Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie
Historie a současnost ekologického zemědělství ve státech EU Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Tamara Dryšlová, Ph.D.
Vypracoval: Vojtěch Chmelík
Brno 2010
1
2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma HISTORIE A SOUČASNOST EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ VE STÁTECH EU vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Dne……………………………………….
podpis ……………………………………
3
Poděkování Děkuji všem, kteří mi jakkoliv pomohli při vypracování této práce, zvláště pak Ing. Tamaře Dryšlové, Ph.D. za cenné rady a informace, které mi při vypracování této práce velmi pomohly. Bakalářská práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.
4
ABSTRAKT Práce se zabývá historií ekologického zemědělství, jeho základními principy i pravidly, které musí každý registrovaný ekologický zemědělec dodržovat. Zaměřil jsem se na historii tohoto odvětví v České republice i ve státech Evropské unie. V posledních desetiletích je ekologické zemědělství na vzestupu, a to díky podpoře státu a ostatních organizací pomáhajících ekologickému zemědělství odstraňovat jeho nedostatky. Dále práce shrnuje klady ekologického zemědělství oproti zemědělství konvenčnímu a zabývá se také problematikou biopotravin. Ekologické zemědělství je hodně podporováno, především v Evropské unii. Každoročně stoupají výměry ekologicky obhospodařovaných ploch.
Klíčová slova: Evropská unie, ekologické zemědělství, historie, současnost, biopotraviny
ABSTRACT This thesis deals with the history of ecological agriculture, its basic principles and rules that must be adhered to by every registered ecological farmer. I focused on the history of this branch in the Czech Republic and the states of European Union. In the last decades ecological farming is on the increase, namely thanks to the subsidies of the state and the organizations helping ecological agriculture with all its problems. The thesis further emphasizes the accomplishments of ecological agriculture in comparison with conventional agriculture and is concerned with the questions of production of organic foods. Ecological farming is countenanced, mainly in the Europen Union. Anually rising areas with ecological farming.
Keywords: European Union, ecological agriculture - past and present, organic foods.
5
Obsah
1 ÚVOD ………………………………………………………………......
8
2 CÍL PRÁCE ……………………………………………………………
9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ……………………………………………... 10 3.1 Principy ekologické produkce ……………………………………. 11 3.1.1 Rostlinná výroba …………………………………………………………….. 11 3.1.1.1. Půda v ekologickém zemědělství ………………………………………... 11 3.1.1.2 Výživa rostlin ...…………………………………………………………...
13
3.1.1.3 Ochrana rostlin ...………………………………………………………...
14
3.1.2 Živočišná výroba ...………………………………………………………….. 15 3.1.2.1 Chov skotu ...……………………………………………………………...
16
3.1.2.2 Chov ovcí a koz …………………………………………………………..
16
3.1.2.3 Chov ovcí ...……………………………………………………………….
16
3.1.2.4 Chov drůbeže……………………………………………………………...
17
3.1.3 Právní úprava ekologického zemědělství ...………………………………..
17
3.1.3.1 Zákon č.242/2000 Sb. ……………………………………………………. 17 3.1.3.2 Vyhláška č. 16/2006 Sb. ………………………………………………….
18
3.1.3.3 Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 …………………………………………
18
3.1.3.4 Úplné znění nařízení komise (ES) č. 889/2008 ………………………….
19
3.1.3.5 Nařízení rady (ES) č. 967/2008 ………………………………………….
19
3.1.3.6 Nařízení komise (ES) 1235/2008 ………………………………………...
19
3.1.3.7 Nové evropské BIO logo ………………………………………………….
19
3.1.4 Srovnání ekologického zemědělství se zemědělstvím konvenčním ………
20
3.2 Vznik a rozvoj ekologického zemědělství ………………………... 20 3.2.1 Několik odvětví ekologického zemědělství ………………………………...
21
3.2.1.1 Přírodní zemědělství ……………………………………………………... 21 3.2.1.2 Biodynamické zemědělství ……………………………………………….
21
3.2.1.3 Organicko-biologické zemědělství ……………………………………….
22
3.2.1.4 Organické zemědělství …………………………………………………...
22
3.2.1.5 Ekologické zemědělství …………………………………………………..
22
3.2.2 Vývoj ekologického zemědělství v České republice ………………………. 23
6
3.2.2.1 Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do r. 2010 ………..
26
3.2.2.2 Program ekologického zemědělství ……………………………………...
26
3.2.3 Historie a současný stav ekologického zemědělství v zemích EU ………... 27
3.3 Současný stav ekologického zemědělství ………………………… 37 3.3.1 Současnost ekologického zemědělství v České republice …………………
37
3.3.1.1 Instituce v ekologickém zemědělství ……………………………………..
38
3.3.1.2 Dotace a dotační plány …………………………………………………..
41
3.3.2 Současnost ekologického zemědělství v EU ……………………………….. 42
3.4 Bioprodukty ………………………………………………………... 43 3.4.1 Trh s biopotravinami v České republice …………………………………..
44
3.4.1.1 Perspektivy trhu s biopotravinami v České republice …………………...
47
3.4.2 Evropský trh s biopotravinami …………………………………………….
47
4 ZÁVĚR ………………………………………………………………… 48 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ….…………..
49
6 SEZNAM OBÁZKŮ ………………………………………………….. 52 7 SEZNAM TABULEK …………………………………………………. 53
7
1 ÚVOD Zemědělství je jedno z těch nejstarších výrobních odvětví na světě. Již naši dávní předkové využívali svých poznatků k vypěstování, či zpracování nejrůznějších plodin. Postupem času se zemědělství hodně změnilo, ať už co do pracovních postupů, či nástrojů, které nám pomáhají v práci. Jedno však zůstalo společné a to je úcta k přírodnímu bohatství. Ekologické zemědělství nám připomíná, že Země není nevyčerpatelná. Její přírodní bohatství je potřeba chránit. Bakalářská práce shrnuje základní poznatky o ekologickém zemědělství a problematikou s tím spojenou. Bohužel neexistuje v tuto chvíli dostatek podkladů, že jsou biopotraviny zdravější, než produkty z konvenčního zemědělství, ale rozhodným faktem je to, že ekologické zemědělství se snaží navrátit k soužití s přírodou a tedy, přírodě neškodit, dodržovat welfare a nezatěžovat potravní řetězec. Dále jsem věnoval pozornost produktům ekologického zemědělství, tedy především biopotravinám. Zájem o tento druh potravin rok od roku roste. Trend současné společnosti je žít zdravě a ekologické zemědělství je jednou z možností jak toho dosáhnout. V současnosti je pouze na nás, pokud si zvolíme levnější výrobky ze zemědělství konvenčního, nebo kvalitnější, ale dražší produkty z ekologického zemědělství. Cílem práce bylo uvést principy ekologického zemědělství, stručný rozvoj a historii tohoto oboru v České republice. Stěžejním bodem této práce bylo charakterizovat ekologické zemědělství ve státech Evropské unie. Téma jsem si vybral proto, že sám jsem vyrůstal a žiji na venkově. Každodenně sleduji jak se zemědělství neustále mechanizuje, a proto mě zajímalo, jaké odlišnosti existují mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím.
8
2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce bylo: 1. Charakterizovat základní principy ekologické produkce a nastínit důvody vzniku, rozšíření a stručnou historii ekologického zemědělství. 2. Charakterizovat současný stav ekologického zemědělství ve státech Evropské unie.
9
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Principy ekologické produkce Ekologické zemědělství se vyznačuje šetrnými zpracovatelskými postupy při výrobě potravin s vyloučením použití chemicko-syntetických látek. Biopotraviny z ekologického zemědělství jsou podrobovány zvláštní nezávislou kontrolou, a to v celém svém procesu a po certifikaci jsou označeny a takto odlišeny od ostatních výrobků. Mezi hlavní zásady ekologického zemědělství neodmyslitelně patří produkování kvalitních potravin a krmiv o vysoké nutriční hodnotě, pracování v co nejvíce uzavřených cyklech a využívání místních zdrojů. Dále také nesmíme opomenout, že eko-zemědělci se snaží udržet a zlepšovat úrodnost půdy, vyvarovat se všech forem znečištění a minimalizovat používání neobnovitelných surovin a fosilní energie (odmítnutí minerálních hnojiv a pesticidů a jejich náhrada uvědomělým využíváním biologických procesů, kultivačních plodin, nižší intenzitou obdělávání půdy, podporou aktivity půdních organismů a rozvojem kořenového systému plodin). Ze sociálního hlediska je tento typ zemědělství také hodně užitečný. Umožňuje zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce. Vytváří pracovní příležitosti a tím udržuje osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské kulturní krajiny (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Obr. 1 Multifunkční zemědělství (Šarapatka, Urban a kol., 2006)
10
3.1.1 Rostlinná výroba V průběhu času a rozvoje zemědělství se krajina přeměnila na určitou mozaiku lesů, polí, vesnic a trvalých travních porostů. Zvláště pak v druhé polovině dvacátého století se příroda razantně mění v moderní průmyslovou krajinu, kde jsou typicky ostře ohraničené plochy ovládané člověkem a plochy bez jeho vlivu (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Zejména v poslední době, jsme svědky negativních změn v krajině a časté snížení početnosti některých druhů živočichů. Do jisté míry se na těchto negativních změnách podílí intenzifikace zemědělství, která má značný dopad na biodiverzitu v krajině, ale problémy jsou úzce spjaty i se samotným zemědělským systémem a vlivem na genetickou rozmanitost pěstovaných plodin (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
3.1.1.1 Půda v ekologickém zemědělství Půda, neboli kvalita půdy je v současnosti hodnocena v širších ekologických, resp. enviromentálních souvislostech, než tomu bylo doposud, kdy byl tento pojem spojován především s produktivitou zemědělských systémů. Je zřejmé, že půda má vedle produkční funkce ještě řadu dalších zásadních funkcí:
Funkce pufrační
Funkce transformační
Je prostředím pro život organismů
Funkce filtrační
Socioekonomické funkce
Tyto funkce se navzájem doplňují (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Základním požadavkem ekologického zemědělství je dobrá a stabilní struktura půdy, která poskytuje optimální podmínky pro kořenový systém rostlin a půdní organismy. Kvůli tomu se v ekologickém zemědělství dbá na to, aby se půda zpracovávala co nejšetrnějšími postupy (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
Osevní postupy U osevních postupů se vždy musí přihlížet na vlastnosti porostů (různá spotřeba vody, možnost výskytu plevelů, zastínění, tvorba půdní struktury, množství a kvalita rostlinných zbytku apod.), díky nimž se mění vlastnosti půdy. Osevní postupy jsou pro 11
půdu důležité proto, aby nedocházelo ke kumulaci nepříznivých látek v důsledku pěstování stále stejné plodiny na pozemku. Plodiny je potřeba na pozemku střídat – půdu nezastiňující se zastiňujícími, hluboce a mělce kořenící, na vodu náročné s nenáročnými (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Agrotechnika Zpracování půdy se dělí do tří základních skupin:
Základní zpracování –
podmítka, seťová a hlavní orba, prohlubování,
podrývání, hloubkové kypření a podzimní úprava zoraného pole.
Příprava půdy k setí nebo sázení – urovnání povrchu, vytvoření lůžka pro osivo a omezení plevelů.
Kultivace půdy za vegetace – provádí se s ohledem na druh plodiny, kypření válení, vláčení, u širokořádkových plodin se uplatňuje plečkování, hrůbkování, dlátování apod. (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Hnojení Obecně rostliny potřebují k životu makroprvky (C, O, H, N, P, K, Ca, Mg a S) a mikroprvky (Si, Cl, Al, Na, Fe, Mn, Zn, Cr, B, Mo, Co aj.). Tyto prvky jsou rostlinou přijímány jako ionty a jsou rostlinou odebírány převážně z půdy, tím jsou z pole odebírány. Důležité je tedy udržet bilanci živin v takové míře, aby nedocházelo k jejich úbytku v půdě. Musí tedy množství živin vrácených v posklizňových zbytcích, organickém hnojení atd., odpovídat dosahovanému a z pole odváženému výnosu. Rozdíl ve hnojení mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím je v tom, že v ekologickém zemědělství jsou živiny na pole doplňovány formou organického hnojení, případně dalšími přírodními produkty. V zemědělství konvenčním jsou živiny v bilanci doplňovány formou průmyslových hnojiv. To má za důsledek, že bilance živin může být vyrovnaná i při vysokých výnosech, ale problém zde nastává s účinností živin. Při zvyšování dávek hnojiv se účinnost živin snižuje a tyto živiny nejsou rostlinou přijímány. Proto mají v konečném důsledku negativní vliv na životní prostředí, zejména na pedosféru (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
12
Dalším důležitým faktorem v ekologickém zemědělství je správné hospodaření s organickými hnojivy a posklizňovými zbytky. Prostřednictvím chovu zvířat pak uzavírají koloběhy prvků statková hnojiva, které vrací prvky do půdy pro další využití plodinami v systému. U ekologických zemědělců se ze statkových hnojiv setkáme především se slamnatým hnojem a močůvkou. Hnůj je obecně nejrozšířenějším organickým hnojivem v zemědělství. Dostává se z chlévské mrvy procesy fermentace a produkuje se v něm téměř tři čtvrtiny organických látek. Pokud jde o močůvku, tak mluvíme o zkvašené moči hospodářských zvířat s naředěním vodou a ochuzením o živiny. V močůvce se nachází asi 90% dusíku v lehce rozpustné formě s největším podílem amonného dusíku (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
3.1.1.2 Výživa rostlin Jak už bylo uvedeno v předešlé kapitole, v ekologickém zemědělství se klade velký důraz na pečlivé hospodaření se živinami v půdě. Rostlinám lze zajišťovat výživu ze vzduchu a z půdy pomocí rizobií a bakterií žijích v půdě. Důležité je dbát na opatření pro minimalizaci ztrát a živin (vyloučení hnojiv s obsahem živin v lehce rozpustné formě, správné ošetřování chlévské mrvy, pěstování krycích plodin atd.), (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
Zásadou v ekologickém zemědělství je, že se nehnojí rostliny, ale celý půdní systém. Dodávka dusíku se zde uskutečňuje především činností symbiotických baktérií bobovitých rostlin. Ostatní živiny, jako i draslík, vápník, nebo fosfor se pro srostliny zpřístupňují zvětráváním půdních minerálů. Tento proces zvětráváním se dá ovlivnit hned několika opatřeními (různé agrotechnické zásahy, volba odrůd, či rostlin s velkou kořenovou biomasou a dobrou schopností přijímat živiny, stimulováním činnosti mikroflóry a mikrofauny v půdě apod.), (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
13
Obr. 2 Koloběh živin na ekologické farmě, která je soběstačná v krmivech, (Petr, Dlouhý a kol., 1992)
3.1.1.3.Ochrana rostlin Nejdůležitější zásada v ochraně rostlin v ekologickém zemědělství je zákaz používání syntetických pesticidů, dále používání dalších alternativních prostředků pro hubení škůdců a původců chorob je povoleno pouze omezeně. Platí zde obecné pravidlo, že proti škůdcům a chorobám se má čelit převážně pěstitelskými opatřeními, například druhově pestrý osevním postupem. Při mírném zásobením rostlin dusíkem, mají často pevnější buněčné stěny, silnější pokožku a vytvářejí řidší, nepoléhavý porost. Dalšími pěstitelskými opatřením proti škůdcům a chorobám mohou být:
Zdravé osivo
Vhodný termín setí
Rezistentní odrůdy
Správné zpracování půdy
Tyto opatření se různě kombinují (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
14
3.1.2 Živočišná výroba V ekologickém zemědělství je chov zvířat velmi důležitým faktorem, který doplňuje a posiluje celý zemědělský systém. Hlavní zásadou v tomto odvětví je respektování přirozeného chování, spokojenost a dodržování přirozených životních potřeb chovaných zvířat (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
U chovu hospodářských zvířat v ekologickém systému zemědělství se klade důraz na vytvoření co nejpřirozenějších podmínek pro život zvířat. Jedná se jak o dostatečný prostor pro pohyb a volný výběh na pastvu, tak i o způsob ustájení, které u zvířat nesmí vyvolávat stres. Důležitá je i velikost stáda, která nesmí přesahovat určité limity, jinak se jedná o další příčinu stresu zvířat. Agresivní jedinci se izolují (Červenka, Kovářová, 2005).
Obr. 3 Procentuální vyjádření počtu chovaných zvířat na ekologických farmách v České republice v roce 2008, (Václavík, 2009)
15
3.1.2.1 Chov skotu V posledních patnácti letech nezaznamenalo žádné odvětví, kromě chovu ovcí, tak dramatický vývoj jako chov skotu. Tento chov skýtá svému majiteli solidní existenční zázemí i v drsnějším podhůří, či na vysočině. Dále představuje řešení pro udržení půdní úrodnosti v produkčních oblastech. Dále chov skotu přispívá k příznivému pohledu na krajinu a její ráz. V tomto druhu chovu rozdělujeme skot do tří základních užitkových typů: 1. Mléčný užitkový typ 2. Kombinovaný užitkový typ 3. Masný užitkový typ Právě toto hledisko užitkového typu je zásadním vodítkem i pro chovatele registrovaných v systému ekologického zemědělství (Šarapatka, Urban a kol., 2006).
3.1.2.2 Chov ovcí a koz Pro ekologické zemědělství je integrace chovu ovcí a koz do hospodářského podniku výhodné, převážně pro zlepšení jeho ekonomiky. Ve vhodných podmínkách se může chov ovcí stát hlavním zdrojem jeho příjmů. Výhodou je, že investice do založení chovu je poměrně nízká, to ale neznamená, že je možné začít s chovem zcela bez znalostí a zkušeností. Ovce a kozy se chovají často společně a ekologický chov je založen na pastevních chovech s menší intenzitou vypásání (Šarapatka, Urban a kol., 2006).
3.1.2.3 Chov prasat Dá se říci, že ekologický chov prasat je chovatelsky náročný a vyžaduje zkušenosti. V západní Evropě má již tento ekochov dlouholetou tradici a našel si tam své pevné místo. Obdobně jako u ostatních chovů v ekologickém systému zemědělství, i zde je nezbytné dbát na welfare hospodářských zvířat. Zatímco v konvenčním zemědělství jsou prasata chovány ve vysokých koncentracích, často na roštových ustájení a bez přístupu k pohybu, tak situace v ekologických chovech je zcela odlišná. Velký důraz se klade na dostatečný životní prostor, který umožňuje zvířeti jeho přirozené životní pochody a také je jim dána možnost přístupu do venkovního výběhu. Prasata v ekologických chovech jsou odolnější a přirozeně zdravější a možnost stresových situací je minimalizována (Šarapatka, Urban a kol., 2006).
16
3.1.2.4 Chov drůbeže Přímý užitek z chovu drůbeže nalezneme v produkci konzumních vajec, dále produkci masa a u některých plemen i peří. Nepřímý užitek spočívá v zapojení drůbeže do koloběhu látek na statku. S problémy chovu drůbeže v konvenčním zemědělství se setkáváme velmi často. V současné době je ve světě nejvíce chovaný a nejběžnější druh hospodářského zvířete Kur domácí. Ale z hlediska pohody (welfare), patří Kur domácí k nejproblematičtějším. Klecové chovy omezují pohyb a základní projevy chování těchto zvířat, mezi které patří létání, snášení vajec na krytém, chráněném místě, přirozená chůze, popelení apod. Ekologické zemědělství se snaží těmto chybám vyhnout (Šarapatka, Urban a kol., 2006).
3.1.3 Právní úprava ekologického zemědělství Stejně jako každá činnost vykazující jakýkoliv zisk, tak i ekologické zemědělství je samozřejmě v područí zákonů. Pro Českou republiku se jedná o stěžejní zákon č. 242/2000 Sb., který je doplněn vyhláškami a nařízeními rady. Úplnou aktuální podobu získal tento zákon od 1.1. 2009, kdy k němu přibylo nařízení komise (ES) č. 889/2008 (prováděcí předpis).
3.1.3.1 Zákon č. 242/2000 Sb. Od data vstupu ČR do EU do 31.12.2008 platilo v ČR přímo nařízení Rady (EHS) 2092/91 o ekologickém zemědělství. Od 1.1.2009 nabylo účinnosti zcela nové nařízení Rady (ES) č. 834/2007, které nahradilo dříve platné nařízení Rady (EHS) č. 2092/91. Proto se od 1.1.2009 všechny odkazy v zákoně na předpisy Evropských společenství, které se do tohoto data vztahovaly k nařízení Rady (EHS) č. 2092/91, nově vztahují k nařízení Rady (ES), (zákon 242/2000 Sb.).
Tento zákon obsahuje celkem 6 hlav:
Hlava 1: Obecná ustanovení: První část tohoto zákona obsahuje vymezení pojmů, jako jsou biopotraviny, bioprodukty, co je to ekofarma apod.
Hlava 2: Ekologické zemědělství: Tato hlava se věnuje registracemi osob podnikajících v ekologickém zemědělství, změnami týkajících se pozemků na ekofarmách a dále i chovem hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství.
Hlava 3: Výroba biopotravin: zrušena 17
Hlava 4: Osvědčování a označování bioproduktů, biopotravin a ostatních bioproduktů
Hlava 5: Kontrolní systém: výčet správních deliktů
Hlava 6: Přechodná a závěrečná ustanovení
3.1.3.2 Vyhláška ministerstva zemědělství č. 16/2006 Sb. Tato vyhláška z 6. ledna 2006 obsahuje celkem 8 paragrafů a provádí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství. Hned v prvním paragrafu s názvem „Předmět úpravy“ nalezneme vysvětlení.
„Tato vyhláška upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství další podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství.“
Dále se vyhláška zabývá chovem hospodářských zvířat, žádostmi o registraci ekologických zemědělců, chovem králíků a ryb, označováním bioproduktů grafickým znakem a v neposlední řadě zrušovacím ustanovením. Tato vyhláška nabyla své účinnosti 1. února 2006 společně s dvěmi přílohami, které obsahují vzory žádostí o registraci a grafické znaky označující bioprodukty (Vyhláška č. 16/2006 Sb.)
3.1.3.3 Nařízení Rady (ES) č. 834/2007, (ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91) Toto Nařízení rady je velmi důležité pro vývoj ekologického zemědělství jako takového. Její iniciátoři zde mimo jiné odpovídají na otázku GMO (geneticky modifikovaných organismů) a ekologického zemědělství. Zde dokazují, že tyto dvě odvětví spolu nemají nic společného a cílem je, aby byl výskyt GMO v ekologických produktech co nejnižší. Celý tento svazek je koncipován pro celé Evropské společenství. Mluví se tu o tzv. pravidlech společenství, která by měla podporovat harmonizované pojetí ekologické produkce. Celé Nařízení rady obsahuje celkem sedm hlav (Nařízení Rady (ES) č. 834/2007).
18
3.1.3.4 Úplné znění nařízení komise (ES) č. 889/2008, (ze dne 5. září 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady ES č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu) Tato, dá se říci upřesňující novela Nařízení Rady (ES) č. 834/2007, upřesňuje pravidla u živočišné a rostlinné produkce v ekologickém zemědělství. Klade důraz na přísný zákaz používání herbicidů, dobrou kvalitu života hospodářských zvířat a v neposlední řadě i na kvalitu přírodních zdrojů. Úplné znění nařízení komise je rozděleno do pěti hlav (Úplné znění nařízení komise ES č. 889/2008.)
3.1.3.5 Nařízení rady (ES) č. 967/2008 ze dne 29. září 2008 Tímto dokumentem se mění nařízení (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů (Nařízení rady (ES) č. 967/2008).
3.1.3.6 Nařízení komise (ES) 1235/2008 Tímto nařízením se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o opatření pro dovoz ekologických produktů ze třetích zemí (Nařízení komise ES 1235/2008).
3.1.3.7 Nové evropské BIO logo Evropská komise 8. února 2010 uveřejnila vítěznou verzi nového evropského BIO loga pro všechny biopotraviny vyrobené a balené v Evropské unii. Toto nové označení biopotravin
bude
platit
od
1.
července roku 2010. Na logu je znázorněn list lemován hvězdami Evropské unie. Tento symbol obsahuje dva jasné prvky, jimiž jsou příroda a Evropa (Mze ČR, 2010).
Obr. 4 Nové evropské BIO logo, (Mze ČR, 2010)
19
3.1.4 Srovnání ekologického zemědělství se zemědělstvím konvenčním V současné době dominuje konvenční zemědělství na plné čáře. Potýká se ale s řadou dost závažných problémů, jako je znečišťování životního prostředí, existenční problémy rolníků, vnášení cizorodých látek do potravního řetězce, výskyt a rozšíření nových chorob ohrožujících zdravotní stav lidí atd. (Červenka, Kovářová, 2005).
Mezi zemědělstvím ekologickým a konvenčním je řada zcela propastných rozdílů. Je důležité zmínit, že ekologické zemědělství vzniklo z konvenčního, jako následek jeho negativ. Mezi hlavní negativa konvenčního zemědělství patří:
Používání agrochemikálií – mají za následek exploataci neobnovitelných zdrojů, kontaminaci podzemních i povrchových vod, vytváření rezistence škůdců, chorob i plevelů, závislost zemědělců na chemických koncernech apod.
Velkochovy hospodářských zvířat – používání průmyslových krmných směsí, řízená reprodukce, jednostranné šlechtění plemen na vysokou užitkovost aj.
Skladování a zpracování potravin – v tomto sektoru dochází ke snižování přímého odběru potravin od zemědělců, stále se zvětšují přepravní vzdálenosti a proto musí mít potraviny dlouhou trvanlivost.
V tomto ohledu se ekologické zemědělství snaží vylepšit současnou situaci. Jde o systém, který více respektuje ochranu přírody a krajiny. Ekologická hospodářství podporují biodiverzitu fauny a flóry na plochách orné půdy, ale i na trvalých travních porostech, na okrajích polí a okolních biotopech. Srovnání těchto dvou odvětví zemědělství bylo již publikováno v několika odborných projektech, jedním z nich je například dlouhodobý projekt švýcarského srovnávacího výzkumu „DOK“, který je celosvětově uznávaný. Tento projekt potvrzuje pozitiva ekologického zemědělství (Šarapatka, Urban a kol., 2006).
3.2 Vznik a rozvoj ekologického zemědělství V této kapitole jsem se zaměřil na vývoj ekologického zemědělství, na jeho nejrůznější odvětví, které ekologickému zemědělství v mnoha případech předcházely a pomohly tak utvořit jeho nynější podobu.
20
3.2.1 Několik odvětví ekologického zemědělství 3.2.1.1 Přírodní zemědělství Za původce metody přírodního zemědělství je považován němec E. Könemann. Tento systém obhospodařování půdy se rozvinul během prvních desetiletí 20. století. Ve skutečnosti bývá tento systém, který je také považován ze vůbec první ekologický, nazýván také jako biologické zemědělství, nebo zemědělství podle přírody. Hlavním poznávacím znakem této metody nesmíme opomenout, že šlo o přírodní způsob života na venkově, který se odkláněl od tradičního zemědělství, zejména od zemědělství intenzifikovaného (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Tři základní zásady přírodního zemědělství:
První zásadou bylo vegetariánství. Tedy hospodaření na venkově bez hospodářských zvířat, nebo jen s jejich malým zatížením.
Výroba vysoce kvalitních výrobků.
Pochopení systémů úrodnosti půdy.
Vegetariánství nacházelo jen velmi malé pochopení u široké veřejnosti, a tak se na velkých počtech farem nacházelo hospodaření jen s omezenou živočišnou produkcí. Přírodní zemědělci považovali chov dobytka za zbytečný a bylo pro ně vegetariánství velmi důležité. I když nebylo přírodní zemědělství pochopeno u mnohých zemědělců, dalo základ mnohým směrům, které se později rozvinuly. V podstatě tato metoda dala záminku ke vzniku organicko-biologického zemědělství. Jednalo se nejen o systém hospodaření, ale také o životní styl (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
3.2.1.2 Biodynamické zemědělství Přechod na biodynamický způsob hospodaření znamenal v praxi zejména změny v hospodaření s krmivy, přestavbu osevních postupů na vyšší podíl leguminóz, omezené pěstování plodin s vysokými nároky na živiny, starostlivou péči o stájový hnůj, kompostování a používání dalších organických hnojivých látek. Ve 30. letech minulého století probíhaly i ve spolupráci se zemědělskými komorami první srovnávací pokusy, které ukázaly tendenci k vyšší kvalitě bioproduktů (obsah nutričních látek, kvalita osiva, skladovatelnost), (Urban, Šarapatka a kol., 2003). 21
3.2.1.3 Organicko-biologické zemědělství Organicko-biologická metoda vychází z toho, že kvalitní plnohodnotné produkty je možné získat pouze ze zdravé půdy. Rovnováha v půdě je považována za tak dokonalou, že není možné ji narušovat necitlivými a rušivými zásahy (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Organicko-biologické zemědělství sleduje nerušený rozvoj a podporu laktobaktérií v půdě. Pro její rozvoj je nutná mírně kyselá až neutrální reakce půdy (pH 6,7 až 7,1). Minerální hnojení má za úkol výhradně regulaci nepříznivé reakce půdy pro dosažení uvedeného rozpětí (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
Organicko-biologické zemědělství doznalo největšího rozšíření v německy hovořících zemích a ve Skandinávii. K této metodě se stále hlásí svazy, jako např. Bioland, Naturland, Bio Entrée aj. (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
3.2.1.4 Organické zemědělství Zakladatelem systému organického zemědělství v Evropě byl sir Albert Howard, který pracoval v Indii, kde ho začaly zajímat porosty minimálně napadené škůdci. Za oceánem, tedy v USA, stál u zrodu organického zemědělství Robert Rodile. Ve skutečnosti definice organického zemědělství odpovídá dnešní podobě zemědělství ekologickému (Šarapatka, Urban a kol., 2006).
Tento typ zemědělství je tedy ve své původní formě hodně ovlivněn místem svého vzniku, tedy podmínkami Velké Británie, ať už klimatem, či tradicí v pastvě zvířat. Teorie organického zemědělství klade velký důraz na podporu rozvoje komplexu mykorrhyzi. Ta je významná svou stabilizační funkcí v ustáleném travním porostu. Všechno složky biocenózy se zde vyvíjejí harmonicky a nenajdeme zde obvyklé ročníkové kalamity se škůdci a chorobami, jako u konvenčního zemědělství v umělém porostu obilnin (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
3.2.1.5 Ekologické zemědělství Ekologické zemědělství je zemědělský produkční systém, který zachovává zdraví půd, ekosystémů a lidí. Místo využívání vstupů s nepříznivými dopady, spoléhá na 22
ekologické postupy, rozmanitost a koloběhy přizpůsobené místním podmínkám. Ekologické zemědělství spojuje tradice, inovace a vědecký výzkum s cílem prospívat společnému prostředí a podporovat spravedlivé vztahy a dobrou kvalitu života všech zúčastněných (Václavík, 2009).
Ekologické zemědělství lze definovat jako vyvážený agroekosystém trvalého charakteru, který se zakládá (největší možnou měrou) na lokálních a obnovitelných zdrojích (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
„Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení, či zákazu používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo jinak zamořují životní prostředí, nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat.“ (Definice podle českého zákona č. 242 /2000Sb.)
3.2.2 Vývoj ekologického zemědělství v České republice První zmínky o ekologickém zemědělství První významnější zmínky o ekologickém zemědělství byly publikovány již v letech 1985-1987, na sklonku socialistické éry. Tyto jednoduché zprávy, které přepisovaly odborné časopisy, neměly však u společností žádnou odezvu, kromě odezvy negativní. Na druhou stranu se k lidem začaly dostávat informace o problematice zdravotního stavu obyvatelstva a lidé se začaly více zajímat o zdravou výživu (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Přelom 80. a 90. let Na konci osmdesátých let začaly vznikat nejrůznější skupiny, často orientované vegetariánsky, či jinými směry alternativní výživy, které měly být východiskem z často nesmyslných výživářských norem, či doporučení. Zvláštním pojmem byly tzv. „nechemizované potraviny“, které začaly tyto spolky doporučovat svým členům a zájemcům. Jedním z těchto spolků byl např. „Přátelé přírodní výživy Praha“. Vzhledem k nedostupnosti těchto „nechemizovaných potravin“ na trhu, byly propagovány také způsoby, jak si tyto potraviny vypěstovat nechemickou cestou doma. Takto vyšly první sešity o ekozahradě. 23
Zdravá strava byla tedy jedním z impulsů k pěstování rostlin ekologickým způsobem. Tento impuls nevzešel z hlav zemědělců, ale spotřebitelů z měst. Obdobně k tomu docházelo i v rozvinutějších zemích, ale už zhruba o dvacet let dříve. V tomto období se také můžeme setkat s prvními publikacemi, které propagovaly zdravou výživu, jako hlavní možnou prevenci před civilizačními chorobami (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Když se přeneseme do doby před revolucí, tak zjistíme, že se zde položily první praktické
základy
celého
systému
kontrolovaného
ekologického
zemědělství
v Československé republice. Za vznikem stáli samotní zemědělci, kteří reagovali na negativa tehdejší socialistické zemědělské velkovýroby. V roce 1988 byla založena „Odborná skupina pro alternativní zemědělství“. Šlo tehdy převážně o skupinu agronomů z Moravy, vědecké a odborné pracovníky. Její členové využili
formálního
zastřešení
Československou
vědeckotechnickou
společností
(ČSVTS), dostávali informace ze zahraničí, především od organizace IFOAM (Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství) a začali podnikat praktické kroky k ověřování ekologického zemědělství v našich podmínkách (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Ještě před rokem 1989 bylo vyhlášeno přechodné období k ekologickému zemědělství, a to na třech podnicích:
JZD Dubicko
Tehdejší Státní statek Hanušovice – v Nových Losinách v Jeseníkách
Nynější ZD Starý Hrozenkov – nejstarší ekologický statek v ČR
(Urban, Šarapatka a kol., 2003)
Porevoluční období V roce 1990 byly v České republice přijaty rámcové směrnice IFOAM a následovaly první dotace. Za nejdůležitější událost v tomto období lze brát vznik pěti svazů ekologických zemědělců:
PRO-BIO (Šumperk)
Libera (Praha)
Biowa (Chrudim)
Naturvita (Třebíč) 24
Altervin (Velké Bílovice)
Nejstarší a největší z těchto svazů je PRO-BIO, které působí na území ČR dodnes (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
Tab. 1 Vývoj výměry ekologického zemědělství v České republice od roku 1990 (Mze ČR, 2010) Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Počet podniků Celkem 3 132 135 141 187 181 182 211 348 473 563 654 721 810 836 829 963 1318 1946 2689
Výměra zemědělské půdy v EZ v ha 480 17 507 15 371 15 667 15 818 14 982 17 022 20 239 71 621 110 756 165 699 217 869 235 136 254 995 263 299 254 982 281 535 312 890 341 632 398 407
Procentický podíl ze zem. půdního fondu 0,41 0,36 0,37 0,37 0,35 0,4 0,47 1,67 2,58 3,86 5,09 5,5 5,97 6,16 5,98 6,61 7,35 8,04 9,38
Období let 1998 – 2004 Od roku 1998 nastal v České republice jistý boom v počtu podniků hlásících se do systému ekologických zemědělců. Bylo to způsobeno především příznivou dotační politikou státu. V roce 1998 bylo na dotacích vyplaceno 48 mil. Kč, kdežto již v roce 2001 se vyplatilo na 210 mil. Kč. Tento růst pokračoval a v roce 2003 se ekologickým zemědělcům vyplatilo na dotacích 230 mil. Kč. Již v roce 2004 Česká republika převyšuje průměr podílu výměry plochy ekologického zemědělství k celkové ploše obhospodařované půdy, který v té době činí pro Evropskou unii 4%. V česku hospodařilo 836 subjektů na výměře 263 tisíc hektarů, což představovalo 6,16 % z celkové výměry zemědělského půdního fondu ČR (Červenka, Kovářová, 2005).
25
3.2.2.1 Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do r. 2010 Usnesení vlády České republiky o Akčním plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do r. 2010 je ze dne 17. března 2004. Tento akční plán vydalo ministerstvo zemědělství s úmyslem podpořit ty oblasti ekologického zemědělství, které ještě nejsou dostatečně rozvinuté a jejich další vývoj je nutno systematicky podporovat. Samotný Akční plán je rozdělen na tři části:
Kapitola A – zde jsou uvedena hlavní východiska pro zpracování Akčního plánu a hlavní argumenty k jeho přijetí.
Kapitola B – tato kapitola pojednává o současném stavu ekologického zemědělství, základní statistiky a problematiku legislativní stránky věci, certifikace a kontroly ekologického zemědělství.
Kapitola C – v této kapitole jsou uvedeny hlavní cíle a priority Akčního plánu. Tyto priority jsou dále rozděleny do šesti okruhů: - Vztah EZ k životním prostředí a pohodě zvířat (welfare) - Posílení důvěry spotřebitele – propagace - Zpracování a marketing - Schopnost podnikat a ekonomická životaschopnost - Výzkum, vzdělávání a poradenství - Politická řešení a nástroje politiky
V příloze tohoto dokumentu pak najdeme SWOT analýzu ekologického zemědělství v České republice (Mze ČR, 2010).
3.2.2.2 Program ekologického zemědělství Přesný název programu: Program Ministerstva zemědělství udržitelné spotřeby a výroby „Ekologické zemědělství a biopotraviny“. Klíčovým cílem celého Programu je fungující trh s biopotravinami, který zapojuje výrobce i spotřebitele do zájmu co se týče dalších služeb, které ekozemědělci poskytují veřejnosti. Tento Program ekologického zemědělství nabízí také mnoho dílčích cílů. Tyto cíle navazují na cíle Akčního plánu České republiky pro rozvoj ekologického zemědělství. Navržený Program byl realizován od roku 2008 (Mze ČR, 2010).
26
3.2.3 Historie a současný stav ekologického zemědělství v zemích EU Nejdynamičtější rozvoj ekologického zemědělství probíhal v 90. letech. I když se v posledních době tempo růstu poněkud zpomalilo, prognóza na tuto dekádu předpokládá další rozšíření podílu ekologicky obdělávané půdy oproti současnému stavu o 3-5 %. Mezi členskými státy EU je však situace v ekologickém zemědělství velmi rozdílná. V Rakousku, Dánsku, Finsku, Itálii a Švédsku je sektor ekologického zemědělství relativně nejsilnější (Javůrková, 2004).
Ekologické zemědělství bylo na konci roku 2008 v zemích EU provozováno na 7,8 milionech hektarů, což je o 7 procent více než v roce 2007. Pět členských zemí s největšími plochami v ekologickém zemědělství v roce 2008 byly Španělsko (1,3 milionů ha), Itálie (1,0 milion ha), Německo (0,9 milionů ha), Velká Británie (0,7 milionů ha) a Francie (0.6 milionů ha). Rozdíly mezi evropskými zeměmi v důležitosti, které ekologické zemědělství hraje v jejich zemědělství, jsou značné. V roce 2008 se plochy v ekologickém zemědělství podíleli 4,3 procenty na celkových zemědělských plochách v EU. Největší podíl ekologických ploch na zemědělských plochách mělo Lichtenštejnsko (29,8 %; 2007), Rakousko (15,9 %), Švýcarsko (11,1 %), a Švédsko (10,8 %). Některé země, na druhou stranu, mají podíl jen okolo 1 procenta (Václavík, 2009).
Velká Británie Přes značně vzrůstající poptávku po biopotravinách bylo v zemi v roce 1989 pouze 700 až 800 hospodářství (asi 20 000 ha, tj. 0,2 % orné půdy) provozujících ekologické zemědělství (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
Obr. 5 Značení biopotravin ve Velké Británii (Biospotřebitel, 2009)
Ve zprávě Soil Association Organic Food and Farming Report 2003 se uvádí, že prodej ekologických produktů ve Velké Británii dosáhl v tržním roce 2002/2003 hodnoty 1 mld. GBP. Asi 56 % ekologických produktů prodávaných na trzích Velké Británie
27
v roce 2002 pocházelo z dovozu. V té době hospodařilo 4 057 britských farem na asi 724 000 ha půdy (4,59 % celkové výměry zemědělské půdy), (Javůrková, 2004).
Dánsko V roce 1987 přijala vláda zákon o podpoře ekologického zemědělství. Jde o přímou finanční podporu ekologicky hospodařícím farmám, oficiální kontrolu produkce a oficiální garanční značení bioproduktů.
Obr. 6 Značení biopotravin v Dánsku (Biospotřebitel, 2009)
Finanční podpora při konverzi (celý podnik se musí přeorientovat do čtyř let) činila za rok 1989 celkově zhruba 7,5 mil. Dkr (Petr, Dlouhý a kol., 1992). Počet ekologických farem se mezi roky 1993 až 1998 ztrojnásobil. Tento rychlý růst ovlivnil částečně postup největšího řetězce supermarketů COOP Denmark, který podstatně snížil prodejní ceny ekologických potravin, což povzbudilo tržní poptávku spotřebitelů. Dalším faktorem byla státní finanční podpora a vládní akční plán zaměřený na rozvoj ekologického zemědělství. Dánsko patří mezi země EU s největším podílem ekologických farem na celkovém počtu farem (6,7 %). Produkce ekofarem se zaměřuje hlavně na mléko a chov krav s netržní produkcí mléka, pěstování objemných krmiv a obilovin (Javůrková, 2004).
Finsko V roce 1989 bylo za ekologicky obhospodařovanou půdu uznáno jen 0,1 % veškeré zemědělské půdy ve Finsku, v roce 2002 se tento podíl výšil na 7 %. Průměrná výměra ekologických farem 30 ha, což je větší číslo, než u konvenčních hospodářství (Javůrková, 2004).
Obr. 7 Znak pro biopotraviny ve Finsku (Biospotřebitel, 2009) 28
Francie Již v roce 1980 byla ve Francii uzákoněna pravidla ekologického zemědělství pro získání ochranné známky (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
Obr. 8 Logo pro biopotraviny ve Francii (Biospotřebitel, 2009)
Počet ekologických farem se od roku 2000 do 2002 sice zvýšil o 25 %, ale jejich podíl na celkové zemědělské půdě tvoří pouze 1,86 %. Ve srovnání s jinými státy EU existuje ve Francii ještě rozsáhlý prostor pro rozšiřování tohoto odvětví. V roce 2002 vyrábělo zemědělské ekologické produkty 11 288 podniků, z nichž polovina byla soustředěna v šesti regionech – Basse Normandie, Bretagne, Pays de la Loire, Languedoc, Midi Pyrénées a Rhône-Alpes. Ekologické farmy se zaměřily především na obhospodařování trvalých travních porostů a na orné půdě se pěstují hlavně obiloviny, olejniny, luštěniny, ovoce, zelenina, hrozny a krmné plodiny (Javůrková, 2004).
Itálie Itálie má ze všech evropských zemí jeden z největších rozsahů ekologického zemědělství a ve světovém měřítku je na třetím místě za Austrálií a Argentinou. V roce 2002 existovalo asi 50 0000 ekologických farem, které obdělávaly 1,2 mil. Ha zemědělské půdy (8,9 % z celkové rozlohy zemědělské půdy v zemi). Jedna třetina ekologické produkce je určena pro export. Témě 50 % italských ekofarem se nachází na Sicílii a Sardinii, velká část je také v oblastech Toskánsko, Emilia-Romagna a endl. Vyrábí se hlavně ovoce a zelenina, olivový olej, víno a sýry. Na ekologické zemědělství také těsně navazuje agroturistika. V současné době je v Itálii při ekofarmách asi 700 rekreačních zařízení (Javůrková, 2004).
29
Švédsko Během 80. let se rychle zvětšily plochy obhospodařované podle zásad ekologického zemědělství. Výměra vzrostla z 1 500 ha (0,05 % orné půdy) v roce 1981 na 33 000 ha (tj. více než 1 % orné půdy) v roce 1990 (Petr, Dlouhý a kol., 1992).
Obr. 9 Logo nezávislé organizace KRAV, která sdružuje farmáře, zpracovatele, obchodníky, ale také spotřebitele ve Švédsku (Biospotřebitel, 2009)
Švédská vláda vyhlásila v roce 2000 cíl, aby bylo 10 % celkové zemědělské půdy obděláváno podle zásad ekologického zemědělství. Ve dvou následujících letech se zvyšoval počet ekologických farem ročně o 20-30 %. V roce 2002 ve Švédsku působilo 5 268 certifikovaných ekologických farem (6,5 % všech farem v zemi), které hospodařily na 214 120 ha půdy (6,97 % celkové zemědělské půdy). Kromě těchto farem 14 000 dalších se nacházelo ve fázi konverze z konvenčních na ekologické (17,3 % všech farem), které hospodařily na asi 200000 ha zemědělské půdy (6,51 %), (Javůrková, 2004).
Rakousko V roce 2008 činí plocha využívaná pro ekologickou produkci 16% a obhospodařuje ji 14% ze všech rakouských zemědělců. To staví Rakousko v rámci EU na přední pozici. Aby rakouská vláda vyhověla stoupajícímu zájmu o biopotraviny, tak v dubnu roku 2008 vyhlásila za cíl do roku 2010 zvýšit podíl ekologicky obhospodařovaných ploch na 20%. Rakousko je významným exportérem biopotravin, z jejich produktů vyváží převážně mléčné a obilné výrobky (Václavík, 2008).
Obr. 10 Značení biopotravin v Rakousku (Biospotřebitel, 2009) 30
Bulharsko V Bulharsku funguje ekologické zemědělství již od roku 1990. Evropská unie i bulharská vláda se snaží podpořit přechod k tomuto zemědělství. Od roku 2006 mohli ekozemědělci během tří let získat finanční podporu z programu SAPARD. Podle cílů národního plánu by mělo být do roku 2013 obhospodařováno 8% zemědělské plochy ekologickým způsobem. V roce 2005 to bylo 9 600 ha, což činí 0,3% všech zemědělských ploch. Z Bulharska se hojně vyváží ovoce (jablka, broskve, třešně, jahody, maliny, švestky a hrozny pro produkci vína), dále ořechy, byliny a koření, také esenciální oleje, tabák a zelenina (Václavík, 2009).
Obr. 11 Značení biopotravin v Bulharsku (Biospotřebitel, 2009)
Estonsko Situace s ekologickým zemědělstvím v Estonsku je dá se říci příznivá. Od roku 2000 vzrostly ekologicky obhospodařované plochy víc než jedenáctkrát. Největší estonská ekofarma má více jak 1000 ha. Zatímco se plochy navyšují, zpracování a marketing biopotravin zde ale stále zaostává (Václavík, 2009).
Obr. 12 Značení biopotravin v Estonsku (Biospotřebitel, 2009)
Maďarsko Během let 1997 až 2004 vzrostl počet biopodniků na pětinásobek, z 281 na 1453 biopodniků. Obdělávaná plocha se během těchto let zvýšila dokonce o desetinásobek na 133 009 ha. Tento vzrůst byl ale následně utlumen a počet se začal dokonce zmenšovat.
31
Podle expertů je příčina v nízké poptávce po bioproduktech a nedostatečné podpory státu.
Obr. 13 Logo nezávislé kontrolní organizace Biokontroll Hungária (Biospotřebitel, 2009)
Maďarské ministerstvo zemědělství připravilo pro rok 2009 až 2014 nový program pro rozvoj venkova. Podle odhadů by se situace v Maďarsku díky tomuto programu měla zase obrátit k lepšímu i přes mnohé, dosud nevyřešené otázky (Václavík, 2009).
Nizozemsko Nizozemská vláda razantně podporuje zavádění biopotravin do veřejného stravování. To má za následek, že v např. v roce 2008 se prodej biopotravin zvedl v Nizozemsku o 12%, než tomu bylo v roce 2007 (Václavík, 2009).
Obr. 14 Značení biopotravin v Nizozemsku (Biospotřebitel, 2009)
32
Norsko V Norsku byl navrhnut nový Akční plán, který má podporovat ekologickou produkci potravin. Za cíl si Norové předsevzali, že do roku 2015, bude 15% ze zemědělských ploch obhospodařováno ekologicky (Václavík, 2009).
Obr. 15 Logo norské neziskové, členské organizace, která s pověřením Ministerstva zemědělství provádí certifikační a kontrolní činnost v oblasti ekologického zemědělství, (Biospotřebitel, 2009)
Rumunsko Rumunsko je jediný členský stát Evropské unie, který neposkytuje v rámci rozvoje a národního programu v odvětví ekologického zemědělství žádné subvence. Bioprodukty jsou v této zemi o 40-50% dražší ,než výrobky ze zemědělství konvenčního. To je hlavní důvod malého odbytu biovýrobků na místním trhu (Václavík, 2009).
Slovensko Naši sousedé patří mezi členy Evropské unie s nadprůměrnou velikostí ekologicky hospodařících farem. V roce 2008 bylo na Slovensku registrováno celkem 349 ekologických zemědělců,hospodařících na 136 668 ha půdy. Od roku 2001 se sice zmenšila průměrná velikost podniků ze 746 ha na 391 ha, ale to jen díky přechodu rodinných podniků přeorientovaných na ekologické zemědělství (Václavík, 2009).
Obr. 16 Značení biopotravin na Slovensku (Biospotřebitel, 2009)
33
Slovinsko Podíl ekologicky využívané půdy je ve Slovinsku okolo šesti procent. Počátky ekologického zemědělství spadají až do 80. let, kdy vznikaly skupinky zájemců, především tedy o zemědělství biodynamické. V roce 1998 se celkem 16 farem rozhodlo pro ekologické zemědělství. V této době tedy oficiálně vznikla kontrola ekologických produktů. V dnešní době se nachází ve Slovinsku okolo 2150 ekofarem, které představují 3% ze všech slovinských farem (Václavík, 2009).
Obr. 17 Národní logo pro ekologické produkty ve Slovinsku (Biospotřebitel, 2009)
Německo Německo je v ekologickém zemědělství významné proto, že v Evropě tvoří největší trh s biopotravinami. V roce 2008 vzrostl v této zemi prodej s biopotravinami dokonce o 9%, tedy na 5,8 miliardy EUR. Toto číslo znamená celkově 2,8% z celkového trhu s potravinami.
Obr. 18 Logo svazu Bioland, který je největším svazem ekologického zemědělství v Německu (Biospotřebitel, 2009)
V roce 2009 nastává mírný útlum, zejména u menších prodejců. U diskontních prodejen tento problém zaznamenán nebyl. U diskontních řetězců jako Lidl, Aldi a Plus jsou zákazníci lákáni na velmi nízké ceny biopotravin (Václavík, 2009).
34
Obr. 19 Logo Svazu ekologického zemědělství Naturland v Německu (Biospotřebitel, 2009)
Švýcarsko Ve Švýcarsku je ekologické zemědělství také na vzestupu. Trh s biopotravinami razantně vzrostl mezi roky 2007 a 2008 o 11,2% a dosáhl hodnoty 940 miliónů EUR. Mezi švýcarskými lidmi nakupujících biopotraviny převládá touha po čerstvých produktech, zejména ovoce, masné a mléčné bioprodukty. Velmi výrazně zde vzrůstá podíl nákupů přímo od ekologických zemědělců (Václavík, 2009).
Obr. 20 Logo organizace Bio Suisse, která zastřešuje 30 sdružení ekologického zemědělství ve Švýcarsku a Lichnštejnsku (Biospotřebitel, 2009)
Polsko V Polsku také roste počet ekologických hospodářství. Z informací ministerstva zemědělství vyplývá, že v roce 2004 bylo v Polsku 3 760 ekologických hospodářství o rozloze 82 700 hektarů a v roce 2008 vzrostl počet na 12 000 na ploše 300 000 hektarů. Polské obyvatelstvo čím dál tím víc preferují biopotraviny a to především ty polské. Spokojená je i firma Symbio, která zde dodává na trh ekologické potraviny (Václavík, 2009).
Belgie V roce 2008 dosáhl obrat s biopotravinami v Belgii více než 300 miliónů EUR. I přes probíhající ekonomickou krizi to bylo o 25% více než v roce 2007 (Václavík a kol, 2009). 35
Španělsko V této zemi je také poznat, že je ekologické zemědělství v rozmachu. Španělská vláda uvádí, že na konci roku 2008 bylo ve Španělsku 1,3 miliónů hektarů certifikovaných ploch, což je o 33% více, než tomu bylo v roce 2007. Okolo 50% ploch z této výměry tvoří pastviny. Za stejné období vzrostl i počet ekologických zemědělců a to o 17% na 23 400 (Václavík a kol., 2009).
Portugalsko V Portugalsku je hlavním oborem ekologické produkce obhospodařování luk a pastvin, pěstování oliv a obilovin. Velký rozmach v tomto odvětví zemědělství zaznamenala tato země na konci 90. let. V roce 2002 mělo Portugalsko již 1059 ekologických farem. Také výměra takto obhospodařované plochy se zvýšila a to na 2,22% celkové zemědělské půdy v roce 2003 (Červenka, Kovářová, 2005).
Kypr Tento ostrovní stát začal ekologicky hospodařit v roce 1988. V té době se do tohoto odvětví pustili dva zemědělci. V roce 2002 již v Kypru najdeme 45 ekologických farem, hospodařících na 166 ha zemědělské půdy, což tvoří 0,12 % celkové zemědělské plochy. Mezi hlavní produkty patří olivy a olivový olej, ovoce, zelenina, obiloviny a aromatické byliny (Červenka, Kovářová, 2005).
Litva Do roku 2005 se zde zvýšil počet ekofarem až na 700, to znamená 0,5 % zemědělsky obhospodařované zemědělské plochy. Mezi hlavní produkty ekologického zemědělství v tomto státě patří ječmen, oves, žito, pšenice, ovoce, zelenina, mléko a léčivé rostliny (Červenka, Kovářová, 2005). . Lotyšsko Ekologičtí zemědělci v Lotyšsku pěstují především brambory, kukuřici, zeleninu a dále se věnují chovu dojnic. Podpora ze strany státu pro ekologické zemědělství zde přišla až v roce 2001 (Červenka, Kovářová, 2005).
36
Lucembursko V roce 2005 se nacházelo na území Lucemburska na 50 farem zabývající se ekologickým zemědělstvím. Tento stát vyniká v Evropské unii tím, že má největší spotřebu ekopotravin na obyvatele, i když k uspokojení domácí poptávky, musí velkou část dovážet. Zelenina vyrobená šetrnými způsoby ekologického zemědělství, zde tvoří polovinu veškeré produkce zeleniny (Červenka, Kovářová, 2005).
Ostatní země Evropské unie Mezi další země Evropské unie se řadí Irsko, Řecko a Malta. V Irsku a Řecku se ekologické zemědělství provozuje jen velmi sporadicky v porovnáním s ostatními zeměmi Evropské unie. Na Maltě se ekologické zemědělství neprovozuje vůbec (Červenka, Kovářová, 2005).
3.3 Současný stav ekologického zemědělství 3.3.1 Současnost ekologického zemědělství v České republice Ekologické zemědělství v České republice dosáhlo řady svých cílů. V roce 2009 již můžeme hovořit o 2 689 ekofarmách, což představuje značný nárůst. Stát tento typ zemědělství uznává a podporuje. Mezi slabé stránky patří především trh s biopotravinami, který stále není rozvinut tak dokonale jak v některých jiných státech Evropské unie. Mezi další slabiny patří rozvoj výzkumu ekologického zemědělství a nedostatečná informovanost obyvatelstva o pozitivech tohoto odvětví zemědělství.
Tab. 2 Srovnání statistických ukazatelů, (MZe ČR, 2010) 31.12.2008 31.12.2009 Počet výrobců biopotravin Počet ekofarem Výměra ekologické půdy v ekologickém zemědělství
Nárůst za leden – prosinec 2009
Nárůst za leden – prosinec 2009 v %
410
501
91
22
1802
2 689
887
49
338 722
398 407
59 685
18
37
3.3.1.1 Instituce v ekologickém zemědělství Instituce v ekologickém zemědělství jsou neodmyslitelné. Jde jak o společnosti zabývající se kontrolou dodržování ekologických směrnic, dále instituce zabývající se podporou ekologického zemědělství, ať už finanční nebo informační a jiné.
Kontrola ekologického zemědělství KEZ
„KEZ o.p.s. je nevládní nezisková organizace, která zajišťuje odbornou nezávislou kontrolu a certifikaci v systému ekologického zemědělství.“
Tato obecně prospěšná společnost vznikla v roce 1999. Za jejím vznikem stály Svaz producentů a zpracovatelů biopotravin PRO-BIO, Nadační fond pro ekologické zemědělství FOA a Spolek poradců pro ekologické zemědělství EPOS. Kontrola osob podnikajících v ekologickém zemědělství a certifikace jejich produktů je prováděna s pověřením Ministerstva zemědělství, podle §29 zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství v rozsahu tohoto zákona a Nařízení rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Kontrola ekologického zemědělství se řídí podle základního programu, který je povinný pro všechny podnikatele, kteří chtějí vstoupit do systému ekologického zemědělství. Tento program se řídí zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a Nařízením rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Dále tato organizace nabízí program „KEZ doporučuje“, který nahrazuje program BIO (KEZ, 2009).
Biokont – inspekce a certifikace BIO Jedná se o první kontrolní organizaci ekologického zemědělství v České republice. Zabývá se hospodařením na vlastní ekologické farmě, výrobou a prodejem biopotravin již od roku 1991 (Biokont, 2009).
38
ABCERT Kontrolní organizace ABCERT vznikla spojením dvou kontrolních organizací Alicon a BioZert. ABCERT vykonává svou činnost s pověřením Ministerstva zemědělství České republiky již od 1.1. 2006. Tato organizace zaměstnává více než 100 zaměstnanců a má pobočky provozované na území Německa. Vzhledem k tomu, že tato společnost se může prokázat počtem 10 000 kontrolovaných zemědělských podniků a 1000 zpracovatelů biopotravin, stává se největší certifikační organizací v Německu (AbCert, 2006).
Ministerstvo zemědělství Ústřední orgán státní správy pro zemědělství, vodní hospodářství, potravinářský průmysl, správu lesů, myslivosti a rybářství a to mimo území národních parků v České republice.
Ministerstvo zemědělství řídí: Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci Státní veterinární správu České republiky Státní rostlinolékařskou správu Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Českou plemenářskou inspekci Úkolem tohoto ministerstva je vymezit mantinely, mezi kterými se mohou naši podnikatelé pohybovat, přitom vychází z vládní zemědělské politiky, z programového prohlášení vlády a ze Společné zemědělské politiky EU. Začíná být stále důležitější propojení zemědělství s obnovou a rozvojem venkova. V současnosti je ministrem zemědělství pan Ing. Jakub Šebesta, který je mimo jiné i členem správní a vědecké rady Mendelovy univerzity (Mze ČR, 2010).
IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements) V překladu Mezinárodní federace hnutí ekologického zemědělství. Tato organizace se sídlem v Německu měla velmi významný podíl zásluh na oficiální uznání ekologického zemědělství v Evropě. Organizace IFOAM vydává základní standarty pro ekologické zemědělství, které jsou uznávány po celém světě (Urban, Šarapatka a kol., 2003).
39
Tento institut sdružuje více než 340 organizací svazů a podniků. Za hlavní cíl si klade celosvětové zavedení ekologicky, sociálně a ekonomicky zdravého systému založeného na principech ekologického zemědělství (Bodoková, 2009).
PRO-BIO (Svaz ekologických zemědělců) Celostátní sdružení ekologických zemědělců, zpracovatelů a prodejců biopotravin. Sdružuje pod sebe také přátele ekologického zemědělství, školy, spotřebitele a poradce. Tento svaz má pobočky po celé České republice, ale jeho hlavní sídlo nalezneme v Šumperku na severní Moravě. Posláním svazu PRO-BIO je podpora ekologického zemědělství v oblastech, kde není tak rozvinuté, ale i v produkčních oblastech a dále propagace biopotravin. Toto sdružení se může pyšnit i vlastními směrnicemi, které vycházejí ze zákona č. 242/2000 Sb., a Nařízení Rady (ES) č. 834/2007, ale mají přísnější pravidla. Dodržování těchto směrnice je dobrovolné a proto je dlouhodobým cílem zavedení směrnice pro všechny členy svazu. Původně byly produkční směrnice nejdůležitějším dokumentem svazu. Postupem času se ale PRO-BIO zaměřilo na tvorbu celostátních směrnic, které byly následně převedeny do zákona č. 242/2000 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 16/2006. Svaz PRO-BIO se zaměřuje i na vzdělávací činnost ve formě poradenství a vzdělávacích akcí, svým členům poskytuje informační servis a zajišťuje cílenou propagaci a reklamu ekologického zemědělství, (PRO-BIO, 2008)
EPOS Občanské sdružení odborníků v oblasti ekologického zemědělství. Sdružuje pod sebou poradce, pedagogy i výzkumné pracovníky. Nabízí prostřednictvím svých členů odborné poradenství v problematice ekologizace zemědělství a setrvalého rozvoje venkova v České republice (Epos, 2009).
Green marketing Marketingové a komunikační strategie pro ekologické zemědělství, výrobu a prodej potravin. Tato společnost podporuje ekologické zemědělství v rámci poradenství farmářům a výrobcům biopotravin a monitorováním odvětví produkce, výroby a prodeje biopotravin.
40
Agenturu Green marketing vede Mgr. Tomáš Václavík. Tento muž působí dále jako prezident mezinárodní Asociace prodejen biopotravin a také od roku 2003 vydává časopis s názvem Bio Obchod, informační měsíčník pro prodejny s biopotravinami (Václavík, 2009).
3.3.1.2 Dotace a dotační plány Program rozvoje venkova České republiky na období 2007-2013 Jedná se o dotační program provozovaný státem. Je rozčleněn na čtyři hlavní skupiny, neboli osy: Osa I: Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví Osa II: Zlepšování životního prostředí a krajiny Osa III: Kvalita života ve venkovských oblastech a diverzifikace hospodářství venkova Osa IV: Leader Pro účely ekologického zemědělství je důležitá osa II a to konkrétně opatření číslo II.1.3.1.1. Agroenviromentální opatření – Postupy šetrné k životnímu prostředí.
Agroenviromentální opatření Jak už bylo zmíněno, tyto opatření jsou k naleznutí v druhé ose Programu rozvoje a venkova pro období 2007-2013. Tato opatření mají za úkol podpořit využití zemědělské půdy, tak aby tato podpora byla v souladu s krajinou a jejími prvky a docházelo tak k ochraně a zlepšení životního prostředí. Dále tato opatření podporují diverzitu v přírodě, zachování přírodních zdrojů a obhospodařovaných území vysoké přírodní hodnoty. II.1.3.1.1. Titul ekologické zemědělství: Jedná se o závazek na dobu pěti let, a to na celé výměře pozemků zemědělského podniku zařazeného do ekologického zemědělství.
Nový Akční plán rozvoje ekologického zemědělství Skupina odborníků v oboru biopotravin, zástupci svazu ekologických zemědělců, kontrolních organizací, vzdělávání a výzkumu, ale i samotní zemědělci začali pracovat na novelizaci Akčního plánu, který platil do roku 2010. Tento Akční plán, který platil od roku 2004 splnil svou funkci a je potřeba reagovat na aktuální vývoj. Nový Akční plán by měl být platný pro roky 2011 až 2015. 41
Mezi jeho hlavní cíle bude neodmyslitelně patřit další setrvalý a udržitelný rozvoj ploch zařazených do systému ekologického zemědělství a nárůst spotřeby domácích potravin (Bodoková, 2009).
3.3.2 Současnost ekologického zemědělství v Evropě Ekologické zemědělství je v současnosti na vzestupu a to téměř ve všech zemích Evropské unie. Například ve Španělsku byla změna ekologicky obhospodařované půdy mezi lety 2007 a 2008 neuvěřitelných 33,3%. Stoupá tedy jak výměra ekologicky obhospodařované plochy, ale i poptávka po bioproduktech. Společnost nasadila nový trend ve stravování a klade důraz na zdravou kvalitní stravu. Díky podpoře vládních i nevládních institucí jsou lidé v Evropě informovanější o této problematice a začínají chápat smysl ekologického zemědělství. Na následující straně najdeme tabulku se změnou výměry půdy mezi lety 2007 a 2008 v ekologickém zemědělství.
42
Tab. 3 Celková výměra půdy a změna výměry půdy mezi lety 2007 a 2008 v ekologickém zemědělství a počet hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství (Libuše Alterová, 2010, Časopis zemědělec)
Země Eu-27 Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Irsko Řecko Španělsko Francie Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Malta Maďarsko Nizozemsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Velká Británie
Výměra celkové ekologicky obhospodařované půdy v roce 2008 (ha) 7 764 222 36 153 16 663
Změna výměry mezi roky 2008 a 2007 (%) 7,4 10,8 22,1
Počet hosp. zvířat v EZ v roce 2008 Skot
Prasata
Ovce
* 43 026 470
* 11 863 0
* 11 276 2 471
320 311 150 104 907 786 87 346 42 816 317 824 1 317 539 583 799 1 002 414 2 323 161 624 122 200 3 535 20 122 817 50 434 447 678 313 944 233 475 140 132 29 836 140 755 150 374 336 439
9,1 8,7 4,9 9,8 4,1 13,6 33,3 4,8 -12,9 * 9,1 1,5 5 * 15 7,3 0,6 8,5 * 6,6 1,8 19,4 1,1 9,1
151 723 141 896 * 16 131 33 200 20 254 10 248 123 742 216 476 * 41 153 22 665 * * 17 745 44 117 352 781 44 030 * 7 567 18 174 30 433 28 574 141 825
1 569 182 449 * 252 1200 60 918 17 076 4 724 34 014 * 6 072 279 * * 6 820 76 846 67 238 18 307 * 416 2 543 237 2 245 32 187
64 559 13 394 * 29 494 35 000 316 243 345 491 128 524 1 007 605 * 13 831 12 777 * * 11 826 14 082 85 607 23 163 * 121 175 36 107 77 318 13 635 57 091
726 381
10
319 587
71 229
1 178 306
3.4 Bioprodukty Bioprodukt je surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená k výrobě biopotravin, krmiv, osiva a sadby a dalších ekologických výrobků, na níž bylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu.
43
Může to být například zelenina, ovoce, obiloviny, luskoviny, olejniny, přadné a aromatické rostliny, ale také syrové mléko, vejce nebo živá zvířata, (biopotraviny.info, 2009)
Biopotraviny Biopotraviny jsou produktem ekologického zemědělství. Z celosvětového měřítka je ekologicky obhospodařováno přes 32 miliónů hektarů zemědělsky využívaných ploch a to na 1,2 milionech ekologických farem. V roce 2008 nalezneme jen v České republice 1849 zemědělských podniků a to je o 531 farem víc, než tomu bylo v roce 2007. Významně se na tom podílí vzrůstající počet vinohradů.
Výroba biopotravin Výrobou biopotravin se rozumí její čištění, třídění, upravování i zpracování bioproduktů, včetně balení i dalších úprav za účelem uvádění do oběhu. Při získávání bioproduktů, ze kterých se posléze, nejrůznějším zpracováním, stávají biopotraviny, je nutné dodržovat zákonem stanovené podmínky, které jsou vymezené pro živočišnou i rostlinnou výrobu. Při zpracování bioproduktů jsou zakázány určité operace, které nepatří k přirozeným postupům, jako je:
Hydrogenace
Působení hormonů
Mikrovlnný ohřev
Ozařování
Uzení s použitím chemikálií
Bělení, nakládání s použitím chemikálií
Výměna kationů a anionů
K výrobě biopotravin lze použít i produkty nepocházející přímo z ekologického zemědělství. Jedná se o produkty z přechodného období stanovených v předváděcím předpisu. Jejich množství nesmí přesáhnout víc jak 30% (Červenka, Kovářová, 2005).
3.4.1 Trh s biopotravinami v České republice Počet prodejců biopotravin neustále stoupá. Jen mezi lety 2007 a 2008 o neuvěřitelných 69,6%. Tento fakt je jistě velmi pozitivní. Rozvíjí se segment biopečiva, přibývá 44
výrobců masných a mléčných výrobků. V těchto odvětvích můžeme sledovat mnoho nových výrobků.
Tab. 4 Rozdíl mezi počtem výrobců biopotravin v krajích České republiky (Václavík, 2009) Kraj Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královehradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Praha Středočeský kraj Ústecký kraj Vysočina Zlínský kraj Celkem
Počet výrobců 2008 19 101 10 19 16 22 25 18 30 49 47 19 26 28 429
Počet výrobců 2007 15 43 7 11 10 8 17 10 16 30 32 15 22 17 253
Změna 2007/2008 v % 27 135 43 73 60 175 47 80 88 63 47 27 18 47 69,6
V České republice se každoročně vyhlašuje soutěž Česká biopotravina roku, kterou vyhlašuje Potravinářská komora ČR a PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců. Většina novinek, které se daný rok dostanou na český trh, se této soutěže zúčastní. Je potřeba uvést, že vyrábět produkty se známkou BIO nemůže každý. U každého ekologického zemědělce od začátku registrace běží povinná dvouletá lhůta, za kterou ještě nemůže své produkty prodávat pod certifikátem BIO. Tato lhůta bývá nazývána jako přechodné období. Důležitou změnu přinesla vyhláška 128/2009 Sb., platná od června roku 2009. V praxi tato vyhláška ošetřuje kratší cestu potravin k zákazníkovi a také v oblasti agroturistiky umožňuje hostům nabízet na statcích produkty z jejich vlastní výroby. V rámci exportu biopotravin do zahraničí vyvezli čeští výrobci za rok 2008 biopotraviny za přibližně 145 milionů korun, což znamená značný nárůst oproti roku 2007. Vývoz směřuje především do Polska, Slovenska a dalších východoevropských zemí. Co se týče importu biopotravin do České republiky, tak se značně rozšířil seznam dovozců. Do ČR míří většinou hotové biovýrobky ze západní Evropy. Některé firmy si
45
ale nechávají dovážet velkobalení a teprve u nás zboží balí do svých balení a umísťují na trh pod vlastní značkou (Václavík, 2009).
I když biopotraviny neustále zvyšují svou pozornost a jejich uplatnění na trhu je čím dál větší, stále jsou relativně dražší, než výrobky s konvenčního zemědělství. O podporu v tomto sektoru se snaží nejedna ekologická organizace a je bohatě podporována i státem.
Tab. 5 Porovnání cen konvenčních a biopotravin v ČR v roce 2006 z Programu ekologického zemědělství (MZe ČR, 2010) Průměrný rozdíl v ceně (%) 125 65 250 125 67,5 80 40 115 90 25 220 45 42,5 90 115
Komodita Ovocný džus Jablečný mošt Vejce 6 ks Jablka Brambory Víno odrůdové bílé Hovězí maso Šunka vepřová Vepřové maso kýta Mléko (1l, plnotučné 3,5 %) Sýr Eidam Jogurt bílý Čaj ovocný porcovaný Těstoviny (špagety) Chléb pšeničný
Ochranná známka pro biopotraviny Celostátní ochranná známka pro biopotraviny v České republice je tzv. biozebra s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ a s číslem kontrolní organizace CZKEZ.
Obr. 21 Český grafický znak (Vyhláška č. 16/2006)
46
Tento znak, který je ve vlastnictví ministerstva zemědělství, lze použít volně a bezplatně, samozřejmě v souladu se zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (MZe ČR, 2010).
3.4.1.1 Perspektivy trhu s biopotravinami v České republice V roce 2008 se odhadovalo, že v následujících třech letech, tedy do roku 2011 poroste trh s biopotravinami každoročně o 70%. Díky okolním vlivům, jako byla finanční krize v USA, která měla zásadní vliv i na ekonomiku v Evropě, se takových výsledků nedosáhlo. I přesto můžeme čekat průměrný růst v oblasti mezi 10 až 30% ročně (Václavík, 2009)
Obr. 22 Růst spotřeby, (Václavík a kol., 2009)
3.4.2 Evropský trh s biopotravinami Evropský trh s biopotravinami je ten nejrozvinutější na světě. Odhadovaný obrat v roce 2008 byl zhruba 18 miliard EUR. Největší podíl z tohoto obratu, necelých 75% tvoří čtyři významné země (Německo, Francie, Itálie a Velká Británie). Ostatní země, jako například Nizozemí, Švédsko či Dánsko také vykazují v posledních letech velký nárůst obratu. Významné bylo období let 2005-2007, kdy v některých zemích trh s biopotravinami aktivně vzrostl. Například v Norsku byla rychlost růstu více než 80%, v Dánsku 50%, okolo 40% ve Belgii, Velké Británii a Řecku, v Německu přes 35% a přes 20% ve Francii a Itálii (Václavík a kol., 2009).
47
4 ZÁVĚR Ekologické zemědělství v posledních desetiletí zažívá velký rozmach. Společnost si začíná uvědomovat svou podřízenost k přírodě a začíná žít zdravěji. Další důvod je i předání přírodního bohatství svým potomkům. Cílem této práce bylo shrnout základní principy ekologického zemědělství s ohledem na jeho historii. Snažil jsem se shrnout zásady, kterými se musí ekozemědělci bezpodmínečně řídit, dále legislativu platnou v tomto oboru i bioprodukty, které jsou v dnešní době tolik diskutovaným odvětvím. Dále nesmíme opomenout nejrůznější organizace, spolky a svazy, které propagují toto odvětví a pomáhají ekologickému zemědělství v jeho rozvoji. V neposlední řadě nesmíme opomenout, že ekologické zemědělství má i sociální vliv na společnost. Snaží se o návrat obyvatelstva k venkovskému životu a k souznění s přírodou. Příroda je prostor, který nám umožňuje žít. Mnoho lidí si dnes neuvědomuje důležitost přírodního bohatství. Dnešní styl života nás nutí zajímat se o přítomnost a neohlížet se na důsledky našeho jednání. Bylo zjištěno, že i když je ekologické zemědělství na vzestupu, stále je potřeba vynaložení velkého úsilí. V každé zemi Evropské unie je trochu situace odlišná, přesto se dá říct, že některé problémy v rámci ekologického zemědělství jsou společné. Především v sektoru propagace biopotravin byly zjištěny určité nedostatky, které brzdí poptávku na trhu. Za další nedostatek je možné označit informovanost obyvatel o kladech ekologického zemědělství. Tato práce není určena k tomu, aby propagovala, nebo naváděla její čtenáře k rozhodným závěrům. Má jen upozornit na klady a zápory současného stavu ekologického zemědělství. V současnosti probíhá po celém světě mnoho programů za záchranu životního prostředí a ekologické zemědělství je v jistém smyslu jedním z nich.
48
5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ČERVENKA, Jaroslav; KOVÁŘOVÁ, Kateřina. Biopotraviny. První. [s.l.] : [s.n.], 2005. 110 s.
PETR, Jiří ; DLOUHÝ, Josef. Ekologické zemědělství. Praha : Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992. 312 s. ISBN 80-209-0233-3.
ŠARAPATKA, Bořivoj; URBAN, Jiří. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk : PRO-BIO, 2006. 502 s. ISBN 80-87080-00-9.
URBAN, Jiří; ŠARAPATKA, Bořivoj . Ekologické zemědělství : učebnice pro školy i praxi, I. Díl. Praha : [s.n.], 2003. 280 s. ISBN 80-7212-274-6.
VÁCLAVÍK, Tomáš; ČÍTKOVÁ, Zuzana; MALISOVÁ, Helena; BÍLÝ, Tomáš. Český trh s biopotravinami. [s.l.] : České a slovenské odborné nakladatelství, 2009. 81 s.
ABCERT, Společnost ABCERT [online], 2006, [cit. 10.4. 2010], dostupné na: http://www.abcert.cz/index.php?id=1
BIOKONT, O společnosti [online], 2009, [cit. 9.4. 2010], dostupné na: http://www.biokont.cz/images/o_spolenosti_20100310.pdf
Biopotraviny.info, Základní info [online], 2009, [cit. 5.3. 2010], dostupné na: (http://www.biopotraviny.info/zakladniinfo.html)
Bodoková Světluše, Česká republika má svého zástupce v IFOAM EU [online], 2009, [cit.
10.4.
2010],
dostupné
http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ids=0&ch=487&typ=1&val=91918
EPOS, Kdo jsme [online], 2009, [cit. 10.4. 2010], dostupné na: . http://www.eposcr.cz/1.html
49
na:
Javůrková Jena, Stav ekologického zemědělství v 25 členských státech EU [online], 2004, [cit. 14.4. 2010], dostupné na: http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ids=973&ch=24&typ=1&val=28845
Javůrková Jena, Stav ekologického zemědělství v 25 členských státech EU [online], 2004,
[cit.
14.4.
2010],
dostupné
na:
http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ids=973&ch=24&typ=1&val=28845
KEZ, Kontrola ekologického zemědělství [online], 2009, [cit. 9.4. 2010], dostupné na: www.kez.cz
MZe ČR, Nové evropské BIO logo [online], 2010, [cit. 9.4. 2010], dostupné na: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/aktuality/noveevropske-bio-logo.html
MZe ČR, O ministerstvu [online], 2009, [cit. 10.4. 2010], dostupné na: http://eagri.cz/public/eagri/ministerstvo-zemedelstvi/o-ministerstvu/
MZe ČR, Akční plán pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 [online], 2009, [cit. 9.4. 2010], dostupné na: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/ekologickezemedelstvi/akcni-plan/
MZe ČR, Je možné volně používat ochrannou známku pro biopotraviny? [online], 2007, [cit. 14.4. 2010], dostupné na: http://eagri.cz/public/eagri/zemedelstvi/často-kladeneotazky/je-mozne-volne-pouzivat-ochrannou-znamku.html
Svaz ekologických zemědělců ČR, Kdo jsme? [online], 2008, [cit. 9.4. 2010], dostupné na: http://www.pro-bio.cz/cms/sekce/25/ziju-bio/svaz-pro-bio/kdo-jsme
Václavík Tomáš, Definice a principy ekologického zemědělství [online], 2009, [cit. 4.3. 2010],, dostupné na: http://www.bio-info.cz/vzdelavani/on-line-vzdelavani/definice-aprincipy-ekologickeho-zemedelstvi
50
Václavík Tomáš, EU: ekologické plochy vzrostly od roku 2005 o 21 procent [online], 2009, [cit. 9.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/eu-ekologicke-plochyvzrostly-od-roku-2005-o-21-procent?source=rss
Václavík Tomáš, Rakousko vede v rámci Evropy v ekologické produkci [online], 2009, [cit. 4.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/zpravy/rakousko-vede-v-ramcievropy-v-ekologicke-produkci?highlightWords=rakousko+vede+ramci+evropy
Václavík Tomáš, Bulharsko: růst trhu s biopotravinami [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/bulharsko-rust-trhu-s-biopotravinami
Václavík Tomáš, Estonsko: Téměř 10 procent půdy v ekologickém zemědělství [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/estonskočasto-10-procent-pudy-v-ekologickem-zemedelstvi
Václavík Tomáš, Maďarsko: Až do roku 2014 žádní noví ekologičtí zemědělci [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/madarsko-az-do-roku2014-zadni-novi-ekologicti-zemedelci
Václavík Tomáš, Nizozemí: trh s biopotravinami dále roste [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/nizozemi-trh-s-biopotravinami-častoroste
Václavík Tomáš, Norsko: Nový akční plan na podporu produkce biopotravin [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/norsko-novy-akcniplan-na-podporu-produkce-biopotravin
Václavík Tomáš, Rumunsko: malý zájem o bioprodukty [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/rumunsko-maly-zajem-o-bioprodukty
Václavík Tomáš, Slovensko: Průměrná ekofarma má téměř 400 ha [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/slovensko-prumerna-ekofarmama-často-400-ha
51
Václavík Tomáš, Slovinsko: regionální bioprodukty se prodávají hlavně na biotronicích [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/slovinskoregionalni-bioprodukty-se-prodavaji-hlavne-na
Václavík Tomáš, Polsko: spotřeba biopotravin roste [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/polsko-spotreba-biopotravin roste?highlightWords=polsko
Václavík Tomáš, Belgie: trh s biopotravinami roste o 25 procent [online], 2009, [cit. 10.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/belgie-trh-s-biopotravinamiroste-o-25-procent?highlightWords=Belgie
Václavík Tomáš, Španělsko: rozloha ekologických ploch rostla o 33 % [online], 2009, [cit. 5.4. 2010], dostupné na: http://www.bio-info.cz/často/spanelsko-rozlohaekologickych-ploch-rostla-o-33?highlightWords=%C5%A1pan%C4%9Blsko
Václavík Tomáš, Kdo jsme [online], 2009, [cit. 24.4. 2010], dostupné na: http://www.greenmarketing.cz/index.html
52
6 SEZNAM OBÁZKŮ Obr. 1 Multifunkční zemědělství Obr. 2 Koloběh živin na ekologické farmě, která je soběstačná v krmivech Obr. 3 Procentuální vyjádření počtu chovaných zvířat na ekologických farmách v České republice v roce 2008 Obr. 4 Nové evropské BIO logo Obr. 5 Značení biopotravin ve Velké Británii Obr. 6 Značení biopotravin v Dánsku Obr. 7 Znak pro biopotraviny ve Finsku Obr. 8 Logo pro biopotraviny ve Francii Obr. 9 Logo nezávislé organizace KRAV, která sdružuje farmáře, zpracovatele, obchodníky, ale také spotřebitele ve Švédsku Obr. 10 Značení biopotravin v Rakousku Obr. 11 Značení biopotravin v Bulharsku Obr. 12 Značení biopotravin v Estonsku Obr. 13 Logo nezávislé kontrolní organizace Biokontroll Hungária Obr. 14 Značení biopotravin v Nizozemsku Obr. 15 Logo norské neziskové, členské organizace, která s pověřením Ministerstva zemědělství provádí certifikační a kontrolní činnost v oblasti ekologického zemědělství Obr. 16 Značení biopotravin na Slovensku Obr. 17 Národní logo pro ekologické produkty ve Slovinsku Obr. 18 Logo svazu Bioland, který je největším svazem ekologického zemědělství v Německu Obr. 19 Logo Svazu ekologického zemědělství Naturland v Německu Obr. 20 Logo organizace Bio Suisse, která zastřešuje 30 sdružení ekologického zemědělství ve Švýcarsku a Lichnštejnsku Obr. 21 Český grafický znak Obr. 22 Růst spotřeby
53
7 SEZNAM TABULEK Tab. 1 Vývoj výměry ekologického zemědělství v České republice od roku 1990 Tab. 2 Srovnání statistických ukazatelů Tab. 3 Celková výměra půdy a změna výměry půdy mezi lety 2007 a 2008 v ekologickém zemědělství a počet hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství Tab. 4 Rozdíl mezi počtem výrobců biopotravin v krajích České republiky Tab. 5 Porovnání cen konvenčních a biopotravin v ČR v roce 2006 z Programu ekologického zemědělství
54
