Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie
Historie a současnost ekologického zemědělství v ČR a v zemích EU Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Soňa Valtýniová
Vypracoval: Ondřej Mrhálek
Brno 2011
PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma
„Historie a současnost
ekologického zemědělství v ČR a v zemích EU“ vypracoval samostatně a použil pouze pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu použité literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendlovy univerzity v Brně.
dne........................................... podpis......................................
Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Soni Valtýniové za ochotu, odborné vedení a celkovou pomoc při psaní této práce.
ABSTRAKT Bakalářská práce se věnuje historii a současnému stavu ekologického zemědělství jak v ČR, tak ve státech Evropské unie. První část je zaměřena na ekologické zemědělství z pohledu trvalé udržitelnosti, jeho hlavní zásady a metody. Dále pojednává o legislativě, které ekologické zemědělství podléhá. Druhá část se věnuje počátku a vzniku ekologického zemědělství v České republice a popisuje chovy jednotlivých druhů zvířat. Třetí část pojednává o stavu ekologického zemědělství v jednotlivých státech Evropské unie. klíčová slova: ekologické zemědělství, Evropská unie, rostlinná produkce, živočišná produkce
This Bechelor thesis following questions about history and present status of organic farming in Czech republic and European union. First part is aimed at general fundamentals and methods of organic farming. It also deals with legislation which is subject to organic farming. Second part is attend to origin of organic farming in Czech republic and describe breeding livestock. The third part deals with the status of organic farming in various countries of the European Union keywords: organic farming, European union, crop production, livestock production
OBSAH 1. ÚVOD.......................................................................................................7 2. CÍL PRÁCE.............................................................................................8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED........................................................................9 3.1 Ekologické zemědělství.....................................................................9 3.1.1 Zemědělství z pohledu trvalé udrţitelnosti.................................................9 3.1.2 Pojem ekologické zemědělství....................................................................10 3.1.3 Zásady ekologického zemědělství..............................................................10 3.1.4 Metody ekologického zemědělství..............................................................11
3.2 Legislativa........................................................................................14 3.3 Počátky a vývoj ekologického zemědělství....................................15 3.3.1 Ekologické zemědělství v ČR.....................................................................16 3.3.2 Rostlinná produkce v ČR...........................................................................17 3.3.3 Ţivočišná produkce v ČR...........................................................................18 3.3.4 Ziskovost a typy ekologicky hospodařících farem...................................18 3.3.5 Chov skotu v ČR..........................................................................................19 3.3.6 Chov ovcí v ČR............................................................................................20 3.3.7 Chov koz v ČR.............................................................................................20 3.3.8 Chov drůbeţe v ČR.....................................................................................21 3.3.9 Chov prasat v ČR........................................................................................22
3.4 Ekologické zemědělství v EU..........................................................22 4. ZÁVĚR...................................................................................................33 5. POUŢITÁ LITERATURA...................................................................34
1. ÚVOD Bakalářská práce na téma „Historie a současnost ekologického zemědělství v ČR a v zemích EU“ mapuje problematiku vývoje ekologického zemědělství, právní úpravu ekologického zemědělství a jeho současný stav, a to jak v České republice, tak v zemích EU. První zmínky o „šetrnějším způsobu hospodaření“ sahají na začátek 20. století, kdy vznikaly různé metody ekologického zemědělství. Jednalo se především o přírodní zemědělství a biologicko – organické zemědělství. V 70. letech 20. století se ekologičtí zemědělci spojili a založili mezinárodní organizaci IFOAM. Ekologické zemědělství je odvětví, které je v poslední době stále populárnější. Jedná se o formu hospodaření, bez používání chemických přípravků, které mají nepříznivý dopad na životní prostředí, zdraví hospodářských zvířat a především zdraví lidí. Koncept ekologického zemědělství je nedílnou součástí agrární politiky nejen České republiky, ale všech zemí Evropské unie. V bakalářské práci jsem se zabýval především metodami a zásadami ekologického zemědělství, a to jak pro rostlinnou výrobu, tak pro výrobu živočišnou. Věnoval jsem pozornost také legislativě, která se po vstupu České republiky musela upravit, aby vyhovovala evropským standardům. Dále sem se zaměřil na stručný popis vývoje ekologického zemědělství v České republice a ve státech Evropské unie.
~7~
2. CÍL PRÁCE Cílem mé bakalářské práce bylo především charakterizovat význam a principy ekologického zemědělství a dále se zaměřit na vývoj ekologického zemědělství, jeho právní úpravu a současný stav, a to jak v České republice, tak i ve státech Evropské unie.
~8~
3. LITERÁRNÍ PŘEHLED
3.1 Ekologické zemědělství 3.1.1 Zemědělství z pohledu trvalé udrţitelnosti Urban et al. (2003) uvádí, že zjednodušeně lze říci, že intenzivní zemědělství není trvale udržitelné, a to z řady důvodů: 1. Podle studie Spojených národů, která byla zveřejněna v roce 1991, bylo po světové
válce
38 %
obhospodařovaných
ploch
poškozeno
nevyhovujícími
zemědělskými praktikami, přičemž největším problémem byla eroze. V České republice je erozí ohroženo asi 40 % ploch zemědělsky obdělávané půdy. 2. V řadě zemí je čerpána voda pro zemědělské potřeby rychleji, než je doplňována. To má za následek negativní ovlivnění hydrologického režimu. 3. Vyskytuje se zde značný negativní vliv na půdu, necílové organismy a ekosystémy při používání agrochemikálií, pesticidů a hnojiv. Takto dochází ke změnám v přirozených ekosystémech. 4. S rozvojem intenzivního zemědělství a specializace značně poklesl počet zemědělských podniků. V tomto prostředí mají drobnější zemědělci menší možnost obstát ve srovnání s průmyslovým zemědělstvím. Dále uvádí, že o trvalou udržitelnost se snaží různé zemědělské systémy (například integrované, alternativní hospodaření). Velký důraz na udržitelnost pak klade zemědělství ekologické. 1. Ekologické zemědělství má pozitivnější vliv na ochranu přírodních zdrojů a prvků. 2. Na ekologicky obhospodařovaných plochách bývá zaznamenáván vyšší obsah organické hmoty v půdě. 3. Bilance živin na ekologicky hospodařících farmách bývá vyrovnaná. 4. V neposlední řadě souvisí ekologické zemědělství také s pohodou a zdravím zvířat (welfare) a také s kvalitou produktů.
~9~
3.1.2 Pojem ekologické zemědělství Ekologické zemědělství je v principu založené na ekologicky šetrném způsobu hospodaření, který využívá pouze tradičních přístupů a přírodních zdrojů, nebo surovin. Je zde sledována rovnováha mezi produkcí vysoce kvalitních, zdravotně nezávadných potravin a péčí o zdravé prostředí na celé farmě (Seják et al 2008). V zákoně 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství je ekologické zemědělství definováno takto: Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných hospodářských zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu (Sbírka zákonů, ročník 2000). 3.1.3 Zásady ekologického zemědělství podle Moudrého (1997) šetrné využívání krajiny, péče o krajinu snaha o vyvážené hospodaření trvalého charakteru maximální využívání místních a obnovitelných zdrojů surovin a energie využívání přírodních zákonitostí při produkci mnohostranná produkce, pestrá podniková struktura co nejmenší spotřeba energie vytvoření co nejvíce uzavřeného koloběhu živin a energie vyloučení chemicko-syntetických hnojiv, pesticidů, regulátorů apod. trvalá péče o udržení a zlepšení přirozené půdní úrodnosti vytvoření podmínek pro uspokojení vrozených instinktů a potřeb hospodářských zvířat vyvážené spojení rostlinné a živočišné produkce produkce biologicky vysoce hodnotných potravin za přiměřenou cenu Zásady pěstování rostlin podle Urbana et al. (2003) vegetační kryt půdy má být co nejdelší, pokud možno i přes zimu zastoupení jetelovin a luskovin v osevních postupech osevní postupy musí bránit erozi půdy ~ 10 ~
plodiny s malou konkurenční schopností vůči plevelům se střídají s plodinami s větší konkurenční schopností volit odrůdy odpovídající podmínkám stanoviště struktura plodin musí zajistit chovaným zvířatům plnohodnotnou krmnou dávku po celý rok regulace plevelů probíhá vhodnými agrotechnickými a preventivními metodami používání syntetických pesticidů k ochraně rostlin proti chorobám a škůdcům není dovoleno hnojení a výživa rostlin jsou založeny na správném osevním postupu, nejsou povolena lehce rozpustná minerální hnojiva Zásady chovu zvířat podle Šarapatky et al. (2006) způsob ustájení zvířat musí odpovídat fyziologickým a etologickým potřebám zvířat je nutno zajistit pohodu hospodářských zvířat: pohyb, čerstvý vzduch, ochranu proti nadměrnému slunečnímu záření a extrémnímu počasí, dostatek prostoru krmná dávka musí odpovídat fyziologickým potřebám zvířat kupírování, zkracování zobáků a jakékoliv jiné poškozování a mrzačení zvířat není dovoleno podstatná část sušiny krmné dávky musí pocházet z ekologického zemědělství lze používat zchutňující, vitaminové a minerální přísady přírodního typu stimulátory, zchutňovací přípravky syntetického typu jsou zakázány 3.1.4 Šarapatka et al. (2006) uvádí několik metod ekologického zemědělství 1. Přírodní zemědělství V prvních desetiletích 20. století se v rámci reformy života rozvinul jeden z prvních ekologických systémů, a to přírodní zemědělství. Přírodní způsob života, který nebyl v souladu s tradičním zemědělstvím a už vůbec ne s intenzifikovaným systémem, se nedal realizovat ve městech. Šlo o práci a život ve venkovském prostředí, samozásobení pěstováním ovoce a zeleniny a vegetariánskou výživu hodnotnými produkty. Přírodní zemědělství mělo následující zásady: hospodaření bez chovu zvířat ~ 11 ~
zajištění vysoce kvalitních zemědělských produktů porozumění půdní úrodnosti a z toho vycházející hospodaření s humusem Odklon od chovu zvířat v praxi nacházel jen malé porozumění, a proto se stále častěji vyskytovala hospodářství s omezenou živočišnou produkcí – především pak s využíváním zvířat jako pracovní síly. 2. Biologicko – dynamické zemědělství Základy biologicko – dynamického zemědělství tvořily přednášky německého filozofa Dr. Rudolfa Steinera. Osm přednášek bylo představeno v roce 1924 jako „Zemědělský kurz“. Přechod na biodynamické zemědělství znamenal v praxi změny v hospodaření s krmivy, nové osevní postupy, starostlivou péči o hnůj a používání dalších organických látek. V současné době je orba plně součástí zpracování půdy a do systému jsou dodávány kompostovaná statková hnojiva. Používají se zde biodynamické preparáty, jako je například humusový preparát z kravského hnoje, který podle biodynamiků stimuluje tvorbu kořenů, a zelené hnojení. Metoda biodynamického zemědělství se rozšířila po celém světě. V Evropě nejvíce v Německu, Švýcarsku, Skandinávských státech a Holandsku. 3. Organicko – biologické zemědělství Organicko – biologické zemědělství se začalo šířit po druhé světové válce. Tato metoda vychází z toho, že kvalitní plnohodnotné produkty je možné získat pouze ze zdravé půdy. Rovnováha v půdě je považována za tak dokonalou, že není možné ji narušovat necitlivými zásahy. Organicko – biologické zemědělství dosáhlo největšího rozšíření v německy hovořících zemích a ve Skandinávii. K této metodě se hlásí svazy jako například Bioland, Naturland, Bio Ernte.
~ 12 ~
Obr. 1 – Koloběh "zdravá půda, zdravé potraviny, zdraví lidé" (Šarapatka et al. 2006) 4. Organicko – biologické zemědělství v anglicky mluvících zemích (organic agriculture) Zakladatelem tohoto sytému byl sir Albert Howard, absolvent botaniky na univerzitě v Cambridgi. Při své práci v Indii ho zaujaly porosty minimálně napadené chorobami a škůdci. Začal tedy studovat techniky místních zemědělců, především pak maximální recirkulaci organických látek a kompostování biologických odpadů. Spolu s Howardem pracovala na rozvoji této metody i Lady Eve Balfourová, která v roce 1946 iniciovala založení dodnes nejvýznamnějšího svazu organických zemědělců na britských ostrovech „Soil Association“. V původní podobě je tato metoda ovlivněna místem vzniku, tj. podmínkami Velké Británie. Značný význam v tomto systému se přikládá symbióze hub s kořeny rostlin. Důraz je kladen i na regulační schopnost půdy pod přirozenými travními porosty. V tomto systému známe pastevní farmy, kde je využíváno permanentní pastvy, a krmné plodiny se pěstují na malých plochách. Dále podniky smíšené, i podniky pouze s ornou půdou. Ochrana rostlin proti škůdcům a chorobám spočívá v preventivních opatřeních a ve využívání povolených přípravků. 5. Organicko – biologické zemědělství v německy mluvících zemích (biologischer Landbau) Koncept tohoto sytému ovlivnila především problematika reziduí pesticidů v prostředí a v potravinách. K základním pilířům patří práce Johannese Görbinga, který ve 40. letech 20. století propracoval rýčovou metodu pro posuzování půdy a intenzivně se věnoval ~ 13 ~
tvorbě půdních drobtů. Základem osevních postupů byly jetelotrávy, které obohacovaly půdu o organickou hmotu. Významná role byla přikládána i zelenému hnojení. Princip ochrany rostlin spočíval v nepřímé, preventivní ochraně. Důraz byl kladen na výběr vhodných odrůd a posílení rostlin vhodným organickým hnojením. Důležitou roli hrála také tvorba podmínek pro užitečné živočichy, kteří ovlivňují populace škůdců. 6. Oragicko – biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích (L´ Agriculture biologique) Biologické zemědělství ve Francii vzniklo koncem 50. a začátkem 60. let jako reakce na rozvoj chemické a technické intenzifikace zemědělské produkce. Hlavními aktéry biologického zemědělství se staly svazy: Lamaire – Boucher a Nature et Progres. Právě sdružení Nature et Progres bylo v roce 1972 iniciátorem založení mezinárodní federace IFOAM.
3.2 Legislativa Zákon č. 242/2000 Sb. Zákon upravuje podmínky hospodaření v systému ekologického zemědělství a k němu se vztahující osvědčování a označování bioproduktů, biopotravin a ostatních bioproduktů, a dále výkon kontroly a dozoru nad dodržováním povinností s tím spojených (MZe 2009). Vyhláška č. 16/ 2006 Sb. Vyhláška č. 16/2006 Sb. ze dne 6. ledna 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství další podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství (MZe 2009). Nařízení rady ES č. 834/2007 Přesněji: Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91. Toto nařízení poskytuje základ pro udržitelný rozvoj ekologického zemědělství při zajištění účinného fungování vnitřního trhu, zaručení korektní hospodářské soutěže,
~ 14 ~
zajištění důvěry spotřebitele a ochrany zájmů spotřebitele. Nařízení bylo novelizováno Nařízením rady ES č. 967/2008 (MZe 2009). Nařízení komise č. 889/2008 Tímto nařízením se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu (MZe 2009). Nařízení komise č. 1235/2008 Přesněji: Nařízení komise (ES) č. 1235/2008 ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o opatření pro dovoz ekologických produktů ze třetích zemí. Předmět úpravy: Toto nařízení stanoví podrobná pravidla pro dovoz vyhovujících produktů a dovoz produktů poskytujících rovnocenné záruky, jak je stanoveno v článcích 32 a 33 nařízení (ES) č. 834/2007 (Úřední věstník EU 2008).
3.3 Počátky a vývoj EZ Od poloviny 19. a na přelomu 20. století probíhala značná industrializace a urbanizace, což se projevilo v určitých negativních změnách životních podmínek obyvatelstva. Z tohoto důvodu se lidé začali obracet k přírodnímu, či přírodně blízkému životnímu stylu. V 70. letech 20. století se průkopníci ekologického zemědělství spojili a založili mezinárodní federaci IFOAM, která sdružuje ekologické zemědělce. V Československu byly první zmínky o EZ publikovány teprve v letech 1985 – 1987. V posledním desetiletí se ekologické zemědělství značně rozšířilo, především díky podpůrným programům EU. Významným faktorem, který pozitivně ovlivňuje rychlý růst ekologického zemědělství, je stále se zvyšující poptávka spotřebitelů po biopotravinách (Šarapatka et al. 2006).
~ 15 ~
Obr. 2 – Logo mezinárodní federace IFOAM 3.3.1 Ekologické zemědělství v ČR V Československu byly první zmínky o EZ publikovány teprve v letech 1985 – 1987. V posledním desetiletí se ekologické zemědělství značně rozšířilo, především díky podpůrným programům EU. Zatímco v roce 1990 byly v ČR registrovány pouze 3 podniky ekologicky hospodařící, na celkové ploše 480 ha, ke dni 31. 12. 2009 vzrostla celková plocha na 398 407 ha, což je 9,38 % zemědělského půdního fondu. Průměrná velikost ekofarmy poklesla na 148 ha a trvale klesá od roku 2001. Pokles je zapříčiněný především tím, že do EZ vstupují nové farmy s nižší výměrou a dále také dělením stávajících ekofarem na menší celky v rámci dotace pro mladé zemědělce. ČR patří k zemím, kde průměrná velikost ekofarmy výrazně převyšuje evropský průměr, který se pohybuje kolem 40 ha (Hrabalová et al. 2010). V roce 2010 přesáhl podíl ekologicky obhospodařované plochy 10,5 %, čímž ČR splnila plán, který vláda přijala v roce 2004, podle nějž měly ekofarmy do konce roku 2010 zabírat 10 % zemědělské půdy. Na tento Akční plán navazuje nový Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011-2015, který byl 14. 12. 2010 přijat vládou ČR. Hlavním cílem nového Akčního plánu je dosáhnout podílu 15 % ekologického zemědělství do roku 2015. Největší podíl na ekozemědělství (82 %) mají v Česku dlouhodobě trvalé travní porosty, sloužící převážně k pastevnímu chovu dobytka (ČTK 2011).
~ 16 ~
Obr. 3 – Vývoj počtu farem a celkové plochy v EZ a podílu na celkovém ZPF v letech 1999 – 2009 (Mze 2009) 3.3.2 Rostlinná produkce v ČR Z pohledu užití půdy dominují v EZ trvalé travní porosty, v roce 2009 s výměrou téměř 330 tis. ha. Za rok 2009 narostla výměra orné půdy o 9 728 ha na celkových 44 906 ha. Plodiny na orné půdě: obiloviny 56 % (nejčastěji oves a pšenice) pícniny 33 % luskoviny na zrno 3,5 % technické plodiny 3,5 % zelenina 1,2 % okopaniny 0,58 % Objem produkce z ekologicky obhospodařovaných ploch dosáhl za rok 2009 643,5 tis. tun, z toho však produkce píce přepočítaná na hmotnost sena tvořila 91 %. Celková produkce z orné půdy činila 78 450 tun, z nichž 56 % tvořily obiloviny a 32 % pícniny na orné půdě. Hektarový výnos je obecně v EZ nižší než v konvenci, i když srovnání je obtížné, jelikož výnosy se liší nejen mezi ekologickými a konvenčními podniky, ale i mezi ekologickými podniky navzájem (Darmovzalová et al. 2010).
~ 17 ~
3.3.3 Ţivočišná produkce v ČR V živočišné výrobě došlo k výraznému rozšíření chovu drůbeže, a to zejména brojlerů. V roce 2008 bylo v ČR celkem 24 ekofarem s chovem drůbeže, ale pouze 3 s chovem brojlerů, naproti tomu v roce 2009 již bylo 38 ekofarem a z toho 9 s chovem brojlerů. K pozitivnímu nárůstu došlo také u prasat (o 26,8 %), což opět potvrzuje i nárůst z 14 na 21 ekofarem s chovem prasat. Podíl na celkových stavech zvířat v ČR ukazuje, že největší zastoupení v EZ má chov ovcí a dále koz (téměř třetina ovcí a čtvrtina koz je chována ekologicky). U chovu skotu celkem a koní se jedná o podíl okolo 10 % (Darmovzalová et al. 2010).
Obr. 4 – Procentuální vyjádření počtu chovaných zvířat v systému EZ v České republice v roce 2008 (Václavík 2009) 3.3.4 Ziskovost a typy ekologicky hospodařících farem Farmy ekologicky hospodařící mají zpravidla nižší výnosy, než farmy konvenční. Je třeba poznamenat, že se najdou i takové ekofarmy, které překonávají výkonnost konvenčních farem. Zisk ekologicky hospodařících podniků je přibližně 20 % zisku konvenčně hospodařícího podniku. V současné době můžeme ekofarmy rozdělit podle metodiky EU podle výrobního zaměření na podniky s převažující: polní produkcí zahradnictvím ~ 18 ~
produkcí mléka chovem skotu chovem prasat a drůbeže smíšenou výrobou V podmínkách ČR značně převažuje typ farmy s chovem skotu na travních porostech a farmy se smíšenou výrobou. Velká část těchto podniků leží v méně příznivých oblastech (LFA). Tyto farmy hospodaří zpravidla na plochách 350 – 500 ha a 850 – 900 ha. Jako druhý typ farmy podle četnosti výskytu lze označit farmy hospodařící na travnatých porostech s chovem skotu a jiných zvířat, nejčastěji ovcí. Nejčastěji se jedná o farmy hospodařící na ploše 40 – 100 ha. Třetím nejčastějším typem u nás je smíšená farma hospodařící na travních porostech a orné půdě s chovem krav bez trţní produkce mléka. Tyto farmy se soustředí jak na prodej zástavového skotu do konvenčních podniků, tak na vlastní výkrm a prodej v bio kvalitě. Posledním výrazným typem jsou opět farmy hospodařící jak na travních porostech, tak orné půdě s chovem krav bez trţní produkce mléka doplněným o další zvířata, nejčastěji dojnice. Výměra těchto farem činí 50 – 100 ha. Nelze však opomenout i další způsoby hospodaření, jako jsou malé rodinné farmy s chovem skotu bez tržní produkce mléka a masných plemen ovcí a koz, často doplněné o výrobu biopotravin (Šarapatka et al. 2006). 3.3.5 Chov skotu v ČR Pro většinu ekologicky hospodařících podniků je chov skotu základem smíšených hospodářství s rostlinou a živočišnou produkcí. Odvěká vazba: člověk – zvíře (skot) – půda (trvalý travní porost) zajistila v industriálních podmínkách možnost existence i v oblastech, kde model konvenčního zemědělství selhává. Tyto méně příznivé oblasti jsou pro chov skotu více než vhodné. Chov skotu představuje řešení pro udržení úrodnosti půdy jak v úrodných oblastech, tak v drsnějších podhůřích čí vysočinách (Šarapatka et al. 2006).
~ 19 ~
3.3.6 Chov ovcí v ČR Chov ovcí je v současnosti jednou z priorit českého ekologického zemědělství, a to nejen z důvodu udržování krajiny v podhorských a horských oblastech v kulturním stavu, ale především z důvodu účelného využití produkce trvalých travních porostů. Chov ovcí poskytuje lidem kvalitní a chutné maso, u kterého v dnešní době převažuje poptávka nad nabídkou (Kulturní dědictví 2010). Ovčí produkty Ovce jsou s oblibou chovány pro svoji nenáročnost a všestrannou užitkovost. V současné době se nejvíce chovají ovce s masnou užitkovostí, kombinovanou užitkovostí a plodná plemena. Produkce mléka může být atraktivním řešením pro chovatele, kteří zvládnou zpracování mléka a prodej hotových výrobků. Produkce vlny v ČR není v současných podmínkách prioritní. V současné době se ovce především využívají na údržbu krajiny a na produkci jehňat a jehněčího masa (Petr 2004b). V dnešní době je hlavním produktem ovčí maso. Ovšem spotřeba jehněčího masa v ČR je velmi nízká, jedná se zhruba o 0,1 kg na obyvatele. Důvodem takto nízké spotřeby je hlavně nedostatek tohoto masa na trhu. Z evropských zemí je v produkci jehněčího masa samostatné pouze Irsko, Nizozemí a Velká Británie. Ostatní země jehněčí maso dovážejí zejména z Nového Zélandu, Argentiny a Uruguaye. Při výkupu jatečných jehňat u nás doposud převládá výkup v živém. Při chovu masných ovcí ve srovnání s ovcemi dojnými není nutno ovcím věnovat pravidelný čas ráno a večer. Neznamená to však, že by nevyžadovaly každodenní péči a dozor. Při racionálním způsobu chovu je jeden člověk bez větších problémů schopen zvládnout 200–250 ks bahnic (Kulturní dědictví 2010).
3.3.7 Chov koz Z pohledu českých ekologických farem je možno konstatovat, že koza je poměrně velmi rozšířené hospodářské zvíře na těchto farmách, jelikož v posledních letech je registrován postupný nárůst počtu koz na ekofarmách a růst produkce. V roce 2007 činil celkový počet koz, kozlů a kůzlat chovaných na českých ekofarmách již 4 491 ks a bylo registrováno cca 1500 ks jatečných kůzlat. Ve stejném roce byly kozy třetím nejrozšířenějším hospodářským zvířetem na domácích ekofarmách, nicméně na mnoha z těchto farem je chov koz spíše na bázi ~ 20 ~
hobby chovu, když produkce slouží především k samozásobení. Silné stránky ekologického chovu je možné především spatřovat v image EKO a dotacích do tohoto systému (Kuchtík 2008 – 2009). V roce 2009 se u nás chovalo 4 352 kusů ekologicky chovaných koz (Hrabalová et al. 2010). 3.3.8 Chov drůbeţe v ČR V ČR je chov drůbeže ekologickým způsobem poměrně málo rozšířen, nicméně stále rostoucí poptávka po produktech ekologického zemědělství vytváří vhodné prostředí i pro rozšíření chovu drůbeže. V současné době je produkce bio – vajec a bio – drůbežího
masa
nedostatečná,
a
proto
spotřebitelé
rádi
využívají
nabídku
drobnochovatelů a kupují „domácí drůbež“ a „domácí vejce“. Většina domácí produkce není v souladu s nařízením č. 834/2007 (drůbež je krmena konvenčními krmivy a nejsou splněny všechny podmínky welfare, ale má pestřejší složení krmné dávky a možnost pastvy). Avšak z důvodu vyšší kvality upřednostňují spotřebitelé tuto domácí produkci před produkcí z velkochovů. Chovem drůbeže může zemědělec řešit plynulý finanční příjem své farmy (chov zaměřený na produkci vajec), nebo příjmy opakující se v určitých cyklech (chov zaměřený na produkci drůbežího masa). Chov drůbeže k produkci masa má menší nároky na vybavení chovného zařízení než chovy zaměřené na produkci vajec. Drůbeţ chovaná na maso: může být jak hlavním zdrojem příjmů farmy, tak i vedlejším. Pro produkci masa lze chovat jak drůbež hrabavou, tak vodní. Pro chov drůbeže na maso je vhodná voliérová technologie ustájení, které umožňuje přístup do travnatých výběhů za vhodných podmínek. Minimální dobou pobytu ve výběhu je období rovnající se nejméně třetině délky života. Přechodné období u drůbeže na maso má délku deset týdnů. Chov nosnic: jedná se o pravidelný příjem obohacený na konci snáškového cyklu o prodej vyřazených nosnic a kohoutů. U chovu nosnic je důležitým faktorem barva skořápky – barva skořápky podléhá módním náladám a vhodným výběrem plemene lze produkovat vejce s bílou skořápkou, se skořápkou s různou intenzitou barvy hnědé, ale i se skořápkou zelenou (Petr 2004a).
~ 21 ~
3.3.9 Chov prasat v ČR Chov prasat v systému ekologického zemědělství je chovatelsky náročnější a složitější, než chov skotu na TTP. Ovšem je třeba si uvědomit několik aspektů, které hovoří právě pro chov prasat v EZ (Šarapatka et al. 2006). je jen otázkou času, kdy se u nás vytvoří stejné, nebo podobné podmínky pro odběr bio – vepřového, jako mají v západních státech EU, kde má chov prasat v bio kvalitě a vůbec biopotraviny celkem delší tradici v EZ je oproti konvenčnímu zemědělství, kde je běžné, že jsou prasata chována ve vysoké koncentraci, často v ustájení bez možnosti pohybu na čerstvém vzduchu, jejich životní mnohem větší, fungují u nich přirozené životní pochody, mají přístup do venkovního výběhu, jsou odolnější a přirozeně zdravější je zde minimalizována možnost stresu a s tím spojených problémů chov prasat obecně napomáhá odbytu rostlinné produkce z orné půdy
3.4 Ekologické zemědělství v EU V rozmezí let 2000 – 2008 vzrostly plochy ekologického zemědělství zhruba o 40%. Evropská komise oznámila, že z celkové plochy 7,6 mil. ha, byla téměř polovina luk a pastvin, přičemž v konvenčním zemědělství to byla necelá třetina. Na první pozici z hlediska obhospodařovaných ploch je s 1,1 mil. ha Španělsko. Druhá je Itálie s 1,0 mil. ha a třetí místo patří Německu, kde se hospodaří na téměř 0,9 mil. ha. V Rakousku hospodaří 15 % všech podniků podle zásad ekologického zemědělství, ve Švédsku 10 % a v Itálii 9 % (Koubová 2010). Odhaduje se, že v roce 2008 bylo v EU-27 asi 197 tis. jednotek hospodařících ekologickým způsobem, tj. 1,4 % všech jednotek v EU-27 (0,6 % v EU-12 a 2,9 % v EU-15) (Kvasničková 2010). Průměrná velikost ekologické farmy v unii činila v roce 2007 zhruba 37 hektarů (průměrná zemědělská farma přitom měla jen 13 hektarů). Průměrná ekologická farma je větší než průměrná konvenčně hospodařící ve většině států unie. Naopak menší je jen v Dánsku, Francii a Lucembursku. Statistický úřad EU – Eurostat v roce 2010 poznamenává, že nejvýraznější rozdíl v průměrné výměře obou typů hospodaření je v České republice (233 ha ve srovnání s 89 ha) a na Slovensku (421 ha ve srovnání s 28 ha). V ekologických chovech převládá skot a ovce. Například v Rakousku je 25,7 %
~ 22 ~
ovcí a 17,7 % skotu v ekologickém zemědělství. V Estonsku jde dokonce o 47,3 % ovcí (Vondrášková 2010). Tab. 1 - Celková výměra, změna výměry zemědělské půdy v letech 2007 - 2008 v ekologickém zemědělství a počet ekologicky hospodařících zvířat (Alterová 2010)
~ 23 ~
Ekologické zemědělství v Belgii Mezi roky 1988 až 2001 se plocha ekologicky obdělávané půdy zečtyřnásobila z 1000 ha na 4000 ha. Poté se však růst zastavil a od roku 2002 byl zaznamenán pokles (Javůrková 2006a). V roce 2002 v Belgii ekologicky hospodařilo 628 ekofarem, které se podílely na hospodaření asi 1,5 % plochy půdy. Průměrná rozloha ekofarmy je 30,4 ha zemědělské půdy. Farmy se většinou zabývají chovem skotu (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství v Bulharsku V Bulharsku je ekologické zemědělství teprve na začátku svého vývoje o čemž svědčí malý počet ekofarem. Bulharské vláda přijala v roce 2007 akční plán, jehož cílem je mít do roku 2013 8 % zemědělských ploch ekologicky obhospodařovaných. Dalším cílem AP je to, aby do roku 2013 3 % z celkové spotřeby tvořily biopotraviny. Bulharsko má pro ekologické zemědělství dobré podmínky: vhodné klima kvalitní a nezatíženou půdu používáním pesticidů Po vstupu Bulharska do EU se navíc otevírají obrovské možnosti exportu a možnosti využívat evropské fondy. Do roku 2007 zaujímaly certifikované plochy 15 000 ha (Bodoková 2007). Ekologické zemědělství v Dánsku V letech 1993 – 1998 se počet ekofarem téměř ztrojnásobil. Tento rozvoj urychlila především státní finanční podpora a vládní akční plán zaměřený na rozvoj ekologického zemědělství. Dánsko patří mezi země EU s největším podílem ekologických farem na celkovém počtu farem (6,7 %). Produkce ekofarem se zaměřuje hlavně na mléko a chov krav bez tržní produkce mléka, pěstování objemných krmiv a obilovin (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství v Estonsku Země, která byla v dobách SSSR výhradně specializovaná na produkci masa a mléka, má hned po ČR největší podíl ekologické plochy ve střední a východní Evropě. Ekologicky se hospodaří již na téměř 6 % plochy, což představuje cca 58 000 ha.
~ 24 ~
Zatímco v roce 1999 existovalo pouze 89 ekofarem hospodařících na 4000 ha, dnes už je jich 1013. Průměrná velikost ekofarmy činí 58 ha. Dva největší podniky mají nyní kolem 850 ha a specializují se na mléčnou produkci. Nejčastěji ekologicky chovanými zvířaty jsou ovce a hovězí dobytek. Třetina estonské produkce ovcí pochází z ekologických chovů. V roce 2004 činily státní prémie za ornou půdu 96,89 EUR/ha, za louky a pastviny 73,88 EUR/ha a za zahradnictví a ovocnářství 240,56 EUR/ha (Bodoková 2006). Ekologické zemědělství ve Finsku V roce 1989 představovala plocha ekologicky obdělávané půdy pouhých 0,1 % z celkové výměry zemědělské půdy (Heinonen 2010). Finská vláda vyhlásila v roce 2001 akční plán, který stanoví cíl do roku 2006 ekologicky obdělávat 10 % zemědělské půdy. Průměrná velikost farmy je 30 ha, což je víc, než průměrná velikost konvenčních farem (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství ve Francii Mezi léty 2000 a 2002 vzrostl počet ekofarem o 25 %, ale jejich podíl na celkové zemědělské půdě tvořil pouhých 1,86 %. V roce 2002 vyrábělo zemědělské ekologické produkty 11 288 podniků (Javůrková 2004). V roce 2005 se ve Francii hospodařilo již na 560 838 ha, což byly pouze 2 % celkové výměry zemědělské půdy. Počet podniků zpracovávajících ekologické potraviny a krmiva se rovněž zvýšil. Na konci roku 2005 bylo ve Francii celkem 4 995 podniků, které měly certifikát na zpracování ekologických potravin (Javůrková 2006b). Ekologické zemědělství v Irsku Irsko je stát, který je co do počtu ekofarem a výměry půdy značně pozadu oproti jiným evropským zemím. Spotřeba a poptávka předbíhá nabídku a asi 70 % požadavků spotřebitelů na ekologické potraviny je pokryto importem. Biopotraviny nakupovalo v roce 2003 a 2004 pouhých 0,4 % irských spotřebitelů, zatímco v evropský průměr byl v letech 2003 a 2004 kolem 2 %. V roce 2002 činila výměra půdy v režimu ekologického zemědělství 30 tis. ha, což odpovídá 0,7 % celkové zemědělské půdy (Javůrková 2004).
~ 25 ~
V roce 2007 bylo v Irsku 1000 ekologických farem, které obhospodařují 40 tis. ha, to je 1 % z celkové výměry zemědělské půdy. Většina těchto farem má příjmy z mimozemědělských zdrojů. Za posledních dvanáct roků se sice počet ekofarem v Irsku zvýšil šestkrát, ale vzhledem k rostoucí poptávce na domácím trhu a možnostem dodávek biopotravin do sousedních zemí je současný počet farem a podíl na obhospodařované půdě považován za nedostatečný (Javůrková 2007). Ekologické zemědělství v Itálii V roce 2005 dosahovala plocha ekologicky obdělávané plochy v Itálii 7,27 % celkové plochy zemědělské půdy, to je oproti minulým letům nárůst o cca 12 %. Itálie se jako jedna z mála zemí EU věnuje významnou část ekologických ploch výrobě víceletých plodin. Jde hlavně o ovoce, olivové plantáže a vinice, pro něž je v Itálii vhodné klima. Hlavními jednoletými plodinami jsou pícniny a obiloviny (ASZ 2007). Na ekologické zemědělství také těsně navazuje agroturistika. V současné době je v Itálii při ekofarmách asi 700 rekreačních zařízení. (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství na Kypru Od roku 1990 dochází k pomalému nárůstu ekologicky obhospodařovaných ploch. Do seznamu ekoproduktů byly zařazeny nové výrobky, jako například: víno, chléb, luštěniny. V roce 1999 již hospodařilo 15 ekologických podniků, ale pouze na 13 ha zemědělské půdy. V dalších letech se očekává pozvolný nárůst jak ekologicky obdělávaných ploch, tak i ekofarem (Theophanous 2000). Ekologické zemědělství v Litvě Počet ekologicky hospodařících farem stále vzrůstá. První hospodářství dostala certifikáty v roce 1993, v roce 2002 jich bylo již 393 a obhospodařovaly 8 760 ha. Certifikovaná plocha představuje asi 0,8 % zemědělské půdy a průměrná velikost ekologické farmy činí asi 22 ha. Hlavní podíl certifikované plochy tvoří louky a pastviny (50 %) a orná půda, na které se pěstují především obiloviny (40 %). Oproti konvenčnímu zemědělství se v ekologických podmínkách pěstuje více ovoce, zeleniny a luštěnin. V živočišné výrobě dominuje hlavně produkce mléka (Alterová 2004a).
~ 26 ~
Ekologické zemědělství v Lotyšsku V Lotyšsku dosud nebyl růst ekologického zemědělství tak rychlý jako v ostatních nových členských státech EU zčásti proto, že zde převažuje tendence k rozvoji intenzivního zemědělství a také kvůli značnému úbytku zemědělských pracovních sil. Stát začal ekologické zemědělství podporovat až v roce 2001, následovalo přijetí akčního plánu rozvoje ekozemědělství v roce 2003 (Javůrková 2004). Velikost ekologických farem je různá, od 1,5 do 595 ha. Téměř polovina certifikovaných farem má výměru mezi 20 a 100 ha, asi 44 % má méně než 20 ha (Alterová 2004b). Ekologické farmy pěstují hlavně kukuřici, brambory a zeleninu. V živočišné výrobě převažuje chov dojnic (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství v Lucembursku V roce 1988 byly založeny organizace sdružující ekologické producenty "Verain fir biologesch-dynamesch Landwirschaft" a "Verenegung fir Biologesche Landbau Letzebuerg". Od té doby se počet ekologických farem více než zdvojnásobil (Aendekerk 2002). Ekologické zemědělství v Maďarsku V letech 1997 až 2004 se v Maďarsku rozrostl počet ekofarem a biopodniků na pětinásobek. V dalších letech se tento trend zastavil a jejich počet se dokonce zmenšoval. Zatímco ve většině zemí EU rozloha ekologicky obhospodařované půdy za poslední roky razantně narůstá, v Maďarsku za posledních pět let k žádné euforii, co se týká přechodu na ekologické hospodářství, nedošlo. Po roce 2004 počet biopodniků poklesl o 15 % a rozloha ekologicky obhospodařované plochy se v roku 2008 zmenšila o asi 8 % na 122 817 ha (Václavík 2009). Spotřebitelská poptávka po biopotravinách v Maďarsku je zatím slabá. Sektor ekologického zemědělství je orientovaný exportně (95 % ekologických produktů se vyváží) a představuje poměrně důležitý prvek maďarského zemědělského exportu. Průměrná velikost farmy činí 20 – 70 ha (Javůrková 2004). Kolem 100 ekologických farem chovalo v roce 2002 asi 11 800 hospodářských zvířat (Alterová 2004). Ekofarmy vyrábějí hlavně pšenici, olejniny, kukuřici, luštěniny, ovoce, zeleninu a med (Javůrková 2004c). ~ 27 ~
Ekologické zemědělství na Maltě V současnosti se na Maltě ekologické zemědělství neprovozuje (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství v Německu Německá vláda stanovila náročný cíl, aby do roku 2010 bylo 20 % zemědělské půdy obděláváno podle zásad ekologického zemědělství. Převážná část podniků se soustřeďuje na péči o louky a pastviny (Javůrková 2004). Podle zprávy německého ministerstva zemědělství sektor ekologického farmaření za rok 2005 sice rostl rychlejším tempem než v roce 2004, ale přírůstek ekologicky obdělávané půdy a ekologických farem neodpovídá stanoveným cílům. Výměra ekologicky obhospodařované půdy se zvýšila v roce 2005 o 39 515 ha na celkových 807 406 ha a počet podniků dosáhl čísla 17 020. Největší německá asociace působící v sektoru ekologického zemědělství a potravin Bioland oznámila, že německý trh s ekologickými potravinami se za rok 2005 rozšířil o 15 % (Bodoková 2006). Ekologické zemědělství v Nizozemsku Nizozemská vláda přijala v roce 2000 akční plán ekologického zemědělství, podle kterého by měla plocha ekologicky obhospodařovaných ploch dosáhnout 10 % celkové výměry zemědělské půdy. V roce 2002 zde existovalo celkem 1 560 ekofarem, to je o 2 % více než v předchozím roce a o 12 % více než v roce 2000 (Javůrková 2004). Naopak v roce 2008 oznámil Centrální statistický úřad Nizozemska (CBS), že plocha v ekologickém zemědělství za rok 2007 klesla o 1 344 ha (o 3,3 %). Je to první případ od roku 1996, kdy bylo v Nizozemsku zaznamenáno omezení těchto ploch. Současně za rok 2007 ubylo v zemi 66 ekologických farem, to je snížení celkového počtu takových hospodářství o 5,5 %. Roku 2007 bylo tedy v Nizozemsku obděláváno ekologickým způsobem celkem 39 656 ha (41 000 ha v roce 2006) a ve stejném roce se ekologické zemědělství podílelo na celkové nizozemské zemědělské produkci 2,1 % (Javůrková 2008). Z celkové hodnoty ekologické zemědělské produkce tvoří asi 45 % živočišné výrobky, 24 % zahradnické výrobky a 22 % ostatní hlavní rostlinné výrobky (Javůrková 2004).
~ 28 ~
Ekologické zemědělství v Polsku Růst ekologického zemědělství vrcholil v polovině 90. let, ale změna certifikačních pravidel přivodila od roku 1996 zpomalení přeměny konvenčních hospodářství na ekologická. V roce 2003 bylo v Polsku zaregistrováno 1 977 ekofarem (0,09 % všech hospodářství), které hospodařily na 53 515 ha (0,29 % zemědělské půdy v zemi) (Javůrková 2004). Podle Nadace podpůrných programů pro zemědělství (FAPA) bude ekologické hospodaření v Polsku v dalších letech značně expandovat. V roce 2005 bylo v Polsku na ekologickou produkci zaměřených pouze 7 182 farem, v roce 2008 se počet zvýšil již na 15 206 a plocha ekologicky pěstované zeleniny činila 8 700 ha a produkce byla 24 400 tun. Podobná výměra patří i ekologicky produkovanému ovoci, kterého se vyprodukovalo 25 500 tun. Na zlepšení situace v Polsku se podílely tyto faktory: polské relativně čisté životní prostředí příznivé počasí a podnebí subvence EU Navzdory celkem vysokým subvencím si někteří experti myslí, že ekologické hospodaření v Polsku není rentabilní, protože pěstování plodin bez průmyslových hnojiv a ochranných prostředků je dražší a tyto náklady se přenášejí na spotřebitele. Dalším problémem je, že se ekologické hospodaření zaměřené na pěstování rostlin nedostatečně diverzifikovalo na základě poptávky trhu. Podniky, které produkují ekologickou zeleninu, mají tendenci zaměřovat se na karotku a červenou řepu, i když by spotřebitelé kupovali i rajčata, květák, brokolici a papriku (Nehasilová 2009). Ekologické zemědělství v Portugalsku V posledních letech se ekologické zemědělství v Portugalsku značně zvyšuje. V roce 1993 bylo pouhých 73 registrovaných výrobců biopotravin, zatímco v roce 2005 jich bylo již přes 1 500 a hospodařili na výměře 200 tis. ha (Firmino 2006). Průměrná výměra ekologické farmy dosáhla 81 ha zemědělské půdy. Výroba ekologických produktů se zvyšuje, ale růst domácí spotřeby zaostává. Hlavními obory ekologické produkce je obhospodařování luk a pastvin (48 % ekologických ploch zemědělské půdy), pěstování oliv (28 %) a obilovin (21 %) (Javůrková 2004). ~ 29 ~
Ekologické zemědělství v Rakousku Ekologické zemědělství, které je šetrné k životnímu prostředí, má v Rakousku dlouhodobou tradici. Již v 70. letech byly státní subvence pro horské oblasti. Od začátku 90. let se začaly objevovat podniky hospodařící podle přísných ekologických směrnic (Schneider 1997). Rakousko patří mezi země EU s nejsilnějším ekologickým zemědělstvím. Ekologicky zde hospodaří téměř 10% všech zemědělských podniků. V současné době hospodaří podle ekologických metod asi 20 tis. podniků, nejvíce se jich soustřeďuje ve spolkových zemích Tyrolsko, Salcbursko a Štýrsko. Průměrná výměra ekofarmy je 16 20 ha, hlavními produkty jsou hovězí maso a mléko (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství v Řecku Ekologické zemědělství v Řecku má své základy v 80. letech 20. století. První ekologičtí zemědělci byli většinou amatéři, kteří experimentovali s různými metodami ekologického zemědělství, např. podle Steinera. V roce 1999 dosáhl podíl ekologicky obhospodařovaných ploch 0,6 % celkové rozlohy země (Smissen 2001). Většina řeckých ekologických farem se nachází na jihu a v centru Řecka. Hlavními produkty jsou olivy a olivový olej, víno, citrusové ovoce, mléčné produkty (např. feta sýry), ovčí a kozí mléko a maso (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství na Slovensku Na Slovensku má ekologické zemědělství již více než 12 – roční tradici. Je zde silně zastoupený chov zvířat, především přežvýkavců, koz a ovcí. Slovensko má velké rezervy v chovu prasat a drůbeže, přičemž zájem veřejnosti je o bioprodukty z chovu prasat a drůbeže velký (Biospotrebieľ 2011). V roce 2007 již na Slovensku hospodařilo 220 ekofarem na rozloze 94 tis. ha. Od roku 2004 je podpora ekologického zemědělství zahrnutá do plánu rozvoje venkova. Průkopníkem v prodeji BIO potravin je Ekotrend Myjava, ovšem cena BIO je v některých případech až o 40 % vyšší, než je cena konvečních potravin. (Enviportal 2007)
~ 30 ~
Ekologické zemědělství ve Slovinsku V roce 2002 působilo ve Slovinsku asi 1 150 ekologických farem, které hospodařili na 1,34 % celkové zemědělské půdy. Slovinská vláda během přípravy na připojení k EU zavedla prozatímní program podpory konverze farem na ekologické zemědělství, podle něhož zemědělci dostávali přímé dotace s podmínkou, že budou na své farmě po konverzi hospodařit podle ekologických zásad nejméně 4 roky. Hlavní ekologická produkce je ovoce, zelenina, víno, hovězí maso a mléko (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství ve Španělsku Ve Španělsku byla zahájena podpora ekologického zemědělství v roce 1995. Od té doby plocha ekologicky obdělávané půdy vzrostla 2,8krát na 665 055 ha (2,5 % celkové rozlohy zemědělské půdy). Ekologické zemědělství má nejsilnější pozici v regionech Estremadura a Andalusia, v nichž se soustřeďuje polovina ze všech 16 521 španělských ekologických farem. Průměrná ekologická farma hospodaří na 28 ha zemědělské půdy, průměrná velikost konvenční farmy ve Španělsku je 18 ha (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství ve Švédsku Švédská vláda vyhlásila v roce 2000 plán, podle kterého mělo být do roku 2010 10 % zemědělské půdy obděláváno podle zásad ekologického zemědělství. V roce 2002 ve Švédsku působilo 5 268 certifikovaných ekologických farem (6,5 % všech farem v zemi), které hospodařily na 214 120 ha půdy, což je zhruba 7 % zemědělské půdy (Javůrková 2004). V roce 2004 bylo přibližně 16 % půdy zařazeno do programu environmentálních subvencí, ale pouze polovina této výměry má certifikát ekologického zemědělství. Orgánem pověřeným udělovat certifikace ekologické zemědělské produkce a potravin ve Švédsku je KRAV (Javůrková 2004). Ekologické zemědělství ve Velké Británii Od roku 1990 zažívá ekologické zemědělství ve Velké Británii značný rozmach. V roce 2003 již zabírala ekologicky obhospodařovaná plocha 4 % celkové zemědělské plochy. Hospodařilo na ní 4 tis. ekofarem na bezmála 720 tis. ha (UK agriculture 2011).
~ 31 ~
Největší část ekologického zemědělství se nachází ve Skotsku (416 900 ha), naopak nejpomalejší růst a nejmenší podíl tohoto odvětví byl zaznamenán v Severním Irsku (Javůrková 2004).
~ 32 ~
4. ZÁVĚR Vliv ekologického zemědělství na životní prostředí je o mnoho pozitivnější, než je tomu u konvenčního hospodaření. Hospodaření v ekologickém zemědělství je věcí dobrovolnou a proto může každý začít hospodařit podle ekologických zásad, případně přejít z konvenčního hospodaření na hospodaření ekologické. Výnosy z ekologických farem jsou zpravidla nižší, než je tomu u konvenčních farem, ale zato se jedná o produkty vyšší kvality a nutriční hodnoty. V České republice převládá především ekologický chov skotu, následován chovem ovcí. Chov ostatních druhů hospodářských zvířat není sice zanedbatelný, ale nemá tak značnou váhu. Trend v ČR je stálé zvětšování ekologicky obhospodařovaných ploch, především pak zařazováním luk a pastvin do systému ekologického zemědělství. V evropském měřítku můžeme vidět trend podobný. Tomuto trendu hlavně napomáhá poptávka spotřebitelů po bioproduktech. I když jsou bioprodukty v některých případech i o 40 % dražší, než produkty z konvenčního hospodaření, převažuje poptávka nad nabídkou. Rakousko a Itálie se řadí na první místa v EU, co se rozlohy ekologicky obdělávané půdy týče. Jedná se o země s dlouhou tradicí v ekologickém hospodaření. Naopak země, jako je např. Bulharsko, jsou sice v systému ekologického zemědělství teprve na začátku, ale mají obrovský potenciál. Ekologické zemědělství je odvětví, kterému by se měla věnovat větší pozornost, protože produkce zdravých produktů a potravin má v dnešním světě stále větší cenu.
~ 33 ~
5. POUŢITÁ LITERATURA
AENDEKERK, R. Organic fading in Luxembourg, 2002, [online], [cit. 25. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.organiceurope.net/country_reports/luxemburg/default.asp ALTEROVÁ, L. Zemědělství nováčků: Litva, 2004a, [online], [cit. 2. dubna 2011] Dostupné na WWW: http://www.agroweb.cz/zpravodajstvi/Zemedelstvi-novacku:Litva__s43x19156.html ALTEROVÁ, L. Zemědělství nováčků: Lotyšsko, 2004b, [online], [cit. 11. března 2011] Dostupné na WWW: http://stary.agroweb.cz/projekt/clanek.asp?pid=2&cid=19250 ALTEROVÁ, L. Zemědělství sousedů: Maďarsko, 2004c, [online], [cit. 1. dubna 2011] Dostupné na WWW: http://www.agroweb.cz/Zemedelstvi-sousedu:Madarsko__s43x19009.html ASOCIACE SOUKROMÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ V ČR. Situace ekologického zemědělství členských států EU-25 v číslech, 2007, [online], [cit. 19. dubna 2011] Dostupné na WWW: http://www.asz.cz/cs/zpravy-z-tisku/ekologickezemedelstvi/situace-ekologickeho-zemedelstvi-clenskych-statu-eu-25-v-cislech.html BIOSPOTREBITEĽ. Ekologické poľnohospodárstvo na Slovensku, 2011, [online], [cit. 22. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.biospotrebitel.sk/ekologickepolnohospodarstvo/ekologicke-polnohospodarstvo-slovensko.htm BODOKOVÁ, S. Ekologické zemědělství v Bulharsku, 2007, [online], [cit. 20 ledna] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ids=417&ch=1&typ=1&val=56304 BODOKOVÁ, S. Ekologické zemědělství v Estonsku, 2006, [online], [cit. 2. února 2011] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=43821&ids=417
~ 34 ~
ČTK, Ekofarem loni přibylo, je jich už přes 3 500, 2011, [cit. 15. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.bio-info.cz/zpravy/ekofarem-loni-pribylo-je-jich-uzpres-3-500 DARMOVZALOVÁ, I., HRABALOVÁ, A. et al. Statistická šetření pro ekologické zemědělství provedená v roce 2009, Brno: Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2010, [cit. 10. února 2011] Dostupné na WWW: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/statistika-apruzkumy/podrobne-statisticke-udaje-ez-za-rok.html ENVIPORTAL. Ekologické poľnohospodárstvo na Slovensku zažíva boom, 2007, [online], [cit. 22. března 2011] Dostupné na WWW: http://enviroportal.sk/clanok.php?cl=11222 FIRMINO, A. Organic Farming in Portugal, 2006, [online], [cit. 1. dubna 2011] Dostupné na WWW: http://www.organiceurope.net/country_reports/portugal/default.asp HEINONEN, S. Organic Farming in Finland 2007, 2007, [online], [cit. 1. dubna 2011] Dostupné na WWW: http://www.organic-europe.net/country_reports/finland/default.asp HRABALOVÁ, A. et al Ročenka ekologického zemědělství v České republice v roce 2009, Praha: Ministerstvo zemědělství, 2009, 29 s. ISBN 978-80-7084-927-9 [cit. 1. března 2010] Dostupné na WWW: http://www.bioinstitut.cz/documents/Rocenka-webkomplet_000.pdf JAVŮRKOVÁ, J. Belgické ekologické zemědělství se zotavuje z poklesu, 2006a, [online], [cit. 15. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=44090&ids=417 JAVŮRKOVÁ, J. Ekonomické výsledky a perspektiva ekologických farem v Irsku, 2007, [online], [cit. 20. ledna 2011] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=60385&ids=417 JAVŮRKOVÁ, J. Francouzské ekologické zemědělství v roce 2005, 2006b, [online], [cit. 23. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=48495&ids=417
~ 35 ~
JAVŮRKOVÁ, J. Stav ekologického zemědělství v 25 členských státech EU, 2004, [online], [cit. 5. února 2011] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/ekozem/default.asp?ids=0&ch=24&typ=1&val=28845 JAVŮRKOVÁ, J. Úbytek ekologicky obdělávané půdy v Nizozemsku, 2008, [online], [cit. 9. února 2011] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=71030&ids=417 KOUBOVÁ, D. Ekologické zemědělství v Evropě [online], 2010, [cit. 25. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=105269&ids=417 KULTURNÍ DĚDICTVÍ. (2010), Chov ovcí v systému trvale udržitelného zemědělství, ochrana biodiverzity pastvin a krajiny, studijní materiál k semináři Chov ovcí v systému trvale udržitelného zemědělství, ochrana biodiverzity pastvin a krajiny, 5. - 6. 11. 2010, 19. - 20. 11. 2010, [online], [cit. 15. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.kulturnidedictvi.cz/files/chov_ovci.pdf KVASNIČKOVÁ, A. Analýza sektoru ekologické produkce potravin v EU, 2010, [online], [cit. 20. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.bezpecnostpotravin.cz/%5CIndex.aspx?ch=13&typ=1&val=103809&ids=0 MOUDRÝ, J., Přechod na ekologické zemědělství, 1. vydání, Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1997, 48 s. ISBN 80-7105-134-9 MZe. Úplné znění zákona č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství s komentářem, vyhlášky MZe č. 16/2006 Sb., nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a nařízení Komise (ES) č. 889/2008, 2009, [online], [cit. 1. dubna 2011] Dostupné na WWW: http://www.kez.cz/sites/default/files/dokumenty/2-1-Z242-uplne_zneni.pdf NEHASILOVÁ, D. Ekologické hospodaření v Polsku, 2009, [online], [cit. 10. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=95720&ids=417
~ 36 ~
PETR, D Chov drůbeže v ekologickém zemědělství, Brno, EPOS, 2004a, [cit. 14. února 2011] Dostupné na WWW: http://www.eposcr.eu/files/informac/vyd_publ/ML36%20Drubez.pdf PETR, D. Chov ovcí – Metodický list č. 34, Brno: EPOS, 2004b, [cit. 14. února 2011] Dostupné na WWW: http://www.eposcr.eu/files/informac/vyd_publ/ML34%20Chov%20ovci.pdf SBÍRKA ZÁKONŮ, ROČNÍK 2000 Dostupné na WWW: http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00242&cd=76&typ=r SEJÁK, J. et al. Udržitelnost českého zemědělství v globalizovaném prostředí, Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2008, 151 s. ISBN: 978-80-7414007-5¨ SCHNEIDER, M. Důsledky vstupu do EU pro Rakouské zemědělství, Praha: Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 1997, 98 s. ISBN 80-85898-63-2 SMISSEN, N. Organic fading in Greece 2001, 2001, [online], [cit. 20. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.organic-europe.net/country_reports/greece/default.asp ŠARAPATKA, B., URBAN, J. et al. Ekologické zemědělství v praxi, Šumperk: PRO – BIO, 2006, 502 s. ISBN 978-80-903583-0-0 TREOPHANOUS, G. Organic fading in Cyprus, 2000, [online], [cit. 11. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.organiceurope.net/country_reports/pdf/2000/cyprus.pdf UK AGRICULTURE. Organic farming and food – UK, 2011, [online], [cit. 2. února 2011] Dostupné na WWW: http://www.ukagriculture.com/food/organic_farming.cfm URBAN, J., ŠARAPATKA. B. Ekologické zemědělství: základy ekologického zemědělství, agroenvironmentální aspekty a pěstování rostlin, 1. vydání, Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2003, 280 s. ISBN 80-7212-274-6
~ 37 ~
Úřední věstník EU 2008. Nařízení komise (ES) č. 1235/2008 Dostupné na WWW: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:334:0025:0052:CS:PDF VÁCLAVÍK, T. Maďarsko: Až do roku 2014 žádní noví ekologičtí zemědělci, 2009, [online], [cit. 23. března 2011] Dostupné na WWW: http://www.bioinfo.cz/zpravy/madarsko-az-do-roku-2014-zadni-novi-ekologictizemedelci?highlightWords=Ma%C4%8Farsko VONDRÁŠKOVÁ, Š. Ekologické zemědělství v EU roste, 2010, [online], [cit. 1. dubna 2011] Dostupné na WWW: http://www.agronavigator.cz/default.asp?ch=1&typ=1&val=99154&ids=417
~ 38 ~
