JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojŧ Studijní obor hra na trubku
Historie a vývoj trubky ve 20. století
Bakalářská práce
Autor práce: Miloslav Macháň, Dis Vedoucí práce: Mg A. Vojtěch Novotný Oponent práce: doc. Jan Broda Brno 2015
Bibliografický záznam Macháň, Miloslav. Historie a vývoj trubky ve 20. století [History and development of the trumpet in the 20th century]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2015, str. 36. Vedoucí diplomové práce MgA. Vojtěch Novotný.
Anotace Bakalářská práce „Historie a vývoj trubky ve 20. století“ popisuje rozvoj trubky z hlediska zdokonalení technologií výroby nástroje s následnou evolucí hudebních směrů zaměřujících se na dechovou sekci s přesahem do 21. století.
Annotation Bachelor thesis “History and development of the trumpet in the 20th century “ says the trumpet in therms of improving production technology tool with subsequent evolution of musical directions, focusing on wind section extending into the 21st century.
Klíčová slova Trubka, vývoj, materiál, nástrojař, dechový, zvuk, hudební styly.
Keywords Trumpet, development, material, toolmaker, woodwind, sound, music style.
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a pouţil jen uvedené prameny a literaturu. v Brně, dne 7. 5. 2015
Miloslav Macháň
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval mojí ţeně Jitce za trpělivost a toleranci a Vojtěchu Novotnému za podnětné připomínky.
Obsah ÚVOD
6
1 CHROMATIZACE TRUBKY
7
1.1 SYSTÉM OTOČNÝCH VENTILŮ
7
1.2 SYSTÉM PÍSTOVÝCH VENTILŮ
8
2 POUŽITÉ MATERIÁLY
9
2.1 KOVOVÉ MATERIÁLY
9
2.1.1 Mosaz
9
2.1.2 Alpaka
10
2.1.3 Stříbro
10
2.2 NEKOVOVÉ MATERIÁLY
10
2.2.1 Plast
10
2.2.2 Karbon
11
3 VÝZNAMNÍ VÝROBCI ŽESŤOVÝCH HUDEBNÍCH NÁSTROJŦ 12 3.1 TUZEMŠTÍ VÝROBCI
12
3.1.1 Amati Kraslice
12
3.1.2 Václav František Červený
13
3.1.3 Josef Lídl
13
3.1.4 Milan Jiráček a synové
14
3.2 ZAHRANIČNÍ VÝROBCI
14
3.2.1 Yamaha
15
3.2.2 Vincent Bach
15
3.2.3 Schilke
17
3.2.4 Schagerl
18
3.2.5 Lechner
19
3.2.6 Monette
20
4 VYUŽITÍ TRUBKY V NOVÝCH HUDEBNÍCH ŽÁNRECH 20. STOLETÍ
21
4.1 JAZZ
21
4.1.1 Swing
23
4.1.2 Big Band
24
4.1.3 Be-Bop
26
4.1.4 Jazz rock
28
4.2 DECHOVÁ HUDBA
28
5 ZÁVĚR
29
POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE
30
SEZNAM ILUSTRACÍ
31
ILUSTRACE
32
Úvod Inspirací k mému tématu mi byl článek „Záhada Tutanchamonových trumpet“1, ve kterém byl popsán nález dvou válečných trumpet ze stříbra a mědi pocházejících z období vlády faraona Tutanchamona okolo roku 1260 př. n. l.. Jsou to nejstarší dochované nástroje na světě, na něţ je moţné hrát, a dochovaly se v úplné původní podobě. To mě přivedlo na myšlenku, ţe stejný materiál je pouţíván jiţ tři tisíce let a aţ v posledním století došlo k vyuţívání slitin a materiálů nových. Nástroj sám prošel také mnohými změnami a hudba začala čerpat z předností svých interpretů, coţ vedlo k velkému rozkvětu ţesťových nástrojů trubkou počínaje. To vše v časovém rozpětí jednoho století. Proto jsem se rozhodl zmapovat právě 20. století, shrnout to nejdůleţitější a vytvořit tak celkový obraz toho, co vedlo k trumpetě, jak ji známe dnes nejen z hlediska technického, ale i uměleckého. Předkládaná bakalářská práce se ponejvíce zabývá výrobci ţesťových nástrojů a materiály pouţívanými k jejich tvorbě. Dále jsem se zaměřil na technologie a hudební styly, ve kterých se dominantním nástrojem stala trubka.
Předpokládaným cílem práce bylo postihnout
nejen technickou
stránku výroby nástroje- materiály, ale i hudební vyuţití trubky jako takové.
1
http://www.magazin2000.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1055%3Azahada-
tutanchamonovych-trumpet&catid=91%3Amaga-2000-19-2014&Itemid=17
6
1 Chromatizace trubky Od počátku vývoje trubky bylo moţné pouţívat pouze alikvotní tónové řady. Prvním náznakem změny se stala invenční trubka, která je opatřená nástrčkem – tj. krátkou trubicí, která se vsouvá mezi nátrubek a ústnici. Tímto se však nástroj nezchromatizoval, mohl pouze změnit své ladění o určitý interval. Díky tomu bylo moţné provozovat skladby ve všech laděních. Prvním pokusem o zcela chromatický nástroj se stala trubka sníţcová2. Technika hry na ni je však náročná, jelikoţ hráč musí prsty přitisknout nátrubek na rty a pohybuje pak celým nástrojem. Výsledkem je nátiskově nejisté provedení dané skladby a proto se tento typ nástroje neosvědčil. Na konci 18. století byla trubka opatřena klapkovým systémem, tzv. klappentrompete, který byl převzatý od dřevěných nástrojů. Tento nástroj jiţ byl plně chromatický, avšak trpěl výrazně horší kvalitou tónu oproti tradičním přirozeným trubkám. I přes tyto nedostatky byla komponována významná díla, jako například Haydnův a Hummelův trubkový koncert.
1.1 Systém otočných ventilŧ První tvůrci otočných ventilů byli Heinrich Stölzl a Friedrich Blümmel, kteří v Berlíně okolo roku 1814 vyvinuli první rotační strojivo. Jejich technologie však byla překonána. Přelomovým se stává rok 1832, kdy vídeňský nástrojař Josef Riedl svůj systém otočných ventilů patentuje. Ventil se ovládá talířovými tlakadly a páčkovým mechanismem, které zapojují a vypojují přípojku otáčením kohoutu se dvěma vzduchovými kanály. (viz obr. č. 1).
2
Sníţcová trubka – vznikla v období renesance.
7
1.2 Systém pístových ventilŧ Tento systém vznikl počátkem 18. století ve Francii, kdy byly do poštovního rohu zabudované ventily. V roce v 1839 jej v Paříţi vylepšil Francois Périnet. Tento systém je technicky jednodušší neţ otočné ventily, jelikoţ nevyuţívá páčkových mechanismů, ale je zapojen přímo. Při stisknutí vede vzduchový proud dozadu do přípojky a poté o trochu níţe zpět do ventilu (viz obr. č. 2). Dalo by se tedy říci, ţe Périnetův systém pracuje na principu vertikálním,
oproti
Riedlovu
systému,
horizontálním.
8
který
funguje
na
principu
2 Použité materiály Tato kapitola se zabývá vyuţitím materiálů při výrobě ţesťových nástrojů, jejich jednotlivými vlastnostmi a moţností zpracování.
2.1 Kovové materiály 2.1.1 Mosaz jedná se o slitinu mědi a zinku a je to nejpouţívanější materiál na výrobu ţesťových nástrojů vůbec. Největší technologickou potíţí při výrobě mosazi je ztráta zinku vzniklá jeho odpařováním. Výroba je neobyčejně náchylná na dodrţování a nepřekračování tavící teploty. Interval tuhnutí mosazí je 950 – 880 stupňů Celsia. Mosazi pro tváření obsahují 5 – 42 % zinku. K výrobě dechových nástrojů se pouţívají hlubokotaţené (plechy válcované za studena) mosazi s obsahem zinku okolo 30 %. Jsou to materiály s označením Ms 70 Ms 68 (ČSN 42 3210 – 12). Mosaz obecně je odolná proti atmosférické korozi, bohuţel materiál pouţívaný na výrobu ţesťových nástrojů obsahuje jiţ zmiňovaných 30 % zinku a zde dochází ke korozivní činnosti, která se nazývá odzinkování mosazi. Jde o tzv. selektivní korozi, při níţ dochází k odstranění jedné sloţky ze slitiny. Tím se z původního materiálu začne postupně vytrácet zinek a zůstává pouze houbovitá struktura mědi. Takto poškozený materiál je velmi křehký a brzy dojde k proděravění součástky buď lokálně, nebo v celé povrchové vrstvě. K odzinkování jsou náchylné všechny mosazi s obsahem zinku větším neţ 15%. U ţesťových nástrojů jsou postiţeny nejvíce místa, kde dochází ke koncentraci slabě kyselé tekutiny s malým obsahem soli, která způsobuje při běţné teplotě rovnoměrnou korozi.
9
2.1.2 Alpaka má řadu dalších názvů, jako pakfong, bílá mosaz, bílé stříbro atd. Existuje mnoho definic sloţení této slitiny, všechny však zahrnují měď (40 – 70 %) a nikl (5 – 30 %). Přidáním dalších kovů, nejčastěji zinku, cínu, olova nebo kadmia lze dosáhnout lepších vlastností slitiny například větší tvrdosti či odolnosti vůči korozi. V dnešní době spousta výrobců od vyuţití tohoto materiálu upouští a dle mého názoru je to z důvodu obchodní strategie. Alpaka totiţ svou vysoce antikorozivní vlastností zaručuje poměrně dlouhou ţivotnost nástroje a myslím si, ţe společnostem jde především o to, aby si zajistily stálý odbyt artiklu tím, ţe budou vyrábět nástroje, jejichţ ţivotaschopnost tak vysoká nebude. Stejně se tak děje téměř ve všech odvětvích výroby a lze to přisuzovat trendu dnešní konzumní společnosti.
2.1.3 Stříbro je velmi odolný kovový prvek uţívaný jiţ ve starověku a vyznačuje se nejlepší tepelnou a elektrickou vodivostí ze všech známých kovů. Velmi dobře se zpracovává a je rovněţ pouţíváno na výrobu hudebních nástrojů. Ve škále tvrdosti kovových materiálů, jej lze klasifikovat jako středně tvrdé s vynikající anti-korozivní vlastností a dlouhou ţivotností. Těţba a zpracování stříbra jsou ale technologicky náročné, coţ se odráţí ve výsledné ceně materiálu. Proto nejsou právě tyto nástroje tolik rozšířené, ačkoliv jejich zvuk je vynikající pro svou plnost a průraznost.
2.2 Nekovové materiály 2.2.1 Plast v poslední době se tento materiál stal fenoménem na výrobu hudebních nástrojů. Jeho výhody spočívají v lehké dostupnosti (produkce plastu není tak technicky a energeticky náročná jako u mosazi) a díky novým technologiím je
10
výroba komponentů velmi přesná, coţ společnostem sniţuje náklady na lidské zdroje a s tím samozřejmě souvisí i cenová dostupnost. Nástroje zhotovené z plastu jsou vhodné zejména k výuce dětí a to pro svoji malou váhu, protoţe nedochází k deformování pohybového aparátu. Nevýhodou je jistě zvuk. Plast nemá tak dobré resonanční vlastnosti jako mosaz a protoţe je křehčí, musí být nástroje i robustnější. Tyto aspekty mají za následek temnější barvu tónu a horší dechovou ovladatelnost. Jako poslední negativní aspekt bych uvedl jiţ zmiňovanou křehkost, kdy při upadnutí nástroje na zem můţe dojít k celkové likvidaci nástroje, coţ se u mosazi dá řešit téměř vţdy pouze opravou a ne koupí nového nástroje. Rovněţ je důleţité uvést, ţe plast je materiál, na kterém se velmi snadno udrţují bakterie a přispívá k jejich mnoţení. Tento efekt je neţádoucí a proto se při výrobě uţívá speciálních aditiv3, která problém odstraňují, avšak i přes tyto nedokonalosti se plastové nástroje pomalu stávají trendem dnešní doby.
2.2.2 Karbon pro zajímavost bych uvedl i tento materiál, který je vývojově poměrně mladý a pro vyuţití v hudebním odvětví neobvyklý. Jedná se o uhlíkovou sloučeninu, která ale ke svému zpracování vyţaduje zvýšení tvrdosti. Proces, při němţ k tomu dochází se nazývá impregnace uhlíku a provádí se buď kovy (měď, stříbro, kadmium) nebo syntetickými pryskyřicemi. Z karbonu se vyrábí především ozvučníky, které mají svůj osobitý témbr, kulatý tón napříč celým rozsahem a také umoţňují vysokou kvalitu artikulace.
3
Přísady, které zlepšují nebo mění vlastnosti materiálu
11
3 Významní výrobci žesťových hudebních nástrojŧ Po celém světě existuje bezpočet firem ať uţ velkých, malých nebo rodinných, které se zabývají produkcí trumpet. Nejdříve bych rád zmínil historii výrobců hudebních nástrojů v České republice.
3.1 Tuzemští výrobci 3.1.1 Amati Kraslice Město Kraslice můţeme pokládat za skutečnou kolébku výroby nástrojů u nás, protoţe smyčcové nástroje zde byly vyráběny jiţ na počátku 17. století. V 18. století se krasličtí nástrojáři přizpůsobili rozkvětu orchestrální hudby a začali vyrábět také dechové hudební nástroje. Nejdříve se zaměřili na nástroje dřevěné, k nim však brzy přibyly i ty ţesťové. Technické zlepšení dechových nástrojů na počátku 19. století, na němţ se krasličtí nástrojáři podíleli, přineslo před tím nedosaţitelné ulehčení hry a s tím spojené větší moţnosti hráčské virtuozity. Ve stejné době začaly vznikat také nové dechové soubory a to vše se odrazilo na vysoké poptávce po těchto nástrojích. Dosud převaţující způsob práce, kdy mnozí mistři doma vyráběli jednotlivé součástky a polotovary, z nichţ teprve zkušení nástrojáři sestavovali hotové výrobky, byl postupně nahrazován tovární výrobou. Pro uspokojení co největšího počtu zájemců se v kraslickém závodě vyráběly nástroje jak rakouského, tak francouzského systému strojiva. Mezi dvěma světovými válkami bylo v Kraslicích 59 výrobců hudebních nástrojů, k největším patřily firmy Bohland a Fuchs, Huller a com., A. K. Hüttl atd.. V září roku 1945 bylo ustaveno druţstvo výrobců hudebních nástrojů pod názvem Amati. V roce 1948 byla veškerá výroba zestátněna a Kraslice se staly střediskem výroby nástrojů dechových a bicích. V roce 1990 proběhla privatizace státního podniku Amati a v říjnu 1993 byla zaloţena společnost AMATI – DENAK s.r.o. I kdyţ v dnešní době patří firma mezi
12
největší výrobce nástrojů v Evropě, jiţ se jí nedaří navázat na předešlou slávu minulých staletí. 3.1.2 Václav František Červený Továrna Václav František Červený a synové byla zaloţena v roce 1842 v průmyslovém městě Hradec Králové. Její zakladatel byl geniální konstruktér dechových nástrojů, srovnatelný ve svém oboru s Adolfem Saxem (vynálezce saxofonu). Od samého počátku se Červený orientoval na světový trh. Jiţ v roce 1853 vystavoval v New Yorku, kde téhoţ roku zaloţil jeho bratr František filiálku. Po celém světě se s velkým úspěchem podílel na různých výstavách (Mnichov, Paříţ, Vídeň, Barcelona, Chicago). V roce 1948 byla továrna začleněna do státního podniku Amati Kralice. Výrobní strategie se i nadále soustřeďuje na cylindrické nástroje s širokou menzurou s odkazem toho nejlepšího, co po sobě V. F. Červený zanechal.
3.1.3 Josef Lídl Firma Josefa Lídla byla zaloţena v roce 1892 nejdříve jako obchodní společnost a opravna hudebních nástrojů. Postupně se rozšiřující podnik byl v roce 1903 zaregistrován jako továrna hudebních nástrojů – Zelný trh č. 11 v Brně. Ta se zpočátku orientovala jen na výrobu ţesťových nástrojů, které proslavily značku Lídl po celém světě a postupně se nabídka továrny rozšířila o výrobu smyčcových nástrojů, cimbálů a harmonik. Období mezi 1. a 2. světovou válkou se firma úspěšně rozvíjela a zvýšila export do východní Evropy (Rusko, Polsko, Maďarsko) především dodávkami do vojenských kapel a orchestrů. V roce 1933 byla firma Josef Lídl oceněna na celosvětové výstavě v Chicagu zlatým diplomem a zároveň nejvyšším oceněním na celé výstavě. Poválečná léta jsou ve znamení útlumu a následného znárodňování soukromých a rodinných podniků socialistickým státem. Navzdory tomu se Lídlovi daří zachovat výrobu a dokonce začíná
13
s vývojem nových tipů nástrojů. Po Sametové revoluci se podnik navrací do vlastnictví rodiny původních majitelů. Ke stému výročí vzniku podniku Josef Lídl Brno zakládají staronoví majitelé obchodní firmu Josef Lídl s.r.o. S rozkvětem české dechovky v zahraničí okolo roku 1997 stoupá poptávka po tradičním zvuku českých křídlovek, kterou nejlépe uspokojuje právě značka Lídl. Křídlovky této značky se těší velké oblibě tuzemských hráčů pro svůj typický témbr, vynikající herní vlastnosti a v neposlední řadě i cenovou dostupností.
3.1.4 Milan Jiráček a synové Tento rodinný podnik vznikl roku 1992 v obci Šaratice u Brna. Zakladatel této firmy je nástrojař Milan Jiráček, který se vyučil svému řemeslu ve firmě Lídl, u kterého se následně vyučili i jeho dva synové. Hlavní činností je především výroba dechových nástrojů a to trumpet, křídlovek a lesních rohů. Při výrobě vychází ze znalostí technologií starých mistrů, které jsou kombinovány s moderní technologií CNC strojů s kvalitním řemeslným zpracováním. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, ţe nástroje této značky jsou velmi dobře zpracované, sestavené z kvalitních materiálů a komponentů. Mají jedinečný plný zvuk ve všech rejstřících a mohou směle konkurovat významným zahraničním výrobcům.
3.2 Zahraniční výrobci Vzhledem k tomu, ţe zahraničních výrobců hudebních nástrojů je po celém světě velké mnoţství, dovolil jsem si vybrat několik těch, které povaţuji za nejvýznamnější nebo naopak takové, kteří přispěli svými postupy k inovaci trubky.
14
3.2.1 Yamaha Yamaha je nadnárodní obchodní společnost se sídlem ve městě Hamamatsu v Japonsku. Zabývá se výrobou širokého spektra produktů, zejména hudebních nástrojů, motocyklů a elektroniky. První zmínky o firmě jsou jiţ z roku 1887, kdy Morakusu Yamaha zkonstruoval své první harmonium. Rád bych zde zmínil několik důleţitých dat. Prvním je rok 1900, kdy v Yamaha začíná výroba pianin, roku 1954 je zaloţena hudební škola Yamaha, která nastavuje vysokou úroveň hudebního vzdělání a v roce 1965 se společnost jiţ pozvolna zabývá výrobou dechových hudebních nástrojů. Toto desetiletí je z hlediska vývoje firmy velmi důleţité, jelikoţ Yamaha v oblasti hudebních nástrojů expanduje do všech kontinentů světa. Díky technologické vyspělosti Japonska lze zařadit ţesťové nástroje tohoto podniku mezi nejlepší. Bohuţel trendem nadnárodních společností se stalo, ţe svou výrobu přesouvají do zemí třetího světa4, coţ se samozřejmě odráţí na kvalitě vyuţitého materiálu a následně i na produktech samotných. Z rozhovoru z českými nástrojáři jsem se dozvěděl, ţe výrobní cena nástrojů značky Yamaha činí pouze 10% z ceny prodejní, čímţ se potvrzuje názor mnoha trumpetových hráčů, ţe tyto nástroje jsou vyhovující ve vysokém standartu hry, ale ţivotností a kvalitou zpracování se řadí pouze k průměru. Mezi dobře zpracované, patří nástroje s vyšším laděním např. C trubky, ES – D trubky, piccolo trumpety a nejvyšší modelové řady Xeno. 3.2.2 Vincent Bach Zakladatelem této firmy byl Vincent Schrotenbach, který se narodil v rakouském Badenu (viz obr. č. 3). Jiţ od útlého věku se věnoval hře na housle a křídlovku, kterou si ve věku 15-ti let vybral jako hlavní nástroj. Vystudoval vysokou strojařskou školu, kde získal inţenýrský titul, který v pozdějších letech také bohatě zúročil. Během povinné vojenské sluţby 4
Země, kde je nízká ţivotní úroveň a levná pracovní síla.
15
působil
u
rakousko-uherského
císařského
námořního
orchestru
jako
trumpetista a díky působení v armádě se vypracoval na profesionální hráčskou úroveň. Bylo tedy pochopitelné, ţe se i přes protesty rodiny vydal na sólovou dráhu. Vincent Schrotenbach cestoval po celé Evropě a slavil velké úspěchy se svým kornetem značky Alexander. Bohuţel vývoj politické situace těsně před první světovou válkou negativně ovlivnil jeho koncertní činnost a proto naznal, ţe je třeba odcestoval mimo Evropu. Změnil si jméno na Vincent Bach a uprchl do spojených států. Zde se jeho patronem stal dirigent bostonské filharmonie Karl Muck, který mu nabídl angaţmá. O rok později hrál jiţ jako první trumpetista v Metropolitní opeře. Během prvních tří let v USA se účastnil také natáčení a napsal první sešitovou verzi pro pozdější metodickou knihu The Art of Trumpet Playing. K výrobě nástrojů se dostal náhodou poté, co mu jeho opravář zničil nátrubek. V roce 1918 zakoupil svůj první soustruh a začal experimentovat s opravami a vyvíjením nových nátrubků. Činnost společnosti Vincent Bach Corporation lze rozdělit do několika etap. První období, kdy společnost působila v New Yorku, zahrnuje časový rámec od roku 1918 – 1953. Z počátku se výroba soustředila pouze na nátrubky, se kterými Bach dosáhl v tehdejší době velkých úspěchů. Po získání dostatečného kapitálu rozšiřuje prostory své firmy a začíná se věnovat také výrobě kornetů a trumpet. Pro označení svých výrobků pouţíval obchodní značky Stradivarius, Apollo a Mercury. Roku 1928 byla otevřena nová továrnu v Bronxu, kde opět rozšířil výrobu tentokrát na křídlovky a pozouny. Krátce na to Bach změnil označení svých nástrojů z „Faciebat Anno“ na označení „Model“ následované číslem ozvučníku a velikostí jeho otvoru. Během druhé světové války se společnost potýká s nedostatkem pracovníků i materiálu. Ačkoliv byla produkce výroby společnosti sníţena, nebyla převedena na výrobu válečného materiálu jako u mnoha jeho konkurentů. V průběhu prvních let války se Bach navrací k opravě a úpravě starších nástrojů i k jejich sestavování z různých dílů tak, aby dokázal uspokojit 16
poptávku zákazníků. Zajímavostí je, ţe díky tomu mohou existovat i dva nástroje se stejným sériovým číslem. Časový rámec druhého období společnosti Bach Corporation je zhruba v letech 1953 – 1964 a můţeme jej nazvat jako Mount Vernonské období. V roce 1953 se totiţ společnost přestěhovala z New Yorku do města Mount Vernon. Nástroje vzniklé v tomto období jsou velmi ceněné, neboť jsou vyráběny ručně a lze je identifikovat raţením „Mount Vernon NY“ na druhé ventilové komoře spolu se sériovým číslem a písmenem označujícím velikost ozvučníku. Pod značkami Apollo, Minerva, Mercedes a Stradivarius Bach nadále pokračuje ve výrobě trumpet, kornetů, křídlovek a pozounů. Poslední významné období zvané Elkhart můţeme datovat od roku 1964 po současnost. V roce 1961, kdy Bach oslavil 71 narozeniny, byla společnost Bach Corporation odkoupena firmou The Selmer, kde Bach zůstal jako konzultant. V práci pokračoval aţ do roku 1974 na svém pracovišti v Mt. Vernon, kde se věnoval výrobě nástrojů pro speciální zákazníky. Výroba většiny nástrojů byla přemístěna do továrny Conn patřící firmě Selmer, avšak Bachova řada dechových nástrojů nadále zůstala v Elkhartu v Indianě. Ještě bych rád uvedl, ţe v roce 2006 byla vyhlášena generální stávka zaměstnanců, která vedla k tříletému přerušení výroby. Z důvodu neúspěšného vyjednávání se zaměstnanci byla nakonec výroba společnosti přesunuta do Číny. V důsledku tohoto úsporného řešení se sice sníţily výrobní náklady, ale negativně se to odrazilo na kvalitě nástrojů. V nedávné době se výroba opět přesunula do Elkhart v Indianě a navazuje na předešlou tradici ruční práce a vyuţití kvalitního materiálu. 3.2.3 Schilke Křestním jménem Renold Otto se narodil v roce 1910 v Green Bay, Wisconsin USA (viz obr. č. 4). Na kornet hrál od osmi let a jiţ v mladém věku byl zasvěcen do ţivota profesionálního hudebníka, jelikoţ se stal firemním hráčem nástrojařské společnosti Frank Holton.
17
Schilke studoval v Belgii na bruselské konzervatoři a v tomto období se seznámil
s myšlenkami
Viktora
Mahillona,
významného
belgického
hudebníka, sběratele a autora mnoha spisů o akustice hudebních nástrojů. Po návratu do USA pokračoval ve studiu na vysoké škole technického zaměření v Chicagu a zároveň působil jako profesionální hráč ve zdejším symfonickém orchestru. V roce 1956 zaloţil společnost Schilke Music Products. Pomocí kontaktního mikrofonu, osciloskopu a matematických výpočtů, nachází Schilke nejlepší rezonanční uzly a na základě zjištěných poznatků dochází k celkovému zlepšení intonace nástroje. Rovněţ pouţívá nové slitiny a řeší problematiku povrchové úpravy svých nástrojů. Při svém zkoumání dochází k závěru, ţe finální lak výrazně ovlivňuje rezonanci nástroje. Tehdejší sloţení a vlastnosti laku byly v mnohém odlišné oproti dnešku zejména svou tvrdostí. Nanesení laku na nástroj způsobilo omezení pruţnosti plechu a změnu kvality zvuku. Z tohoto důvodu začal pouţívat metodu galvanizace5 stříbrem nebo zlatem a tento trend si udrţuje do dnešní doby. Nástroje značky Schilke se stále drţí na nejvyšších stupních oblíbenosti mezi profesionálními trumpetisty. Za zmínku také stojí, ţe Renold O. Schilke se stal výrobním poradcem pro japonskou Yamaha, ve které působil aţ do své smrti v roce 1982. 3.2.4 Schagerl Tento rakouský rodinný podnik se byl zaloţen v roce 1961 Karlem Schagerlem a řadí se mezi nejznámější nástrojaře v Evropě. Uţ od svých začátků se na vývoji nových modelů podílejí věhlasní trumpetoví hráči. V roce 1989 vedení společnosti přebírá Karl Schagerl jun. a začíná spolupracovat s předními hráči vídeňské filharmonie. Patří mezi ně například šéf trumpetové sekce prof. Hans Ganch, který se podílí hlavně na úpravách cylindrových trumpet. Jedná se o nástroje hojně vyuţívané v symfonických orchestrech 5
Povrchová úprava kovů, tzv. elektrolytické pokovování
18
německy mluvících zemí a to pro svůj typický kulatý tón. Nutno dodat, ţe tento druh trumpet se začíná prosazovat i v tuzemských orchestrech. K významným hráčům prezentujícím tuto značku patří i ţesťový septet Mnozill Brass, který se rovněţ podílí na vývoji nových nástrojů. Byť se většinou jedná o modifikaci běţných nástrojů, jejich design je mnohdy velmi originální a některé z nich se dostaly do sériové výroby jako např. Ganch horn (viz. obr. č. 5). Celosvětovému
prosazení
firmy
Schagerl
dopomohl
i
multi-
instrumentalista James Morisson, který se zasadil zejména o vývoj pístových trumpet, trombonů a saxofonů. Zúročil zde poznatky ze své dlouholeté jazzové praxe.
3.2.5 Lechner I v tomto případě se jedná o rodinnou firmu nástrojářů z Rakouska, která se zabývá nejen celým sortimentem ţesťových nástrojů, ale i výrobou harmonik, kytar a dřevěných dechů. Její zakladatel Martin Lechner sen. se vyučil nástrojařskému řemeslu v Kraslicích a v roce 1987 zaloţil svou vlastní firmu. Svoji první koncertní trumpetu s otočným strojivem sestavil ve spolupráci s jeho bývalým učitelem a prvním trumpetistou vídeňské filharmonie Josefem Pombergerem. O kvalitě Lechnerových trumpet se brzy dozvěděli i trubači z dalších významných orchestrů jako např. Berlínské či Mnichovské filharmonie a rovněţ navázali spolupráci. V roce 1997 byla firmě udělena státní cena za export a tím se potvrdila kvalita jejích nástrojů. V roce 2011 přenechává Martin Lechner sen. vedení společnosti svým synům. Trumpety od této nástrojařské firmy jsou po světě velmi ceněné nejen pro své prvotřídní zpracování, ale i pro svůj jedinečný herní komfort a nezaměnitelný zvuk.
19
3.2.6 Monette Za povšimnutí jistě stojí i luxusní trumpety, které jsou zhotovené na zakázku a dají se srovnat s uměleckými díly (viz obr. č. 6). Specialistou na takové nástroje je firma Monette, jejíţ vznik je datován od roku 1985. Ačkoliv se z počátku orientovala pouze na výrobu nátrubků uţ v roce 1987 zde vzniká první trumpeta s označením STC-1 a výroba se začíná ubírat novým směrem. Jsou zde zhotovovány limitované série nástrojů v malém počtu kusů s přelomovou konstruktérskou inovací. Jako jedna z mála firem se orientuje pouze na výrobu trumpet. Tyto nástroje jsou oblíbené především u jazzových a big bandových hráčů pro svou individualitu zvuku v kombinaci s originální stavbou.
20
4 Využití trubky v nových hudebních žánrech 20. století 20. století bylo stylově velmi nejednotné a rozmanité. Hudba se rozvíjela v nových rytmech ragtimu, blues a jazzu a skladatelé a hudební teoretici začínali zpochybňovat a nově vymezovat převaţující strukturální, tónické, zvukové, melodické a rytmické principy, jenţ byly vybudované v předchozích obdobích. Jazzová hudba se z veřejných domů dostává do tanečních sálů a koncertních síní a její rytmus a harmonie ovlivňují další vývoj populární hudby. A k tomu všemu neodmyslitelně patří typický zvuk trubky.
4.1 Jazz Jedná se o původní americký styl, jenţ vznikl na počátku 20. století smísením afrických a karibských rytmů s dechovou a populární taneční hudbou. Dle mého názoru je to jeden z nejvýznamnějších hudebních stylů, které se zasadily o popularizaci trubky jako sólového hudebního nástroje. Za jeho kolébku povaţujeme jih Spojených států amerických New Orleans, které bylo domovem afroamerické a kreolské komunity a vhodným místem pro spojení nesourodých hudebních tradic svých obyvatel. Jeho africké kořeny se projevují zejména v pouţívání blue tónů, odpovídaček, improvizace, polyrytmů, synkop a spláchnutých tónů. Později přebírá i prvky moderní hudby. Slovo jazz bylo pro označení této hudby pouţito poprvé v roce 1915 a jeho původ je nejasný. Pravděpodobně se však jedná o zkomolenou zkratku jas(mine) jako naráţku na oblíbený parfém hojně pouţívaný právě v New Orleans. Toto město bylo před vypuknutím občanské války Severu proti Jihu jediným, jenţ otrokům umoţňovalo svobodu shromaţďování. Ti při svých setkáních na Congo Square zpívali africkými jazyky, hráli na africké nástroje a tančili africké tance. Africká hudba byla velmi účelová, pro práci a rituály, měla jednohlasou melodii a pouţívala odpovídačky ovšem bez evropské
21
představy harmonie. A právě tato hudba měla dalekosáhlý efekt na vývoj raného jazzu. New Orleans mělo vţdy oblibu v dechových kapelách a po zrušení otroctví a ukončení občanské války se tato záliba ještě prohloubila. Pochodové kapely hrály při společenských událostech všeho druhu, včetně pohřbů. Neškolení pouliční hudebníci zakládali skupiny a hráli na nástroje, jenţ si vyrobili doma z nalezených věcí (např. lţíce, lahve, pily, valchy), přidávali se k formálním dechovým kapelám nebo se naopak dechovky přidávaly k improvizovaným orchestrům. Housle, které do té doby vedly, byly nahrazeny trumpetami, kornety, pozouny a klarinety. Nahrazení dechových nástrojů v jazzu ale není tak poetické, jak bychom si mohli myslet. Ţesťové nástroje jednoduše dokázaly snáz přehlušit ruch sálů a společně s bicími a dechovými nástroji se staly základními nástroji pro jazz. Zajímavostí je, ţe kornet je v jazzu často zaměňován za trubku. Důvodem je, ţe má stejné ladění a podobný vzhled. Následovalo období nazývané Storyville. Tak se nazývala vykřičená čtvrť v New Orleans, kde našlo uplatnění mnoho jazzových muzikantů, především pak pianistů. Mezi nimi i Jelly Roll Morton, jenţ se sám označuje za vynálezce jazzu a pravdou je, ţe k jeho rozvoji přispěl nemalou měrou. Jeho skladba „Jelly Roll Blues“, jenţ napsal v roce 1905, byla v roce 1915 publikována jako první tištěné jazzové aranţmá. A
právě tento jazzový
skladatel a muzikant zároveň pomohl vymezit jazz jako hudební styl tím, ţe vţdy kladl největší důraz především na schopnost improvizace. Ta společně s rytmem a nároky, které jsou kladeny na osobnost interpreta, asi nejpřesněji definují tak těţce uchopitelné hranice jazzu. Kornetista Freddie Keppard (1890 – 1933), jehoţ kapela vzala v roce 1914 Chicago útokem, striktně odmítal jakékoliv nahrávání údajně proto, aby ţádný jiný muzikant nemohl ukradnout jeho jedinečný styl. Dnes uţ proto nevíme, jak hrály opravdu první jazzové kapely. Aţ rok 1917 je tímto pro jazz převratný, neboť vzniká první nahrávka jazzové kapely, o kterou se postarala 22
The Original Dixiland Jass Band, tvořená bělošskými hudebníky z New Orleans. Nebývalý úspěch doslova převratné nahrávky („Livery Blues/Dixie Jass Band One-Step“ se prodalo milión kopií) inspiroval i černošské kapelníky původem z New Orleans, aby se pokusili o podobný úspěch. Byl to například Edward „Kid“ Ory z Kalifornie či Joe „King“ Oliver v Chicagu. Creole Jazz Band Joe Olivera sice nahrál ukázkovou klasiku, ale nedlouho poté se rozpadl. Nicméně druhý trumpetista kapely Louis Armstrong hrál dál a v New Yorku zaloţil dvě významné kapely Hot five a Hot seven. Jazz v Evropě se formuje především ve Francii v Quintette du Hot Club de France. Právě zde začal belgický kytarový virtuóz Django Reinhardt šířit tzv. gypsy jazz, coţ byl mix amerického swingu ze třicátých let, francouzského a východoevropského folku se svůdným a pomalým cítěním. Hlavními nástroji jsou steel kytara, housle a kontrabas. 4.1.1 Swing Swing je jazzový styl, který se začal utvářet jiţ od konce dvacátých let 20. století. Došlo v něm k širšímu uplatnění jazzu jako populární taneční hudby a k míšení černošských a bělošských prvků. Tvoří proto přechod od tradičního (historického) k modernímu jazzu a to zhruba v letech 1927 – 1935, přičemţ největší slávu sklízí ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Jak k tomu však došlo? Menší jazzová seskupení se začala pomalu rozrůstat a začala se orientovat na stále pečlivěji aranţovanou hudbou. Dříve oblíbená improvizace stále více ustupuje do pozadí a jestliţe k ní vůbec dojde, týká se jednotlivých sólistů a nikoliv celku, jak tomu bývalo v jazzu velice často dříve. Rytmický doprovod bubeníka se přesunul z malého virblového bubnu k činelům, kytara byla nahrazena bendţem, čímţ vznikl uhlazenější hudební doprovod, a tuba byla většinou nahrazena kontrabasem. To umoţňovalo muzikantům hrát ve čtyřčtvrťovém taktu, jenţ vyhovoval tanečníkům. Obvyklé zastoupení ţesťových nástrojů v podobných orchestrech bylo dvě aţ čtyři trubky, pozoun a saxofon.
23
Ke swingu neodmyslitelně patří jméno Bennyho Goodmana, výborného klarinetisty, jenţ se jako první běloch dokázal prosadit v černošském hudebním stylu. Byl vedoucím různých souborů, které hrály jazz v jeho klasické podobě. Začal kupovat hudební aranţmá Fletchera Hendersona (vůdčí osobnost oblíbeného černošského orchestru) a tím dal vzniknout líbivé hudbě, ve které se snoubilo vzrušení a taneční rytmy černošského jazzu s komerčním potenciálem. Jeho skladby byly originální a na rozdíl od jeho černošských kolegů je dokázal hrát s jakýmsi evropským nádechem. I přes to měl ale Goodmanův orchestr z počátku potíţe zaujmout posluchače, jenţ byli uvyklí na uhlazenější styly jiných kapel. V tom mu ale pomohlo pravidelné vystupování v rozhlasovém pořadu NBC, díky kterému se dostali aţ k historickému vysílání z tanečního sálu Palomar v Los Angeles v srpnu 1935, jenţ mělo velký posluchačský ohlas. Toto datum a událost zmiňuji proto, ţe je povaţována za počátek swingové éry. Další přelomovou událostí byl potom koncert orchestrů Dukea Ellingtona a Counta Basieho v Carnegie Hall, které Goodman řídil a jeţ výrazně napomohla přijetí jazzu širokou veřejností. Po skončení velké hospodářské krize, však uţ publikum nemá takové pochopení pro hýřivý jazz a ke slovu se dostává především uhlazený swing.
4.1.2 Big Band Dovolte mi nyní drobné pozastavení. Doba swingu je totiţ epochou velkých orchestrů (big bandů, viz. obr. č. 7) a proto bych tomuto hudebnímu seskupení rád věnoval více prostoru. Velký taneční orchestr nebo-li Big Band sestával většinou ze dvou aţ čtyř trubek, jednoho aţ čtyř trombónů a tří aţ pěti saxofonů. K tomu je třeba připočítat nezbytnou rytmickou sekci ve sloţení klavír, bicí souprava, kytara a kontrabas. Vyuţití právě naposledy jmenovaného nástroje v rytmu, uspíšilo vznik čtyřčtvrťového tzv. „pěšího“ basového stylu, čímţ bylo nahrazeno
24
dvoučtvrťové „ dupání“ raného jazzu. Vedle těchto velkých hudebních těles ale nadále existovaly i malé hudební skupiny nejrůznějších sestav. Ačkoliv neoblíbenější orchestry byly často vedeny bílými muzikanty, v období swingu dosáhly obdobného historického významu i černošské kapely. Ve swingových orchestrech vůbec, se ale zcela poprvé setkávali černí i bílí muzikanti na jednom pódiu. Velký rozkvět mnoha dalších orchestrů znamenal i příchod podobně silných osobností jako byl Benny Goodman. Za všechny bych rád uvedl Glenna Millera, jenţ se se svým orchestrem zařadil mezi legendy swingové a jazzové hudby a velmi populární se stal i v Československu. Jeho nezaměnitelný zvuk spočíval v tom, ţe Miller nahradil trubku, jeţ hrála melodickou linku, klarinetem a stal se tak průkopníkem orchestru vedeného tímto nástrojem. Jeho kolega Tommy Dorsey byl zase trombonistou, jenţ se proslavil nejen svou hrou, ale i skvělými aranţemi jazzového trumpetisty a skladatele Sy Olivera. Zde bych rád upozornil na fakt, ţe big-bandy ve svém středu mnohdy skrývaly virtuózní sólisty, jenţ kolem sebe soustředili velmi početné kluby fanoušků. K význačným postavám patří trumpetista Harry James se svou ryčnou a třaskavou hrou a bubeník Gene Krupa (oba z orchestru Bennyho Goodmana) nebo altsaxofonista Johny Hodges (z orchestru Dukea Ellingtona). I evropské orchestry začaly řadit do svého repertoáru swing a jeho obliba se šířila tanečními sály. Právě tato hudba také hrála důleţitou roli při udrţování morálky během druhé světové války. Válka samotná však samozřejmě velkým tanečním orchestrům uškodila, neboť se k odvodu museli dostavit i muzikanti (např. Glenn Miller zemřel ve válce- jeho letadlo zmizelo při cestě do Francie). Mnoho orchestrů přestalo hrát v polovině čtyřicátých let a jen pár z nich svou kariéru po válce obnovilo (např. Ellingtonův a Basieho). V této době se ale začíná formovat i nová osobnost v rámci swingových orchestrů a tou je zpěvák. Úspěch Franka Sinatry, jenţ býval vokalistou
25
u Tommyho Dorseye tak předznamenává sice ohromnou oblíbenost swingové populární hudby, ale také konec vlády velkých tanečních bandů. V českých zemích svůj největší rozmach swing zaznamenal ve čtyřicátých letech. Během německé okupace, kdy nacisté povaţovali swing za hudbu méněcenné rasy (vycházel z černošského jazzu), ale nebylo moţné přihlásit se k americkým vzorům, takţe situace pro hudebníky byla značně sloţitá. Mezi nejvýznamnější u nás patřil orchestr Karla Vlacha, Jaroslava Maliny a Emila Ludvíka nebo Rudolf Antonín Dvorský (viz. obr. č. 8) a jeho Melody Boys. Ze zpěváků to byli Arnošt Kavka, Inka Zemánková či Sestry Allanovy. Druhá světová válka ale ukončila ţivot několika významným hudebníkům, následovala obvinění ze spolupráce s němci a definitivním zlomem se stal nástup komunismu v roce 1948, kdy byly orchestry postupně znárodněny. Přes to přese všechno ale mezi nejlepší české swingaře patří Karel Vlach, Gustav Brom, Karel Hála, ze zpěvaček potom Eva Pilarová či Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.
4.1.3 Be-Bop Jedná se o směr, který vychází z jazzu, vznikl v New Yorku v polovině čtyřicátých
let
a
jeho
forma
je
charakterizována
spíše
tempem
a improvizacemi neţ melodií. Samotné slovo bebop (později uţ jen bop) a tím i označení tohoto stylu vymysleli zpěváci, kteří imitovali rychlé dvoutónové figury instrumentalistů (sketovali slabiky „ re-bop“-> rí-bap nebo „ be-bop“>bí-bap). Vznik tohoto stylu je přisuzován Dizzy Gillespiovi, Miles Davisovi, Charlie Parkerovi, Thelonious Monkovi a dalším. Po oficiálních koncertech se totiţ hudebníci rádi účastnili nejrůznějších jamů v newyorských nočních klubech v Harlemu na západě New Yourku (např. klub Minton´s Playhouse), kde mohli improvizovat a nebyli omezování publikem očekávajícím jen
26
uhlazené verze oblíbených populárních písní. Hudebníci si na takových setkáních vyměňovali nové harmonické koncepty – záměny a náhrady akordů nebo nové harmonizace melodií jiţ existujících. Hráči tradičního jazzu byli touto novou vlnou zaskočeni a mnozí na ni hleděli i s opovrţením, ale našli se i tací, jenţ byli nadšeni mistrovstvím nové hudby. V letech 1944-1945 (po dvouletém zákazu nahrávat) vyšly první bebopové nahrávky a tehdy se i u části posluchačů tento styl setkal s neporozuměním. Nikdy nedosáhl takové popularity jako swing. Hudební styl tohoto směru se vyznačoval především změnami akordů populárních písní a záměrnou improvizací, jenţ se vyznačovala spletitější synkopizací (s důrazem na neočekávaná místa) a pasáţemi v „double-time“6 neţ v dřívějších jazzových stylech. Typické nástrojové sloţení bebopové kapely byl kvintet s obsazením trubka, saxofon a rytmická sekce sloţená z klavíru, kontrabasu a bubnů. Trubka a saxofon hrály většinou v harmonii nebo unisono na začátku skladby (kdy se drţely daného tématu), poté přešly k individuálním melodickým improvizacím a v závěru skladby se opět sešly v unisonu. Typickým zvukem bebopu pak bylo zřetelné sníţení pátého intervalu, coţ mělo za následek lehce disonantní charakter. Jak uţ jsem naznačil výše, zajímavé bylo i rytmické souznění nástrojů. Kontrabasista hrál ve čtyřčtvrťovém taktu, zatímco klavír a bubny libovolně vkládali spontánní synkopové přízvuky. To vše ale vytvořilo z bebopu hudbu čistě poslechovou, neboť posluchač s kapelou těţko „drţel krok“. Na závěr bych ještě uvedl, ţe nejoblíbenější skladbou na bebopové variace se stala „ I Got Rrhytm“ od George Gershwina, jenţ byla tak často vyuţívaná, aţ se těmto variacím začalo říkat prostě „ Rhytm Changes“.
6
Dvojnásobné tempo.
27
4.1.4 Jazz rock Jazz rock nebo také jazzová fúze je styl, který spojuje prvky jazzu s jinými hudebními styly (zvláště s popem, rockem, latinskou hudbou, salsou, funkem, R&B a Blues rock). Vznikl v Americe ve druhé polovině šedesátých let a jednalo se o široký ţánr členěný do mnoha podţánrů. Sestával ze dvou hlavních proudů – jazzu začleňujícím rockové prvky, a rockové hudby, která převzala jazzovou improvizaci nebo její rozšířenou či pozměněnou harmonii, přičemţ zvuk stylu byl v kombinaci s rockovou rytmikou poměrně agresivní.
4.2 Dechová hudba Dechová hudba nebo zkráceně dechovka vznikla zhruba začátkem 19. století a i kdyţ největší rozkvět zaţila počátkem 20. století, velké oblibě se těší i v dnešních dnech. Jedná se o hudební ţánr vyuţívající pro svůj projev zejména ţesťové, dřevěné a bicí nástroje, jenţ byly vyuţívány především u vojenských a posádkových kapel. Zvláštní je potom svým spojením evropské klasické a lidové hudby. Tento zábavní hudební ţánr je dodnes vyuţíván k prezentaci typické pochodové, taneční (polka, valčík), smuteční, ale i koncertní hudby. Následným propojením dechové hudby, blues a afroamerického folklóru mohl být vytvořen základ pro vznik klasického jazzu. V kaţdém regionu můţeme v rámci dechové hudby najít různé odlišnosti, přičemţ největší oblibě se dechová hudba těší v oblastech, kde se dochovala i silná tradice původní lidové hudby, např. v jiţních a západních Čechách či na jiţní Moravě.
28
5 Závěr Výchozí látkou pro vznik zejména technické části práce byly především internetové stránky, jelikoţ neexistují relevantní texty, které se zabývají tématem, jeţ jsem si zvolil k bakalářské práci. Nejpřínosnější pro mě byly hlavně oficiální webové stránky zahraničních výrobců a to z toho důvodu, ţe jsou zde kvalitně a dopodrobna zpracována témata z oblasti technologie výroby trubky. Neméně důleţitým pramenem byl pro mne rozhovor s nástrojářem Milanem Jiráčkem ml. v jeho dílně v Hostěrádkách 14. 4. 2015. Bylo velmi zajímavé a poučné proniknout do výroby a na vlastní oči vidět, jak se nástroje zhotovují. Jejich dlouholetá praxe v oboru a zkušenosti nasbírané na mnohých výstavách, symposiích a soutěţích mi objasnila strukturu fungování hudebního trhu, rivalitu mezi nástrojáři a hlavně know-how zahraničních firem. Je zaráţející,
jak
malé
procento
výrobců
pouţívá
kvalitní
materiály
a komponenty a o dodrţování férových obchodních praktik nemůţe být ani řeč. I to mě inspirovalo k vyhledávání dalších informací, abych si mohl na věc vytvořit vlastní názor. Ve své práci jsem se snaţil komplexně a přes to stručně pojmout nejdůleţitější poznatky týkající se trubky a jejího vývoje ve 20. století a pravdou je, ţe já sám jsem se mnohému naučil. Budu rád, kdyţ moje práce bude přínosem všem, kdo ji případně budou číst.
29
Použité informační zdroje
MICHAELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2000. ISBN 80-7106-238-3. OLIG, Bert. WALLISCH, Heinz. Encyklopedie hudebních nástrojů, REBO Production, 2004. ISBN 80-7234-289-4. KRATOCHVÍL, Jiří. Dějiny a literatura dechových nástrojů, Akademie múzických umění v Praze, 2001. ISBN 80-85883-74-0. KINDERSLEY, Dorling. Hudba: Kompletní obrazové dějiny, Euromedia Group, 2013. ISBN 978-80-242-4652-9. Rozhovor s Milanem Jiráčkem ml. 14. 4. 2015 v Hostěrádkách.
30
Seznam Ilustrací Obrázek č. 1: Systém otočných ventilŧ Obrázek č. 2: Systém pístových ventilŧ Obrázek č. 3: Vincent Bach Obrázek č. 4: Renold Otto Schilke Obrázek č. 5: Ganch Horn Obrázek č. 7: Big band Obrázek č. 6: Trumpeta značky Monette Obrázek č. 8: Rudolf Antonín Dvorský
31
Ilustrace Obrázek č. 1: Systém otočných ventilŧ
Obrázek č. 2: Systém pístových ventilŧ
32
Obrázek č. 3: Vincent Bach
Obrázek č. 4: Renold Otto Schilke
33
Obrázek č. 5: Ganch Horn
Obrázek č. 6: Trumpeta značky Monette
34
Obrázek č. 7: Big band
Obrázek č. 8: Rudolf Antonín Dvorský
35
