Historická exkurze po netradičních objektech

Historická exkurze po netradičních objektech

Vysoká škola polytechnická Jihlava Tolstého 16, 586 01 Jihlava

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autor práce: Studijní program: Obor: Název práce: Cíl práce:

Anna Nedělková Ekonomika a management Cestovní ruch Historická exkurze po netradičních objektech Zpracovat program exkurze po vojenských obranných objektech pro ţáky gymnázia jako doplněk výuky dějepisu s tématikou druhé světové války.

Mgr. Eva Horňáková vedoucí bakalářské práce

RNDr. Eva Janoušková, Ph.D. vedoucí katedry Katedra cestovního ruchu

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 7. 5. 2012 ...................................................... Podpis

Poděkování Na tomuto místě bych ráda poděkovala vedoucí bakalářské práce Mgr. Evě Horňákové za pozornost, kterou věnovala mé práci a za její odborné rady. Dále bych chtěla vyslovit své díky mým rodičům, příteli, kamarádům a známým za podporu a trpělivost při vypracování této práce. V neposlední řadě patří poděkování paní učitelce Mgr. Lence Zadinové za její pomoc a vyjádření k mému zájezdu.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Historická exkurze po netradičních objektech bakalářská práce

Autor: Anna Nedělková Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Jihlava 2012

Copyright © Anna Nedělková, 2012

Abstrakt NEDĚLKOVÁ, Anna: Historická exkurze po netradičních objektech. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Mgr. Eva Horňáková. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2012. 59 stran. Tato práce si klade za cíl vytvořit program exkurze po vojenských obranných objektech pro ţáky gymnázia jako doplněk výuky dějepisu s tématikou druhé světové války. Obsahem teoretické části je historie vzniku československého opevnění, jeho vyuţití, základní typy opevnění a další informace. Jádrem praktické části je zpracování programu a kalkulace tematicky uceleného poznávacího zájezdu pro ţáky gymnázia.

Klíčová slova Československo. Dělostřelecká tvrz. Kalkulace. Nepřímé náklady. Opevnění. Pěchotní srub. Přímé náklady. Zájezd.

Abstract NEDĚLKOVÁ, Anna: Historical excursion of unusual objects. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourist trade. Supervisor Mgr. Eva Horňáková. Level of qualification: bachelor. Jihlava 2012. 59 pages. This work aims to create a program excursion military defense objects for grammar school students as a supplement to historical education on the theme of World War II. In the theoretical part is history of Czechoslovak fortifications, its use, basic types of fortifications and other information. The core of the practical part is the program and calculation comprehensive thematic sightseeing tour for grammar school students.

Key words Czechoslovakia. Artillery fortress. Calculation. Indirect costs. Fortification. Infantry blockhouse. Direct costs. Tour.

Obsah Seznam obrázků Seznam tabulek Úvod 1

Teoretická část ........................................................................................................ 14 1.1

1.1.1

Tehdejší situace a důvody ke stavbě opevnění ......................................... 14

1.1.2

Osudy opevnění od okupace aţ po současnost ......................................... 16

1.2

Typy opevnění .................................................................................................. 18

1.2.1

Těţké opevnění ......................................................................................... 18

1.2.2

Lehké opevnění ......................................................................................... 22

1.2.3

Překáţky.................................................................................................... 26

1.3 2

Historie opevnění ............................................................................................. 14

Současnost opevnění ........................................................................................ 27

Praktická část .......................................................................................................... 33 2.1

Popis zájezdu.................................................................................................... 33

2.2

Program zájezdu ............................................................................................... 33

2.3

Doporučení pro účastníky zájezdu ................................................................... 35

2.4

Itinerář cesty ..................................................................................................... 36

2.5

Předběţná kalkulace zájezdu............................................................................ 49

2.5.1

Nepřímé náklady ....................................................................................... 49

2.5.2

Přímé náklady ........................................................................................... 51

2.5.3

Cena zájezdu ............................................................................................. 52

2.6

Zhodnocení zájezdu pedagogem a návrhy na úpravy ...................................... 53

3

Závěr ....................................................................................................................... 55

4

Seznam zdrojů......................................................................................................... 57 4.1

Kniţní zdroje .................................................................................................... 57

4.2

Internetové zdroje............................................................................................. 58

4.3

Další uţitečné zdroje informací ....................................................................... 59

Seznam obrázků Obrázek 1: Vícejazyčná informační tabulka na tvrzi Hůrka (zdroj: soukromý archiv) .. 27 Obrázek 2: Výstava S padákem nad hlavou na tvrzi Hůrka (zdroj: soukromý archiv) .. 28 Obrázek 3: Stropní deska pěchotního srubu R – S 76 „U lomu“ tvrze Hanička s pancéřovými prvky (zdroj: soukromý archiv) ........................................... 28 Obrázek 4: Pěchotní srub N – S 72 „Můstek“ tvrze Dobrošov (zdroj: soukromý archiv) ...................................................................................................................... 29 Obrázek 5: Podzemí dělostřelecké tvrze Stachelberg (zdroj: soukromý archiv) ............ 30 Obrázek 6: Pěchotní srub T – S 73 tvrze Stachelberg (zdroj: soukromý archiv) ........... 30 Obrázek 7: Pěchotní srub N – S 82 „Březinka“ (zdroj: http://www.brezinka.cz/cz/fotogalerie/n82-soucasne) ................................. 31 Obrázek 8: Trasa 1. dne zájezdu (zdroj: www.mapy.cz) ................................................ 36 Obrázek 9: Trasa 2. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Suchý vrch (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 37 Obrázek 10: Trasa 2. dne zájezdu - Suchý vrch → Dělostřelecká tvrz Bouda (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 38 Obrázek 11: Trasa 2. dne zájezdu - Dělostřelecká tvrz Bouda → Mladkov (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 38 Obrázek 12: Trasa 2. dne - Mladkov → Vojenské muzeum v Králíkách (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 39 Obrázek 13: Trasa 2. dne zájezdu - Králíky → Deštné v Orlických horách (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 40 Obrázek 14: Trasa 3. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Panské Pole (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 40 Obrázek 15: Trasa 3. dne zájezdu - osada Panské pole → Dělostřelecká tvrz Hanička (zdroj: www.mapy.cz) ................................................................................. 41 Obrázek 16: Trasa 3. dne zájezdu - Hanička → Průsek (zdroj: www.mapy.cz) ............ 41 Obrázek 17: Trasa 3. dne zájezdu - Průsek → Komáří vrch (zdroj: www.mapy.cz) ..... 42 Obrázek 18: Trasa 3. dne zájezdu - Komáří vrch → Šerlich (zdroj: www.mapy.cz) ..... 42 Obrázek 19: Trasa 3. dne zájezdu - Šerlich → Deštné v Orlických horách (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 43

Obrázek 20: Trasa 4. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Dělostřelecká tvrz Stachelberg (zdroj: www.mapy.cz).............................................................. 44 Obrázek 21: Trasa 4. dne zájezdu - Stachelberg → T – S 63 (zdroj: http://vylety.zoharcu.com/Stachelberg/Stachelberg_2.jpg) ......................... 45 Obrázek 22: Trasa 4. dne zájezdu - T – S 63 → Deštné v Orlických horách (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 46 Obrázek 23: Trasa 5. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Zemská brána (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 46 Obrázek 24: Trasa 5. dne zájezdu - Zemská brána → Klášterec nad Orlicí (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 47 Obrázek 25: Trasa 5. dne zájezdu - Klášterec nad Orlicí → Jihlava (zdroj: www.mapy.cz) ............................................................................................. 48

Seznam tabulek Tabulka 1: Trasa 1. dne zájezdu - Jihlava → Deštné v Orlických horách (zdroj: vlastní tvorba) ............................................................................................................ 36 Tabulka 2: Trasa 2. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Suchý vrch (zdroj: vlastní tvorba) ................................................................................................. 37 Tabulka 3: Trasa 2. dne zájezdu - Suchý vrch Dělostřelecká tvrz Bouda (zdroj: vlastní tvorba) ............................................................................................................ 38 Tabulka 4: Trasa 2. dne zájezdu - Dělostřelecká tvrz Bouda → Mladkov (zdroj: vlastní tvorba) ............................................................................................................ 38 Tabulka 5: Trasa 2. dne zájezdu - Mladkov → Vojenské muzeum v Králíkách (zdroj: vlastní tvorba) ................................................................................................. 39 Tabulka 6: Trasa 2. dne - Králíky → Deštné v Orlických horách (zdroj: vlastní tvorba) ........................................................................................................................ 39 Tabulka 7: Trasa 3. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Panské Pole (zdroj: vlastní tvorba) ................................................................................................. 40 Tabulka 8: Trasa 3. dne zájezdu - Panské pole → Dělostřelecká tvrz Hanička (zdroj: vlastní tvorba) ................................................................................................. 41 Tabulka 9: Trasa 3. dne zájezdu - Hanička → Průsek (zdroj: vlastní tvorba) ................ 41 Tabulka 10: Trasa 3. dne zájezdu - Průsek → Komáří vrch (zdroj: vlastní tvorba) ....... 42 Tabulka 11: Trasa 3. dne zájezdu - Komáří vrch → Šerlich (zdroj: vlastní tvorba) ...... 42 Tabulka 12: Trasa 3. dne zájezdu - Šerlich → Deštné v Orlických horách (zdroj: vlastní tvorba) ............................................................................................................ 43 Tabulka 13: Trasa 4. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Dělostřelecká tvrz Stachelberg (zdroj: vlastní tvorba) ................................................................. 44 Tabulka 14: Trasa 4. dne zájezdu - Stachelberg → T – S 63 (zdroj: vlastní tvorba)...... 45 Tabulka 15: Trasa 4. dne zájezdu - T – S 63 → Deštné v Orlických horách (zdroj: vlastní tvorba) ................................................................................................. 45 Tabulka 16: Trasa 5. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Zemská brána (zdroj: vlastní tvorba) ................................................................................................. 46 Tabulka 17: Trasa 5. dne zájezdu - Zemská brána → Klášterec nad Orlicí (zdroj: vlastní tvorba) ............................................................................................................ 47 Tabulka 18: Trasa 5. dne zájezdu - Klášterec nad Orlicí → Jihlava (zdroj: vlastní tvorba) ............................................................................................................ 47

Úvod Díky snaze nespočtu nadšenců, zástupců obcí a měst a dobrovolníků z řad různých občanských sdruţení a spolků máme jedinečnou příleţitost stát se návštěvníky nejvýznamnější vojenské a největší stavební památky na období 1. republiky – staveb československého opevnění z let 1935 – 1938. Máme moţnost dozvědět se podrobnosti o velni důleţité kapitole našich dějin, době předválečné, době, kdy se československá vláda rozhodla vybudovat důmyslný obranný systém v pohraničí. Bohuţel nedlouho poté se musela podrobit závěrům konference evropských velmocí v Mnichově a tím pádem pohraničí i pevnostní systém v této oblasti budovaný odstoupit Německu. Naštěstí se některé tyto stavby dochovaly v horším či lepším stavu do dnešní doby, byly a jsou rekonstruovány, nově vybavovány a zpřístupňovány návštěvníkům a tak můţe neopakovatelnou atmosféru těchto objektů okusit stále větší počet turistů. Nejprve bych ráda uvedla důvody, jenţ mě vedly k výběru tohoto tématu bakalářské práce. Jiţ jako malé dítě jsem absolvovala s rodiči výlety po objektech s vojenskou tématikou. Především mého otce toto téma vţdy zajímalo (a dodnes zajímá), takţe jsem se zúčastnila např. prohlídky dělostřelecké tvrze Hanička, dělostřelecké tvrze Bouda, Tankového dne ve Vojenském technickém muzeu Lešany nebo prohlídky Vojenského muzea Králíky. A tak bylo přirozené, ţe jsem se o toto téma začala zajímat také. Navíc tzv. pevnostní turistika je poslední dobou pojem čím dál více skloňovaný médii, coţ je jistě dobře. Atraktivním tématem pevnostní turistiky se na naší škole jiţ zabývala bakalářská práce Vojenské opevnění ve východních Čechách a jeho turistické vyuţití, jejíţ autorkou je Darja Bašková. Tato práce se však, na rozdíl od té mojí, zaměřila pouze na oblast Východních Čech. Autorka ve své práci také rozebírá dotazníkové šetření a na jeho základě vytváří dvoudenní cyklistický zájezd určený různým věkovým skupinám. O výsledky tohoto dotazníkového šetření bych se ráda opřela i ve své bakalářské práci a vytvořila tak pětidenní zájezd určený pro ţáky gymnázia jako doplněk výuky dějepisu a tím pádem i rozšířila jejich všeobecné znalosti o historii našeho státu. Povědomí o československém opevnění z 30. let 20. století a o jeho významnosti v naší historii je bohuţel mezi veřejností velmi malé. A tak by bylo jistě dobré začít pomocí školních výletů nebo zájezdů s pevnostní tématikou zvyšovat vědomosti o tomto období

historie československého státu a budování opevnění právě u ţáků a studentů gymnázií a ostatních škol. Tato generace by se tím do budoucna mohla stát další generací opětovných návštěvníků objektů tohoto typu a mohlo by se tím výrazně zvýšit povědomí všeobecné veřejnosti o tomto tématu. Při psaní své bakalářské práce se budu opírat o informace z knih s fortifikační tématikou, o malé průvodce po jednotlivých pevnostech, které jsem zakoupila při jejich prohlídkách a o internetové zdroje, které jsou v této oblasti dost věrohodné. Tato práce by měla slouţit především učitelům středních škol jako inspirace a návrh pro vytvoření a organizaci jejich vlastních zájezdů a výletů se zaměřením na pevnostní turistiku. Také by mohla poslouţit dalším studentům, kteří by se ve své práci chtěli zabývat touto tématikou. Dále by mohla poskytnout námět k navštívení pevnostních objektů pro ty, kteří se o toto téma zajímají, i pro ty, kteří by si své vědomosti v této oblasti teprve chtěli rozšířit. V teoretické části své bakalářské práce bych ráda osvětlila důvody, proč k rozhodnutí o stavbě opevnění před druhou světovou válkou došlo a co se s opevněním dělo během války, po ní, aţ do současnosti, protoţe i tyto příběhy jsou velice zajímavé a vypovídají mnoho o tom, co se v nedávné době událo. Dále rozdělím jednotlivé typy opevnění a zaměřím se především na dělostřelecké tvrze, které jsou svou velikostí a rozmanitostí jistě největším lákadlem pro turisty. Také je potřeba zaměřit se na vyuţití opevňovacích objektů v současné době, neboť právě tyto ţelezobetonové stavby mohou zvýšit potenciál cestovního ruchu v oblastech, ve kterých se nacházejí. Praktickou část zaměřím na vytvoření produktu cestovního ruchu, jímţ bude pětidenní tematicky ucelený poznávací zájezd. Program tohoto zájezdu bude zaměřený na ţáky gymnázií a na rozšíření jejich vědomostí v oblasti historie Československa. Při vytváření zájezdu se budu opírat o své vlastní zkušenosti z návštěv pevnostních objektů. Program bude obsahovat prohlídku dělostřelecké tvrze Bouda, dělostřelecké tvrze Hanička a dělostřelecké tvrze Stachelberg, pěchotního srubu R – S 87 „Průsek“ a Vojenského muzea v Králíkách. Pro doplnění programu je v plánu také návštěva přírodních krás – především naučných stezek v CHKO Orlické hory a na Trutnovsku. Dále se budu věnovat organizační stránce zájezdu, vytvoření itineráře trasy, doporučení pro účastníky a kalkulaci zájezdu.

Abych zjistila, jestli je zájezd v praxi vůbec realizovatelný, poskytnu ho k posouzení učiteli gymnázia a na základě jeho zhodnocení navrhnu případné úpravy.

1 Teoretická část 1.1 Historie opevnění 1.1.1 Tehdejší situace a důvody ke stavbě opevnění Po první světové válce a po prodělání světové hospodářské krize v roce 1929 se i přes různé mezinárodní smlouvy, které měly odvrátit další světový konflikt, mezinárodní situace v Evropě neustále zhoršovala. To nahrávalo vzniku různých extrémistických hnutí. Kdyţ se v roce 1933 dostal v Německu k moci Adolf Hitler, uţ tak špatné vztahy se ještě více zhoršily a bylo rozhodnuto o urychlení přípravných prací směřujících k výraznému posílení obranyschopnosti Československa. To mělo znamenat výrazně modernizovat a reorganizovat armádu a začít s opevňováním hranic. Proto bylo nejdříve vystavěno několik atypických objektů. Na prohlídku Maginotovy linie a stáţ ve Francii bylo vysláno několik vrcholných představitelů armády a posléze několik skupin československých ţenijních a zbrojních specialistů. Také do naší republiky byli vysláni francouzští fortifikační poradci, kteří v Československu zůstali aţ do července 1938. Důvodů ke stavbě pevnostního systému v Československu bylo několik. Prvním byla velmi nevýhodná strategická poloha Československa. Nakonec došlo k téměř úplnému obklíčení našeho území nepřáteli. Jen asi 200 km hranice se spojeneckým Rumunskem na území Podkarpatské Rusi mohla zůstat nechráněna. Další nevýhodou byl protáhlý tvar území, který na délku měřil téměř 1 000 km. Díky tomu mohlo lehce dojít k přetnutí území, a proto bylo rozhodnuto v místech největšího ohroţení vystavět objekty těţkého opevnění. Dalším důvodem byl malý počet potenciálních sil mobilizované armády odvislý od počtu obyvatel ČSR. Brát v úvahu se musely bezpochyby i materiálové a surovinové zdroje (zejména ropa a ţelezná ruda) spolu s kapacitami zbrojního, strojírenského a chemického průmyslu. Teprve v březnu 1935 vznikly centralizované orgány určené pro realizaci opevnění – Rada pro opevňování a Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). Dosavadní opevňovací skupiny byly reorganizovány na Ţenijní skupinová velitelství (dále ŢSV), která podléhala ŘOP. V říjnu 1935 byl zadán první stavební úsek a v prosinci 1935 přijat první opevňovací program, který musel být postupně dále upravován (kvůli měnící se mezinárodní situaci a také podle kapacitních moţností). 14

Původně mělo dojít k úplnému převzetí francouzských koncepcí na výstavbu těţkého opevnění. Nakonec se tak nestalo, zvítězila vlastní koncepce, která se značně přizpůsobila československým názorům, potřebám a moţnostem. Díky tomu můţeme s čistým

svědomím

označit

československý

pevnostní

systém

za

jeden

z nejdokonalejších v Evropě, který bezesporu předčil v mnoha ohledech svůj francouzský vzor. „Opevnění mělo zabezpečit nejvíce ohrožené úseky před překvapivým vpádem útočníka a získat čas pro provedení mobilizace. Obrana převážně v horském či podhorském terénu měla být spíše statická, což nahrávalo zkušenostem získaným za první světové války. Opevnění mělo rovněž přispět ke snížení počtu obránců, což bylo pro slabé lidské zdroje republiky velice významné.“ [Dubánek, Fic, Lakosil, 2010, str. 15] „Plánované náklady na stavbu a vybavení opevnění a celé související infrastruktury měly dosáhnout téměř 11 miliard tehdejších korun. Výstavba se dělila podle stupně ohrožení jednotlivých úseků hranic do čtyř etap s předpokládaným ukončením prací po roce 1945. Na budování pevnostního systému se přímo či nepřímo podílely stovky československých firem a desetitisíce občanů ČSR. Opevnění z let 1935 – 1938 představuje největší stavební dílo na našem území.“ [Kachlík, Ráboň, Vávra, 2007, str. 7] Bohuţel naše úsilí o co nejlepší obranný systém bylo přerušeno přijetím Mnichovské dohody. „K předčasnému ukončení prací na výstavbě opevnění v Československu došlo počátkem října 1938 poté, co se čs. vláda na nátlak svých politických spojenců podrobila závěrům konference evropských velmocí v Mnichově. Zde se koncem září 1938 bez účasti zástupců Československa sešli představitelé Anglie, Francie, Německa a Itálie. Výsledkem této schůzky se stalo rozhodnutí, podle kterého muselo Československo do 10. října 1938 odstoupit Německu ta pohraniční území, na kterých žila nadpoloviční většina obyvatel hlásících se k německé národnosti. Převážná část opevnění, budovaná na obranu Československa, se nacházela na územích, která přijetím Mnichovské dohody přešla pod německou správu. Armáda proti svému přesvědčení uposlechla rozhodnutí politických představitelů země a opevnění opustila. Mezinárodní garance velmocí nemohly zabránit tomu, aby 15. března 1939

15

Němci obsadili zbytek Čech a Moravy. Na Slovensku vznikl 14. března samostatný stát.“ [Kachlík, Ráboň, Vávra, 2007, str. 7] Uţ se můţeme jen dohadovat o tom, jak by se dějiny vyvíjely, kdyby se podařilo obranný pevnostní systém na našem území plně dokončit a kdyby nedošlo k přijetí Mnichovské dohody. Jistě by však zmizel pocit zrady a zlosti, který bezpochyby vládnul v srdcích občanů Československé republiky.

1.1.2 Osudy opevnění od okupace až po současnost Na mnoha místech nedokončené opevnění zabrané po Mnichovu německými vojáky utrpělo za války velké poškození. Jiţ zabetonované pancéřové prvky byly ze staveb vytrhávány (a ty ještě nezabetonované odváţeny), aby je bylo moţné roztavit v hutích a pouţít kvalitní pancíř na výrobu zbraní apod. nebo na osazení do jiných pevnostních objektů. I další vybavení (výzbroj, střílny, granátové skluzy, periskopy…), které na opevnění zůstalo, bylo Němci vyuţíváno pro vlastní účely. V mnoha případech se z objektů opevnění staly cíle postřelovacích, trhacích a dalších zkoušek. Zkušenosti získané z těchto zkoušek byly Němcům velmi nápomocny při dobývání např. francouzských nebo belgických pevností a pomohly také při vývoji dalších důmyslnějších a ničivějších zbraní. Mezi takové zbraně můţeme například zařadit protibetonovou podkaliberní střelu Röchling, jejíţ stopy po ostřelování můţeme nalézt na nemálo objektech i v dnešní době (např. na tvrzi Hůrka nebo na pěchotním srubu N – S 72 „Můstek“, který se nachází na tvrzi Dobrošov). Objekty lehkého opevnění byly především ve vnitrozemní ničeny zcela. Po skončení války bylo opevnění silně poškozeno, ale i přesto si zachovalo svůj vojenský potenciál a tak docházelo od roku 1946 k jeho reaktivaci. Po změně politické situace však bylo od tohoto kroku upouštěno, bylo obnoveno pouze několik objektů těţkého opevnění a „...v roce 1953 byly objekty těžkého opevnění na severní hranici vyhodnoceny jako nepotřebné a z tohoto důvodu dostal n. p. Kovošrot povolení k sešrotování části pancéřových zvonů.“ [Dubánek, Fic, Lakosil, 2010, str. 60] Tyto práce byly značně necitelné a vedly ke zmrzačení posledních zachovalejších pěchotních srubů a dalších objektů dělostřeleckých tvrzí. Poté byly objekty těţkého opevnění vyuţívány k různým účelům – jako sklady (takto byly vyuţívány např. dělostřelecké tvrze Smolkov, Hůrka a Adam), jako úkrytové 16

pracoviště ministerstva vnitra (k tomuto účelu byla přestavěna dělostřelecká tvrz Hanička a další pěchotní sruby), úloţiště nebezpečných látek (v nedokončené tvrzi Stachelberg a v některých pěchotních srubech), nebo pro účely civilní obrany. Po sametové revoluci se většina objektů postupně dostala do rukou různých zájmových spolků apod., které se jaly postupně uvést objekty do stavu co moţná nejvíce podobnému z let předválečných a zpřístupnit je veřejnosti. Jen např. dělostřelecká tvrz Adam slouţí svému účelu jako vojenské skladiště dodnes, nachází se ve vojenském prostoru, kam civilním osobám není povolen vstup.

17

1.2 Typy opevnění 1.2.1 Těžké opevnění Objekty těţkého opevnění (často pouţívaná zkratka TO, nebo také STO – stálé těţké opevnění) tvořily samostatné pěchotní sruby a dělostřelecké tvrze (spolu s nezbytným překáţkovým systémem a potřebnou infrastrukturou jako byly např. kasárna). Ve směru Odra – Krkonoše, na Jiţní Moravě a na Slovensku tvořily jakousi kostru obrany. Pro lepší orientaci byly jednotlivé stavby označovány písmenem/písmeny příslušného stavebního úseku, nesly označení S jako srub, nesly čísla objektu v linii (číslovalo se zpravidla od východu na západ), někdy bývá přidáno ještě malé písmeno (např. u vchodových objektů dělostřeleckých tvrzí) a také byly označovány krycím názvem. U dělostřeleckých tvrzí se někdy doplňoval i znak/název tvrze. „Od východu na západ tak lze zaznamenat následující realizované nebo rozestavěné úseky těžkého opevnění: MO (Moravská Ostrava), OP (Opava), StM (Staré Město pod Sněžníkem), K (Králíky), R (Rokytnice), N (Náchod), KrK-K a Li-c (Liberec), jehož uzávěry z výše uvedeného schématu poněkud vybočují. Na jižní hranici se jednalo o úseky MJ (jižní Morava), B (Bratislava) a Ko (Komárno).“ [Dubánek, Fic, Lakosil, 2010, str. 22] Jako příklad označení si tedy můţeme uvést pěchotní srub R – S 76 „U lomu“ náleţící k dělostřelecké tvrzi Hanička nebo vchodový srub K – S 12a „U rybníčku“ dělostřelecké tvrze Hůrka. „Těžké opevnění mělo být podle konečných opevňovacích plánů vybudováno jen na severním postavení od Bohumína na Moravě po pohoří Krkonoše. V březnu 1938 Německo uchvátilo do té doby samostatné Rakousko. Československá armáda neprodleně začala s budováním těžkého opevnění i na jižní Moravě.“ [Macoun, 2005, str. 26] Pro kaţdý objekt TO byl vytvořen individuální projekt s ohledem na terén a funkci, kterou měl objekt vykonávat, takţe kaţdý srub byl originál. Pro urychlení výstavby na jiţní Moravě byly však pouţity projekty některých objektů ze severní hranice.

18

Těţké opevnění se stavělo v různé odolnosti (tloušťce stěn), samostatné pěchotní sruby můţeme díky tomu rozdělit do dvou skupin a celkem šesti tříd různé odolnosti (viz dále). Objekty dělostřeleckých tvrzí byly vţdy stavěny v nejvyšší třídě odolnosti. Objekty TO měly za úkol svými bočními palbami chránit sousední objekty a tím byla zajištěna ochrana prostorů pro obranu Československa nejdůleţitějších. 1.2.1.1 Pěchotní sruby Samostatné pěchotní sruby byly hlavním prvkem linie těţkého opevnění a těchto staveb bylo také postaveno v rámci těţkého opevnění nejvíce (podle Kachlíka, Ráboně a Vávry (2007) jich bylo do září roku 1938 stavebně dokončeno 228). Zpravidla se jednalo o dvoupodlaţní (jedno nadzemní a jedno podzemní patro) monolitické ţelezobetonové stavby, které se od sebe konstrukčně lišily (odolností, sloţením výzbroje, počtem pancéřových prvků a počtem členů osádky). Jelikoţ samotná stavba plošně zabírala malý prostor, byly tyto objekty těţko zasaţitelným cílem. „Podle francouzských zkušeností byly převzaty čtyři stupně odolnosti označované I až IV. Podle toho jsou sruby označovány jako tzv. „Římany“. V lesních oblastech pak po vzoru francouzských blokhausů bylo možné realizovat odlehčené pěchotní sruby v nižším stupni odolnosti označené 1 a 2 (tzv. „Araby“). Tyto objekty neměly schodiště a dolní patro bylo přístupné pouze průlezem se žebříkem. Velmi zjednodušené zůstalo jejich technické vybavení, objekty neměly díky jedněm dveřím protiplynové předsíně. Řada srubů měla pouze soudkový záchod, někdy odpadl i dieselagregát a dokonce i filtry.“ [Dibelková, Dubánek, 2007, str. 10] Podle Macouna (2005) měly tedy objekty arabského typu strop silný 100 nebo 150 cm a stěnu k nepříteli tlustou 120 nebo 175 cm. Římany měly stropy a čelní stěny silné od 125 do 350 cm. „Nejsilnější betonová stěna byla na straně k nepříteli. Hlavní výzbroj byla soustředěna ve střeleckých místnostech vpravo i vlevo. V Krajině, která umožňovala útok nepřátelských tanků, byla střelecká místnost srubu vyzbrojena protitankovým kanónem spřaženým s těžkým kulometem a ještě jedním dvojčetem těžkých kulometů. Objekty v horských úsecích a v lesích, kde se nepředpokládal útok tanků, byly vyzbrojeny jen těžkými kulomety v různém počtu.

19

Pěchotní sruby měly i pomocnou výzbroj sestávající z lehkých kulometů, které chránily svou palbou střílny hlavní výzbroje nebo mířily na týlovou stranu objektu pro jeho kruhovou obranu. Další lehké kulomety byly umístěny v pancéřových zvonech, které vystupovaly nad střechu objektu a mohly zpravidla střílet i směrem k nepříteli. Hlavním úkolem vojáků ve zvonech však bylo pozorování okolí. Pěchotní sruby byly rovněž vybaveny několika granátovými skluzy.“ [Macoun, 2005, str. 26] Dalším důleţitým prvkem pro ochranu objektu byly tzv. krakorce (betonové převisy stropu), které chránily většinu střílen proti přímému zasaţení a také tzv. diamantové příkopy. Tyto příkopy široké 120 aţ 150 cm a hluboké 210 aţ 300 cm měly několik funkcí. První byla ta, ţe díky příkopu se nemohli přímo ke střílně objektu přiblíţit ţenisti a zničit tak střílnu vloţením náloţe. Druhá funkce byla ochrana před zasypáním střílen po bombardování objektu. V případě zasypání střílen by totiţ byl objekt vyřazen z boje. V neposlední řadě do diamantového příkopu ústily odpady vystřílených nábojů a granátové skluzy. Typický pěchotní srub tedy vypadal tak, jak popisují Dibelková a Dubánek (2007): „V horním bojovém patře se kromě střeleckých místností nacházela kancelář velitele a prostor pro telefonistu (případně i pro radiotelegrafistu) a podle konfigurace i ubikace poddůstojníků, dělostřeleckých pozorovatelů nebo části mužstva. Ostatní prostory byly určeny jako skladiště kanonového a kulometného střeliva, výjimečně i jiné prostory jako WC nebo nádrže na vodu. Nádrže byly umístěny zpravidla na konzolách nad schodištěm. V horním patře se nacházel i dvakrát zalomený vchod , čímž se zabránilo případnému postřelování interiéru objektu a zároveň byl dostatečně chráněn relativně velký otvor nasávání vzduchu. Z tohoto důvodu byly jako první uzávěr použity mřížové dveře. Další vstup u „Římanů“ uzavíraly dvoje pancéřové dveře, mezi nimiž byla i protiplynová předsíň. V dolním patře se nacházela ubytovna posádky a sklad potravin na 14 dní boje v obklíčení. Dlouhodobý pobyt usnadňoval zdroj pitné vody v podobě vrtané nebo kopané studny a sociální zařízení s umývárnou. Zdroj osvětlení, pohon čerpadla a vzduchotechniky zajišťoval dieselagregát. V objektu byl udržován přetlak znemožňující vniknutí bojových plynů, který zabezpečovala filtroventilační soustava. Pohon čerpadla a ventilátoru byl v případě výpadku elektřiny řešen jako ruční a na nouzové osvětlení byly použity petrolejové lampy. K vytápění se využívalo zbytkové teplo při chodu agregátu. Místností pro tzv. zemní telegrafii (jen u samostatných objektů římské odolnosti) představující záložní, ale ne nevýznamný druh spojení a prostory pro 20

uskladnění ručních granátů a osvětlovacích raket je výčet prostor dolního patra ukončen.“ [Dibelková, Dubánek, 2007, str. 12] 1.2.1.2 Dělostřelecké tvrze Dělostřelecké tvrze představovaly nejodolnější objekty opevnění. Jedná se o soustavu vzájemně propojených pěchotních a dělostřeleckých srubů, minometných a dělostřeleckých věţí, vchodových objektů a pozorovatelen. Stavěly se na místech takticky nejdůleţitějších, kde měly vytvářet opěrné body. Kvůli vysoké finanční náročnosti se výstavba dělostřeleckých tvrzí plánovala pouze v nejvíce ohroţeném úseku Odra – Krkonoše. Údaje o plánovaném konečném počtu tvrzí se v literárních pramenech rozcházejí. Jsou udávány počty od 12 do 15, někdy aţ 16 tvrzí. Tyto odchylky vznikly pravděpodobně proto, ţe plány byly s ohledem na situaci a na finanční prostředky neustále měněny, nakonec bylo rozhodnuto o nahrazení některých dělostřeleckých tvrzí samostatnými pěchotními sruby apod. Faktem je, ţe do září roku 1938 se podařilo stavebně dokončit 5 dělostřeleckých tvrzí (Smolkov, Hůrka, Hanička, Adam a Bouda) a rozestavět dalších 5 tvrzí (Stachelberg, Skutina, Dobrošov, Šibenice a Orel, jejíţ stavba po vybetonování jednoho pěchotního srubu byla pozastavena na neurčito, protoţe stupeň naléhavosti obrany tohoto prostoru nebyl tak velký) a zbytek tvrzí byl jen ve fázi plánů. Stejně jako u pěchotních srubů se od sebe kaţdá dělostřelecká tvrz liší, především počtem tvrzových objektů. Nejvíce jich měla mít dělostřelecká tvrz Stachelberg - 12 - a nejmenší je tvrz Bouda, která má 5 tvrzových objektů. Obecně lze popsat dělostřeleckou tvrz asi takto: hlavní vchod a hlavně zásobování je řešeno vchodovým srubem, který bývá zpravidla umístěn v týlu, co nejdále od nepřítele a od moţných bojů. I kdyţ se nepočítalo se zapojením vchodového srubu do boje, i tyto sruby mají několik střílen a dalších ochranných prvků (pancéřové zvony), nachází se zde hlavní nasávání vzduchu pro hlavní filtrovnu tvrze, vjezd do podzemí chrání dvoje silnostěnná ocelová vrata, mezi kterými vznikla plynotěsná komora. Vjezd je podobně jako u pěchotních srubů zalomen a chráněn střílnou. Tento srub slouţil především pro zásobování tvrze - nákladní auto nacouvalo aţ do vjezdu a tam se náklad překládal na vozíky úzkorozchodné dráhy, které rozváţely náklad po celém podzemí tvrze. Za překladištěm v ideálním případě následovaly přímo koleje vedoucí do podzemí. Ve většině případů tomu tak nebylo a doprava vozíků do podzemí tvrze je řešena buďto 21

sváţnicí (šikmým výtahem, jenţ je moţné si prohlédnout např. na tvrzích Bouda nebo Hůrka, kde se zachovaly i původní vozíky úzkorozchodné dráhy) nebo klasickými výtahy (např. na tvrzi Hanička). Dále se ve směru postupu hlavní podzemní galerie nachází odvodňovací štola, minové komory (díky kterým bylo moţné v případě napadení vchod zavalit), hlavní filtrovna a strojovna tvrze, sklad pohonných hmot a muniční sklady. Následuje různě dlouhá hlavní galerie, která bývá mírně zalomená (opět ochranné účely proti přímé střelbě na delší vzdálenosti) a ve které se zpravidla nacházejí 2 aţ 3 spodní kabelové komory (které navazují na horní kabelové komory na povrchu). Dále v podzemí se hlavní galerie několikrát větví (v závislosti na počtu objektů tvrze) a také se zde nacházejí sály kasáren. Těchto sálů bylo několik a skládaly se z: ošetřovny, umýváren, sprch, WC, kuchyně, denního skladu potravin, skladu oděvů, skladu koksu, kotelny, ubikací muţstva, poddůstojníků a důstojníků, skladiště se záloţní dávkou potravin, kanceláří, stanoviště velitele, telefonní, radiotelegrafní a telegrafní ústředny, WC a umýváren pro důstojníky. Z podzemí tvrze bylo moţno se dostat několika nouzovými tajnými východy. Další sklady munice se nacházely přímo pod objekty tvrze, aby nebylo nutné munici dopravovat tak daleko. Objekty tvrze jsou s podzemím spojeny výtahy (kterými byl dopravován náklad) a schodišti (která slouţila vojákům). Osádka tvrze měla také proměnlivý počet odvíjející se od počtu objektů tvrze. Jednalo se od cca 300 do 800 muţů jako osádky tvrze a jako podpora byly ještě přidělovány roty pěchoty, která měla bránit povrch tvrze. Nejmenší tvrz Bouda by tedy celkem bránilo na 400 vojáků, největší tvrz Stachelberg cca 1 000 vojáků.

1.2.2 Lehké opevnění Objekty lehkého opevnění (LO, v některých pramenech také označované jako SLO – stálé lehké opevnění nebo OPO – objekty polního opevnění) byly důleţitou součástí československého obranného systému. Univerzálnost jejich pouţití v jakémkoli terénu a především jejich kvantita byly hlavními výhodami tohoto typu opevnění. Dalšími nespornými výhodami lehkého opevnění byla menší časová i finanční náročnost na výstavbu. Tyto malé pevnůstky měly za úkol ztíţení postupu nepřítele postřelováním okolního prostoru lehkými a těţkými kulomety a také usnadnění obrany jednotkám polní armády v jejich případném ústupu. Konstrukce těchto objektů byla jednoduchá a nebyla vybavená na delší boj (např. absence lůţek apod.). Podle Dibelkové (2007) a 22

dalších zdrojů (především map), nebyla linie lehkého opevnění stavěna jen v pohraničí (tak jako tomu bylo u opevnění těţkého), ale objekty LO se nacházely i ve vnitrozemí v podobě tzv. záchytných příček. Tyto záchytné příčky se nacházely např. u Prahy (pro tuto oblast se vţil lidový název Praţská čára), na kterou navazovala tzv. Vltavská linie, u Plzně atd. Další záchytné příčky bohuţel zůstaly jen ve fázi plánů (skrz Českomoravskou vrchovinu a na moravsko-slovenském pomezí). „První objekty lehkého opevnění se začaly stavět v průběhu roku 1936. Jednoduché pevnůstky dostaly v poválečných letech označení podle roku zavedení – lehké objekty vz. 36. Zažité představy o tom, že tento typ byl převzat z Francie, nejsou zcela opodstatněné. Konstrukce je tak jednoduchá, že při potřebě rychle začít s opevňováním libovolného prostoru se nabídne jako jedna z prvních možností. Obdobné pevnůstky byly hojně budovány a používány v průběhu první světové války na bojištích západní fronty. Objektům chyběl velkorysejší koncept ve výstavbě i způsobu boje. Byť docházelo k různým zdokonalením, nebylo to stále ono a patrně došlo na starou stavařskou poučku, že je jednodušší postavit něco od základu nového, než se pokoušet o složitou rekonstrukci. Proto přišla iniciativa Ředitelství opevňovacích prací, které vypracovalo zcela jasnou koncepci opevnění a našlo konstrukci objektů, které vyhovovaly daným podmínkám opevňovacího plánu. Výsledkem bylo schválení nového typu lehkého opevnění počátkem roku 1937 – objektu lehkého opevnění nového typu (po válce nazývaný jako vz. 37), který následně zcela vytlačil pevnůstky staršího typu.“ [Svoboda, Lakosil, Čermák, 2011, str. 11]

1.2.2.1 Lehké opevnění vzor 36 „Objekty LO vz. 36 byly umísťovány především na místa s možností dalekého výstřelu a s možností nerušeného pozorování. Jednotlivé pevnůstky, či jejich shluky rovněž chránily důležité křižovatky, mosty, či železniční tratě. Palby jejich zbraní nebyly většinou provázané, v lepším případě se protínaly daleko v předpolí a pro účinnou obranu muselo být využito polního opevnění, tyto kulometná stanoviště spojující a zesilující. K určité změně došlo v některých případech v dalších dvou letech při pokračování výstavby. Mnohdy se podařilo skloubit stávající opevnění s novou linií objektů vz. 37 tak, že se jednotlivé koncepce vhodně doplňovaly. Pevnůstky z roku 1936 zde posilovaly

23

většinou z vyvýšených postavení nedostatečný systém čelních paleb a pozorování a za to byly chráněny souvislou palebnou přehradou z nových řopíků.“ [1] „Podle archivních podkladů existovaly objekty LO vz. 36 typu A, B, C, D a E. Dodnes však nemáme naprosto vyčerpávající údaje týkající se všech typů – bylo zjištěno, že objekt typu E je jednostřílnový, objekty typu A a B jsou dvoustřílnové (typ A se od B liší pouze tloušťkou stěny a stropu, která je u typu B o 10 cm větší) a typ C třístřílnový. Poslední typ pevnůstky vz. 36 – typ D – nebyl již realizován: měl mít dvě střílny. Současně se stavbou jednotlivých typů pevnůstek vz. 36 byly realizovány i stavby tzv. chat, které měly z důvodu nedostatku vhodných ubikací sloužit pro ubytování osádek zpravidla odlehlých objektů LO, u kterých byla požadována rychlá bojeschopnost pro případ nečekaného nepřátelského vpádu.“ [Svoboda, Lakosil, Čermák, 2011, str. 15] Podle Svobody, Lakosila a Čermáka (2011) bylo pevnůstek tohoto typu u nás postaveno celkem 858, z toho se do dnešní doby dochovalo 503 kusů, 128 jich bylo zničeno a 227 zahlazeno.

1.2.2.2 Lehké opevnění vzor 37 „Zcela odlišně pojatou koncepcí obrany byl systém tvořený lehkým opevněním vz. 37. Vývoj tohoto nového vzoru lehkého opevnění začal koncem roku 1936, představa se vyjasnila počátkem následujícího roku a 5. 1. 1937 byl nový objekt lehkého opevnění schválen ke stavbě. Vznik samotné konstrukce je opředen mnoha pověstmi, jedna z nich hovoří o zmenšení a zjednodušení objektu těžkého opevnění. Pevnůstky měly díky svému rozmístění v terénu vytvořit vzájemnou palbou neproniknutelný postřelovaný pás. Rozmístěny v jednom až třech sledech se měly vzájemně podporovat a krýt vesměs bočními palbami, v nepřehledných místech s komplikovaným terénem doplněnými palbami čelními nebo kosými. LO vz. 37 tvořilo souvislé opevněné pásmo, které sestávalo z několika sledů jednotlivých pevnůstek, obecně nazývaných řopíky (odvozeno od zkratky ŘOP). Opevněné pásmo bylo většinou tvořeno opevněnou clonou z jednoho sledu kulometných stanovišť nebo opevněnou čárou ze dvou sledů lehkých objektů – každý sled přitom vytvářel sám o sobě souvislou palebnou přehradu.“ [Svoboda, Lakosil, Čermák, 2011, str. 61]

24

Jak uvádějí Svoboda, Lakosil a Čermák (2011), lehkého opevnění vzor 37 bylo na našem území postaveno celkem 9 089 kusů, z toho se dochovalo 4 683 kusů a zničeno nebo zcela zahlazeno bylo 4 406 kusů.

Z tohoto kniţního zdroje jsem se také dozvěděla informace o jednotlivých typech LO vz. 37. (2011) Podle úkolu, který měly jednotlivé pevnůstky plnit je můţeme rozdělit na objekty kulometné (typy A, B, C, D, E), objekty pro organické protitankové kanony (typy F, G, H a K) a objekty pro ţenijní boje (pracovní úkryty, pozorovatelny). Podle charakteristiky terénu se stavěly pevnůstky v normální, zesílené i zeslabené odolnosti. Všechny typy byly také stavěny v pravé nebo levé verzi a ve verzích šikmých nebo lomených) Typ A byl nejčastěji zastoupen, měl dvě hlavní střílny a existují další podtypy tohoto typu podle toho, jaký úhel střílny svíraly (vţdy záleţelo na terénu, ve kterém byl řopík umístěn). Objekty tohoto typu byly nejčastěji umísťovány v prvním sledu a měly za úkol vést boční palby ve směru průběhu opevněného pásma. Typ B měl jednu boční a jednu čelní střílnu. Řopíky tohoto typu většinou najdeme ve druhém sledu, kde vykrývají svými čelními nebo kosými palbami hluchá místa nebo úvozy či cesty, které nebyly dostatečně chráněny palbami z bočních střílen vedlejších objektů. Typ C je objekt jednostřílnový nejniţší odolnosti. Čelní střílna měla vést čelní nebo kosou palbu na hluchá místa (údolí, strţe). Tyto objekty neměly téměř ţádné vybavení, často neměly dveře (jen zalomený vchod odvrácený od nepřátelské palby) a strop tvořený pouze vlnitým plechem s vrstvou štěrku a hlíny. Typ D je opět jednostřílnový, podobá se polovině typu A. Objekty tohoto typu byly často umísťovány na prudké svahy, časté je také umístění dvou pevnůstek tohoto typu na vrcholu kopce nebo do ţelezničního nebo silničního náspu, kde vedly kosou nebo boční palbu. Typ E je podobný typu C, jiţ ale se stejnou odolností jako ostatní typy. Jeho pouţití bylo víceméně stejné, ale jeho umístění bylo na více ohroţená místa, nezřídka v hlavní linii, na čelní postřelování silnic vedoucích od hranice do vnitrozemí. Objekty pro protitankové kanony měly být budovány jen výjimečně a aţ na tři výjimky stavby tohoto typu nebyly realizovány. 25

1.2.3 Překážky Neodmyslitelným článkem obranného systému Československa byly překáţky. Můţeme je rozdělit na dvě skupiny - překáţky protipěchotní a protitankové (označované také jako lehké a těţké překáţky). Protipěchotní překáţky tvořily především řady ocelových tyčí s oky (tzv. prasečí ocásky) ukotvených do betonového kvádru a propletených ostnatým drátem. Průchody mezi prasečími ocásky se uzavíraly buďto tzv. španělským jezdcem nebo brankou. Jako protitankové překáţky byli nejdříve vyvinuti tzv. ţelezobetonoví jeţci, kteří pro svoji malou odolnost byli posléze nahrazeni tzv. těţkým rozsocháčem. Tato těţká překáţka byla pouţívána pro svoji velkou účinnost i v jiných státech (Německo, SSSR). Ţelezné sloupy zasazené do betonového prahu doplněné prasečími ocásky byly další účinnou protitankovou překáţkou, stejně jako protitankové příkopy s vybetonovanou stěnou.

26

1.3 Současnost opevnění V současné době jsou v mnoha objektech československého opevnění z let 1935 – 1938 zřízena muzea a památníky, které jsou přístupné veřejnosti. Dělostřeleckých tvrzí je přístupno návštěvníkům 6 - Hůrka, Bouda, Hanička, Skutina, Dobrošov a Stachelberg. Do kategorie dělostřeleckých tvrzí by se ještě měl zahrnout pěchotní srub MO – S 20 - jediný objekt plánované tvrze Orel, který je přístupný v rámci areálu Darkovičky nedaleko Hlučína. Dělostřelecké tvrze Hůrka a Bouda má na starosti Společnost přátel čs. opevnění, o. p. s. a výborná práce členů sdruţení je znát - na obou tvrzích standardně provádějí průvodci ve vojenském oblečení, coţ dodává návštěvníkovi pocit, jako by ho provázel sám člen osádky tvrze. Návštěvník si můţe zakoupit nepřeberné mnoţství různé fortifikační literatury a dalších upomínkových předmětů. Jak na informačních tabulkách umístěných na důleţitých místech tvrzí, tak na internetových stránkách jsou k dispozici informace pro cizince ve čtyřech jazykových mutacích (angličtině, němčině, francouzštině a polštině) apod. Na tvrzi Hůrka probíhá rekonstrukce a návštěvníci si mohou také dokoupit prohlídku výstavy S padákem nad hlavou, která je umístěna v podzemí tvrze. Na Boudě si podle ročního období a provozních moţností mohou návštěvníci vybrat dokonce ze šesti prohlídkových tras. Společnost přátel čs. opevnění, o. p. s. také kaţdoročně pořádá vzpomínkovou akci Cihelna nedaleko Králík.

Obrázek 1: Vícejazyčná informační tabulka na tvrzi Hůrka (zdroj: soukromý archiv)

27

Obrázek 2: Výstava S padákem nad hlavou na tvrzi Hůrka (zdroj: soukromý archiv)

Dělostřelecká tvrz Hanička je bezesporu jedním z nejnavštěvovanějších a nejznámějších objektů tohoto typu. Unikátní je především její přestavba na chráněné pracoviště tehdejšího Federálního ministerstva vnitra. Díky tomu pro mne osobně trochu ztratila něco z atmosféry, kterou pociťuji na jiných tvrzích, i kdyţ si pozornost, která je jí věnována jistě právem zaslouţí.

Obrázek 3: Stropní deska pěchotního srubu R – S 76 „U lomu“ tvrze Hanička s pancéřovými prvky (zdroj: soukromý archiv)

28

Na rozestavěné tvrzi Skutina se podařilo vybetonovat pouze 2 pěchotní sruby, z nichţ je návštěvníkům přístupný pouze jeden - N – S 48 „U stodol“, 2 zachovalé objekty lehkého opevnění a ukázka překáţkového systému.¨ Na dělostřelecké tvrzi Dobrošov funguje muzeum tohoto typu nejdéle. Prohlídka začíná ještě na povrchu ve výstavní místnosti, pokračuje prohlídkou dělostřeleckého srubu N – S 75 „Zelený“ a sestoupením do podzemí, které je zčásti vybetonované. Návštěvníci si prohlédnou sály kasáren a vystoupají zpět na povrch pěchotním srubem N – S 72 „Můstek“, na kterém jsou hodně patrné stopy po postřelování.

Obrázek 4: Pěchotní srub N – S 72 „Můstek“ tvrze Dobrošov (zdroj: soukromý archiv)

Dělostřelecká tvrz Stachelberg by se po dokončení stala naší největší tvrzí. V jediném vybetonovaném objektu tvrze - pěchotním srubu T – S 73 - se podařilo zlikvidovat jedovatý Aredyn (který zde byl uskladněn po válce) a vybudovat zdařilou vojenskohistorickou expozici. V tomto srubu také začíná prohlídka podzemí, do kterého se sestoupí po schodech a návštěvníci dostanou bezpečnostní helmy. Podzemí tvrze totiţ není vybetonováno, v některých místech nemá dostatečnou výšku a tak by jinak hrozily úrazy. Podzemí bylo v minulosti kompletně zatopeno vodou, díky nedalekému lomu došlo k odvodnění a tím zpřístupnění opravdu unikátního prohlídkové trasy. Návštěvníci mohou vidět všechny fáze výstavby podzemí - od výlomových prací aţ po 29

betonáţ, coţ je velmi ojedinělé. Málokdo si při procházení jiţ vybetonovaných chodeb uvědomí, kolik práce a času zabralo chodby a sály do skály vylomit a poté vybetonovat. Během prohlídky vidí návštěvníci také výdřevy a dřevěné konstrukce, pomocí kterých docházelo k betonáţi. Provozovatelé plánují zpřístupnit další část podzemí a změnit tak dosavadní průběh prohlídky, kdy se návštěvníci vrací na povrch stejným způsobem jako při sestupu. Součástí prohlídky je i prohlídka vybaveného a vyzbrojeného objektu lehkého opevnění.

Obrázek 5: Podzemí dělostřelecké tvrze Stachelberg (zdroj: soukromý archiv)

Obrázek 6: Pěchotní srub T – S 73 tvrze Stachelberg (zdroj: soukromý archiv)

30

Návštěvníkům je také přístupný nespočet samostatných pěchotních srubů. Ty nabízejí ke zhlédnutí podstatně více vybavení a výzbroje neţ na dělostřeleckých tvrzích, v jejichţ podzemí bývají pro vystavování většiny exponátů nepříznivé podmínky. Také jejich celkový stav bývá trochu lepší díky menší velikosti a tak menším nárokům na údrţbu apod. Na prohlídku většiny pěchotních srubů je potřeba se předem objednat. Namátkou bych zmínila pěchotní sruby MO – S 5 „Na trati“ (nacházející se nedaleko Starého Bohumína), OP – S 25 „U trigonometru“ (obec Milostovice), K – S 14 „U cihelny“ (nedaleko Králík), R – S 87 „Průsek“ (nedaleko dělostřelecké tvrze Hanička) a N – S 82 „Březinka“ (nacházející se nedaleko Dobrošova), jehoţ nynější stav se blíţí stavu z doby mobilizace v roce 1938.

Obrázek 7: Pěchotní srub N – S 82 „Březinka“ (zdroj: http://www.brezinka.cz/cz/fotogalerie/n82soucasne)

Také muzeí lehkého opevnění je na našem území nespočet. Nacházejí se především u jiţní hranice a některá muzea mají i pevnou otevírací dobu. Jedná se například o: muzea opevnění Praţské čáry (v Berouně, Bratronicích, Doksech u Kladna a obci Sazená), Muzeum čs. opevnění v Roudnici nad Labem, Muzeum vojenského opevnění v Ţatci-Holedečku, Muzeum československého opevnění v Kladrubech u Stříbra, pevnostní areál Slavonice, Pevnostní muzeum Vranov, Muzeum čs. opevnění 1938 ve Slupi u Znojma, Muzeum čs. opevnění „U starého lomu“ Novosedly nebo Muzeum lehkého opevnění v Ústí nad Labem-Hostovicích.

31

Za zmínku a návštěvu jistě stojí i muzea poválečného opevnění, jako jsou např. areál opevnění Šatov nebo Vojenské muzeum Ořechov, a vojenská muzea - Vojenský historický ústav sídlící v Praze, Vojenské muzeum v Králíkách a Muzeum na demarkační linii v Rokycanech.

32

2 Praktická část 2.1 Popis zájezdu Jedná se o pětidenní tematicky zaměřený školní zájezd. Předpokladem je, ţe se zájezdu zúčastní 30 ţáků a 2 učitelské dozory. Dopravováni budou autokarem a ubytováni ve dvou, tří a pětilůţkových pokojích s vlastním sociálním zařízením v Penzionu Anička v Deštném v Orlických horách. Stravovat se budou účastníci tamtéţ - v ceně zájezdu bude polopenze. Zájezd je vhodný pro ţáky gymnázií studující 4. ročník, ve kterém je zpravidla téma první a druhé světové války probíráno. Zájezd je moţné zorganizovat v září, v říjnu, v dubnu, v květnu nebo v červnu, záleţí na časové vytíţenosti ţáků a učitelů a především na ochotě provozovatelů jednotlivých dělostřeleckých tvrzí a dalších objektů provádět skupiny i mimo hlavní sezónu.

2.2 Program zájezdu 1. den (pondělí): Odjezd z Jihlavy v 9:00, příjezd do Deštného v Orlických horách ve 12:00. Ubytování v penzionu Anička, oběd z vlastních zásob. Odpoledne od 14:00 beseda s odborníkem a autorem mnoha knih s fortifikační tématikou Janem Lakosilem. V 17:30 večeře, večer volný program. 2. den (úterý): V 8:00 snídaně, v 9:00 odjezd směr dělostřelecká tvrz Bouda. Příjezd na parkoviště u rozhledny na Suchém vrchu v 10:10, pro zájemce vystoupání na rozhlednu, moţné občerstvení v bufetu, poté cesta pěšky cca 45 minut aţ k vchodovému srubu tvrze. Zde je moţno zakoupit základní balené občerstvení a ve 12:00 následuje kompletní okruh podzemím tvrze (cca 85 minut), který účastníky seznámí se vším podstatným. Ve 13:30 se účastníci vydají pěšky po červené a ţluté turistické značce (po které vede NS „Betonová hranice“) směrem Mladkov kde je vyzvedne autobus, cesta jim bude trvat asi 70 minut. Autobus je doveze do Vojenského muzea v Králíkách, kde jsou ke zhlédnutí unikátní exponáty od dob 1. světové války aţ do doby dnešní. V 16:00 odjezd zpět do Deštného v Orlických horách, kam účastníci dorazí v 17:10, navečeří se a večer je opět čeká volný program. 33

3. den (středa): V 8:00 snídaně, v 9:00 odjezd směr Bartošovice v Orlických horách na parkoviště v osadě Panské Pole – Hanička, kam autobus dorazí přibliţně za půl hodiny. Odtud čeká účastníky asi půlhodinový pochod, aţ dorazí ke vchodovému srubu dělostřelecké tvrze Hanička, kde je také moţné zakoupit základní občerstvení. Poté návštěvníci absolvují asi 80 minutovou prohlídku tvrze, která se kvůli přestavbě na válečné pracoviště FMV (federálního ministerstva vnitra) značně liší od dělostřelecké tvrze Bouda, kterou návštěvníci navštívili den předtím, avšak ani tím neztratila nic ze svého půvabu a atmosféry. Prohlídka podzemí končí v nejzachovalejším objektu tvrze - v pěchotním srubu R – S 76 „U lomu“ - a dále ještě pokračuje po povrchu tvrze aţ k dělostřeleckému srubu R – S 79 „Na mýtině“. Odtud se účastníci vydají po červené turistické značce k samostatnému pěchotnímu srubu R – S 87 „Průsek“, cesta by jim měla trvat asi hodinu. Následuje prohlídka tohoto unikátního pěchotního srubu vystavěného v 2. arabské odolnosti. Po prohlídce na účastníky čeká asi 10 minut chůze dále po červené turistické stezce aţ k přírodní rezervaci Komáří vrch, kde se nachází původní bukový porost. Nedaleko této přírodní rezervace účastníky nabere autobus a za cca 20 minut je doveze na Šerlich. Zde se budou moci účastníci občerstvit na Masarykově chatě a poté se vydají na asi 10 km pochod po naučné stezce „Okolím Deštného“ aţ do Deštného v Orlických horách. Tato naučná stezka vede krásnou přírodou, prochází národní přírodní rezervací Bukačka a přírodní rezervací Sedloňovský vrch a jelikoţ zčásti vede po linii opevnění, je na ní moţné zhlédnout i několik dalších fortifikačních objektů. Po dvou aţ dvou a půl hodině chůze by měli účastníci dorazit do penzionu v čase ideálním na večeři - tedy okolo 17:30. Večer čeká na účastníky opět volný program. 4. den (čtvrtek): V 8:00 snídaně, v 9:00 odjezd na dělostřeleckou tvrz Stachelberg. Příjezd ke tvrzi v 10:20, moţnost zakoupení občerstvení, prohlídka tvrze od 11:00. Cca 30 minut samostatná prohlídka expozice zaměřená na čs. opevnění umístěná v pěchotním srubu T – St – S 73, poté asi 50 minutová prohlídka podzemí tvrze s průvodcem, kde si účastníci budou moci prohlédnout část rozsáhlých podzemních prostor v různých fázích výstavby - od zahájení výlomových prací aţ po betonáţe chodeb a sálů. Následuje výstup zpět na povrch a cca 30 minutová (vzhledem k počtu účastníků a malé velikosti 34

objektu budeme počítat s větším časovým úsekem, neţ je běţné) prohlídka s průvodcem vybaveného a vyzbrojeného objektu lehkého opevnění vz. 37 nacházejícího se v těsné blízkosti tvrze. Poté se účastníci vydají na prohlídku 4,5 km dlouhé naučné stezky „Opevněné Trutnovsko“, která vede malebnou krajinou s mnoha vyhlídkovými místy. Jelikoţ tato stezka vede po bývalé linii těţkého opevnění, lze zde zhlédnout několik dalších objektů (rozestavených i stavebně dokončených) a hlavně informační tabule, které podávají informace o jednotlivých objektech a také různých tematických problémech týkajících se těţkého opevnění. Stezka končí u pěchotního srubu T – S 63 v Libči, asi 1 km odtud autobus vyzvedne účastníky a doveze je zpět do penzionu. Od 17:30 večeře, večer volný program. 5. den (pátek): Poslední den zájezdu čeká účastníky snídaně v 8:00 a odjezd z penzionu v 9:30. Autobus je po desáté hodině doveze na místo zvané Zemská brána, odkud se vydají po naučné stezce přes území přírodní rezervace Zemská brána aţ do Klášterce nad Orlicí, kde je po cca 5 km a hodině chůze opět nabere autobus a vydají se na zpáteční cestu. Předpokládaný příjezd do Jihlavy je po asi 2 a půl hodinách jízdy - tzn. v 13:30.

2.3 Doporučení pro účastníky zájezdu Kvůli celoročně velmi nízkým teplotám v podzemích dělostřeleckých tvrzí je nutné mít s sebou teplé oblečení (mikinu, lépe i tenčí bundu) a také pevné uzavřené boty (ţádné sandály apod.). Vhodný by byl jistě i deštník nebo pláštěnka pro případ deštivého počasí. V ceně zájezdu není započítáno pojištění, ani vstupy do objektů (asi 250 Kč), je potřeba si s sebou vzít i dostatek peněz na občerstvení, jelikoţ je strava řešena polopenzí.

35

2.4 Itinerář cesty 1. den (pondělí): Jihlava → Deštné v Orlických horách – 108 km po silnicích I. třídy, 42 km po silnicích II. třídy = 2 hod 30 minut + 30 minut přestávka => celkově 3 hodiny jízdy Tabulka 1: Trasa 1. dne zájezdu - Jihlava → Deštné v Orlických horách (zdroj: vlastní tvorba)

1. den Odjezd

Z

Do

9:00

Jihlava

Stradouň

99

Stradouň

Borohrádek

15

Silnice II. třídy 305

Borohrádek

Častolovice Deštné v Orlických horách

9

Silnice I. třídy 36, 11

27


Častolovice

Příjezd

12:00

Celkem

Km

Pouţitá komunikace Silnice I. třídy 38, 34, 37, 17

150

Obrázek 8: Trasa 1. dne zájezdu (zdroj: www.mapy.cz)

36

2. den (úterý): Deštné v Orlických horách → Suchý vrch – 26 km po silnici I. třídy, 34 km po silnicích II. třídy, 3,7 km po místních komunikacích = 1 hod 10 minut jízdy Tabulka 2: Trasa 2. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Suchý vrch (zdroj: vlastní tvorba)

2. den Odjezd 9:00

Celkem

Km

Pouţitá komunikace

Helvíkovice

34

Silnice II. třídy 310, 319

Helvíkovice

Červenovodské sedlo

26

Silnice I. třídy 11

Červenovodské sedlo

Suchý vrch

3,7

Místní komunikace

Z Deštné v Orlických horách

Do

Příjezd

10:10

63,7

Obrázek 9: Trasa 2. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Suchý vrch (zdroj: www.mapy.cz)

37

Suchý vrch → Dělostřelecká tvrz Bouda – 2,5 km chůze terénem = 45 minut chůze Tabulka 3: Trasa 2. dne zájezdu - Suchý vrch Dělostřelecká tvrz Bouda (zdroj: vlastní tvorba)

2. den Odchod

Z

Do

Příchod

Km

10:40

Suchý vrch

Bouda

11:25

2,5

Pouţitá komunikace Červená turistická značka

Obrázek 10: Trasa 2. dne zájezdu - Suchý vrch → Dělostřelecká tvrz Bouda (zdroj: www.mapy.cz)

Dělostřelecká tvrz Bouda → Mladkov – 5,5 km terénem = 1 hodina 10 minut chůze Tabulka 4: Trasa 2. dne zájezdu - Dělostřelecká tvrz Bouda → Mladkov (zdroj: vlastní tvorba)

2. den Odchod

Z

Do

Příchod

Km

13:30

Bouda

Mladkov

14:40

5,5

Pouţitá komunikace Červená a ţlutá turistická značka

Obrázek 11: Trasa 2. dne zájezdu - Dělostřelecká tvrz Bouda → Mladkov (zdroj: www.mapy.cz)

38

Mladkov → Vojenské muzeum v Králíkách – 3,6 km po silnici I. třídy, 7 km po silnicích II. třídy, 1,6 km po silnici III. třídy = 15 minut jízdy Tabulka 5: Trasa 2. dne zájezdu - Mladkov → Vojenské muzeum v Králíkách (zdroj: vlastní tvorba)

2. den Odjezd

Z

14:40

Mladkov Dolní Boříkovice Králíky

Do Dolní Boříkovice

Příjezd

Králíky V. muzeum

14:55

Celkem

Km


7


3,6


1,6

Silnice III. třídy 31224

12,2

Obrázek 12: Trasa 2. dne - Mladkov → Vojenské muzeum v Králíkách (zdroj: www.mapy.cz)

Králíky → Deštné v Orlických horách – 7,3 km po silnicích I. třídy, 53 km po silnicích II. třídy, 1,6 km po silnici III. třídy = 1 hodina 10 minut jízdy Tabulka 6: Trasa 2. dne - Králíky → Deštné v Orlických horách (zdroj: vlastní tvorba)

2. den Odjezd

Z

Do

16:00

V. muzeum Králíky Dolní Boříkovice Ţamberk Helvíkovice

Celkem

Příjezd

Km


Králíky

1,6


Dolní Boříkovice

3,6


Ţamberk

19


Helvíkovice Deštné v Orlických horách

3,7


34


17:10

62 39

Obrázek 13: Trasa 2. dne zájezdu - Králíky → Deštné v Orlických horách (zdroj: www.mapy.cz)

3. den (středa) Deštné v Orlických horách → osada Panské Pole – 30 km po silnicích II. třídy = 35 minut jízdy Tabulka 7: Trasa 3. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Panské Pole (zdroj: vlastní tvorba)

3. den Odjezd 9:00


Do

Příjezd

Km


Panské Pole

9:35

30


Obrázek 14: Trasa 3. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Panské Pole (zdroj: www.mapy.cz)

40

Osada Panské Pole → Dělostřelecká tvrz Hanička – 2 km terénem = 30 minut chůze Tabulka 8: Trasa 3. dne zájezdu - Panské pole → Dělostřelecká tvrz Hanička (zdroj: vlastní tvorba)

3. den Odchod

Z

Do

Příchod

Km

9:35

Panské Pole

Hanička

10:05

2


Obrázek 15: Trasa 3. dne zájezdu - osada Panské pole → Dělostřelecká tvrz Hanička (zdroj: www.mapy.cz)

Dělostřelecká tvrz Hanička → Pěchotní srub Průsek – 4 km terénem = 60 minut chůze Tabulka 9: Trasa 3. dne zájezdu - Hanička → Průsek (zdroj: vlastní tvorba)

3. den Odchod

Z

Do

Příchod

Km

11:25

Hanička

Průsek

12:25

4


Obrázek 16: Trasa 3. dne zájezdu - Hanička → Průsek (zdroj: www.mapy.cz)

41

Pěchotní srub Průsek → přírodní rezervace Komáří vrch – 1 km terénem = 15 minut chůze Tabulka 10: Trasa 3. dne zájezdu - Průsek → Komáří vrch (zdroj: vlastní tvorba)

3. den Odchod

Z

Do

Příchod

Km

13:25

Průsek

Komáří vrch

13:40

1


Obrázek 17: Trasa 3. dne zájezdu - Průsek → Komáří vrch (zdroj: www.mapy.cz)

Komáří vrch → Šerlich – 12 km po silnici II. třídy, 5,1 km po silnici III. třídy = 25 minut jízdy Tabulka 11: Trasa 3. dne zájezdu - Komáří vrch → Šerlich (zdroj: vlastní tvorba)

3. den Odjezd

Z

Do

13:55

Komáří vrch

Černá Voda

Černá Voda

Šerlich

Celkem

Příjezd

14:20

Km


5,1


12


17,1

Obrázek 18: Trasa 3. dne zájezdu - Komáří vrch → Šerlich (zdroj: www.mapy.cz)

42

Šerlich → Deštné v Orlických horách – 10 km terénem = 2 hodiny chůze Tabulka 12: Trasa 3. dne zájezdu - Šerlich → Deštné v Orlických horách (zdroj: vlastní tvorba)

3. den Odchod

Z

15:00

Šerlich

Do Deštné v Orlických horách

Příchod

Km


17:00

10

Červená a zelená turistická značka

Obrázek 19: Trasa 3. dne zájezdu - Šerlich → Deštné v Orlických horách (zdroj: www.mapy.cz)

4. den (čtvrtek) Deštné v Orlických horách → Dělostřelecká tvrz Stachelberg – 59 km po silnici I. třídy, 22,5 km po silnicích II. třídy = 1 hodina 20 minut jízdy

43

Tabulka 13: Trasa 4. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Dělostřelecká tvrz Stachelberg (zdroj: vlastní tvorba)

4. den Odjezd 9:00

Km


Dobruška

17


Dobruška

Trutnov

59


Trutnov

Stachelberg

5,5



Do

Celkem

Příjezd

10:20

81,5

Obrázek 20: Trasa 4. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Dělostřelecká tvrz Stachelberg (zdroj: www.mapy.cz)

44

Dělostřelecká tvrz Stachelberg → Pěchotní srub T – S 63 v Libči – 4,5 km terénem = 1 hodina chůze Tabulka 14: Trasa 4. dne zájezdu - Stachelberg → T – S 63 (zdroj: vlastní tvorba)

4. den Odchod

Z

Do

Příchod

Km

13:00

Stachelberg

T – S 63

14:00

4,5

Pouţitá komunikace NS „Opevněné Trutnovsko“

Obrázek 21: Trasa 4. dne zájezdu - Stachelberg → T – S 63 (zdroj: http://vylety.zoharcu.com/Stachelberg/Stachelberg_2.jpg)

Pěchotní srub T – S 63 v Libči → Deštné v Orlických horách – 54 km po silnicích I. třídy, 17 km po silnicích II. třídy = 1 hodina 10 minut jízdy Tabulka 15: Trasa 4. dne zájezdu - T – S 63 → Deštné v Orlických horách (zdroj: vlastní tvorba)

4. den Odjezd

Z

Do

14:30

T – S 63

Dobruška

Dobruška

Deštné v Orlických horách

Celkem

Příjezd

15:40

Km


54

Silnice I. třídy 16, 14

17


71 45

Obrázek 22: Trasa 4. dne zájezdu - T – S 63 → Deštné v Orlických horách (zdroj: www.mapy.cz)

5. den (pátek) Deštné v Orlických horách → Zemská brána – 39 km po silnicích II. třídy = 45 minut jízdy Tabulka 16: Trasa 5. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Zemská brána (zdroj: vlastní tvorba)

5. den Odjezd 9:30


Do

Příjezd

Km


Zemská brána

10:15

39

Silnice II. třídy 310, 319, 311

Obrázek 23: Trasa 5. dne zájezdu - Deštné v Orlických horách → Zemská brána (zdroj: www.mapy.cz)

46

Zemská brána → Klášterec nad Orlicí – 5 km terénem = 1 hodina chůze Tabulka 17: Trasa 5. dne zájezdu - Zemská brána → Klášterec nad Orlicí (zdroj: vlastní tvorba)

5. den Odchod 10:15

Z Zemská brána

Do Klášterec nad Orlicí

Příchod

Km


11:15

5

Modrá turistická značka

Obrázek 24: Trasa 5. dne zájezdu - Zemská brána → Klášterec nad Orlicí (zdroj: www.mapy.cz)

Klášterec nad Orlicí → Jihlava – 106 km po silnicích I. třídy, 44 km po silnicích II. třídy, 2,5 km po silnici III. třídy = 2 hodiny 35 minut + 30 minut přestávka = celkem 3 hodiny 5 minut jízdy Tabulka 18: Trasa 5. dne zájezdu - Klášterec nad Orlicí → Jihlava (zdroj: vlastní tvorba)

4. den Odjezd 11:20

Celkem

Km


Pastviny

2,5


Pastviny

Týnišťko

44


Týnišťko

Jihlava

106

Silnice I. třídy 35, 17, 37, 34, 38

Z Klášterec nad Orlicí

Do

Příjezd

14:25

152,5 47

Obrázek 25: Trasa 5. dne zájezdu - Klášterec nad Orlicí → Jihlava (zdroj: www.mapy.cz)

48

2.5 Předběžná kalkulace zájezdu Plánovaný počet účastníků: 30 ţáků + 2 dozory + 1 řidič Sazba dopravce za ujetý km: 23 Kč [2] Sazba dopravce za 1 hodinu čekání: 150 Kč [2] Počet nocí: 4 Ubytování: 250 Kč/noc [3] Strava: polopenze 140 Kč [3] Vstupy: Bouda 60 Kč (zlevněné studentské vstupné po předloţení studentského průkazu, doprovody vstup zdarma) [4], Vojenské muzeum v Králíkách 50 Kč (zlevněné studentské vstupné po předloţení studentského průkazu, doprovody a řidič vstup zdarma)[5], Hanička 35 Kč (zlevněné studentské vstupné po předloţení studentského průkazu + 20% sleva pro školní zájezdy), 55 Kč dozory (sleva pro školní zájezdy neplatí pro pedagogický doprovod)[6], R – S 87 „Průsek“ vstupné dobrovolné[7], Stachelberg 70 Kč (vstupné pro dospělé)[8]. Vzhledem ke sloţitosti výpočtu nebudeme zahrnovat vstupné do konečné ceny zájezdu, doporučíme ţákům vzít si na vstupy cca 250 Kč a dozorům 150 Kč.

2.5.1 Nepřímé náklady 

Cena dopravy A. Náhrada za ujeté kilometry Celkem ujeto km: 746, 4 Objíţďky (+10 %): 74, 6 km Celkem = 822 km Náhrada za ujeté km: 23*822 = 18 906 Kč

49

B. Náhrada za čekání Doba čekání: 65 čekacích čtvrthodin = 16, 25 hodin Náhrada za čekání: 16, 25*150 = 2 438 Kč C. Náklady na 2. řidiče Vzhledem k programu zájezdu není 2. řidič potřeba. 0 Kč. D. Rozdíl v ceně nafty Vzhledem k tomu, ţe se během zájezdu neopustí Česká republika, nepočítáme rozdíl v ceně nafty. 0 Kč E. Ostatní náklady 0 Kč F. Silniční poplatky Trasa zájezdu nevede přes ţádné placené úseky. 0 Kč G. Parkovné Parkování na Suchém vrchu: 100 Kč [9] H. Ubytování a stravné řidiče Ubytování: 4 noci Sazba: 250 Kč/noc + rekreační a lázeňský poplatek 10 Kč/den Celkem (250*4)+(10*5) = 1 050 Kč Stravné: v tuzemsku jsou diety řidiče započítány do sazby za 1 ujetý kilometr 0 Kč 

Náklady na průvodce Vzhledem k tomu, ţe se jedná o školní zájezd, kde jsou platy průvodců na jednotlivých atraktivitách započítávány do ceny vstupného, nebudeme s ţádnými náklady na průvodce počítat.

50

NEPŘÍMÉ NÁKLADY CELKEM 18 906+2 438+100+1 050 = 22 494+20 % (DPH) = 26 993 Kč

NEPŘÍMÉ NÁKLADY NA JEDNU OSOBU Riziko neobsazenosti: 20 % z 32 = 25 osob 26 993/25 = 1 080 Kč

2.5.2 Přímé náklady Ubytování Počet nocí: 4 Sazba: 250 Kč/noc + rekreační a lázeňský poplatek 10 Kč/den Celkem (250*4)+(10*5) = 1 050*32 = 33 600 Kč+14 % (DPH) = 38 304 Kč

Strava Polopenze - 140 Kč/den Počet dní: 4 (celkem 5, ale 1. den je pouze večeře a 5. den pouze snídaně) Celkem 140*4 = 560*32 = 17 920+20 % (DPH) = 21 504 Kč

PŘÍMÉ NÁKLADY CELKEM 38 304+21 504 = 59 808 Kč

PŘÍMÉ NÁKLADY NA JEDNU OSOBU 59 808/25 = 2 392 Kč

51

2.5.3 Cena zájezdu Celkovou cenu pro jednoho účastníka zájezdu spočítáme tak, ţe sečteme nepřímé a přímé náklady na jednoho účastníka. Do ceny zájezdu nepočítáme marţi, zájezd by si organizovala škola sama. Cena by se ještě mohla měnit po připočtení ceny pojištění, odečtení hromadných slev na ubytování a stravu a započítání slevy pro školy na dopravu. Konečná cena pro jednoho účastníka je tedy: 1 080+2 392 = 3 472 Kč

52

2.6 Zhodnocení zájezdu pedagogem a návrhy na úpravy Za účelem zhodnocení jsem oslovila paní učitelku Mgr. Lenku Zadinovou, která učí český jazyk a literaturu, dějepis a francouzský jazyk na Akademii - Vyšší odborné škole, Gymnáziu a Střední odborné škole uměleckoprůmyslové ve Světlé nad Sázavou. Paní učitelku jsem poprosila o vyjádření k programu a ceně zájezdu. Zajímalo mě, jestli se jí nezdá program příliš náročný, nebo naopak nudný, příliš jednostranně zaměřený apod. Také mě zajímal její názor na cenu zájezdu a jestli si myslí, ţe by ţáci měli o zájezd za takových podmínek zájem. Na základě jejího vyjádření navrhnu moţné úpravy a změny. „Dobrý den, v části popisu zájezdu je trochu rozpor mezi cílenou nabídku na čtvrté ročníky a termíny duben-květen-červen; tam by bylo dobré upřesnit, že v těchto termínech maturanti už jet nemohou. Program pokládám za přiměřený. Jsou tam jak prohlídky míst spojených s fortifikací tak i pobyt na čerstvém vzduchu spojený s pohybem docela nezničenou přírodou i večerní volno umožňující jak individuální zábavu, tak i relaxaci. Náročnost odpovídá věkovému profilu účastníků. Pokud jde o cenu, organizátor jí moc neovlivní - je daná cenou dopravy a ubytování. Ta tvoje určitě není přehnaná ani se započítanými vstupy; odpovídá to třeba cenově pětidennímu pobytu na lyžařském kurzu, kde se ale ještě přičítá cena permanentek. Pokud jde o zájem, tady by hodně záleželo na motivaci, kterou provede učitel. Znám dost kluků (i některých slečen), kteří by na takovou akci rádi vyjeli. Samozřejmě zájem by asi nebyl plošný, ale věřím, že průměrná škola (myslím průměrná co do počtu žáků) by autobus naplnila. S pozdravem Lenka Zadinová“

53

Z obdrţené odpovědi vyplývá, ţe pokud by byl zájezd zaměřený na 4. ročníky, bylo by potřeba pozměnit dobu, kdy by se zájezd konal. Kvůli probíhajícím maturitním zkouškám by nebyl zájezd v měsících dubnu, květnu a červnu pro maturitní ročníky realizovatelný. Z ostatních hledisek se zájezd jeví jako dobře realizovatelný v praxi. Moţné by bylo ještě sníţení ceny zájezdu po výběru jiného typu ubytovacího zařízení jako je například kemp, kde by mohli být účastníci ubytováni v chatkách. Potom by ale vznikl problém se stravováním - ve většině kempů nemají vlastní stravovací zařízení, jen kuchyňku, kde by si účastníci museli vařit sami, a to vzhledem k tomu, ţe se jedná o školní zájezd, není vhodné. Další moţností by bylo stravování se v restauracích, ale to by v konečném důsledku znamenalo cenu skoro stejně vysokou jako při ubytování a stravování v penzionu.

54

3 Závěr Hlavním cílem této práce bylo sestavit modelový poznávací zájezd tematicky zaměřený na československé opevnění z let 1935 – 1938 pro konkrétní cílovou skupinu, v tomto případě ţáky gymnázia jako doplněk učiva dějepisu. Po absolvování zájezdu s fortifikační tématikou nebo alespoň zařazení návštěvy některého z objektů československého opevnění do programu školních výletů a zájezdů by došlo ke zvýšení povědomí o tomto tématu u skupiny mladých lidí. Zvyšování vědomostí společnosti o důleţitých tématech naší historie a vytváření tematicky ucelených poznávacích zájezdů je jistě jedna z cest, kterými by se měly cestovní kanceláře vydat. Zájezdů typu „To nejlepší z…“ uţ se turisté nabaţili a tak je vhodné vytvářet a

nabízet stále více monotematických zájezdů. Další nevýhodou zájezdů typu „To nejlepší z…“ je, ţe účastníci mají pocit, ţe z navštívené země, oblasti apod. viděli vše důleţité a zmenšuje to tak jejich motivaci k opětovné návštěvě. To se u jednostranně zaměřených zájezdů nestává - naopak z dané tématiky bývá často mnoho dalších míst k navštívení. Další výhodou zájezdu, jehoţ tématem prostupuje ucelená linka je, ţe účastníci navštíví i místa méně známá, která by jinak byla opomenuta. I tento fakt vede k častějším opětovným návštěvám dané oblasti. Teoretická část práce představuje jakýsi úvod, zdůvodňující výběr tématu zájezdu. Popisuji v ní důvody, které vedly ke stavbě opevnění na našem území a zaměřila jsem se také na situaci, která ovlivňovala tehdejší celosvětové dění. Dalším tématem byly osudy československého opevnění během druhé světové války, po ní, aţ do doby současné, neboť i to, co se dělo s opevněním v době poválečné výrazně přispělo k jeho dnešnímu stavu. Dále jsem rozebrala jednotlivé typy opevnění stavěného na našem území ve 30. letech 20. století. Těţké opevnění jsem rozdělila na pěchotní sruby a dělostřelecké tvrze. Lehké opevnění pak na opevnění z roku 1936 (známé také jako vzor 36) a nového typu (také vzor 37). Neodmyslitelnou součástí systému tehdejšího opevnění byly i překáţky. Kaţdý typ opevnění jsem se snaţila popsat tak, aby byly patrné rozdíly mezi jednotlivými typy.

55

V posledním oddílu teoretické části jsem se snaţila popsat stav a vyuţití fortifikačních objektů v současné době na základě vlastních zkušeností. Přidala jsem několik vlastních fotografií pořízených při návštěvách dělostřeleckých tvrzí. V praktické části práce jsem se nejprve zabývala popisem zájezdu. V něm se zaměřuji na počet účastníků zájezdu, způsob dopravy, místo ubytování a stravování, na vhodný ročník studia ţáků a roční dobu, kdy je vhodné zájezd uspořádat. Dále se podrobně věnuji programu jednotlivých dní, který obsahuje i nastínění časů a doby trvání jednotlivých aktivit. Tematicky zaměřený program zájezdu obsahuje návštěvu dělostřeleckých tvrzí Bouda, Hanička a Stachelberg, pěchotního srubu R – S 87 „Průsek“ a Vojenského muzea v Králíkách a je doplněný o prohlídku přírodních krás - naučných stezek v CHKO Orlické hory a na Trutnovsku, které ve většině případů vedou po linii československého opevnění. Další důleţitou částí jsou doporučení pro účastníky. Kvůli specifickým podmínkám v pevnostních objektech je potřeba se na prohlídku lépe vybavit neţ například na prohlídku zámku nebo hradu. Popisu jednotlivých tras (jak těch silničních, tak pěších), po kterých se účastníci během průběhu zájezdu budou pohybovat obsahuje itinerář trasy. Nejprve následuje jakési nastínění trasy - počáteční a cílové místo, počet kilometrů ujetých (popř. ušlých) po jednotlivých typech komunikací a výpočet přibliţné doby strávené na cestě. Ke kaţdé části trasy jsem vytvořila tabulku, která obsahuje plán cesty s jednotlivými časy a vzdálenostmi a také obrázek s vytyčením trasy. Veškeré mapové podklady byly vytvořeny pomocí serveru www.mapy.cz. V práci se podařilo splnit hlavní cíl, a to vytvořit tematický poznávací zájezd pro vybranou cílovou skupinu. Jedná se o pětidenní poznávací zájezd po objektech československého opevnění z let 1935 – 1938. Byla vytvořena kalkulace nepřímých a přímých nákladů a vypočítána cena pro jednoho účastníka zájezdu. Celý produkt byl podroben hodnocení paní učitelky Mgr. Lenky Zadinové a na základě jejích připomínek byly navrţeny úpravy. Téma československého opevnění z 30. let 20. století je pro mne tématem velice atraktivním a byla bych ráda, kdyby se objekty opevnění začaly více navštěvovat, protoţe svoji pozornost si zaslouţí stejně jako například hrady a zámky. 56

4 Seznam zdrojů 4.1 Knižní zdroje BOCHENEK, Ryszard. Od palisád k podzemním pevnostem: pět tisíc let fortifikace. Vydání 1. Praha: Naše vojsko, 1972. 176 s. ČERMÁK, Ladislav; HORÁK, Aleš. Tvrz Dobrošov. Vydání 2. Náchod: Mgr. Aleš Horák, 2008. 31 s. ISBN 978-80-254-1918-2. DIBELKOVÁ, Irena; DUBÁNEK, Martin. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Vydání 1. Praha: Olympia, 2007. 167 s. ISBN 978-80-7376-013-7. DUBÁNEK, Martin; FIC, Tomáš; LAKOSIL, Jan . Putování po československém opevnění 1935 – 1989. Vydání 1. Praha: Mladá fronta, 2010. 264 s. ISBN 978-80-2042200-2. HOLUB, Ota. Zrazené pevnosti. Vydání 1. Praha: Naše vojsko, 1982. 281 s. KACHLÍK, Bohuslav; RÁBOŇ, Martin; VÁVRA, Luděk. Hanička: dělostřelecká tvrz z let 1936 – 1938. Vydání 1. Brno: Nakladatelství a vydavatelství Spolek přátel československého opevnění Brno, s. r. o., 2007. 99 s. ISBN 80-86463-24-9. Kolektiv autorů. Stachelberg: Obr na prahu Krkonoš. Vydání 1. Ţacléř: Město Ţacléř, 2010. 47 s. ISBN 978-80-254-7654-3. MACOUN, Jiří. Československé pevnosti. Vydání 1. Brno: CP Books, a. s., 2005. 96 s. ISBN 80-251-0601-2. RÁBOŇ, Martin. Králická pevnostní oblast. Vydání 1. Brno: Nakladatelství a vydavatelství Spolek přátel československého opevnění Brno, s. r. o., 2011. 67 s. ISBN 978-80-86463-33-9. RÁBOŇ, Martin; kolektiv. Bouda: Dělostřelecká tvrz z let 1936 – 1938. Vydání 1. Brno: Nakladatelství a vydavatelství Spolek přátel československého opevnění Brno, s. r. o., 2010. 43 s. ISBN 978-80-86463-30-8.

57

RÁBOŇ, Martin; kolektiv. Hůrka: Tajemná pevnost u města Králíky. Vydání 1. Brno: Nakladatelství a vydavatelství Spolek přátel československého opevnění Brno, s. r. o., 2010. 35 s. ISBN 978-80-86463-29-2. RÁBOŇ, Martin; kolektiv. Mobilizace cihelna: vzpomínková akce. Vydání 1. Brno: Nakladatelství a vydavatelství Spolek přátel československého opevnění Brno, s. r. o., 2011. 63 s. ISBN 978-80-86463-34-6. SVOBODA, Tomáš; LAKOSIL, Jan; ČERMÁK, Ladislav. Velká kniha o malých bunkrech: Československé lehké opevnění 1936 – 1938. Revidovaný dotisk prvního vydání. Praha: Mladá fronta a.s., 2011, 336 s. ISBN 978-80-204-2422-8.

4.2 Internetové zdroje [1] KAMENSKÝ, Tomáš. Všeobecný popis a charakteristika typu. Ropiky.net [online]. 1999-2012 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.ropiky.net/ [2] Autobusová doprava - ceník. Autobusová doprava [online]. 2012 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.autobusova-doprava.info/a/autobusova-doprava-cenik [3] Ceník. Penzion Anička: Deštné v Orlických horách [online]. 2010 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.penzionanicka.cz/index.php?stranka=ceniky [4] Ceny vstupného, publikací, upomínkových předmětů a občerstvení. Dělostřelecká tvrz BOUDA: Muzeum československého opevnění [online]. 2012 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://boudamuseum.com/navstevrad.php [5] VSTUPNÉ. Vojenské muzeum Králíky [online]. 2012 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.armyfort.com/view.php?cisloclanku=2011041206 [6] Ceník vstupného Muzeum Pevnost Hanička. Tvrz Hanička [online]. 2012 [cit. 201204-27]. Dostupné z: http://www.hanicka.cz/index.php?id=2500 [7] BRANDOS, Otakar. Srub R-S 87 Průsek, Orlické hory. Treking.cz: Portál o horách, trekingu a turistice [online]. 2009 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.treking.cz/regiony/srub-prusek.htm?full_discussion=true#diskuze [8] Vstupné. Dělostřelecká tvrz Stachelberg: vojenské muzeum [online]. 2012 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.stachelberg.cz 58

[9] Ceník jednorázového parkovného. Impuls Ráááádio: Cestování [online]. 2009 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://cestovani.impuls.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=117:rozhl edna-suchy-vrch&catid=47:pardubicky-kraj&Itemid=69

4.3 Další užitečné zdroje informací www.bunkry.cz www.opevneni.cz www.fortifikace.net www.cestyzaopevnenim.net www.rozhlas.cz/historie/bunkry www.vojenstvi.cz www.military.cz www.t-s63.cz www.orlicko.cz armada.vojenstvi.cz opevneni.vojenstvi.cz pevnosti.wz.cz

59

Historická exkurze po netradičních objektech

Recommend Documents