Historie a současnost Základní umělecké školy Františka France ve Slavkově u Brna, se specializací na taneční obor

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér taneční pedagogiky

Historie a současnost Základní umělecké školy Františka France ve Slavkově u Brna, se specializací na taneční obor

Diplomová práce

Autor práce: Veronika Beránková Vedoucí práce: Mgr. Jana Lepoldová Oponent práce: doc. Mgr. Ludvík Kotzian Brno 2016

Bibliografický záznam BERÁNKOVÁ, Veronika. Historie a současnost Základní umělecké školy Františka France ve Slavkově u Brna, se specializací na taneční obor. History and Current Standing of Primary Art School Františka France with specialisation in the field of dance. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér taneční pedagogiky, 2016. 88 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Lepoldová

Anotace Diplomová práce se zaměřuje na obecnou charakteristiku základních uměleckých škol. Významnou osobnost hudební minulosti města Slavkov u Brna a zakladatele Základní umělecké školy Františka France. Sleduje historický vývoj základní umělecké školy Františka France, její význam a spolupráci s městem Slavkov u Brna. Těžištěm práce je především podat charakteristiku, náplň tanečního oboru základní umělecké školy, tanec a jeho vliv na rozvoj dětí, porovnání tance a sportovních disciplín. Praktická část diplomové práce tvoří dotazník, jeho vyhodnocení a rozhovor s pedagožkou tanečního oddělení.

Annotation Thesis with focus on general characteristics of primary art schools. Notably, the musical past of the town of Slavkov u Brna, and foundation of the Primary Art School Františka France. Watch historical development of Primary Art School Františka France, it´s significance and it´s collaboration with the town Slavkov u Brna. Special focus on the characteristics of the field of dance at primary art school level, dance and its influence on children´s evolution, comparison between dance and sports disciplines. Practical part of the thesis icluded questionnaire, assessment and interview with teacher of dancing field.

Klíčová slova Základní umělecká škola, František Franc, historie, taneční obor, definice tance, osobnost pedagoga.

Keywords Primary art school, František Franc, history, dancing field, definition of dance, personality of the teacher.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně. Veškerou literaturu a další zdroje, z nichž jsem při zpracování čerpala, v práci řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu použitých informačních zdrojů.

V Brně, dne 18. května

Veronika Beránková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Janě Lepoldové za trpělivé a zodpovědné vedení mé diplomové práce. Poděkování patří i Mgr. Janě Jelínkové za nesmírně přínosný přístup do archivu ZUŠ Františka France a rovněž Lence Krahulové za poskytnutí osobního archivu.

Autorizace Souhlasím s uvedením všech svých citací v této práci a potvrzuji jejich pravost.

Obsah

ÚVOD .......................................................................................................................... 9 I. TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................... 11 1 Vývoj základního uměleckého školství ............................................................. 11 1.1 Charakteristika základních uměleckých škol ............................................... 11 2 Historie ZUŠ ve Slavkově u Brna ...................................................................... 13 2.1 František Franc ............................................................................................. 13 2.2 Vývoj soukromé školy Františka France ..................................................... 14 2.3 Státní hudební škola ..................................................................................... 17 2.4 ZUŠ Františka France v 21. století .............................................................. 21 3 Charakteristika tanečního oboru ...................................................................... 24 3.1 Náplň tanečního oboru ZUŠ Františka France ............................................. 28 3.2 Osobnost pedagoga ...................................................................................... 39 3.3 Tanec obecně................................................................................................ 41 3.3.1 Druhy tance ......................................................................................... 42 3.3.2 Tanec a jeho vliv na zdravý rozvoj dítěte ............................................ 44 3.3.3 Správné držení těla ............................................................................. 47 3.3.4 Srovnání tance a sportovních disciplin ............................................... 48 4

Historie tanečního oboru zuš ve Slavkově u Brna ......................................... 50 4.1 ZUŠ dnes a její význam pro město Slavkov u Brna .................................... 58 4.2 Zaměření školy............................................................................................ 59 4.3 Cíle školy ..................................................................................................... 60 4.4 Vize školy .................................................................................................... 60

II. EMPIRICKÁ ČÁST ......................................................................................... 62 5 Průzkum ............................................................................................................... 62 5.1 Cíl průzkumu ............................................................................................... 62 5.2 Metoda průzkumu ........................................................................................ 62 5.3 Vyhodnocení dotazníku ............................................................................... 63 5.4 Rozhovor ...................................................................................................... 73 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 77 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ..................................................................... 78 ILUSTRACE ............................................................................................................ 79 TABULKY ................................................................................................................ 87 ZKRATKY A ZNAČKY ......................................................................................... 88

ÚVOD Základní umělecké školy poskytují vzdělávání všem neobyčejně talentovaným jedincům a odborně je připravují na neprofesionální uměleckou činnost, případně na studium středních a vysokých škol uměleckého nebo pedagogického zaměření. Většina našich mezinárodně uznávaných umělců získala základy svého uměleckého vzdělání právě v základních uměleckých školách. Jejich uspořádání, rozsáhlá síť a souvislost v systému uměleckého vzdělávání nemá dnes v evropském ani světovém měřítku obdoby. Ve své práci se zabývám historickým vývojem školy, především historií tanečního oddělení, charakteristikou tanečního oboru a významem tance pro rozvoj dětí. Téma mojí diplomové práce jsem si zvolila hned z několika důvodů. Prvním z nich je mé osobní nadšení pro pohyb a hudbu, které mě přivedlo již v předškolních letech ke studiu nejen tanečního, ale i hudebního oboru na ZUŠ Františka France. Studium tanečního oboru ve mně probudilo touhu věnovat se tanci na Taneční konzervatoři v Brně a následně až ke studiu taneční pedagogiky na divadelní fakultě JAMU v Brně. V současné době se tanci věnuji i nadále v některých představeních Národního divadla v Brně. Ve specializovaných kurzech jsem získala licenci jako intrukorka body and mind a ve volném čase se věnuji dětským tanečním kroužkům. Druhým důvodem zvolení tématu bylo dovědět se více o historii školy. A posledním důvodem je má vlastní zvídavost. Zajímá mne názor absolventů tanečního oboru, jaký mají vztah nejen k tanci, ale i ke škole dnes a co jim studium tanečního oboru přineslo do budoucích let. Diplomová práce je rozdělena na dvě části: část teoretickou a část empirickou. V první kapitole se věnuji vývoji základního uměleckého školství a charakteristice základních uměleckých škol. Ve druhé kapitole se zabývám historickým vývojem ZUŠ Františka France ve Slavkově u Brna od vzniku soukromé školy ke státní škole, lidové škole, až po současnost. Ve třetí kapitole se věnuji tanečnímu oboru, jeho charakteristice a náplni. Dále se zabývám osobností tanečního pedagoga, definicí tance a jeho rozdělení. V závěru kapitoly si všímám toho, jaký má tanec vliv na rozvoj dětí. 9

Čtvrtá kapitola mé práce se věnuje historii tanečního oboru ZUŠ ve Slavkově u Brna až do dnešní doby a významu ZUŠ pro město Slavkov u Brna. Na závěr teoretické práce uvádím cíle a vize školy. Empirická část obsahuje dotazník, určený pro absolventy tanečního oboru ZUŠ a vyjádření současné učitelky tanečního oboru ZUŠ Františka France Lenky Krahulové k tanečnímu oboru na základě osobního rozhovoru.

10

I.

TEORETICKÁ ČÁST

1

Vývoj základního uměleckého školství V českých zemích má umělecké vzdělávání mnohaletou tradici. Umělecké

vzdělávání bylo z počátku zaměřeno především na vzdělání v oblasti hudební a až do 19. století souviselo zejména s působením církve. Vlivem vynikajících kantorů a vznikem městských hudebních škol, byla v českých zemích v 19. století založena tradice organizovaného hudebního vzdělávání. V době první republiky se množství hudebních škol stále více rozšiřovalo a v této době byl nad těmito školami stanoven i odborný dohled školní inspekce. Po druhé světové válce byl nastolen jednotný typ hudebních škol a v šedesátých letech 20. století byly tyto školy přeměněny na lidové školy umění, ve kterých postupně vznikaly i jiné obory: taneční, výtvarné, literárně-dramatické. V době normalizace poklesl význam těchto škol, neboť došlo k zařazení Lidových škol (LŠU) pod školská zařízení. Teprve po roce 1989 došlo k novelizaci školského zákona, na jehož základě se LŠU přejmenovávají na Základní umělecké školy (ZUŠ) a opět se jim navrací jejich původní statut školy.1 Díky propracovanému systému uměleckého vzdělávání se řadí naše země k nejvyspělejším na světě. V našem školském systému, oproti jiným evropským státům není opomíjen všestranný rozvoj dítěte a harmonický rozvoj jeho osobnosti.

1.1

Charakteristika základních uměleckých škol „Základní umělecké školy umožňují podchytit a vzdělávat většinu mimořádně

nadaných jedinců a odborně je připravit na neprofesionálně uměleckou činnost, popřípadě na studium na středních a vysokých školách uměleckého nebo pedagogického zaměření a studium na konzervatořích.“2

1

BOŘEK, Lubor. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010. ISBN 978-80-87000-37-3. BOŘEK, Lubor. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010. ISBN 978-80-87000-37-3., str. 8 2

11

Základní

umělecké

vzdělávání

umožňuje

získávat

základy

vzdělání

v jednotlivých uměleckých oborech – hudebním, tanečním, výtvarném a literárnědramatickém. Je součástí systému uměleckého vzdělávání v České republice. Základní umělecké vzdělávání má formu dlouhodobého, systematického a komplexního studia. Prohlubuje a zdokonaluje umělecké nadání velké skupiny zájemců, kteří projeví nezbytné dispozice ke studiu, a zároveň je rozsáhlou základnou pro vyhledávání umělecky neobyčejně talentovaných jedinců. Nabízí dětem kvalitní a smysluplné trávení volného času. „Umělecká tvorba je jedním z nejznámějších produktů naší země a většina našich světově uznávaných umělců a dalších kvalitních profesionálů získala základy svého uměleckého vzdělání právě v základních uměleckých školách. Jejich struktura, široká síť a provázanost v systému uměleckého vzdělávání nemá dnes v evropském ani světovém měřítku obdobu.“3

3

BOŘEK, Lubor. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010. ISBN 978-80-87000-37-3.,str. 8

12

2

Historie ZUŠ Slavkov u Brna

2.1

František Franc

Obrázek č. 1 František Franc Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

František Toufar-Franc narozen 23. ledna 1897 v Žádovicích na Kyjovsku. Po smrti své matky Josefy žil u kmotrů a od čtyř let

u

adoptivních

rodičů,

manželů

Francových ve Slavkově u Brna. Základní vzdělání získal na Obecné škole a Měšťanské škole chlapecké ve Slavkově a docházel také na Hudební školu Josefa Šerého, jehož školu absolvoval jako nadaný pianista i houslista. Díky podpoře otce se František rozhodl k odbornému vdělání a ve svých 15-ti letech byl přijat na Janáčkovu Varhanickou školu do Brna, kde se plně rozvinulo jeho hudební nadání, podpořené navíc darem absolutního sluchu. Po ukončení studia roku 1919 prokázal velice dobré znalosti ve hře na klavír, varhany a housle, chorálním zpěvu, naukách o skladbě i dalších hudebně teoretických disciplínách. Na základě písemného doporučení Leoše Janáčka ( viz. seznam ilustrací obrázek č. 2) absolvoval ještě ve školním roce 1919 – 1920 mistrovský kurz hry na varhany. Poté vystudoval dvouletý učitelský obor na brněnské konzervatoři, který ukončil 21. května 1921 státní zkouškou ze hry na klavír a sborového zpěvu, jakožto předmětů hlavních, z harmonie, kontrapunktu, hudebních forem, dějin hudby, intonace a rytmiky i pedagogiky které byly předměty vedlejšími. Předsedou zkušební komise byl Eduard Tregler, místopředsedou Maxmilián Koblížek a dalšími zkoušejícími byli také Marie Kuhlová a Emanuel Vach. V té době byl povolán svým prvním učitelem Josefem Šerým do Slavkova aby zde vykonával funkci druhého varhaníka. Po smrti Josefa Šerého (4. září 1921) byl jmenován varhaníkem a ředitelem kůru. 28. září 1921 se oženil s Marií Kociánovou (1902), která byla rovněž hudebně vzdělaná. Povolení k otevření

13

soukromé hudební školy ve Slavkově v domě na Růžové ulici čp. 228 (dnešní ulice Boženy Němcové) (viz. seznam ilustrací obrázek č.7), kde tehdy mladí manželé bydleli, mu bylo vydáno Zemskou politickou zprávou na Moravě ve smyslu ještě rakouského zákona z roku 1850 po šetření okresní politické zprávy ve Vyškově přímo na místě dne 15. ledna 1922. Zajímavé jsou podmínky, ve kterých je například stanoveno, že je nezbytné postavit na dvoře samostatný záchod se žumpou pro žáky. Před vchodem do vyučovacích místností umístit škrabku pro čištění obuvi od bláta, do místností dát z hygienických důvodů plivátko, proti sálajícímu teplu postavit u kamen ochranný plášť atp. Současně byly schváleny osnovy vyjma § 4, který předpokládal za možných podmínek přijetí dalších učitelských sil. V tom případě by bylo jednak nutné rozšířit počet učeben a také schválit nový rozpočet školy atp. K tomu ale nedošlo. Zároveň bylo dáno na vědomí, že škola podléhá dozoru státního inspektora hudebních škol na Moravě a ve Slezsku prof. Antonína Hromádky v Brně. Vyučování bylo povoleno pro výuku zpěvu, hry na klavír, varhany a housle. Škola přijala název Koncesovaná hudební škola Františka France ve Slavkově a její provoz byl zahájen bezprostředně 1. února 1922. Do roku 1929 byla umístěna na Růžové ulici. V té době František Franc, už jako vážený ředitel kůru, sbormistr Cyrilské jednoty a uznávaný veřejný hudební činitel, dokončil výstavbu své rodinné vilky hned naproti kostelu, ve Štefánikové ulici čp. 961 (nyní Malinovského ulici) (viz. seznam ilustrací obrázek č. 9). Již při stavebních dispozicích počítal s tím, že v přízemí budou místnosti hudební školy, které musí dodržet všechna zákonná nařízení a ustanovení. Jednalo se o dvě menší učebny pro individuální výuku, vybavené klavírem a dalšími nezbytnými pomůckami a třetí větší učebnu se třemi okny pro výuku skupinovou a hromadných předmětů s pódiem, klavírem a tabulí s notovou osnovou. Tam se odehrávala i většina veřejných produkcí žáků školy. Pouze větší akce se konaly v sále Spořitelny. V tomto velmi příjemném prostředí, obklopeném alejí v květnu nádherně kvetoucích kaštanů, působil František Franc až do svého předčasného úmrtí v lednu 1942. Poté převzala vdovským právem koncesi jeho manželka Marie, která školu provozovala až do roku 1955.

2.2

Vývoj soukromé školy Františka France Ve svých počátcích Francova hudební škola příliš žáků neměla. Teprve až

během třicátých a počátkem čtyřicátých let došlo k určitému nárůstu, jejich počet se 14

pohyboval i tak v poměrně nízkém rozsahu 40-50 žáků ročně. Škola měla z počátku čtyři obory - houslový, klavírní, varhanní a zpěv. Později přibyl i obor akordeonový. Přijímáni byli žáci od osmi let a vyučování probíhalo 2x týdně. Škola také nikdy nebyla hlavním zdrojem obživy Francovy rodiny, představovala v tomto směru pouze určitý doplněk. Tím hlavním byla především služba ředitele kůru. Výuku zajišťoval František Franc výhradně sám a snad také nikdy nepřikročil k původně zamýšlenému ustanovení dalších učitelských sil. To rozhodně omezovalo i kapacitu školy. Vyučování se věnoval bez výjimky v odpoledních hodinách, což vyhovovalo i žákům, kteří dopoledne docházeli do základní školy. V dopoledních hodinách a o nedělích a svátcích byl zaměstnán svými povinnostmi na kůru. V prvních ročnících hry na housle a na klavír se vyučovalo skupinově tím způsobem, že houslistů bylo do hodiny zařazeno šest, čtyři klavíristé se u nástrojů střídali. Postupně se počet žáků ve skupinách snižoval, vyspělí žáci potom měli samostatnou lekci a do vyučování se chodilo 2x týdně, aby byl zajištěn stálý kontakt. Občas byla zařazována také hromadná výuka všeobecné hudební nauky a intonace, ve vyšších ročnících i nauka o harmonii a dějiny hudby. Žáci hudební školy pocházeli ze všech sociálních vrstev. Děti byli svými rodiči do školy posíláni proto, aby jim bylo rozšířeno hudební vzdělání a celkový kulturní obzor. Dovedl své žáky motivovat, někteří z nich pokračovali ve studiu hudby, většina se zapojila do kulturnního dění města v pěveckých a instrumentalních souborech. František Franc sledoval také výchovu pozdějších členů svého chrámového orchestru, později i Orchestrálního sdružení i pěvců v Cyrilické jednotě. Mladým houslistům už po zvládnutí začátků upravoval a zjednodušoval orchestrální party a zval je do chrámového orchestru. Proto není divu, že řadě z nich se orchestrální hra stala celoživotní zálibou a většina členů Orchestrálního sdružení, včetně dirigenta Břetislava Rozsypala, prošla jeho školou. Další žáky potom získával pro sborové zpívání. V řadě žáků, kteří se rozhodli pro učitelské povolání, přišly na učitelských ústavech znalosti základů houslové a klavírní hry nesmírně vhod. K těm, kteří se rozhodli věnovat se hudbě jako svému povolání, jmenujme především jeho dvě dcery, pianistky Marii a Evu, které později patřily k předním členům slavkovské Základní hudební školy. Dále pak pianistku Jindru Krapkovou. Školu navštěvovala též pozdější pěvkyně Joži Valtrová a pod Francovým vlivem vyrůstal i pěvec Stanislav Hejdušek, jeho nástupce u dirigentského pultu orchestrálního sdružení. U Franců se hře na klavír učil také Jiří Volák, absolvent dirigentského oboru JAMU a dlouholetý hudební pedagog na 15

Pedagogickém gymnáziu v Boskovicích a muzikolog PhDr. Jiří Majer. Své hudební základy absolvovali na Francově škole i houslista Václav Fanta a hobojista Jan Spurný. K základní naučné literatuře na klavír patřila Bayerova škola a na vyšším stupni byl zastoupen svými prstovými cvičeními a etudami Carl Czerny. Základem pro houslisty byla škola Malátova, později Ševčíkova cvičení, Mazasova dueta a další. Od začátku zařazoval František Franc i dostupnou přednesovou literaturu, počínaje

úpravami

lidových

písní

až

k technicky

náročnějším

skladbám

Schubertovým, Schumanovým, Chopinovým, Viottiho a dalších světových i českých autorů. Sám napsal pro potřeby školy klavírní cykly Dětský koutek (věnovaný jeho první dceři Marii), Podzim a mnoho dalších drobných skladbiček a úprav. Po celou dobu existence Francovy hudební školy se vyučovalo na klavír, ke kterému později přistoupil i akordeon a hra na smyčcové nástroje, především na housle. V předmětu intonace a zpěv, nabývali žáci i základy pěvecké techniky. Hra na dechové nástroje vyučována nebyla. Tu ve Slavkově zajišťovali někteří vyspělí amatérští hudebníci, na žesťové nástroje kapelník Silvestr Šimáček a na dřevěné dechové nástroje klarinetista Antonín Klimeš. Na závěr školního roku byla v červnu pravidelně uspořádána veřejná produkce, v jejímž programu představili vyspělejší žáci své práce. Po skončení se žáci sešli na zahradě, kde dostali kornoutek zmrzliny, kterou přinesl pojízdný stánek Košvicovy cukrárny. Další pravidelnou společenskou událostí byl zimní dětský kostýmovaný karneval, ke kterému byli účastníci sváženi koňmi taženými kočáry ze všech koutů Slavkova. Byla to taková atrakce, že žáci, kteří bydleli v přímém sousedství školy, neváhali jít na vzdálený konec města, odkud je kočár přivezl zpět. To všechno – dům hudby, obklopený od jara do podzimu zelení, napětí a uvolnění po výkonu na hudební produkci i zábavný maškarní karneval – dávalo výuce ráz, na nějž žáci i ve svém dospělém věku rádi vzpomínají. Když František Franc několik dní po dosažení své pětačtyřicítky nenadále zemřel, ujala se vedení školy jeho ovdovělá žena Marie Francová. Ta však byla nucena přijmout dalšího pedagoga, kterým se stal mladý houslista Jaroslav Svoboda, pozdější známý učitel a ředitel několika brněnských hudebních škol. Postupně výuku vedla i dcera Marie Francová, která státní zkouškou ve hře na klavír dosáhla učitelské kvalifikace. Zdatnější žáky učil i Francův nástupce na kůru, známý brněnský varhaník Josef Pukl. Po válce oba tito učitelé ze Slavkova odešli a na jejich 16

místo byl přijat učitel hudby Emanuel Pospíšil. Ten se však příliš neosvědčil, takže po roce odešel a jeho žáky přebírá jeho druhá dcera Eva, která právě končila svá klavírní studia. Obě Francovy dcery pod vedením své matky se snažily školu vést v někdejších záměrech svého otce, nicméně nastávala jiná doba, která soukromým školám vůbec nepřála. Společně se spolkovými školami byly postupně rušeny a nahrazovány státními hudebními školami. Ke cti tehdejších představitelů města patří, že tento přerod nebyl proveden cestou násilí, ale bylo vyčkáno až do konce roku 1955, kdy Marie Francová sama ukončila činnost školy a mohla tak být zahájena nová etapa Slavkovského hudebního školství.

2.3

Státní hudební škola Když roku 1955 definitivně ukončila Marie Francová činnost hudební školy

Františka France, požádal Okresní národní výbor ve Slavkově u Brna odbor školství a kultury Krajského národního výboru v Brně o souhlas zřízení hudební školy ve Slavkově. Souhlas byl bez problému udělen k 1. únoru 1956 a tehdejší krajský školní inspektor, dirigent symfonického orchestru Československého rozhlasu v Brně a profesor violové hry na konzervatoři Jan Plichta, jmenoval jejím ředitelem jednatřicetiletého houslistu Jaroslava Ledvinku ze Šlapanic, dosavadního učitele hudební školy v Bučovicích. Hudební školu bylo od jejího vzniku 1. února 1956 nutno ve Slavkově budovat zcela od základů. Jaroslav Ledvinka převzal od někdejší Francovy školy pouze jedinou učitelku, klavíristku Marii Kolníkovou- Francovou a několik žáků. Se vším ostatním bylo nutné začínat od začátku. Od umístění přes doplňování učitelského sboru, získávání žáků až k pořizování nezbytného inventáře. S dosavadní budovou Francovy školy na Malinovského ulici nebylo možné dále počítat – byla adaptována na Francův dům – našla škola své první útočiště v kabinetu a jedné třídě základní školy na Komenského náměstí číslo 495, vybavených jedním pianinem a jedním krátkým křídlem. Nová instituce se těšila zájmu nejen hudební veřejnosti, ale také orgánů místního i tehdy ještě existujícího Okresního národního výboru. Tradičně rozvinutý hudební život města Slavkova prožíval období určité stagnace. Pěvecké sdružení a dechová hudba bojovala s nedostatkem mladých hráčů. Hudebníci stárli a těch, kteří mohli na jejich místa nastoupit, bylo jen málo. Žáků Francovy školy postupně 17

ubývalo. Výchova hráčů na dechové a částečně i smyčcové nástroje zůstala na amatérských hudebnících, a všichni tak byli plni očekávání, že nová škola posílí slavkovský život novými členy a to nejprve z řad učitelů a později žáků. Osud školy byl v prvních deseti letech existence školy nejistý. Toto období se neslo ve znamení budování od samotných počátků, pouze se dvěma učiteli, vyučujících tři desítky žáků až k prosperující Lidové škole umění zavedené nejen v systému slavkovských škol, ale také v kulturním a společenském životě. Zpočátku probíhalo vyučování v místnostech základní školy na Komenského náměstí 495, kde pro výuku v odpoledních hodinách byly vyhrazeny dvě učebny v 1. poschodí. Výuku hry na housle navštěvovalo 21 žáků, hru na klavír 12 žáků a 16 přípravnou hudební výchovu, která sloužila k rozvíjení hudebnosti těch nejmenších dětí školního věku ještě dříve, než si zvolí svůj nástroj. V červnu 1956 se uskutečnilo první veřejné vystoupení, na němž předvedlo dvacet žáků školy výsledky své práce. V dalším, prvním úplném školním roce v historii školy, bylo vyučování rozšířeno o hru na dechové nástroje, jejichž výukou byl nakrátko pověřen slavkovský varhaník František Novoměstský. Počet žáků se rozšířil na 63 a ředitel Jaroslav Ledvinka začal školu promyšleně zapojovat do slavkovského kulturního dění. Stal se členem Orchestrálního sdružení a zahájil i pravidelnou spolupráci s tehdejším Městským národním výborem při zajišťování hudební náplně veřejných akcí. S postupným zvyšováním počtu žáků a přijímání nových učitelských sil rostla i potřeba dalších prostor pro výuku. Protože základní škola už nemohla propůjčit další místnosti, dostala hudební škola nové prostory v budově pošty na Komenského náměstí 3 a také v místnostech dřívějšího Lidového domu, jehož hlavní budova se později celá stala jejím trvalým sídlem. Z nových učitelů nastoupily síly, které se staly dlouholetou oporou školy. V roce 1960 navštěvovalo školu 160 žáků, vyučovalo se hře na klavír, na housle a na další smyčcové nástroje, dřevěné i žesťové dechové nástroje a lidové nástroje – akordeon, kytara. Došlo také ke zřizování detašovaných tříd, první z nich vznikla již v roce 1958 v Křenovicích. Škola si soustavně upevňovala své postavení v životě města. Reorganizace územní správy v roce 1960 přinesla sice zrušení Slavkovského okresu a jeho přenesení do Vyškova, měla však na hudební školu pozitivní dopad. Výuka už nemusela probíhat na více místech, všechny prostory pro svou potřebu škola dostala v budově soudu na Palackého náměstí 65. To však bylo jen nakrátko a

18

pro hudební školu se hledalo nové, už definitivní umístnění. Počátkem šedesátých let byla výuka rozšířena o zpěv, do školy přišli další učitelé a počet žáků přesáhl 200. Ve školním roce 1961/62, nastává přeměna celé školské soustavy na základě nového školského zákona. Základní hudební škola byla přejmenována na Lidovou školu umění, která kromě vyučování hudebního oboru zahrnuje také výtvarný, taneční, literární, recitační a dramatický. LŠU ve Slavkově vyučuje obor hudební a také si dala za úkol vytvořit podmínky pro rozšíření školy o další dva sbory do r. 1965. „Hlavním posláním lidových škol umění je, aby formou zájmového studia poskytovaly nadané mládeži základy odborného vzdělání v různých oborech umění. Kromě toho připravují své zvláště nadané žáky k dalšímu odbornému uměleckému vzdělání, jež je podmínkou k jejich profesionálnímu uměleckému uplatnění. Lidové školy umění jsou současně prvním komplexním uměleckým zařízením a jsou důležitým nástrojem širokého rozvoje kultury a slouží k rozvinutí osobitých uměleckých vloh, schopností a nadání každého jednotlivce“.4 Rozhodnutím Městského národního výboru byla lidové škole v roce 1963 přidělena do trvalého užívání samostatná budova s koncertním sálem na Komenského náměstí č. 525 (viz. seznam ilustrací obrázek č.10), která se stala jejím působištěm až do současné doby. Lidový dům postavila v roce 1913 Cyrilská jednota, kterou byl využíván až do roku 1951. Po zrušení Cyrilské jednoty byla budova předána na čas Okresnímu osvětovému domu, který využíval prostorů jako zkušeben pro Orchestrální a Pěvecké sdružení i pro ochotnický divadelní soubor. Po nějakém čase zde byla zavedena školní jídelna, která byla využívána i veřejností. Budova, která se nacházela ve dvorní části, sloužila jako Dům pionýrů a mládeže a vše ostatní bylo přiděleno Lidové škole umění. Pro školu bylo však nutné učinit různé opravy uvnitř budovy, které trvaly přes deset let. Ve škole se budovala nová chodba, kladly se parkety do sálu pro taneční oddělení, a vhodné prostory pro výtvarný obor. Vše bylo realizováno ředitelem školy Jaroslavem Ledvinkou, kterému vycházely vstříc orgány městského i okresního národního výboru finančním zajištěním těchto akcí. Vydatně pomáhalo také Sdružení rodičů a přátel školy.

4

Kronika ZUŠ Františka France

19

Umístění budovy školy je výhodné, nachází se v hezké části města, nedaleko centrálního náměstí v sousedství farního kostela i zámku, základní školy, což umožňuje žákům rychle se přesunout po skončení vyučování do „hudebky“. Jedná se o klidnou část města, kde škola svým specifickým provozem nikoho neruší a díky vzrostlým stromům Svojsíkova parku, vytváří opravdu působivé prostředí.5 Ve školním roce 1963/64 navštěvovalo LŠU 223 žáků: v klavírním oddělení 77 žáků, v houslovém oddělení 49 žáků, v oddělení lidových a dechových nástrojů 22 žáků, v přípravné hudební výchově 41 žáků, v tanečním oddělení 34 žáků. 6 Protože nová školní budova nezvládala díky probíhajícím úpravám pojmout veškerou výuku, někteří učitelé tak museli v prvních letech vyučovat v přístavbě nově rekonstruovaného Společenského domu, dříve Spořitelny, jehož dva sály v letech 1964 - 1968, kdy probíhaly stavebními úpravami, naopak posloužil k slavkovským kulturním akcím sál Lidové školy umění. A tím se neustále prohlubovaly vztahy školy a kulturního dění města Slavkov. Škola si 21. ledna 1971 připomněla patnácté výročí svého založení a to již měla 300 žáků v oboru hudebním, tanečním a výtvarném a 12 stálých učitelů. Za celou dobu od svého vzniku se škola účastnila více než dvou set veřejných kulturních akcí a byly také naplněny ba i překonány veškeré naděje, se kterými vkročila v roce 1956 na scénu slavkovského kulturního a společenského života. Ředitel Jaroslav Ledvinka zahájil počátkem sedmdesátých let pravidelnou spolupráci s profesory brněnské konzervatoře jimiž byli na příklad – Jiří Doležel, Milan Bialas, Rudolf Šťastný, Arnošt Jíra, Jan Vacek a jiní. Výsledkem této spolupráce nebyla jen jejich vystoupení na veřejných akcích školy, ale především jejich žáků, kterým se naskytla možnost poprvé sólově vystupovat s orchestrem pod vedením Jaroslava Ledvinky. Postupně byl také rozšiřován počet detašovaných pracovišť. Kromě Křenovic přistoupily i Heršpice, Kobeřice, Linharské Vážany a Otnice. Ve větším počtu také vznikaly na škole různé žákovské soubory a přes jejich nedlouhé trvání měly značný význam nejen pro školu, tak i uplatnění žáků v praxi. 5

6

MAJER, Jiří. Kapitoly z hudební minulosti města Slavkov, 2003 Kronika ZUŠ Františka France

20

V osmdesátých letech došlo k postupné přeměně učitelského sboru, kdy na místo zakládající generace nastoupila generace nová. Po odchodu Jaroslava Ledvinky převzala jeho místo Miluše Letecká, která však ze zdravotních důvodů tuto funkci opustila a na místo ředitele školy nastoupila Eva Cupáková. Počet učitelů se ustálil na patnácti a počet žáků ve všech oborech dosahoval čísla 450. Od 1. září 1990 nese škola název - Základní umělecká škola. S počtem 384 žáků. V roce 2007 ředitelka Eva Cupáková odchází do důchodu a její fukci přebírá Mgr. Jana Jelínková, absolventka JAMU v Brně. Kromě funkce ředitele školy, vyučuje i hru na klavír.

2.4

ZUŠ Františka France v 21. století Velký rozkvět zastihl Základní uměleckou školu ve Slavkově počátkem

nového století, kdy byl stav pedagogického sboru stabilizován na počet 20 a počet žáků ve školním roce 2001/2002 byl 439 a z toho v oboru hudebním 261, v tanečním 126 a ve výtvarném oboru 152. Nejpočetnějším zastoupením je obor hudební, kde je pěstována i hra souborová. V tanečním a výtvarném oboru převažuje vyučování ve skupinové formě. Výtvarný obor se prezentuje zajímavými výstavami v galerii slavkovského zámku tak i v jeho nově rekonstruovaném podzemí. 1. července 2002 byl škole na návrh jejího ředitelství a slavkovských kulturních činitelů propůjčen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky korektní název Základní umělecká škola Františka France. K této příležitosti se uskutečnil koncert za účasti starosty města Mgr. Petra Kostíka, dcer pana Františka France a hudebního historika, publicisty PhDr. Jiřího Majera. 7 Vrcholem školního roku 2005/06 byl koncert k 50. výročí založení ZUŠ školy, na kterém vystoupili učitelé i bývalí žáci ZUŠ. Koncert se konal v sále Společenského centra Bonaparte ve Slavkově u Brna a program byl koncipován do dvou částí. Výtvarné oddělení pod vedením Evy Cupákové a Aleny Slezákové připravily vernisáž pod názvem „Čáry máry aneb strašpytlům vstup zakázán“ na které se prezentovala práce 133 dětí. Slavkovský zámek doslova ožil kouzly,

7

MAJER, Jiří. Kapitoly z hudební minulosti města Slavkov, 2003

21

vernisáž byla hojně navštívena a celou akci doplnily svými vystoupeními žákyně tanečního oboru za doprovodu kytarového souboru. Ve školním roce 2006/07 navštěvovalo ZUŠ celkem 537 dětí. Hudební obor měl 270 žáků, taneční obor 133 žáků a výtvarný obor 134 žáků. V tomto roce slavilo město Slavkov 770. výročí první písemné zmínky o městě. Při této příležitosti předvedli žáci tanečního oboru svůj program na náměstí ve Slavkově. V závěru školního roku se škola rozloučila s ředitelkou Evou Cupákovou, která tuto funkci vykonávala 19 let a velmi dobře spolupracovala se zřizovatelem školy, městem Slavkov u Brna. Do funkce ředitele ZUŠ byla jmenována Mgr. Jana Jelínková. V novém školním roce 2007/08 proběhlo několik kulturních akcí, z nichž velmi významnou bylo vystoupení dvou žákyň při oslavě 80. narozenin thajského krále v hotelu Praha. Ve spolupráci se slavkovským zámkem proběhla akce „Vánoce na zámku“, kde vystoupili žáci ZUŠ a byla velmi hojně navštěvována. Velice úspěšnou prezentací školy byla výstava žáků výtvarného oboru pod názvem Šaty dělají člověka. Zahájena byla vernisáží, jejíž součástí byla módní přehlídka šatů, které žáci sami vyrobili. Této akce byl také přítomen starosta města a ředitel zámku. Výstava měla dobrý ohlas a byla velmi navštěvována. Školní rok 2009/10 byl zahájen s počtem 542 žáků a to v hudebním oboru 270 žáků, taneční obor 127 žáků a výtvarný obor 145 žáků. V pedagogickém sboru došlo k některým změnám, kdy učitele se kterými se škola rozloučila v minulém roce, nahradily nové síly a počet pedagogů se ustálil na počtu 19. Výuka i nadále probíhá na detašovaných pracovištích v Křenovicích, Otnicích, Kobeřicích a Vážanech nad Litavou. V roce 2011 se Slavkov poprvé zapojil do projektu „Noc kostelů“, kterého se aktivně účastnili jak současní, tak i bývalí žáci naší školy a společně s učiteli připravili bohatý hudební program v krásných prostorách. Ve školním roce 2012/13 navštěvovalo ZUŠ ve všech oborech 537 žáků. Škola se jako každý rok aktivně zapojila do kulturního dění města Slavkov u Brna, zámku Slavkov i celého okolí. Žáci i učitelé se podíleli na více jak osmdesáti mimoškolních akcích.8 Významou kulturní akcí ve školním roce 2015/2016 byl slavnostní koncert k 60. výročí založení školy. Výroční koncert se konal ve čtvrtek 28. ledna 2016 v sále Společenského centra Bonaparte ve Slavkově u Brna, který byl naplněn do

8


22

posledního místa. Sama jsem měla možnost zúčastnit se této kulturní akce a shlédnout pestrý program v podání žáků, pedagogů i absolventů školy. Zazněly známé skladby jako např.: Carmen - Píseň toreadora od G. Bizeta, Svět luny od C. Debussyho, Uherský tanec od J. Brahmse, West side story od L. Bernsteina. Všichni účinkující se na koncert poctivě připravovali několik měsíců a předvedli vynikající výkony. K závěru slavnostního koncertu vystoupili na jeviště všichni bývalí ředitelé školy, a to Jaroslav Ledvinka (který školu řídil od jejího založení 1. února 1956 do r. 1985), Miluše Letecká (1985-1987) a Eva Cupáková (1987-2007). Celý večer se nesl ve velmi příjemné atmosféře a měl samé pozitivní ohlasy.

23

3

Charakteristika tanečního oboru „Touha po pohybu, hra, taneční pohyb z pocitu vnitřní radosti jsou přirozenou

součástí dětského života a přivádějí nás přímo k výchozímu bodu poslání tance ve výchově.“ 9 Každodenní život dítěte je naplněn mnoha tanečními projevy, spojené vždy s určitým výrazem – poskoky, radostné zatleskání, veselé rozběhnutí ve volném prostoru a často spojené s popěvkem nebo zvoláním. Hudba a pohyb jsou ve velice těsném vzájemném souladu. V dětech se od počátku snažíme probouzet vztah k hudbě, vedeme je k poslechu hudby. Ve spojení s hudbou se radostný dětský projev velmi umocňuje. Taneční výchova usiluje u dětí o harmonický pohyb, který dohromady s tvořivostí přináší krásu do života dítěte, probouzí jeho tvůrčí schopnosti a vnáší dokonalý řád do vývoje celé dětské osobnosti. Pohyb je chápán jako výraz prožitku, je stavěn na vnitřním impulzu a vyhýbá se napodobování dospělých. U všech průpravných cvičení, která směřují k osvojení správného držení a pohybu těla, musí brát pedagog na vědomí anatomické a fyziologické možnosti každého dítěte. Tato práce vyžaduje určitou specifičnost, neboť se jedná o tanec a tím pádem je nutné všechna cvičení provádět v těsném souladu s tělesnou a vnitřní citlivostí, představivostí a hudebním cítěním. Úkolem pedagoga by mělo být neustálé hledání takových prostředků, které toto spojení vytvářejí a posilují. Technická i výrazová složka tance se musí navzájem doplňovat a zesilovat. Pohyb a hudba jsou vzájemně ve velice těsném vztahu. Z tohoto důvodu je potřeba v dětech rozvíjet vztah ke kvalitní hudbě, a aby hudbu rády poslouchaly. Nejprve vedeme děti k poslechu hudby v celistvosti, tak aby byly schopny reagovat okamžitě na její emotivní složku. Později dětem umožníme detailnější poznání hudebních prostředků, učíme je slyšet proměny v rytmu, konce frází, rozeznání dvoudílných a třídílných hudebních forem. Hudba při taneční výchově má mnoho funkcí. Může nám při pohybu vytvářet jakési pozadí, pohybová složka je zcela dominující. Nebo nám může hudba svou dynamičností pomáhat v plastickém provedení tanečních pohybů, kdy v některých momentech hudba vystupuje výrazněji, akcentem, výdrží. Také nám hudba s pohybem mohou vytvářet souvislý celek a jsou JEŘÁBKOVÁ, Jarmila. Taneční průprava: odborná příručka pro učitele tanečních oborů lidových škol umění. Str. 10 9

24

ve vyváženém vztahu. Samozřejmě nám hudba slouží jako inspirace, kdy na základě hudebního dojmu vzniká taneční improvizace. V hodinách taneční výchovy všemi způsoby u dětí rozvíjíme hudební cítění. K tomu slouží čistě pohybové prostředky, tak i všechny druhy tleskání, dupání, ťukání. Nejdůležitější funkcí hudby při taneční výchově je funkce emocionální. Hudba dává zážitek, který potom přetváříme v pohyb, a napomáhá k tomu, aby pohyb nebyl proveden samoúčelně, ale vždy vyjadřoval vnitřní pocity. Neoddělitelnou součástí tanečního projevu je cítění prostoru. Taneční výchova probíhá většinou v ohraničeném prostoru, který je daný tvarem cvičební místnosti a vymezen stěnami, podlahou a stropem. Pro orientaci je nutné, aby si děti uvědomovaly střed místnosti, přední a zadní stěnu, boční stěny, rohy a spojení rohů myšlenými osami a diagonálami. K prostorovému cítění patří také cítění směru při pohybu na místě i cítění půdorysných drah při pohybu z místa. V prostoru by se žáci neměli pohybovat bez cíle, nesmí v něm bloudit. Volný pohyb v prostoru znamená cítit prostor kolem sebe a orientovat se v něm. Již od počátku výuky tance seznamujeme děti s prostorem, nejdříve u dětí pěstujeme vztah ke středu taneční místnosti. Pro lepší představivost je dobré střed zhmotnit pomocí míčku, obruče nebo usednutím jednoho z dětí. Později procvičujeme podobným způsobem vztah ke středu kruhu, který je umístěn různě na ploše sálu. Na ploše sálu se libovolně určí střed, k němuž se děti sbíhají. Formou her procvičujeme orientaci půdorysných drah. S přibývajícím věkem volíme různá obrazná přirovnání a motivace pohybu v prostoru. Velký význam pro tanec, ale i výchovu z estetického hlediska, má kolektivní cítění. Při pohybové a taneční práci se vzájemné vztahy děti upevňují a rozvíjejí. Dobrý vztah dětí ve skupině by se měl stát samozřejmostí, která dětem přináší ještě větší radost z pohybu a tance. Další důležitou složkou v taneční výchově je improvizace t.j. nepřipravené vyjádření dojmů pohybem. Vždy je nutné, aby improvizaci předcházel pocit, představa a potom teprve pohyb. Přispívá k rozvoji osobnosti dítěte, uvolňuje emoce a dává odvahu projevit se. Stává se také součástí dalšího tanečního a uměleckého vývoje. Děti si při improvizaci volí pohyby podle svého rozhodnutí a rovněž uplatňují vlastní pohybové nápady. Pokoušejí se o jednoduchý pohybový projev. Ze začátku se jedná o samostatné hravé činnosti podložené hudbou, postupně se však hravý projev mění ve skutečnou a taneční improvizaci. Každé dítě reaguje na hudbu 25

osobitě a vždy můžeme obdivovat nevyčerpatelné zdroje dětské tvořivosti. Postupným prohlubováním vztahu k hudbě a prostoru, získáváním taneční techniky a vylepšování pohybové souhry s ostatními dětmi dochází zvolna k estetickému přeměňování pohybu v pohyb harmonický a taneční. Taneční improvizaci lze právem nazývat tancem. Při vyučování je nutné vyhýbat se stereotypnosti a mechanickému opakování. Pedagog taneční výchovy musí o své práci přemýšlet a neustále ji rozvíjet, doplňovat a ke každé vyučovací hodině přistupovat tvořivě. Jedině tak bude schopen probudit v dětech vztah k pohybu. Příprava vyučovacích hodin musí být podložena pozorováním jednotlivých dětí i celého kolektivu. 10 Tanečním obor na základních uměleckých školách usiluje o to, podchytit a rozvíjet taneční nadání dětí. Probudit v dětech smysl pro krásu tance, harmonii společně s rozvíjením tvůrčích schopností, které prohlubují duševní život člověka a také ovlivňují utváření jeho vztahů k životu i jeho okolí. Každému žákovi poskytuje podle jeho schopností a zájmu základy odborného vzdělání, díky kterým má možnost uplatnit se jako tanečník v souborech nejrůznějšího zaměření. Taneční obor je nenahraditelnou přípravou pro studium Taneční konzervatoře. Výuka tanečního oboru na ZUŠ je rozdělena na přípravné studium, jehož úkolem je zdokonalovat přirozený dětský projev pomocí hravých cvičení a pohybových her a také ověřovat předpoklady jednotlivých dětí pro zvládnutí dalších stupňů výchovy. Toto studium je maximálně dvouleté pro děti od pěti let. I. stupeň základního vzdělání – kde je vyučována taneční průprava, současný tanec, lidový tanec, klasická taneční technika a taneční praxe. Výuka na I. stupni se zaměřuje především na vypracovaní a stabilizování správného držení těla. Celkově zvyšuje pohyblivost, pružnost, obratnost a koordinaci. Pedagog se systematicky snaží u dětí o harmonický pohyb těla jako celku a o vědomé ovládání jednotlivých částí těla. Zároveň rozvíjí prostorové a hudební cítění. Jedná se o vzdělání sedmileté, zakončené absolutoriem, které žákům umožňuje pokračovat ve studiu na II. stupni. II. stupeň základního studia – zde se vyučuje současný tanec, lidový tanec, klasická taneční technika a kromě toho také žáci získávají základní poznatky z dějin tance. Celkově se výuka zaměřuje na opakování a procvičování učiva. Taneční praxe JEŘÁBKOVÁ, Jarmila. Taneční průprava: odborná příručka pro učitele tanečních oborů lidových škol umění. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, 154 s. Odborná literatura pro veřejnost 10

26

se specializuje na samostatnou kreativní práci žáka, který se podílí na tvorbě choreografie a hodnotí jak vlastní taneční projv, tak i svých spolužáků. Žák je veden k dokonalejšímu zvládnutí taneční techniky a výrazu, a používá pro techniku pohybu odborné názvosloví. Studium je čtyřleté, zakončené absolventskou zkouškou a připravuje žáky ke studiu na vysokých školách s uměleckým nebo pedagogickým zaměřením. Studium pro dospělé – navazuje na výuku II. stupně a i toto studium je zakončeno předvedením absolventské skladby, na závěrečném veřejném nebo interním vystoupení.11 Absolvent I. stupně základního studia by měl vědomě používat zásady správného postavení těla a jeho jednotlivých částí v pohybu do prostoru, ve skupině, s rekvizitou i při tanci s partnerem. Měl by být schopen orientovat se v dané hudební předloze, kterou by měl dokázat vyjádřit pohybem. Efektivně by se měl zapojovat do nejrůznějších interpretačních i tvůrčích činností a spolupracovat s ostatními ve skupině. Také by se měl podílet na tvorbě taneční kompozice, vnímat a hodnotit komunikační obsah choreografického díla. Především by měl používat základní odborné názvosloví. Absolvent II. stupně základního studia by měl zvládnout provézt úkoly větší technické i obsahové náročnosti v různých oblastech tanečního umění. Při improvizaci by měl využívat techniky z různých oblastí tanečního umění a dbát na čistotu jejího provedení. Improvizaci používat k hledání osobitého tanečního projevu. Měl by se také aktivně zapojovat při scénickém řešení choreografického díla a vytvářet vlastní choreografie ve skupině nebo individuálně, ve kterých by využíval všechny získané pohybové dovednosti. Měl by být schopen diskutovat o choreografickém díle a na základě promyšlených argumentů vyjadřovat své názory a myšlenky. 12

11

Školní vzdělávací program ZUŠ Františka France

BOŘEK, Lubor. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010. ISBN 978-80-87000-37-3. 12

27

3.1

Náplň tanečního oboru ZUŠ Františka France

Tabulka č. 1 Zdroj: Školní vzdělávací program ZUŠ Františka France

Učební plán:

Charakteristika předmětu: Přípravná taneční průprava – vede zejména správné držení těla ve všech základních polohách i v pohybu do prostoru. Především musí vycházet z anatomických a fyziologických možností každého dítěte. Současně rozvíjí základní taneční techniku, taneční projev žáků a jejich hudební cítění. Odstraňuje špatné pohybové stereotypy. Učí pohotové orientaci v základních směrech pohybu a prostorových drahách, pěstuje schopnost pravdivě a tvořivě reagovat na náladu a výraz hudby. Rozvíjí tvořivost a představivost, využívá jednoduchých lidových tanečních her a tanečních her s náčiním. ,,Žák 

zaujmutím správného postoje prokáže znalost základního postavení ( správné držení těla)



správně pojmenuje jednotlivé části těla



zacvičí základní polohy na místě - leh vzad, leh vpřed, sed zkřižmo, sed skřižmo, sed roznožmo, sed na patách



předvede pohyb z místa - chůze, běh, cval bočně



pohybem vyjádří změnu tempa, dynamiky a hudebního doprovodu



vlastní pohybovou fantazií ztvární přiměřený pohybový námět

28

zacvičí kolíbku, kotoul vpřed“13



Charakteristika předmětu: Taneční průprava - zaměřuje se na rozvoj správného držení těla a rozvíjí u žáků orientaci v prostoru v základních směrech. Zvyšuje pružnost, obratnost a motorickou dovednost. Rozvíjí hudební cítění žáků a umožňuje jim vlastní pohybovou fantazii. „I. stupeň 1. ročník Žák 

provede správné držení těla v základních polohách a prvcích na místě



provede základní taneční kroky - poskok, cval, přeskok a přísunný krok



dle zadání předvede pohyb v daném prostoru



pohybem nebo tleskáním rozliší 2 a 3 dobý takt



vyjádří pohybem dynamiku hudby



předvede kotoul vpřed/vzad

2. ročník Žák 

kombinuje probrané kroky a skoky v pohybu na místě a z místa ( chůze, běh, poskok, cval)



provede kroky, skoky a poskoky s obraty a natáčením



zacvičí kotoul vpřed a vzad z/do dřepu a z/do roznožení



reaguje pohybem na tečkovaný rytmus v hudebním doprovodu


udrží správné postavení těla na místě i při pohybu z místa



ví, jak ovládat jednotlivé části těla



základní taneční kroky ( poskok, přeskok, cval, přísunný krok, přeměnný krok)

13

Školní vzdělávací program ZUŠ Františka France str. 89

29



při průpravných cvičeních provede pohyb s většim rozsahem dolních končetin (do 90°)



provede pohyb z místa v různém směru pohybu



zopakuje po učiteli krátké pohybové vazby“14

Charakteristika předmětu: Klasická taneční technika – upevňuje správné držení těla a zdokonaluje pohyby dolních a horních končetin. Zlepšuje koordinaci pohybů, smysl pro čistotu vedení pohybu a charakteristickými prostředky rozvíjí taneční techniku žáků. Učí je vytrvalosti, pohybové kázni a vůli. Po dokonalém zvládnutí klasické techniky, lze u výjimečně talentovaných žáků přistoupit k výuce tance na špičkách. Užívá odborné názvosloví. „I. stupeň 3. ročník Žák 

chápe základní postavení těla



vysvětlí správný postoj čelem k tyči a na volnosti



vysvětlí polohy ( pozice) horních končetin



správně postaví dolní končetiny ( pozice), správně vytočí nohy od kyčlí



zacvičí základní technické prvky KTT zadané odborným názvoslovím


předvede základní pozice u tyče a na volnosti



zaujme postavení bokem k tyči s přesným vedením a lehkostí pohybu horních

končetin 

popíše osvojené prvky KTT s využitím zvládnutého odborného názvosloví



předvede osvojené prvky KTT s koordinací pohybů dolních a horních

končetin a správným přenášením váhy na stojnou dolní končetinu

14

Školní vzdělávací program ZUŠ Františka France str. 89-90

30


ve zdokonalené formě provede všechny již probrané prvky ( vytočení dolních končetin, rozsah pohybů dolních končetin, správné a lehké držení a vedení horních končetin)



zkoriguje správné držení těla ve všech pozicích u tyče i na volnosti



zdůvodní násobně provádění jednotlivých cviků



variaci na volnosti zatančí s využitím dovedností získaných cvičením u tyče



popíše zadaný prvek s využitím přesného odborného názvosloví


propojí různé druhy battementu v polohách na zemi i nad zemí



s vědomým směřováním k vyšším polohám provede pohyby dolních končetin



upraví vedení horních končetin - port de bras



rozvine koordinaci pohybů hlavy, paží a dolních končetin



aplikuje své znalosti a dovednosti při pohybu na volnosti



při popisu prvku pro spolužáky uvědoměle použije odborné názvosloví



provede skoky ve vyšší náročnosti


předvede všechny probrané prvky



aplikuje znalosti a vědomosti při provedení krátké taneční vazby



provede pohyby dolních končetin v rozsahu nad 90°



provede preparaci pro pirouetty



interpretuje vazby malých a velkých skoků



při absolventském vystoupení zatančí sólovou nebo společnou variaci“15

15


31

Charakteristika předmětu: Současný tanec – rozvíjí taneční techniku, ve které žáky učí uvědomělému řízení pohybu z těžiště. Prohlubuje a rozšiřuje jejich taneční a prostorové cítění, umožňuje prostor k osobité tvořivé schopnosti žáků a obeznámení se ve svém těle. Vypracovává jednak pohyb vedený, švihy, vlny, impulsy a skoky. Vede žáky k vyjádření hudby, vlastních námětů a k hledání individuálního pohybového slovníku. Důležitou součástí tohoto předmětu je improvizace, při které žák hledá vlastní vyjádření zadaného tématu nebo hudební předlohy. „I.stupeň 4. ročník Žák 

zkombinuje různé prvky v různých polohách na zemi



upevňuje a rozvíjí smysl pro harmonický pohyb celého těla



je schopen izolace pohybu hrudníku a pánve



provede skoky a výskoky na místě a z místa s otáčkou a obraty o 180°



rozvíjí hudební a prostorové cítění



je schopen synchronního pohybu z místa ve dvojicích I skupině



cviky obratnosti provede v různých kombinacích


interpretuje delší taneční vazby se změnou polohy těžiště i změnou

prostorovou 

dle zadání správně provede pohyby vedené švihem a tahem



provedením pohybové etudy prokážě spojení prvků obratnosti s prvky izolovaného pohybu


předvede zdokonalené provedení nejrůznějších pohybových vazeb na místě a

v

pohybu z místa



vědomě užije správného držení těla při provedení probraných pohybových vazeb 32



použije správná průpravná cvičení k posílení jednotlivých svalových skupin



koordinuje celé tělo v kratších pohybových vazbách


vědomě využije všechny základní svalové skupiny



správným provedením daného prvku prokáže znalost principu provedení pohybů



provede kombinaci prvků se změnou těžiště



propojí různé druhy cviků obratnosti (kotouly, přemet stranou, můstek) v plynulou sestavu



při absolventském vystoupení zatančí sólovou nebo společnou variaci

II. stupeň 1.ročník Žák 

provede náročnější cvičení na místě v různých polohách



předvede pohybové variace v pohybu z místa



předvede vlastní taneční variaci dle hudební předlohy


rozliší a pohybem zareaguje na rytmické variace ve skladbě



kultivovaně provede obtížnější pohybové prvky ve skladbě



využije smysl pro taneční formu a její pravidla

3.ročník Žák 

provede technicky a obsahově složitější taneční úkol



vyjádří pohybem různý hudební doprovod



předvede samostatnou taneční variaci

33


vysvětlí principy správného držení těla



zkoriguje nesprávné provedení pohybů



ztvární zadaný taneční úkol“16

Charakteristika předmětu: Lidový tanec – rozvíjí taneční projev žáků, rozšiřuje a prohlubuje jejich hudební cítění. Učí zvládání základních kroků lidových tanců charakteristických pro oblasti Čecha a Moravy, popřípadě taneční kroky a lidové tance jiných národů. Vede žáky k citlivému a přesnému vyjádření tempa, rytmu a dynamiky. Seznamuje žáky s původem a charakteristickými rysy naší národní kultury a také s rozmanitostí folklorních oblastí. „I.stupěň 3. ročník Žák 

předvede přeměnný krok a přeměnný krok s natáčením ve vyšší čistotě

provedení 

předvede přeměnný krok s obratem o 180°a příslušný krok s natáčením


zvládá základní kroky českých lidových tanců



provede tyto kroky ve dvojicích s obraty a natáčením


obohatí svůj taneční projev o obtížnější kroky českých lidových tanců



předvede základní prvky moravských lidových tanců



zkombinuje natáčení a obraty ve dvojicích i skupině

6. ročník Žák 16


34



předvede základní kroky slovenských lidových tanců



je schopen výměny postavení při pohybu v kruhu



rozliší a aplikuje již probrané taneční kroky podle hudebního doprovodu



plynule začlení do tanečního projevu otáčky a obraty


obohatí svůj taneční projev o probrané kroky a postavení slovenských tanců



vhodnou pohybovou interakcí prokáže orientaci v charakteru lidové hudby



při absolventském vystoupení zatančí sólovou nebo společnou variaci

II. stupeň 1.ročník Žák 

předvede základní kroky slovenských lidových tanců samostatně a v páru


rozliší různé typy národních tanců dle hudebního doprovodu


vyjmenuje folklorní oblasti Moravy



vybere správný základní krok k danému hudebnímu doprovodu


předvede základní kroky cizích lidových tanců



užije své dovednosti z oblasti lidového tance při veřejném vystoupení“17

Charakteristika předmětu:

17


35

Taneční praxe – navazuje na ostatní předměty tanečního oboru (TO). Úkolem předmětu je přivést žáky k tanci. Slouží ke zdokonalování a prohlubování taneční techniky a tanečního projevu. Současně prospívá jako příprava tanečních skladeb pro interní i veřejná vystoupení a soutěže. „I.stupeň 1.ročník Žák 

předvede společně nacvičenou skladbu na veřejnosti



zhodnotí provedení skladby spolužákem


vytvoří krátké pohybové vazby



zhodnotí práci spolužáka ve vyučovaní a označí zajímavý prvek improvizace


vytvoří samostatně dle hudební předlohy malou taneční skladbu



zatančí skladbu, na jejíž tvorbě se podílel v průběhu roku společně s ostatními žáky



rozliší charakter hudebního doprovodu (klasická hudba, současná a lidová hudba)


s využitím získaných znalostí a dovedností předvede pohybovou improvizaci na různé hudební předlohy


interpretuje zadaný taneční (pohybový) úkol



prokáže svou tvořivost ztvárněním vlastního tématu



zatančí improvizaci na danou hudební předlohu

36


interpretuje zadaný úkol



dle hudební předlohy zvolí vhodnou taneční techniku pro pohybovou improvizaci



ztvární společnou žákovskou choreografii, na které se tvořivě podílel


samostatně vytvoří taneční a pohybové vazby na základě svých vědomostí a znalostí



provedením preparace a allongée prokáže orientaci v dané hudební předloze



použije k tvorbě vlastní výrazové prostředky



komplexně a objektivně vyhodnotí práci spolužáků



je schopen vlastní dílo interpretovat na veřejnosti

II.stupeň 1.ročník Žák 

užívá základní výrazové prostředky pro charakter tance



využije rozmanité prvky osvojené techniky klasického i současného tance k vyjádření emocí a bezprostředního pohybového projevu


na základě znalostí o principech tanečního pohybu si vytvoří základ pro své taneční vyjádření



objasní spolužákům záměr vlastní improvizace



komplexně se posílí na přípravě vystoupení (volba kostýmu, choreografie)


chápe hudební předlohu vysvětlí spolužákům své představy



v týmu spolupracuje na návrhu choreografie a kostýmů k dané skladbě 37


chápe a využívá zákonitosti správného držení těla



předvede samostatně vytvořenou variaci



s důrazem na přesnost techniky a estetický umělecký projev předvede klasickou choreografii“18 Velmi významnou podmínkou kvality výchovně vzdělávacího procesu na

tanečním oboru ZUŠ je korepetice, která musí být stále aktivní složkou výuky. Musí samostatně podchycovat záměry učitele, vylíčit motivy pohybových her a cvičení, akcentovat pohybové kontrasty, zvýrazňovat náladu, vyprovokovat děti k pohybu a reagovat na jejich nápady. Základní a nenahraditelnou prací korepetitora ve vyučování je schopnost improvizace. Hudebník by se měl umět přizpůsobit pohybu dětí, zejména tempem. Velký vliv na děti během výuky tance má prostředí. Cvičební sál, ve kterém výuka probíhá, by měl mít dostatek světla a také by měl mít možnost dobrého větrání. Místnost by také měla být vyhrazena pouze pro tanec a bez jakýchkoli předmětů, o které by se děti mohly poranit. Důležitou součástí cvičebního sálu je podlaha, která by se stále měla udržovat v čistotě. Celkově by místnost měla na děti působit příjemným a klidným dojmem a měla by mít příznivý vliv po stránce zdravotní, odborné i výchovné. Výuka tance by měla především rozvíjet u žáků estetické cítění. Právě s tím je spojený i cvičební úbor, který je podstatnou součástí tance. Do dětského světa patří jasné světlé barvy, což by měl brát na vědomí i pedagog. U mladších žáků jsou nejvhodnější trikoty, pokud možno laděné v podobných odstínech. U starších dětí můžeme popřípadě upravit střih trikotů a doplnit o lehkou sukénku a u chlapců tvoří úbor jednobarevné plavky a bílé tričko. Pedagog by měl v hodinách dbát na to, aby děti chodily do hodin v čistém cvičebním úboru, a k tomu také patří vhodně upravené vlasy.19 Vyučování v tanečním oboru probíhá ve skupinové formě. Pedagog zadává celé skupině pohybové činnosti a úkoly, pozoruje a opravuje pohyby jednotlivých 18

Školní vzdělávací program ZUŠ Františka France str. 95-97 JEŘÁBKOVÁ, Jarmila. Taneční průprava: odborná příručka pro učitele tanečních oborů lidových škol umění. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, 154 s. Odborná literatura pro veřejnost. 19

38

žáků. Sám pedagog se aktivně zapojuje do vyučovacího procesu a svým pohybovým projevem vyvolává správné pochopení a provedení zadaných úkolů. Náznakem zprostředkovává žákům pouze správnou představu, ale nesnaží se o mechanické napodobení svého pohybu. Používá příhodné motivace, kterými vyvolává pohybovou představivost a paměť žáků. Především v 1. a 2. ročníku má většina pohybových činností ze začátku formu hry, při nichž je dobré dbát na jejich délku a střídání činností klidnějších se živějšími. Vyučovací hodina je spojením zajímavých pohybových a hudebních činností, které jsou rozdílné svým tempem, náladou a zaměřením. Od 3. ročníku je možné zařazovat stále delší cvičení, která jsou zaměřena na zvládnutí jednoho úkolu; ale i zde je nutné kombinovat pohyby, které zatěžují jednu svalovou skupinu s pohyby uvolňujícími. Cílem Tanečního oboru ZUŠ je vychovat mladého člověka s pochopením pro harmonický kultivovaný taneční pohyb. Aktivního, kreativního, vnímavého a ohleduplného ke svému okolí. Absolvent tanečního oboru je schopen orientovat se ve formách a žánrech tanečního umění.20

3.2

Osobnost pedagoga Pedagog musí o své práci přemýšlet, při volbě cviků vycházet z fyziologických

předpokladů žáků a přízpůsobit hodinu, tak aby odpovídala také věku žáků. Ke každé vyučovací hodině přistupovat tvořivě a vyhýbat se všemu, co by mohlo vést ke stereotypům a mechanickému opakování. Neustále si doplňovat znalosti a umět motivovat žáky k práci. Podstatný je přístup k padagogické práci, vztah k dětem a způsob jakým s nimi pracuje. Pedagog by se měl na vyučovací hodinu připravit na základě pozorování jednotlivých dětí i celého kolektivu, někdy však ani nejlépe vypracované osnovy a učebnice nezaručí dobrý průběh a výsledky výuky. Vše je pouze na pedagogovi a jeho připravenosti. Mnohdy pedagog připravenou látku nevyčerpá z důvodu zastavení se nad cvikem, u kterého je nucet zdržet se déle a tak musí být schopen v hodinách improvizovat. Základem je především tvořivá práce nejen pedagoga, ale i žáků, snaha o klidný průběh hodiny a slušné výsledky. 20

Učební osnovy přípravné studium a I. stupeň základního studia na lidových školách umění Taneční obor, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981

39

Zásadní vliv na celkovou atmosféru vyučování má také lidský hlas, který ovlivňuje soustředěnost žáků a dokáže pomoci probudit v dětech fantazii, představivost a vůli. Pedagog by měl byt v hodinách spravedlivý, věnovat se všem žákům stejně, neupřednostňovat talentovanější a za každou snahu umět pochválit. Trpělivě opravovat chyby a nedostatky, vše vysvětlovat podle potřeby znovu. Jednání pedagoga s žáky má vliv i na vztah mezi žáky, aby si byli navzájem schopni přát úspěch, dovedli příjmout i výtku. Musí být taktní, bez ponižování a urážek.21 Osobnost pedagoga můžeme rozdělit na tři typy: Přísně autokratický typ - vystupuje v pozici jediného rozhodovatele, vztah je založen na moci pedagoga a jeho tvrdém přístupu, který nebere ohled na individuální přístup. Liberální typ - nechává hodině příliš volný průběh, nemá jasně stanovené cíle a strukturu hodiny. Je málo aktivní, což vede v hodinách k tomu, že žákům chybí motivace, nadšení a vytrácí se chuť pracovat. Demokratický typ - má jasně daný plán a cíl hodiny. Bere na vědomí individuální schopnosti žáků a stává se jejich rádcem. Bývá u žáků oblíben, důvěřují mu a nechávají jím vést a s radostí formovat. Ideálním typem pedagoga pro taneční obory osobnost ve které se kombinují pozitivní znaky autokratického a demokratického typu. Charakteristické vlastnosti: 

pozitivní vztah k povolání a k dětem



snaha porozumět a poznat žáky



emocionálně stabilní



tolerantní při stresových situacích



tolerantní



objektivní při hodnocení



organizační typ



přirozená autorita



přiměřeně náročný

21

JEŘÁBKOVÁ, Jarmila. Taneční průprava: odborná příručka pro učitele tanečních oborů lidových škol umění. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. Odborná literatura pro veřejnost.

40



měl by respektovat osobnost žáka



mít úctu k žákům



důvěra v žáka



umět motivovat žáky k plnění povinností22

3.3

Tanec obecně Touha člověka po estetické kráse tělesného projevu a volnosti žádá čím dál tím

více, aby byla realizována a získává postupně všeobecný význam. Když se podíváme zpět do minulosti, můžeme zkoumat jaký člověk byl, věnovat se tomu jaký člověk je anebo vyvozovat jaký by člověk měl být. Umění a tělesná kultura, jakožto obory usilujicí především o estetický tělesný projev, prošly během dějin různými fázemi svého vývoje. Od počátku byl tanec pro člověka životně důležitý a provázel ho celým jeho životem. Stal se součástí každého počínání člověka, provázel ho od narození až ke smrti, oslavoval jím dobrý lov, vyhranou bitvu, zaháněl démony a prosil dobrá božstva o přízeň. Smysl a funkce tance v pravěku se nepochybně lišily od tance dnešního, což dokazují jeskynní památky, které nám poskytují představu o tom jak vypadal někdejší taneční projev. Pohyb a hudba byly od počátku základním materiálem tanečního umění a obojí je základem také umění baletního, jenž představuje umělecký druh ke kterému taneční umění dospělo. Za vrchol tělesné kultury, na základě toho jak nás informují dějiny a umělecká díla tehdejší doby, můžeme považovat Řecké umění. Nejen pro jeho sochařské umění, ve kterém se podařilo vytvořit typ krásného člověka, ale že tento krásný člověk odpovídal skutečnosti, protože se u Řeků praktikovala tělesná kultura. Dokladem nám jsou řecká gymnasia, ve kterých se mladí občané cvičením těl a později i duší, stávali účastníky ideálu zdatnosti. Péči o tělesný výcvik můžeme vidět také u Římanů. Ve středověku lze pozorovat zcela jiný vztah k tělesné kultuře. Jedinou činností v oblasti tělesné kultury byl výcvik rytířů ve zbrani. Zájem o cvičení těla zcela upadl, protože byl potlačen a úmyslně přehlížen. Renesance a její návrat k antice také 22

ČIERNIKOVÁ, Irina. Psychológia tanečného umelca. Vyd. 1. v Bratislave: Vysoká škola múzických umení - Hudebná a tanečná fakulta, c2008. ISBN 978-80-85182-95-8.

41

nepřinesl žádné zlepšení, takže se dá říci, že až do konce 19. století jsme stále pokračovali ve středověké tradici t.j. věnování se o neúměrně více času schopnostem duševním, než schopnostem tělesným. Tělocvik na školách byl zpravidla nepovinný a jednodušše vedený, sportu se věnovali pouze jednotlivci anebo cvičili v ojedinělých tělocvičných spolcích, kde bývalo vedení náhodné a neodborné. Tělesná kultura zůstávala pozadu a člověk se nemohl chlubit krásou harmonicky vyvinutého těla. Možná si ani neuvědomoval tento nedostatek, protože si neměl s kým porovnavat svou sílu a krásu. Také vůbec naznal radost a sebevědomí, kterým tělesná zdatnost naplňuje. Ty nejcennější dary jako je zdraví, síla a mládí, byly přijímány bez uvědomění a proto bez radosti a bez ocenění. Na počátku 20. století se však objevují snahy vrátit člověku jeho spontánní pohyblivost. První světová válka na určitou dobu tuto práci přerušila, ale po ní se dopřává tělesné výchově více času, studuje se a zkoumá se vědecky. Zřizují se různé ústavy, tělocvičné a sportovní spolky, s účelem pomáhat zvýšovat tělesnou zdatnost. Větší pozornost je věnována tělocviku na školách, zavádí se všeobecná tělesná výchova mládeže a učitelům se dostává odborného školení. Člověk si uvědomil, že zdraví, síla a oduševnělost, tedy složky které v sobě spojují ideál krásy, se staly pro všechny předmětem touhy a to nejen pro vlastní radost a uspokojení, ale i pro zvýšení národního bohatství. Proto se člověk opět snaží dosáhnout zdravé přirozené pohyblivosti a vše, co v pohybu bránilo odmítá. Tak zanikly krinoliny, vlečky, šněrovačky a jiné překážející okrasy, které člověka dělají strnulým a nepohyblivým. Zanikla také falešná gestikulace a s ní i vše co člověku bránilo v přirozeném projevu. Změnil se i názor na společné studium chlapců a dívek, o společných hrách a výletech. Ve všech větších městech se začaly zřizovat speciální školy pro výchovu pohybu, které si vzaly za úkol, aby člověk nabyl zdatnosti a byl naplněn zdravým sebevědomím a radostí z toho, že je schopen projevovat se přirozeným a účelným pohybem.

3.3.1 Druhy tance Tanec, jako rytmické pohybové vyjádření člověka a jeho citů, je doložen v nejstarších kulturách lidstva. Tanec spolu s hudbou a výtvarným projevem jsou 42

nejstaršími projevy člověka, jeho vyjadření vyrovnání se s neznámými jevy, které ho obklopují. Na počátku dějin lidstva tanec lidový a tanec kultovní splývá. Později s vývojem společnosti dochází k jeho odlišnosti. Existují určitá odvětví tance, která se od sebe podstatně liší a lze je seřadit do těchto hlavních skupin: Tanec umělecký - je pohybovým výrazem nejen tělesné dovednosti, ale i duševních emocionálních stavů. Vyjadřuje tajemství duše a nálad, prostřednictvím rozmanitých pohybů. Tanec nemusí mít obsah, ale především musí mít smysl. Tělo, jeho pohyb v prostoru a rytmus jsou hlavními faktory uměleckého tance. O uměleckém tanci můžeme mluvit v případě, jednáli se o samostatný výkon umělce nebo umělecké skupiny. K tomu, aby byl umělecký tanečník schopen vyjádřit svým tělem umělecký zážitek potřebuje důkladné taneční vzdělání. Tanec scénický - představuje balet a pantomimu. Balet je tanec většinou skupinový a než si prosadil své samostatné místo v uměleckém světě, sloužil především jako umělecká vložka do oper a operet s účelem pobavit a oživovat. Lze ho specifikovat lehkostí, dokonalou technikou, často až akrobatickými výkony umělců. Což mu bylo v 18. století vyčítáno, že až příliš zdůrazňuje akrobacii a zanedbává výrazový projev. Významný baletní mistr a reformátor J.G. Noverre se touto problematikou zabýval ve svém slavném díle - Listy o tanci a baletech. V tomto díle zveřejnil své novátorské názory na taneční umění, které jsou dodnes velmi aktuální a lze z nich i nadále čerpat. Např. zjednodušil taneční kostým, zvýraznil pohyby a gesta, vybíral si vážná a tragická témata plná dramatičnosti. Jeho umělecké požadavky se podařily uskutečnit nejlépe v ruském baletu. I dnes se neustále hledají nové cesty k novému uměleckému řešení a formy baletního umění, které by nejlépe vyhovovaly uměleckému vkusu doby. Pantomima je vlastně hra beze slov, jenž se snaží vyjádřit pohybem a zejména výrazem obličeje, na kterém je založena, určitý obsah, děj. Umělec ji může podat i tanečně. Tanec společenský - způsob pohybového projevu v ustálených, naučených formách. Přijímán davově, jako móda i s hodnotami účelnými a estetickými, ale i s prvky nevkusu. Společenské tance byly dříve tvořeny především z prvků lidových tanců, u nás z tanců dvorských. Tanec společenský má velký význam, protože projevuje základní pohybový instinkt člověka a vyvolává touhu po rytmickém pohybu a po živelnosti. Tanečník provádí téměř mechanicky naučené figury, rytmus vykonávají nohy. 43

Tanec lidový - by bylo možné charakterizovat jako pohybový, velice osobitý a estetický projev lidového temperamentu. Lidový tanec zachycuje kulturní výši doby ve které vznikl. V lidových tancích prostého lidu často nacházíme mimořádné umělecké nadání, které nám zanechalo hodnotná umělecká díla. Různé národy mají své lidové tance, ve kterých je zachycen osobitý národní ráz. Všechny popsané pohybové činnosti mají něco společného, a to je radost. Radost tvoří tu nejlepší základnu, připravuje vhodné výchovné prostředí, ve kterém může vyrůstat mladý, krásný a radostný člověk. 23

3.3.2 Tanec a jeho vliv na zdravý rozvoj dítěte V taneční výchově usilujeme u dětí o schopnosti vyjádřit pohybem duševní stav, nejedná se o procvičování síly svalů, není to akrobatické vyjádření nářaďového cviku, už vůbec se nejedná o jednostranný trénink a touhu o vítězství jako u sportu, ale naopak je to harmonické spojení funkcí těla a ducha. Neustále se jedná o vztah mezi činností tělesnou a duševní. Úkolem na hodinách taneční výchovy je procvičit u žáků tělo a jeho vnitřní orgány, zbytečně je neunavovat a nijak nepoškozovat. Naopak je to snaha o zdravý pohyb, který pomahá k přirozenému vývoji dítěte. Pravidelným provozováním jakékoli pohybové činnosti získáváme pro život vlastnosti jako je kázeň a disciplina. Cvičení kterým procvičujeme celé tělo, přitom zachováváme správný postoj a napravujeme všechny špatné návyky a vady, ať už v chůzi nebo ve všech základních výchozích pozicích (leh, sed, klek, stoj). Postupně procvičujeme všechny klouby a svaly. Nejdříve si průběh pohybu uvědomujeme, potom pohyby podle potřeby střídáme. Pohyby můžeme provádět souměrně nebo střídavě, protisměrně i nezávisle na sobě, s napětím svalů nebo uvolněním. Existuje mnoho různých možností a záleží na fantazii pedagoga jak střídat a kombinovat pohyby. Velkou péči věnujeme také svalům břišním, které provádíme zvolna, potom i v různém tempu, avšak s neustálým přemýšlením o práci svalů. Svaly není možné procvičovat bez spolupráce kloubů a naopak. 23

BLÁHOVÁ, Eliška. Pohyb, rytmus, výraz: příručka pro učitele rytmiky. 3. dopl. vyd. V Praze: Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport, 1949.

44

Cvičení zaměřené na určitou část těla. Při těchto cvičeních postupujeme tak, aby se postupně propracovavalo celé tělo. Zpočátku probíráme pohyb podle jeho anatomického složení, uvědomujeme si bod, z kterého vychází, reakci kloubů, svalů, jeho intensitu a následně se snažíme procítit pohyb v celku. Neustále kontrolujeme, opravujeme a vracíme se k němu dokud není ideálně zvládnutý. V každé vyučovací hodině vědomě procvičujeme některé části těla zvlášť, vědomě se zaměřujeme na povzbuzování činnosti srdeční a plicní, protože tyto orgány doprovazejí veškerou ostatní činnost. Při zdravém srdci postupně přidáváme stále více práce, zvyšujeme rychlost a intensitu cviku. Dýchání všeobecně považujeme za samozřejmou věc. Je základní podmínkou života a je nejtěsněji spjato s bytím člověka. Provází všechny činnosti a změny tělesného organismu. Každý pohyb vychází z dechu. Dechová cvičení v souvislosti s tělesnými pohyby nám pomáhají zesilovat činnost plic, dodávat tělu potřebný kyslík a odvádět z něj oxid uhličitý. Funkci dýchání si žáci uvědomují při jednoduchých pohybech. Výdech můžeme provádět určitým pohybem a nádech pohybem jiným. Dýchání chápeme jako funkci, která se vyvíjí při správném cvičení normálně a nevyžaduje speciální cviky. Neméně důležitá jsou v hodinách rovnovážná cvičení, jsou cviky, kterými se přenáší těžiště těla, tím pádem vybočuje z obvyklého držení těla. Toto vybočení je řízeno rovnovážným ústrojím, které je umístěno za sluchovým ústrojím a podněcuje práci spousta svalových a nervových skupin. Pro malé dítě je i chůze cvikem na rovnováhu. Jsou to velice důležité, ale obtížné cviky, které vyžadují neustálé procvičování. Vybočení těla z normálního postoje posouvá těžiště těla, které s sebou přináší mnoho přirozených protipohybů. Patří sem cvičení ve stoji na jedné dolní končetině s kombinacemi pohybů trupu, unožování, cviky ve výponu, prudká zastavení v běhu aj. Cvičení hbitosti - snaha dosáhnout určitého pohybu v co nejkratší době. Umět co nejrychleji reagovat a přesně vykonat změny v pohybu, v rychlosti, ve směru. K tomu je nutné vytrénovat svalstvo a klouby, aby bez ztráty času reagovaly na rozkaz vůle. Nejde tedy pouze o rychlé fungování tělesné, ale i duševní, v souvislosti s tělesným výkonem. Tato cvičení mají značný vliv na rozvoj rozumových schopností. Vycvičují rychlé reagování, podporují bystrost a vtipnost, a to má také vliv na utváření povahy.

45

Další významnou skupinou cvičení jsou ta, která mají za úkol napínání a uvolnění svalstva. Uvolňování praktikujeme všude tam, kde předchází dlouhé napětí. Tato cvičení můžeme nazývat i relaxačními, tím máme namysli vědomě odpočívat, dopřát tělu a jeho částem přirozenou váhu. Uvolňovací cvičení pomáhají proti nervozitě, kterou způsobuje trvalé napětí těla i mysli. Uvolnění není lenivým oddáním se klidu, ale každé uvolnění je pouze částečné a vyžaduje silnou duševní soustředěnost. Napětí je síla, která se jemně střídá s uvolněním. Protože tato cvičení mají podstatný význam pro zdravý rozvoj dítěte a kromě hygienického významu je hodnotný i jejich význam estetický. Správné uvolnění pokládáme za nejlepší přípravu pro vybudování dokonalého pohybu. Postupným uvolňováním a napětím jednotlivých částí těla dojdeme až k pohybům uceleným, které vycházejí z celého těla a proto mají mimořádně ozdravný význam. Uvolňujeme tělo z každodenní navyklé ztrnulosti a častého jednostranného zatížení, které způsobuje jistou deformaci těla. Švihový pohyb je přirozený a radostný, který sahá až k samým kořenům pohybového smyslu člověka a má tedy největší výchovnou hodnotu pro pěstování pohybu. Prováděním švihových cvičení obohacujeme žáky jak po stránce zdravotní, tak po stránce rytmické a estetické. Švihový pohyb souvisí se zákonem tíže, z kterého má svou švihovou sílu. Ta vznikne působením odstředivé síly, kde dochází ke střídání napětí a uvolnění. Další důležitou částí cvičení jsou skoky a poskoky. Jsou radostným cvičením, kterým překonáváme vlastní tíhu těla. Aby bylo dosaženo dokonalého a lehce vypadajícího výkonu, vyžaduje dlouhého a usilovného tréninku. Protože překonávání tíhy vyžaduje velkou tělesnou námahu, dochází tak ke zrychlení krevního oběhu a k objemnější výměně vzduchu při dýchání. Jsou to tedy cviky, kterými posilujeme plíce i srdce. Velký význam mají cvičení, která pomáhají k odstranění špatných pohybových návyků. Zaměřují se na odstranění nějaké tělesné vady, disbalance, která vznikla jednostranným přetěžováním určitých svalů anebo návykem nevhodného fungovaní některých častí těla. Je nutné vhodně zvolit způsob, jakým chybu odstranit a dbát na přesné a vytrvalé provádění cviku.

46

3.3.3 Správné držení těla Základním poznatkem ve všestranném rozvoji mladého člověka je především pro učitele pohybové výchovy vznosně vzpřímené držení těla. Již u malých dětí začínajících školní docházku pozorujeme nejvíce získaných zlozvyků v držení těla. Proto je třeba u žáků probudit a udržovat vědomí, že ovládané držení těla je nutnou součástí celé jeho vyvíjející se osobnosti. Úsilím o správné držení těla rozvíjíme a utužujeme podstatné charakterové vlastnosti. Vzpřímení páteře není pouze fyzickou nápravou, ale současně i rozvojem určitých povahových rysů. Neustálou prací na správném držení těla vedeme dítě nejen k sebekázni, ale i k samostatnosti. Posilujeme jeho sebedůvěru a upevňujeme vůli a charakter žáka. Nejhůře napravitelné jsou zlozvyky v držení těla. Jde o stabilní špatné návyky a k jejich odstranění je potřeba nejen fyzické, ale i duševní síly. Proto je důležité, aby se pedagog pohybové výchovy stále snažil o napravení všech prohřešků proti vznosnému držení těla nejen v klidném postoji, ale zejména také v průběhu pohybů, které s žáky propracovává. Zásady vznosného tanečního držení těla a správného držení těla vůbec bych rozdělila na několik oblastí: oblast pánve, páteře, postavení hrudníku, hlavy a šíje, dolních a horních končetin. I.

Pánev – má zprostředkující úlohu mezi horní a dolní polovinou těla. Její umístění má velký vliv na celkové postavení a držení těla, nejen v klidu, ale i v pohybu. Na správném postavení pánve je nutné aktivní zapojení břišních a hýžďových svalů. Svalstvo v oblasti podbřišku a šikmé břišní svaly působí svým stahem tlak na pánev zepředu. Stažením svalů hýžďových dochází k vytočení stehna v kloubech kyčelních tak, že hlavice kostí stehenních lépe zapadnou do svých jamek a pánev tlakem zezadu posunou vpřed. Tato svalová spolupráce doplněná zároveň protažením kyčlí směrem vzhůru nadlehčí pánev a dochází tak k menšímu sklonu pánve vpřed. Jakmile je pánev ve svém primárním postavení nadlehčena a upevněna, je splněna první podmínka k vznosnému držení páteře.

II.

Páteř – na zmírnění esovitého zakřivení páteře má velký vliv správně upevněná pánev, která zmírňuje bederní lordózu. Stažením žeberních oblouků směrem dolů přímými břišními svaly (m. rectus abdominis) ještě více 47

podpoříme napřímení dolní části páteře. Stahem zádových svalů mezi lopatkami a šíjových svalů podpoříme vyrovnání krční lordózy. III.

Hlava a šíje – temeno hlavy míří vzhůru, hlava je nesena vytaženou šíjí a bradou nad hrudní kostí svírající pravý úhel s přední stranou krku.

IV.

Hrudník a horní končetiny – ke správnému držení hrudníku pomáhá vysoko nadnesená hrudní kost a ramena rozložená do šířky s tahem do stran. K tomuto pohybu nám pomáhají aktivně protažené velké prsní svaly (m. pectoralis major). Kromě tahu ramen do stran stažením dolní části trapézového svalu (m. trapezius) je také nezbytné přitáhnout lopatky k žebrům pomocí svalů předních pilovitých (m. serratus anterior), malých prsních (m. pectoralis minor) a horního cípu širokých svalů zádových (m. latissimus dorsi). Ramena jsou spojkou mezi hrudníkem a pažemi a tak se přizpůsobují pohybu hrudníku, který může ovlivnit jejich správné držení a tím i celé horní končetiny.

V.

Dolní končetiny – protažení kloubů hlezenních, kolenních a kyčelních přispívá k tomu, aby pánev nedolehla těžce na nohy a tak pomáhá k jejich odlehčení. Tento požadavek by měl být dodržován nejen ve stoji, ale i v chůzi a jiném pohybu. Vytočení stehen v kyčelním kloubu se pánev posune dopředu a bérců v kloubech hlezenních zvýšíme nártní klenbu nohou. Váha těla se tak posune na střed přední poloviny chodidel. Správně umístěná váha těla zaručuje větší pohyblivost a lehkost těla v pohybu. 24

3.3.4 Srovnání tance a sportovních disciplin Stále častěji různé sporty čerpají za základů tanečních technik např.: krasobruslení, gymnastika, synchronizované plavání apod., a proto je nezbytné považovat tanec za určitý druh sportovního pohybu. Dochází k vzájemnému prolínání sportu a tance, které je možné doložit tím, že některé sportovní kolektivy 24

KRÖSCHLOVÁ, Jarmila. Nauka o pohybu: odborný učební text pro pedagogy tance. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975.

48

připravují kromě trenérů i taneční pedagogové a choreografové. I kdyby tomu tak nebylo, lze některé výkony profesionálních tanečníků srovnat s výkony sportovců. Profesionální tanečníci mají mnohokrát horší postavení než sportovci, protože kromě předváděného výkonu musí na diváka působit neustále i esteticky. Na pódiích a jevištích se tancovalo, hřiště a tělocvičny sloužily pouze ke sportování. Byl předváděn takový výkon, který odpovídal tradicím a danému prostředí. K vzajemnému ovlivňování začalo docházet pravděpodobně za účelem určitého vylepšování výkonu a to v době, kdy sportovci a tanečníci začali využívat kromě svých určených ploch, stále více sportovní haly. Ve snaze přivézt co nejvíce diváků, zde jim vyhovět a dostatečně zaujmout. Sportovci určitých sportovních disciplin využívají taneční průpravu za účelem obohatit svůj silový výkon o určitou eleganci a synchronizaci s hudbou. A naopak tanečníci potřebují ke zvládnutí některých obtížnějších prvků určitou sílu a mrštnost. Dnes se setkáváme se sportovci, kteří mají za sebou nespočet hodin taneční průpravy a na jejich výkonech se podílí kromě sportovních trenérů také choreografové. Zcela běžné jsou akrobatické a gymnastické výkony tanečníků pod vedením nejen choreografů, ale i sportovních trenérů. Cílem všech je buď kultivovaným projevem částečně vizuálně uhladit sportovní výkon, anebo vrcholným akrobatickým výkonem dát větší důraz tanečnímu projevu. Abychom mohli neustále obohacovat sportovní, ale i umělecký základ, nám přispívají kromě sportovních a tanečních oddílů zejména sportovní a umělecké školy. Zaměření uměleckých a sportovních škol různých stupňů je téměř stejné, protože jsou zde všeobecně nebo specializovaně připravováni mladí lidé na svoje profesionalní povolání - profesionalního umělce nebo sportovce. Je všeobecně známo, že pohyb, ať už se jedná o tanec nebo sport, prospívá našemu zdraví. Pravidelný pohyb přispívá k zachování tělesné harmonie a je také dokázáno, že trénovaný člověk má méně úrazů.25

BALAŠ, Radoslav. Záznam přednášek a článků tanečního pedagoga, choreografa a trenéra stepu, 2003 25

49

4

Historie tanečního oboru ZUŠ ve Slavkově u Brna Školní rok 1962/63 se stal významným mezníkem v životě školy. V září 1962

bylo zřízeno na Lidové škole umění ve Slavkově taneční oddělení. Škola si tak splnila svůj úkol, který si stanovila před rokem a který měl být uskutečněn do roku 1965. Zájem o studium tanečního oboru byl značný a do 1. ročníku se přihlásilo 59 žáků. Vyučováním tanečního oboru byla pověřena Jarmila Dofková - Kotlářová, která působila 10 let ve Státním divadle v Brně, jako členka baletního souboru. Na LŠU ve Slavkově u Brna nastoupila na poloviční úvazek a na druhou část úvazku na LŠU v Brně na Vranovské ulici. Začátky tanečního oddělení se uskutečnily v poměrně ztížených podmínkách. Škola neposkytovala dostatečně velkou místnost, takže vyučování probíhalo z tohoto důvodu v přístavbě Kulturního domu a tím byla výuka značně roztříštěna. Ani umístění nebylo příliš vhodné, jak po stránce organizační, tak hygienické. I přes všechny tyto potíže vystupovaly děti z tanečního oddělení již 20. ledna 1963 na dětském karnevalu, který pořádala LŠU a kde se představily v několika číslech. Svým vystoupením zpestřily také program při oslavách Mezinárodního dne žen (MDŽ) 17. března. a také 19. květnu (19. 5.) při hudební a taneční besídce, na které

vystupovali

vítězové

Soutěže

tvořivosti

mládeže.

Taneční

oddělení

navštěvovalo v tomto školním roce 54 žáků. Ve školním roce 1963/64 LŠU spolupracovala na divadelní hře – „Jak se Honza králem nestal“, kde vystupovali žáci Základní devítileté školy Tyršova a LŠU zajistila jak scénickou a doprovodní hudbu. Taneční oddělení přispělo některými tanečními čísly. V tomto roce byl přijat student tanečního oddělení Stanislav Olbricht na Státní konzervatoř v Brně, byl také jejím úspěšným absolventem a stal se členem baletu Janáčkovy opery v Brně. Taneční oddělení se ve školním roce 1964/65 zúčastnilo taneční soutěže a dvěma tanečním souborům se podařilo postoupit i do okresního kola. Konala se také třídní vystoupení žáků za přítomnosti rodičů. 11. května se konal veřejný koncert žáků hudebního i tanečního oddělení, které navštěvovalo v přípravné taneční výchově 37 žáků a 15 žáků tanečního oddělení. V rámci slavnostního otevření společenského domu vystupovali učitelé a žáci tanečního oddělení. Téměř všichni žáci všech oddělení školy a učitelé se podíleli na přípravě pohádky - „Popelka“, která sklidila velký úspěch. 50

Školní rok 1968/69 byl zahájen 2. září. V květnu 1968 k příležitosti zahájení provozu nově rekonstruovaného Společenského domu nacvičila se svými žáky a dalšími tanečníky baletní čísla Jarmila Kotlářová – Dofková. 7. června také připravila baletní část inscenace Jiráskovy „Lucerny“. Po odchodu Jarmily Kotlářové - Dofkové na LŠU do Brna, nastoupila na její místo v tanečním oddělení Věra Jirásková. Taneční obor navštěvovalo 45 žáků. Ve školním roce 1969/70 vystupovali žáci tanečního oddělení na slavkovském náměstí s lidovými tanci a na závěr školního roku byl k 25. výročí osvobození uspořádán koncert, na kterém účinkovali žáci hudebního a tanečního oddělení. V této době navštěvovalo taneční obor 51 žákyň. 29. ledna 1971 byl ve Slavkově u Brna uspořádán k 15. výročí Lidové školy umění koncert. Taneční oddělení mělo 42 žáků a 11 žáků v Přípravné taneční výchově (PTV). Během školního roku 1971/72 pořádala škola, tak jako každý rok interní vystoupení všech žáků a pro veřejnost se konal koncert žáků hudebního a tanečního oddělení společně s výstavou prací výtvarného oddělení. Taneční oddělení navštěvovalo 30 žákyň a PTV 13 žákyň. Na počest Dne vítězství 9. května 1973 nastudovalo taneční oddělení pro veřejné vystoupení: tanec pážat, Valčík a 12 měsíců ve spolupráci s výtvarným oddělením. Jako každým rokem se konal závěrečný koncert a nejmladší žákyně přípravné taneční třídy vystoupily s tanečními čísly na národní písně a s tancem „Mravenečků“. Taneční obor měl 55 žákyň, z toho 20 žáků v PTV a 35 v tanečním oddělení. Ve školním roce 1973/74 na místo Věry Jiráskové, která rozvázala pracovní poměr, nastoupila Lenka Jabůrková, absolventka Konzervatoře v Brně, která vede taneční oddělení do současnosti. Taneční obor navštěvovalo 48 žáků, v PTV 13, taneční oddělení 35. K oslavám 30. výročí osvobození Československa se připravovala celá škola, hudební, pěvecký a taneční soubor žáků a učitelů vytvořili k této příležitosti bohatý program. Taneční obor měl ve školním roce 1974/75 61 žáků, PTV 16 žáků a 45 taneční oddělení. Ve školním roce 1975/76 se konal v Kulturním domě veřejný koncert žáků školy, kde účinkovali žáci hudebního a tanečního oddělení, za velké účasti obecenstva. Taneční obor navštěvovalo 76 žáků, z toho 33 PTV. Taneční oddělení mělo ve školním roce 1976/77 celkem 101 žáků, PTV 42, taneční oddělení 59. Ve školním roce 1977/78 navštěvovalo taneční oddělení 95. Výuku v tanečním oddělení pro nemoc a nástup na mateřskou dovolenou L. 51

Jabůrkové-Krahulové převzala v druhém pololetí Ludmila Skříšovská. Jako každým rokem byl 16. června uspořádán veřejný koncert žáků tanečního oddělení ve školním sále. Taneční odpoledne bylo instalováno v sále proti zrcadlům a vystupující žákyně měly zasloužený úspěch. Na veřejném koncertě žáků ve školním roce 1978/79, který se uskutečnil ve Společenském domě, vystupovali žáci hudebního oboru, soubory dechový a akordeonový a žákyně tanečního oddělení pod vedením L. Skříšovské. Taneční oddělení mělo v tomto školním roce 64 žáků, z toho 21 žákyň v PTV. Ve školním roce 1979/80 se Lenka Krahulová–Jabůrková vrátila po skončení mateřské dovolené a vyučovala v tanečním oddělení na poloviční úvazek. Druhou polovinu úvazku vyučuje Ludmila Skříšovská z LŠU v Bučovicích. Taneční obor navštěvovalo 87 žáků. 23. května bylo uspořádáno k 35. výročí osvobození naší vlasti vystoupení žáků z hudebního a tanečního oddělení. Dne 1. února 1981 uplynulo 25 let od založení Lidové školy umění ve Slavkově u Brna a k této příležitosti se konal slavnostní koncert, na který byli pozváni všichni bývalí učitelé a přátelé LŠU. Taneční obor měl v tomto školním roce 89 žáků. Ve školním roce 1981/82 se žáci i učitelé LŠU podíleli na třech veřejných žákovských hudebních večerech a na „Slavnostním koncertě žáků“. Největší podíl na působivosti mělo taneční oddělení pod vedením Lenky Krahulové. V oblasti mimoškolního vzdělávání byl ve školním roce 1982/83 organizován zájezd tanečního oddělení na baletní představení „Popelka“. Školní rok 1983/84 proběhl ve spojení se záměry nového pojetí celého výchovně vzdělávacího procesu na Lidových školách umění. V tanečním oboru probíhalo vyučování v novém pojetí ve 3. ročníku. Výuka probíhala pod svědomitým vedením Lenky Krahulové a bylo dosaženo dobrých výsledků, souladu hudby s dětským projevem a přirozeného tanečního pohybu. Následujícího školního roku 1984/85 probíhala realizace nové koncepce výchovné činnosti ve všech oborech až po 4. ročníky. V tanečním oboru bylo dosaženo cíle: koordinace pohybu těla, projev harmonie a estetiky tance, vše v souladu s kvalitní korepeticí a vhodně zvolenými nahrávkami. Ukázkou dobře odvedené práce bylo samostatné vystoupení tanečního oboru pod vedením Lenky Krahulové. Ve školním roce 1986/87 navštěvovalo taneční obor 111 žáků. Závěrečné vystoupení tanečního oboru společně s hudebním oborem se konalo 20. května ve Společenském domě. Představily se žákyně od těch nejmladších až po absolventky a 52

to v číslech nastudovaných uč. L. Krahulovou. Za celoroční práci navštívili vybraní žáci představení „Pták Ohnivák“ v Mahenově divadle v Brně. Školní rok 1987/88 byl pro tanečné obor rokem soutěžním. Ve školním kole soutěžilo šest ročníků, v oblastním kole v Prostějově se umístili tanečnice na 1., 2. místě a získaly také čestné uznání. Žákyně 4. ročníku vystoupily se skladbou ,,Mezi dětmi“ na hudbu V. Nováka a postoupily až do krajského kola, které se konalo v Tišnově, kde se a umístily na 4. místě. Každoročně se také konalo závěrečné vystoupení v Kulturním domě, kde vystoupily žákyně ze všech ročníků tanečního oboru. Mezi další činnosti tanečního oboru patřilo i účinkování v kulturních programech při různých akcích. Tanečního obor navštěvovalo 130 žáků. Ve školním roce 1988/89 navštěvovalo taneční obor 122 žákyň. Již pravidelně se v měsíci květnu konalo závěrečné vystoupení tanečního oboru v sále Společenského domu. Děvčata ze všech tříd tanečního oddělení se představila v pestrém programu. Od 1. září 1990 se mění název školy na – Základní umělecká škola. Jako každý rok se uskutečnily okresní přehlídky ZUŠ. V tanečním oboru to bylo 23. ledna 1991 v Ivanovicích na Hané. Žákyně pod vedením L. Krahulové vystoupily se skladbou „Čerti“ a se současným výrazovým tancem ve skladbě „Exodus“. Tyto skladby žákyním přinesly postup ve 2. a 3. kategorii do krajského kola, které se konalo v Divadle Bratří Mrštíků v Brně. Taneční obor, který navštěvovalo 110 žáků, ve školním roce 1991/92 připravil na základě výsledků ankety rodičů týden otevřených dveří, jako formu závěrečného vystoupení. Rodiče tak měli možnost sledovat své děti při běžné pracovní hodině a také při finálním provedení nastudované etudy či tance. Ke konci školního roku 1992/93 se uskutečnilo vystoupení tanečního oboru, tentokrát opět v sále Kulturního domu za účasti techniků, zvukaře i osvětlovače. Ve školním roce 1993/94 navštěvovalo taneční obor 123 žáků a v tomto roce byla také vyhlášena soutěž pro taneční obor. Okresní kolo se konalo v Ivanovicích na Hané, kde žákyně 4. ročníku vystoupily se skladbou „Pavouci“ a žákyně 6. ročníku se skladbou „Veselý tanec“. Za tyto skladby získaly žákyně 1. místa s postupem do okresního kola, konaného v Brně, z kterého si žákyně přivezly čestné uznání. Ve školním roce 1995/96 vystoupily žákyně tanečního oboru u příležitosti vzpomínkových akcí k 190. výročí slavkovské bitvy. Již tradičně proběhl v prosinci „Týden otevřených dveří" v TO za hojné účasti rodičů při vyučování. V prostorách 53

slavkovského zámku proběhla slavnostní vernisáž výtvarného oboru, jejíž program obohatilo vystoupení žáků tanečního oboru. Ve školním roce 1996/97 absolvovalo taneční oddělení okresní kolo soutěže v Ivanovicích na Hané se šesti ročníky. Do oblastního kola, které se konalo v Kyjově, postoupily 2 skladby a to děvčata z 3. ročníku, která vystoupila s lidovým tancem ve skladbě „Skákal pes“ a děvčata z 5. ročníku, která tančila na hudbu C. Debussyho „Tanec sněhových vloček“. Při příležitosti zahájení výstavy „Lidé a zvířata Amazonie“, které se zúčastnil brazilský velvyslanec, vystoupily žákyně tanečního oddělení se skladbou na brazilské rytmy. O každoroční závěrečné vystoupení tanečního oboru v organizaci L. Krahulové byl velký zájem, o čemž vypovídal zcela zaplněný sál. Taneční obor, který v tomto roce navštěvovalo 130 žáků, spolupracoval také se ZŠ Komenského na inscenaci divadelní pohádky i při sportovních akcích ve Slavkově. Školní rok 1997/98 připravily žákyně TO pod vedením L. Krahulové pohybové vystoupení při příležitosti slavnostní prohlídky zámku. 13.května se žákyně TO představily svým rodinným příslušníkům v sále kulturního domu. Tak jak tomu bývá už pravidelně každý rok, tak ani školní rok 1998/99 nebyl vyjímkou. V měsíci květnu se konala veřejná i třídní vystoupení žáků, jako ukázka jejich celoroční práce. Na závěrečném koncertě TO, který se díky velkému zájmu veřejnosti konal v sále Společenského domu se představilo v šestnácti číslech 112 žákyň. Kulturní program ZUŠ ve školním roce 1999/2000 začal vystoupením žákyň tanečního oboru u příležitosti „Dne evropského dědictví“ na zámku ve Slavkově. Také v tomto roce se taneční obor účastnil školního kola soutěže, kde postoupily žákyně 1. ročníku, které předvedly klasický tanec ve skladbě „Lehce“, dále žákyně 3. ročníku se skladbou „Mezi dětmi“ a děvčata II. stupně vystoupily se skladbou „Cikánský tanec“ z Carmen na hudbu G. Bizeta. Na závěrečném vystoupení tanečního oboru, které se konalo 19. 5., účinkovalo všech 126 žákyň. Před ukončením tohoto školního roku vystoupily dvě žákyně tanečního oboru na zámku v Lednici. Školní rok 2001/2002 byl zastoupen mnoha kulturními akcemi, kterých se zúčastnili žáci tanečního oboru. U příležitosti Vánočního koncertu, který se konal 14. prosince v sále Společenského domu vystoupily děti tanečního oboru společně s hudebním oborem. Jako každým rokem se konala třídní vystoupení TO. Děti 54

navštívily Janáčkovo divadlo v Brně a shlédly baletní představení Louskáček. Taneční obor v tomto školním roce spolupracoval se ZŠ Komenského ve Slavkově u Brna na divadelním představení s názvem ,,V bedně". Tradičně se konalo závěrečné vystoupení TO v sále Společenského domu. Ve školním roce 2002/03 navštěvovalo taneční obor 119 žáků. U příležitosti mnoha kulturních akcí, na kterých vystupovaly žákyně tanečního oboru v areálu slavkovského zámku a se svými tanečními čísly obohatili i vernisáže. Pro německou delegaci se konala ukázka výuky v tanečním oboru. V tomto školním roce byla vyhlášena soutěž tanečního oboru, ve které žákyně získaly dvě 1. místa s postupem do oblastního kola v Brně za skladbu „Malá ježibaba“ s hudbou Shumanna a za skladbu „Zase spolu“, ve které vystoupily žákyně 4. ročníku s klasickým tancem. Opět proběhla spolupráce na divadelním představení se ZŠ Komenského a pravidelně se konaly Dny otevřených dveří a talentové zkoušky do tanečního oboru. Úspěšně vykonaly talentové zkoušky na Taneční konzervatoř (TK) v Brně tři žákyně – V. Beránková, Z. Lebedová, Z. Grúberová. Školní rok 2003/04 byl naplněn spoustou vystoupení nejen v rámci školy, ale také mnoha kulturními akcemi pořádanými městem Slavkov a zmístními školami. ZUŠ měla možnost zapojit se do kulturního programu konference k podnikání v ČR a EU konané v prostorách slavkovského zámku, pro kterou škola připravila kvalitní hudební i taneční vystoupení. Ve školním roce 2004/05 se taneční obor pod vedením L. Krahulové zapojil do mnoha kulturních akcí. Svými tanečními čísly žákyně obohatily 1. městský ples ve Slavkově, Sportovní ples, a také vernisáž v rámci Zahradních dnů. Taneční obor ve školním roce 2005/06 vystoupil při prohlídkách zámku v rámci oživlých obrazů a zapojil se do kulturního programu k příležitosti 100. výročí založení Itegrované střední škola (ISŠ) ve Slavkově u Brna. Závěrem školního roku 2006/07 byl uspořádán pro žáky tanečního oboru zájezd na absolventské vystoupení Taneční konzervatoře Brno. I tento rok byl pro taneční obor velmi úspěšný, neboť dva žáci - A. Košelová, M. Filip byli přijati ke studiu na Taneční konzervatoř v Brně. Taneční obor ve školním roce 2008/09 navštěvovalo 136 žáků. 12. prosince se uskutečnil vánoční koncert školy do jehož programu se zapojili i nejmladší žáci TO. Měsíc květen obdobím ukázek celoroční práce žáků a učitelů, a jako každý rok se konala třídní vystoupení a závěrečné vystoupení v sále Společenského centra pod 55

vedením L. Krahulové. Žáci obohatili svými čísly program u příležitosti vernisáže květin konané v prostorách slavkovského zámku a také učinkovali na akci „Dny Slavkova“. Ve školním roce 2009/10 byl po mnoha veřejných kulturních akcích, kterých se žákyně tanečního oboru velmi aktivně účastnily, uspořádán zájezd na baletní představení „Louskáček“ Národního divadla (ND) v Brně. Také mohly žákyně zhlédnout celovečerní vystoupení žáků Taneční konzervatoře v ND Brno, mezi kterými úspěšně vystupovali i bývalí žáci ZUŠ, kteří byli přijati na tuto školu. Závěrečné vystoupení tanečního oboru se uskutečnilo v pátek 14. května a představilo se cekem 126 žákyň a jeden chlapec. Nejmladší žáci zatančili na dětské písničky, střídala se taneční čísla s hubou B. Smetany, W.A. Mozarta, P.I.Čajkovského, G.F.Händela. Jako host vystoupil bývalý žák ZUŠ a student TK Brno Mikuláš Filip. U příležitosti floristické výstavy konané v interiérech zámku ve Slavkově, vystoupily žákyně TO, které svými tanečními čísly symbolicky znázorňovaly živly - oheň, země, vzduch a vodu. Školní rok 2010/11 byl naplněn velkým množstvím vernisáží na zámku Slavkov a také plesů ve Slavkově a jeho blízkém okolí, na kterých účinkovali žáci tanečního oboru. Za celoroční práci měli žáci možnost navštívit baletní premiéru představení „Nebezpečné známosti“ uvedené v Janáčkově divadle v Brně. Pro školní rok 2011/12 byla vyhlášena soutěž v tanečním oboru, kterou reprezentovaly čtyři skupiny žáků ZUŠ ve Slavkově. Žákyně IV. kategorie získaly 1. místo a postup do krajského kola za skladbu „Maličkosti“ s Mozartovou hudbou. Také žákyně V. kategorie byly navrženy na postup do krajského kola a žákyně III. kategorie získaly uznání poroty za prostorové a kulturní řešení za skladbu „Pletený.“ I v tomto roce úspěšně zvládly dvě žákyně tanečního oboru přijímací zkoušky na Taneční konzervatoř v Brně, kam byla přijata Vendula Amálie Piskařová a Táňa Palincová na Taneční konzervatoř v Bratislavě. 26 Ve školním roce 2012/13 se žáci TO aktivně zapojili do kulturního dění v městě Slavkov u Brna, na zámku Slavkov-Austerlitz i v celém regionu. Žáci vystupovali na vernisážích konaných na zámku, v plesové sezóně zahajovali starší žáci TO řadu plesů. V měsíci květnu se konalo závěrečné vystoupení žáků tanečního oboru.

26


56

Taneční obor ve školním roce 2013/14 navštěvovalo 127 žáků. Každoročně se žáci zapojili do programu mnoha kulturních akcí, zahajovali již tradičně mnoho plesů a vystoupili společně s žáky hudebního oboru u příležitosti „Dny Slavkova“. 22. května se uskutečnilo závěrečné vystoupení tanečního oboru. Žáci se představili v devatenácti tanečních číslech v choreografii uč. L. Krahulové. Ve školním roce 2014/15 se žáci tanečního oboru zúčastnili mnoha společenských akcí, pořádané městem Slavkov u Brna, které mohly doplnit svými tanečními čísly. Starší žákyně tanečního oboru obohatily svými tanečními výstupy program Městského plesu, který se konal v sále Společenském domu Bonaparte. Také v tomto školním roce reprezentovalo ZUŠ ve Slavkově u Brna 22 žáků tanečního oboru v okresním kole taneční soutěže, které se konalo v Ivanovicích na Hané. Se skladbou „Skákal pes“ v kategorii Dětské taneční hry, vystoupili žáci 3. ročníku. Duet dívky a chlapce s názvem „Dva“, zatančili opět žáci 3. ročníku, kde předvedly výrazový tanec s prvky taneční gymnastiky, a zajistili si postup do krajského kola konaného v Blansku. Žákyně II. stupně vystoupily se současným tancem pod názvem „Cursum Perficio“ za doprovodu zpěvačky Enya, oceněný pamětním listem. Paní učitelka Lenka Krahulová získala ocenění za pedagogickou činnost. U příležitosti zahájení společenské a kulturní sezóny na slavkovském zámku a města Slavkov u Brna doplnily slavnostní atmosféru svými tanečními čísly žákyně tanečního oboru. Dívky vystoupily v barokních kostýmech na Mozartův menuet.27 Závěrečné vystoupení tanečního oboru se konalo 16. května opět v sále Společenského centra Bonaparte, kde se žáci předvedli v čísle ,,Korunovační“ na hudbu W.A. Mozarta s prvky klasického tance. Žákyně II. stupně vystoupily v čísle „Vyzvání k tanci“ na hudbu Webera, dále s tanečním číslem „Dolly“ s hudbou Faurého. Mladší žáci se předvedli v lidových tancích a se současným tancem vystoupily žákyně IV. ročníku v čísle s názvem „Popcorn“. Tance s náčiním předvedli žákyně v číslech „Míčová“ a „Tanec se šátky“.

27

www.veslavkove.cz

57

4.1

ZUŠ dnes a její význam pro město Slavkov u Brna Poloha školy je výhodná díky těsnému sousedství se ZŠ Komenského, Dům

dětí a mládeže (DDM), tak i blízko ležící ZŠ Tyršova i ISŠ. Přijatelná je i vzdálenost autobusového nádraží pro dojíždějící žáky. Budova školy, která je majetkem školy, působí po mnoha stavebních úpravách velmi hezkým a funkčním dojmem. Učebny jsou jak po technické stránce, tak i učebními pomůckami velice dobře vybaveny. Budova školy se nachází na Komenském náměstí 525 ve Slavkově u Brna a má také čtyři detašované pracoviště: v Kobeřicích, Otnicích a Vážanech nad Litavou, rovněž vybavené vlastím nábytkem a pomůckami. (viz. obrázek) „Shodli jsme se na tom, že bychom chtěli být školou, která naučí, ale naučí v pohodě, v příjemném klimatu, v partnerství. Prioritou je nám opravdu spokojený žák a ten potřebuje podnětné zacházení, zážitek radosti z poznávání i ze sociálních kontaktů. Takovou školou chceme být a o takovou školu usilujeme.“28 Úspěšnost žáků v přípravě ke studiu na školách uměleckého zaměření je během posledních deseti let v oboru výtvarném a tanečním 100%. Dvě žákyně hudebního oboru byly v posledních dvou letech přijaty na konzervatoř ke studiu hry na klavír a hoboje. Pro většinu absolventů ZUŠ ve Slavkově se stávají znalosti a tvůrčí dovednosti získané ve škole celoživotní zábavou, koníčkem a smysluplným využitím volného času. Významným kritériem školy je účast na mnoha kulturních akcích, které jsou přehledem školních i mimoškolních vystoupení a nasvědčují tomu, že má škola velmi dobré jméno v obci i okolí. Po vystoupení žáků školy je velká poptávka a škola se snaží vyhovět požadavkům pořádajících organizací. Žáci školy pravidelně učinkují na svatebních obřadech, škola má nastaveny podmínky pro účinkování ve smlouvě se Státním zámkem - Austelitz. Protože zřizovatel (Město Slavkov u Brna) má zájem o činnost ZUŠ, je vedení školy průbežně zváno na porady, kde se řeší práce školy a projednavá se kulturní činnost v rámci všech zájmových organizací a spolků se zástupci města. Stěžejními akcemi školy jsou tradiční vánoční a absolventský koncert, taneční koncert v sále Společenského domu Bonaparte a v posledních čtyřech letech žáci školy vystupují na dvoudenní akci „Dny Slavkova“, kde účinkují žáci všech

28

Základní umělecká škola Františka France, Vlastní hodnocení školy 2015/16

58

slavkovských škol a také bývalí žáci ZUŠ v hudebních skupinách. Jak už bývá zvykem, jednou za dva roky se koná výstava výtvarného oboru ZUŠ v prostorách slavkovského zámku. Letos se uskuteční slavnostní vernisáž 23. června a to na téma „MŇAM“. Žáci výtvarného oboru se na výstavu připravují 2 roky a jejich umělecké výtvory obvykle zaplní 2-4 místnosti v prostorách zámku. Za dobu své existence připravila škola řadu svých žáků – hudebníků, zpěváků, tanečníků, výtvarníků i herců – pro studium na středních i vysokých uměleckých školách, kteří se převážně uplatňují ve své profesi i jako pedagogové.

4.2

Zaměření školy Jako menší škola v menším městě, poskytuje dětem rozšířit si všeobecné

základy uměleckého vzdělávání v oboru hudebním, tanečním a výtvarném. Zřizovatel usiluje o plně funkční školu a platnou příspěvkovou organizaci. Dále také o to, aby výsledky práce učitelů a žáků reprezentovaly město v regionu Slavkovska. Zaměření školy není specifické a na vytváření charakteru školy se rovnoměrně podílí všechny obory. Proto je nastavena taková koncepce, že všechny obory spolupracují a účastní se vystoupeních, které se ve velké míře uplatňují na různých veřejných i interních kulturních akcích. Do školy docházejí děti s rozlišnou úrovní nadání a zájmem školy je poskytnout co největšímu počtu dětí projít kultivací vzdělávacího procesu umělecké výuky a výchovy. Každoročně jsou vyhlašovány soutěže pro všechny obory ZUŠ. Na okrese Vyškov proběhla domluva organizace okresních kol soutěže, která jsou rozdělena mezi 5 škol ( ZUŠ Slavkov, ZUŠ Rousínov, ZUŠ Bučovice, ZUŠ Vyškov, ZUŠ Ivanovice) a pravidelně se v pořádání soutěžních kol střídají. Škola si zakládá především na dobrém klimatu školy, kolektivu, komunikaci a rozvoji vztahů s veřejností. Pravidelně se vedou pohovory s žáky, rodiči i občany. Zpětná vazba se škole velmi osvědčuje a získané informace od subjektů i objektů vzdělávání poskytují škole přehled o tom, jaké postoje ke škole převažují. Nejefektivnějším způsobem, jakým škola získává přehled o problémech a to jakým směrem se má škola ubírat, je uskutečnění konkrétní akce pro veřejnost. Za velmi důležité považuje osobní setkávání s rodiči, poskytování informací, osobní dopisy 59

rodičům, dotazníky, otevřené vyučovací hodiny, dny otevřených dveří, představení a výstavy. Ke kvalitní výuce, kterou škola poskytuje, je nutné neustálé vzdělávání pedagogických pracovníků, kteří navštěvují akreditované kurzy a semináře podle nabídek institucí a potřeb školy.

4.3

Cíle školy



„Uspokojit potřeby společnosti pečovat o děti, vzdělávat je a vychovávat, starat se o ně, účelným využíváním volného času dětí předcházet sociálně patologickým jevům



Připravit mimořádně talentované žáky ke studiu na vyšším stupni škol uměleckého směru



Zdokonalit prezentaci školy a zlepšit komunikaci a spolupráci s rodiči



Usilovat o kvalitní a efektivní školu (učební strategie, podmínky života ve škole, příležitosti)



Vytvořit příznivé klima školy (sdílené normy a chování, důvěra a partnerství mezi učiteli, učiteli a žáky, učiteli a rodiči, školou a zřizovatelem, školou a veřejností)



Podpořit tvořivost učitelů, jejich celoživotní vzdělávání a profesní růst



Komunitní škola, která je nositelkou kulturních tradic v našem regionu s perspektivami vycházejícími z moderních trendů vývoje vzdělávání a výchovy“29

4.4

Vize školy Již několik let škola usiluje o výstavbu nového tanečního sálu jako samostatné

učebny pro taneční obor. Projekt je už čtyři roky hotový. Taneční sál je navržen v prostoru dvora, kde se dříve nacházela budova Domu dětí a mládeže. V létě 2015 proběhla demolice této budovy, takže jediné, co brání k uskutečnění tohoto plánu je 29

Školní vzdělávací program ZUŠ Františka France str. 7

60

nedostatek finančních prostředků. S vybudováním tanečního sálu souvisí i realizace nahrávacího studia, pro který škola nemá dostatek prostoru. Zřízením samostatného tanečního sálu by se uvolnil koncertní sál (ve kterém probíhá výuka tanečního oboru) pro různé kulturní příležitosti jako např. školní koncerty, přehrávky, okresní kola soutěží, bez toho aniž by musel být brán ohled na probíhající výuku. V následujících letech škola neplánuje žádné dlouhodobé projekty, neboť je po celý rok zcela vytížena veřejnými aktivitami, koncerty, výstavami, akcemi na zámku, plesy, zahajováním vernisáží aj.

61

I.

EMPIRICKÁ ČÁST

5

Průzkum

5.1

Cíl průzkumu Cílem mého průzkumu bylo zjistit, jaký význam má taneční obor pro

absolventy ZUŠ Františka France. Jak na něj vzpomínají s odstupem času. Zda jim studium tanečního oboru přineslo něco do budoucna. Ptala jsem se také, od jakého věku navstěvovali TO a co je v hodinách tanečního oboru bavilo nejvíce. Zajímalo mě, jaký je jejich vztah k tanečnímu oboru dnes, zda se účastní některých vystoupení školy, a jestli má vlastně tanec pro děti význam.

5.2

Metoda průzkumu Jako metodu sběru informací pro svůj průzkum jsem si vybrala online

dotazník, který je jedním z nejběžnějších prostředků pro sběr informací právě v případě průzkumu. Skládá se ze série otázek, v mém případě 10, jejichž cílem je zjistit názory a fakta od respondentů, v tomto případě absolventů ZUŠ Františka France ve Slavkově u Brna. Dotazník jsem si vybrala z toho důvodu, že prostřednictvím dotazníku je možné získat informace mnohem rychleji, jeho vyplňování je pro respondenty poměrně snadné a zjištěné informace se dají daleko lépe a jednoduše zpracovávat. Při tvorbě dotazníku jsem se snažila, aby dotazník nebyl příliš dlouhý, otázky nebyly nijak vtíravé nebo velmi osobní, aby neodrazovaly respondenty od jeho vyplnění. Věk respondentů se pohyboval v rozmezí 17-38 let. Jednalo se pochopitelně o anonymní dotazník a zpět se mi vrátilo 28 vyplněných dotazníků.

62

5.3

Vyhodnocení dotazníku

Otázka č. 1) Co nebo kdo vás přiměl k tomu, že jste začal/a navštěvovat taneční obor na ZUŠ ve Slavkově u Brna? - rodiče - kamarádka - paní uč. Krahulová - já sama Graf č.1 Zdroj: autorka práce

Z výsledků vyplývá, že více než polovinu, konkrétně 57% přiměli navštěvovat taneční obor rodiče, dalších 18% se přihlásilo ke studiu samo, 14% přiměla ke studiu kamarádka a zbývalých 11% přiměla paní učitelka tanečního oddělení L. Krahulová.

63

Otázka č.2) V kolika letech jste se rozhodl/a ke studiu tanečního oboru? - 4-6 let - 7-10 let - 11-15 let - jiné Graf č. 2 Zdroj: autorka práce

Z těchto odpovědí je patrné, že 75% respondentů začalo navštěvovat taneční obor už v předškolních letech, 18% uvedlo začátek studia na tanečním oboru mezi 7 – 10 rokem, 4% uvedla možnost jiného věku a zbývající 3% začala studovat mezi 11 - 15 rokem.

64

Otázka č.3) Jak vzpomínáte na léta strávená v tanečním oboru? - pozitivně - negativně - s odstupem času s úsměvem - raději si nevzpomínám Graf č. 3 Zdroj: autorka práce

Z odpovědí vyplývá, že skoro ¾ absolventů vzpomíná na studium tanečního oboru pozitivně a 29% vzpomíná na taneční obor s odstupem času s úsměvem. Žádné negativní možnosti nebyly zodpovězeny, což je velmi potěšující zjištění.

65

Otázka č.4) Navštěvujete některá vystoupení žáků tanečního oboru? - ano, pravidelně - pouze při příležitosti Dny Slavkova a jiných akcích města - jen vyjímečně - ne, nikdy Graf č. 4 Zdroj: autorka práce

Z celkových odpovědí uvedlo 54% odpovídajících, že vystoupení žáků tanečního oboru navštěvují jen vyjímečně, 25% se účastní pouze při akcích města, pravidelně navštěvuje

vystoupení

žáků

14%

a

odpovídajících.

66

nikdy

nenavštěvuje

vystoupení

7%

Otázka č. 5) Co vám přineslo studium tanečního oboru do budoucna? - správné držení těla - lásku k tanci -pravidelný pohybový návyk - přátele Graf č. 5 Zdroj: autorka práce

Z celkových odpovědí si 43% absolventů odneslo ze studia tanečního oboru lásku k tanci, 25% uvedlo správné držení těla, u 18% pravidelný pohybový návyk a 14% získalo díky tanečnímu oboru přátele.

67

Otázka č. 6) Věnujete se tanci i nadále? - ano, pravidelně - jen příležitostně - ne, nikdy - ano, profesionálně Graf č. 6 Zdroj: autorka práce

Ze získaných odpovědí na otázku, zda se absolventi věnují tanci i nadále vyplývá, že 68% absolventů se věnuje tanci jen příležitostně, 18% se tanci nevěnuje vůbec, 7% se věnuje tanci i nadále pravidělně a 7% dokonce profesionálně.

68

Otázka č. 7) Co vás v hodinách tance nejvíce bavilo? - nácvik choreografie/vystoupení - improvizace/samostatná práce - rytmická cvičení - taneční etudy

Graf č. 7 Zdroj: autorka práce

Z celkových výsledků uvedlo 71%

respondentů jako nejvíce zábavný nácvik

choreografie/vystoupení, dále 18% uvedlo improvizaci/samostatnou práci, 7% uvedlo rytmická cvičení a 4% taneční etudy.

69

Otázka č. 8) Který druh tance vás bavil nejvíce? - klasický tanec - současný tanec - gymnastika/akrobacie - lidový tanec Graf č. 8 Zdroj: autorka práce

U této otázky získaly všechny druhy tance vyučující se v tanečním oboru poměrně vyrovnaných výsledků. 18% respondentů uvedlo lidový tanec, jako 3. nejvíce oblíbený s 21% gymnastika/akrobacie, s 29% vyšel klasický tanec a nejoblíbenější s 32% se stal současný tanec.

70

Otázka č. 9) Přihlásil/a byste svoje dítě ke studiu tanečního oboru na ZUŠ? - rozhodně ano - nejspíš ne - možná ano - nevím Graf č. 9 Zdroj: autorka práce

Z celkového počtu odpovědí by více jak polovina svoje dítě rozhodně přihlásila ke studiu tanečního oboru na ZUŠ, 32% odpovídajících uvedlo, že možná ano, pouze 3% by své dítě nejspíš ke studiu nepřihlásila a 4% uvedla možnost nevím. Z těchto výsledků vyplývá, že i v budoucích letech budou rodiče hlásit své děti ke studiu tanečního oboru.

71

Otázka č. 10) Má podle vás navštěvování tanečního oboru pro dítě nějaký význam? - určitě ano - spíš ne - možná ano - rozhodně ne Graf č. 10 Zdroj: autorka práce

Z celkových výsledků uvedla pouze 4% absolventů, že taneční obor nemá pro dítě rozhodně žádný význam, 7% uvedlo, že možná ano a 89% absolventů vybralo možnost – určitě ano.

72

5.4

Rozhovor Jako součást empirické části mé diplomové práce uvádím osobní rozhovor se

současnou učitelkou tanečního oboru Lenkou Krahulovou, která působí na ZUŠ Františka France od roku 1973. Za dobu jejího působení na tanečním oddělení prošla studiem celá řada generací studentů, z nichž někteří se tanci věnují na profesionální úrovni. Proto považuji za přínosné, aby její názory a zkušenosti, získané za dobu její praxe v tanečním oboru byli součástí mé diplomové práce.

Jak vzpomínáte na studium na konzervatoři? Byli jsme 1. ročník experimentální třídy při konzervatoři, ZŠ na ulici Staňkova v Brně. Konzervatoř jsem navštěvovala od 7. třídy základní školy a bylo to 8 leté studium s povolenou kontrakcí 4. a 5. ročníku.. Na výuku klasického tance jsme měli prof. Miroslavu Figarovou, současný tanec nás učila - Alena Zavřelová, lidový tanec - Eliška Rybníčková a taneční praxi Marta Kociánovoá. Ve vyšších ročnících nás učila Věra Vágnerová, a partneřinu Karel Janečka. Měli jste na škole nějaké zaměření na určitý druh tance? V době kdy jsem studovala na konzervatoři jsme žádnou specializaci neměli. Museli jsme samozřejmě všichni ovládat, jak techniku klasického tance, tak lidový i výrazový tanec. Jediné zaměření byla pro zájemce v posledním ročníku taneční pedagogika. Absolvovala jste v roce 1973, tehdy vám bylo 19 let, vzpomínáte si na váš absolventský koncert? Ano, absolventský koncert se konal v sále Mahenova divadla (dnešního městského divadla Brno na Lidické ulici). Vystupovali jsme v Cikánském tanci z Carmen, dále v Lyrické suitě, Pověsti o Bivojovi a Kvapíku z Maškárady na hudbu A. Chačaturjana. Měla jste v té době nějakého oblíbeného umělce/pedagoga jehož způsob práce se vám zamlouval?

73

Paní profesorka O. Kvasnicová byla teoretik a velmi dobrá na pedagogiku, uměla opravdu dobře vysvětlit metodiku. Po této stránce mi dovedla pomoci v začátcích mé pedagogické praxe. Byla sice přísná, ale když mi něco nešlo, dokázala mi to vysvětlit tak, že jsem to pochopila a naučila to sebe i žáky. Baletní představení, které vás opravdu zaujalo? Zcela první baletní představení byla Bachčisarajská fontána ve starém Janáčkově divadle ( dnes Mahenovo divadlo) a balet Abraxas od zahraničního choreografa E. Köhlera-Richte, rovněž uveden v Janáčkově divadle. Uváděl se jen velmi krátkou dobu, potom byl z repertoáru stažen. Tenkrát to bylo velice moderní představení., tančilo se v trikotech a zaujaly mě výkony tanečníků, zejména M. Mikulová v roli hada. Jak jste se dostala k tomu učit na tanečním oboru ZUŠ ve Slavkově u Brna? Rozesílala jsem žádosti na Lidové školy v okresech. Já měla poslané žádosti na školu ve Slavkově a v Uherském Brodě. Jako první se mi ozval J. Ledvinka (tehdejší ředitel LŠU ve Slavkově u Brna) a nabídl mi učit na tanečním oddělení. Nabídku jsem přijala a nastoupila na poloviční úvazek s počtem 47 dětí. V té době jsem učila také na LŠU ve Šlapanicích a v Rajhradě, kde jsem působila už od 3. ročníku konzervatoře. V dalším roce jsem vyučovala na LŠU ve Slavkově a na poloviční úvazek na LŠU v Bučovicích. Jak vzpomínáte na své pedagogické začátky na ZUŠ ve Slavkově u Brna? Když jsem nastoupila do Slavkova, měla jsem za sebou dva roky praxe v Rajhradě, kde se začínalo úplně od píky, tam jsem získala cenné zkušenosti. Do Slavkova jsem nastoupila po p. Jiráskové a její hodiny byly volnějšího charakteru. Takže jsem si musela sama vypracovat určitý systém a v tom mi opět velmi pomohly rady od mojí profesorky O. Kvasnicové a také jsem si musela prosadit zcela odlišný přístup k výuce tanečního oboru, což v pozici čerstvé absolventky a začínající pedagožky nebylo zrovna jednoduché. Změnil se nějak za dobu vaší praxe styl výuky a přístup k dětem? Dříve jsem v hodinách kladla velký důraz na

pečlivost, důslednos a přesnost

provedení zejména v klasickém tanci. Postupně jsem musela ustoupit a asi tak před 74

3-4 lety zpátky svůj přístup k výuce zcela změnit. Upravila jsem systém práce tak, aby vyhovoval zejména dětem a požadavkům RVP/ŠVP. Vaše osvědčené vyučovací metody? Od přípravky je potřeba, aby výuka měla systém a řád. Ve výuce jsem celkem rázná a pracuji s dětmi nekompromisně a tvrdě. Když se snaží, pracují dobře a vidím na nich určitý pokrok, za odměnu s nimi udělám hodinu založenou na improvizaci a výrazovém tanci, kde mají děti možnost tvořit samostatně a rozvíjet svoji fantazii. Jak byste hodnotila úroveň dnešních dětí? Děti mají velmi špatnou motoriku, různé ortopedické vady jako např.: ploché nohy, vtočená kolena, křivá páteř. Mají špatnou pohybovou pamět a velmi často si stěžují, že je něco bolí jako např.: kolena, páteř, hlava, ruce. Jsou také dobře živené, velmi vyvinuté, mají tvrdé nárty a chodidla, celkově jsou dost neohebné. Takže úroveň hodnotím jako dost nízkou. Jak byste porovnala dětí dnes a před 10-15 lety? Dnes chodí do tanečního oboru děti bez většího zájmu. Rodiče mi u přijímacích zkoušek říkají: hopsá u televize, potřebuje se pohnout. Většina dětí odmítá pečlivost a kázeň. Jsou drzé a neukázněné. Celkově bez vnitřních emocí a neslyší hudbu. Dříve mě děti neustále nutily tvořit nové věci. Chtěly se učit nové, těžší krokové a pohybové vazby. Vyžadovaly aktivitu, měly fantazi a byly velmi tvůrčí. Chodily do hodin s chutí pracovat a naučit se něčemu novému. Přinesly si do hodiny vlastní hudbu a chtěly pracovat na choreografii. Dnes je opak pravdou. Práce tanečního pedagoga není vůbec jednoduchá, neustále musíte vytvářet spoustu vystoupení pro různé příležitosti, kde berete inspiraci a nápady pro tvorbu choreografií? Inspiraci většinou nehledám, buď příjde nebo ne. Většinou se nápad zrodí v noci, o něčem se mi zdá. Tak vezmu papír, tužku a hned si to poznamenám. Při vytváření vystoupení současných čísel někdy zcela náhodně na něco narazím, nebo mě musí oslovit především hudba, která musí zaujmout i děti a pak tvořím. Třeba u klasického tance je to dané, vycházím z předpokladů a daných dispozic žáků. Potom je pro mě u

75

tvorby choreografií rozhodující místo, pro které je choreografie určená a nebo téma dané akce (plesy, vernisáže, akce na zámku aj.). Co považujete za největší úspěch během vaší pedagogické praxe? Největším úspěchem je pro mě to, že se někteří moji žáci dostali na konzervatoř, pár jich i úspěšně absolvovalo a věnují se tanci profesionálně anebo učí na uměleckých školách. Velmi potěšující je zjistit, že navštěvují taneční obor děti mých bývalých žákyň. To potom člověk vidí, že ta práce k něčemu byla a také, že se mnou bývalé žákyně neustále udržují kontakt. A protože práce s dětmi je někdy opravdu velmi náročná, tak jsem ráda, že jsem ty roky přežila ve zdraví. No a také to, že mě práce stále baví, jsem schopna vytvořit něco nového, co má ohlas u diváků a rodičů. Existuje něco, co byste chtěla v budoucích letech změnit nebo něčeho docílit? To, o co už usiluji několik let a zatím se stále kvůli nedostatku finančních prostředků nic neděje, je vybudovat pro taneční oddělení samostatný taneční sál. Dalším mým cílem je udržet taneční obor alespoň na takové úrovni jako je teď. A aby stále přicházeli noví žáci, kteří by měli zájem o to se vzdělávat jinak než u počítače. Rozvíjet své pohybové schopnosti, někdy i talent, probudit pohybovou fantazii. Vidět nové zajímavé možnosti jak se realizovat.

76

ZÁVĚR Ve své diplomové práci jsem se zabývala historickým vývojem a současností Základní umělecké školy Františka France ve Slavkově u Brna. Především tanečním oddělením, náplní tanečního oboru, charakteristikou předmětů tanečního oboru, osobností pedagoga a významem tance pro rozvoj dětí. Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. V první části, teoretické, jsem se zaobírala charakteristikou základních uměleckých škol. Historií Základní umělecké školy ve Slavkově u Brna a osobností Františka France. Dále charakteristikou tanečního oboru na Základní umělecké škole Františka France, náplní tanečního oboru. Vývojem tanečního oboru na ZUŠ Slavkov u Brna. Současností a významem školy pro město Slavkov u Brna, její zaměření, cíle a vize. Druhá část mé práce, empirická, byla zastoupena průzkumem, ve kterém jsem se pokusila zjistit, jaký význam mělo studium tanečního oboru pro absolventy ZUŠ Františka France. Průzkum probíhal formou online dotazníku mezi absolventy ZUŠ různého věku a odpovídali na 10 otázek, týkajících se studia tanečního oboru. Z výsledků průzkumu lze usuzovat, že absolventi tanečního oboru vzpomínají na studium pozitivně. Převážná většina se tanci věnuje i nadále, ať už jen příležitostně nebo profesionálně. Z čehož vyplývá, že díky tanečnímu oboru si žáci vypěstovali minimálně lásku k tanci a kladný vztah k pohybu. V závěru empirické části jsem uvedla rozhovor s Lenkou Krahulovou, dlouholetou pedagožkou tanečního oboru Základní umělecké školy Františka France. Při psaní mé diplomové práce jsem měla možnost nahlédnout do zajímavých dokumentů školy a dozvědět se tak cenné informace nejen z její minulosti, ale i současnoti. Byla bych ráda, kdyby si i nadále škola udržela svoji vysokou úroveň a neměla ani v budoucích letech nouzi o talentované děti, které mají zájem trávit volný čas kvalitně a smysluplně, právě v Základní umělecké škole Františka France.

77

POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE BALAŠ, Radoslav. Záznam přednášek a článků tanečního pedagoga, choreografa a trenéra stepu, 2003 BLÁHOVÁ, Eliška. Pohyb, rytmus, výraz: příručka pro učitele rytmiky. 3. dopl. vyd. V Praze: Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport, 1949. BRODSKÁ, Božena. Dějiny českého baletu do roku 1918. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. BURIAN, Karel Vladimír. Hvězdy baletu: stopami vývoje a proměn baletního umění. 1. vyd. Ilustrace Jarmila Maťátková. Praha: Panton, 1971. Edice přátel hudby, sv. 16. ČIERNIKOVÁ, Irina. Psychológia tanečného umelca. Vyd. 1. v Bratislave: Vysoká škola múzických umení - Hudebná a tanečná fakulta, c2008. ISBN 978-80-8518295-8. JEŘÁBKOVÁ, Jarmila. Taneční průprava: odborná příručka pro učitele tanečních oborů lidových škol umění. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979, 154 s. Odborná literatura pro veřejnost. KRÖSCHLOVÁ, Jarmila. Nauka o pohybu: odborný učební text pro pedagogy tance. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975 MAJER, Jiří. Kapitoly z hudební minulosti města Slavkov, 2003 NOVERRE, Jean Georges. Listy o tanci a baletech. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. Učebnice pro střední školy (Státní pedagogické nakladatelství). Kronika ZUŠ Františka France BOŘEK, Lubor. Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2010. ISBN 978-80-87000-37-3. Slavkovský zpravodaj č. 1, 2 Školní vzdělávací program ZUŠ Františka France Učební osnovy přípravné studium a I. stupeň základního studia na lidových školách umění Taneční obor, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981 Základní umělecká škola Františka France. Vlastní hodnocení školy za školní rok 2015/16 www.veslavkove.cz www.zusslavkov.cz 78

ILUSTRACE

Obrázek č. 2: Dopis od Leoše Janáčka Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

79

Obrázek č.3: František Franc se svou ženou Marií (1902) Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

Obrázek č.4: František Franc sbormistr Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

80

Obrázek č.5: František Franc ve výuce Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

Obrázek č.6: Františk Franc se svými žáky (1926) Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

81

Obrázek č.7: Budova soukromé hudební školy v Růžové ulici Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

Obrázek č.8: František Franc se studenty (1933) Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

82

Obrázek č. 9: Budova školy ve Štefánikové ulici Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

Obrázek č. 10: Budova školy na Komenského náměstí (1963) Zdroj: archiv slavkovského zpravodaje

83

Obrázek č. 11,12: Budova školy po rekonstrukci Zdroj: archiv ZUŠ Františka France

Obrázek č. 13: Současná budova školy Zdroj: archiv ZUŠ Františka France

84

Obrázek č. 14: Vystoupení žáků TO - Tanec vloček Zdroj: archiv ZUŠ Františka France

Obrázek č. 15: Vystoupení TO v interiéru zámku Austerlitz Zdroj: archiv ZUŠ Františka France

Obrázek č. 16: Žáci TO na nádvoří slavkovského zámku 2013 Zdroj: archiv ZUŠ Františka France

85

Obrázek č. 17,18, 19 vystoupení TO „Dny Slavkova“ 2015 Zdroj: archiv ZUŠ Františka France

86

TABULKY Tabulka č. 2 Zdroj: ZUŠ Františka France. Vlastní hodnocení školy za školní rok 2015/16

87

ZKRATKY A ZNAČKY JAMU – Janáčkova akademie múzických umění LŠU – Lidová škola umění PTV – Přípravná taneční výchova ZŠ – Základní škola TO – Taneční obor ČR – Česká republika EU – Evropská unie ISŠ – Itegrovaná střední škola ND – Národní divadlo TK – Taneční konzervatoř

88

Historie a současnost Základní umělecké školy Františka France ve Slavkově u Brna, se specializací na taneční obor

Recommend Documents