopnosti a tato neschopnost by mohla mít rostoucí tendenci. Pokud by se finanční situace vyvíjela stále nepříznivě a klienti by ve větší míře přestali splácet své závazky, mohli by uvést záloţny do finančních krizí. Přestoţe rizikovější úvěry mohou být zajištěny nemovitostí, její zpeněţení nemusí záloţny zachránit. Ceny nemovitostí mají v posledních dvou letech klesající tendenci.66 Pokud by tedy nastala situace, kdy by záloţnám dále narůstaly úvěry v selhání a nedokázaly by ji vyřešit, mohly by se dostat do správních řízení s ČNB. Správní řízení mohou vést aţ k odnětí povolení působit jako druţstevní záloţna.67 Sektor tedy do budoucna představuje potenciální riziko. 64

Viz kapitola 3. Viz kapitola 3. 66 Index cen nemovitostí. Peníze.cz [online]. [cit. 6. 1. 2012]. Dostupné z: http://www.penize.cz/223825-indexcen-nemovitosti-hypotecni-banky-hb-index-za-treti-ctvrtleti-2011-tuzemske-ceny-nemovitosti 67 Kapitola 3. 6 byla zpracována na základě zpráv České národní banky - Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2010. Česká národní banka [online]. [cit. 15. 9. 2011]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zpra vy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2010_cz.pdf, Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011. Česká národní banka [online]. [cit. 15. 9. 2011]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2010-2011/fs_20102011.pdf 65

46

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo analyzovat historii, současnost a předpokládaný vývoj druţstevních záloţen v České republice. Po 16 letech své novodobé existence na českém finančním trhu, můţeme sektor druţstevních záloţen povaţovat za stabilizovaný. Záloţny, které odolaly krizi v 90. letech, ukázaly svou kapitálovou sílu a vyrovnaly se jedné z nejzásadnějších změn. Dokázaly zvýšit svůj základní kapitál z pouhých 500 000 Kč na 35 mil. Kč. Za stabilitu mimo jiné vděčí zásadním změnám v legislativě a také převedení dohledu nad sektorem pod Českou národní banku. Dnes záloţny fungují podle nové legislativy v souladu s právem Evropské unie. Od dubna roku 2006 jsou pod dohledem České národní banky, plní pravidla likvidity, kapitálové přiměřenosti, dodrţují úvěrovou angaţovanost, účastní se systému pojištění vkladů, v orgánech musí být kvalifikovaní lidé s praxí, stejně jako v bankách. To vše nás chrání před opakováním ohromného krachu 90. let. Přesto záloţny svá nejlepší léta uţ zaţily a dnes jsou spíše doplňkem silnému bankovnímu sektoru.

47

Seznam pouţité literatury Bibliografie 1.

BAŢANTOVÁ, I. Družstevní a svépomocné koncepce v českém ekonomickém myšlení : Vývoj názorů a pokusů o praktickou realizaci do roku 1948. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a. s., 2002. 208 s. ISBN 80-7175-111-1.

2.

BLAŢEK, A. České spořitelní a záložní spolky dle vzoru Raiffeisenova. 2. vydání. Praha : Svépomoc, 1909. 413 s.

3.

BREN, C. Čisté ruce. 1. vydání. Brno : L. V. P., 2002. 351 s. ISBN 80-903226-0-3.

4.

HÁJEK, J. Počátky a rozmach českého záloženského hnutí ve třetí čtvrtině 19. století. Praha : 1984. 286 s.

5.

ILLNER, F. Snahy českých občanských záložen na poli živnostenského úvěru. Praha : Jednota záloţen, 1911. 74 s.

6.

KOUDELA, J. České záložny, jejich poslání a snahy opravné. Praha : Jan Koudela, 1910. 123 s.

7.

MATOUŠEK, M. Život a působení Dr. F. C. Kampelíka. Praha : Alois svoboda, 1947. 163 s.

8.

PLECHÁČEK, I. K dějinám spořitelnictví v Československu : Vydáno k 30. výroční vzniku státních spořitelen v Československu. 1. vydání. Praha : České státní spořitelna, 1983. 36 s.

9.

SCHREYER, J. Dějiny svépomocných záložen českých v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha : Jednota záloţen, 1891. 378 s.

10. ŠENKÝŘOVÁ, B; a kol. Bankovnictví. 1. vydání. Praha : Vysoká škola finanční a správní o. p. s., 2010. 256 s. ISBN 978-80-7408-029-6. 11. VENCOVSKÝ, F.; JINDRA, Z.; NOVOTNÝ, J.; PŮLPÁN, K.; DVOŘÁK, P.; a kol. Dějiny bankovnictví v českých zemích. 1. vydání. Praha : Bankovní institut a. a., 1999. 594 s. ISBN 80-7265-030-0.

48

Periodika: 1.

KALABIS, Z. Něco z historie „lidové peněţnictví“ u nás. Reliant Logistic News. 2012, č. 1, s. 26. ISSN 1802-3746.

2.

KALABIS, Z. Něco z historie „lidového peněţnictví“ u nás. Puls. 2011, č. 3, s. 15. ISSN 1804-1922.

Internetové zdroje: 1.

ADZ: Asociace družstevních záložen [online]. [cit. 2011-11-28] Dostupné z: http://www.asociacedz.cz/

2.

AKCENTA:

jednoduše

s

financemi

[online].

[cit.

2012-03-12].

Dostupné

z:

htttp://finance.akcenta.eu/asud.html 3.

ANO: spořitelní družstvo [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.anosd.cz/

4.

Artesa: investujte výhodně a s garancí [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: https://www.artesa.cz/

5.

Banky a druţstevní záloţny. Česká národní banka [online]. [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zakladna/banky_a_zalozny/

6.

Ceny

nemovitostí.

Peníze.cz

[online].

[cit.

[online].

[cit.

2012-01-06].

Dostupné z:

http://www.penize.cz/ceny-nemovitosti 7.

Citfin:

S

citem

pro

finance

2012-03-12].

Dostupné

z:

http://www.citfin.cz/cz/homepage.html 8.

CREDITAS [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: https://www.creditas.cz/

9.

České

spořitelní

družstvo

[online].

[cit.

2012-03-12].

Dostupné

z:

http://www.ceskesporitelnidruzstvo.cz/cs/home-page/ 10. Čtvrté největší české kampeličce hrozí krach. Lidové noviny [online]. 1. 12. 2011 [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/ctvrte-nejvetsi-ceske-kampeliccehrozi-krach-fna-/moje-penize.asp?c=A111201_072632_firmy-trhy_mev 11. DAČR: Družstevní asociace České republiky [online]. [cit. 2011-11-28]. Dostupné z: http://www.dacr.cz/kontakt.php 12. Další kampeličky chtějí být bankou, bude to snadnější. Aktuálně.cz [online]. 4. 2. 2011 [cit. 2011-06-11].

Dostupné

http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=689912.

49

z:

13. Druţstevní záloţny (k 15. 2. 2012). Česká národní banka [online]. 15. 2. 2012 [cit. 2012-03-14].

Dostupné

z:

https://apl.cnb.cz/apljerrsdad/JERRS.WEB33.SUBJECTS_COUNTS_DETAIL?p_lang=c z&p_DATUM=15.02.2012&p_ses_idx=16 14. DRUŢSTVA EVROPA – nová organizace zastupující zájmy druţstevního sektoru v Evropě. Svaz českých a moravských bytových družstev. [online]. [cit. 2012-03-20]. Dostupné z: http://www.scmbd.cz/druzstva-evropa-nova-organizace-zastupujici-zajmy 15. HN:

ČNB

chce

vzít

licenci

kampeličce

Unibon,

čtvrté

největší

v ČR.

Bankovnípoplatky.com: Internetový ombudsman bankovních klientů [online]. 1. 12. 2011 [cit. 2012-01-06]. Dostupné

z:

http://www.bankovnipoplatky.com/hn-cnb-chce-vzit-

licenci-kampelicce-unibon-ctvrte-nejvetsi-v-cr-15955.html 16. Index

cen

nemovitostí.

Peníze.cz

[online].

[cit. 2012-01-06].

Dostupné z:

http://www.penize.cz/223825-index-cen-nemovitosti-hypotecni-banky-hb-index-za-tretictvrtleti-2011-tuzemske-ceny-nemovitosti 17. Informace k postupu integrace dohledu nad finančním trhem. Česká národní banka [online].

14. 12. 2005

[cit.

2012-01-15].

Dostupné z:

http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/ 18. Jednání zástupců Druţstevní asociace v Bruselu. Svaz českých a moravských bytových družstev [online]. [cit. 2011-12-27]. Dostupné z: http://www.scmbd.cz/jednani-zastupcudrustevni-asociace-v-bruselu 19. JERMÁŘ, Petr. Unibon má problémy, moţná přijde o licenci. Banky.cz [online]. [cit. 2012-02-27]. Dostupné z: http://www.banky.cz/unibon-ma-problemy-mozna-prijdeo-licenci 20. KUČERA, Petr. Další kampeličky chtějí být bankou, bude to snadnější. Aktuálně.cz [online].

4. 2. 2011

[cit. 2011-11-03].

Dostupné

z:

http://aktualne.centrum.cz/finance/penize/clanek.phtml?id=689912 21. Metropolitní

spořitelní

družstvo

[online].

[cit.

2012-02-28].

Dostupné z:

http://www.metunion.eu/ 22. Mezinárodní druţstevní svaz. DAČR : Družstevní Asociace České republiky [online]. [cit. 2011-11-28]. Dostupné z: http://www.dacr.cz/_mds/mds_mds.html 23. Moravský Peněţní Ústav je o krok blíţe k bankovní licenci. Moravský peněžní ústav [online].

8.

3.

2012

[cit.

2012-23-03].

http://www.mpu.cz/cs/aktualne/detail?NewsItemID=128.

50

Dostupné

z:

24. Moravský peněžní ústav: Klientům kvalitní služby [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.mpu.cz/ 25. PDZ: Podnikatelská družstevní záložna [online]. [cit. 2011-11-10]. Dostupné z: http://www.penezniustav.cz 26. Peněžní

dům

[online].

[cit.

2012-02-28].

Dostupné z:

http://www.peneznidum.cz/Podnikatelská družstevní záložna [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.penezniustav.cz/ 27. UNIBON spořitelní a úvěrní družstvo [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.unibonsud.cz/intro.php 28. Unibon bojuje. Současné vedení odstraňuje nedostatky a doufá v zachování licence. Bankovnípoplatky.com

[online].

8. 1. 2012

[cit. 2012-01-10].

Dostupné

z:

http://www.bankovnipoplatky.com/-unibon-bojuje-soucasne-vedeni-odstranujenedostatky-a-doufa-v---zachovani-licence-16298.html 29. WPB [online]. [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.wpb.cz/ 30. WOCCU: World Council of Credit Unions [online]. [cit. 2011-11-28]. Dostupné z: http://www.woccu.org/ 31. Základní ukazatele o sektoru druţstevních záloţen: Základní ukazatele o sektoru druţstevní záloţen k 31. 12. 2011. Česká národní banka [online]. 30. 9. 2011 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zak ladni_ukazatele_fin_trhu/druzstevni_zalozny/dz_ukazatele_tab01.html 32. Zpráva

o

finanční

stabilitě

2010/2011.

Česká

národní

banka

[online].

[cit. 2011-09-15]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2010 -2011/index.html 33. Zprávy o činnosti a hospodaření Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami. Česká národní

banka

[online].

[cit. 2011-10-03].

Dostupné z:

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/archiv/druzstev ni_zalozny/index.html 34. Zpráva o činnosti a hospodaření Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami za rok 1999.

Česká

národní

banka

[online].

[cit. 2011-10-03].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_i nformace_fin_trhy/archiv/druzstevni_zalozny/uddz_hosp1999.pdf

51

35. Zpráva o činnosti a hospodaření Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami za rok 2000.

Česká

národní

banka

[online].

[cit. 2011-10-03].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_i nformace_fin_trhy/archiv/druzstevni_zalozny/uddz_hosp2000.pdf 36. Zpráva o činnosti a hospodaření Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami za rok 2001.

Česká

národní

banka

[online].

[cit. 2011-10-03].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_i nformace_fin_trhy/archiv/druzstevni_zalozny/uddz_hosp2001.pdf 37. Zpráva o činnosti a hospodaření Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami za rok 2002.

Česká

národní

banka

[online].

[cit. 2011-10-03].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_i nformace_fin_trhy/archiv/druzstevni_zalozny/uddz_hosp2002.pdf 38. Zpráva o činnosti a hospodaření Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami za rok 2003. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-10-3]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/mir anda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/arc hiv/druzstevni_zalozny/uddz_hosp2003.pdf 39. Zpráva o činnosti a hospodaření Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami za rok 2004.

Česká

národní

banka

[online].

[cit. 2011-10-3].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_i nformace_fin_trhy/archiv/druzstevni_zalozny/uddz_hosp2004.pdf 40. Zprávy o výkonu dohledu nad finančním trhem. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-09-15]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_infor mace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/ 41. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2006. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-09-15].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_i nformace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2006_cz.pdf 42. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2007. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-09-15].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_i nformace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2007_cz.pdf

52

43. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008. Česká národní banka [online]. [cit. 2011-09-15].

Dostupné

z:


Dostupné

z:


Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrne_in formace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2010_cz.pdf Zákony: 1.

Zákon č. 87/1995 Sb. ze dne 20. dubna 1995 o spořitelních a úvěrních druţstvech. Česká národní

banka

[online]

2011

[cit. 2011-08-22].

Dostupné

z:

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/zakony/download/za kon_87_1995.pdf 2.

Zákon č.87/1995 Sb. ze dne 20. dubna 1995 o spořitelních a úvěrních druţstvech. Zákony pro

lidi.cz

[online]

29.

5.

1995

[cit. 2011-08-22].

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-87/zneni-19950529

53

Dostupné

z:

Seznam grafů Graf č. 1 Nové záloţny v Čechách a na Moravě v letech 1859-1873 ...................................... 12

Seznam tabulek Tabulka č. 1 Peněţní ústavy a jejich funkce po organizačních změnách v roce 1948 ............. 20 Tabulka č. 2 Vývoj sektoru od roku 1996 do roku 1999.......................................................... 24 Tabulka č. 3 Přehled stavu sektoru v letech 1999 a 2000 ........................................................ 25 Tabulka č. 4 Stav sektoru v letech 1999-2002 ......................................................................... 27 Tabulka č. 5 Struktura sektoru peněţního druţstevnictví za roky 2003 a 2004 ....................... 28 Tabulka č. 6 Počet druţstevních záloţen a jejich členů v letech 2006-2008 ........................... 29 Tabulka č. 7 Počet druţstevních záloţen a jejich členů v letech 2007-2009 ........................... 30 Tabulka č. 8 Přehled počtu druţstevních záloţen v letech 2008-2011 .................................... 31 Tabulka č. 9 Přehled druţstevních záloţen ke dni 23. 3. 2012 ................................................ 32 Tabulka č. 10 Zápisné a minimální členský vklad v druţstevních záloţnách.......................... 36 Tabulka č. 11 Záloţny s vlastním bankovním kódem .............................................................. 38 Tabulka č. 12 Srovnání běţných účtů druţstevních záloţen .................................................... 39 Tabulka č. 13 Srovnání úvěrů poskytovaných druţstevními záloţnami pro fyzické osoby .... 41 Tabulka č. 14 Úročení základních termínovaných vkladů druţstevních záloţen .................... 42

54

Historie družstevních záložen v ČR

Recommend Documents