Historie a současnost interiérů hudebních klubů

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV DESIGNU, NÁBYTKU A BYDLENÍ

Historie a současnost interiérů hudebních klubů Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. arch. Martin Kovařík

Vypracovala: Vendula Vávrová Brno 2010

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Historie a současnost hudebních klubů zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: ………………… podpis studenta: ......................

2

Ráda bych poděkovala vedoucímu mé práce, panu Ing. arch. Martinu Kovaříkovi za vstřícný přístup a rady při konzultacích a celkovou podporu při zpracování tohoto tématu.

3

Abstrakt V první části bakalářské práce je zaznamenána historie hudebních klubů, jejich fungování za dob komunismu až do roku 1989. Je zde nastíněna politická situace a její vliv na fungování klubů. Další část rozebírá společné znaky pro hudební kluby a jejich specifické požadavky na akustiku, speciální osvětlení a nábytkové prvky. To vše je shrnuto ve stručném přehledu několika moderních interiérů hudebních klubů a v porovnání s tím, jsou dále uvedeny mnou vybrané brněnské kluby, které považuji za stěžejní.

Klíčová slova: klub, hudba, bar, akustika, interiér

Abstract The first part of this thesis includes the summary of the history of music clubs, their functioning during the Communist era until 1989. It describes the political situation and its impact on the functioning of the clubs. Another section discusses the common features for music clubs and their specific requirements for acoustics, special lighting and furniture components. All this is summarized in a brief survey of several modern interiors and music clubs compared with those given below are Brno clubs, which I consider crucial.

Keywords: club, music, bar, acoustics, interior

4

OBSAH 1 ÚVOD ................................................................................................................................................. 7 2 CÍL ...................................................................................................................................................... 8 3 HISTORIE HUDEBNÍCH KLUBŮ ................................................................................................ 9 3.1 JAZZOVÉ KLUBY ................................................................................................................................ 9 3.1.1 Jazzové kluby v Praze ............................................................................................................ 11 3.1.1.1 Reduta .............................................................................................................................................. 11 3.1.1.2 Viola ................................................................................................................................................ 12 3.1.1.3 Strahov ............................................................................................................................................. 12 3.1.1.4 Malostranská beseda ........................................................................................................................ 13 3.1.1.5 Parnas .............................................................................................................................................. 13 3.1.1.6 Vagon .............................................................................................................................................. 14

3.1.2 Mimopražské kluby ................................................................................................................ 14 3.1.3 Rockové kluby v ČR................................................................................................................ 15 3.1.3.1 Klub Na chmelnici ........................................................................................................................... 16

4 MODERNÍ INTERIÉRY HUDEBNÍCH KLUBŮ ....................................................................... 18 4.1 STĚNY ............................................................................................................................................. 18 4.2 PODLAHY ........................................................................................................................................ 18 4.3 OSVĚTLENÍ ...................................................................................................................................... 19 4.3.1 Osvětlení barového pultu a polic za barem ............................................................................ 19 4.3.2 Osvětlení stolů a celého komunikačního prostoru ................................................................. 19 4.3.3 Osvětlení pódia ...................................................................................................................... 19 4.4 BARVY ............................................................................................................................................ 21 4.5 SPECIFICKÉ ZNAKY ODLIŠUJÍCÍ INTERIÉR HUDEBNÍHO KLUBU ......................................................... 21 4.5.1 Osvětlení podia ...................................................................................................................... 22 4.5.2 Akustika v hudebních klubech ................................................................................................ 22 4.5.2.1 Obklady z pórovitých materiálů ....................................................................................................... 23 4.5.2.2 Kmitající membrány a desky ........................................................................................................... 23 4.5.2.3 Dutinové rezonátory ........................................................................................................................ 23 4.5.2.4 Kombinované pohlcovače ................................................................................................................ 23 4.5.2.5 Odhlučnění metodou „Box in box“ .................................................................................................. 23 4.5.2.6 Problémy s legislativou .................................................................................................................... 24

4.6 STRUČNÝ PŘEHLED A CHARAKTERISTIKA NĚKTERÝCH ČESKÝCH MODERNÍCH HUDEBNÍCH KLUBŮ . 25 4.6.1 La Fuente, Music Club & Cocktails bar ................................................................................ 25 4.6.2 Club restaurant Stromovka .................................................................................................... 26 4.6.3 Jazzový klub & restaurant Blue Note ..................................................................................... 28 4.6.4 Hudební klub v Pelhřimově .................................................................................................... 31 4.6.5 Jazz Café, Humenné ............................................................................................................... 32 4.7 PŘEHLED VYBRANÝCH BRNĚNSKÝCH KLUBŮ .................................................................................. 32

5

4.7.1 Fléda ...................................................................................................................................... 33 4.7.2 Alterna.................................................................................................................................... 35 4.7.3 Bar U kouřícího králíka ......................................................................................................... 37 4.7.4 Livingstone ............................................................................................................................. 38 4.7.5 Mersey .................................................................................................................................... 41 4.7.6 Muzejka .................................................................................................................................. 43 4.7.7 Metro Music Bar .................................................................................................................... 44 4.7.8 Desert ..................................................................................................................................... 46 5 SHRNUTÍ......................................................................................................................................... 49 6 ZÁVĚR ............................................................................................................................................. 53 7 POUŽITÁ LITERAUTRA ............................................................................................................. 55 INTERNETOVÉ ZDROJE........................................................................................................................... 56 8 SEZNAM CITACE ......................................................................................................................... 57 9 SEZNAM OBRÁZKŮ ..................................................................................................................... 58

6

1

ÚVOD Téma bakalářské práce Historie a současnost interiérů hudebních klubů mě

zaujalo tím, že v sobě zahrnuje nejen oblast, které jsem se věnovala během studia a které bych se chtěla věnovat i ve svém profesním životě, ale také oblast, se kterou jsem se měla možnost seznámit i z úplně jiného pohledu, a to v souvislosti se svou zájmovou činností- reportážní fotografií. Poznala jsem tak, jak silně působí interiér klubu na celkovou náladu publika a jak se podílí na specifiku návštěvníků, kteří vyhledávají onen klub právě pro jeho osobitost.

Díky poznatkům získaným během studia jsem si

uvědomila jak je nezbytný komplexní pohled na problematiku zařízení interiéru hudebních klubů. Není možné se zaměřit jen na estetické hledisko, ale je nutné přizpůsobit výtvarné záměry a tvůrčí invenci technickým a legislativním požadavkům. Určitou výzvou bylo i zpracování části práce věnující se historii hudebních klubů. Často jsem musela čerpat ze vzpomínek pamětníků a dobových časopisů přičemž získané poznatky, týkající se omezování vzniku a bezproblémového fungování klubů ve srovnání se současnými možnostmi, pro mě byly až nepochopitelné.

7

2

CÍL

Cílem této práce je shrnout veškeré mé poznatky o historii hudebních klubů, jejich zaměření, vlivy na ně působící a v neposlední řadě stručně popsat jejich tehdejší vzhled. Dále se chci věnovat technickým požadavkům na tyto prostory a technickému vybavení, jako celkové akustice v klubech a speciálnímu osvětlení. Hlavním bodem je pro mě zmapování současných hudebních klubů v České republice, se zaměřením na Brno, popisu jejich případné specializace a poukázat na zvláštnosti designu interiéru těchto klubů.

8

3

HISTORIE HUDEBNÍCH KLUBŮ V roce 1948 si komunistická strana přisvojila vedoucí úlohu ve společnosti a tím

i rozhodování ve všech oblastech kultury. V důsledku toho začal kulturní vývoj ve společnosti směřovat zcela jiným směrem. U nás a v dalších socialistických zemích, byla oblast hudebního průmyslu přísně sledována oproti západním zemím. Kultura západních kapitalistických států byla u nás líčena jako úpadková a zcela podřízena konzumu. V ČSSR vznikaly festivaly angažovaných písní s nákladnou výzdobou, které chyběla jakákoliv originalita. Nepostradatelná byla politická hesla, zavěšená na těžkých závěsech nad účinkujícími. Většinu mladých lidí tyto politicky mohutně propagované akce neoslovily, chápali je jako o nutné zlo a mládež hledala možnost kulturního vyžití spíše při soukromých aktivitách, kde měla alespoň omezenou možnost prostřednictvím rádia či tajně šířených gramofonových desek (často dovážených z Polska a Maďarska), se seznámit se světovou hudební scénou.

Vznik a existence hudebních klubů v 70. a 80 letech tedy byla značně ovlivněna tzv. normalizací, neboť tehdejší politický režim neměl nejmenší zájem tolerovat, natož podporovat tuto formu zábavy. Důvodem byla obava z možného ovlivňování publika „závadnou“ západní kulturou, a to tím spíš, že hudebníci často patřili do skupin obyvatel, kteří byli naladěni proti režimu. Věci neprospělo ani to, že většina jejich textů byla v anglickém jazyce a režim tak měl ztíženou kontrolu. Přesto však začaly zhruba v 60 a 70 letech (částečně v 80 letech) vznikat jazzové kluby, na které pak v 80 letech navázaly kluby rockové.

3.1 Jazzové kluby Jazzové kluby fungovaly jako místo pro setkávání hudebníků s posluchači, kteří v návštěvě klubu spatřovali příležitost zažít něco neobyčejného, ale přitom uvolněného a vymanit se ze státem prosazované kolektivní mládežnické zábavy. Pro hudebníky to pak bylo jejich pracoviště, ale také jejich „základna“, tj. místo, kam si bez obav, s pocitem, že jsou mezi svými, mohli přijít poslechnout své kolegy a porovnat své schopnosti.

9

Pro stát však byl jazz skrytým protivníkem a tzv. trnem v oku, proto se snažil znepříjemnit život soukromým uskupením alespoň tak, že byly vydávány složitější a složitější předpisy, které nebylo možné dodržet, což vedlo k tomu, že sami provozovatelé upouštěli od rozvoje klubu. Výjimku tvořili jazzoví nadšenci, vlastnící klub v okresních nebo krajských střediscích, kteří se napojovali na státem vytvářená kulturní střediska, nebo kulturní domy, případně na zařízení SSM a studentské kluby při vysokých školách. Inspiraci pro provozování hudebních klubů nacházeli především v tehdejší NSR, která umožňovala alespoň některým našim jazzovým hudebníkům a souborům, zejména v závěru 60 let, pracovní uplatnění. Přesto zdaleka neměli tolik možností, jako v sousedních zemích. Obecně lze říct, že provozovatelé klubů pro své posluchače usilovali o to, aby i přes svou špatnou finanční situaci vytvořili co nejlepší prostředí. Kluby se proto snažily pracovat co nejekonomičtěji, vstupné bylo tzv. lidové a občerstvení se prodávalo také za velmi nízké ceny. Byly často podporovány z městských, nebo jiných místních zdrojů.

Interiér těchto klubů nebyl honosný, naopak velice jednoduchý. Na celý design interiéru nebyl kladen žádný důraz, protože všechna pozornost návštěvníků, se soustředila pouze na zadní část místnosti, kde hráli hudebníci. Ti se zase soustředili jen na své hraní a emoce publika reagujícího na jejich hudbu. Pouze v některých případech hráli na vyvýšeném podiu, většinou se ale na tuto stránku hudebního projevu nedbalo. Návštěvníci, kteří seděli u stolu a popíjeli, poslouchali hudbu a nebylo pro ně až tak nutné hudebníky vidět. Ti, kteří hudbu chtěli naopak prožít spolu s hudebníky, tančili na místě pro ně určeném, tj. v prostoru mezi hudebníky a sedícími posluchači.

Z uvedených důvodů se, na rozdíl od zahraničí, v tehdejší ČSSR nedařilo vyprofilovat svébytné hudební kluby, které by byly výhradně zaměřeny na hudební produkci, ale hudební skupiny se musely spokojit s produkcí v sálech, které byly primárně určeny k všestrannějšímu využití- jako přednáškové či malé divadelní sály, pro provoz diskotéky nebo restauračního zařízení. Zejména v Praze byly kluby situovány do restaurací a jídelen, pro něž bylo typické, že jejich zaměstnanci hleděli pouze na výši obratu nebo výši spropitného. Kluby zavíraly o půlnoci a netečná a unavená obsluha už nějakou dobu před zavírací dobou demonstrativně obracela prázdné židle, nebo vypínala světla. Muzikanti ale byli 10

„rozjetí“ a nedařilo se jim tak podle požadavků provozovatele přerušit euforii vyvolanou jejich uměleckou činnosti. Proto atmosféra mezi personálem, muzikanty a posluchači, nebyla příliš přívětivá.

Obr. 1 Jazzová sekce- bulletiny z různých období

3.1.1 Jazzové kluby v Praze

3.1.1.1 Reduta

Klub Reduta sídlil na Národní třídě, naproti klubu Viola, proto bylo hudebníkům umožněno, aby nepozorovaně přecházeli z jednoho klubu do druhého, podobně jako na legendární 52. ulici v New Yorku. Reduta v roce 1974 přešla od zřizovatele Státního divadelního studia pod Pragokoncert. Jejím majitelem byl člověk, jehož finanční situace mu dovolila dělat časté rekonstrukce, což mělo přispět k vyšší návštěvnosti klubu. Tyto rekonstrukce byly ale tak časté, že naopak tuto návštěvnost ohrožovaly. „V roce 1968 jazz v Redutě utichl a začaly rozsáhlé adaptace vnitřního zařízení. Teprve po dvou letech, 13.listopadu 1970, mohl umělecký šéf Ivan Poledňák oznámit světu start opravené velkovýrobny živého jazzu, který zůstane hlavní náplní programu Reduty i v budoucnu“. (M 1971, str.7). Od konce 70. Let se pražské kluby, v čele s Redutou, změnily z prestižních klubů, kde představovaly své schopnosti největší špičky jazzu, na občasné „zastávky“

11

zahraničních turistů, kteří přišli v rámci své „package tour“, na levné pivo. Konflikt mezi personálem a zákazníky, potřeba hudebníků hrát až po zavírací době a teprve tehdy si vychutnat své hraní, přeměna Reduty v lacinou nalévárnu cizinců a mnoho dalších aspektů vedly k tomu, že Reduta, která byla střídavě otevřená a zavřená, přestala být oblíbená a její sláva pomalu uhasínala. Od roku 1989 byla ale opět v provozu a začala zase na plno fungovat. V 90.letech díky prezidentským „jam session“ Billa Clintona a Václava Havla se stala místem významných oslav, ovšem jazzmani na ni pohlíží stále s určitými výhradami.

Obr. 2 Klub Reduta

3.1.1.2 Viola

Viola byla jazzová kavárna, která fungovala jako místo pro setkávání intelektuální komunity.

Značná část produkce přitom byla věnována literárním

představením a čtením poezie.

3.1.1.3 Strahov

Do jazzové scény spadaly i studentské kluby, které byly a stále jsou součástí kolejí na Strahově. Nejznámější byly kluby „Sedmička“, dnes „007“, který pojal asi 100 lidí a větší klub „Jednička“ pro asi 400 lidí. Jelikož byly kluby dál od centra, stálé návštěvníky tvořili právě studenti z místních kolejí.

12

Program spadal pod vedení Socialistického svazu mládeže: „Čtyřikrát až pětkrát týdně bude totiž vyhrazen jazzu…pátek a sobota jazz a rock, neděle Systém Tandem. Otevřeno denně 19-22, v pátek a v sobotu do 23.00.“ (M 1974, s.86). Mnozí účinkující v těchto klubech se shodují, že atmosféra byla mnohem otevřenější a uvolněnější, než v klubech jako např. Reduta. Publikum bylo spontánnější, pokud je koncert nebavil, ihned to dávali najevo, s čímž byli hudebníci spokojeni. Nehrozilo tam, že by nepřijel parník s turisty (publikum v jazzových klubech v centru Prahy tvořili většinou jen turisti, kteří byli automaticky zvyklí, zajít v cizím městě do jazz klubu) a hudebníci by pak neměli pro koho hrát. Na Strahově bylo vždy plno, pokud za to program stál. V 80. Letech se ale jazz z těchto klubů vytratil a vůdčím lákadlem pro studenty se stal rock.

3.1.1.4

Malostranská beseda

Hudební akce se uskutečňovaly díky Divadlu Járy Cimrmana, kdy Karel Velebný pořádal po cimrmanovských představeních různé „hudební salony“. I když tento klub spadal mezi centrální jazzové kluby Prahy, nebyla to „ždímána turistů“, jako v ostatních klubech. Návštěvníci byli pouze Češi, kteří si chtěli poslechnout dobrou hudbu.

3.1.1.5 Parnas

V roce 1977 se pro jazzmany stal útočištěm klub Parnas, který vznikl z iniciativy Karla Velebného na krásném místě na nábřeží vedle kavárny Slavia. Karel Růžička, dříve v klubu hrající, popsal klub takto: „To byl krásný klub, který jsme si nedokázali docenit. Naše představa byla, že do klubu se má chodit jako do sklepa, tady byla široká okna na nábřeží, připadalo nám, že je tu až moc světla. Vztahy s personálem tady byly úplně nejlepší“. Všeobecná spokojenost s klubem, začala upadat po tom, co započala rekonstrukce klubu a jeho finanční možnosti dosáhly dna. Tehdy se začaly prodávat vstupenky turistickým zájezdům a tehdejší atmosféra se začala vytrácet. Nakonec Parnas zkrachoval a jeho značku částečně zdědil klub Vagon (Jazzklub Vagon- Parnas).

13

3.1.1.6 Vagon

Vagon se stal částečně pokračovatelem Parnasu. Prostředí ale vypadalo odlišně: „Byla to atmosféra jako z Kafky“, vzpomíná František Kop. Špinavé podzemí, na podiu stála věčně aparatura Antonína Viktory,…Ale ze začátku to bylo jediné místo v Praze, kde jsme si mohli posedět a dát si vínko a povídat. Všude jinde nás vyhazovali v jedenáct. Tohle bylo místo, kde se muzikanti scházeli a mohli si povídat.“ (Český jazz, mezi tanky a klíči 1968-1989, L. Dorůžka). Atmosféra začala houstnout ještě více, kdy na klub začal dohlížet stát, u vchodu stál vrátný, kterému se přezdívalo Lenin, požadující vstupné dokonce i po manželkách hrajících muzikantů a na denním pořádku bylo okrádání návštěvníků vrchními. To vše vyústilo v první a poslední stávku jazzových hudebníků.

3.1.2 Mimopražské kluby

Po Praze, nevýznamnějším hudebním centrem bylo Brno, které se potýkalo s identickými organizačními problémy. Stát se opět snažil znepříjemnit život jazzovým a rockovým „živlům“ tím, že vydával zákazy a nesmyslné zákony (zrušení kouření v klubech, zákaz pití alkoholu, příkaz přezouvání v Jazzklubu Brno atp.). Hudební akce se tak přesouvaly z místa na místo, nejdříve do sklepa Domu umění, Vysokoškolského klubu na ulici Gorkého a až do roku 1980 jako jejich útočiště fungoval klub U tří kohoutů, na Masarykově ulici. Mezi studenty byl nejoblíbenějším klubem na Gorského ulici, Vysokoškolský klub, tzv. Véčko. Potýkal se s mnohými omezeními, vstup byl možný pouze pro lidi od 18 let, takže mladší studenti byli nuceni falšovat si doklady totožnosti. Další překážou bylo, že kvůli jeho umístění v činžovním domě musel zavírat ve 22 hodin, takže zábava musela být ukončena předčasně. Probíhala tam divadelní představení, koncerty a diskotéky se známým tehdejším brněnským diskžokejem Jindřichem Eliášem, fungujícím v této oblasti do teď. Druhou hudební základnou mladých studentů, byl klub Křenová tzv. Esen. Vedoucí tohoto klubu, zařizoval kvalitní vystoupení hudebních skupin a písničkářů. Výhodou tohoto klubu bylo, že se nacházel v přízemí a časté policejní kontroly se tak mohly řešit útěkem přes okna. Podle pamětníků byl interiér tohoto klubu na tehdejší

14

poměry velice útulný, návštěvníci seděli v pohodlných malých křesílkách a atmosféra byla doplněna intimním osvětlením s lehkým příšeřím. Na dalších vysokoškolských kolejích- Tauferových a Kounicových, se ve sklepních prostorech nacházely kluby Topas a Trias. Šelepka, to je klub se kde zastavil čas. Fungovala celou minulou a dnešní generaci v nezměněném vzhledu. Minimálně jednou týdně, se tam konají známé Oldies party, kam si chodí zavzpomínat lidé, kteří klub navštěvovali již v patnácti letech. Oldies party jsou ale překvapivě oblíbeny i u dnešních teenagerů. Nemůže se tedy stát, že by bylo v Šelepce někdy vylidněno. Dalšími hudebními kluby byla už pouze Leinterka a Musilka. Vzhledem k tomu, že počet brněnských klubů, navíc situovaných v malých sklepních prostorech, byl omezen, návštěvníci klubů tvořili „pohybující se hrozen“ a volný pohyb v prostoru byl tedy téměř nemožný.

Obr. 3 Brno chystá zásah proti návštěvníkům

Obr. 4 Klub Křenová, konec 80. let

festivalu Žabčice, 1983

3.1.3 Rockové kluby v ČR

V 70 letech došlo v kulturní oblasti k „ utužení režimu“ a zesílení propagace socialistických zásad. Často vznikaly paradoxní situace, kdy byly zakazovány zcela nevinné hudební texty, protože cenzoři už ani nedokázali

racionálně posoudit jejich

obsah a hledali skrytý význam tam, kde nebyl. Režim si občas uvědomil své „trapné činy“ a snažil se jiným ojedinělým činem svou reputaci napravit. Vyznělo to však spíše kontraproduktivně, např. po té, co zakázali rádiím hrát píseň Trápím se trápím od Petra Spáleného kvůli tomu, že příliš poukazuje na své subjektivní pocity, vystoupil vůdčí ideolog režimu Vasil Biľak, proti tomuto zákazu s tím, že je možné, že takové pocity u

15

socialistického člověka objektivně existují. V této situaci, paradoxně došlo začátkem 80. let, v době tuhé normalizace, k nebývalému pohybu na klubové scéně. Pod záštitou SSM a blahosklonného shlížení prezidenta Husáka z obrazu na zdi, se konaly divoké hudební koncerty. Nejpopulárnějším se stal pražský klub Na chmelnici. Jeho věhlas přesahoval i hranice republiky a bylo téměř prestižní záležitostí, se zúčastnit koncertu v této „Mecce nové vlny“. Režim tento nebývalý nástup zaskočil a dlouhou dobu trvalo, než se uchýlil k nějakým opatřením. „Klubové hnutí“ pospolu s „novou vlnou“ se v celé republice rozpohybovalo po vzoru legendární Chmelnice. Celé toto hnutí postupně vedlo až ke společenským změnám v roce 1989.

Obr. 5 a 6 „Nová“ vlna se starým obsahem, Tribuna 12/1983

3.1.3.1 Klub Na chmelnici

První impuls klubového hnutí vznikl tedy jednoznačně Na chmelnici, na jejíž pódiové výzdobě a zařízení, se nezištně podíleli dnes známí výtvarníci jako Karel Holoun a Stanislav Diviš. Sál do doby, před příchodem Schmidtmajera, sloužil jako bolševické agitační středisko se strohou výzdobou. „Tady v roce 1980 začalo to, co o dva roky později estébáci nazvali ´novou vlnou se starým obsahem´. Pravda je, že ze začátku tu byla představa, že by to neměl být bigbítovej klub, ale klub jako takovej, kam přijde člověk, kterej má nějaký zájmy, přátele a může tady příjemně strávit večer, ať už je tu muzika, divadlo nebo cokoliv“, řekl vedoucí klubu Luboš Schmidtmajer. V prostorách Chmelnice se konaly různé výstavy, přednášky, poslechové diskotéky a v neposlední řadě také divadla (HaDivadlo, Anebdivadlo). Od roku 1983 Chmelnice byla pod neustálým dohledem a tak hrozilo její zavření. Proto pod záminkou rekonstrukce, k jejímu zavření opravdu došlo, aby tak

16

přečkala nejtěžší doby. Po jejím znovuotevření klub fungoval, ale byl stále sledován. Paradoxně byl úplně zrušen až v roce 1996 díky tržní ekonomice.

Obr. 7 Tlačenice do klubu Na chmelnici, 1982

Obr. 8 Výtvarníci Karel Holoun a Joska Skalník, 1982

17

4

MODERNÍ INTERIÉRY HUDEBNÍCH KLUBŮ Současně s vývojem ve společnosti po roce 1989 a s přibližováním se v kulturní

oblasti současným celosvětovým trendům, postupně docházelo k výrazným změnám v programovém zaměření hudebních klubů a současně s tím i ke zdokonalení jejich technického vybavení a zejména přizpůsobení klubového designu vkusu, nebo zálibám mladého publika. Stejně tak designérům bylo, díky možnosti neomezeného cestování a informačního boomu, umožněno čerpat zkušenosti a inspiraci ze zahraničí a své poznatky spolu s použitím nových technologií využít při své dosud potlačované tvůrčí práci. Ne vždy se to dařilo, nicméně postupně se vyprofilovaly zajímavé a osobité interiéry, které splňovaly nejen estetické, ale i technické požadavky na vybavení hudebních klubů. Z tohoto hlediska se současné moderní kluby vyznačují těmito vlastnostmi:

4.1 Stěny Stěny musí splňovat náročné požadavky na povrchovou úpravu. Musí plnit funkci estetickou, ochrannou (s odolností proti mechanickému poškození a agresivnímu ovzduší), tepelně izolační, akustickou (důležité zejména právě u hudebních klubů), požární, fungicidní a antistatickou. Ve vnitřních prostorách je na stěnách spousta estetických efektů, jako různě strukturované zdi, plastické, nebo naopak hladké. Ve většině hudebních klubů najdeme na stěnách omítkové povrchy, které imitují kamenné fládry, nebo tapety s abstraktními vzory a kontrastními barvami. Tyto tapety se nachází většinou v moderně zařízených a nově vybudovaných hudebních klubech (Jazz Café, Humenné), ale i v klubech zařízené „ležérněji“, např. Fléda v Brně.

4.2 Podlahy Podlahy veřejných interiérů musí být dostatečně pevné a odolné a nesmí být kluzké. To zajišťuje spousta podlahových materiálů, např. vlysové, dílcové (z masivu nebo aglomerovaných materiálů), lité, keramické, kamenné, skleněné apod. Ve většině hudebních klubů jsou podlahy lité, dřevěné, nebo dlaždicové. Koberce jsem v žádném hudebním klubu nezaznamenala. 18

4.3 Osvětlení V hudebním klubu jsou tři základní důležitá osvětlení:

4.3.1

Osvětlení barového pultu a polic za barem Nejčastěji se používají LED svítidla- LED linky, světelné hadice, světelné

trubice, lišty apod. K těmto LED svítidlům se často používají speciální řídící jednotky pro světelné efekty, s dálkovým ovládáním. Relativně levné řešení představují právě světelné hadice, ty ale mohou posloužit jen pro krátkou dobu. Lano je vyrobeno z elastického plastu, ve kterém jsou rozmístěny žárovky. Jedním koncem se zapojí do zásuvky a druhý konec je možné libovolné zkrátit. Lanem lze vytvářet zvláštní dekorace v modré barvě. Dalším zajímavým světelným prvkem je obklad z kompozitové pryskyřice vyplněný LED diodovým světlem a laserem. Tato osvětlení pouze doplňují interiér, atmosféru, popř. osvětlují nápoje, nejsou příliš silná a k osvětlení interiéru proto samostatně nestačí.

4.3.2

Osvětlení stolů a celého komunikačního prostoru V těchto částech je nespočet druhů osvětlení, od halogenových světel, přes velká

světla zabudovaná do stropu, visací lampy, až po mohutné skleněné lustry. Je nutné z hlediska bezpečnosti a pohodlí, musí být řešeno tak, aby host bez problému viděl na nápojový lístek popř. tabuli a barman viděl na registrační pokladny atd.

4.3.3

Osvětlení pódia viz kapitola Specifické znaky odlišující interiér hudebního klubu

Z dalších speciálních světelných doplňků, bych zmínila UV malby, přítomné v některých českých, ale hlavně zahraničních klubech. Prostorově doplňují samostatnou stavbu interiéru, jako „malba“ na stěně nebo na panelech, nebo jsou navrženy i jako samostatný zdroj osvětlení. Vytvářejí se speciálními UV barvami (city light) a nasvěcují UV lampami.

19

Obr. 9 LED linka

Obr. 11 Světelná hadice

Obr. 13 Pryskyřičný obklad

Obr. 10 Světlo Club C

Obr. 12 LED lišta

Obr. 14 LED panel

20

Obr. 15 UV malba

4.4 Barvy Barevné řešení prostoru je první, čeho si člověk při vstupu všimne, byť jen podvědomě. Často používané barvy v interiérech hudebních klubů, barů a restaurací: -

Červená- často používaná barva, přispívá k svalovému napětí, rychlejšímu tepu a vyšší frekvenci dechu.

-

Žlutá- vhodná v tmavších interiérech, vzbuzuje pocity lehkosti, jemnosti, přátelství, svobody, mladosti.

-

Zelená- vytváří fyzickou i fyziologickou rovnováhu, dojem svěžesti.

-

Modrá- vyvolává dojem neohraničitelnosti, neskutečnosti, vhodné pro strop a malé prostory.

-

Hnědá- evokuje klid, bezpečí, serióznost, diskrétnost. V 70. a 80. Letech se tato barva používala nadbytečně, čímž si získala u spoustu lidí averzi, takže se dnes používá zřídka.

4.5 Specifické znaky odlišující interiér hudebního klubu Hudební klub, má oproti jiným gastronomickým zařízením, spoustu požadavků, mezi které patří např. speciální požadavky na odhlučnění a osvětlení. Na druhou stranu díky tomu, že v těchto klubech se požívají pouze nápoje a omezené množství jídla, není potřeba mít v klubu kuchyň, místnost na umývání nádobí, stejně tak chybí např., mrazáky. Veškeré dění tedy směřuje k baru, kde se umývá použité nádobí, připravují nápoje atp. a kde hostě většinou i sedí. 21

Hlavní dominantu představuje podium. V interiérech, jako jsou TV studia, divadla a hudební kluby, můžeme jako součást podia najít hliníkové konstrukce. Ty se používají pro zavěšování světel, světelných efektů, ozvučení a jiné techniky. Architekty jsou využívány jako nosné konstrukce, designový prvek, ale i pro reklamní panely. Materiál musí být lehký a zároveň vhodný pro velké zatížení.

4.5.1 Osvětlení podia

Pro vytvoření správné atmosféry je velmi důležité osvětlení podia. Požívají se tzv. „Arri“ reflektory s přirozenou barvou vhodné pro úvod a proslovy a dále klasické reflektory s filtrem s názvem „Par“. Otočné hlavy (moving head), představují velmi profesionální řešení, kdy se světla- barvy, šířka kuželu světla, pohyb světla, obrazce atp., ovládají pomocí počítače nebo naprogramováním na speciálním pultu. Otočné hlavy jménem „Wash“ vybarví zvolený prostor, hlava „Spot“ vytvoří ohraničený kužel světla s možností množství efektů a obrazců a konečně speciální světla „Light design“ zajistí správnou míru osvětlení na určitých místech, zdůrazňují např. architekturu, vytváří dojem většího, nebo menšího prostoru apod.

4.5.2 Akustika v hudebních klubech

Velmi důležitou součástí hudebního klubu je jeho akustika. V uzavřeném prostoru se zvuk šíří od zdroje a odráží se od stěn, stropu a podlahy zpět směrem ke zdroji. Tím je zvýšena hladina akustického tlaku. Významnou roli mají pohltivé vlastnosti povrchů, které ohraničují uzavřený prostor. Celková pohltivost je daná zvukovou pohltivostí ploch, ohraničujících místnost a pohltivost osob a předmětů uvnitř. Např. čalouněné křeslo má větší pohltivost než křeslo dřevěné, proto je zvuk v místnosti s čalouněnými křesly a dřevěnými křesly odlišný. Záměrně se v těchto klubech tedy obkládají stěny a strop pohltivými obklady, které mají ale odlišné akustické, estetické, požární a jiné vlastnosti. K těmto obkladům patří porézní pohlcovače, kmitající membrány a desky, dutinové rezonátory a kombinované pohlcovače.

22

4.5.2.1 Obklady z pórovitých materiálů Mezi tyto obklady patří např. rohože a desky z minerálních nebo organických vláken (např. minerální vata). Póry materiálu nesmí být uzavřeny, s výjimkou zakrytí tkaninou nebo materiálem s otvory. Jejich účinnost závisí na umístění, tloušťce materiálu, odsazení desky od povrchu stropu nebo stěny.

4.5.2.2 Kmitající membrány a desky Kmitající membrána je tenká deska, popř. fólie, z koženky nebo polyetylenu, připevněná na dřevěný nebo kovový rošt. Její pohltivé vlastnosti jsou horší než u pórovitých materiálů, proto se často do vzduchové mezery mezi membránou a pevným povrchem, dává tlumící prvek z pórovitého materiálu. Rezonanční kmitočet se snižuje s rostoucí tloušťkou vzduchové mezery a plošnou hmotností membrány. Plošnou hmotnost lze zvýšit např. měkkým připevněním k podkladu dřevotřískové desky tak, aby byla schopna kmitat. Kmitací desky pohlcují zvuk o nízkém kmitočtu, k rozšiřování pásma pohlcování se používají již řečené tlumící vložky z pórovitého materiálu.

4.5.2.3 Dutinové rezonátory Pohlcování je opět založeno na principu rezonance a opět se pásmo pohlcování rozšiřuje vložením pórovitého materiálu do dutiny. Tento způsob pohlcování zvuku používali lidé už ve starověku, o čemž svědčí nálezy amfor zabudovaných v amfiteátrech. Tento rezonanční systém je vytvořen speciální tvárnicí, keramickým prvkem nebo děrovanými deskami.

4.5.2.4 Kombinované pohlcovače Do této skupiny patří vícenásobné rezonanční soustavy, tvořené za sebou řazenými rezonančními prvky a akustickými tělesy (pórovitý materiál, krytý tkaninou), zavěšující se pod stropní konstrukci. Kombinované pohlcovače dosahují nejlepšího efektu.

4.5.2.5 Odhlučnění metodou „Box in box“ V sálu se vybuduje nová vnitřní místnost, od podlahy oddělená speciálními pružinami, vyrobenými na míru. Mezi novou vnitřní a původní místností je volný prostor. Tato technologie byla požita zatím jen v pár prostorech- pražském klubu Rock Café, luxusních hotelech, nebo berlínské diskotéce Jeton. 23

Podle speciálních měření se úrovně průměrného hluku v hudebních klubech pohybují mezi 90 dB a 110 dB, při některých koncertech dokonce přesahují 130 dB. Orientační vodítka, podle kterých se může změřit úroveň hluku v okolí: - Pokud stojí někdo metr od vás a vy musíte křičet, abyste si navzájem rozuměli, úroveň hluku pravděpodobně přesáhla 85 dB. Riziko permanentního poškození sluchu vám hrozí, pokud budete této hladině hluku vystaveni osm a více hodin denně. - Pokud musíte křičet, abyste se slyšeli s člověkem, který stojí třicet centimetrů od vás, hladina hluku pravděpodobně přesáhla 95 dB. Stačí, abyste tomuto hluku byli vystaveni.

45

minut

denně,

a

váš

sluch

bude

nenávratně

poškozen.

- Pokud musíte křičet, abyste se navzájem slyšeli s člověkem, který stojí přímo u vás, úroveň hluku pravděpodobně přesáhla 105 dB. Stačí, abyste byli takovému hluku vystaveni jen pět minut denně, a váš sluch bude poškozen. 1 I podle těchto orientačních hodnot je zřejmé, že hladina hluku v hudebních klubech překračuje 105 dB. Přílišný hluk v hudebních klubech působí škodlivě nejen na návštěvníky koncertu, ale hlavně na zaměstnance klubu, hlavně zvukaře, ochranku, osvětlovače apod. Přílišný hluk způsobuje spoustu problému, jako poruchy řeči, spánku, koncentrace, únavu, oslabenou imunitu, kardiovaskulární onemocnění a dokonce úplnou ztrátu sluchu.

4.5.2.6 Problémy s legislativou

Omezování hladin hluku je také věcí legislativní. Většina hudebních klubů podle právních předpisů musí končit hudební produkci v 22 hodin, pokud jsou dobře odhlučněny, což jsou velmi zřídka, produkce může pokračovat dále. Spousta klubů už byla kvůli těmto problémům uzavřena. Zvláštností v tomto ohledu je pražský klub Rock Café, kterému Praha 1 zakázala pořádat veškeré koncerty. Potom nabídla, že koncerty může pořádat pod podmínkou, že hluk nesmí překročit 95 dB. To Rock Café odmítli, protože by koncert už v druhé třetině sálu nebyl slyšet. Proto se rozhodli celý klub odhlučnit metodou Box in box, uspořádali happening na záchranu klubu a podařilo se jim získat finance od magistrátu i radnice. Paradoxem je, že radnice teď opravu klubu sponzoruje i přes to, že sama bez udání důvodu, nařizovala okamžité zrušení klubu a její odpůrci se domnívají, že tak chtěla profitovat ze získání lukrativních nemovitostí. Takové štěstí ale nepotkalo ostatní kluby, které kvůli hluku musely být zavřeny, 24

nejkontroverznější zásah proběhl ve vůbec nejslavnějším českém rockovém klubu Bunkr. Problémy

s hlukem

má

také

jeden

z nejstarších

pražských

klubů,

fungující téměř nepřetržitým provozem, „Sedmička“. Protože ale kluby jako tento trpí nedostatkem financí, pořádají buď série koncertů, jejichž výtěžek má pomoct financovat úpravy akustiky v sále, nebo rovnou zkrachují. Pokrokem je, že hlavní město Praha už na kluby začalo dávat dotace, ale ministerstvo kultury tento sektor zcela opomíná. Majitelé vidí ideální způsob financování odhlučnění pomocí prostředků z evropských grantů.

4.6 Stručný přehled a charakteristika některých českých moderních hudebních klubů

4.6.1 La Fuente, Music Club & Cocktails bar

Klub se nachází v Praze Dejvicích a byl navržen Kryštofem Blažkem. Funguje nejen jako hudební klub, ale také jako prostor pro pořádání firemních akcí a módních přehlídek. Je velice dobře řešen hlavně z hlediska barevného provedení, barvy v něm kontrastují, ale zároveň ladí a vytváří příjemnou intimní atmosféru. Naproti tomu je atmosféra energická a nenutí k spánku, jako v některých ostatních klubech, zahalených příšeřím. Hlavní část klubu tvoří úzká a dlouhá místnost. Podél delší zdi je umístěna zelená dlouhá lavice, před kterou se nachází pár stolečků a židlí. Ve stejné zelené barvě, naproti lavici, je devět metrů dlouhý barový pult, který je ozvláštněn tím, že je z přední části celý vypolstrovaný. V kontrastu s tím, je fialová litá betonová podlaha a černý strop. Pruhovanými tapetami a tapetami s pop-artovými vzory, které jsou na všech stěnách klubu, chtěl designér spojit moderní a tradiční prvky. Tento interiér moderního hudebního klubu považuji za jeden z nejvydařenějších, i když má svá úskalí, např. dlouhá lavice podél zdi nedovoluje lidem sedět naproti sobě, kvůli nedostatku přídavných židlí a návštěvníci jsou tak nuceni sedět v řadě.

25

Obr. 16 Klub La Fuente

Obr. 17 Taneční parket v La Fuente

4.6.2 Club restaurant Stromovka

Club Stromovka stojí v městském parku ve sportovním areálu Stromovka v Praze. Byl navržen tak, aby sloužil jako místo pro všechny druhy setkáváníodpočinek tenistů po hře, školení, tiskovky, slavnostní večeře, v noci funguje taky jako klub, kde hraje DJ, nechybí ani „baby room“ pro děti. Klub nabízí jednoduše nadstandardní využití.

26

Základ tvoří oválná „buňka“ z přírodního materiálu - překližky, připouštějící stavební prvky. Prostor je tak otevřený i uzavřený. Všechny prvky, jak kostra klubu, tak nábytek a ostatní zařizovací doplňky interiéru, jsou ve stejném duchuoválně tvarované, zcela bez špičatých tvarů. Všechny tyto prvky jsou navrženy autorem. Celý prostor je spojen s exteriérem velkými okny, dodávající interiéru obrovské množství světla. Ke klubu také patří venkovní terasa, s množstvím míst pro sezení. Součástí prostoru jsou rovněž oddělené skleněné buňky, potisknuté černobílými fotografiemi, sloužící hlavně pro různá obchodní jednání. V noci se sedí převážně u baru, který svým podsvícením dodává jedinečnou atmosféru. Sám architekt popsal svoje dílo takto: „Přišel jsem s koncepcí objemu v prostoru, oválu, který prostupuje celým prostorem klubu, od hlavního tvaru po malý detail. Hlavní zásadou při práci na projektu bylo logicky a chytře vyřešit půdorys. Rád pracuji nejen s plochou, ale s celým prostorem, přetvářím jej. Navrhnul jsem uvnitř hranatého, chladného prostoru měkký, teplý, dřevěný tvar, objekt, zvíře, živočicha, který

bude

žít

svým

vlastním

životem,

nezávisle

na

mě.

Živočich, "dýchá", má vlastní kostru z jednotlivých žeber, (jakási velryba), uvnitř je organismus

vlastního

klubu

s hudbou,

tancem,

lidmi…

... Dřevěný vetřelec vytváří svůj vlastní prostor...“. Ze všech vyjádření architekta, k jeho dílu, je cítit jeho pýcha na jeho práci. Chtěl, aby byla originální, což se mu, podle mého názoru povedlo. Největší uznání jeho ateliéru, bylo vyhlášení Clubu Stromovka, za nejlepší interiér roku v České republice (Grand Prix 2004).

Obr. 18 a 19 Prvotní návrhy Stromovky

27

Obr. 20 Pohled z terasy

Obr. 21 Detail salonku

4.6.3 Jazzový klub & restaurant Blue Note

Jazzový klub se nachází v Novom Meste nad Váhom na Slovensku, na okraji města v pěší zóně, na velmi atraktivním místě. V klubu se architekti snažili skloubit restaurační zařízení a hudební klub do jednoho prostoru, což bylo pro ně velmi náročné, z důvodů splnění požadavků na akustiku, techniku, ale i kuchyň a jídelní část. Cihlové zdi, spolu se sádrokartonovou podlahou velmi pozitivně ovlivňují akustiku. Zvuk v klubu už byl mnohokrát oceněn v klubu hrajícími hudebníky. Součástí obvodu jsou přehradové konstrukce, na nichž je uchycena veškerá kabeláž a technická zařízení, což dohromady vytváří osobitou atmosféru hudebního studia. 28

Celkově je klub rozčleněn do tří výškových úrovní. Na spodní úrovni se nachází podium (velmi dobře řešeno z vizuálního i akustického hlediska) a naproti němuv první řadě, jsou stolečky a židle, které se mohou pohodlně odstranit, v případě, že by návštěvníci chtěli tančit. (Pro tento případ jsou i v tomto místě na podlaze parkety, ale na ostatních výškových stupních, je z akustických důvodů koberec). Sedadla naproti pódiu jsou proto také rozčleněna do výškových úrovní, což umožňuje návštěvníkům pohodlně vidět vše, co se děje na podiu. Ve střední úrovni, je výrazná dominanta- pult ve tvaru obráceného klavíru a souběžně s ním jsou okolo rozestavěny „kavárenské boxy“, které představují nejlepší místa pro poslech hudby. Restaurace, umístěna na nejvyšší úrovni, představuje jídelní část hudebního klubu a je tak pomyslně oddělena od ostatní části. Celý klub je velmi pěkně řešen, včetně příslušenství, na které se většinou v klubech nebere ohled. Zajímavý design se uplatnil nejen v samotném interiéru, ale i na doplňky- dekorace, oblečení obsluhy a na informační materiály. Interiér byl nominovaný na cenu za architekturu Cezar 2009 a obdržel nejvíc hlasů v internetovém hlasování.

Obr. 22 Blue Note

29

Obr. 23 Interiér v Blue Note

Obr. 24 Toalety v Blue Note

Obr. 25 Půdorys a boční pohledy klubu

30

4.6.4 Hudební klub v Pelhřimově

Klub vznikl v přízemí bývalé textilky v Pelhřimově. Dnes je tato budova multifunkční, její součástí je restaurace, obchod a město dokonce plánuje její propojení s nábřežní promenádou. Mnozí obyvatelé Pelhřimova výstavbu tohoto klubu nesli špatně, protože to byl tvrdý zásah do jejich „klidných vod“. Mnohým se interiér nelíbí, protože je to pro ně příliš moderní, mladší lidé ale klub uvítali, neboť je to jediný hudební klub v pravém slova smyslu, který ve městě mají a nakonec získal oblibu i u mimoměstských lidí. Program klubu je tvořen koncerty, tanečními večery a večery alternativní hudby. Prostor zůstal industriální i po jeho přestavbě. Podlaha je z litého betonu, nechybí ani kruhový dřevěný taneční parket. Větrací rozvody jsou nezakryté a podtrhují řečenou industriálnost celého klubu. Obvody stěn jsou vymalovány v tlumených barvách, což umožnilo dát větší důraz na barevnost nábytku a světel, v některých částech jsou stěny pokryty hudebními fototapetami. Celý prostor je prosvětlen bodovým osvětlením Brilium Lavado a Brilium Scéna. Centrální bar s ocelovou kostrou, nerezovými pracovními plochami a podsvětleným průčelím z barevného plexiskla, kontrastuje s barevnými koženými pohovkami, rozestavěnými kolem něj. Součástí sedacího nábytku jsou také barevné polykarbonátové židle.

Obr. 26 a 27 Interiéry klubu v Pelhřimově

31

4.6.5 Jazz Café, Humenné

Jazz Café se nachází v centru městečka Humenné na východním Slovensku, v jednom z polyfunkčních domů. Vzhledem k tomu, že měl prostor velkou výšku, architekti se jej snažili rozčlenit, jak horizontálně, tak vertikálně, čímž prostoru dodali víc útulnosti. Největší prvek v klubu- bar, je barevně podsvícený a pěkně ladí se stejně podsvícenými policemi za barem. S tím kontrastuje černobílá, tmavá tapeta s abstraktními motivy, s nápisem „jazz cafe“. Stejné barvy byly použity i na ostatní prvky interiéru, dominuje černá barva a celý prostor tak působí velice moderně a luxusně. Je vidět, že se nešetřilo ani na nábytku od známých španělských a italských firem, který je velmi jednoduchý a elegantní, stejně jako celý prostor klubu.

4.7 Přehled vybraných brněnských klubů V následujících odstavcích jsou uvedeny brněnské hudební kluby, které považuji za nejvýznamnější svými prostory, návštěvností, programem, nebo vzhledem.

32

4.7.1 Fléda

Historie Flédy sahá do roku 1911, kdy její původní podobou byl Brüner Fledermause, obdoba kabaretu Wiener Fledermause. V 70. a 80. letech byl prostor přestavěn na televizní studio Netopýr, a když české televizi vypršela smlouva, majitel objekt přestavěl na filmový a později hudební klub. Nyní patří skupině Level B Production. Nyní se v něm kromě živých koncertů a vystoupení DJ, promítají filmy popř. hraje divadlo. Podle některých oficiálních zdrojů, je tento klub považován za vůbec nejoblíbenější klub v České republice. Nelze se tomu divit, protože Fléda vyniká v mnoha oblastech. Především je to její program, několikrát do týdne tam vystupují známé zahraniční kapely, které se účastní jak samostatně jako hlavní program, tak v rámci různých pravidelních akcí. Pro tuzemské kapely je ctí hrát na Flédě, protože její promotéři si vybírají program pečlivě, tak aby se jejich investice vrátila. Po odehraném večeru na Flédě se jejich jméno stává známým, na rozdíl od koncertů v malých méně významných klubech. Je to také jediný velký klub v Brně, má spoustu prostorů, které jsou při pořádaných akcích vždy zaplněny. Během letních prázdnin v roce 2006 Fléda změnila úplně svoji image. Autoři rekonstrukce jsou Renata Slámková a Jan Maroušek ze studia Ecce design. "Při své tvorbě jsme vycházeli z myšlenky propojení lidových prvků a jednoduchosti funkcionalismu. Prostor Flédy se tak změní k nepoznání," okomentovali přestavbu designéři. Změnilo se barevné provedení stěn, osvětlení i nábytek, rapidnější změny se odehrály i v samotné stavbě klubu, zvětšena byla šatna a prostor před barem. Celý interiér klubu je podle mě velice příjemný, i když není nějak honosný. Každá místnost má specifické a odlišné vybavení, chodba ihned u vstupu, je vybavena lacinými obdélníkovými čalouněnými křesílky a pár stolků s židlemi. Zdi i strop jsou černobíle tapetovány a ze stropu, jako „pěst na oko“ visí křišťálový lustr. Člověk si tohoto kontrastu ale zvlášť nevšimne, naopak při večerním programu to působí zvláštně a spíš přívětivě. V další části se nachází bar a pult pro DJ. Je to místnost poněkud živější, už i jenom proto, že se právě zde odehrává většinová část večera. Tapety jsou zde bíločerné, takže svou barevností místnost pomyslně navazuje na místnost předchozí. Uprostřed je místo pro tanečníky, popř. postávání a popíjení návštěvníků.

33

V zadní části se nachází hlavní sál s podiem a dalším barem a k ní navazující místnůstky s posezením. V hlavním sále se odehrává drtivá většina koncertů a jiných představení. V případě předpokladu menšího počtu návštěvníků, promítání filmu nebo pouhému poslechu hudby, se do místnosti na jednotlivé stupně postaví divadelní křesílka. Naopak v případě velké návštěvnosti je k dispozici celá místnost a otevřou se i dva zbylé bary, což je v případě přeplněné Flédy minimálně žádoucí. V zákoutí klubu je místnost pro posezení, která se svým vzhledem od zbytku klubu odlišuje, jak svou barevností, tak vybavením. K sezení zde slouží kulatá sedadla, k nim jsou přidruženy kulaté stolky. Celá místnost je laděna do fialova, a pokud se tam v určitých situacích nevyskytuje příliš mnoho lidí, působí velice útulně, což umocňuje i přítomné intimního osvětlení. Osobně klub Fléda považuji za nepostradatelný prostor v Brně, který nemá obdoby. Svým programem dokáže přitáhnout různorodé posluchače hudby, její prostor je také velmi vhodně řešen. Pro toho kdo si přišel poslechnout koncert, je určen hlavní sál, ostatní si můžou užívat hudbu DJ v místnosti u baru, hrát stolní fotbal, nebo jen posedět ve dvou k tomu určených místnostech. Je to významné kulturní centrum republiky a je vidět, že se promotéři z Flédy snaží zvát většinou co nejkvalitnější umělce a představit je tak širší veřejnosti. Mimobrněnští návštěvníci klubu, mohou využít i levný hostel Fléda, napojený přímo na klubovou část.

Obr. 28 Vizualizace návrhu vstupní haly

Obr. 29 Výsledná podoba vstupní haly

34

Obr. 30 Vizualizace návrhu místnosti pro posezení

Obr. 31 Výsledná podoba místnosti pro posezení

Obr. 32 Pohled od pultu DJe na bar

Obr. 33 Hostel Fléda

4.7.2 Alterna

Alterna

je

multižánrový

hudební

klub,

který

se

nachází

v budově

vysokoškolských kolejí VUT Brno. Funguje celoročně, ale kvalitní programy přináší zejména ve školním roce, mimo prázdnin a zkouškového období. Její historie sahá do roku 1990, kdy byla založena mladými studenty a původně neměla tendence stát se významným klubovým střediskem Brna, jakým je dnes. Na rozdíl od některých jiných brněnských klubů, se v něm hraje výhradně živě, zejména alternativní etnická hudba a jazz. V podstatě celý prostor Alterny byl tvořen jedinou místností, nedávno byl ale klub rekonstruován a rozšířen o další, nekuřácký, prostor. Původní vzhled nebyl zvlášť přitažlivý, přesto ale z prostoru vždy čpěla příjemná atmosféra. K dispozici byla čalouněná křesílka a konferenční stolky po stranách, nebo obyčejně dřevěné stolky s židlemi z ohýbaného dřeva. Barvy interiéru a světla byly laděny do červena, což

35

vytvářelo pocit tepla. Po rekonstrukci dostal ale prostor docela jinou podobu, prosvětlil se, oživil a ozvláštnil. Její majitel Libor ji tak vtiskl zcela novou podobu. Rozvržení prostoru zůstalo stejné, změnily se pouze stěny, které jsou dnes pestře barevné. Vedle sebe se střídají jednotlivé pásy rozdílných tapet, do kterých jsou vyřezány různé ornamenty a postavičky. Ve zcela novém kuřáckém prostoru klubu, se opět střídají jednotlivé pásy tapet, sedí se zde na barových židlích, nebo židlích…. Na stěnách jsou vystaveny fotografie od amatérských i profesionálních fotografů, kteří tam čas od času pořádají vernisáže jejich děl. Celá tato část vypadá velice svěže a moderně. Velkou výhodou Alterny oproti jiným klubům je to, že obsahuje kuřácký a nekuřácký prostor a tak si přijdou na své jak kuřáci, tak nekuřáci. Obdobné je to s alkoholem. Návštěvník klubu má sice v dnešní době na výběr obrovské množství nápojů, ale pouze alkoholických. Nealkoholických nápojů je mnohem méně a jsou také často dvakrát tak dražší než alkohol. Alterna je jedna z mála výjimek, která u baru nabízí velké množství zvláštních nealkoholických nápojů, teplých i studených a cenově výhodných právě pro studenty. Další výhodou je, že k Alterně patří ještě klub A2, nacházející se hned ve vedlejším domě a tak tyto dva kluby tvoří obsáhlý komplex. Navíc jsou oba zařízeny v podobném, příjemném duchu. Mezi její nevýhody bych zařadila pouze její umístění. Nachází se dál od centra, na druhou stranu je tato poloha vhodná pro studenty tamních a okolních kolejí, kteří ji „obývají“ už od 12 hodin odpoledne do půlnoci. Často její kapacita návštěvnosti mnohdy nestačí.

Obr. 34 Klub Alterna

Obr. 35 Nekuřácká místnost

36

Obr. 36 Nekuřácká místnost

Obr. 37 Pohled na klub z pódia

Obr. 38 Klub Alterna

4.7.3 Bar U kouřícího králíka

Hudební bar U kouřícího králíka, nacházející na ulici Křídlovická na Starém Brně, je zaměřen pouze na jazz a blues. Přes den funguje jako restaurace, večer se promění v jazzový klub s živou hudbou. Bar je tvořen spoustou malých sklepních prostorů, spojenými uličkami. Barevně je laděn do oranžova, což spolu s červenými cihlami na stropě působí velice intimně až temně. Na stěnách jsou malé lampičky, osvětlující stoly a černobílé fotografie na zdech, kde jsou zobrazeni američtí jazzmani při svých koncertech. Jazz je cítit ze všeho, co z baru vychází, včetně vtipně pojmenovaných jídel (např. Billie Holiday, nebo Swingové závitky). Na rozdíl od výše uvedených klubů, je tento klub určen pro trochu jinou klientelu. Tím, že je vyhraněn pouze pro jazz a blues a do doby než začne koncert, funguje jako místo pro poklidné setkání bez hlasitého poslechu hudby, se v něm scházejí spíše lidé středního až staršího věku. Svým hudebním zaměřením je to

37

ojedinělý klub v Brně, který si získal velkou oblibu a ve večerních hodinách je zcela přeplněn.

Obr. 39 Klub U kouřícího králíka zvenku

Obr. 40 Pohled na bar

Obr. 41,42,43 Bar U kouřícího králíka

4.7.4 Livingstone

Klub Livingstone na Dominikánském náměstí, patří už několik let mezi nejoblíbenější kluby v Brně. Občas se zde konají živé koncerty, většinou je to ale místo

38

navštěvované mladší věkovou skupinou, kteří si přišli zatančit na taneční parket na hudbu mnoha žánrů, od oldies po současné rádiové hity. Klub, spojený s cestovní kanceláří Livingstone, pořádající zájezdy do mimoevropských, hlavně afrických a asijských zemí, má v cestovatelském duchu zařízený i interiér. Místnosti jsou velice prostorné, rozčleněné do několika horizontálních pater. V přízemí je taneční parket, bar, zákoutí s klavírem pro posezení, nad pár schody obvykle posedávají návštěvníci a popíjejí, stejně jako v prvním patře, kde je možnost vyhlížet na taneční parket. Ihned u vstupu člověk pozná ojedinělost tohoto klubu. Na stěnách vedle vchodu visí svlečené kůže zvířat, vycpaná losí hlava a spousta jiných zvířecích motivů. Dominantním materiálem klubu je dřevo. Z dřeva je prakticky vše- obložené zdi, schody, podlahy, bar, židle, stoly, zábradlí v patře, dokonce i částečně DJský pult, parket a dekorace. Nábytek, taktéž v africkém stylu, barové židle „B 135“ a stoly pomalované zebrami a koňmi, doplňují africké vyřezávané sochy různých rozměrů, od velikých kůlů až po strop, po drobné sošky zakončující zábradlí. Prostor je osvětlen průsvitnými kvádry zabudovanými do stropu, z nichž se jako pěst na oko vynořuje velká dřevěná koloběžka visící ze stropu dolů. Paradoxně si tohoto ojedinělého interiéru v akčním večerním Livingstonu málo kdo všimne. Z mého dotazníku, který jsem dělala pro tuto práci vyplynulo, že většina lidí kteří navštívili tento klub sice ví, v jakém duchu je interiér zařízen, málo kdo si ale všimne doplňků, které jsou za podvečerním chodu při otevírání klubu přitom velice dominantní (sob na stěně, nebo koloběžka nad hlavami návštěvníků). Ostatně tento poznatek platí pro většinu klubů. V některých případech je ale dobré, že si lidé nevšímají vzhledu okolo. Livingstone byl podle mého před lety vkusně zařízen, ovšem v nezměněné podobě funguje už dlouhá léta, bez jakéhokoli udržování, či obnovování. Člověk si tak při odpolední návštěvě klubu všimne 2cm tlusté vrstvy prachu na vycpané hlavě losa, nebo nedovíratelných dveří od WC. Tyto skutečnosti se naštěstí při dobré večerní atmosféře klubu zcela opomíjejí. Další výhradu mám k programu klubu. Prostor klubu a jeho vzhled, podle mého názoru vůbec neodpovídá programům v něm konaným. Přes to, že atmosféra v klubu je výborná, původní zaměření klubu a jeho dnešní podoba mi nesedí. V jeho plytkém programu, každodenním hraní DJ stejné hudby, tak zcela chybí kreativní změna, např. zařazení živě hrající mimoevropské kapely apod.

39

Obr. 44 Pohled na centrální část klubu

Obr. 45 Detail židle

Obr. 46 a 47 Pohled z prvního patra

Obr. 48 Interiérový doplněk- losí hlava

Obr. 49 Osvětlený strop

40

Obr. 50 Interiérový doplněk- dřevěná socha

4.7.5 Mersey

Klub Mersey v Brně- Žabovřeskách funguje už 17 let a za tu dobu prošel mnoha velkými změnami. Byl založen v roce 1993 a ze začátku se věnoval alternativní hudbě a živým koncertům. Vystupovaly zde tehdejší legendy, jako Vladimír Mišík a ETC, Michal Pavlíček a jiní. "Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, že v této době se zde konalo až osmnáct koncertů měsíčně. Ve společnosti tehdy panovalo velké nadšení z porevolučních změn a publikum bylo hladové po spoustě tuzemských i zahraničních kapel", popsala začátky Katka Červinková z Mersey Agency. S příchodem dramaturga Fische, se klub začal orientovat spíše na taneční scénu a na vystoupení byli zváni známí zahraniční i tuzemští DJové. Úspěšnost klubu rapidně rostla, ovšem rostly i stížnosti na hluk. Proto bylo v roce 1998 klubu zakázáno pořádat veškeré koncerty i jiné akce a na sedm let bylo Mersey pronajato pro různé studentské večírky a oslavy. V roce 2005 původní vedení klubu opět převzalo Mersey zpět a udali tak klubu zcela nový směr. Rozhodli se dělat lépe dramaturgii, zrekonstruovali interiér a zaměřili se na velkou propagaci klubu. Polepovali plakátovací plochy obrovským množstvím

41

letáků a plakátů a opětovně se tak dostali do podvědomí lidí, což bylo ve velkém množství dlouho fungujících klubů velmi obtížné. Interiér klubu má celkem rozsáhlé a zajímavé prostory. Při vstupu se člověk ihned ocitá na „taneční ploše“ u pultu DJe, který je složen z plechových pospojovaných válců. Nad plochou se ocitá pro Mersey tak typická diskokoule, která doplňuje atmosféru svými efekty. V přízemí se nachází také bar a pár dřevěných lavic se stoly. Klub disponuje také druhým patrem, kde je další bar, stolní fotbal a místa pro sezení. Druhé patro je ve tvaru písmena „U“, takže sedící mohou sledovat dění v přízemí. Atmosféra je v klubu občas natolik rozběhlá, že se stávají i případy, kdy tanečníci skáčou z patra mezi tančící lidi dole. Zatím se tak ale stalo bez úhon na zdraví klubových návštěvníků. Tento prostor není nějakým zvláštním úkazem na klubové scéně. Program není zvlášť poutavý jako například na Flédě (až na možnost každého člověka, uspořádat zdarma akci v klubu a zaplatit jen za vyhazovače), interiér není líbivý ani překvapivý. Je navštěvován buď lidmi, kteří přišli na občasně dobrý program, nebo známými lidí, kteří v klubu pořádají svou vlastní akci.

Obr. 51 a 52 Taneční parket v přízemí

Obr. 53 Prostor před barem

Obr. 54 Pohled z patra na taneční parket

42

4.7.6 Muzejka

Na rohu Moravského náměstí a Lidické ulice, stojí dům ve stylu mezi novogotikou a novorenesancí- Muzejka. V letech 1860- 1863 si jej nechal postavit fabrikant a obchodník s kůžemi Johan Bergler, architektem Heinrichem von Ferstelem. Ten je známý ještě stavbou Červeného kostela v Brně. Po 25 letech v domě sídlila kavárna Biber, jejichž majitelem byl Otto Biber (Brno do roku 1918 vzkvétalo spolu s nedalekou Vídní a v těchto letech se také k nám dostala kavárenská kultura). Pozdější přestavba byla provedena pod vedením architekta Augusta Prokopa, změnu interiéru provedl architekt Bohuslav Fuchs. Fuchs zcela přeměnil Biber na reprezentativní prvorepublikovou kavárnu Muzeum. Za komunismu se ale stala z oblíbené muziky pouze „proletářská pivnice“, která však stejně v roce 1990 svůj provoz zcela zastavila. V podvědomí lidí ale zůstala pod jménem Muzejka a takové pojmenování má i dnes.

Obr. 55 Kavárna Biber, kolem roku 1880

Obr. 56 a 57 Dnešní vzhled Muzejky

43

Muzejka se po dlouhých letech otevřela na podzim roku 2008. V místě bývalé Biberovy kavárny, se nachází opět restaurace, dále bistro, pivnice a v neposlední řadě i hudební klub. V Muzejce je možné slyšet všechno, od živých vystoupení (jazz, blues, rock, oldies) po vystoupení DJů, taneční scénu atp. Interiér není sice na první pohled oslňující, ale připouští určitý minimalismus. Bar, na kterých si na první pohled člověk všimne stylizací známých interpretů, doplňují lehké barové židličky. Ostatní nábytek je také velmi jednoduchý, bez zkrášlujících zbytečností. V zadní části se nachází mírně vyvýšené podium, což dodává posluchači určitou intimitu, necítí se tak jako v ostatních klubech, kdy vzhlíží k interpretovi, který je minimálně o 150 cm výš než on sám. Celý prostor je velmi pěkně a skromně osvětlen, světlo je vždy mířeno na detaily, např. ze spodu na bar, nebo do výklenků stropů a stěn. Muzejka si získala oblibu u mladých Brňanů. Je to nejmladší hudební klub v Brně, a tak ještě není jasné, kterým směrem se klub bude v příštích letech ubírat. Je spousta mladých lidí, kteří si ještě v Brně nepřišli na své, proto se každý vznik takového klubu bere automaticky s nadšením. V tomto případě se jedná o příjemnou novinku.

Obr. 58 Pohled na bar a podium

Obr. 59 Pohled na centrální část baru

4.7.7 Metro Music Bar

Klub Metro se nachází na Poštovské ulici v Alfa pasáži. Je to nejstarší klub v Brně s bohatou historií, fungující už od postavení paláce Alfa, v roce 1937. Pod tehdejším názvem Metro Music Hall fungoval jako jazzový klub a později za vlády KSČ jako tehdejší klasická diskotéka a vinárna. Po roce 1989 si prostor pronajali Albánci a provozovali zde velice kontroverzní diskotéku. Klub byl zrekonstruován novými

44

majiteli a poté byl znovu otevřen, ve zcela novém provedení v září roku 2008 a od té doby funguje nepřetržitě, s každodenním programem. Podle slov Pavla Řehoře, provozovatele klubu, je klub multižánrový, i když určité hudební styly opomíjí. Možná i z tohoto důvodu se jejich program zdá být příliš jednotvárný a neotevřený vůči novým moderním hudebním směrům. Pozitivem je, že každý týden je do programu zařazen jazz, což návštěvníci brněnských klubů velmi oceňují. Další kladnou stránkou klubu vidím v tom, že je to další velký prostor pro pořádání relativně velkých koncertů, hned po Flédě (nepočítám-li do hudebních klubů prostory pro pořádání živých vystoupení, jako Semilasso a halu Vodovu). Klub Metro, to je jeden velký prostor kde se nachází vše, co do klubu patří, tj. podium, velký prostor před ním, bar a posezení pro posluchače. Vybavení je velmi jednoduché, okolo stěn jsou postaveny jednoduché stoly a kovové lavice a židle pro sezení. Uprostřed sálu před nízkým podiem, je celkem velký prostor pro návštěvníky, takže kapacita klubu je více než dostačující, což je při pořádání koncertů v jiných klubech někdy problém (těsné prostory při pořádání koncertů v klubu Alterna). Na stěnách černo-červené barvy, jsou rozmístěny černobílé fotografie rockových i jazzových interpretů, které jsou osvětleny nástěnnými svítidly, což při vystoupení kdy je v klubu přítmí, působí velmi efektivně. Důležitou předností klubu je jeho vzduchotechnika. Není moc klubových prostorů v Brně, které při vytížené kapacitě nepůsobí jako náhražka parních lázní. V klubu mají kvalitní ventilaci, což i podle mého dotazníku, je pro návštěvníka klubu veliké plus.

Obr. 60 Klub Metro mimo otevírací dobu

Obr. 61 Koncert v Metru

45

Obr. 62 Klub Metro při zkoušce zvuku mimo otevírací dobu, pohled na bar a podium

4.7.8 Desert

Klub Desert se po několikaletém úpadku rozhodl dát dohromady muž jménem Miloš Hrabal. Do roku 2006 byl prostor na Roosveltově ulici pouhým špinavým upadajícím doupětem. Do rukou se dostal několika Brňanům, kteří zapojili svou fantazii a vytvořili tak prostor pro mladé lidi, kde se mohou setkávat, pořádat různé akce, představení typu „one man show“, koncerty, divadla a jiné. To vše se jim povedlo více než dokonale. Kromě Desertu zrekonstruovali také prázdné prostory v přízemí Domu pánů z Kunštátu na Dominikánském náměstí a vytvořili tak kavárnu Trojka, která je dnes jednou z nejoblíbenějších kaváren v centru Brna, hlavně pro mladé lidi. Bohužel Miloš Hrabal, který se zasloužil o vytvoření míst k setkávání pro studenty a propagaci tehdy neznámých kvalitních kapel, letos na jaře zemřel, takže je možné, že se teď prostory budou setkávat s mnohými organizačními problémy. „Desert je profilovaný jako nezávislý prostor. Nezávislý pro mě znamená, že tam pořádáme to, o čem si myslíme, že tam patří. Spektrum pořadů se snažíme držet tak široké, aby si v něm vybralo co nejvíc lidí. Jsme limitovaní prostorem, takže jsme se i dramaturgicky museli držet při zdi. Ale i přesto se nám povedlo do Desertu dostat taková jména, jako je Traband, který si náš klub vybral jako svou brněnskou scénu, Davida Vávru, Ester Kočičkovou, Tomáše Matonohu nebo Zdeňka Krále“, řekl v rozhovoru pro metropolislive.cz v roce 2007 Hrabal. Majitelé si na rekonstrukce klubu najímají studenty z FAVU. Z toho plyne výhoda na obou stranách, pro majitele je to finančně výhodné, takže si mohou dovolit klub rekonstruovat a zdobit relativně často, čímž je klub zvláštní a stále svěží, studenti zase mají možnost seberealizace ve veřejném, často navštěvovaném prostoru. Podle mého názoru je to sice pozitivní v tom, že klub je stále častěji v novém kabátu, působí tak 46

vesele, barevně a mladě, na druhou stranu se v prostoru mísí až moc zdobících prvků. Na stěnách jsou obrazy, postavičky, puntíky, proužky, osvětlená zelená konvička na zalévání kytek stylizovaná do světla, vedle toho všeho strohá světla atp. Návštěvníci se také často pozastavují nad vzhledem WC. Na dámských toaletách ze stropu visí mužská figurína, částečně zbavena horní části těla, na toaletě pánské zase figurína ženská. Ze začátku chodu klubu, kdy ještě fungovalo vše, jak mělo, dokonce z pisoárů na pánských toaletách vycházela hudba. Klub tvoří dva prostory, v prvním jsou židle se stoly pro posezení a bar, osvětlený „noční oblohou“ a v druhém se nachází podium pro vystupování hudebníků a pár židlí a stolů před podiem. Oba prostory se liší hlavně barevně, první je spíše barevnější se spousty výše jmenovaných zkrášlujících prvků, druhý je o něco skromnější v modrém provedení. Klub Desert je podle mě neopakovatelný prostor v Brně. Téměř vše, co se jej týká, je pozitivní- obsluha, program, vzhled i stálí návštěvníci, kteří v klubu posedávají od odpoledních hodin, pracují na noteboocích, nebo se dívají na film. Je to prostor, který je otevřen opravdu všemu. Jedinou jeho nevýhodu vidím ve špatném odvětrávání prostoru. Už od odpoledních hodin je cigaretový kouř s Desertu cítit na metry daleko. Podle průzkumu metropolislive.cz, patří k nejvíc prokouřeným barům v Brně vůbec (před ním stojí například Café Švanda v Alfa pasáži, klub Charlies na Kobližné ulici, nebo sklepní bar Skleněné louky).

Obr. 63 a 64 Pohled na centrální část Desertu

47

Obr. 65 Koncertní část v roce 2007,

Obr. 66 Koncertní část v roce 2010, Jazzový jam

mimo otevírací dobu

48

5

SHRNUTÍ Dotazovala jsem se 57 respondentů, kteří alespoň občasně navštěvují hudební

kluby, na 14 otázek. Zde uvádím poznatky, podle kterých jsem vyhodnotila nejdůležitější aspekty pro výběr klubu.

-

Program klubu Do klubu lidé chodí v první řadě kvůli živému koncertu, nebo vystoupení DJe. Jiná zábava je spíše druhotná.

49

-

Atmosféra v klubu Lidé chtějí pociťovat dobrou atmosféru, tzn., chtějí být pobaveni, popř., bavit a nepociťovat nepohodu (přílišné zakouřené prostředí, nepříjemní návštěvníci nebo obsluha). Dobrou atmosféru podle mých respondentů podtrhuje: čerstvý vzduch, hudba, lidé, hygienické WC, snesitelná teplota, v případě že se vyskytnou v klubu agresivní lidé, zásah ochranky.

-

Akustika a kvalitní zvukař „Schopný zvukař, technika, akustika“, to byly odpovědi na mou otázku „Co vám v klubu chybí?“. Pro promotéry je komplikované, pokud klub nevlastní techniku, jako například odposlechy, protože potom je nutné všechny tyto náležitosti vozit.

-

Vzduch

50

Jak již bylo řečeno, teplota v klubu někdy přesahuje únosné meze. Většina z návštěvníků tedy velice oceňuje kvalitní odvětrávání. Co se týče kouření v klubech, v drtivé většině klubů v České republice je povoleno kouření, v několika je povoleno částečně, což většinou nemá žádný význam, pokud je zákaz kouření v místnosti, která není řádně oddělená od ostatních kuřáckých části. Jen v pár klubech je kouření zcela zakázáno (klub Yacht v Brně).

Vzhled interiéru sice neopomíjí, ale není až tak důležitým aspektem pro výběr, nebo oblíbenost klubu. 63% z mých 57 respondentů vypovědělo, že dokážou popsat vzhled nábytku nebo některých detailů klubu, pokud jsem se ale zeptala na některé detaily, nikdo z nich mi nedokázal odpovědět. Z toho plyne závěr, že interiér sice dokáže návštěvníky přivést nebo odradit, pomoci jim při výběru návštěvy klubu, nebo si je částečně „získat“, ovšem není to prostor, který by primárně přitahoval svým vzhledem. Celý dotazník se nachází v příloze této práce.

Podoba hudebních klubů v jejich historii se měnila zejména na základě politické situace. Za vlády komunismu sloužily kluby jako útočiště mladých lidí a hudebníků, kteří touto formou protestovali proti režimu. Na jejich design nebyl kladen žádný velký důraz, byly to většinou sklepní prostory, kterým hrozilo každou chvíli zavření. Takových klubů bylo tehdy v republice pár desítek. Dnes jich už máme stovky. Hudební kluby různých druhů a různých vzhledů, rockové kluby zahaleny do temných barev, diskotékové kluby zářící pestrými světly, oldies kluby, artové kluby, jazzové kluby, kluby zaměřeny na určitý druh hudby, pro 51

určité skupiny lidí, subkultury, a jiné. Ve svém zaměření nemají žádná omezení ani nad sebou nemají zvlášť velký dohled, krom dohledu pod který spadají veškerá podobná zařízení. Hudební kluby ale mají svá určitá specifika a normy, řečené výše. Měly by dodržovat hlukové limity, obsahovat vzduchotechniku a krom toho se také přizpůsobovat všem hygienickým normám. Jsou to ale místa, která se od ostatních veřejných prostor tohoto typu velmi liší svou výjimečnou atmosférou.

52

6

ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem stručně shrnula historii hudebních klubů od roku

1948 po současnost. Nastínila jsem závislost politické situace na rozvoj interiéru hudebních klubů a zdůvodnila situace, kdy nebylo možné interiéru věnovat takovou pozornost, jakou by si zasloužil. Na základě vlastního průzkumu jsem došla k poznatku, že všechny kluby sice musí splňovat spoustu norem a být stavěny podle určitých parametrů, ale pro jejich návštěvnost a oblíbenost je důležitý zejména jejich program a celková atmosféra při pořádané akci. Při navrhování klubu, se musí hlavně dodržovat již řečené normy, důležitá je pro provoz klubu hlavně vzduchotechnika a dobře řešená akustika, dále už záleží na majiteli, jakým směrem se bude ubírat jeho programové změření a kteří lidé budou v klubu zaměstnáni (zejména příjemná obsluha a kvalitní zvukař). Stěžejní pro mě byl jednoduchý přehled brněnských klubů s dlouholetou historií, ale také nově vznikající a veřejnosti málo známé kluby. U každého z nich jsem vysvětlila jeho programové zaměření, vzhled, klady i zápory a naznačila svůj osobní vztah k těmto prostorům. Pro ilustraci jsou ke každému klubu přiloženy fotografie.

SUMMARY In my essay is summarized the history of music clubs since 1948 to the present. I outlined the political situation of dependence on the development of interior music clubs, and illustrated a situation where the interior can not be given the attention it deserved. Based on own research, I came to the knowledge that all the clubs, although it must meet many standards and be built according to certain parameters, but for their attendance and popularity is especially important the program and the overall atmosphere for local events. When designing the club, especially with respect to the standards already said, it is important to operate the club mainly air conditioning and good acoustic solution, as it depends on the owner, what direction it will take its programming measurement and people who are employed in the club (especially pleasant service and good sound engineer).

53

Pivotal for me was a simple overview of Brno clubs with a long history, but also the new public and little-known clubs. For each of them, I explained the program orientation, appearance, both pros and cons, and I suggested my own relationship to these spaces. To illustrate the club attached to each photograph.

54

7

POUŽITÁ LITERAUTRA

1. BRUNECKÝ, P. -- ŠVANCARA, J. Interier - člověk a nábytek. 1. vyd. Brno: MZLU, 1995. 280 s. ISBN 80-7157-157-1.

2. Domus, odborný časopis.

3. DORŮŽKA, L. Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989. 1. vyd. Praha: Torst, 2002. 499 s. ISBN 80-7215-167-3.

4. In bar & restaurant : freemag, odborný časopis

5. Interiér : architektura, design, materály,realizace, odborný časopis

6. MIKŠOVIC, A. Bar : provoz & produkt: [učebnice pro vyšší odborné školy a další školy s gastronomickým a hotelovým studijním programem]. 1. vyd. Praha: Off, 1999. 305 s. ISBN 80-238-3789-3.

7. NEUFERT, E. Navrhování staveb : Příručka pro stavební odborníky, stavebníky, vyučující i studenty. 2. vyd. Praha: Consultinvest, 2000. 14 s. ISBN 80-901486-6.

8. PETELEN, I. Interiér. Bratislava: FA STU, 2003. 178 s.

9. SUCHÁ, V. Interiér 20 : aplikace materiálů a doplňkových konstrukcí v interiéru. 2. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT. 192 s. ISBN 80-01-03106-3.

10. SVOBODA, M. Interier klubu pro minimálně 30 lidí. Bakalářská práce. Brno: Mendelu Brno, 2009. 56 s.

11. VAVERKA, J. Akustika staveb: souhrn kriteriálních požadavků a výpočtových metod v oboru stavební a prostorové akustiky. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické, 1996, 156 s. ISBN 80-214-0743-3.

55

Internetové zdroje http://www.alterna.cz http://www.archiweb.cz http://www.brnenskytydenik.cz http://www.ceskatelevize.cz http://www.club.muzejka.com http://www.dodesertu.com http://www.earch.cz http://www.e-architekt.cz http://www.es4u.cz http://www.fleda.cz http://www.gme.cz http://www.kouricikralik.cz http://www.lafuente.cz http://www.laubeproject.com http://www.livingstoneclub.cz http://www.mersey.cz http://www.metromusic.cz http://www.metropolislive.cz http://www.modernibrno.cz http://www.modernibrno.cz http://www.rave.cz http://www.spilberk.cz http://www.svetlazvuk.cz http://www.svitidla-deltalight.cz http://www.visualbliss.co.uk

56

8

SEZNAM CITACE 1. Idnes.cz [online]. září 2008 [cit. 2010-03-20]. Http://zdravi.idnes.cz. Dostupné z WWW: .

57

9

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1 Jazzová sekce- bulletiny z různých období (http://www.ceskatelevize.cz) Obr. 2 Klub Reduta (http://www.ceskatelevize.cz) Obr. 3 Brno chystá zásah proti návštěvníkům festivalu Žabčice, 1983 (http://www.ceskatelevize.cz) Obr. 4 Klub Křenová, konec 80. Let (http://www.ceskatelevize.cz) Obr. 5 a 6 „Nová“ vlna se starým obsahem, Tribuna 12/1983 (http://www.ceskatelevize.cz) Obr. 7 Tlačenice do klubu Na chmelnici, 1982 (http://www.ceskatelevize.cz) Obr. 8 Výtvarníci Karel Holoun a Joska Skalník, 1982 (http://www.ceskatelevize.cz) Obr. 9 LED linka (http://www.svitidla-deltalight.cz) Obr. 10 Světlo Club C (http://www.svitidla-deltalight.cz) Obr. 11 Světelná hadice (http://www.svetlazvuk.cz) Obr. 12 LED lišta (http://www.gme.cz) Obr. 13 Pryskyřičný obklad (http://www.laubeproject.com) Obr. 14 LED panel (http://www.laubeproject.com) Obr. 15 UV malba (http://www.visualbliss.co.uk) Obr. 16 Klub La Fuente (http://www.lafuente.cz) Obr. 17 Taneční parket v La Fuente (http://www.lafuente.cz) Obr. 18 a 19 Prvotní návrhy Stromovky (http://www.archiweb.cz) Obr. 20 Pohled z terasy (http://www.archiweb.cz) Obr. 21 Detail salonku (http://www.archiweb.cz) Obr. 22 Blue Note (http://www.e-architekt.cz) Obr. 23 Interiér v Blue Note (http://www.e-architekt.cz) Obr. 24 Toalety v Blue Note (http://www.e-architekt.cz) Obr. 25 Půdorys a boční pohledy klubu (http://www.e-architekt.cz) Obr. 26 a 27 Interiéry klubu v Pelhřimově (http://www.archiweb.cz) Obr. 28 Vizualizace návrhu vstupní haly (http://www.modernibrno.cz) Obr. 29 Výsledná podoba vstupní haly Obr. 30 Vizualizace návrhu místnosti pro posezení (http://www.modernibrno.cz) Obr. 31 Výsledná podoba místnosti pro posezení

58

Obr. 32 Pohled od pultu DJe na bar (http://www.rave.cz) Obr. 33 Hostel Fléda Obr. 34 Klub Alterna Obr. 35 Nekuřácká místnost Obr. 36 Nekuřácká místnost Obr. 37 Pohled na klub z pódia Obr. 38 Klub Alterna Obr. 39 Klub U kouřícího králíka zvenku Obr. 40 Pohled na bar Obr. 41,42,43 Bar U kouřícího králíka Obr. 44 Pohled na centrální část klubu Obr. 45 Detail židle Obr. 46 a 47 Pohled z prvního patra Obr. 48 Interiérový doplněk- losí hlava Obr. 49 Osvětlený strop Obr. 50 Interiérový doplněk- dřevěná socha Obr. 51 a 52 Taneční parket v přízemí Obr. 53 Prostor před barem (http://www.mersey.cz) Obr. 54 Pohled z patra na taneční parket (http://www.mersey.cz) Obr. 55 Kavárna Biber, kolem roku 1880 (http://www.spilberk.cz) Obr. 56 a 57 Dnešní vzhled Muzejky (http://www.metropolislive.cz) Obr. 58 Pohled na bar a podium (http://www.club.muzejka.com) Obr. 59 Pohled na centrální část baru (http://www.club.muzejka.com) Obr. 60 Klub Metro mimo otevírací dobu Obr. 61 Koncert v Metru (http://www.metromusic.cz) Obr. 62 Klub Metro při zkoušce zvuku mimo otevírací dobu, pohled na bar a podium Obr. 63 a 64 Pohled na centrální část Desertu Obr. 65 Koncertní část v roce 2007, mimo otevírací dobu (http://www.dodesertu.com) Obr. 66 Koncertní část v roce 2010, Jazzový jam

59