HISTORICAL AND RECENT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC

HISTORY OF WEATHER AND CLIMATE IN THE CZECH LANDS VOLUME VII

RUDOLF BRÁZDIL ET AL.

HISTORICAL AND RECENT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC

Masaryk University in Brno Czech Hydrometeorological Institute in Prague Brno – Prague 2005

HISTORIE POČASÍ A PODNEBÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH SVAZEK VII

RUDOLF BRÁZDIL A KOLEKTIV

HISTORICKÉ A SOUČASNÉ POVODNĚ V ČESKÉ REPUBLICE

Masarykova univerzita v Brně Český hydrometeorologický ústav v Praze Brno – Praha 2005

Recenzenti: Ing. Josef Hladný, CSc. — Český hydrometeorologický ústav, Praha prof. RNDr. Ing. Vladislav Kříž, DrSc. — Katedra fyzické geografie a geoekologie, Ostravská univerzita, Ostrava

Autorský kolektiv: prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc. — Geografický ústav, Masarykova univerzita, Brno doc. RNDr. Petr Dobrovolný, CSc. — Geografický ústav, Masarykova univerzita, Brno Ing. Libor Elleder — Český hydrometeorologický ústav, Praha RNDr. Vilibald Kakos — Ústav fyziky atmosféry Akademie věd České republiky, Praha PhDr. Oldřich Kotyza — Oblastní muzeum, Litoměřice RNDr. Vít Květoň, CSc. — Český hydrometeorologický ústav, Praha Mgr. Jarmila Macková, Ph.D. — Geografický ústav, Masarykova univerzita, Brno Mgr. Miloslav Müller — Ústav fyziky atmosféry Akademie věd České republiky, Praha RNDr. Josef Štekl, CSc. — Ústav fyziky atmosféry Akademie věd České republiky, Praha RNDr. Radim Tolasz — Český hydrometeorologický ústav, Praha PhDr. Hubert Valášek, CSc. — Moravský zemský archiv, Brno

© Rudolf Brázdil, Petr Dobrovolný, Libor Elleder, Vilibald Kakos, Oldřich Kotyza, Vít Květoň, Jarmila Macková, Miloslav Müller, Josef Štekl, Radim Tolasz, Hubert Valášek, 2005 ISBN 80-210-3864-0

PŘEDMLUVA

Ve volné publikační řadě „Dějiny počasí a podnebí v českých zemích (History of Weather and Climate in the Czech Lands)“ bylo dosud publikováno 6 svazků: Sv. I: R. Brázdil, O. Kotyza: Period 1000–1500. Zürcher Geographische Schriften 62, Zürich 1995, 260 s. Sv. II: R. Brázdil, O. Kotyza: The earliest daily observations of the weather in the Czech Lands. Masaryk University, Brno 1996, 177 s. Sv. III: R. Brázdil, O. Kotyza: Daily weather records in the Czech Lands in the sixteenth century II. Masaryk University, Brno 1999, 228 s. Sv. IV: R. Brázdil, O. Kotyza: Utilisation of economic sources for the study of climate fluctuation in the Louny region in the fifteenth-seventeenth centuries. Masaryk University, Brno 2000, 350 s. Sv. V: R. Brázdil, H. Valášek, Z. Sviták, J. Macková: Instrumental meteorological measurements in Moravia up to the end of the eighteenth century. Masaryk University, Brno 2002, 250 s. Sv. VI: R. Brázdil, P. Dobrovolný, J. Štekl, O. Kotyza, H. Valášek, J. Jež: Strong winds. Masaryk University, Brno 2004, 378 s. Sedmý svazek této publikační řady je věnován problematice povodní v českých zemích a jejich dopadům v posledním tisíciletí. Publikace byla zpracována a vydána díky finanční podpoře Grantové agentury České republiky v rámci mimořádné soutěže s námětem komplexní ochrany proti nepříznivým změnám klimatu pro řešení grantu č. 205/03/Z016 „Historické a současné povodně v České republice: příčiny, sezonalita, trendy, dopady“, řešenému v roce 2003. Na jejím sestavení se podíleli jak pracovníci přímo řešící tento grantový projekt, tak i další dlouhodobě spolupracující kolegové. Vyžádala si to především šíře a komplexnost zpracovávané tematiky prezentované v této publikaci. Její dovedení do konečného stavu překročilo rámec jednoročního grantu a bylo umožněno i díky finanční podpoře pro řešení dalšího grantu č. 205/03/0211 „Geografie vybraných přírodních extrémů, jejich dopady a kartografická vizualizace na Moravě a ve Slezsku“ v roce 2004. V roce 2005 pak byly práce na této publikaci finančně podpo-

rovány z výzkumného záměru MŠM0021622412 (INCHEMBIOL). V souvislosti se zpracováním předkládané publikace vyslovují její autoři srdečný dík: — prof. RNDr. Ing. Vladislavu Křížovi, DrSc., Ostravská Univerzita, Ostrava, a Ing. Josefu Hladnému, CSc., Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), Praha, za pečlivé prostudování práce, její kritické zhodnocení a mnohé inspirující recenzní připomínky — Archivu města Brna, Královské kanonii premonstrátů Praha-Strahov, Muzeu hlavního města Prahy a Povodí Labe, státní podnik, Hradec Králové, za laskavé poskytnutí vybraných obrázků — PhDr. Bořivoji Herzlíkovi (Brno) za anglický překlad shrnutí a Tonymu Longovi (Svinošice) za jazykovou korekci anglických překladů shrnutí a popisků k obrázkům a tabulkám — Vladimíru Ludvovi (Brno) za provedení počítačové sazby rukopisu a grafického návrhu titulní strany publikace — Mgr. Kateřině Chromé (Geografický ústav MU, Brno) a Mgr. Olze Prosové (ČHMÚ, Hradec Králové) za přípravu databáze zpráv o povodních z dokumentárních pramenů — PhDr. Kamilu Boldanovi, CSc. (Národní knihovna ČR, Praha), Mgr. Janě Čihalíkové-Čermákové (Archiv města Brna), Mgr. Janu Daňhelkovi, Ph.D. (ČHMÚ, Praha), dr. Mathiasu Deutschovi (Erfurt), Zvonimíru Dragounovi (Praha), doc. RNDr. Milanu Drápelovi, CSc. (Geografický ústav MU, Brno), RNDr. Vladimíru Herberovi, CSc. (Geografický ústav MU, Brno), PhDr. Ladislavu Hrdličkovi (Archeologický ústav AV ČR, Praha), RNDr. Ladislavu Juránkovi (ČHMÚ, Brno), Ing. Ladislavu Kašpárkovi, CSc. (Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha), RNDr. Karlu Kirchnerovi, CSc. (Ústav geoniky AV ČR, Brno), Mgr. Petru Kopičkovi (SOA Litoměřice, pobočka Žitenice), PhDr. Anežce Merhautové, DrSc. (Praha), Mgr. Janu Pařezovi, Dr. (Královská kanonie premonstrátů, Praha-Strahov), RNDr. Tomáši Řehánkovi, Ph.D. (ČHMÚ, Ostrava), Mgr. Pavle Státníkové (Muzeum hlavního města Prahy), Ing. Zlatě

4

Šámalové (Povodí Labe, státní podnik, Hradec Králové), Josefu Ščotkovi (Muzeum Kroměřížska), Ing. Otakaru Špecingerovi (Kralupy nad Vltavou), Josefu Šmoldasovi (Zlaté Hory), dr. Peteru Wernerovi (Potsdam-Institut für Klimafolgenforschung,

PŘEDMLUVA

Potsdam) a mnoha dalším nejmenovaným kolegům za přátelskou radu nebo pomoc při vzniku této publikace. Brno, listopad 2005

Rudolf Brázdil

OBSAH 1 ÚVOD ................................................................................................................................................... 9 2 POVODNĚ A JEJICH CHARAKTERISTIKY ................................................................................... 11 2.1 POVODEŇ ................................................................................................................................................... 11 2.2 CHARAKTERISTIKY POVODNĚ .......................................................................................................... 11 2.3 DRUHY POVODNÍ .................................................................................................................................... 12 2.4 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A PRŮBĚH POVODNĚ .............................................................. 14 3 DOSAVADNÍ POZNATKY O STUDIU POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A V EVROPSKÉM KONTEXTU ........................................................................................................ 18 4 SYNOPTICKÉ PŘÍČINY POVODNÍ ................................................................................................. 25 4.1 POVODNĚ ZIMNÍHO TYPU .................................................................................................................. 26 4.2 POVODNĚ LETNÍHO TYPU ................................................................................................................... 26 4.3 KLIMATOLOGIE EXTRÉMNÍCH DENNÍCH ÚHRNŮ SRÁŽEK NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY ................................................................................................................................... 29 4.3.1 Absolutní denní maxima srážek .................................................................................................... 29 4.3.2 N-letost maximálních jednodenních až sedmidenních úhrnů srážek ...................................... 31 5 CHRONOLOGIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V OBDOBÍ SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ .............................................................................................. 38 5.1 HISTORIE SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ ..................................... 38 5.2 POVODNĚ NA VYBRANÝCH TOCÍCH V ČESKÉ REPUBLICE .................................................... 42 5.2.1 Řeka Vltava v Praze .......................................................................................................................... 42 5.2.1.1 Historie vodoměrných pozorování .................................................................................. 42 5.2.1.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Vltavy v Praze .......................................... 43 5.2.1.3 Chronologie pražských povodní v období 1825–2003 .................................................. 45 5.2.1.4 Synoptické příčiny povodní na Vltavě v Praze ................................................................ 49 5.2.2 Řeka Ohře v Lounech ....................................................................................................................... 58 5.2.2.1 Historie vodoměrných pozorování ................................................................................... 58 5.2.2.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Ohře v Lounech ....................................... 58 5.2.2.3 Chronologie lounských povodní v období 1884–2003 .................................................. 59 5.2.3 Řeka Labe v Děčíně .......................................................................................................................... 61 5.2.3.1 Historie vodoměrných pozorování ................................................................................... 61 5.2.3.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Labe v Děčíně .......................................... 62 5.2.3.3 Chronologie děčínských povodní v období 1851–2003 ................................................. 62 5.2.4 Řeka Odra v Bohumíně .................................................................................................................... 66 5.2.4.1 Historie vodoměrných pozorování ................................................................................... 66 5.2.4.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Odry v Bohumíně ................................... 66 5.2.4.3 Chronologie bohumínských povodní v období 1896–2003 .......................................... 66 5.2.4.4 Synoptické příčiny povodní na Odře v Bohumíně ......................................................... 67 5.2.5 Řeka Morava v Kroměříži ................................................................................................................ 72 5.2.5.1 Historie vodoměrných pozorování .................................................................................. 72 5.2.5.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Moravy v Kroměříži ................................ 74 5.2.5.3 Chronologie kroměřížských povodní v období 1881–2003 .......................................... 75 5.2.5.4 Synoptické příčiny povodní na Moravě v Kroměříži ...................................................... 76

6

OBSAH

5.2.6 Srovnávací analýza povodní na vybraných tocích České republiky ........................................ 83 5.2.6.1 Typizace povětrnostních situací ve vztahu k povodním .............................................. 83 5.2.6.2 Vztahy mezi povodněmi na Vltavě a na Labi ................................................................ 85 5.2.6.3 Sezonalita povodní ............................................................................................................ 86 5.2.6.4 Kumulace hydrometeorologických extrémů ................................................................. 87 5.3 KOMPLEXNÍ ANALÝZA VYBRANÝCH KATASTROFÁLNÍCH POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................................................................................ 87 5.3.1 Povodeň z března roku 1845 ......................................................................................................... 87 5.3.2 Povodeň z února roku 1862 ........................................................................................................... 91 5.3.3 Povodeň z května roku 1872 .......................................................................................................... 92 5.3.4 Povodeň ze září roku 1890 ............................................................................................................. 94 5.3.5 Povodeň z července roku 1897 ..................................................................................................... 99 5.3.6 Povodeň z července roku 1903 ...................................................................................................... 103 5.3.7 Povodeň ze srpna a září roku 1938 ............................................................................................... 106 5.3.8 Povodeň z července roku 1997 ...................................................................................................... 108 5.3.9 Povodeň ze srpna roku 2002 .......................................................................................................... 112 5.4 VARIABILITA POVODNÍ A GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ .............................................................. 114 6 CHRONOLOGIE HISTORICKÝCH POVODNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH PŘED ZAČÁTKEM PŘÍSTROJOVÝCH MĚŘENÍ .......................................................................... 127 6.1 SVATOVÁCLAVSKÉ LEGENDY A NEJSTARŠÍ POVODEŇ V ČECHÁCH ................................... 127 6.2 PRAMENNÁ ZÁKLADNA ÚDAJŮ O HISTORICKÝCH POVODNÍCH .................................... 132 6.2.1 Prameny narativní povahy ............................................................................................................. 132 6.2.2 Denní záznamy počasí ................................................................................................................... 134 6.2.3 Osobní korespondence ................................................................................................................... 135 6.2.4 Speciální tisky .................................................................................................................................. 135 6.2.5 Úřední hospodářské záznamy ....................................................................................................... 138 6.2.6 Noviny .............................................................................................................................................. 139 6.2.7 Obrazová dokumentace ................................................................................................................. 140 6.2.8 Kramářské a trhové písně .............................................................................................................. 140 6.2.9 Vědecké práce a sdělení .................................................................................................................. 142 6.2.10 Epigrafické prameny ..................................................................................................................... 143 6.2.10.1 Značky velkých vod na Vltavě v Praze ....................................................................... 143 6.2.10.2 Značky velkých vod v povodí Vltavy ......................................................................... 148 6.2.10.3 Značky velkých vod na Labi v Děčíně ........................................................................ 149 6.2.10.4 Značky velkých vod v povodí Labe ............................................................................. 154 6.3 PERCEPCE HISTORICKÝCH POVODNÍ A OCHRANA PŘED NIMI ....................................... 156 6.4 HISTORIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE PRO VYBRANÉ VODNÍ TOKY ....................... 161 6.4.1 Řeka Vltava ..................................................................................................................................... 163 6.4.2 Řeka Ohře ........................................................................................................................................ 172 6.4.3 Řeka Labe ......................................................................................................................................... 178 6.4.4 Řeka Odra ........................................................................................................................................ 188 6.4.5 Řeka Morava .................................................................................................................................... 192 6.5 ANALÝZA NEJVĚTŠÍCH HISTORICKÝCH POVODNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH ..................... 197 6.5.1 Povodeň ze září roku 1118 ............................................................................................................. 197 6.5.2 Povodeň z ledna–února roku 1342 ............................................................................................... 198 6.5.3 Povodeň z července roku 1432 ...................................................................................................... 200 6.5.4 Povodeň ze srpna roku 1501 .......................................................................................................... 207 6.5.5 Povodeň z března roku 1598 ......................................................................................................... 208 6.5.6 Povodeň ze srpna roku 1598 .......................................................................................................... 210 6.5.7 Povodeň z února roku 1655 ........................................................................................................... 213 6.5.8 Povodeň z června roku 1675 ......................................................................................................... 214

OBSAH

7

6.5.9 Povodeň z února roku 1784 ........................................................................................................... 216 6.5.10 Povodeň z února roku 1799 ......................................................................................................... 220 7 HISTORICKÉ A SOUČASNÉ POVODNĚ V ČESKÉ REPUBLICE — SYNTÉZA PŘÍSTROJOVÝCH MĚŘENÍ A DOKUMENTÁRNÍCH ÚDAJŮ ................................................... 224 7.1 INFORMACE O POVODNÍCH V ČESKÉ REPUBLICE PODLE DOKUMENTÁRNÍCH PRAMENŮ ..................................................................................................... 224 7.2 INFORMACE O POVODNÍCH V ČESKÉ REPUBLICE PODLE SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ ........................................................ 233 7.3 POROVNÁNÍ HISTORICKÝCH A SOUČASNÝCH POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE ............................................................................................................................ 233 7.4 DLOUHODOBÉ KOLÍSÁNÍ POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A JEJICH EVROPSKÝ KONTEXT ........................................................................................................ 241 8 ZÁVĚR ............................................................................................................................................... 243 LITERATURA ........................................................................................................................................ 245 PRAMENY A POUŽITÉ ZKRATKY .................................................................................................... 277 SUMMARY ............................................................................................................................................. 287

1 ÚVOD Meteorologické a hydrologické extrémy způsobují každoročně ztráty na lidských životech a vyvolávají značné materiální škody. V souvislosti s pozorovaným globálním oteplováním se klade otázka, zda nedochází k nárůstu četnosti a intenzity takovýchto extrémů (Karl, Easterling, 1999), tedy k růstu variability klimatu. Modelové odhady budoucího vývoje klimatu se opírají především o průměrné hodnoty, přičemž odhad změn extrémů stojí spíše mimo současné možnosti klimatických modelů. Přitom změny variability klimatu mohou mít pro budoucnost podstatně závažnější důsledky než jen pomalá změna průměrných hodnot (Katz, Brown, 1992; Houghton et al., eds., 1996, 2001). Jak ukázala statistika mnichovské zajišťovny (Munich Re, 1999), vzrostl počet velkých přírodních katastrof mezi léty 1950–1959 a 1990–1999 asi čtyřikrát, ekonomické ztráty asi čtrnáctkrát a ztráty pojišťoven (od 60. let) asi patnáctkrát. Jak plyne z tab. 1, zaujímají ve statistice ekonomických škod vedle zemětřesení zvláště významné místo povodně a vichřice. Pokud jde o Českou republiku, jsou povodně nejvýznamnějším přírodním extrémem,

neboť jiné, rozsahem ničivější přírodní katastrofy jako např. velká zemětřesení se zde nevyskytují a silné větry nedosahují ničivých účinků známých z jiných částí světa. Povodně jsou výsledkem komplexního působení příčinných faktorů, a to meteorologických (např. srážky), fyzickogeografických (např. vlastnosti povrchu) a antropogenních (např. změny ve využití ploch). Ty pak výrazně ovlivňují časovou a prostorovou variabilitu četnosti výskytu povodní, jejich extremitu, velikost a rozsah dopadů. V živé paměti je ještě katastrofální povodeň na horní a střední Moravě a Odře z července roku 1997, nemající v České republice ve 20. století obdoby co do kulminačních průtoků, délky trvání, rozsahu postiženého území, ztrát na životech (52 osob) a materiálních škod (62,2 miliard Kč). Po ní přišla v červenci roku 1998 katastrofální povodeň ve východních Čechách, při níž bylo zmařeno 6 lidských životů a materiální škody se pohybovaly kolem 2 miliard Kč. Při následující povodňové pohromě v Čechách na Vltavě, Labi a dalších vodních tocích v srpnu roku 2002 zahynulo 19 osob a materiální škody dosáhly zhruba 73 miliard Kč (obr. 1).

Obr. 1. Povodeň na Labi u Litoměřic po kulminaci dne 16. srpna 2002. V popředí vpravo zaplavená obec Mlékojedy, vlevo část Litoměřic. Přibližně uprostřed je téměř zaplavený litoměřický most (foto V. Šafránek) Fig. 1. Flooding of the River Elbe near Litoměřice after the peak on 16 August 2002. Foreground, right: the flooded village of Mlékojedy; left: part of Litoměřice. The Litoměřice Bridge, flooded, is visible at centre (photo V. Šafránek)

10

ÚVOD

vána přehledu dosavadních poznatků o povodních v České republice i v evropském kontextu. Na ni navazuje ve 4. kapitole analýza synoptických příčin vzniku povodní a klimatologické hodnocení extrémních denních úhrnů srážek. Chronologie povodní v období přístrojových měření pro pět vybraných toků v České republice (Vltava — Praha, Ohře — Louny, Labe — Děčín, Odra — Bohumín, Morava — Kroměříž), včetně podrobného popisu největších povodní, je analyzována v 5. kapitole. Následující 6. kapitola podává přehled dokumentárních pramenů obsahujících informace o povodních, prezentuje chronologie historických povodní pro zmíněné toky a podle dokumentárních pramenů hodnotí nejkatastrofálnější historické povodně. Porovnání povodní na základě vodoměrných měření a dokumentárních údajů včetně evropského kontextu historických a současných povodní v České republice je předmětem kapitoly 7, na niž navazuje závěrečné shrnutí dosažených výsledků, literatura a použité prameny.

V souvislosti s pokračujícím procesem globálního oteplování tak vyvstává otázka, do jaké míry budou tímto procesem ovlivněny meteorologické a hydrologické extrémy, včetně povodní. I když dosavadní pozorování nedávají při značné časové a prostorové proměnlivosti těchto jevů jednoznačnou odpověď na tuto otázku, předpokládá se, že četnost a intenzita extrémů by mohla narůstat (Houghton et al., eds., 2001). Chceme-li ovšem tento předpoklad seriózně analyzovat, je třeba poznat přirozenou variabilitu extrémů v dostatečně dlouhém časovém intervalu. Tyto možnosti nabízí studium odpovídajících řad povodní, založených nejen na poměrně krátkém období přístrojových pozorování, ale i na dokumentárních údajích z období před začátkem systematických hydrologických měření. Předložená publikace začíná v kapitole 2 definičním vymezením povodní, výčtem hydrologických charakteristik, které je popisují, uvedením druhů povodní a hodnocením faktorů přispívajících k jejich vzniku. Následující 3. kapitola je věno-

Tab. 1. Statistika velkých přírodních katastrof na Zemi (%) v letech 1950–1999 (Munich Re, 1999). Velkou přírodní katastrofou se rozumí extrém s takovými škodami, že schopnost postižené oblasti pomoci si sama je významně ohrožena a je nezbytná mezioblastní nebo mezinárodní pomoc Table 1. Worldwide statistics of great natural disasters (%) in the years 1950–1999 (Munich Re, 1999). To be classified as “great” a natural disaster must be an extreme event leading to such damage that the afflicted region’s ability to help itself is considerably threatened and inter-regional or international help is indispensable Charakteristika počet oběti ekonomické ztráty ztráty pojišťoven

Zemětřesení 29 47 35 18

Vichřice

Povodně

Ostatní

38 45 28 70

27 7 30 6

6 1 7 6

2 POVODNĚ A JEJICH CHARAKTERISTIKY 2.1 POVODEŇ Pojem povodeň může být definován z různých hledisek. V České republice měl tento termín svůj určitý vývoj. Tak podle ČSN (1975) se povodní rozumělo „přechodné výrazné zvýšení hladiny toku, způsobené náhlým zvětšením průtoku anebo dočasným zmenšením průtočnosti koryta (např. ledovou zácpou)“. V poznámce k této definici se dodávalo, že povodeň „zpravidla působí na některých úsecích toku hospodářské škody podle stupně vybudované ochrany“. Vedle toho uváděla norma i pojem velká voda jako „všeobecné označení pro průtoky za povodně, v užším slova smyslu pro kulminační průtoky“. Pozdější norma ČSN (1983) definovala povodeň jako „fázi hydrologického režimu vodního toku, která se může vícekrát opakovat v různých ročních obdobích; vyznačuje se náhlým, obvykle krátkodobým zvětšením průtoků a vodních stavů; je vyvolána dešti nebo táním sněhu z oblevy“. Definice byla doplněna stejnou poznámkou jako u ČSN (1975). Pro účely vodního zákona č. 254/2001 Sb. se v § 64 povodněmi rozumí „přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody. Povodní je i stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod“. S ohledem na praktické činnosti se ve stejném paragrafu definuje začátek povodně vyhlášením druhého nebo třetího stupně povodňové aktivity a konec povodně jejich odvoláním.1 Vedle vlastní povodně definovala ČSN (1983) ještě pojmy historická povodeň („významná povodeň známá z historických pramenů“), největší známá povodeň („největší povodeň, která se vyskytla

na toku za dobu pozorování“) a katastrofální povodeň („povodeň mimořádné velikosti a dlouhé doby opakování, obvykle způsobující oběti a mimořádné škody“). Poslední definici lze doplnit vyjádřením odboru OSN pro humanitární záležitosti (UNDHA), který charakterizoval povodňovou pohromu (katastrofu) jako událost s rozsáhlými lidskými a materiálními ztrátami nebo škodami na životním prostředí, které překračují možnosti postižené části společnosti vypořádat se s nimi z vlastních zdrojů (Matějíček, Hladný, 1999).

2.2 CHARAKTERISTIKY POVODNĚ Průběh odtoku je popisován průtokovou vlnou, která podle ČSN (1975) představuje „přechodné zvětšení a následující pokles průtoků a vodních stavů, vyvolaný dešti, táním sněhu nebo umělým zásahem“ nebo časový průběh popsaného jevu „v určitém profilu toku“ nebo „v trati toku v daném okamžiku“. S menšími odchylkami od tohoto vyjádření byla průtoková vlna definována také v ČSN (1983). Pojem průtoková vlna se však používá souhrnně pro všechny vlny na toku bez ohledu na původ jejich vzniku (přirozený nebo umělý). Prvky průtokové vlny jsou blíže objasněny na hydrogramu v obr. 2. Zvláštním případem průtokové vlny je

1

Stupně povodňové aktivity charakterizují míru povodňového nebezpečí a určují rozsah opatření prováděných při řízení ochrany před povodněmi. První stupeň (stav bdělosti) nastává při nebezpečí přirozené povodně a zaniká, pominou-li příčiny takového nebezpečí. Druhý stupeň (stav pohotovosti) se vyhlašuje v případě, že nebezpečí přirozené povodně přerůstá v povodeň. Poslední třetí stupeň (stav ohrožení) se vyhlašuje při nebezpečí vzniku škod většího rozsahu, ohrožení životů a majetku v záplavovém území (blíže viz § 70 zákona č. 254/2001 Sb.).

Obr. 2. Hydrogram průtokové vlny a její prvky (upraveno podle ČSN, 1975, 1983) Fig. 2. Hydrograph of discharge wave and its elements (adapted according to ČSN, 1975, 1983)

12

vlna povodňová, kterou ČSN (1975, 1983) definovala jako „průtokovou vlnu s charakterem povodně“. Ta vzniká při překročení průtočné kapacity koryta, kdy se voda začne přelévat přes břehové hrany do okolí a stává se potenciálně škodlivým živlem. Povodně lze charakterizovat kulminačním průtokem, což je „největší vrcholový průtok u průtokové vlny“. Z hodnot kulminačních průtoků při jednotlivých povodních se pak stanovuje N-letý kulminační průtok (též N-letý průtok) QN, „který je v uvažovaném profilu dosažen nebo překročen průměrně jednou za N-let“ (ČSN, 1975, 1983). Je-li např. na daném toku v určitém profilu Q100 = 150 m3.s-1, znamená to, že v průměru jednou za sto let bude takovýto kulminační průtok dosažen nebo překročen. Reálně se ale takovýto průtok může vyskytnout i vícekrát než jednou za sto let nebo dokonce i vícekrát než jednou v daném roce. S ohledem na to, že hodnoty QN jsou odvozovány proložením teoretické křivky konkrétními měřeními, jsou poplatné např. délce a časové volbě pozorovacího období, reprezentativnosti zvoleného teoretického rozdělení či homogenitě pozorování (blíže k této otázce viz např. Kříž et al., 1964; Čermák et al., 1970; Gabriel, Nacházel, 1997).2 Další důležitou charakteristikou průtokové vlny je její objem (zpravidla uváděný v milionech m3), takže se stanovují i N-leté povodňové objemy. Obecně však neplatí, že kulminačnímu průtoku s jistou pravděpodobností překročení odpovídá objem vlny se stejnou pravděpodobností překročení. Důvodem je složitost vzájemného působení příčinných faktorů, kdy při jejich mimořádné souhře může nastat povodeň s větším kulminačním průtokem než by v průměru odpovídalo objemu průtokové vlny či naopak.

2.3 DRUHY POVODNÍ Podle příčiny vzniku povodně uváděla ČSN (1975, 1983) bez definičního vymezení povodně dešťové, 2

Srpnová povodeň roku 2002 v České republice se stala impulzem pro budoucí přehodnocení N-letých průtoků a pro revizi některých historických měrných křivek v povodí Labe. V blízké budoucnosti tak mohou být změněny nejen některé dosavadní hodnoty stoletých kulminačních průtoků Q100, ale i dříve vyhodnocené historické průtoky (viz projekt Ministerstva životního prostředí České republiky VaV 650/6/03 Vliv, analýza a možnosti využití ochranné funkce údolních nádrží pro ochranu před povodněmi v povodí Labe, řešený Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka v Praze v letech 2003–2005). Hodnoty N-letých průtoků a kulminačních průtoků historických povodní použité v této publikaci však vycházejí z dosud platných údajů Českého hydrometeorologického ústavu.

POVODNĚ A JEJICH CHARAKTERISTIKY

sněhové a smíšené. Pod pojmem dešťová povodeň se zde rozumí případ vzniklý jen z dešťových srážek, sněhová povodeň je zapříčiněna jen táním sněhu a smíšená povodeň vzniká kombinací tání sněhu a dešťových srážek. Zvláštním případem jsou ledové povodně, způsobené dočasným zmenšením průtočnosti koryta v důsledku ledových jevů (např. ledovou zácpou). Vznik dešťových, sněhových, smíšených či ledových povodní je zpravidla způsoben několika meteorologickými příčinami, které lze stručně charakterizovat následovně: a) Dešťové povodně (obr. 3) Jsou vyvolány kapalnými srážkami a podle způsobu vzniku, doby trvání a intenzity deště je lze dále rozdělit na povodně z trvalých srážek a povodně z přívalových srážek: — Dešťové povodně z trvalých srážek jsou vázány zpravidla na jedno- až vícedenní trvalé srážky (někdy i přerušované časovými úseky bez deště), které jsou spojené s některými vybranými srážkově významnými synoptickými situacemi. Jsou vesměs vázány na výskyt tzv. „srážkotvorné“ cyklony3 v blízkosti nebo přímo na území České republiky. Významnou roli přitom hraje poloha, rychlost a směr postupu cyklony vzhledem k postiženému území a pozice s ní spojeného frontálního rozhraní, stejně jako orografické zesílení srážek. Vzhledem k omezenému plošnému rozsahu intenzivnějších srážek nepostihují nikdy současně převážnou část území České republiky. — Dešťové povodně z přívalových srážek souvisejí se srážkami s krátkou dobou trvání (zpravidla v řádu hodin), avšak s velkou intenzitou (desítky milimetrů, výjimečně i přes 100 mm za hodinu), zpravidla doprovázenými bouřkami. Tyto povodně se vyznačují náhlým nástupem (označují se též jako bleskové povodně4), ostrou povodňovou vlnou s rychlými vzestupy hladin a krátkým trváním. Jejich vznik souvisí s intenzivní konvekcí, často i organizovanou, při tvorbě bouřkové oblačnosti. Lokálně mohou působit velmi značné škody i v důsledku velké kinetické energie tekoucí vody. V některých výjimečných případech mohou mít

3 Tento termín vystihuje existenci cyklony v blízkosti území České republiky s výskytem déletrvajících vydatnějších srážek. 4 Pojem blesková povodeň pro označení povodně vznikající z přívalových srážek je převzat z anglického „flash flood“ (viz Matějíček, Hladný, 1999).

DRUHY POVODNÍ

13

Obr. 3. Povodeň na řece Vltavě v Praze v srpnu roku 2002 byla typickým příkladem dešťové povodně (foto L. Elleder) Fig. 3. The August 2002 flood on the River Vltava in Prague was a typical example of a rain flood (photo L. Elleder)

c) Smíšené povodně Jsou zapříčiněny kombinací tání sněhu a dešťových srážek. Mohou být rovněž doprovázeny ledovými jevy. Jsou vázány na dosti rozdílné povětrnostní situace přinášející v zimě a na začátku jara oteplení s kladnými teplotami, doprovázené často i silnějším větrem. Tání sněhu je rovněž urychlováno vypadávajícími kapalnými srážkami, které zároveň samy přispívají ke zvětšení průtoků. Tyto povodně mohou mít v České republice větší územní rozsah než povodně z trvalých srážek.

způsobit odchod ledu.5 Pokud dojde ke tvorbě ledových zácp a nápěchů (zatarasení průtočného profilu nahromaděním ledu), může dočasné zmenšení průtočnosti koryta způsobit výrazné vzdutí vodní hladiny (viz např. Matoušek, 1980, 1989, 1998, 2000, 2001; Votruba, Patera, 1983). V následujícím textu se nebudou rozlišovat oba druhy dešťových povodní. Studiem některých velkých povodní z poslední doby bylo totiž zjištěno, že existuje řada případů, kdy bouřkové přívalové deště přecházejí v trvalé srážky a naopak, nebo kdy trvalé srážky jsou prokládány alespoň v některé části postiženého povodí přívalovými dešti, což lze prokázat pomocí radarových měření. Oba typy srážek se mohou také vyskytovat v časovém sledu za sebou po intervalu bez deště apod. Kombinace obou typů jsou rovněž četnější se zvětšující se plochou zasaženého území. Kromě uvedených příčin vzniku se mohou v České republice vyskytnout i specifické povodně bez přímé vazby na meteorologickou situaci (Matějíček, Hladný, 1999). K nim dochází především

d) Povodně ledové (obr. 4) Vznikají zpravidla po období déle trvajících mrazů se zámrzem řek, kdy následné náhlé oteplení může

5 Ucelené názvosloví týkající se problematiky ledových jevů na řekách je uvedeno např. v práci Matouška et al. (1984).

takovéto povodně i větší územní rozsah (např. povodeň z května 1872 na řece Berounce — viz kap. 5.3.3). b) Sněhové povodně Vznikají náhlým táním sněhové pokrývky při kladných teplotách v zimním a v jarním období. Mohou být doprovázeny i ledovými jevy. Kulminační průtoky při sněhových povodních zpravidla nedosahují na území České republiky větších N-letostí.

14


Obr. 4. Dlouhý most přes řeku Svratku v Brně s nahromaděnými ledovými krami při povodni v březnu roku 1830 po extrémně tuhé zimě 1829/30 (reprodukce kolorované kresby Františka Richtra — Archiv města Brna, fond Sbírka grafik, tisků a reprotisků, č. 255R). Vpravo kostel sv. Leopolda s klášterem milosrdných bratří Fig. 4. Long Bridge across the River Svratka in Brno — accumulated ice floes during the flood of March 1830 after the extremely severe winter of 1829/30 (reproduction of a colour drawing by František Richter; Brno City Archives, Graphics, Prints, and Reprographics Collection, no. 255R). Right: Saint Leopold’s Church with the Monastery of the Merciful Brothers

při náhlé změně průtočnosti koryta při přehrazení toku sesuvem půdy nebo spadlou lavinou uvolněné horniny či masy sněhu a stržených materiálů (povodně lavinové). Do této kategorie však patří také ucpání mostních otvorů, propustků či koryta s průtočnými překážkami unášeným splávím (kmeny, keře, dřevo a jiné spláchnuté předměty). Dalším typem jsou záplavy ze zpětného vzdutí, vznikající vzdutím vody v dolních tratích přítoků v důsledku vyšší hladiny na hlavním toku. V případě intenzivních srážek či tání sněhu se na nezalesněných příkrých svazích v horských oblastech může vytvořit ničivý proud vody, bahna, štěrku a kamení, označovaný jako splaveninové povodně. Jako synonymum se pro tyto proudy používá i pojem mury nebo blokovobahenní proudy (Gába, 1992). Vedle přírodních impulsů by k povodni mohlo nahodile dojít i při poruše nebo poškození některého z ovládacích prvků vodního díla, kdy by byla vynuceně utlumena nebo zcela vyřazena jeho

ochranná retenční funkce a musela by se nouzově vypustit nádrž (Matějíček, Hladný, 1999; viz také Kovář, 2004; Kulasová et al., 2004).

2.4 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A PRŮBĚH POVODNĚ Vznik a průběh povodně je ovlivňován především meteorologickými faktory, a to předběžnými a příčinnými. Předběžné faktory působí několik dnů až měsíců před vznikem povodně. Patří mezi ně zejména nasycenost povodí, výška sněhové pokrývky a její vodní hodnota, promrznutí půdy aj. Z hydrologických předběžných faktorů hraje důležitou roli míra naplnění koryt vodních toků před začátkem povodně (viz např. vysoké vodní stavy některých toků po první povodni v srpnu 2002 před další velkou povodní v jeho druhé dekádě). Příčinné meteorologické faktory působí několik hodin až několik dnů před vznikem povodně jako její spouštěcí mechanismus (např. trvalé či přívalo-

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A PRŮBĚH POVODNĚ

15

vé dešťové srážky, kladné teploty vzduchu, rychlost větru ovlivňující rychlost tání sněhové pokrývky). Kromě meteorologických faktorů, jimž je samostatně věnována pozornost v kap. 4, jsou povodně podmíněny také fyzickogeografickými a antropogenními faktory v povodí. Matějíček a Hladný (1999) uvádějí v souvislosti se vznikem a průběhem povodně jako rozhodující zejména tyto vlivy: — intercepci, tj. zadržující účinek vegetace na padající srážky, daný druhem, hustotou a vývojovým stavem porostu, který může navíc zpomalovat pohyb vody na povrchu a tím prodlužovat dobu možného vsaku (k vlivu lesa na povodně s obsáhlým soupisem literatury viz např. Kantor et al., 2003) — detenci, tj. schopnost zpomalovat odtok ze spadlých srážek naplňováním depresí terénu, což může vést k dočasné akumulaci většího množství vody v rovinném než ve sklonitém terénu — infiltraci, tj. vsak vody do půdních vrstev a zvodní podzemních vod, který závisí na typu půdy, její mocnosti, pórovitosti, obsahu humusu, jejím nasycení vodou atd. — objemu říční sítě, tj. plnění koryt toků včetně množství vody vtlačené do přilehlých podpovrchových částí břehové zóny v důsledku hydrostatického tlaku, a objemu inundací, tj. rozlivů do inundačních území podél toků. Uvedené vlivy jsou podmíněny různými fyzickogeografickými faktory (viz např. Čermák, 1968), k nimž patří některé charakteristiky povodí jako je jeho plocha a tvar, sklon terénu, nadmořská výška a délka toku. Např. tvar říční sítě ovlivňuje souběh vrcholů průtokových vln z dílčích povodí. Působení některých faktorů může být proměnlivé v průběhu roku (např. vegetační pokryv). V samotném vodním toku pak jde o průtočnost koryta, danou jeho morfometrickými charakteristikami (šířka, hloubka, sklon, zakřivení, břehová a doprovodná vegetace), ale i o průtočnost inundačního území. Mnohé z těchto přirozených faktorů však byly s postupem času stále více pozměňovány činností člověka. Změna odtokových podmínek v důsledku lidské činnosti je podle Vithy (1975) zapříčiněna

následujícími vlivy: nenávratnou spotřebou vody v průmyslu, zemědělství a v komunálním hospodářství, intenzifikací zemědělství, změnami v lesním hospodářství, výparem z nádrží a rybníků, růstem zastavěné a odkanalizované plochy a konečně jinými změnami v životním prostředí. Různorodé ekonomické aktivity se promítají zejména v charakteru využití ploch, které je v měřítku celé České republiky dobře dokladováno pro 19.–20. století. Jak plyne z práce Bičíka et al. (2001), mezi léty 1845–1999 poklesl podíl zemědělské půdy z 66,9 % na 54,3 %, přičemž tento pokles se promítl do nárůstu rozsahu lesních ploch z 28,8 % na 33,4 % a ostatních ploch ze 4,3 % na 12,3 % (tab. 2). V daném období autoři rozlišili tři časové úseky: a) 1845–1948: nevýznamné změny, pokles podílu orné půdy, pomalý nárůst lesních ploch, malý nárůst u ostatních kategorií využití ploch b) 1948–1990: výrazný pokles podílu orné půdy, luk, pastvin a dalších zemědělských ploch, nárůst rozsahu lesa a ploch s permanentními kulturami (např. sady, zahrady, vinice) c) 1990–1999: pokles rozsahu orné půdy jako v předchozích letech, nárůst ploch se stálými kulturami a zejména stálých travních porostů. Dalším významným faktorem ovlivňujícím průběh povodně jsou vodní díla a úpravy vodních toků. Mnohé technické zásahy člověka do přirozených vodních toků a jejich příbřežních zón (obr. 5) souvisely jednak se snahou o jejich využívání jako dopravních cest a zdrojů energie, pitné a užitkové vody, jednak se snahou eliminovat nebo snížit účinky povodní. Proto byly budovány vodní nádrže s vymezenými retenčními prostory a regulovány řeky, oddělované od využívaných území ochrannými hrázemi. V rámci regulací docházelo také často k likvidaci přirozených meandrů, tj. k napřímení a zkracování vodních toků (viz např. Langhammer et al., 2004). Přitom se dbalo na to, aby přilehlá inundační území byla dobře průtočná pro hladké odvádění povodňových průtoků. Toto úsilí však vedle pozitivních skutečností mělo i některé negativní důsledky z hlediska protipovodňové ochrany, jako bylo např. zrychlené šíření povod-

Tab. 2. Podíly (%) vybraných typů využití ploch na území České republiky v letech 1845–1999 (Bičík et al., 2001) Table 2. Proportion (%) of selected land use types in the Czech Republic in the period 1845–1999 (Bičík et al., 2001) Plocha

1845

1897

1929

1948

1961

1970

1990

1999

zemědělská lesy ostatní

66,9 28,8 4,3

67,3 28,9 3,8

65,5 30,0 4,5

64,7 30,2 5,1

57,9 32,7 9,4

56,6 33,0 10,4

54,4 33,3 12,3

54,3 33,4 12,3

16


Obr. 5. Dolní Labe u Velkých Žernosek v první polovině 19. století (Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. SV H 3875) Fig. 5. The Lower Elbe near Velké Žernoseky in the first half of the 19th century (Regional Museum, Litoměřice; catalogue no. SV H 3875)

ňových vln přehradními nádržemi a regulovanými úseky toků. Výstavba povodňových ochranných hrází řeší ochranu pouze v daném úseku řeky a nebezpečí záplav z takto zkoncentrovaného objemu vody se pouze přesouvá do dolních úseků v trati vodního toku. Škodlivě pak zapůsobila postupná zástavba inundačních území a jejich využívání pro stavební, rekreační a jiné účely (zejména ve městech a jejich okolí), jejich zarůstání vegetací z náletů, odnášení plovoucích předmětů a stromů z inundačních území při povodních s následnou tvorbou zátarasů v zúžených, zejména mostních profilech (k problematice inundačních území blíže viz Gabriel, 1995). V řadě případů se tak vytvořila situace, kdy se podmínky odvádění velkých vod vzhledem k minulosti podstatně zhoršily, jako např. na Vltavě v Praze v jejím zastavěném, popř. zdevastovaném inundačním území (Gabriel, Nacházel, 1997; Malý, 1999). Mezi základní vodní díla používaná ke vzdutí vod patří jezy a přehrady. Hlavní funkcí přehrad a jimi vytvořených nádrží je dlouhodobé vyrovná-

vání přirozených, časově nerovnoměrně rozložených průtoků, a optimální hospodaření s akumulovanou vodou. K tomu slouží větší část celkového objemu nádrže — zásobní (akumulační) objem, zatímco menší část je vyhrazena k účelům ochranným — ochranný (retenční) objem (obr. 6). Protože ale vodní nádrže jsou zpravidla víceúčelové, mohou být mnohé požadavky na jejich využívání protichůdné. Priority a další pořadí v jejich saturaci určuje v těchto případech manipulační řád. Naproti tomu výstavbou jezů se dosahuje vzdutí hladiny v toku i za malých průtoků za účelem zabezpečení odběru vody pro různé uživatele, celoročního splavnění toku, stabilizace režimu podzemních vod apod. V jezových zdržích se udržuje zpravidla konstantní hladina bez vymezení ochranného objemu. Zatímco v případě přehrad jsou povodňové vlny či jejich část zachycovány v ochranných objemech nádrží, jezem a jím vytvořenou zdrží jsou propouštěny povodňové průtoky prakticky bez ovlivnění. Mnohé jezy jsou pak přelévány nebo obtékány, přičemž hladina vody může

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZNIK A PRŮBĚH POVODNĚ

přesahovat úroveň normálního vzdutí (Gabriel, Nacházel, 1997). Snahu omezit rozsáhlé škody při rozlití vod výstavbou několika přehradních nádrží vyvolal např. v oblasti Jizerských hor případ extrémních srážek z konce července roku 1897 s následnými katastrofálními povodněmi (Bláha, 1997; blíže k této události viz kap. 5.3.5). V dalších letech bylo vybudováno v severních Čechách a v přilehlém dnešním polském území celkem 18 přehrad. Na našem území byly dokončeny převážně již v první dekádě 20. století přehradní nádrže Bedřichov, Bílá Desná (protržena v roce 1916), Fojtka, Harcov6, Labská, Les Království, Mlýnice a Mšeno (Vodní díla, 2001). Výstavba vodních nádrží pokračovala velkým tempem i v následujících letech. Zvláště známá je soustava vodních děl tzv. Vltavské kaskády (Kredba, ed., 1969), která měla Prahu ochránit před ničivými povodněmi (blíže viz kap. 5.2.1.2). Matějíček a Hladný (1999) uvedli soupis vodních nádrží v České republice s objemem větším než 10 miliónů m3 nebo s významnou protipovodňovou funkcí pro povodí zpracovávaná v této publikaci. Tak celkový objem nádrží a jejich retenční prostor činí

6

U příležitosti stého výročí vybudování vodního díla Harcov byl v roce 2004 publikován sborník příspěvků (100 let od kolaudace přehrady Harcov v Liberci. Sborník příspěvků vydaný u příležitosti odborného semináře dne 2. září 2004 v Liberci. Povodí Labe, státní podnik, Liberec, 50 s.).

17

Obr. 6. Zásobní a ochranný prostor vodní nádrže (Gabriel, Nacházel, 1997) Fig. 6. Reserve and emergency spaces of a water reservoir (Gabriel, Nacházel, 1997)

v povodí Vltavy 1805,5, resp. 172,1 miliónů m3, v povodí Labe (bez Vltavy a Ohře) 149,4, resp. 35,8 miliónů m3, v povodí Ohře 497,3, resp. 41,7 miliónů m3, v povodí Odry 380,9, resp. 55,8 miliónů m3, a nakonec v povodí Moravy 524,5, resp. 83,7 miliónů m3 (podrobněji k přehradám v povodí řeky Moravy viz Bilík, 1978). S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je tedy třeba současné vodní toky považovat vesměs za více či méně ovlivněné, což má vliv jak na utváření odtoku, tak na samotné povodňové situace a jejich dopady. Proto jsou také zpracovávané dlouhodobé průtokové řady na některých vodoměrných profilech po vybudování větších nádrží nehomogenní, a to zejména v případě extrémně malých nebo naopak povodňových průtoků (k antropogennímu ovlivnění vybraných toků v České republice viz např. Kaňok, 1997; Sochorec, 1997; Řehánek, 2000; Kříž, 2003).

3 DOSAVADNÍ POZNATKY O STUDIU POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A V EVROPSKÉM KONTEXTU Povodně a problematika s nimi související patří k mimořádně frekventovaným tématům jak v české, tak i v zahraniční odborné literatuře. Proto si následující rešerše i s ohledem na šíři tématiky přesahující záběr této publikace nemůže činit nárok na její úplnou prezentaci. Nejčastěji byly studovány a popisovány příčiny, průběh a dopady největších povodní na českých a moravských tocích, a to jednak bezprostředně po těchto událostech, jednak s větším či menším časovým odstupem od nich, zpravidla s cílem jejich novodobého hodnocení nebo porovnání s novějšími katastrofami. Tak velká povodeň a jí způsobené škody v březnu roku 1845 v Čechách byly ještě v tomtéž roce bezprostředně hodnoceny Krolmusem (1845). U příležitosti 150 let od této události byl vydán sborník z odborného semináře na téma Povodňová ochrana na Labi (1995), v němž se podrobným rozborem této katastrofální povodně zabývali zejména Kakos a Kulasová (1995), přičemž Kremsa a Šámalová (1995) popisovali průběh této povodně výňatky z Krolmusovy práce. Další katastrofální povodeň z května roku 1872 na Berounce byla hodnocena nejen ve své době (např. Bernat, 1872; Kořistka, 1872; Purkyně, Vogel, 1872; Zhoubná povodeň, 1872; Anonym, 1873; Harlacher, 1873), ale byla vzpomenuta po sto letech Kakosem (1972) a brána v úvahu při stanovení N-letých vod na Litavce (Kašpárek, 1984). Nověji se Křivková (2001) pokusila o rekonstrukci průtoků při této povodni v povodí Berounky a Blšanky na základě dochovaných značek velkých vod. Extrémní denní srážky, které ji způsobily, pak byly využity pro stanovení pravděpodobné maximální srážky na území České republiky (podrobněji viz např. Štekl et al., 2001). Analýze konvekčních bouří, které způsobily zmíněné extrémní srážky ve dnech 25.–26. května 1872, se věnovali Müller a Kakos (2004). Stoleté výročí ničivé pražské povodně ze září roku 1890 (Povodeň v Čechách, 1890; Augustin, 1891a, 1897; Benešovský-Veselý, 1891) se stalo impulzem pro svolání konference Povodňová ochrana Prahy (Ku-

bát, 1990), z níž byl publikován mimo jiné podrobný hydrometeorologický rozbor této povodně (Kakos, Kulasová, 1990) a hodnocení vlivu Vltavské kaskády na povodňový režim Vltavy v Praze (Kašpárek, Bušek, 1990). Mimořádná povodeň v severních a severovýchodních Čechách v červenci roku 1897 (Povodeň, 1898) byla dále hodnocena Kakosem (1997a) a Vašátkem s Kakosem (1997) se zřetelem na dosud nejvyšší denní úhrn srážek v českých zemích, v další práci v kontextu s předchozí pražskou povodní a povodní z července roku 1997 na Moravě (Kakos, 1997b) a nejnověji pak se zřetelem na povodeň z roku 2002 (Müller, Kakos, 2003). Kapitola věnovaná povodním se objevila také ve třetím díle Hydrologických poměrů ČSSR (Čermák et al., 1970). Byly v ní uvedeny pro 181 stanic z České republiky s nejméně 25 lety pozorování do roku 1965 mimo jiné dosud nejvyšší kulminační průtoky a hodnoty N-letých velkých vod pro N = 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 let. Podstatně menší pozornost již byla věnována povodním v díle Podnebí a vodní režim ČSSR (Červený a kolektiv, 1984). Zásadní studií týkající se povodní na Vltavě v Praze a na Labi v Děčíně je práce Novotného (1963b), který uvedl pro tato místa informace o průtocích od začátku měření až do roku 1954. Na jeho práci navázaly později studie V. Kakose, který analyzoval výskyt povodní v Praze ve vztahu ke klementinským meteorologickým pozorováním (Kakos, 1977, 1978b, 1990b) a podal komplexní hydrometeorologickou analýzu povodní v Praze v období 1873–1982 (Kakos, 1983). Pro období 1950–1984 pak zhodnotil povodně na Labi v Děčíně (Kakos, 1985), přičemž pro léta 1851– 1995 studoval labské povodně i z pohledu kolísání podnebí (Kakos, 1996a). Také povodním z jiných částí České republiky byla ve 20. století věnována řada hydrologických studií. Tak v povodí Odry byla popsána katastrofální povodeň s obrovskými škodami z července roku 1903 (např. Zeman, 1961; Polách, Gába, 1998;

DOSAVADNÍ POZNATKY O STUDIU POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A V EVROPSKÉM KONTEXTU

k této a starším letním povodním na Odře v bývalém Prusku viz také Hellmann, von Elsner, 1911). Kříž (1959) analyzoval povodeň z 29. června 1958 v povodí Ostravice. Opakování velkých vod v povodí Odry bylo předmětem studie Kříže et al. (1964). Povodně na Odře byly dále analyzovány na případech z července 1960 (Kříž, Sochorec, 1963), ze srpna 1972 (Doležel et al., 1976), ze srpna 1985 (Hošek et al., 1988) a v souhrnu pro všechny nejvýznamnější případy v období přístrojových pozorování (Řehánek, 2003). Mihola (1976) studoval režim velkých vod na řece Bečvě, přičemž se zabýval i rozborem srážkových situací při povodních z července 1970 a srpna 1972 (Mihola, 1974). Stoleté srpnové povodni na Jizeře v roce 1978 se věnovali např. Kremsa a Novák (1978), Balatka (1979), Balatka a Sládek (1980). Extrémní srážky, které spadly před touto povodňovou epizodou ve východním Německu, hodnotil Marx (1980). Velmi obsáhlá je skupina prací, kdy v souvislosti s výskytem povodní byly studovány jejich příčinné srážky, včetně synoptických příčin vzniku. Tak Kocourek et al. (1926) zpracovali případ přívalových dešťů mimořádné intenzity ze dne 11. srpna 1925, jejichž důsledkem byly náhlé povodně na menších tocích, zejména v povodí Otavy a Berounky (k podrobnému popisu škod při této události viz Naxera, 1925). Čerkašin (1959) analyzoval povodeň z přívalových srážek na Zrzávce a Jičínce dne 19. srpna 1958. Brádka (1967) se zabýval studiem meteorologických příčin povodní ve Slezsku. Burkhardt (1973) popsal průběh povodně na Jedovnickém potoce v Moravském krasu dne 23. července 1972 se zřetelem na výjimečné krasově hydrografické a geologické jevy. Barbořík a Chamas (1974) studovali meteorologické situace vyvolávající povodně v povodí Lužické Nisy a Smědé. Průtrž mračen na Plzeňsku dne 30. dubna 1975 s velkými škodami a rozvodněním Nebílovského potoka byla analyzována Balatkou a Sládkem (1975, 1977) a Bartákem a Kakosem (1981). Kakos (1979a, 1979b) a Kremsa (1979) hodnotili meteorologickou situaci a katastrofální povodeň na Stěnavě a Metuji ve dnech 17.–18. června 1979. Několik prací se zabývalo také srážkami, jejich synoptickými příčinami a povodní v červenci roku 1981 (Kakos, Vrabec, 1981; Kakos, 1982; Seifert, 1982). Povodeň podmíněnou vydatnými srážkami ve dnech 17.–23. května 1985 v povodí Dyje a ve dnech 7.–9. srpna 1985 na Bečvě a na Moravě zpracoval Matějíček (1986). Hrádek a Ondráček (1986) popsali bleskovou povodeň na Besénku na

19

Tišnovsku ze dne 19. června 1986. Přívalový déšť na Příbramsku dne 21. června 1986, který vyvolal povodeň na horním toku Litavky a několika jejích přítocích, byl studován Johanovským et al. (1986). Povodeň na Jílovském potoce dne 1. července 1987 po mimořádné průtrži mračen byla zpracována Chamasem a Kakosem (1988) a Kašpárkem et al. (1989). Vavruška (1989) studoval extrémní trvalé a přívalové srážky v souvislosti s analýzou meteorologických příčin povodní na Otavě a Lužnici. Polišenský (1990) analyzoval povodeň na Dřevnici způsobenou přívalovými srážkami při bouřce večer dne 26. června 1987. Vývojem meteorologické situace při extrémních srážkách ve dnech 31. července–4. srpna 1991 a následné povodni na Železnorudsku se zabýval Sulan (1992). O povodni na Otavě v důsledku tání sněhu a srážek ve dnech 21.–22. prosince 1993 se zmínili Baloun a Marhan (1995). Cvalín (1995) stručně popsal povodeň v poslední dekádě ledna 1995 po předchozím tání a následných silných deštích v povodí Berounky. Soukalová (2002) hodnotila přívalové srážky a bleskovou povodeň na Blanensku a Žďársku dne 15. července 2002, která si mj. vyžádala i dva lidské životy. Brázdil et al. (2000) a Štekl et al. (2001) podrobně analyzovali srážkové epizody s denním úhrnem ≥ 150,0 mm v období 1879–2000 na území České republiky, včetně jejich dopadů na vznik povodní. Poukázali na skutečnost, že extrémní srážky byly podmíněny synoptickými situacemi souvisejícími především s postupem srážkově extrémně bohatých cyklon z oblasti Středozemního moře do střední Evropy. Statistické charakteristiky takovýchto cyklon pro vybrané případy vysokých denních úhrnů srážek na Milešovce a Lysé hoře v období 1961–1995 byly studovány Hanslianem et al. (2000). Tyto práce potvrdily význam cyklon postupujících po klasické van Bebberově dráze Vb [pět bé] (van Bebber, 1881, 1883) i po drahách ležících od ní západněji (obr. 7). Právě o využití synoptických poznatků o cyklonách postupujících po této dráze pro předpověď povodní na Odře v Bohumíně se již dříve pokusili Kakos (1974) a Koblihová (1989). Na Slovensku se aplikací synoptických poznatků v hydrologické prognóze zabýval zejména Panenka (1979a, 1979b, 1985). Vlnu nebývalého zájmu o problematiku povodní v České republice zvedla katastrofální povodeň na Moravě a ve Slezsku v červenci roku 1997 (obr. 8 — viz např. Povodně a krajina ’97, 1997; Soukalová et al., 1997; Kolektiv autorů, 1998a; Matějíček,

20


Obr. 7. Dráhy cyklon v Evropě v období 1876–1880 podle van Bebbera (1883) Fig. 7. Cyclone trajectories in Europe in the period 1876– 1880 according to van Bebber (1883)

Obr. 8. Červencové povodně roku 1997 nadělaly mnoho škod také v povodí Odry: zaplavená ulice Krnova rozvodněnou Opavou (nahoře) a pobořený dům při Bělé v Mikulovicích (dole) (Archiv ČHMÚ Ostrava) Fig. 8. The July 1997 floods also did much damage within the Odra catchment: a street in Krnov flooded by the swollen River Opava (top) and a damaged house by the River Bělá in Mikulovice (bottom) (CHMI archives, Ostrava branch)

1998; Matějíček, Hladný, 1999). Vedle hydrologických analýz této události (např. Kakos, 1997c; Řehánek, Kříž, 1997; Březina a kol., 1998; Dostál, 1998; Munzar, Ondráček, 2000; Dostál et al., 2002; Řehánek, 2002) či porovnání s jinými katastrofálními povodněmi (např. Kakos, 1997b; Ungerman, 1998), byly studovány její příčinné srážky (např. Květoň et al., 1997; Tolasz, 1997) včetně jejich synoptických příčin (např. Pavlík, Sandev, 1997; Řezáčová et al., 1997, 1998; Šálek, 1998), ale i dopady a ekologické aspekty této povodně (Krajina a povodeň, 1998; Vaishar, ed., 1999; Vaishar, Munzar, eds., 2000, 2001; Vaishar et al., 2002). Pod dojmem této události se věnovali zhodnocení čtyř povodní v jihočeském regionu mezi léty 1993 a 1996 Baloun a Matějovská (1997). Katastrofální červencová povodeň vedla k zahájení řešení grantového projektu Ministerstva životního prostředí České republiky VaV/510/3/97 „Vývoj metod pro stanovení extrémních povodní“ (1997–2000), v rámci něhož byla studována i problematika stanovení pravděpodobné maximální srážky a pravděpodobné maximální povodně (viz např. Květoň et al., 2000; Řezáčová et al., 2000; Kakos, 2001b). Stejnou pozornost jako v České republice vyvolala červencová povodeň roku 1997 i v sousedním Polsku (např. Lorenc, 1997; Malinowska-Malek, 1997; Olszowicz, 1997; Niedźwiedź, Czekierda, 1998; Kundzewicz et al., 1999; Kundzewicz, 2002a). Protože na toku Odry zasáhla povodeň i východní Německo, stala se tématem mezinárodního setkání v Postupimi (Bronstert et al., eds., 1998) a byla analyzována i v několika pracích (např. Grünewald, Schümberg, 2000; Horlacher, 2000). Zvýšený zájem o povodně v České republice byl umocněn další tragickou povodní ve východních Čechách v červenci roku 1998 (např. Jirásek, 1998; Kolektiv autorů, 1998b; Hančarová et al., 1999). V návaznosti na extrémní srážky, které vedly k této povodni, se problematikou přívalových srážek podrobněji zabývali Kakos a Řezáčová (1999). Šálek (2000) hodnotil tuto srážkovou epizodu z hlediska metod dálkové detekce a výsledků numerických prognostických modelů a Metelka (2000) s ohledem na možnosti statistické korekce radarových odhadů srážek pomocí neuronových sítí. Souhrnné hodnocení povodní z let 1997 a 1998 prezentoval Kubát (1999a). Celá řada dalších studií byla motivována katastrofální povodní v Čechách v srpnu roku 2002 (obr. 9). Tak hydrologický popis průběhu této události lze nalézt např. v pracích Kubáta a kol. (2002)


21

Obr. 9. Pohled na dům „U obrázku Panny Marie“ na Kampě se sochou Bruncvíka v popředí při povodni v srpnu 2002 (vlevo) v porovnání se situací po opadnutí vod (vpravo) (foto L. Elleder). Voda zde přesáhla výšku předchozích katastrofálních povodní doložených značkami z let 1784, 1845 a 1890 Fig. 9. View of the house known as the “Image of the Virgin Mary” on Kampa, with a statue of Bruncvík in the foreground: comparison of the situation during the August 2002 flood (left) and after the waters had receded (right) (photo L. Elleder). The water exceeded levels for previous disastrous floods attested to by marks dating from 1784, 1845, and 1890

nebo Šercla et al. (2002, 2003), hodnocení meteorologických příčin ve studiích Pavlíka et al. (2002), Coufala (2003) či Řezáčové et al. (2003) a komplexní zhodnocení v práci Hladného et al. (2005). Květoň et al. (2002) analyzovali rozložení srážek a Kohut (2002) nasycenost půdy vláhou v období povodňové situace. Kašpar (2003) se zabýval extrémností synoptických podmínek při srpnové povodni v porovnání s červencovou povodní roku 1997. Komárková a Kučera (2003) hodnotili roli Vltavské kaskády a Brožková a Kendík (2003) manipulace na vodních dílech v povodí Vltavy během srpnové povodně. Hrnčíř a Sklenář (2003) a Špatka et al. (2004) se zabývali simulací povodně v Praze na základě povodňového modelu (viz také Hrnčíř, Ingeduldová, 1997). Langhammer et al. (2004) hodnotili vliv historických změn v krajině na prů-

běh a následky povodní na modelovém povodí Otavy se zaměřením na událost z roku 2002. Stranou zájmu nezůstaly katastrofální povodně ani v zahraničí. Tak Ulbrich a Fink (1995) a Fink et al. (1996) analyzovali meteorologické (vydatné trvalé srážky) a hydrologické příčiny povodně na Rýnu v lednu 1995, která následovala krátce po předchozí katastrofální povodni v prosinci roku 1993. Několik prací bylo již věnováno také ničivé povodni ze srpna roku 2002, která postihla kromě České republiky také Německo a Rakousko (Ulbrich et al., 2003a, 2003b). S ohledem na předpokládané klimatické změny v důsledku globálního oteplování jsou studovány možné dopady na odtokový proces, včetně povodní. Pro povodí Labe byly simulovány možné změny odtoku a povodňových vln Buchtelem et al.

22


(1995). Další studií zabývající se dopady možné klimatické změny na hydrologii a vodní hospodářství v České republice je monografie Hladného et al. (1996), vydaná také v anglické verzi (Hladný et al., 1997). Radiační působení antropogenně podmíněných změn ve složení a chemismu zemské atmosféry by mělo vést k intenzifikaci hydrologického cyklu (Cubash, Meehl et al., 2001) a k následnému zvýšení povodňového rizika (White et al., 2001). S ohledem na velkou přirozenou variabilitu odtokového procesu však není jednoduché detekovat antropogenně podmíněné změny. Milly et al. (2002) studovali změny rizika povodní pro vybraná světová povodí s plochou přesahující 200 000 km2. Vedle konstatování, že ve 20. století v nich významně vzrostla frekvence velkých povodní, uvádějí, že i podle výpočtů klimatických modelů by tato tendence měla dále pokračovat. Christensen a Christensen (2003) s použitím regionálního klimatického modelu HIRHAM4 pro scénáře IPCC (Intergovernmental Panel on Climatic Change — Mezivládní panel pro klimatickou změnu) A2 a B2 (2070– 2100) poukázali na pravděpodobný nárůst významných srážkových epizod podmiňujících silné povodně v mnoha částech Evropy, i když léta by měla být obecně sušší. Nárůst četností a intenzity silných srážek v Evropě potvrdily také simulace obecného cirkulačního modelu ECHAM4 pro zdvojnásobení obsahu CO2 v atmosféře (2060– 2089) provedené Mayem et al. (2002). Průměrné roční průtoky by se měly zvětšit v severní Evropě, ale zmenšit ve střední a jižní Evropě. Zároveň by však mělo celkově dojít ke zmenšení kulminačních průtoků v důsledku redukce sněhové pokrývky (severní Evropa), růstu výparu (střední Evropa) a poklesu srážek (jižní Evropa). Podle Kundzewicze (2002b) je však obtížné prokázat v dosavadních pozorováních zjevné vlivy klimatické změny na chování povodní. Tento závěr potvrdili Kundzewicz et al. (2004) analýzou 195 dlouhých řad maximálních ročních průtoků z globální databáze průtoků v německé Koblenzi, z nichž s použitím Mann-Kendallova testu jen 27 řad vykázalo statisticky významný vzestupný trend a 31 statisticky významný sestupný trend. Přitom ze 70 analyzovaných evropských řad zaznamenalo statisticky významný vzestup pouze 11 řad a pokles 9 řad. Podobně nebyl již dříve zjištěn žádný významný trend ve výskytu počtu povodní (1941–1980) a velikosti ročních maxim (1941–1990) pro 890 vodoměrných stanic ve Velké Británii (Robson et al., 1998).

Metodologii hodnocení budoucích dopadů klimatické změny na povodně a s tím spojených možných nejistot prezentovali Prudhomme et al. (2002). Vedle povodní v období přístrojových měření byla věnována značná pozornost i studiu historických povodní. Pro Labe v Litoměřicích byly historické povodně popsány v práci Katzerowského (1886) a později v práci Donka (1932). Další soupis povodní na českých řekách uvedl Dlouhý (1899). Podobně byly povodně před rokem 1500 v českých zemích zveřejněny v soupise historických zpráv o počasí v práci Brázdila a Kotyzy (1995). Dosud nejobsáhlejší pojednání o historických povodních na dolním Labi, Vltavě a Ohři včetně jejich soupisu pochází od Kotyzy et al. (1995). Problematiky historických povodní na Ohři se dotkli již dříve Lůžek (1975), Kynčil a Lůžek (1979), Kynčil (1983) a po nich Kotyza (1990) v souvislosti se studiem vývoje této řeky a zanikáním středověkých osad. Kynčil (1992) se věnoval rozboru povodní na Ohři z března 1881 a února 1909. Podobně se historickými povodněmi na Ohři a jejich vlivem na sídla a krajinu v dolním Poohří zabývali také Munzar a Pařez (1997). Státníková (1995) a Pažourek (1997) diskutovali historické povodně v Praze. Později uvedli přehled historických povodní v Praze pro 10.–20. století bez odkazů na prameny Brožková a Friedel (2000). Důsledná citace pramenů chybí i v popisu historických povodní v Českých Budějovicích v publikaci Kováře (2002). Nejnověji Votruba a Patera (2004) prezentovali přehled několika povodní v Čechách v 11.–19. století v dílech českých historiků a kronikářů.7 Brázdil (1998) studoval chronologii povodní na Vltavě v Praze a na Labi v Děčíně na základě historických údajů i přístrojových měření. Údaje o povodních na těchto dvou řekách byly zahrnuty také do podrobné analýzy historických povodní v Evropě v 16. století (Brázdil et al., 1999). Brázdil a Bukáček (2000) studovali současné a historické povodně v povodí řeky Moravy. Nověji se k povodním v českých zemích v posledním tisíciletí vrátili Brázdil et al. (2004a, 2004b). Křivský a Pejml (1985) analyzovali historické povodně na Labi ve vztahu ke kolísání sluneční činnosti. Dokumentární záznamy byly také využity při studiu jednotli-

7 Pokusy o hodnocení zmínek o povodních z písemných pramenů se objevily také v pracích historiků (viz relevantní literatura in Brázdil, Kotyza, 1995; dále např. Čornej, 2000; Černá et al., 2003).


vých historických povodní, a to pro povodeň ze dne 9. května 1582 na Teplé v Karlových Varech (Munzar, 2003), pro povodně roku 1598 v českých zemích (Munzar, 1998) a pro povodně ve střední Evropě na jaře roku 1830 po předchozí velmi tuhé zimě (Munzar, 2000). Nejnověji Elleder a Munzar (2004a, 2004b) hodnotili katastrofální povodeň z února 1784 v Praze. Horváthová (2001) se zabývala povodní z roku 1813 na Slovensku a na východní Moravě (viz také Horváthová, 2003). Munzar a Kysučan (2000) věnovali pozornost zprávám o povodních ve starých tiscích ze 16. století. Protipovodňové instrukce v českých zemích v minulosti byly předmětem práce Munzara (2001). Důležitým zdrojem údajů pro studium historických povodní jsou značky velkých vod (obr. 10). Rozsáhlé práce na souborném místopisu těchto značek pro povodí horní i dolní Vltavy, území Prahy a dolního Labe byly realizovány pracovníky Vodohospodářského rozvoje a výstavby v 60. letech 20. století pod vedením J. Marholda (viz Marhold, 1966a, 1966b, 1967a, 1967b). Jde o dosud nejrozsáhlejší publikovaný soupis historických značek u nás. V Praze byly výšky vltavských povodní ved-

23

le značek velkých vod popisovány také úrovní vody vzhledem k plastice Bradáče, o němž dosud nejpodrobněji pojednal Elleder (2003). Zvláštní pozornost byla problematice historických povodní věnována v posledních letech německými badateli. Tak Bork (1988) podrobně diskutoval povodeň z července 1342, která postihla povodí Mohanu, Neckaru, Rýna po Mohuč, Werry, Fuldy, Labe a Dunaje a byla považována za největší historickou povodeň posledního tisíciletí. Rekonstrukci jejích meteorologických příčin se nověji věnovali Tetzlaff et al. (2001). Glaser a Hagedorn (1990) studovali výskyt katastrofální povodně z února roku 1784 na Mohanu. Fügner (1995) sestavil historický přehled největších povodní na Labi v Sasku. Krahe (1997) se věnoval povodním na Rýně ve vztahu ke kolísání klimatu od středověku do současnosti. Militzer et al. (1999) analyzovali povodeň na Odře v roce 1736 jako možný analogon k červencové povodni roku 1997. Deutsch (2000) zpracoval průběh povodně na Labi a na Saale na přelomu února a března roku 1799. Schmidt (2000) se věnoval povodním v Německu a ochraně před nimi před rokem 1850. Deutsch a Pörtge

Obr. 10. Mlýn v Roudnici nad Labem zaplavený do výšky prvního poschodí při povodni v srpnu 2002. Kulminační vodní stav výrazně převýšil výšky velkých vod z let 1845, 1890 a 1862, vyznačené spolu s dalšími případy na předním rohu objektu (fotoarchiv Povodí Labe, státní podnik) Fig. 10. Mill in Roudnice nad Labem flooded to the second floor during the flood of August 2002. The maximum peak water stage considerably exceeded the high water levels of 1845, 1890, and 1862 marked on the front corner of the building together with other events (photo archive of Povodí Labe, state enterprise)

24


(2001) se zabývali možnostmi využití a omezeními informací o historických povodních. Četné práce byly zaměřeny na analýzu řad historických povodní (často citovaných jako povodně ve střední Evropě) a studium jejich dynamicko-klimatologických příčin v návaznosti na typické cirkulační poměry (např. Sturm et al., 2001; Glaser et al., 2002; Jacobeit et al., 2003; Wanner et al., 2004). Mudelsee et al. (2003) na základě analýzy výskytu povodní na Odře a Labi podle údajů z Weikinnovy kompilace historických povodní ve střední Evropě (Weikinn, 1958–2002) analyzovali jejich trend od 13. století do současnosti. V posledních 80–150 letech zaznamenali pokles počtu zimních povodní, zatímco letní povodně neukázaly žádný zřetelný trend. Deutsch et al. (2004) studovali chronologii historických povodní v 16.–19. století pro řeku Werru v Durynsku. Rolí cyklon středomořského původu, postupujících do střední Evropy po van Bebberově dráze Vb, při vzniku extrémních povodní na Labi a Odře za posledních 500 let se zabývali Mudelsee et al. (2004). Pohl (2004) podal přehled a analýzu historických povodní na německé straně Krušných hor. Historickým povodním je ovšem věnována značná pozornost i v jiných evropských zemích. Tak zpracování takovýchto údajů ve Švýcarsku od 16. století jsou věnovány např. práce Pfistera (1988) a Pfistera a Hächlera (1991). Nověji se věnovali analýze historických velkých vod Gees (1997) a ze-

jména Pfister (1999), který podal detailní popis řady povodní pro Rýn v Basileji a na alpských tocích. Ve východním Rakousku popsala historické povodně podle dokumentárních pramenů v rámci historicko-klimatologické analýzy období 1700– 1830 Strömmer (2003). Rohr (2003) se zabýval hodnocením dopadu povodní na Salzachu a Innu na společnost a její aktivity v 13.–16. století. V další práci analyzoval Rohr (2004) povodně na řece Traun ve Welsu v 15.–16. století podle nákladů vydaných na údržbu mostu. Dlouhé chronologie povodní byly publikovány pro Itálii (např. Pavese et al., 1992; Camuffo, Enzi, 1996) a Španělsko (např. Barriendos, Martín-Vide, 1998). Guidoboni (1998) analyzovala vliv ekonomických aktivit člověka na povodně na dolním Pádu v 16. století. Archer (1999) ukázal na možnost využití historických údajů k odhadu N-letosti průtoků pro anglické řeky Leam a Wansbeck. Nověji bylo praktické využití poznatků o historických povodních při studiu povodňového rizika prezentováno Williamsem a Archerem (2002) pro čtyři vodní toky ve střední Anglii. Tol a Langen (2000) na základě tisíciletých údajů z delty řeky Rýna studovali citlivost k povodním jako výsledek interakce ekonomických, institucionálních, politických a v menší míře klimatických faktorů. Barriendos a Coeur (2004) publikovali metodického průvodce pro rekonstrukci povodní ve Španělsku a Francii podle údajů z období před začátkem přístrojových hydrologických pozorování.

4 SYNOPTICKÉ PŘÍČINY POVODNÍ V profilech velkých toků na území České republiky studovaných v této publikaci (Vltava — Praha, Ohře — Louny, Labe — Děčín, Odra — Bohumín, Morava — Kroměříž) nejsou pozorovány čistě sněhové povodně, tj. povodně jen z tání sněhu bez vlivu dešťových srážek. Tento druh povodní se vyskytuje v České republice pouze na menších tocích a hodnota kulminačního průtoku zpravidla nepřesáhne hodnotu pětiletého průtoku Q5. Citované případy ze zimního a jarního období jsou tedy vesměs smíšenými povodněmi. Téměř současně se smíšenými povodněmi se mohou vyskytnout i ledové povodně (obr. 11), spíše je však poněkud předbíhají (např. povodeň na Vltavě v Praze v březnu roku 1845 — viz kap. 5.3.1). Jen ojediněle dochází k ledovým povodním bez smíšené povodně (k ledovým povodním viz např. Matoušek, 1980, 1998, 2001). Uzavřené ledové celiny na vodních tocích se vytvářejí při delším období záporných teplot vzduchu postupně směrem od břehů k proudnici. Při oblevě se ledová pokrývka začne lámat nejdříve v místech, kde je v důsledku prudšího proudu nebo teplejší vody nejslabší. Plynulému odchodu ledových ker brání úseky s ještě nenarušeným ledem, na jejichž horních okrajích, ale i v mělkých místech, zákrutech či zúžených částech říčního koryta se mohou kry nakupit a ucpávat průtočný profil

(tzv. ledová zácpa). Za ledovými bariérami dochází ke vzdutí vodní hladiny, které může vyvolat záplavy odpovídající účinku extrémních průtoků. K ledovým povodním ale může docházet i v období mrazů, a to v úsecích toků s malou hloubkou a větším sklonem dna. Částice vnitrovodního ledu, nacházející se v přechlazeném proudu, se mohou dostat ke dnu, kde přimrzají a rozšiřují dnový led. Spolu s podobně vznikajícím břehovým ledem tak dochází k zaledňování koryta a zmenšování jeho průtočnosti. Zvětšením hloubky a poklesem rychlosti vody vlivem tvorby vnitrovodního ledu se jeho částice mohou spojovat do shluků, které na hladině vytvářejí ledovou kaši. V zamrzlých úsecích toků se její transport zarazí a přitékající led ucpává koryto (tzv. ledový nápěch) (Matějíček, Hladný, 1999). Na malých tocích s větším sklonem může dojít dokonce k lavinovitému pohybu sněhové a ledové kaše dolů údolím (Pondělíček, Macoun, 1997).8 Při ledových povodních jsou tak objekty ohroženy nejen zaplavením při vybřežení vodního toku, ale i zvýšenými tlaky ledu. Vytváření ledových zácp a nápěchů je závislé na povětrnostních, morfologických, hydrologických a hydraulických poměrech a na vlivu činnosti člověka. Přestože nutnou podmínkou pro vznik ledových jevů jsou obecně záporné teploty vzduchu trvající po několik za sebou následujících dnů, je z výčtu předchozích ovlivňujících činitelů zřejmá mimořádná obtížnost předpovědi ledových povodní. Protože naprostá většina smíšených povodní v České republice se vyskytuje od prosince do března, jsou tyto případy dále označovány jako povodně zimního typu. K nim bylo přiřazeno také několik povodní v první dekádě dubna. Naproti tomu velká většina dešťových povodní se objevuje od dubna do října, takže takovéto případy jsou přiřazeny k povodním letního typu. Do letního typu bylo též zařazeno několik povodní v listopadu. V kap.

Obr. 11. Nakupení ledových ker na řece Labi u litoměřického mostu při povodni dne 22. ledna 1909 (fotoarchiv Oblastního muzea v Litoměřicích) Fig. 11. Accumulation of ice floes on the River Elbe by the Litoměřice Bridge during the flood of 22 January 1909 (photo archives of the Regional Museum, Litoměřice)

8

Pondělíček a Macoun (1997) popisují takový případ pro Dubskou Bystřici, levostranný přítok Bíliny. Dne 3. března 1987 valící se ledová a sněhová kaše o objemu 700–800 m3, vyplňující celý profil, způsobila smrt jednoho dělníka. Jev se opakoval za dva dny s transportovaným materiálem o objemu 500–600 m3.

26

4.1 a 4.2 jsou dále blíže charakterizovány synoptické podmínky, které mohou vést ke vzniku obou typů povodní. Protože velké povodňové katastrofy v České republice od roku 1872 souvisely výhradně s velkými denními srážkovými úhrny, je v kap. 4.3 dále uvedeno klimatologické zpracování extrémních denních úhrnů srážek a jejich N-letostí.

4.1 POVODNĚ ZIMNÍHO TYPU Je všeobecně známo, že pro vznik smíšených povodní jsou kromě dostatečné zásoby vody ve sněhu nutné pro jeho tání i vysoké kladné teploty vzduchu, trvající při této oblevě alespoň 2–3 dny za sebou (Meteorologický slovník, 1993). S rostoucí rychlostí větru při kladných teplotách se urychluje přenos tepla (advekcí) do vrstvy sněhu, a tím i její tání. Složitý proces tání je rovněž velmi závislý na dešťových srážkách, které jsou orograficky zesilovány v oblasti hor, kde jsou zpravidla největší zásoby vody ve sněhové pokrývce. Zásoby vody akumulované ve sněhové pokrývce jsou závislé na jejím fyzikálním stavu. Zatímco jednomu centimetru nového prachového sněhu odpovídá po rozpuštění 1 mm vody (tj. 1 litr vody na 1 m2), změnou krystalické struktury sněhu jeho zhutňováním (tání, promrzání, tlak vlastní hmoty) vznikne rozpuštěním 1 cm slehlého starého sněhu vrstva vody o výšce až 4 mm i více. Tání sněhové vrstvy při oblevě se vertikálně šíří od jejího povrchu směrem dolů a rovněž od její spodní plochy směrem nahoru. V horizontálním směru postupuje tání sněhu ve výškově ohraničených pruzích od nejníže položených míst podél toků směrem do vyšší nadmořské výšky, popř. až k rozvodnici (Matějíček, Hladný, 1999). Sněhová pokrývka však může ve svých dutinách mezi sněhovými krystaly roztátou i dešťovou vodu zadržovat („sací houba“) až do doby, než se vyčerpá její retenční kapacita. Větší výška sněhové pokrývky má tak na rozdíl od rychle tající tenké vrstvy sněhu spíše brzdící účinek na formování povodňových průtoků. Pokud je tání doprovázeno deštěm a zamrzlá půda brání vsakování, odtéká voda ze sněhu spolu s dešťovou a nebezpečí povodně vzrůstá (Matějíček, Hladný, 1999). Vzhledem k tomu, že v zimních měsících (prosinec–únor) na převážné části území České republiky se průměrné teploty vzduchu pohybují kolem 0 ºC nebo slabě pod touto hranicí, je základním předpokladem pro vznik povodní zimního typu výskyt výrazně nadnormálních teplot. Pro vypadávání vydatných dešťových srážek na větší části ur-

SYNOPTICKÉ PŘÍČINY POVODNÍ

čitého povodí jsou v zimních a jarních měsících příznivé podmínky zejména při pohybech hlubokých cyklon severně od České republiky, kdy ve frontálních zónách přecházejí přes naše území atmosférické fronty, a to většinou opakovaně. Vydatnější srážky vypadávají na teplých frontách a na zvlněných frontálních rozhraních v oblasti výškových frontálních zón, které patří podle Šteklovy typizace (Brázdil, Štekl, 1986) do typů NWCZ, NCZ, NECZ1 a NECZ2 (zkratka situace charakterizuje polohu cyklony C vzhledem k území České republiky, Z značí existenci frontální zóny, index modifikaci typu). Spojitost výrazného oteplení v období od listopadu do března s čerstvým až bouřlivým větrem je synopticky podmíněná intenzivní advekcí teplejšího vzduchu z oblasti Atlantského oceánu na jižní straně cyklon (Brázdil, Štekl et al., 1999). Cyklony většinou postupují přes Britské ostrovy, Severní moře, Dánsko (jižní Skandinávii) a Baltské moře nad Bělorusko. Naopak v případě postupu cyklony z oblasti Středozemního moře východně od České republiky v období od prosince do března (popř. ještě i začátkem dubna) smíšené povodně prakticky nenastávají, neboť v týlové části cyklony dochází vlivem proudění ze severního kvadrantu k ochlazení při zpravidla záporných teplotách a srážky pak vypadávají většinou ve formě sněhu. Při postupu cyklon severně od České republiky se naše území nachází přechodně v teplých sektorech těchto cyklon, a to napravo od trajektorie jejich středů nebo na okraji teplých anticyklon. Schéma jejich postupu bylo uvedeno v práci Kakose (1983) a je do jisté míry podobné známým drahám cyklon podle van Bebbera (1883), označených číslicemi I až IV (viz obr. 7). Synoptické situace před povodní jsou nejvíce reprezentativní pro dny D–3 až D–1, tedy tři až jeden den před dnem kulminace povodně D. Ve dni D totiž dochází v důsledku postupových dob povodňových vln na tocích již k velkému rozptylu a odlišnostem synoptických situací. Pro závěrové profily větších celků povodí jako např. pro Labe v Děčíně se tento poznatek mnohdy vztahuje již na den D–1.

4.2 POVODNĚ LETNÍHO TYPU Pro vznik dešťových povodní jsou nutné vydatné dešťové srážky. Hirschboeck et al. (2000) obecně klasifikují příčinné srážky pro vznik povodní podle měřítka odpovídajících atmosférických procesů. Makroprostorové procesy („macroscale“ — např. planetární vlny) a procesy synoptického měřítka

POVODNĚ LETNÍHO TYPU

(„synoptic scale“ — např. cyklony, brázdy nízkého tlaku vzduchu) přispívají k vydatným srážkám na relativně velkém území, takže povodně s nimi spojené se vyvíjejí v intervalu desítek hodin až několika dnů a geograficky ovlivňují poměrně velké oblasti. Naproti tomu procesy mezoměřítka („mesoscale“ — např. čáry instability) a měřítka bouří („storm scale“ — např. bouřkové cely) mají krátké trvání a způsobují lokálně omezené extrémní srážky, při nichž dochází k rychlému odtoku velkého množství vody (bleskové povodně). Rozměrové a časové dimenze jednotlivých procesů s odhadem bodové maximální intenzity srážek uvedli Štekl et al. (2001). V České republice existuje v současné době již celá řada prací, které analyzují příčiny intenzivních srážek a následných povodní (viz např. Brázdil, Štekl, 1986; Kakos, Štekl, 1998; Hanslian et al., 2000; Štekl et al., 2001; Kakos, Müller, 2004b). Touto problematikou se také zabývaly četné příspěvky v souvislosti s katastrofálními povodněmi v srpnu roku 2002 (viz např. Kašpar, 2003; Müller, Kakos, 2003; Výsledná zpráva, 2003; Dokumentace povodně, 2004). Jak zjistil již van Bebber (1883), je ve střední Evropě povodňově nejnebezpečnější postup středomořských cyklon ze severní Itálie k severovýchodu po dráze Vb (viz obr. 7). Na základě současných poznatků lze tuto dráhu rozšířit a zobecnit i na další směry, a sice tak, že „srážkotvorné“ cyklony postupují z jižního kvadrantu většinou přes území České republiky (či Slovenska) do severního kvadrantu. Jejich schematický postup byl uveden Kakosem (1983). V naprosté většině případů se území postižené trvalými intenzivními srážkami nachází nalevo od trajektorie středu „srážkotvorné“ cyklony, tedy v její studené (týlové) části. Proto také odchylky průměrných denních teplot vzduchu ve dnech D–4 až D–1 od dlouhodobých průměrů v daných kalendářních dnech jsou převážně záporné, což je jedna z nejtypičtějších charakteristik několikadenního období před dnem kulminace. V zimních měsících a na začátku jara jsou tyto teploty zpravidla záporné, takže srážky vypadávající převážně ve formě sněhu povodeň nezpůsobí. Ve „srážkotvorné“ cykloně vyvolávající vydatné trvalé srážky dochází na její studené straně k výrazné přízemní konvergenci proudění vzduchu, která je spojena se značným horizontálním gradientem tlaku vzduchu (Štekl et al., 2001). Tento gradient vzniká mezi „srážkotvornou“ cyklonou se středem nad jihovýchodním Polskem, jihozápadním Běloruskem nebo Ukrajinou a anticyklonou se středem zhruba nad Biskajským zálivem nebo

27

poněkud více k severovýchodu. Současně zde působí i retrográdní teplé, příp. okluzní fronty a orografické vlivy návětří v horských a podhorských oblastech zesilované v důsledku výše uvedeného tlakového gradientu. Pro meteorologické hodnocení příčin extrémních srážek na území České republiky je významná analýza provedená Šteklem et al. (2001) pro soubor 67 dnů období 1879–2000, kdy alespoň na jedné stanici dosáhl denní úhrn srážek hodnoty ≥ 150,0 mm. Následně byl tento soubor doplněn analýzou šesti dalších dnů splňujících tuto podmínku, které se vyskytly v roce 2002, takže počet analyzovaných dnů vzrostl na 73. Celý soubor extrémních denních srážek obsahuje 50 případů se srážkami trvalými (68,5 %) a 19 případů se srážkami přívalovými (26,0 %), přičemž ve 4 dnech (5,5 %) se jednalo o srážky přechodného typu. Dále formulované poznatky o vydatných trvalých srážkách a přívalových srážkách vycházejí právě z této analýzy. Extrémní srážky trvalého charakteru byly spojeny s termicky asymetrickými cyklonami (Meteorologický slovník, 1993) s hodnotami tlaku vzduchu v jejich středu kolem 1005, příp. až 1000 hPa, ležícími převážně severovýchodně od území České republiky (v tzv. „akčním“ prostoru). Do této skupiny patří podle Šteklovy typizace (viz Brázdil, Štekl, 1986) charakteristické synoptické situace C2, EC1 a NEC1 (tab. 3). Většina „srážkotvorných“ cyklon (74,4 %) postupovala do střední Evropy po jižní dráze poruch (Vb, Vbs, VI), tj. z oblasti Středozemního moře (obr. 12). Extrémní srážky bylo možné na našem území pozorovat mimo to i při postupu po zmíněných drahách, jestliže cyklona, případně brázda, byla v jižnější poloze před dosažením „akčního“ prostoru. Ať již jde o cyklony postupující z oblasti Středozemního moře nebo o cyklony z Atlantského oceánu (25,6 %), pro vypadávání extrémních srážek musí být vždy splněna podmínka vysokého obsahu vlhkosti v ovzduší. Ukázalo se, že na vzniku extrémních trvalých srážek spojených se situacemi typu C2, EC1 a NEC1 (68,0 % případů) se významně nepodílejí atmosférické fronty. Při situacích typu B1 a C1 (20,0 % případů) se uplatňuje vliv frontálních vln, teplých a okluzních front. Vznik extrémních trvalých srážek při situacích typu C2, EC1 a NEC1 byl ve velké míře spojen s orograficky vynucenými výstupnými pohyby vzduchu na návětrných stranách horských hřebenů Moravskoslezských Beskyd, Hrubého Jeseníku, Krkonoš a Jizerských hor. Platnost tohoto tvrzení byla prokázána výpočtem průměrných tla-

28

Obr. 12. Trajektorie cyklon (šrafovaně) a oblast kvazistacionárních cyklon (tečkovaně), s nimiž byl spojen výskyt dnů s úhrnem srážek ≥ 150,0 mm na území České republiky v období 1879–2003. Čísla značí počet dnů s postupem cyklon po jednotlivých drahách (doplněno podle Štekla et al., 2001) Fig. 12. Cyclone trajectories (hatched) and quasi-stationary cyclone area (dotted) linked to the occurrence of days with precipitation totals ≥150.0 mm in the Czech Republic in the period 1879–2003. The figures show the number of days taken by the cyclones to advance along individual trajectories (supplemented after Štekl et al., 2001)

kových polí pro typy situací C2, EC1, NEC1 a výpočtem pole zonálních složek gradientu tlaku. Zjednodušeným výpočtem byly určeny vertikální rychlosti o hodnotách 0,2–0,4 m.s-1, vyvolané návětrným účinkem Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd při proudění přibližně kolmém k pásu horských hřebenů od severu s rychlostí 12–16 m.s-1 (Štekl et al., 2001). Značný podíl orograficky vynucených výstupných pohybů na vzniku extrémních srážek je zřejmý i z porovnání typických synoptických situací určených zvlášť pro extrémní trvalé srážky a pro vydatné přívalové srážky. Pro výskyt extrémních trvalých srážek je nezbytný výrazný horizontální tlakový gradient nad územím České republiky mezi „srážkotvornou“ cyklonou a anticyklonou nad Biskajským zálivem a nad Anglií. Byla prokázána výrazná cyklonalita přízemního tlakového pole nad severní Moravou a Slezskem při extrémních trvalých srážkách. Pro extrémní trvalé srážky má klíčový význam existence „srážkotvorné“ cyklony v „akčním“ prostoru jako kvazistacionárního tlakového útvaru. Čím delší dobu setrvává cyklona v tomto prostoru, tím větší je její srážkový účinek, což nejlépe potvrzuje extrémně dlouhá srážková epizoda ve dnech


6.–8. července 1997. Ukazuje se, že významný podíl na stacionarizaci cyklon mají blokující účinky anticyklon nad jižní Skandinávií (k mohutnosti této anticyklony při povodňových událostech z let 1997 a 2002 viz Kašpar, 2003). Na průběhu trajektorií jižních cyklon se vedle cirkulačních vlivů podílí i charakter aktivního povrchu nad jižní Evropou, včetně horské překážky Alp. V případě přívalových srážek je vazba mezi synoptickou situací a výskytem dešťových povodní výrazně slabší, neboť vhodné synoptické podmínky působí pouze jako spouštěcí mechanismus silné konvekce a výskyt extrémních srážkových úhrnů je dále určován především dynamikou vývoje konvekční bouře. Intenzity krátkodobých přívalových dešťů vázaných zpravidla na konvekční bouřková oblaka, které mají dobu trvání nejvýše jen několik hodin, ovlivňují podstatně průběh bleskových povodní. U nás se této problematice dosud věnovala celá řada autorů (viz např. Horák, 1910; Novotný, 1925; Tab. 3. Typické synoptické situace pro výskyt plošně vydatných a lokálně vydatných srážek na území České republiky podle typizace J. Štekla (blíže viz Brázdil, Štekl, 1986) Table 3. Typical synoptic situations for the occurrence of areally significant continuous precipitation and locally abundant showers in the Czech Republic according to the J. Štekl typology (for more details see Brázdil, Štekl, 1986) Plošně vydatné srážky Areally significant continuous precipitation Označení

Tlakový útvar (vzhledem k území České republiky)

WCZ NCZ NECZ

cyklona západně, výšková frontální zóna cyklona severně, výšková frontální zóna cyklona severovýchodně, výšková frontální zóna cyklona jižně brázda nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou centrální cyklona cyklona severovýchodně až východně cyklona jihozápadně

SC B C NE-EC SWC

Lokálně vydatné srážky Locally abundant showers Označení

Tlakový útvar (vzhledem k území České republiky)

WC NWC NC SC B

cyklona západně cyklona severozápadně cyklona severně cyklona jižně brázda nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou centrální cyklona cyklona severovýchodně až východně anticyklona severně

C NE-EC NA

POVODNĚ LETNÍHO TYPU

Trupl, 1955, 1958; Zahradníček, 1985; Kašpárek, Krejčová, 1993). Za jednu z nejvýznamnějších lze považovat práci Trupla (1958), který na základě vyhodnocení ombrogramů z 250 stanic v Čechách a na Moravě zpracoval velké množství dešťů s dobou trvání 5–150 minut a formuloval některé dosud platné závěry. Z Truplova materiálu byl J. Němcem odvozen v roce 1964 empirický vztah, vyjadřující závislost množství dešťových srážek na době trvání a pravděpodobnosti opakování jejich výskytu (Dub, Němec a kolektiv, 1969; Meteorologický slovník, 1993). Ubývání intenzity deště s rostoucí plochou zasaženého území bylo zmíněno např. Čerkašinem (1964). Porovnání extrémních krátkodobých intenzit na území České republiky s obdobnými údaji v Bavorsku a severním Německu bylo provedeno Kakosem a Strachotou (1974). Na Slovensku se krátkodobými intenzitami srážek zabývali zejména Šamaj a Valovič (1973). Extrémní denní úhrny srážek přívalového charakteru se podle Štekla et al. (2001) nejčastěji vyskytovaly při modifikacích typické situace NWC (26,3 %). Jde o situace, kdy při převážně jihozápadním výškovém proudění postupují přes území České republiky většinou zvlněné studené fronty vyjádřené výrazným horizontálním gradientem teploty vzduchu a spojené při zemi s protáhlými brázdami nízkého tlaku vzduchu či cyklonami subsynoptického měřítka. Přízemní konvergence, vznik čar instability, vlnění front, vyvolané buď orograficky nebo baroklinní strukturou atmosféry, a řada dalších faktorů subsynoptického či ještě menšího měřítka vytvářejí dojem, že lokalizace vzniku extrémních přívalových srážek má jakoby náhodný charakter. Ukázalo se, že jejich vznik není jednoznačně spojen s horskými oblastmi a jejich úhrny nejsou závislé na nadmořské výšce. Z pohledu synoptické analýzy vyvolávají podobné mechanismy jako u typů NWC extrémní přívalové srážky také v situacích typu B, B2, WB a WC. Zvláště při situacích typu NWC může přispět k extrémním hodnotám přívalových srážek zafrontální studený hřeben vysokého tlaku vzduchu, vyvolávající vertikální střih směru větru (viz Kakos, Strachota, 1974). Poněkud jiný charakter než u zmíněných typických situací mají extrémní přívalové srážky na jižní straně anticyklon a v týlových částech cyklon, kde důležitým faktorem vzniku srážek je výšková cyklonalita. Ukázalo se, že pro vznik extrémních přívalových srážek je důležitým faktorem existence frontálního rozhraní v blízkosti zasaženého území. Vliv cyklonality v porovnání se sráž-

29

kami trvalými je pouze v subsynoptickém či menším měřítku. Kromě množství příčinných srážek je případný vznik a vývoj dešťové povodně podstatně ovlivněn i časoprostorovým rozložením srážek v povodí. Z tohoto hlediska jsou zvláště nebezpečné případy, kdy trvalé srážky během několika dní postupně zesilují, neboť mimořádně velké srážkové úhrny vypadávají do již nasyceného povodí. K značnému nasycení povodí však může dojít i v období před počátkem příčinných srážek. Největší nebezpečí představuje opakování výše popsané synoptické situace, příznivé pro vypadávání velkých srážek. Např. v srpnu roku 2002 srážky před první povodní extrémně nasytily především jižní část povodí Vltavy (Müller, 2003). Předchozí nasycenost povodí lze hodnotit různými způsoby. V této práci je dále použit index API30,9 který je váženým aritmetickým průměrem denních úhrnů srážek za posledních 30 dnů před dnem, k němuž je určován, a to podle vzorce , kde Sn (mm) značí denní úhrn srážek n dní před dnem d a hodnota 0,93 je evapotranspirační konstanta, odvozená pro Českou republiku Hladným (1962). Tento ukazatel lze tedy používat jen v letním půlroce a je běžně aplikován v praxi Českého hydrometeorologického ústavu a dalších institucí. V případě povodní z přívalových dešťů nehraje předchozí nasycenost povodí takovou roli jako u trvalých srážek, kdy se na vzniku povodňových průtoků větší měrou podílí podpovrchový odtok. Pro všechny případy dešťových povodní nicméně platí, že nebezpečí vzniku povodně narůstá v případě, kdy se srážkové pole posouvá ve směru hlavního toku.

4.3 KLIMATOLOGIE EXTRÉMNÍCH DENNÍCH ÚHRNŮ SRÁŽEK NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY 4.3.1 Absolutní denní maxima srážek V období 1879–2003 bylo absolutní denní maximum srážek v České republice o hodnotě 345,1 mm naměřeno dne 29. července 1897 na stanici Nová Louka (780 m n. m.) v Jizerských horách. Ve 20. století bylo absolutní denní maximum 260,9 mm zaznamenáno dne 6. července 1997 na Studniční 9 Zkratka názvu indexu je podle anglického „antecedent precipitation index“.

30


hoře (1554 m n. m.) v Krkonoších. Dne 12. srpna 2002 byl na stanici Německé meteorologické služby (Deutscher Wetterdienst) Zinnwald (882 m n. m.) v Krušných horách, která se nachází asi 0,5 km od našich hranic, naměřen úhrn 312,0 mm. Přehled známých stanic, na nichž denní úhrn srážek překročil 200,0 mm, je uveden v tab. 4. Štekl et al. (2001) analyzovali 67 případů, kdy denní úhrn srážek na nejméně jedné stanici na území České republiky dosáhl hodnoty ≥ 150,0 mm v období 1879–2000 (dále označeno jako „extrémní

denní úhrn srážek“ — EDÚS). Zatímco v letech 1880–1959 se vyskytlo alespoň 4–6 dnů s EDÚS za dekádu (v letech 1910–1919 11 dnů), od 60. let 20. století variabilita jejich výskytu významně vzrostla. Tak v 70. a 90. letech bylo zaznamenáno vždy osm takových dnů, zatímco v 60. letech se jednalo o dva dny a v 80. letech pouze o jeden den (obr. 13). Naproti tomu v roce 2002 bylo takových dnů šest: jeden v červenci (dne 15. července po přívalovém dešti na Blanensku následovala blesková povodeň, která si vyžádala dvě oběti — viz Soukalová, 2002) a pět

Tab. 4. Nejvyšší denní úhrny srážek (≥ 200,0 mm) naměřené na území České republiky v období 1879–2003 (Brázdil, 2002): Poř. — pořadí, H — nadmořská výška, * — účelové stanice Českého hydrometeorologického ústavu v povodí řeky Jizery; ** — údaje převzaty z publikace Hellmanna (1906), kde byly uvedeny na celé milimetry Table 4. Highest daily precipitation totals (≥200.0 mm) measured in the Czech Republic in the period 1879–2003 (Brázdil, 2002): Poř. — rank, H — elevation, * — special-purpose stations of the Czech Hydrometeorological Institute within the River Jizera catchment; ** — data derived from Hellmann (1906), with values rounded to millimeters Poř.

Úhrn (mm)

Datum

Stanice

H (m)

Oblast

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39

345,1 300,0 278,0 271,1 266,2 260,9 240,2 239** 233,8 230,2 226,8 226,5 223,4 221,0 220,7 220,5 217,8 217,7 215,3 215,0 214,5 214,4 214,2 214,0 212** 211,7 210,0 209,0 208,5 207,3 206,8 205,7 205,6 204,9 203,6 202,4 200,0 200,0 200**

1897, 1897, 2002, 2002, 1897, 1997, 1903, 1897, 1997, 1997, 2002, 1960, 1997, 1903, 2002, 1915, 2002, 1903, 1940, 1972, 1919, 1903, 1997, 1972, 1882, 1972, 2002, 1927, 1960, 1997, 1978, 1997, 1940, 1930, 1998, 2002, 1903, 1949, 1897,

Nová Louka Jizerka Knajpa* Smědavská hora* Pec pod Sněžkou Studniční hora Nová Červená Voda Sněžka Lysá hora Šance Český Jiřetín — Fláje Řečica Studniční hora Rejvíz Klíny Jizerka Kristiánov* Šumný potok Staré Hamry Nýdek Jizerka Radhošť Rejvíz Šance Labská bouda Lysá hora Petrovice — Krásný Les Adolfov Podolánky Šance Josefův Důl Frenštát pod Radhoštěm Staré Hamry Radhošť Deštné v Orlických horách Černá hora* Jeseník Lysá hora Čistá u Horek

780 970 967 1006 812 1554 310 1603 1324 509 740 (510) 1554 757 820 970 800 559 428 410 970 1130 757 445 1284 1324 600 750 (686) 509 600 408 428 1130 635 981 625 1317 430

Jizerské hory Jizerské hory Jizerské hory Jizerské hory Krkonoše Krkonoše Hrubý Jeseník Krkonoše Moravskoslezské Moravskoslezské Krušné hory Moravskoslezské Krkonoše Hrubý Jeseník Krušné hory Jizerské hory Jizerské hory Hrubý Jeseník Moravskoslezské Slezské Beskydy Jizerské hory Moravskoslezské Hrubý Jeseník Moravskoslezské Krkonoše Moravskoslezské Krušné hory Krušné hory Moravskoslezské Moravskoslezské Jizerské hory Moravskoslezské Moravskoslezské Moravskoslezské Orlické hory Jizerské hory Hrubý Jeseník Moravskoslezské Liberecký kraj

29. 7. 29. 7. 13. 8. 13. 8. 29. 7. 6. 7. 9. 7. 29. 7. 6. 7. 6. 7. 12. 8. 25. 7. 19. 7. 9. 7. 12. 8. 5. 9. 13. 8. 9. 7. 31. 5. 21. 8. 27. 6. 9. 7. 6. 7. 21. 8. 17. 7. 21. 8. 12. 8. 8. 7. 25. 7. 8. 7. 8. 8. 6. 7. 19. 5. 9. 8. 22. 7. 13. 8. 9. 7. 19. 7. 23. 5.

Beskydy Beskydy Beskydy

Beskydy

Beskydy Beskydy Beskydy

Beskydy Beskydy Beskydy Beskydy Beskydy

Beskydy

KLIMATOLOGIE EXTRÉMNÍCH DENNÍCH ÚHRNŮ SRÁŽEK NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

31

Obr. 13. Chod ročního počtu dnů s úhrnem srážek ≥ 150,0 mm alespoň na jedné stanici na území České republiky v období 1879–2003 Fig. 13. Annual variation in number of days with precipitation totals ≥150.0 mm for at least one station in the Czech Republic in the period 1879–2003

v srpnu. V letech 1991–2003 se tak vyskytlo 14 ze všech 73 dosud registrovaných případů (tj. 19,2 %). Z hlediska počtu dnů s EDÚS, zaznamenaných v jednom roce, byl rok 2002 se šesti případy spolu s rokem 1997 s pěti případy zatím nejextrémnější. Počet těchto dnů v ostatních letech nikdy nepřevýšil tři (viz obr. 13). Další zvláštnost roku 2002 spočívala v délce třídenního nepřerušeného období s EDÚS od 11. do 13. srpna, stejně jako v roce 1997 (6.–8. července). Oba zmiňované případy vyvolaly na vodních tocích extrémní povodně (viz kap. 5.3.8 a 5.3.9). Extrém meteorologický tedy způsobil i extrém hydrologický. EDÚS vypadávají buď ve formě přívalových nebo trvalých srážek, popř. v jejich kombinaci. Přívalové deště jsou charakterizovány relativně malým prostorovým dosahem, krátkým trváním a velkou intenzitou. Často jsou doprovázeny bouřkou a na rozdíl od trvalých srážek jsou na území České republiky rozloženy nahodile. Opakované bouřkové lijáky v určité lokalitě se vyskytují většinou v brázdách nízkého tlaku vzduchu nebo poblíž středů cyklon spojených se studenými nebo zvlněnými studenými frontami. Pokud jde o vydatné srážky trvalého charakteru, patří k nim kolem ⅔ všech zaznamenaných případů EDÚS. Ovlivňují větší území, jsou delšího trvání, ale menší intenzity. Převážně jsou spojeny s postupem teplotně asymetrických cyklon z oblasti Středozemního moře (např. Brázdil, Štekl, 1986; Hanslian et al., 2000; Štekl et al., 2001). V případě denních úhrnů nad 200 mm jde zpravidla o cyklony, které zpomalily svůj postup nebo se přímo zastavily (většinou nad územím jižního Polska), popř. se v několika málo případech pohybovaly retrográdně.

Ze synopticko-klimatologického hlediska jsou případy EDÚS z více než 90 % spojeny se situací brázdy nízkého tlaku vzduchu a centrální cyklony nad střední Evropou a situacemi charakterizovanými cyklonou východně, severovýchodně a severozápadně od území České republiky. Území postižené trvalým deštěm zůstává v těchto případech na chladné zadní straně cyklon, které častěji ovlivňují východnější části naší republiky. V důsledku návětrných efektů, kdy při zemi proudí vzduch převážně ze severního kvadrantu, je patrný vzestup srážek zejména v severním a severovýchodním pohraničí, především v Jizerských horách, Krkonoších, Moravskoslezských Beskydech a Hrubém Jeseníku (obr. 14), kde denní úhrn ≥ 150,0 mm odpovídá dvacetiaž padesátileté periodě opakování (na orograficky nejexponovanější stanici Lysá hora jen deseti- až dvacetileté). V menší míře se tyto návětrné vlivy uplatňují i v Krušných horách, na Šumavě a v Novohradských horách, k čemuž došlo právě u dvou extrémních srážkových epizod v srpnu roku 2002. Mimo horské oblasti jsou EDÚS poměrně izolované, protože překročení denního úhrnu 150,0 mm odpovídá dvousetleté a víceleté N-letosti (Šamaj et al., 1982, 1983, 1985). Takovýto úhrn je pak v naprosté většině případů spojen s bouřkovými lijáky.

4.3.2 N-letost maximálních jednodenních až sedmidenních úhrnů srážek Pro povodně vzniklé z vydatných trvalých srážek je důležitá jak předchozí nasycenost povodí srážkami, tak především příčinné srážky bezprostředně předcházející samotné povodni. Z tohoto důvodu byly počítány maximální jednodenní až sedmidenní úhrny srážek pro území České republiky, odvozované na základě absolutních denních maxim

32

SYNOPTICKÉ PŘÍČINY POVODNÍ Obr. 14. Geografické rozložení stanic s denním úhrnem srážek ≥ 150,0 mm na území České republiky v období 1879–2003 Fig. 14. Spatial distribution of stations with daily precipitation totals ≥150.0 mm in the Czech Republic in the period 1879–2003

ra

Od

0

50

100 km

v roce. S ohledem na proměnlivost staniční sítě se v průměru jednalo asi o 700–1000 stanic měřících současně v jednom roce, přičemž délka řad na jednotlivých stanicích kolísala od několika let do několika desítek let. Z těchto údajů pak byly počítány úhrny pro jednotlivé N-letosti, dále prezentované pouze pro N = 100 let. K výpočtu map maximálních jednodenních až třídenních úhrnů srážek na území České republiky byly použity v prostředí GIS sestavené digitální mapy ročních maxim srážek daného trvání na základě všech srážkoměrných pozorování ve formě gridů pro každý rok období 1890 a 1896–2003, zpracované na Českém hydrometeorologickém ústavu Praha P. Šerclem, V. Květoněm a M. Stehlíkem. Roční hodnoty takto zjištěné pro každý kilometrový čtverec území (dále jen pixel gridu) byly transponovány do technických časových řad o délce 109 členů, z nichž byly vypočítány parametry Gumbelova rozdělení a stanoveny odhady vybraných N-letých srážek. Tyto odhady byly porovnány s naměřenými úhrny srážek. Pokud naměřená hodnota byla vyšší než odhad stoletého úhrnu, byl jako stoletý srážkový úhrn arbitrážně zvolen úhrn mezi první a druhou nejvyšší naměřenou hodnotou v řadě. Podle ní pak byla upravena hodnota parametru měřítka (variabi-

lity) příslušného Gumbelova rozdělení. Výsledné mapy pro různé trvání srážek vznikly jako maximum gridu získaného interpolací stoletých odhadů v pixelech a gridu vzniklého interpolací pixelů obsahujících nejméně 50 let pozorování. Mapy maximálních čtyřdenních až sedmidenních srážek byly sestaveny v prostředí GIS orografickou interpolací odhadů stoletých srážek Gumbelovým rozdělením z ročních maxim 1000 technických řad jen za léta 1961–2002, neboť pro delší období nebyl dosud k dispozici dostatek digitalizovaných údajů. Finální mapy vznikly konfrontací maxima gridu těchto odhadů a gridu pro srážky s trváním o den kratším (odhady vícedenních úhrnů nesmí být menší než odhady úhrnů s menším počtem dnů). Tím byly alespoň do jisté míry zohledněny velké srážky, které se vyskytly před rokem 1961. Z obr. 15–21 vyplývá vcelku standardní rozložení maximálních jednodenních až sedmidenních úhrnů srážek pro N = 100 let. Nejvyšší stoleté srážky v trvání 1–7 dnů jsou vázány především na oblast Jizerských hor a Krkonoš v Čechách a Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd na Moravě a ve Slezsku. V porovnání s těmito regiony je méně výrazná další oblast vyšších srážek na


33

Obr. 15. Geografické rozložení stoletých maximálních jednodenních úhrnů srážek na území České republiky, stanovených na základě statistického (Gumbelovo rozdělení) a empirického přístupu Fig. 15. Spatial distribution of maximum one-day precipitation totals with one-hundred-year return period in the Czech Republic, determined on the basis of statistical (Gumbel’s distribution) and empirical approaches

Obr. 16. Geografické rozložení stoletých maximálních dvoudenních úhrnů srážek na území České republiky, stanovených na základě statistického (Gumbelovo rozdělení) a empirického přístupu Fig. 16. Spatial distribution of maximum two-day precipitation totals with one-hundred-year return period in the Czech Republic, determined on the basis of statistical (Gumbel’s distribution) and empirical approaches

34


Obr. 17. Geografické rozložení stoletých maximálních třídenních úhrnů srážek na území České republiky, stanovených na základě statistického (Gumbelovo rozdělení) a empirického přístupu Fig. 17. Spatial distribution of maximum three-day precipitation totals with one-hundred-year return period in the Czech Republic, determined on the basis of statistical (Gumbel’s distribution) and empirical approaches

Obr. 18. Geografické rozložení stoletých maximálních čtyřdenních úhrnů srážek na území České republiky, stanovených na základě statistického (Gumbelovo rozdělení) a empirického přístupu Fig. 18. Spatial distribution of maximum four-day precipitation totals with one-hundred-year return period in the Czech Republic, determined on the basis of statistical (Gumbel’s distribution) and empirical approaches


35

Obr. 19. Geografické rozložení stoletých maximálních pětidenních úhrnů srážek na území České republiky, stanovených na základě statistického (Gumbelovo rozdělení) a empirického přístupu Fig. 19. Spatial distribution of maximum five-day precipitation totals with one-hundred-year return period in the Czech Republic, determined on the basis of statistical (Gumbel’s distribution) and empirical approaches

Obr. 20. Geografické rozložení stoletých maximálních šestidenních úhrnů srážek na území České republiky, stanovených na základě statistického (Gumbelovo rozdělení) a empirického přístupu Fig. 20. Spatial distribution of maximum six-day precipitation totals with one-hundred-year return period in the Czech Republic, determined on the basis of statistical (Gumbel’s distribution) and empirical approaches

36


Obr. 21. Geografické rozložení stoletých maximálních sedmidenních úhrnů srážek na území České republiky, stanovených na základě statistického (Gumbelovo rozdělení) a empirického přístupu Fig. 21. Spatial distribution of maximum seven-day precipitation totals with one-hundred-year return period in the Czech Republic, determined on the basis of statistical (Gumbel’s distribution) and empirical approaches

Šumavě. Jde o území, kde se na vysokých úhrnech podílejí zejména orograficky zesílené srážky trvalého charakteru, které mohou být ještě navýšeny lijáky souvisejícími s vnořenou konvekční oblačností. Naproti tomu jednodenní maxima srážek v nižších polohách lze přičítat především lokálním přívalovým dešťům při intenzivní konvekci. Obr. 22 ukazuje pro vybrané meteorologické stanice závislost odhadů stoletých maximálních jednodenních až sedmidenních úhrnů na době trvání srážek v porovnání s odhady pro stoleté jednodenní srážky. Stanice Lysá Hora (1324 m n. m.) v Moravskoslezských Beskydech, Desná-Souš

(772 m n. m.) v Jizerských horách a Churáňov (1118 m n. m.) na Šumavě jsou příkladem horských lokalit, kde maximální srážky jsou představovány především orograficky zesílenými trvalými srážkami. Naproti tomu Praha-Ruzyně (364 m n. m.) ve středních Čechách a Pohořelice (183 m n. m.) na jižní Moravě reprezentují stanice v nižších polohách, kde odhady rostou zejména od maximálních jednodenních k třídenním srážkám, pak se příliš nemění a dále rostou až pro šestidenní a sedmidenní úhrny. Patrně se zde uplatňuje opakování srážkových epizod po kratším (jednodenním až třídenním) přerušení.

Obr. 22. Poměr odhadu maximálních jednodenních až sedmidenních srážkových úhrnů vzhledem k odhadu maximálních jednodenních srážek pro dobu opakování N = 100 let na vybraných stanicích Fig. 22. Ratio of estimated maximum one-day to seven-day precipitation to estimated maximum one-day precipitation for the return period of N = 100 years at selected stations


Obr. 23 ilustruje závislost odhadů maximálních jednodenních úhrnů srážek pro dvě odlišné stanice a různé doby opakování od 2 do 10 000 let. Je z něho patrný rychlejší vzestup srážkových úhrnů s rostoucím N na stanici Lysá hora v porovnání se stanicí Praha-Ruzyně, což lze přičítat především vlivu cyklonální vorticity „srážkotvorných“ cyklon převážně v akčním prostoru jihovýchodního Polska a orografickému zesílení trvalých srážek v Moravskoslezských Beskydech. Pro porovnání je uveden i obr. 24, který ukazuje pro obě stanice maximální denní úhrny srážek v jednotlivých letech v období 1946–2003. Charakter kolísání těchto hodnot u obou řad je odlišný a není v nich patrný žádný trend.

37

Při interpretaci uvedených výsledků však nelze zapomínat, že jde o N-letost srážkových úhrnů na dvou konkrétních stanicích, které pouze reprezentují dva odlišné krajinné typy. Je třeba připomenout, že na stanicích se srovnatelnou nadmořskou výškou byly za posledních 130 let naměřeny denní úhrny srážek větší než prezentované úhrny s dobou opakování 10 000 let pro Lysou horu, resp. Prahu-Ruzyni (viz kap. 5.3.3 a 5.3.5). Je možné předpokládat, že kdyby takové srážky v minulosti zasáhly uvažované stanice, byl by odhad srážkových úhrnů s dlouhou dobou opakování poněkud vyšší.

Obr. 23. N-leté odhady maximálních jednodenních úhrnů srážek pro stanice Praha-Ruzyně a Lysá hora Fig. 23. N-year estimates of maximum one-day precipitation for the stations at Prague-Ruzyně and Lysá hora Mt.

Obr. 24. Kolísání maximálních denních úhrnů srážek na stanicích Praha-Ruzyně a Lysá hora v období 1946–2003. Shlazeno Gaussovým filtrem pro 10 let Fig. 24. Variation of maximum daily precipitation at the Prague-Ruzyně and the Lysá hora Mt. stations in the period 1946–2003. Smoothed by Gaussian filter for 10 years

5 CHRONOLOGIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V OBDOBÍ SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ 5.1 HISTORIE SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ Systematická hydrologická pozorování v Čechách začala na tzv. říšských řekách (Vltava od Českých Budějovic po Mělník a Labe od Mělníka po státní hranici) v roce 1851 na vodočetných stanicích v Mělníku, Litoměřicích10, Ústí nad Labem a v Děčíně, přičemž již od roku 1825 se konala pravidelná pozorování v Praze (viz kap. 5.2.1.1). Od roku 1859 bylo započato s měřeními na Vltavě v Českých Budějovicích a později ve Štěchovicích, Karlíně a na malém Labi v Pardubicích.11 Měření byla 10 Stanice v Litoměřicích byla patrně nejstarší vodoměrnou stanicí na Labi. Podle údajů otištěných W. Katzerowským (Katzerowsky, 1895, s. 23) pochází první údaj o vodním stavu z roku 1824, kdy při povodni na Labi dne 28. června „der Wasserstand betrug 12 Wiener Schuh über Normale, 1 Zoll mehr als am 12. März 1821“ (tj. vodní stav činil 12 vídeňských stop [379 cm] nad normálem, o 1 palec [2,6 cm] více než 12. března 1821). Ještě výrazněji plyne tato skutečnost z údaje týkajícího se velké vody v roce 1827, kdy 3. března „erreichte das Hochwasser die Maximalhöhe von 12 Graden nach dem Gradmesser am Brückenpfeiler“ (tj. dosáhla povodeň maximální výšky 12 stupňů podle stupňového měřiče na mostním pilíři) (ibidem, s. 24). Tyto údaje pocházejí z dnes nezvěstných pozorovacích deníků kněze, kartografa a meteorologa Franze J. H. Kreybicha (k němu viz Pejml, 1985). Vodočetná lať byla původně umístěna na kamenném oblouku litoměřického mostu přes Labe, resp. v části nad bočním, tzv. mlýnským, ramenem (tj. v západním cípu Střeleckého ostrova). Zdá se, že k instalaci této míry došlo někdy v letech 1820–1823, kdy byl litoměřický most, protržený povodní v březnu roku 1814, restaurován, což dobře koresponduje i s prvním uvedeným záznamem z roku 1824. Není zřejmé, zda nula tohoto vodočtu odpovídala jeho úrovni po roce 1850, kdy je uváděna nadmořská výška 143,45 m (vztaženo k výškovému systému jaderskému). V letech 1906–1910 byl starý litoměřický most stržen a nahrazen novým (Kotyza et al., 1995). Vodočet byl přenesen z mostního pilíře na nedalekou nábřežní zeď, jeho místo se však dosud nepodařilo přesněji identifikovat. Vodočetná stanice v Litoměřicích byla zrušena v roce 1969, takže souvislá řada měření vodních stavů je jen z let 1851–1969 (viz kap. 7.3).

prováděna téměř výhradně zřízenci stavebního odboru c. k. místodržitelství. Po katastrofální povodni na Berounce a Ohři ve dnech 25.–27. května 187212 (kap. 5.3.3) a po neobvykle suchém roce 1874 (Augustin, 1894; Kakos, Müller, 2004a) byla z popudu zemského sněmu založena Hydrografická komise pro Království české. Šlo o uznání nezbytnosti soustavného výzkumu vodstva tak, aby se v budoucnosti zabránilo zhoubným následkům podobných živelných pohrom. Hydrografická komise, která začala svoji činnost v roce 1875, se rozdělila na dvě sekce, hydrometrickou a ombrometrickou. Hydrometrickou sekci, která se zabývala pozorováním vodních stavů a měřením průtoků,

11

Podle Munzara a Ondráčka (1999) byl první vodočet v povodí řeky Moravy zřízen na Vsetínské Bečvě v obci Ústí s pozorováním od roku 1877. O rok později byl vybudován další vodočet na této řece v Novém Hrozenkově a na Bečvě v Přerově. Na vlastní řece Moravě byl první vodočet instalován v Uherském Hradišti v roce 1879. V případě řeky Moravy je však tato informace v rozporu s konstatováním rytíře Webera von Ebenhofa (1894), který na straně 22 projektu na regulaci řeky Moravy uvádí: „So geht aus den seit dem Jahre 1878 in Hannsdorf, Eisenberg, Olmütz, Kojetein, Kremsier, Kwassitz, Napagedl, Hradisch, Ung.-Ostra, Wessely, Rohatetz und Göding vorgenommenen Pegelbeobachtungen hervor …“ (Tak z již od roku 1878 prováděných vodočetných pozorování v Hanušovicích, Rudě nad Moravou, Olomouci, Kojetíně, Kroměříži, Kvasicích, Napajedlech, [Uherském] Hradišti, Uherském Ostrohu, Veselí nad Moravou, Rohatcem a Hodonínem vyplývá …) 12 Kořistka (1872, s. 9) v popise vodopisných poměrů při této povodni konstatoval: „Z několika těchto poznámek patrno, jak důležito, ba nevyhnutelno jest pro poznání hydrografických poměrů té které země, aby zřizovaly a pozorovaly se vodoměry. V posledních zajisté létech tak často přeno se o to, zdali vody v řekách českých ubývá čili nic, zdali a pokud lesnatost na zvlažování země a na povodně zvláště působí, jaká opatření v tomto směru učiniti třeba atd. … V tomto vzhledě bylo by žádoucím, aby na všech větších řekách v zemi a sice nejen na Labi a Vltavě, nýbrž i na Ohři, Jizeře, Berounce a Sázavě více vodoměrů se zřídilo a výška vody na nich pravidelně se pozorovala.“

HISTORIE SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ

řídil profesor pražské německé techniky Andreas Rudolf Harlacher13 (obr. 25). Sekci ombrometric-

Obr. 25. Andreas Rudolf Harlacher (1842–1890) se významně zasloužil o rozvoj hydrometrie v Čechách Fig. 25. Andreas Rudolf Harlacher (1842–1890) is recognized for the crucial role he played in the development of hydrometry in Bohemia

kou, která se věnovala pozorování a měření srážek, vedl profesor matematiky pražské univerzity František Josef Studnička14 (obr. 26), který se nejvíce

Obr. 26. František Josef Studnička (1836–1903) významně přispěl k rozvoji sítě srážkoměrných stanic a zpracování srážkových poměrů Čech Fig. 26. František Josef Studnička (1836–1903) made a great contribution to the development of a network of rain-gauge stations and to the processing of precipitation patterns in Bohemia 14

13

Andreas Rudolf Harlacher se narodil dne 21. září 1842 v Schöfflisdorfu v Curychu v rodině rolníka. Po základní škole a gymnáziu studoval v letech 1860–1863 na tamní vysoké škole technické stavební inženýrství. Následně se jako inženýr zúčastnil předběžných prací na železničních tratích Bülach-Regensberg a Romanshorn-Rorschach. V Regensbergu se setkal s Sophii Ryffelovou, se kterou se v roce 1866 oženil. V této době nastoupil jako asistent na curyšskou techniku ke svému bývalému učiteli profesoru Carlu Culmannovi, který se jako prezident Švýcarské hydrometrické komise podílel mimo jiné na měření průtoků Rýna v Basileji. Na podzim roku 1869 získal Harlacher místo řádného profesora pro inženýrské vědy na německé technice v Praze. Zde se podobně jako Culmann v Curychu podílel na výchově stavebních odborníků, ve stále větší míře se však začal věnovat hydrometrii. Od roku 1875 se stal vůdčí osobností hydrometrické sekce, patřící k Hydrografické komisi pro Království české. S Harlacherovým jménem tak byly v následujících letech spojeny významné hydrometrické aktivity v Čechách. Jednalo se o organizaci a publikaci měření vodních stavů, provádění měření průtoků na Labi a dalších českých tocích, včetně zřízení předpovědní služby na Labi. Významný byl vývoj jeho elektrického integrátoru pro měření hydrometrickou vrtulí. Plodný život Andrease Rudolfa Harlachera ukončila jeho předčasná smrt dne 28. října 1890 v Luganu ve věku 48 let (Vischer, 1990).

39

František Josef Studnička se narodil dne 27. června 1836 v Janově u Soběslavi v rodině učitele. Po základním vzdělání na dvoutřídce v Janově a studiu na německé hlavní škole v Táboře absolvoval v letech 1849–1857 německé gymnázium v Jindřichově Hradci. Odtud jeho další kroky směřovaly na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde dokončil v roce 1861 studium přírodních věd a získal doktorát filozofie. Zároveň složil i zkoušky učitelské způsobilosti z matematiky a fyziky. Poté se vrátil do svého rodiště a nějaký čas se zotavoval ze zdravotních problémů, které měl již při závěru svého studia ve Vídni. Nato působil jako vychovatel v rodině velkostatkáře Jana Mayera. V letech 1862–1864 byl již suplujícím profesorem na německém gymnáziu v Českých Budějovicích. V roce 1864 se stal prozatímním honorovaným docentem matematiky a analytické mechaniky na polytechnice v Praze. V následujícím roce se oženil s Josefínou Pospíšilovou. O rok později se František Josef Studnička stal řádným profesorem matematiky na pražské polytechnice a od roku 1871 na univerzitě. V letech 1882–1883 byl prvním děkanem české filozofické fakulty a v letech 1888–1889 dokonce rektorem české univerzity v Praze. Do sféry jeho odborného zájmu patřila nejen matematika, ale i astronomie, fyzická geografie a meteorologie, v níž se zaměřil jako vedoucí ombrometrické sekce Hydrografické komise pro Království české na publikaci výsledků srážkoměrných měření (1876–1889) a analýzu srážkových poměrů Čech. František Josef Studnička zemřel v Praze dne 21. února 1903 ve věku 67 let (Němcová, 1998).

40

CHRONOLOGIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V OBDOBÍ SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ

zasloužil o rozvoj sítě dešťoměrných stanic15 a sám publikoval zpracování výsledků těchto měření (např. Studnička, 1887). Seznam těchto stanic s uvedením začátku měření a hodnotami průměrných měsíčních úhrnů srážek do roku 1905 je publikován v Beiträge zur Hydrographie Österreichs (1914).16 O výsledcích měření srážek a vodních stavů byly v Praze počínaje rokem 1875 vydávány tiskem ročenky (Výsledky dešťoměrného pozorování v Čechách, resp. Výsledky vodoměrných pozorování v Čechách), a to po dobu 20 let (do roku 1894). Zvlášť cenné pro studium povodní byly přílohy vodoměrných ročenek (dodnes nepřekonané), kde byly v přehledném grafu uvedeny pro každý den v roce průměrné denní úhrny srážek vypočtené pro dílčí povodí českých toků (s rozlišením dešťů či sněhu), průměrné a extrémní denní teploty vzduchu z několika meteorologických stanic a konečně i vodní stavy z několika desítek vodoměrných stanic. Tato doba byla jednou z nejpříznivějších pro rozvoj hydrometeorologie (Kakos, 1975, 1981; Krška, Šamaj, 2001). Za zakladatele tohoto hraničního oboru mezi meteorologií a hydrologií lze právem považovat profesora Františka Augustina (1846–1908)17, který provedl podrobný rozbor povodně ze září roku 1890 (viz kap. 5.3.4) a jejích meteorologických příčin (Augustin, 1891a, 1897). Činnost hydrometrické sekce se slibně rozvíjela zejména díky aktivitě profesora Harlachera. Především šlo o zřízení dalších vodoměrných stanic na zemských řekách, pro které byly vypracovány podrobné instrukce pro pozorování ve třech denních termínech, a to v 6, 12 a 18 hodin (Harlacher, 1880), zatímco na stanicích na říšských řekách se pozorovalo jen jednou denně (ráno). Sám Harlacher sestrojil zlepšenou hydrometrickou vrtuli na elektrický kontakt, vykonal četná měření průtoků na Labi v Děčíně a na ostatních českých řekách, začal vyčíslovat průtoky, dával do souvislosti vodnost řek se srážkami a založil předpovědní službu

15 O rychlém rozmachu této staniční sítě na území Čech podrobněji pojednali Krška a Šamaj (2001). Zde se též blíže popisuje činnost dalšího významného meteorologa Emanuela Purkyně (1831–1882), který se podílel na budování ombrometrické sítě. 16 Zmíněný svazek obsahuje také údaje ze srážkoměrných stanic v povodí Odry. Podobně byly srážkové údaje publikovány i pro povodí řeky Moravy (viz Beiträge zur Hydrographie Österreichs, 1913). 17 K osobnosti profesora Augustina podrobněji viz např. Kakos (1996b) nebo Krška a Šamaj (2001).

na Labi pro Ústí nad Labem a Děčín (Novotný, 1963a; Daňková et al., 1975). Měření těchto průtoků však byla z hlediska dnešních znalostí dosti nepřesná. Na jisté nesrovnalosti poukázal již Palacký (1890). Např. průměrný průtok na Vltavě v Praze byl určen jen na 67 m3.s-1. Rovněž tak kulminace povodně ze dne 26. května 1872 byla stanovena na pouhých 1560 m3.s-1 oproti správné hodnotě 3330 m3.s-1 (viz tab. 7). Výsledkem snah hydrometrické sekce byla skutečnost, že když byla usnesením zemského sněmu ze dne 13. ledna 1888 Hydrografická komise rozpuštěna, fungovalo na říšských řekách již 15 vodočetných stanic a 32 stanic na dalších tocích (Výsledky, 1890).18 Organizací vodoměrných a ombrometrických pozorování bylo nově pověřeno hydrografické oddělení technické kanceláře Zemědělské rady pro Království české. Harlacherovým pokračovatelem se stal jeho asistent ing. Jindřich Richter (1854–1912). V roce 1891 byla zahájena pravidelná denní telegrafická předpovědní služba na Labi jak pro účely plavební, tak pro zajištění veřejné bezpečnosti při povodních (Zařízení služby prognósní, 1892; Richter, 1895). Poněkud později než v případě vodních stavů začala v českých zemích pozorování ledových jevů na vybraných vodoměrných stanicích (např. na Labi v Děčíně od roku 1869, na Moravě v Uherském Hradišti od roku 1881, na Ohři v Lounech od roku 1885 atd.).19 Zatímco v Čechách fungovala hydrografická služba již od roku 1875, byla podobná instituce 18 Kubát (1999b, 2004) uvádí následující počty vodoměrných stanic v českých zemích: 1890 — 52 stanic, 1900 — 135 stanic, 1940 — 336 stanic, 1950 — 255 stanic, 1970 — 383 stanic, 1995 — 455 stanic, 2003 — 496 stanic. 19 Podrobnější měření ledového nápěchu a jeho popis byl proveden až u případu z ledna a února 1941, kdy se ve vodní nádrži Vrané nad Vltavou vytvořil obrovský nápěch o objemu asi 1,5 mil. m3 ledu. Hladina vody při chodu ledu dosáhla úrovně vody za „stoleté“ povodně v roce 1890. Maximální zvýšení hladiny za chodu ledu činilo proti normálnímu vzdutí asi 6 m (Matoušek, 1980, 2001). Velké ledové povodně z let 1940–1942 na Berounce studoval např. Zahradníček (1988). Impulzem pro důkladnější studium ledových jevů bylo náhlé vytvoření ledových nápěchů na labské vodní cestě, po které se převáželo velké množství uhlí ze severozápadních Čech do elektrárny ve Chvaleticích, po extrémně prudkém nástupu tuhých mrazů se skokem teplot asi o 30 °C v noci z 31. prosince 1978 na 1. ledna 1979 (Kakos, 1979c; Rein, Štekl, 1981). Počínaje rokem 1980 pak byla k této problematice pravidelně pořádána symposia, kde se mimo jiné řešila i otázka hydrometeorologických předpovědí ledových jevů (viz např. Kakos, 1980, 1984, 1986, 1990a; Kakos, Strachota, 1988).

HISTORIE SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ

v rámci rakouského mocnářství (Hydrographischer Dienst in Österreich) založena podstatně později. V prosinci roku 1894 byl Ministerstvem vnitra ve spolupráci s Ministerstvy orby, obchodu, financí a kultu a vyučování vydán její organizační statut (Organisations-Statut, 1894), který formuloval úkoly hydrografické služby a definoval její orgány: Ústřední hydrografickou kancelář (K. k. hydrographische Centralbureau) při Ministerstvu vnitra ve Vídni, v jednotlivých zemích hydrografická oddělení při zemských vládách a pomocné orgány pro pozorování srážek a vodních stavů. Ústřední vídeňská kancelář začala zveřejňovat jednotnou ročenku o všech řekách mocnářství (Jahrbuch des K. k. hydrographischen Central-Bureaus) počínaje rokem 1895 (s výsledky za rok 1893). V Čechách přešlo počátkem roku 1896 hydrografické zemské oddělení do státní správy jako samostatné oddělení státní stavební služby při místodržitelství (Novotný, 1963a). Po vzniku samostatného Československa byla zachována obdobná organizace hydrologické služby jako byla předtím v Rakousku. Usnesením ministerské rady z roku 1919 byl zřízen v Praze Státní ústav hydrologický s výkonným hydrografickým oddělením v každé zemi (Čechy v Praze, Morava v Brně, Slezsko v Opavě) (viz Daňková et al., 1975). Ústav pokračoval v pravidelném vydávání hydrologických zpráv, obsahujících hydrologická a srážkoměrná pozorování, a byl také pověřen metodickým vedením hydrologické služby. Ta v Čechách zůstala oddělením zemské politické správy v Praze a od roku 1927 Zemského úřadu. Vedením byl pověřen Alois Moravec, za jehož působení (do roku 1945) došlo k rozšíření počtu měrných profilů, systematicky byly hodnoceny hydrologické charakteristiky a byl vypracován první katastr vodností 1901–1920 (Dub, 1975). Za Moravcova následovníka ing. Jana Lorenze byly rozvíjeny významným způsobem mimo jiné i metody předpovědi povodní. V roce 1930 byla otevřena nová budova Výzkumného ústavu hydrotechnického, jehož název byl změněn na Státní výzkumné ústavy hydrologický a hydrotechnický T. G. Masaryka. S činností tohoto ústavu jsou spojeny velmi kvalitní a dodnes nepřekonané podélné profily jednotlivých vodních toků a některé další mapové podklady, vydávané v průběhu 20.–40. let. Počátkem 30. let bylo započato s pravidelným pozorováním podzemních vod a pramenů (Kubát, 1999b). Na základě rozhodnutí protektorátní vlády byla v roce 1940 z působnosti Hydrologického ústavu vyjmuta srážkoměrná služ-

41

ba, která byla přičleněna k nově vzniklému Ústřednímu meteorologickému ústavu pro Čechy a Moravu (Krška, 1999). Od 1. února 1951 se změnil Státní ústav hydrologický a hydrotechnický na Státní výzkumný ústav vodohospodářský. Změnila se i jeho náplň a ve snaze soustředit pracovní kapacitu na vědeckou činnost byla hydrologická služba na přechodnou dobu přičleněna k Vodohospodářským rozvojovým střediskům (Dub, 1975). Na základě vládního nařízení č. 96/1953 Sb. ze dne 27. listopadu 1953 byla hydrologická služba spojena se Státním ústavem meteorologickým v podobě nově založeného Hydrometeorologického ústavu (Novotný, 1963a), který převzal odpovědnost za hydrologickou službu. Po federálním uspořádání státu došlo v roce 1969 k vytvoření Českého a Slovenského hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ, resp. SHMÚ). Po rozdělení Československa od 1. ledna 1993 pokračuje Český hydrometeorologický ústav v zajišťování základních hydrologických činností v rámci České republiky. Na nově vzniklém Hydrometeorologickém ústavu se tradičně rozvíjela hydrologie povrchových a podzemních vod (Daňková et al., 1975) s postupným rozšiřováním staniční sítě a její automatizací. Výsledky měření, které byly pravidelně zveřejňovány v Hydrologické ročence,20 se staly základem dosud nepřekonaných třídílných Hydrologických poměrů ČSSR (Kolektiv pracovníků Hydrologické služby HMÚ, 1965, 1967, 1970), obsahujících základní hydrologické charakteristiky tehdejšího Československa do roku 1960, resp. v některých případech do roku 1965. Po povodni na slovenských tocích v roce 1960 došlo k výraznému rozšíření a využívání hydrologických předpovědí (Daněk, 1976). Tak na základě vládního usnesení č. 921 z roku 1960 byly vytvářeny krajské předpovědní služebny, které se staly základem pozdějších poboček Českého hydrometeorologického ústavu. K pravidelně vydávaným hydrologickým předpovědím na Labi, Vltavě a Dunaji, využívaným mimo jiné pro plavbu, přibyly prognózy v dalších povodích, sloužící ochraně

20

Poslední Hydrologická ročenka v tradičním pojetí byla vydána s výsledky měření za rok 1975. Poté bylo od jejího publikování upuštěno. Znovu se začala vydávat v roce 1993 (s výsledky pozorování za rok 1992), kdy se však již změnil její klasický charakter spíše na informační bulletin uvádějící zčásti zpracované výsledky pozorování a informující o hydrologických údajích, získávaných Českým hydrometeorologickým ústavem.

42


před povodněmi a k řízení odtoku na vodních dílech a vodohospodářských soustavách (Kříž, 1979). V souvislosti se zdokonalováním možnosti předpovědi vodních stavů se přikročilo k přezkoušení platnosti dříve užívaných postupových dob, tj. jednoho z nejdůležitějších nástrojů pro předpověď povodně. Revize těchto údajů, vedoucí často ke zkrácení postupových dob, si posléze vynutila zavedení dalších předpovědních profilů. Prodloužení doby předstihu vydávaných předpovědí si však vyžádalo i předpovědi objemu odtoku podle spadlých srážek. Pro jednotlivá povodí byly odvozeny srážkoodtokové vztahy metodou koaxiálních korelací konstruovaných na základě úhrnu a trvání deště, nasycenosti půdy, evapotranspirace a odtoku (Daněk, 1976). Pro určení míry povodňového nebezpečí byl zaveden systém třístupňové povodňové aktivity, používaný do současné doby (viz § 70 zákona č. 254/2001 Sb.). V roce 1972 vznikl Hydrofond jako dokumentační středisko pro soustřeďování, třídění a hodnocení údajů o přirozených vodních zdrojích. Ve druhé polovině 70. let a v první polovině 80. let byla vytvořena síť pro sledování plavenin, hlásná síť podzemních vod a síť pro sledování jejich kvality (Kříž, 1989). Všechny tyto činnosti byly důležitou součástí operativní hydrologie, konstituované na základě aktivit Světové meteorologické organizace v oblasti hydrologie (viz Kříž, Friga, 1985). Využití moderních technických prostředků (např. moderní dálkové spoje, družicové informace, využití radarů k odhadu srážek) a výkonné výpočetní techniky vedlo k dalšímu zkvalitnění provozních hydrologických aktivit a k širšímu využití hydrologického modelování (podrobněji k vývoji hydrologie a jejím úkolům viz např. Kubát, 1999b). Nověji byl vývoj a současný stav hydrologické a meteorologické služby stručně popsán v publikaci Horkého et al. (2004), vydané u příležitosti 50. výročí založení Českého hydrometeorologického ústavu.

5.2 POVODNĚ NA VYBRANÝCH TOCÍCH V ČESKÉ REPUBLICE Povodně na území České republiky v období systematických hydrologických pozorování jsou analyzovány pro nejvýznamnější vodní toky. Vodoměrné profily byly vybrány tak, aby stanice měly co nejdelší pozorovací řady a reprezentovaly území Čech, Moravy a Slezska. Jsou to: Vltava v Praze, Ohře v Lounech, Labe v Děčíně, Odra v Bohumíně a Morava v Kroměříži.

5.2.1 Řeka Vltava v Praze 5.2.1.1 Historie vodoměrných pozorování Z poznámek ke klementinským pozorováním z let 1775–1839 vyplývá, že současně s meteorologickými údaji byly zaznamenávány i kulminační stavy vltavských povodní a v některých případech byl popsán i jejich průběh. První takovýto zápis se vztahuje k povodni ze dne 31. ledna 1775, kdy měla voda dosáhnout výšku plastiky lva u kláštera Křížovníků (Poznámky z Klementina, s. 1). V předmluvě k pozorováním z roku 1781 se ředitel observatoře Antonín Strnad již zmiňuje o měření vodního stavu (Strnad, 1783, s. 327): „Fluvii statum ab eo, qui promiserat, cum obtinere non possim, in palo clavis majoribus, bene distinguibilibus ad pedes aliquot signa continuare meditor, ut ipse ex observatorio notare possim.“ (Když nemohu zjistit stav řeky od toho, který mi to slíbil [hlásit], usuzuji na něj alespoň podle značek na kůlu, na němž jsou po stopách viditelně umístěny větší kolíky, jak jen na ně mohu ze své observatoře dohlédnout.) Od té doby se kvantitativní údaje o dosažené výšce vodní hladiny při povodních objevují již dosti často a vhodně tak doplňují informace o povodních na Vltavě získané z jiných pramenů (viz kap. 6.4.1) pro období před začátkem systematických vodoměrných měření. Podle Novotného (1963b) byla první vodočetná stanice na řece Vltavě v Praze zřízena městskou správou v roce 1825 v profilu Staroměstského jezu. Stanice byla umístěna na pravém břehu u Staroměstských mlýnů (obr. 27). Na zaberaněné dřevěné pilotě byla nasazena kamenná podkladní deska v úrovni koruny jezu, což byl nulový bod vodočtu. Od něho se odečítaly dělenou tyčí výšky vodní hladiny, a to do roku 1860 ve vídeňských stopách. Protože hladina Vltavy někdy poklesla i pod úroveň jezové koruny, byla čtení i záporná. Teprve později, neznámo kdy, byl upevněn na nábřežní zdi dřevěný laťový vodočet s dělenou metrickou stupnicí. Vodní stavy se zaznamenávaly jednou až třikrát denně,21 přičemž pozorování vykonával personál městského hospodářského úřadu a potom zaměstnanci městské vodárenské kanceláře. Protože z těchto měření nebylo možné jednoznačně vyjadřovat průtok (odběr vody pro pohon mlýnů, vorové propusti), byly záznamy této stanice průtokově vyhodnoceny pouze pro období 1825–1867. 21

Analýzou kolísání vodních stavů a jejich extrémy na Vltavě v Praze a srážkami v období 1826–1890 se zabýval např. Augustin (1891b). Zpracované denní záznamy z tohoto období se bohužel dosud nenašly.

POVODNĚ NA VYBRANÝCH TOCÍCH V ČESKÉ REPUBLICE

a)

b) Obr. 27. Staroměstské mlýny v Praze, kde začala od roku 1825 pravidelná měření vodních stavů na řece Vltavě: a) situace kolem roku 1830 podle modelu Antonína Langweila (Kubíček, Paul, 1961); b) pohled na Novotného lávku a Karlův most s vodočtem v popředí z 30. let 20. století podle Vladislava Röhliga (archiv L. Elledera) Fig. 27. The Old Town Mills in Prague, where regular measurements of water stages on the River Vltava began in 1825: a) situation around 1830 according to Antonín Langweil’s model (Kubíček, Paul, 1961); b) view of Novotného lávka (the Novotný footbridge) and Charles Bridge in the 1930s, with water gauge in the foreground according to Vladislav Röhlig (the L. Elleder archive)

Z výše uvedeného důvodu postavila státní poříční správa v roce 1867 náhradní vodočet v Karlíně na pravém břehu Vltavy v profilu nevzduté vody. Po výstavbě plavebního stupně v Troji roku 1902 se ale vodočet dostal do vzduté vody zdrže trojského mostu, takže ukazoval přirozené vodní stavy jen po sklopení jezu. Přesto se zde pravidelná pozorování konala až do roku 1927. Vodočet byl zrušen poté, co se začalo zasypávat koryto Vltavy

43

a řeka byla převedena do nového koryta na Maninách (Novotný, 1963b). Jakmile bylo známo rozhodnutí o splavnění Vltavy pod Prahou a tím o znehodnocení měření vodočtu v Karlíně, postarala se státní poříční správa v roce 1898 o zřízení vodočetné stanice v Modřanech. Nižší vodní stavy se zpočátku odečítaly na horním vodočtu a vyšší na dolním vodočtu, vzdálených od sebe 40–50 m. Od 25. července 1928 se začalo měřit limnigrafem postaveným v profilu horního vodočtu (Novotný, 1963b). Po výstavbě jezu v Modřanech však bylo měření zrušeno a nahrazeno od roku 1986 novou limnigrafickou stanicí umístěnou níže po toku v Chuchli. Pro zachování kontinuity vyhodnocené průtokové řady v Modřanech od roku 1901 byly na Českém hydrometeorologickém ústavu průtoky ze stanice Chuchle přepočítávány do profilu stanice Modřany (Kakos, Kulasová, 1990). Podrobnější informaci o pražských hydrologických měřeních do začátku 60. let 20. století, která probíhala i na jiných místech, včetně informací o publikování jejich výsledků, podal Novotný (1963b). Ten také zveřejnil zpracování výsledků měření v období 1825–1954, včetně chronologického přehledu kulminačních povodňových průtoků větších než 500 m3.s-1. Tyto údaje byly po prověření základem pro zpracování chronologie pražských povodní, prezentované v kap. 5.2.1.3. 5.2.1.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Vltavy v Praze Vodočetná stanice Praha-Modřany uzavírala 26 689,5 km2 povodí řeky Vltavy (tj. 95,0 % z celkové plochy povodí), přičemž na stanici PrahaChuchle připadá 26 719,9 km2 (tj. 95,1 %).22 Průtok Vltavy v Praze je do značné míry ovlivňován jejími nejvýznamnějšími přítoky Berounkou (plocha povodí 8861,4 km2), Sázavou (4349,2 km2), Lužnicí (4226,4 km2) a Otavou (3788,2 km2) (obr. 28). Průměrný roční průtok Vltavy v Praze je 148 m3.s-1, přičemž absolutní známé maximum bylo dosaženo hodnotou 5160 m3.s-1 při povodni dne 14. srpna 2002. V průměrném ročním rozložení odtoku (obr. 29) je patrná výrazná koncentrace maxima odtoku na měsíce březen (v relativním vyjádření 15,1 %) a duben (13,0 %), související 22

Údaje o velikosti celého povodí nebo části povodí příslušného vodnímu toku po profil vodoměrné stanice jsou čerpány z publikací Vlčka, ed. (1984) a Hydrologické charakteristiky (1996).

44


Obr. 28. Schematické znázornění povodí řeky Vltavy na území České republiky s nejvýznamnějšími přítoky a polohou Prahy Fig. 28. The River Vltava catchment in the Czech Republic, with the most important tributaries and the position of Prague

se zimní kumulací sněhových srážek a jarním táním sněhové pokrývky. Naproti tomu minimum odtoku v srpnu (5,8 %) a v září (5,6 %) lze spojovat především se značným podílem výparu na ztrátách srážkové vody v předcházejících měsících a současně i s poklesem průměrných srážkových úhrnů ke konci léta.

Obr. 29. Průměrný roční chod průtoků řeky Vltavy na stanici Praha-Chuchle v období 1931–2000 (kombinováno se stanicí Praha-Modřany) Fig. 29. Average annual discharge variation of the River Vltava at the Prague-Chuchle station in the period 1931– 2000 (combined with the Prague-Modřany station)

Hydrologický režim řeky Vltavy v Praze byl výrazně ovlivněn především výstavbou vodních nádrží Vltavské kaskády (tab. 5). Při povodni se vliv Vltavské kaskády projevil poprvé dne 10. července 1954, kdy povodňová vlna byla snížena zachycením části vody v pouze částečně naplněné nádrži Slapy, jejíž hráz byla v té době dokončována. Zatímco neovlivněný průtok 2920 m3.s-1 by byl druhým největším ve 20. století po 15. březnu 1940 (obr. 30), protékalo Prahou jen 2240 m3.s-1 (viz tab. 7). Krátce poté se Bratránek (1956a, 1956b) zabýval možnostmi zlepšení ochrany Prahy před povodněmi, přičemž konstatoval, že „ani po vybudování vltavské kaskády není nebezpečí povodní na Vltavě odstraněno“ (Bratránek, 1956a, s. 142). Podle Kašpárka a Buška (1990) se však díky existenci Vltavské kaskády nebezpečí povodní v Praze téměř vytratilo z povědomí. Oba autoři však výrazné snížení četností povodní na Vltavě po roce 1955 dávali správně i do souvislosti s přirozeným dlouhodobým kolísáním odtokového procesu. Na úrovni


45

Tab. 5. Přehled nádrží Vltavské kaskády (Kašpárek, Bušek, 1990) Table 5. Overview of the reservoirs of the Vltava Cascade (Kašpárek, Bušek, 1990) Nádrž Vrané Štěchovice Slapy Lipno I Kamýk Orlík Celkem

Rok uvedení do provozu 1936 1945 1955 1960 1966 1968 -

jednoletých průtoků jsou podle nich oba vlivy rovnocenné, přičemž se vzrůstajícími průtoky vliv Vltavské kaskády klesá a na úrovni stoletého kulminačního průtoku činí již jen třetinu celkového zmenšení. Dále konstatovali, že za některých odtokových situací, např. po naplnění retenčních prostor předchozí povodní, však může být vliv kaskády velmi malý. Praha přitom není vůbec chráněna před povodňovou situací vyvolanou v povodí Berounky, jak tomu bylo např. v květnu roku 1872 (viz kap. 5.3.3). Vliv Vltavské kaskády na srpnovou povodeň roku 2002 byl hodnocen v závěrečné zprávě pro vládu České republiky (Výsledná zpráva, 2003). Konstatuje se, že tato událost znamenala pro nádrže Vltavské kaskády extrémní zátěž, kdy před

Obr. 30. Řeka Vltava s ledem a odneseným materiálem u Štefánikova mostu před Letnou v Praze při největší vltavské povodni 20. století v březnu roku 1940 (Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. 11.693) Fig. 30. The River Vltava near Štefánik Bridge in front of the Letná plain in Prague, with ice and transported degris during the largest flood on the Vltava in the 20th century, March 1940 (Museum of the City of Prague, catalogue no. 11.693)

celkový

Objem (mil. m3) ochranný

11,1 11,1 270,0 306,0 12,8 703,8 1314,8

(17) 31 60 91+(17)

zásobní 2,5 4,7 200,0 252,0 4,5 363,8 827,5

začátkem povodně se jejich hladiny pohybovaly v zásobních a vyrovnávacích prostorech v souladu s manipulačními řády. Během povodně byl u nádrží plně využit jejich ochranný prostor a byly překročeny úrovně maximální přípustné hladiny. Často se odtoky z nádrží časově a velikostně rovnaly přítokům. Na klíčové nádrži Orlík se před druhou povodňovou vlnou manipulovalo tak, aby byl získán čas pro protipovodňová opatření dále po toku Vltavy. Vzhledem k rychlému růstu přítoku do nádrže se však její prostor rychle naplnil, takže odtok se stal neovladatelným. Vliv Vltavské kaskády na jednotlivé povodně v Praze je patrný z tab. 7. 5.2.1.3 Chronologie pražských povodní v období 1825–2003 Chronologie pražských povodní, překračujících hodnotu dvouletého kulminačního průtoku (1090 m3.s-1 — tab. 6), byla sestavena Kakosem (2001a) pro období 1851–2000. Byla zpracována na základě kritického posouzení údajů Novotného (1963b) a doplněna podle archivních údajů a databáze Českého hydrometeorologického ústavu. Novotného údaje byly rozděleny na zaručeně správné a na sporné. Do první skupiny byly zařazeny případy vyhovující následujícím kritériím: a) Datum výskytu hodnot kulminačních průtoků Qk podle Novotného (1963b) se shodovalo s datem uvedeným v databázi Českého hydrometeorologického ústavu. b) Každý Qk v Praze byl kontrolován s Qk v Děčíně. Vzhledem ke známé průměrné postupové době povodňové vlny mezi Prahou a Děčínem (necelých 24 hodin) muselo platit, že kulminace v Děčíně byla pozorována o den později než v Praze plus minus jeden den. Např. pro výskyt Qk v Praze dne 19. června 1853 muselo platit, že v Děčíně bylo Qk pozorováno ve dnech 19.–21. června. c) Poměr kulminačních průtoků odpovídajících si povodní v Děčíně a v Praze se musel pohy-

46


Tab. 6. N-leté kulminační průtoky QN řeky Vltavy pro stanici Praha-Chuchle (podle Hydrologické charakteristiky, 1996) Table 6. N-year peak discharges (QN) of the River Vltava for the Prague-Chuchle station (according to Hydrologické charakteristiky, 1996) N (roky) QN (m3.s-1)

2

5

10

20

50

100

1090

1600

2030

2490

3150

3700

bovat v rozmezí hodnot k = 1,5 ± 0,5. Pouze v období od května do listopadu u povodní bez tání sněhové pokrývky mohl být tento poměr i menší než 1. Některé výsledky vyplývající ze studia tohoto koeficientu z hlediska sezonality a velikosti odpovídajících si kulminačních průtoků byly publikovány Kulasovou et al. (1998b) a jsou též dále zmíněny v kap. 5.2.6.2. Povodně nesplňující tyto podmínky byly dále případ od případu prověřovány. Ze souboru Novotného (1963b) byly dále vyřazeny povodně, u nichž časový interval mezi dvěma nejbližšími kulminacemi v Praze byl menší než 12 dnů. Období 1825–1850 bylo převzato z této publikace beze změny, protože pro možnost porovnání nebyla k dispozici řada kulminačních průtoků v Děčíně. Nově sestavená chronologie pražských povodní je prezentována v tab. 7 a na obr. 31. Jak plyne z obr. 31, vykazují četnosti pražských povodní všeobecně poklesovou tendenci od druhé poloviny 19. století. Ze 104 povodní zaznamena-

ných v letech 1821–2000 (do souboru je zahrnuta oproti tab. 7 i povodeň ze dne 26. června 1824, kdy podle výšky vody byl nepochybně překročen dvouletý kulminační průtok — viz Novotný, 1963b) jich 13 (12,5 %) připadlo na dekádu 1851–1860 a vždy po 12 (11,5 %) na desetiletí 1881–1890 a 1891–1900. Ve 20. století byly povodně nejčastější v letech 1941–1950 (9 případů), zatímco v desetiletí 1961– 1970 se vyskytla pouze jedna povodeň v červnu a v období 1991–2000 pouze jedna povodeň v prosinci. Oproti druhé polovině 19. století poklesl v následujících 50 letech počet pražských povodní téměř dvojnásobně a ve druhé polovině 20. století dokonce více než trojnásobně (tab. 8). Tento pokles lze přičítat především výraznému snížení počtu zimních a časně jarních povodní. Jen na měsíce únor a březen připadá totiž v průměru 44,7 % všech povodní. Zatímco v letech 1851–1900 jich bylo 21, v období 1901–1950 klesl jejich počet na 14 a v dalším padesátiletí jen na 4 případy, přičemž únorové povodně se již nevyskytly vůbec.

Obr. 31. Chod povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 1090 m3.s-1 na Vltavě v Praze v období 1825–2003 se zřetelem na jejich N-letost a výskyt v zimním (ZHP — listopad–duben) a letním (LHP — květen–říjen) hydrologickém půlroce (hvězdička značí roky, v nichž se vyskytla více než jedna povodeň s kulminačním průtokem přesahujícím Q2) Fig. 31. Variation of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 1090 m3.s-1 on the River Vltava in Prague during the period 1825–2003, taking into consideration their N-year return period and occurrence during the winter (ZHP — November–April) and summer (LHP — May–October) hydrological half-years (asterisks denote years during which there was more than one flood with a maximum peak discharge exceeding Q2)


47

Tab. 7. Chronologie povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 1090 m3.s-1 na Vltavě v Praze v období 1825–2003 (Novotný, 1963b; Kakos, 2001a): Poř. — pořadí povodně, Poř.(N) — pořadí povodně podle Novotného (1963b), Datum — datum výskytu kulminačního průtoku, Qk — kulminační průtok (m3.s-1) — zaokrouhleno na desítky, Nk — N-letost kulminačního průtoku, Typ — typ povodně: Z — zimní, L — letní (viz Kakos, 1982). Po výstavbě Vltavské kaskády je vedle měřeného kulminačního průtoku Qk uváděn také neovlivněný kulminační průtok Qnk po zahrnutí vlivu kaskády ΔQ (vše v m3.s-1) a N-letosti pro oba typy průtoků (Nk resp. Nnk) Table 7. Chronology of floods exceeding the two-year peak discharge of 1090 m3.s-1 on the Vltava in Prague in the period 1825–2003 (Novotný, 1963b; Kakos, 2001a): Poř. — flood rank, Poř.(N) — flood rank according to Novotný (1963b), Datum — occurrence date of the maximum peak discharge, Qk — maximum peak discharge (m3.s-1) rounded to tens, Nk — N-year return period of maximum peak discharge, Typ — flood type: Z — winter, L — summer (see Kakos, 1982). For the period after the construction of the Vltava Cascade, in addition to the measured maximum peak discharge, Qk, the unaffected maximum peak discharge, Qnk, which includes the effect of the Cascade, ΔQ (everything in m3.s-1), and N-year return periods for both types of discharges (Nk and Nnk, respectively) are also specified Před výstavbou Vltavské kaskády Before construction of the Vltava Cascade Poř.

Poř.(N)

Datum

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46

1 2 3 6 7 9 10 12 13 18 27 28 30 31 33 41 42 44 47 50 51 52 56 57 58 63 64 65 68 69 70 71 73 89 91 96 99 107 113 118 124 126 128 131 132 134

1827, 1828, 1829, 1830, 1831, 1833, 1833, 1837, 1837, 1841, 1843. 1844, 1845, 1847, 1847, 1853, 1853, 1853, 1854, 1854, 1855, 1855, 1855, 1856, 1856, 1858, 1859, 1860, 1862, 1864, 1865, 1865, 1867, 1871, 1872, 1876, 1877, 1880, 1881, 1882, 1886, 1886, 1888, 1888, 1888, 1889,

1. 3. 13. 1. 11. 6. 1. 3. 11. 1. 6. 2. prosinec 3. 3. květen 18. 1. 12. 7. 27. 2. 29. 3. 19. 2. červen 7. 4. 29. 4. 19. 6. 8. 2. 17. 12. 2. 3. 27. 3. 14. 8. 24. 1. 10. 2. 3. 8. 7. 3. 31. 3. 2. 2. 17. 2. 11. 1. 8. 4. 30. 1. 21. 2. 26. 5. 19. 2. 14. 2. 3. 1. 8. 3. 29. 12. 23. 3. 23. 6. 12. 3. 4. 8. 4. 9. 4. 2.

Qk 2420 2210 2150 2840 2160 1330 1540 1160 2220 1660 1320 1180 4500 1300 2470 1130 1370 1490 1250 1140 2220 1210 1110 1330 1660 1380 1300 1960 3850 1610 1150 2370 2160 1210 3330 2670 1220 1340 1710 2260 2000 1430 1820 1260 1920 1140

Nk 10 10 10 20 10 2 2 2 10 5 2 2 100 2 10 2 2 2 2 2 10 2 2 2 5 2 2 5 100 5 2 10 10 2 50 20 2 2 5 10 5 2 5 2 5 2

Typ Z Z L Z Z Z Z Z L Z L Z Z Z L Z L L Z Z Z Z L Z Z L Z Z Z Z Z Z Z Z L Z Z Z Z Z Z L Z L L Z

48 Poř. 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88

CHRONOLOGIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V OBDOBÍ SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ Poř.(N)

Datum

135 141 142 143 146 151 155 156 162 165 167 168 173 – 174 175 189 190 195 204 211 216 226 – 232 240 – 242 247 251 266 278 279 284 285 287 290 291 300 302 303 304

1889, 1890, 1890, 1890, 1891, 1893, 1894, 1895, 1896, 1897, 1897, 1897, 1899, 1900, 1900, 1900, 1906, 1907, 1909, 1911, 1915, 1915, 1917, 1919, 1920, 1923, 1924, 1924, 1925, 1926, 1932, 1939, 1940, 1941, 1941, 1941, 1942, 1944, 1947, 1947, 1948, 1949,

Qk

22. 3. 9. 8. 4. 9. 25. 11. 7. 3. 3. 2. 6. 10. 26. 3. 6. 5. 4. 2. 18. 5. 31. 7. 14. 9. 26. 1. 28. 2. 9. 4. 22. 9. 22. 2. 5. 2. 19. 2. 8. 3. 8. 10. 17. 4. 21. 2. 15. 1. 4. 2. 7. 2. 27. 3. 27. 8. 17. 6. 31. 5. 2. 12. 15. 3. 11. 2. 11. 3. 8. 4. 22. 3. 7. 4. 15. 3. 30. 12. 10. 2. 24. 5.

Nk

1120 1260 3980 1560 1540 1540 1630 2090 2470 1100 1290 2090 2130 1200 1270 2770 1210 1500 2150 1320 1700 2100 1600 1440 2100 1850 1200 1220 1420 1650 1590 1100 3240 1620 1740 2050 1320 1510 2270 1190 1270 1140

Typ

2 2 100 2 2 2 5 10 10 2 2 10 10 2 2 20 2 2 10 2 5 10 5 2 10 5 2 2 2 5 2 2 50 5 5 10 2 2 10 2 2 2

Z L L L Z Z L Z L Z L L L Z Z Z L Z Z Z Z L L Z Z Z Z Z L L L Z Z Z Z Z Z Z Z Z Z L

Během stavby a po dokončení Vltavské kaskády During construction and after completion of the Vltava Cascade Poř.

Datum

89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103

1954, 1955, 1956, 1965, 1974, 1975, 1977, 1980, 1981, 1982, 1986, 1987, 1988, 1993, 2002,

10. 7. 26. 3. 5. 3. 11. 6. 10. 12. 10. 12. 24. 8. 23. 7. 21. 7. 7. 1. 1. 6. 30. 3. 28. 3. 23. 12. 14. 8.

Qk

Qnk

ΔQ

Nk/Nnk

2240 810 1090 1380 1200 710 1550 1180 1730 710 940 750 1250 1020 5160

2920 1270 1310 1380 1600 1110 1750 1780 2480 1510 1290 1100 1600 1200 5160

680 460 220 0 400 400 200 600 750 800 350 350 350 180 0

10/20 1/2 2/2 2/2 2/5 <1/2 2/5 2/5 5/10 <1/2 1/2 1/2 2/5 1/2 500/500

Typ L Z Z L Z Z L L L Z L Z Z Z L


49

Tab. 8. Měsíční četnosti výskytu povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 1090 m3.s-1 na Vltavě v Praze v období 1821–2003 Table 8. Monthly frequencies of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 1090 m3.s-1 on the Vltava in Prague in the period 1821–2003 Období 1821–1850 1851–1900 1901–1950 1951–2000 1821–2003

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Σ

3 5 1 1 10

3 11 8 0 22

4 10 6 4 24

0 4 3 0 7

1 3 2 0 6

3 2 1 2 8

1 1 0 3 5

0 4 1 1 7

0 3 1 0 4

0 1 1 0 2

0 1 0 0 1

1 2 2 3 8

16 47 26 14 104

Od 19. století poklesla také extremita vltavských povodní. Bere-li se v úvahu N-letost kulminačních průtoků (tab. 9), pak v období 1851–1900 byla dvakrát dosažena stoletá voda a jednou padesátiletá, zatímco v letech 1901–1950 byla nejvýraznější povodeň hodnocena jako padesátiletá a v posledním období (1951–2000) dokonce jen jako dvacetiletá. 5.2.1.4 Synoptické příčiny povodní na Vltavě v Praze Kakos (1982) se zabýval hydrometeorologickým rozborem povodní v Praze v období 1873–1982, přičemž ze synoptického hlediska rozdělil povodně na zimní, letní a neurčitý typ. U zimního typu, podmíněného rychlým táním sněhové pokrývky, se jednalo o případy, kdy povodí Vltavy leželo převážně v teplých částech několika postupujících cyklon a vyznačovalo se velkými kladnými teplotními odchylkami ve dnech D–5 až D–1 před nástupem povodně s kulminací ve dnu D. Tyto povodně se vyskytovaly od listopadu do dubna. Přitom v měsíci listopadu se sněhová pokrývka ještě neobjevovala. V měsíci dubnu mohly nastat obě možnosti, a sice v jeho první dekádě ještě se sněhovou pokrývkou, později již bez ní. Letní povodňový typ, podmíněný

vydatnými dvou- a vícedenními trvalými srážkami a charakterizovaný zápornými teplotními odchylkami ve dnech předcházejících kulminačnímu stavu, kdy povodí Vltavy leželo téměř výlučně ve studené části cyklony, se vyskytoval pouze od dubna do října. Výjimkou v celé řadě u letního typu je případ z května 1872 způsobený bouřkovými přívalovými dešti jen z části povodí Berounky. K neurčitému typu pak patří případy, kdy jedna z předchozích dvou příčin není dominující, což může nastávat zejména v dubnu. Uvedené členění povodní bylo využito pro objektivní stanovení charakteru přízemního tlakového pole v evropsko-atlantské oblasti s použitím metody analýzy hlavních komponent (Principal Component Analysis). Výchozí údaje přízemního tlaku vzduchu byly čerpány z databáze British Atmospheric Data Centre (viz http://www.badc.rl.ac.uk/ home/) a analyzovány pro oblast v rozsahu 50° z.d. — 50° v.d. a 30° s.š. — 80° s.š. s krokem 5° zeměpisné šířky a 10° zeměpisné délky, tedy pro 121 gridových bodů. Pro období 1881–2000 byly vltavské povodně v Praze uvedené v tab. 7 rozděleny na povodně zimního (37 případů) a letního typu (25 případů). U povodní zimního typu bylo analyzováno tlakové pole ve dnech D–5 až D, u povodní

Tab. 9. Četnosti výskytu povodní podle N-letosti jejich kulminačního průtoku na Vltavě v Praze v období 1825–2003 v zimním (listopad–duben — ZHP) a v letním (květen–říjen — LHP) hydrologickém půlroce Table 9. Frequencies of floods according to the N-year return period of their maximum peak discharges on the River Vltava in Prague in the period 1825–2003 during the winter (November–April — ZHP) and summer (May–October — LHP) hydrological half-years Období 2 1825–1850 1851–1900 1901–1950 1951–2000 1825–2003

5

ZHP

LHP

ZHP

5 19 10 6 40

1 7 4 2 14

1 6 5 2 14

N-letost kulminačních průtoků 10 20 LHP ZHP LHP ZHP LHP 0 2 1 2 5

3 5 4 0 12

3 3 1 1 8

1 2 0 0 3

0 0 0 1 1

50 ZHP

LHP

0 0 1 0 1

0 1 0 0 1

100 ZHP LHP 1 1 0 0 2

0 1 0 0 2

50

a)


b)

Obr. 32. Komponentní skóre prvních tří hlavních složek (PC) vypočtených metodou PCA pro 37 případů zimních povodní na řece Vltavě v Praze v období 1881–2000 (N — nízký tlak, V — vysoký tlak). Procenta objasněného rozptylu přízemního tlakového pole: a) den D–5: PC1 — 31,7 %, PC2 — 23,4 %, PC3 — 10,1 % b) den D–4: PC1 — 35,1 %, PC2 — 23,3 %, PC3 — 10,4 % c) den D–3: PC1 — 38,2 %, PC2 — 20,7 %, PC3 — 10,7 % d) den D–2: PC1 — 39,4 %, PC2 — 16,7 %, PC3 — 10,3 % e) den D–1: PC1 — 35,8 %, PC2 — 14,0 %, PC3 — 11,0 % f) den D: PC1 — 30,8 %, PC2 — 14,8 %, PC3 — 12,0 % Fig. 32. Component scores of the first three principal components (PC) calculated using the PCA method for 37 winter flood events on the River Vltava in Prague in the period 1881–2000 (N — low pressure, V — high pressure). Percentage of explained variance of the SLP field: a) day D–5: PC1 — 31.7%, PC2 — 23.4%, PC3 — 10.1% b) day D–4: PC1 — 35.1%, PC2 — 23.3%, PC3 — 10.4% c) day D–3: PC1 — 38.2%, PC2 — 20.7%, PC3 — 10.7% d) day D–2: PC1 — 39.4%, PC2 — 16.7%, PC3 — 10.3% e) day D–1: PC1 — 35.8%, PC2 — 14.0%, PC3 — 11.0% f) day D: PC1 — 30.8%, PC2 — 14.8%, PC3 — 12.0%


c)

51

d)

Obr. 32. Pokračování Fig. 32. Continued

letního typu ve dnech D–3 až D. Pro každou hlavní komponentu (dále PC) byl zároveň stanoven její podíl na celkovém rozptylu, přičemž v obr. 32–33 jsou dále interpretována jen skóre prvních tří hlavních komponent, které objasňují přibližně mezi 58–70 % celkové variability přízemního tlakového pole. V případě zimních povodní (obr. 32) dominuje u PC1 zonální typ cirkulace s přívodem teplejšího oceánského vzduchu do střední Evropy od západu až jihozápadu, objasňující ve dnech D–5 až D–1 od

32 do 39 % variability přízemního tlakové pole. Nižší tlak vzduchu je v severní části Atlantského oceánu mezi Islandem a Skandinávií s postupným přesunem nad Skandinávii, zatímco vyšší tlak je vázán na oblast azorské výše a jihozápadní Evropu. Pro PC2 je typické vytvoření mohutné oblasti nízkého tlaku západně od britských ostrovů, kdy se střední Evropa dostává do teplého proudění od jihozápadu. Tento cirkulační typ je nejlépe vyvinut ve dnech D–5 až D–3, kdy objasňuje 21–23 % variability přízemního tlakového pole. Další cirkulační typ ukazuje

52


e)

f)


spíše na meridionální cirkulaci s přílivem teplého vzduchu z jižních směrů mezi oblastí nižšího tlaku vzduchu nad Atlantským oceánem a vyššího tlaku vzduchu nad severovýchodní Evropou. Pokud jde o letní vltavské povodně (obr. 33), hraje při jejich vzniku významnou roli poloha „srážkotvorné“ cyklony se středem nad východní částí střední Evropy. To je zvláště patrné u PC1 ve dnech D–2 a D–1 a u PC2 den před povodní. V případě PC1 lze navíc vysledovat postup oblasti nižšího tlaku vzduchu z oblasti Středozemního

moře do střední Evropy mezi dny D–3 až D–1, kdy PC1 objasňuje 28–30 % variability přízemního tlakového pole. Podle výsledků řešení grantového projektu R. Hutha a J. Buchteleho (Dlouhodobé změny klimatu, 2004) jsou ale subjektivní katalogy synoptických situací pro popis povodní vhodnější než objektivní klasifikace. Pro území České republiky byla takováto typizace pro potřeby krátkodobé a střednědobé předpovědi počasí sestavena Brádkou et al. (1961). Její základní myšlenkou bylo ty-


a)

53

b)

Obr. 33. Komponentní skóre prvních tří hlavních složek (PC) vypočtených metodou PCA pro 25 případů letních povodní na řece Vltavě v Praze v období 1881–2000 (N — nízký tlak, V — vysoký tlak). Procenta objasněného rozptylu přízemního tlakového pole: a) den D–3: PC1 — 28,2 %, PC2 — 17,4 %, PC3 — 13,3 % b) den D–2: PC1 — 29,7 %, PC2 — 17,9 %, PC3 — 16,0 % c) den D–1: PC1 — 30,0 %, PC2 — 20,1 %, PC3 — 14,0 % d) den D: PC1 — 26,1 %, PC2 — 19,1 %, PC3 — 16,1 % Fig. 33. Component scores of the first three principal components (PC) calculated using the PCA method for 25 summer flood events on the River Vltava in Prague in the period 1881–2000 (N — low pressure, V — high pressure). Percentage of explained variance of the SLP field: a) day D–3: PC1 — 28.2%, PC2 — 17.4%, PC3 — 13.3% b) day D–2: PC1 — 29.7%, PC2 — 17.9%, PC3 — 16.0% c) day D–1: PC1 — 30.0%, PC2 — 20.1%, PC3 — 14.0% d) day D: PC1 — 26.1%, PC2 — 19.1%, PC3 — 16.1%

54


c)

d)


pizovat synoptické procesy podle směru a cyklonality (anticyklonality) cirkulace během trvání přirozeného synoptického období. Typy synoptických situací byly určeny abstrahováním podstatných rysů tlakových útvarů, frontálních zón a frontálních systémů z většího souboru podobných situací. Katalog, obsahující celkem 28 typů synoptických situací (tab. 10), byl prodloužen zpětně do roku 1946 (Katalog, 1967, 1972) a je průběžně doplňován (dále uváděno jako „typizace ČHMÚ“). Je však nutné připomenout, že tato typi-

zace je svojí podstatou pouze jistým přiblížením při hledání příčinných vztahů pro analýzu povodní. Z hlediska studia povodní je důležité prostorové rozložení množství a četnosti výskytu srážek při uvedených situacích, které bylo studováno pro území České republiky Brádkou (1972), a ve vybraných situacích pro východní Čechy Kopeckou (1985). Křivancová a Vavruška (1997) pak hodnotili prostorové rozložení vybraných meteorologických prvků pro jednotlivé povětrnostní situace v období 1961–1990.


Protože velký počet povodní se vyskytl již před rokem 1946, byla pro jejich synoptickou analýzu použita ještě typizace sestavená pro území Německa Hessem a Brezowskym (1952, 1969). Celkem 29 typů charakterizuje „velkopočasové“ situace („Großwetterlagen“) se zonální (4 typy), meridionální (18 typů) a smíšenou cirkulací (7 typů) podle polohy řídících tlakových útvarů a cyklonálního či anticyklonálního charakteru počasí (tab. 11). Nověji byla tato typizace doplněna a přepracována Gerstengarbem et al. (1993). Při starších aplikacích katalogu na území České republiky bylo konstatováno, že vcelku dobře vystihuje podmínky pro západní Čechy, směrem na východ se ale cirkulační schémata stávají regionálně posunutá. Podle typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) souvisejí zimní povodně na Vltavě (11 analyzova-

55

ných případů) s výrazným oteplením způsobeným přílivem teplejšího vzduchu z oblasti Atlantského oceánu díky proudění ze západního kvadrantu (tedy při situacích Wc, Wcs, Vfz, SWc2, NWc) (obr. 34). Ve dnech D–5, D–4 a D–1 byla nejvýrazněji zastoupena situace Wc (postupně 36,4, 36,4 a 27,3 %), kterou ve dnech D–3 a D–2 převýšily četnosti situace NWc (po 27,3 %). Ve všech pěti dnech před kulminací povodně měla výrazné zastoupení také situace SWc2 (nejvíce ve dnech D–5 až D–3 po 27,3 %). Výlučný výskyt uvedených situací ve dnech D–5 až D–3 ukazuje na několikadenní trvání oblevy před kulminací zimních povodní na Vltavě v Praze. Ve dnech D–5 a D–3 až D–1 se opakovaně vyskytla i situace Wcs, která je sice relativně méně častá, ale zejména v pohraničních horách Čech srážkově bohatší (Brádka, 1972).

Tab. 10. Soupis synoptických situací podle typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) Table 10. List of synoptic situations according to CHMI weather types (Katalog, 1967, 1972) Zkr.

Situace

Zkr.

Situace

Wc Wcs Wa Wal NWc NWa Nc NEc NEa Ec Ea SEc

západní cyklonální západní cyklonální s jižní drahou západní anticyklonální západní anticyklonální letního typu severozápadní cyklonální severozápadní anticyklonální severní cyklonální severovýchodní cyklonální severovýchodní anticyklonální východní cyklonální východní anticyklonální jihovýchodní cyklonální

SEa Sa SWc1-3 SWa B Bp Vfz C Cv A Ap1-4

jihovýchodní anticyklonální jižní anticyklonální jihozápadní cyklonální 1.–3. typu jihozápadní anticyklonální brázda nízkého tlaku nad střední Evropou brázda postupující přes střední Evropu vchod frontální zóny cyklona nad střední Evropou výšková cyklona anticyklona nad střední Evropou putující anticyklona 1.–4. typu

Tab. 11. Soupis synoptických situací podle typizace Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) Table 11. List of synoptic situations according to Hess-Brezowsky weather types (Gerstengarbe et al., 1993) Zkr.

Situace, ráz počasí ve střední Evropě

Zkr.

Situace, ráz počasí ve střední Evropě

Wa Wz Ws Ww

západní anticyklonální západní cyklonální jižnější západní západní cyklonální s blokující anticyklonou nad Ruskem jihozápadní anticyklonální jihozápadní cyklonální severozápadní anticyklonální severozápadní cyklonální tlaková výše nad střední Evropou hřeben vysokého tlaku nad střední Evropou tlaková níže nad střední Evropou severní anticyklonální severní cyklonální tlaková výše Severní moře — Island, anticyklonální tlaková níže Severní moře — Island, cyklonální

HB TrM NEa NEz HFa HFz HNFa

tlaková výše nad britskými ostrovy brázda nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou severovýchodní anticyklonální severovýchodní cyklonální tlaková výše nad Fennoskandií, anticyklonální tlaková níže nad Fennoskandií, cyklonální tlaková výše Severní moře — Fennoskandie, anticyklonální tlaková níže Severní moře — Fennoskandie, cyklonální jihovýchodní anticyklonální jihovýchodní cyklonální jižní anticyklonální jižní cyklonální tlaková níže nad britskými ostrovy brázda nízkého tlaku vzduchu nad západní Evropou neurčitý typ

SWa SWz NWa NWz HM BM TM Na Nz HNa HNz

HNFz SEa SEz Sa Sz TB TrW U

56

CHRONOLOGIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V OBDOBÍ SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ Obr. 34. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) pro 11 případů zimních povodní na řece Vltavě v Praze v období 1946–2000 Fig. 34. Relative frequency of synoptic situations according to CHMI weather types (Katalog, 1967, 1972) for 11 winter flood events on the River Vltava in Prague in the period 1946–2000

V případě typizace Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) je u vltavských zimních povodní (37 případů) zjevná podstatně výraznější dominance západních situací (Wz, Ws a Wa) (obr.

35). Tak relativní četnosti výskytu situace Wz kolísají od 45,9 % (D–2) do 29,7 % (D–5) a situace Ws od 24,3 % (D–1) do 16,2 % (D–5 a D–4). S výjimkou situace Wa (10,8 % ve dni D–5) nepřesahuje

Obr. 35. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) pro 37 případů zimních povodní na řece Vltavě v Praze v období 1881–2000 Fig. 35. Relative frequency of synoptic situations according to Hess-Brezowsky weather types (Gerstengarbe et al., 1993) for 37 winter flood events on the River Vltava in Prague in the period 1881–2000


relativní četnost žádné další situace hodnotu 10 %. V porovnání s typizací ČHMÚ je tedy podstatně menší zejména podíl situací NWz a SWz. Pro vznik letních povodní na Vltavě (7 případů) jsou podle typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) rozhodující srážkově bohaté situace s postupem přízemních nebo výškových tlakových níží (C — ve všech dnech 42,9 %, Cv — 14,3 % ve dnech D–2 a D–1) nebo brázd nízkého tlaku vzduchu (B — ve dnech D–3 až D–1 28,6 %) přes střední Evropu (obr. 36). K nim se připojuje i jihozá-

57

padní cyklonální situace 3. typu (SWc3) a ve dni D–3 i situace Wc (vždy 14,3 %). Analogická dominance ve výskytu jednotlivých synoptických situací není tak patrná při analýze 25 letních povodní podle situací katalogu Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) (obr. 37). Tak ve dni D–3 byly nejčastěji zastoupeny situace NWa s 16,0 %, NEa a Wz po 12,0 %. Stejné percentuální zastoupení (12 %) vykazují také četnosti typů Wz, NWa a TM v den D–2 a Wz ve dni D–1. V posledním uvedeném dni byla ve 20 % pří-

Obr. 36. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) pro 7 případů letních povodní na řece Vltavě v Praze v období 1946– 2000 Fig. 36. Relative frequency of synoptic situations according to CHMI weather types (Katalog, 1967, 1972) for 7 summer flood events on the River Vltava in Prague in the period 1946–2000

Obr. 37. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) pro 25 případů letních povodní na řece Vltavě v Praze v období 1881–2000 Fig. 37. Relative frequency of synoptic situations according to Hess-Brezowsky weather types (Gerstengarbe et al., 1993) for 25 summer flood events on the River Vltava in Prague in the period 1881–2000

58


padů zaznamenána situace TM (tlaková níže nad střední Evropou). Z řady zbylých situací z uvedeného katalogu již žádná další nedosáhla četnosti 10 % během tří dnů před povodní. Větší pestrost situací je důsledkem menší vypovídací schopnosti této typizace o synoptických podmínkách ve východním kvadrantu vůči České republice, který je pro vznik letních povodní rozhodující díky přechodům „srážkotvorných“ cyklon, zejména po dráze Vb. To např. ukazuje i relativně vysoká četnost anticyklonálních situací (hlavně NWa23) ve dnech D–3 a D–2, které naznačují existenci velkého horizontálního tlakového gradientu mezi Německem a Českou republikou (viz Štekl et al., 2001). Dny D–3 a D–2 jsou přitom v povodí Vltavy rozhodující z hlediska příčinných srážek (Müller, Kakos, 2003). Výše uvedený ráz přízemního tlakového pole analyzovaný metodou PCA a převažující četnosti výskytu určitých významných synoptických situací podle obou katalogů lze považovat za charakteristické i pro vznik zimních povodní na Ohři v Lounech a pro vznik letních a zimních povodní na Labi v Děčíně.

5.2.2 Řeka Ohře v Lounech 5.2.2.1 Historie vodoměrných pozorování První vodočetná stanice (Louny I) byla zřízena roku 1884 na pravém břehu řeky Ohře ve formě šikmého vodočtu ve svahu (staničení 56,485 km). Výška nuly vodočtu byla 174,135 m n. m. v systému Jadran (173,73 m v systému Balt). Jako první pozorovatel je v hydrologických ročenkách uváděn cestář J. Pruša. Od 24. května 1901 byla stanice (obr. 38) vybavena násoskovým limnigrafem Ganser typu II. Po J. Prušovi se stal dalším pozorovatelem cestmistr Václav Roušar, kterého od roku 1926 nahradil cestář Antonín Kačín. K odstranění čtení záporných vodních stavů byla ve 40. letech 20. století snížena úroveň nuly vodočtu. V roce 1951 pak došlo ke zřízení nové stanice (Louny II) výše proti toku (staničení 54,3 km). V roce 1952 byl na ní instalován limnigraf, umístěný ve zděné budce. Vodní stavy a maximální průtoky jsou tak 23

Např. dny D–3 až D–1 před povodní v Praze dne 31. července 1897 byly v typizaci Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) klasifikovány situací NWa, přičemž dne 29. července (D–2) se na našem území vyskytl dosud nejvyšší denní úhrn srážek (viz tab. 4). Tento den by byl ale pro území České republiky určitě charakterizován situací C (cyklona nad střední Evropou), zatímco území Německa již bylo pod vlivem anticyklonálního počasí.

Obr. 38. Pohled na hydrologickou stanici Louny na řece Ohři ve 20. letech 20. století (Archiv hydrologické služby ČHMÚ) Fig. 38. View of the Louny hydrological station on the River Ohře in the 1920s (Archives of the Hydrological Service of CHMI)

z Loun k dispozici od roku 1884, průměrné denní průtoky od roku 1922. 5.2.2.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Ohře v Lounech Profil současné hydrologické stanice Louny uzavírá 4982,8 km2 povodí řeky Ohře (tj. 88,8 % z plochy celého povodí; z toho je asi 988 km2 na území Německa). Nejvýznamnějšími přítoky Ohře po Louny jsou Odrava (plocha povodí 497,5 km2), Blšanka (482,5 km2), Teplá (407,5 km2), Libocký potok (339,4 km2) a Svatava (299,7 km2) (obr. 39). Na Lounsku protéká Ohře v širokém údolí s intenzivně využívanými zemědělskými plochami. Kapacita koryta odpovídá přibližně Q2. Kolem města Loun jsou odtokové poměry zhoršeny zástavbou inundačního území převážně zahrádkářskými koloniemi. V minulosti byly v nejexponovanějších místech vybudovány ochranné hráze, které jsou dodnes z větší části zachovány. Od roku 1960 do roku 1992 byly pro ochranu těžby a výsypek realizovány přeložky některých toků a úprava vlastního toku Ohře v bývalých okresech Cheb a Sokolov (Kulasová et al., 1998a). Průtokové charakteristiky řeky Ohře v Lounech byly výrazněji ovlivněny také výstavbou vodních děl na této řece (Skalka — uvedeno do provozu v roce 1964; Nechranice — 1968) a na jejích přítocích (Březová — Teplá, 1934; Jesenice — Odrava, 1961; Stanovice — Lomnický potok, 1982). Průměrný průtok řeky Ohře v Lounech je 36 m3.s-1, přičemž dosud nejvyšší hodnota 1135 m3.s-1 byla zaznamenána při povodni dne 3. února 1862. V průměrném ročním chodu připadají největší měsíční průtoky na březen (15,6 %)


59

Obr. 39. Schematické znázornění povodí řeky Ohře na území České republiky s nejvýznamnějšími přítoky a polohou stanice Louny Fig. 39. The River Ohře catchment in the Czech Republic, with the most important tributaries and the position of the Louny station

a duben (14,7 %), zatímco nejmenší průtoky se dostavují na konci léta a začátku podzimu (srpen 4,4 %, září 3,9 %) (obr. 40). 5.2.2.3 Chronologie lounských povodní v období 1884–2003 Pro analýzu lounských povodní na řece Ohři byly zvoleny případy s kulminačními průtoky přesahujícími hodnotu dvouletého průtoku 407 m3.s-1 (tab. 12), přičemž vlastní chronologie v období 1884– 2003 je prezentována v tab. 13. Desetileté četnosti výskytu povodní v Lounech dosáhly 4 případy v dekádě 1911–1920, v dalších dekádách pak 2–3 případy, přičemž v letech 1961– 1980 a po roce 1987 se již žádná alespoň dvouletá povodeň nevyskytla (obr. 41). Nízký počet povodňových situací s poměrně malými kulminačními průtoky v posledních desetiletích byl způsoben zejména manipulacemi na vodním díle Nechranice. Z 24 zjištěných povodní v letech 1884–2003 je patrná jejich koncentrace na březen (10 případů — tj. 41,7 %), únor a leden (po 5 případech — tj. vždy 20,8 %), na které připadlo celkem 83,3 % všech povodní. S výjimkou povodně z července 1954 nebyla žádná povodeň přesahující dvouletý kulmi-

nační průtok pozorována v období od května do října. Povodně na Ohři tak souvisejí převážně s táním sněhové pokrývky, doprovázeným občasnými dešťovými srážkami. Tak největší povodeň dne 3. února 1862 byla způsobena náhlou oblevou s neobvykle intenzivními dešti, stejně jako druhá největší povodeň ze dne 6. února 1909. Třetí největší lounská povodeň koncem listopadu roku 1890 však již souvisela výhradně s dešťovými srážkami, a to zejména v povodí Teplé (viz Keller, 1890; Hydrologisches Gutachten, 1910; Kynčil, 1983, 1992; Schönbach, 2002).

Obr. 40. Průměrný roční chod průtoků řeky Ohře na stanici Louny v období 1931–2000 Fig. 40. Average annual discharge variation of the River Ohře at the Louny station in the period 1931–2000

Tab. 12. N-leté kulminační průtoky QN řeky Ohře pro stanici Louny (podle Hydrologické charakteristiky, 1996) Tab. 12. N-year maximum peak discharges (QN) of the River Ohře at the Louny station (according to Hydrologické charakteristiky, 1996) N (roky) QN (m .s ) 3

-1

2

5

10

20

50

100

407

559

681

809

987

1130

60


Tab. 13. Chronologie povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 407 m3.s-1 na Ohři v Lounech v období 1884– 2003 (doplněno o povodeň z roku 1862): Poř. — pořadí povodně, Datum — datum výskytu kulminačního průtoku, Qk — kulminační průtok (m3.s-1), Nk — N-letost kulminačního průtoku, Typ — typ povodně (Z — zimní, L — letní) Table 13. Chronology of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 407 m3.s-1 on the River Ohře at Louny in the period 1884–2003 (plus the flood of 1862): Poř. — flood ranking, Datum — occurrence date of the maximum peak discharge, Qk — maximum peak discharge (m3.s-1), Nk — N-year return period of the maximum peak discharge, Typ — flood type (Z — winter, L — summer) Poř.

Datum

Qk

Nk

Typ

1

1862, 3. 2.

1135

100

Z

2

1886, 24. 3.

580

5

Z

3

1888, 12. 3.

458

2

Z

4

1890, 25. 11.

741

10

L

5

1893, 13. 2.

456

2

Z

6

1900, 25. 1.

420

2

Z

7

1900, 28. 2.

411

2

Z

8

1901, 5. 3.

617

5

Z

9

1909, 6. 2.

1018

50

Z

10

1914, 8. 3.

409

2

Z

11

1915, 8. 3.

578

5

Z

12

1917, 4. 1.

420

2

Z

13

1920, 14. 1.

556

2

Z

14

1922, 3. 2.

561

5

Z

15

1924, 28. 3.

504

2

Z

16

1926, 1. 1.

504

2

Z

17

1932, 5. 1.

458

2

Z

18

1940, 14. 3.

515

2

Z

19

1946, 10. 2.

444

2

Z

20

1947, 30. 12.

448

2

Z

21

1954, 12. 7.

554

2

L

22

1955, 26. 3.

414

2

Z

23

1956, 5. 3.

466

2

Z

24

1981, 14. 3.

580

5

Z

25

1987, 13. 4.

537

2

Z

Obr. 41. Chod povodní přesahujících dvouletý kulminačním průtok 407 m3.s-1 na Ohři v Lounech v období 1884–2003 se zřetelem na jejich N-letost a výskyt v zimním (ZHP — listopad–duben) a letním (LHP — květen–říjen) hydrologickém půlroce (hvězdička značí ZHP roku 1900, v němž se vyskytly dvě povodně s kulminačním průtokem přesahujícím Q2) Fig. 41. Variation of floods exceeding the two-year peak discharge of 407 m3.s-1 on the River Ohře in Louny in the period 1884–2003, taking into consideration their N-year return period and occurrence during the winter (ZHP — November–April) and summer (LHP — May–October) hydrological half-years (the asterisk denotes the winter half-year of 1900, during which two floods with a peak discharge exceeding Q2 occurred)


61

V tab. 14 jsou uvedeny měsíční četnosti výskytu povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok a v tab. 15 povodně zimního a letního hydrologického půlroku se zřetelem na jejich N-letost.

5.2.3 Řeka Labe v Děčíně 5.2.3.1 Historie vodoměrných pozorování Podle Novotného (1963b) začala pravidelná denní pozorování vodních stavů na řece Labi v Děčíně od 1. ledna 1851. První vodočet („Quaimauerpegel“) byl osazen na pravém břehu Labe na nábřežní zdi pod někdejším řetězovým mostem. Na tomto vodočtu se pozorovalo do roku 1877, kdy byla stanice zrušena. V roce 1875 však upravila státní poříční správa pražského místodržitelství druhý vodočet („Kettenbrückenpegel“) na levobřežním návodním pilíři přímo v profilu někdejšího řetězového mostu, kde se pozorování provádělo v následujícím období (obr. 42). Na tomto vodočtu byla od 1. listopadu 1939 snížena vodočetná stupnice o 2 m, aby byla zrušena čtení záporných vodních stavů pod nulou vodočtu, a byly na něho přepočteny všechny pozorované vodní stavy. Někdy kolem roku 1875 byl v Děčíně zřízen železniční správou bývalé rakouské Severozápadní dráhy třetí vodočet v profilu železničního mostu spojovací trati Děčín — Podmokly, jehož čtení se prakticky nelišila od předchozího vodočtu.

Obr. 42. Pohled na hydrologickou stanici Děčín na řece Labi s vodočtem na pilíři mostu ve 20. letech 20. století (Archiv hydrologické služby ČHMÚ) Fig. 42. View of the Děčín hydrological station on the River Elbe in the 1920s, with a water gauge on a bridge pillar (Archives of the Hydrological Service of CHMI)

Novotný (1963b) na základě porovnání měrných průtokových křivek odhadl změny průtočné kapacity Labe v Děčíně. Konstatoval, že postupně se zvětšovala plocha průtočného profilu (profil se patrně prohluboval) a nastaly změny spádu hladiny v podélném směru. Přibližně mezi léty 1870 až 1950 rostla ročně průtočnost profilu v průměru o 0,8 m3.s-1, přičemž koryto se prohlubovalo asi o 0,4–0,5 cm ročně.

Tab. 14. Měsíční četnosti výskytu povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 407 m3.s-1 na Ohři v Lounech v období 1884–2003 Table 14. Monthly frequencies of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 407 m3.s-1 on the River Ohře at Louny in the period 1884–2003 Období

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Σ

1884–1900 1901–1950 1951–2000 1884–2003

1 4 0 5

2 3 0 5

2 5 3 10

0 0 1 1

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 1 1

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

1 0 0 1

0 1 0 1

6 13 5 24

Tab. 15. Četnosti výskytu povodní podle N-letosti jejich kulminačního průtoku na Ohři v Lounech v období 1884–2003 v zimním (listopad–duben — ZHP) a v letním (květen–říjen — LHP) hydrologickém půlroce Table 15. Frequencies of floods according to the N-year return period of their maximum peak discharges on the River Ohře at Louny in the period 1884–2003 during the winter (November–April — ZHP) and summer (May–October — LHP) hydrological half-years Období 2 1884–1900 1901–1950 1951–2000 1884–2003

5

ZHP

LHP

ZHP

4 9 3 16

0 0 1 1

1 3 1 5

N-letost kulminačních průtoků 10 20 LHP ZHP LHP ZHP LHP 0 0 0 0

1 0 0 1

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

50 ZHP

LHP

0 1 0 1

0 0 0 0

100 ZHP LHP 0 0 0 0

0 0 0 0

62


Obr. 43. Schematické znázornění povodí řeky Labe (bez Vltavy a Ohře) na území České republiky s nejvýznamnějšími přítoky a polohou stanice Děčín Fig. 43. The River Elbe catchment (Vltava and Ohře omitted) in the Czech Republic, with the most important tributaries and the position of the Děčín station

5.2.3.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Labe v Děčíně Po profil vodočetné stanice Děčín je soustředěno 51 103,9 km2 povodí řeky Labe (tj. 35,5 % z celkové plochy povodí). Nejvýznamnějším přítokem je řeka Vltava (28 090 km2, tj. 54,7 % plochy povodí Labe na území České republiky), za níž následují Ohře (5617,7 km2), Jizera (2193,4 km2), Orlice (2037 km2), Ploučnice (1193,9 km2), Cidlina (1177,0 km2) a Bílina (1070,9 km2) (obr. 43). Průměrný průtok Labe v Děčíně je 312 m3.s-1, přičemž absolutní maximum 5600 m3.s-1 bylo určeno pro povodeň ze dne 30. března 1845. V ročním chodu průměrných průtoků (obr. 44) připadlo maximum na březen (13,5 %) a na duben (13,2 %) jako následek jarního tání sněhové pokrývky v pohraničních horách Čech a na Českomoravské vrchovině. Nejmenší průtoky připadly na období od srpna do října s minimem v září (5,2 %), což souvisí jak s poklesem množství srážek, tak i s větším výparem v letním období. 5.2.3.3 Chronologie děčínských povodní v období 1851–2003 Chronologie labských povodní v Děčíně přesahujících dvouletý kulminační průtok 1830 m3.s-1 (tab. 16) v období 1851–2003 je uvedena podle údajů Novotného (1963b) a po roce 1954 je doplněna

Kakosem (2001a) (tab. 17). O režimu povodní v tomto profilu pojednává např. Boháč a Řičica (1995). Jak plyne z obr. 45, vykazují četnosti povodní podobně jako na Vltavě v Praze všeobecně poklesovou tendenci od druhé poloviny 19. století, což bylo již zjištěno na řadě z let 1851–1996 (Kakos, 1996a). Ze 74 zaznamenaných povodní jich připadlo 10 (13,5 %) na dekádu 1851–1860, následovanou desetiletím 1941–1950 s 9 případy (12,2 %), za nimiž následují období 1891–1900 a 1881–1890 s 8, resp. 7 případy. Naproti tomu pouze jedna povodeň byla zaznamenána v letech 1901–1910 (únor), 1961–1970 (červen) a 1991–2000 (prosinec). Analogicky jako v případě Vltavy v Praze lze

Obr. 44. Průměrný roční chod průtoků řeky Labe na stanici Děčín v období 1931–2000 Fig. 44. Average annual discharge variation of the River Elbe at the Děčín station in the period 1931–2000


63

Tab. 16. N-leté kulminační průtoky QN řeky Labe pro stanici Děčín (podle Hydrologické charakteristiky, 1996) Table 16. N-year peak discharges (QN) of the River Elbe at the Děčín station (according to Hydrologické charakteristiky, 1996) N (roky) QN (m3.s-1)

2

5

10

20

50

100

1830

2430

2890

3380

4030

4540

Tab. 17. Chronologie povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 1830 m3.s-1 na Labi v Děčíně v období 1851– 2003 (doplněno Novotný, 1963b; Kakos, 2001a): Poř. — pořadí povodně, Datum — datum výskytu kulminačního průtoku, Qk — kulminační průtok (m3.s-1) — zaokrouhleno na desítky, Nk — N-letost kulminačního průtoku, Typ — typ povodně (Z — zimní, L — letní). Po výstavbě Vltavské kaskády je vedle měřeného kulminačního průtoku Qk uváděn také neovlivněný kulminační průtok Qnk po zahrnutí vlivu kaskády ΔQ (vše v m3.s-1) a N-letosti pro oba typy průtoků (Nk resp. Nnk) Table 17. Chronology of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 1830 m3.s-1 on the River Elbe at Děčín in the period 1851–2003 (supplemented by Novotný, 1963b; Kakos, 2001a): Poř. — flood ranking, Datum — occurrence date of the maximum peak discharge, Qk — maximum peak discharge (m3.s-1) rounded to tens, Nk — N-year return period of the maximum peak discharge, Typ — flood type (Z — winter, L — summer). For the period after the construction of the Vltava Cascade, in addition to the measured maximum peak discharge, Qk, the unaffected maximum peak discharge, Qnk, which includes the effect of the Cascade, ΔQ (everything in m3.s-1), and N-year return periods for both types of discharges (Nk and Nnk, respectively) are also specified Před výstavbou Vltavské kaskády Before construction of the Vltava Cascade Poř.

Datum

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41

1852, 1853, 1853, 1854, 1855, 1856, 1856, 1858, 1859, 1860, 1862, 1864, 1865, 1867, 1867, 1868, 1871, 1872, 1876, 1876, 1877, 1881, 1882, 1882, 1886, 1888, 1890, 1890, 1891, 1895, 1896, 1897, 1899, 1900, 1900, 1900, 1909, 1915, 1917, 1917, 1920,

8. 2. 30. 4. 20. 6. 9. 2. 3. 3. 25. 1. 11. 2. 3. 8. 8. 3. 2. 4. 3. 2. 18. 2. 10. 4. 31. 1. 19. 4. 8. 3. 22. 2. 27. 5. 20. 2. 4. 3. 16. 2. 10. 3. 29. 11. 30. 12. 25. 3. 13. 3. 6. 9. 26. 11. 8. 3. 28. 3. 7. 5. 2. 8. 15. 9. 27. 1. 1. 3. 10. 4. 7. 2. 10. 10. 6. 1. 19. 4. 16. 1.

Qk 1970 2120 1860 1930 3170 1900 2370 1930 1850 2320 4820 2300 3390 2840 1920 1950 2380 2040 4210 2080 2030 2850 1840 2940 2880 2730 4450 2010 2540 2940 3100 2670 2160 1870 2320 3780 2640 2320 2120 2400 3700

Nk 2 2 2 2 10 2 2 2 2 2 100 2 20 5 2 2 2 2 50 2 2 5 2 10 5 5 50 2 5 10 10 5 2 2 2 20 5 2 2 2 20

Typ Z L L Z Z Z Z L Z Z Z Z Z Z Z Z Z L Z Z Z Z Z Z Z Z L L Z Z L L L Z Z Z Z L Z L Z

64


Poř.

Datum

Qk

Nk

Typ

42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57

1923, 1924, 1926, 1926, 1932, 1939, 1940, 1941, 1941, 1941, 1942, 1944, 1946, 1947, 1947, 1948,

2940 2250 2030 2690 1840 2150 3600 2500 2920 2980 1870 2120 2410 2600 1960 2350

10 2 2 5 2 2 20 5 10 10 2 2 2 5 2 2

Z Z Z L L Z Z Z Z Z Z Z Z Z Z Z

5. 2. 27. 3. 2. 1. 21. 6. 2. 6. 4. 12. 17. 3. 12. 2. 13. 3. 9. 4. 23. 3. 9. 4. 11. 2. 17. 3. 31. 12. 12. 2.

Během stavby a po dokončení Vltavské kaskády During construction and after completion of the Vltava Cascade Poř.

Datum

Qk

Qnk

ΔQ

Nk/Nnk

Typ

58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74

1954, 1955, 1956, 1958, 1965, 1974, 1975, 1977, 1980, 1981, 1981, 1982, 1987, 1987, 1988, 1993, 2002,

2520* 1770 2040 2080 1940 1990 1560 2130 1770 2300 2420 1890 1810 1790 2500 1800 4770

3180 2230 2260 2110 1940 2390 1830 2330 2370 2500 3170 2690 2160 2110 2850 1940 4770

660 460 220 30 0 400 270 200 600 200 750 800 350 320 350 140 0

5/10 1/2 2/2 2/2 2/2 2/2 1/2 2/2 1/2 2/5 2/10 2/5 1/2 1/2 5/5 1/2 100/100

L Z Z L L Z Z L L Z L Z Z Z Z Z L

11. 7. 27. 3. 5. 3. 7. 7. 13. 6. 12. 12. 1. 1. 25. 8. 24. 7. 15. 3. 22. 7. 8. 1. 4. 1. 30. 3. 29. 3. 24. 12. 16. 8.

* — kulminace ovlivněného průtoku byla až 12. července 1954 * — culmination of the discharge affected was on 12 July 1954

Obr. 45. Chod povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 1830 m3.s-1 na Labi v Děčíně v období 1851–2003 se zřetelem na jejich N-letost a výskyt v zimním (ZHP — listopad–duben) a letním (LHP — květen–říjen) hydrologickém půlroce (hvězdička značí roky, v nichž se vyskytla více než jedna povodeň s kulminačním průtokem přesahujícím Q2) Fig. 45. Variation of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 1830 m3.s-1 on the River Elbe at Děčín in the period 1851–2003, taking into consideration their N-year return period and occurrence during the winter (ZHP — November–April) and summer (LHP — May–October) hydrological half-years (asterisks denote years during which there was more than one flood with a maximum peak discharge exceeding Q2)


i u labských povodní v Děčíně pozorovat jejich výrazný úbytek od druhé poloviny 19. století, kdy jejich počet klesl za 100 let více než dvojnásobně (tab. 18). Tento pokles souvisel hlavně se snižováním počtu povodní od února do dubna, který postupně klesal od 23 případů v letech 1851–1900 přes 13 případů v období 1901–1950 k pouhým pěti povodním v následujícím padesátiletí, přičemž únorové a dubnové povodně vymizely úplně. V posledním padesátiletí však relativně výrazněji vzrostl počet dešťových povodní v letních měsí-

65

cích (po jednotlivých padesátiletích postupně tři, dva a šest případů). Od 19. století poklesla také extremita labských povodní hodnocená podle N-letosti kulminačních průtoků (tab. 19). Tak pro každou dobu opakování klesal postupně počet odpovídajících povodní, stejně jako nejvyšší dosažená N-letost v daném padesátiletí. Zatímco v letech 1851–1900 byla zaznamenána jedna stoletá a dvě padesátileté povodně, v období 1901–1950 byly nejvyšší jen dvě dvacetileté povodně (obr. 46) a v posledním padesátiletí

Tab. 18. Měsíční četnosti výskytu povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 1830 m3.s-1 na Labi v Děčíně v období 1851–2003 Table 18. Monthly frequencies of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 1830 m3.s-1 on the River Elbe at Děčín in the period 1851–2003 Období

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Σ

1851–1900 1901–1950 1951–2000 1851–2003

3 3 3 9

8 5 0 13

10 5 5 20

5 3 0 8

2 0 0 2

1 2 1 4

0 0 4 4

2 0 1 4

2 0 0 2

0 1 0 1

2 0 0 2

1 2 2 5

36 21 16 74

Tab. 19. Četnosti výskytu povodní podle N-letosti jejich kulminačního průtoku na Labi v Děčíně v období 1851–2003 v zimním (listopad–duben — ZHP) a v letním (květen–říjen — LHP) hydrologickém půlroce Table 19. Frequencies of floods according to the N-year return period of their maximum peak discharge on the River Elbe at Děčín in the period 1851–2003 during the winter (November–April — ZHP) and summer (May–October — LHP) hydrological half-years Období 2 1851–1900 1901–1950 1951–2000 1851–2003

a)

5

ZHP

LHP

ZHP

17 10 7 34

4 2 4 10

5 3 3 11

N-letost kulminačních průtoků 10 20 LHP ZHP LHP ZHP LHP 1 1 0 2

3 3 0 6

1 0 2 3

2 2 0 4

0 0 0 0

50 ZHP

LHP

1 0 0 1

1 0 0 1

100 ZHP LHP 1 0 0 1

0 0 0 1

b)

Obr. 46. Dvě největší povodně 20. století na dolním Labi na fotografiích ze zatopených Litoměřic: a) leden 1920, b) březen 1940 (fotoarchiv Oblastního muzea v Litoměřicích) Fig. 46. The two largest 20th-century floods on the lower Elbe in photographs from the flooded town of Litoměřice: a) January 1920, b) March 1940 (photo archives of the Regional Museum, Litoměřice)

66


jen dvě desetileté. S výjimkou N = 50 je ve všech dalších případech patrná převaha povodní zimního hydrologického půlroku nad letním. Celkově se ukazuje, že s rostoucí N-letostí se převaha povodní zimního hydrologického půlroku nad letním postupně snižuje (což platí i pro povodně na Vltavě v Praze).

5.2.4 Řeka Odra v Bohumíně 5.2.4.1 Historie vodoměrných pozorování Podle Kříže et al. (1964) bylo měření vodních stavů na řece Odře v Bohumíně (obr. 47) zahájeno v roce 1899. Stanice byla umístěna na pravém břehu řeky Odry u pohraničního silničního mostu ve Starém Bohumíně. Od roku 1907 byla vybavena limnigrafem. V září roku 1939 bylo pozorování přerušeno, protože následkem válečných událostí byl značně poškozen most a s ním i limnigrafická stanice. K druhému výpadku v měření došlo na konci druhé světové války na jaře roku 1945. Obě přerušení nepřesáhla půl roku a chybějící údaje byly doplněny podle stanice Hrušov. Od roku 1891 se však již pozorovalo na levém břehu Odry asi 150 m níže po toku na stanici Annaberg (dnes Chalupki na polské straně). Podle ní byly rekonstruovány kulminační průtoky v Bohumíně pro léta 1896–1898. Řehánek (2004) s odvoláním na 3. díl publikace „Der Oderstrom, sein Stromgebiet und seine wichtigsten Nebenflüsse“, vydané v roce 1896 v Berlíně, však uvádí jako nejstarší vodní stav 502 cm z roku 1831 na Odře u Bohumína (Oderberg). Ačkoliv se

Obr. 47. Vodočet na řece Odře v Bohumíně (foto T. Řehánek) Fig. 47. Water gauge on the River Odra in Bohumín (photo T. Řehánek)

nedochovaly žádné informace o vodočtu, měl být zřízen pruskou správou již v roce 1821, ale měřil vodní stavy pouze nepravidelně, a to zřejmě za větších průtoků. Vzhledem k pruské správě musel ležet na levém břehu Odry, pravděpodobně u Pasek nebo Antošovic. Jistě neměl souvislost s vodočtem v Annabergu, protože o tom se píše zvlášť s odkazem na jeho vznik až k 1. únoru 1891. Stanice Annaberg pravděpodobně navazovala na pozorování na vodočtu z Pasek (Antošovic), protože materiál hodnotí její pozorování za 71 let (1821– 1891). Starší než novodobá stanice v Bohumíně je stanice Ostrava-Svinov, zřízená již dne 1. června 1878. Soustavná pozorování vodních stavů se však na ní provádějí až od 17. června 1895. Řada kulminačních průtoků byla pro ni odvozena zpětně do roku 1896. Od roku 1900 je rekonstruována analogická řada pro stanici Ostrava-Přívoz, která byla založena dne 6. srpna 1899 (Kříž et al., 1964). 5.2.4.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Odry v Bohumíně Po profil stanice Bohumín se nachází 4662,3 km2 plochy povodí Odry (tj. 45,3 % z celé plochy povodí na území České republiky). Nejvýznamnějšími přítoky Odry na našem území po profil Bohumín jsou Opava (plocha povodí 2088,8 km2, z toho asi 123 km2 na území Polska) a Ostravice (826,8 km2), na státní hranici s Polskem řeka Olše (1120,7 km2, z toho na území Polska asi 445 km2) (Kříž, 1971) (obr. 48). Průměrný roční průtok Odry v Bohumíně je 42 m3.s-1, přičemž absolutního maxima 2160 m3.s-1 bylo dosaženo dne 8. července 1997. V relativním ročním chodu vykazuje největší průtoky březen (14,7 %) a duben (13,3 %), nejmenší říjen (5,3 %) (obr. 49). Další dvě podružná maxima připadají na červenec a listopad, podružná minima na leden a červen. 5.2.4.3 Chronologie bohumínských povodní v období 1896–2003 V tab. 20 jsou uvedeny N-leté kulminační průtoky Odry v Bohumíně, které byly zvoleny pro klasifikaci bohumínských povodní v období 1896–2003 (tab. 21). Analyzovány byly pouze případy s průtokem přesahujícím dvouletý kulminační průtok 547 m3.s-1. Nejvyšší počet povodní připadl na desetiletí 1931–1940 (9 případů, tj. 20,9 %) a 1901–1910 (8 případů, tj. 18,6 %), zatímco po roce 1950 jejich počet dosahoval pouze 1–3 povodně za dekádu.


67

Obr. 48. Schematické znázornění povodí řeky Odry na území České republiky s nejvýznamnějšími přítoky a polohou stanice Bohumín Fig. 48. The River Odra catchment in the Czech Republic, with the most important tributaries and the position of the Bohumín station

Obr. 49. Průměrný roční chod průtoků řeky Odry na stanici Bohumín v období 1931–2000 Fig. 49. Average annual discharge variation of the River Odra at the Bohumín station in the period 1931–2000

Tab. 20. N-leté kulminační průtoky QN řeky Odry pro stanici Bohumín (podle Hydrologické charakteristiky, 1996) Table 20. N-year maximum peak discharges (QN) of the River Odra for the Bohumín station (according to Hydrologické charakteristiky, 1996) N (roky) QN (m3.s-1)

2

5

10

20

50

100

547

769

950

1140

1410

1630

Do roku 1950 byly zaznamenány téměř ¾ pozorovaných povodní (tab. 22, obr. 50). S výjimkou stoleté povodně v roce 1997 poklesla po roce 1950 výrazně také N-letost zjištěných kulminačních průtoků (tab. 23). Pro řeku Odru v Bohumíně jsou na rozdíl od tří uvedených českých řek rozhodující povodně letního typu, spojené s vydatnými až extrémními srážkami. Tak tomu bylo např. i při dvou dosud největších povodních v červenci 1997 (kap. 5.3.8) a v červenci 1903 (kap. 5.3.6). Největší zimní povodeň ze dne 22. března 1947 nedosáhla svým průtokem 674 m3.s-1 ani hodnoty pětiletého kulminačního průtoku. Vedle vysokého podílu povodní od června do července (25 případů, tj. 58,1 %) s maximem v červenci (14 případů, tj. 32,6 %) je pozoruhodný vyšší výskyt povodní v květnu, září a říjnu (vždy po 5 povodních, tj. po 11,6 %). Právě pro tyto měsíce je typický zvýšený výskyt cyklon

středomořského původu, přinášejících vydatné a orograficky zesílené srážky do východní části České republiky. 5.2.4.4 Synoptické příčiny povodní na Odře v Bohumíně Jak vyplynulo z předchozí kapitoly, na Odře v Bohumíně zcela dominují povodně letního synoptického typu. Jejich meteorologické podmínky byly již předmětem řady studií, které ukazují na rozhodující vliv cyklon postupujících z oblasti Středozemního moře převážně po van Bebberově dráze Vb, jejichž srážkový efekt je zesilován orografickým vlivy Moravskoslezských Beskyd a Jeseníků a jejich nálevkovitým efektem (viz např. Horák, 1910; Brádka, 1967; Kakos, 1974; Kakos, Štekl, 1998; Hanslian et al., 2000; Štekl et al., 2001).

68


Tab. 21. Chronologie povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 547 m3.s-1 na Odře v Bohumíně v období 1896– 2003: Poř. — pořadí povodně, Datum — datum výskytu kulminačního průtoku, Qk — kulminační průtok (m3.s-1), Nk — N-letost kulminačního průtoku, Typ — typ povodně (Z — zimní, L — letní), * — kulminační průtok odvozen podle stanice Annaberg Table 21. Chronology of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 547 m3.s-1 on the River Odra at Bohumín in the period 1896–2003: Poř. — flood ranking, Datum — occurrence date of the maximum peak discharge, Qk — maximum peak discharge (m3.s-1), Nk — N-year return period of the maximum peak discharge, Typ — flood type (Z — winter, L — summer), * — maximum peak discharge calculated according to Annaberg station data Poř.

Datum

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43

1896, 1897, 1902, 1902, 1903, 1907, 1909, 1910, 1911, 1913, 1913, 1913, 1915, 1915, 1916, 1920, 1922, 1925, 1930, 1931, 1937, 1938, 1939, 1939, 1939, 1940, 1940, 1940, 1943, 1947, 1949, 1949, 1951, 1958, 1960, 1966, 1970, 1972, 1977, 1985, 1996, 1997, 2000,

Nk

Qk

8. 5. 30. 7. 20. 6. 13. 10. 11. 7. 15. 7. 15. 6. 8. 9. 21. 5. 2. 7. 17. 7. 18. 8. 5. 8. 11. 10. 20. 6. 18. 1. 14. 10. 4. 8. 28. 10. 25. 9. 13. 9. 3. 9. 24. 5. 27. 7. 30. 10. 14. 3. 20. 5. 1. 6. 9. 7. 22. 3. 3. 7. 20. 7. 12. 5. 30. 6. 26. 7. 26. 7. 19. 7. 22. 8. 4. 8. 9. 8. 8. 9. 8. 7. 17. 7.

660* 600* 1220 650 1500 650 690 1000 980 730 590 560 1030 830 745 600 750 900 960 960 1100 710 730 1360 610 590 1160 950 593 674 608 575 818 580 890 718 687 936 765 1050 697 2160 564

Typ

2 2 20 2 50 2 2 10 10 2 2 2 10 5 2 2 2 5 10 10 10 2 2 20 2 2 20 10 2 2 2 2 5 2 5 2 2 5 2 10 2 100 2

L L L L L L L L L L L L L L L Z L L L L L L L L L Z L L L Z L L L L L L L L L L L L L

Tab. 22. Měsíční četnosti výskytu povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 547 m3.s-1 na Odře v Bohumíně v období 1896–2003 Table 22. Monthly frequencies of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 547 m3.s-1 on the River Odra at Bohumín in the period 1896–2003 Období

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

1901–1950 1951–2000 1896–2003

1 0 1

0 0 0

2 0 2

0 0 0

3 1 5

4 1 5

8 5 14

3 3 6

4 1 5

5 0 5

0 0 0

0 0 0

Σ 30 11 43


69

Obr. 50. Chod povodní přesahujících dvouletý kulminačním průtok 547 m3.s-1 na Odře v Bohumíně v období 1896–2003 se zřetelem na jejich N-letost a výskyt v zimním (ZHP — listopad–duben) a v letním (LHP — květen–říjen) hydrologickém půlroce (hvězdička značí roky, v nichž se vyskytla více než jedna povodeň s kulminačním průtokem přesahujícím Q2) Fig. 50. Variation of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 547 m3.s-1 on the Odra at Bohumín in the period 1896–2003, taking into consideration their N-year return period and occurrence during the winter (ZHP — November–April) and summer (LHP — May–October) hydrological half-years (asterisks denote years during which there was more than one flood with a maximum peak discharge exceeding Q2) Tab. 23. Četnosti výskytu povodní podle N-letosti jejich kulminačního průtoku na Odře v Bohumíně v období 1896– 2003 v zimním (listopad–duben — ZHP) a v letním (květen–říjen — LHP) hydrologickém půlroce Table 23. Frequencies of floods according to the N-year return period of their maximum peak discharge on the River Odra at Bohumín in the period 1896–2003 during the winter (November–April — ZHP) and summer (May–October — LHP) hydrological half-years Období 2 1901–1950 1951–2000 1896–2003

5

ZHP

LHP

ZHP

3 0 3

12 8 22

0 0 0

N-letost kulminačních průtoků 10 20 LHP ZHP LHP ZHP LHP 2 3 5

0 0 0

S použitím metody analýzy hlavních komponent byla studována variabilita přízemního tlakového pole pro 40 případů letních povodní ve dnech D–3 až D (obr. 51). První tři hlavní komponenty objasňují asi 58 % rozptylu tlakového pole ve dnech D–3 až D–1 a asi 61 % ve dni D. Poloha postupujících cyklon je dobře patrná u PC1, na kterou připadá asi třetina celkové variability, pro den D–2 (se středem nad Slovenskem) s posunem k severovýchodu v následujícím dni D–1. V den povodně D oblast nízkého tlaku vzduchu ustupuje ještě dále k východu. Natékání studeného vzduchu při těchto situacích od severozápadu nad území České republiky potvrzuje poloha výrazného výběžku azorské tlakové výše nad západní Evropu. Podíl dalších dvou hlavních složek na rozptylu přízemního tlakového pole je vcelku vyrovnaný. Význam cyklon středomořského původu pro vznik letních povodní na řece Odře (13 analyzova-

7 1 8

0 0 0

3 0 3

50 ZHP

LHP

0 0 0

1 0 1

100 ZHP LHP 0 0 0

0 1 1

ných případů) je patrný také z četností výskytu synoptických situací ve dnech předcházejících kulminačnímu průtoku. Tak podle typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) dominovaly ve dnech D–3 a D–2 situace C, B a Bp, charakterizované postupem tlakových níží přes území České republiky nebo v její blízkosti, které se vyskytly v 61,6 %, resp. 69,3 % všech případů (obr. 52). Jak ukázal Brádka (1972), padají při těchto situacích zvláště vydatné srážky právě v oblasti Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd. V uvedených dnech ale měly své zastoupení i situace Nc, NEc a Ec, související s postupem středu cyklony východněji od území České republiky, kdy na přední straně cyklony vane vítr ze severovýchodního kvadrantu. Pouze okrajově se vyskytly jihozápadní cyklonální situace SWc1 a SWc3. Situace C a B byly významné i ve dnech D–1 a D, kdy však již převažovala povětrnostní situace NEc s 46,2 % výskytu. V těchto

70

a)


b)

Obr. 51. Komponentní skóre prvních tří hlavních složek (PC) vypočtených metodou PCA pro 40 případů letních povodní na řece Odře v Bohumíně v období 1896–2000 (N — nízký tlak, V — vysoký tlak). Procenta objasněného rozptylu přízemního tlakového pole: a) den D–3: PC1 — 33,4 %, PC2 — 13,2 %, PC3 — 11,1 % b) den D–2: PC1 — 34,7 %, PC2 — 13,2 %, PC3 — 9,9 % c) den D–1: PC1 — 36,0 %, PC2 — 12,4 %, PC3 — 9,2 % d) den D: PC1 — 34,3 %, PC2 — 15,4 %, PC3 — 11,4 % Fig. 51. Component scores of the first three principal components (PC) calculated using the PCA method for 40 summer flood events on the River Odra at Bohumín in the period 1896–2000 (N — low pressure, V — high pressure). Percentage of explained variance of the SLP field: a) day D–3: PC1 — 33.4%, PC2 — 13.2%, PC3 — 11.1% b) day D–2: PC1 — 34.7%, PC2 — 13.2%, PC3 — 9.9% c) day D–1: PC1 — 36.0%, PC2 — 12.4%, PC3 — 9.2% d) day D: PC1 — 34.3%, PC2 — 15.4%, PC3 — 11.4%


c)

71

d)


dnech se totiž cyklona po přechodu přes naše území posunula na severovýchod od něho, odkud ještě svým srážkovým polem ovlivňuje situaci v povodí Odry. Výrazné zastoupení severovýchodní cyklonální situace NEz je patrné také při analýze 40 letních povodní podle katalogu Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) s maximální četností výskytu ve dnech D–3 (15 %) a D–2 (17,2 %), při-

čemž ve dni D–1 byla její relativní četnost shodná se západní cyklonální situací Wz (15 %) (obr. 53). Z dalších situací dosahovaly relativní četnosti výskytu 10 % a vyšší situace NWz a TM pro D–3, NWz a NWa pro D–2, NWz a TrM pro D–1. Podíly ostatních situací této typizace již nejsou tak vyhraněné, což lze přičítat výše zmíněnému výraznému regionálnímu posunutí synoptických typů, sestavených pro území Německa.

72

CHRONOLOGIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V OBDOBÍ SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ Obr. 52. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) pro 13 případů letních povodní na řece Odře v Bohumíně v období 1946–2000 Fig. 52. Relative frequency of synoptic situations according to CHMI weather types (Katalog, 1967, 1972) for 13 summer flood events on the River Odra at Bohumín in the period 1946–2000

Obr. 53. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) pro 40 případů letních povodní na řece Odře v Bohumíně v období 1896–2000 Fig. 53. Relative frequency of synoptic situations according to Hess-Brezowsky weather types (Gerstengarbe et al., 1993) for 40 summer flood events on the River Odra at Bohumín in the period 1896–2000

5.2.5 Řeka Morava v Kroměříži 5.2.5.1 Historie vodoměrných pozorování Pozorování vodních stavů na řece Moravě v Kroměříži začala v březnu roku 1881 a od roku 1893 byla zveřejňována v rakouských hydrografických ročenkách (Jahrbuch, 1895–1918). Vodočet byl instalován u prvního mostu na okresní silnici („Bezirksstraßenbrücke“) z Kroměříže do Bystřice pod Hostýnem. Do konce roku 1883, kdy byl pozorovatelem K. Holl, se pozorování konala jednou denně. Od roku 1884 se pozorovatelem stal cestmistr Lucian Ferry, který od 18. února 1888 odečítal vodní stavy

třikrát denně ráno, v poledne a večer (obr. 54). Po úmrtí Ferryho a přerušení pozorování od 21. března do 18. května 1897 se pozorování ujal okresní cestmistr Leopold Slováček. Jeho zápisy končí dne 31. října 1906 a poté docházelo k častějším změnám pozorovatelů. V roce 1921 se pozorovatelem stal zemský poříčný František Nový, který prováděl pozorování bez přerušení až do poloviny července 1946. V některých letech (např. 1893–1904) bylo měření vodních stavů v Kroměříži realizováno nepravidelně také na dalších dvou vodočtech (jeden na mlýnském potoku). Od roku 1881 až do října


73

Obr. 54. Ukázka záznamů měření vodních stavů na řece Moravě v Kroměříži z března 1886 (Archiv ČHMÚ Brno) Fig. 54. Example of water stage measurement records for the River Morava at Kroměříž, from March 1886 (CHMI archives, Brno)

74


1907 tak podle pozorovacích výkazů měřil jen vodočet u zmíněného prvního mostu s udávanou nulou vodočtu v nadmořské výšce 185,84 m.24 Tehdy začala měření v souvislosti s regulací toku řeky Moravy (obr. 55) u provizorního dřevěného mostu. Od 26. září 1909 bylo při zachování kilometráže a nadmořské výšky nuly vodočtu přesunuto měření do regulované části toku.25 V dalších letech není z pozorovacích záznamů zřejmé, že by docházelo na stanici ke změnám, až dne 11. března 1943 učinil F. Nový poznámku o úpravě vodo24

Ke dni 13. září 1905 je ale poznámka o nižší nule vodočtu: „Pegelnullstand 185.768 [m]“. 25 Na zadní straně výkazu ze srpna roku 1909 je tužkou poznamenáno: „Odbočka pod nový železniční most jest dosud blokována. Násyp hlíny na břehu před vodoměrem jest mnohem větší, takže řečiště v onom místě je jen as 10 m široké. Nad snížením je voda zadržována, jistě stav její je nejméně o 20 cm vyšší nežli ukazuje vodoměr. Rovněž na vodoměr neteče voda přímo, nýbrž zabírá za něj.“ K září 1909 pak pozorovatel František Hejný uvedl: „Jelikož 25. září 1909 odpoledne stok vody v řece Moravě do starého řečiště zastaven a nově zregulované řečiště otevřeno, odpadá dnem 26. t. m. další pozorování u mostu dřevěného.“ 26 „Dle nově upraveného vodočtu, dříve 0 = 1 m.“

čtu.26 Od roku 1916 začaly být na stanici Kroměříž vyčíslovány průtoky. Hydrologický režim Moravy po Kroměříž je ovlivňován odběry a manipulacemi na vodních dílech, víceméně však dochází k vyrovnávání bilance odběrů a vypouštění odpadních vod (Hydrologické charakteristiky, 1996). 5.2.5.2 Základní hydrologické charakteristiky řeky Moravy v Kroměříži Po profil stanice Kroměříž se nachází 7014,4 km2 plochy povodí řeky Moravy (tj. 26,4 % z celkového povodí řeky Moravy). Nejvýznamnějším přítokem Moravy po Kroměříž je Bečva (plocha povodí 1625,7 km2) a v další části toku Dyje (13 418,7 km2) (obr. 56). Průměrný roční průtok Moravy v Kroměříži je 51 m3.s-1, přičemž absolutního maxima 1034 m3.s-1 bylo dosaženo dne 10. července 1997. V relativním ročním chodu připadají největší průtoky na březen (16,6 %) a duben (14,4 %), přičemž nejmenší průtoky se dostavují od srpna do října s minimem v říjnu (4,7 %) (obr. 57). Analogicky jako v případě Odry jsou patrná dvě podružná maxima a dvě podružná minima.

Obr. 55. Regulace řeky Moravy v Kroměříži: pohled na rozšířené staré rameno Moravy — partie pod novým mostem (Horák, 1911) Fig. 55. The regulated River Morava in Kroměříž: a view of the expanded old arm of the Morava River — section under the new bridge (Horák, 1911)


75

Obr. 56. Schematické znázornění povodí řeky Moravy na území České republiky s nejvýznamnějšími přítoky a polohou stanice Kroměříž Fig. 56. The River Morava catchment in the Czech Republic, with the most important tributaries and the position of the Kroměříž station

Obr. 57. Průměrný roční chod průtoků řeky Moravy na stanici Kroměříž v období 1931–2000 Fig. 57. Average annual discharge variation of the River Morava at the Kroměříž station in the period 1931–2000

5.2.5.3 Chronologie kroměřížských povodní v období 1881–2003 Pro období 1881–1915 mohou být povodně na Moravě v Kroměříži hodnoceny pouze podle maximálních vodních stavů. Kulminační vodní stavy (450 cm a vyšší) dosažené v letech 1881– 1915 byly následující (v závorce je vždy uveden zimní Z nebo letní L typ povodně): 1) 2) 3) 4) 5) 6) 27

1881, 12.–13. březen27 — 520 cm (Z) 1882, 28. listopad28 — 490 cm (Z) 1886, 31. březen29 — 508 cm (Z) 1888, 12. březen30 — 527 cm (Z) 1888, 31. březen — 458 cm (Z) 1891, 13. březen — 520 cm (Z)

Polách a Gába (1998, s. 10) uvádějí na jaře 1881 povodeň Moravy na Šumpersku s obětmi a škodami. Vedle toho citují též povodně Moravské Sázavy, Desné a Třebůvky. 28 Pro Moravičany je v roce 1882 uváděno několikrát rozvodnění Moravy (Ambrož, 1932, s. 147). 29 Povodeň pro Olomouc po tání sněhu zmiňuje Horejsek (1996, s. 78).

7) 1891, 26. červenec — 494 cm (L)31 8) 1892, 2. únor — 453 cm (Z) 9) 1893, 26. únor, 2. březen — 470 cm (Z) 10) 1893, 19. březen32 — 450 cm (Z) 11) 1895, 31. březen–1. duben33 — 520 cm (Z) 12) 1897, 3. březen — 491 cm (Z) 13) 1897, 1. srpen — 480 cm (L)34 30 Při tání sněhu v březnu byly na Olomoucku zaplaveny Černovír, Lazce (nyní část města Olomouce), Horka nad Moravou a Chomoutov (viz Horejsek, 1996, s. 78). Další prameny citují povodeň na Moravě pro Mohelnici (škody na domech), Tovačov a Lanžhot (Noháč, 1911, s. 225; Peřinka, 1930, s. 236; Polách, Gába, 1998, s. 10). 31 Rozložení srážek před touto povodní pro dny 19.–24. července 1891 v povodí Moravy uvádí příloha 5 v práci Webera von Ebenhofa (1894). 32 Horejsek (1996, s. 78) hovoří o tání sněhu v únoru a březnu a velkých záplavách na řece Moravě. 33 Horejsek (1996, s. 78) se zmiňuje o povodních na Moravě a Bečvě způsobených táním sněhu. 34 Pozorovatel Leopold Slováček ve výkazu k červenci roku 1897 poznamenal: „Z břehů vystoupily řeky: Morava, Bečva, Moštěnka a Rusava; většina okresu celého jest pod vodou; škoda veliká.“

76


14) 1900, 11. duben — 450 cm (Z) 15) 1901, 16. březen — 520 cm (Z) 16) 1903, 12. červenec — 540 cm (L) 17) 1903, 20. listopad — 550 cm (L) 18) 1907, 16. červenec — 510 cm (L) 19) 1909, 1. duben — 520 cm (Z) 20) 1910, 8. září — 532 cm (L) 21) 1911, 21. květen — 545 cm (L).35 Od roku 1916 lze velké vody hodnotit podle jejich kulminačních průtoků se zřetelem na hodnoty jejich N-letosti (tab. 24). Odpovídající chronologie kroměřížských povodní pro období 1916–2003 přesahujících dvouletý kulminační průtok 443 m3.s-1 je uvedena v tab. 25 a chod povodní na obr. 58. Počet povodní na Moravě v Kroměříži v období 1916–1950 (18 případů) byl stejný jako v letech

1951–2000 (tab. 26). S výjimkou povodně v roce 1997 se od roku 1951 jednalo pouze o povodně dvou- až pětileté, zatímco za předchozích 35 let bylo po jedné povodni stoleté a padesátileté, dvě dvacetileté a čtyři desetileté. Tyto poznatky tak potvrzují poklesový trend počtu povodní a jejich extremity patrný z analýzy předchozích toků. Z celkem 36 zaznamenaných povodní bylo 15 zimního a 21 letního synoptického typu. Nejčastější výskyt byl pozorován v červenci (8 případů, tj. 22,2 %), za nímž následují únor a březen (po 5 případech, tj. po 13,9 %). V případě nejkatastrofálnějších povodní (padesátileté až stoleté) se jednalo výhradně o povodně letní (jednou v červenci a dvakrát v září). V tab. 27 jsou uvedeny četnosti povodní podle jejich N-letosti se zřetelem na letní a zimní hydrologický půlrok.

35

V letech 1912–1915 již vodní stav nedosáhl hodnoty 450 cm. Dne 24. února 1914 byl naměřen kulminační vodní stav 352 cm a pozorovatel Karel Kotek v mimořádné zprávě k tomu poznamenal: „Ve dne i v noci jedou ledy, však od 2 do ½ 3 a od 5 do 6 hod. v noci jedou ledy plnou šířkou řeky. Morava kol Bezměrova [se] vylévá, od jezu Kroměřížského po Kojetín všechno okolí řeky pod vodou.“

5.2.5.4 Synoptické příčiny povodní na Moravě v Kroměříži Obdobně jako v případě Vltavy a Odry, byla metoda analýzy hlavních komponent aplikována i na analýzu tlakového pole pro 26 případů zimních

Tab. 24. N-leté kulminační průtoky QN řeky Moravy pro stanici Kroměříž (podle Hydrologické charakteristiky, 1996) Table 24. N-year maximum peak discharges (QN) of the River Morava for the Kroměříž station (according to Hydrologické charakteristiky, 1996) N (roky) QN (m3.s-1)

2

5

10

20

50

100

443

517

568

618

680

725

Obr. 58. Chod povodní přesahujících dvouletý kulminačním průtok 443 m3.s-1 na Moravě v Kroměříži v období 1916– 2003 se zřetelem na jejich N-letost a výskyt v zimním (ZHP — listopad–duben) a v letním (LHP — květen–říjen) hydrologickém půlroce (hvězdička značí letní hydrologický půlrok roku 1940, v němž se vyskytly dvě povodně s kulminačním průtokem přesahujícím Q2) Fig. 58. Variation of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 443 m3.s-1 on the River Morava at Kroměříž in the period 1916–2003, taking into consideration their N-year return period and occurrence during the winter (ZHP — November–April) and summer (LHP — May–October) hydrological half-years (the asterisks denotes the summer half-year of 1940, during which two floods with a maximum peak discharge exceeding Q2 occurred)


77

Pro první komponentu PC1 je patrný dominující zonální přenos teplejšího vzduchu z oblasti Atlantského oceánu související s dobře vyjádřenou oblastí nízkého tlaku vzduchu mezi Islandem a britskými ostrovy, přičemž ve zpracovaném výřezu

a 26 případů letních povodní na Moravě v Kroměříži. Pro povodně zimního synoptického typu dochází k poklesu objasněného rozptylu tlakového pole prvními třemi komponentami z 65–66 % (dny D–5 až D–2) na 53–54 % ve dnech D–1 a D (obr. 59).

Tab. 25. Chronologie povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 443 m3.s-1 na Moravě v Kroměříži v období 1916–2003: Poř. — pořadí povodně, Datum — datum výskytu kulminačního průtoku, Qk — kulminační průtok (m3.s-1), Nk — N-letost kulminačního průtoku, Typ — typ povodně (Z — zimní, L — letní) Table 25. Chronology of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 443 m3.s-1 on the River Morava at Kroměříž in the period 1916–2003: Poř. — flood ranking, Datum — occurrence date of the maximum peak discharge, Qk — maximum peak discharge (m3.s-1), Nk — N-year return period of the maximum peak discharge, Typ — flood type (Z — winter, L — summer) Poř.

Datum

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36

1917, 1919, 1920, 1923, 1925, 1926, 1930, 1937, 1937, 1938, 1939, 1940, 1940, 1940, 1941, 1946, 1947, 1949, 1954, 1955, 1960, 1962, 1962, 1965, 1966, 1966, 1967, 1970, 1972, 1974, 1977, 1981, 1982, 1985, 1986, 1997,

Nk

Qk

8. 4. 11. 7. 14. 1. 5. 2. 5. 8. 20. 6. 1. 11. 16. 3. 14. 9. 3. 9. 27. 7. 28. 3. 21. 5. 1. 6. 12. 3. 10. 2. 23. 3. 21. 7. 3. 7. 30. 12. 27. 7. 1. 4. 15. 5. 13. 6. 10. 2. 26. 7. 5. 2. 20. 7. 23. 8. 21. 1. 24. 2. 13. 3. 7. 1. 10. 8. 6. 6. 10. 7.

615 480 580 458 446 489 662 570 681 725 515 479 489 492 626 576 530 471 500 500 565 520 550 444 465 480 465 509 490 460 480 501 457 548 495 1034

Typ

10 2 10 2 2 2 20 10 50 100 2 2 2 2 20 10 5 2 2 2 5 5 5 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 5 2 100

L L Z Z L L L Z L L L Z L L Z Z Z L L Z L Z L L Z L Z L L Z Z Z Z L L L

Tab. 26. Měsíční četnosti výskytu povodní přesahujících dvouletý kulminační průtok 443 m3.s-1 na Moravě v Kroměříži v období 1916–2003 Table 26. Monthly frequencies of floods exceeding the two-year maximum peak discharge of 443 m3.s-1 on the River Morava at Kroměříž in the period 1916–2003 Období

I

II

III

IV

V

VI

VII

VIII

IX

X

XI

XII

Σ

1916–1950 1951–2000 1916–2003

1 2 3

2 3 5

4 1 5

1 1 2

1 1 2

2 2 4

3 5 8

1 2 3

2 0 2

0 0 0

1 0 1

0 1 1

18 18 36

78


D-4

D-5 5

0,

N

1, 0

N

2,5

2,0

1,5

-0,5

2,5

0,0

5 0,

5 -0,

2,0

1,0

1,0 0,5 0,0

1,5

0,5 0,0 -0,5

-0,5

-1,0

-1,0

V

-1,5

PC1

-1,5

V

1,5

V

PC1

V

1,

0

0,5

1,0

0,0

0,5

-0,5

0,0

-1,0

-1,0

1,5

-0,5

N

N 0

-2,

-1,5

-1,5 0 -1,

-1,0

PC2

-0,5

N

V

,5

-0

PC2

2,0

1,5 -1,5

1,0

-1,0

0,5

-0,5

0,0

-0,5

V PC3 a)

b)

Obr. 59. Komponentní skóre prvních tří hlavních složek (PC) vypočtených metodou PCA pro 26 případů zimních povodní na řece Moravě v Kroměříži v letech 1881–2003 (N — nízký tlak, V — vysoký tlak). Procenta objasněného rozptylu přízemního tlakového pole: a) den D–5: PC1 — 33,2 %, PC2 — 19,1 %, PC3 — 14,0 % b) den D–4: PC1 — 37,0 %, PC2 — 19,3 %, PC3 — 8,9 % c) den D–3: PC1 — 37,1 %, PC2 — 18,7 %, PC3 — 10,6 % d) den D–2: PC1 — 34,6 %, PC2 — 17,8 %, PC3 — 12,4 % e) den D–1: PC1 — 29,0 %, PC2 — 14,0 %, PC3 — 11,3 % f) den D: PC1 — 30,4 %, PC2 — 13,0 %, PC3 — 10,0 % Fig. 59. Component scores of the first three principal components (PC) calculated using the PCA method for 26 winter flood events on the River Morava at Kroměříž in the years 1881–2003 (N — low pressure, V — high pressure). Percentage of explained variance of the SLP field: a) day D–5: PC1 — 33.2%, PC2 — 19.1%, PC3 — 14.0% b) day D–4: PC1 — 37.0%, PC2 — 19.3%, PC3 — 8.9% c) day D–3: PC1 — 37.1%, PC2 — 18.7%, PC3 — 10.6% d) day D–2: PC1 — 34.6%, PC2 — 17.8%, PC3 — 12.4% e) day D–1: PC1 — 29.0%, PC2 — 14.0%, PC3 — 11.3% f) day D: PC1 — 30.4%, PC2 — 13.0%, PC3 — 10.0%


c)

79

d)


Tab. 27. Četnosti výskytu povodní podle N-letosti jejich kulminačního průtoku na Moravě v Kroměříži v období 1916– 2003 v zimním (listopad–duben — ZHP) a v letním (květen–říjen — LHP) hydrologickém půlroce Table 27. Frequencies of floods according to the N-year return period of their maximum peak discharge on the River Morava at Kroměříž in the period 1916–2003 during the winter (November–April — ZHP) and summer (May–October — LHP) hydrological half-years Období 2 1916–1950 1951–2000 1916–2003

5

ZHP

LHP

ZHP

2 7 9

7 6 13

1 1 2

N-letost kulminačních průtoků 10 20 LHP ZHP LHP ZHP LHP 0 3 3

4 0 4

0 0 0

1 0 1

1 0 1

50 ZHP

LHP

0 0 0

1 0 1

100 ZHP LHP 0 0 0

1 1 2

80


e)

f)


evropsko-atlantské oblasti není zřetelně vyjádřena azorská anticyklona. Další komponenta PC2 ukazuje na příliv teplého vzduchu podmíněný cyklonou jihozápadně od britských ostrovů (D–5), posunující se v dalších dnech nad Bretaňský poloostrov (D–2) a dále nad Severní moře (D–1). Zatímco pro nejvýznamnější PC1 se charakter přízemního tlakového pole při povodních na Moravě blíží situaci vysvětlující část vltavských povodní v Praze, pro PC2 a zejména PC3 diference v celkovém charakteru tlakového pole spíše narůstají.

Oproti sousednímu povodí Odry objasňují první tři hlavní komponenty pro letní povodně v povodí Moravy poněkud větší část variability přízemního tlakového pole, a to od 64 % ve dni D–3 do 67 % ve dni D (obr. 60). Stejně jako pro Odru je nejvýraznější PC1 spojena s oblastí nižšího tlaku vzduchu východně nebo severovýchodně od území České republiky a s dobře vyjádřeným výběžkem azorské anticyklony do střední Evropy. Je to dáno tím, že pro obě povodí lze nalézt celkem 18 dvojic letních povodní, shodujících se v datu


a)

81

b)

Obr. 60. Komponentní skóre prvních tří hlavních složek (PC) vypočtených metodou PCA pro 26 případů letních povodní na řece Moravě v Kroměříži v letech 1881–2003 (N — nízký tlak, V — vysoký tlak). Procenta objasněného rozptylu přízemního tlakového pole: a) den D–3: PC1 — 34,6 %, PC2 — 19,4 %, PC3 — 10,3 % b) den D–2: PC1 — 36,7 %, PC2 — 19,1 %, PC3 — 9,0 % c) den D–1: PC1 — 35,6 %, PC2 — 17,6 %, PC3 — 11,9 % d) den D: PC1 — 36,2 %, PC2 — 17,9 %, PC3 — 12,5 % Fig. 60. Component scores of the first three principal components (PC) calculated using the PCA method for 26 summer flood events on the River Morava at Kroměříž in the years 1881–2003 (N — low pressure, V — high pressure). Percentage of explained variance of the SLP field: a) day D–3: PC1 — 34.6%, PC2 — 19.4%, PC3 — 10.3% b) day D–2: PC1 — 36.7%, PC2 — 19.1%, PC3 — 9.0% c) day D–1: PC1 — 35.6%, PC2 — 17.6%, PC3 — 11.9% d) day D: PC1 — 36.2%, PC2 — 17.9%, PC3 — 12.5%

82


c)

d)


kulminace (6 případů) nebo lišících se zpravidla o 1–2 dny. Odpovídající rysy v přízemním tlakovém poli pro povodně v obou povodích jsou patrné také pro PC2, pro PC3 však rozdíly narůstají. V případě vzniku zimních povodní na řece Moravě (10 analyzovaných případů) je podle typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) zřejmá vazba na oteplení způsobené přívodem teplejšího vzduchu při situaci Wc, převažující ve dnech D–4 až D–1

(po 40 %), a situaci SWc2 ve dnech D–5 a D–4 (po 40 %) (obr. 61). Také při dalších situacích, které se vyskytly ve dnech předcházejících povodni, se jednalo o případy s teplejším prouděním do střední Evropy (Wcs, SWc3, Bp a Vfz) převážně s četností výskytu 10 %. Výrazný je pokles relativní četnosti situace SWc2 v době před povodní a naopak nárůst počtu severozápadních situací NWc, signalizující konec oblevy a tím i kulminaci povodně.


83 Obr. 61. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) pro 10 případů zimních povodní na řece Moravě v Kroměříži v období 1946–2000 Fig. 61. Relative frequency of synoptic situations according to CHMI weather types (Katalog, 1967, 1972) for 10 winter flood events on the River Morava at Kroměříž in the period 1946–2000

Dominance podobných synoptických situací ve dnech před povodní pro 26 studovaných zimních povodní lze zaznamenat také podle katalogu Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993). Tak ve všech případech byla nejfrekventovanější situace Wz s relativními četnostmi mezi 46,2 % (D–2) a 30,8 % (D–5 a D–1) (obr. 62). Ve dni D–5 vykazovala výraznější podíl také situace SWz (19,2 %), hodnotu 10 % však přesáhly její četnosti pouze v dalších dvou dnech. Přes hranici 10 % se ve všech dnech dostaly již jen četnosti situace Ws, přičemž ve dni D–1 se vyskytla dokonce ve 23,1 % případů. Pokud jde o 11 analyzovaných letních povodní na řece Moravě, byla se zřetelem na typizaci ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) podobná situace jako na Odře. Zatímco ve dni D–3 převažovala situace C (36,4 %), následovaná B a Bp (po 18,2 %), v dalších dvou dnech již byla nejčetnější situace B (36,4 %), následovaná C a NEc (po 27,3 %) (obr. 63). K uvedeným situacím se ve všech třech dnech připojuje ještě Ec a ve dni D–3 i SWc1. V relativních četnostech výskytu synoptických situací podle katalogu Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) předcházejících 26 studovaným letním povodním měly nejvýraznější zastoupení ve dni D–3 situace Nz a TrM po 15,4 %, ve dni

D–2 situace TrM (19,2 %), Wz a NWz (po 15,4 %) a ve dni D–1 Wz a TrM (po 19,2 %) (obr. 64). Nad 10 % se dostaly ještě relativní četnosti situací Wz, NWa, NWz a NEz pro D–3, Na a NEz pro D–2, NWz, Na a NEz pro D–1. Podobně jako u letních povodní Vltavy byl tak opět nezanedbatelný podíl anticyklonálních situací (zejména NWa, navíc však i Na), ukazující na problémy s aplikací této typizace pro naše území.

5.2.6 Srovnávací analýza povodní na vybraných tocích České republiky 5.2.6.1 Typizace povětrnostních situací ve vztahu k povodním U letního typu povodní jednoznačně dominují podle typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) ve dnech D–3 až D–1 typy centrální cyklony (C) a brázdy nízkého tlaku vzduchu nad střední Evropou (B). Ode dne D–1 je pak nejvyšší četnost severovýchodní cyklonální situace NEc pro Odru, což odpovídá převládajícímu pohybu „srážkotvorné“ cyklony do východního kvadrantu. Ve všech dnech se vyskytuje jen velmi malý počet typů (od čtyř do sedmi), ve dni D–1 pak jen čtyři typy. Do těchto typů spadá postup cyklon s jižní drahou, který se od prosince do března projevuje podnormálními,

84


Obr. 62. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) pro 26 případů zimních povodní na řece Moravě v Kroměříži v období 1881–2000 Fig. 62. Relative frequency of synoptic situations according to Hess-Brezowsky weather types (Gerstengarbe et al., 1993) for 26 winter flood events on the River Morava at Kroměříž in the period 1881–2000 Obr. 63. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace ČHMÚ (Katalog, 1967, 1972) pro 11 případů letních povodní na řece Moravě v Kroměříži v období 1946–2000 Fig. 63. Relative frequency of synoptic situations according to CHMI weather types (Katalog, 1967, 1972) for 11 summer flood events on the River Morava at Kroměříž in the period 1946–2000

v tomto případě převážně zápornými teplotami (Starý, 1989; Křivancová, Vavruška, 1997). U typizace Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) je patrná mnohem větší rozmanitost typů, což je způsobeno v podstatě dvěma příčina-

mi. Předně podle této typizace byl hodnocen mnohem vyšší počet povodňových případů než u typizace ČHMÚ. Dále pak se na území Německa, více vzdáleném „srážkotvorné“ cykloně, již vyskytovaly mnohem rozmanitější synoptické situace. Přesto


85

Obr. 64. Relativní četnosti výskytu synoptických situací typizace Hessa a Brezowského (Gerstengarbe et al., 1993) pro 26 případů letních povodní na řece Moravě v Kroměříži v období 1881–2000 Fig. 64. Relative frequency of synoptic situations according to Hess-Brezowsky weather types (Gerstengarbe et al., 1993) for 26 summer flood events on the River Morava at Kroměříž in the period 1881–2000

lze nalézt shodné nebo alespoň velmi podobné typy s vyšší četností, a sice TrM a TM, odpovídající B a C. Zatímco pro Moravu a Odru ještě více dominují typy NEz, NWz a Wz, pro Vltavu se objevují s vyšší četností i typy NWa a NEa, signalizující již anticyklonální pole nad Německem. Nicméně mnohem větší rozmanitost synoptických typů (10–17), která je více než dvojnásobná vzhledem k vyskytujícím se typům ČHMÚ, přece jenom naznačuje menší použitelnost německé typizace pro studium období bezprostředně předcházejícího povodním na území České republiky. U zimního typu bylo možno porovnávat pouze povodně na Vltavě a na Moravě, neboť na Odře se tento typ povodní vyskytoval jen ojediněle. V obou případech výrazně převažují obdobné typy Wc, Wcs a SWc2 (podle typizace ČHMÚ), resp. Wz, Ws a SWz (v německé typizaci). O větší rozmanitosti typů podle německého katalogu platí prakticky totéž, co bylo řečeno u letního typu. 5.2.6.2 Vztahy mezi povodněmi na Vltavě a na Labi Vzájemným porovnáním velikostí kulminačních průtoků odpovídajících si povodní na Vltavě v Praze a na Labi v Děčíně byly prokázány některé hydrometeorologické zvláštnosti území Čech (Kulasová et al., 1998b). Tyto zvláštnosti, na nichž se též podílejí hydrogeografické charakteristiky dílčích povodí, byly studovány jak z hlediska četností

výskytu v letním (květen–říjen) či zimním (listopad–duben) hydrologickém půlroce, tak i z hlediska velikosti kulminačních průtoků. K vodoměrným profilům na Vltavě v Praze a na Labi v Děčíně byl přibrán ještě další na středním Labi v Brandýse nad Labem. K jejich porovnání byly zavedeny tři koeficienty k1 až k3, kde k1 je dán poměrem kulminačních průtoků Děčína a Prahy, k2 Děčína a Brandýsa nad Labem a konečně k3 Prahy a Brandýsa nad Labem. Jak vyplynulo z práce Kulasové et al. (1998b), dosahuje celkový průměr pro všechny případy v Děčíně a v Praze hodnoty k1 = 1,50 (viz kap. 5.2.1.3). Pro zimní hydrologický půlrok je k1 = 1,54, pro letní je k1 = 1,39. Z toho je patrné, že v letním hydrologickém půlroce je relativně větší vliv vltavských povodní na velikost kulminací na Labi v Děčíně než v zimním. Je to dáno tím, že v měsících letního hydrologického půlroku je zpravidla velká část povodí Vltavy častěji a více ovlivňována trvalejšími intenzivními srážkami než povodí středního a dolního Labe, a to zejména při situacích Vb (van Bebber, 1883). Naopak v zimním hydrologickém půlroce poněkud roste při povodních vliv tání sněhu v severních a východních Čechách v porovnání s příspěvkem z povodí Vltavy. Dokazuje to i porovnání hodnot koeficientů k1 s poměrem velikostí ploch povodí celého Labe po Děčín, včetně povodí Vltavy (51 104 km2), a povodí Vltavy po Prahu (26 720 km2) (Hydrologické charakteristiky,

86


1996). Zjištěný poměr těchto ploch 1,91 je rovněž podstatně větší než k1. Koeficient k1 se také postupně snižuje se zvětšujícími se kulminačními průtoky. Zatímco pro případy s Qk ≥ Q2 má hodnotu 1,68, pro Qk ≥ Q50 je to již jen 1,23. Čili s rostoucí hodnotou kulminačních průtoků se dále zvyšuje vliv pražských povodní na průtok Labe v Děčíně. Výrazné změny s rostoucími Qk nebyly zjištěny u koeficientu k2 porovnávajícího Děčín a Brandýs nad Labem. Avšak u koeficientu k3 vycházejícího z porovnání Prahy a Brandýsa nad Labem je zaznamenán jeho velmi markantní nárůst. Tak pro Qk ≥ Q2 je k3 = 1,90, ale pro Qk ≥ Q50 je již k3 = 2,56. Přitom poměr ploch povodí Vltavy po Prahu a Labe po Brandýs nad Labem (13 111 km2) činí jen 2,03. Rozdíl k3 od uvedené hodnoty rovněž svědčí o relativně větším vlivu vltavských povodní vzhledem k odpovídajícím povodním na středním Labi. Studie Kulasové et al. (1998b) rovněž prokázala, že počet případů povodní se současným výskytem ve všech třech vybraných vodoměrných profilech je relativně malý vzhledem k celkovému počtu v nich zaznamenaných povodní. To je způsobeno hlavně tím, že se povodí Vltavy a středního Labe zřídka zapojuje do formování kulminačního průtoku současně, a to zejména v letním hydrologickém půlroce. 5.2.6.3 Sezonalita povodní Problematikou sezonality povodní v České republice se zabýval Hladný (1972). I na tomto poměrně malém území lze nalézt značné rozdíly ve výskytu povodní během roku. Již při velmi zjednodušeném rozdělení roku na zimní a letní hydrologický půlrok lze dojít k výsledkům, které mohou být užitečné ve vodním hospodářství i v hydrologické předpovědní službě. Sezonalita povodní analyzovaných pro pět vybraných vodoměrných profilů ukazuje na značné

rozdíly mezi jednotlivými povodími. Pro její charakterizování se vycházelo ze synoptického typu povodně, tedy z rozdělení na povodně zimního (Z) a letního (L) typu. Jak již bylo uvedeno v kap. 4, zimní typ se vyskytuje výlučně v období od listopadu do března, zatímco letní typ jen od května do října. Pouze v dubnu se mohou objevovat oba typy, ale jen v jeho první polovině. Z tab. 28 je patrné dominující postavení povodní zimního typu pro největší studovaná povodí, tj. na Vltavě v Praze (65,9 %) a ještě ve větším percentuálním zastoupení na Labi v Děčíně (73,0 %). V Kroměříži na Moravě ale již převažují povodně letního typu (58,3 %). Diametrálně odlišná je sezonalita povodní na dvou nejmenších a co do plochy povodí porovnatelných tocích, a to na Ohři a Odře. Zatímco na Ohři se v 91,7 % případů jednalo o povodně zimního typu, na Odře připadlo 93,0 % na povodně letního typu. Takovéto vyhraněné četnosti určitého typu povodní mohou mít již i prognostický význam. Příčiny těchto rozdílů spočívají ve vzájemném působení cirkulačních a fyzickogeografických faktorů, které jsou zčásti diskutovány v kap. 4 při stanovení obou typů povodní. Velká četnost dešťových povodní v Bohumíně od května do října spočívá zejména v silných návětrných vlivech včetně nálevkového efektu (Meteorologický slovník, 1993) při proudění vzduchu ze severního kvadrantu. Tato situace nastává zejména při synoptických situacích se středem „srážkotvorné“ cyklony nad jižním Polskem (viz Štekl et al., 2001). Tedy specifické uspořádání horských soustav Hrubého Jeseníku, Oderských vrchů a Moravskoslezských Beskyd má vliv na podstatné zesilování dešťových srážek, a to zejména při situacích Vb, kdy trajektorie cyklony prochází v určitém dni přes již zmíněné jižní Polsko. Tyto synoptické situace se zde vyskytují mnohem častěji než případy, kdy cyklony

Tab. 28. Absolutní (abs) a relativní (%) četnosti výskytu povodní překračujících dvouletý kulminační průtok podle zimního (Z) a letního (L) typu pro vybrané toky v České republice Table 28. Absolute (abs) and relative (%) frequencies of floods exceeding the two-year maximum peak discharge according to the winter (Z) and summer (L) types for selected rivers in the Czech Republic Typ Stanice Praha Louny Děčín Bohumín Kroměříž

Tok Vltava Ohře Labe Odra Morava

Období 1851–2003 1884–2003 1851–2003 1896–2003 1916–2003

Z

L

Celkem

abs

%

abs

%

58 22 54 3 15

65,9 91,7 73,0 7,0 41,7

30 2 20 40 21

34,1 8,3 27,0 93,0 58,3

88 24 74 43 36


ovlivňují svojí srážkovou oblastí Krušné hory. Směrem k západu se totiž četnost výskytu těchto původem většinou středomořských cyklon rychle snižuje. Je to způsobeno zejména polohou Alp, na jejichž jižní straně tyto povodňově nebezpečné cyklony nejčastěji vznikají (s dalším postupem k severovýchodu, ojediněle k severu). Z celého zpracovaného období 1884–2003 došlo v Lounech k povodni vlivem středomořské cyklony pouze v červenci 1954, kdy začala postupovat po typické dráze Vb, avšak její střed se pak přemisťoval neobvykle retrográdně z Polska k severozápadu do Německa a Dánska. Jde o případ, který mimo jiné vyvolal největší dešťovou povodeň na Vltavě v Praze ve 20. století (viz kap. 5.2.1.3). V této souvislosti je třeba se zmínit i o mimořádných srážkách ze dne 12. srpna 2002 v Krušných horách, které byly způsobeny rovněž výraznou cyklonou postupující od jihu přímo na sever s drahou podobnou Vb (ze severní Itálie přes Rakousko a Čechy do jižního Polska), která však na rozdíl od roku 1954 neměla retrográdní postup. Tyto intenzivní srážky postihly jen relativně malou plochu povodí Ohře v jeho východní části. V zimním období je naopak převážná část povodí Ohře při převládajícím jihozápadním až západním proudění teplejšího vzduchu z Atlantského oceánu pod vlivem návětrných efektů. V zimě také postačují menší rozdíly v nadmořských výškách v návětrných oblastech než v létě, aby se mohly tyto efekty projevit zesílením dešťových srážek. To nastává zejména v západní části Krušných hor, Smrčin, Slavkovského lesa a Doupovských hor, popř. i v jihozápadní části Českého středohoří. S výjimkou středních částí Krušných hor nepřesahují tato horská pásma nikde nadmořskou výšku 1000 m, takže výraznější oblevy zde často postihují i jejich nejvyšší polohy. Přitom také nejzápadnější část povodí Ohře na území Německa (Fichtelgebirge) je ovlivňována mnohem častěji přechody výraznějších frontálních systémů od západu s občasným deštěm než východněji položené povodí Odry. A právě toto povodí leží naopak za těchto synoptických situací v závětří Hrubého Jeseníku, Oderských vrchů a Moravskoslezských Beskyd, takže oblevy probíhají většinou při slabých dešťových srážkách, což jsou též hlavní důvody poměrně malého počtu povodní zimního typu v povodí Odry. 5.2.6.4 Kumulace hydrometeorologických extrémů Dvě katastrofální povodně v roce 1997 na Moravě a ve Slezsku a v roce 2002 v Čechách, které se vy-

87

skytly v rozmezí pouhých pěti let, vyvolaly otázku o kumulaci extrémů a jejich příčinách. Naléhavost této problematiky byla dále umocněna výskytem opačného extrému, a to extrémního sucha a horka v roce 2000 (Brázdil, 2003) a v roce 2003 (Pavlík et al., 2003). I když toto nakupení extrémů svádí k interpretaci, že by se mohlo jednat o signál klimatické změny, podobné případy kumulace hydrometeorologických extrémů jsou známy i z minulosti (Kakos, Müller, 2004a). Příkladem může být sekvence mimořádných událostí v 90. letech 19. století a začátkem 20. století. Např. po velké povodni v září 1890 v Čechách se vyskytl mimořádně suchý rok 1893 (Augustin, 1894), následovaný v červenci 1897 další katastrofální povodní. Další extrémní povodeň v povodí Odry v červenci roku 1903 byla následována roku 1904 velkým suchem v Čechách, které se projevilo i hydrologicky na Vltavě v Praze vůbec nejmenším denním průtokem za období 1851–195436 (pouze 11,5 m3.s-1 dne 27. srpna 1904) (Novotný, 1963b).

5.3 KOMPLEXNÍ ANALÝZA VYBRANÝCH KATASTROFÁLNÍCH POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE V následujícím textu je s použitím přístrojových údajů, případně historických zpráv o počasí, podána komplexní analýza několika největších povodňových katastrof v českých zemích v období přístrojových pozorování, a to z března 1845, února 1862, května 1872, září 1890, července 1897, července 1903, srpna a září 1938, července 1997 a srpna 2002. Několik dalších významných povodní na území České republiky od konce 19. století, které však velikostí a rozsahem nedosáhly hodnot jmenovaných případů, uvádějí např. Kakos a Štekl (1998). Protože důležitým faktorem, který ovlivňuje velikost dešťových povodní, je kromě příčinných srážek i předchozí nasycenost povodí, byla tato dále hodnocena pro jednotlivé velké povodně indexem API30 (viz kap. 4.2).

5.3.1 Povodeň z března roku 1845 Podrobným rozborem katastrofální povodně z března roku 1845 v Čechách se zabývali Kakos a Kulasová (1995). Jejich článek je uveden ve sborníku z odborného semináře na téma Povodňová ochrana na Labi, pořádaného u příležitosti 150 let od této události. Vodní stavy při této povodni byly 36 Od roku 1955 jsou již malé průtoky významně ovlivněny Vltavskou kaskádou.

88


měřeny pouze na pražském vodočtu u Staroměstských mlýnů. Odvozené kulminační průtoky při této velké vodě jsou známy i pro dalších 11 vodoměrných stanic na 5 tocích (Mže, Radbuza, Berounka, Vltava, Labe), přičemž na Otavě a Sázavě byly změřeny maximální vodní stavy. Kromě zmíněných měření byl průběh povodně barvitě popsán v díle pátera Václava Krolmuse (Krolmus, 1845) a v dalších soudobých pramenech. Podle Kakose a Kulasové (1995) byla tato událost typickou smíšenou povodní (tání sněhu s deštěm), která nastala po tuhé zimě s velkým množstvím sněhu a intenzivními ledovými jevy na vodních tocích. Zima začala mírnými mrazy již od začátku prosince 1844, který byl v klementinské řadě s celkovým měsíčním úhrnem srážek 2 mm jedním z nejsušších, což způsobilo holomrazy. Koncem ledna začaly velké mrazy, přičemž řeky zamrzly silným ledem, dosahujícím místy tloušťky až 1 m. Záporné teploty trvaly až do 23. března, přičemž březen 1845 byl v Praze-Klementinu dru-

hý nejstudenější podle dlouhodobých pozorování. V neobvykle dlouhém období mrazů bez oblevy spočívala extremita tehdejší zimy. Koncem března pak nastalo náhlé oteplení doprovázené dešti a silným teplým větrem. Stoupající voda začala lámat ledy a nastal jejich odchod. Konkrétní představu o teplotách vzduchu a množství srážek na stanici Praha-Klementinum od ledna do března roku 1845 podává obr. 65. V Praze na Vltavě došlo podle záznamů ze Staroměstských mlýnů (obr. 66) k vzestupu vod večer dne 26. března, kdy se hnuly ledy nad jezem. Po poklesu vodních stavů v časných ranních hodinách následujícího dne nastoupilo navečer další výrazné zvětšení průtoků v důsledku nového náporu ledových ker. Po dalším výrazném vzestupu vod dne 28. března, kdy ve 12 hodin ustal chod ledu, bylo kulminace dosaženo následujícího dne v 4.40 hod. při vodním stavu 513 cm a průtoku 4500 m3.s-1. Poté začala voda opadávat (Novotný, 1963b, s. 80). Dosažený kulminační průtok je o něco

Obr. 65. Chod maximálních (Tmax) a minimálních (Tmin) denních teplot vzduchu a denních úhrnů srážek na stanici Praha-Klementinum v období od 1. ledna do 31. března 1845 (údaje podle Meteorologická pozorování, 1976) Fig. 65. Variation of maximum (Tmax) and minimum (Tmin) daily air temperatures and daily precipitation at the Prague-Klementinum station in the period from 1 January to 31 March 1845 (data according to Meteorologická pozorování, 1976)

Obr. 66. Průběh povodňové vlny na Vltavě v Praze ve dnech 26.–31. března 1845: 1 — Staroměstské mlýny — údaje podle Novotného (1963b); 2 — údaje podle Krolmuse (1845) a deníku Bohemia Fig. 66. Development of the flood wave on the River Vltava in Prague, 26–31 March 1845: 1 — Old Town Mills — data according to Novotný (1963b); 2 — data according to Krolmus (1845) and the Bohemia newspaper

KOMPLEXNÍ ANALÝZA VYBRANÝCH KATASTROFÁLNÍCH POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE

menší než odhadnutá hodnota průtoku 4580 m3.s-1, uváděná pro povodeň ze dne 28. února 1784 (viz kap. 6.5.9). Krolmus (1845, s. 136), odvolávající se na údaje profesora Wiesenfelda, uvádí, že v Praze bylo zatopeno 114 ulic a ve vodě stálo 946 domů na Židovském, Starém a Novém Městě a na Malé Straně (tj. skoro třetina všech tehdejších domů). Jejich obyvatelé byli v mnoha případech zachraňováni jen s nasazením života zachránců (obr. 67). V prohlášení redakce novin Prager Zeitung (in Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1845, č. 96, s. 503) se hovořilo i o dvou obětech při převržení loďky. Na pravém i levém břehu Vltavy se ocitlo pod vodou území o ploše přes 600 hektarů. Vedle výše uvedené varianty průběhu povodně podle klementinských pozorování (Kreil, 1845, s. 196), převzaté Novotným (1963b) nebo Kakosem a Kulasovou (1995), však existuje i druhá alternativa popsaná Krolmusem (1845, s. 142) (viz obr. 66). Zatímco první varianta uváděla kulminaci dne 29. března ve 4.40 hod. při výšce 206,8 palců (545 cm), ve druhém případě měla nastat o něco později ve 13 hodin s výškou 17 stop 3 palce (545 cm).37 Zmíněnou výšku uvedl také deník Bohemia (1845, č. 38, s. 1) pro 14 hodin („sondern stieg noch … bis zum 29. März 2 Uhr nachmittags. Da hatte es eine Höhe von 17 Schuh 3 Zoll erreicht.“). Pro druhou variantu by mohl hovořit i průběh povodně v Berouně, kde podle Ningera a Zelinky (1872) bylo kulminace dosaženo až mezi 11.–16. hodinou. Kulminační vodní stav 545 cm počítaný podle oficiálně používaných vídeňských měr se tak liší o 32 cm od hodnoty 513 cm udávané Novotným (1963b), který k přepočtu patrně použil český palec (2,47 cm). Na Labi v Děčíně dosáhl podle A. R. Harlachera dne 30. března 1845 nejvyšší vodní stav 10,35 m nad původním děčínským vodočtem, z něhož byl odvozen kulminační průtok při této povodni na 5600 m3.s-1. Labe vystoupilo z břehů už před soutokem s Vltavou. U Kolína, Poděbrad, Čelákovic a Brandýsa nad Labem bylo zatopeno mnoho obcí. 37

Problémem je přepočet starých jednotek na současné (blíže viz kap. 6.4). Přes oficiální zavedení tzv. vídeňských měr (s platností od roku 1750 ve Slezsku, 1758 na Moravě a 1765 v Čechách) nebylo ale jejich použití v praxi důsledné, což může být zdrojem chyb při jejich převodu na současné jednotky. Při zavedení každé nové délkové jednotky je pro ni v poznámce uveden vždy odpovídající přepočetní vztah na soustavu metrickou, jako je tomu i v následujícím případě: 1 vídeňský palec = 2,634 cm, 1 vídeňská stopa = 31,608 cm (Hofmann, 1984, s. 79, 87). Přepočtené výšky jsou dále uváděny v zaokrouhlení na celé centimetry.

89

Obr. 67. V Praze na Střeleckém ostrově se pokoušeli sedlářský tovaryš Václav Dvořák, tesař Josef Kmoch a vojáci Adalbert Zinngross a František Hinouš pod vedením představeného fiakristů Johanna Liederse zachránit 19 osob ze zaplaveného domu při povodni v březnu roku 1845, což se jim po třetím pokusu podařilo (viz Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1845, č. 98, s. 515; obrázek in J. Loth, B. Anděl, litografie kolorované akvarelem, Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. 42.452/1) Fig. 67. Saddlery journeyman Václav Dvořák, carpenter Josef Kmoch, and soldiers Adalbert Zinngross and František Hinouš, led by the foreman of the fiacre (coachdrivers’) union Johann Lieders, struggled to save 19 people from a flooded house on Prague’s Střelecký ostrov Island during the flood of March 1845. They succeeded at the third attempt (see Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1845, no. 98, p. 515; picture in J. Loth, B. Anděl, water-colour lithograph, Museum of the City of Prague, catalogue no. 42.452/1)

Kostelec nad Labem byl skoro celý pod vodou. Území kolem Mělníka se proměnilo v jedno velké jezero. Pod vodou byly obce Hořín, Obříství a Dolní Beřkovice, kde byly vidět jen vrcholky střech a stromů. Zcela zničeny byly tentokrát obce Kly a Tuhaň, kde nezůstal stát jediný dům. Podle rakouské hydrografické ročenky kulminovala hladina Labe v Litoměřicích dne 30. března na výšce 778 cm. V jejich okolí se utvořilo jedno velké jezero, které svým okrajem sahalo až ke Keblicím (obr. 68).38 Oblast mezi Velkými Žernoseky, Žalhosticemi a zcela zničenými Píšťany byla asi 190 cm pod vodou. Povodeň podemlela i skály pod Lovosicemi, 38

V srpnu roku 2002 voda k této obci nedosáhla.

90


které se následně zřítily do Labe (Krolmus, 1845; Podzimek a kol., 1976). Nebývalý rozsah škod dokládá výtah ze zápisků chalupníka Josefa Vorlíčka z Hostína, který podle svých slov popsal jen to, co sám viděl (Vorlíček, s. IV/29): „A co vesnic je vod Prahy až pod Mělník a kde ještě za Mělníkem až k Litoměřicům, pořád ta voda [je] zatopila. Tak se voda rozmohla až do Chvatěrub, šla starými řečišťaty až do Veltrus a tam stavení pobořila, a odtud rozlila se až pod Zlosýn, až do Vojkovic, takže byly Vojkovice ze všech stran vodou obklíčeny. U Dušník byly všechny hráze ztrhaný, a pole ztrhaný, a některý pískem aneb šutrem zanešený tak, [že] sedláci mnoho set za to platit musili, aby jim [to] lidé vyvezli. A copak ubohý vesnice, které byly při vodách, ty byly celý pobořený, jako jsou Zálezlice, Dušníky, Obříství. A v Libiši, a ve Klích celá vesnice zbořena byla, a v Hoříni skoro celá vesnice padla, v Brozánkách, ve Vlnovsi, v Dolejních Beřkovicích, tam ale byla hrůza na to patřit, neboť v takovém pěkném pořádku tak veliká vesnice, a ta celá přišla k zboření, že něco málo stavení zdravý zůstalo. Na druhé straně přes vodu Mlazice, ty byly tak vodou zatopený, že jen střechy viděti bylo.“

V povodí Berounky připadly kulminační průtoky na den 30. března (Plzeň — Mže: 470 m3.s-1, Staňkov — Radbuza: 280 m3.s-1, Litice — Radbuza: 320 m3.s-1, Bílá Hora — Radbuza: znám pouze vodní stav 617 cm) a 31. března (Křivoklát — Berounka: 1450 m3.s-1, Beroun — Berounka: 1838 m3.s-1, Dobřichovice — Berounka: 1866 m3.s-1). Zaplaven byl mimo jiné i Beroun. Značné škody byly způsobeny také v povodí Úhlavy, Střely, Javornice a Otavy. Území mezi Vltavou a Berounkou od Zbraslavi do Radotína bylo na 1 sáh (190 cm)39 pod vodou. Jak ukazují značky velkých vod (Souček et al., 1927; viz také kap. 5.3.3), na vlastním toku Berounky od soutoku se Střelou však tato povodeň nedosáhla úrovně jiné katastrofální povodně ze dne 25. května 1872. Podle měření vodních stavů byla březnová povodeň na Otavě nižší než dne 4. září 1890 (mlýn pod hradem Zvíkov — viz kap. 5.3.4) a na Sázavě nižší než povodeň ze dne 2. února 1862 (Havlíčkův Brod, Zruč nad Sázavou, Sázava — Černé Budy) (Kakos, Kulasová, 1995).

39

1 vídeňský sáh = 189,65 cm (Hofmann, 1984, s. 84).

Obr. 68. Rozvodněné Labe při povodni koncem března roku 1845 vytvořilo v okolí Litoměřic jedno velké jezero. Stejně jako roku 2002 tu i tehdy řada zvědavců přihlížela této katastrofální povodni (Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. SV H 14012) Fig. 68. During the flood of late March 1845, the swollen River Elbe formed one huge lake near Litoměřice. As in 2002, there were many curious sightseers turned up to observe the disastrous flood (Regional Museum, Litoměřice, catalogue no. SV H 14012)


K rozvodnění vodních toků došlo ale podle dobových zpráv i v mnoha místech na Moravě. Již dne 25. března se nahromadil led u jezu na Dyji v Bohumilicích (dnes část Znojma) a způsobil rozlití vod do okolí (Hübner, 1869, s. 772). Až na několik domů byla podle zprávy z 2. dubna zaplavena Dyjí obec Mušov, jejíž obyvatelé museli opustit svá stavení hrozící zřícením. Děti se uchýlily do školní budovy, nacházející se mezi výše stojícími nezaplavenými budovami. Dobytek byl shromážděn na suché místo u fary (Moravia, 1845, č. 42, s. 167). Na řece Moravě v Moravičanech tekla voda do obce od rána 27. března (Ambrož, 1932, s. 139) a v Olomouci byla povodeň zaznamenána ve dnech 29.–31. března, poté ale rychle opadla (Moravia, 1845, č. 45, s. 178). V Brně byly způsobeny četné škody rozvodněním Svratky a Svitavy ve dnech 28.–30. března. Proudící vodou byl mimo jiné silně poškozen most železniční trati u Vranovic, takže z Brna nemohl vyjet žádný vlak. V důsledku rozlití Jihlavy nemohl pokračovat ani poštovní vůz u Pohořelic při cestě do Vídně (Moravia, 1845, č. 39, s. 155–156; Brázdil et al., 2005b). V Židlochovicích vystoupila Svratka 13 stop 10,5 palce (439 cm) nad obvyklý stav, prolomila ochranné hráze a zaplavila stavby v okolí řeky (Eder, 1859, s. 177). Velký rozsah škod při březnové povodňové katastrofě se promítl do konkrétní pomoci postiženým. Dne 3. dubna 1845 byl ustaven Spolek na podporu nešťastníků poškozených povodní na čele s knížetem Johannem Adolfem Schwarzenberkem, který vyzval obyvatele k finanční a materiální pomoci (Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1845, č. 98, s. 513–514). Tak např. na pomoc obyvatelům Prahy byla věnována polovina čistého výtěžku z divadelního představení v Brně konaného dne

91

11. dubna (ibidem, č. 109, s. 567). Spontánní finanční pomoc od jednotlivců, skupin a institucí lidem postiženým povodní, poukazovaná ihned na c. k. české zemské prezidium, pokračovala i v dalších dnech a měsících (viz např. ibidem, č. 147, s. 769, č. 160, s. 835).

5.3.2 Povodeň z února roku 1862 Jak uvádí Kakos (1977), povodni ve dnech 2.–3. února 1862 nepředcházelo na rozdíl od katastrofálních povodní v únoru 1784 a březnu 1845 období kruté zimy, i když menší záporné odchylky teplot v pražském Klementinu kolem –1,0 ºC od příslušných dlouhodobých průměrů se rovněž vyskytovaly (obr. 69). Také trvání oblevy před kulminací řek bylo poněkud kratší. Začalo odpoledne dne 29. ledna. Následující den bylo pozorováno zesílené západní proudění s náhlým utišením větru během dopoledne dne 1. února při teplotách kolem 4–7 ºC. Při celkem nepatrných změnách tlaku vzduchu od druhé poloviny dne 30. ledna do podružného minima dne 1. února byly v Praze pozorovány po dva dny srážkové úhrny 4,3 mm, ale dne 1. února již napršelo 26,4 mm srážek, což je dosud nepřekonané pražské únorové denní maximum (viz Stuchlík, 1960). Podle pozorování tlaku a teploty vzduchu, směru a síly větru v pražském Klementinu se lze domnívat, že tohoto dne přecházelo kolem poledne výrazné frontální rozhraní spojené se samostatným jádrem nižšího tlaku vzduchu asi ve stadiu mladé cyklony. Před přechodem fronty bylo pozorováno při zemi bouřlivé západní proudění s tahem oblaků od jihozápadu. Po jejím přechodu nastalo náhlé utišení větru, občas dokonce se slabým severovýchodním prouděním. Dne 2. února se při silných vzestupech tlaku vzduchu

Obr. 69. Chod maximálních (Tmax) a minimálních (Tmin) denních teplot vzduchu a denních úhrnů srážek na stanici Praha-Klementinum v období od 1. prosince 1861 do 10. února 1862 (údaje podle Meteorologická pozorování, 1976) Fig. 69. Variation of maximum (Tmax) and minimum (Tmin) daily air temperatures and daily precipitation at the Prague-Klementinum station in the period from 1 December 1861 to 10 February 1862 (data according to Meteorologická pozorování, 1976)

92


ochladilo se sněžením. Výškové proudění zůstalo jihozápadní. Popsaný charakter počasí podle klementinských pozorování je patrný také ze záznamů v Pamětní knize Matěje Piherta z Netluk k roku 1862 (Pihert, s. 81): „Zima byla nestálá. Každý měsíc po úplňku tálo a pak na nový měsíc hodně mrzlo. Ku konci ledna napadlo as na 3 palce sněhu a 30. a 31. ledna, pak 1.–2. února pořád pršelo, a poněvadž byla zem zamrzlá, voda náhle stékala. Z toho povstaly náramné povodně, které velké škody způsobily.“ Náhlý vzestup vodních hladin v Praze, Lounech a Děčíně dosáhl úrovně stoletých kulminačních průtoků, přičemž v případě Ohře se jednalo o dosud největší známou povodeň (viz tab. 13), stejně jako na řece Sázavě v Poříčí nad Sázavou. V Litoměřicích při kulminaci s maximální výškou 20 stop (632 cm) zůstala hladina Labe tři stopy (95 cm) pod úrovní z března 1845 (Katzerowsky, 1886, s. 170; Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 30). Poněkud odlišné údaje plynou z měření na litoměřickém vodočtu. Dne 3. února zde hladina Labe dosáhla maximální výšky 687 cm, což bylo o 91 cm níže než v roce 1845. Příkladem rozsahu škod mohou být záznamy z dolního Poohří. Podle Munzara a Pařeza (1997, s. 224) byly zaplaveny celé Lenešice, takže po návsi se dalo jezdit na loďkách. Hospodářské objekty hrozily zborcením a zahynulo zde mnoho drůbeže a dobytka. Hluboko pod vodou byla silnice k Postoloprtům. V Oboře stál dobytek ve vodě a lidé museli přebývat na loubí. Velke škody byly v Počedělicích, kde byly protrženy ochranné hráze a voda dosáhla výšky 16 stop (506 cm) nad normálem, což mělo odpovídat asi 640 cm na lounském vodočtu. Matěj Pihert (s. 81) k tomu dodává: „… obec Počedělice velkou škodu utrpěla, že 10 obydlí a jiné stavení voda pobrala. Tak to bylo po celých Čechách i v cizích zemích, a byly miliony škody. Mnoho mlýnů voda pobrala, i tisíce stromoví.“ V Počaplech vnikla voda dne 2. února na faru, která zůstala spolu s kostelem nepřístupná až do 5. února (Kaněra, 1900, s. 242). Tragický průběh měla povodeň na řece Jihlavě v Dolních Kounicích, kde si vyžádala dokonce pět lidských životů. V noci z 1. na 2. února při chodu ledu se zde Jihlava vylila z břehů, strhla na 180 domů, most, splav, poškodila mlýn atd. Voda ve starém gotickém kostele u řeky sahala do výšky dvou metrů (Řiháček, 2002). K mnoha škodám zejména na obydlích, stodolách a dalších hospodářských objektech došlo i v dalších obcích na řece Jihlavě

jako v Pravlově, Mělčanech, Malešovicích, Kupařovicích, Pohořelicích či Cvrčovicích, kde se utopila i jedna žena. Císařská cesta mezi Smolínem a Pohořelicemi byla pokryta bloky ledu, které byly s velkou námahou odklízeny. Podobně vystoupila z břehů a nadělala škody také řeka Dyje (Brünner Zeitung, 1862, č. 32, s. 253). V noci z 5. na 6. února se rozlila také Morava na Olomoucku, takže okolí se změnilo v jedno velké moře, z něhož vystupovaly jen jednotlivé budovy a ostrovy („Die ganze Umgebung gleicht heute einem großen See, aus welchem nur einzelne Gebäude und Inseln hervortreten.“). Tato povodeň zde byla větší než v roce 1860 (ibidem, s. 252).

5.3.3 Povodeň z května roku 1872 Povodeň z 25.–26. května roku 1872 v povodí Berounky a Ohře s asi 240 obětmi a materiálními škodami přes 9 miliónů zlatých (Bernat, 1872) je zatím nejtragičtější známou povodňovou katastrofou v České republice. Zmíněné události byla věnována pozornost v několika soudobých pracích (např. Zhoubná povodeň, 1872; Anonym, 1873; Statistická příruční knížka, 1873), přičemž nejúplněji ji popsal Harlacher (1873). S odstupem času se k této povodni vrátil Kakos (1972) a Kašpárek (1984), který ji zpracoval důkladně po hydrologické stránce. Nejnověji byla zmíněná událost zevrubně analyzována i Müllerem a Kakosem (2004). Analyzovaná povodeň byla způsobena výhradně přívalovými srážkami s trváním v řádu hodin. Tím je mezi významnými povodněmi na území České republiky unikátní událostí, neboť takovéto povodně postihují zpravidla pouze menší vodní toky. Ve dnech 25.–26. května 1872 se však vyskytly extrémní kulminační průtoky i na dolní Berounce a dokonce i na Vltavě v Praze došlo k překročení padesátiletého průtoku Q50 (obr. 70). Vzhledem k intenzitě příčinných srážek nehraje nasycenost povodí při vzniku povodně z přívalových srážek tak významnou roli, i když ke zvětšení průtoku může přispět. Údaje z několika tehdy existujících srážkoměrných stanic ale ukazují, že i tento faktor zde hrál důležitou roli. Předchozí období bylo totiž srážkově nadnormální. Hodnota API30 k 25. květnu přesahovala 30 mm, přičemž průměrná hodnota k tomuto dni činí na týchž stanicích 20–25 mm. V západních Čechách je navíc doložena podstatně vyšší předchozí nasycenost (např. Plzeň 50 mm, Cheb dokonce 70 mm). Synoptickou situaci dne 25. května charakterizovalo výrazné zvlněné frontální rozhraní prochá-


93

Obr. 70. Průběh povodňové vlny na Vltavě v Praze při povodni v květnu roku 1872 (údaje podle Novotného, 1963b) Fig. 70. Variation of the flood wave on the River Vltava in Prague during the flood of May 1872 (data in Novotný, 1963b)

zející přes Čechy zhruba ve směru jihozápad–severovýchod. Oblast západně od Prahy, postižená nejintenzivnějšími srážkami, ležela severozápadně od tohoto rozhraní ve studeném vzduchu, kde vál převážně vítr od severovýchodu. Současně zde však byla pozorována výrazná vertikální změna směru větru (až o 180°), neboť ve výšce se udržovalo teplé jihozápadní proudění. Na uvedeném rozhraní se již o den dříve, 24. května, vytvořila jihozápadně od Čech cyklona, která další den dopoledne postupovala na naše území (obr. 71). Její střed se v odpoledních hodinách nacházel zhruba jihovýchodně od Prahy. Uvedenou situaci dokládají i dobová svědectví, zaznamenaná Kořistkou (1872, s. 5): „Dle souhlasných zpráv mnoha očitých svědkův z postižených okresův byl vzduch dne 25. květ-

na dopoledne chladný, nebe pošmúrné a nikdo neočekával bouřky. Odpoledne po 1 hodině přišla z jihozápadu přes Šumavu hrozivá, hluboko svislá a stále houstnoucí mračna. Mocné pásmo mračen, tvarů ostře vyznačených, přicházelo od Stodu a táhlo nad Plzní a Zbirovem k Slanému, jiné pásmo šlo skoro souběžně s prvním od Nečtin nad Chýžemi k Lubenci a Kryrům. Od Labe, čárou od Mělníka k Litoměřicům, vál tou dobou čerstvý severovýchodní vítr, který pochod těžkých těch mračen na severovýchod zastavil, tak že mračna od jihozápadu se tlačící víc a více na sebe se šinula a konečně tak hustě na sobě ležela, že mezi 2–5 hodinou odpoledne čírá tma krajinu zahalovala. Zároveň spojila se obě pásma mračen směrem Kralovic a Berouna. Při tom padal hustý déšť, provázený zde onde bleskem a krupobitím.“

Obr. 71. Pole přízemního tlaku vzduchu, množství oblačnosti a směru větru nad střední Evropou ve dnech 25. a 26. května 1872 ráno Fig. 71. SLP field, cloud amount, and wind direction above Central Europe on the mornings of 25 and 26 May 1872

94


Popsaná situace vedla ke vzniku intenzivních výstupných pohybů na rozsáhlém území se vznikem silných konvekčních bouří, které vykazovaly multicelaritu (vícebuněčnou strukturu) a značnou organizovanost. Systém se tak zřejmě obnovoval vznikem nových cel díky působení výstupných a sestupných proudů starších buněk. Přívalovými srážkami bylo zasaženo protáhlé území od západních po severovýchodní Čechy, prokazatelně však nešlo o postup pouze jediného bouřkového systému. Nejhůře postiženou oblastí byla část povodí Berounky nad Plzní a povodí Blšanky, kde, jak dokládá Kořistka (1872, s. 5), byly dne 25. května 1872 zaznamenány i úhrny přesahující 200 mm srážek: „Na mnoha místech ale, bezpochyby tam kde mračna příliš hustě a vysoko na sobě ležela a studeným severovýchodním větrem dotknuta byla, sřítily se vody v takovém množství a s takovou prudkostí, že v krátce na stopu zvýší zemi pokrývaly a co pohyblivého s sebou odnášely. V Mladoticích u Kralovic pozorováno, kterak venku stojící prázdná nádoba za hodinu na 9 palců čili 237 milimetrů až po svůj kraj vodou se naplnila a za dalšího deště přetékala, a z Měcholup oznamováno, že se v dešti podobná nádoba až na 11 palců čili 289 milimetrů vysoko vodou naplnila, což rovná se polovici veškeré v té krajině za rok spadající sraženiny.“ V postižené oblasti však nebyla žádná činná meteorologická stanice, přičemž stanice v okolí naměřily jen mezi 20–50 mm srážek (nejvíce Příbram 48,0 mm) (obr. 72). Ojedinělost události spočívala v první řadě v extrémní intenzitě přívalových dešťů, které tvoří obalovou čáru maximálních zaznamenaných intenzit srážek na území České republiky s dobou trvání v řádu hodin (Kakos, 2001b; Štekl et al., 2001). Asi za 1,5 hodiny napršelo dne 25. května v Mladoticích 237 mm a v Měcholupech zhruba za 12 hodin s přestávkami asi 289 mm (viz trojúhelníky v obr. 72). Tyto neobvykle dlouhotrvající konvekční srážky současně postihly rozsáhlé souvislé území (řádově tisíců km2), a to z velké části pouze povodí Berounky. Převládající směr postupu bouří navíc souhlasil s tokem této řeky. Následná povodeň na Berounce od jejího soutoku se Střelou zde byla největší za několik posledních století (Souček et al., 1927), přičemž ji nepřekonala ani srpnová povodeň v roce 2002. Tak zatímco podle povodňové značky byl kulminační průtok v Berouně v květnu 1872 odhadnut Kašpárkem (1984) asi na 3000 m3.s-1, dne 13. srpna 2002 dosáhl kulminační průtok jen 2170 m3.s-1. Důvodem mimořádných lidských ztrát při květnové povodni byla prudkost

Obr. 72. Srážky dne 25. května 1872 v českých povodích: kroužky — denní úhrny srážek na meteorologických stanicích, červené ohraničení — přibližný rozsah bouřemi nejvíce zasažené oblasti podle Kořistky (1872), trojúhelníky — úhrny zjištěné v otevřených nádobách, křížky — výskyt přívalových dešťů doložený vzniklými škodami podle Bernata (1872) Fig. 72. Precipitation in the Czech catchments on 25 May 1872: circles — daily precipitation at the meteorological stations; red enclosure — approximate extent of the area most severely hit by the storms according to Kořistka (1872); triangles — precipitation determined using open vessels; crosses — occurrence of torrential rain documented by the ensuing damage according to Bernat (1872)

jejího nástupu, charakteristická pro bleskové povodně, kdy menší toky kulminovaly již večer dne 25. května a Vltava v Praze po poledni následujícího dne s průtokem 3330 m3.s-1 na úrovni Q50 (obr. 70 a 73). Doba od paty povodňové vlny k jejímu kulminačnímu bodu tak byla prokazatelně kratší než 24 hodin. Jedním z důsledků velkých srážek, které podmínily zmíněnou povodeň, bylo mimořádné nasycení podloží srážkovou vodou a sesutí západního svahu Potvorovského vrchu do údolí Mladotického potoka v blízkosti obce Mladotice a vznik hrazeného jezera o ploše 5 ha a hloubce 14 m. Jde o zcela unikátní událost v Českém masivu během historické doby (Čermák, 1912; Janský, 1977; Vlček, ed., 1984).

5.3.4 Povodeň ze září roku 1890 Povodni ze září roku 1890 byla věnována pozornost již v soudobé literatuře (např. Povodeň v Čechách, 1890; Benešovský-Veselý, 1891), přičemž odborně byla zhodnocena v pracích Augustina (1891a, 1897). Tato povodeň také vyvolala potřebu provádět četnější pozorování velkých vod v terénu (Vosyka, 1891). Následující popis této události čerpá především z publikace Kakose a Kulasové (1990), zpraco-


95

Obr. 73. Nakupení dřeva před Karlovým mostem v Praze při povodni v květnu 1872 (E. Herold, xylografie, Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. 3.379) Fig. 73. Accumulation of wood in front of the Charles Bridge in Prague during the flood of May 1872 (E. Herold, xylography, Museum of the City of Prague, catalogue no. 3.379)

vané u příležitosti stého výročí zářijové povodně. Nověji se k ní vrátili např. Müller s Kakosem (2003) a Řezáčová et al. (2003). Bezprostřední příčinou vzniku povodně byly vydatné trvalé srážky, které vypadly začátkem září 1890. Neméně důležitou okolností však bylo i předchozí mimořádně vlhké léto, kdy již dne 9. srpna byl na Vltavě v Praze překročen dvouletý kulminační průtok. Podle srážkové řady Čech, sestavené pro období 1876–2003, se dokonce jednalo o páté nejdeštivější léto a rovněž o pátý nejdeštivější srpen. Několik dní před vlastními příčinnými srážkami došlo k dalšímu zvýšení nasycenosti povodí, především v důsledku přívalových dešťů ze dne 25. srpna (obr. 74). Pro vlastní průběh povodně byla zřejmě zvlášť důležitá vysoká nasycenost horní části povodí Berounky. Synoptická situace ve střední Evropě se na počátku září vyznačovala především značným horizontálním tlakovým gradientem mezi mohutnou tlakovou výší se středem (asi 1030 hPa) nad západní Evropou a oblastí nízkého tlaku vzduchu nad Balkánem. Údaje z alpských stanic současně dokládají postup výškové cyklony z Pádské nížiny k severovýchodu. Rozhodující srážky vypadávaly ve dnech 1.–3. září, přičemž slabší srážky následujícího dne již velikost povodně zřejmě příliš ne-

Obr. 74. Nasycenost českých povodí, vyjádřená hodnotami indexu API30 (mm) ke dnům 25. srpna a 1. září 1890. Křížky jsou vyznačeny stanice, z jejichž údajů byly mapy konstruovány Fig. 74. Saturation of the Czech catchments on 25 August and 1 September 1890 as expressed through the values of the API30 index (mm). Crosses mark the stations that provided the data used for the construction of the maps

96


ovlivnily. Na žádné srážkoměrné stanici, jejichž hustota byla již v roce 1890 podobná jako v současnosti, nebyl v těchto dnech zaznamenán denní srážkový úhrn přes 100 mm. Jako rozhodující se tak jeví dlouhá doba trvání srážek a jejich koncentrace do povodí Vltavy, v jehož jižní části docházelo především ve dnech 1.–2. září k zesílení srážek na návětří hor vlivem silného proudění ze severních směrů (obr. 75). V roce 1890 byly vodní stavy v Čechách měřeny již na 52 vodočetných stanicích, což umožňuje dobře rekonstruovat průběh povodně. Zvětšené průtoky, objevující se neobvykle již od druhé poloviny roku, vyvrcholily zářijovou povodní. Nej-

Obr. 75. Geografické rozložení denních úhrnů srážek (mm) v českých povodích ve dnech 1.–3. září 1890. Křížky jsou vyznačeny stanice, z jejichž údajů byly mapy konstruovány Fig. 75. Spatial distribution of daily precipitation totals (mm) in the Czech catchments on 1–3 September 1890. Crosses mark the stations that provided the data used for the construction of the maps

dříve se rozvodnila horní Vltava, protékající Šumavou, a Malše, odvodňující Novohradské hory, kde spadly největší srážky již dne 1. září. Z Lužnice přitékal kulminační průtok do Vltavy až 6. září, tedy v době, kdy zde už hladina začala klesat. O dva dny dříve se dostaly do Vltavy vody velmi rozvodněné Otavy. Ze Sázavy přitékala voda do Vltavy v menším množství než přítoky v horním povodí Vltavy. V povodí Berounky spadlo méně srážek než na ostatních vltavských přítocích, avšak rychlým postupem povodňové vlny bylo její rozvodnění rozhodující pro kulminaci Vltavy v Praze v noci dne 4. září. Přítoky z horní Vltavy a ze Sázavy se projevily v Praze až následujícího dne a měly za následek pomalé opadávání povodňové vlny (obr. 76). Teprve dne 8. září večer se Vltava nad Prahou vrátila do svých břehů. Průměrný měsíční průtok

Obr. 76. Vodní stavy na vybraných vodočetných stanicích při postupu povodňové vlny na řece Vltavě v září 1890 (podle Kakose a Kulasové, 1990) Fig. 76. Water stages at selected water-gauge stations during the flood wave of September 1890 on the River Vltava (Kakos, Kulasová, 1990)


v září roku 1890 činil v Praze 801,5 m3.s-1, tj. asi osminásobek průměrného zářijového průtoku. Povodeň si vyžádala jen v Praze několik desítek lidských životů. Např. při záchranných pracích v Karlíně se převrhla loď s dvaceti ženisty, kteří utonuli (Knobloch, 1957, s. 44). Voda zaplavila dolní části města i předměstí a zatopila asi 4000 domů (obr. 77). Došlo i ke zřícení oblouků Karlova mostu (obr. 78). Jeho příčinou bylo zatarasení oblouků dřívím, trámovím, strhanými vory a zbytky plováren, které zmenšily průtočný profil řečiště, čímž se zvýšila průtočná rychlost a posléze byly podemlety mostní pilíře. Jak uvádí Scheybal (1990), tak zřícení Karlova mostu se bez ohledu na velké škody po celých Čechách stalo prvořadou událostí v českém tisku. Bylo pojímáno jako národní katastrofa a srovnáváno s požárem Národního divadla. To se projevilo např. i v písni Zbořený Karlův most,40 kde — jak

97

ukazují dvě úvodní sloky — je toho o vlastním průběhu katastrofy jen velmi málo (ibidem, s. 307): „Zlatá Praha nad Vltavou ve smutek se odívá. Každý truchlí nad zlou zprávou, kam se člověk podívá. Pláče vlast a žalně kvílí národ český chlouby prost — ve strašlivě krátké chvíli zbořen slavný Karlův most. Pohleď oko uslzené na ty trosky ve vodě, co se voda proudem žene, tam ta chlouba v národě! Pláče vlast a žalně kvílí …” 40 Viz Nová píseň. Zbořený Karlův most. Sepsal Adolf Freund z Libšic. Tiskem Jul. Janů v Praze. Nákl. vlast. (viz Scheybal, 1990).

Obr. 77. Loďka s místodržícím F. A. Thunem a úředníky magistrátu při obhlížení škod v zaplaveném Josefově při povodni v září roku 1890 v Praze (J. Douba, olej na plátně, Muzeum hlavního města Prahy, b.č. 99) Fig. 77. Boat carrying governor F.A. Thun and municipal officials to view damage in flooded Josefov during the flood of September 1890 in Prague (J. Douba, oil on canvas, Museum of the City of Prague, standard no. 99)

98


Obr. 78. Pohled na poškozený Karlův most v Praze po povodni v září roku 1890 (Z ateliéru J. Eckerta, Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. 29.416) Fig. 78. View of Charles Bridge in Prague, damaged after the flood of September 1890 (from the J. Eckert studio, Museum of the City of Prague, catalogue no. 29.416)

Pokud jde o povodí Labe, spadlo ve východních a severovýchodních Čechách podstatně méně srážek, takže rozvodnění Labe v této části bylo jen mírné a opožděné. Nejvýrazněji byla povodňová vlna na Labi ovlivněna zvýšeným přítokem z Vltavy. Tak kulminace v Mělníku nastala jednu hodinu po půlnoci dne 6. září, přičemž v tento den byly zaznamenány kulminační průtoky také v dalších částech toku až po státní hranici. Na vzestup labské vody neměla větší vliv řeka Ohře, která v důsledku menších srážek byla ze všech větších českých řek nejméně rozvodněná. Podle měření na litoměřickém vodočtu dosáhla hladina Labe 670 cm, tj. byla níže o 108 cm, resp. o 17 cm než při povodních v roce 1845 a 1862. Dramatický průběh povodně na Labi (obr. 79) popisuje např. Pamětní kniha počapelské fary (Kaněra, 1900, s. 307–309): „V neděli 30. srpna hustě pršelo od rána do 2 hodin odpoledne, kdy odtud [z Počapel] konán průvod do Zádušník k oslavení 100leté památky založení té obce. Po celý čas pobožností a kázání v kapli zádušnické bylo jasno, ale hned po skončení slavnosti začalo pršeti znovu a nepřestalo až ve čtvrtek [3. září]. Již 2. září Labe vy-

stoupilo z břehů a rozlévalo se po lukách, z nichž rychle odnášela se otava. Dne 3. září proudila již voda do „Jámy“ pod číslem 16 tak rychle, že odpoledne musel z fary dobytek do Hrdel vyveden býti. O 4 hodinách hrnula se voda již do fary, kde z přízemí všechen nábytek na patro vynesen byl. Byl právě čas svačiny; skoro ve vodě vypila se káva a pak po prknech vystoupil farář a s ním hospodyně na schody vedoucí na patro, chtěje tu přenocovati. Kdežto neteře jeho do vsi se daly převézti. Na noc přijel k faře přívozník Fr. Staněk a uvázav loďku za mříže v oknech, po žebříku vylezl nahoru, aby s farářem přenocoval. Byla to hrozná noc uprostřed vln dorážejících na zdě u dvora a zahrádky. Co chvíli vrážely také vory do zdí a dříví vyrovnané na dvoře, sypající se, hukot vody zvětšovalo. Byla děsná tma. Farář, sem tam chodě, nespal a toužebně očekával rána. Konečně se rozednilo [4. září]. O půl 5. hod. slezli všichni po žebříku na loďku a přeplouli [sic!] po „Jámě“ zadem k stodole školní, kde vystoupili. Odtud šel farář do Hrdel a hned zase se vrátil pro matriky, neb se obával, že fara se rozsype. Ale nechtěli ho lidé pustiti. Tu odvážila se hospodyně jeho pustiti se s přívozníkem po proudu a šťastně matriky přivezla. Farář zase


odjel do Hrdel. Bylo to 6. září v den jeho 50letých narozenin, jež se chystal slavně oslaviti. Musel ale telegrafovati pozvaným, že slavnost odložiti jest přinucen. Voda vystoupila přes půl metru v kostele a přes 2 ½ lokte [194 cm]41 na faře. Od Terezína proudila voda zpáteční k Počáplům, takže bylo nemožno do Terezína se dostati. Teprve 8. září počala voda padati a odpoledne byla již ustoupila tak daleko, že stála fara na suchu jako ostrov. Hned k večeru téhož dne počalo čištění kostela, aby se mohla v něm ráno čísti mše svatá. Na faře trvalo čištění kolik dnů a opravy kolik týdnů. Tyto stály 615 zl. Škoda vodou způsobená byla všude veliká: v kostele, na hřbitově, ve faře, v obcích, na polích, v zahradách vypadalo to po vodě velmi smutně. V mnohých příbytcích vnikla voda do stodol a zkazila spodní vrstvy obilí. Brambory zaplavené shnily dočista. Jen v Počáplích škoda na 4900 zl. odhadnuta byla a v Travčicích na 12 735 zl., ale zde odhadní komis výše počítala než v Počáplích.“ 41

1 vídeňský loket = 77,756 cm (Hofmann, 1984, s. 71).

99

Krátce po zářijové povodni postihla Čechy po vydatných deštích další velká voda ve dnech 25.– 26. listopadu, která byla v Praze již třetí povodní v rozmezí necelých čtyř měsíců (viz tab. 7). Na Ohři v Lounech byl při ní překročen desetiletý kulminační průtok (viz tab. 13).42

5.3.5 Povodeň z července roku 1897 Povodeň z července roku 1897 postihla nejničivěji severní Čechy. Souvisela s mimořádně vysokými srážkovými úhrny, které vyvrcholily dne 29. července, kdy na stanici Nová Louka (780 m n. m.) v Jizerských horách byl zaznamenán dosud nej-

42

V úvodních poznámkách k výsledkům vodoměrných pozorování za rok 1890 se uvádí (Výsledky, 1891, s. XVII): „Jako neobyčejnou co do vzniku dlužno označiti též povodeň, nastalou koncem listopadu, jelikož tato přivoděna dne 23. [listopadu] deštěm, strži mračen podobným. Velice zřídký to zjev v tak pokročilé roční době. Srážky dostoupily vrchole v hořením a středním povodí Oharky [Ohře] a měly v zápětí dosud nikdy nepozorované rozvodnění tamních toků; zvláště zle řádila jmenovitě říčka Teplá, jež dostoupila neobyčejné výše, ve světoznámém lázeňském městě Karlových Varech.“

Obr. 79. Povodeň na Labi u Litoměřic v září roku 1890 (fotoarchiv Oblastního muzea v Litoměřicích) Fig. 79. Flood on the River Elbe near Litoměřice in September 1890 (photo archives of the Regional Museum, Litoměřice)

100


Obr. 80. Nasycenost českých povodí, vyjádřená hodnotami indexu API30 (mm) ke dnům 27. a 29. července 1897. Křížky jsou vyznačeny stanice, z jejichž údajů byly mapy konstruovány Fig. 80. Saturation of Czech catchments on 27 and 29 July 1897, as expressed through the values of the API30 index (mm). Crosses mark the stations that provided the data used for the construction of the maps

vyšší denní srážkový úhrn na území České republiky, a to 345,1 mm (viz kap. 4.3.1). Na mimořádnost těchto srážek ukazuje skutečnost, že v téže oblasti stanice Jizerka (970 m n. m.) naměřila 300,0 mm, v Krkonoších Riesenhain43 (812 m n. m.) 266,2 mm a Sněžka (1603 m n. m.) 239,0 mm. Na dalších třech stanicích denní úhrn přesáhl 150,0 mm a na 21 stanicích 100,0 mm, přičemž tato místa se nacházela i v Krušných horách a v Hrubém Jeseníku (Štekl et al., 2001). Odlišností této události od dalších významných dešťových povodní v Čechách se nejnověji zabývali Müller a Kakos (2003). Vliv vývoje nasycenosti povodí na průběh této povodně na Vltavě ukázal Müller (2003). Již podle hodnot API30 ke dni 27. července se ukazuje značná odlišnost severních Čech na jedné straně a povodí Vltavy na straně druhé. V jižní polovině a ve střední části Čech byla nasycenost vesměs silně podnormální. To v zásadě platilo ještě o dva dny později, kdy srážky o denních úhrnech do 50 mm zasáhly východní polovinu Čech. Ráno dne 29. července hodnota API30 v Jizerských horách a Krkonoších již výrazně převyšovala 100 mm (obr. 80). Podle soudobé publikace (Povodeň, 1898; viz též Kakos, 1997b) se dne 28. července vytvořila nad střední Evropou rozsáhlá oblast nižšího tlaku vzduchu se třemi jádry (1005 hPa), a to nad severní částí Jaderského moře, Maďarskem a jižním Polskem, která se dne 29. července „spojila“ v jeden střed (1006 hPa) severně od Vysokých Tater. Současně 43 Jedná se o bývalou hájenku v Peci pod Sněžkou. Pod tímto novým názvem je stanice již uvedena v tab. 4.

nad územím Čech během tohoto dne značně zesílil horizontální tlakový gradient při bouřlivém severozápadním až severním proudění, přičemž nad západním cípem území měl atmosférický tlak hodnotu 1020 hPa a nad Jizerskými horami 1015 hPa. To bylo způsobeno přemisťováním středu cyklony během 29. července retrográdně k západu až jihozápadu přes východní Moravu do Čech (obr. 81). Tento směr postupu cyklony je přitom zcela ojedinělý (Kakos, Štekl, 1998). Extrémní denní srážkové úhrny v severním pohraničí Čech dne 29. července 1897 byly důsledkem značného zesílení srážek pod vlivem návětrného efektu. Na mimořádnost tehdejších srážek ukazuje skutečnost, že kromě výše zmíněného maximálního srážkového úhrnu se na dalších třech stanicích vyskytly denní sumy přes 200 mm. Celkem 28 stanic na našem území tak zaznamenalo denní úhrny srážek přes 100 mm (Štekl et al., 2001), a to i v dalších pohraničních pohořích, ba dokonce i ve vnitrozemí České kotliny, kde se projevil především návětrný efekt pohoří Brdy (obr. 82). Dne 30. července se srážkové pole v souvislosti s pohybem výše uvedené cyklony posunulo k západu a došlo k ustávání srážek v severovýchodních Čechách, kde vodní toky kulminovaly většinou v tomto dni. Podle databáze Českého hydrometeorologického ústavu se jednalo o tisíciletou povodeň na stanici Labská na Labi (kulminace dne 29. července) a na Úpě v Horním Maršově (obr. 84). Zde voda kulminovala dne 30. července, stejně jako při průtoku Q100 na Labi na stanici Království, na Úpě


Obr. 81. Synoptická situace dne 29. července 1897 v 07 h UTC a trajektorie cyklony (Štekl et al., 2001). Vysvětlivky: • — střed cyklony s datem výskytu (datum vynecháno u dne synoptické situace); počet středů (– jeden, = dva, = tři) oblasti nízkého tlaku vzduchu; [ — den vzniku (] — poslední den výskytu) samostatného středu nízkého tlaku vzduchu Fig. 81. Synoptic situation on 29 July 1897 at 0700 UTC and cyclone trajectories (Štekl et al., 2001). Key: • — center of the cyclone with occurrence date (date omitted for the synoptic situation day); number of centres of the low-pressure area (– one, = two, = three); [ — day of formation (] — last day of occurrence) of independent low-pressure centre

v České Skalici, na Kamenici v Josefově Dole a na Mumlavě na stanici Janov-Harrachov. Padesátileté kulminační průtoky byly zjištěny na Jizeře na stanicích Vilémov, Železný Brod (na obou nastaly kulminace dne 30. července) a Tuřice (31. července).

101

V publikaci Povodeň roku 1897 v Rakousku (1898) se k této události píše: „Nadobyčejnými dešti, snesšími se v posledních dnech července roku 1897 na širá území mocnářství, postiženy osudně též Čechy … S neodolatelnou mocí hnaly se ohromné spousty vod v údolí, proměňujíce nepatrné toky ve dravé proudy a působíce i v hlavních tocích, jichž stav byl dosud nízký, mohutné rozvodnění … V Čechách postiženy nadobyčejně silným deštěm hlavně výše položené části Krkonoš a pohoří Jizerského, pokud se týče, prameniště Labe, Úpy a Jizery, dále česká nížina, severní Rudohoří [Krušné hory], jakož i jednotlivé části Šumavy … Co se především týče rozsahu katastrofy té v údolí hořeního malého Labe, tož dlužno želeti, že povodeň v noci ze 30. na 31. července roku 1897 nastalá tam skoro veškeré mosty strhla, cesty zničila, mnoho továren pobořila a širé plochy půdy obdělané štěrkem zanesla. Od Spindelmühle [Špindlerův Mlýn] dolů ke Kunčicím padlo mnoho hospodářských a průmyslových budov povodni za oběť, kdežto též v obvodu měst Vrchlabí, Hostinného, Dvora Králové a Jaroměře neméně četná poškození způsobena.“ Jiná publikace Die Hochwasserkatastrophe (1897, s. 91–92) popisuje škody v údolí Úpy v Krkonoších: „[Petzer] Der Regen hatte seit 36 Stunden keinen Augenblick aufgehört, und der Regenmesser zeigte 342 Millimeter. Die Nacht wurde stockfinster, das Wasser stieg furchtbar rasch und schon waren mehrere Häuser von demselben umringt. … Heute morgens bot sich ein Jammerbild dar. Mehrere Häuser waren spurlos verschwunden, anders waren inselförming vom Wasser umströmt …

Obr. 82. Geografické rozložení denních úhrnů srážek (mm) v českých povodích ve dnech 29. a 30. července 1897. Křížky jsou vyznačeny stanice, z jejichž údajů byly mapy konstruovány Fig. 82. Spatial distribution of daily precipitation totals (mm) in the Czech catchments on 29 and 30 July 1897. Crosses mark the stations that provided the data used for the construction of the maps

102


Obr. 83. Odplavený dům Paula Kohla ve Svatém Petru po povodni v červenci 1897 (Ansichten der Wasser-Katastrophe im Elbe & Aupathale vom 29.–30. Juli 1897 aufgenommen & zu günstigen der überschwemmten gewidmet von Otto Goldschmidt, Archiv hydrologické služby ČHMÚ) Fig. 83. The house of Paul Kohl in Svatý Petr, washed away after the flood of July 1897 (Ansichten der Wasser-Katastrophe im Elbe & Aupathale vom 29.–30. Juli 1897 aufgenommen & zu günstigen der überschwemmten gewidmet von Otto Goldschmidt, Archives of the Hydrological Service of CHMI)

In Groß-Aupa sind zwölf Häuser demoliert, die meisten spurlos verschwunden … Die Aupa füllt die ganze Thalsohle aus. Der Wasserstand war 6 Meter über dem Normale. … Weiter abwärst sind bis Freihet noch über 30 Häuser fortgenommen worden und viele Menschen sind um’s Leben gekommen. … [Riesengrund] Im hinterstern Grunde sehen wir von fünf Bauden nur noch drei stehen; zwei derselben wurden in der vergangenen Nacht von zwei fürchterlichen Erdlawinen verschüttet. Die eine Erdlawine ist 800–1000 Meter lang und 70–75 Meter breit … und sie allein begrub sieben Menschen unter ihrem Erdreich.“ ([Pec pod Sněžkou] Déšť nepřestal během 36 hodin [28.–29. července] ani na okamžik a srážkoměr ukázal 342 mm. Noc [z 29. na 30. července] byla úplně temná, voda stoupala strašně rychle a již obtékala kolem domů … Dnes ráno [30. července] nabídl se obraz zkázy. Vícero domů bez stopy zmizelo, jiné byly ostrůvkovitě obtékány vodou … Ve Velké Úpě bylo demolováno 12 domů, většina beze stopy zmizela … Úpa vyplnila celé dno údolí. Vodní stav byl 6 metrů nad normálem. … Dále dolů bylo zcela odneseno 30 domů a mnoho

lidí přišlo o život … [Obří Důl] Na nejzadnějším pozemku vidíme z pěti boud stát pouze tři; dvě byly předchozí noci zasypány dvěma strašlivými sesuvy. Jeden sesuv je 800–1000 m dlouhý a 70–75 m široký … a sám pohřbil pod zeminou 7 lidí.) Další podrobný výčet škod (obr. 83) včetně ztrát na lidských životech uvádí pro řadu míst publikace Veliká povodeň v Čechách (1897). O řádění živlu v oblasti Krušných hor se speciálně zmiňuje Törmer (1898), přičemž Polách a Gába (1998) uvádějí konkrétní výčet škod při této povodni na Šumpersku. Výrazně slabší byly povodně v povodí Vltavy. Při malé předchozí nasycenosti zde došlo k vzestupu hladin vlivem vysokých srážek z 29. července, které silněji zasáhly střední Čechy než horní části povodí. V následujících dvou dnech již srážky postupně slábly a jejich těžiště se navíc posunulo dále do jihozápadních Čech, což způsobilo zploštění povodňových vln. Příkladem může být Vltava v Praze, kde kulminační průtok s překročením Q10 trval prakticky beze změny více než 24 hodin z 31. července na 1. srpna.


103

Obr. 84. Dům poštmistra Scholze a obecní dům v Horním Maršově po povodni na řece Úpě v červenci 1897 (Ansichten der Wasser-Katastrophe im Elbe & Aupathale vom 29.–30. Juli 1897 aufgenommen & zu günstigen der überschwemmten gewidmet von Otto Goldschmidt, Archiv hydrologické služby ČHMÚ) Fig. 84. The house of Postmaster Scholz and the municipal house in Horní Maršov after the flooding of the River Úpa in July 1897 (Ansichten der Wasser-Katastrophe im Elbe & Aupathale vom 29.–30. Juli 1897 aufgenommen & zu günstigen der überschwemmten gewidmet von Otto Goldschmidt, Archives of the Hydrological Service of CHMI)

5.3.6 Povodeň z července roku 1903 Povodeň ve dnech 10.–11. července 1903 v povodí Odry byla do červencové povodně roku 1997 dosud nejničivější novodobou velkou vodou v této oblasti (viz např. Řehánek, 2002). Byla způsobena extrémně vysokými dvoudenními úhrny srážek. Jejich těžiště se nacházelo dne 9. července v oblasti Hrubého Jeseníku a následujícího dne se přesunulo do oblasti Moravskoslezských Beskyd (Šamaj et al., 1983, 1985; Řezáčová et al., 2003). Na stanici Nová Červená Voda (310 m n. m.) bylo dne 9. července naměřeno dokonce 240,2 mm srážek, což je úhrn překonaný ve 20. století teprve v červenci roku 1997 na Studniční hoře v Krkonoších (Štekl et al., 2001). V poslední době byla tato událost několikrát porovnávána s povodněmi z let 1997 a 2002 (viz např. Řezáčová et al., 2003). Již červen roku 1903 byl v povodí Odry velmi deštivý. Např. jen v období od 11. do 16. června zde spadlo v průměru přes 60 mm srážek. Proto již k 6. červenci byla nasycenost povodí značná, a to především v jeho jihovýchodní části (obr. 85). Nelze ovšem zapomínat, že zdejší Moravskoslezské Beskydy patří k jedné z nejdeštivějších oblastí na území České republiky. Rovněž třídenní období 6.–8. července bylo srážkově bohaté s denními úhrny přesahujícími v průměru 10 mm, takže nasycenost

povodí dále vzrostla. Např. na Lysé hoře dosahovala hodnota API30 k 9. červenci ráno dokonce 183 mm. Jak plyne z práce Štekla et al. (2001), dne 9. července 1903 (obr. 86) se nacházela rozsáhlá a mělká cyklona nad západní Ukrajinou, Balkánem a Tureckem. Při poloze svého středu (1010 hPa) nad jihovýchodním Polskem ovlivňovala území dnešní České republiky svojí severní částí. Vliv na cirkulaci na našem území měla také přední strana anticyklony se středem nad britskými ostrovy. Mimořádné srážky ze dne 9. července měly těžiště na severním okraji Hrubého Jeseníku (obr. 87), přičemž většina tohoto území, kde úhrny přesáhly 100 mm, je odvodňována do Odry po polském území, tedy mimo profil Bohumín. To je i případ výše zmíněného extrémního úhrnu v Nové Červené Vodě, který je pozoruhodný i nízkou nadmořskou výškou stanice. Kromě Nové Červené Vody spadlo tohoto dne 200 mm srážek a více také na stanicích Rejvíz (757 m n. m.) 221,0 mm, Šumný potok44 (559 m n. m.) 217,7 mm, Radhošť (1130 m n. m.) 214,4 mm a Jeseník (625 m n. m.) 200,0 mm. Následující den, kdy se těžiště srážkové činnosti přesunulo do oblasti Moravskoslezských Beskyd (192,0 mm Lysá 44

Stanice nazývaná německy Rauschbach, česky přepisováno Raušbach. Jednalo se o myslivnu v katastru obce Adolfovice.

104


Obr. 85. Nasycenost části povodí řeky Odry po stanici Bohumín (včetně povodí Olše), vyjádřená hodnotami indexu API30 (mm) ke dnům 6. a 9. července 1903. Tečkami jsou vyznačeny stanice, z jejichž údajů byly mapy konstruovány Fig. 85. Saturation of part of the Odra catchment up to the Bohumín station (including the Olše catchment), on 6 and 9 July 1903, as expressed through the values of the API30 index (mm). Dots mark the stations that provided the data used for the construction of the maps

hora, 1317 m n. m.), zůstala popsaná cyklona prakticky ve stejné poloze (obr. 88). Naproti tomu od západu rostl vliv anticyklony, což podmínilo růst horizontálního tlakového gradientu nad územím České republiky. Srážky vypadávaly ve studeném vzduchu. Pomalý postup cyklony k východu se pak změnil na postup k severu. Podle údajů z databáze Českého hydrometeorologického ústavu se v Krnově na řece Opavě již dne 10. července jednalo o padesátiletý kulminační průtok, přičemž další den byla tatáž N-letost dosažena na téže řece v Opavě a na řece Odře ve Svinově a v Bohumíně (dále např. dvacetiletý průtok pro Opavu v Děhylově, desetiletý pro Ostravici v Ostravě). V povodí Bečvy uvádí Mihola (1976) desetiletý až dvacetiletý kulminační průtok pro Rožnovskou Bečvu v Krásně nad Bečvou a desetiletý průtok pro Bečvu v Teplicích nad Bečvou. Na Jesenicku nadělala povodeň nevídané škody, považované do červencové povodně roku 1997 za nejhorší v historii. Dobové vylíčení povodňové katastrofy v politickém okrese Jeseník je podáno v samostatné publikaci „Neue verbesserte Auflage der Hochwasser-Katastrophe am 10. und 11. Juli 1903“, z níž čerpal později při popisu průběhu povodně v samotném Jeseníku (obr. 89) i Zeman (1961). Jako ukázka může sloužit popis z výše uvedené publikace týkající se předměstí Svobody v Jeseníku (s. 4–5): „Beim Hause des Herrn Nitsche trat die Biele gegen 11 Uhr aus den Ufern. Ueber die Gärtnergasse und die Freiheitsstrasse bahnten sich die Fluten ihren Weg nach der Stadt, die Mühlgasse, Prießnitz-

gasse unter Wasser setzend. Dem furchtbaren Anprall der Wogen vermochte das oben genannte Haus nicht zu wiederstehen; gegen 11 Uhr vormittags (Freitag) stürzte die gegen Buchelsdorf gelegene Wand und Mauer ein; ebenso die gegen den Fluß stehende Mauer des nächsten Hauses, den eheleuten Stöhr gehörig. … Freitag nachmittags endlich fiel das Wasser langsam, sehr langsam, ebenso im Laufe der Nacht, so das endlich die obere Freiheitsstrasse wieder passierbar wurde, durch die Gärtnergasse jedoch brausten und schäumten die Fluten noch weiter, den ganzen Tag; hier wurde die Rückwand des Kriegisch’-

Obr. 86. Synoptická situace dne 9. července 1903 13 h UTC a trajektorie cyklony (Štekl et al., 2001). Vysvětlivky viz obr. 81 Fig. 86. Synoptic situation on 9 July 1903 at 1300 UTC and cyclone trajectories (Štekl et al., 2001). Key — see Fig. 81


105

Obr. 87. Geografické rozložení denních úhrnů srážek (mm) v povodí řeky Odry po stanici Bohumín (včetně povodí Olše), ve dnech 9. a 10. července 1903. Křížky jsou vyznačeny stanice, z jejichž údajů byly mapy konstruovány Fig. 87. Spatial distribution of daily precipitation totals (mm) on 9 and 10 July 1903 in the Odra catchment up to the Bohumín station (including the Olše catchment). Crosses mark the stations that provided the data used for the construction of the maps

schen Hauses weggerissen. … der herrliche Promenadeplatz bietet ein furchtbares Bild der Verwüstung und Zerstörung. Meterhoch liegen Steine, Trümmer und fortgeschwemmtes Holz über den ganzen, weiten Platz. … noch am Samstag abends rauschten die Fluten, kaum merklich fallend, durch diesen Stadtteil hin, durch die Prießnitzgasse, alles zerstörend und verwüstend. Der Wasserstand erreichte z. B. am Hause des Herrn Schneidermeisters Wessely seinen höchsten Stand mit 1½ Meter.“ (U domu pana Nitsche vystoupila Bělá z břehů v 11 hodin. Přes Zahradní ulici a ulici Svobody razila si povo-

deň svoji cestu do města, přičemž ulice Mlýnská a Priessnitzova se ocitly pod vodou. Strašným nárazům vln nedokázal výše jmenovaný dům vzdorovat; v 11 hodin dopoledne (pátek) se zřítila stěna a zeď proti Bukovicím; stejně tak [se zřítila] proti toku stojící zeď, patřící manželům Stöhrovým. … V pátek odpoledne začala konečně voda pomalu klesat, velmi pomalu, stejně jako během noci, takže konečně horní část ulice Svobody byla průchodná; avšak přes Zahradní ulici proudil a hučel příval dále, po celý den; zde byla odnesena pryč zadní část Kriegischova domu. … nádherné pro-

Obr. 88. Synoptická situace dne 10. července 1903 13 h UTC (Štekl et al., 2001) Fig. 88. Synoptic situation on 10 July 1903 at 1300 UTC (Štekl et al., 2001)

Obr. 89. Bělá si při povodni v červenci 1903 našla cestu ulicemi Jeseníka (zde tehdejší Rudolfova ulice) (Jahrbuch, 1905) Fig. 89. During the flood of July 1903, the River Bělá found its way through the streets of Jeseník (here former Rudolf Street) (Jahrbuch, 1905)

106


menádní náměstí skýtá obraz zpustošení a zkázy. Na celém širokém náměstí leží na metr vysoko kameny, trosky a připlavené dřevo … ještě v sobotu večer proudila povodeň, sotva znatelně klesající, touto částí města, skrze Priessnitzovu ulici, vše ničíce a pustošíce. Např. u domu krejčovského mistra pana Veselého dosáhla voda svého nejvyššího stavu výškou 1½ metru.) Polách a Gába (1998) uvádějí podrobný výčet škod v Jeseníku, České Vsi („u České Vsi, kde stav vody nepřesahoval obvykle 100 cm, bylo naměřeno téměř 6 metrů“), Domašově (2 oběti), Adolfovicích, Dětřichově, Písečné, Širokém Brodě, Mikulovicích (2 oběti, zmizelo zde 31 domů a 9 stodol) atd. Povodeň na Vidnávce ve Vidnavě, která způsobila statisícové škody, byla považována za nejhorší dokonce za několik století. Další dvě oběti jsou uváděny na Šumpersku. Došlo k zastavení železniční dopravy na mnoha tratích ve Slezsku (viz např. Brünner Zeitung, 1903, č. 156, s. 3 — obr. 90). Sokol (1965, in Gába, 1992) se v souvislosti s mimořádnými srážkami zmiňuje o vzniku mur dne 9. července v oblasti Keprníku v Hrubém Jeseníku. K velké povodni došlo ale také na řece Moravě. V Kroměříži měl být dosažen do té doby nejvyšší zaznamenaný vodní stav 542 cm nad normálem, přičemž celé okolí bylo zaplaveno (Brünner Zeitung, 1903, č. 157, s. 3). Ve zprávě z Uherského Hradiště („Das diesmalige Hochwasser war das größte seit Jahrzenten.“ — Tentokráte byla povodeň největší za desetiletí.) se konstatuje, že větší škody než na zaplavených loukách, z nichž bylo seno z větší části již sklizeno, byly způsobeny na polích (ibidem, č. 161, s. 3).

Obr. 90. Zbytky železniční trati mezi Mikulovicemi a Zlatými Horami po povodni na řece Bělé v červenci 1903 (Jahrbuch, 1905) Fig. 90. Remains of the railway line between Mikulovice and Zlaté Hory after the July 1903 flood on the Bělá river (Jahrbuch, 1905)

5.3.7 Povodeň ze srpna a září roku 1938 Povodním koncem srpna a začátkem září roku 1938 nebyla z důvodu tehdejších pohnutých politických událostí věnována taková pozornost, jakou by si bezesporu zasloužily. Na některých tocích však došlo k povodním s kulminačním průtokem dosahujícím v některých profilech hodnoty padesátiletého (Q50) nebo stoletého průtoku (Q100). Datová základna je ale vzhledem k následnému porušení celistvosti českého státu torzovitá, takže nebylo možno graficky vyjádřit plošné rozložení předchozí nasycenosti povodí a srážek. Povětrnostní situace, které vedly ke zmíněným povodním, jsou ze synoptického hlediska ojedinělé postupem celkem čtyř cyklon přes střední Evropu v krátkém sledu za sebou v rozmezí od 21. srpna do 2. září. Příčinné srážky, které povodně způsobily, lze rozdělit do dvou srážkových epizod. První souvislé období srážek nastalo od 21. do 26. srpna. Již dne 21. srpna přešla od jihozápadu přes naše území mělká tlaková níže (1010 hPa). Ve dnech 24.–26. srpna se další cyklona (1005 hPa) retrográdně přesunovala ze západní Ukrajiny nad Baltské moře. Nejsilnější srážky se v tomto období v Čechách i na Moravě vyskytly dne 24. srpna s nejvyšším úhrnem 160,0 mm na jihočeské stanici Stříbrné Hutě (805 m n. m.). Již následkem těchto srážek se ve dnech 25.–27. srpna vyskytly na některých českých a moravských tocích kulminační průtoky přesahující v ojedinělých případech i Q100 a Q50 (viz Štekl et al., 2001): a) 25. srpna: Q100: Svratka — Borovnice, Svratka — Veverská Bítýška; Q30: Divoká Orlice — Kostelec nad Orlicí; Q20: Úpa — Horní Maršov, Malše — Římov; Q10: Labe — Labská, Malše — Roudné b) 26. srpna: Q50: Loučná — Dašice; Q30: Doubrava — Žleby; Q20: Orlice — Týniště nad Orlicí; Q10: Úpa — Česká Skalice, Želivka — Želiv c) 27. srpna: Q50: Svratka — Židlochovice; Q10: Chrudimka — Nemošice. Na mnoha místech způsobily povodně značné škody, jako např. na staveništi brněnské Kníničské přehrady na řece Svratce, kde voda dosáhla 530 cm nad dlouhodobým průměrným vodním stavem (Brněnská svoboda, 1938, č. 203, s. 4): „Toto vzdutí způsobilo zatopení celého kníničského údolí od přehrady až po hájenku. Velká voda protrhla jímku z ocelových štětovnic na 4 místech, svalila dnes v noci nově postavený jeřáb do stavební jámy, odplavila značné množství dřeva a poškodila právě rozdělanou


regulaci řeky pod přehradou. Škody mohou býti zjištěny teprve po odchodu velké vody, budou činiti asi půl milionu Kč. Zdržení ve stavbě nelze zatím odhadnouti, počítá se však, že bude činiti asi půl roku.“ Podobně tomu bylo i na dokončované přehradě Pastviny na Divoké Orlici (Trojan, 1998, s. 79): „V noci stoupla voda v přehradě o 6 metrů a tekla přes všechny přepady. Přes nejvyšší přepad tekla asi 30 centimetrů. Příval byl prudký, zatopil a odplavil kovárnu a skladiště u přehrady a trval 6 dnů. Na vyrovnávací přehradě udělala povodeň velké škody. Urvala lešení, potrhala dřevěný žlab a odplavila mnoho připraveného písku.“ Po velkých deštích se dne 1. září protrhla hráz rybníka Suchý a vodní příval zaplavil obec Sloup. Nejkritičtější situace byla kolem 23. hodiny, kdy byl v ohrožení jeden z domků a voda zaplavila dvůr mlýna. Voda odnesla úrodu z polí, ploty, lávky a vymlela v silnici až dva metry hluboké jámy (Klimeš et al., 2001, s. 110). Zatímco ke dni 21. srpna hodnoty API30 v horní části povodí Moravy ještě většinou nepřesahovaly 60 mm, dne 31. srpna před další povodní se již pohybovaly přibližně v rozmezí 60 až 170 mm (obr. 91). Vymezit období příčinných srážek u povodní začátkem září 1938 je však velmi obtížné. Již ve dnech 29.–30. srpna totiž přešla přes území České republiky další cyklona (1005 hPa) od jihu. Její střed se naštěstí vyskytoval západně od povodí Moravy, které se tak nedostalo do studené oblasti

107

této cyklony, a proto zde srážky pouze ojediněle dosahovaly řádově několika desítek milimetrů. Pro vznik povodně tak byly rozhodující teprve dny 31. srpna a 1. září, kdy střed poslední z výše zmíněné čtveřice cyklon (1005 hPa) postupoval po dráze Vb dále k severu (Kakos, Štekl, 1998). Značné úhrny srážek byly zaznamenány především dne 1. září, kdy v nížinách severní Moravy spadlo několik desítek milimetrů srážek a v Hrubém Jeseníku i přes 100 mm (obr. 92). Kulminační průtoky při následné povodni v prvních zářijových dnech překročily i hodnoty Q50: a) 2. září: Q50: Divoká Orlice — Kostelec nad Orlicí, Orlice — Týniště nad Orlicí, Třebůvka — Loštice; Q20: Morava — Moravičany, Dyje — Travní Dvůr; Q10: Divoká Orlice — Nekoř, Hloučela — Plumov; Q5: Bečva — Dluhonice, Bečva — Teplice nad Bečvou, Chrudimka — Padrty, Labe — Josefov-Jaroměř, Novohradka — Uhřetice, Odra — Ostrava-Svinov, Sázava — Zruč nad Sázavou, Želivka — Želiv b) 3. září: Q100: Morava — Kroměříž; Q50: Labe — Pardubice; Q20: Morava — Olomouc-Nové Sady; Q5: Opava — Děhylov; Q2: Labe — Mělník, Odra — Bohumín. Zprávy ze soudobého tisku citují jak škody několikadenními dešti na dosud nesklizeném obilí, tak i škody způsobené rozlitím vodních toků. Tak např. k povodni na horní Moravě zpráva ze dne 3. září

Obr. 91. Nasycenost horní části povodí Moravy, vyjádřená bodovými hodnotami indexu API30 (mm) ke dnům 21. a 31. srpna 1938 Fig. 91. Saturation of the upper part of the Morava catchment on 21 and 31 August 1938, as expressed through the point values of the API30 index (mm)

108


Obr. 92. Denní úhrny srážek (mm) na srážkoměrných stanicích v horní části povodí Moravy ve dnech 31. srpna a 1. září 1938 Fig. 92. Daily precipitation totals (mm) at rain-gauge stations in the upper part of the Morava catchment on 31 August and 1 September 1938

konstatuje (Brněnská svoboda, 1938, č. 209, s. 1): „U Moravičan a Mladče byla protržena hráz u řeky Moravy. Město Litovel a okolí je zaplaveno; vylitá voda z řeky zaplavila mnoho domů a domků nejen v Litovli, ale i ve Lhotě a Vísce. Voda je tam několik metrů nad normálem a vnikla do domů. Obyvatelé se museli vystěhovat a vyveden musel býti i dobytek. … V Litovli je úplně zatopen mlýn pana Staroštíka, pila a řada domů. Ve vodě zahynulo mnoho drobného hospodářského zvířectva a vepřového dobytka. Škody jsou obrovské.“ Povodeň postihla i další části toku Moravy, jak dokládá záznam k 10. září (ibidem, č. 215, s. 2): „Jižní Morava se topí. Od Hodonína po Lanžhot, od Lanžhota po Podivín mohou jezdit i lodi. Celá tato prostora jest jedno moře, moře kalné vody, která dovršuje neštěstí Břeclavska … 3000 hektarů selských pozemků je pod vodou.“ Na jižní Moravě souvisely záplavy i s rozlitím řeky Dyje (dne 4. září kulminovala Dyje v Dolních Věstonicích s desetiletým průtokem). Podobně podle zprávy ze dne 4. září došlo k záplavám i v úseku Labe na Pardubicku (ibidem, č. 210, s. 3: „Labe … rozlilo se od Hradce Králové přes Pardubice až k Týnci nad Labem do šíře několika kilometrů. Ze záplavy vynikají jen budovy, stromy a místy komunikace. V Pardubicích se v některých částech města obyvatelé vystěhovali.“). Dne 5. září byl zaznamenán pětiletý kulminační průtok na Moravě ve Strážnici a desetiletý na Labi v Brandýse nad Labem.

5.3.8 Povodeň z července roku 1997 Ničivá povodeň z července roku 1997 vyvolala nebývalý ohlas u odborné veřejnosti, a to jak z hlediska hodnocení jejích meteorologických příčin (např. Pavlík, Sandev, 1997; Řezáčová et al., 1997, 1998, 2001, 2003), tak i průběhu (např. Soukalová et al., 1997; Bronstert et al., 1998; Dostál, 1998; Matějíček, 1998; Řehánek et al., 1998a, 1998b; Matějíček, Hladný, 1999; Dostál et al., 2002; Řehánek, 2002), dopadů (Krajina a povodeň, 1998; Rozvoj území, 1999) a možností protipovodňové ochrany. Byla způsobena extrémními srážkami ve dnech 4.–8. července zejména na Moravě a ve Slezsku (těžiště srážkové činnosti bylo v oblasti Moravskoslezských Beskyd a Hrubého Jeseníku — obr. 93), ale i ve východních Čechách; vydatné srážky se opakovaly v Krkonoších ještě 17.–21. července. Jak uvádějí Štekl et al. (2001), dne 6. července hrála v rozsáhlé oblasti nízkého tlaku vzduchu nad jihovýchodní a východní Evropou hlavní roli cyklona, jejíž střed 1010 hPa ležel nad jihozápadní Ukrajinou. Druhým řídícím centrem byla anticyklona nad západní Francií a jihozápadem britských ostrovů (obr. 94). Tohoto dne vypadly mimořádné srážky zejména v oblasti Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd na stanicích Studniční hora (1554 m n. m.) 260,9 mm, Lysá hora (1324 m n. m.) 233,8 mm, Šance (509 m


n. m.) 230,2 mm, Rejvíz (757 m n. m.) 214,2 mm a Frenštát pod Radhoštěm (408 m n. m.) 205,7 mm. Dne 7. července byla řídící kvazistacionární cyklona vyjádřena dvěma centry. Pro tvorbu počasí na Moravě a ve Slezsku, kde byla srážková činnost nejvýraznější (nejvyšší denní úhrn 167,0 mm měl Jeseník, 456 m n. m.), byla určující cyklona se středem 1005 hPa nad východním Slovenskem a Zakarpatskou Ukrajinou. Na přední straně přetočeného teplého vzduchu ležela retrográdní teplá fronta nad Slezskem (obr. 95). Obdobný charakter cirkulace se projevil i následujícího dne 8. července, který byl podmíněn kvazistacionární polohou řídící cyklony se středem 1005 hPa nad severním Rumunskem a jihozápadní Ukrajinou a kvazistacionární polohou řídící anticyklony (obr. 96). Největší srážky připadly tohoto dne na oblast Moravskoslezských Beskyd (Šance 207,3 mm) (geografické rozložení srážek na území celé České republiky ve dnech 6.–8. července 1997 viz Štekl et al., 2001).

109

Mimořádně vysoké srážky koncentrované do tří dnů podmínily na řadě vodních toků na Moravě a ve Slezsku, ale i ve východních Čechách, extrémní povodně, jak dokládá následující přehled N-letosti kulminačních průtoků (Soukalová et al., 1997; Řehánek et al., 1998a, 1998b): a) 6. července: > Q100: Juhyně — Rajnochovice b) 7. července: > Q100: Opava — Krnov, Opavice — Krnov, Opava — Opava, Opava — Děhylov, Osoblaha — Bohušov, Vidnávka — Vidnava, Bělá — Mikulovice, Bělá — Jeseník, Krupá — Habartice, Morava — Raškov, Desná — Kouty nad Desnou, Vsetínská Bečva — Jarcová, Rožnovská Bečva — Valašské Meziříčí, Bečva — Teplice nad Bečvou, Moštěnka — Prusy, Rusava — Chomýž; Q100: Tichá Orlice — Sobkovice, Třebovka — Hylváty; > Q50: Dřevnice — Zlín; Q50: Labe — Špindlerův Mlýn c) 8. července: > Q100: Odra — Svinov, Odra — Bohumín (největší povodeň ve 20. století s dosud

Obr. 93. Geografické rozložení denních úhrnů srážek (mm) na Moravě a ve Slezsku ve dnech 4.–8. července 1997 Fig. 93. Spatial distribution of daily precipitation totals (mm) in Moravia and Silesia from 4 to 8 July 1997

110


Obr. 94. Synoptická situace dne 6. července 1997 00 h UTC a trajektorie cyklony (Štekl et al., 2001). Vysvětlivky viz obr. 81 Fig. 94. Synoptic situation on 6 July 1997 at 0000 UTC and cyclone trajectories (Štekl et al., 2001). Key — see Fig. 81

největším kulminačním průtokem), Desná — Šumperk, Moravská Sázava — Lupěné, Morava — Moravičany, Bečva — Dluhonice, Svitava — Letovice; Q100: Svitava — Hradec nad Svitavou, Svratka — Dalečín, Tichá Orlice — Dolní Libchavy, Loučná — Litomyšl; Q50: Divoká Orlice — Klášterec nad Orlicí, Divoká Orlice — Nekoř, Orlice — Týniště nad Orlicí, Loučná — Cerekvice d) 9. července: > Q100: Morava — Olomouc; Q100: Tichá Orlice — Malá Čermná; Q50: Ostravice — Ostrava, Olše — Věřňovice e) 10. července: > Q100: Morava — Kroměříž f) 11. července: > Q100: Morava — Spytihněv g) 14. července: > Q100: Morava — Strážnice. Největší povodeň 20. století na území České republiky si vyžádala 52 lidských životů (v publikaci Výsledná zpráva, 2003 se uvádí 60 obětí). Záplavy při této povodni zasáhly celkem 34 okresů celé Moravy, Slezska a východních Čech (obr. 97). Celkově bylo postiženo 538 obytných zón a konurbací a zničeno bylo 2151 bytů, přičemž dalších 5652 nebylo v dlouhodobějším horizontu použitelných pro svůj účel. Poškozeno a zaplaveno bylo dále 946 km železničních tratí, 13 železničních stanic a 26 mostů. Rozsáhlé škody způsobily povodně v zemědělských oblastech na úrodě. Celkové škody byly vyčísleny na 62,2 miliardy korun (Rozvoj území, 1999). Velké srážky zapříčinily zejména v karpatské části Moravy vznik sesuvů (obr. 98). Svahové pohyby se začaly aktivizovat a projevovat již dne 7. čer-



vence, přičemž nejrychlejší část svahové deformace proběhla tento a následující den. Další pohyby byly již méně intenzivní, ale pokračovaly až do podzimu roku 1997. Tak např. na bývalém okrese Vsetín se aktivizovalo 220 sesuvů a v okrese Zlín 120 sesuvů. K tomu přistupuje ještě 129 sesuvů, které se projevily v 11 dalších okresech (Kirchner, Krejčí, 1997, 1998). Mezi další negativní důsledky červencové povodně patřil i kalamitní výskyt komárů v nížinných částech povodí řek Moravy a Bečvy. Příčinou bylo zaplavení všech potenciálních líhnišť larev komárů, takže asi za 14 dnů po začátku povodně se vylíhla celá rezerva vajíček komárů, které nakladly jejich samičky za několik předcházejících let (Chmela, Rupeš, 1998).


111

Obr. 97. Chropyňská ulice v Kroměříži při povodni řeky Moravy v roce 1997 (foto J. Ščotka) Fig. 97. Chropyně Street in Kroměříž during the flooding of the River Morava in 1997 (photo J. Ščotka)

Obr. 98. Dolní akumulační část rozsáhlého sesuvného území Bečva-Háje východně od Rožnova pod Radhoštěm, aktivovaného extrémními srážkami v červenci 1997 a v dolní části rovněž povodňovým vodním stavem. Sesuv dlouhý asi 400 m postihl levý údolní svah a zasahoval až do koryta Rožnovské Bečvy (foto K. Kirchner, listopad 1997) Fig. 98. Lower zone of accumulation of the extensive Bečva-Háje mudslide area east of Rožnov pod Radhoštěm, activated by extreme precipitation in July 1997 and also by the level of flood waters in its lower part. The mudslide was about 400 m long and affected the left valley slope, extending to the Rožnovská Bečva riverbed (photo K. Kirchner, November 1997)

112


5.3.9 Povodeň ze srpna roku 2002 Povodeň ze srpna roku 2002 podmíněná vydatnými trvalými srážkami patří mezi nejvýznamnější známé povodňové katastrofy v České republice. Vyžádala si celkem 19 lidských životů a materiální škody vyčíslené na 73 miliard Kč. Postiženo bylo 986 obcí ve 43 okresech, přičemž 98 obcí bylo zcela zaplaveno (obr. 99). Tisíce lidí, zejména v Praze, muselo být evakuováno (Výsledná zpráva, 2003). Tato povodeň byla dosud analyzována v řadě prací z pohledu jejího hydrologického průběhu (např. Kubát et al., 2002; Šercl et al., 2002, 2003), hodnocení meteorologických příčin (Pavlík et al., 2002; Coufal, 2003; Müller, Kakos, 2003; Řezáčová et al., 2003, 2004) včetně analýzy rozložení srážek (Květoň et al., 2002) nebo nasycenosti půdy vláhou v období povodňové situace (Kohut, 2002). Souhrnné zhodnocení povodně bylo uvedeno ve výsledcích projektu vlády České republiky s názvem „Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002 a návrhy úpravy systému prevence před povodněmi“ (Výsledná zpráva, 2003; Hladný et al., eds., 2004; Hladný et al., 2005). Vznik samotné ničivé povodně ze 12.–16. srpna 2002 souvisel se dvěma mimořádnými srážkovými obdobími. První srážková vlna přišla ve

dnech 6.–7. srpna a postihla především jižní Čechy. Dne 7. srpna naměřila maximum srážek stanice Pohorská Ves (750 m n. m.) v Novohradských horách, a to 180,5 mm. Jednalo se o trvalé a místy i přívalové srážky spojené s tlakovou níží nad Alpami, která se vytvořila dne 5. srpna nad západním Středomořím. V místech s nejvyššími úhrny srážek trvalého charakteru se ale bouřky nevyskytovaly. Nad územím České republiky se dne 6. srpna udržovala v přízemním tlakovém poli oblast nižšího tlaku vzduchu, která se následující den posunula nad Balkán. Dne 7. srpna se naše území dostalo do proudění ze severního kvadrantu (obr. 100). Při extrémních srážkách v oblasti Novohradských hor a jihozápadní části Šumavy s jejím severovýchodním podhůřím hrál nepochybně roli i orografický efekt při tomto proudění. Výsledkem první srážkové vlny ve dnech 6.–7. srpna byly mimořádné povodně na Malši a dalších tocích v jižní části Čech dne 8. srpna, jak plyne z následujícího přehledu N-letosti povodní (Výsledná zpráva, 2003): Q500–1000: Malše — Pořešín, Vltava — České Budějovice; Q500: Černá — Líčov; Q200–500: Malše — Kaplice, Malše — Římov, Malše — Roudné; Q200: Stropnice — Pašinovice; Q50–100: Blanice — Heřmaň; Q50: Blanice — Blanický Mlýn; Q20–50: Volyňka —

Obr. 99. Povodeň na Labi u Litoměřic po kulminaci dne 16. srpna 2002. V popředí zaplavená obec Prosmyky, v pozadí areál chemičky v Lovosicích a železniční most (foto V. Šafránek) Fig. 99. Flood on the River Elbe near Litoměřice after its peak on 16 August 2002. Foreground: the flooded village of Prosmyky; background, industrial property associated with a chemical works in Lovosice, and a railway bridge (photo V. Šafránek)


Nemětice, Otava — Písek; Q20: Vltava — Březí. V řadě dalších míst se jednalo o dvouletý až desetiletý kulminační průtok. Nasycenost povodí Vltavy mezi dny 6. a 11. srpna tak prudce vzrostla: prakticky v celém povodí Vltavy po soutok s Otavou a ve větší části povodí Otavy přesahovala 100 mm, v části Novohradských hor dokonce 200 mm (obr. 101). Druhá srážková vlna se dostavila brzy nato ve dnech 11.–13. srpna. Srážky trvalého charakteru souvisely s hlubokou cyklonou (vzhledem k roční době) s hodnotou středu slabě pod 1000 hPa, která zvolna postupovala ze střední Itálie (11. srpna) přes Rakousko a Čechy (12. srpna) nad východní Německo (13. srpna) po dráze Vb, avšak poněkud západněji a téměř přímo k severu (obr. 102). Na význam cyklon středomořského původu pro velmi vydatné denní srážky na území České republiky bylo již několikrát v různých souvislostech poukázáno (viz např. Brázdil, Štekl, 1986; Hanslian et al., 2000; Štekl et al., 2001). Z Německa se směr jejího postupu prudce stočil k východu na Ukrajinu. Dne 11. srpna zasáhly trvalé srážky (bez bouřek) celé Čechy s největší intenzitou přibližně v jejich jihozápadní polovině s maximem v jižním cípu území (nejvyšší úhrn 157,4 mm na stanici Slavkov, 777 m n. m.). Následujícího dne 12. srpna srážková činnost ještě zesílila opět téměř v celé jihozápadní polovině Čech a také v oblasti Krušných hor, kde byl zaznamenán dokonce rekordní úhrn 313,0 mm asi 0,5 km od hranic na německé stanici Zinnwald (882 m n. m.). Na třech stanicích na našem území denní úhrny přesáhly 200 mm: Český Jiřetín–Fláje

Obr. 100. Synoptická situace dne 8. srpna 2002 00 h UTC. Vysvětlivky viz obr. 81 Fig. 100. Synoptic situation on 8 August 2002 at 0000 UTC. Key — see Fig. 81

113

(740 m n. m.) 226,8 mm, Klíny (820 m n. m.) 220,7 mm a Petrovice–Krásný Les (600 m n. m.) 210,0 mm. Přitom v jižních, středních a východních Čechách se vyskytly i bouřkové přívalové deště. Mimořádností srážek vynikla především oblast Krušných hor. Do této doby zde byl denní úhrn přesahující 200 mm zaznamenán pouze jednou dne 8. července 1927, kdy při opakovaných průtržích mračen na stanici Adolfov (750 m n. m.) spadlo 209,0 mm srážek. Následná povodeň na německé straně Krušných hor si tenkrát vyžádala dokonce 146 lidských životů a velké hmotné škody (Dietzschold, 1928; Neubert, 1928; Alt, Fickert, 1936; k synoptickému rozboru této situace viz Štekl et al., 2001). Zesílení srážkové intenzity dne 12. srpna zvláště v povodí Berounky a střední Vltavy se podílelo rozhodující měrou na velikosti kulminačního průtoku na Vltavě v Praze. Také rozvodnění na menších, hlásnou službou nesledovaných tocích

Obr. 101. Nasycenost českých povodí, vyjádřená hodnotami indexu API30 (mm), ke dnům 6. a 11. srpna 2002 Fig. 101. Saturation of Czech catchments on 6 and 11 August 2002, as expressed through the values of the API30 index (mm)

114


ve středních Čechách, přispělo s největší pravděpodobností k neočekávaně výraznějšímu zvětšení povodňového průtoku v hlavním městě. Dne 13. srpna začala srážková činnost od jihozápadu slábnout a její těžiště se přesunulo do severních Čech, a to do oblasti Jizerských hor a Krkonoš (nejvyšší úhrn 176,5 mm na stanici Pomezní boudy, 1050 m n. m.). Dne 14. srpna srážková činnost na území České republiky téměř ustala s výjimkou Moravskoslezských Beskyd. Obr. 103 ukazuje rozložení srážkových úhrnů na našem území ve dnech 11.–13. srpna s jejich výraznou koncentrací do oblasti jižních Čech, Krušných hor a severu Čech. Po nasycení povodí srážkami z první vlny a naplnění koryt řek došlo po druhé srážkové vlně k rychlému vzestupu hladin řek, takže na řadě vodních toků v Čechách a v povodí Dyje na Moravě byly dosaženy ve dnech 12.–16. srpna mimořádné kulminační průtoky (Výsledná zpráva, 2003 — uvedeny pouze případy s kulminačním průtokem přesahujícím hodnoty desetiletých průtoků Q10): a) 12. srpna: > Q1000: Blanice — Blanický Mlýn; Q200: Volyňka — Nemětice; Q100: Otava — Sušice b) 13. srpna: > Q1000: Blanice — Heřmaň, Lomnice — Dolní Ostrovec, Vltava — Březí, Vltava — České Budějovice, Skalice — Varvažov, Stropnice — Pašinovice, Úslava — Koterov; Q1000: Malše — Římov, Úhlava — Štěnovice; Q500–1000: Berounka — Beroun, Berounka — Liblín, Otava — Písek; Q200–500: Černá — Líčov, Malše — Kaplice, Malše — Pořešín, Malše — Římov, Radbuza — Lhota, Úhlava — Klatovy; Q200: Klabava — Nová Huť, Radbuza — České Údolí; Q100–200: Berounka — Plzeň-Bílá Hora, Radbuza — Staňkov; Q50–100: Litavka — Čenkov, Mastník — Radíč; Q50: Kocába — Štěchovice, Litavka — Beroun, Želetavka — Vysočany; Q20–50: Doubrava — Spačice, Vltava — Vyšší Brod, Smědá — Frýdlant; Q20: Bílina — Chotějovice, Bílina — Trmice, Červený potok — Hořovice, Úhlavka — Stříbro; Q10–20: Jizera — Železný Brod c) 14. srpna: > Q1000: Nežárka — Hamr nad Nežárkou; Q500: Vltava — Praha-Chuchle, Vltava — Vraňany; Q200–500: Vltava — Zbraslav; Q200: Dyje — Podhradí nad Dyjí; Q100: Dyje — Vranov nad Dyjí, Dyje — Znojmo; Q20: Doubrava — Žleby, Jihlava — Dvorce d) 15. srpna: Q200–500: Labe — Mělník (obr. 104); Q100–200: Lužnice — Klenovice e) 16. srpna: Q1000: Lužnice — Bechyně; Q100–200: Labe — Děčín, Labe — Hřensko, Labe — Ústí nad Labem.

Obr. 102. Synoptická situace dne 12. srpna 2002 00 h UTC. Vysvětlivky viz obr. 81 Fig. 102. Synoptic situation on 12 August 2002 at 0000 UTC. Key — see Fig. 81

Na jihočeských tocích, na středním a dolním toku Vltavy se jednalo o jednu z vůbec největších povodní za posledních 1000 let. Kulminační průtok 5160 m3.s-1 dne 14. srpna na Vltavě v Praze odpovídal pětisetleté vodě a výrazně přesáhl hodnoty průtoků dalších známých stoletých povodní z 19. století, a to z 29. března 1845 (4500 m3.s-1), 4. září 1890 (3980 m3.s-1) a 2. února 1862 (3850 m3.s-1), ale i z 28. února 1784 (odhadnutý průtok 4580 m3.s-1). Na Labi v Děčíně, kulminujícím dne 16. srpna (4770 m3.s-1), tato povodeň nedosáhla kulminačního průtoku z 30. března 1845 (odhadnut na 5600 m3.s-1), ale ani průtoku při další stoleté vodě z 3. února 1862 (4820 m3.s-1). Kombinací několika současně působících faktorů se vliv Vltavské kaskády na kulminační průtok srpnové povodně v Praze i v Děčíně prakticky anuloval (viz tab. 7 a tab. 17; Vyhodnocení katastrofální povodně, 2004). Na základě modelových simulací se dále ukázalo, že tento efekt by byl podobný i za jiných variant manipulací na nádržích (Hladný et al., 2005).

5.4 VARIABILITA POVODNÍ A GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ Vývojové tendence teploty vzduchu a srážek na území České republiky lze charakterizovat pomocí několika sekulárních řad. K tomuto účelu lze použít zejména měření zahájená na hvězdárně původní jezuitské koleje sv. Klementa (zkráceně Klementinum) v Praze (obr. 105). Souvislá měření teploty vzduchu zde začala od 1. ledna 1775 a srážek od 1. května 1804 (Pejml, 1975). Hlaváč (1966) pro-

VARIABILITA POVODNÍ A GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ

115

Obr. 103. Geografické rozložení úhrnů srážek na území České republiky ve dnech 11.–13. srpna 2002 (Výsledná zpráva, 2003) Fig. 103. Spatial distribution of precipitation totals in the Czech Republic on 11–13 August 2002 (Výsledná zpráva, 2003)

dloužil klementinskou teplotní řadu až do roku 1771 na základě dalších dochovaných měření před rokem 1775. Lze se ale domnívat, že měření probíhala i před rokem 1771, pro což by svědčila dochovaná Steplingova pozorování srážek, teploty a tlaku vzduchu již z roku 1752 (Stepling) nebo Strnadem publikované měsíční přehledy tlaku vzduchu z let 1769–1793 a teploty vzduchu z období 1770–1793 (Strnadt, 1794a, 1794b). Jak vyplývá z prací Hlaváče (1937) a Pejmla (1975), měření teploty vzduchu byla prováděna zpočátku ve 4. poschodí astronomické věže (39 m nad zemí). Někdy mezi léty 1782 a 1788 byla měření přemístěna do největšího dvora komplexu budov v jihovýchodní části Klementina. Zde byl teploměr umístěn v plechové budce na severní straně budovy, a to u okna bytu ve druhém poschodí (11 m nad zemí). Od 30. května 1889 jsou teploměry instalovány v téže budce u okna v prvním poschodí (6,5 m nad zemí), přičemž v předchozích letech se několikrát změnila jejich poloha mezi oběma poschodími. V letech 1863, 1924 a 1929 došlo ve dvoře i ke stavebním úpravám. Všechny tyto změny ale podle Hlaváče (1937) neměly vliv na narušení homogenity teplotních měření, což nemusí odpovídat skutečnosti. Klementinská měření teploty vzduchu jsou navíc zatížena efektem zesi-

lování tepelného ostrova města (k hodnocení jeho vlivu viz např. Brázdil, 1993; Brázdil, Budíková, 1999; Beranová, Huth, 2003). Historie měření srážek v Klementinu s několika změnami v umístění srážkoměru byla podrobně popsána v Beiträge zur Hydrographie Österreichs (1914). Později se klementinským měřením srážek podrobně zabýval Křivský (1957), který doporučil upravit zjištěné hodnoty s použitím různých přepočetních koeficientů pro jednotlivá období. S ohledem na problémy s nalezením srovnávací dostatečně dlouhé řady však pražská měření dosud homogenizována nebyla. Pražské údaje mohou být zčásti konfrontovány s teplotami vzduchu a srážkami z Brna, jejichž měření začala již v roce 1799 (teplota vzduchu) resp. 1803 (srážky) (viz Brázdil, 1979; Brázdil, Štěpánek, 1998; Brázdil et al., 2002; Brázdil, Valášek, 2003b; Brázdil et al., 2005b). Teplotní měření jsou však zatím v použitelné podobě k dispozici pouze od roku 1848, kdy zahájil svá pozorování dr. Pavel Olexík a v následujících letech se několikrát měnila jejich poloha. Totéž platí i o srážkách, o nichž existují měsíční záznamy Zachariáše Melzera z let 1803–1837, ale není známo vlastní místo jejich měření (ke změnám polohy meteorologických měření v Brně blíže viz Brázdil, 1979; Brázdil et al.,

116


Obr. 104. Kulminační průtok Labe v Mělníku při povodni v srpnu 2002 dosáhl hodnoty dvousetleté až pětisetleté vody. Pohled směrem k osadě Rybáře a mělnickému zámku při povodni (nahoře) a za normálního stavu o dva týdny později (dole) (foto L. Elleder) Fig. 104. The maximum peak discharge of the Elbe at Mělník during the August 2002 flood reached the level of a 200- to 500-year return period. A view towards the Rybáře settlement and Mělník Castle during the flood (above) and under normal conditions two weeks later (below) (photos L. Elleder)


Obr. 105. Pohled na jezuitskou kolej sv. Klementa (krátce Klementinum) na Starém Městě pražském kolem roku 1750 (Pejml, 1975) Fig. 105. A view of the Jesuit college of Saint Clement (Klementinum) in Prague Old Town around 1750 (Pejml, 1975)

2005b). V této práci jsou dále použity homogenizované měsíční řady obou meteorologických prvků zpracované v rámci projektu ALP-IMP („Multi-centennial climate variability in the Alps — Instrumental data, Model simulations, and Proxy data“), laskavě poskytnuté dr. Reinhardem Böhmem z Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni (k homogenizaci řad viz Böhm et al., 2001; Auer et al., 2005). Kromě řad Prahy-Klementina a Brna byly k popisu klimatologických tendencí použity ještě řady vztahující se k celému území České republiky, resp. k jeho větším částem. Lze totiž předpokládat, že klimatický signál v průměrných řadách bude výraznější než v řadách jednotlivých stanic, zatížených větší variabilitou a lokálními vlivy. Jedná se především o průměrnou teplotní řadu České republiky, sestavenou v podobě anomálií od referenčního období 1961–1990 a homogenizovanou pro období 1848–2000 Štěpánkem (2004) na základě měření řady stanic v různých částech uvedeného období. Pro analýzu srážek pak byla použita jednak průměrná řada pro území Čech od roku 1876, sestavená původně Jílkem (1957) na základě metody izohyet a dále doplňovaná různými výpočetními metodami na Českém hydrometeorologickém ústavu (viz také Křivský, Andrlík, 1977), jednak průměrná řada pro Moravu a Slezsko v období 1881– 1980 (Brázdil et al., 1985), dopočítaná stejnou metodikou do roku 1988 a následně doplněná podle výpočtů ČHMÚ (tyto údaje jsou zveřejňovány např. v Měsíčních přehledech počasí). Při testování relativní homogenity obou srážkových řad testem Alexanderssona (Alexandersson, 1986) nebyly shledány žádné zásadní nehomogenity v jejich údajích.

117

Výše popsané teplotní a srážkové řady byly dále použity k charakteristice teplotních a srážkových tendencí v České republice, a to vždy na základě ročních a sezónních hodnot. V případě všech teplotních řad je dobře patrná celková vzestupná tendence teplot vzduchu od poloviny 19. století, vrcholící zatím v nejteplejších 90. letech 20. století a počátku následujícího století (obr. 106). Tento trend je však vyvolán odlišnými dílčími fluktuacemi. Tak v případě léta a podzimu došlo po předchozím mírném poklesu teplot k jejich skokovému vzestupu od 20. let posledního století (v průměru o 1–1,5 ºC). Poté podzimní teploty víceméně stagnovaly a letní teploty výrazně vzrostly až ve zmíněných teplých 90. letech. V případě zimních teplot je pozoruhodné zejména delší období chladných zim v 80.–90. letech 19. století. Jako nejkompaktnější se jeví oteplování jarních období. Pokud se uvažuje období před rokem 1850, ukazují měření z Prahy-Klementina na pokles teplot od 90. let 18. století právě do poloviny 19. století. Toto velmi teplé období přelomu 18. a 19. století, patrné také na dalších středoevropských sekulárních stanicích a porovnatelné s nejvyššími teplotami posledních 10–15 let, bylo podrobněji diskutováno Brázdilem a Dobrovolným (1993). Nicméně otázkou dosud zůstává, do jaké míry je zmíněné maximum projevem přirozeného kolísání teploty vzduchu nebo zda souviselo s kvalitou tehdejších teplotních měření. V případě ročních úhrnů srážek je pro Brno a Moravu zřejmý jejich postupný pokles od 80. let 19. století, který je dobře vyjádřený také v jednotlivých ročních obdobích (obr. 107). Naproti tomu pro srážkovou řadu Čech jsou patrná cyklická kolísání kolem střední hodnoty jak pro rok, tak i pro roční období. Vcelku vyrovnané jsou také fluktuace srážek ve dvousetleté klementinské řadě, i když v měřítku několika desetiletí lze nalézt i výraznější dílčí vzestupy či poklesy srážek. Z analýzy dlouhých chronologií povodní na Vltavě v Praze (kap. 5.2.1.3) a na Labi v Děčíně (kap. 5.2.3.3) vyplývá, že druhá polovina 19. století byla obdobím mimořádné povodňové aktivity, po níž v průběhu 20. století četnost a extremita povodní postupně klesala. Tato poklesová tendence vyvrcholila v průběhu druhé poloviny 20. století, kdy celkový počet povodní byl dvakrát až třikrát menší než v předchozím maximu, přičemž počet zimních povodní na Vltavě klesl dokonce čtyřikrát. Výrazný poklesový trend povodní ve 20. století potvrzují také kratší chronologie pro Ohři v Lounech,

118


Obr. 106. Chod průměrných ročních a sezónních anomálií teploty vzduchu (referenční období 1961–1990) pro PrahuKlementinum (1771–2003), Brno (1848–2003) a Českou republiku (1848–2000). Shlazeno Gaussovým filtrem pro 10 let Fig. 106. Variation of mean annual and seasonal air temperature anomalies (reference period 1961–1990) for PragueKlementinum (1771–2003), Brno (1848–2003) and the Czech Republic (1848–2000). Smoothed by Gaussian filter for 10 years



119

120



Odru v Bohumíně a také Moravu v Kroměříži, kde počet povodní v podstatně kratším období 1916–1950 byl stejný jako v letech 1951–2000. V 19. století se na českých tocích vyskytly také největší povodňové katastrofy, zejména v březnu 1845, únoru 1862 a září 1890. Protože u všech těchto tří řek připadá nejvyšší počet případů na povodně související s náhlým táním sněhové pokrývky v zimě a na jaře (nejčastěji v únoru a v březnu), doprovázeným nezřídka deštěm a chodem ledu, je třeba hledat příčiny tohoto stavu zejména ve změnách povětrnostního režimu těchto měsíců. Z tohoto pohledu se jako nejvýznamnější jeví globální oteplování, s nímž souvisejí mnohé procesy ovlivňující vznik povodní. Výrazné oteplení v měsících prosinec–březen v České republice je dobře patrné z padesátiletých teplotních průměrů tří analyzovaných řad (obr. 108). Tak pro Prahu-Klementinum dosáhl vzestup teplot vzduchu mezi obdobími 1851–1900 a 1951– 2000 2,0 ºC v prosinci, 1,4 ºC v lednu, 1,1 ºC v únoru a 1,7 ºC v březnu. I když tento trend souvisí výrazně s rostoucím vlivem tepelného ostrova

města (viz Brázdil, 1993; Brázdil, Budíková, 1999; Beranová, Huth, 2003), podíl antropogenního zesilování skleníkového efektu na tomto vzestupu je nesporný. To ostatně potvrzují i další dvě teplotní řady. V Brně činil odpovídající teplotní nárůst postupně 1,2, 0,8, 0,8 a 1,1 ºC, pro řadu České republiky pak 1,5, 1,0, 0,6 a 1,2 ºC. To pochopitelně znamená posun sněhové pokrývky a vypadávání kapalných srážek do vyšší nadmořské výšky. Berou-li se v úvahu průměrované hodnoty teplotních pseudogradientů jednotlivých oblastí České republiky v období 1901–1950 (Souborná studie, 1969), pak by průměrný vzestup nulové izotermy mezi léty 1851–1900 a 1951–2000 mohl dosahovat kolem 350 m v prosinci, kolem 200–250 m v lednu a v březnu a mezi 100–150 m v únoru. Tedy teplejší zimní měsíce ovlivňují především zkrácené trvání, menší plošný rozsah a nižší výšky sněhové pokrývky. Při vyšších teplotách vypadává i více kapalných srážek na úkor sněhových, přičemž kapalné srážky přispívají i k rychlejšímu tání existující sněhové pokrývky. Kombinace těchto skutečností pak má za následek velmi výraznou


121

Obr. 107. Chod ročních a sezónních anomálií úhrnů srážek (referenční období 1961–1990) pro Prahu-Klementinum (1804–2003), Čechy (1876–2003), Brno (1805–2003), Moravu a Slezsko (1881–2003). Shlazeno Gaussovým filtrem pro 10 let Fig. 107. Variation of annual and seasonal precipitation anomalies (reference period 1961–1990) for Prague-Klementinum (1804–2003), Bohemia (1876–2003), Brno (1805–2003), Moravia and Silesia (1881–2003). Smoothed by Gaussian filter for 10 years

změnu četností a velikosti povodní od prosince do března (Kakos, 1996a). To potvrzuje i výrazná změna ve frekvenci pražských povodní ve vztahu k sumám záporných teplot vzduchu počítaných z klementinské teplotní řady podle Hellmannova kritéria (viz Meteorologický slovník, 1993). Podle něho bylo studované období 1826–1984 rozděleno na epochy studených zim (1826–1898, 1938–1947) a teplých zim (1899–1937, 1948–1984). Ukázalo se, že ve stanovených epochách studených zim byla

četnost povodní v zimním hydrologickém půlroce (listopad–duben) přesně třikrát vyšší než v epochách teplých zim (Kakos, 1990b). Vliv oteplení na menší četnost, rozsah a výšku sněhové pokrývky na začátku zimy se pak promítá i do radiačních poměrů v následujícím období, a to hlavně v lednu a v únoru, kdy za stejných makrocirkulačních podmínek bývají naměřené teploty při existenci sněhové pokrývky až o několik °C nižší než bez ní (Kakos, 1996a). Existence

122



sněhové pokrývky ovlivňuje totiž jak příjem dopadajícího slunečního záření větším albedem povrchu ve dne, tak intenzivnějším ochlazováním v noci v důsledku dlouhovlnného vyzařování. Tak např. na Milešovce dosahovaly v prosinci až březnu (období 1961–1990) průměrné teplotní diference mezi povrchem se souvislou sněhovou pokrývkou a bez sněhové pokrývky 4,7 ºC (prosinec) až 5,3 ºC (březen) pro minimální teploty a 4,6 ºC (prosinec) až 7,3 ºC (březen) pro maximální teploty (Brázdil, Štekl et al., 1999). Zvýšení zimních teplot vzduchu má vliv jak na teplotní režim vodních toků, tak i na výskyt a trvá-

ní ledových jevů (Patera, 1998). Ve stejném smyslu jako současné oteplování působí také vodní nádrže a temperované odpadní vody využité v průmyslových technologických procesech. Vliv teplotního s ledového režimu na českých tocích a nádržích byl zevrubně studován v práci Votruby a Patery (1983) a dále pak v četných příspěvcích na sympóziích věnovaných této problematice (viz kap. 5.1) se zvláštní pozorností k labské vodní cestě a dolní Ohři (z hlediska zabezpečení chodu tepelných elektráren). Tak na Ohři byla ledová pokrývka rozpouštěna před příchodem zimní povodně řízením odtoku teplejší vody ze spodních vrstev nádrže Nechranice.


123


Na středolabské vodní cestě se pak využívalo dočasného vypouštění oteplených vod z chladicího okruhu tepelné elektrárny ve Chvaleticích (Matoušek, 1986). Kříž (2003) na základě studia vodního režimu řeky Ostravice konstatoval omezení druhové pestrosti ledových jevů a jejich trvání pod nádržemi, přičemž v dolní části povodí působí stejně oteplené odpadní vody. Např. od uvedení vodního díla Šance do provozu se pod přehradou v úseku delším než 1 km ledové jevy prakticky nevyskytují. Změny teplotních podmínek zimních měsíců jsou také v úzké návaznosti na variabilitu cirkulačních podmínek ve střední Evropě, které lze popsat

např. pomocí indexu Severoatlantské oscilace (North Atlantic Oscillation Index — NAOI). Ten postihuje rozdíl tlaku vzduchu v meridionálním směru mezi permanentními akčními centry atmosféry, a to islandskou tlakovou níží a azorskou tlakovou výší (Lamb, Pepler, 1987; Wanner et al., 2001). V závislosti na zvolených lokalitách či gridových hodnotách pro stanovení tlakových rozdílů existuje několik verzí NAOI (viz Hurrell, 1995; Jones et al., 1997; Luterbacher et al., 1999, 2002). Kladné hodnoty NAOI znamenají zesílení zonální cirkulace nad severní částí Atlantského oceánu a pronikání oceánských vzduchových hmot do

124



střední Evropy, tedy v zimě přívod teplejšího vzduchu s dešťovými srážkami. V případě Milešovky (období 1905–1995) byl pro měsíce prosinec–březen prokázán statisticky významný podíl NAOI na kolísání jejich teplot (korelační koeficienty 0,25 pro prosinec až 0,54 pro březen). Ještě užší vazbu na kolísání teplot zde vykazoval tzv. středoevropský zonální index (Central European Zonal Index — CEZI), počítaný z průměrovaných gridových hodnot normovaného přízemního tlaku vzduchu (35º s.š./0º, 35º s.š./20º v.d., 40º s.š./0º, 40º s.š./20º v.d., resp. 60º s.š./0º, 60º s.š./20º v.d., 65º s.š./0º, 65º s.š./20º v.d.) (Jacobeit et al., 1998). Hodnoty kore-

lačních koeficientů se pohybovaly od 0,55 v březnu do 0,82 v únoru (Brázdil, Štekl et al., 1999). V případě průměrné teplotní řady České republiky, vypočtené z údajů 93 homogenizovaných stanic, byla v období 1961–1995 prokázána statisticky významná vazba na kolísání hodnot NAOI dokonce pro všechny měsíce s výjimkou dubna až července a dále pro zimu, podzim a rok (Brázdil et al., 2001). Jak plyne z obr. 109, hodnoty NAOI v prosinci– březnu dosáhly maximálních kladných veličin asi mezi léty 1900–1930 a poté klesaly do začátku 70. let, odkdy do konce 20. století opět rostly. Jak se ukazuje, významnější zimní povodně (od pětileté-


125


ho kulminačního průtoku) s výskytem v březnu nebo v dubnu souvisely zpravidla se zápornými hodnotami indexu, tedy zeslabením zonálního proudění ve střední Evropě a s tužšími předchozími zimami (viz např. roky 1853, 1855, 1856, 1862, 1865, 1881, 1886, 1888, 1895, 1900, 1940, 1941, 1942, 1947). V případě hodnot CEZI lze nalézt analogická kolísání i vztah k výskytu povodní. Kladné hodnoty obou indexů znamenají, že při převládajícím zonálním proudění jsou zimní oblevy ve střední Evropě intenzivnější, častější a delší. Synoptické situace se silnějším prouděním vzdu-

chu, kladnými teplotami vzduchu a zesílenými návětrnými vlivy jsou proto doprovázeny i většími úhrny srážek, zvláště pak dešťových. Dokladem toho mohou být i nejvyšší srážkové úhrny měsíců prosince–března, které připadly ve srážkových řadách České republiky především na 70. léta 20. století (Čechy 1876–2003: prosinec 1974 — 113 mm, leden 1976 — 111 mm, únor 1970 — 94 mm, březen 2000 — 126 mm; Morava a Slezsko: prosinec 1974 — 92 mm — druhý v pořadí za prosincem 1954, leden 1976 — 94 mm, únor 1977 — 92 mm, březen 2000 — 102 mm).

126


Obr. 108. Změny průměrných teplot vzduchu (oC) prosince–března pro Prahu-Klementinum, Brno a průměrnou řadu České republiky v obdobích 1851–1900 (a), 1901–1950 (b) a 1951–2000 (c). Pro řadu České republiky jsou uvedeny teplotní anomálie (dT) pro referenční období 1961–1990 Fig. 108. Changes in mean air temperature (oC) in December–March for Prague-Klementinum, Brno and the average series of the Czech Republic in the period 1851–1900 (a), 1901–1950 (b), and 1951–2000 (c). With reference to series for the Czech Republic, temperature anomalies (dT) are given for the reference period 1961–1990

Obr. 109. Kolísání průměrných hodnot prosince–března indexu Severoatlantské oscilace (NAOI, 1851–2003 — Jones et al., 1997) a středoevropského zonálního indexu (CEZI, 1851–1999 — Jacobeit et al., 1998) Fig. 109. Fluctuations in the average December to March values of the North Atlantic Oscillation Index (NAOI, 1851– 2003 — Jones et al., 1997) and Central European Zonal Index (CEZI, 1851–1999 — Jacobeit et al., 1998)

6 CHRONOLOGIE HISTORICKÝCH POVODNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH PŘED ZAČÁTKEM PŘÍSTROJOVÝCH MĚŘENÍ Jak vyplynulo z kap. 5, pokrývají systematická přístrojová hydrologická pozorování v českých zemích jen část 19.–20. století, takže jejich výpovědní hodnota o povodních v minulosti při jejich velké časové a prostorové variabilitě je značně omezená. Tyto údaje tak nemusí postihnout ani extrémní povodně s dlouhou dobou opakování, ani významné změny v jejich frekvenci či sezonalitě. Přitom informace tohoto typu mohou mít zásadní význam pro hodnocení povodňového rizika. Údaje o povodních v období před začátkem přístrojových měření lze získat buď na základě analýzy přírodních údajů (tzv. paleopovodně) nebo z různých dokumentárních pramenů (tzv. historické povodně). Pro analýzu paleopovodní se využívají stopy po jejich činnosti zanechané v krajině, k nimž patří např. povodňové sedimenty, říční eroze, škody na vegetaci atd. (viz např. Starkel, 2001, 2002; Benito et al., 2003). Četné výzkumy vedené v této oblasti převážně od 80. let 20. století vedly ke konstituování tzv. hydrologie paleopovodní (Paleoflood Hydrology) (viz např. Baker, 2003; Benito, 2003; Benito et al., 2004). V oblasti střední Evropy ohrožovaly povodně původní obyvatele svými ničivými účinky patrně již od paleolitu, jak dokazují mnohé archeologické vrstvy a říční náplavy. Vzhledem k archeologickému datování (tzv. dlouhého času) a přesnosti geologického datování je ale stěží možné stanovit přesně dobu, kdy v pravěku a v raném středověku k těmto katastrofickým jevům docházelo. Může to však ukázat na zvýšenou frekvenci povodní v delším časovém úseku (viz např. Opravil, 1983). Např. v údolním dně Odry u Bohumína spadá hlavní fáze ukládání povodňových sedimentů do svrchního subatlantiku, resp. subrecentu, tedy do konce středověku a do novověku (Czudek, Hiller, 2001). S přesnější datací velkých vod se tak lze setkat teprve v písemných pramenech dokumentární povahy (viz kap. 6.2). Nejstarší zprávy o povodních v českých zemích pocházejí z legend o sv. Václavu.

6.1 SVATOVÁCLAVSKÉ LEGENDY A NEJSTARŠÍ POVODEŇ V ČECHÁCH Povodeň měla nastat v noci z 3. na 4. března 938 (tj. tři roky po zavraždění knížete Václava jeho bratrem Boleslavem dne 28. září 935), kdy bylo světcovo tělo přeneseno ze Staré Boleslavi do Prahy. Prokázat její výskyt je však velmi složité. Souvisí to s tím, že žádné hagiografické dílo z 10. století se nedochovalo v originále, ale jen v mladších opisech a mnohdy v několika ne zcela shodných redakcích. Situaci komplikují i ztracené předlohy (většinou ty nejstarší), jejichž ohlasy se nacházejí v o něco mladších spisech z 10. století. Ke všemu od sebe jednotliví autoři opisovali, doplňovali celé pasáže z jiných legend a přidávali další své části. Následující výklad svatováclavských legend vychází z prací Ludvíkovského (1973–1974) a Třeštíka (1997). Na počátku stojí nejstarší krátké líčení života a mučednické smrti sv. Václava, označené Třeštíkem (1997) jako „Legenda X“. Ta se bohužel nedochovala, ale její obsah je znám z mnoha dalších spisů. Snad nejblíže k ní stojí tzv. „První staroslověnská legenda o sv. Václavu“, což je de facto překlad původní latinské Legendy X do staroslověnštiny, který byl přepracován v klášteře na Sázavě, odkud se dostal na Rus (První stsl. legenda — red. ruské; První stsl. legenda — red. charvatskohlaholská). Druhým přímým přepracováním Legendy X je svatováclavská legenda montecassinského mnicha a pak biskupa v Amalfi Vavřince, sepsaná snad roku 1039 (Laurentius)45. První staroslověnská legenda popisuje převoz mučedníkova těla velmi prostě: Kníže Boleslav I. zalitoval svého podlého činu a jako výraz pokání nechal převézt světcovo tělo do Prahy. Bylo uloženo do hrobu v kostele sv. Víta na Pražském hradě dne 4. března (ruské redakce mají mylně 3. března) (První stsl. legenda — red. ruské, s. 11–12, 20; Prv45

Novější a zdařilejší edici pořídil F. Newton (viz Newton, 1972, s. 23–42).

128

CHRONOLOGIE HISTORICKÝCH POVODNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH PŘED ZAČÁTKEM PŘÍSTROJOVÝCH MĚŘENÍ

ní stsl. legenda — red. charvatskohlaholská, s. 43). Vavřinec z Monte Cassina toto stručné vyprávění doplnil tím, že přenesení tělesné schránky sv. Václava měl provést druhý pražský biskup sv. Vojtěch (byl biskupem v letech 982–995), a dalším zázrakem, kdy koně táhnoucí vůz s mrtvým tělem se nemohli hnout z místa a teprve na přímluvu Boží toto ztuhnutí pominulo (Laurentius cap. 12, s. 179–180). Tedy žádná z těchto legend neobsahuje zmínku o povodni. Legenda X patrně nevznikla nedlouho po smrti, resp. přenesení sv. Václava, jak tvrdí řada slavistů (viz Třeštík, 1997), ale snad ještě před smrtí knížete Boleslava I. v roce 972. Někdy po roce 974 se zřejmě dostala do rukou řezenských mnichů, kteří na jejím základě s použitím Života sv. Jimrama sepsali legendu novou, dnes nazývanou podle prvních slov „Crescente fide christiana“ (tj. Když rostla víra křesťanská). Bohužel ani tento spis se nezachoval v archetypu, ale jen v opisech, a to v redakci bavorské (Crescente fide — rec. Bavarica) a české (Crescente fide — rec. Bohemica). Krátce po roce 983 tuto legendu přepracoval na žádost císaře Oty II. mantovský biskup Gumpold, který text původní Crescente přepsal do značně nabubřelého stylu (Gumpold). Před rokem 1050 pak byla v klášteře na Sázavě sepsána tzv. „Druhá staroslověnská le-

genda o sv. Václavu“ (Druhá stsl. legenda), která se rovněž dostala na Rus. Autor v ní využil Legendu X, původní Crescente fide a Gumpolda. Právě v legendě „Crescente fide christiana“ se objevuje první popis povodně (obr. 110), která se měla udát při převozu světcova těla (Crescente fide — rec. Bavarica cap. 10, s. 188; Crescente fide — rec. Bohemica cap. 10, s. 62; slova ve špičaté závorce jsou doplňky z české redakce): „Requievit corpus eius in eodem loco <, qui vocatur Altinbolezlau,> tres annos et visum est in somnis nonnulis, ut tranferrent illud ad ecclesiam, quam ipse construxit. Qui consurgentes media nocte, corpus eius de sepulcro sumpserunt et posuerunt super plaustrum. Et venerunt cum eo ad torrentem, cuius inundatio extra ripam per prata fluebat, et transire non quiverunt. Qui dum nimio moerore obtenti quererent ligna, ut pontem facerent, revertentes se viderunt <, quo ituri erant,> trans torrentem plaustrum stantem cum sancto corpore non humidum. Et quid nobis de hoc animadvertendum est, nisi quod virtus omnipotentis Dei transporavit illud. Illi quoque aurige, cernentes hoc prodigium, valde mirati sunt. Et sic venerunt ad ecclesiam [in Pragam] predictam cum eo. … Et translatio eius celebratur quarta Nonas Martii.“ (Tj. Jeho tělo spočívalo na témž místě <, které nazývají Stará Boleslav,> po tři roky a tu měli nějací lidé vidění

Obr. 110. Kresba perem z Liber depictus (Knihy v obrázcích) z poloviny 14. století, zpodobňující zázračné přenesení těla sv. Václava anděly přes rozvodněný potok Rokytku v noci ze 3. na 4. března 938. Nápis nad obrázkem zní: „Hic angeli portaverunt corpus sancti Wencezlai cum equis ultra rivulum“ (Zde andělé přenesli tělo svatého Václava i s koňmi přes potok) (Matějček et al., 1940) Fig. 110. A drawing from the mid-14th century Liber depictus depicting the body of Saint Wenceslas being miraculously carried by angels over the flooded Rokytka stream during the night of 3–4 March 938 AD. The text above the drawing reads: “Hic angeli portaverunt corpus sancti Wencezlai cum equis ultra rivulum” (Here the angels carried the corpse of Saint Wenceslas and the horses over the stream) (Matějček et al., 1940)

SVATOVÁCLAVSKÉ LEGENDY A NEJSTARŠÍ POVODEŇ V ČECHÁCH

ve snách, že by je měli přenést do kostela, který on sám vystavěl. I vstali o půlnoci, vyzvedli jeho tělo z hrobu a naložili na vůz. A přijeli s ním k bystřině, která převalujíc se přes břehy zatopila louky a znemožňovala přechod. Tu sklíčeni nesmírným žalem vydali se hledat dříví, aby vystavěli most, při návratu však shledali, že vůz se svatým tělem stojí na druhé straně bystřiny beze známek smočení. A co máme o tom poznamenat, než že jej tam přepravil zásah všemohoucího Boha. Když vozkové viděli tento zázrak, velice se divili. A tak s ním přijeli [do Prahy] k řečenému kostelu. … A toto přenesení slaví se 4. března.) Téměř stejně vylíčil událost i Gumpold, který doplnil způsob, jakým se na druhý břeh dostali služebníci (Gumpold cap. 23, s. 162): „Quo miraculo ipsi aliquantum haesitantes, transnatato supra caballos rivulo“ (tj. Tímto zázrakem sami poněkud zmateni, na koních přebrodili říčku). Vůbec mu nevadilo, že když lidé nemohli přejet přes rozvodněný tok s vozem (sám uvádí pro velkou hloubku), stěží by ho přebrodili. Také Druhá staroslověnská legenda popisuje převoz světcovy tělesné schránky obdobně jako Crescente, ale ve zkrácené podobě (Druhá stsl. legenda cap. 23, s. 115–116). Dodává jen, že říčka se nazývala Rokytnice (ibidem, s. 116), což zajisté autor převzal z Kristiánovy legendy (viz níže). Z těchto legend se vcelku vymyká obsáhlejší hagiografický spis břevnovského mnicha Kristiána, asi mladšího bratra panujícího knížete Boleslava II. (Třeštík, 1999a, 1999b). Spory mnoha historiků, ve které době spis vlastně vznikl, byly vyřešeny Třeštíkem (1980, 1997), který na podkladě stylu díla a uváděných reálií prokázal, že Kristián svou legendu psal v letech 992–993. K sepsání legendy „Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius“ (Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily), patřící ke klenotům české literatury, použil Kristián kromě legend cyrilometodějských a svatoludmilské i Legendu X, původní Crescente fide a Gumpolda. Při popisu povodně v noci z 3. na 4. března je již daleko konkrétnější než předchozí autoři (Kristián cap. 8, s. 78, 80, 84): „… Venerunt igitur nocte et sacratissimum corpus auferunt, quod plaustro impositum usque ad rivulum quendam, cui vocabulum Rokytnycze est, perducunt. Et ecce aqua adeo excreverat, ut eciam ripas superans prata omnia occuparet, et nichil preter mortem spei dabat corpus sanctum advehentibus. Sed tali in angustia constitutis menti occurrit, ut ipsum sibi misereri deposcerent beati Wenceslai preci-

129

bus, ut qui idem martyr transferretur, frequentissimis revelacionibus declarare dignatus est, et dicunt: O beate martyr, quia tue iussioni devota mente studuimus, nunc omnes hostili gladio puniendi tradimur. Sinul et laborant, ut pons qualiscunque fabricaretur. Dum hec aguntur, respicientes subito, vident se plaustrumque cum corpore preciosi martyris ea parte fluvii, qua ire disposuerant, constitutos. Quod videntes sancti martyris ministri, Deum et sanctum suum voce grandi et toto corde collaudant, qui famulos suos, tali discrimine positos, potenti tam virtute liberaverat. Hinc pietas Domini, hinc meritum servi tali miraculo patuit, hinc gloria Dei et hinc virtus martyris declaratur, dum et corpus digna translacione veneratur, et exequiarum eius baiuli tali virtute sunt liberati. Ad fluvium quoque properantes Wltave, pontem fractum reperientes, ingemiscunt, insuper et gravari ceperunt ac omnino eum sustollere non valentes, rursus precibus insistunt, quo eis solita pietate succurreret, ne vitam presentem amitterent, quoniam secundum edictum principis gallicinium matutinum transibat. Mox se exauditos intuentes, sustollunt eum humeris, ac si nil oneris umquam habuisset, pontemque fractum sine obstaculo transisse se gratantur. …“ (V českém překladu Ludvíkovského — viz Kristián cap. 8, s. 79, 81, 85: … Přišli tedy v noci, vzali přesvaté tělo a naloživše je na vůz, vezli je až k nějakému potoku, jenž se nazývá Rokytnice. A ejhle, vody v něm tak přibylo, že i z břehů vystoupila a všechny louky zaplavila, a tak ti, kteří tělo vezli, leda smrti se mohli nadít. A když se ocitli v takové tísni, napadlo je, aby si modlitbou k blahoslavenému Václavu vyprosili od něho slitování, neboť ten mučedník ráčil přemnoha zjeveními naznačit, aby byl přenesen. I řkou: „Ó blahoslavený mučedníku, poněvadž jsme hleděli vyhovět zbožně tvému rozkazu, nyní máme být všichni potrestáni vražedným mečem.“ Ale přece se namáhají, aby zhotovili most, ať už jakýkoliv. Mezi touto prací se najednou ohlédnou a vidí, že stojí i s vozem, na němž bylo tělo vzácného mučedníka, na té straně řeky, kam chtěli přejít. I vidouce to sluhové svatého mučedníka, velikým hlasem a z celého srdce velebí Boha a svého svatého, že své služebníky v takové nebezpečí postavené tak zázračnou pomocí vysvobodil. Tak se dobrotivost Hospodinova, tak se zásluha služebníka jeho takovým divem ukázala, tak sláva boží a tak moc mučedníkova byla dosvědčena, když i tělo jeho důstojným přenesením bylo uctěno i nosiči jeho ostatků takovým zázrakem byli vysvobozeni. Spě-

130


chajíce dále k řece Vltavě a shledavše, že jest most porušen, jali se naříkat a nadto ještě počali být zemdleni, a nemohouce tělo světcovo vůbec pozvednout, znovu se počali modlit, aby jim podle svého obvyklého milosrdenství pomohl, aby neztratili časného života, poněvadž už míjelo jitřní kuropění, určené knížetem za lhůtu. A brzy poznali, že byli vyslyšeni, zvedli jej na ramena, jako kdyby nebyl nikdy nic vážil, a přešli bez nesnází prolomený most, vzdávajíce díky Bohu. …) Kristiánova legenda se s Crescente fide a s Gumpoldem přes značné rozdíly v pohnutce k přenesení světcových ostatků shoduje v tom, že služebníci převážející světcovo tělo nejprve narazili na rozvodněný potok (říčku), kde se snažili vystavět provizorní most. Crescente fide i Gumpold dodávají, že kdysi tu jakýsi most stál a byl vodou odnesen (a nebylo tu přívozu ani loďky). Kristián jen uvádí, že se most snažili služebníci vybudovat. Oproti svým předchůdcům ale vysvětluje zázrak s přenesením těla sv. Václava logičtěji, kdy na druhém břehu se ocitla celá výprava. Dále se ovšem Kristián od předchozích verzí radikálně liší. Zatímco Crescente fide i Gumpold píší o tom, že po zázračném překonání potoka výprava s mučedníkovým tělem dorazila přímo na Pražský hrad, tak Kristián nechává služebníky stanout na břehu Vltavy, kde spatřují povodní polámaný most (obr. 111). Teprve po jeho zdolání (se světcovou pomocí) dorazí na Hrad. Jak pro řezenského skladatele Crescente fide, tak pro Gumpolda byly takovéto podrobnosti nepodstatné, neboť šlo především o glorifikaci světce. Naopak pro mnicha

Kristiána hrála topografie důležitou roli a podrobně popisoval to, co znal (viz Třeštík, 1980). Tak tomu bylo s cestou ze Staré Boleslavi do Prahy, kterou sám při příležitosti svátku sv. Václava asi několikrát absolvoval. Při cestě ze Staré Boleslavi se opravdu nejprve musí překročit potok Rokytka (tj. Kristiánova Rokytnice) a poté Vltava, aby bylo možné dorazit do pražského podhradí, kde bylo hlavní tržiště, a poté na Hrad. Most přes Vltavu tu patrně stál, ale asi ne v době, do které se hlásí (v Kristiánově legendě do roku 932, neboť světcovu vraždu mylně klade k roku 929), ale až v Kristiánově současnosti, tj. koncem 10. století (k existenci mostu viz např. Sláma, 1986; Kotyza et al., 1995; Třeštík, 1997). Historikové, kteří akceptují existenci mostu, vedou spory o tom, zda šlo o skutečně regulérní most nebo o prostou lávku pro pěší. Argumentují tím, že výklad pasáže Kristiánovy legendy dovoluje obě varianty. Kristián však u obou staveb (přes Rokytku a Vltavu) zřetelně uvádí, že jde o most („pons“), nikoliv o lávku („ponticulus“). Vůz u Rokytky měl jistě most přejet, tedy vozkové nestavěli jenom nějakou lávku. Použitý obrat „most ať už jakýkoliv“ („ut pons qualiscunque fabricaretur“) znamená jistě provizorní most (svržené kmeny s haťovanou mostovkou apod.). V kontextu Kristiánova vyprávění, ať již jde o reálnou událost nebo ne, je si totiž třeba uvědomit, že jen přenesení těla a jeho doprava pěšky do Prahy by byla časově a fyzicky značně náročná, takže museli přece jen použít rychlejší vůz. Pokud jde o přechod přes řeku Vltavu, nemohlo jít podle Třeštíka (1997) o stavbu kamennou,

Obr. 111. Kresba perem z Liber depictus z poloviny 14. století, znázorňující služebníky převážející tělo sv. Václava ze Staré Boleslavi, jak přijeli před kuropěním dne 4. března 938 k řece Vltavě, kde našli povodní zbořený most. Nad vyobrazením je nápis: „Hic venerunt ad aquam cum corpore sancti Wencezlai carentes [sic!] ponte“ (Zde přišli s tělem svatého Václava k řece bez mostu) (Matějček et al., 1940) Fig 111. A drawing from the mid-14th century Liber depictus showing servants carrying the corpse of Saint Wenceslas from Stará Boleslav to reach the River Vltava before cockcrow on 4 March 938 AD and finding the bridge damaged by flood. The text above the illustration states: “Hic venerunt ad aquam cum corpore sancti Wencezlai carentes [sic!] ponte” (They came here with the body of Saint Wenceslas to the bridgeless river) (Matějček et al., 1940)

SVATOVÁCLAVSKÉ LEGENDY A NEJSTARŠÍ POVODEŇ V ČECHÁCH

neboť ta by při protržení šla stěží přejít, ale dřevěnou. Slované budování dřevěných mostů nejen znali, ale i mistrně ovládali. Jak dokládají archeologické výzkumy, zvláště v oblasti slovanských Obodritů a Luticů-Veletů ve východní části dnešního Německa se podařilo nalézt mnoho reliktů poměrně dlouhých dřevěných mostů (např. Teterow, Fegritz, Behren-Lübchin). O něco kratší most přes rameno řeky Moravy byl odhalen i na slovanském hradišti v Mikulčicích (relevantní literaturu k těmto nálezům uvádí Třeštík, 1997). Jeden takový most přes bažiny a snad i řeku Ohři (asi u Žatce), zcela jistě průchodný i s vozy, připomíná i arabský kupec židovského původu a vyslanec kordóbského kalifa Ibrahim ibn Jakub, který Čechy navštívil roku 966 (Ibrahim, s. 414; Třeštík, 1992). Lze se tedy domnívat, že v případě Kristiánova přechodu přes Vltavu se jednalo o regulérní most sjízdný pro vozy. Patrně šlo o stavbu tvořenou kůly zatlučenými do dna, případně kombinované se zkříženými kůly či trámci (tzv. kozy), na nichž ležely trámy a pak dřevěná mostovka. Komunikační dostupnost pražského velkého tržiště v podhradí Pražského hradu (oblast dnešní Malé Strany), kde v 10. století probíhal masový obchod s otroky (Třeštík, 1999c, 2000), byla životní nutností, neboť přívozy byly pomalé a brody zvláště v období velkých vod nejisté (v literatuře se zmiňuje především brod v prostoru Manin). Most tedy určitě existoval za doby Kristiánovy, a to patrně na stejném místě, jako objekt stržený zářijovou povodní roku 1118 (viz kap. 6.5.1). I když by bylo lákavé březnovou povodeň roku 938 považovat za reálnou, je to nepravděpodobné, neboť přenesení přes vzdutý tok (příp. záchrana z rozbouřeného moře apod.) je vcelku obvyklým zázrakem, často využívaným legendisty k dotvrzení svatosti dané osoby (viz Ludvíkovský, 1973–1974). Řezenský autor Crescente fide toto běžné schéma využil bez ohledu na reálie. Inspiroval se jistě Životem sv. Jimrama (tento světec byl oficiálním patronem řezenského kláštera a jemu byl zasvěcen i tamní kostel). V legendě o sv. Jimramu se mimo jiné uvádí, že nepřetržité čtyřicetidenní deště a těžké bouřky rozvodnily toky tak děsivě, že se z břehů vylil i mohutný Dunaj a zaplavil téměř celý kraj. A právě tu jsou uvedeny zázraky při translaci Jimramova těla — uklidnění vzduté řeky i bouřlivého větru, převoz přes tok, ochrana převážejících atd. (Vita Heimrammi (rec. A) cap. 32–33, s. 74–76). Není známo, zda řezenský mnich nevyužil i díla o životě sv. Korbiniána, kde se povodeň uvádí dokonce dvakrát (Vita Corbiniani cap. 16, 27, s. 205, 219).

131

Z legendy Crescente fide převzal údaj o povodni Gumpold a oběma díly se inspiroval i Kristián, který přidal, že se jednalo o potok Rokytku. To, že dodal navíc i povodeň na Vltavě, by mohlo souviset s událostí, kterou skutečně sám zažil. Např. Fiala (1974) považoval za Kristiánem prožitou povodeň velkou vodu z roku 1272, při které byl v Praze protržen kamenný Juditin most (viz kap. 6.4.1), protože se domníval, že Kristiánova legenda je mladší účelový podvrh. Velkou povodeň však mohl Kristián před rokem 993, kdy pravděpodobně legendu dopsal, opravdu zažít. Kronikář Kosmas, známý svými omyly právě při líčení dějů v 10. století (viz např. Sláma, 2003), však o vodní záplavě v tomto století nemá jedinou zprávu a mohlo by se zdát, že ji neobsahovaly ani dnes nezvěstné Staré anály pražské, jejichž část je dochována v sázavských přípiscích ke Kosmově kronice či v Análech hradištsko-opatovických aj. (Třeštík 1997; viz též Brázdil et al., 2004c). Tyto letopisy obsahovaly mimo jiné i výtahy ze starých hersfeldských análů, z jejichž mnoha opisů se jeden ocitl někdy v první polovině 11. století v Praze. A právě tento rukopis zcela jistě údaj o povodni obsahoval, ovšem události ze zimy 987/988 byly do Starých análů pražských opsány neúplně. V českém opisu zápis zní (Kosmas (dodatky), s. 51, pozn. *; viz i Mnich sázavský, s. 240): „987. Eodem anno Saxones iterum Sclaviam invaserunt, et ad ultimum ipsi Sclavi regis ditioni subduntur, et castella iuxta Albim flumen denuo restaurata sunt. Et ventus ingens aedificia multa stravit.“ (987. Téhož roku Sasové opět vtrhli do země Slovanů, a naposledy jsou oni Slované uvedeni pod královo panství, a zase jsou obnoveny hrady na řece Labi. A veliký vítr pobořil mnoho stavení.) Nejstarší z redakcí hersfeldských análů jsou asi letopisy z Hildesheimu, kde se o stejné události píše (Ann. Hildesheimenses, s. 24): „987. Iterum Saxones Sclaviam vastant. Unde illi conpulsi, regis ditioni se subdunt, et castella iuxta Albiam restaurant. Aque quoque exundabant; nihilominus et ventus plura edificia stravit.“ Zatímco první dvě věty mají stejný význam jako v českém opisu, zní následující věta v českém překladu takto: Také vody se příliš rozvodnily, nicméně i vítr zbořil mnoho stavení. Takže někdy v roce 987 došlo vedle vichřice i k povodni. Letopisy z Quedlinburku, resp. jeden z jejich rukopisů, který se dostal do Prahy a byl asi přímou předlohou Starých pražských análů, poslední větu ještě zpřesňuje (Ann. Quedlinburgensis, s. 67): „Sa-

132


xones Sclaviam iterum invaserunt, et ad ultimum ipsi Sclavi regis ditioni subduntur, et castella iuxta Albiam flumen denuo restaurata sunt. Et in proxima hyeme aquae nimium inundaverunt, et ventus ingens multa aedificia stravit.“ Povodeň se tedy stala „in proxima hyeme“. Jistým problémem je překlad slova „proxima“ („prope“), které znamená v časovém určení blízký, nejbližší, nedávný, poslední, ale i následující. V dataci zimy tak záleží na tom, ke kterému výrazu se přikloníme. Umístění líčení na konci roku 987, za nímž následuje zpráva o horkém létě roku 988 (ibidem, s. 67), by mohlo ukazovat na zimu 987/988. Téměř shodné znění má i další mladší redakce hersfeldských letopisů z Magdeburku (Ann. Magdeburgenses, s. 158), stejně jako kronikář a biskup Dětmar z Merseburku (Thietmar, s. 152), který z hersfeldských letopisů čerpal. Údaj o povodni zmiňují pro Švábsko i mladší kompilační anály (např. Ann. Palidenses, s. 65). Jednalo se tedy o velkou povodeň, zcela jistě na Labi a dalších řekách, která nadělala mnoho škod, a proto letopiscům stála za zaznamenání. Z geografického hlediska se jednalo o oblast od Hersfeldu přes Hildesheim a Quedlinburk k Magdeburku, tj. Durynsko, Vestfálsko a snad i Dolní Sasko, tj. o východní okraj tehdejší říše císaře Oty III. Událost se tak sice nevztahuje přímo k Čechám, ovšem v případě zimních povodní je jejich současný projev na Vltavě a Labi, stejně jako ve východním Německu a v Čechách, zcela reálný, jak lze dokumentovat na řadě případů (viz např. Brázdil, 1998). Proto by nebylo divu, že tato povodeň mohla ovlivnit i mnicha Kristiána při psaní svatováclavské legendy. Je tedy zřejmé, že k povodni na Vltavě zcela jistě nedošlo z 3. na 4. března 938, ale pravděpodobně až na konci zimy 987/988. Kristián ji asi sám prožil, na vlastní oči viděl i těžce poškozený most přes Vltavu a událost aktuálně zahrnul do svého díla. Mohl by to tak být také jeden z dalších důkazů o pravosti Kristiánovy legendy, hlásící se do 10. století.

6.2 PRAMENNÁ ZÁKLADNA ÚDAJŮ O HISTORICKÝCH POVODNÍCH Protože výskyt povodní byl často doprovázen ztrátami lidských životů a velkými škodami na majetku, jsou informace o nich významnou součástí písemných dokumentárních údajů (viz např. Brázdil, Kotyza, 1995, 2001; Pfister, 1999; Brázdil, 2000, 2003; Glaser, 2001; Brázdil et al., 2005a). Vedení takovýchto záznamů bylo odrazem přirozeného zá-

jmu člověka o přírodní katastrofy, které bezprostředně ovlivňovaly jeho praktický život, včetně psychiky a percepce světa. Záznamy ovšem většinou nemají systematický charakter, i když zřejmě postihují (v závislosti na hustotě záznamů) většinu povodní s nejvýraznějšími dopady. V další části textu je uvedena charakteristika jednotlivých typů pramenů obsahujících informace o historických povodních v České republice.

6.2.1 Prameny narativní povahy Jde o tradiční vyprávěcí písemné prameny v podobě análů, kronik a pamětí. Pro tento typ pramenů je právě typický popis extrémních událostí, mezi které povodně svým průběhem, přímými dopady a následky patřily. S různým stupněm podrobnosti, často i s příslušným emocionálním nábojem, zpravidla popisují průběh události, škody a případné lidské oběti. V některých případech se snaží porovnávat aktuální událost s jinou povodní, kterou pisatelé zprávy sami případně zažili, popř. se o ní dověděli jiným způsobem (např. z novin, z jiných písemných pramenů, z doslechu, z dochované povodňové značky). Popis povodně může být doprovázen i jejím vyobrazením, které je ale spíše odrazem autorovy percepce existence povodně než vyjádřením reálného stavu události (obr. 112). Kvalita a přesnost záznamu je odvislá od intelektuální úrovně autora (např. v závislosti na jeho vzdělání, pozorovací schopnosti, motivaci pro vedení záznamů) a především od jeho vztahu k popisované události, tj. zda byl např. jejím přímým svědkem. Naopak přebírání zpráv z jiných pramenů nebo z doslechu může být příčinou chyb v datování a popisu povodní, které je pak nutné eliminovat srovnávací analýzou s jinými dostupnými dobovými prameny. Z hlediska interpretace je značným problémem mnohdy nekritické přejímání zpráv starších autorů, což lze dokumentovat na příkladu labské povodně z roku 1015. Pötzsch (1784, s. 11) ve svém přehledu povodní na Labi uvedl pro tuto povodeň správně jako jeden ze zdrojů pojednání již zmíněného Dětmara (Thietmar, s. 424, 426), ovšem jeho údaje rozmnožil mimo jiné o daleko mladší vyprávění „Rerum Misnensis“ od humanisty Fabricia ze Saské Kamenice a o anály z Míšně, které událost prezentují stejně jako Dětmar (viz Grünewald, 1829, s. 10–11). Tak vznikla podivná směs údajů. Dětmar (ibidem) jako očitý svědek popisuje událost prostě. Syn polského krále Mešek dne 13. září 1015 oblehl se sedmi legiemi hrad Míšeň a pokoušel se ho za-

PRAMENNÁ ZÁKLADNA ÚDAJŮ O HISTORICKÝCH POVODNÍCH

pálit. Protože obráncům chyběla voda, hasili požáry medem. Obléhání ale nevedlo k úspěchu a tak polské vojsko spálilo kraj okolo říčky Jahna (levobřežní přítok Labe severozápadně od Míšně), a protože vidělo, že voda v Labi počala stoupat („ni Albi crescere viderent“), ustoupilo v chvatu na pravý břeh a poté odtáhlo, čímž byla Míšeň zachráněna před téměř jistým pádem. Pötzsch (1784, s. 11) ovšem na podkladě mladších pramenů k tomu dodává, že vodou bylo zatopeno nejen celé podhradí a kraj, ale pod vodou se prý ocitly i samotné staré Drážďany („Alt-Dresden meist unter Wasser zu stehen kam“).46 Vůbec mu nevadilo, že první písemná zmínka o Drážďanech („Dreseden“) pochází až z listiny ze dne 31. března 1206 (viz např. http:// www.elbtal.com/dresden/geschichte/). V případě diskutované události není jisté, zda se vůbec voda vylila ze břehů, a pokud ano, tak se zřejmě jednalo spíše o lokální povodeň, neboť větší velká voda by stěží unikla pozornosti analistů z Quedlinburku a jiným. Předložená ukázka je nejen dokladem nekritické práce s prameny, ale zejména nutnosti velmi opatrného přejímání zpráv z pozdějších kompilací (viz kap. 6.2.9). Zvláště kritický přístup vyžadují tak komplikované prameny, jakými jsou právě raně středověká narativní díla, kde se lze snadno dopustit chyb v dataci i interpretaci. To lze dokumentovat i na dalším příkladu povodní z roku 1012, které nepochybně předčily zmíněný případ z roku 1015. Současník událostí Dětmar píše v souvislosti s obléháním hradu Lebusa na Odře (dnes lokalizováno do dolnolužického Freesdorfu) polským vojskem Boleslava I. Chrabrého, že vojsko krále Jindřicha II. nemohlo tehdy obráncům pomoci, neboť Labe vylité ze břehů nešlo přejít („ob effusionem Albis ex nostra parte nullum urbanis posse ad auxilium venite“). Stalo se tak před 20. srpnem 1012, kdy byl hrad dobyt (Thietmar, s. 370). Upřesnění lze nalézt v letopisech z Quedlinburku (Ann. Quedlinburgesis, s. 81), odkud popis přejaly i letopisy z Magdeburku (Ann. Magdeburgenses, s. 164). Oba prameny totiž uvádějí, že ve dnech 10. a 11. srpna byly velmi silné bouřky s přívalovými dešti („commotio aeris cum tonitrua et fulgure et inun-

46

Podobně Dlouhý (1899, s. 28) na základě mladších pramenů ve své kompilaci historických povodní k roku 1015 nesprávně uvádí: „Následkem stálých dešťů v Čechách rozvodnilo se Labe dne 13. září tak, že zatopilo zvláště Staré město v Drážďanech a město Míšeň. (Spangenberg, str. 164. Weck’s Dresdner Chronik str. 526).“

133

Obr. 112. Ukázka popisu povodně ze dne 9. května 1582 na řece Teplé v Karlových Varech od Samuela Fritze z Erfurtu (Fritz, s. 152 — poskytnuto a otištěno s laskavým svolením dr. Mathiase Deutsche) Fig. 112. Description of the flood of 9 May 1582 on the River Teplá at Karlovy Vary by Samuel Fritz of Erfurt (Fritz, p. 152 — supplied and published courtesy of Dr. Mathias Deutsch)

dantia pluviarum“), které způsobily velké škody na obilí, došlo ke zničení řady domů a mnoho lidí zahynulo. Ačkoliv Alexandre (1987) podle předložené interpretace překládá spojení „inundantio pluviarum“ často jako velmi deštivo nebo přívalový déšť, je třeba uvažovat přímo i povodeň, což je asi případ výše uvedených análů. Dětmar (Thietmar, s. 374) rovněž tuto událost uvádí bez data, řadí ji ve vyprávění mezi srpnem a 1. listopadem 1012. Ovšem v líčení hned pokračuje slovy „in illo tempore inundante Danubio in Bawariis et stagnante Reno“ (tj. v témže čase byla povodeň na Dunaji v Bavorsku a rozlil se i Rýn). Zvláště Dunaj způsobil v Bavorsku velké škody na staveních, zalil lužní lesy a pole a ve vodě se utopilo množství lidí a dobytka. Byla to povodeň, kterou podle Dětmara

134


(ibidem) nikdo nepamatoval („vel antecessorum memoria id numquam accidisse firmabant“). Mladší bavorské anály z Niederaltaichu a Řezna (Ann. Altahenses maiores, s. 790; Ann. Ratisponenses, s. 584) uvádějí tuto událost bez bližší datace mylně k roku 1013. Stejně špatně ji interpretuje i Alexandre (1987), dokonce s odvoláním na řezenské anály, že se tak stalo na konci léta („inundation des cours d’eau“). Přitom tento pramen píše jen: „1013. Insolita effusio fluminum.“ (1013. Neobvyklé vylití řek.) O této zvláště velké povodni na Dunaji hovoří v Rakousku také hagiografické dílo o utrpení irského mnicha sv. Kolomana, sepsané mezi léty 1121–1163 melským opatem Erchenfridem, v jehož klášteře spočívalo od roku 1014 mučedníkovo tělo. Ten konstatuje, že rok po světcově smrti došlo k velké povodni na Dunaji, která v okolí kláštera zaplavila mnoho stavení, pronikla do kláštera a zaplavila atrium baziliky, kde mělo spočinout světcovo tělo (Passio Cholomanni cap. 7, s. 676; Alexandre, 1987, tento pramen vůbec nezmiňuje). Protože však sv. Koloman byl jako „český špeh“ oběšen na stromě ve Stockerau u Vídně snad dne 17. července 1012, teprve v následujícím roce měl být pohřben a jeho tělo převezeno do Melku 13. října 1014 (http://www.bautz.de/bbkl/c/coloman.shtml), bylo by možné přiřadit povodeň k roku 1013. Jde však zcela jistě o omyl, neboť Erchenfrid psal více než sto let po světcově martyriu a inspiroval se jistě bavorskými anály, což prokazuje i jím sepsaná nejstarší pasáž análů z Melku, kam dopsal k výpiskům z bavorských a jiných análů i velmi stručně události spojené se sv. Kolomanem, ovšem bez povodně (Ann. Mellicenses, s. 497). Lze se tedy domnívat, že k velkým povodním, které zasáhly povodí Labe, Rýna a Dunaje, došlo v srpnu 1012 a mohly postihnout i Čechy. Rok 1012 byl pak završen velkým vylitím vod dne 15. prosince se značnými škodami v Durynsku a Dolním Sasku (Ann. Quedlinburgensis, s. 82; Ann. Magdeburgenses, s. 165), tedy v povodí Labe. Alexandre (1987) však tuto povodeň mylně datuje k roku 1013. Omyl vznikl tak, že citované prameny uvádějí pro povodeň rok 1013 podle římského kalendáře 18. kalendy ledna („18. Calend. Ianuarii“), což podle přepočtu bylo dne 15. prosince, tedy ještě roku 1012. První věrohodná zpráva o povodni v Čechách z pramenů narativní povahy se tak vztahuje až k roku 1118 a pochází z kroniky pražského kanovníka Kosmy, který ve třetí knize své Kroniky Čechů píše (Kosmas, s. 219): „Anno dominice incarnationis MCXVIII. Mense Septembri tanta fuit inundatio

aquarum, quantam non reor fuisse post diluvium in orbe terrarum. Nam noster iste fluvius Wlitaua repente preceps erumpens de alveo, ah quot villas, quot in hoc suburbio domus, casas et ecclesias suo impetu rapuit! Aliis namque temporibus tametsi hoc raro evenit, ut unda alluens vix tabulata pontis tangeret, hec autem inundatio altius quam X ulnis super pontem excrevit.“ (Léta od vtělení Páně 1118. V měsíci září byla taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť řeka naše Vltava, náhle prudce vyrazivši ze svého řečiště, ach, kolik vsí, kolik v našem podhradí domů, chalup a kostelů svým přívalem pobrala! Neboť kdežto jindy, ač se to málokdy stává, hladina vody sotva dosahovala podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loktů [593 cm]47 nad most.) Podstatně mladší je nejstarší dochovaný záznam z Moravy. Jde o popis bleskové povodně u Brna z průtrže mračen v roce 1257 (Cont. Lambacensis, s. 559–560): „1257. Mirabilis inundatio pluvie aput civitatem Prunne in Moravia subito erupit, et ad sex miliaria terram et arbores cum edificiis totaliter subvertit, et quod miserabilius est multa milia hominum interierunt.“ (1257. Náhle vznikla obrovská povodeň z průtrže mračen u města Brna na Moravě, 6 mil země se stromy a staveními bylo zničeno, a co je politováníhodnější, přes tisíc osob zahynulo.) Podle letopisů z Krakova to mělo být v noci z 12. na 13. července (Ann. Polonorum, s. 634): „1257. in Moravia circa Bucinam (sic!) diluvium emersit, multos homines submersit in nocte in die sancte Margarethe virginis.“ (1257. Na Moravě kolem Brna topila povodeň, mnoho lidí se utopilo v noci na den sv. Markéty panny [12./13. července].)

6.2.2 Denní záznamy počasí V systematických vizuálních denních záznamech počasí nebo v zápisech majících podobnou strukturu se objevují informace o průběhu počasí a o výskytu extrémů (včetně povodní) s případnou charakteristikou jejich ničivých následků. Tak např. řadu povodní cituje v pozorováních z let 1563–1582 Jan Strialius z Pomnouše, který působil krátce jako rektor školy v Litoměřicích a poté jako městský písař v Českých Budějovicích a v Žatci (Brázdil, Kotyza, 1999). Např. v Litoměřicích si zaznamenal povodeň ke dni 31. července 1567 („Albis inundatio magna.“), aby k ní v zápise ze srpna dodal, že byla tak velká jako z tání sněhu („Calendas mensis 47

1 loket český = 59,27 cm (Hofmann, 1984, s. 71).


Albis multo maior inundatio Lithomiericii fuit, quam nivibus solutis esse solet.“) (Strialius I, s. 142). Počet zpráv o povodních včetně jejich podrobnějšího popisu vzrůstá v případech, kdy pisatel žil v blízkosti vodního toku nebo povodní byly bezprostředně ovlivněny některé jeho aktivity (např. práce na polích a loukách). Tak např. v Brně pocházejí vizuální pozorování počasí z let 1826–1832 od Lukáše Krause, mnicha augustiniánského kláštera na Starém Brně (Brázdil et al., 2005b). Autor v nich popisoval i povodně na blízké Svratce, jako tomu bylo např. ve dnech 18.–19. března 1830 (Kraus, fol. 95v–96r): [18. března:] „Abends stieg das Wasser Schwartza so, das alle Gefahr drohte die niedrigen Stellen von Altbrünn zu überschwemmen. Um ½ 10 Uhr sehe ich aus meiner Fenstern viele Leute aus den niedrigen Gegenden mit Laternen und ihren Habseeligkeiten sich retten. Gegen 11 Uhr war der gefährlichste Zeitpunkt. Flambous Laternen und Lichten erscheinen abermal ein fürchterlicher Anblick um die Mitternachtstunde. Alles wurde aufgebothen, um die Eisschollen bey der steinernen Brücke zu zerbrechen welches auch würklich gelungen ist.“ [19. března:] „Das gestrige Wasser erreichte die Altbrünner Gärten welche samtlich überschwemmt waren, so das Herr von Smetana sich in die Stadt samt seiner Familie retten mußte, und Herr Major Puttoraz bey uns einquartirt war. Das Wasser drang sogar in das Altbrünner Schulgebäude, und dehnte sich bis zum Gregoriadesichen Hause.“ ([18. března:] Večer stoupla voda ve Svratce tak, že hrozila zaplavením všech nižších míst na Starém Brně. O půl desáté jsem viděl ze svých oken mnoho lidí z nižšího okolí s lucernami snažících se zachránit svůj skrovný majetek. Kolem 11. hodiny nastal nejnebezpečnější okamžik. Planoucí lucerny a světla znovu ukazovaly strašlivou podívanou v [této] půlnoční hodině. Všechno bylo vynaloženo [k tomu], aby ledové kry před kamenným mostem byly rozlámány, což se také skutečně podařilo. [19. března:] Včerejší voda dosáhla starobrněnských zahrad, které všechny zaplavila, takže pan [von] Smetana se svojí rodinou se musel uchýlit do města a pan major Puttoraz byl ubytován u nás. Voda pronikla dokonce i do školní budovy na Starém Brně a rozprostírala se až k Řehořovu domu.)

6.2.3 Osobní korespondence Osobní korespondence obsahuje zprávy o povodních tehdy, pokud se takováto událost nějakým způsobem dotýkala pisatele dopisu. Sdělení pak nezřídka uvádí i odkaz na panující ráz počasí a po-

135

pis škod způsobených povodní. Tak například Ignác z Ludanic psal dne 5. května 1494 z Rokytnice u Přerova panu Vilémovi z Pernštejna (Dopisy Viléma z Pernštejna, s. 19): „Službu svú vzkazuji T[vé] M[ilos]ti, urozený pane, pane kmotře muoj milý! … A jakož mi psáti ráčíž o zanesení Bečve mé u mého mosta: tak jest, že se zanesla, když jest voda nějaké stodoly u Přerova vzala; ale již sem byl prvé rozkázal, nežli T[vé] M[ilos]ti list přišel, aby to rozmetáno bylo, a tak se k tomu přičiníc, aby to dočista rozklizeno bylo; neb rač věřiti, že bych T[vé] M[ilos]ti škody nepřál, jako sám sobě.“ Dalším příkladem může být dopis nejvyššího sudího Království českého, Púty z Riesenberka na Švihově, psaný dne 15. srpna 1501 jeho příteli Jindřichu Kocovi z Dobrše a na Bystřici (Dopisy bavorské, s. 333): „… i věz, že sú tak veliké vody připadly, že pamětníkuov není, aby větší byly, a ještě vždycky dešťové jdú. Mně se Nezamyslický i Žichovský rybník strhl, a slyším, že se množství rybníkóv strhalo; mostové všickni pobráni vodú; u Horažďovic také v předměstí mnoho škody učinilo. I bezelstně já tento pondělí tam býti nemohu, leč bych se utopiti chtěl někde … A věz, že se bojím, že se veliké škody v Čechách tú vodú stanú.“ Dne 23. dubna 1625 referoval roudnický hejtman Blažej Albín Pístecký z Weisenberku regentu Benešovi Břežskému z Ploskovic o povodni na Labi, jaká podle pamětníků nebyla 30 let a předcházely jí silné každodenní deště (Dopis Blažeje Albína Písteckého, fol. 273r–274r): „Oznamuji panu, že zde u Roudnice tak veliký vody tyto dni byly a ještě sou, že od třiceti let větších vod nebylo, tak jak pamětníci oznamují. Nebo všeckna luka za mostem i dědiny a popluží panský, které mezi lukami leží, ano i veliký díl toho popluží, co za zadnějším mostem zůstává, zimním i jarním vobilím zasito j[es]t, bylo od vody zatopeno. A lidé museli se dáti převozovati, hned konec předního mostu od chalupy jezovýho až dosti daleko za zadnější most. Včera a dnes zase taková voda počíná odpadovati, na mostě ani na jeze není znáti, aby se jaké škody státi měly. Na vobilí také nesmejšlím, aby hrubá škoda bejti jměla, nebo dlouho voda nestojí, ale co se hrachu sitého dotejče, tu smejšlím, že se největší škoda pozná. Na vinicích bylo by již zkopáno, kdyby pominulého týhodne tak veliké a každodenní deště nebyly, ale mám naději, že tento týhoden nemnoho, aby dokopáno bejti nemělo, zůstane.“

6.2.4 Speciální tisky U příležitosti katastrofických nebo dobově pozoruhodných událostí byly vydávány speciální tisky

136


(tzv. noviny), které si kladly za cíl buď jen informovat o těchto extrémních případech nebo z nich vyvozovaly nějaká poučení. Příkladem mohou být letákové noviny z almanachu Dobřenského z roku 1582 (obr. 113), které popisují vedle morové epidemie z téhož roku rovněž převržení voru při povodni na Vltavě v Praze dne 27. února 1581, kdy se utopilo na 150 lidí (viz také Balbín, s. 85; Beckovský I, s. 331; Bydžovský, s. 265; Dačický, s. 243;

DAzV, s. 113; Hammerschmid, s. 699; Hosius, s. 893; Pamětní kniha Litoměřic, s. 139; Zápisky Turnarů, nefol.). Pokud se jednalo o mravoučné spisy či kázání, pak se přímo konstatuje, že přírodní pohromy (jako např. povodně) jsou Božími skutky, jimiž Bůh trestá lidi a nabádá je k nápravě. Příkladem tohoto typu speciálních tisků mohou být publikovaná kázání kněze Jakuba Melissaea Krtského v Kutné Hoře (obr. 114), přednesená

Obr. 113. Vyobrazení vltavské povodně z února 1581 v Praze, kdy došlo k převržení voru s asi 150 lidmi (horní část), a ilustrace morového průvodu v roce 1582 z almanachu Dobřenského (Knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha-Strahov, Dobřenského kodex, sign. DR I 21, opus 317) Fig. 113. Depiction of the Vltava flood of February 1581 in Prague, when a raft carrying about 150 people capsized (upper part); and illustration of a plague procession in 1582 from the Dobřenský almanac (Library of the Royal Premonstratensian Canonry in Prague-Strahov, Dobřenský Codex, sign. DR I 21, opus 317)


před pohřbem, při pohřbu a po pohřbu osob, které zahynuly po přívalovém dešti a bleskové povodni v noci ze 16. na 17. srpna 1598 (k popisu této události viz také Dačický, s. 476 — kap. 6.5.6). Samotnou povodeň interpretuje kazatel jako ránu Boží (Melissaeus Krtský, nestr.): „Co jest povodeň. Povodeň vyznamenává rozvodnění na zemi, etc. a jest rána z Soudu Božího spravedlivého vyšlá, kteroužto po dlouhém shovívání Bůh mstí [se] nad nepravostmi našimi; abychom tak ruku jeho mstící cejtíce, jemu se z hříchů vinni dali, kořili se, za smilování se nad námi, ve Jménu Krista žádali, s skutečným na další časy svatého pokání činěným. Pokládá se tuto o povodni, že jest rána Boží a ne lidská, a nebo Satanova; protože vodami a jinými věcmi živelnými, žádný plnomocně nevládne, než sám Pán Bůh.“ Na mnoha místech kázání zdůrazňuje hrůznost této události výčtem obětí, ať již jmenovitým (např. „Co se tkne osob tou povodní zachvácených a ztopených, z těch kteréž byli v Domě Kalinowským žádný vysvobozen není; ale všickni okolo čtvrté hodiny na noc v neděli na pondělí, bídně zhynuli. Bylo všech osob jedenácte.“) nebo shrnujícím (např. „Nejžalostivější účinek té povodně jest ztopených osob patnácte, mezi nimiž i malé dítky zhynuly …“). Stejně tak zmiňuje škody způsobené zaplavením dolů na stříbro s následky pro ražení mincí ve městě, zboření části městských hradeb, škody na vodních mlýnech, atd. Morální apel na odstranění všech nepravostí v lidském chování a posílení víry v Boha, prostupující celým tímto spisem, se promítá i do závěrečných řádků kázání: „A protož znajíce z tohoto předložení, že povodeň jest rána Boží spravedlivá, kterouž po dlouhém shovívání nad nepravostmi našimi Bůh [se] mstí, hleďmež procítíce ze sna hříchův a bezpečnosti tělesné sami k sobě přicházeti, a čemuž tak Pán Bůh při nás přítrž činí totiž rozvodňovati, hrozných nepravostí, loupeže tyranství, vyřčeného obcování, darů Božích a ourod zemských zlé užívání, toho všeho hleďme se opravdově varovati.“ V morální poučení však mohly vyústit i spisy, které jinak velmi detailně popisovaly průběh povodně a způsobené škody jak tomu bylo např. při pojednání o ničivé povodni ze dne 9. května 1582 na Teplé v Karlových Varech (k této události viz např. Baier, s. 132; Beckovský II, s. 334–336; Bydžovský, s. 266; Carlsbads Memorabilien, s. 35; Fritz, s. 152; Mikšovic, s. 63; Pamětní kniha Litoměřic, s. 193–194; Schober, s. 12; Štelcar, nestr.; Johann Summer in Prökl, 1883, s. 42). Chebský měšťan Clement Stephani (Stephani, nestr.) již v dedikaci tohoto spisu kapitálnímu notáři Jeronýmovi Kez-

137

Obr. 114. Titulní strana publikovaného kázání kněze Jakuba Melissaea Krtského v souvislosti s pohřbem osob, které zahynuly při povodni v srpnu 1598 v Kutné Hoře (Knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha-Strahov, sign. FK IV 71) Fig. 114. The title page of a sermon published by the priest Jakub Melissaeus Krtský in connection with the funeral of those who perished during the August 1598 flood in Kutná Hora (Library of the Royal Premonstratensian Canonry in Prague-Strahov, sign. FK IV 71)

slerovi v Chebu konstatuje (v českém překladu): „Věrohodně popsat hroznou a příšernou povodeň, jak se právě udála v tomto 1582 roce, považuji téměř za nanejvýš nutné, aby se také jiné národy dověděly o takových útrapách, protože to nestačí, abychom to věděli my sami, kteří málo dbáme Božího trestu a hněvu, avšak měli by se o tom dovědět také všichni ti, kteří se děsí a bojí hněvu Božího, kteří s vážností přistupují k pokání a polepšují se, kteří také mají ze srdce křesťanský soucit s ubohými zničenými lidičkami a kteří s nimi volají a utíkají se k Bohu, aby jim v takovém těžkém kříži propůjčil milost a trpělivost, aby mohli na tyto nepřekonatelné škody co nejdříve zapomenout.“ V podobném duchu se nese i závěr

138


tohoto spisu: „Co ale chtěl Bůh všemohoucí ukázat a naznačit touto ukrutnou povodní, to ví milý Bůh nejlépe. Nám všem se jistě dostalo otcovského věrného varování, dej nám Bůh milost a svého svatého Ducha. Skrze Ježíše Krista, svého milovaného syna, abychom ze srdce uznali své hříchy, litovali jich, upustili od nich a polepšili se. … Protože jestliže Bůh tak náhle a nenadále překvapil a tak truchlivě potrestal nevinná malá dítka, ubohé slabé lidi, pracovité horníky a řemeslníky, jak potom jednoho dne překvapí a napadne všechny nekajícné hříšníky, nemilosrdné lichváře s obilím, kteří doufají a jsou připraveni na zdražení (protože to také natropilo velké škody na polích).“ Speciální tisky týkající se vybraných povodní jsou tak nejen významným zdrojem informací o jejich výskytu, průběhu, způsobených škodách a případných lidských obětech, ale i dobovým vyjádřením percepce těchto přírodních jevů. Cenné mohou být také mnoha odkazy na další zaznamenané extrémy jako je tomu např. v mravoučném spise od Jana Štelcara Želetavského z roku 1588 (Štelcar).

6.2.5 Úřední hospodářské záznamy Do této skupiny pramenů patří především tzv. úřední městské knihy, které obsahovaly údaje o příjmech a vydáních dané obce. V nich se mohou objevovat informace, které souvisely nějakým způsobem s povodněmi. Jednalo se např. o platby řemeslníkům za opravu mostů a lávek po povodních, poskytnutou materiální pomoc na obnovu poškozených obydlí, finanční pomoc postiženým v jiných obcích, atd. Mnohé informace tohoto druhu obsahují knihy počtů města Loun, jejichž údaje byly pro klimatologické účely zpracovány Brázdilem a Kotyzou (2000). Např. v části týkající se příjmů (percepta) města Loun se k 7. dubnu 1455 uvádí (Liber rationum, s. 341, pozn. 77): „De molendinis nichil erat aquosum et non molliebatur.“ (Z mlýnů [na řece Ohři] nebylo nic kvůli zavodnění a nemlelo se.) Podobné zprávy o stojících mlýnech pro velkou vodu na Ohři se objevují i v letech 1457, 1459 a 1464 (viz kap. 6.4.2). Po ničivé povodni dne 9. května 1582 na Teplé, zmíněné v předchozí kap. 6.2.4, poslali lounští podle zápisu ze 14. července finanční pomoc do Bečova nad Teplou (Registra příjmů a vydání, s. 93): „Do města Bečova pomoci, že jim povodeň škodu udělala.“ Další významná skupina zpráv o povodních v úředních hospodářských záznamech souvisí s výběrem daní a žádostmi o jejich snížení v dů-

sledku způsobených škod. V těchto případech sepsal zpravidla rychtář postižené obce žádost o snížení daně s detailním vyčíslením způsobených škod, která byla postoupena na příslušný krajský úřad, jenž stanovil komisi k prověření vykazovaných škod. Teprve po vyjádření komise rozhodl krajský úřad o přiznání daňové bonifikace poddaným. Zpracováním těchto typů archivních pramenů se dosud zabývala Matušíková (1996), která uvedla v této souvislosti mimo jiné škody povodní na panství Poděbrady pro roky 1655, 1676 a 1689, a Brázdil s Valáškem (2003a), kteří analyzovali škodní záznamy z panství Pernštejn z konce 17. a začátku 18. století, kde některé z vykázaných škod souvisely s rozvodněním řeky Svratky (obr. 115). Výše uvedené typy zpráv mohou být v archivních materiálech propojeny se zprávami správců panství jejich majitelům, v nichž zpravidla sdělo-

Obr. 115. Ukázka hlášení škod způsobených jednotlivým hospodářům v obci Borovnice na panství Pernštejn při krupobití, přívalovém dešti a bleskové povodni dne 10. srpna 1694 (MZA Brno, fond G 147 Rodinný archiv Mitrovských (1203)–1943, inv. č. 311–314, karton 51) Fig. 115. Notification of loss sustained by individual farmers in the village of Borovnice in the Pernštejn domain during a hailstorm, torrential rain, and flash flood on 10 August 1694 (Moravian Land Archives Brno, collection G 147 from the Mitrovský Family Archive (1203)–1943, catalogue nos. 311–314, box 51)


vali závažné události, včetně živelných pohrom, které se přihodily na panství a ovlivnily jeho chod. Jejich sdělení se týkala především panského majetku a jen v menší míře majetku a škod způsobených poddaným. Často informovali i o opatřeních, která následně přijali, nebo žádali vrchnost o pomoc. Analýza těchto typů pramenů pro ditrichštejnská panství Dolní Kounice a Mikulov umožnila identifikovat v období 1650–1849 celkem 68 případů povodní na Jihlavě, Svratce a Dyji (Brázdil et al., 2003b).

6.2.6 Noviny Informace o povodních stejně jako o dalších katastrofických událostech se v novinách objevovaly a objevují dosud velmi často. Jsou cenné především pro období před začátkem pravidelných hydrologických pozorování, kdy se zveřejňované zprávy o povodních týkaly událostí v místě jejich vydání, pocházely z dopisů zasílaných redakci z jiných míst nebo byly přejímány z jiných novin. Často obsahují informaci o příčinách a průběhu povodně. Tak např. k povodni v Olomouci píše dopisovatel Moravanu dne 17. června 1879 následovně (Moravan, 1879, č. 139): „Přívaly, které v horním toku řeky Moravy spadly, silnými lijáky, které po tři dny bez přestání až do neděle [15. června] trvaly, zmohl se každý potůček v řeku a rozvodnila se řeka Morava, bez toho po celé týdny již veliká tak silno, že daleko široko rozlila přes břehy svou vodu. Voda počala stoupati v neděli odpoledne. Jak rychle stoupala, poznati nejlépe z toho, že výletníci z Olomúce do Černovíra nemohli k večeru vracejíce se použiti obyčejné cesty, ale museli dělati zacházku od Hradiska přes louky ke „Špici“ — a ráno už i po těch lúkách, po řepě a zemácích jezdilo se po čluně. Ráno v pondělí [16. června] dostoupila voda svého vrcholu, když byla všecku rovinu na sever od Olomúce zatopila.“ Značnou pozornost věnují novinové zprávy podrobnému výčtu škod nebo dalším dopadům povodně. V případě uvedené červnové povodně hovoří zápis z Tlumačova o škodách na zemědělských plodinách (Moravan, 1879, č. 144): „Zároveň již nejlepší pozemky, louky a pastviny, vodou přikryty byly, krásná rovina od Kvasic až po Tlumačov podobala se mořské zátoce. Z krásného obilí jen v některém místě viděti bylo klasy režné. Žito, ječmen, zemáky, řepa, tráva na lukách úplně vodou přikryty byly až do 19. června. Toho dne voda opadati počala … co vodou přikryto bylo, to úplně zničeno jest, obilí zamazané, většinou zhnilé, ječmen, řepa, zemáky úplně zničené,

139

a seno sotva na stlaní bude se moci upotřebiti. Zatopená plocha obnáší ke 400 jiter [230 ha]48.“ Jiný zápis o povodních ve Slezsku ve dnech 17.–19. července 1845 v deníku Moravia (1845, č. 94, s. 376) upozorňuje na možné problémy se stavbou železniční trati: „… besonders weit hat sich der letztgenannte Fluß [Oder] ergossen, wo es sich neuerdings recht deutlich zeigte, welch’ große Schwierigkeiten dem Bau der Eisenbahn zwischen Pudlau und Oderberg entgegenstehen werden. Viel zweckmäßiger und dem Wohle des Landes ersprießlicher wäre es, wenn der Bau der Eisenbahn mehr in die Mitte des Kreises, was recht gut anginge, gerückt werden möchte.“ (… obzvláště široko se rozlila posledně jmenovaná řeka [Odra], kdy se znovu zcela zřetelně ukázalo, jak velké těžkosti budou stát proti výstavbě železnice mezi Pudlovem a Bohumínem. Mnohem účelnější a blahu země prospěšnější by bylo, kdyby výstavba železnice mohla být více posunuta do středu kraje, což by zcela dobře šlo.) Z morálního a praktického hlediska byly významné zveřejňované výzvy k solidaritě a pomoci postiženým. Tak např. takovýto veršovaný apel na pomoc postiženým Brňanům se objevil v novinách Brünner Zeitung dne 9. dubna 1800 (obr. 116) poté, co se ve dnech 1.–2. dubna rozlila Svratka a Svitava (Brünner Zeitung, 1800, č. 28, s. 237): „Was jahrelanger Fleiß und endlich hat erworben, Das hat in einer Nacht die Fluth uns ganz verdorben, Hart wäre unser Loos, nichts könnte uns wohl retten, Von Elend, Kummer, Noth und der Verzweiflung Ketten; Gäb’ es nicht Menschen hier, die unsern Jammer kennen, Die Tausend Zungen mild und menschenfreundlich nennen. Ach, schenket, Edle Brünns! schenkt Mitleid auch uns Armen, Und Gottes Güte lohnt einst groß Euch dies Erbarmen.“ (V českém neveršovaném překladu: Co dlouholetou pílí a konečně bylo nabyto, to jedné noci nám povodní bylo zcela zmařeno. Krutý by byl náš osud, nic by nás nemohlo zachránit, od pout bídy, soužení, nouze a zoufalství. Kdyby tu nebyli lidé, kteří naše utrpení znají, tisíce jazyků je vlídnými a lidumilnými nazývají. Ach věnujte, šlechetní Brňané, věnujte soucit také nám ubohým, a Boží 48

1 jitro rakouské = 0,5755 ha (Hofmann, 1984, s. 61).

140


Obr. 116. Veršovaná prosba Brňanům na pomoc postiženým při povodni začátkem dubna roku 1800 se objevila na titulní straně novin Brünner Zeitung dne 9. dubna Fig. 116. A plea in a verse to the people of Brno to help those affected by the flood of early April 1800, from the title page of the Brünner Zeitung newspaper of 9 April

dobrota oplatí vám jednou milosrdenstvím svým.) Na druhé straně zprávy vyzdvihovaly případy obětavé pomoci postiženým, a to často i s nasazením vlastního života. Jako příklad lidskosti a pravého občanského smýšlení byl v souvislosti s citovanou povodní uváděn jistý jízdní oficír Krieghammer. Nejenže přímo pomáhal lidem v ohrožení a zaplatil odměnu dělníkům z továrny, pomáhajícím první den při povodni, ale poskytl postiženým k opravě jejich poškozených domků nezbytné stavební dřevo, několik tisíc pálených cihel a několik fůr kamení (viz Brázdil et al., 2005b). Svůj význam neztrácejí noviny ani v novější době, kdy mohou přispívat k úplnému postižení událostí v širším kontextu, včetně popisu přímých škod a dalších dopadů, přinášejí obrazovou dokumentaci, vyzývají k pomoci a solidaritě s poškozenými, napomáhají povodňové osvětě a k šíření poznatků o povodních na veřejnosti. Mohou být tak cenným doplňkovým zdrojem informací i v období existujících hydrologických pozorování.

6.2.7 Obrazová dokumentace Do této skupiny pramenů patří nejrůznějšími technikami zhotovená vyobrazení povodní, která doplňovala písemné zprávy o nich (viz např. obr. 112) nebo charakterizovala některé velké povodňové katastrofy novější doby (viz např. Státníková, 2001). Takovéto obrázky však byly často spíše odrazem autorovy představivosti, zkušenosti nebo percepce než reálným zobrazením událostí. Příkladem může být v Čechách nejstarší zveřejněný obrázek povodně z biblického města Sodomy, pocházející od neznámého mistra ve Velislavově bibli datované před rokem 1350 (obr. 117) a přibližně stejně staré vyobrazení povodně na potoce Rokytka a na řece Vltavě v Praze ze svatováclavské legendy „v obrázcích“ z Liber depictus (viz obr. 110– 111). Přesto tato vyobrazení plnila úlohu historické generační paměti, připomínala lidem hrůzy ničivých povodní a byla pro ně mravoučným varováním před Božím trestem za spáchané hříchy, čímž v nich vzbuzovala velký respekt k těmto událostem. I tak lze například vysvětlit, proč vyobrazení tragické povodně na řece Teplé v Karlových Varech ze dne 9. května 1582, kdy bylo toto město téměř smeteno, doprovázelo zprávu o této události až v durynském Erfurtu (viz obr. 112). Motivy povodní se objevují dokonce i na střeleckých terčích. Od malíře V. Krebse pochází velká série terčů se znázorněním historie města Znojma (Kunz, 1972). Jeden z terčů z roku 1826 (viz obr. 182) se týká katastrofální povodně na řece Dyji v noci z 23. na 24. února 1799, která postihla obec Starý Šaldorf (viz kap. 6.5.10). Jiný střelecký terč z roku 1846 z Ústí nad Labem (viz obr. 150) zase připomíná katastrofální povodeň na Labi z konce března roku 1845 (viz kap. 5.3.1). K citovaným vyobrazením později přistupují fotografie povodní, které jsou významným dokumentačním zdrojem zpráv o jejich rozsahu a ničivých dopadech. V řadě případů mohou i v období systematických pozorování dokumentovat průběh povodní v místech, kde chybí hydrologické stanice nebo kde jsou měřicí objekty při povodni zaplaveny, poškozeny nebo odneseny. Možnosti fotografického zachycení povodní dále významně rozšiřuje filmový záznam, který může dynamicky dokumentovat vlastní průběh povodně (viz např. amatérské záznamy průběhu bleskových povodní z poslední doby). 6.2.8 Kramářské a trhové písně Hrůzy katastrofálních povodní nacházely odraz i v umělecké a lidové tvorbě. O jejich zachycení


141

Obr. 117. Zničení biblického města Sodomy povodní a požárem. Nejstarší české vyjádření povodně podle kolorované kresby neznámého mistra ve Velislavově bibli datované před rokem 1350 (reprofoto R. Polánek) Fig. 117. The destruction of the biblical town of Sodom by flood and fire: the oldest Czech representation of a flood, after a colour drawing by an unknown master in the Velislav Bible, dated before 1350 (repro-photo R. Polánek)

v podobě obrazů a rytin byla již zmínka v kap. 6.2.7. Podobně tomu bylo i v dílech renesančních básníků, kteří reagovali např. na katastrofální březnovou a srpnovou povodeň roku 1598 v Praze (např. Carolides, Pelargus). Povodně byly vděčným tématem také pro trhové a kramářské písně (k těmto písním viz také Scheybal, 1990). Jednalo se buď o katastrofální povodně nebo bleskové povodně po bouřkách a přívalových srážkách, které díky náhlému a často nečekanému vzniku měly za následek lidské oběti a velké škody v lokálním či regionálním měřítku. Příkladem mohou být písně reagující na povodně na Bečvě dne 4. července 1593 (Doláková, 1980), na Sázavě na Žďársku dne 31. července 1714 (Novina o povodni), na Broumovsku v letech 1755 (Píseň žalostná 1) a 1763 (Píseň žalostná 2), v Litomyšli dne 18. srpna 1781 (Píseň žalostná 3; k popisu této povodně viz např. Brünner Zeitung, 1781, č. 72, s. 575–576), na buchlovském, velehradském a bzeneckém panství dne 12.–13. června 1825 (Píseň žalostná 4) nebo v severních Čechách ve dnech 1.–3. srpna 1858 (Scheybal, 1990, s. 221–228). I když písně obsahují zmínky o datu události, její popis a dopady, je tře-

ba kriticky hodnotit reálnost nebo zkreslení prezentovaných informací (obr. 118). Hojsák (1904, s. 168–169) uvedl „píseň trhovou“ o povodni na Labi koncem ledna roku 1846, kterou přepsal do vět bez zachování jednotlivých strof: „Pět a dvacátého ledna roku běžícího a to právě odpoledne začalo pršet mnoho po krkonošských horách, kde mnoho sněhu bylo, že ve třech dnech z toho sněhu moc vody přibylo. Tu se lidé nenadáli tak velkého neštěstí, když voda ouprkem s těch hor hrnula se všude dosti, Labe, Methuj i Orlice dohromady jest přišla, ihned nad Královém Hradci mnoho škod nadělala. Poslové jsouc posláni, by lidem známost dali, kteří jsou blízko při vodě, by se pryč stěhovali, že voda kvapem přibejvá a každý domů utíkal, rodiče děti nosili, bohatství vodě nechali. Od Pardubic ještě více Labe se zvodnilo, proto že Mejtka do něj taky přibyly, tu se škody na vše strany počaly moc dělati, že i pevnou železnici začala na místech bráti. Žádné pomoci nebylo, všude škody dělala, nebo si od mnoho lidí nic poroučet nedala, lidi museli pomáhat těm, co ve vodě byli a z domu je vynášeti, kteří se opozdili. Ach, co budem smutní jísti, všude každý stěžuje, já mám všecko zatopený, ruce spíná, běduje,

142


byla kolem Poděbrad a Nymburka velká povodeň. Voda při ní stoupla o tři čtvrti lokte [58 cm] výše než roku předešlého. U Poděbrad strhla 20 domů. U Nymburka se sesuly dva domy. Utonulo mnoho dobytka a byly zničeny ozimy (Hojsák, 1904, s. 169).

Obr. 118. Titulní strana truchlivé písně o povodni ve dnech 1.–3. února 1862 v Praze a v Čechách (Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. 36.095) Fig. 118. The title page of a song lamenting the flood on 1–3 February 1862 in Prague and Bohemia (Museum of the City of Prague, catalogue no. 36.095)

zásoba chudého byla jen zemčata k obživě, nyní všude zatopeny v jamách i ve sklepě. Tu zas byl křik, pojďte k vodě, ať k pomoci přispějem, ve vodě plavají lidé, ať je živé dostanem, koně s vozem se hrnuli, vše utopený bylo, kam pak se as vozka poděl, nikde ho tu nebylo. Pod Mělníkem ještě více voda se rozšířila, když Cidlina i Jizera s Labem se spojila, tu bylo strašně k vidění na té vodě plynutí, dobytek i stavení na té vodě plavati. Blízko města Litoměřic dvě chalupy chytily, ty připlouly po Voharce, v nich lidi živí byli, ti se vroucně modlili a žalostně volali, skrze pět ran Krista Pána pomoz nám, Bože milý. Co se lidu potopilo, nejní nám povědomo, jakých škod se nadělalo, to nejní vyšetřeno, že moc mlejnů, také vesnice pod Prahou rozkotala, pole množství svou prudkostí i silnice zmařila. Pod Mělníkem dvě hodiny ta voda se vylila, kočár od Prahy připlaval, jedna paní v něm byla, koně byli utopený, ona živa zůstala, krásné živé pacholátko na svém klíně držela.“ Věrohodnost informací z této písně lze konfrontovat např. se zápisem ve farní pamětní knize chlebské, kde se konstatuje, že koncem ledna a začátkem února roku 1846

6.2.9 Vědecké práce a sdělení Řada informací o povodních je obsažena v různých pracích, informujících v odborném tisku o jejich výskytu, meteorologických příčinách nebo dopadech. Z těchto pramenů je třeba uvést zejména práce podávající soupis informací o povodních pro určitou oblast nebo místo. Z nich vynikají především práce gymnaziálního profesora v Litoměřicích Wenzela Katzerowského,49 který shromáždil pro období několika století historicko-klimatologické údaje z Žatce (Katzerowsky, 1883), z Litoměřic (Katzerowsky, 1887, 1895, 1896) a zabýval se i periodicitou litoměřických povodní (Katzerowsky, 1886). Pro případy před rokem 1500 odkazuje ve zprávách o povodních často na kompilaci Christiana Gottlieba Pötzsche (Pötzsch, 1784) o povodních na Labi,50 a na další kompilaci Antonína Strnada (Strnadt, 1790), týkající se zpráv o počasí a hydrometeorologických jevech z Čech. Z dalších přehledů historických povodní na českých řekách lze uvést např. práce kněze Václava Krolmuse (Krolmus, 1845), profesora Emanuela Purkyněho a lesního kontrolora Heinricha Vogla (Purkyně, Vogel, 1872), profesora Františka Augustina (Augustin, 1894) nebo královského zemského inženýra Josefa Dlouhého (Dlouhý, 1899). Ve všech takovýchto kompilacích je však třeba pracovat velmi obezřetně zejména se staršími údaji o povodních, kdy zprávy mohou být zatíženy chybami (např. v dataci) nebo jsou špatně interpretovány, popř. i zcela smyšlené (viz kap. 6.2.1). Vedle zpráv přebíraných z věrohodných pramenů se totiž objevují informace z historicky nevěrohodných zdrojů, k nimž patří např. často citovaná Kronika česká od Václava Hájka z Libočan (obr. 119) z roku 1541 (Hájek). Na ni se pro starší období často odvolává několik pozdějších publikací (např. Beckovský I; Pötzsch, 1784; Strnadt, 1790; Krolmus, 1845) a přenáší se bohužel při nekritickém přejímání i do dalších výše citovaných i novějších přehledů povodní, které čerpají pro starší období právě z těchto autorů (viz např. Brožková, Friedel, 2000). Také publikace 49 K osobnosti Wenzela Katzerowského a jeho přínosu pro historickou klimatologii viz Kotyza (2000). 50 Český výtah z Pötzschova díla zpracoval Kynčil (1982).


143

Alexandre, 1987). Přepis jedné originální zprávy s chybnou datací může např. vést k umělému zvýšení počtu hydrometeorologických extrémů. Přesto jsou dosud tyto údaje používány bez odpovídajícího kritického zhodnocení (naposledy např. Schmidt, 2000; Mudelsee et al., 2003).

6.2.10 Epigrafické prameny Epigrafické prameny mohou obsahovat krátký popis konkrétní události nebo charakterizovat úroveň, kterou voda dosáhla během povodně. Příkladem prvního typu údajů může být pamětní kámen na stěně bývalého hřbitovního kostela sv. Marka v Soběslavi, upomínající na bleskovou povodeň z přívalového deště na Lužnici a Černovickém potoce dne 15. května 1686 (obr. 120). V kaligrafickém přepisu nápis zní (jednotlivá slova jsou oddělena tečkami): „KAMEN W MISTO / TOTO WSAZEN I K W/ECZNEI PAMATCZE VKA/ZVGE ZNAMENI KTER/AK LETHA 1686 DNE / 15 MAGE WODA SKRZE / PRZIWALI SE ROZWOD/NILA SSKOD MNOHO SP/VSOBILA A AZ POD KA/MEN TENTO VISTAV/ PILA.“ V Moravské Třebové na kamenném mostě

Obr. 119. Kněz Václav Hájek z Libočan (†1553) svými historickými fabulacemi negativně ovlivnil poznatky o středověkých historických povodních v Čechách (Abbildungen, 1773) Fig. 119. The historical fabrications of the priest Václav Hájek of Libočany (†1553) had a negative impact on our knowledge of medieval floods in Bohemia (Abbildungen, 1773)

Votruby a Patery (2004) ve výběru 16 prezentovaných povodní uvádí některé Hájkovy údaje a odvolává se i na studii Dlouhého (1899). Přitom, jak ukázali Brázdil a Kotyza (1995), pouze některé Hájkovy zápisy jsou akceptovatelné na základě kritické srovnávací analýzy s odpovídajícími zprávami z jiných zdrojů, což v plné míře platí pro jím uváděné povodně. I když první věrohodná zpráva o povodni z Čech je až ze září 1118 (Kosmas, s. 219), obsahují tak citované kompilace řadu spekulativních případů před tímto datem (např. Podzimek et al., 1976, uvádějí nejstarší povodeň Vltavy již k roku 819 — viz také Podzimek, 1997).51 V evropském měřítku je nejznámější kompilací zpráv o povodních šestidílné kompendium Curta Weikinna (Weikinn, 1958–2002), které bylo v případě středověkých údajů podrobeno ostré kritice v některých pracích (viz např. Bell, Ogilvie, 1978;

přes Třebůvku jsou umístěny povodňové desky (Nisler, 1996), které popisují bleskové povodně po průtrži mračen s protržením rybníků dne 7. července 1663 s 33 obětmi a dne 5. září 1770 (k oběma povodním podrobněji viz Fritscher, 1881, s. 62–64, 257–258 — druhou z nich ale datuje pro 7. září). Maximální výšky vodní hladiny při povodních jsou obvykle vyjádřeny značkami vytesanými do kamene nebo zaznamenanými na domech, mostech a bránách. U takovýchto značek velkých vod je třeba posuzovat především jejich původnost, a to zejména s ohledem na stáří objektu, na kterém jsou zaznamenány, protože značky byly nezřídka přenášeny z jiných míst. Protože jde o informace, které jsou důležité s ohledem na určení extremity povodní, případně pro kvantifikaci průtoků při historických povodních, jsou dále předmětem podrobného popisu. 6.2.10.1 Značky velkých vod na Vltavě v Praze Od konce 15. století se začínají sporadicky objevovat první zmínky o pražském vodočtu v podobě 51 O výše uvedená kompendia (včetně Hájkovy kroniky) bez jejich kritického zhodnocení se opírá i práce Svobody et al. (2003). Publikace prezentuje při práci s dokumentárními údaji četné nevědecké metody a závěry. Příkladem může být podivná aplikace měřených údajů z Drážďan pro stanovení průtoků (sic!) na Vltavě v Praze (blíže viz také recenze této knihy in Kakos, 2004).

144


kdy vodu vzdouval již nový most, by ale takovou možnost připouštěla. V první polovině 15. století a zejména po roce 1500 přibývá ve střední Evropě značek velkých vod (např. v Čechách na zámecké skále v Děčíně — viz kap. 6.2.10.3, v Písku z roku 1432 a v Berouně pro rok 1598). Větší množství značek ze 16. století se dochovalo např. v německém Porýní a Polabí, ale také v podunajských městech, v polské Toruni a jinde. Z tohoto pohledu zapadá vznik tradice originálních pražských záznamů logicky do tohoto období. Jak a proč tradice vznikla, však není známo. Ještě do husitských válek byl za hospodářskou správu mostu odpovědný řád Křížovníků s červenou hvězdou52 spolu se Starým Městem. V roce 1433 je poprvé zmiňováno zřízení Úřadu mostu pražského (Emler, 1870; Kolektiv, 1937), jehož prostřednictvím připadla správa mostu již úplně městu. Jisté vysvětlení by tak bylo možné hledat i v těchto souvislostech.

Obr. 120. Pamětní kámen na stěně bývalého hřbitovního kostela sv. Marka v Soběslavi, připomínající povodeň na řece Lužnici a na Černovickém potoce dne 15. května 1686 (fotoarchiv Oblastního muzea v Litoměřicích) Fig. 120. A memorial stone in the wall of the former cemetery Church of Saint Mark in Soběslav commemorating the 15 May 1686 flood on the River Lužnice and the Černovický potok Brook (photo archives of the Regional Museum, Litoměřice)

mužské vousaté hlavy tzv. Bradáče (podrobně viz Elleder, 2003). Jeho stáří, prvotní účel a důvod vzniku tradice záznamu povodní jsou prozatím neobjasněny. Někteří historici umění se přiklánějí k tomu, že se patrně jednalo o Kristovu tvář, tedy Veraikon (Kořán, 1991), vzniklý nejdříve po roce 1270. Plastika bývala prokazatelně umístěna na zachovaném oblouku Juditina mostu (na úrovni vrcholu mostní klenby), který se stal později součástí budovy Křížovnického kláštera. Zatím nelze spolehlivě říci, kdy byl Bradáč osazen na původní místo. Snad to bylo již před rokem 1342, tedy ještě na funkční Juditin most. Tradice záznamů hladiny vltavských vod je však s největší pravděpodobností mladší (Elleder, 2003). Bradáčovo umístění na návodní straně nenarušeného mostu by pravděpodobně nesvědčilo o úmyslu používat plastiku jako vodočet. Vzdutí vody a dynamické jevy na vtoku pod mostní oblouk by nejen ztěžovaly vlastní odečet, ale zejména zpochybňovaly samotný smysl měření. Nově vzniklá situace po zániku Juditina mostu a budování mostu nového, výše proti toku,

52

Není přesně známo, kdo se o Juditin most a jeho dřevěného předchůdce staral před rokem 1253. Nejprve to patrně patřilo k výsluhám jednotlivých velmožů a od 12. století snad nějaké církevní instituci, na což poukazuje i zmínka v tzv. zakládací listině břevnovského kláštera hlásící se k roku 993, jež je však falzem poloviny 13. století (CDB I, č. 347, s. 349), kde se uvádí, „ut omnes homines Brevnowensis ecclesie ab omni provinciali iure seu lege liberi atque exempti permaneant, non ad eos pertineat oppida [původně bylo asi civitates] edificare, non pontes renovare“, tj. aby všichni poddaní břevnovského kláštera zůstávali svobodni a byli vyňati ze všeho zemského práva či zákona, aby jim nepříslušelo stavět města [v původním aktu z roku 993 bylo místo města asi „hrady“], obnovovat mosty. To však neukazuje na to, že by klášter pečoval o pražský most. Křížovníci to před rokem 1253 být nemohli, i když toto špitální bratrstvo bylo založeno sv. Anežkou Českou již roku 1233. Povinnost starat se o most dostal totiž řád až později. Po založení sídlili Křížovníci v klášteře Na Františku, krátce pak v někdejší komendě německých rytířů u kostela sv. Petra na Poříčí a teprve po roce 1237, kdy bylo bratrstvo bulou „Omnipotens Deus“ papeže Řehoře IX. konstituováno jako samostatný řád (CDB III.1, č. 160, s. 195–198), našli nové místo u Kamenného (tj. Juditina) mostu při Vltavě, kde dne 21. května 1252 položili základní kámen novostavby kostela sv. Františka (viz Vlček et al., 1997). Starost o most připadla Křížovníkům nejspíše až v roce 1253, jak o tom svědčí slova z privilegia krále Václava I. ze dne 6. dubna 1253 (CDB IV.1, s. 453–456): „… Nos Wencezlaus, dei gracia Bohemorum rex … Sane cum religionis propagacionem plantare et plantatam fovere modis omnimodis debeamus, precipue tamen hospitale sancti Francisci, quod olim ad sanctum Petrum, nunc autem in civitate Pragensi in latere pontis constructum est, prosequi volumus favore ampliori, ea nimirum racione, quia Agnes, carissima soror nostra, ancilla Christi, eiusdem hospitalis primum auctrix exstiterit et fundatrix. … Ad hec villas et


145

První věrohodná zmínka o Bradáči (obr. 121) se vztahuje k povodni ze dne 8. června 1481 (SLČ, s. 191; SLČ-G, s. 289), kdy byla plastika zatopena po pleš. Tato povodeň je porovnávána s dřívější „první“ a méně významnou povodní (voda sahala Bradáči jen do nosu), ovšem kategoricky se tvrdí, že se jedná o největší povodeň od „prolomení mostu pražského“ (tedy v červenci roku 1432). Otázkou pak zůstává, kdy byla ona „první“ povodeň, představující vlastně nejstarší záznam ve vztahu k plastice. Podle pátera Václava Krolmuse, autora dobového dějepisu povodní, to mělo být v roce 1445, neboť již „tenkrát [1445] počítali výšku vody podle hlavy vytesané u kláštera čili špitálu křížovnického, kteráž později krátce Bradáčem se nazývala“ (Krolmus, 1845, s. 43). Nelze ale vyloučit, že se mohlo jednat až o povodeň ze dne 25. května 1481 (DAzV, s. 284) nebo o jiný případ. Zjevně však nešlo o výše zmíněnou povodeň z července 1432, neboť tehdy, i když se prameny o tom nezmi-

ňují, Bradáče jistě převýšila o více než dva metry (viz kap. 6.5.3). Celkem je k Bradáči vztaženo 12 autentických zmínek o povodních z let 1481, 1501, 1531, 1537, 1569, 1570, 1582, 1587, 1598 (dvě), 1615 a 1736. K nim přistupuje z hlediska datace nejasný případ povodně před 8. červnem 1481 (snad 1445). Pokud se přihlédne k pozdějším zprávám o povodních v letech 1515, 1566, 1568 a 1582 zprostředkovaných díky pracím Beckovského (Rezek, 1879a, 1879b), Hammerschmida (1723) a Dlouhého (1899), existuje celkem 17 zaznamených úrovní velkých vod. Ty jsou vztahovány k Bradáčovým vousům, ústům, nosu a očím (roky 1445, 1515, 1531, 1537, 1566, 1568, 1569, 1570, 1582, 1587, 1736), čelu (rok 1582), pleši (rok 1481) a nad jeho hlavu (rok 1501, rok 1598 dvakrát, rok 1615). Nověji byl Bradáč zmíněn ještě Krolmusem (1845, s. 134) při povodni dne 28. března 1845, kdy „[voda] hodinu s poledne již Bradáčovi na bradu sahala”.

predia cum theloneo super pontem et denariis, qui recipiuntur de tabernis vini in civitate Pragensi et extra circa menia civitatis, que ad reparacionem fracture pontis destinata sunt, magistro et fratribus hospitalis conferimus in perpetuum possidenda, ita ut ipsi fratres de bonis predictis fracturas pontis secundum antiquam consuetudinem teneatur, cum necesse fuerit, resarcire; …“ V českém překladu z 15. století text zní (CDB IV.1, s. 456–458): „… My Václav, boží milostí český král … Zajisté poněvadž zákona vzplozenie saditi a sazené zachovati všěmi obyčeji sme dlužni, zvláště však špitálu svatého Františka, jenž dřieve u svatého Petra, ale nynie v městě Pražském na boce mosta ustaven jest, chc[e]me nákladni býti milostí širší, tímž zajisté úmyslem, jímžto Agnes, najmilejší sestra našě, děvka Kristova, téhož špitála prvnie rozmnožitedlnice byla jest a základce. … K tomu vsi a poplužné dvory s clem na mostě a s haléři, kteréžto berú s krčem vinných v městě Pražském, a zevnitř vedlé zdí městských, jenž sú k opravení mosta zboření sú [sic!] oddané, mistru a bratří špitálským dáváme na věky k držění, tak, aby ti bratřie z dřieveřěčených sboží vady mosta vedlé starého obyčeje, když by bylo třěba, opravovati dlužni byli; …“ Poprvé se Křížovníci se staroměstskou samosprávou spolupodíleli na údržbě mostu po velké povodni v únoru 1342, kdy byl pobořen Juditin most a na jeho starých pilířích byl zřízen provizorní dřevěný most. Tehdy král Jan Lucemburský Křížovníkům nařídil, aby všechen příjem z mostného, ze vsí náležejících k mostu i darů ukládali pro potřebu výstavby nového kamenného mostu do truhlice, od níž měli mít jeden klíč Křížovníci a dva další staroměstští měšťané (Tomek, 1871). Nejpozději v době husitských válek tato starost i příjmy z mostního cla (na novém Karlově mostě) byla patrně zcela v rukou staroměstských měšťanů. Konfirmace výše uvedeného starého privilegia Křížovníkům králem Ladislavem ze dne 4. října 1454 (CDB IV.1, č. 266, s. 453, ediční poznámka) tak byla již spíše formálním aktem, neboť úřad byl zcela v rukou Starého Města pražského.

Obr. 121. Původní poloha Bradáče podle vyobrazení F. W. Welleby (1827) Fig. 121. The original position of the Bradáč (“bearded man”) bust, after a picture by F. W. Welleba (1827)

146


Určování výšek povodní podle Bradáče mělo dát vzniknout rčení (Krolmus, 1845, s. 134): „Když voda k Bradáčovým vousům dosahuje, tu ona Pražanům až pod krk jde, a když Bradáčovi do huby teče, tu je z bytů vyhání.“ Krolmus (ibidem) dokonce cituje s ním spojenou anekdotu: „V jisté kavárně na Praze mluvilo se o povodni a její[ch] nehodách. Tu kdosi z nich pravil: „Víte pánové, že u křížovnického kláštera jistý pán dlouho vlnami se zápase, konečně se utopil? O tom jsme ničehož neslyšeli, odpověděli: Mně to ale kdosi povídal, jemuž věřiti třeba, utopený se jmenuje kamenný Bradáč. Na to všeobecný smích povstal.“ V roce 1847 byla plastika přenesena z budovy kláštera Křížovníků na postavené nábřeží vedle Karlova mostu (kopie Bradáče je dnes uložena v Muzeu hlavního města Prahy) (obr. 122). Otázkou však zůstává, zda byla tato plastika skutečně vsazena do stejné výšky. Podle posledního zaměření z roku 2004 je spodní hrana kvádru s Bradáčem usazena ve výšce 187,71 m n. m. a horní hrana je na kótě 188,51 m n. m. V porovnání se zaměřením původního umístění Bradáče (místo mezi ponechanými kvádry bylo zjevně vyplněno druhotným

Obr. 122. Plastika Bradáče na nábřeží Vltavy vedle Karlova mostu v Praze (foto L. Elleder) Fig. 122. The Bradáč sculpture on the Vltava riverbank next to Charles Bridge in Prague (photo L. Elleder)

materiálem) lze usuzovat, že původně byla plastika o 7–17 cm výše než dnes. V tomto kontextu je zajímavá Felířova zpráva k povodni ze dne 19. července 1736, kdy „Moldava tak nenadále vystoupila, že až pod nos Bradáče pod mostem pražském [sic!] jest vystoupila“ (Felíř II, fol. 14v). V tomto jediném případě lze totiž porovnat úroveň podchycenou značkou na Křížovnickém klášteře (365 cm) a úroveň pod nosem Bradáče (tj. asi 355 cm). Toto porovnání ukazuje spíše na druhou variantu (tj. maximální) jeho posazení. Bradáčova ústa jsou nyní ve výšce 187,90–187,95 m n. m., zatímco v původní poloze na Juditině mostě to bylo pravděpodobně 187,97–188,03 m n. m. (všechny výšky jsou uváděny ve výškovém systému Balt po vyrovnání). Mezi roky 1616 a 1674 již není v Praze žádná úroveň velké vody zaznamenána s tak velkou přesností jako v předešlém období. Příčinu lze spatřovat ve vleklé třicetileté válce a rozsáhlých společenských změnách v jejím průběhu a po jejím skončení (Kotyza, 2001; Tošnerová, 2001). Nejstarší zatím známá značka v podobě rysky se vztahuje v Praze k povodni roku 1675. Jde o jednu z řady značek na ohradní zdi Křížovnického kláštera, kterou je dnes uzavřena jeho zahrada proti Vltavě (obr. 123). Toto místo ale doznalo začátkem 20. století značných změn a je otázkou, zda značky zde zachované odpovídají svým umístěním původnímu stavu. V soupisech povodňových značek ze 60. let 20. století ale toto místo z neznámých důvodů uvedeno nebylo (Marhold, 1966a). Novým zaměřením a porovnáním s plánem Prahy z roku 1899 se potvrdilo, že současná poloha značek vcelku dobře souhlasí se zaměřením z roku 1889 a údaji Dlouhého (1899) s chybou nepřekračující většinou 5 cm. Jako problematické se jeví jen umístění značky z roku 1750. Kněz křížovnického řádu Jan František Beckovský a zároveň přímý pamětník roku 1675 o povodni píše (Beckovský III, s. 489): „Na den svatého Jana Křtitele [24. června] povodeň veliká, jaká snad v Čechách nikdá nebyla, všeliké škody v Městech pražských i v jiných českých místech, kudy ona svůj běh měla, způsobila. Té povodně vysokost se spatřuje při mlejních staropražských blíž mostu i také při jiných blíž řeky Vltavy ležících.“ Schaller (1785) ve své topografii Českého království konstatuje, že voda vystoupila nad svou obyčejnou výšku na 8 loktů (474 cm), jak je zaznamenáno na zdi Křížovnického kláštera. Křížovnické značky nepředstavují úplnou řadu, protože některé význačnější povodně zde chybějí


Obr. 123. Ohradní zeď Křížovnického kláštera se značkami velkých vod Vltavy v Praze (foto L. Elleder) Fig. 123. The enclosure wall of the Monastery of the Knights of the Cross in Prague with watermarks for the River Vltava (photo L. Elleder)

(např. z let 1712 a 1799). Jsou zde úrovně povodní v letech 1717, 1736, 1750, 1771 a 1784. Spolu s hladinami vztaženými k Bradáči je tak na jedné budově zachyceno celkem 25–26 výšek velkých vod. Určitým problémem je fakt, že hladiny ve vzdálenosti asi 50 m od sebe lze přepočítávat jen s vědomím jisté chyby. Ta je však mnohem menší než při kombinaci těchto údajů s výše ležícím profilem Staroměstské mlýny (nad Staroměstským jezem). V tab. 29 jsou postupně uvedeny povodně vztažené k Bradáči a přehled hladin zaznamenaných křížovnickými značkami. Přitom bylo počítáno s předpokládanou (minimální) původní polohou plastiky Bradáče (tj. asi o 7 cm výše než dnes). Seznam je doplněn i o odhadnuté vodní stavy při povodních v roce 1655 a 1799. V Praze však existovalo i několik dalších míst, kde bývaly pohromadě značky více povodní. Tak tomu bylo například na dnes značně změněném nábřeží pod Národním divadlem. Zde uváděl Krolmus (1845, s. 74) přinejmenším značky k povod-

147

ním ve dnech 4. dubna 1770 a 17. března 1771 (hladina dosáhla 5, resp. 7 loktů [296, resp. 415 cm] nad svou obyčejnou výškou) slovy „jakž na staré Solnici na Paustkách na zdi u nového pobřeží zděného poznamenáno stojí na staré Praze“. V roce 2004 byl v archivu Českého hydrometeorologického ústavu v Brozanech nalezen krátký soupis nejdůležitějších značek, který snad souvisí se soukromě pořízeným soupisem povodňových značek od J. Novotného, jak je zmiňováno Marholdem (1966a) v úvodu jeho práce. V něm je i se zaměřením značek uveden bývalý přívoz pod Vyšehradem se značkami z let 1784, 1824, 1830, 1845, 1862 a 1890 a bývalá Botanická zahrada na Smíchově, kde bývaly značky povodní z roků 1784, 1824, 1830, 1845 a 1862 (viz PPVP 1889). Na bývalém Ferdinandově nábřeží jsou dodnes značky povodní z let 1784, 1845, 1862, 1872 a 1876, přenesené sem ze staršího místa. Na Kampě dodnes stojí dům U obrázku Panny Marie (s deskou A. Kašpara), kde jsou seřazeny povodně z let 1890, 1845 a 1784 (viz obr. 9). Dvě značky z roku 1845 a 1890 lze nalézt také na budově Clam-Gallasova paláce v Husově ulici. Ovšem k povodni z března roku 1845 byly další značky v Podolí, pod Vyšehradem, na Výtoni, Smíchově, Palackého náměstí, poblíž bývalých Hornoloděckých mlýnů (nebo Kartouzských mlýnů pod dnešním Mánesem), u Invalidovny, v Libni, Tróji a jinde (PPVP 1889). Dokladem toho, že v Praze byly ještě další a starší značky, může být již citovaná zpráva Beckovského k povodni z června 1675, že její výška bývala značena ještě „při jiných [mlýnech] blíž řeky Vltavy ležících“, anebo zmínka z klementinských poznámek, kterou je zakončeno líčení povodně ze srpna roku 1815, že „v letech 1501, 1655, 1775 se vyskytly větší, nebo menší povodně, jejichž výška vody na mnohých místech města je vyznačena“ (Poznámky z Klementina, s. 137). Zatím nejobsáhlejší soupis povodňových značek pro Prahu obsahuje dílo Plán polohy a výšek královského hlavního města Prahy (PPVP 1889) a práce Marholda (1966a). Překvapivým dokladem pražských povodní je i sloup slunečních hodin přenesený na hřbitov na Malvazinkách ze Smíchova (tedy o mnoho desítek metrů výše). Jeho podstavec je dodnes mimo jiné popsán obtížně čitelnými zprávami o povodních. Jeden z výraznějších nápisů na něm informuje o úrovni hladiny neznámé povodně slovy: „Anno, quo Moldava huc usqve egressus est diluvia.“ (Rok, kdy Vltava povodní vystoupila až sem.) Není ale jasné, ke kterému roku se nápis vztahuje (Lány,

148


Tab. 29. Přehled vodních stavů (H) na budově Křížovnického kláštera v profilu vodočtu u Křížovníků (u Bradáče) a v profilu křížovnických značek (vztaženo ke starší nule křížovnického vodočtu 184,94 m výškového systému jaderského = 184,54 m n. m.). V tabulce jsou uvedeny jen ty historické vodní stavy, které jsou vztaženy do profilu u Křížovníků, anebo je lze sem snadno převést. Vysvětlivky: D — kulminační vodní stavy udávané Dlouhým (1899, s. 13–14); * — viz diskuse k roku povodně v kap. 6.2.10.1 Table 29. Overview of water stages (H) at the Monastery of the Knights of the Cross, based on the profile of the monastery water gauge (by the Bradáč bust) and the profile of the monastery marks (in relation to the older zero level of the monastery water gauge, which is 184.94 m in the Adriatic elevation system = 184.54 metres above sea level). The table presents only those historical water stages related to the monastery profile or those that can easily be converted. Key: D — maximum peak water stages quoted by Dlouhý (1899, pp. 13–14); * — see discussion of the flood year in Chapter 6.2.10.1 Rok

Měsíc

H (cm)

Úroveň hladiny vzhledem k Bradáči a pramen

1445* 1481 1501 1515 1531 1537 1566 1567 1568 1569 1570 1582 1582 1587 1598 1598 1615 1655

červen červen srpen červenec květen červen červen srpen duben červen únor květen červen červen březen srpen březen únor

355 395 515 335 370 375 345 < 335 380 375 350 370 385 375 485 485 405 490

1675 1712 1717 1734 1736 1740 1741 1750 1755 1771 1784 1799

červen duben březen červen červenec prosinec únor červen červenec březen únor únor

485 367 354 321 365 380 321 321 321 415 575 487–496

1845 1890 2002

březen září srpen

576 504 635

Do nosu (SLČ, s. 128; SLČ-G, s. 177; SLČ-R, s. 102). D: 400 cm. Po pleš (SLČ, s. 191; SLČ-G, s. 289). D: 500 cm. Dva lokty nad hlavu (Hájek, fol. 459r). D: 530–550 cm. K vousům (Hammerschmid, s. 699). D: 340 cm. Do očí (Let. měšťana NMP, s. 69). Zatopené oči (Let. měšťana NMP, s. 85). D: 370 cm. K ústům (Dlouhý, 1899, s. 39). Téměř po Bradáče (Tomek,1901, s. 182). Po obočí (Beckovský II, s. 5). Zatopené oči (Bydžovský, s. 121–123). D: 350 cm. Do úst (DAzV, s. 56). D: 350 cm. Na oči (Beckovský II, s. 6). D: 360 cm. Do půl čela (Zápisky Turnarů, nefol.). Zatopené oči (Balbín, s. 85; Zápisky Turnarů, nefol.). Jeden a půl lokte nad hlavu (Paměti obyvatel MMP, s. 81–82). Jeden a půl lokte nad hlavu (Mikšovic, s. 152–153). D: 360 cm. Nad hlavu (Paměti obyvatel MMP, s. 88). Voda donesla dvakrát led na Staroměstské náměstí (Kotyza et al., 1995, s. 116). D: 460 cm. Značka. D: 465 cm. O malý prst více než 1736 (Felíř II, fol. 14v). Značka. D: 367 cm. Stejně jako 1750 (Felíř V, fol. 18r). Značka. Pod nos (Felíř II, fol. 14v). D: 369 cm. O 1 loket vyšší než 1734 (Felíř III, s. 11). Stejně jako 1734 (Felíř III, s. 14). Značka. Stejně jako 1734 (Felíř V, fol. 18r). D: 346 cm. Stejně jako roku 1750 (Felíř V, fol. 18r). Značka. D: 405 cm. Značka. D: 570 cm. O 1 stopu 9 palců (Locatelli II, s. 105), resp. o 1 loket nižší než 1784. O 1,5 palce vyšší než 1675 (Vavák, 1918, s. 37). D: 360 cm. Značka. D: 570 cm. Značka. D: 475 cm, též 570 cm. Značka (neoznačená ryska).

1999, zmiňuje v průvodci po hřbitově rok 1737, k němuž však zatím povodeň v Praze doložena není). Sloup stál původně před domem na Schwarzenberské ulici (tedy Nádražní ulici č. 193). Tento příklad ukazuje na různorodost důvodů, které mohly vést k přemisťování značek velkých vod, a to jak k uvědomělému, vynucenému okolnostmi (s cílem zachovat co nejlépe význam značky), tak i k bezděčnému, vedenému jiným motivem.

6.2.10.2 Značky velkých vod v povodí Vltavy Soupis značek v povodí Vltavy byl proveden Dlouhým (1899), Marholdem (1966b, 1967a, 1967b) a značky jsou uvedeny i v příslušných podélných profilech Berounky, Sázavy, Malše, horní a střední Vltavy. Celkově lze ale konstatovat, že starších značek je velmi málo a poměrně vzácné jsou i značky z roku 1845. Příčinou může být i poměrně malá pozornost věnovaná dosud této problematice. Ná-


sledující přehled se opírá o excerpci existujících literárních pramenů, tj. není vyjádřením aktuálního stavu značek v terénu. V povodí horní Vltavy lze z hlediska povodňových značek řadit k nejzajímavějším místům budovu pivovaru v Českém Krumlově se značkami z let 1848 a 1890. V Českém Krumlově byla však i značka k roku 1784 (bez určení místa). Dovodit to lze z poznámky, že povodeň z roku 1830 byla o dvě stopy výš (tj. o 63 cm) než povodeň roku 1784 (Dlouhý, 1899). Úrovně katastrofální povodně z přívalových dešťů v roce 1848 lze nalézt i ve Zlaté Koruně (čp. 79) a Dívčím kameni (čp. 25) (Marhold, 1967a). V Českých Budějovicích je jen několik značek v centru města z roku 1888 a 1890 (nejvyšší úrovně). Pod Českými Budějovicemi byl větší soubor starších značek na vodárně v Hluboké nad Vltavou (1736, 1848, 1890) a mlýně a pile čp. 4 v Jaroslavicích (1772, 1879, 1890). V povodí Lužnice je známo několik značek k roku 1890, starší značky jsou ale výjimkou (PP-LUZ 1948). Zcela výjimečným případem je značka s popisem povodně na kostele sv. Marka v Soběslavi vypovídající o velké vodě po přívalovém dešti ze dne 15. května 1686 (viz kap. 6.2.10 a obr. 120).53 Podle Dlouhého (1899) byla nejvyšší značka na Lužnici v Bechyni k roku 1841. Svým provedením je zajímavý také dřevěný sloup se značkami povodní pod hrází rybníka Rožmberk. Horní dva štítky chybějí (druhý shora by dobře odpovídal úrovni povodně z roku 1890) a pod nimi jsou značky pro roky 1829 a 1876. Dále v úseku Vltavy pod Lužnicí zcela jistě zmizely značky v Kostelci nad Vltavou (1845, 1888), na mlýně a pile ve Voznici č. 8 (1845, 1885) a u převozu v Živohošti (1845, 1896). Poblíž Prahy lze nalézt starší značky také v Davli (1845, 1890) (PP-STRVLT 1940; Marhold, 1967b). Historické značky na Otavě jsou doloženy v Horažďovicích (1854, 1881) (PP-OTA 1926) a především v Písku, kde je zmínka o značce k roku 1432 (nejisté) a zřejmě dříve známé značce poblíž městské vodárny k roku 1784 (Dlouhý, 1899). V povodí Lužnice je známo několik značek k roku 1890, starší značky jsou ale výjimkou (PP-LUZ 1948). Podle Dlouhého (1899) byla nejvyšší značka na Lužnici v Bechyni k roku 1841. V povodí Sázavy lze najít větší počet značek v Poříčí nad Sázavou (počínaje rokem 1862), Choceradech (od roku 1845), Sázavě–Černých Budech 53

V roce 2002 zde voda podle svědků dosáhla o 20 cm výše.

149

(od roku 1845), Českém Šternberku (od roku 1862), Zruči nad Sázavou (od roku 1845) a Ledči nad Sázavou (od roku 1862). Povodeň z roku 1862 představuje v tomto povodí doposud nepřekročenou úroveň převyšující i povodeň z roku 1845 (PPSAZ 1933; PP-SAZ 1953). Pro Ledeč nad Sázavou lze uvést ještě kamennou značku katastrofální povodně z 31. července na 1. srpna 1714 po přívalovém dešti na Žďársku, spatřovanou podle místní tradice v kameni zasazeném na severní straně kostela sv. Petra a Pavla ve výšce 3,5 m nad zemí (http://www.cero.wz.cz/mirasoft/povodne.htm). Podobně v Havlíčkově Brodu měla být jako památka na tuto událost zasazena na nároží tzv. Kašparovského domu (čp. 97) v Dolní ulici kamenná hlava, nazývaná „Bradáč“, která až do roku 1894 připomínala tuto povodeň (Sochr, 1971; k této velké vodě viz také Jelínek, s. 101–103; Novina o povodni). V povodí Berounky pod Plzní se relativně často objevují značky z let 1862, 1872 a 1890. Na mlýně v Bohách se uvádějí kóty povodní z roků 1771, 1820, 1824, 1841, 1844, 1845, 1872 a další. Nejvýznamnější je však mlýn v Berouně čp. 8, jehož řada značek je porovnatelná délkou záznamů s Prahou a Děčínem. Zaměřeny jsou zde povodňové značky z let 1598 (uvádí se též 1595), 1627, 1655, 1675 (též 1679), 1769, 1784, 1823, 1845, 1862, 1872 a 1890 (PP-BER 1927) (k chronologii povodní v Berouně viz např. Ninger, Zelinka, 1872). V úseku Vltavy pod Prahou jsou starší značky pouze z let 1876 a 1890. Výjimkou je značka na železničním viaduktu v Dejvicích z roku 1845 (PP-DOLVLT 1951; Marhold, 1966b). 6.2.10.3 Značky velkých vod na Labi v Děčíně Na Labi jsou nejvýznamnější značky velkých vod vytesané na zámecké skále v Děčíně na pravém břehu řeky (obr. 124) (ke značkám viz např. Krolmus, 1845; Mauder, 1930–1931; Značky velkých vod na Labi, 1966; Šourek, Novák, 1995). Vedle nich je na skále vyznačen také starší vodočet v pražských loktech,54 jehož svislice začíná v úrovni terénu výškou 9 loktů (533 cm) a v horní části poněkud přesahuje úroveň 18 loktů (1066 cm). Ovšem již z prvního pohledu na skálu je zřejmé, že první úsek na měrné ose mezi 9 a 10 lokty je kratší než ostatní úseky, což je dáno vypouklým povrchem skály pod ryskou. Zhotovitel svislice si toho byl vědom, a proto výšku upřesnil vytesaným 54 1 pražský loket je totožný s 1 loktem českým, tj. 59,27 cm (Hofmann, 1984, s. 71).

150


Obr. 124. Celkový pohled na zámeckou skálu v Děčíně se značkami velkých vod na řece Labi (foto J. Kašpárek) Fig. 124. A view of Castle Rock in Děčín with watermarks for the River Elbe (photo J. Kašpárek)

údajem „9 E · + 5 S“ (9 Ellen + 5 siehe, tj. 9 loktů + viz 5; viz 5 patrně znamená přidej 5 palců). Vlevo od vodočtu se nachází další pomocná dlouhá ryska, která je poněkud výše než počátek svislice, což je vyjádřeno vyrytou informací „9 E · 8 Z · + 5 S“ (9 Ellen 8 Zoll + 5 siehe, tj. 9 loktů 8 palců + přidej 5 palců). Asi dva metry vlevo od tohoto měřidla vodočtu se nachází rámec, který obepíná signy povodní od roku 1595 do roku 1784. Horizontální čára ukončující rámec vystupuje zhruba 10 cm nad čáru 1784. Úmyslně zde nejsou zmíněny povodně mladší, které leží rovněž ve vyznačeném obdélníku, neboť rok 1784 je patrně mezníkem ve vzniku vodočtu, nikoli však značek. Vodočet nejspíše vznikl v tomto roce, resp. v době vyznačování povodně z února 1784. Při provedení klasického paleografického rozboru použitých arabských číslic u roku 1784 je zřetelné, že zvláště použité znázornění čtyřky je shodné s dalšími rytými roky u značek. Čtyřku píše neznámý autor specificky tak, že celá číslovka je mírně nakloněna doprava, krátký i dlouhý dřík jsou v horním úseku stejně vysoké, břevno nepřetíná dlouhý dřík, jak je

to obvyklé v dnešní době, ale končí u něj. Psaní této číslovky zcela odpovídá numerům na svislici (v 19. století opraveno číslo 12, resp. přidáno 17 a 18). K dílům neznámého autora náleží nejen značka 1784, ale i signy dalších povodní do roku 1824 a vytesání číslice 1432 (viz níže). K jeho práci zcela jistě patří i uvedené číslice a zkratky na ryskách při patě svislice. Jedinou výjimkou je znázornění roku 1799, které vykazuje odlišnou ruku. Na rok 1784 jako rok zřízení vodočtu ukazuje nepřímo ještě jedna skutečnost. Jeho rozměr byl určen v pražských loktech, přestože již od roku 1764 se měla v Čechách používat jako úřední délková míra vídeňský loket (viz kap. 6.4). I když je třeba počítat s jistou setrvačností v používání starých jednotek, vodočet stěží mohl vzniknout např. až ve 20. letech 19. století jako tomu bylo v Litoměřicích, neboť v tom případě by byla zvolena úřední vídeňská míra. Navíc v případě Děčína, který byl povětšinou německý, lze vyloučit české nacionální hledisko v odmítání nové míry. Počátek vybudování vodočtu na zámecké skále v Děčíně lze tak patrně spojovat s velkou únoro-


vou povodní roku 1784 (viz kap. 6.5.9), která byla impulzem pro zvýšení zájmu tehdejší vědecké komunity o tyto extrémní hydrologické jevy. V nedalekých Drážďanech bylo roku 1784 vytištěno základní dílo tehdejší německé hydrologie od C. G. Pötzsche o povodních na Labi, které vzniklo jako reakce na zmíněnou povodeň (stejně jako tomu bylo v Čechách s knihou Václava Krolmuse — obr. 125, reagující na povodeň v březnu 1845). O tom, kdo ale vodočet v Děčíně zhotovil, lze jen spekulovat. Patrně to byl však člověk, který dosáhl vyššího nebo vysokoškolského vzdělání, vyznal se v zeměměřičství a v hydrologii. Např. v Litoměřicích se o zřízení vodočtu na mostě zasloužil pravděpodobně páter Kreybich. Po podrobném zkoumání zámecké skály lze říci, že nejstarší zachovanou značkou v původní podobě je signum z roku 1595, které stylem odpovídá psaní arabských číslovek v 16. století (jednička ještě neopatřená stříškou, obě pětky se šikmým

břevnem a s více rozevřeným bříškem, devítka mírně protažená pod základní linku). Rovněž křížek pod mezerou mezi pětkou a devítkou je zřejmě původní, i když časem se mu setřela spodní obrácená berlička. Odtud lze považovat všechny další značky za téměř intaktní, tj. že jsou původní. Protože současná situace značek se poněkud lišila od obrazu vyplývajícího ze zpráv o značkách z 19. století, byla v roce 2004 provedena L. Ellederem a jeho spolupracovníky nová obhlídka zámecké skály se zaměřením všech i dosud nepopsaných značek. Na rozdíl od Krolmuse (1845, s. 207) se již nepodařilo nalézt značky z roku 1118 a 1570. Druhá z nich měla být o půl palce, tj. 1,2 cm, nad značkou z roku 1799. Značka z roku 1501, evidentně nověji provedena, je na úrovni velké vody z roku 1784, ačkoliv by měla být o 52 cm níže. Podobně také značka povodně z roku 1845 je dnes s ohledem na Krolmusův údaj asi o 31 cm výše, přičemž ostatní jím zmíněné výšky jednotlivých povodní vcelku souhlasí s dnešním vztahem rysek a vodočtu. Podle Maudera (1930–1931) měly být na skále ještě další značky z let 1675, 1698, 1712, 1809 a 1872.55 Z nich se podařilo nově nalézt pouze značku z roku 1712. Navíc byla identifikována i ryska k roku 1794.56 Po povodni roku 2002 přibyla na zámecké skále i úroveň této velké vody. Původní seznam zaměřených značek (Značky velkých vod na Labi, 1966), doplněný o nově zaměřené, se v sestupném pořadí vztahuje k rokům 1845, 2002, 1432, 1805, 1862, 1784, 1655, 1890, 1799, 55

Obr. 125. Katolický kněz Václav Krolmus (1790–1861) podal ve své práci z roku 1845 nejen chronologii povodní v Čechách a podrobný popis povodně z března 1845, ale uvedl také výšky značek velkých vod na zámecké skále v Děčíně (Světozor, 1887) Fig. 125. In 1845, the catholic priest Václav Krolmus (1790–1861) not only presented a chronology of floods in Bohemia and a detailed description of the flood of March 1845, but also indicated the heights of watermarks on Castle Rock in Děčín (Světozor, 1887)

151

Je pravděpodobné, že Mauder (1930–1931, s. 167) opsal v tomto případě nepřesně údaje z publikace Fockeho (1879, s. 312), který uvádí tytéž povodně, ale předtím konstatuje, že tyto údaje převzal z ústeckých a děčínských análů a částečně také ze značek na zámecké skále v Děčíně („… theilweise auch der Tetschner Schlossfelsen …“). 56 Značka byla dosud uváděna údajem 17?4. Na rok 1794 by mohla ukazovat zpráva o povodni na Labi od milčického rychtáře Františka Jana Vaváka pro 16.–18. února (Vavák, 1915, s. 104): „Mezitím od 9. až do 15. února téměř ustavičně pršelo. Z toho ze všech stran vody do Labe se sehnavše na něm velikou povodeň způsobily, která od 1761 nebyla. Ves Kluk a Polabec u Poděbrad vesměs ve vodě stály, lidé a dobytek mnoho ouzkosti zakusili. … u Poděbrad tak široce se rozlila, že z této strany po ves Přední Lhotu, z druhé pak strany od vsi Zboží až blízko vsi Křečkova všecka pole přikryla …“ Další zpráva v dějinách Plotiště nad Labem se zmiňuje o rozvodnění Labe po 10 dnů od 18. února (Pišl, 1938, s. 210). Jan Novotný z Poděbrad uvádí zprávu o povodni bez datace (Novotný, s. 167): „Roku 1794 velká voda až tuze.“ Podle zápisu ze Skuhrova nad Bělou „… o sv. Matěji [24. února] veliká a kolik dní trvající povodeň přišla, která mnoho škod nadělala, chalupy, pole, včelní špalky atd. brala a lidu hrozného strachu způsobila“ (Šronský a Dusílek, s. 109).

152


1830, 1595, 1824, 1682 (29. leden), 1827, 1821, 1814, 1712, 1771 a 1794. Nejvyšší vyznačenou úroveň vody při povodni v roce 1845 měla podle Krolmuse (1845, s. 207) přesáhnout velká voda při povodni v roce 1118 (tj. značka by přibližně odpovídala konci svislého vodočtu, neboť měla být ve výšce 18 loktů 16 palců, tj. 1106 cm). Odpovídající značka však již nebyla uvedena ani při podrobné registraci všech povodňových značek na dolním Labi v 60. letech 20. století (viz Značky velkých vod na Labi, 1966). Vyvstává tak problém se značkami před rokem 1595, tedy pro léta 1570, 1501, 1432 a 1118. Proto provedl O. Kotyza s M. Kolaříkem dne 13. dubna 2005 novou obhlídku skály, na základě níž se jim podařilo identifikovat „in situ“ relikty dat 1570 a 1118 včetně zbytků primárních berličkových křížků. Další nové poznatky pak vyplynuly ze zhotovených detailních fotografií (obr. 126). Pro rok 1570 uvedl Krolmus (1845, s. 207) výšku značky 13 loktů 17,5 palce (814 cm), tedy zhruba na úrovni

Obr. 126. Zámecká skála v Děčíně s vyznačením starších diskutovaných značek velkých vod (foto M. Kolařík, interpretace O. Kotyza) Fig. 126. Castle Rock in Děčín, with marks showing the older watermarks discussed in text (photo M. Kolařík, interpretation O. Kotyza)

značky z roku 1799 (13 loktů 17 palců, tj. 812 cm). Udělá-li se ve výšce 5 cm nad 1799 vodorovná čára a protáhne se asi 50 cm od rámce doprava, lze narazit na střed reliktu berličkového kříže (zachována téměř celá svislá berlička, z břevna jen pravá část, z levé jen ukončující čárka). Vpravo nad křížkem se nachází zbytek arabských číslic, z nich je zřetelná pětka, před níž se nachází větší část jedničky s dole prohnutým dříkem doleva a tečkou nad dříkem, od pětky doprava relikty břevna a dříku sedmičky a horní i spodní oblouček nuly. Stylem psaní odpovídá záznam 16. století, tedy roku 1570. Obtížnější situace nastává v případě značky k roku 1501. Ta je zřetelně nově vytažena, doryta a umístěna na stejné rysce jako označení úrovně povodně z roku 1784, tedy podle výše zmíněného zaměření v roce 2004 ve výšce 893 cm (Krolmus 15 loktů 1,5 palce, tj. 893 cm). Krolmus ovšem uvádí, že ji viděl ve výšce 14 loktů 4,5 palce (841 cm), tj. o 52 cm níže než 1784. Zde se opravdu mezi ryskami velkých vod 1655 (864 cm) a 1890 (840 m) vlevo od levé svislice rámce nachází výrazný berličkový křížek a nad ním zbytek číslice „15“ (rázu 16. století), ale další části jsou zcela setřené. Výška je přibližně totožná s údajem Krolmusovým, jde tedy zřejmě o signu roku 1501. Výši značky odpovídá i ryska bez uvedení data na pravé svislici rámce mezi 1799 a 1890. Z těchto skutečností vyplývá, že dodnes zřetelná signa 1501 u rysky je novodobým falsem, vzniklým mezi roky 1845 (Krolmus, 1845), resp. 1879 (Focke, 1879), kdy byla registrována v prvotní poloze, a 1966 (Značky velkých vod na Labi, 1966), kdy již zcela jistě existovala v sekundárním umístění. Vcelku jistě jde o falsum neúmyslné, neboť neznámý autor měl určité povědomí, že tu značka 1501 existovala, ale v jeho době byla již nečitelná. Zhotovitel rysky roku 1784 necitlivě přetnul dnes obtížně čitelné horní části numer, zachované v polovině rámce. Zde je dodnes patrné setřelé číslo pět, před nímž je jen v nepatrném otisku spodní část prohnutí dříku jedničky a vpravo od pětky horní oblouček další číslovky a snad i mizivé relikty obloučků následné číslice. Pod ním se nachází kratší ryska (zhruba 20 cm níže než 1784) a vlevo od ní ve stejné výšce berličkový křížek. Tento relikt si neznámý autor zřejmě spojil s rokem 1501, ztotožnil ho s ryskou 1784 a přenesl na dnešní místo na skále. Přitom se zcela zbytečně snažil napodobovat starobylý tvar čísel. Krolmus (1845) patrně patnáctku viděl také, protože však nepřečetl další dvě číslovky, raději o tom pomlčel.


Nikdo z předchozích badatelů však nekonstatoval, že na zámecké skále v Děčíně chybí úrovně dalších významných povodní, a to z března a srpna roku 1598 (jejich popisy viz kap. 6.5.5 a 6.5.6), což by bylo na konci 16. století stěží opominuto. Prameny shodně uvádějí, že obě sahaly v Praze 1,5 lokte nad Bradáče. Podle Pamětní knihy Litoměřic (s. 310–311) březnová povodeň dosáhla do klobouku litoměřického Bradáče na tamějším mostě a nikdy o její výšce nebylo slýcháno. První vlna letní velké vody dne 18. srpna (ibidem, s. 316–317) byla sice o čtvrt lokte (15 cm) nižší než v březnu, ale druhá vlna dne 25. srpna uvedenou povodeň značně převýšila. Proto se lze domnívat, že by se diskutovaná a v nepatrném reliktu dochovaná značka mohla opravdu vztahovat k roku 1598 (zachovaný horní oblouček za pětkou by mohl odpovídat číslu devět, relikty dalších obloučků snad osmičce) a nejspíše náležet srpnové povodni. Druhé velké vodě by pak mohl odpovídat jeden z plejády nedatovaných křížků, těžko však rozhodnout který. Mezi sporné otázky patří pravost značky z roku 1432, jejíž výška 15 loktů 19,5 palce (937 cm) podle Krolmuse (1845, s. 207) je téměř shodná se zaměřením z roku 2004 (939 cm). Zřetelně však byla označena nejdříve roku 1784. Tehdy anonymní autor částečně poškodil vytesáním rysky a jedničky berličkový křížek, jehož relikt se nachází při dolní části dříku uvedené číslovky (zachována spodní berlička dříku a pravá část břevna). Střed křížku je tedy zhruba shodný s dnešní ryskou. Potíž je ale s číslicemi, neboť znalost psaní arabských (správněji indických) čísel sice přišla do Evropy zprostředkovaně přes Araby již ve 12. století, ovšem k jejich používání došlo nejdříve až na konci 15. století, resp. v 16. století (Kašpar, 1975; Grun, 1984). Číslo k roku 1432 by tudíž muselo být psáno římsky. Na skále opravdu jakýsi relikt písmen existuje. Pod mezerou mezi trojkou a dvojkou je snad umístěno M psané kapitálkami s vně mírně prohnutými dříky, jež je o polovinu menší než čísla 1432, vpravo od něj stojí snad C a D, dále je X se stříškou a možná jen spodní dříky dalších písmen, což je ale nejisté. Zdá se tedy, že původní nápis zněl MCDXXXII, a mohl zde být vytesán v době, kdy se povodeň udála. Snad nejdiskutovanější je však otázka původnosti i zachování signy z roku 1118. Teprve v roce 2005 se podařilo O. Kotyzovi ve spolupráci s M. Kolaříkem nalézt na zámecké skále stopy po Krolmusem zmiňované značce (18 loktů 16 palců, tj. 1106 cm). Vycházeje z poznatku o její absolutní

153

výšce určené Krolmusem ji bylo nutno hledat nad pomyslným prodloužením rysky 18 loktů na vodočtu. Bohužel právě tu jde o místo poničené nejen povětrnostními vlivy, ale i horolezci, kteří tudy traverzují spárou ke kruhu umístěnému na skále. I proto lze pochopit, že při zaměřování v letech 1966 a 2004 značka nalezena nebyla. Zbyly z ní však zcela zřetelné zbytky (obr. 127), nacházející se zhruba 30 cm vlevo od označení 18 loktů na vodočtu. Datace je psána arabsky. Nejzřetelnější z čísel je poslední osmička, ze které se dochoval dolní neuzavřený oblouček a větší část obloučku horního. Asi 5–8 cm nalevo od tohoto reliktu se nachází skupina tří jedniček, z nichž se nejlépe zachovala hluboce vyrytá prostřední a dvě zbylé ve větších reliktech. Nad nimi je pak jakýsi náznak teček. Jde o vcelku typický tvar číslovek, užívaných v 16.–17. století, kdy u jedniček je dřík v dolní polovině mírně prohnut doleva a nad dříkem opatřen tečkou. V případě použité osmičky je horní či dolní oblouček nedotažen (Kašpar, 1975). V našem případě je zřetelně otevřený dolní oblouček a horní v dotažení je poškozen. V souladu s Krolmusovým zaměřením je umístění berličkového křížku vlevo nahoře od první jedničky ve vzdálenosti přibližně 10 cm, jenž je zachován téměř celý. Z hlediska její pravosti však platí stejný argument jako u značky roku 1432, tj. že by musela být primárně vytesána po římském způsobu, tedy římskými (MCXVIII) a nikoliv arabskými číslicemi. Bohužel po písmenech okolo signy 1118 není ani stopy. Lze spekulovat, že písmena byla špatně čitelná v 16. století (méně pravděpodobně v 17. století), a proto byla „restaurována“ pro věčnou paměť v tehdejším obvyklém stylu arabských číslovek. Pro případné falšování značky v tehdejší či mladší době je obtížné najít nějaké rozumné vysvětlení. Neznámému autorovi šlo spíše o to, aby pomalu

Obr. 127. Bílou barvou zvýrazněné relikty značky povodně z roku 1118 na zámecké skále v Děčíně (foto M. Kolařík, interpretace O. Kotyza) Fig. 127. Remnants of the marks of the flood of 1118 on Castle Rock in Děčín highlighted in white (photo M. Kolařík, interpretation O. Kotyza)

154


mizející značka neupadla v zapomnění a byla trvalým mementem pro další generace, že v minulosti byla povodeň ještě větší. Jako námitku proti pravosti signy lze uvést fakt, že mezi roky 1118 a 1432 není na skále zaznamenána jiná velká voda, i když minimálně únorová povodeň z roku 1342 (viz kap. 6.5.2) k takovým patřila. Na druhé straně se na skále nachází celá řada chronologicky nefixovaných berličkových křížků, ležících vždy níže než značka k roku 1432, které by mohly odpovídat úrovním jiných velkých vod, a to i před uvedeným rokem. Lze se tedy domnívat, že značka byla přetesána nejdříve po roce 1501, a to ve stejné výšce, kde se nacházela původní signa. Tedy výšku zářijové povodně roku 1118 lze pokládat za pravděpodobnou, což by odpovídalo i mohutnosti této povodně zmiňované v Praze kronikářem Kosmou (Kosmas, s. 219). V případě pravděpodobného označení roku 1118 římskými číslicemi je třeba předpokládat, že tu tehdy někdo musel ovládat latinský jazyk, tedy číst a psát, což bylo vyhrazeno téměř bez výjimky kléru. Neznámý kněz zřejmě kameníkovi rok římsky předepsal a ten ho potom podle předlohy vytesal na skálu. I když dodnes není v Děčíně proká-

zána jediná raně středověká sakrální stavba, její existence se dá oprávněně předpokládat. Na skále se již od 10. století rozkládal raně středověký přemyslovský správní hrad. Snad předchůdce pozdější hradní kaple sv. Jiří plnil v tomto období funkci tzv. velkofarního kostela. Tehdy již patrně existoval kostel sv. Kříže na předhradí a na děčínském Starém Městě se uvažuje i o svatostánku sv. Bartoloměje (Sláma, 1977; Zápotocký, 1977; Smetana, 1985; Vaněk, 2001). 6.2.10.4 Značky velkých vod v povodí Labe Řada značek velkých vod pochází také z Litoměřicka. Zde byly na přelomu 15.–16. století vztahovány povodně analogicky jako v Praze k hlavě Bradáče, vsazené na kamenný most přes Labe (Brázdil, Kotyza, 1995; Kotyza et al., 1995). Značky se původně nacházely v podobě malých měděných destiček na pavilonu střelecké gardy na Střeleckém ostrově. Po jeho zbourání před rokem 1939 však byly přeneseny (a zdá se, že výškově o něco pozměněné) na o 20 m dále stojící budovu veslařského klubu „Germania“ (obr. 128). Naštěstí byly značky roku 1994 geodeticky fixovány Šourkem a Novákem (1995), neboť po povodni v srpnu 2002

Obr. 128. Veslařský klub „Germania“ na Střeleckém ostrově v Litoměřicích před rokem 1939, na němž byly zaznamenány značky velkých vod na Labi (fotoarchiv Oblastního muzea v Litoměřicích) Fig. 128. The Germania rowing club on the Střelecký ostrov Island in Litoměřice before 1939, on which watermarks for the River Elbe were recorded (photo archives of the Regional Museum, Litoměřice)


byly při rekonstrukci budovy zabíleny a poté s menší přesností vyneseny. Před rokem 1900 se však jedná pouze o úrovně katastrofálních povodní z let 1845, 1862 a 1890. Je však pravděpodobné, že v Litoměřicích existovaly i starší značky. Např. Krolmus (1845, s. 182) cituje v souvislosti s výškou povodně z března 1845 v Litoměřicích (23 stop, tj. 727 cm) úrovně povodní z roku 1432 (22 stop 1 palec, tj. 698 cm) a z roku 1784 (20 stop 4 palce, tj. 643 cm). Tyto úrovně se přibližně shodují s tím, co je známo ze zámecké skály v Děčíně. Bohužel Krolmus (1845) neuvádí místo litoměřických záznamů. Lze se však domnívat, že tímto místem byly staré mlýny stojící na Střeleckém ostrově, dnes již bohužel zbořené. Je možné, že odtud byla část značek přesunuta na výše zmíněný pavilon střelecké gardy. O existenci dalších značek svědčí časté porovnání jednotlivých výškových úrovní povodní v publikacích Katzerowského (1886, 1887, 1895). V nedalekých Křešicích na budově čp. 19 byly zaměřeny starší značky velkých vod v pořadí roků 182157, 1845, 1890, 178458, 1862, 1920, 1940, 1900 a 1876 (obr. 129 — viz též Značky velkých vod na Labi, 1966). Větší počet povodňových značek pochází z Dolních Beřkovic a Hořína na Mělnicku. Tak v Dolních Beřkovicích na levobřežním pilíři mostu, vedoucím nad dolním zhlavím plavebních komor, byly zaměřeny značky velkých vod v pořadí roků 1845, 1890, 1784, 1862, 1900 atd. (dále povodně z 20. století). Stejné pořadí nejvyšších vod je i na torzu bývalého mlýna, přičemž pod úrovní roku 1900 se vedle novějších povodní objevují i starší z let 1870, 1896, 1895, 1897 a 1883. Velmi bohatý soubor 26 značek z let 1784 až 1954 se nachází na bývalém lobkovickém mlýně v Hoříně (dům čp. 2). Za pátou nejvyšší úrovní vody z roku 1900 zde byly ze starších povodní ještě zaznačeny úrovně z let 1824, 1876, 1896, 1883, 1888, 1897, 1895, 1877, 1872, 1886, 1887 a 1882. Bohužel aktuálně je budova i značky v dezolátním stavu, kdy část fasády spolu se 16 značkami částečně nebo úplně odpadla

57

V případě nejvyšší značky pro 19. únor 1821 se patrně jedná o vzdutí vody po ucpání Labe ledovou zácpou, ke které ale mělo dojít až dne 12. března. Právě v Křešicích měla být voda dokonce o jeden loket (78 cm) výše než v roce 1784 (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten et Kreybich in Katzerowsky, 1895, s. 21). 58 Problematická je čtvrtá nejvyšší značka s datem 6. července 1884, kde patrně došlo k záměně s povodní z konce února 1784. To potvrzuje i tab. 17, ze které plyne, že v roce 1884 se na Labi v Děčíně nevyskytla žádná povodeň, která by dosáhla alespoň dvouletého kulminačního průtoku.

155

Obr. 129. Značky velkých vod v Křešicích na domě čp. 19 (foto L. Elleder). Rozhraní světlejší a tmavší barvy nad vraty indikuje výšku, do které vystoupila voda v Labi při povodni v srpnu 2002 Fig. 129. Watermarks on house no. 19 in Křešice (photo L. Elleder). The division of lighter and darker colours above the gate indicates the height reached by the Elbe during the August 2002 flood

(značky byly nově zaměřeny v květnu 2005 L. Ellederem a Z. Dragounem). Stručné české a německé nápisy o povodni z roku 1784 s chronogramy na fasádě této budovy zmínil již koncem 18. století ve svém pamětním spisu městský písař v Mělníku Jan Albrecht, jehož edici pořídil Teplý (1902). Dalších 12 značek z let 1845 až 1954 bylo zachyceno i na blízké hájovně s čp. 51 (Značky velkých vod na Labi, 1966). Pokud se vezmou v úvahu také značky na hořínském statku (čp. 28), starém mělnickém mostě a vratech plavebního dozorství (čp. 752), představuje oblast soutoku Vltavy a Labe místo s největší koncentrací dochovaných povodňových značek na území České republiky. Vedle výše uvedených míst a objektů cituje uvedená publikace dalších 42 míst na Labi v úseku od státní hranice u Hřenska po ústí Vltavy (např. pro Děčín, Hřensko, Mělník, Roudnici nad Labem, Ústí nad Labem). S výjimkou největších povodní

156


Jeden z nejstarších popisů povodně je podán v biblickém Starém zákoně v První knize Mojžíšově (označované též Knihou stvoření — Genesis) o zaplavení celého Světa za časů proroka Noema, kde se mimo jiné píše: „… Bůh pohleděl na zemi; byla celá zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. I řekl Bůh Noemu: Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. … Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života.“ A přikázal Noemu postavit archu i na ní vzít po páru všechny živočichy (Genesis 6, 9–22). Noe se všemi zvířaty nastoupil podle příkazu Hospodina do archy. „Po sedmi dnech [kdy vydal Bůh Noemovi příkaz] pak pronikly na zemi vody potopy. V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí. … Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod. Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory. A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi hemžící se havěť, i každý člověk. … Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše. Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.“ (Genesis 7, 1–24).

„Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se zklidnily. Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe. Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat, takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu. A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.“ Po dalších 47 dnech vypustil Noe krkavce a neúspěšně holubici, která vylétla po dalších sedmi dnech a přinesla čerstvý olivový lístek, ale po následných sedmi dnech se již nevrátila (obr. 130). „Léta šestistého prvého [od stvoření Světa], první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá. Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.“ (Genesis 8, 1–14).60 Toto vyprávění Starého zákona se stalo neměnným základem a morálním apelem, ze kterého vycházeli všichni středověcí i raně novověcí myslitelé. Povodně vykládali v kombinaci s Aristotelovým učením o čtyřech živlech (voda, země, vzduch, oheň) jako trest Hospodina za spáchané hříchy a odkazovali na povodeň za časů proroka Noe. Snad nejvíce středověké názory ovlivnil svým nazíráním jeden z nejvzdělanějších filozofů a teologů doby po pádu Říma, hispánský biskup sv. Isidor ze Sevilly (560–636). Ten shrnul ve svém základním encyklopedickém díle Etymologie („Etymologiae“) tehdejší filosofické a teologické poznatky, čímž zároveň ovlivnil všechny soudobé vědní obory. Uvedené dílo se stalo základní příručkou nastupujícího středověku. Ve třinácté knize Etymologie, kde se sv. Isidor zabývá světem a jeho částmi („De mundo et partibus“), se pokouší na základě antického učení o čtyřech živlech vyložit i podstatu meteorologických jevů. Vedle nich věnuje pozornost i vodě, a to jednak jako kapalině důležité pro život, jednak jako vodám tekoucím (řeky, potoky) a stálým (jezera, močály, moře). V kapitole o řekách („De fluminibus“) píše sv. Isidor (Isidor, s. 104) o Dunaji a dalších řekách: „Danubius Germaniae fluvius vocari fertur a nivum copia, quibus magis augetur. … Quaedam autem flumina in diluvio soluta mole terrarum praeclusa sunt, quaedam vero, quae non erant, abyssi tunc ruptis meatibus eruperunt.“ (Germánská řeka Dunaj se

59 Uvedené datum je problematické, protože povodeň v roce 1845 přišla až koncem března (viz kap. 5.3.1).

60 Citováno dle ekumenického překladu Bible (Bič, ed., 2002).

z let 1845, 1862 a 1890 a několika dalších případů z 19. století jde ale vesměs o značky mladších povodní (Značky velkých vod na Labi, 1966). Nověji se ke značkám velkých vod na Labi, ale jen na budovách a objektech starších, než je zaznamenaná povodeň, vracejí Šourek a Novák (1995). Oproti předchozí práci doplňují značky z úseku Jaroměř — Mělník, kde z povodní před rokem 1900 citují značky pouze v případě Jaroměře (1897 — na pravém břehu na domku naproti městskému divadlu), Poděbrad (31. březen 1875 — návodní strana pilíře silničního mostu; 1. únor 1845,59 9. březen 1891, 11. duben 1895, 8. květen 1896, 5. březen 1897 — návodní strana inundačního silničního mostu) a Čelákovic (1881 — na pilíři železničního mostu na levém břehu).

6.3 PERCEPCE HISTORICKÝCH POVODNÍ A OCHRANA PŘED NIMI

PERCEPCE HISTORICKÝCH POVODNÍ A OCHRANA PŘED NIMI

157

Obr. 130. Noe vypouští holubici z plující archy (mozaika z doby po roce 1063 z chrámu sv. Marka v Benátkách — viz Pijoan, 1978) Fig. 130. Noah releasing a dove from the floating Ark (mosaic from the period after 1063, Saint Mark’s Basilica in Venice – see Pijoan, 1978)

prý nazývá podle množství sněhu, jímž se značně rozvodňuje. … Některé řeky byly při potopě [Světa] rozpuštěnou masou země zahrazeny, jiné naopak, které neexistovaly, vyrazily na povrch, když se průchod v hlubinách protrhl.) Ve 22. kapitole zmíněné třinácté knihy s názvem „De diluviis“ (O povodních) k problematice povodní sv. Isidor uvádí (Isidor, s. 108, 110): „Diluvium dictum, quod aquarum clade omnia, quae inundaverit, deleat. Primum diluvium extitit sub Noe, quando hominum sceleribus offensus Omnipotens, toto orbe contecto, deletis cunctis, unum spatium caeli fuit ac pelagi. Cuius indicium hactenus videmus in lapidibus, quos in remotis montibus conchis et ostreis concretos, saepe etiam cavatos aquis visere solemus. Secundum diluvium fuit in Achaia Iacob patriarchae et Ogygi temporibus, qui Eleusinae conditor et rex fuit, nomenque loco et tempori dedit. Tertium diluvium in Thessalia Moysi vel Amphictyonis temporibus fuit, qui tertius post Cecropem regnavit. Cuius temporibus aquarum inluvies maiorem partem populorum Thessaliae absumpsit paucis per refugia montium liberatis, maxime in monte Parnaso; in cuius circuitu Deucalion tunc regno potiebatur, qui tunc ad se ratibus confugientes susceptos per gemina Parnasi iuga fovit et aluit. A quo propterea genus homi-

num Graecorum fabulae ex lapidibus reparatum ferunt, ab eo propter hominum insitam cordis duritiam. Sed et flumina cum insolitis aucta imbribus ultra consuetudinem, vel diuturnitatem vel magnitudinem, redundant multaque prosternunt, et ipsa diluvium dicuntur. Sciendum autem, flumina cum supra modum crescunt, non tantum ad praesens inferre damna, sed etiam et aliqua significare futura.“ (Potopě se proto říká diluvium, že vodní pohroma ničí61 všechno, co zaplaví. První potopa nastala 61

V ediční poznámce k vydání spisu (Isidor, s. 109, pozn. 254) se správně uvádí, že latinské „diluvium“ označuje povodeň nebo potopu, přeneseně pak zkázu či zničení, což je odvozeno od „diluo“, tj. rozmočit, a vlastně to znamená rozmočení, a nemá to nic společného s Isidorovým „ničit“ („deleo“). Latina má ostatně pro povodeň se svou velmi rozsáhlou slovní zásobou mnoho termínů. Tak kromě Isidorova „diluvia“ povodeň ve středověku vyjadřují též pojmy „inundatio aquarum“ (záplava vod), „effluentia [influentia] aquarum“ (výtok vod, vylití vod), „alluvium“ (naplavení, zaplavení, záplava, zátopa). Mnohdy kronikáři uvádějí, že „fluvius ripas excedens“ (řeka vystoupila nad břehy, překročila břehy, vyšla ze břehů), „aque excrevit“ (vody se vylily, vyplavily), „aque submersit“ (vody zatopily, utopily, zaplavily) nebo „aque intumuerunt“ (vody se vzduly, nadmuly). Pojmy „diluvium“, „inundatio“, příp. řidší „alluvium“, byly tedy od středověku jednoznačnými synonymy pro povodeň. Obdobné termíny se užívaly i ve staré češtině (od 14. století) i němčině (hornoněmčině).

158


za Noema, když Všemohoucí, uražen lidskými zločiny, zastřel celý zemský okruh a všechno zničil, takže nebe a moře splynuly v jediný prostor. Důkaz o tom můžeme pozorovat až dodnes na kamenech, jež vídáváme na odlehlých horách srostlé s ulitami a škeblemi, často dokonce vymleté vodou. Druhá potopa byla v Achaji za časů praotce Jákoba a Ogyga62, který byl zakladatelem a králem Eleusiny a dal jméno místu i oné době. Třetí potopa byla v Thessalii za časů Mojžíše či Amfiktyona, který kraloval jako třetí po Kekropovi. V oněch dobách vodní záplava pohltila většinu obyvatel Thessalie a jen několik málo se jich zachránilo díky tomu, že nalezli útočiště na horách, především na hoře Parnasu. Tehdy tam v okolí vládl Deukalion, jenž k sobě přijal uprchlíky na vorech a na zdvojeném parnaském hřbetu je zahřál a živil. Řecké báje vyprávějí, že se lidský rod obnovil z kamení, a to kvůli vrozené tvrdosti lidského srdce.63 Termínu „potopa“ se však užívá i tehdy, když se řeky neobvykle rozvodní mimořádně dlouhými či mohutnými dešti, rozlijí se a mnoho věcí smetou. Nicméně když řeky nadměrně stoupají, je třeba vědět, že působí nejen škodu v přítomnosti, ale že to též naznačuje něco budoucího.)64 Isidorovy názory, které byly odrazem tehdejšího poznání a hluboké křesťanské víry, ovlivnily celou řadu středověkých autorit a prostřednictvím kněží i prostých lidí. Dokladem toho může být fakt, kolik zmiňovaných historických povodní bylo přirovnáváno k povodni Noeho. Povodně spolu s dalšími extrémy patřily vždy k přírodním jevům, které působily na psychiku člověka (zvláště před nástupem moderního věku), vyvolávaly strach a mnohdy přecházely na celou společnost, končící až davovou hysterií. S obavami z hydrometeorologických extrémů souvisel i eschatologický strach, děs z příchodu Antikrista, nastávající apokalypsy a posledního soudu. Tak např. k roku 1500 předpověděli někteří teologové a hvězdáři konec světa (Brázdil, Kotyza, 2001). Zdá se, že

tyto hrůzné prognózy našly určitý ohlas i v českých zemích. Tak při líčení škod způsobených srpnovou povodní roku 1501 konstatuje litoměřický radní písař Jan od Hradu (Z kněh pamětních starých, s. 124), že „… povodeň toho času byla všudy v české zemi, v Bavořích, Míšni, Rakousích, Moravě, v Slezích, v Uhřích a v jiných zemích, a tak velikou škodu udělala všudy. Praví se, že od potopy světa nebylo té rovny po všem světě.“ Ještě výmluvnější je zpráva ze Starých letopisů českých (SLČ, s. 385), že „… léta páně 1524 na sv. Jana Zlatoustého [27. ledna] uložili půst, protože oblohy nebeské hrozily velkou povodeň, jakož pak všickni hvězdáři to pokládali, že od počátku světa všech spojení planet takové nebylo ani za času Noe. I uslyšal Pán Bůh modlitbu dobrých, že povodeň, která měla býti únorův dnův kalendářových, v nastání měsíce března obrátil milý Bůh v větry silné i také někdy v počasí dobré.“ Příčinou povodně měla být konjunkce planet ve znamení Ryb v únoru roku 1524, vypočtená Johannem Stoefflerem, astronomem z Tübingenu (obr. 131).

62

Ogygos byl mýtický zakladatel Théb, král kmene Ekténů (Isidor, s. 111, pozn. 257). 63 Mýtus o této potopě, kdy se prý zachránil jen Prométheův syn a vládce Fthiotidy Deukalion a jeho žena Pyrrha (odtud „Deukalionova potopa“), má řadu shodných rysů, jak doložil v ediční poznámce D. Korte (Isidor, s. 111, pozn. 257). 64 Je užit překlad D. Korteho, obsažený vždy na liché straně (latinská edice je na sudé straně) citované zrcadlové (synoptické) edice Isidorovy Etymologie (Isidor, s. 107, 109, 111).

Obr. 131. Vyobrazení Stoefflerovské předpovědi povodně na únor roku 1524 od S. Ranssmara, vytištěné v Augsburgu v roce 1523 (Hellmann, 1914) Fig. 131. Depiction of Stoeffler’s prediction of a flood for February 1524 by S. Ranssmar, printed in Augsburg in 1523 (Hellmann, 1914)

PERCEPCE HISTORICKÝCH POVODNÍ A OCHRANA PŘED NIMI

Samotné povodně pak byly přičítány moci Boží (viz také kap. 6.2.4), o čemž svědčí např. záznam o velké vodě ze dne 15. února 1655 z Prahy (Kozmanecius, s. 73–74): „… Povodeň pak ta tím všechněm divnější byla, že velmi velicí mrazové ustavičně trvali, a led na loket tlustý po vší řece byl, takže mnozí to smejšleli a o tom ledu jistili, že ani do veliké noci se nerozpustí, protož tím méně na povodeň myslili, avšak hle moc Pána Boha všemohoucího působí, což ráčí, poněvadž jeho moc nikdy zmenšená a ukrácená není. Vejdouc tehdy i já, spisovatel této památné věci, pohnul jsem se s hrůzou náramnou v své mysli, rozvažujíc moc Božskou a takového živle vody k rozkazu Božímu strašlivé oučinky, vida jaké hrozné škody lidem skrze to již před očima učiněné jsou, a kterak řeka Vltava k škodám hltavá učiněna jest, spatříc očitě, kterak po vodě plynou a sem tam sebou zmítají truhly, postele, jarmary, koryta dobytčí, trakaře, žebříky a jiné mnohé věci domovní hospodářům užitečné a prospěšné, totiž krmníky, nůše, košatiny, sruby, stoly, lavice, stolice, …“ Zároveň ale Bůh chránil své věrné během takové katastrofy. Proto mu patřilo poděkování, pokud se podařilo povodeň přestát bez lidských obětí a bez větší materiální úhony, jak o tom svědčí záznam o povodni ve dnech 28.–30. ledna 1809 v Počaplech u Litoměřic (Kaněra, 1900, s. 217–218): „… Na faru utekli učitel s 3 dětmi, ženou a pomocníkem a hrobař se ženou a 3 dětmi. Bylo všech osob na faře 16, v poschodích se strachem o osud svůj očekávajíce. Vody stále přibývalo až do ¾ 2. hod. s půlnoci, kdy se zastavila. Ve faře bylo vody na ½ lokte [39 cm]. Tu přišla zpráva, že Oharka [Ohře] se rozvodnila a proudí od Terezína k Počáplím. Nová hrůza nastala. Všichni utíkali na vyšší místa. Avšak za krátkou dobu voda začala klesati. Bylo po strachu. Na to farář 5. února konal služby Boží na poděkování za ochranu Boží při této povodni.“ Život s povodněmi a uvědomění si jejich mnohdy ničivých následků musely nutně vyvolat odpovídající odezvu v chování společnosti a v postupné organizaci protipovodňové ochrany. Šlo např. o budování systému rybníků a kanálů, který umožňoval rozptýlit a odvést povodňovou vodu, tedy snížit výšku povodňové vlny a zmírnit škody. První takovéto zařízení ve formě protipovodňového příkopu ze 14. století bylo nalezeno při archeologickém výzkumu na sídlišti „Městečko“ pod hradem Příběnice na Lužnici (Hejna, 1987). Munzar (2001) uvedl jako jeden z nejstarších pokynů postupu v případě velké povodně instrukci zahrnutou do privilegia Jana z Pernštejna Prostějov-

159

ským z roku 1538: „Item což se vod velikých dotejče, kteréž by na ty rybníky [Stichovský a Zlechovský] šla, takže by bylo potřebí pro stržení těch rybníkův brániti a hájiti, tu lidé z Stichovic [a] Mostkovic k takovému hájení a bránění najíti se dáti mají, poněvadž by předkem jejich nebezpečnost a škoda skrz takové stržení těch rybníkův byla …“ Dále Munzar (ibidem) citoval usnesení moravského zemského sněmu z roku 1542, kde v souvislosti se snahami o splavnění řeky Moravy bylo uvedeno, „aby každý, kteříž stavy na Moravě mají, to opatřil při veliké vodě, aby se volně plaviti mohlo, a to jmenovitě od tohoto sv. Václava [28. září] příštího v roce pod základem 100 kop gr., aby je k zemi dal, a proto tak opatřil, aby se plaviti mohlo, jak se svrchu píše.“ Starší nařízení či spíše doporučení výše uvedeného typu je ale obsaženo již v protokolu zvláštní komise ze dne 24. června 1502, která řešila spor mezi panem Vilémem z Pernštejna a měšťany z Hradce Králové (CIM III, dodatek k č. 694, s. 1251–1257; viz i Listinář Viléma z Pernštejna, č. 778, s. 13–17)65. Královéhradečtí snesli celkem čtyři body obžaloby. V prvním z nich se konstatuje: „Item nejprve z toho páni Hradečtí pana hofmistra [Viléma z Pernštejna] vinili jsou, že stav, kterýž na Labi má, ten že jest vyvejšil jim ke škodě, a tím vyvejšením škodu že jim činí na lukách, na mlýnech, kteří pod městem jich [Hradcem Králové] leží.“ K řešení si komise přizvala přísežné mlynáře a přivedla je na inkriminované místo: „Tu oni [přísežní mlynáři] znamenavše z vody, pověděli sou nám na své přísahy, vzevše to i k své duši, že tú vodú nynější, pokudž nyní stojí na stavě, pánuom Hradeckým žádná se škoda neděje. Tu jsme hned, jakž ta voda stojí, … kázali kuol sřezati a cejch na ten kuol položiti, a při tom s obú stranú mají se takto zachovati: že pan hofmistr na tom stavě ani jeho dědicové a budoucí vejše vody držeti ani zdýmati nemají, mimo ten cejch, týmiž mlynáři přísežnými položený; a pan hofmistr i jeho dědicové a budoucí mají sobě stav přímo přes Labe dělati k té míře cejchované, a v tom stavu práh sobě položiti proti splzii [sic!], srovnajíc jej k tomu cejchu, tak aby voda na tom prahu vejše nestála nežli s cejchem zároveň. A bude-li chtíti pán sobě ponížiti toho prahu, proto aby plavci [voraři] volně plnúti mohli, to pán bude moci učiniti. Než byla-li by voda malá, tehdy pán bude moci sobě na tom

65 Menší výtah z tohoto protokolu byl částečně publikován v syntéze historických povodní na Labi a Vltavě (Kotyza et al., 1995, s. 41). Munzar (2001) tento fakt však opominul, i když předchozí práci cituje.

160


prahu hrazditi potud, pokud cejch ukazuje a vejše nic. Jestliže by Labe zvodníce se vystoupilo na ten cejch vejše jakžkoli podle svého zvodnění, tak že by vody mnoho přibejvalo, a tak kvapně doluov že by padnouti nemohla, tím pán povinen býti nemá. Což se pak bokuov od břehu dotýče, kteříž slove [o]hradkový, ty pán sobě moci bude dělati, hrazditi a výšiti, pokudž potřeba kázati bude a od břehů do vody s obú stran ty boky může pán výšiti pro břeh, šesti neb sedmi loket zdélí na každé straně. Nebo sou mlynáři vyznali, že jest to za právo na každém stavu, že sobě to může každý upevňovati pro břehy, ale proto vejše nad ten cejch topiti nemá, leč by voda zbytečně přibytá přišla. …“ Druhý bod se týkal zadržování vody v mlýnské strouze (dnešním Labském náhonu). Ve třetím bodě se pak konstatovalo: „Item třetí kus, žalovali páni Hradečtí, co se hrází dotýče povyšování proti Březhradu [ves pod Hradcem Králové u Labe], pravíce, že by se jim škoda dála zvýšením těch hrází; a pán jest pravil, že sou ty hráze od starodávna byly, ale že sou byly sjezděné, a z té příčiny povýšiti jich a opraviti musil, aby voda tudy se nepřelívala a ve vsech jim škod nečinila; a na to jest pán svědky vedl, že sou ti lidé těch prvních hrází, kteréž jsou tu prvé bývaly, vždycky hájívali, když jest voda veliká přišla, aby do vsi jim se nepřelívala, a pravíc, že sou té hráze hatili ruostkami i jinými bráněními, aby tudy voda ke vsi jim se nepřelívala.“ Proti nařčení Královéhradeckých pan Vilém namítal, „že sou ty hráze od starodávna, aby té vsi, kteréž pod tou hrází jsou, nevytopily se, když se Labe zvodní“. Komise vyřešila problém tak, „aby pán v té hrázi splav za jedno udělal z šíří 6 loket v tom místě, kdež najslušněji voda ven vypadati by mohla a když by voda z Labe tu vystupující se zastavila nad těmi hrázemi, tu aby splav ten odhražen byl, aby ta voda z těch luk volně ven vypadnouti mohla, a trubky, kteréž jsou nyní v těch hrázích položeny, aby nikdy nebyly zahražovány a oni jakž jsou sobě od starodávna čistívali strúhy [Labský náhon] ty v Březhradě, ty aby též sobě čistívali, aby se jim škoda nedála. Jestliže by pak pánu vedle této naší vajpovědi toho splavu nezdálo se v těch hrázích dělati, tehdy aby pán těch hrází sňal a je zase přivedl, takž jakž jsou od starodávna bývaly.“ Poslední bod se pak vztahoval k vlastnictví luhů a přilehlých luk, přes které strouha šla. Protokol o sporu, jehož výsledek není znám, byl roku 1532 opsán do královéhradecké městské knihy. Vzhledem k postavení Viléma z Pernštejna jako nejvyššího hofmistra Českého království však bylo vyjádření komise jistě spíše doporučením než

nařízením. Výška vody na jezu byla tedy „úředně“ označena znamením (cejchem) a byl stanoven režim na této umělé zdrži při kolísání hladiny Labe; v případě povodně měl být jez snížen.66 Tato činnost zemských přísežných mlynářů vyplývala z jejich úřadu, který zřídil při Starém Městě pražském markrabí Karel (později král a císař Karel IV.) dne 19. května 1340, což potvrdil téhož roku dne 23. prosince i jeho otec, král Jan Lucemburský (CIM I, č. 38, s. 60–62). V roce 1440 bylo přísežnými mlynáři ocejchováno již všech devět pražských jezů a později jezy po celé Vltavě až k Českým Budějovicím (Hubert, 1996). Mezi jejich povinnosti patřil také dohled nad dalšími vodními stavbami a rozhodování ve sporech spojených s vodním právem (tzv. „mlynářský soud“). Tento úřad zanikl teprve roku 1764, kdy byl nahrazen nově založenou státní Navigační komisí (ibidem; Malý, 1966). Diskutovaný spor ukazuje také na existenci starší protipovodňové hráze na březích Labe, která měla ochraňovat pod nimi ležící vsi a kterou dal pan Vilém navýšit, zesílit a opatřit ji trubkami pro zpětný odvod případné přeteklé vody přes tyto hráze. Při povodni byly trubky jistě uzavřeny, na což poukazuje i nesmyslný odkaz komise, že v době povodní mají být otevřené. Na malou kompetentnost zmíněné komise ukazuje i jí navrhované stavidlo, jehož protržením by škody byly daleko větší. Toho si byli stavitelé pana Viléma jiště vědomi, a proto osadili hráze jen výpustnými rourami. K protipovodňovým zařízením patřila i strouha (Labský náhon), napájející i několik rybníků a pohánějící mlýny, kde komise nabádala, aby byla vždy vyčištěná (k tomuto sporu a dalšímu vývoji v tomto úseku Labe viz Mikan, 1947). Protipovodňových instrukcí ať již majitelů panství či zemských sněmů by bylo možné zmínit podstatně více. Zdrojem takovýchto údajů jsou i protokoly škodních komisí, kde kromě specifikace škod a návrhů úlev na daních byla uváděna i opatření, směřující k minimalizaci škod při následné povodni (viz kap. 6.2.5). K protipovodňovým nařízením patřily jistě i příkazy litoměřických radních městskému tesaři, který se staral o tamější most, aby ho před příchodem ledů rozebral a po jejich odchodu zase postavil (Kotyza et al., 1995). Lze k nim řadit i některé rady týkající se příruček ke stavbě rybníků, z nichž je nejproslulejší teore66

Cejchování jezu přísežnými mlynáři z Prahy uvádí Kulhánek (1911) k roku 1565 v Nymburku, kde však téhož roku vzala nový jez povodeň.

HISTORIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE PRO VYBRANÉ VODNÍ TOKY

161

tické dílo českého humanisty, diplomata i historika a od roku 1541 i olomouckého biskupa Jana Dubravia67 „De piscinis“ (O rybnících), vydané poprvé ve Vratislavi v roce 1547, které dlouho sloužilo jako základní spis o rybníkářství. V novější době připomíná Munzar (2001) z úředních nařízení ve vztahu k živelným pohromám generální instrukci zemského gubernia ze dne 1. května 1748. Dalším příkladem dokumentů tohoto typu může být tištěný cirkulář Moravskoslezského gubernia ze dne 23. dubna 1819, týkající se platby daní v případě živelných pohrom (viz Brázdil et al., 2003b). Přímo s povodní souviselo „Návěstí pro zdejší obec. O zřízených pozornostech ku pojištění pražských obyvatelů v příhodě nějakého rozvodnění“,68 vydané tiskem v Praze dne 28. ledna 1799 (obr. 132). Munzar (2001) upozorňuje, že publikace této instrukce souvisela s mrazivou zimou 1798/99 s obecnou pamětí na škody z únorové povodně roku 1784 po tuhé zimě 1783/84. To se nakonec ukázalo jako velmi prozíravé, neboť povodeň skutečně přišla v noci z 21. na 22. února 1799 (viz kap. 6.5.10). Z téže doby existovalo patrně i obdobné nařízení krajského úřadu v Litoměřicích, které upozorňovalo na nebezpečí hrozící ze zamrzlého Labe (viz Munzar, 2001, s. 175–176 s odvoláním na Kynčilovy excerpce z Pötzschova díla — Kynčil, 1982, s. 31): „Přes všechny předpisy a opatření tamní vysoké zemské správy zde nastalo tání dříve v horách než v rovině a z toho povstala tak velká záplava, že neštěstí nebylo možno přehlédnout.“ Tato instrukce ale zatím objevena nebyla. Další úřední instrukce a vyhlášky přibývají s pokračující byrokratizací státní správy v následujícím 19. a 20. století (k některým z nich viz Munzar, 2001).

6.4 HISTORIE POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE PRO VYBRANÉ VODNÍ TOKY Na základě databáze historicko-klimatologických údajů, budované od začátku 90. let minulého století a vedené při Geografickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně, lze sestavit chronologie dosud známých historických povodní pro pět zpracovávaných toků z kap. 5. Uváděny jsou ale pouze povodně přímo dokladované na těchto vodních tocích, nikoliv na jejich přítocích. Je zřejmé, že tento

67 68

Vlastním jménem Jan Skála z Doubravky. Diplomatický přepis názvu.

Obr. 132. Titulní strana (česká část dvojjazyčného dokumentu) nejstarší pražské německo-české vyhlášky z roku 1799 o opatřeních pro případ nebezpečí výskytu ledové povodně (Munzar, Ondráček, 2002) Fig. 132. The front page (Czech section of a bilingual document) of Prague’s oldest German-Czech public notice, from 1799, on provisions to be made in the event of ice flood (Munzar, Ondráček, 2002)

162


přehled si nemůže klást nárok na úplnost, protože je podmíněn množstvím dochovaných zpráv a jejich dosavadní excerpcí. Zatímco v případě Vltavy, Ohře a Labe se lze domnívat, že následující soupis zahrnuje převážnou část významnějších povodní po roce 1500, v případě Odry a Moravy je dobře patrná poplatnost existujících chronologií dosud provedenému výzkumu. Chronologie by bylo možné jistě doplnit na základě metody analogie ze znalosti chování povodní v období systematických hydrologických měření, kdy povodeň je uváděna např. na jednom toku a je velká pravděpodobnost, že se projevila i jinde (např. Vltava versus Labe), z hlediska korektnosti prezentace jsou však uvedeny jen skutečně dokumentované případy. Zveřejnění anotované verze jednotlivých zpráv s jejich důslednou citací však vytváří dobré předpoklady k jejich doplnění v budoucnosti, a to i dalšími badateli mimo okruh autorů této publikace. Údaje jsou vždy dovedeny až do začátku pravidelných vodoměrných pozorování na daném vodním toku. Pro snadnější orientaci jsou jednotlivé případy číslovány s uvedením data výskytu povodně, místa, typu povodně, stručné anotace zprávy a pramenů. Vedle zimního a letního typu povodně (viz kap. 4.1 a 4.2) jsou některé případy s neuvedenými příčinami vzniku (zejména z dubna a listopadu) charakterizovány jako „nejasný“ typ. U zpráv před rokem 1500 citujících povodně v Čechách jsou odpovídající informace přiřazovány současně k Vltavě i Labi. Pokud místo vzniku zprávy nebo popisované události neleží na daném vodním toku, je uváděno v hranaté závorce. V souvislosti s datováním jednotlivých povodní je třeba se zmínit o změně kalendáře dané přechodem z juliánského na gregoriánský (Kollmann, 1974; Bláhová, 2001). Změna byla vyhlášena papežem Řehořem XIII. v bule Inter gravissimas ze dne 24. února 1582, kdy po čtvrtku 4. října měl následovat pátek 15. října 1582. Touto úpravou měla být jarní rovnodennost, důležitá pro určení pohyblivých církevních svátků, vrácena opět ke dni 21. března. V Čechách ovšem teprve dne 22. října vydal pražský arcibiskup Martin Medek k této změně tištěný mandát, ale bez určení termínu zavedení nového kalendáře. Zatímco část duchovních jej vyhlásila neprodleně po obdržení arcibiskupova mandátu, kněží luterské víry to odmítali. Na největší odpor narazilo přijetí nového kalendáře u českých měst, zvláště pražských. Po vleklých jednáních, včetně projednávání reformy na zemském sněmu, vstoupil na papežovo naléhání razantně do sporu císař Rudolf II. a mandátem ze dne 3. pro-

since 1583 nařídil provést v Čechách změnu kalendáře posunem ze 6. ledna na 17. ledna 1584. Ne všude však bylo císařovo nařízení uposlechnuto (nebylo akceptováno především kalvíny a luterány), takže např. v Kadani byl starý kalendář používán až do roku 1587 a v Chebu až do roku 1604. Na Moravě, kde se proti císařovu nařízení postavily moravské stavy a vyžádaly si stanovisko k reformě od věhlasného astronoma Tadeáše Hájka z Hájku, došlo k jeho zavedení posunem ze 4. na 15. října 1584 a jeho přijetí nenarazilo na větší odpor. Ve Slezsku přes odpor slezských stavů byl kalendář z císařova nařízení přijat stejně jako v Čechách. V následujícím přehledu jsou data před reformou kalendáře uváděna podle kalendáře juliánského. Pro přepočet na kalendář gregoriánský je proto třeba do zavedení reformy přičítat ke konkrétnímu dni postupně 6 dnů (12. století), 7 dnů (13. století), 8 dnů (14. století), 9 dnů (15. století) a 10 dnů (16. století). V dokumentárních pramenech se také nezřídka objevují informace o kulminačních vodních stavech dosažených při jednotlivých povodních, opírající se mnohdy i o značky velkých vod, které jsou zpravidla vyjádřeny v dobových délkových jednotkách, odlišných od současného decimálního metrického systému. S jejich vzájemným porovnáváním z prací různých autorů a s přepočtem na současné jednotky (viz pozn. 37 v kap. 5.3.1) jsou pak spojeny mnohé problémy. Pokud se pominou chyby vznikající z přenesení značky do jiné výšky než byla původní či z radikální změny situace vodního toku (např. výstavbou nového kapacitního koryta), komplikuje situaci časté spojování zpráv z různých míst daného vodního toku a neuvedení systému měr, v němž jsou délkové údaje uváděny, popř. ke kterému geodetickému výškovému systému jsou informace vztaženy (např. baltský nebo jaderský systém). Na Moravě byly místo starých moravských měr a vah zavedeny nové vídeňské patentem ze dne 6. února 1758 s platností od 1. května 1758. V Čechách se s většími problémy přešlo od soustavy českých měr na vídeňské nařízením českého gubernia ze dne 30. července 1764 s platností od 1. ledna 1765.69 Naproti tomu ve Slezsku byly ví69

Hofmann (1984, s. 28) k tomu dodává: „Úsilí zavést dolnorakouské (vídeňské) míry a váhy v celých Čechách bez výjimek však částečně ztroskotalo jednak pro organizační nepřipravenost celé akce, jednak pro odpor nejenom ze strany obyvatelstva, které k nové úpravě přistupovalo s nedůvěrou, ale i některých úředních míst, jež měla také k novým mírám a váhám některé výhrady.“


deňské míry zavedeny již patentem z 24. února 1750 (Hofmann, 1984). Uvedené roky pro jednotlivé historické země by tak mohly být používány jako mezní veličiny pro odpovídající přepočet starých měr, což ale nemusí plně odpovídat realitě, jak dokládá konstatování Sedláčka (1911, s. 454–455): „Zkušenost, že staré míry bývají užívány, i když byly zrušeny, dotvrzuje se i bývalými poměry v Písku. Český neb krátký loket byl již kolik let zapovězen a přes to měřilo se jím ještě za naší paměti, ovšem jen tajně, tak že na zákonité míře byl vrubem znamenán. I stalo se, že l. 1785 pokutováno několik kramářův, že měřili krátkým loktem. Když podali žádost na odpuštění pokuty, vymlouvali se, že se nejen krátké lokty cimentují, nýbrž i prodávají. Cimentní komisaři doznali, že tak činili a to proto, že tato míra v městě i okolí, ano i v Praze se užívala a loketní zboží se většinou na krátké lokte prodávalo.“ Nová decimální metrická soustava měr a vah pak byla v Rakousku-Uhersku zavedena zákonem ze dne 23. července 1871 s platností od 1. ledna 1875 (Hofmann, 1984). Přesto např. ještě roku 1895 udával Wenzel Katzerowsky v Litoměřicích výšky ve vídeňských loktech a stopách. Jistou chaotičnost v používání délkových měr lze dokumentovat na výškách velkých vod na Vltavě v Praze. Např. v poznámkách ke klementinským měřením mezi roky 1775 a 1830 se objevují většinou údaje v palcích, stopách či loktech bez bližší specifikace. Jen někdy je použitá míra explicitně specifikována, jako tomu bylo např. při povodni z roku 1805, kdy Vltava byla vzduta 4 ¼ českého lokte (252 cm) nad normální stav (Poznámky z Klementina, s. 78). V roce 1845 byla ale kulminace v profilu Staroměstských mlýnů udána zřejmě ve vídeňských palcích. Ke střídání udávaných měr kulminačních stavů povodní docházelo také na Labi v Litoměřicích (viz kap. 6.4.3 a tab. 31). Naproti tomu údaje na zámecké skále v Děčíně jsou podle zaměření provedeného v roce 2004 vyjádřeny v pražských loktech. To však patrně souvisí se stářím značek, které zde byly vytesány patrně již před zavedením vídeňských měr. V blízkých Drážďanech jsou oficiální pozorování na místním vodočtu uváděny zase v saských loktech.70 Převádění rozličných kronikářských údajů tak činí značné problémy, a to zejména u významných povodní, kdy rozdíly mohou dosahovat až desítky centimetrů.

70

1 saský loket = 56,64 cm (Hofmann, 1984, s. 71).

163

6.4.1 Řeka Vltava S ohledem na předcházející konstatování je třeba upozornit na některé nesrovnalosti ve výšce dále uváděných pražských historických povodní, vyplývajících ze ztotožnění vodočtů dvou nepříliš vzdálených míst. Jedná se o vodočty u Křížovníků (pod Staroměstským jezem), kam jsou vztaženy výšky některých značek, a Staroměstský (nad uvedeným jezem), kde byla zřízena roku 1825 vodoměrná stanice (viz kap. 5.2.1.1). Je však možné, že zde byly odečítány i stavy některých historických povodní v období 1775–1825 (viz Poznámky z Klementina). Při rozdílné výšce nuly vodočtu u obou profilů dochází i k významným rozdílům při udávání kulminačních vodních stavů při větších povodních. Tak lze patrně vysvětlit rozdíly mezi výškami, které zmiňuje Dlouhý (1899, s. 14), odkazující se na křížovnické značky, a Novotný (1963b, s. 77), opírající se o druhý zmíněný vodočet: rok 1717 — 367, resp. 336 cm; rok 1736 — 369, resp. 503 cm; rok 1750 — 346, resp. 315 cm; rok 1771 — 405, resp. 295 cm; rok 1784 — 570, resp. 515 cm; rok 1799 — 360, resp. 353 cm. Je pravděpodobné, že také Schallerovy (1785) údaje o pražských povodních zčásti vycházejí z křížovnických značek. Krolmus (1845) však uvádí i další profil tzv. Poustky (pod Národním divadlem), kde zmínil výšky velkých vod v letech 1770 a 1771. Protože tento problém nelze zatím považovat za uspokojivě vyřešený, je nutné dále uváděné údaje o výškách povodní brát s jistou rezervou. I proto byla v přehledu výšek historických velkých vod uvedeném v tab. 29 dána přednost profilu u Křížovníků, kde se údaje zdají nejvěrohodnější. Historické povodně na řece Vltavě do zahájení systematických pozorování roku 1825 jsou dále uváděny pro část toku od Českých Budějovic po její soutok s Labem. Dosud nejstarší zpráva se týká povodně ze září roku 1118 (viz kap. 6.5.1). Všechny případy povodní zatím dokladované dostupnými dokumentárními údaji jsou následující: 1) 1118, září. Praha. Letní typ. Škody na staveních a kostelech. Voda 10 loktů (593 cm) nad mostem. (Kosmas, s. 219). 2) 1121/22, zima. Praha. Zimní typ. Teplá a větrná zima. (Kosmas, s. 220). 3) 1126, 16. únor. Praha, Čechy. Zimní typ. Chod ledu, škody. (Kanovník vyšehradský, s. 203; Let. hradištsko-opatovické, s. 393). 4) 1141, 15. duben. Praha. Typ nejasný. Škody. (Kanovník vyšehradský, s. 234; Mnich sázavský, s. 261).

164


5) 1250, po 8. červenci. Praha. Letní typ. Velký déšť po sedmidenním krupobití. (Let. české, s. 286–287). 6) 1257, 1. srpen. Praha (Pražská diecéze). Letní typ. Škody na polích, staveních, ztráty na lidských životech. (Let. české, s. 295). 7) 1264, prosinec. Praha, Čechy. Zimní typ. Škody na staveních a na osení. (Let. české, s. 298– 299). 8) 1270, podzim. Praha, Čechy. Letní typ. Dlouhotrvající deště. (Let. české, s. 300). 9) 1272, 12. březen. Praha. Zimní typ. Poboření Juditina mostu. (František Pražský, s. 12 — teprve on uvádí, že jde o povodeň; Let. české, s. 301). 10) 1273, 18. srpen. Praha. Letní typ. Velké škody na polích, loukách, staveních, všechny mlýny u Prahy odneseny. Voda sahala ke kostelu sv. Jiljí a sv. Mikuláše. (Let. české, s. 301). 11) 1281, po 25. březnu. Praha. Zimní typ. Povodeň trvala 20 dnů, škody. (Zlá léta, s. 340). 12) 1315, 25. červenec. Zbraslav, Čechy, [Morava]. Letní typ. Rozvodnění všech řek, zvláště Labe. Škody na staveních, polích, lidé se na loďkách plavili přes ploty a vrata. (Dalimil, s. 556; Kron. zbraslavská, s. 224). 13) 1316, léto. Zbraslav, Čechy. Letní typ. Nepřetržité deště, škody. (Kron. zbraslavská, s. 232). 14) 1321, po 26. červnu. Zbraslav, Čechy. Letní typ. Škody na staveních a polích. (Kron. zbraslavská, s. 257). 15) 1327, červen. Zbraslav. Letní typ. Škody na osení a loukách. (Kron. zbraslavská, s. 287). 16) 1342, 1. únor. Praha, Čechy. Zimní typ. Po tuhé a sněžné zimě prudká obleva (teplý jižní vítr a déšť), chod ledu. Stržen pražský Juditin most a další mosty v Čechách. Velké škody, oběti na životech. (František Pražský, s. 177– 178). 17) 1359, 1.–3. září. Praha. Letní typ. Voda sahala ke kostelu sv. Mikuláše. (Beneš z Weitmile, s. 527 — obr. 133; Chron. Anonymi, s. 57). 18) 1364, 27. leden. Praha. Zimní typ. (Beneš Minorita, s. 390; Chron. Anonymi, s. 58). 19) 1367, březen. Praha, Čechy. Zimní typ. Škody, stržen provizorní most a u nového [Karlova] mostu zničen jeden pilíř, oběti na životech. Voda sahala ke kostelu sv. Jiljí a sv. Mikuláše, kde chytali ryby. Na mostě před domem saského vévody (v sousedství staré věže Juditina mostu) se brodili koně. (Beneš z Weitmile, s. 535).

Obr. 133. Beneš Krabice z Weitmile (†1375), pražský kanovník, zaznamenal povodně na Vltavě v letech 1359, 1367 a 1370 (Abbildungen, 1777) Fig. 133. Beneš Krabice of Weitmile (†1375), a Canon of Prague, recorded floods on the River Vltava in the years 1359, 1367, and 1370 (Abbildungen, 1777)

20) 1370, 15. srpen. Praha, Čechy. Letní typ. Deštivý rok. Škody na staveních a polích. Zaplaveno Staré Město pražské. (Beneš z Weitmile, s. 541). 21) 1373, 13. březen. Praha. Zimní typ. Voda sahala ke dveřím kostela sv. Linharta. (Chron. Bohemiae Lips., s. 5; Chron. breve Bohemiae, s. 462). 22) 1374, 12. únor. Praha. Zimní typ. Škody na staveních. Voda sahala ke kostelu sv. Jiljí. (Chron. Bohemiae Lips., s. 5; Chron. Bohemicum Prag., s. 11; Chron. breve Bohemiae, s. 462). 23) 1387, 20. září. Praha. Letní typ. Pětidenní povodeň, voda šla mimo kostel P. Marie Na Louži. (Tomek, 1875, s. 338). 24) 1392, 5.–6. prosinec. Praha, Čechy. Zimní typ. Škody na staveních, sýpkách, mlýnech, stržení rybníků. (Beneš Minorita, s. 408; Chron. Bohemiae Lips., s. 5; Chron. Bohemicum Prag., s. 11; Chron. breve Bohemiae, s. 463).


25) 1405, 24. červen. Praha, Čechy. Letní typ. (Beneš Minorita, s. 412; Chron. Viennense, s. 3). 26) 1432, po 4. březnu–23. březen. Praha, Čechy. Zimní typ. Mnoho sněhu, náhlé tání sněhu, chod ledu. Voda sahala pod kostel P. Marie Na Louži, u sv. Mikuláše. Voda jaká nebyla 40 a více let, ale menší než v červenci a stejná jako v prosinci. (Bartošek, s. 606; SLČ-CT1, s. 50). 27) 1432, 21.–22. červenec. Český Krumlov, Chvatěruby, Praha, Čechy. Letní typ. Třídenní nepřetržité deště. Karlův most protržen v pěti polích. Obrovské škody na majetku, staveních, polích a lukách, oběti na životech, utopený dobytek. Zatopena větší část Starého Města pražského, voda vnikla do kostelů sv. Jiljí, Haštala, Linharta, Ondřeje, Mikuláše, P. Marie Na Louži, Betlémské kaple, přetékala hradby. Na Staroměstském náměstí se jezdilo na loďkách kolem pranýře. (Ann. Pragenses breves, s. 20; Ann. Veterocellenses, s. 47; Bartošek, s. 607–608; Chron. Anonymi, s. 60; Chron. breve Bohemiae, s. 466; Chron. Rosenbergicum, s. 77; SLČ, s. 84–85; SLČ-A, s. 73; SLČ-a, s. 92; SLČ-CT1, s. 50, 52; SLČ-D, s. 149; SLČ-G, s. 106; SLČ-R, s. 64; SLČ-V, s. 116). 28) 1432, 6. prosinec. Praha, Čechy. Zimní typ. Povodeň stejná jako v březnu, menší než v červenci. (Bartošek, s. 609; SLČ-CT1, s. 50). 29) 1433, 23.–24. červen. Čechy. Letní typ. Škody na polích a loukách. (Bartošek, s. 610; Notae Pilsnensis, s. 101).

165

30) 1434, bez data. Čechy. Typ nejasný. Škody na polích, staveních, protržení rybníků. (Gaudencius, fol. 2v). 31) 1445, 24. červen. Dobříš, Praha. Letní typ. Nepřetržitý třídenní déšť. Protrženy rybníky. Škody na staveních, polích, loukách, utopení dobytka, oběti na životech. (SLČ, s. 128; SLČ-G, s. 177; SLČ-R, s. 102). 32) 1464, 4. březen. Čechy. Zimní typ. Díky povodním se zpozdilo poselstvo. (Tomek, 1896, s. 84–85). 33) 1481, 25. květen. Praha. Letní typ. Menší povodeň než dne 8. června téhož roku. (DAzV, s. 246). 34) 1481, 8. červen. České Budějovice, Praha. Letní typ. Škody na staveních, pobráno množství dříví. Zatopen ryneček u kostela P. Marie Na Louži, kde se jezdilo na loďkách. Voda sahala k domu u věže u sv. Mikuláše, u sv. Ducha a sv. Anny vstoupila do kostela, Bradáčovi až po pleš. V Českých Budějovicích byla voda v kostele sv. Anny. Největší povodeň od července 1432. (Chron. Budvicensis, s. 6 — bez datace; SLČ, s. 191; SLČ-G, s. 289). 35) 1491, léto. Čechy. Letní typ. Lijáky. (Hüttel, s. 12). 36) 1496, únor. Praha (obr. 134). Zimní typ. Ledová bariéra. (SLČ, s. 214 — uvádí jen ledovou tříšť v Praze; SLČ-G, s. 310). 37) 1501, 14. červenec. Praha. Letní typ. Povodeň po lijáku. (Lupáč ke 14. červenci). 38) 1501, po 17. srpnu. České Budějovice, Praha. Letní typ. Deště 13.–17. srpna, protržení ryb-

Obr. 134. Praha byla díky své poloze při řece Vltavě často postihována povodněmi již od svého založení (patrně nejstarší pohled na Prahu na dřevořezu připisovaném Michaelu Wolgemutovi a Wilhelmu Pleydenwurffovi, otištěném v Norimberku roku 1493 v Liber Chronicarum od Hartmanna Schedela — viz Hlavsa, 1984) Fig. 134. Due to its location by the River Vltava, Prague has frequently been afflicted by floods since its very beginnings (perhaps the oldest view of Prague, from a woodcut ascribed to Michael Wolgemut and Wilhelm Pleydenwurff, published in Nuremberg in 1493 in the Liber Chronicarum by Hartmann Schedel — see Hlavsa, 1984)

166

39)

40) 41) 42)

43)

44)

45)

46) 47) 48)

49) 50)

51)


níků. Oběti na životech, utopený dobytek. Škody. Voda na Vltavě v Praze 2 lokty (118 cm) nad Bradáče. (Balbín, s. 85 — uvádí pro 15. srpen; Beckovský 1700, s. 973 — uvádí osmidenní deště; Drobné zápisy z Třeboně, s. 546–547; Hájek, fol. 459r — konstatuje osmidenní deště pro 8.–15. srpen; Let. měšťana NMP, s. 57 — uvádí pro Prahu bez data; Kron. rod. Matyášů, s. 192 — zmiňuje pro České Budějovice pro 15. srpen; Lupáč k 12. srpnu; Paprocký, s. 112 — uvádí pro 15. srpen a vodu 2 lokte (118 cm) nad Bradáče; SLČ, s. 218; SLČ-G, s. 315). 1504, 6.–8. březen. Praha, Čechy. Zimní typ. (SLČ, s. 226 — citují oblevu ke 28. únoru; SLČ-G, s. 318 — uvádějí oblevu ke 14. březnu). 1504, po 6. dubnu. Praha. Typ nejasný. Škody. (Hájek, fol. 460r). 1505, 19. červenec. České Budějovice. Letní typ. Škody. (Machnický, s. 183). 1511, bez data. České Budějovice. Typ nejasný. Škody. (Liber dec. in Zeithammer, 1904, s. 33, 45, 209). 1515, po 23. červnu. Čechy. Letní typ. Třídenní deště (21.–23. červen). Nemohlo se mlít pro velkou vodu. (SLČ, s. 324). 1515, 21. červenec. Praha. Letní typ. Časté deště. Povodeň po 7 dnů. Voda po vousy Bradáče. Škody. (DAzV, s. 396; Dopisy Švamberské, s. 113–114 — uvádějí pro Orlík a Zvíkov před 7. srpnem; Hammerschmid, s. 699; Lupáč k 21. červenci; SLČ, s. 325). 1515, 24. srpen. Vltava. Letní typ. Deště, protržení rybníků. Trvala téměř týden. Škody. (SLČ, s. 325). 1521, před 26. květnem. Praha. Letní typ. Škody. (SLČ, s. 373). 1523, 4. červenec. Praha. Letní typ. Škody. (SLČ, s. 381). 1528, 16. červen. Praha. Letní typ. Škody. (Let. měšťana NMP, s. 66; List Radslava Beřkovského, s. 1313–1316). 1531, 1. květen. Praha. Letní typ. Škody. (Let. měšťana NMP, s. 69). 1533, před a po 24. červnu. Praha. Letní typ. Před 24. červnem třináctkrát povodeň, poté další. Nedostatek potravin. (Let. měšťana NMP, s. 70). 1537, 23. květen. Praha. Letní typ. Souvislé deště ve dnech 20.–22. května. Škody. (Beckovský I, s. 79; Hammerschmid, s. 699 — oba

52) 53) 54)

55) 56) 57) 58) 59)

60) 61) 62)

63)

64)

uvádějí vodu po oči Bradáče, povodeň trvala mnoho dnů; Let. měšťana NMP, s. 85 — cituje trvání povodně do poloviny června; Lupáč k 23. květnu — uvádí po několik dnů, voda k vlasům Bradáče). 1539, 23. prosinec. Praha. Zimní typ. Škody. (Beckovský I, s. 82; Lupáč k 23. prosinci). 1544, 22. srpen. Praha. Letní typ. Škody. (Beckovský I, s. 113; DAzV, s. 444). 1545, 24. červenec. Praha. Letní typ. Škody. (Beckovský I, s. 114; Hammerschmid, s. 699; Lupáč k 24. červenci; Šentygar, s. 271, 273 — uvádí bez data). 1554, leden. Zvíkov. Zimní typ. Škody. Také povodeň Otavy. (Tyl, 1888, s. 102). 1560, 13. květen. České Budějovice. Letní typ (po deštivém počasí). (Světecký, s. 19). 1560, 5. prosinec. Praha. Typ nejasný. Voda ve sklepech. (Partlicius II, s. 109). 1563, 30. květen. Praha, Čechy. Letní typ. Škody. (Beckovský I, s. 262; Dačický, s. 183). 1564, 4. červenec. Praha. Letní typ. (Balbín, s. 85; Teplý, 1927, s. 306–307 — uvádí počátkem července). 1565, 24. duben. Praha. Letní typ. (Strialius I, s. 136). 1566, 5.–10. únor. Praha. Zimní typ. Voda po ústa Bradáče. Škody. (Dlouhý, 1899, s. 39). 1567, [srpen]. Praha. Letní typ. Hladina vody téměř po Bradáče. (Tomek, 1901, s. 182 — uvádí pro 31. srpen; Budv. hist., s. 9 — citují pro České Budějovice bez data). 1568, 13. červen. Praha. Letní typ. Voda po obočí Bradáče, škody. (Beckovský I, s. 282; DAzV, s. 322 — konstatuje bez data, povodeň menší než v roce 1569). 1569, 20. červen. České Budějovice, Praha. Letní typ. Voda po oči Bradáče. Škody. (Beckovský I, s. 284 — uvádí pro 19. červen po deštích od 8. června; Bydžovský, s. 121–123 — obr. 135; DAzV, s. 322; Machnický, s. 186 — konstatuje velké povodně v létě pro České Budějovice; Paprocký, s. 150; Strialius I, s. 148 — cituje v Českých Budějovicích pro 19. červen a zmiňuje povodně v Praze, v celých Čechách a na Dunaji).71

71 Balbín (s. 85) uvádí pro 20. leden 1569 povodeň v Praze, kdy voda měla sahat po oči Bradáče. S ohledem na nápadnou podobnost této zprávy s informacemi o povodni ke dni 20. června téhož roku lze předpokládat, že jde o chybně stanovený měsíc.


Obr. 135. Marek Bydžovský z Florentina (1540–1612), profesor astronomie na pražské univerzitě, uvedl ve svých pamětech také řadu zpráv o povodních v českých zemích (Abbildungen, 1777) Fig. 135. In his memoirs, Marek Bydžovský of Florentino (1540–1612), Professor of Astronomy at Prague’s University, made many records of floods in the Czech Lands (Abbildungen, 1777)

65) 1569, kolem 6. července. České Budějovice. Letní typ. Větší povodeň než v červnu, škody. (Strialius I, s. 146 — v souhrnu za rok hovoří o šesti povodních). 66) 1570, 31. leden–1. únor. Praha. Zimní typ. Voda po ústa Bradáče. (Beckovský I, s. 285; Bydžovský, s. 124; DAzV, s. 56; Strialius I, s. 149 — uvádí v Českých Budějovicích ještě povodně pro 11. srpen a 3. prosinec — viz s. 151, 153). 67) 1572, 7. červenec. České Budějovice. Letní typ. Také povodeň Volyňky. (Strialius II, s. 159). 68) 1573, 7.–8. leden. České Budějovice. Zimní typ. Chod ledu, tání sněhu. (Strialius II, s. 161). 69) 1573, 1. duben. České Budějovice. Letní typ. Deště. (Strialius II, s. 161). 70) 1575, bez data. Praha. Typ nejasný. Voda po bradu Bradáče. (Balbín, s. 85).

167

71) 1579, 26. červen. České Budějovice. Letní typ. Škody. (Strialius II, s. 171). 72) 1581, 27. únor. Praha. Zimní typ. Ztráty na životech převržením prámu. (Balbín, s. 85; Beckovský I, s. 331 — uvádí k 21. únoru; Bydžovský, s. 265; Dačický, s. 243; DAzV, s. 113; Hammerschmid, s. 699; Hosius, s. 893; Pamětní kniha Litoměřic, s. 139; Zápisky Turnarů, nefol.). 73) 1582, 2. květen. Praha. Letní typ. Povodeň po 4 dny, voda sahala po oči Bradáče. Velké škody. (Balbín, s. 85; Beckovský I, s. 334; Bydžovský, s. 194 — uvádí pro 11. květen; DAzV, s. 241; Pamětní kniha Litoměřic, s. 193 — cituje mylně k roku 1583; Pilát, s. 166 — konstatuje mylně k 23. dubnu; Zápisky Turnarů, nefol. — uvádějí povodeň bez data). 74) 1582, 3.–5. červen. České Budějovice, Praha. Letní typ. Deště. Škody. (Balbín, s. 85 — uvádí k 1. červnu; Bydžovský, s. 260 — cituje mylně pro květen; Hammerschmid, s. 699 — voda nad oči Bradáče; Pilát, s. 166 — konstatuje zatopení Bradáče; Světecký, s. 23; Štelcar, nestr. — uvádí bez data; Zápisky Turnarů, nefol. — voda Bradáči do půl čela; Žalanský, 2, IX). 75) 1582, 11. listopad. Praha. Letní typ. (Zápisky Turnarů, nefol.). 76) 1587, 8. červen. Praha. Letní typ. Sníh a poté déšť. Voda sahala k očím Bradáče. Škody. (Balbín, s. 85 — mylně k 8. červnu 1588; Beckovský I, s. 351–352; Bydžovský, s. 267; DAzV, s. 313 — uvádí po několikadenních deštích mylně k roku 1588; Štelcar, nestr.; Zápisky Turnarů, nefol. — uvádí k 31. květnu; Rybička, 1896, s. 326). 77) 1588, 12. červenec. České Budějovice. Letní typ. Škody. (Světecký, s. 25; Zlomek kroniky, s. 156). 78) 1591, 15. leden. Praha. Zimní typ. (Registra svědomí Prahy, s. 428). 79) 1592, 26. červenec. České Budějovice. Letní typ. Škody. (Světecký, s. 27; Zlomek kroniky, s. 158). 80) 1592, 24. srpen. České Budějovice. Letní typ. Škody. (Světecký, s. 27; Zlomek kroniky, s. 158). 81) 1592, 23. září. České Budějovice. Letní typ. Škody. (Světecký, s. 27; Zlomek kroniky, s. 158). 82) 1593, 14. červenec. Praha. Letní typ. Po třídenních deštích. (Pilát, s. 168; Kopáček, 1947, s. 121 — uvádí pro Zbraslav škody na polích a lukách před 8. srpnem).

168


83) 1593, 6. září. České Budějovice. Letní typ. (Anonymní kron. et Doudlebský et Fischer, s. 27; Budv. hist., s. 10 — zmiňují bez data; Kron. rod. Matyášů (red. B), s. 194; Zlomek kroniky, s. 159). 84) 1595, 19. březen. Týn nad Vltavou. Zimní typ. (Březan II, s. 527). 85) 1595, 17. srpen. Praha. Letní typ. (Kalendář desek zemských in Dlouhý, 1899, s. 40). 86) 1598, 12.–13. březen. Praha. Zimní typ. Voda sahala asi 1,5 lokte (89 cm) nad Bradáče, trvala 1,5 dne. Povodeň, jaká nebyla 100 let. Škody. (Anonymní let. záznamy, s. 50; Carolides in Truhlář, 1908, s. 20 — uvádí povodeň z tání sněhu; Diarium Martini Crusii et Sleidanus in Weikinn, 1960, s. 421 — pro první z obou pramenů cituje 14. březen; Paměti obyvatel MMP, s. 81–82; Pilát, s. 169; Vodňanský, s. 15). 87) 1598, 17. srpen. České Budějovice (obr. 136), Praha, Zbraslav. Letní typ. Lijáky a deště. Škody. (Hüttel, s. 333; Kněžoveský, s. 53 — oba uvádějí povodeň pro 18. srpen; Mikšovic, s. 152–153; Paměti obyvatel MMP, s. 82–83; Pelargus in Truhlář et al., 1973, s. 137; Pilát, s. 169; Světecký, s. 29). 88) 1601, 11. leden. Praha. Zimní typ. Chod ledu (9. leden). (Zápisky pražského úředníka, s. 182). 89) 1601, 11. listopad. Praha. Letní typ. (Zápisky pražského úředníka, s. 182). 90) 1604, 5. prosinec. Praha. Typ nejasný. Škody. (Tomek, 1901, s. 417).

91) 1613, 14. červen. Praha. Letní typ. Škody. (Mikšovic, s. 360; Žalanský, 2, I — uvádí bez data). 92) 1615, 18. březen. Praha. Zimní typ. Chod ledu, voda nad hlavu Bradáče, škody. (Kriesche, s. 93 — cituje povodeň a chod ledu bez data; Paměti obyvatel MMP, s. 88). 93) 1617, 8. červen. Praha. Letní typ. Škody. (Kriesche, s. 147; Pamětní kniha Jiřího Vojny, s. 35 — zmiňuje po 8. červnu několikrát povodeň). 94) 1617, konec července–začátek srpna. Praha. Letní typ. Deště dva týdny. (Pamětní kniha Jiřího Vojny, s. 32–33). 95) 1618, po 5. únoru. Praha. Zimní typ. Tání sněhu. Škody. (Kriesche, s. 154). 96) 1624, kolem 31. července. Praha. Letní typ. (Troilus in Truhlář et al., 1982, s. 398–399). 97) 1625, 13.–19. duben. Praha. Letní typ. Velké deště. (Paměti obyvatel MMP, s. 91). 98) 1629, 1. říjen. Praha. Letní typ. Velké deště. Škody. Povodeň trvala do 11. října. (Beckovský II, s. 74–75; Hammerschmid, s. 700 — uvádí povodeň k 10. říjnu). 99) 1646, 27. srpen. České Budějovice. Letní typ. Škody. (Světecký, s. 60). 100) 1647, 24.–27. srpen. České Budějovice. Letní typ. Po čtyřdenních deštích povodeň, škody. (Světecký, s. 61). 101) 1648, 10. a 13. srpen. České Budějovice. Letní typ. Lijáky. (Světecký, s. 64).

Obr. 136. Řada vltavských povodní je dokladována dokumentárními prameny pro České Budějovice (kresba tužkou od Johanna Willenberga z roku 1602 — archiv O. Kotyzy) Fig. 136. Many Vltava floods are recorded by documentary sources reporting on České Budějovice (a pencil drawing by Johann Willenberg, 1602 — the O. Kotyza archive)


102) 1651, 16.–18. leden. České Budějovice. Zimní typ. (Světecký, s. 72). 103) 1651, 11. květen. Praha. Letní typ. Lijáky. Škody. (Hammerschmid, s. 675 — obr. 137; Theatrum Europaeum, 1685, s. 139–140). 104) 1651, 2. prosinec. Praha. Typ nejasný. Oběti na životech, škody. (Beckovský III, s. 412– 413 — zmiňuje pro prosinec; Schönach, 1913, s. 394). 105) 1655, 14.–15. únor. České Budějovice, Praha. Zimní typ. Chod ledu. Škody. (Kozmanecius, s. 73–77; Pamětní zápis na labskou povodeň, s. 394–395; Schmidt, s. 11; Světecký, s. 77; Theatrum Europaeum, 1685, s. 854; Acta publica et Memorab. des Vincenz Hlawaczek in

106) 107) 108) 109)

110) 111)

112)

113)

114)

115) 116) 117) 118)

119)

Obr. 137. Jan Florián Hammerschmid (1652–1738), kněz působící na různých místech, popsal také několik povodní v 16.–17. století v Praze, na které se mimo jiné odvolává ve své kompilaci historických povodní na Labi Pötzsch (1784) (Abbildungen, 1775) Fig. 137. Jan Florián Hammerschmid (1652–1738), a priest who worked in various places, described several Prague floods in the 16th and 17th century — these are, among others, referred to by Pötzsch (1784) in his compilation of historical floods on the River Elbe (Abbildungen, 1775)

120) 121)

169

Katzerowsky, 1895, s. 9; Wochentliche Ordinari Zeitungen in Schönach, 1913, s. 403 — uvádí souhrn škod k 20. únoru). 1655, 11. červenec. České Budějovice. Letní typ. Škody. (Světecký, s. 77–78). 1656, 12. červen. České Budějovice. Letní typ. (Světecký, s. 78). 1663, 10. červenec. České Budějovice. Letní typ. Škody. (Světecký, s. 84). 1668, před 21. březnem. Praha. Zimní typ. Škody. (Liber memorabilium Budinensis, s. 138). 1670, 15. březen. Dobřichovice, Praha. Zimní typ. (Pospíchal in Rezek, 1881, s. 146). 1675, 23. červen. České Budějovice, Praha. Letní typ. Hojné deště. Škody. (Beckovský III, s. 489, 496 — konstatuje pro 23.–24. červen a oběti na životech, další povodeň cituje ke 3. červenci; Fleger, s. 91). 1682, 26. leden. Praha. Zimní typ. Škody. (Hammerschmid in Pötzsch, 1784, s. 69; Katzerowsky, 1886, s. 165). 1698, 23. červenec. Praha. Letní typ. Liják. Celkem 18 obětí na životech, škody. (Paměti Rakovníka, s. 127–128). 1712, 24. duben. Praha. Letní typ. Voda 6 loktů (356 cm) nad normálem. (Schaller, 1785, s. 81). 1714, 31. červenec. Praha. Letní typ. Škody. (Hammerschmid in Pötzsch, 1784, s. 75). 1717, březen. Praha. Zimní typ. Vodní stav: 336 cm. (Novotný, 1963b, s. 77). 1726, bez data. Hluboká nad Vltavou. Typ nejasný. (Kovář, Koblasa, 1997, s. 133). 1734, 21. červen. Praha. Letní typ. Deště. Odnesené dříví, škody na zahradách, polích a loukách. (Felíř II, fol. 12r; Vančura, 1999, příloha 1, T4 — uvádí pro Davli bez data). 1736, 19. červenec. Praha. Letní typ. Několikadenní deště. Též povodeň na Berounce, Sázavě a jinde. Voda sahala pod nos Bradáče. Převýšila povodeň z roku 1712 o jeden „malý prst“. Škody na staveních, dobytku, rybnících a lesích. (Felíř II, fol. 14v — obr. 138; Schaller, 1785, s. 81 — zmiňuje výšku povodně 6 loktů (356 cm); Novotný, 1963b, s. 77 — uvádí vodní stav 503 cm). 1740, 16. březen. Praha. Zimní typ. Chod ledu, deště. (Felíř III, s. 3). 1740, 22. prosinec. Praha. Zimní typ. Velké deště. Povodeň větší o jeden loket (59 cm) než roku 1734 a trvala několik dnů. (Felíř III,

170


131)

132) 133)

Obr. 138. Popis povodně na Vltavě v Praze v červenci 1736 ve druhém svazku pamětí staroměstského měšťana Františka Václava Felíře (SOA Litoměřice, fond Biskupský archiv — tzv. Valdštejnská sbírka, sign. B I F/432, díl II, fol. 14v — reprofoto P. Kopička) Fig. 138. Description of the flood on the River Vltava in Prague in July 1736, from the second volume of memoirs by Old Town resident František Václav Felíř (State Regional Archives, Litoměřice, Bishopric Archive collection — the “Waldstein Collection”, sign. B I F/432, Volume II, fol. 14v — repro-photo P. Kopička)

134)

135) 136)

137)

122) 123) 124)

125)

126) 127)

128) 129) 130)

s. 11; Schaller, 1785, s. 81 — cituje pro 21. prosinec výšku povodně 4,5 lokte, tj. 267 cm). 1741, 13. leden. Praha. Zimní typ. (Felíř III, s. 13). 1741, 4. únor. Praha. Zimní typ. Dosahovala výšky jako v roce 1734. (Felíř III, s. 14). 1745, 15.–16. květen. Praha. Letní typ. Neustálé deště. Odneseno dříví z Podskalí. (Felíř IV, fol. 1745 — 3v). 1746, po 23. dubnu. Praha. Letní typ. Silný déšť 23. dubna. Škody na dříví v Podskalí. (Felíř IV, fol. 1746–1747 — 2r). 1747, 2. duben. Praha. Zimní typ. (Felíř IV, fol. 1746–1747 — 6v). 1747, 14.–15. prosinec. Praha. Zimní typ. Časté deště. Voda vystoupila výše než v roce 1734. (Felíř IV, fol. 1746–1747 — 10v). 1748, 6. duben. Praha. Zimní typ. Mnoho sněhu. (Felíř IV, fol. 1748 — 1v). 1748, prosinec. Praha. Zimní typ. Časté deště a sníh na horách. (Felíř IV, fol. 1748 — 5r). 1750, 17. červen. Praha. Letní typ. Třídenní deště. Odneseno dříví z Podskalí, jedna osoba utonula. Voda dosáhla stejné úrovně jako v roce 1734. (Felíř V, fol. 5r; Schaller, 1785, s. 81 — uvádí pro 15. červen výšku povodně 5,5 lokte, tj. 326 cm; Novotný,

138)

139) 140) 141)

142)

143)

72

1963b, s. 77 — zmiňuje vodní stav 315 cm pro 15. červen). 1750, 12. červenec. Praha. Letní typ. Deště od 9. do 12. července. Škody na osení a obilí, pobrané dřevo. Voda vystoupila výše než v roce 1740. (Felíř V, fol. 5r; Schaller, 1785, s. 81 — cituje výšku povodně 5 loktů, tj. 296 cm). 1752, 23. únor. Praha. Zimní typ. (Felíř V, fol. 10r). 1752, kolem 13. srpna. Praha. Letní typ. Časté deště v horách. Voda vystoupila jako v roce 1734. Velká voda několik týdnů. (Felíř V, fol. 11r). 1753, 16.–18. prosinec. Praha. Zimní typ. Třídenní deště a mnoho sněhu na horách. Velká voda do konce měsíce. (Felíř V, fol. 14r). 1754, 14. únor. Praha. Zimní typ. Chod ledu. (Felíř V, fol. 15r). 1755, před 7. červencem. Praha. Letní typ. Velké a silné deště. Voda vystoupila tak vysoko jako v červenci 1750. Utopeno několik osob, odneseno dřevo z Podskalí. (Felíř V, fol. 18r). 1756, 14.–16. leden. Praha. Zimní typ. (Felíř V, fol. 20r). 1757, 31. květen. Praha. Letní typ. Přívaly vody od Berouna. Voda odnesla Prusům mosty přes Vltavu. (Paměti rod. Brodských, s. 21– 22). 1760, 25. leden. [Líbeznice, Čechy]. Zimní typ. (Paroubek, s. 82). 1769, podzim. [Líbeznice]. Letní typ. Deště. (Paroubek, s. 85). 1770, 4. duben. Praha, Staré Ouholice. Zimní typ. Výška povodně 5 loktů (296 cm). (Hodek, s. 204 — uvádí po 17. březnu; Schaller, 1785, s. 81; Krolmus, 1845, s. 71). 1771, 17. březen. Praha. Zimní typ. Vltava 7 loktů (415 cm) nad obyčejnou výškou. (Schaller, 1785, s. 81 — cituje výšku vody 6,5 lokte, tj. 385 cm; Krolmus, 1845, s. 72; Novotný, 1963b, s. 77 — konstatuje vodní stav 295 cm72). 1775, 5. únor. Praha. Zimní typ. Chod ledu, tání s deštěm. Oběti, škody. (Kodytek, s. 25–27; Poznámky z Klementina, s. 1 — udávají vodu po lva u kláštera Křížovníků k 31. lednu).

Vedle tohoto údaje uvádí ale Novotný (ibidem) v závorce i hodnotu 16 stop 4 palce, což by ale bylo 484 cm podle české míry.


171

144) 1784, 28. únor. Praha (obr. 139), Staré Ouholice, Zbraslav. Zimní typ. Chod ledu. Oběti, škody. Staré Ouholice zničeny povodní. (Hodek, s. 207; Locatelli I, s. 60–62; Pelcl, s. 43–45; Pražák, s. V/5; Třebízská kron., s. 30; Vavák, 1907, s. 11; Historický denník in Lumír, 1853, s. 215 — uvádí vodu 8 loktů73 nad obvyklou úrovní; Anonym, 1958, s. II/32; Novotný, 1963b, s. 77 — zmiňuje v Praze vodní stav 515 cm, v Karlíně 640 cm; Nyplová, 1969, s. 282). 145) 1785, 16.–17. duben. Praha, Staré Ouholice. Zimní typ. Chod ledu, povodeň po 10 dní. V Praze vzestup hladiny o 6 stop (190 cm). (Poznámky z Klementina, s. 29; Pražák, s. V/5). 146) 1786, 17. srpen. Praha. Letní typ. Deště od 7. srpna. Zaplavena pole, zbořeny mosty. Výška vody 11 stop 7 palců, tj. 366 cm. (Poznámky z Klementina, s. 33, 76). 147) 1796, před 24. prosincem. Praha. Zimní typ. Ledová zácpa, škody. (Nyplová, 1969, s. 282).

148) 1799, 22.–23. únor. Lahovice, Ouholice, Praha, Zbraslav. Zimní typ. Chod ledu, ledové zácpy, škody. (Hodek, s. 209; Locatelli II, s. 104; Poznámky z Klementina, s. 51 — chyběly 4 stopy, tj. 126 cm, k dosažení úrovně povodně z roku 1784; Vavák, 1907, s. 37; Velebil, s. 107; Brünner Zeitung, 1799, č. 19, s. 149, č. 20, s. 156; Novotný, 1963b, s. 77 — uvádí v Praze vodní stav 353 cm pro 28. únor; Nyplová, 1969, s. 282–284). 149) 1804, 12. června a poté. Praha, Staré Ouholice. Letní typ. Protrženy ochranné náspy a zničeny chmelnice. V Praze dne 15. června voda ve výšce 12 stop, tj. 379 cm. (Poznámky z Klementina, s. 76; Pražák, s. V/5; Vavák, 1936, s. 61 — zmiňuje 17, resp. 13 utopených lidí vytažených z Vltavy ve dnech 13.–14. června74). 150) 1807, 14. únor. Praha, Staré Ouholice. Zimní typ. Staré Ouholice: chod ledu, ledová bariéra, zatopena císařská silnice a celá ves, voda o půl lokte (39 cm) výše než v roce 1785.

73 Odpovídá 474 cm podle české míry nebo 622 cm podle vídeňské míry.

74 Editor Vavákových pamětí J. Skopec k této informaci dodává, že noviny nemají o utopených ani zmínky.

Obr. 139. Pohled na pražský Karlův most od Střeleckého ostrova s nakupeným ledem na řece Vltavě při povodni dne 28. února 1784 (mědirytina F. Erbana, Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. 125.387) Fig. 139. A view of Charles Bridge in Prague from Střelecký ostrov Island with ice accumulated in the River Vltava on 28 February 1784 (copperplate by F. Erban, Museum of the City of Prague, catalogue no. 125.387)

172

151)

152)

153)

154) 155)

156)

157) 158)

159)


V Praze voda 4 lokty (311 cm) nad normálem. (Poznámky z Klementina, s. 85; Pražák, s. V/5). 1809, 27. leden. Dolní Černošice, Lahovice, Praha, Vrané, Záběhlice, Zbraslav. Zimní typ. Chod ledu. Zatopené obce. (Poznámky z Klementina, s. 91 — voda ve výšce 5,5 lokte,75 tj. 326 cm; Novotný, 1963b, s. 77 — uvádí vodní stav 316 cm; Nyplová, 1969, s. 285). 1810, 3. březen. Praha. Zimní typ. Chod ledu, tání sněhu. (Poznámky z Klementina, s. 94).76 1812, únor. Praha, Zbraslav. Zimní typ. Chod ledu, tání sněhu. (Poznámky z Klementina, s. 109 — uvádějí mnoho vody pro 22. únor; Nyplová, 1969, s. 285–286). 1814, 23. březen. Praha. Zimní typ. Chod ledu. (Poznámky z Klementina, s. 119).77 1815, 9.–10. srpen. Praha, Zbraslav. Letní typ. Třídenní deště. Zaplavena pole. Největší škody od Zbraslavi ke Zlíchovu. Výška hladiny Vltavy v Praze 4,5 českého lokte (267 cm). (Poznámky z Klementina, s. 129; Zpráva krajského úřadu v Berouně in Poznámky z Klementina, s. 135–136). 1817, 7. březen. Praha. Zimní typ. Vodní stav 9 stop 9 palců, tj. 308 cm. (Dlouhý, 1899, s. 47; Novotný, 1963b, s. 77 — uvádí vodní stav 276 cm). 1819, 24. prosinec. [Čechy]. Zimní typ. Tání sněhu. (Krolmus, 1845, s. 98). 1820, 20.–21. leden. [Čechy], Praha. Zimní typ. Chod ledu, tání sněhu. (Poznámky z Klementina, s. 148;78 Krolmus, 1845, s. 98). 1820, přelom března a dubna. [Čechy]. Zimní typ. Chod ledu, tání sněhu. (Krolmus, 1845, s. 98).79

75 K předchozímu dni je uvedena tloušťka ledu na Vltavě v českých loktech. Proto byl přepočet vodního stavu proveden se zřetelem na tuto míru. 76 Pramen uvádí zcela rozporuplné údaje pro výšku vody: o 2 ¾ lokte (163 cm) vyšší než normální výška, ale o ¼ lokte nižší než dne 27. ledna 1809, tedy 5 ¼ lokte (311 cm). 77 Poznámky z Klementina uvádějí opět dva údaje: 9 stop nad normálem (284 cm), 3,5 českého lokte (207 cm) nad středním stavem. 78 Pramen cituje výšku vzedmuté vody 3,5 českého lokte (207 cm) a zároveň hladinu o 1,5 lokte (117 cm) nižší než v roce 1784. 79 Povodeň v Praze chybně k datu 8. února s kulminačním vodním stavem 284 cm cituje Novotný (1963b, s. 77). Poznámky z Klementina však ke dni 8. února, ani k přelomu března a dubna, žádnou povodeň neuvádějí.

160) 1821, 9.–11. březen. [Čechy], Praha. Zimní typ. Chod ledu. (Poznámky z Klementina, s. 152; Krolmus, 1845, s. 98). 161) 1824, 26.–27. červen. Praha, Staré Ouholice. Letní typ. Odneseno dříví z Podskalí a plovárna na Malé Straně (Poznámky z Klementina, s. 160; Pražák, s. V/6 — uvádí vodu o půl lokte (39 cm) výše než v roce 1784 pro Staré Ouholice; Mährisch-Ständische Brünner Zeitung,80 1824, č. 197, s. 823–824, č. 199, s. 831, č. 213, s. 887–888, č. 217, s. 903–904; Welleba, 1827, s. 9 — cituje v Praze vodu 14 stop 4 palce (453 cm) nad normálem; Krolmus, 1845, s. 101–102, 135 — uvádí výšku vody 12 stop 8 palců (400 cm); Novotný, 1963b, s. 77 — zmiňuje vodní stav 354 cm). Z uvedeného přehledu povodní je zřejmé, že informace o nich před rokem 1500 jsou spíše sporadičtější a týkaly se především významnějších povodní (12. století — 4 případy, 13. století — 7 případů, 14. století — 13 případů, 15. století — 12 případů). Zvláštní pozornost zasluhuje rok 1432, kdy se povodně v Praze vyskytly dokonce třikrát (blíže viz kap. 6.5.3). Obr. 140 ukazuje chronologii vltavských povodní v prostoru mezi Českými Budějovicemi a ústím Vltavy do Labe (tedy včetně Prahy) pro jednotlivé dekády období 1301–1820 s členěním podle letního a zimního typu, pokud je bylo možné z excerpovaných zpráv určit. Z obrázku je patrná výrazná koncentrace povodní v letech 1501–1630 s nejčastějším výskytem ve druhé polovině 16. století (1561–1600), v 50. letech 17. století a kolem poloviny 18. století (1741–1760). Obě hlavní maxima lze přičítat i dobrému pokrytí těchto období existujícími dokumentárními prameny.

6.4.2 Řeka Ohře Pro horní tok Ohře se vztahuje první zpráva o povodni k 11. listopadu 1310, kdy vojsko Jana Lucemburského nemohlo pro velkou vodu najít brod (Kron. zbraslavská, s. 170), případně k roku 1321 v Chebu, kde Ohře zatopila hlavní ulici (Baier, s. 82). Historické povodně na Ohři do roku 1884 jsou ale dále uváděny jen pro část toku od Kadaně po soutok s Labem v Litoměřicích. Dokumentárními údaji jsou dokladovány následující případy: 1) 1359, 1. září. Louny. Letní typ. Voda vzala dřevěný most. (Munzar, Pařez, 1997, s. 217). 80

Jde o zprávy o povodni přejaté z Prager Zeitung, který uvádí škody nejen v Praze, ale i na řadě dalších míst v Čechách.


173

12

1

10

2

3

Počet

8 6 4 2 0 1301 -1310

1351 1401 -1360 -1410

1451 -1460

1501 -1510

1551 -1560

1601 1651 -1610 -1660

1701 -1710

1751 -1760

1801 -1810

Obr. 140. Dekádové četnosti povodní na Vltavě v úseku od Českých Budějovic po její ústí do Labe u Mělníka podle dokumentárních pramenů v období 1301–1820 s rozlišením podle typu povodně (1 — zimní, 2 — letní, 3 — nejasný) Fig. 140. Decadal frequencies of floods on the River Vltava on the section from České Budějovice to its confluence with the Elbe near Mělník according to documentary sources in the period 1301–1820, and differentiation of flood types (1 — winter, 2 — summer, 3 — unclear)

2) 1374, před 4. dubnem. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Škody. (Munzar, Pařez, 1997, s. 217). 3) 1432, 21.–22. červenec. Louny, Žatec. Letní typ. Škody. (Kynčil, Lůžek, 1979, s. 35). 4) 1455, před 29. březnem. Louny. Zimní typ. Nemlely mlýny. (Liber rationum, s. 341, pozn. 77). 5) 1457, před 26. únorem. Louny. Zimní typ. Nemlely mlýny. (Liber rationum, s. 486, pozn. 36). 6) 1459, kolem 10.–17. března. Louny. Zimní typ. Nemlely mlýny. (Liber rationum, s. 593, pozn. 11–12). 7) 1461, jaro. Brňany, Doksany nad Ohří, Dolánky. Zimní typ. Škody, smetena ves Peleš, řeka si protrhla nové koryto. (List doksanského probošta z 1. června 1461 in Janda, 1928–1929, s. 74). 8) 1464, 3. březen. Louny. Zimní typ. Nemlely mlýny. (Liber rationum, s. 795; Rejstřík kroniky, nestr. — uvádí bez data). 9) 1503, léto. Brňany. Letní typ. Průtrž mračen, škody. (Staroměstský formulář č. 43, s. 13). 10) 1515, jaro. Břežany nad Ohří, Křesín, Miletice (zaniklá obec). Typ nejasný. Osady zničené povodní. (CIM IV/3, č. 855, s. 283–284; Janda, 1928–1929, s. 75; Malý, 1928–1929, s. 163). 11) 1539, 14. červenec. Louny. Letní typ. Průtrž mračen, pobořeny domy. (Mikšovic, s. 15).81 12) 1539, 26. září–3. říjen. Louny. Letní typ. Dlouhé deště. Škody. (Mikšovic, s. 15–16). 81

Munzar a Pařez (1997, s. 218) uvádějí navíc povodeň v Lounech po 13. červenci 1538, při níž bylo pobořeno mnoho domů na Velkém předměstí a v Benátkách. Protože ale pro jednotlivé případy použité prameny necitují, není zřejmé, zda nejde o dvojí dataci zprávy Mikšovice (s. 15), prezentované ve stejném smyslu k 14. červenci 1539.

13) 1541, 9.–10. srpen. Louny, Žatec. Letní typ. Liják, déšť, škody. (Mikšovic, s. 20; Lůžek, 1979, s. 35). 14) 1551, 23. únor. Kadaň, Louny, Žatec. Zimní typ. Chod ledu, ledová zácpa u mostu v Žatci, škody. (Annalen Saaz, s. 10 — uvádí ledovou zácpu pro 21. únor a povodeň pro 1. březen; Beckovský I, s. 195; Bydžovský, s. 256; DAzV, s. 104; Mojžíš, s. 48; Paprocký, s. 192 — cituje pro Žatec pro 21. únor; Stocklöw, 1890, s. 278 — zmiňuje pro Kadaň dne 22. února; Fincelius in Weikinn, 1960, s. 168 — uvádí pro Žatec povodeň z deště a tání sněhu ve druhé polovině února; Lůžek, 1979, s. 35). 15) 1553, 8. leden. Žatec. Zimní typ. Škody. (Beckovský I, s. 205; DAzV, s. 17; Partlicius I, s. 50). 16) 1556, 6.–7. únor. Žatec. Zimní typ. (Beckovský I, s. 240; Partlicius I, s. 50; Lůžek, 1979, s. 35). 17) 1563, [30. květen]. Kadaň. Letní typ. Škody na jezech. (Stocklöw, 1890, s. 278). 18) 1565, 1. červen. Kadaň. Letní typ. Voda 9 loktů (533 cm) nad normálním stavem. (Stocklöw, 1890, s. 279). 19) 1566, 4.–7. únor. Louny, Žatec. Zimní typ. (Beckovský I, s. 270; Bydžovský, s. 113–115; DAzV, s. 69; Mikšovic, s. 45). 20) 1570, 31. leden–1. únor. Louny, Žatec. Zimní typ. (Mikšovic, s. 48; Strialius I, s. 149). 21) 1580, 4. prosinec. Žatec (obr. 141). Zimní typ. Vzestup hladiny po 4. prosinci pro deště. (Strialius II, s. 176). 22) 1581, 26. únor. Žatec. Zimní typ. (Strialius II, s. 176). 23) 1582, 17. březen. Žatec. Zimní typ. (Strialius II, s. 178). 24) 1582, 9.–10. květen. Žatec. Letní typ. Povodeň

174


Obr. 141. Pohled na město Žatec s řekou Ohře na dřevořezu Johanna Willenberga, otištěném roku 1602 v knize „Diadochos“ od Bartoloměje Paprockého z Hlohol (archiv O. Kotyzy) Fig. 141. A view of the town of Žatec with the River Ohře, in a woodcut by Johann Willenberg, published in 1602 in Diadochos, a book by Bartoloměj Paprocký of Hloholy (the O. Kotyza archive)

25) 26)

27)

28) 29) 30) 31) 32) 33)

na Teplé způsobila povodeň na Ohři s obětmi a škodami v Žatci. (Beckovský I, s. 334–336; DAzV, s. 251 — uvádí chybně k 8. květnu; Strialius II, s. 179 — cituje navíc povodeň pro 24. květen po lijáku). 1593, 1. červen. Louny. Letní typ. (Mikšovic, s. 99). 1595, 10.–13. březen. Kadaň, Louny, Žatec. Zimní typ. Chod ledu. V Lounech povodeň jaká nebyla 25 let. (Mikšovic, s. 112; Paměti obyvatel MMP, s. 81 — zmiňují bez data; Stocklöw, 1890, s. 279 — konstatuje chod ledu a ledovou zácpu v Kadani již ve dnech 5.–6. března). 1596, 29. červen a poté. Louny, Lužerady (zaniklá obec). Letní typ. Škody na senách. (Mikšovic, s. 121). 1596, 16. září. Louny. Letní typ. Zaplaveny otavy. (Mikšovic, s. 124). 1597, 16. leden. Louny. Zimní typ. Mlýny nemohly mlít. (Mikšovic, s. 126). 1597, 30. červen. Ohře. Letní typ. Škody. (Lůžek, 1979, s. 36). 1598, 12.–13. březen. Louny. Zimní typ. (Mikšovic, s. 139). 1599, 12.–13. březen. Louny. Zimní typ. (Mikšovic, s. 183). 1599, 3. červenec. Louny, Žatec. Letní typ. Ško-

34)

35) 36) 37)

38) 39) 40) 41) 42) 43)

dy. (Mikšovic, s. 191; Pamětní kniha Litoměřic, s. 336). 1601, 30. červen. Louny. Letní typ. Deště od 25. června. Škody na loukách. (Mikšovic, s. 219; Pamětní kniha Litoměřic, s. 374–375). 1601, 8. listopad. Louny. Letní typ. (Mikšovic, s. 223). 1601, 16. prosinec. Louny. Zimní typ. Mlýny nemohly mlít. (Mikšovic, s. 225). 1602, 3.–4. leden. Benátky (zaniklá obec), Březno, Louny (obr. 142), Skupice, Žatec. Zimní typ. Chod ledu, škody. Povodeň, jaká nebyla 100 let. (Cholosius, s. 226 — neuvádí datum povodně; Mikšovic, s. 225–226; Mojžíš, s. 87; Rejstřík kroniky, nestr. — cituje bez data). 1603, 15. prosinec. Louny, Žatec. Zimní typ. Bez velkých škod. (Paměti Rakovníka, s. 35). 1604, 4. září. Louny. Letní typ. Podmáčení luk. (Mikšovic, s. 251). 1604/05, zima. Louny. Zimní typ. Šestkrát povodeň. (Mikšovic, s. 255). 1608, 5. březen. Louny. Zimní typ. (Mikšovic, s. 298). 1609, 1. srpen. Louny. Letní typ. Škody. (Mikšovic, s. 312). 1609, 31. srpen. Louny, Žatec. Letní typ. Škody. (Mikšovic, s. 314).


44) 1613, 24. červen. Louny. Letní typ. Povodeň díky strženým rybníkům po lijáku, škody. (Mikšovic, s. 360). 45) 1613, 20. červenec. Louny. Letní typ. Voda zároveň s břehy. (Mikšovic, s. 361; Rejstřík kroniky, nestr. — uvádí bez data). 46) 1617, 9. červen. Louny. Letní typ. Škody. Mlít se začalo 16. června. (Mikšovic, s. 396; Pamětní kniha Jiřího Vojny, s. 35 — uvádí podkalená sena při Lounech po 8. červnu). 47) 1618, 20. červen. Louny. Letní typ. Povodeň po mnoha deštích, škody. (Mikšovic, s. 404). 48) 1618, 3.–4. srpen. Louny, Žatec. Letní typ. Povodeň po mnoha deštích, škody. Největší ze čtyř povodní během tří týdnů. (Annalen Saaz, s. 26; Mikšovic, s. 405). 49) 1618, po 25. prosinci. Louny. Zimní typ. Déšť 25. prosince a týden předtím. Voda zároveň s břehy. (Mikšovic, s. 407). 50) 1619, 30. červenec. Louny. Letní typ. Škody. (Mikšovic, s. 412). 51) 1619, 4. prosinec. Louny. Typ nejasný. Utonul pacholek a koně. (Mikšovic, s. 416). 52) 1622, 15. květen. Louny. Letní typ. Velké deště, škody. (Mikšovic, s. 449). 53) 1622, 24. červen. Louny. Letní typ. Deště 22. a 23. června. Škody. Velká voda trvala do 5. července. (Mikšovic, s. 452). 54) 1624, 12. březen. Louny. Zimní typ. Voda strhla pacholka s koněm. (Mikšovic, s. 472). 55) 1627, 9. červen. Louny. Letní typ. Po velkých deštích povodeň (jaká nebyla 30 let), škody. (Mikšovic, s. 490). 56) 1627, 30. říjen. Louny. Letní typ. Zaplavení luk. (Mikšovic, s. 494). 57) 1640, 10. duben. Brozany nad Ohří. Typ nejasný. (Amoen, s. 92).

175

58) 1641, kolem 27. března. Kadaň a okolí. Zimní typ. (Stocklöw, Hammer, s.a., s. 183). 59) 1642, 2. únor. Louny. Zimní typ. Zničen most. (Mojžíš, s. 125). 60) 1643, 9. prosinec. Žatec. Typ nejasný. Škody. (Annalen Saaz, s. 60). 61) 1647, 16. duben. Žatec. Zimní typ. Povodeň z tání sněhu, škody. (Annalen Saaz, s. 68). 62) 1648, 28. únor. Doksany. Zimní typ. (Amoen, s. 11). 63) 1649, 7. leden. Žatec. Zimní typ. (Katzerowsky, 1883, s. 346). 64) 1650, 26. leden. Žatec. Zimní typ. Povodeň nakupením ledu, zničen jez (opravovaný v dubnu). (Katzerowsky, 1883, s. 346). 65) 1650, 3.–11. září. Žatec. Letní typ. Škody. (Katzerowsky, 1883, s. 346). 66) 1655, únor. Louny, Žatec. Zimní typ. Chod ledu, tání množství sněhu. Škody. (Cholosius, s. 225 — uvádí bez data pro Louny větší škody než v roce 1601 a 1602; Rejstřík kroniky, nestr. — cituje pro Louny škody povodní bez data; Theatrum Europaeum, 1685, s. 855; Katzerowsky, 1883, s. 346). 67) 1664, bez data. Louny. Zimní typ. Chod ledu, odnesen jez. (Rejstřík kroniky, nestr.). 68) 1668, 6. leden. Žatec. Zimní typ. Chod ledu, škody. (Katzerowsky, 1883, s. 347–348). 69) 1674, 17. březen. Žatec. Zimní typ. Škody. (Katzerowsky, 1883, s. 349). 70) 1675, 22.–23. červen. Žatec. Letní typ. Dvoudenní déšť. Škody. (Katzerowsky, 1883, s. 349; Rejstřík kroniky, nestr. — zmiňuje bez data povodeň v Lounech). 71) 1682, 28. leden. Kadaň. Zimní typ. Po oteplení a silných deštích povodeň (19 stop, tj. 563 cm, nad obvyklou úrovní), nepamatovaná 45 let. Škody. (Stocklöw, 1890, s. 45–46).

Obr. 142. Pohled od severu na město Louny s řekou Ohře na vyobrazení z roku 1602 od Johanna Willenberga (počítačová úprava O. Kotyza) Fig. 142. A view of the town of Louny and the River Ohře from the north, in a picture dating to 1602 by Johann Willenberg (computer adjustment by O. Kotyza)

176


72) 1682, 25. březen. Žatec. Zimní typ. Škody. (Annalen Saaz, s. 72). 73) 1685, 15. únor. Obora. Zimní typ. Chod ledu, škody. (Munzar, Pařez, 1997, s. 221). 74) 1691, 1. březen. Žatec. Zimní typ. Škody. (Annalen Saaz, s. 73 — uvádí chod ledu a škody také pro 11. březen). 75) 1703, 10. říjen. Žatec. Letní typ. Škody. (Annalen Saaz, s. 78; Rejstřík kroniky, nestr. — cituje pro Louny bez data). 76) 1714, 17. prosinec. Louny. Zimní typ. Odnesen jez, nemlely mlýny. (Munzar, Pařez, 1997, s. 221). 77) 1728, bez data. Louny. Typ nejasný. Zbořeny zdi velkého předměstí. (Munzar, Pařez, 1997, s. 221). 78) 1730, bez data. Louny. Typ nejasný. (Rejstřík kroniky, nestr.). 79) 1734, 4. leden. Kadaň. Zimní typ. Chod ledu, škody. (Stocklöw, 1890, s. 279). 80) 1735, kolem 24. června. Obora, Radonice nad Ohří. Letní typ. Nánosy bahna na senech a obilí. (Munzar, Pařez, 1997, s. 221). 81) 1741, bez data. Žatec. Typ nejasný. Omezené mletí ve mlýnech pro velkou vodu. (Katzerowsky, 1883, s. 349; Munzar, Pařez, 1997, s. 222 — uvádějí kolem 30. července). 82) 1742, 10. srpen. Lenešice. Letní typ. Škody. (Munzar, Pařez, 1997, s. 222). 83) 1744, 8. březen. Počedělice. Zimní typ. Obec obklopena vodou, obyvatelé na půdách domů. (Munzar, Pařez, 1997, s. 222). 84) 1748, po 9. dubnu. Litoměřice. Zimní typ. Déšť, tání sněhu na horách. Několik dnů povodeň. (Schmidt, s. 20). 85) 1752, červenec–srpen. Lenešice. Letní typ. Tři povodně — 4. července, poté v červenci a v srpnu, škody. (Liber memorab. parochiae in Veselý, 1893, s. 123). 86) 1753, konec prosince. Litoměřice. Zimní typ. Střídání sněhu a deště, pak stálé srážky. Dva týdny neschůdné cesty. (Schmidt, s. 23). 87) 1763, 15. leden. Koštice. Zimní typ. Utopeno 18 osob na přívozu. (Munzar, Pařez, 1997, s. 222). 88) 1767, konec listopadu. Litoměřice. Letní typ. Téměř každodenní deště. Škody. (Memorabilienbuch Nr. II in Katzerowsky, 1895, s. 13). 89) 1769, červenec. Litoměřice. Letní typ. Trvající deště. Oběti na životech, škody na obilí a na seně. (Memorabilienbuch Nr. II et Leitmeritzer Wochenblatt in Katzerowsky, 1895, s. 14).

90) 1781, 13. únor. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Škody. (Munzar, Pařez, 1997, s. 222). 91) 1784, 27.–28. únor. Kadaň, Pátek, Radonice nad Ohří. Zimní typ. Odnesen jez, zaplavena pole a další škody. (Stocklöw, 1890, s. 46 — uvádí pro Kadaň z tání sněhu bez data; Munzar, Pařez, 1997, s. 222). 92) 1789, 24. duben. Radonice nad Ohří. Typ nejasný. Protržené hráze, škody na staveních a polích. (Munzar, Pařez, 1997, s. 222). 93) 1794/95, zima. Postoloprty. Zimní typ. Též povodeň Chomutovského potoka. (Veselý, 1893, s. 56). 94) 1799, 22.–23. únor. Budyně nad Ohří, Kadaň, Žatec. Zimní typ. Chod ledu, škody. (Brünner Zeitung, 1799, č. 21, s. 165; Lehmann, 1929, s. 89–90; Katzerowsky, 1883, s. 350). 95) 1802, 25. březen. [Praha]. Zimní typ. Záplavy od Doksan až k ústí Ohře do Labe. (Poznámky z Klementina, s. 58). 96) 1811, 13.–14. únor. [Žitenice]. Zimní typ. Tání sněhu, déšť 11.–12. února. Zaplavena oblast mezi Doksany a Terezínem.82 (Kreybich in Poznámky z Klementina, s. 104). 97) 1814, 25.–27. březen. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu, tání sněhu. (Kreybich in Poznámky z Klementina, s. 124; Krolmus, 1845, s. 95). 98) 1816, bez data. Počaply. Typ nejasný. Ohře se pro bouřky a deště čtrnáctkrát vylila z břehů. (Kaněra, 1900, s. 226). 99) 1820, 20. leden. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Voda ve farní stodole ve výšce jednoho lokte (78 cm). (Munzar, Pařez, 1997, s. 222). 100) 1820, konec března a začátek dubna. Litoměřice. Zimní typ. (Kreybich in Katzerowsky, 1895, s. 21). 101) 1824, 24. červen. Brozany nad Ohří, Doksany, Obora. Letní typ. Zaplavení luk a polí, protržen břeh, nová cesta řeky. (Kalach, s. 12 — uvádí pro Oboru pro začátek senoseče a žní; Krolmus, 1845, s. 101–102). 102) 1827, 2. březen. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Zničen zvýšený mlat u fary, zatopena pole, farní louka zanesena na půl lokte (39 cm) bahnem a pískem. Mlat zvýšen po povodni dne 20. ledna 1820. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 82

Voda ale nedosáhla výšky, při které bývá přerušeno spojení mezi Terezínem a Litoměřicemi (Kreybich in Poznámky z Klementina, s. 104).


103) 1827, 13. červen. Radonice nad Ohří. Letní typ. Zničena setba, splaven hnůj z polí. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 104) 1830, 27. únor. Vršovice. Zimní typ. Chod ledu. Povodeň s ledy odnesla jez. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 105) 1831, 23. listopad. Žatec. Letní typ. Protržení hráze u mlýna. (Katzerowsky, 1883, s. 351). 106) 1832, 11. leden. Žatec. Zimní typ. Chod ledu. Bez škod. (Katzerowsky, 1883, s. 351). 107) 1834, 9. prosinec. Radonice nad Ohří. Typ nejasný. Škody na osení, sklepech a stodolách. Povodeň trvala 10 týdnů. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 108) 1836, 5. a 8. květen. Radonice nad Ohří. Letní typ. Mnoho škod na obilí a bramborách. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 109) 1836, 27. květen. Radonice nad Ohří. Letní typ. Mnoho škod na obilí a bramborách. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 110) 1837, 16.–18. květen. Pátek, Želevice. Letní typ. Utopili se lidé jdoucí z pohřbu. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 111) 1837, 23.–29. prosinec. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Zaplaveny stodoly a stohy na dva lokte (156 cm) vysoko. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 112) 1838, 12. březen. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Houžvemi přivazován starý most, aby nebyl odnesen. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 113) 1839, 26. únor. Radonice nad Ohří, Volenice. Zimní typ. Chod ledu. Škody na loukách a polích. Protržení hráze při starém řečišti za radonickým mostem, tři týdny přerušeno spojení s Volenicemi. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 114) 1841, 10.–19. leden. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Ledová zácpa v Pátku. Zaplavena farní stodola a dvůr, pobořena zeď farní zahrady. (Munzar, Pařez, 1997, s. 223). 115) 1842, 4. březen. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Poškozeny ozimy. (Munzar, Pařez, 1997, s. 224). 116) 1845, 25.–31. březen. Hřivice, Lenešice, Radonice nad Ohří, Žatec. Zimní typ. Okolí podobné moři. Škody na polích a loukách. Voda dosáhla výšky 474 cm (Lenešice). (Lůžek, s. 123–124; Katzerowsky, 1883, s. 352; Munzar, Pařez, 1997, s. 224). 117) 1845, 31. květen. Pátek. Letní typ. Všechny louky zaneseny bahnem. (Munzar, Pařez, 1997, s. 224).

177

118) 1846, jaro. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Chod ledu. Zanesení luhů a luk. (Munzar, Pařez, 1997, s. 224). 119) 1849, prosinec. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Chod ledu. Ledy poškodily most. (Munzar, Pařez, 1997, s. 224). 120) 1851, 12.–13. prosinec. Litoměřice. Zimní typ. (Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 28). 121) 1852, 7.–8. únor. Litoměřice. Zimní typ. Zaplaveny louky. (Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 28). 122) 1856, bez data. Obora, Veltěže. Typ nejasný. Veltěže těžce poškozeny. Druhá povodeň v roce 1856. (Munzar, Pařez, 1997, s. 224). 123) 1862, 29. leden–2. únor. Kadaň, Lenešice, Louny, Obora, Počaply, Počedělice. Zimní typ. Chod ledu, déšť. Zaplaveny obce a silnice, protrženy ochranné hráze. Škody na staveních a hospodářských objektech, utopená drůbež a dobytek. Výška vody v Lenešicích a v Počedělicích 506 cm. (Pihert, s. 81; Kaněra, 1900, s. 242; Munzar, Pařez, 1997, s. 224; Kulasová et al., 1998a, s. 6 a příloha 2.5). 124) 1865, bez data. Lenešice. Typ nejasný. Poškozena hráz. (Munzar, Pařez, 1997, s. 224). 125) 1870, bez data. Lenešice. Letní typ. Zaplaveno posekané obilí. (Munzar, Pařez, 1997, s. 224). 126) 1872, 27. květen. Lenešice. Letní typ. Škody na senách. Katastrofální povodeň na středním a dolním toku Ohře. (Munzar, Pařez, 1997, s. 224). 127) 1873, únor. Vršovice. Zimní typ. Škody. (Munzar, Pařez, 1997, s. 224). 128) 1876, 8. únor. Radonice nad Ohří. Zimní typ. Hráz od Kystry k Radonicím na třech místech protržena, dobytek stěhován na Pátek. (Munzar, Pařez, 1997, s. 225). 129) 1876, 19. únor. Počaply. Zimní typ. Chod ledu. Voda půl lokte (39 cm) vysoko na faře. Voda ve sklepě po 8 týdnů. (Kaněra, 1900, s. 282). 130) 1880, březen. Kadaň. Zimní typ. Průtok větší než dvouletý. (Kulasová et al., 1998a, příloha 2.5). 131) 1881, březen. Kadaň. Zimní typ. Průtok větší než dvouletý. (Kulasová et al., 1998a, příloha 2.5). 132) 1882, prosinec. Kadaň. Zimní typ. Průtok větší než dvouletý. (Kulasová et al., 1998a, příloha 2.5). Dekádové četnosti povodní podle daného typu pro řeku Ohře v prostoru od Kadaně po ústí do Labe v Litoměřicích jsou prezentovány pro období

178


1451–1880 (obr. 143). Dobře patrná jsou dvě výrazná maxima se zvýšenou frekvencí povodní, a to v letech 1591–1630 (k tomu přistupuje i desetiletí 1641–1650) a 1831–1850. První z uvedených období je do jisté míry odrazem bohatých kronikářských záznamů z kroniky města Loun od Pavla Mikšovice (Mikšovic).

6.4.3 Řeka Labe Historické povodně na Labi do roku 1851 jsou uváděny pro část toku od Brandýsa nad Labem po státní hranici. Před rokem 1500 byly vzhledem ke sporadičtějším údajům Labi přiřazeny i povodně v dalších částech toku, popř. kdy byly povodně zmiňovány pro celé Čechy. Dokumentárními údaji jsou dokladovány následující případy povodní: 1) 1118, září. Děčín, Opatovice, Čechy. Letní typ. Značka na zámecké skále v Děčíně 18 loktů 16 palců (1006 cm).83 (Ann. Bohemici, s. 382; Let. hradištsko-opatovické, s. 392; obojí bez data; Krolmus, 1845, s. 207). 2) 1126, 16. únor. Opatovice, Čechy. Zimní typ. Škody ledem. (Kanovník vyšehradský, s. 203; Let. hradištsko-opatovické, s. 393). 3) 1257, 1. srpen. Pražská diecéze (Čechy). Letní typ. Škody na polích, staveních, ztráty na lidských životech. (Let. české, s. 295). 4) 1264, prosinec. Čechy. Zimní typ. Škody na staveních a na osení. (Let. české, s. 298–299). 83

Pokud není uvedeno jinak, jsou v přehledu citovány značky velkých vod na zámecké skále v Děčíně podle Krolmuse (1845, s. 207).

5) 1315, 25. červenec. Čechy, [Morava]. Letní typ. Rozvodnění všech řek, zvláště Labe. Škody na staveních, polích, lidé se na loďkách plavili přes ploty a vrata. (Dalimil, s. 556; Kron. zbraslavská, s. 224). 6) 1316, léto. Čechy, [Sasko]. Letní typ. Nepřetržité deště, škody. (Kron. zbraslavská, s. 232). 7) 1321, po 26. červnu. Čechy. Letní typ. Škody na staveních a polích. (Kron. zbraslavská, s. 257). 8) 1342, 1. únor. Roudnice nad Labem, Čechy. Zimní typ. Po tuhé a sněžné zimě náhlá obleva (teplý jižní vítr a déšť), chod ledu. Most v Roudnici nad Labem nápor ledů vydržel. Velké škody, oběti na životech. (František Pražský, s. 177–178). 9) 1359, podzim [asi 1. září]. Čechy. Letní typ. Deštivo. Škody na staveních. (Chron. Palatinum, s. 22). 10) 1367, březen. Čechy. Zimní typ. Škody, oběti na životech. (Beneš z Weitmile, s. 535). 11) 1370, 15. srpen. Čechy. Letní typ. Deštivý rok. Škody na staveních a polích. (Beneš z Weitmile, s. 541). 12) 1392, 5.–6. prosinec. Čechy. Zimní typ. Škody na staveních, sýpkách, mlýnech, stržení rybníků. (Chron. Bohemiae Lips., s. 5). 13) 1405, 24. červen. Čechy. Letní typ. (Beneš Minorita, s. 412; Chron. Viennense, s. 3). 14) 1432, po 4. březnu–23. březen. Čechy. Zimní typ. Mnoho sněhu, náhlé tání sněhu, chod ledu. Povodeň, jaká nebyla 40 let. (Bartošek, s. 606; SLČ-CT1, s. 50). 15) 1432, 21.–22. červenec. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem, Čechy, [Sasko]. Letní typ. Tříden-

12 1

2

3

10

Počet

8 6 4 2 0 1451 -1460

1501 -1510

1551 -1560

1601 -1610

1651 -1660

1701 -1710

1751 -1760

1801 -1810

1851 -1860

Obr. 143. Dekádové četnosti povodní na Ohři v úseku od Kadaně po její ústí do Labe v Litoměřicích podle dokumentárních pramenů v období 1451–1880 s rozlišením podle typu povodně (1 — zimní, 2 — letní, 3 — nejasný) Fig. 143. Decadal frequencies of floods on the River Ohře on the section from Kadaň to its confluence with the Elbe in Litoměřice, according to documentary sources in the period 1451–1880, and the differentiation of flood types (1 — winter, 2 — summer, 3 — unclear)


16)

17)

18)

19) 20)

21)

22)

23) 24) 25)

26)

ní nepřetržité deště. Velké škody na majetku, staveních, polích a loukách, oběti na životech, utopený dobytek. V Litoměřicích měla voda dosáhnout výšky 22 stop 1 palce (698 cm) a v Ústí nad Labem měla sahat doprostřed náměstí. Značka na zámecké skále v Děčíně 15 loktů 19,5 palce (937 cm). (Ann. Veterocellenses, s. 47; Bartošek, s. 607–608; Chron. Rosenbergicum, s. 77; Tichtenbaum, s. 203; Krolmus, 1845, s. 182, 207). 1432, 6. prosinec. Čechy. Zimní typ. Povodeň stejná jako v březnu, menší než v červenci. (Bartošek, s. 609; SLČ-CT1, s. 50). 1433, 23.–24. červen. Čechy. Letní typ. Škody na polích a loukách. (Bartošek, s. 610; Notae Pilsnensis, s. 101). 1434, bez data. Litoměřice, Čechy. Typ nejasný. Škody na polích, staveních, protržení rybníků. (Gaudencius, fol. 2v). 1437, 17. říjen. Opatovice. Letní typ. Utopení lidí na brodu. (SLČ, s. 100; SLČ-R, s. 78). 1445, 4. duben. Hradec Králové. Zimní typ. Stržen most, mlýny, škody na předměstí. (SLČ, s. 127; SLČ-G, s. 176; SLČ-R, s. 101). 1454, kolem 15. března. Litoměřice. Zimní typ. Stržen most. (Záznam v právním rukopise, fol. 177v — obr. 144). 1464, 4. březen. Čechy. Zimní typ. Díky povodním se zpozdilo poselstvo. (Tomek, 1896, s. 84–85). 1491, léto. Čechy. Letní typ. Lijáky. (Hüttel, s. 12). 1496, únor. Mělník. Zimní typ. Ledová bariéra. (SLČ-G, s. 310). 1501, po 17. srpnu. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Letní typ. Deště ve dnech 13.–17. srpna. V Litoměřicích odnesený most a zbořené domy, odnesené snopy obilí a dříví. Značka na zámecké skále v Děčíně 14 loktů 4,5 palce (841 cm). (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, s. 311 — chybně k 6. srpnu, dále totéž co Tichtenbaum, ale uvádí též značku na skále v Děčíně 14 loktů 1,5 palce (833 cm) vysoko; Nožíř, fol. 102r–102v; Tichtenbaum, s. 203 — uvádí pro Ústí nad Labem bez data, voda 3 lokte (178 cm) nad Bílinským mostem; Z kněh pamětních starých, s. 124; Záznam v právním rukopise, fol. 177r; Krolmus, 1845, s. 207). 1504, 6.–8. březen. Litoměřice. Zimní typ. Podruhé stržen most chodem ledu po náhlé oblevě. (Nožíř, fol. 103r; Z kněh pamětních

179

Obr. 144. Ukázka folia 177v z litoměřického právního rukopisu ze 14. století (SOkA Litoměřice, Archiv města Litoměřice, st. sign. 12), mimo jiné se zápisem o povodni z roku 1454 (uvedeno k roku 1452 slovy „a týž most vzala jest zase voda po půldruhým létě dvou nedělí“) a 1501. Do tohoto rukopisu byly v 16. století opsány neznámým autorem narativní zprávy z dnes nezvěstné nejstarší Knihy pamětní města Litoměřic (reprofoto P. Kopička) Fig. 144. Folium 177v from Litoměřice legal manuscript records for the 14th century (State Regional Archives Litoměřice, Archives of the Town of Litoměřice, older no. 12) including, among other things, a record of the floods in 1454 (entered under the year 1452 with these words: “and the same bridge has again been taken by water after a year and a half”) and in 1501. In the 16th century, an unknown author copied narrative accounts from the oldest — and today missing — Memorial Book of the Town of Litoměřice into this manuscript (repro-photo P. Kopička)

starých, s. 125; Záznam v právním rukopise, fol. 178r). 27) 1506, únor. Ústí nad Labem. Zimní typ. Voda 26 stop (770 cm) nad nulou vodočtu na Bílině. (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, s. 311). 28) 1510, bez data. Ústí nad Labem. Typ nejasný. Povodeň též na Bílině, voda několik dnů tři lokty (178 cm) nad mostem. Škody. (Sonnewend, 1844, s. 35).

180


29) 1515, po 23. červnu. Čechy. Letní typ. Třídenní deště (21.–23. červen). Nemohlo se mlít pro velkou vodu. (SLČ, s. 324). 30) 1515, 21.–22. červenec. Litoměřice. Letní typ. Časté deště. Škody. (Záznam v právním rukopise, fol. 178r). 31) 1515, 24. srpen. Labe. Letní typ. Deště, protržení rybníků. Trvala téměř týden. Škody. (Lupáč k 19. srpnu; SLČ, s. 325). 32) 1520, před 12. únorem. Roudnice nad Labem. Zimní typ. Pro zaplavené okolí nemožno dodat bažanty. (Dopisy Švamberské, s. 153–154). 33) 1531, 1. květen. Děčín, Litoměřice. Letní typ. Škody. (Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 311; Z kněh pamětních starých, s. 131). 34) 1537, 23. květen. Ústí nad Labem. Letní typ. Souvislé deště ve dnech 20.–22. května. Škody. (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, s. 311 — uvádí stav vody 19 stop (563 cm) nad nulou vodočtu Bíliny). 35) 1539, 24. prosinec. Labe. Zimní typ. (Beckovský I, s. 82; Bydžovský, s. 255; DAzV, s. 627 — obr. 145). 36) 1549, bez data. Litoměřice. Typ nejasný. (Z kněh pamětních starých, s. 135). 37) 1550, březen. Brandýs nad Labem. Zimní typ. Poškozen dřevěný most. (Střední Labe upravené a splavněné, 6/4, s. 186). 38) 1551, 15. únor–22. březen. Litoměřice. Zimní typ. Vysoký stav vody, mlýny nemohly mlít, rybáři nechytili losose. (Z kněh pamětních starých, s. 135). 39) 1551, květen. Labe. Letní typ. Škody. (Beckovský I, s. 196). 40) 1557, konec zimy. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Zimní typ. Škody. (Schmidt, s. 11; Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 311 — zmiňuje povodeň v únoru; Tichtenbaum, s. 203 — cituje bez data; Z kněh pamětních starých, s. 137 — neuvádí přesné datum povodně; Sonnewend, 1844, s. 39 — voda v Ústí nad Labem dva lokty, tj. 118 cm, nad mostem přes Bílinu). 41) 1559, 15. prosinec. Litoměřice, Ústí nad Labem. Zimní typ. Povodeň z předchozích dešťů. Voda v Ústí nad Labem sahala do výšky 15,5 stop (459 cm). (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, s. 311; Tichtenbaum, s. 203 — konstatuje povodeň pro Ústí nad Labem bez data po 4 týdny s výškou 2 lokte (118 cm) nad Bílinským mostem; Z kněh pamětních starých, s. 137 — zmiňuje povodeň od 13. prosince po týden).

Obr. 145. Daniel Adam z Veleslavína (1546–1599) publikoval ve svém Kalendáři historickém z roku 1590 řadu zpráv o povodních v Čechách (Abbildungen, 1777) Fig. 145. In his Historical Calendar of 1590, Daniel Adam of Veleslavín (1546–1599) published a number of reports on floods in Bohemia (Abbildungen, 1777)

42) 1563, 30. květen. Čechy. Letní typ. Škody. (Beckovský I, s. 262; Dačický, s. 183). 43) 1565, 2.–7. březen. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu, škody. (Z kněh pamětních starých, s. 138–139). 44) 1566, 5.–10. únor. Brandýs nad Labem, České Kopisty, Litoměřice, Mlékojedy, Roudnice nad Labem. Zimní typ. Škody. Mlýny nemlely tři a půl týdne. (Torzo pamětní knihy, fol. 9r, 10r; Střední Labe upravené a splavněné, 6/4, s. 186). 45) 1567, 31. červenec. Litoměřice, Čechy. Letní typ. Velká povodeň (jako z tání sněhu). Škody. (Strialius I, s. 142). 46) 1569, 21. červen. Litoměřice. Letní typ. Zaplavené louky a pole. (Torzo pamětní knihy, fol. 14r). 47) 1570, 31. leden–1. únor. Děčín, Ústí nad Labem. Zimní typ. Zatopení Bílinské brány v Ústí nad


Labem až po klenbu. Značka na zámecké skále v Děčíně 13 loktů 17,5 palce (814 cm). (Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 311 — uvádí 29. ledna; Tichtenbaum, s. 203 — cituje pro Ústí nad Labem bez data; Krolmus, 1845, s. 207). 48) 1572, 4. prosinec. Brandýs nad Labem, Litoměřice, Nučnice. Zimní typ. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 16; Střední Labe upravené a splavněné, 6/4, s. 186). 49) 1573, 2. únor. Ústí nad Labem. Zimní typ. Voda 19,5 stopy (578 cm) nad nulou vodočtu na Bílině (obr. 146). (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, s. 311). 50) 1574, 17. únor. Litoměřice, Střekov. Zimní typ. Chod ledů, ledová zácpa u Střekova, vzdutí

51) 52)

53)

54) 55) 56)

181

hladiny až k Litoměřicím, mlýny nemohly mlít. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 18). 1575, 10. duben. Litoměřice. Typ nejasný. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 34). 1578, asi 20.–23. březen. Litoměřice. Zimní typ. Mlýny nemohly mlít. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 104). 1578, 28.–29. srpen. Litoměřice. Letní typ. Škody. Mlýny nemohly více než týden mlít. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 113). 1579, 28. červen. Litoměřice. Letní typ. Škody, stály mlýny. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 120). 1580, bez data. Děčín. Typ nejasný. (Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 311). 1581, 23. červenec. Ústí nad Labem. Letní typ. (Bydžovský, s. 265).

Obr. 146. Kolorovaná kresba z roku 1715, znázorňující jižní část hradeb města Ústí nad Labem a Bílinský (Bělský) most s Bílinskou (Bělskou) městskou branou, někdy nazývanou i Pražskou branou (č. 17 řeka Bílina, č. 18 řeka Labe). Zde patrně byl původní ústecký vodočet a rovněž i na zatopení uvedené brány se uváděly výšky povodní (Kaiserová, Kaiser, 1995) Fig. 146. A colour drawing from 1715 depicting the southern part of the town walls of Ústí nad Labem and the Bílinský (Bělský) Bridge with the Bílinská (Bělská) town gate, sometimes also called Prague Gate (no. 17 on the River Bílina, no. 18 on the River Elbe). The original water gauge in Ústí was probably situated here and flood heights were given with respect to this gate (Kaiserová, Kaiser, 1995)

182


57) 1582, 5.–6. červen. Litoměřice, Roudnice nad Labem. Letní typ. Vzestup vody na Labi od 2. do 6. června. Škody. (Březan II, s. 468–469; Pamětní kniha Litoměřic, s. 151–152). 58) 1585, 4.–11. červenec. Litoměřice. Letní typ. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 204). 59) 1587, 6.–20. červen. Litoměřice. Letní typ. Sníh a poté déšť. Škody. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 214). 60) 1593, 13.–14. červenec. Litoměřice, Ústí nad Labem. Letní typ. Po třídenních deštích. Oběti z převržené loďky. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 257 — uvádí povodeň pro Litoměřice také pro 8. červenec). 61) 1595, 5.–25. březen. Brandýs nad Labem, Děčín, Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu. Škody. Značka na zámecké skále v Děčíně 12 loktů 1 palec (714 cm). (Nožíř, fol. 29r–30r — uvádí pro 5. březen; Pamětní kniha Litoměřic, s. 277 — obr. 147; Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312 — cituje výšku vody 24 stop, tj. 711 cm; Krolmus, 1845, s. 207). 62) 1598, 12.–13. březen. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu, škody. Protržení rybníků severně od Prahy a jinde. Voda asi o jeden loket (59 cm) menší než v roce 1501. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 310–311; Nožíř, fol. 35r). 63) 1598, 17.–18. srpen. Litoměřice, Roudnice nad Labem. Letní typ. Lijáky a deště. Škody. (Heliades, fol. 107r; Mikšovic, s. 152–153 — uvádí pro 17. srpen; Pamětní kniha Litoměřic, s. 316–317). 64) 1599, po 11. březnu. Litoměřice. Zimní typ. Povodeň po chodu ledu. Pro velkou vodu nebylo možné chytit do 15. dubna losose. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 330–331). 65) 1601, 27.–29. červen. Litoměřice. Letní typ. Škody. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 374–375). 66) 1607, 11. březen. Litoměřice. Zimní typ. Mlýny nemohly mlít. (Pamětní kniha Litoměřic, s. 436). 67) 1611, 15. leden. Litoměřice. Zimní typ. (Arcadius, nestr.; Kriesche, s. 44 — zmiňuje bez data). 68) 1617, po 8. červnu. Labe. Letní typ. Deště. (Pamětní kniha Jiřího Vojny, s. 35). 69) 1618, po 5. únoru. Labe. Zimní typ. Tání sněhu. Škody. (Kriesche, s. 154). 70) 1625, před 23. dubnem. Roudnice nad Labem. Letní typ. Deště. Povodeň nepamatovaná 30 let. Škody. (Dopis Blažeje Albína Písteckého, fol. 273r–274r).

Obr. 147. Ukázka strany 277 v Knize pamětní města Litoměřic (SOkA Litoměřice, fond Archiv města Litoměřice, sign. IV B 1a) se zápisem o březnové povodni roku 1595 (reprofoto P. Kopička) Fig. 147. Page 277 from the Memorial Book of the Town of Litoměřice (State Regional Archives Litoměřice, Archives of the Town of Litoměřice, sign. IV B 1a) recording the March flood of 1595 (repro-photo P. Kopička)

71) 1628, 10.–11. červenec. [Čechy]. Letní typ. (Anonym k Lupáčovi k 21. červenci). 72) 1628, 22. červenec. [Čechy]. Letní typ. Po sedmidenních deštích druhá povodeň. (Anonym k Lupáčovi k 21. červenci). 73) 1629, 9.–10. říjen. Roudnice nad Labem. Letní typ. Povodeň vzala most. (Krumlovský, nefol.). 74) 1638, 5. únor. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu, škody. (Heliades, fol. 19v). 75) 1639, 17. duben. České Kopisty, Litoměřice. Typ nejasný. (Amoen, s. 11). 76) 1640, 21. leden. Litoměřice. Zimní typ. Stržen jez. (Amoen, s. 84). 77) 1655, 16.–18. únor. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Mlékojedy, Ústí nad Labem. Zimní typ. Chod ledu, tání, déšť. Škody. Značka na zá-


78)

79)

80)

81)

82)

83)

84)

85)

86)

87)

88)

mecké skále v Děčíně 14 loktů 13,5 palce (863 cm). (Rajchvaldský, s. 172, 174; Krolmus, 1845, s. 207; Tetschner et Aussiger Annalen in Focke, 1879, s. 312 — konstatuje pro 5.–10. únor výšku vody 28 stop (830 cm) v Děčíně a 27 stop (800 cm) v Ústí nad Labem; Ankert, 1922, s. 42 — uvádí pro 18. únor, v Litoměřicích o 5 palců, tj. 12 cm, níže než v roce 1784). 1675, 15. leden. Děčín, Ústí nad Labem. Zimní typ. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 312). 1675, 21. červen. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Letní typ. Škody. Povodeň trvala 4 týdny. (Schmidt, s. 12; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 312 — cituje chybně k 15. červnu). 1682, 29. leden. Děčín, Ústí nad Labem. Zimní typ. Značka na zámecké skále v Děčíně. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 312). 1698, 30. červen. Děčín, Ústí nad Labem. Letní typ. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 312). 1703, 2. červenec. Stará Boleslav. Letní typ. Utonulá žena. (Matrika Staro-Boleslavská, s. 122; Aufzeichnungen des Apotheker Heinrich Teigel in Katzerowsky, 1895, s. 10 — zmiňuje povodeň pro Litoměřice bez data). 1712, 25. duben. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Typ letní. Povodeň po čtrnáctidenních deštích. Pro Litoměřice uváděny oběti, ztráty na dobytku, poškozený most. Značka na zámecké skále v Děčíně. (Schmidt, s. 15–16; Focke, 1879, s. 312; Haudeck, 1904, s. 524; Sígl, 2000, s. 244 — uvádí bez data pro Obříství). 1720, 24. únor. Roudnice nad Labem. Zimní typ. U Litoměřic ledová zácpa, vzedmutí vody za ní až k Dobříni po dobu 12 hodin. (Paměti rod. Brodských, s. 2). 1744, 24.–25. prosinec. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu, škody. (Schmidt, s. 18; Haudeck, 1904, s. 525 — uvádí pro 25.–26. prosinec). 1745, leden. Litoměřice, Lovosice, [Líbeznice]. Zimní typ. Pro velkou vodu Labe celé nezamrzlo. (Paroubek, s. 370; Schmidt, s. 18). 1747, 15. prosinec a poté. Litoměřice. Zimní typ. Mlýny nemohly 14 dnů mlít. (Schmidt, s. 19; Felíř IV, fol. 1746–1747 — 10v — uvádí v zápisech z Prahy povodeň na Labi, která byla větší než na Vltavě, srovnávané s rokem 1734). 1748, 18. březen. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu. (Schmidt, s. 19–20).

183

89) 1748, po 9. dubnu. Litoměřice. Zimní typ. Déšť, tání sněhu na horách. Několik dnů povodeň. (Schmidt, s. 20). 90) 1748, prosinec. [Praha]. Zimní typ. Časté deště a sníh na horách. (Felíř IV, fol. 1748 — 5r). 91) 1750, 16.–17. červen. Litoměřice. Letní typ. (Schmidt, s. 21). 92) 1750, 11.–14. červenec. Litoměřice. Letní typ. Několikadenní deště a protržení rybníků, škody. (Schmidt, s. 21). 93) 1750, začátek prosince. Litoměřice. Zimní typ. Tání sněhu. (Schmidt, s. 21–22). 94) 1751, 3.–5. březen. Litoměřice. Zimní typ. Ledová zácpa sahající ke Křešicím, Labe si vytvořilo dvě nová koryta kolem Českých Kopist, než se vrátilo zpět do původního koryta. (Schmidt, s. 22). 95) 1753, konec prosince. Litoměřice. Zimní typ. Střídání sněhu a deště, pak stálé srážky. Neschůdné cesty po 14 dnů. (Schmidt, s. 23). 96) 1757, 31. květen–1. červen. Litoměřice. Letní typ. (Schmidt, s. 25). 97) 1758, 3. březen. Litoměřice. Zimní typ. (Schmidt, s. 26). 98) 1760, 27. leden a poté. Litoměřice, Lovosice. Zimní typ. Ledovou zátkou ucpáno ústí Ohře do Labe. Po odchodu ledu na Ohři a Labi povodeň po několik dnů. Nemohlo se mlít. (Schmidt, s. 28; Ankert, 1922, s. 42 — uvádí škody v Lovosicích). 99) 1760, prosinec. Litoměřice. Zimní typ. Každodenní deště, na horách sněžení. (Schmidt, s. 28). 100) 1761, 21.–28. únor. Brandýs nad Labem, Litoměřice, Lovosice. Zimní typ. Škody. (Schmidt, s. 29; Ankert, 1922, s. 43; Gutwirth, 1930, s. 132 — zmiňuje bez data). 101) 1767, konec listopadu. Litoměřice. Letní typ. Téměř každodenní deště. Škody. (Memorabilienbuch Nr. II in Katzerowsky, 1895, s. 13). 102) 1768, 24. únor. Litoměřice, Roudnice nad Labem. Zimní typ. Chod ledu (na Labi současně s chodem ledu na Vltavě a Ohři). Povodeň nepamatovaná 40 let, škody. (Memorabilienbuch Nr. II in Katzerowsky, 1895, s. 13; Paměti rod. Brodských, s. 65–66 — vesnice v okolí řeky od Mělníka k „novému mostu“ byly týden pod vodou, škody na polích a na staveních). 103) 1769, červenec. Litoměřice. Letní typ. Trvající deště. Oběti na životech, škody na obilí a na seně. (Memorabilienbuch Nr. II et Leit-

184

104)

105)

106)

107) 108)


meritzer Wochenblatt in Katzerowsky, 1895, s. 14). 1769, podzim–prosinec. Litoměřice (obr. 148). Letní typ. Neustálé deště. Škody. V Litoměřicích nefungoval přívoz, zatopeny městské mlýny. (Memorabilienbuch Nr. II in Katzerowsky, 1895, s. 14–15). 1771, 17.–18. březen. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Zimní typ. Povodeň jaká nebyla od roku 1712, škody (Litoměřice). Značka na zámecké skále v Děčíně. (Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, s. 15; Sonnewend, 1844, s. 102; Focke, 1879, s. 312). 1771, po 24. dubnu. Lhota u Brandýsa nad Labem. Letní typ. Deště 18.–24. dubna. Nemohlo se sázet ani žít. (Houštecký, s. 76). 1771, 16.–19. červen. Lovosice. Letní typ. (Ankert, 1922, s. 43). 1775, 9. únor. Brandýs nad Labem, Kostelec nad Labem, Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu, tání s deštěm. Oběti, škody (v Kostelci nad Labem stržen most). (Kodytek, s. 25–27 — cituje pro Litoměřice pro 5. únor; Prášek, 1929, s. 38; Gutwirth, 1930, s. 132).

109) 1784, 27.–29. únor. Děčín, Mělník, Litoměřice, Lovosice, Štětí, Ústí nad Labem. Zimní typ. Chod ledu, tání sněhu, déšť. Značka na zámecké skále v Děčíně 15 loktů 1,5 palce (893 cm). V Litoměřicích voda 5 palců (12 cm) nad úrovni povodně z 15. února 1655. Oběti na životech, škody. (Albrecht, s. 222 — uvádí pro Mělník bez data; Sonnewend, 1844, s. 105–106; Krolmus, 1845, s. 207; Focke, 1879, s. 313 — v Děčíně voda 26 stop (770 cm) na nulovým bodem, o tři stopy (89 cm) menší než v roce 1845; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, s. 16; Pankratz, 1921, s. 69–70; Ankert, 1922, s. 129). 110) 1794, 16.–18. únor. Děčín, [Milčice]. Zimní typ. Ve dnech 9.–15. února ustavičné deště. Značka na zámecké skále v Děčíně. (Vavák, 1907, s. 104). 111) 1799, 23.–25. únor. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem. Zimní typ. Chod ledu. Škody. V Litoměřicích při kulminaci 24. února byla voda půl lokte (39 cm) pod úrovní z roku 1784. Značka na zámecké skále v Děčíně 13 loktů 17 palců (812 cm). (Schück,

Obr. 148. Pohled na Litoměřice před rokem 1800 (fotoarchiv Oblastního muzea v Litoměřicích). Řeka Labe (v popředí) se velmi často rozlévala široko do okolí a působila škody na obydlí, mostech, polích, loukách a zahradách Fig. 148. A view of Litoměřice before 1800 (photo archives of the Regional Museum, Litoměřice). The River Elbe (in the foreground) very often spread wide into the surrounding area and caused damage to dwellings, bridges, fields, meadows, and gardens


s. 129 — konstatuje pro 27. únor, že voda dosáhla úrovně z roku 1784; Krolmus, 1845, s. 207; Focke, 1879, s. 312; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, s. 16–17; Lehmann, 1929, s. 89–90 — zmiňuje se o mnoha vesnicích pod vodou na Litoměřicku; Ankert, 1922, s. 129 — datuje povodeň k únoru a uvádí, že voda byla o půl lokte, tj. 39 cm, menší než v roce 1784). 112) 1804, 10. června a poté. Hořín, Litoměřice, [Milčice], Mlékojedy. Letní typ. Lijáky. Zaplaveny ostrovy a pole. Mlékojedy obklopeny vodou jako ostrov. Labe po čtyři dny ve stejné výši. (Poznámky z Klementina, s. 75 — uvádí k 20. červnu vodu v Hoříně výše než v roce 1784; Vavák, 1936, s. 61 — cituje záplavy a škody na Poděbradsku;84 Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, s. 17). 113) 1805, 26. únor. Děčín, Litoměřice. Zimní typ. Ledová zácpa u Děčína. Značka na zámecké skále v Děčíně 15 loktů 12,5 palce (920 cm), v Litoměřicích výška vody jako v roce 1784. (Schück, s. 263 — konstatuje povodeň v zimě;

84

Vavák (1936, s. 63) ještě k této povodni dodává: „V Nymburce na špitále před branou Labskou jest znamení, pokud roku 1598 voda vystoupila, ale tato letošní ještě to přetopila a tak tu okolo Nymburka tak vysoká voda na Labi 208 let nebyla.“

114)

115)

116)

117)

118)

185

Krolmus, 1845, s. 207; Mauder, 1930–1931, s. 167). 1807, 15.–16. únor. Litoměřice, [Milčice], Počaply. Zimní typ. Tání od 10. února. (Schück, s. 267; Kaněra, 1900, s. 215; Vavák, 1938, s. 6). 1809, 28.–30. leden. Děčín, Litoměřice, Počaply, Ústí nad Labem. Zimní typ. Chod ledu. Vyklizena obydlí při řece, v Litoměřicích voda stoupla za 12 hodin o více než 8 stop (253 cm), zaplaven kostel, fara a hřbitov (Počaply). (Schück, s. 271; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 312; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, s. 18; Kaněra, 1900, s. 217–218; Mauder, 1930–1931, s. 167). 1809, po 1. květnu. Litoměřice. Letní typ. Deště od 29. dubna do 1. května. Bez škod. (Memorabilien des Vincenz Hlawaczek, in Katzerowsky, 1895, s. 18). 1810, březen. Litoměřice. Zimní typ. První povodeň po chodu ledu začátkem března, další vzestup od 14. března po lijácích u Berouna. (Poznámky z Klementina, s. 96; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, s. 18). 1814, 24. a 26.–27. březen. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Zimní typ. Při chodu ledu zbořen most v Litoměřicích (obr. 149), 12 obětí.

Obr. 149. Litoměřický most zbořený při labské povodni dne 24. března 1814 (Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. SV H 3820) Fig. 149. The Litoměřice bridge, destroyed during the Elbe flood of 24 March 1814 (Regional Museum, Litoměřice, catalogue no. SV H 3820)

186


Voda zaplavila cestu mezi Litoměřicemi a Terezínem. Škody na staveních, kostele a faře (Počaply). Značka na zámecké skále v Děčíně. (Schück, s. 109; Kalach, s. 11 — cituje 14 obětí v Litoměřicích bez data; Kreybich in Poznámky z Klementina, s. 124 — vzdutím hladiny za nahromaděným ledem u Křešic voda jen o 2 palce, tj. o 5 cm, níže než v roce 1784; Krolmus, 1845, s. 95–9685; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 285, 312 — uvádí pro 27. březen v Děčíně; Berthold et Leitmeritzer Zeitung et Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, s. 19–20; Kaněra, 1900, s. 225–226). 119) 1815, 10.–14. srpen. Litoměřice. Letní typ. Pětitýdenní deště. Ohrožený most. Škody na obilí, zelenině a bramborách. (Kreybich in Poznámky z Klementina, s. 132; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, s. 20 — uvádí pro 9. srpna, Labe osm dnů ve stejné výšce). 120) 1819, 24. prosinec. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, s. 20). 121) 1820, 20.–24. leden. Litoměřice, Lovosice, Píšťany, Počaply. Zimní typ. Chod ledu. Dne 24. ledna voda o jeden loket (78 cm) níže než v roce 1814, zaplaveno okolí fary (Počaply), ledem strženy 3 domy (Píšťany). (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten et Kreybich et Berthold in Katzerowsky, 1895, s. 20–21; Kaněra, 1900, s. 227; Ankert, 1922, s. 129).

85 Václav Krolmus byl přímým svědkem zboření litoměřického mostu (Krolmus, 1845, s. 95–96): „R. 1814 na jaře rozvodnila se Ohře, kteráž Labe pobouřila, jenž svou mocí a silou starého mostu Litoměřického 3 pilíře kamenné velmi silně a důkladně stavené, ledem svým do něj bijícím, … překotila, na kterýchžto pilířích dřevěný most pokrytý stál, tehdáž s lidmi starými a mladými, žáky a dětmi Šikovými z Litoměřic naplněný do proudu strhla, po němž se jen zaprášilo, zatopila a odnesla. Tehdáž se mnoho osob se Šikovými dětmi, kupce z Litoměřic, z mostu okny na ledové kry oharčiny [Ohře] dívajících se, utopilo, což jsem na své oči spatřil, nebo jsem ledva 20 kroků od nich odstoupil, když vazba mostu pod nimi a za mnou praskal[a]. Václ. Eichler, nynější farář Krupský byl mojím ochráncem, jenž se bál, když ledy mostem a pilířemi otřásaly; protož jsme ale předce za mostem na vršíčku od vody jati, od Litoměřic, Terezína a Mlíkojed odloučeni byli … neb vše okolí tu dobu zatopeno, jezerem se stalo … do druhého dne do poledne jsme pozůstali, až byl led odplul, na lodích velikánských teprv jsme se do Litoměřic těžce dostali.“

122) 1820, konec března a začátek dubna. Litoměřice. Zimní typ. (Kreybich in Katzerowsky, 1895, s. 21). 123) 1820, 25. květen. Litoměřice. Letní typ. (Berthold in Katzerowsky, 1895, s. 21). 124) 1821, 19. leden. Počaply. Zimní typ. Kostel a fara obklíčeny vodou. (Kaněra, 1900, s. 228). 125) 1821, 12. březen. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Počaply. Zimní typ. Chod ledu na Ohři (11. březen) a Labi (12. březen). Značka na zámecké skále v Děčíně 11 loktů 22 palců (706 cm). Voda výše než v roce 1814, v Křešicích dokonce o jeden loket (78 cm) výše než v roce 1784. V Počaplech zaplavena fara (4 ¼ lokte vysoko — 330 cm), kostel (2 lokte 12 palců — 187 cm), rozbořená a poškozená stavení. Po této povodni část Počapel ležící u Labe přestěhována jinam. Terezín odříznut vodou po několik dnů. Další škody (Křešice, Nučnice, Počaply, Třeboutice a jinde). (Krolmus, 1845, s. 207; Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten et Kreybich in Katzerowsky, 1895, s. 21; Kaněra, 1900, s. 227–230; Ankert, 1922, s. 129). 126) 1821, 14.–15. srpen. Litoměřice, Počaply. Letní typ. Silné deště v první polovině srpna. Zaplaveny nížiny při Labi, škody na obilí a zelenině. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, s. 21; Kaněra, 1900, s. 230). 127) 1824, 5. březen. Děčín, Ústí nad Labem. Zimní typ. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 312; Mauder, 1930–1931, s. 167). 128) 1824, 28. červen. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem. Letní typ. Časté lijáky. V Litoměřicích voda 12 vídeňských stop (379 cm) nad normálem, o jeden loket (78 cm) méně než dne 12. března 1821. V Lovosicích voda 2,5 lokte (194 cm) níže než v roce 1784. Zaplaveny pole, louky a chmelnice. Značka na zámecké skále v Děčíně. (Sonnewend, 1844, s. 138; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 312; Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, s. 21; Ankert, 1922, s. 199; Mauder, 1930–1931, s. 167). 129) 1827, 3.–4. březen. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem. Zimní typ. Chod ledu. Voda 12 stupňů podle míry na mostě, o jednu stopu (32 cm) níže než dne 12. března 1821 a o 4 stopy 8 palců (148 cm) níže než dne 28. února 1784 (Litoměřice). Značka na


130) 131)

132)

133)

134)

135)

136)

137)

zámecké skále v Děčíně. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 312; Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, s. 22; Ankert, 1922, s. 199; Mauder, 1930–1931, s. 167). 1827, konec května. Litoměřice. Letní typ. (Berthold in Katzerowsky, 1895, s. 22). 1827, 6. prosinec. Litoměřice. Zimní typ. Tání sněhu v horách. Voda ve výšce 8 stupňů podle vodočtu na mostě. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, s. 22). 1828, 14.–15. leden. Litoměřice. Zimní typ. Voda ve výšce 9 pařížských stop (292 cm).86 (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, s. 22). 1829, 19. duben. Litoměřice. Letní typ. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, s. 23). 1829, 10.–12. červen. Litoměřice. Letní typ. Voda o 15 palců (40 cm) výše než v dubnu téhož roku. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten et Leitmeritzer Wochenblatt et Berthold in Katzerowsky, 1895, s. 23). 1830, 2. březen. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Zimní typ. Chod ledu. Voda v Litoměřicích ve výšce 17 stop 8 palců (558 cm), půl lokte (39 cm) níže než v roce 1799 a 1,5 lokte (117 cm) níže než v roce 1784, ale výše než v letech 1821 a 1824. Značka na zámecké skále v Děčíně 13 loktů 16 palců (810 cm).87 (Krolmus, 1845, s. 207; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, s. 312; Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, s. 23; Mauder, 1930–1931, s. 167). 1837, 16. květen. Litoměřice, Ústí nad Labem. Letní typ. Trvalé deště. Zaplaveny louky a pole. V Litoměřicích výška vody 11,5 stopy (364 cm) nad normálem. (Sonnewend, 1844, s. 147–148 — v Ústí nad Labem nedosáhla povodeň výšky z roku 1824 a byla mnohem menší než 1784; Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 24). 1838, 3. a 8. březen. Litoměřice. Zimní typ. Dne 3. března ledová zácpa u Mlékojed, voda 13,5 stopy (427 cm) nad normálem. Dne

138)

139)

140)

141)

142)

143)

144)

145)

146)

147)

148) 86

1 pařížská stopa = 32,48 cm (Chvojka, Skála, 1982, s. 185). 87 Krolmus (1845, s. 207) uvádí k roku 1830 ještě dvě další značky: 12 loktů 12,5 palce (742 cm) a 12 loktů 11,5 palce (740 cm).

187

8. března voda 14 stop (442 cm) nad normálem. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten et Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 24–25). 1839, 15. leden. Litoměřice. Zimní typ. Labe vystoupilo z břehů. (Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 25). 1839, od 23. února. Litoměřice. Zimní typ. Sněžení a déšť. Voda 10,5 stopy (332 cm) nad normálem. (Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 25). 1839, 30. květen. Litoměřice. Letní typ. Časté deště. (Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt in Katzerowsky, 1895, s. 25). 1840, 23. leden. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu, voda přes Střelecký ostrov. (Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 25). 1843, 12. červenec. Litoměřice. Letní typ. Průtrž mračen u Mělníka, Labe vystoupilo z břehů. (Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 26). 1844, 31. květen. Litoměřice. Letní typ. Voda 10 stop (316 cm) nad normálem. (Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 26). 1845, 29. březen. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem (obr. 150). Zimní typ. Chod ledu. Značka na zámecké skále v Děčíně 17 loktů (1008 cm). Voda v Litoměřicích 23 stop (727 cm) nad normálem, o 3 stopy (95 cm) výše než v roce 1784. (Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1845, č. 96, s. 503–504; Krolmus, 1845, s. 182, 207; Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt et Berthold in Katzerowsky, 1895, s. 26). 1846, 28. leden. Litoměřice, Nymburk, Poděbrady. Zimní typ. Deště v Krkonoších. V Litoměřicích výška vody 14 stop 2 palce (448 cm). Strženo 20 domů v Poděbradech a dva v Nymburku, utopený dobytek. (Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 26; Hojsák, 1904, s. 168–169). 1847, 19. únor. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu. Výška vody 13,5 stopy (427 cm) nad normálem. (Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt et Berthold in Katzerowsky, 1895, s. 27). 1847, 3. květen. Litoměřice. Letní typ. Voda 10 stop (316 cm) nad normálem. (Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt in Katzerowsky, 1895, s. 27). 1848, 9. únor. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu. Voda 11,5 stopy (364 cm) nad normálem. (Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt et Berthold in Katzerowsky, 1895, s. 27).

188


Obr. 150. Střelecký terč (olej na dřevě) z roku 1846, připomínající tragickou březnovou povodeň roku 1845 v Ústí nad Labem (Kaiserová, Kaiser, 1995) Fig. 150. A shooting target (oil on wood) from 1846, commemorating the tragic March flood of 1845 in Ústí nad Labem (Kaiserová, Kaiser, 1995)

149) 1850, 4. únor. Litoměřice. Zimní typ. Chod ledu. Voda 12,5 stopy (395 cm) nad normálem. Povodeň do 6. února. (Hackel in Katzerowsky, 1895, s. 27–28). Od 12. do 14. století je počet povodní dokladovaných na Labi v úseku od Brandýsa nad Labem po státní hranici menší než na Vltavě (po jednotlivých stoletích postupně 2, 2 a 8 případů), zatímco v 15. století byl výskyt velkých vod zaznamenán na obou tocích shodně ve 12 případech. Pokud jde o kolísání dekádových četností výskytu labských povodní v období 1301–1850 (obr. 151), lze v něm vymezit tři období se zvýšenou povodňovou akti-

vitou: druhá polovina 16. století, polovina 18. století (1741–1770), první polovina 19. století (zejména desetiletí 1821–1830). Pozoruhodný je také vyšší výskyt povodní v desetiletí 1431–1440, do kterého ale spadají tři povodně v roce 1432. Jinak jsou informace o labských povodních před rokem 1500 omezeny jen na 1–2 povodně za dekádu.

6.4.4 Řeka Odra Historické povodně na řece Odře do roku 1896 jsou uváděny pro celou část toku na území České republiky (obr. 152). Dokumentárními údaji jsou dokladovány následující případy:


189

Obr. 151. Dekádové četnosti povodní na Labi v úseku od Brandýsa nad Labem po státní hranici podle dokumentárních pramenů v období 1301–1850 s rozlišením podle typu povodně (1 — zimní, 2 — letní, 3 — nejasný) Fig. 151. Decadal frequencies of floods on the River Elbe on the section from Brandýs nad Labem to the state border, according to documentary sources in the period 1301–1850, and differentiation of flood types (1 — winter, 2 — summer, 3 — unclear)

1) 1501, 20. srpen. [Opava, Těšín]. Letní typ. Lijáky. (Jahrbücher Breslau II in Walawender, 1932, s. 57). 2) 1531, bez data. Bohumín. Typ nejasný. Též povodeň Ostravice, škody na jezech. (Zlámal, ed., 1929, s. 25; Grobelný, Čepelák, eds., 1976, s. 78). 3) 1533, [červen]. Moravská Ostrava. Typ nejasný.

Též povodeň Ostravice. Spor o louky po povodni. (Zlámal, ed., 1929, s. 26). 4) 1542, bez data. Bohumín. Typ nejasný. (Grobelný, Čepelák, eds., 1976, s. 78). 5) 1571, bez data. Ostrava-Poruba. Typ nejasný. Pro škody na rybnících neplaceny daně. (Kudela, 1926, s. 81).

Obr. 152. Výřez části povodí řeky Odry ze stavovské čtyřlistové mapy Moravy od Johanna Christiana Müllera, vydávané v Brně od roku 1716 (Tabula Generalis). Vpravo nahoře Bohumín (Oderberg) Fig. 152. Part of the Odra catchment taken from the four-sheet Estates Map of Moravia by Johann Christian Müller, published in Brno regularly since 1716 (Tabula Generalis). Bohumín (Oderberg) upper right

190


6) 1584, před 15. zářím. Zábřeh nad Odrou. Letní typ. Škody na polích. (Listina Stanislava Pavlovského). 7) 1593, před 25. červencem. Bohumín, Ostrava. Letní typ. Škody na staveních, mostech, lukách, zahradách a polích. (Listina Stanislava Pavlovského z 25. července 1593 in Adamus, 1931, s. 152–153; Zwierzina, 1943, s. 64; Grobelný, Čepelák, eds., 1976, s. 78). 8) 1603, před 29. zářím. [Fulnek]. Letní typ. Třítýdenní deště. Škody. (Kron. Fulneku, s. 18). 9) 1637, 1. září. Butovice. Letní typ. Liják. Škody. (Let. zápis z věže kostela, s. 228). 10) 1649, léto. Bohumín, Ostrava-Přívoz. Letní typ. Též povodeň Ostravice se škodami. (Havrlant et al., 1967, s. 166; Grobelný, Čepelák, eds., 1976, s. 89). 11) 1713, bez data. Ostrava-Poruba. Typ nejasný. Několikrát povodeň, škody na polních plodi-

12)

13)

14) 15)

16) 17)

nách, odneseny dřevěné domky. (Kudela, 1926, s. 81). 1723, bez data. Moravská Ostrava. Typ nejasný. Též povodeň Ostravice, škody na úrodě. (Zlámal, ed., 1929, s. 70). 1736, léto. Opava, Slezsko. Letní typ. Deště. (Kreuzinger, 1862, s. 38; Hlavinka, 1908, s. 42 — uvádí bez data). 1740, bez data. Bernartice nad Odrou. Typ nejasný. Škody. (Láznička et al., 1996, s. 137). 1741, březen. Moravská Ostrava (obr. 153). Zimní typ. Také povodeň Ostravice. (Zlámal, ed., 1929, s. 71; Havrlant et al., 1967, s. 192; Barcuch, 1998, s. 26). 1760, bez data. Vražné. Typ nejasný. (Severa, 1933, s. 153). 1783, bez data. Bernartice nad Odrou. Typ nejasný. Třikrát povodeň, škody na loukách. (Láznička et al., 1996, s. 137).

Obr. 153. Moravská Ostrava z roku 1728 (kolorovaná kresba — Archiv města Brna, fond V 3 Knihovna Mitrovského, Sbírka vedut Josefa Dismase Ignáce Hofera, inv. č. 23). Řeka Ostravice (v popředí) způsobovala nejen ničivé povodně v samotném městě, ale významně přispívala i k rozvodnění řeky Odry Fig. 153. The town of Moravská Ostrava in 1728 (colour drawing — Brno City Archives, V 3 Mitrovský Library, Collection of Vistas by Josef Dismas Ignác Hofer, catalogue no. 23). The River Ostravice (in the foreground) not only gave rise to devastating floods in the town itself, but also significantly contributed to the flooding of the River Odra


18) 1805, 25. květen. Odry. Letní typ. Průtrž mračen. Nové tržiště pod vodou, bez větších škod. (Rolleder, 1903, s. 446). 19) 1830, 30. září. Vražné. Letní typ. Průtrž mračen. Protržení hráze, dolní část obce zaplavena. (Rolleder, 1903, s. 439). 20) 1831, 7. září. Ostrava. Letní typ. Průtrž mračen. Zaplaveny stáje a stodoly. Skladované plodiny ve stodolách 3 m pod vodou. (Zwierzina, 1943, s. 72). 21) 1833, bez data. Odry (obr. 154). Typ nejasný. (Rolleder, 1903, s. 439). 22) 1845, 17.–19. červenec. [Těšín]. Letní typ. Osmidenní deště. Zbořené mosty a domy, zaplavené pole, louky a zahrady (též povodeň Bělé a Ostravice). (Moravia, 1845, č. 94, s. 376). 23) 1871, 20. únor. Ostrava-Svinov. Zimní typ. Tání sněhu. Protržení rybníků, zaplavená silnice. (Kudela, 1926, s. 82). 24) 1871, 5. srpen. Ostrava-Svinov. Letní typ. Třítýdenní deště. Voda ve staveních, škody na polních plodinách. (Kudela, 1926, s. 82). 25) 1878, po 13. červnu. Ostrava. Letní typ. Liják. Odplaveno seno. (Zwierzina, 1943, s. 130). 26) 1879, před 19. únorem. Příbor. Zimní typ. Zaplavena krajina mezi Příborem a Studénkou. (Moravan, 1879, č. 41). 27) 1879, 13.–14. červen. Bohumín. Letní typ. Za-

28)

29)

30) 31)

191

plavený Bohumín a okolí, zbořeno několik domů. Voda v Odře 3,5 m nad obvyklou úroveň (též povodeň Opavy, Moravice a Ostravice). (Moravan, 1879, č. 144). 1880, 5. srpen. Ostrava, Ostrava-Svinov, Vražné [Annaberg, Ústí]. Letní typ. Průtrž mračen. Zbořené domy, strženy mosty, zaplavené silnice, splavená úroda. Voda až 4 m nad normálem (též povodeň Bečvy, Lubiny a Ostravice). Některé části Ostravy zaplaveny až do výšky 2,5 m. Z centra města zůstalo uchráněno jen hlavní náměstí s přilehlými ulicemi a kostel sv. Václava. (Obecní škola Ústí, s. 14; Schram, 1888, s. 86; Kudela, 1926, s. 82 — cituje pro Svinov chybně k 15. srpnu; Zlámal, ed., 1929, s. 81–82, 519–520, 544; Severa, 1933, s. 153; Zwierzina, 1943, s. 131 — uvádí, že Odra zaplavila nebývale velké území; Havrlant et al., 1967, s. 303–304; Barcuch, 1998, s. 74). 1891, po 24. červenci. Ostrava-Svinov. Letní typ. Deště 20.–24. července. (Kudela, 1926, s. 82 — zmiňuje pro Svinov bez data; Polách, Gába, 1998, s. 11). 1892, bez data. Ostrava-Svinov. Typ nejasný. (Kudela, 1926, s. 82). 1894, po 17. červnu. Odra. Letní typ. Srážky ve dnech 14.–17. června. (von Niessl, ed., 1896, s. VI).

Obr. 154. Městečko Odry s řekou Odrou („Oder“) v popředí z roku 1817 (Rolleder, 1903) Fig. 154. The town of Odry with the River Odra (“Oder”) in the foreground, 1817 (Rolleder, 1903)

192


Jak vyplývá z předchozího soupisu, je počet povodní doložených přímo na samotném toku Odry neporovnatelně menší než u ostatních zpracovávaných řek. Může to souviset i s existencí menšího počtu historicky významnějších míst ležících přímo na samotném toku Odry, z nichž jsou zachovány odpovídající písemné prameny. Přitom pro jiné řeky v jejím povodí (např. pro tok Opavy — viz Kreuzinger, 1862) nebo některá jiná místa (např. Fulnek — viz Kron. Fulneku) je informací o povodních neporovnatelně více. Tak např. Opava je zmiňována v souvislosti s povodní z tání velkého množství sněhu již v roce 1405, kdy zde velká voda měla smést všechny mosty (Jahrbücher Breslau in Girguś et al., 1965, s. 40). Řadu dalších povodní na Odře na polském území (např. ve Vratislavi) uvádějí četné další práce (např. Hellmann, von Elsner, 1911; Walawender, 1932; Namaczyńska, 1937; Girguś et al., 1965). Od spekulativního doplnění předložené chronologie na základě existujících analogií s jinými řekami nebo částmi samotného toku Odry bylo ale upuštěno s tím, že bude třeba pokračovat v excerpci dalších dokumentárních pramenů.

6.4.5 Řeka Morava Historické povodně na řece Moravě do roku 1881 jsou uváděny pro celou část tohoto toku na území Moravy (obr. 155). Dokumentárními údaji jsou dokladovány následující případy: 1) 1501, bez data. Olomouc, Tovačov. Letní typ. Protržení rybníků, poškozené mlýny. (Steinbach, 1783, I, s. 227; Fischer, 1808, I, s. 186 — chybně k roku 1500). 2) 1522, po 20. dubnu. [Uherský Brod]. Letní typ. (Kron. Kúdelky a Bartoška, s. 9). 3) 1538, 31. prosinec. Olomouc. Zimní typ. (Hass, s. 9). 4) 1543, po 17. listopadu. [Jihovýchodní Morava]. Typ nejasný. Deště, sněžení. (Jan z Kunovic, s. 150). 5) 1548/49, zima. Olomouc. Zimní typ. Tání množství sněhu. Škody. (Hass, s. 16). 6) 1555, bez data. [Uherský Brod]. Typ nejasný. [Odkaz u povodně z roku 1583]. (Kron. Kúdelky a Bartoška, s. 159–160). 7) 1565, 1. leden. [Uherský Brod]. Zimní typ. Náhlé tání. (Kron. Kúdelky a Bartoška, s. 49–50). 8) 1565, [březen]. [Uherský Brod]. Zimní typ. Mnoho sněhu, obleva. (Kron. Kúdelky a Bartoška, s. 50 — cituje bez data). 9) 1567, bez data. [Moravský Písek, Uherský Os-

troh]. Typ nejasný. Voda zaplavila silnici a hráze. (Hurt, Němeček, 1973, s. 33). 10) 1570, masopust.88 Uherské Hradiště. Zimní typ. Povodeň jaká nebyla od roku 1522. (Kron. Kúdelky a Bartoška, s. 67). 11) 1583, po 22. říjnu. [Uherský Brod]. Typ nejasný. Déšť se sněhem (20.–22. říjen), nato mráz. Povodeň, jaká nebyla od roku 1555. (Kron. Kúdelky a Bartoška, s. 159–160). 12) 1591, 10. červenec. [Morava]. Letní typ. Několikadenní povodeň. (Bydžovský, s. 268). 13) 1595, 17. březen. Olomouc (obr. 156). Zimní typ. (Kranich, s. 42). 14) 1598, [březen]. Hodonín, Morava. Zimní typ. Tání množství sněhu. (Hutter. Chron. I, s. 327; Treixler, 1926, s. 10 — uvádí pro Hodonín bez data). 15) 1598, léto–podzim. Morava. Letní typ. (Hutter. Chron. I, s. 327 — konstatují šestkrát záplavy a škody; Lamentací, s. 91 — bez data citována velká povodeň; Dopisy Karla st. ze Žerotína, č. 370, s. 106 — uvádí před 20. prosincem; Matuška, s. 174 — zmiňuje pro jaro až léto). 16) 1600, před 24. červnem. Uherské Hradiště. Letní typ. (Zapletal, 1937, s. 19). 17) 1603, před 25. říjnem. Lobodice. Letní typ. Protržení stavu. (OA Opava — pob. Olomouc, fond Arcibiskupství Olomouc I/6 Listiny papírové, sign. F — Kroměříž, inv. č. 4178, sign. F III a 13/1). 18) 1604, kolem 20. srpna. Hodonín. Letní typ. Po deštích od 4. srpna, škody. (Hlavinka, Noháč, 1926, s. 94). 19) 1605, 4.–12. srpen. [Jihovýchodní Morava]. Letní typ. Deště. (Lamentací, s. 104–105). 20) 1609, 6. srpen. Uherské Hradiště, Staré Město. Letní typ. Škody. (Ann. Hradistienses, s. 95). 21) 1652, 22.–23. červenec. Olomouc, Uherské Hradiště. Letní typ. Trvalé deště od 7. července. Škody. Uherské Hradiště zaplaveno po čtyři týdny. (Přenský, s. 54; Listiny archivu napajedelského, 1910, s. 261 — uvádí protržení rybníka povodní pro Otrokovice bez data; Hutter. Chron. I, s. 484 a Hutter. Chron. II, s. 643 — uvádějí pro červenec na Moravě, škody na obilí, ztráty na životech a dobytku; Theatrum Europaeum, 1685, s. 319 — uvádí pro Olomouc deště pro 18.–22. července). 88

Masopust je brán jako období 28–62 dnů od Tří králů (6. ledna) do Popeleční středy (středa před 1. postní nedělí Invocavit) (Friedrich, 1997; Bláhová, 2001).


193

Obr. 155. Výřez části povodí řeky Moravy mezi Olomoucí (Olmütz) a Uherským Hradištěm (Hradisch) ze stavovské čtyřlistové mapy Moravy od Johanna Christiana Müllera, vydávané v Brně od roku 1716 (Tabula Generalis) Fig. 155. Part of the Morava catchment between Olomouc (Olmütz) and Uherské Hradiště (Hradisch) from the foursheet Estates Map of Moravia by Johann Christian Müller, published in Brno regularly since 1716 (Tabula Generalis)

194


Obr. 156. Řada zpráv o povodních řeky Moravy je dochována pro město Olomouc (dřevořez Johanna Willenberga otištěný roku 1593 v knize „Zrcadlo Markrabství moravského“ od Bartoloměje Paprockého z Hlohol) (archiv O. Kotyzy) Fig. 156. A number of reports on floods on the Morava River are preserved for the town of Olomouc (woodcut by Johann Willenberg published in 1593 in “Mirror of the Moravian Margraviate” by Bartoloměj Paprocký of Hloholy) (the O. Kotyza archive)

22) 1656, bez data. Uherské Hradiště. Typ nejasný. Týden povodeň, škody. (Nisl, s. 61).89 23) 1667, 4. červenec. Mohelnice. Letní typ. Liják, škody. (Historia Miglicena, s. 24). 24) 1672, 10. srpen. Uherské Hradiště. Letní typ. Oběti, škody. (Czibulka, 1859, s. 248). 25) 1676, bez data. Mohelnice. Typ nejasný. Protržení rybníků, škody. (Historia Miglicena, s. 26). 26) 1680, před 23. květnem. Spytihněv. Typ nejasný. Kostel zničený povodní. (Listiny archivu napajedelského, 1909, s. 290). 27) 1685, [září]. Mohelnice. Letní typ. Škody na otavách, lnu a seně. (Kerneriova kron., s. 165). 28) 1690, bez data. Hodonín. Typ nejasný. Voda na náměstí 1 m vysoko, značka v pivovaře. (Pamětní kniha in Čada et al., 1979, s. 131). 29) 1699, bez data. Napajedla. Typ nejasný. Mlýn nemlel pro povodeň. (Listiny archivu napajedelského, 1910, s. 240).

89 V edici zápisů Matyáše Maxmiliána Nisla (Nisl, s. 61) je rok této povodně uveden s otazníkem jako 165(6?). Naproti tomu Čoupek et al. (1981, s. 202–203) zařadili tuto povodeň v publikaci týkající se dějin Uherského Hradiště již k roku 1646.

30) 1700, před 14. březnem. Napajedla. Zimní typ. Mlýn nemlel pro povodeň. (Listiny archivu napajedelského, 1910, s. 240). 31) 1714, červenec. Kroměřížsko (Kroměříž, Miňůvky, Postoupky, Hradisko, Bezměrov). Letní typ. (Peřinka, 1911, s. 146). 32) 1715, 30. květen. Uherské Hradiště, Staré Město. Letní typ. Povodeň po deštích od 25. května, škody. (Ann. Hradistienses, s. 104; Ambrož, 1905, s. 239, Ambrož, 1931, s. 84 — uvádí bez data pro Moravičany). 33) 1716, 17. únor. Bohutín, Chromeč. Zimní typ. Škody (na losinském panství přičítáno čarodějnicím). (Polách, Gába, 1998, s. 6). 34) 1716, bez data. Kojetín, Lobodice, Tovačov. Letní typ. Škody. (Peřinka, 1930, s. 236 — uvádí protržení stavu u Kojetína a průnik Bečvy do Moravy u Lobodic). 35) 1719, před 20. červnem. Spytihněv. Letní typ. Škody. (Listiny archivu napajedelského, 1914, s. 143). 36) 1736, bez data. Kojetín. Typ nejasný. (Peřinka, 1930, s. 64). 37) 1737, 1. únor a poté. Hodonín. Zimní typ. (Jakob Kleins Chron., s. 14). 38) 1737, 11. prosinec. Rohatec. Typ nejasný. (Kro-


39)

40)

41) 42) 43)

44)

45) 46)

nikář piaristů ve Strážnici in Bíza, Skácel, 1973, s. 45). 1740, bez data. Kojetín, Zábřeh. Typ nejasný. (Falz, 1920, transl. Schupplerovi, 2001, s. 90; Peřinka, 1930, s. 64 — uvádí pro Kojetín bez data). 1741, bez data. Kojetín, Uherské Hradiště (obr. 157). Typ nejasný. (Peřinka, 1930, s. 64; Čoupek et al., 1981, s. 241 — citují na podzim vlhkost v domech v Uherském Hradišti po povodni). 1743, bez data. Kojetín. Typ nejasný. (Peřinka, 1930, s. 64). 1744, jaro. Věrovany. Zimní typ. Škody. (Peřinka, 1930, s. 286). 1747, 2. červenec a poté. Hodonín. Letní typ. Škody na senách. (Jakob Kleins Chron., s. 84; Pamětní kniha in Čada et al., 1979, s. 154). 1751, 14.–18. březen. Spytihněv, Hodonín. Zimní typ. Jedna oběť (Hodonín), škody. Povodeň trvala do 27. března, 15 dnů stály mlýny. (Jakob Kleins Chron., s. 99–100; Náhrada škod, nefol. — zmiňuje před 29. březnem; Pamětní kniha in Čada et al., 1979, s. 154). 1752, 2. září. Dub nad Moravou. Letní typ. Protržení rybníků. (Mazal, s. 147). 1761, 23.–24. únor. Olomouc, Zábřeh. Zimní typ. Škody, oběti na životech. Dne 25. února

47)

48)

49)

50)

51)

52)

53)

195

pokles hladiny. (Falz, 1920, transl. Schupplerovi, 2001, s. 109 — uvádí na jaře pro Zábřeh; Prucek, 1998, s. 135–136). 1763, 23. červen. Kroměříž. Letní typ. Oběti, škody. (Peřinka, 1911, s. 146; Peřinka, 1934, s. 89–90). 1769, 29. srpen. Uherské Hradiště. Letní typ. Město nezaplaveno. (Ann. Hradistienses, s. 126). 1770, 5. srpen. [Uničov]. Letní typ. Rozvodnění Moravy a potoků, škody. (Fiala, 1994, s. 165; Fišer, 1998, s. 31 — uvádí při Kroměříži pro jaro až podzim dvacetšestkrát rozlití vod a škody na mostcích a polích). 1771, bez data. Kojetín, Uherské Hradiště. Typ nejasný. (Fišer, 1921, s. 105 — od roku 1769 cesty kolem Uherského Hradiště nejméně desetkrát zaplaveny; Peřinka, 1930, s. 64). 1775, 5. únor. Moravičany. Zimní typ. Škody. V noci voda zamrzla. (Ambrož, 1905, s. 240; Ambrož, 1931, s. 88; Novák, 1993, s. 96). 1780, 8.–9. březen. Olomouc. Zimní typ. Škody. (Brünner Zeitung, 1780, č. 24, s. 190; Langer, s. 35; Peřinka, 1930, s. 64 — uvádí bez data pro Kojetín). 1813, bez data. Kojetín. Typ nejasný. (Peřinka, 1930, s. 64).

Obr. 157. Veduta královského města Uherského Hradiště z první poloviny 18. století (částečně kolorovaná perokresba — Archiv města Brna, fond V 3 Knihovna Mitrovského, Sbírka vedut Josefa Dismase Ignáce Hofera, inv. č. 16). Město bylo často postihováno povodněmi řeky Moravy (v popředí) Fig. 157. A view of the royal town of Uherské Hradiště from the first half of the 18th century (partly coloured drawing — Brno City Archives, V 3 Mitrovský Library, Collection of Vistas by Josef Dismas Ignác Hofer, catalogue no. 16). The town has frequently been afflicted by floods from the River Morava (in the foreground)

196


54) 1826, bez data. Napajedla. Typ nejasný. Protržení splavu. Škoda 3 799 zlatých. (Sova, 1937, s. 200). 55) 1827, bez data. Napajedla. Typ nejasný. Utržení mostu přes Moravu, škoda 2 567 zl. 50 kr. (Sova, 1937, s. 200). 56) 1830, 19. březen a poté. Hodonín, Moravičany. Zimní typ. Stálé deště. Voda zaplavila náměstí a vnikla do domů (Hodonín). Velká voda po 6 týdnů (Moravičany). (Ambrož, 1932, s. 138; Farní kronika in Čada et al., 1979, s. 180 — uvádí jen březen pro Hodonín; Novák, 1993, s. 97). 57) 1831, po 12. září. Bílany, Napajedla. Letní typ. Deště 11.–12. září. Odneseno seno a otavy, zatopené stodoly (Bílany). (Kron. rod. Fuchsovy, s. 64–65; Prasek, 1882, s. 172; Peřinka, 1930, s. 64 — uvádí pro Kojetín bez data). 58) 1834, 1.–6. leden. Moravičany. Zimní typ. (Ambrož, 1932, s. 138; Novák, 1993, s. 97). 59) 1836, bez data. Kroměříž. Typ nejasný. Voda v přízemí zámku na stopu (32 cm) vysoko. (Peřinka, 1911, s. 146–147). 60) 1840, 22. leden. Kroměříž. Zimní typ. Tání sněhu, chod ledu, déšť 19.–21. ledna. Poškozen most, mlýn a jez. (Denkbuch Kremsier, fol. 172r–173r). 61) 1845, 29.–31. březen. Olomouc, Moravičany (pro 27. březen). Zimní typ. Škody (Moravičany — rozbořené chlévy). (Moravia, 1845, č. 45, s. 178; Ambrož, 1932, s. 139; Novák, 1993, s. 97). 62) 1847, bez data. Kojetín. Typ nejasný. (Peřinka, 1930, s. 64). 63) 1850, bez data. Moravičany. Typ nejasný. (Ambrož, 1932, s. 140; Novák, 1993, s. 97). 64) 1853, bez data. Rohatec. Letní typ. Odplavené seno. (Bíza, Skácel, 1973, s. 55). 65) 1854, srpen. Rohatec. Letní typ. Cesta do Rohatce zaplavena, koně se brodili po břicha ve vodě. (Bíza, Skácel, 1973, s. 55). 66) 1858, léto. Moravičany. Letní typ. Deště 12 dnů. Morava se šestkrát vylila. (Ambrož, 1932, s. 141). 67) 1860, 9.–10. duben. [Šumpersko]. Typ nejasný. Škody (odneseno mimo jiné 5 000 měřic uhlí). Také povodeň na Desné. (von Tersch, 1901, s. 163). 68) 1862, 5.–6. únor. Olomouc. Zimní typ. Větší povodeň než před dvěma roky. (Brünner Zeitung, 1862, č. 32, s. 252).

69) 1862, 1.–2. duben. Alojzov, Ruda nad Moravou. Typ nejasný. Poškozeny „hrable” (na plavení dřeva). (Hošek, 1967, s. 38). 70) 1870, před 15. dubnem. Olomouc. Zimní typ. Tání sněhu. Zaplaveny louky. (Moravan, 1870, č. 86). 71) 1876, po 20. únoru. Olomouc. Zimní typ. Tání sněhu. Z Olomouce se jezdilo na loďkách do nemocnice na Klášterním Hradisku. (Horejsek, 1996, s. 77; Polách, Gába, 1998, s. 9 — uvádí pro Leštinu povodeň pro rok 1876, protržena hráz, zaplavena celá vesnice). 72) 1879, před 17. dubnem. Moravičany, Mohelnice. Typ nejasný. Zaplaveny pole a louky. (Moravan, 1879, č. 88). 73) 1879, 14.–16. červen. Kvasice, Moravičany, Náklo, Olomouc. Letní typ. Třídenní lijáky. Zaplaveny pole, louky a osady. Zaplavená oblast od Kvasic po Tlumačov podobná mořské zátoce. Voda přes 1 sáh (190 cm) vysoko (Náklo). (Moravan, 1879, č. 139, č. 144; Ambrož, 1932, s. 146; Vrbka, 1941, s. 293; Pospěch, 1998, s. 23). 74) 1880, 2. leden. Moravičany. Zimní typ. Tání sněhu. (Ambrož, 1932, s. 147). 75) 1880, 11. červen. Chromeč, Moravičany, Spytihněv. Letní typ. Morava několikrát vystoupila z břehů. (Novák, 1993, s. 98; Medek, 1968, s. 25 — cituje pro Chromeč bez data; Nekuda, ed., 1995, s. 602 — uvádí pro Spytihněv bez data). Řeka Morava je počtem povodní excerpovaných z dokumentárních pramenů reprezentována sice podstatně lépe než Odra, ale hůře než tři zpracovávané české řeky. Navíc údaje jsou vztaženy na celý tok řeky, kdy zejména povodně z přívalových dešťů v horní části toku se již nemusely v podobě povodní projevit na středním či dolním toku. Stejně jako v případě Odry, jsou i pro Moravu z pohledu historických povodní lépe dokumentovány její přítoky (např. Dyje s Jihlavou a Svratkou — viz např. Brázdil et al., 2003b — nebo Bečva). Desetiletí bez povodní na řece Moravě je tak třeba přičítat spíše chybějícím nebo dosud neexcerpovaným dokumentárním pramenům než přirozenému kolísání jejich frekvence (obr. 158). Nejvyšší počty povodní v letech 1591–1610, 1711–1720, 1831–1840, 1871–1880 atd. v porovnání s ostatními dekádami tak mohou souviset i s množstvím dosud excerpovaných dokumentárních pramenů.

ANALÝZA NEJVĚTŠÍCH HISTORICKÝCH POVODNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH

197

Obr. 158. Dekádové četnosti povodní na řece Moravě podle dokumentárních pramenů v období 1501–1880 s rozlišením podle typu povodně (1 — zimní, 2 — letní, 3 — nejasný) Fig. 158. Decadal frequencies of floods on the River Morava according to documentary sources in the period 1501–1880, and differentiation of flood types (1 — winter, 2 — summer, 3 — unclear)

6.5 ANALÝZA NEJVĚTŠÍCH HISTORICKÝCH POVODNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH 6.5.1 Povodeň ze září roku 1118 Povodeň ze září roku 1118 je první velkou vodou, o níž existují přímé zprávy z našeho území. Jak bylo uvedeno v kap. 6.2.1, do své kroniky ji tehdy pojal pražský kanovník Kosmas (Kosmas, s. 219) (obr. 159). Kompilační české anály k této události dodávají, že povodeň zasáhla celé Čechy (Ann. Bohemici, s. 382; Let. hradištsko-opatovické, s. 392; soupis mladších pramenů viz Brázdil, Kotyza, 1995). Kosmova zpráva je důležitá již proto, že kronikář sám povodeň prožil (kroniku psal po roce 1118 až téměř do své smrti v roce 1125) a zajisté i viděl, jakou způsobila pohromu. Kromě škod jako první zmiňuje i úroveň, kam voda dosahovala — přes 10 loktů nad mostovku (tj. asi 593 cm). Připočte-li se k tomu výška dřevěného mostu (přibližně 2–3 m), tak se dosáhne úctyhodné výšky 8–9 m nad průměrnou hladinu Vltavy. Pokud by se zpráva brala doslova, pak by tuto povodeň bylo možné považovat za vůbec největší za posledních tisíc let (včetně povodně ze srpna 2002). Je však třeba mít na paměti, že Kosmas jako kronikář výšku uvedl jen odhadem, nejspíše promítnutím její úrovně z nějaké budovy poblíž mostu, jak to sám viděl. Tedy mohla být i o něco nižší. Zároveň to může nepřímo ukazovat i na fakt, že si lidé v této době velikost povodně zaznamenali „pro věčnou paměť“ nějakou ryskou či spíše křížkem jako křesťanským symbolem. Kosmou uváděná výška 10 loktů nad podlahou mostu je tak nadlouho jediným kvantitativním údajem o velikosti velké vody v Čechách.

Důkaz výjimečnosti této povodně bývá spatřován ve vytesané značce na děčínské zámecké skále. Poprvé ji („podle známek u kříže na skále“) i s příslušnou výškou (18 loktů 16 palců, tj. 1106 cm) uvedl katolický kněz a vlastivědný badatel Václav Krolmus (1845, s. 207). Měla být nejvýše ze všech zde zaznamenaných povodní, včetně roků 1845 a 2002. Toto signum sice vzbudilo již koncem 19. století určité pochybnosti Dlouhého (1899), ovšem

Obr. 159. Fiktivní portrét děkana pražské kapituly a kronikáře Kosmy (kolem 1045–1125) pochází z rukopisu jeho kroniky ze 12. století, deponovaného původně v lipské univerzitní knihovně a zničeného za druhé světová války (fotoarchiv Oblastního muzea v Litoměřicích) Fig. 159. This imaginary portrait of the chronicler Kosmas (around 1045–1125), Dean of the Prague Chapter, comes from a manuscript of his chronicle from the 12th century, originally kept at the Leipzig University library and destroyed during the Second World War (photo archives of the Regional Museum, Litoměřice)

198


bez jakýchkoliv konkrétních argumentů. I když později při zaměřování povodňových značek nalezena nebyla, zachované relikty na skále prokázaly její existenci (blíže viz kap. 6.2.10.3 a obr. 127). Při absenci dalších pramenů již dnes nelze prokázat, zda povodeň z roku 1118 skutečně zmíněné výšky dosáhla. Annalista Saxo (s. 755) sice píše, že v tomto roce „maximo inundatio aquarum in omni Europa fuit“ (tj. byla v celé Evropě převeliká povodeň). Problém ale tkví v tom, že Annalista Saxo, píšící až ve druhé polovině 12. století, se ve své kronice nezřídka opíral právě o Kosmu, takže mohl být ovlivněn jeho zprávou. Přesto ji ale asi znal nejen z Kosmovy kroniky, ale snad o ní slyšel i od pamětníků. O velké vodě se v roce 1118 hovoří ještě na konci léta v závislosti na Annalistu Saxovi v Durynsku (viz Alexandre, 1987), bez datace v braniborském Pegau (Ann. Pegavienses, s. 253) a rovněž bez časového určení na Dunaji v Melku s tím, že se povodeň udála „per plurimas partes mundi“, tj. na mnoha místech světa (Ann. Mellicenses, s. 501). Z letopisů z Melku údaj převzaly anály z rakouského Admontu a Klosterneuburgu i z bavorského Schäftlarnu (Ann. Admuntenses, s. 578; Cont. Claustroneoburgensis prima, s. 612; Ann. Scheftlarienses, s. 336). Zmínka o této velké vodě, opět bez datace, se objevuje i v první a třetí recenzi kompilačních análů z polského Krakova (Ann. Polonorum, s. 624, 625), kde jde opět o zprávu přejatou, tedy stěží se vztahující k území Polska. S velkou pravděpodobností lze předpokládat, že se jednalo o povodně v září. Z výše uvedeného výčtu tak vyplývá, že povodně se odehrály v povodí Vltavy, Labe a Dunaje.

6.5.2 Povodeň z ledna–února roku 1342 Povodeň z přelomu ledna a února roku 1342 je jedním z mála případů, kdy Vltava v Praze způsobila zpustošení kamenného mostu. Jak plyne z líčení kronikáře Františka Pražského (obr. 160), jednalo se o typickou zimní povodeň ve dnech 31. ledna–1. února, která přišla po tuhé zimě a náhlé oblevě, doprovázené deštěm, kdy došlo k tání značného množství sněhu a chodu ledu, jímž byl ze tří čtvrtin poškozen Juditin most (František Pražský, s. 177–179): „Anno Domini MCCCXLII in vigilia Purificacionis sancte Marie Virginis calido vento australi preambulo, quem pluvia quasi vernalis fuit subsecuta, post durissimam hyemem et gravissimam, in qua multitudo hominum in Boemia et in aliis terris90 nimio frigore fuit extincta, factum est

grande diluvium per impetum aque nivealis et pluvialis et propter ingentem molem et spissitudinem glaciei ruptus est pons Pragensis in pluribus locis, quod vix quarta pars de ipso remansit, verumtamen aquarum impetu debilitata. Et omnia molendina et obstacula sunt destructa, pluresque ville circa littora site cum hominibus et ceteris animalibus sunt absorpte et suffocate. In toto quoque mundo tunc temporis

90 Je zajímavé, že o velmi mrazivé zimě před únorem prameny z okolí mlčí. Pouze kronika z Kostnice hovoří o tom, že mrazy přišly až 18. února a trvaly do března (Alexandre, 1987, s. 469; Glaser, 2001, s. 76), což je v souladu se zprávami o chladnu a hojném sněhu z Bologne. V severní Itálii ovšem napadlo množství sněhu již na počátku roku a uhodily mrazy (Alexandre, 1987, s. 470). Značnou sněhovou pokrývku před únorem naznačují i velké únorové povodně, které postihly část Evropy.

Obr. 160. Od Františka Pražského (†1362) pochází popis povodně v Praze ve dnech 31. ledna–1. února 1342, kdy došlo ke zboření kamenného mostu (Abbildungen, 1773) Fig. 160. A description of the Prague flood from 31 January to 1 February 1342, which destroyed the old stone bridge, comes from František Pražský (†1362) (Abbildungen, 1773)


fuerunt maxime inundaciones, ita quod in aliis terris pontes lapidei et lignei per aquas nimias sunt destructi. Mare quoque fuit multum augmentatum et in altum elevatum, quod omnes cysternas Weneciis et in aliis civitatibus mari adiacentibus totaliter destruxit. Et in civitate Pragensi aque longe lateque diffuse, maxime in celariis diversum potum humanis usibus preparatum destruentes, dampna plurima intulerunt. Cives quoque Pragenses et Podskalenses strues magnas et multas lignorum ad edificia varia dipositorum propter impetum aquarum perdiderunt. Et quia inopinate et subito factum est hoc diluvium, vise sunt domus cum hominibus et infantes in cunabulis natantes; quibus matres nimium meste succurrere non valuerunt. Visa sunt quoque animalia diversa domestica et varia suppellectilia deferri. Et illa quassacione miserabili mitigata multa corpora hominum submersorum sunt reperta. Et primo homines intellexerunt, quod tam grande et arduum bonum perdiderunt. Nam cum res necessaria perditur, primo eius precium advertitur. Nam quasi corona regni cecidit, cum ille pons famosus corruit, et fit labor magnus et personarum pericula in navigando, merorque pauperum naulo carendo. Pons quoque valentissimus a venerabili in Christo patre domino Johanne IV, Pragensi episcopo XXVII, in Rudnicz efficaciter, firmiter decenterque constructus inviolatus permansit, licet maior ibi concursus fuisset aquarum et grandior de glacie massarum impulsus repentinus, de quo gracias Deo referentes, sui fideles congaudebant. Tunc temporis circa Minorem civitatem Pragensem propter multitudinem arene, que impetu aquarum extitit aggregata, fuit obstructus aque meatus et amplius molendina ibidem haberi non potuerunt.“ (Léta Páně 1342, v předvečer Očišťování svaté Panny Marie [1. února], po předchozím teplém jižním větru, po němž přišel déšť jakoby jarní, po velmi kruté a tuhé zimě, za níž silným mrazem zahynulo množství lidu v Čechách i v ostatních zemích, nastala přívalem sněhové a dešťové vody veliká povodeň a obrovskou spoustou a tloušťkou ledu byl na několika místech stržen pražský most, takže z něho zůstala sotva čtvrtina, leč i ta byla přívalem vod poškozena. Byly též strženy všechny mlýny a jezy a četné vesnice ležící u břehů byly i s lidmi a ostatními živočichy pohlceny a zatopeny. Také na celém světě byly tenkrát převeliké povodně, takže i v jiných zemích byly spoustou vod zbořeny mosty kamenné i dřevěné. Také moře se velice vzdulo a vystoupilo do výšek, takže úplně zničilo všechny vodní nádrže v Benátkách i v jiných městech ležících u moře. I v městě pražském

199

vody široko daleko rozlité převelice zničily ve sklepích různé nápoje, připravené k potřebě lidí, a způsobily mnoho škod. Pražští a podskalští měšťané ztratili přívalem vod mnoho ohromných hromad dřeva, určeného k různým stavbám. A protože tato povodeň nastala nečekaně a náhle, bylo vidět plavat domy s lidmi a nemluvňata v kolébkách, jimž matky, nesmírně nešťastné, nemohly pomoci. Bylo též vidět, jak jsou odnášena rozličná domácí zvířata a různé nářadí. A když se ona žalostivá pohroma zmírnila, našlo se mnoho těl utonulých lidí. Tu lidé ponejprv pochopili, jak nebetyčně veliké dobro ztratili, neboť když se ztratí nezbytná věc, tu se teprve pozná její cena. Neboť jako by spadla koruna království, když se zřítil onen proslulý most, a nastala veliká potíž a nebezpečí lidí při převážení a zármutek chudáků nemajících na převoz. Zato velmi pevný most v Roudnici, postavený úspěšně, pevně a krásně ctihodným otcem v Kristu, panem Janem IV., 27. biskupem pražským, zůstal nepoškozen, ačkoli tam byl větší proud a silnější nápor masy ledových ker. Z toho se jeho věřící radovali, vzdávajíce díky Bohu. Tenkrát na Menším Městě pražském množstvím písku, který se tam přívalem vod nahromadil, zatarasen průtok vody a nadále už tam nemohly být používány mlýny.) Letopisy z kláštera Altzelle na řece Muldě u města Nossen (Ann. Veterocellenses, s. 45) k této události konstatují: „1342. Infra octavam purificationis corruerunt pontes in Dresden, in Praga et in aliis multis locis.“ (1342. Při oktávě očišťování [P. Marie, tj. 2.–9. února] byly strženy mosty v Drážďanech, Praze a na mnohých dalších místech.) Z písemných pramenů vyplývá, že v únoru 1342 se ze břehů vylily i Loira, Seina, Rýn, Dunaj, Mohan, Neckar, Inn a Labe (Alexandre, 1987, s. 468–470; pro Bamberk srovnej i Klemm 1973, s. 12). Je proto s podivem, že Glaser (2001) o této zimní povodni v Německu vůbec nehovoří. Tam totiž vzbudila podstatně větší ohlas povodeň z července téhož roku, považovaná na základě studia jezerních sedimentů Urnersee za povodeň tisíciletí (Siegenthaler, Sturm, 1990). Zdá se, že i František Pražský myslel povodněmi „po celém světě“ právě událost z července 1342, která ale Čechy zřejmě nepostihla. Červencová povodeň byla vyvolána osmidenními dešti, téměř nepřetržitými a místy v podobě průtrží mračen, které následovaly po delším suchém období (k meteorologickému rozboru blíže viz Tetzlaff et al., 2001). Alexandre (1987) uvedl celkem 19 různých zpráv z dokumentárních pra-

200


menů popisujících tuto povodeň (obr. 161). Velkou vodou byla postižena zejména povodí Mohanu, Neckaru, Rýna po Mohuč, Werry, Fuldy, Labe a Dunaje. Mimořádně vysoké hodnoty povrchového odtoku, kdy např. v povodí Mohanu měl specifický odtok dosahovat až kolem 180 l.s-1 na km2, podmínily intenzivní plošnou erozi a vznik až deset metrů hlubokých strží na zemědělsky využívaných svazích v různých částech Německa. Uvedenému extrému lze patrně přičítat značný podíl dokonce na celkovém přenosu půdního materiálu za posledních 10 000 let (Bork, 1988). Povodeň způsobila také ztráty na lidských životech a velké materiální škody. Např. zpráva z první a třetí redakce pokračování kroniky z erfurtské Hory sv. Petra (Cron. S. Petri Erfordensis, s. 460) konstatuje, že byly zničeny mosty nejen v Erfurtu, ale i ve Würzburgu, Řezně, Frankfurtu nad Mohanem, Wetzendorfu u Norimberka, Bamberku a také v Drážďanech. Tato zpráva však patrně slučuje škody i s výše zmíněnou zimní povodní.

Obr. 161. Lokalizace extrémní červencové povodně roku 1342 ve střední Evropě podle zpráv uvedených Alexandrem (1987) (upraveno podle Borka, 1988). V českých narativních pramenech nebyla tato povodeň vůbec zmíněna Fig. 161. A localization of the extreme flood of July 1342 in Central Europe, according to reports cited by Alexandre (1987) (adapted according to Bork, 1988). This flood is not mentioned in Czech narrative sources at all

6.5.3 Povodeň z července roku 1432 Rok 1432 patřil z hlediska povodňové aktivity k mimořádným, neboť během něho byly zaznamenány tři velké povodně. Dvě významné povodně v březnu a v prosinci ale značně převýšila velká voda v červenci, která byla do povodně v srpnu 2002 považována za největší povodeň posledního tisíciletí. Proto je po zmínce o dvou menších povodních roku 1432 diskutována dále podstatně detailněji než jiné velké povodňové události posledního tisíciletí. Zima 1431/32 byla velmi tuhá a sněžná. Podle kněze Jana Gaudencia (Gaudencius, fol. 2v) měla téměř bez polevení trvat od 22. listopadu 1431 až do jara roku 1432. Jak plyne ze zápisu kronikáře Bartoška z Drahonic, byla březnová velká voda typickou zimní povodní (Bartošek, s. 606): „Eodem anno prima et secunda septimanis in ieiunio erat ex nive continue quasi ningente magna inundacio aquarum per totam Boemiam et alibi, que non fuit tanta a XL et ultra annis.“ (V prvním a druhém týdnu v postu [9.–22. březen] byla následkem téměř ustavičného sněžení po celých Čechách i jinde velká voda, že taková nebyla už čtyřicet let a déle.) K tomu dodává neznámý pražský měšťan, jehož dílo stojí nejblíže k archetypu Starých letopisů českých (SLČ-CT1, s. 50): „Ipso anno post magnum frigus in carnisprivio circa Translationem sancti Wenceslai, quod festum fuit feria tercia ultima carnisprivii, fuit magna inundacio per resolucionem glaciei et nivium, sic quod aqua diffusa fuit post ecclesiam beate Marie Virginis in Lacu prope ecclesiam sancti Nicolai. Qualis inundacio non fuit a tempore inundacionis seu diluvii, quod fuit in festo sancti Nicolai.“ (V překladu o něco mladšího letopisce (SLČ-Q, s. 51): „Toho léta po veliké zimě o masopustě o Přenesení svatého Václava [4. března], kterýžto svátek byl v úterý poslední masopustní, byla veliká povodeň po rozjižení ledu a sněhóv tak, že se byla voda vylila až za kostel Matky Božie na Lúži, blízko ke kostelu svatého Mikuláše. A takovéž povodně nebylo jest od té povodně, kteráž byla na svatého Mikuláše.“) Z citovaných pramenů tedy vyplývá, že dne 4. března ještě mrzlo. Poté přišla obleva, která způsobila náhlé tání sněhové pokrývky, chod ledů a velké rozlití vod v Čechách. V Praze stála voda u staroměstských kostelů Panny Marie Na Louži a sv. Mikuláše. Trvala dosti dlouhou dobu (14 dnů). Důležitý je postřeh kronikáře Bartoška, že šlo o povodeň, kterou zřejmě on a jeho vrstevníci nepamatovali po 40 let.


Tato povodeň se neprojevila jen na českých tocích, ale minimálně i na Dunaji v Bavorsku. Analista z bavorského Diessenu (Notae Diesenses, s. 327) poznamenal, že tehdy byla nadmíru drsná zima a „pre nimio frigore et nive“ (pro nadmíru mrazů a sněhu) mnoho lidí zahynulo a vymrzly stromy i obilí. Dále píše: „Et postmodum circa inicium veris multiplicate sunt aque, quod multe civitates et oppidi ex inondacione [sic!] aquarum circa Danubium perierunt.“ (A poté kolem počátku jara byly tak převeliké vody, že mnoho měst a městeček kolem Dunaje bylo zničeno povodní.) Březnová povodeň byla přibližně stejná jako velká voda ze 6. prosince téhož roku. K neznámému pražskému měšťanovi (SLČ-CT1, s. 50) se přidal jejím vylíčením i Bartošek (s. 609): „Item eodem anno videlicet XXXII ante Nativitatem domini inmediate fuit eciam magna aqua in fluminibus, sed non tanta, quanta erat prius.“ (Rovněž byla téhož roku, totiž 1432, těsně před Narozením Páně [před 25. prosincem] velká voda na řekách, ale ne tak velká jako před tím.) Ani z jednoho záznamu však neplyne příčina povodně či učiněné škody. I když kronikáři mají trochu rozdílnou dataci této události, jednalo se zjevně o jednu povodeň, patrně také zimního synoptického typu. Daleko sdílnější byli kronikáři v případě katastrofální povodně letního typu v červenci roku 1432. Tak neznámý pražský měšťan konstatuje (SLČ-CT1, s. 50, 52): „Ipso anno ante diem sancti Iohannis Baptiste usque prope ad festum sancte Marie Magdalene erant maximi calores, quod eciam homines mortui sunt pre calore. … Eodem anno sabbato ante Magdalene in nocte incepit pluere et pluit per totam noctem et cras tota die dominico et feria secunda de mane maxima aqua inundavit et omnia molendina et balnea circum Pragam destruxit et asportavit. Ubi eciam pons Maioris Civitatis Pragensis ruptus est [in quinque capitibus]91 de nocte in vigilia sancte Marie Magdalene, feria 2a super terciam feriam; et in festo sancte Marie Magdalene infra missas cepit aqua minui. Celaria, testudines, domus rupte in Maiore Civitate, In Porziecz et Podskalo, ffetor eciam aque illius, prevetorum, cadaverum diversi generis protunc fuit. De porta Porziecz Civitatis Nove Pragensis in altitudine duorum hominum aqua fluxit. Eciam de muris Pragensibus aqua scaturivit. Insuper ecclesie sanctorum Egidii, Castuli, Bethleem, Leonardi, Andree, Nicolai, Sancte Marie in Lacu etc. 91

Slovo v závorce je mladší přípisek (viz Černá et al., 2003, s. 230 — textově-kritický komentář k SLČ-CT1).

201

naufragium sunt perpesse; cum hoc eciam per inferiorem partem Circuli Majoris Civitatis Pragensis cum magno impetu aqua fluxit. Eadem eciam inundacio ad campum Hospitalense, in Liben et alias planicies copiam lignorum diversorum, domos, molendina, casas, tecta diversa, rotas, molares, cistas, armarias et plurima alia hominibus necessaria deportando reliquit.“ V překladu o něco mladšího letopisce (SLČ-Q, s. 51, 53) tato zpráva zní (obr. 162): „Toho léta před sv. Janem Křtitelem [24. června] až blízko k svaté Máří Magdaléně [22. července] byla přielišná horka, že lidé mřeli horkem. … Toho léta v sobotu před sv. Máří Magdalénú [19. července] v noci počal dýšť jíti a šel přes celú noc a nazajtřie v neděli [20. července] celý den, a v pondělí [21. července] ráno příliš veliká voda byla a všecky mlýny a lázny [sic!] okolo Prahy zbořila a pobrala. A tu most Většieho Města pražského zbořil se [v pěti obloucích]92 v noci u vigiljí sv. Máří Magdalény v pondělí na úterý [z 21. na 92

Dodáváme podle SLČ-CT1 (viz předchozí poznámka).

Obr. 162. Popis povodně z července roku 1432 na fol. 229v v redakci Q rukopisu Starých letopisů českých (Zlomky českých kronik. MZA Brno, fond G 10 Sbírka rukopisů zemského archivu 14.–19. stol., inv. č. 114) Fig. 162. A description of the flood of July 1432 on folium 229v in edition Q of the Old Czech Annals manuscript (Fragments of Czech chronicles. Moravian Land Archives, Brno, collection G 10 of the Manuscript Collection of the Land Archives, 14th–19th centuries, catalogue no. 114)

202


22. července]. A na sv. Máří Magdalénu ve mše93 počala voda opadati, pivnice, sklepy, domy zbořivši na Většiem Městě pražském, Na Pořiečí a v Podskalí. Také smrad z té vody tehdy byl z východóv94 a z zmrlých hovad rozličného plemene, a z brány Na Pořiečí Nového Města pražského na výš dvú člověkú voda šla. Také ze zdí pražských voda chrčela. Také kostelové svatých, svatého Jiljie, svatého Haštala, v Betlémě, svatého Linharta, svatého Ondřeje, svatého Mikuláše, Matky Božie na Lúži i jiní, zkázu jsú měli skrze vodu. Také tú chvílí po dolejší straně Rynku Většieho Města pražského s velikú prudkostí voda šla. Také táž povodeň na Špitálské pole a do Libeň a na jiné roviny množstvie rozličného dřievie, domy, mlýny, chalupy, střechy, mlýnská kola, truhly, almařie i jiné mnohé věci lidem potřebné vynesla a tu nechala.“) Jiný letopisec z nejstarších redakcí Starých letopisů českých uvádí (SLČ-A, s. 73 [téměř shodný text mají ze starých redakcí i SLČ-a, s. 92; SLČ-V, s. 116; SLČ-D, s. 149]): „Léta téhož u ponjelí před svatú Máří Magdalénú [21. července] byla u Praze povodeň veliká, že na Starém Městě vozili se na Rynku na lodech. A na ovocném rynku tekla voda ulicí [mimo uzdáře]95 jako voda veliká a stála voda až do barvieřóv [k Železné ulici]96 a zbořila u Praze most nový kamenný a všecky mlýny, což jich bylo na Vltavě, pobrala a zbořila jest a mnoho vsí [s obilím okolo řeky]97 pobrala a ztopila a u Praze mnoho domóv zbořila.“ Letopisci tzv. střední vrstvy Starých letopisů českých z období po 1441 až 1460, kdy anály přerůstají v kroniku, k výše uvedenému na podkladě ještě „všeobecné paměti“ o památné povodni dodávají (SLČ, s. 84–85; viz též mladší vrstva letopisů SLČ-R, s. 64; SLČ-G, s. 106):98 „… a zbořila v Praze most nový kamenný (a to příčinú túto, že se byl most ucpal v některých sklepích chalupami, dřívím, senem a obilím s polí; a protož se byl protrhl na tré) — a všecky mlýny, což jich bylo na Vltavě, pobrala a zbořila jest. A mnoho vsí pobrala a lidí i dobytka ztopila a mnoho domóv v Praze zbořila, též v Berúně [Beroun] i jinde. A ta velikost vody trvala do tý-

93 Jde tu asi o jitřní mši, tj. matutinum, původně ve třetí čtvrtině noci (před svítáním). Ve 14. století byla přesunuta k 7. hodině ranní (viz Bláhová, 2001, s. 284). 94 Tj. ze záchodů. 95 Dodávají SLČ-V (s. 116) a SLČ-D (s. 149). 96 Přidává SLČ-a (s. 92). 97 Dodává SLČ-V (s. 116) a SLČ-D (s. 149). SLČ-a (s. 92) pouze přidává „s obilím“. 98 Podrobněji to zatím uvést nelze, neboť tyto o něco mladší redakce SLČ na své kritické vydání zatím čekají.

hodne [do 28. července]. A k tomu chtie mudrci, že jest od potopy světa tak veliké vody nebylo. Na Piesku [Písek] také ten most kamenný porušila a podmlela a zábradla s něho smetala; neb se voda až přes zábradla u nich valila. Ale potom sú jej vešken zase statečně podělali a opravili i s zábradly.“ Přímé svědectví podává i voják Bartošek z Drahonic (Bartošek, s. 607–608): „Eodem anno etc. videlicet XXXII in estate, que estas fuit multum gravis, quia a festo sancti Georgii non pluit nisi semel satis modicum usque dominicam, que ceciderat in illam sillabam fus, et sabbato ante predictam dominicam hora quasi XXIIII cepit pluere et pluebat quottidie usque feria III ipso die Marie Magdalene. Et sic feria II in vigilia s. Magdalene in nocte et feria III ipso die fuit tanta inundacio aquarum, sic quod tantam veteres senes et decrepiti homines utriusque sexus non recordabantur, sic quod multas villas, opida, molendina, fenum, frumenta messa, acervos bladorum et feni [sic!] aqua receperat et de diversis rivis, rivulis, fluminibus in tantum aqua fuit a gravi coartata, sic quod per nimiam obstruccionem lignorum, domorum, feni, bladorum quasi Pragensis pontis decursus aquarum fuit obstructus, sic quod quasi per totam civitatem Antiquam Pragensem, ymmo in platea communi circa mediastinum et per alios vicos et plateas grandis aqua fluebat et magnum dampnum in celariis, in pontibus diversis fecit et ultimo propter dictam obstruccionem pontis quatuor testudines et tres stube seu sustentacula pontis lapidei Pragensis et quinque testudines tunc sunt rupte et evulse; et sic illa aqua per pontem tenta rupto ponte per vehementem descensum suum recepit et destruxit omnia molendina in civitate Pragensi, que fluvium Multavia[m] adiacebant preter duo, que eciam satis destructa fuerunt, et sursum per aliquot miliaria, sic quod panis erat in civitate Pragensi multum in caro foro, quod prius erat pro duobus nummis, tunc erat vix pro uno grosso; et multi homines per Boemiam tunc per nimiam inundacionem diversarum aquarum sunt submersi, quia cum opidis, villis et domibus et integris molendinis homines et res et substanciam eorum aqua ex inproviso et vehementer recepit, sic quod multus fletus erat in Boemia, Misne, in Drazdan et alibi iuxta rivos et flumina.“ (Téhož roku, totiž 1432, bylo velmi zlé léto, protože od svátku svatého Jiří [23. dubna] nepršelo než jednou dosti mírně až do neděle, která připadla na slabiku fus [20. července], a v sobotu před zmíněnou nedělí [19. července] začalo asi o 24. hodině pršet a pršelo denně až do úterý, kdy bylo Marie Magdaleny [22. července]. A pak v pondělí před sv. Magdale-


nou v noci [z 20. na 21. července] a v úterý nato [22. července] nastala taková povodeň, že takovou nepamatovali ani staří a vetší lidé obojího pohlaví. Voda vzala mnoho vesnic, městeček, mlýnů, seno, požaté obilí, stohy obilí a sena [sic!]. U různých potoků, potůčků i řek byly toky zataraseny, že bylo pro nadměrné nakupení dříví, domů, sena a obilí zastaveno odtékání vody pod pražským mostem a velká voda se rozlila téměř po celém Starém Městě pražském, dokonce i po hlavním náměstí kolem pranýře. I po jiných náměstích a ulicích tekla voda a způsobila velkou škodu ve sklepích a na rozličných lávkách. Posléze se pro řečené zatarasení mostu prolomily a byly strženy čtyři oblouky a tři pilíře kamenného mostu pražského, a tak ona voda zadržená pobořeným mostem strhla svým odtokem a pobořila všechny mlýny v městě Praze, stojící u Vltavy, až na dva, které byly rovněž dosti poškozeny, a na několik mil dolů po proudu, takže byl v městě Praze velmi drahý chleba: co ho dříve za dva peníze, tehdy se stěží dostalo za groš. A mnoho lidí se v Čechách pro záplavu na různých vodních tocích utopilo, protože voda vzala nečekaně a prudce lidi a jejich věci i majetek spolu s celými městečky, vesnicemi, domy a celými mlýny, takže bylo mnoho nářku v Čechách, v Míšni, v Drážďanech i jinde při potocích a řekách.) Poslední svědek, který povodeň nepochybně viděl v Chvatěrubech, napsal (Ann. Pragenses breves, s. 20): „Anno Domini 1432, feria sexta [recte secunda] in vigilia s. Marie Magdalene fuit magnum diluvium ex habundancia pluviarum, ita quod tunc eram in Chuatirub et respexi in aquam, modo infra ligna de Praga pertransierunt, molendina, fena, bevo, similiter manipuli siliginis. Et narratur, quod in civitate Pragensi multa edificia ruerunt, primum de ponte lapideo quinque stube, omnia molendina preter in parte Minori, forte ea causa manserunt qua re [sic!] tunc domus. Sed incepit pluere sabbato ante festum Marie Magdalene et pluit duabus septimanis integre.“ (Léta Páně 1432, v pátek [správně v pondělí] v předvečer sv. Máří Magdaleny [21. července] byla velká povodeň z převelikých dešťů, když jsem tenkrát byl v Chvatěrubech a pohlížel na vodu, jak ku Praze pobrala množství dřev, mlýnů, sena, dobytka, nadto i snopy žita. A říkali, že v městě Praze se zřítilo mnoho stavení, především však most dřívím [ucpaný] v pěti obloucích, všechny mlýny až na malostranské, snad z tohoto důvodu tu vydrželo [stát] tolik domů. A tak pršelo od soboty před svátkem Máří Magdaleny [19. července] a nepřetržitě pršelo po dva týdny [asi do 2. srpna].)

203

Jak je zřejmé, pisatelé všech čtyř zpráv se vcelku shodují a zdařile se doplňují při popisu hydrometeorologické situace: Od 23. dubna bylo velké sucho, pršelo jen jednou a ještě málo. K tomu 23. června uhodila vedra a byla tak velká, že lidé parnem omdlévali na polích i umírali. Horko bylo ukončeno v podvečer 19. července, kdy kolem 19.00 hod. SEČ (tak se asi dá vyjádřit Bartoškovo konstatování „asi 24. hodin“, v přepočtu od západu Slunce předchozího dne přesněji 19.45 hod.) počalo pršet a pršelo dnem i nocí až do 22. července (poslední pramen dokonce uvádí dvoutýdenní déšť). V noci z 20. na 21. července, či spíše k ránu, přišla povodňová vlna a voda prudce stoupala, až kulminovala k ránu 22. července a po jitřní mši, tzn. po 7.00 hod., počala klesat. Povodeň zcela opadla až po týdnu, tj. 28. července. Během povodně se utopilo mnoho lidí i dobytka. Velké byly materiální škody. Některé domy byly zbořeny a jiné zatopeny. Odneseny byly mlýny a snopy obilí, které leželo na polích, což zapříčinilo nedostatek potravin, zvláště chleba, a růst jejich cen (v konečném součtu s dalšími faktory to vedlo k velkému hladomoru na podzim 1432 a v roce 1433 — viz Brázdil, Kotyza, 1995, 1997, 2001; Čornej, 2000; Černá et al., 2003). Pražský kamenný most nevydržel tlak vodních mas, ještě zvýšený ucpáním jeho oblouků unášeným materiálem (hlavně vorového dříví z Podskalí, zbytků příbytků, snopů obilí a sena atd.) a probořil se v několika obloucích. Kromě výčtu přímých škod je důležitý i odhad úrovně, do které sahala vzdutá vltavská hladina. Voda zatopila Poříčskou bránu do výšky dvou lidí (asi 3,2–3,4 m), přetékala přes hradby (asi 4 m), zaplavila staroměstské kostely sv. Jiljí, Haštala, Linharta, Ondřeje, Mikuláše, Panny Marie Na Louži a Betlémskou kapli. Pod vodou se octla značná část Starého Města pražského, Poříčí, Podskalí, Špitálské pole v Libni a patrně i část Malé Strany (podle Ann. Pragenses breves, s. 20, tam zůstaly stát některé mlýny). Na Ovocném trhu tekla voda ulicí jako řeka. Na Staroměstském rynku kolem pranýře se plavili lidé na loďkách. Neznámý pražský letopisec (Chron. Anonymi, s. 60) konstatuje, že voda sahala do většiny ulic („qua inundavit usque introitum majoris civitatis ferream plateam“), kde se rozlévala jako moře („quasi caribus maris“). Z dalších úvah je třeba vyloučit dříve frekventovaný názor, že se Vltava měla během této povodně vrátit do jakéhosi svého prastarého koryta v ob-

204


lasti Starého Města pražského, neboť takovéto říční rameno, jak prokázal Hrdlička (2001), tu nikdy nebylo. Problematický je údaj o 3 loktech vody (asi 1,8 m) nad podlahou u sv. Jiljí od Pötzsche (1784), který byl přejat později Kotyzou et al. (1995). S ohledem na polohu sv. Jiljí a poměrně vysoko umístěný vchod do hlavní lodi jde zřejmě o mylný údaj, nemající oporu v dobových pramenech. Závažná je informace o zaplavení kostela sv. Haštala na Haštalském náměstí, ležícím na vltavské terase VIIb, který před rokem 1432 ani po něm nebyl nikdy zatopen, popř. voda k němu nedosáhla (Kotyza et al., 1995). Relativně vysoko leží také Staroměstské náměstí, kde lidé v červenci 1432 jezdili na loďkách kolem pranýře. Podle dostupných písemných pramenů pouze v srpnu 1501 dosahovala voda až k náměstí a v únoru 1655 sem dvakrát přinesla led. Pro určení výšky povodně je důležitá také zmínka o pranýři, který stával spolu se šibenicí v polovině náměstí v blízkosti pozdější celnice (Teige, Herain, 1908; umístění celnice viz obr. 163), tedy někde v oblasti dnešního pomníku

Mistra Jana Husa. To by ukazovalo na to, že červencová povodeň na Vltavě v Praze byla asi opravdu největší ze známých velkých vod do roku 2002. Müller a Kakos (2003) konstatují, že porovnání obou povodní je značně obtížné, neboť díky protipovodňovým opatřením v srpnu 2002 (mobilní stěny) není známa potenciálně zaplavená plocha Starého Města pražského (obr. 164). Tuto povodeň považují za největší v posledním tisíciletí (bez uvažování případu z roku 1118) na základě povodňových značek. Úroveň povodně z roku 1432, pro kterou v Praze značka není, kladou mezi značku povodně z února 1784 (do roku 2002 nejvyšší značka) a ze srpna 2002. Červencová povodeň roku 1432 je doložena také na horním toku Vltavy záznamem neznámého autora (Chron. breve Bohemiae, s. 466) pro Český Krumlov, kde strhla oba mosty („in Crumlov ambo pontes sunt destructi“). Z výše uvedených pramenů plyne, že povodeň zasáhla i povodí dalších řek. Tak podle starého letopisce (SLČ, s. 84–85; viz též SLČ-R, s. 64; SLČ-G,

Obr. 163. Pohled na Staroměstské náměstí v Praze kolem roku 1790. Uprostřed náměstí je Mariánský sloup, vpravo od něj nízká budova celnice (kolorovaný lept Leopolda Paukerta — in Hlavsa, 1984) Fig. 163. A view of Old Town Square in Prague around 1790. The Column of the Virgin Mary (Mariánský sloup) stands in the centre of the square and the low building to its right is the customs office (coloured etching by Leopold Paukert — in Hlavsa, 1984)


205

Obr. 164. Mobilní stěny při povodni v srpnu 2002 na Vltavě v Praze zabránily zatopení některých částí města jako např. Staroměstského náměstí. Pohled ze Smetanova nábřeží na Pražský hrad (foto L. Elleder) Fig. 164. Moveable walls along the River Vltava in Prague prevented the inundation of certain parts of the city, such as the Old Town Square, during the flood of August 2002. A view of Prague Castle from Smetanovo nábřeží Enbankment (photo L. Elleder)

s. 106) v Písku Otava zbořila zábradlí mostu a podemlela pilíře a v Berouně způsobila škody Berounka (tedy obdobně jako roku 2002).99 Dlouhý (1899) dokonce uvádí značku povodně z roku 1432 na mostě v Písku. Podle Müllera a Kakose (2003) zasáhla velká voda i povodí Lužnice, neboť „nejpodrobnější popis srážek pochází z Třeboňské kroniky“. Tento závěr je ovšem mylně odvozen z názvu pramene. „Kronika třeboňská“, přesněji řečeno latinská „Chronicon Treboniense“, byla vcelku jistě sepsána

99 Podle karlštejnských záznamů kronikáře Bartoška z Drahonic měla být hladina Berounky při této povodni překročena o 3 lokty (178 cm) hned o dva roky později, a to dne 27. července 1434 (Bartošek, s. 616): „Eodem anno etc. XXXIV feria III post festum sancti Jacobi erat inundacio aquarum maxima in flumine Mzye sub castro Carlstain, maior tribus ulnis quam priores, videlicet que erat in vigilia sancte Marie Magdalene ante duos annos.“ (Téhož roku 1434 byla v úterý po svátku sv. Jakuba [27. července] velká povodeň na řece Mži [Berounka] pod hradem Karlštejnem, voda byla o tři lokte výše než při dřívější povodni, totiž té, která byla o dvě léta dříve den před svatou Máří Magdalenou [21. července 1432]).

v Praze neznámým měšťanem, který pro její sestavení užil archetyp Starých českých letopisů. Podle deponování v třeboňském archivu ji takto nešťastně nazval její první vydavatel K. Höfler (viz Čornej, 1988). Z jihu Čech je zajímavá poznámka neznámého analisty, který si zapsal (Chron. Rosenbergicum, s. 77): „Fuit diluvium maximum in Boemia, Moravia, Austria, Ungaria feria secunda ante Mariae Magdalenae et destruxit villas, civitates et in Praga destruxit pontem et molendinum.“ (V pondělí byla před Máří Magdalenou [21. července] převeliká povodeň v Čechách, na Moravě, v Rakousích, v Uhrách a zničila vsi, města a v Praze zbořila most a mlýny.) Tedy povodeň nebyla omezena jen na Čechy. Toto konstatování potvrzuje i zpráva z Melku (Cont. Mellicensis, s. 525), kde se uvádí, že větší povodeň na Dunaji než roku 1490 byla pouze „in 58 annis preteritis“ (tj. před 58 lety, tedy roku 1432). Povodeň postihla také Labe, neboť podle zápisu Bartoška z Drahonic (Bartošek, s. 608) „multus fletus erat in Boemia, Misne, in Drazdan et alibi“ (tj.

206


bylo mnoho nářku v Čechách, Míšni, Drážďanech a jinde). Z české části Labe je vedle již zmíněné značky z Děčína dochováno cenné svědectví v tištěné kronice o Ústí nad Labem od předbělohorského humanistického básníka a kronikáře Johanna Augustina Tichtenbauma (Tichtenbaum, s. 203): „1432 um Maria Magdalena, große Überschwemmung in Außig, so dass man mit einem Kahn bis in die Mitte des Marktplatzes fahren konnte“ (tj. 1432 kolem svaté Máří Magdaleny [22. července] byla velká povodeň v Ústí [nad Labem], takže až do poloviny rynku se mohlo jezdit na loďkách). Není ovšem jasné, zda poeta vycházel z dnes neznámého pamětního spisu o této povodni, pořízeného přímo v Ústí nad Labem, nebo se nechal inspirovat zprávami o povodni v Praze. V roce 2002 dosáhla povodeň hlavního ústeckého náměstí jen okrajem (obr. 165), i když podle značky v Děčíně měla být o 58 cm vyšší než velká voda z roku 1432. Červencová povodeň v Čechách se promítla i do jiných pramenů. Anály klaštera Altzelle k roku 1432 uvádějí (Ann. Veterocellenses, s. 47): „Hic fac-

ta est magna inundatio aquarum, scilicet feria secunda post [octavam] Margarethe virginis seu die Praxedis virginis, scilicet quod Albea destruxit pontem Misnensem, pontem Dreßnensem et Pragensem et multas domos cum hominibus vivis in eis deportavit, et hoc in monasterio nostro [Veterocellenses] pertransiit aqua in horreum domini in sua curia, et multas molendinas hic et in omni terra transvexit.“ (Byla zde povodeň, to jest v pondělí po [oktávě] panny Markéty čili v den panny Praxedy [21. července], totiž proto Labe zničilo míšeňský most, drážďanský a pražský most a mnoho domů se zde žijícími lidmi odneslo a zde v našem klášteře [Altzelle] šla voda v hrůze pánů v náš dvůr a zde i ve všech zemích mnoho mlýnů odnesla.) Oproti Tichtenbaumově záznamu z Ústí nad Labem je tak povodeň uváděna ještě o den dříve. Mylně k roku 1433 (tento rok akceptuje i Glaser, 2001) datoval analyzovanou povodeň durynský kronikář Johann Rothe (Rothe, s. 1820): „Ouch wart ym lande zu Behemen gross gewessir umbe Margarethe [sic!], do von die stat zum Brode [sic!]

Obr. 165. Pohled na zaplavené Ústí nad Labem při katastrofální povodni v srpnu 2002. V porovnání s velkou historickou povodní z července 1432 se voda tentokrát dostala jen na okraj hlavního Mírového náměstí ve městě (fotoarchiv Povodí Labe, státní podnik) Fig. 165. A view of Ústí nad Labem during the disastrous flood in August 2002. In contrast to the immense historical flood in July 1432, this time the water reached only the edge of the town’s main square, Mírové náměstí (photo archive of Povodí Labe, state enterprise)


unde andir mer stete vortorben, unde das wasser furte das selbe mal die brucke zu Gorlitz, die ferbehusser an der Nysse enweg, der brucken zu Dressin allayne eynen swebogen, unde sust die brucke zu Myssen unde zu Grymme furte is gantz enwegk.“ (Tehdy také v české zemi byla velká voda na Markétu [13. července], díky čemuž město Brod [asi Beroun] — a také mnoho dalších jiných — zůstalo zničeno, a tím náporem vod byl odnesen most ve Zhořelci, barvířské domy nad Nisou, a z mostu v Drážďanech pouze jedno pole, ovšem úplně odnesla zase mosty v Míšni a v Grimmě.) Skutečnost, že tyto prameny konstatují škody při povodních i na dalších tocích mimo vlastní Labe, ukazuje, že mimořádnými srážkami muselo být zasaženo nejen povodí Vltavy, ale i Krušné hory a snad i Lužické a Jizerské hory. Takovéto rozložení vydatných srážek by nápadně připomínalo situaci ze srpna roku 2002, tedy i synoptické příčiny, které k němu vedly (viz kap. 5.3.9 a 7.3).

6.5.4 Povodeň ze srpna roku 1501 Podle existujících dobových pramenů se jednalo o typickou letní povodeň podmíněnou několikadenními dešti, která postihla několik povodí ve střední Evropě. Řadou dokumentárních údajů je dokladována především pro Čechy. Tak podle Starých letopisů českých (SLČ, s. 218; SLČ-G, s. 315) začalo pršet 13. srpna a pršelo bez přestání do 17. srpna. Spoustami vod došlo k protržení rybníků (např. Dopisy bavorské, s. 333 — viz kap. 6.2.3), které přispěly k povodni na Vltavě v Praze, kde voda ve staroměstských ulicích sahala až k sv. Jiljí a k sv. Mikuláši a přiblížila se k Dlouhé ulici. Zaplavila sklepy, poškodila zdi domů a utopila se v ní jedna děvečka. Velká voda odnesla dřevo z břehů, poničila mlýny a brusírny, zaplavila chmelnice, louky a zahrady kolem Prahy. Ve vesnicích při řece zatopila domy, chlévy s dobytkem a vyžádala si i oběti na lidských životech. Jak uvádí Lupáč (k 12. srpnu 1501), voda měla sahat dva lokty nad Bradáče (118 cm). Bohuslav Balbín (obr. 166) v díle „O Praze“ dokonce dodává (Balbín, s. 85): „Na tržišti Starého Města pražského se sousedé na rybářských člunech převáželi k svým.“ Věrohodnost tohoto tvrzení však jiný pramen nepotvrzuje. Povodeň se projevila i na Labi, jak ukazuje podrobný výčet škod v zápise z Litoměřic (Záznam v právním rukopise, fol. 177v): „… O Matku Buoží v neděli [15. srpna] přibývalo vody velmi mnoho a nazejtří v pondělí [16. srpna] tak jí mnoho přibylo, že valchu vzala, potom šlejfírnu, potom mostu tři po-

207

le u Studničkova vostrovu, a tak po kusu toho mostu brala, až jej všecken až pod šrank pobrala od Ptáka, a tak jej po té vodě po kusích sebrali, jeden kus za Mlíkovidy na polích, druhý kus za Čalostským ostrově, jiný u Libochovan, některé u Oustí, a to za purkmistra Kašpara Košťála. Voda byla okolo všech Mlíkovid, lidé museli na kostel utéci, ale dobytek jim všecken zůstal na Řehákovým poli, neb kus malý pole zůstal, že voda naň nedosahovala. Želetice všecky v vodě byly, Kopyště voboje a byla voda až k Brňanóm, a to vše z Labe, Voherka byla malá, zase k Lukovcóm Kodedkovo pole všecko potopila a mlejn vcele byl připlynul od Roudnice za Lukšovo pole u Lukovec a na něm 24 st[rychů] obilé a byla voda zároveň s tím mostem, co byla ostala, tak až již na dlažení sahala. Mno[h]o domův zbořila na Bejňově nad mlejny, koželuhům pode mlejny pod mostem na Dubině a byla voda na Dubinu až do domu Václava Perníkáře a v Rybářích dolejší domy všecky skoro zbořila, znamenitú škodu pánům a obci učinila, dříví mnoho pobrala, krom mostu, a mandelů a snopů, neb jich tak mnoho plynulo a žalostí srdce plakalo i pravili, že sou se rybníci v Práchenště strhaly.“ Z dalších míst v Čechách je tato povodeň zmiňována v pramenech z Českých Budějovic pro 14. srpen (Kron. rod. Matyášů, s. 192) a pro následující den 15. srpna z Trutnova (Hüttel, s. 26), z Třeboně (Drobné zápisy z Třeboně, s. 546–547), z Rábí (Dopisy bavorské, s. 333) a v odvolání na městskou knihu i z Jindřichova Hradce (Teplý, 1927, s. 143). Focke (1879, s. 331), odkazující se na městské knihy z Ústí nad Labem a Pirny, datuje povodeň k 16. srpnu. Krolmus (1845, s. 207) udal pro značku velké vody při této povodni na zámecké skále v Děčíně výšku na 14 loktů 4,5 palce (841 cm). Voda tehdy zaplavila značnou část ulic Míšně (včetně tří bran) a okolí města (Grünewald, 1829, s. 110). Dodnes se tu zachovala značka. Z moravských pramenů je srpnová povodeň dokladována jihlavskými kronikáři (Leupold, s. 25; Setzenschragen, s. 10): „Am tag Mariä himelfarth. Ist ein unerhörttes grosses wasser gewesen, das khein mensch zu Iglau gedocht hott, die Iglau ist so gros gewesen, das man nicht gewust, wo das wasser so schnell herkhomen ist.“ (Den Nanebevzetí panny Marie [15. srpna]. Byla neslýchaná velká voda, jakou žádný člověk v Jihlavě nepamatoval; Jihlava byla tak velká, že se nevědělo, odkud voda tak rychle přišla.) Steinbach (1783, s. 227) pak cituje bez bližší datace protržení rybníků u Žďáru nad Sázavou a Tovačova, přičemž povodní na řece Moravě měly být poškozeny mlýny na jejích březích.

208


Obr. 166. Jezuita Bohuslav Balbín (1621–1688) cituje ve svém díle „O Praze“ řadu vltavských povodní, některé z jím uváděných případů však nejsou zcela věrohodné (Abbildungen, 1773) Fig. 166. In “About Prague”, the Jesuit Bohuslav Balbín (1621–1688) cites a number of Vltava floods. However, some of the cases he presents are not entirely plausible (Abbildungen, 1773)

Staré letopisy české (SLČ, s. 218; SLČ-G, s. 315) i litoměřická memorábilia (Z kněh pamětních starých, s. 124) uvádějí, že tato povodeň byla vedle Čech a Moravy i v Uhrách a v Německu. Podle slezských pramenů shromážděných v pracích Walawendera (1932, s. 56–57) a Girguśe et al. (1965, s. 97–100) začalo intenzivně pršet od 13. srpna. Nato se od 15. do 29. srpna vylily ze břehů Nysa Kłodzka, Odra, Oława i další řeky, které značně poničily kraj a způsobily velké škody na majetku. Pod vodou se ocitlo např. Kłodzko, Nysa či Kamenz. Ve Vratislavi voda dokonce přetekla a pak i protrhla ochranný val u kostela sv. Vincence („ruptis aggeribus prope monasterium sancti Voncencii [sic!]“ — viz Chronica principium Poloniae in Girguś et al., 1965, s. 100) a v Novém Městě jezdili lidé dlouho na loďkách. Tamní městský písař

Nicolaus Pol (Jahrbücher Breslau II, s. 176) uvádí ve výčtu míst se škodami vedle Vratislavi a Nysy také Legnicu, Opavu, Racibórz, Strzelin či Těšín, a konstatuje, že o takové povodni nebylo slyšet 40 let („grosser Wasser, dergleichen in 40 Jahren nicht erhöret“). Srpnová povodeň roku 1501 díky své nezvyklé výšce neunikla pozornosti ani v Rakousku a v Bavorsku. Letopisec z rakouského Melku (Cont. Mellicensis, s. 527–528) v obsáhlé informaci sděluje, že povodeň na Dunaji přišla dne 14. srpna 1501 z nadmíry dešťů, kdy se i „in partibus Bohemie innumeris ruptis lacunis“ (na české straně protrhlo bezpočet rybníků) a povodeň způsobila mnoho škod a ztrát na lidských životech. V Melku až do základů strhala domy, vnikla do kláštera i do jeho kostela Panny Marie, kde dosahovala po okna a v klášteře jezdili mniši na loďkách. V okolí, protože končily žně, pobrala množství obilí a na loukách otavu. Voda stála po 10 dnů, tj. do 23. srpna, a poté počala klesat. Ve Welsu byl při této katastrofální povodni zničen most přes řeku Traun, takže přeprava byla zajišťována nejdříve loďkami a poté po jednoduché lávce (Rohr, 2004, s. 317). V bavorském Niederaltaichu (Notae Altahenses, s. 425) je povodeň datována k 16. srpnu 1501 a voda z Dunaje měla dosahovat k atriu kláštera a zatopit klášterní bránu.

6.5.5 Povodeň z března roku 1598 Povodeň ve dnech 12.–13. března roku 1598 byla způsobena náhlým táním mimořádného množství sněhu, jak plyne z podrobného popisu povodně z Pamětní knihy Litoměřic (s. 310–311 — viz obr. 167): „Led na Labi se trhl v sobotu po neděli Laetare [7. března], kterýž trval od Obětování Panny Marie [21. listopadu] [15]97. Před tím rozebrány byly kozy. Zima byla stálá a sněhy veliké, jak od několika let nebyly, takže Labe od toho času čím dále vždycky rostlo. Potom vítr znamenitě prudký a teplý se strhl, dlouho trval a mnoho škod lidem nadělal. Od kteréhožto [větru] se sněhové žraly, voda čím dál tím více rostla, až z břehů vysoce vystoupila. Však až do klobouku Bradáče na kamenné bárce dosahovala,100 takže most ve velikým nebezpečenství zůstával, na kterýž veliký kamení voziti musili. Jakož pak ráno v týž pátek [13. března] most u Ptáku i s dlažbou

100 Poprvé a dá se říci, že i naposled, je tu zmínka o soše Bradáče na litoměřickém mostě (na jediném kamenném pilíři, který na mostě byl — ostatní pilíře byly dřevěné či šlo jen o provizorní podpěry, tzv. kozy).


209

obyvatel MMP, s. 81–82): „… nad hlaváče u mostu vytesaného na půl druhého lokte se vyzdvihla.“ I když podle básně Jiřího Carolida z Karlsperka (obr. 168) měla být méně škodlivá než následující srpnová z téhož roku (Carolides, s. 20), velká voda „skrze město židovské valem se hnala branou k sv. Duchu, tak že by kolo mlýnské mohlo se hnáti“ (Vodňanský, s. 15) a „mlýny všecky zatopila, že sotva jich polovici nad vodou vyhlídalo“ (Paměti obyvatel MMP, s. 81–82). Na Střeleckém ostrově se zachránili dva muži, kteří před vodou vylezli na topol (Pilát, s. 169). Výstižné je konstatování, že „takové povodně veliké nepamatuje paměť lidská ode sta let, jakých škod lidem na stavení, dříví i jinak zdělala“ (Vodňanský, s. 15).

Obr. 167. Ukázka strany 310 v Knize pamětní města Litoměřic (SOkA Litoměřice, fond Archiv města Litoměřice, sign. IV B 1a) se zápisem o březnové povodni roku 1598 (reprofoto P. Kopička) Fig. 167. Page 310 from the Memorial Book of the Town of Litoměřice (State Regional Archives Litoměřice, Archives of the Town of Litoměřice, sign. IV B 1a) recording the March flood of 1598 (repro-photo P. Kopička)

voda vzala a jej až k dědině pana Štefana Xenofila v celosti odnesla a jiným sousedům jak za mostem, ve dvořích, na židovský zahradě, u mlejnů, v Rybářích, na Dubině, tak i jinde, kteří tak blízko Labe obydlé své mají, na staveních, zdech hrubou škodu nebohým lidem udělala, dobytky ze dvorů za mostem a koně na prámku přeplavovati musili, takže Boží dopuštění bylo. Staří lidé oznamovali, že nad tuto vodu, aby kdy větší býti měla, pamětníka není. Rybníky nad Prahou, okolo Bohdanče a Sobotky a jinde se strhaly, jakž o tom tehdáž mluveno bylo a mnohé dítky, pacholátka pro budoucí paměť z mostu na kozách překrytím se umejvalo [sic!].“ Nožíř (fol. 35v) zpřesňuje předchozí zprávu konstatováním, že voda při této povodni byla o jeden loket (59 cm) nižší než v srpnu roku 1501. Několik pramenů cituje povodeň pro den 12. března v Praze (např. Anonymní let. záznamy, s. 50). Voda sahala asi 0,9 m nad Bradáče (Paměti

Obr. 168. Jiří Carolides z Karlsperka (1564–1612), dvorní básník Rudolfa II., zachytil ve svém díle „Elegia de memorabili exundatione Wltavae aliorumque Bohemiae fluviorum Anno 1598 …“ březnovou a srpnovou povodeň roku 1598 na Vltavě (Abbildungen, 1777) Fig. 168. In “Elegia de memorabili exundatione Wltavae aliorumque Bohemiae fluviorum Anno 1598 …”, Jiří Carolides of Karlsperk (1564–1612), court poet to Rudolf II, mentioed the floods that occurred on the Vltava River in March and August 1598 (Abbildungen, 1777)

210


Březnová povodeň je uváděna ve dvou vlnách také pro Ohři v Lounech (Mikšovic, s. 139): „Téhož léta [1598] ve čtvrtek po neděli Judica [12. března] voda veliká, která potom brzy upadla a hned za ní jiná v pátek [13. března] přišla.“ Škody touto povodní zmiňuje v dopise ze dne 20. března 1599 libochovický úředník Jan Kaňka pro Žabovřesky nad Ohří (Liber memorabilium Budinensis, s. 54): „Pominulého roku 98 [1598] na jaře z strany týchž rybníkův nejednou na Vaší Milost sem roznášel a jak se na nich škody od větrův, povodně a od ledův na tarasích a zbraněch [výpustích] všeliké staly …“ Z Moravy, vedle konstatování velkého množství sněhu v zimě 1597/98, je vyjádření k jarním povodním spíše obecnější (Matuška, s. 174; viz také Hutter. Chron. I, s. 327): „Hned po vánocích [25. prosince 1597] snihy velmi veliké byly spadly a trvaly až do neděle Smrtné [8. března 1598]. Pamětníci se ty časy nenacházeli, aby těm podobné snihy v těchto zemích pamatovati měli. … Vody jarní náramně veliké z těch snihů byly a mnoho škod lidem podělaly na rybnících i jiných hospodářství[ch].“

6.5.6 Povodeň ze srpna roku 1598 Typicky letní povodeň ve dnech 17.–18. srpna 1598, která byla po březnové velké vodě druhou katastrofální událostí téhož roku, přišla v českých zemích po období vydatných srážek, které Pamětní kniha Litoměřic (s. 316–317) specifikuje na období od 25. července do 24. srpna. Podobně podle slánských zápisků Václava Kněžoveského (Kněžoveský, s. 53) pršelo po tři týdny od začátku srpna. Mikuláš Dačický z Heslova přičítá povodeň intenzivním dvoudenním dešťům s protržením přeplněných rybníků (Dačický, s. 476): „Těch časuov strhl jse prudký, hustý, dešťový příval a trval pořád dva dni a dvě noci, čímž se staly povodně veliké a strhali mnohé rybníky na vše strany; a zdělala voda násilná škody nemalé, zvláště v Praze, Kouřimi, Brodě Českém etc. V Praze vystoupila voda až k kostelu sv. Jiljí, domu řečenému U třech kalichů, v Starém Městě pražském.“ Dále pokračuje popisem povodně v Kutné Hoře (obr. 169): „V tom v neděli na pondělí v noci, po památce Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie [tj. v noci ze 16. na 17. srpna], přivalila se

Obr. 169. Kutná Hora byla tragicky postižena povodní v srpnu 1598 (výřez z kresby tužkou od Johanna Willenberga z roku 1602 — archiv O. Kotyzy) Fig. 169. Kutná Hora was tragically hit by flood in August 1598 (section of a pencil drawing by Johann Willenberg from 1602 — the O. Kotyza archive)


náhlá prudká voda u Hory Kutny v předměstí páchovském a tu na hutech horních šmelcovních, mlejních, lukách, zahradách, domích velikou škodu zdělala, díl zdi městské podbořivše u brány Čáslavské; duom jeden, v kterémž nájmem obejval Matěj Ouberovský z Ouberovic s manželkou svou, Johankou Bračických z Chořov, s dítkami jich, podňavše tejž doum v cele, an sobě v něm svítili, s nimi se všemi vzala, a tak je opodál nesla; kteříž o pomoc volajíce, kteráž jim, zvláště tak tmavé noci, učiněna býti a přispěti nemohla; ostatek pak toho domu, s kterýmž tak plynuli, jse rozbořilo, a oni všickni stonuli a tak usmrceni jsou.“ Tragické povodně se týkalo také kázání kutnohorského kněze Jakuba Melissaea Krtského v souvislosti s pohřbem utopených osob (Melissaeus Krtský), zmíněné již v kap. 6.2.4. Povodeň na Vltavě v Praze (v noci ze 17. na 18. srpna) a dále v Kutné Hoře a Českém Brodu cituje také Kněžoveský (s. 53): „U Hory a Brodu znamenitou škodu na staveních učinila, domy bravši i jiný pokazivši.“ V Praze sahala voda podle lounského kronikáře Pavla Mikšovice (Mikšovic, s. 152–153) jeden a půl lokte (89 cm) nad Bradáče, což lidé v Praze nepamatovali. Mikšovic dále cituje škody u Kutné Hory, Litoměřic a Zbraslavi, kde voda brala mandele pšenice. Kutná Hora, Český Brod, ale i Kouřim, se objevují vedle Prahy ve zprávě o povodni v pamětech obyvatel Menšího Města pražského (Paměti obyvatel MMP, s. 82–83). Samotné Kouřimi se týká podrobnější zápis Symona Eustacha Kapihorského (1630, s. 91): „Téhož léta [1598] 16. srpna strhli se mnozí rybníkové nad Kouřimem, jako i potomně Strašyk, kterýžto mnoho škody nadělal. Sladovny, na nichž mnoho kop korců obilí bylo, pobral, kostela u Špitála sv. Maří Magdaleny jako i dvora kus vzal, na zahradách a lukách mnoho škody nadělal, jako i potomně městský rybník roztrhal, kterýmž se též mnohé škody staly.“ Podle trutnovského kronikáře Simona Hüttela (Hüttel, s. 333) dosahovala voda v Praze na Staré Město a došlo k utopení lidí a dobytka. Stručnější zprávy o srpnové povodni v Praze lze nalézt i v dalších pramenech (např. Anonymní let. záznamy, s. 50; Pelargus, s. 137; Pilát, s. 169). Srpnová povodeň řádila také v jižních Čechách. Pramen z Českých Budějovic se zmiňuje o škodách na stodolách a polích pro den 17. srpna (Světecký, s. 29). Podle zápisků Stephana Lichtblaua (Schmidtmayer, 1911, s. 236) utrpěly zejména mosty a zahrada při jezuitské koleji. Přesnější jsou záznamy kronikáře rodu Rožmberků, Václava Březana (Březan II, s. 541–542): „… 17. [srpna], v pondělí

211

po Nanebevzetí Panny Marie u Krumlova z velikého pršení voda na rybníce pod zámkem veliká byla, mnoho poškodivši; 18. Augusti řeka na Vltavě tudíž rozvodnila se, též náramně veliké škody zdělala při městě a není pamětníka, aby jich tak velikou pamatoval, že u mostův městských sluzejí dosahovala.“ Odraz škod při této povodni ve vybraných ekonomických záznamech na Českobudějovicku prezentuje Čapek (1979). Např. v Hluboké nad Vltavou zničila velká voda důležitý most přes řeku, mlýn, jez a vodárnu. Proto požádal majitel panství Jáchym Oldřich z Hradce dne 2. září 1598 městskou radu v Budějovicích o poskytnutí pomoci v podobě městského tesaře Martina Holého, který za pomoci poddaných ukončil opravu mostu do 16. října toho roku (ibidem, s. 94). Povodeň pro den 17. srpna se škodami na domech, zahradách, polích a loukách je zmiňována také na Otavě v Písku (Sedláček, 1911, s. 95). Podrobný popis srpnové povodně na Labi s výčtem škod, charakteristikou další povodňové vlny dne 25. srpna a následného nedostatku chleba pro stojící vodní mlýny nabízí Pamětní kniha Litoměřic (s. 316–317; k povodním v Litoměřicích, obr. 170, viz též Heliades, fol. 107r; Nožíř, fol. 39r): „Léta tohoto [15]98 v outerý den sv. Agapita 18. Augusti od častých dešťů, přívalův a od prudkých větrů, strháním se některých rybníků, neb od sv. Jakuba [25. července] až do sv. Bartoloměje [24. srpna] dešťové prudcí bývali, že obilí na polích nesklizeno v mandelích a na hrstech rostlo. Voda růsti začínala a potom vždy víc a vejš a na šíř velice v rychlosti [v]zrostla a některý den trvala, takže té povodni jarní, jenž při času sv. Řehoře [12. března] byla (toliko čtvrt lokte [15 cm]) rovnati se mohla. Skrze kteréžto náhlé a rychlé rozvodnění při městě na některých staveních, vesnicích, mnohé zdi vypláknuté [sic!] se zřítily a sklepy bořily; při mlejních, na mostě a jinde nenabyté škody zdělány jsou, vobilé na mandelích a na hrstech nesklizené a na polích zůstávalo. To také na velikém díle tou povodní, neb [vody] nad míru prudce přibejvalo a sem i tam na dědiny, luka se vylila, vyzdviženo a pryč unešeno jest, traviny na lukách, v štěpnicích, všecky šlemem aneb kalem ponešeny a v nic obráceny, takže pro nahoře psaný škody u Hory Kutný, v Kouřimě, v Českém Brodě, u Prahy, [ve] vesnicích blíž Labe ležících netoliko lidé, ale i hovada úzkost trpěti museli a se stopili. Nad to vejše v sobotu den sv. Timotea [22. srpna] a v neděli 14. po sv. Trojici [23. srpna] přes celý dny a noc velicí a prudcí větrové se strhly, ti také nemalou škodu v štěpnicích na ovoci, na chmelu, prosu a jiném něco

212


Obr. 170. Pohled na město Litoměřice na dřevořezu Johanna Willenberga, otištěném roku 1602 v knize „Diadochos“ od Bartoloměje Paprockého z Hlohol (archiv O. Kotyzy) Fig. 170. A view of the town of Litoměřice in a woodcut by Johann Willenberg published in “Diadochos” by Bartoloměj Paprocký of Hloholy in 1602 (the O. Kotyza archive)

učinily a po těch znovu v outerý po svatém Bartoloměji [25. srpna], v tým dni Labe po vopadání prvnější nadepsané povodně, až nad břehy k stáji se rozvodnilo, kteréž se lidé obávali, aby větčí [sic!] škody míti nemuseli, neb o tom zhusta mluveno bylo, že se nahoře od těch prudkých větrů rybníci strhaly, ale na druhý den [26. srpna] zase pomalu vopadala. Též také příčinou té povodně dlouho trvající na mlejních obecních mlíti nemohli, takže pekaři chleba ani žemliček v středu po svatém Bartoloměji [26. srpna], ani druhý den [27. srpna] na rynku neměli a co chleba napekli, to hned od pece horký prodávali, odkudž od chudého lidu viničného, že nemohli chlebem fedrováni býti, nemalé naříkání bylo, pročež do vokolních měst a městeček jsou psaní učiněna, aby chleby režný a bílý na prodej do města [Litoměřic] vezli a podle slušnosti lid nádenní fedrovali.“ Srpnová povodeň na Labi je bez bližší datace zmíněna také pro Nymburk (Kulhánek, 1911, s. 314). Z moravských pramenů našly srpnové povodně odraz v zápisech Matyáše Matušky, správce žerotínského panství v Židlochovicích (Matuška, s. 174): „Týž toho líta [1598] byli jsou přívalové náramně velicí a povodně veliké po vší České, Moravské i Uherské zemi, že těm podobný povodni žádných z lidí pamětníků ani v kronykách zapsáno se nenachází. Mnoho

lidí, domů, dobytky, obilí v mandelích z polí pobrala a Pán Bůh ví, kde zanesla.“ Konkrétnější je zpráva z Frenštátu pod Radhoštěm, která cituje povodeň pro 17. srpna a další po 24. srpnu, kdy povodně, „kteréž při městečku veliké škody podělaly na rolích, lukách, zahradách a obilích jarních i ozimních, sena i trávy pobraly” (Strnadel, 1950, s. 15). Další povodně postihly Moravu na podzim v důsledku vydatných dešťů v září a říjnu, kdy např. dne 1. listopadu se rozvodnila Svratka v Brně (Ludwig, s. 45; Matuška, s. 174). Bez bližší datace jsou povodně roku 1598 dále uváděny např. pro Fulnek (Kron. Fulneku, s. 16), Hodonín (Treixler, 1926, s. 10) či celou Moravu (Hutter. Chron. I, s. 327; Lamentací, s. 91). Ve Slezsku a na Lužici byla první povodňová vlna registrována po dvoudenním dešti dne 16. srpna, druhá vlna pak ve dnech 24.–27. srpna. Ze břehů se vylila např. Biała, Bystrzyca, Kaczawa, Nysa Kłodzka, Nysa Łużycka, Odra a Witka, přičemž velké škody zaznamenali kronikáři ve Zhořelci, Vratislavi a zvláště v Kłodzku, kde voda odnesla malý kamenný most a pět domů, 140 dalších poničila, u kostela na „Piasku“ smetla hřbitovní zeď a samotný kostel zalila do výše jednoho loktu (57 cm). Po povodni se mělo zcela zřítit na padesát jí poškozených domů (Girguś et al., 1965, s. 192–195).


6.5.7 Povodeň z února roku 1655 Po mrazivém lednu roku 1655 s velkým množstvím sněhu a zámrzem vodních toků došlo k náhlému tání, které vyvolalo dne 15. února povodně v celých Čechách, dokladované v celé řadě dobových pramenů. Podle zvláště podrobného popisu této události od Václava Františka Kozmanecia nastalo náhlé výrazné oteplení 14. února: „Stalo se pak a přitrefilo před touto velikou povodní, že v náramné prudkosti v neděli [14. února] celý den až do noci vítr hrozný vál a bouřlivě foukal, kterýmžto větrem poněvadž i velmi teplý byl, pohnul vodami a je rozdul a jako porozhříl, z čehož to, o čem se tuto píše, jakž já podle mého sprostého rozumu soudím, pošlo a se přitrefilo.“ Náhlé oteplení způsobilo chod ledu („a led na loket tlustý [59 cm] po vší řece byl“), prudké tání sněhu a naplnění rybníků a potoků: „… že mnozí rybníkové, malí i velicí, nemohouce množství vody snésti, lejíc se přes hráze, se strhali a potoky hrubě rozvodnili, což potom vše přijdauc do řek je velmi rozvodnily a zduly, a tak ouprkem ty vody valně a hlučně na Prahu se v hrozném strachu hrnuly a valily, jsouc tíž rybníkové jako i řeky s potoky

213

naplněni velikými sněhy, kteříž před tím hustě a hrubě napadli, jakož i na horách když se sníh rozpustil, to vše do vod steklo a řeky rozvodnilo.“ Podle Kozmanecia překvapila povodeň obyvatele Prahy (obr. 171) v noci ze 14. na 15. února: „… pročež lidé ti okolo řeky bydlící, maje již v svých domích plno vody, nevěděli, co činiti; mnozí zajisté z nich spali, a někteří nespějíc to, což jim náleželo, konali, a tak nespící na ty, jenž spali, volali, a aby rychle vstávali, je budili, a tu jeden každý z nich, jakž kdo mohl, statečky své do hořejších pokojův aneb kdo kde vejšeji (v té naději, kdež by před povodní bezpečnější byly) mohl, odnášeli a schraňovali.“ V další části zprávy autor konstatuje, že „tři velké vody se rozvodnily a zduly, totiž Vltava, Sázava a Berounka, skrze něž již tu noc mnoho lidí při vsech stopeno bylo.“ Rozbouřená voda unášela mrtvou drůbež a dobytek, dřevo, lodi, prámy, mlýnská kola, předměty z domů a z hospodářství, pochované mrtvoly, lusthausy a besídky atd. (Kozmanecius, s. 73–77). Velké škody při povodni zmiňují také Wochentliche Ordinari Zeitungen ze dne 27. února ve zprávě z Prahy (Schönach, 1913, s. 403). Na Vltavě hovoří dále

Obr. 171. Výřez z kolorované perokresby Altmannova panoramatu řeky Vltavy v Praze z roku 1640 (Hubert, 1996) před velkou povodní v únoru 1655, která nadělala obyvatelům při řece mnoho škod. Za Karlovým mostem (zcela vlevo) jsou znázorněny tři jezy a plavba voru a loděk jejich propustěmi. První od mostu s vodárenskou věží jsou Staroměstské mlýny, u prostředního jezu Štítkovský mlýn Fig. 171. Section of a coloured pencil drawing by Altmann 1640: a panorama of the River Vltava in Prague (Hubert, 1996) before the great flood of February 1655 that caused much damage to people living by the river. Beyond the Charles Bridge (far left), three weirs and a raft and boats navigating the locks. Next to the bridge, the first building with a water tower is the Old Town Mills; the Štítkovský Mill is by the middle weir

214


o únorové povodni informace z Českých Budějovic (Světecký, s. 77; Zeithammer, 1904, s. 36). Pro horní Vltavu pod Týnem nad Vltavou byly chodem ledu poškozeny různé vodní stavby (Zeithammer, 1904, s. 36). Řadou pramenů je povodeň dokladována na Labi. U Hradce Králové odnesla 5 mostů, zaplavila pozemky kolem Labe a Orlice a utopilo se mnoho dobytka. Na Pražském předměstí stála voda jeden a čtvrt lokte (asi 75 cm) vysoko a někde i výše (Pišl, 1938, s. 106). Katzerowsky (1895, s. 11) s odkazem na kroniku Vincence Hlaváčka a Acta publica konstatuje při popisu povodně v Litoměřicích, že byla o 5 palců (tj. o 12 cm) nižší než v roce 1784 (viz kap. 6.5.9; k povodni v Litoměřicích viz také Schmidt, s. 11–12): „Trat plötzlich ein Hochwasser mit starkem Eise ein, wie es seit Menschengedenken nicht gewesen, welches in den an der Elbe liegenden Ortschaften großen Schaden verursachte. Die Wasserhöhe war an der Stadtmühle durch ein Zeichen ersichtlich gemacht worden und betrug 5 Zoll weniger als 1784. Namentlich die Gemeinde wurde bei diesem Hochwasser hart mitgenommen, der Schaden, den sie durch Beschädigung des großen und kleinen Wehres, durch Wegschwemmen der Brettmühle und durch Verwüstung der beiden Mühlen, wie auch der Pfahlmühle, erlitten, betrug bei niedrigster Schätzung gegen 5420 fl. Auch sind in den Vorstädten bei den Mühlen und in der Fischerei eine Menge Chaluppen vom Wasser zerstört worden.“ (Nastoupila náhle povodeň se silným ledem, jaká nebyla od lidské paměti, která způsobila velké škody v obcích ležících při Labi. Výška vody byla zřetelně vyznačena značkou u městského mlýna a byla o 5 palců [12 cm] menší než v roce 1784. Jmenovitě obec byla při této povodni silně postižena, škody, které utrpěla poškozením velkého a malého jezu, odplavením pily a poškozením obou mlýnů, stejně jako mlýna na kůlech, činily podle dolních odhadů 5420 zlatých. Také na předměstích při mlýnech a v Rybářích zničila voda množství chalup.) Tuto událost připomíná také pamětní zápis vyrytý do trámu vnitřní konstrukce věže u litoměřického kostela Všech svatých (Ankert, 1898, s. 394–395): „ANNO 1655 15. FE[bruarii] STALA SE WELIKA POWODEN MLEINNI [sic!] I PILV WZALA W NIC.“ Kronikářské zápisy v lovosické matrice popisují povodeň následovně (Rajchvaldský, s. 172): „Léta Páně 1655, dne 16. Februarii byla voda veliká na Labi, tak že celé domy aneb stavení mimo městys Lovosice dolů nesla. Taktéž lidé s loďkami dolů mezi ledem plavali a křičeli, aby jim někdo dobrý pomohl;

avšak možné nebylo pro led k nim přistoupiti. Také mnoho kusů dobytka hovězího potopeného dolů plavalo. U Litoměřic mnoho domů, které byly blízko vody, [Labe] pobralo a mlýny všechny v nic obrátilo a na jezu škodu velikou učinilo, což tuto [v matrice] pro památku zachováno jest. A trvala ta voda tři dny [do 18. února].“ Mnoho škod při této povodni cituje Focke (1879, s. 312) pro Ústí nad Labem (obr. 172) a Děčín. V Děčíně na zámecké skále se dochovala značka velké vody, pro kterou Krolmus (1845, s. 207) udal výšku 14 loktů 13,5 palce (863 cm). Podle Volfa (1958, s. 222) způsobila velká voda úplnou katastrofu loděnic, pobřežních zařízení a plavebních domků po celém toku od Roztok až do Hřenska, na niž se vzpomínalo po dlouhá desetiletí. V Drážďanech se jezdilo na lodi po rynku (Volf, 1909, s. 588–589). Na Ohři je únorová povodeň se škodami chodem ledu a tekoucí vodou zmiňována pro Žatec Katzerowskym (1883, s. 346). Na Postoloprtsku byly škodami postiženy obce Březno na Ohři, Bitozeves a Nehasice na Chomutovce (Veselý, 1893, s. 65, 77, 82). V Karlových Varech (obr. 173) řádila řeka Teplá, která po 23 hodin tekla 3 lokte (178 cm) vysoko přes tržiště a odnesla 18 domů a 61 lázní, poškodila mlýny a jezy, stezky a cesty, pole a louky (Prökl, 1883, s. 52). Lenhart v Carlsbad Memorabilien (s. 51) hovoří o škodách ledem chybně k datu 18. února, ale konstatuje, že císař Leopold I. prominul karlovarským pro způsobené škody dne 7. ledna 1658 všechny dosavadní půjčky. Podle pramene z Velvar „dne 14. února všechny hráze rybníků v Bratkovicích i u města byly zkaženy, mlýny stály na vodě a rozvodněná řeka [Bakovský potok] vcházela branou Roudnickou do města“ (Vacek, 1884, s. 163). Velká voda řádila i v Čáslavi na Čáslavce (Čeledínek, s. 84): „Všudy v Čáslavi ty vody jarní i jinde škodily, škod čáslavským na domích učinila, i mezi tím vodárnu, kde trúby vedou, porazila.“ Na Moravě je zmínka o povodni ze dne 15. února 1655 v análech brněnského zábrdovického kláštera, kdy rozvodněná Svitava zaplavila kostel a další stavby, odnesla most (znovu postavený v následujícím roce), utopila na klášterních statcích 23 kusů dobytka a způsobila mnoho škod na dalším majetku (Anály zábrdovického kláštera I, fol. 267v, 268r, 269v).

6.5.8 Povodeň z června roku 1675 Povodeň z června roku 1675 sice není zastoupena mnoha prameny, ale podle značek velkých vod z Prahy patřila mezi rovnocenné s ostatními před-


215

Obr. 172. Při povodni v únoru 1655 udal Focke (1879, s. 312) výšku povodně v Ústí nad Labem na 27 stop. Výšky povodní zde byly často vztahovány na Bílinský most a Bílinskou městskou bránu, znázorněnou na střeleckém terči z první třetiny 19. století. Brána byla zbořena v roce 1835 (Kaiserová, Kaiser, 1995) Fig. 172. During the flood of February 1655, Focke (1879, p. 312) reported a flood height in Ústí nad Labem of 27 feet. Flood heights here often referred to the Bílinský Bridge and Bílinská town gate, depicted on a shooting target from the first third of the 19th century. The gate was demolished in 1835 (Kaiserová, Kaiser, 1995)

chozími velkými povodněmi v českých zemích. Jednalo se o velkou vodu z vydatných srážek, i když o srážkách z 22. června a z následující noci se zmiňuje pouze pramen ze Žatce (Katzerowsky, 1883, s. 349). Poté deště pokračovaly až do 7. září a způsobily velké škody na chmelnicích, vinicích a zahradách, ale i na cestách a ulicích, mostech a stezkách (ibidem). Záznamy litoměřického písaře Schmidta (s. 12) k této povodni na Labi již s datem 21. června uvádějí: „Trat ein großes Hochwasser der Elbe ein, welches 4 Wochen lang andauerte und einen Schaden von Millionen anrichtete.“ (Přišla vel-

ká povodeň na Labi, která trvala po 4 týdny [tj. asi do 19. července] a způsobila miliónové škody.) V Ústí nad Labem a v Děčíně ale datuje Focke (1879, s. 312) tuto povodeň chybně již k 15. červnu. Na Vltavě je povodeň „následkem hojných dešťů“ zmiňována v Českých Budějovicích k 23. červnu (Fleger, s. 91), stejně jako v zápisech Jana Františka Beckovského (obr. 174) pro okolí Prahy (Beckovský II, s. 496): „Dne 23. června okolo Prahy řeka Vltava rozvodněná mnoho polí zašlemovala, obilí odnesla, mosty, lávky, mlejny, břehy pobrala i domy, louky pískem zanesla a mnoho lidí ztopila

216


Obr. 173. Řeka Teplá protékající Karlovými Vary nadělala mnoho škody při povodni v únoru 1655 (mědiryt Johanna Schindlera z roku 1652 — archiv O. Kotyzy) Fig. 173. The River Teplá flowing through Karlovy Vary did extensive damage during the flood of February 1655 (copperplate engraving by Johann Schindler, 1652 — the O. Kotyza archive)

i hovada.“ V další zprávě ke dni 24. června pro Prahu dodává (ibidem, s. 489): „… povodeň veliká, jaká snad v Čechách nikdá nebyla, všeliké škody v Městech pražských i v jiných českých místech, kudy ona svůj běh měla, způsobila. Té povodně vysokost dosavad se spatřuje při mlejních staro-pražských blíž mosti i také při jiných blíž řeky Vltavy ležících místech.“ Dne 3. července mělo dojít k opětnému rozvodnění Vltavy, která odnesla z různých míst 20 domů, nadělala další škody a utopilo se mnoho lidí a dobytka (ibidem, s. 496). K témuž datu je strašlivá povodeň citována i z Frýdlantu (Ressel, 1900, s. 238). Podle Lothových letopisů (s. 110) byla v Čechách v létě „velká plískanice, čímž mnoho rybníků strháno“. Na Moravě se Svitava a další toky následkem hojných dešťů vylily toho roku celkem sedmkrát z břehů a nadělaly škody na polích a loukách, o červnové povodni však explicitní zmínka chybí (Anály zábrdovického kláštera II, fol. 11v–12r).

6.5.9 Povodeň z února roku 1784 Povodni ve dnech 28.–29. února 1784 předcházela tuhá a sněžná zima (obr. 175). Podle klementin-

ských pozorování byla zima 1783/84 šestou nejchladnější zimou (od začátku pravidelných měření v roce 1775), přičemž leden 1784 s průměrnou teplotou –8,8 ºC byl dosud třetím nejchladnějším lednem. Uvažují-li se dvouměsíční období, pak prosinec 1783–leden 1784 jsou sedmým a leden– únor 1784 desátým takovým nejchladnějším obdobím (Brázdil et al., 2003a). S 93 dny se zápornými denními průměry a se 73 ledovými dny od listopadu do března byla tato zima v Praze dokonce druhá nejtužší od roku 1775 (Kakos, Munzar, 2000). Jako tuhá s množstvím sněhu je zima 1783/84 prezentována také velkým množstvím narativních pramenů, které hovoří o zmrzlých lidech, dobytku, zvěři a ptactvu (např. Albrecht, s. 222; Kodytek, s. 47; Paměti K. J. Vody, s. 82; Vavák, 1910, s. 1; Vodička, s. 366; Stocklöw, 1890, s. 63; Vojáček, 1930, s. 95), pomrzlých ovocných stromech (Vodička, s. 366; Hutter, 1891, s. 142), zamrzlých studnách (Paměti K. J. Vody, s. 82; Vavák, 1910, s. 1; Ankert, 1903, s. 184) a rybnících. Např. v Chomutově dosahoval led tloušťky jeden a čtvrt lokte (tj. 74 cm — Ankert, 1903, s. 184), v Hlinsku přes dva lokte (tj. přes 118 cm — Paměti K. J. Vody, s. 82) a v Městci


Obr. 174. Jan František Beckovský (1658–1725), kněz řádu Křížovníků s červenou hvězdou, shromáždil mnoho zpráv o povodních v Praze i z dalších míst v Čechách v 16.–17. století (Abbildungen, 1775) Fig. 174. Jan František Beckovský (1658–1725), a priest of the Order of the Knights of the Cross with a Red Star, collected many reports on floods in Prague as well as in other places in Bohemia in the 16th and 17th centuries (Abbildungen, 1775)

217

Králové až dva a čtvrt lokte (tj. 133 cm — Velebil, s. 97). Pro zamrzlé vodní toky stály i mlýny (Krolmus, 1845, s. 78). Silný led na řekách dosahoval na Vltavě od tří čtvrtin lokte, tj. 44 cm (Staré Ouholice — Pražák, s. V/5) do dvou loktů, tj. 118 cm (Praha — Pelcl, s. 43). Pro množství sněhu (místy až čtyři sáhy, tj. asi 7,1 m) nemohli jezdit formani (Paměti rod. Šebestovy, s. 348), přičemž i v nížinách výška sněhu dosahovala kolem jednoho lokte, tj. 59 cm (Vavák, 1910, s. 11; Velebil, s. 97). Náhlá obleva spojená s teplým jižním větrem a srážkami dne 24. února způsobila tání sněhu, rozlámání ledu na vodních tocích a jeho odchod s velkou povodní ve dnech 27.–29. února, jak popisuje také milčický rychtář a sedlák František Jan Vavák (obr. 176): „Zima se sněhem a mrazy držela až do 24. února, kteréhožto dne konec masopustu i též konec trvanlivého sněhu byl. Na den sv. Matěje a spolu na popelec [25. února] již vlhnouti začalo, nato ve čtvrtek, 26. téhož, odpoledne až do večera hojně pršalo i tu celou noc na pátek a hned vody ouprkem ze všech stran se valily, luka, pole, obce zatopily, a sice taková voda sem pod Milčice přišla a onde i onde na polích stála, že jsme to ještě, kteří tu rozeni jsme, nikdy neviděli. V pátek ráno [27. února] již záhony dobře znáti bylo a sníh všecken v vodu obrácen byl, ač ho dobře na loket [59 cm] ztloušti bylo. Dne 29. února, v 1. neděli postní, byl pěkný čas, ale již slyšeti bylo, kterak onde i onde lidi, dobytek i celé chalupy voda pobrala a zanesla.“ (Vavák, 1907, s. 10–11). Vznik této dosud největší zimní povodně na Vltavě v Praze (Kotyza et al., 1995) byl tedy vázán na výskyt mimořádných až extrémních hodnot

Obr. 175. Chod maximálních (Tmax) a minimálních (Tmin) denních teplot vzduchu stanice Praha-Klementinum v období od 1. prosince 1783 do 29. února 1784 (údaje podle Meteorologická pozorování, 1976) Fig. 175. Variation of maximum (Tmax) and minimum (Tmin) daily air temperatures at the Prague-Klementinum station in the period from 1 December 1783 to 29 February 1784 (data according to Meteorologická pozorování, 1976)

218


Obr. 176. František Jan Vavák (1741–1816), sedlák a rychtář v Milčicích, popsal ve svých pamětech nejen četné povodně na středním Labi, ale i na Vltavě v Praze (Skopec, 1907) Fig. 176. In his memoirs, František Jan Vavák (1741– 1816), a farmer and reeve in Milčice, described not only numerous floods on the central River Elbe but also on the River Vltava in Prague (Skopec, 1907)

příčinných hydrometeorologických činitelů (Kakos, 1978a). Z předešlých faktorů, které působí několik týdnů až měsíců před povodní, lze jmenovat: a) dlouhotrvající několikaměsíční občas až tuhé mrazy, které byly v porovnání s ostatními podobnými případy podle klementinské řady zcela mimořádné až extrémní b) mimořádné až extrémní promrznutí půdy c) mimořádná až extrémní tloušťka ledu na vodních tocích d) vysoká až extrémní sněhová pokrývka, rostoucí bez oblevy během celé zimy až do začátku třetí únorové dekády.

Z příčinných faktorů, působících několik dnů před povodní, byly při této povodni rozhodující: a) náhlá obleva s nástupem kladných teplot vzduchu po období mrazů (od 23. února v Praze-Klementinu s průměrnými denními teplotami 3–6 °C), která je ale v zimě obvyklým jevem b) silné jihozápadní, později až severozápadní proudění, rovněž běžně se v zimě vyskytující c) extrémní dešťové srážky. Podle klementinských pozorování bylo nejvíce srážek naměřeno dne 26. února s hodnotou 1 palce 7 čárek. S ohledem na v té době používané pařížské101 nebo vídeňské102 míry by tak denní úhrn srážek činil 42,9 mm, resp. 41,7 mm. V každém případě by tato hodnota značně převýšila dosavadní pražské únorové maximum 26,4 mm ze dne 1. února 1862 (Stuchlík, 1960), které souvisí s další velkou povodní na Vltavě v Praze (viz kap. 5.3.2). Povodeň si vyžádala jak mnoho lidských životů, tak i velké materiální škody. V Praze sahala voda 9 loktů (533 cm) nad obvyklou úroveň Vltavy, přičemž od 23 hodin dne 27. února do 13.30 hodin následujícího dne rostla asi o 15 cm za půl hodiny. Taková rychlost vzestupu po dobu více než 12 hodin nebyla zaznamenána u žádné z dalších velkých povodní v Praze. V tomto ohledu je porovnatelná s případem z května roku 1872, kdy ovšem hladina dosáhla mnohem nižšího stavu. Elleder a Munzar (2004b) se pokusili rekonstruovat průběh povodňové vlny v Praze v profilu Křížovnického kláštera (obr. 177). Nárazy ledu poškodily všechny pilíře Karlova mostu a do vody se zřítila na něm postavená strážnice s pěti vojáky (Pelcl, s. 43–45; Schaller, 1785, s. 81–82). Povodeň v Praze a poškození Karlova mostu cituje také celá řada dalších mimopražských pramenů (např. Husinecká kron., s. 81; Lehmann, 1928, s. 32; Paměti rod. Šebestovy, s. 348; Vojáček, 1930, s. 95). Oprava Karlova mostu (obr. 178) si pak v letech 1784–1788 vyžádala náklady ve výši 152 325 zlatých 18,5 krejcaru (Welleba, 1827, s. 4). Další škody napáchala řeka pod Prahou k Mělníku, kde byla např. povodní zničena obec Staré Ouholice (Anonym, 1958, s. II/32). Pamětní kniha počapelské fary (Kaněra, 1900, s. 205–206) popisuje podrobněji povodeň na Labi na Litoměřicku: „Dne 30. prosince 1783 zamrzlo Labe tak, že ráno 31. [prosince] mohlo se po ledě pře101

1 pařížský palec = 2,707 cm, 1 pařížská čárka = 2,256 mm (Chvojka, Skála, 1982, s. 146, 191). 102 1 vídeňská čárka = 2,195 mm (Hofmann, 1984, s. 53).


cházeti a 28. února [1784] v půlnoci nastalo lámání ledu s hrozným praskotem. Asi za 5 hodin se led zdvihl a odcházel bez škody. Avšak odpoledne o 5. hodině voda tak rychle stoupala, že za ½ hodiny vystoupila až do fary [počapelské] na 2 lokty [156 cm] výšky a rostla až do 11 hodin v noci. Dostoupila na faře na 3 lokte a 8 palců [254 cm] a v té výši zůstala až do večera dne následujícího … Služby Boží v tu neděli [29. února] ani konati se nemohly, neboť v kostele 2 lokte [156 cm] vysoko voda byla. Odpoledne o 5. hodině počala voda s ledem, od předešlé noci stojící, rychle zpět se hýbati a trhla s sebou domek Tomáše Čepa, jinak Ringla, hned vedle zahrady farní

219

stojící, a pak i stodůlku a chlév jeho. Domek Antonína Richtra, ševce, stihl týž osud. Domky pak číslo 3, 16, 17, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25 a 26 (přívozníkův) sesuly se sice, ale neodplavaly. Taktéž stodola kostelní a stodola Josefa Dlouhého, jinak Salače. Hrozná byla spoušť, kterou povodeň tato způsobila v obci, na faře, v kostele, na hřbitově atd.“ Na Labi výška vodní hladiny při povodni přesahovala v Litoměřicích o 5 palců (12 cm) úroveň poslední předchozí velké povodňové katastrofy ze dne 15. února 1655 (Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, s. 16). Krolmus (1845, s. 207) udal značku velké vody na zámecké skále v Děčíně na

Obr. 177. Rekonstrukce časového průběhu únorové povodně roku 1784 v Praze v profilu Křížovnického kláštera (upraveno podle Elledera a Munzara, 2004b) Fig. 177. Hydrograph reconstruction for Prague flood of February 1784, based on the water-gauge profile on the Monastery of the Knights of the Cross (adapted according to Elleder and Munzar, 2004b)

Obr. 178. Oprava Karlova mostu v Praze po povodni ze dne 28. února 1784 (K. Salzer, mědiryt, Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. 1.324) Fig. 178. Restoration of Charles Bridge in Prague after the flood of 28 February 1784 (K. Salzer, copperplate engraving, Museum of the City of Prague, catalogue no. 1.324)

220


15 loktů 1,5 palce (893 cm), tj. o 1 loket 22,5 palce (115 cm) níže než při povodni z 30. března 1845.103 Ochlazení na přelomu února a března104 způsobilo, že tato povodeň pod soutokem Labe a Vltavy byla poněkud méně významná než povodeň z roku 1845, kdy došlo jen ke slabému ochlazení s průměrnými teplotami stále nad nulou. Informace o povodni jsou také z dalších míst v Čechách. Na Otavě v Písku (obr. 179) náhlý odchod ledu a povodeň dne 27. února způsobily škody na mostě, mlýnech a koželužských stoupách (Sedláček, 1911, s. 452). Na Berounce bylo večer dne 27. února zaplaveno náměstí v Berouně (Vávra, 1899, s. 294; k průběhu povodně v Berouně viz líčení děkana Seydla in Ninger, Zelinka, 1872) a postiženy byly také Dolní Černošice, kde šest sedláků přišlo po povodni zcela na mizinu (Nyplová, 1969, s. 282). Na Moravě je analyzovaná povodeň zmiňována na řece Dyji na Znojemsku, kde kromě pobořených domů, poškozených mostů, ochranných hrází a zahrad si vyžádala dvě oběti ve Starém Šaldorfu, jednu v Sedlešovicích a dvě v Louce (Hübner, 1869, s. 770–771). Podle hospodářských záznamů z ditrichštejnských panství Dolní Kounice a Mi103

Podle Fockeho (1879, s. 313) měla být hladina Labe v Děčíně o tři stopy (95 cm) nižší než povodeň ze dne 30. března 1845. 104 Podle teplotních měření v pražském Klementinu byla minima od 28. února 1784 již záporná, stejně jako denní průměry pro dny 29. února–2. března (viz Meteorologická pozorování, 1976, s. 26).

kulov se led na řece Jihlavě nejdříve nahromadil u mostu v Pravlově, který následně poškodil, stejně jako most v Dolních Kounicích. Samotná Jihlava se rozlila v noci z 29. února na 1. března. Odříznutý vodou byl panský dvůr v Němčičkách. Pod vodou se ocitl i Mušov, včetně cesty. Poškozena byla stavení, stodoly, hospodářské objekty, mosty a hráze. Od Věstonic ke Strachotínu se vytvořilo jedno velké jezero (Brázdil et al., 2003b). Únorová povodeň roku 1784, jejíž podrobné zhodnocení podali nověji Elleder a Munzar (2004a, 2004b), nebyla ale omezena jen na české země, neboť její katastrofální účinky byly popsány také pro vodní toky v Německu (Glaser, Hagedorn, 1990; Weikinn, 2000; Glaser, 2001). Například na Labi v Drážďanech byla povodeň dosaženým vodním stavem 857 cm ze dne 1. března rovnocenná případu ze dne 16. srpna 1501 a z dalších historických povodní byla překonána jen velkou vodou z 31. března 1845 (877 cm). V Eibelstadtu na Mohanu značka velké vody při této události nebyla žádnou jinou povodní překročena (Schmidt, 2000).

6.5.10 Povodeň z února roku 1799 Typická zimní povodeň z února roku 1799 se dostavila po velmi tuhé zimě 1798/99 (obr. 180), která s průměrnou teplotou –5,8 ºC byla dosud druhou nejchladnější zimou podle klementinských měření. Přitom leden 1799 s průměrem –9,3 ºC byl vůbec nejchladnějším v řadě teplot tohoto měsíce od počátku pozorování. Následkem dlouhotrvají-

Obr. 179. Město Písek s mostem přes řeku Otavu na počátku 19. století (litografie kreslíře F. Starcka a rytce J. Berky — archiv O. Kotyzy). K poškození mostu a dalším škodám došlo také při chodu ledu a povodni v únoru 1784 Fig. 179. The town of Písek with the bridge across the River Otava at the beginning of the 19th century (lithography by the artist F. Starck and engraver J. Berka — the O. Kotyza archive). The bridge and other structures were damaged by ice during the flood of February 1784


cích záporných teplot se na řekách vytvořil silný led, který na Labi dosáhl tloušťky 1 ¾ lokte (104 cm) a na Vltavě byl ještě silnější (Locatelli II, s. 104). První obleva ve dnech 16.–17. února byla vystřídána dvoudenními mrazy. Teprve od 20. února se teploty vzduchu dostaly opět nad nulu a maxima vystoupila až nad 9 ºC. V noci z 21. na 22. února se v Praze začal lámat led, který poměrně klidně odcházel. V následující noci se ale zvedla voda, unášející mnoho ker, a vystoupila z břehů. Po dopoledním poklesu vodní hladiny dne 23. února se odpoledne voda opět zdvihla, zaplavila část Starého Města a Malé Strany, které ohrožovala unášenými krami (Brünner Zeitung, 1799, č. 19, s. 149). Locatelli (II, s. 104–105) dodává, že k ledové zácpě došlo již 22. února odpoledne, přičemž stoupání a klesání vody pokračovalo po celé tři dny, jak přicházel led a vodní masy z Berounky a Sázavy. Nárazy ledu odervaly protiledová beranidla, zřízená po povodni v roce 1784 k ochraně mostních pilířů. Přes četné nárazy ledových ker však k poškození mostu nedošlo (obr. 181). Výška vody při povodni byla asi o 1 stopu 9 palců (52 cm) nižší než v roce 1784. Podobný rozdíl o velikosti jednoho lokte (59 cm) uvádí také František Jan Vavák, podle něhož měla povodeň zároveň přesáhnout o 1,5 palce (4 cm) úroveň vody z roku 1675 (Vavák, 1918, s. 37). Podle Dlouhého (1899, s. 46) měla být voda při únorové povodni „o nic více nižší než o jeden střevíc [30 cm] proti roku 1784 a vyšší oproti r. 1675 o coul [2,5 cm] a proti r. 1771 o celý střevíc [30 cm]“. Pokud se uvedené údaje vztáhnou k vodočtu u Křížovníků (viz tab. 29), pak by se tato velká voda s odhadnutou výškou asi 487–496 cm vyrovnala všem dalším výše popsaným katastro-

221

fálním povodním po roce 1500 s výjimkou případu z února 1784. Podstatně nižší vodní stav při popisované povodni však uvádějí další autoři: Krolmus (1845, s. 90) 4 lokty (237 cm podle pražské, resp. 311 cm podle vídeňské míry), Dlouhý (1899, s. 16) 360 cm, Novotný (1963b, s. 77) 353 cm. Tyto pozdější údaje však neodpovídají ani klementinským záznamům, podle nichž „Vltava se vzdula o 7 loktů nad normál [415 cm] a potřebovala jen 4 stopy [118 cm], a byla by tak dosáhla opět výše 9 loktů [533 cm], jako měla v roce 1784.“ Jak ale zápis dodává, kry byly větší a tlustší než v roce 1784 (Poznámky z Klementina, s. 51). Na výšku vody přesahující 4 m ukazuje také informace Vaváka (1918, s. 37), že „vystoupila tam voda až do Jezuitské ulice po dům někdy Gallasovský, nyní Clamovský, jenž v konci té ulice stojí …“ (Vavák míní ClamGallasův palác stojící v dnešní Husově ulici, na křížení s Karlovou). Až do těchto míst vystoupila voda také za velkých povodní v letech 1784, 1845 a 1862 (viz též zmínka o značkách v kap. 6.2.10.1). Zvláště kritická situace nastala při analyzované povodni spojené s odchodem ledu v oblasti Štěchovic a Hradišťka, kde podle podrobného líčení C. G. Pötzsche (Kynčil, 1982, s. 29) vystoupila voda dokonce o 3 lokty (178 cm) výše než v roce 1784 a zničila na 32 domů a mlýny. Detailnější představu o průběhu povodně a škodách si lze učinit z popisu událostí na Zbraslavsku (Nyplová, 1969, s. 282–284): „V 10 hodin v noci [z 21.] na 22. únor vystoupila Berounka z břehů na půl sáhu [89 cm], prolomila ledový krunýř a hnala jej přes pole a louky ke Zbraslavi, kde při ústí se všechny kry zarážely, neboť led na Vltavě se ještě nehnul. Po celý den odolávala zamrzlá Vltava útokům berounských ledů, až

Obr. 180. Chod maximálních (Tmax) a minimálních (Tmin) denních teplot vzduchu stanice Praha-Klementinum v období od 1. prosince 1798 do 28. února 1799 (údaje podle Meteorologická pozorování, 1976) Fig. 180. Variation of maximum (Tmax) and minimum (Tmin) daily air temperatures at the Prague-Klementinum station in the period from 1 December 1798 to 28 February 1799 (data according to Meteorologická pozorování, 1976)

222


Obr. 181. Pohled na opravený Karlův most a Staroměstské mlýny v Praze z roku 1794 (kolorovaný lept Ludvíka Kohla — in Hlavsa, 1984). O pět let později při povodni v únoru 1799 Karlův most nárazům ledových ker odolal Fig. 181. A view of Charles Bridge reconstructed and Old Town Mills in Prague, 1794 (coloured etching by Ludvík Kohl — in Hlavsa, 1984). Five years later — during the flood of February 1799 — Charles Bridge withstood the impact of ice floes

před půlnocí … ledy nakupené u Štěchovic se hnuly. … K jedenácté hodině zastavily se ledové balvany u Záběhlic, utvořily přehradu ohromné výše, voda se přes ně přelila a rázem zatopila celou ves, přičemž vzala s sebou dvanáct chalup se stodolami a zahradami. … K deváté hodině [23. února] byly i příbytky v Lahovicích až po střechy zatopeny a k polednímu stála voda již o dva střevíce [59 cm] výše než při záplavě roku 1784. … V Lahovicích, sevřených proudem Vltavy i Berounky, která tekla novým řečištěm, byla hrůza nesmírná. Lidé hledali útočiště na střechách, volali o pomoc, kterou s nasazením vlastního života poskytovalo několik odvážných jednotlivců, prodírajících se na loďkách spoustami ledu. … V Lahovicích odnesla voda celkem osm chalup a ostatní porouchala tak, že byly na spadnutí. Při tom zahynulo dvanáct kusů hovězího dobytka. Ve zbraslavském panství odnesla voda přes osmdesát stavení a zbavila 500 lidí domova.“ Podobně došlo k rozvodnění Vltavy při odchodu ledu v Ouholicích dne 23. února (Hodek, s. 209). Na Labi jsou podrobné zprávy o únorové povodni např. z Litoměřic. Velká voda odnesla čtyři protiledové kozy a poškodila mostní pilíře. Dne

24. února dosáhla povodeň výšky 21 stop 8 palců (642 cm). V Litoměřicích bylo zaplaveno předměstí a v Rybářích sahala voda 2–3 sáhy (356–533 cm) vysoko. Labská voda spolu s rozvodněnou Ohří zaplavila řadu vesnic v okolí (Katzerowsky, 1886, s. 167). Zatímco Schück (s. 129) konstatuje k datu 27. února, že voda dosáhla přibližně výšky povodně z roku 1784, činil podle Haudecka (1904, s. 531) tento rozdíl půl lokte (39 cm). V Děčíně uvádí Focke (1879, s. 312) povodeň k 25. únoru. Velmi významná byla citovaná povodeň rovněž na Ohři. V Karlových Varech byl silně poškozen nový most přes tuto řeku vystavěný v roce 1784 a zároveň došlo při chodu ledu k poškození zřídla (Prökl, 1883, s. 70, 71, 212). V Žatci byl zbořen most a povodeň nadělala spoušť na polích a v zahradách (Katzerowsky, 1883, s. 350). Most byl poškozen také v Kadani, kde se ocitlo několik ulic pod vodou, která měla dosáhnout až 23 stop (682 cm) nad normální stav (Kynčil, 1983, s. 5–6). Tím byl o 4 stopy (118 cm) překonán tehdy nejvyšší zde známý vodní stav za povodně dne 28. ledna 1682 (Kynčil, 1982, s. 31). Pod vodami rozvodněné Ohře a také rozlitého Labe se ocitlo na 14 obcí jako Křešice, Počaply,


Mlékojedy, Prosmyky, České a Německé Kopisty (v nichž se zřítilo 5 domů), Doksany atd. (Ankert, 1903, s. 185; Lehmann, 1929, s. 89–90). Katastrofální byla povodeň v noci z 23. na 24. února také na řece Dyji na jižní Moravě. Tehdy při odchodu ledu došlo k zácpě koryta a rozvodněná řeka s masami ledu si našla cestu přes obec Starý Šaldorf se 66 domy, který zcela zničila (uchráněno zůstalo jen 12 výše stojících domů) a navíc dvě osoby připravila o život (Brünner Zeitung, 1799, č. 20, s. 155–156; Hübner, 1869, s. 771). Tragickou událost zachycuje i střelecký terč, znázorňující zároveň úsilí posádky ruských kozáků, kteří tehdy pobývali ve Znojmě, o záchranu nešťastných vesničanů, plujících na ledových krách a zbytcích stavení (obr. 182). Brünner Zeitung (ibidem) k tomu poznamenal: „Endlich entschlossen sich 3 Ko-

223

saken mit beispiellosem Muthe sich auf die Tod und Verderben drohenden Fluthen zu wagen, und diesen biedern Männern war es vorbehalten, an 150 Menschen von der so nahen und unvermeidlichen Todesgefahr zu retten.“ (Nakonec odhodlali se tři kozáci s bezpříkladnou odvahou postavit se smrtí a zkázou hrozící povodni, a těmto čackým mužům bylo vyhrazeno zachránit na 150 osob před tak blízkým a nevyhnutelným ohrožením života.) Únorová povodeň roku 1799 způsobila rovněž velké škody v povodí Labe v Německu (viz např. Deutsch, 2000). V Durynsku uvádějí Deutsch a Pörtge (2002, s. 33–36) enormní škody a ztráty např. pro Jenu na řece Saale, Greiz na řece Weiße Elster a Altengottern na Unstrutu. V Drážďanech se tato povodeň zařadila dosaženou výškou vodního stavu (824 cm) na 7. místo od roku 1501 (Schmidt, 2000, s. 269).

Obr. 182. Střelecký terč (olej na dřevě) z roku 1826 od V. Krebse, zachycující povodeň na Dyji v únoru 1799 a úsilí posádky ruských kozáků o záchranu vesničanů plujících na ledových krách a zbytcích stavení ve Starém Šaldorfu (Kunz, 1972) Fig. 182. Shooting target (oil on wood) from 1826 by V. Krebs, depicting the flood on the Dyje in February 1799 and the efforts of a crew of Russian Cossacks to save villagers drifting on ice floes and the debris of houses in Starý Šaldorf (Kunz, 1972)

7 HISTORICKÉ A SOUČASNÉ POVODNĚ V ČESKÉ REPUBLICE — SYNTÉZA PŘÍSTROJOVÝCH MĚŘENÍ A DOKUMENTÁRNÍCH ÚDAJŮ 7.1 INFORMACE O POVODNÍCH V ČESKÉ REPUBLICE PODLE DOKUMENTÁRNÍCH PRAMENŮ Při porovnání údajů o povodních na základě dokumentárních údajů a systematických hydrologických měření je třeba si uvědomit základní rozdíly mezi oběma typy pramenů. V souladu s percepcí povodní byly historické povodně chápány jako případ, kdy došlo k vybřežení vodního toku. Protože se však tento jev na přirozených vodních tocích opakoval nepochybně častěji než na současných regulovaných tocích, zůstával většinou bez povšimnutí. Dlouhodobá zkušenost člověka s povodněmi ho navíc nutila, aby omezoval své aktivity v zaplavovaných údolních nivách. To se projevilo např. zanikáním středověkých vsí v blízkosti vodních toků v důsledku povodní nebo výstavbou významných objektů (např. kostely) mimo dosah povodňových vod. Proto se v historických záznamech objevovaly spíše větší povodňové katastrofy, které si vyžádaly lidské oběti nebo způsobily větší materiální škody (zbořená a poškozená stavení, škody na úrodě, zaplavené louky, odnesené dříví atd.). Pro evidenci historických povodní to znamená, že většina povodní o nižších N-letostech je z dokumentárních pramenů nepostižitelná. Opačná je ale situace u větších povodní, jejichž evidenci lze považovat v některých povodích (např. na Vltavě, Ohři či dolním Labi) za blízkou reálnému stavu. To má velký význam z hlediska jejich studia a hodnocení povodňového rizika, protože velké povodňové katastrofy se opakují v dlouhých časových intervalech, které poměrně krátká pravidelná hydrologická měření nejsou schopna reprezentativně postihnout. Porovnatelnost historických povodní s novodobými je ztížena proměnou samotných vodních toků a v širším slova smyslu i změnami v kulturní krajině. Jde tedy o souhrn faktorů, které v daném časovém intervalu ovlivňovaly odtok vody z povodí (viz kap. 2.4). Z pohledu změn retenční schopnosti kulturní krajiny hrál podstatnou roli vývoj zalesnění. Na

počátku středověku pokrývaly lesy naprostou většinu území dnešní České republiky (výjimkou byly roviny se stepním porostem na těžkých černozemích). Podle Viceny et al. (1979) měl nastat výrazný tlak na lesy ze strany člověka sice již v 16. století, hlavní však až na počátku 18. století, kdy se postupně začaly objevovat nové způsoby hospodaření, byly zakládány porosty stejnověkých monokultur a dřeviny se přesouvaly do jiných výškových či klimatických podmínek. Podle výsledků výzkumů historiků však k intenzivnímu odlesňování v některých oblastech docházelo již před rokem 1500 (např. Boháč, 1989). Karel IV. ve 14. století musel dokonce přistoupit k regulaci těžby dřeva (viz Graus, 1957) a zvláštní předpisy na ochranu lesů obsahuje i tímto panovníkem neprosazený zákon Maiestas Carolina (Palacký, 1844, s. 132–133). V důsledku nadměrného kácení stromů pro potřebu horních děl došlo např. k radikálnímu odlesnění části Českomoravské vrchoviny (Málek, 1966a, 1966b, 1970, 1976, 1982). Na Drahanské vrchovině se v důsledku intenzivní zemědělské činnosti změnily v 15. století lesy na holiny. To mělo negativní dopad na hladinu podzemní vody a následně i na zdejší osídlení, takže zde během 15. století zaniklo množství vsí (Černý, 1973, 1979, 1982, 1983, 1988, 1989; k negativnímu vlivu zemědělství na lesy v minulosti viz také Jeleček, 1991). Uvedené závěry jsou v souladu i s tím, co bylo zjištěno západně od českých zemí, kde se ovšem tyto negativní tendence projevily o něco dříve. Např. Le Goff (1991) doložil, že ve Francii se na mnoha místech nedostávalo dřevní hmoty již na přelomu 13. a 14. století. Pro nedostatek dřeva na lešení musely být dokonce přerušeny stavby velkých katedrál. Z prací W. Abela (např. Abel, 1974, 1976) je známo, že mimo jiné z důvodu odlesnění a nehospodárného nakládání s půdou došlo ve 14. století k ekologické krizi. Počala se opouštět pole a dokonce i vsi a vzniklo mnoho „poustek“ („Wüstungen“), takže nastal obdobný vývoj, jaký lze pozorovat i na Drahanské vrchovině a jinde

INFORMACE O POVODNÍCH V ČESKÉ REPUBLICE PODLE DOKUMENTÁRNÍCH PRAMENŮ

o století později (viz výše). V 16. století pomalu vymizely hlubší hvozdy ve staré sídelní oblasti jako byl např. les Království na Královéhradecku. Ve druhé polovině 16. století se trutnovský kronikář Simon Hüttel podílel na vyměřování krkonošských lesů a na plánu vybudování kanálu na splavování dříví z Krkonoš do Polabí. Kvůli tomu vyhotovil v letech 1576–1585 i druhou mapu Krkonoš (první perspektivní mapa východní části Krkonoš pochází z let 1568–1569) (Bartoš et al., 1997). O velikosti lesních porostů v Českém středohoří na počátku třicetileté války svědčí např. pragmatické konfiskační protokoly, které konstatují, že v něm „na větším díle jenom drobné dříví na skalnatých vrších se nacházelo, takže ročně toliko 30 kop míš. vynášely“ (Bílek, 1882–1883, s. 1117), což znamená, že pohoří bylo téměř odlesněno. Stav lesů na počátku 18. století byl tak spíše důsledkem celého předcházejícího vývoje než jen náhlého zvýšení těžby. Od poloviny 18. století lesů přibývalo, měnilo se však jejich složení a byly osazovány i holiny, kde se kdysi lesy nacházely (např. Ni-

225

kendey, 1980). Mezi léty 1845 a 1999 pak vzrostl podíl zalesněné plochy v České republice z 28,8 % na 33,4 % (Bičík et al., 2001). Jak uvádí Boháč (1985), neměly naše řeky v úrodných rovinách po celý středověk vysoké břehy, což způsobovalo jejich téměř každoroční rozlivy při jarním tání nebo po vydatných srážkách (obr. 183). Unášeným materiálem zanášely řeky boční koryta a případně dravým proudem vytvářely nová. Při ucpání koryta ledovými krami nebo nakupením unášeného dřeva, obilí z polí a sena z luk se voda mohla rozlévat široko do okolí a zanechávat v něm zamokřená slepá ramena, hluboké tůně a někdy i radikálně měnit charakter krajiny. Tento přirozený krajinný ráz však začal být brzy narušován aktivitami člověka souvisejícími s umělým převodem vody do potřebných míst. Např. již kolem roku 1495 dal Vilém z Pernštejna zřídit kanál zvaný Halda, kterým odvedl vodu říčky Loučné do Chrudimky pro zásobování poddanského města Pardubic. Loučná se do té doby vlévala do Labe u Počapel. Halda byla v některých

Obr. 183. Pohled na neregulované Labe u Litoměřic z druhé poloviny 19. století (fotoarchiv Oblastního muzea v Litoměřicích) Fig. 183. A view of the unregulated River Elbe near Litoměřice from the second half of the 19th century (photo archives of the Regional Museum, Litoměřice)

226

HISTORICKÉ A SOUČASNÉ POVODNĚ V ČESKÉ REPUBLICE — SYNTÉZA

místech oddělena od Labe jen hrází a vzduta o několik metrů nad labskou hladinu (Lochmann, 1974). Významným antropogenním zásahem v krajině bylo také rybníkářství. První bezpečná zmínka o rybnících v českých zemích pochází z donace knížete Oty hradištskému klášteru z roku 1078 (CDB I, č. 79, s. 84). Jejich hromadné zakládání však náleží až do doby panování císaře Karla IV. ve 14. století, jemuž je přičítáno založení dnešního Máchova jezera u Doks roku 1366 (výčet tehdejších rybníků viz Graus, 1957). Další rybníky vznikaly především na konci 15. století a v 16. století díky vlivným šlechticům (zvláště Pernštejnům, Krajířům z Krajku a Rožmberkům), což patrně souviselo jednak s rostoucí poptávkou po rybách ve městech i v zahraničí, jednak s využíváním vodní energie pro mlýny. K zefektivnění hospodářské výnosnosti rybníků přispívalo zavádění nové technologie rybničních staveb a aplikování nových poznatků v chovu ryb. V 16. století vznikly mimo jiné tři největší rybniční soustavy, které se zachovaly v redukované podobě dodnes, a to Pardubická, Poděbradská a největší Třeboňská (k nim např. Míka, 1954, 1955, 1960; Macek, 1992; Bůžek, 1995, 2000; Vorel, 1999; Hule, 2000). Na Moravě patřila k nejvýznamnějším zejména rybniční soustava na Hodonínsku, dále na Mikulovsku, Hané, Zábřezsku, Českomoravské vrchovině atd. (viz např. Hurt, 1960; Macek, 1992; Válka, 1996). S ohledem na vznik povodní bylo významné hromadění srážkové vody v rybnících, kdy tlakem vody mohlo dojít k proražení hráze. Není bez zajímavosti, že v souvislosti s povodní uvádějí kronikáři protržené rybníky poprvé až roku 1392 (Chron. Bohemiae Lips., s. 5): „Anno Domini [M]CCCXCII, in vigilia sancti Nicolai fuit maximum diluvium in regno Bohemie, per quod multa oppida et ville et domus et molendina et piscine sunt destructe.“ (Léta Páně 1392 v předvečer svatého Mikuláše [5. prosince] byla v Království českém převeliká povodeň, která zničila mnoho městeček a vsí a domů a mlýnů i rybníků.) Protržení rybníků zpravidla umocnilo ničivost povodňové vlny, jak dokládá zápis o povodni z června roku 1445 (SLČ, s. 128; SLČ-R, s. 102; SLČ-G, s. 177): „Téhož léta [1445] k sv. Janu Křtiteli [24. června] déšť pršel tři dni pořád. I byla veliká povodeň u Prahy, nebo rybníkové byli se strhli pro veliké deště okolo Dobříše; a mnoho škod stalo se na vsech, na tvrzech, na polích, lukách, dobytku i lidech; nebo mnohé chalupy připlúly k mostu pro náhlost vody.“ Tehdy se protrhly i hráze rybníků v jižních Čechách, na což upomíná dopis Jana

z Rýzmberka panu Oldřichovi z Rožmberka ze dne 20. července 1445 (Dopisy Rožmberské, č. 1504, s. 14): „A v jistotě, žeť mi s pravou věrou žel škod vašich, které se staly skrze povodeň na rybnících, na vsech a na městě [Soběslavi]“. V srpnu roku 1501 mělo protržení rybníků na české straně dokonce navýšit povodňovou vlnu na Dunaji (viz kap. 6.5.4). Riziko protržení hrází snížilo budování kanálů a stok, které zajišťovaly nejen napájení rybníků vodou, ale v době povodní rozptylovaly a zmenšovaly povodňovou vlnu. Existenci jedné takové stoky máme sice doloženu již roku 1367 na Třeboňsku (Graus, 1957), ale jejich budování náleží až konci 15. století a století následujícímu. K nejvýznamnějším kanálům patřily na Pardubicku Dvakačovický kanál (počátek 90. let 15. století), Počapelský kanál (fungoval od roku 1496) a nejdůležitější Opatovický kanál, stavěný v letech 1498–1514 tehdy nejlepším ze stavitelů Kunátem mladším z Dobřenic (např. Lochmann, 1970; Macek, 1992; Vorel, 1999; Bůžek, 2000). Na Třeboňsku byla významná Zlatá stoka zbudovaná v letech 1508–1520 rožmberským fišmistrem Štěpánkem Netolickým a Nová řeka rožmberského regenta Jakuba Krčína z Jelčan z let 1584–1585 (viz např. Vaněk, 1984; Bůžek, 1995, 2000; Haubelt, 2003). Nedůvěru v účel podobných „odlehčovacích“ stok mezi rybníky měl rožmberský kronikář Václav Březan, jak dokládají jeho slova o kanálu Nová řeka po líčení povodně na Lužnici dne 28. března 1586 (Březan I, s. 329): „A tak již teprva po té příhodě mohlo se víceji tomu novému dílu na řece věřiti.“ Na jiném místě svého díla pak popisuje velkou vodu z 18. dubna 1599 (Březan II, s. 545), která „v Čechách mnoho rybníků potrhala i jiných škod nadělala; však na panství třeboňském škody neučinila.“ Bylo to zřejmě i zásluhou kronikářem nejmenované Zlaté stoky. K důležitým stavbám na vodních tocích patřily jezy a mlýny. Předobrazem jezů byly malé zdrže (latinsky stagna) na potocích, menších řekách a bočních ramenech větších toků, které byly budovány především k umístění rybích pastí a jednoduchých mlýnů s horizontálním kolem (viz např. Niederle, 1921, 1953; Graus, 1957). V písemných pramenech je „stagnum“ poprvé zmíněno v souvislosti s rybolovem (asi na řece Sázavě) v konfirmaci darů knížete Oldřicha sázavskému klášteru, resp. opatu sv. Prokopu, Břetislavem I. roku 1037 (Mnich sázavský, s. 244; srovnej i Kosmas, s. 245, Anhang I; CDB I, č. 48, s. 51) a jistě ve spojitosti s mlýny až roku 1186 (stál na potoce Botiči — viz


CDB I, č. 313, s. 286). První bezpečná zmínka o mlýnech pochází z doby před rokem 1125 v Kosmově přirovnáních, které kanovník použil ve své kronice (Kosmas, s. 63, 74). O vodním mlýnu se poprvé dovídáme v donaci kněze Zbyhněva vyšehradské kapitule někdy mezi lety 1125–1140 (CDB I, č. 124, s. 130; Smetánka, 1992). Těchto zařízení byl však ještě počátkem 13. století vcelku malý počet, pracovaly jen při vyšším stavu vody a v mletí obilí převládaly tehdy ještě ruční mlýnky (Smetánka, 1989). Vliv zdrží na vzdutí vodní hladiny byl nepatrný (stejně tak na změnu říčního profilu) a jejich protržení při povodních napáchalo škody jen v lokálním měřítku. Větší následky měly již jezy, které se u nás zmiňují ve 13. století v souvislosti se zaváděním velkého „železného“ mlýna (jak ho nazval Le Goff, 1991) na spodní vodu s vertikálním kolem a složitým převodovým zařízením, později pak ještě efektivnějšího mlýna s horním náhonem (např. Graus, 1957; Petráň et al., 1985). Zavádění této nové technologie lze dávat do spojitosti s celkovou transformací tehdejší společnosti (Klápště, 1994), kdy české země byly jen málo opožděny oproti krajinám na západ od nás, kde takovéto změny probíhaly od 12. století. Ovšem k zevšeobecnění vynálezu „železného“ mlýna tu došlo až ve 13. století (Le Goff, 1991). První zmínka o spojení jezů s mlýny („obstacula molendinorum“, tj. mlýnské jezy) v Praze pochází z tzv. zakládací listiny břevnovského kláštera, která se sice hlásí k roku 993, fakticky byla ovšem sepsaná až kolem poloviny 13. století (CDB I, č. 313, s. 348; ke kritice listiny viz Pražák, 1993). Na Labi pochází první takovýto doklad z Litoměřic ve falzu ze 14. století tzv. redakce C zakládací listiny kapituly litoměřické, kde údaj o jezech na Labi odráží situaci ve 13. století (CDB I, č. 383, s. 364). Na nedaleké Ohři je jez a mlýn uveden roku 1262 (CDB V.1, č. 347, s. 592). Jezy byly příčinou vzdutí vodní hladiny a zvyšovaly i nebezpečí protržení při povodních s nedozírnými následky. Např. Opravilem (1983) uváděná zvýšená akumulace povodňových hlín od druhé poloviny 13. století by tak mohla souviset i s výstavbou těchto děl a nejen se zvýšenou frekvencí povodní (k této otázce viz Brázdil, Kotyza, 1995). Poprvé se zničené mlýny povodní uvádějí k 18. srpnu 1273 (Let. české, s. 301), kdy „omnia molendina, quae erant circa civitatem Pragensem, cum aqua confracta defluxerunt“ (tj. všechny mlýny, které byly u města pražského, pobořeny uplavaly s vodou). Jezy ve spojitosti s mlýny měla v Praze

227

destruovat také povodeň z přelomu ledna a února roku 1342, která dokonce zanesla materiálem mlýnský náhon na Malé Straně (viz kap. 6.5.2). Významným zásahem do přirozených vodních toků byly také jejich regulace. Na českých a moravských řekách se s regulací a výstavbou vodních nádrží začalo koncem 19. a začátkem 20. století právě pod vlivem ničivých povodní, i když myšlenky na regulaci řek jsou podstatně staršího data. Již Karel IV. se v rámci plánu utvořit z českých zemí křižovatku obchodních cest a zásobování německých zemí obilím a jiným zbožím pokoušel splavnit Vltavu a Labe, když např. roku 1366 nařídil prorazit jezy na Vltavě a opatřit je vraty (CIM I, č. 86, s. 135) nebo nechal odlámat skály u Střekova a Dolního Žlebu. Roku 1375 dokonce uvažoval o vodním propojení Dunaje s Vltavou kanály. Tyto snahy však narazily na odpor českých měst i šlechty a skončily nezdarem (Podzimek a kol., 1976; Hubert, 1996). Vltavu se v úseku od Českých Budějovic podařilo splavnit až v letech 1547–1567 v důsledku zájmů panovníka Ferdinanda I. o monopolizaci obchodu s „domácí“ solí (z hornorakouských nalezišť) a o blokování jejího dovozu ze zahraničí (k tomu dosud nejlépe Volf, 1933). Dolní tok Vltavy od Prahy a Labe od Mělníka po Děčín se poprvé podařilo zregulovat až v letech 1628– 1638, resp. 1641–1646, ve spojitosti s rychlejší dopravou zásob, munice a zbraní vojsku v tehdejším vleklém válečném konfliktu. O úspěšné dokončení prací se zasloužil v této době asi nejlepší architekt, strahovský opat Kryšpín Fuk (Chaloupecký, 1910; Michálek, 1910; Volf, 1958; Hubert, 1996; Pařez, 2002). Tehdy byly proraženy nejen jezy, ale poblíž nich začaly vznikat i zárodky plavebních komor („žlaby“). První dvě skutečné plavební komory se ovšem podařilo postavit na Vltavě u Županovic a v Modřanech až ve 20. letech 18. století. Celou řadu takovýchto komor vyprojektoval inženýr pražské technické akademie F. A. Hergert v letech 1772–1773, ovšem k jejich faktické realizaci se přistoupilo až v 19. století. V letech 1776–1782 zlepšil splavnost Vltavy od Českých Budějovic a Labe od Mělníka po Litoměřice dalšími regulačními pracemi major baron Bernard. V roce 1783 se uvažovalo o spojení Moravy s Odrou, resp. Vltavy s Dunajem (Hubert, 1996; Bělina et al., 2001). Prvním plně kanalizovaným úsekem řeky se stal tok Ohře od Doksan po nové ústí do Labe pod Litoměřicemi v souvislosti se stavbou terezínské pevnosti v letech 1779–1792 (Votoček, Kostková, 1980). Do té doby ústila Ohře do Labe u Českých Kopist. Pevnostním

228


architektům se podařilo zúročit i zkušenosti s únorovou povodní z roku 1784, takže řada jimi provedených protipovodňových opatření (zvláště systém širokých příkopů a záklopkového jezu) nesla své ovoce již v březnu 1845, kdy se Terezín stal v širokém okolí jediným suchým místem (dobové svědectví přináší Krolmus, 1845). Ovšem vlastní narovnání toku (především Labe) a opatření jezů plavebními komorami patří až do druhé poloviny 19. století, resp. dalšího století. Tak např. byl zcela napřímen a převeden do nového řečiště střední tok českého Labe. Velmi radikálně byl změněn soutok Labe s Vltavou u Mělníka (zde dokonce nový kanál). V úseku od Mělníka po státní hranici bylo Labe úplně kanalizováno a zanikla řada ostrovů i říčních meandrů, říční koryta byla vybagrována a úsek mezi Pirnou a Děčínem zbaven srovnáním dna nebezpečných peřejí, stejně jako na Vltavě zmizely výstavbou štěchovické

přehrady Svatojánské peřeje (k tomu s příklady Boháč, 1985). Pokud jde o regulace řeky Moravy, z podrobného pojednání Horáka (1911) plyne, že první snahy tohoto typu zde souvisely se zlepšením plavebních podmínek. Již v roce 1653 se moravští stavové usnesli na potřebě učinit řeku Moravu splavnou a propojit ji s Odrou. Tyto ideje se staly základem všech dalších návrhů na regulaci Moravy, doplňovaných později i o aspekt ochrany před povodněmi a využití vody pro zemědělství. Četné doklady o připravovaných regulacích skýtá archivní fond Provinční stavební ředitelství, uložený v Moravském zemském archivu v Brně (viz Regulace Moravy). Tak např. z roku 1793, kdy zkoumala celý tok odborná komise, zde existuje podrobný popis stavu řeky, jehož tvůrci chápali prokopání meandrů a napřímení toku řeky jako přímý krok k potlačení pravidelných ničivých povodní.105 Řada dalších návrhů na regulaci Moravy se objevila také v průběhu 19. století (obr. 184), ale narážela na finanční, zákonodárné a organizační problémy. Např. v návaznosti na povodně v červnu 1883106 (viz Štekl et al., 2001) 105

Obr. 184. Výřez z ideální mapy řeky Moravy nad Kroměříží (německy „Kremsier“) od císařsko-královského architekta Krieghammera z roku 1807 jako podklad pro regulaci řeky Moravy (Regulace Moravy). U ústí řeky Bečvy („Beczwa“) do Moravy je vyznačena obec Troubky („Trubek“), která byla zvlášť těžce poškozena během povodně v červenci roku 1997 Fig. 184. A section of an 1807 model map of the River Morava above Kroměříž (in German “Kremsier”) by Imperial-Royal Architect Krieghammer, intended as a planning document for the regulation of the River Morava (Regulace Moravy). At the confluence of the River Bečva (“Beczwa”) and the Morava, the map indicates the village of Troubky (“Trubek”), which suffered especially severe damage during the flood of July 1997

V popisu řeky Moravy nad Kroměříží se zde konstatuje: „Oberhalb der Stadt Cremsier. Ist die stumpfe Einmündung des so genannten Schleüssen Grabens sanfter und Zweckmässiger einzurichten. Die Einmündung des Cropiner Mühlgrabens aus dem Beczwa Fluß, in welchen der Moschtienka Fluß einfällt, ergiesset sich in dem Marchstrom senkrecht ein, und macht vor der Auswindung beträchtliche schädliche Krümungen, welche durchzuschneiden und in Grader Linie weiter unten in den Marchstrom einzumünden sind; indeme bey Anwachs des Marchstroms und grössere Wasser dieser Fluß zurück gedämet wird, sich ausgiesset und alle umliegende Gründe überschwemet. Bis zur Cremsirer Reyßwehre sind einige Serpentinen, in der jeder die Ufer einstürzen, und ausgiesse verursachen. Um diesen Übel und Beschädigungen abzuhelfen sind diese Krümungen durchzuschneiden. Von dieser Gegend ist eine mehrere Geometrische Aufnahm vonnöthen.“ (Nad městem Kroměříž. Je zde třeba plynule a účelněji zařídit nevýrazný vtok tzv. svodných kanálů. Ústí chropyňské mlýnské strouhy z řeky Bečvy, do které vpadá řeka Moštěnka, se vlévá kolmo do toku Moravy a tvoří před výkrutem značně škodlivé zákruty, které se protínají a vyúsťují v přímé linii níže po toku do Moravy; poněvadž při vzestupu proudu Moravy a větší vodě je tato řeka zatlačována zpět, vylévá se a zaplavuje veškeré okolo ležící pozemky. Až ke kroměřížskému jezu je několik zákrutů, v nichž se břeh sesouvá a způsobuje tím rozlévání vody. Odpomoci tomuto zlu a škodám by se mělo protnutím těchto zákrutů. V této oblasti je zapotřebí více geometrických náčrtů.) 106 Povodeň po deštích v červnu 1883 není uvedena v přehledu pro Moravu v Kroměříži (viz kap. 5.2.5.3), protože kulminační vodní stav 436 cm ze dne 22. června zde nedosáhl zvolené mezní hodnoty (450 cm). Např. Polách a Gába (1998, s. 10) citují při této povodni škody na polích a přerušení železniční dopravy mezi Zábřehem a Šumperkem.


a v červenci 1891 byl zpracován projekt rakouské vlády na regulaci řeky Moravy v prostoru od Rohatce po její ústí do Dunaje (Weber von Ebenhof, 1894). Na pevnější finanční základ se ale regulace Moravy dostaly teprve s přijetím zákona o stavbě vodních drah a provedení úprav řek, a to říšského ze dne 11. června 1901107 a zemského ze dne 10. února 1903108. V zákonech byla uvedena úprava řeky Moravy od ústí Desné nad Zábřehem až po Rohatec a vykoupení několika jezů na řece. S vlastní regulací však bylo započato až v roce 1907 v Napajedlech a poté u Kroměříže a Uherského Hradiště (Horák, 1911; Fišer, 1921). Mezi nejlépe dokumentované antropogenní zásahy do vodních toků patří zejména zásadní změny koryta řeky Vltavy v Praze. Jak uvádí Kotyza et al. (1995), hlavní změny v hydrologickém režimu zde působila především výstavba jezů a náhonů (asi od poloviny 13. století), které sloužily pro potřeby vodních mlýnů. Zahrazením toku těmito stavbami se zmenšil spád řeky a tím i její unášecí síla. Nad jezy se proto usazoval unášený materiál, čímž se postupně zvedalo říční dno i hladina, a to až o 3–3,5 m (Záruba, Šimek, 1964). Umělé zvýšení hladiny řeky vedlo k rozšiřování toku na úkor povlovných břehů. O rychlosti ukládání říčních sedimentů hovoří zjištění z Jilské ulice v Praze, kde ještě počátkem 13. století byl okraj nejnižší terasy asi o 3,3–3,7 m pod dnešním povrchem a do konce 13. století vzrostl asi o 1,5 m (Kalina, 1978). Časté záplavy, umocněné stavbou jezů, vedly ke zvýšené akumulaci sedimentů ve vltavské nivě, přičemž byly nejdříve zanášeny různé terénní deprese a ve 14.–15. století byla celá niva na levém vltavském břehu zarovnána do jednotné úrovně (Hrdlička, 1972, 1984a, 1984b). Na pravém břehu Vltavy (Staré Město) bylo dosaženo dnešní úrovně terénu od konce 13. a ve 14. století. Záměrné zvyšování úrovně terénu, které probíhalo přede-

107

Č. 66. Zákon ze dne 11. června 1901 o stavbě vodních drah a o provedení úpravy řek. In: Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok 1901. Z císařské královské tiskárny dvorní a státní, Vídeň 1901, s. 215– 218. 108 Zákon daný dne 10. února 1903, platný pro markrabství moravské, jenž se týče staveb při úpravě řek, které v markrabství moravském provésti se mají ve smyslu § 5., odst. 1., zákona ze dne 11. června 1901, čís. 66 ř. z. In: Zákony a Nařízení zemské pro Markrabství Moravské. Ročník 1903. Částka V, číslo 27. Tiskem a nákladem Rudolfa M. Rohrera, Brno 1903, s. 55–58.

229

vším mezi čelem terasy a řekou, mělo díky výškovému rozdílu chránit obyvatele před následky velkých povodní. V 16. století došlo v Praze k dalším důležitým změnám (Kotyza et al., 1995). Terén začal narůstat i na levém břehu řeky, kam byl vyvážen materiál pocházející z obnovy a rekonstrukce města po četných požárech. Navážka se sypala po obou stranách řeky i přímo do Vltavy, což způsobilo v některých částech koryta jeho zúžení až o 40 m (Hrdlička, 1994). K zúžení profilu řeky nepochybně přispívala i výstavba četných mlýnů a dalších hospodářských objektů na březích, které se snažily využít výhodný prostor u Vltavy (obr. 185). Koncem 19. a počátkem 20. století hrála podle Kotyzy et al. (1995) hlavní roli při úpravách Vltavy vedle stavby nových a vyšších jezů hlavně výstavba nábřeží, nových mostů a komunikací. Praha ztratila bezprostřední kontakt s hladinou řeky a stavbou nových nábřeží došlo k zúžení řečiště o 27–50 m (Malý, 1966). Změny nicméně vedly ke zvýšení průtočné kapacity koryta před vylitím ze břehů. V upraveném korytě tak při vyšších průtocích docházelo ke zrychlení toku a ke zvýšení jeho přímé destrukční síly. S ohledem na neustálé navyšování terénu Prahy a úpravy koryta řeky je tak velmi těžké odhadnout průměrnou výšku hladiny Vltavy, a tedy i porovnávat jednotlivé povodně z různých časových intervalů (Kotyza et al., 1995). K pronikavým změnám řečiště docházelo podle Boháče (1985) také na soutoku Labe a Vltavy na Mělnicku, které se původně stékaly ve spleti hlavních a vedlejších ramen (tzv. Trantárie), měnících se zejména za povodní. Autor popisuje v této souvislosti povodněmi vynucené přesuny obcí Semilkovic a Doniček. Přesun části osady je doložen i na levém labském břehu nad Litoměřicemi ve vsi Počaply (obr. 186). Podle svědectví tamní farní pamětnice (Kaněra, 1900, s. 228–230) měla povodeň ve dnech 10.–12. března 1821, která stála 4 ½ lokte (350 cm) vysoko na faře, 2 lokte 15 palců (195 cm) v kostele a 3 lokte 17 palců (278 cm) v učitelově domku, udělat velkou škodu na zahradách i ovocných sadech a téměř zcela zničit domy čp. 4, 15, 16, 22 a 28. Kaněra (ibidem, s. 230) lakonicky poznamenává: „Teprv následkem této povodně přeložena byla celá část obce při Labi ležící na jiná místa.“ Uvedené domy ležely ve sníženině pod kostelem sv. Vojtěcha s místním označením „V Jámě“, asi 4– 5 m nad hladinou Labe. Toto místo náleželo k nejstaršímu jádru Počapel, které byly poprvé zmíněny

230


Obr. 185. Celkový pohled na Prahu s řekou Vltavou před rokem 1635 (podle Theatrum Europaeum, 1635) Fig. 185. A view of Prague with the River Vltava before 1635 (after Theatrum Europaeum, 1635)

roku 1262 (CDB V.1, č. 347, s. 518). Tento případ ukazuje na jistou setrvačnost osídlení, kdy místo, které bylo pravidelně zatápěno většími povodněmi, bylo opuštěno až po staletích. Zároveň to ale nevyvrací níže uvedený názor Kotyzy (1990), neboť uvedené místo leželo ve středověku jistě výše než 5 m nad hladinou toku (dno Labe se totiž později zanášelo a hladina je dnes výše než ve středověku). Dolní Ohře se ve středověku i v následujícím období podle Boháče (1985) rozvodňovala v prostoru kolem Žatce i Loun, ale povodněmi byl nejvíce postižen její tok od Libochovic po ústí do Labe v Litoměřicích. Za Louny podemílala meandrující Ohře přilehlé břehy a okraje některých vesnic, z nichž musela být přemístěna část usedlostí (Břežany nad Ohří, Počedělice, Křesín, Kystra, Vršovice). Pod Libochovicemi Ohře vytvořila velký ostrov. Při povodni v roce 1515 byla hlavním ramenem

řeky zničena ves Miletice s okolními mlýny mezi Kostelcem nad Ohří a Budyní nad Ohří. Na dalším ostrově po směru toku (Ostrov sv. Klimenta) se nacházela obec Mury, zatopená snad při povodni roku 1342 (Kotyza, Smetana, 1992). Po spojení obou ramen řeky směřovalo hlavní rameno toku k Dolánkám a levé na Brňany. V roce 1461 při jarní povodni řeka protrhla levou hráz a zničila ves Peleš. Kotyza (1990) ve své práci o zanikání středověkých vsí při Ohři konstatoval, že ve 14.–15. století zanikla v Čechách a na Moravě všechna sídla ležící méně než 5 m nad tehdejší úrovní toku. Významnou roli v percepci historických povodní hrály také mosty (obr. 187). Vzhledem k významu, který měly pro místní obyvatele, jsou dobová líčení událostí je poškozujících velmi přesná a podrobná. Historii pražských mostů zevrubně shrnuli Kotyza et al. (1995). Jak plyne z Kosmovy zprávy


o povodni v roce 1118 (Kosmas, s. 260), existoval v Praze již v té době dřevěný most, jehož poloha se pravděpodobně příliš nelišila od pozdějšího kamenného Juditina mostu, stavěného patrně někdy mezi léty 1153 a 1172. Juditin most nevydržel nápor ledových ker, vody a dříví při zimní povodni ve dnech 31. ledna–1. února 1342 (viz František Pražský, s. 177–178; SLČ, s. 165; SLČ-G, s. 289), kdy byl ze dvou třetin zbořen a již nebyl obnoven (předtím byl poškozen zimní povodní ze dne 12. března 1272 — viz Let. české, s. 301; František Pražský, s. 12). Ze stejného místa, kde ústil na Malou Stranu Juditin most (tj. od malostranského dvouvěží), se začal od roku 1357 budovat další kamenný most přes Vltavu. Tento Karlův most byl položen o něco výše proti proudu Vltavy a zůstal zachován dodnes. Hrubá stavba byla ukončena sice v roce 1386, ale např. ještě roku 1406 bylo jed-

231

náno o některých platbách za toto dílo. Ani Karlův most však neodolal ničivému náporu největších vltavských vod a byl poškozen při povodních v červenci 1432, únoru 1784 a září 1890. Z hlediska labských povodní v Litoměřicích jsou důležité informace o tamním mostu, o němž je řada zmínek v písemných pramenech (Kotyza et al., 1995). První dřevěný most zde byl dokončen na podzim roku 1452, ale již kolem 15. března 1454 ho vzala povodeň (Záznam v právním rukopise, fol. 177v). Proto byl dřevěný most v průběhu zimy při nebezpečí chodu ledu rozebírán a po jeho průchodu opět skládán (první a na dlouhou dobu jediný kamenný pilíř byl postaven roku 1574). Ne vždy byl ale složen včas, takže byl mnohokrát při náhlém chodu ledu pobořen. Po roce 1711 se odolnost litoměřického mostu výrazně zvýšila výstavbou kamenných pilířů, takže byl poškozen jen

232


Obr. 186. Povodeň na Labi u Litoměřic po kulminaci dne 16. srpna 2002. Zaplavená obec Počaply s kostelem sv. Vojtěcha (foto V. Šafránek) Fig. 186. The flood on the River Elbe near Litoměřice after its maximum peak of 16 August 2002. The flooded village of Počaply with the Church of Saint Adalbert (photo V. Šafránek)

Obr. 187. Veduta zámku a města Českého Krumlova po roce 1729 (lavírovaná perokresba F. B. Wernera — fotoarchiv Oblastního muzea v Litoměřicích). Most v popředí stojí na místě starého mostu, který společně s druhým mostem na opačné straně města odnesla povodeň v červenci 1432 Fig. 187. A view of the castle and the city of Český Krumlov after 1729 (bistre pen-and-ink drawing by F.B. Werner — photo archives of the Regional Museum, Litoměřice). The bridge in the foreground stands on the site of an older bridge that was washed away, along with another bridge on the opposite side of the town by the flood of July 1432

INFORMACE O POVODNÍCH V ČESKÉ REPUBLICE PODLE SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ

nárazy velkých ledových ker při povodních v letech 1784, 1799 a 1814 (obr. 188).

7.2 INFORMACE O POVODNÍCH V ČESKÉ REPUBLICE PODLE SYSTEMATICKÝCH HYDROLOGICKÝCH POZOROVÁNÍ Hodnocení povodní na základě systematických hydrologických pozorování lze provádět podle měřených maximálních vodních stavů a kulminačních průtoků dosažených během nich. Jde nepochybně o nejkvalitnější kvantitativní údaje, postihující místo, čas výskytu a velikost povodně. Na druhé straně ani tyto údaje nejsou prosty problémů, které ovlivňují homogenitu těchto pozorování. Jak uvádějí Šercl et al. (2002), je již samotné průtokové vyhodnocení povodně nelehkým úkolem. Vysoké vodní stavy při povodni bývají spojeny s vybřežením vodních toků, širokými rozlivy a významnými změnami jejich koryt. V některých případech může dojít i k úplné destrukci vodoměrných stanic, čímž mohou být úplně zničeny odpovídající záznamy o vodních stavech nebo jich alespoň část chybí. Ale i na stanicích, kde jsou k dispozici záznamy vodních stavů, je nutné ověřovat hodnotu kulminačního stavu, protože k toku

Obr. 188. Řeka Labe s litoměřickým mostem a ostrovy v 50. letech 19. století. Výřez z panoramatického plánu labské vodní cesty (Oblastní muzeum v Litoměřicích, inv. č. SV H 3867) Fig. 188. The River Elbe with the Litoměřice bridge and islands in the 1850s. Section of a panoramic plan of the Elbe waterway (Regional Museum, Litoměřice, catalogue no. SV H 3867)

233

nebyl během povodně volný přístup a instalovaný přístroj mohl vykazovat významnější odchylku v měření. Až na výjimky nebývá při vyhodnocování extrémní povodňové situace k dispozici ani věrohodně extrapolovaná měrná křivka průtoků na podkladě hydrometrických měření. Vzhledem k vysokým rychlostem vody, unášeným předmětům a často i nepřístupnosti měrného profilu na vodním toku nelze tato měření za povodně provádět. Měrnou křivku je pak třeba extrapolovat pomocí složitějších metod. V profilech stanic, kde chybí záznam vodního stavu, může být průběh povodně (kulminační průtok) simulován hydraulickým nebo srážko-odtokovým modelováním. Homogenita pozorovacích řad může být narušena také změnami polohy vodoměrných stanic a antropogenními zásahy do průtočnosti údolních niv nebo do celého odtokového procesu (vodní nádrže na tocích a další stavby, úpravy říčního koryta, změny ve využívání půd atd. — viz např. Kaňok, 1997; Sochorec, 1997; Řehánek, 2000; Kříž, 2003).

7.3 POROVNÁNÍ HISTORICKÝCH A SOUČASNÝCH POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE S ohledem na charakteristiku obou výchozích typů pramenů tak vyvstává otázka, do jaké míry jsou informace o historických a současných povodních navzájem porovnatelné a zda mohou být využity pro syntézu povodní za delší časový interval. Např. Benito (2003) vidí význam informací o historických povodních na základě dokumentárních údajů v možnosti zlepšení odhadu povodňového rizika a lepšího pochopení vztahů mezi povodněmi a klimatem v delším časovém intervalu. Povodně, popsané v dokumentárních pramenech nebo vyhodnocené na základě vodoměrných pozorování, bývají nezřídka porovnávány podle úrovně povodňových značek (viz např. Schmidt, 2000; Glaser, 2001). Tento údaj může být zajímavý zejména s ohledem na zranitelnost stavebních objektů v záplavových územích, kde se uplatní spíše druhotné škody jejich podmáčením a případným následným zřícením nebo stržením. Druhým dobrým důvodem může být porovnání povodní z hlediska jejich velikosti, i když množství vody protékající daným profilem při stejných výškách vodní hladiny může být různé. Protože po srpnové povodni roku 2002 byla maximální výška vody změřena na vodočtu insta-

234


lovaném u Bradáče, pokusili se Müller s Kakosem (2003) a Brázdil et al. (2004a) porovnat největší známé pražské povodně v posledním tisíciletí. V obr. 189 je vyznačena odhadnutá výška jednotlivých pražských povodní. Plyne z něho, že výška vody při povodni ze srpna 2002 asi o 1 m převýšila další největší povodně z února 1784 a března 1845, pro které již existují v Praze odhadnuté kulminační průtoky (4580 m3.s-1 — 1784; 4500 m3.s-1 — 1845). Jestliže kulminační průtoky při těchto povodních výrazněji přesáhly dobu opakování sto let, pak na úrovni stoletých vod se nepochybně kromě vyčísleného kulminačního průtoku ze září roku 1890 pohybovaly i historické povodně ze srpna 1501, března a srpna 1598, února 1655 a června 1675. K povodni z března 1771 v blízkosti pleše Bradáče by pak bylo možné přiřadit řadu dalších povodní, při nichž voda sahala do různých úrovní Bradáče (viz tab. 29), které by snad bylo možné

počítat k povodním s N-letostí v rozmezí 10–50 let. Pro úplnost je třeba dodat, že v obrázku není zaznačena další stoletá povodeň z února 1862, stejně jako mimořádné historické povodně ze září 1118 a z července 1432. Nicméně i toto porovnání ukazuje, že v povodí Vltavy a speciálně v Praze byla událost ze srpna 2002 zcela mimořádnou povodní posledního tisíciletí. Extrémní srážky ve dvou vlnách v období 6.–13. srpna 2002 (viz obr. 103) před velkou srpnovou povodní zasáhly především povodí Vltavy (Vyhodnocení katastrofální povodně, 2002; Müller, Kakos, 2003; Řezáčová et al., 2003; Hladný et al., 2005) a poměrně velmi málo povodí Labe po Mělník s výjimkou plošně nevelké oblasti v Krušných a Jizerských horách a v Krkonoších. Podobné, značně nerovnoměrné rozdělení srážek na území Čech bývá velmi obvyklé pro letní typ povodní na Vltavě v Praze v důsledku již podrobněji popsaných

6

Srpen 2002

5 4 3 2 1 0

Únor 1784 Březen 1845

9

6m

8 7 6 5 4 3

Září 1890 Srpen 1501 Únor 1655 Březen 1598 Srpen 1598

2 1 0

Červen 1675

9

5m

8 7 6 5 4 3

Březen 1771

2 1 0 9

4m

8 7 6 5 4 3 2 1 0 9

3m

8 7 6 5 4 3 2 1

Obr. 189. Značky vybraných velkých vod na Vltavě v Praze promítnuté na současnou polohu Bradáče a vzhledem k zaznamenané úrovni povodně ze srpna 2002 (Brázdil et al., 2004b) Fig. 189. Watermarks of selected floods on the River Vltava in Prague projected onto the present position of Bradáč and in the relation to the recorded flood height of August 2002 (Brázdil et al., 2004b)

POROVNÁNÍ HISTORICKÝCH A SOUČASNÝCH POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE

synoptických situací (viz kap. 4.2). Naopak u povodní zimního typu, kde hraje podstatnou roli tání sněhové pokrývky obvykle současně ve všech nížinných a pahorkatinných oblastech na území Čech, má povodí Labe po Mělník zpravidla relativně vyšší podíl na velikosti kulminačních průtoků v Děčíně než u letního typu. Tak tomu bylo právě u březnové povodně roku 1845, jejíž značka na zámecké skále v Děčíně je o 42 cm výše než značka ze srpna 2002 (obr. 190, tab. 30). Výrazný vliv na snížení kulminačního průtoku v Děčíně vzhledem k Praze v srpnu 2002 (o 390 m3.s-1) mělo zploštění povodňové vlny mezi Mělníkem a Litoměřicemi vlivem rozsáhlých inundací. O tom svědčí následující rozdíly mezi výškami obou porovnávaných povodní: v Mělníku byla hladina při srpnové povodni ještě vyšší o 159 cm, v Roudnici nad Labem již jen o 60 cm, avšak v Děčíně na skále byla již nižší. Dále po toku Labe

235

v Bad Schandau a v Pilnitz byly obě povodně porovnatelné a v Drážďanech opět dominovala povodeň ze srpna 2002. Relativně malý vliv povodí Labe po Mělník na kulminační průtoky v Děčíně lze doložit i porovnáním čtyř největších historických povodní letního typu na Vltavě v Praze, resp. na Labi v Děčíně, kdy se jejich pořadí téměř nemění (Kotyza et al., 1995). V období 1432–1994 přináleží první a čtvrté místo případům z července 1432 a srpna 1598, přičemž velikostí druhá (ze září 1890) a třetí (ze srpna 1501) letní povodeň v Praze mají v Děčíně obrácené pořadí. Dalším důvodem pro podobnost pravděpodobně dvou největších povodní letního typu z roků 2002 a 1432 v Praze i v Děčíně (nebude-li se uvažovat sporný případ ze září roku 1118) je též asi rozložení srážek. Podle dokumentárních pramenů (viz kap. 6.5.3) bylo před vypadáváním několikaden-

Obr. 190. Zámecká skála v Děčíně s vytesanými značkami velkých vod na Labi a podle jejich výškového zaměření (Značky velkých vod na Labi, 1966) Fig. 190. Castle Rock in Děčín with flood watermarks cut for the River Elbe and according to the heights measured (Značky velkých vod na Labi, 1966)


236

Tab. 30. Přehled zaznamenaných kulminačních vodních stavů (cm) na zámecké skále v Děčíně podle různých autorů: Krolmus (1845, s. 207), Značky velkých vod na Labi (1966), Elleder a spolupracovníci v roce 2004. V případě Krolmusových údajů jsou uvedeny jednak výšky v českých loktech a palcích (odděleny lomítkem), jednak jejich přepočet na centimetry (v závorce). Výšky jsou vztaženy k předpokládané nule starého paralelního vodočtu (vpravo od značek) pro úroveň 9 loktů nad terénem, tj. na 122,32 m n. m. Bpv (pro porovnání nula děčínského mostního vodočtu byla od 19. století na úrovni 122,16 m n. m. Bpv) Table 30. Overview of the maximum peak water stages (cm) recorded on Castle Rock in Děčín according to various authors: Krolmus (1845, p. 207), Značky velkých vod na Labi (1966), Elleder et al. in 2004. The Krolmus data give heights in Czech cubits and inches (separated by a slash) and their values converted into centimetres (in brackets). The heights refer to the estimated zero level of the old parallel water gauge (to the right of the marks) for a level of 9 cubits above terrain, i.e. 122.32 metres above sea level (Baltic after adjustment). For comparison: since the 19th century, the zero level of the Děčín bridge water gauge has been at a level of 122.16 metres above sea level (Baltic after adjustment) Rok

Krolmus

1118

18/16 (1106)

1432

15/19,5 (937)

1501

Značky

Elleder

-

-

939

939

14/4,5 (841)

-

842

1570

13/17,5 (814)

-

828

1595 [1598]

12/1 (714) -

718 -

716 -

1655

14/13,5 (863)

866

864

1675

-

-

682

1682 1698

-

702 -

700 828

1712

-

661

659

1771

-

656

651

1784 1794 1799 1805 1809 1814 1821 1824 1827 1830 1830

15/1,5 (893) 13/17 (812) 15/12,5 (920) 11/22 (706) 13/16 (810) 12/12,5 (742)

896 646 812 916 668 693 706 696 -

893 641 810 915 666 689 704 696 -

1830

12/11,5 (740)

-

-

793

790

1027 897 843 -

1039 895 840 997

1830 1845 1862 1872 1890 2002

17/- (1008) -

Poznámka relikt číslovek asi 30 cm vlevo od 18 loktů na vodočtu, vlevo nahoru křížek zhruba ve výšce uváděné Krolmusem „1432“ (přetesáno po roce 1784), v mezeře pod čísly 3 a 2 relikt gotických kapitálek MCDX, zbytek nečitelný, pozůstatek křížku u rysky a jedničky číslovka i ryska falsem po roce 1845, původní křížek v reliktu vlevo od rámce mezi prodloužením rysek 1655 a 1890, přibližně ve výšce udávané Krolmusem, z původních číslovek dochováno jen 15 berličkový křížek asi 50 cm vlevo od rysky 1799 přibližně ve výšce citované Krolmusem, z arabských číslic zachováno 15 a v reliktech 70 „1595“ (autentická dobová číslovka, křížek pod) ryska asi 10 cm pod 1784, vlevo od ní ve stejné výšce křížek (asi 883 cm), z číslovek dochována jen 15, za ní nepatrný zbytek (snad 9 a 8) „1655“ (autentická dobová číslovka, ryska nad, relikt křížku vlevo od rámce přibližně ve stejné výšce jako ryska) velmi nejisté, značku uvádí jen Mauder (1930–1931), patrně berličkový křížek asi 10 cm pod ryskou 1821 a zhruba 20 cm pod číslem 1827, rok setřený „1682 29. JANUARI“ (číslice a písmo původní) značně nejisté, značku uvádí jen Mauder (1930–1931), chybí popis, pravděpodobně jedna z rysek „1712 DEN 26 APR[I]L[IS]“ (nápis na konci poškozen, ryska pod) „1771 DE[N] 18 MA[RTIUS]“ (nápis málo čitelný — z 18 v nezřetelném otisku 1 a spodní oblouček 8, číslovky i nápis původní, ryska pod) „1784“ (ryska na rámci, letopočet původní) asi „1794“ (původní, ryska pod) „1799“ (původní, ryska na rámci vodočtu) „1805“ (dlouhá čára nad rámcem) nenalezeno, značku uvádí jen Mauder (1930–1931) „1814“ (původní, ryska pod) „1821“ (původní [pomalu zaniká 21], ryska vlevo pod) „1824“ (původní, ryska vlevo pod) „1827“ (původní, ryska vpravo pod, dlouhá čára) nenalezeno (výška nejbližší dnešní zachované značce 1830) nenalezeno (výška neodpovídá dnešní zachované značce 1830) nenalezeno (výška neodpovídá dnešní zachované značce 1830) „1830“ (ryska na rámci vodočtu) — číslice 1 dobově odpovídá, 830 dotesáno později (8 jeví jistou shodu s rokem 1845) „1845“ (původní, ryska vysoko nad rámcem vodočtu) „1862“ (původní, ryska vpravo od rámce vodočtu) nenalezeno (značku uvádí Mauder, 1930–1931) „1890“ (původní, ryska na rámci vodočtu) „2002“ (nejnovější značka, ryska vlevo ve 3/4 číslice 2 před ní)


ních příčinných srážek v červenci 1432 v Čechách poměrně sucho, takže lze předpokládat i poměrně malé průtoky na středním Labi. Tyto průtoky se tedy podílely na povodni v Děčíně malou měrou. Kakos (2002) použil dříve publikovaných informací o historických povodních (viz zejména Kotyza et al., 1995) k sestavení schematického grafu ročního rozdělení povodní a jejich meteorologických příčin na Vltavě v Praze pro období 1432–2000. Obalová čára největších historických povodní, připomínající hřbet dvouhrbého velblouda, vykazuje dvě maxima v zimě a v létě s podružným minimem v dubnu a květnu a hlavním minimem koncem října a v listopadu. Již předtím byly tyto informace využity Kakosem (1998) v brožurce „Stoletá voda“, distribuované obyvatelům městské části Prahy 1, kteří bydlí na území zatopeném velkou vodou v září 1890, v následujícím konstatování: „Za povodňově nejnebezpečnější lze považovat časový úsek asi od poloviny ledna do konce března (povodně z tání sněhu a dešťů) a dále pak od konce června do poloviny září (po několikadenních silných deštích).“ Podobný graf by se dal sestavit i pro povodně na Labi v Děčíně. Studium historických povodní před začátkem systematických hydrologických pozorování má tedy značný praktický význam v hydrologii, vodním hospodářství i v protipovodňové ochraně. Právě na příkladu historické řady pražských povodní se totiž ukázalo, že ani velmi dlouhé řady z období přístrojových pozorování nejsou dostatečně reprezentativní pro stanovení povodňového režimu v průběhu roku. Např. od roku 1825 do roku 2001 se na Vltavě v Praze v letních měsících (červen až srpen) vůbec nevyskytla povodeň s kulminačním průtokem větším než padesátiletým a pro Labe v Děčíně dokonce ani dvacetiletým. Z tohoto dlouhého období systematických pozorování by se tak dalo mylně usuzovat, že v obou vodoměrných profilech velké povodně v těchto měsících vůbec nehrozí. Hlavní minimum povodní ve výše citovaném grafu připadá na několikatýdenní období, kdy se jen zřídka vyskytuje vyšší sněhová pokrývka, takže velké povodně zimního typu (smíšené) se ještě nevyskytují. Rovněž tak intenzita srážek je v důsledku nižší absolutní vlhkosti vzduchu podstatně menší než v letních měsících. Intenzivnější srážky v týlu „srážkotvorných“ cyklon vypadávají většinou již v tuhém skupenství. Silnější dešťové srážky v listopadu postihují zpravidla jen relativně menší povodí (řádově tisíců km2) vzhledem k ploše

237

povodí Vltavy po Prahu, a to nejčastěji při silném jihozápadním až západním proudění vzduchu s orografickým zesílením v horských oblastech. Příkladem listopadové povodně může být událost ze dne 1. listopadu 1931 na toku Moravy v Kroměříži s překročením dvacetiletého kulminačního průtoku (viz tab. 25). Dalším příkladem mohou být silné dešťové srážky koncem listopadu 1890 (Výsledky dešťoměrného pozorování, 1891), které vyvolaly katastrofální stoletou povodeň na Teplé v Karlových Varech, která se postupně transformovala na řece Ohři jen na desetiletou v Lounech dne 25. listopadu (viz tab. 13) a na Labi v Děčíně byla dne 26. listopadu 1890 zaznamenána jako dvouletá (viz tab. 17). Pro menší toky s plochou povodí řádově stovek km2 (např. Teplá 408 km2 — Vlček, ed., 1984) nelze tedy vyloučit velké dešťové povodně ještě v průběhu října i listopadu. Podružné minimum zhruba od poloviny dubna do začátku června je způsobeno celkově menší intenzitou trvalých dešťových srážek oproti vrcholnému létu, kdy se v troposféře mohou vyskytnout vyšší hodnoty teplot a tím i absolutní vlhkosti vzduchu. Další příčinou je i v průměru menší nasycenost povodí v tomto období oproti vrcholnému létu. Informace o dosažených vodních stavech (např. značky velkých vod) mohou být využity k modelování možného zaplaveného území při jednotlivých historických povodních. Rozsah zaplaveného území může být následně konfrontován s písemnými zprávami o těchto událostech. Jako modelové území pro takové odhady se nabízí Litoměřicko, kde existují jednak početné údaje o úrovni jednotlivých velkých vod z dokumentárních pramenů (viz kap. 6.4.3), zaměřené povodňové značky (Značky velkých vod na Labi, 1966) a systematická měření vodních stavů z let 1851–1969. Kulminační průtoky pro nejvyšší vodní stavy při povodních ale vyčísleny nejsou, i když Richter (1893) uvedl křivku závislosti vodních stavů a průtoků pro Litoměřice spolu s dalšími stanicemi, které byly využívány k předpovědi stavu vody na Labi.109 109 Na obálce výkazu vodoměrných měření stanice Litoměřice za rok 1938 je pro nejvyšší vodní stav z roku 1845 (778 cm) zapsán průtok 5350 m3.s-1. Podstatně menší průtok, 4720 m3.s-1, byl však pro tuto kulminaci uveden s odkazem na údaje Hydrometeorologického ústavu v souvislosti se zaměřením značek velkých vod na budově veslařského klubu v Litoměřicích (Značky velkých vod na Labi, 1966). Pro porovnání lze uvést, že v Děčíně byl při této povodni zpětně stanoven kulminační průtok na 5600 m3.s-1.

238


Kvantitativní vyhodnocení úrovně velkých vod v Litoměřicích před rokem 1850 však není jednoduché již z důvodu různých uváděných měr. Pouze u povodně z roku 1824 je výslovná zmínka o vídeňských stopách a v roce 1828 o pařížských stopách, přičemž pro rok 1827 byly výšky velkých vod udávány ve stupních na vodočtu na mostě („Grad am Brückenpegel“). Explicitně jsou výšky velkých vod uváděny v excerpovaných pramenech teprve pro povodně od roku 1824, přičemž zpětně mohou být odhadnuty i pro několik starších povodní. Z odlišných odkazů na tutéž povodeň však její určená výška nemusí být identická. Např. pro velkou vodu z roku 1784 dostaneme výšku 632 cm počítanou z povodně v březnu 1845, ale 675 cm při výpočtu podle informace z roku 1830, přičemž údaj 20 stop 4 palce uváděný Krolmusem (1845, s. 182) by odpovídal úrovni 643 cm.110 Odhady výšek velkých vod vybraných labských povodní v Litoměřicích uvádí tab. 31. Po roce 1851 neodpovídají výšky citované Katzerowskym (1886) v dokumentárních pramenech měřeným vodním stavům pouze v letech 1855 a 1862.111 Jistým kritériem věrohodnosti odhadu může být porovnání zjištěných výšek s úrovněmi značek velkých vod na zámecké skále v Děčíně pro 11 společných povodní (obr. 191). Velmi vysoká hodnota korelačního koeficientu 0,96 ukazuje na věrohodnost odhadu výšek povodní v Litoměřicích. Dobrou shodu vykazují litoměřické povodně také v porovnání se značkami velkých vod v Drážďanech, kde pro 15 společných případů byl korelační koeficient 0,92. Velmi dobrá shoda je rovněž mezi výškami povodní v Děčíně a Drážďanech, kde při 14 porovnávaných povodních dosáhl korelační koeficient opět hodnoty 0,96. Přes poměrně kvalitní odhad výšek historických povodní však nejobjektivnějším zdrojem údajů o velkých vodách v Litoměřicích zůstávají až systematicky měřené hodnoty vodních stavů na oficiální vodoměrné stanici. Na základě nejvyšších ročních vodních stavů v období 1851–1969, přepočtených na stejnou nulu

vodočtu (143,45 m n. m.), byly podle Gumbelova tříparametrického rozdělení (parametry rozdělení počítány metodou maximální věrohodnosti) stanoveny N-letosti kulminačních vodních stavů HN pro N = 10, 20, 50, 100 let. Dlouhodobé kolísání maximálních ročních vodních stavů spolu s hranicemi HN ukazuje obr. 192. Hodnoty H100 byly překročeny v případě povodní z let 1845 (viz tab. 31), 1862, 1890, pro H20 v letech 1876, 1900, 1920 a 1940 a pro H10 v dalších sedmi letech. Uvedené případy pro H20 až H100 dobře odpovídají N-letostem kul-

110

Otázkou je, zda nesoulad ve výškách není dán jejich odečtem v různých částech toku, jako např. na vodočtu na mostním pilíři nebo podle značek velkých vod na Střeleckém pavilonu. 111 Podle Katzerowského (1886) kulminovalo Labe v Litoměřicích dne 2. února 1862 při vodním stavu 666 cm, zatímco oficiální údaj v rakouských hydrografických ročenkách uváděl 687 cm. V souvislosti se zaměřením značek velkých vod byl Hydrometeorologickým ústavem uveden pro tuto povodeň kulminační průtok 4510 m3.s-1 (Značky velkých vod na Labi, 1966).

Obr. 191. Korelační grafy závislosti výšek velkých vod (cm) vybraných historických povodní na Labi v Litoměřicích, v Děčíně a v Drážďanech Fig. 191. Correlation graphs of the dependence of high water elevations (cm) of selected historical floods on the River Elbe at Litoměřice, Děčín, and Dresden


239

Tab. 31. Odhady výšek velkých vod (H) na Labi v Litoměřicích podle kvantitativních údajů z dokumentárních pramenů (viz Katzerowsky, 1886 a kap. 6.4.3). V poznámce jsou v některých případech uvedeny pro danou povodeň i jiné odhady kulminačních vodních stavů H stanovené podle odkazu z jiné povodně (viz vždy rok v závorce) nebo z měření na vodočtu Table 31. Estimates of flood water heights (H) on the River Elbe at Litoměřice according to quantitative data from documentary sources (see Katzerowsky, 1886 and Chapter 6.4.3). In some cases, comments also specify other estimates of maximum peak water stages (H) for the given flood as determined according to references to other floods (always referring the year in brackets) or by water-gauge measurements Datum

H (cm)

Poznámka

1432, 1655, 1784, 1799, 1805, 1809, 1820, 1821, 1824, 1827, 1827, 1828, 1829, 1830, 1837, 1838, 1839, 1844, 1845, 1846, 1847, 1848, 1850, 1855, 1858, 1862, 1872, 1876, 1881, 1886,

698 630 643 604 643 > 253 457 379 425 283 292 558 364 442 332 316 727 448 316 364 395 522 316 666 395 560 450 480

22 stop 1 palec o 5 palců níže než 1784; H: 662 cm (1830), 619 cm (1845) 20 stop 4 palce; H: 675 cm (1830), 632 cm (1845) o 0,5 lokte níže než 1784; H: 636 cm (1830), 593 cm (1845) jako 1784; H: 675 cm (1830), 632 cm (1845) vzestup o více než 8 stop o 1 loket (78 cm) níže než 1814 o 1 loket výše než 1824 12 vídeňských stop; o 1 loket níže než 12. března 1821 12 stupňů na mostě; 1 stopa níže než 12. března 1821; H: 495 cm (1784) 8 stupňů na mostě; H: 330 cm (1784) 9 pařížských stop o 15 palců (40 cm) výše než v dubnu 1829 17 stop 8 palců; H: 526 cm (1784), 565 cm (1799) 11,5 stopy 14 stop; 3. března 13,5 stopy (427 cm) 10,5 stopy 10 stop 23 stop; vodočet: 778 cm 14 stop 2 palce 10 stop 11,5 stopy 12,5 stopy 16,5 stopy; vodočet: 464 cm 10 stop; vodočet: 316 cm 20 stop; H: 632 cm (1845); vodočet: 687 cm 12,5 stopy; vodočet: 395 cm vodočet: 560 cm vodočet: 450 cm vodočet: 480 cm

22. 7. 15. 2. 28. 2. 24. 2. 26. 2. 30. 1. 24. 1. 12. 3. 28. 6. 3. 3. 6. 12. 15. 1. 11. 6. 2. 3. 16. 5. 8. 3. 23. 2. 31. 5. 29. 3. 28. 1. 4. 5. 9. 2. 4. 2. 4. 3. 3. 8. 2. 2. 27. 5. 19. 2. 9. 3. 24. 3.

Obr. 192. Chod maximálních ročních vodních stavů na Labi v Litoměřicích v období 1851–1969 s vyznačením N-letých kulminačních vodních stavů Fig. 192. Variation of maximum annual water stages on the River Elbe at Litoměřice in the period 1851–1969 with indication of N-year maximum peak water stages

240


minačních průtoků v Děčíně (viz tab. 17) s výjimkou povodní z roku 1876 a 1890, které zde na rozdíl od Litoměřic byly hodnoceny jako padesátileté. Modelování v prostředí GIS s terénem s výškovým rozlišením po jednom metru bylo prováděno se zřetelem na nadmořské výšky hladiny labské vody v rozmezí 146–151 m n. m. (s krokem 1 m), které odpovídaly na litoměřickém vodočtu výškám 255–755 cm. Pro výše stanovené N-letosti kulminačních vodních stavů koresponduje nadmořská výška hladiny 148 m s asi desetiletou vodou a výška 150 m asi se stoletou vodou. Nejvyšší litoměřická povodeň měřená na vodočtu dne 30. března 1845 odpovídala absolutní nadmořské výšce hladiny Labe 151,23 m, druhá nejvyšší dne 3. února 1862 úrovni 150,32 m a třetí dne 6. září 1890 150,15 m. Vymezené území o rozměrech asi 12,0 km x 5,6 km s vyznačenými sídly je znázorněno na obr. 193. Percentuální plocha rozlivů na modelovém území roste od asi 3,9 % pro výšku hladiny Labe 146 m n. m. do 57,8 % při výšce 151 m n. m.

Obr. 193. Modelové území Litoměřicka s vyznačením sídel a vodních toků Fig. 193. A model area of the Litoměřice region indicating settlements and water courses

(obr. 194). Modelově zaplavená oblast pro povodeň z března 1845 (výška hladiny Labe 151 m n. m.) dobře koreluje se zprávou Katzerowského (1886), že voda vytvořila doslova jezero sahající od předměstí Litoměřic na jih až k úbočí obce Keblice. Obyvatelé zcela zaplavených Mlékojed a Prosmyk byli spolu s dobytkem zachráněni před utonutím na loďkách.

Obr. 194. Potenciálně zaplavená plocha (modře) na modelovém území Litoměřicka pro nadmořské výšky hladiny Labe v rozmezí 146–151 m n. m. (s krokem 1 m) Fig. 194. Potential inundation (blue) in a model area of the Litoměřice region for the River Elbe water level ranging from 146 to 151 m above sea level (1-m intervals)

DLOUHODOBÉ KOLÍSÁNÍ POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A JEJICH EVROPSKÝ KONTEXT

7.4 DLOUHODOBÉ KOLÍSÁNÍ POVODNÍ V ČESKÉ REPUBLICE A JEJICH EVROPSKÝ KONTEXT Jak vyplynulo z analýzy četnosti povodní v období vodoměrných pozorování (kap. 5) a četnosti historických povodní na základě dokumentárních údajů (kap. 6), střídají se v České republice v měřítku několika století časové úseky s jejich různou frekvencí. Zatímco Morava a Odra pro kratší dobu hydrologických měření a zejména značně neúplnou evidenci povodní zjištěných z dokumentárních pramenů mají jen omezený význam pro hodnocení dlouhodobého kolísání četnosti a extremity povodní, je použitelnost zpracovaných českých řek zejména pro období od roku 1500 podstatně lepší (tab. 32). I když porovnání povodní s minimálně dvouletým kulminačním průtokem s povodněmi z dokumentárních pramenů, které zpravidla indikují nějaké škody, je problematické, četnosti jejich výskytu v jednotlivých padesátiletích od 16. století se zdají být porovnatelné. Zatímco na Vltavě byla nejvyšší frekvence povodní (46 případů) zjištěna v letech 1851–1900 s bezkonkurenčním maximem zimních povodní (30 případů), podílelo se maximum letních povodní (23 případů) na jejich celkovém vysokém počtu ve druhé polovině 16. století (33 případů). V pořadí jednotlivých století následuje za 19. stoletím (74 povodní) právě 16. století s 51 povodněmi. Stejně tak na Labi bylo dominující 19. století (rovněž se 74 povodněmi,

241

z toho 50 případů zimního typu), za nímž následovalo 16. století se 40 povodněmi a 20. století s 37 případy. Poněkud nadhodnocený se zdá počet 38 povodní v první polovině 19. století, související patrně s podrobnými záznamy Wenzela Katzerowského z Litoměřic, které podchytily nepochybně i menší povodně. Pro řeku Ohře byl nejvyšší počet povodní zjištěn mezi léty 1551 a 1650 (z celkem 52 případů jich bylo 32 v letech 1601–1650) s téměř shodnými četnostmi velkých vod zimního a letního typu. V porovnání se 44 povodněmi v 19. století (s trojnásobnou převahou výskytu zimních případů nad letními) se zdá, že některé povodně letního typu na Ohři v období 1551–1650 mohly být zčásti lokálního charakteru a souviset s místními přívalovými dešti. Výrazně proměnlivý počet povodní v jednotlivých časových intervalech ukazuje na nestacionaritu povodňových řad, kterou ale Thorndycraft et al. (2003) nepovažují za překvapující. Navíc nestacionarita je předpovídána i ve scénářích budoucí klimatické změny. Z předchozího rozboru tedy vyplývá, že od roku 1501 do současnosti připadla maximální povodňová aktivita v České republice na 19. století se zjevnou převahou povodní zimního synoptického typu a na druhou polovinu 16. století (pro Ohři až na první polovinu následujícího století) s vyšším podílem povodní letního synoptického typu. Počet povodní ve 20. století je porovnatelný s jejich frek-

Tab. 32. Četnosti výskytu povodní po padesátiletích v období 1351–2000 pro Vltavu (Vl), Ohře (Oh) a Labe (La), dokumentovaných na základě vodoměrných pozorování a dokumentárních pramenů s rozlišením na povodně zimního (Z) a letního (L) typu a na povodně, u nichž podle existujících pramenů nebylo možné typ určit (N) Table 32. Frequencies of floods for fifty-year intervals in the period 1351–2000 for the Vltava (Vl), Ohře (Oh), and Elbe (La) rivers, recorded on the basis of water-gauge observations and documentary sources and distinguishing floods of the winter (Z) and summer (L) types, as well as floods for which it was not possible to determine a type from existing sources (N) Řekatyp

Vl-L Vl-Z Vl-N Vl-∑ Oh-L Oh-Z Oh-N Oh-∑ La-L La-Z La-N La-∑

1351– 1400

3 5 0 8 1 1 0 2 2 2 0 4

1401– 1450

1451– 1500

4 2 1 7 1 0 0 1 4 3 1 8

3 2 0 5 0 5 0 5 1 3 0 4

1501– 1550

15 2 1 18 4 0 1 5 6 5 2 13

1551– 1600

1601– 1650

1651– 1700

1701– 1750

1751– 1800

1801– 1850

1851– 1900

1901– 1950

23 8 2 33 8 12 0 20 12 13 2 27

10 3 1 14 16 13 3 32 6 5 1 12

6 5 1 12 1 8 0 9 2 3 0 5

8 9 1 18 3 4 3 10 4 8 0 12

5 12 0 17 3 6 1 10 6 12 0 18

7 21 0 28 7 16 2 25 14 24 0 38

16 30 0 46 3 14 2 19 10 26 0 36

7 18 0 25 0 13 0 13 5 16 0 21

1951– 2000

6 8 0 14 1 2 2 5 6 10 0 16

242


vencí v 18. století a pro Vltavu a Labe je vyšší než v 17. století, v němž je ale třeba počítat s dosud zjevně neúplnou databází dostupných údajů. V této souvislosti je zajímavé klasické vymezení tzv. malé doby ledové, jejíž začátek byl tradičně lokalizován do poloviny 16. století a konec k rokům 1850–1860 (Lamb, 1984). V dnešním pojetí se však její počátek klade již do prvních let 14. století (diskuse a literatura k tomuto tématu viz např. Brázdil et al., 2005a), takže větší část studovaných povodní spadá do období totožného s původně určenou malou dobou ledovou. Pokles povodní zimního typu ve 20. století jde především na vrub procesu globálního oteplování (viz kap. 5.4). Maximum povodní v Čechách ve druhé polovině 16. století je v souladu s výsledky studie Bráz-

dila et al. (1999) typické i pro další středoevropské řeky a vodní toky v Andalusii, zatímco italské a katalánské řeky vykázaly maximum povodní již v první polovině 16. století. Glaser (2001) a Sturm et al. (2001) analyzovali dlouhodobý chod povodní na řadě německých řek. Maximum druhé poloviny 16. století se projevilo v různé intenzitě např. pro střední Labe, Dunaj, střední Rýn, Veseru a Mohan. Naproti tomu na českých tocích nebyl nalezen výrazný vzestup četnosti výskytu povodní ve druhé polovině 17. století, jak ho vykázaly např. Vesera, Mohan nebo Pegnitz v Norimberku. Pro Odru cituje Glaser (2001) slabší maximum četnosti velkých vod kolem roků 1550 a 1600, přičemž další maximum se vyskytlo mezi léty 1655–1740 s následným poklesem povodňové aktivity.

8 ZÁVĚR

Kolísání klimatu a změny v antropogenním působení v kulturní krajině ovlivňovaly variabilitu povodní v českých zemích v posledním tisíciletí. Existující chronologie povodní kompilované z dokumentárních údajů a ze systematických hydrologických měření umožnily získat představu o jejich dlouhodobém kolísání z pohledu četností výskytu, sezonality, synoptických příčin, extremity a dopadů. Hlavní výsledky této publikace lze shrnout do následujících bodů: a) V období systematických vodoměrných pozorování (tj. asi od poloviny 19. století) klesal v České republice jak celkový počet povodní, tak i jejich extremita vyjádřená N-letostí kulminačních průtoků. Tento pokles lze přičítat zejména snížení četnosti výskytu povodní zimního synoptického typu následkem globálního oteplování, kdy v důsledku pozdějšího nástupu zim a menší akumulace vody ve sněhové pokrývce poklesl zejména počet povodní v měsících únoru až dubnu. b) Dokumentární údaje o povodních v českých zemích umožňují rozšířit poznatky o povodních před začátkem systematických vodoměrných pozorování několik století do minulosti. Práce s těmito údaji však vyžaduje kritickou analýzu použitých pramenů, kterou bohužel postrádá většina starších i novějších prací v České republice, zveřejňujících přehledy historických povodní. Kriticky vyhodnocené informace lze potom využít ke studiu frekvencí výskytu povodní, jejich sezonality, synoptické typologie a dopadů. Díky tomu je možné poměrně spolehlivě dokumentovat katastrofální povodně v českých zemích pro posledních osm až devět století. Z této analýzy je zřejmé, že i když se ve 20. století vyskytlo několik ničivých povodní, patřilo celkově k relativně velmi příznivým (s výjimkou povodně z července roku 1997). c) Nejkatastrofálnější dobře zdokumentované povodně postihly území České republiky v září 1118, lednu–únoru 1342, červenci 1432, srpnu 1501, v březnu a srpnu 1598, v únoru 1655, červnu 1675, únoru 1784, únoru 1799, březnu 1845, únoru 1862, květnu 1872, září 1890, červenci 1897, červenci 1903, srpnu–září 1938, červenci 1997 a srpnu 2002. Od povodně v květnu 1872 až do současnosti, tedy

v období globálního oteplování, se jednalo výhradně o povodně letního synoptického typu (tj. dešťové). Kumulace katastrofálních povodní zimního synoptického typu (tj. smíšených) v únoru 1784, únoru 1799, březnu 1845 a únoru 1862 spadá z klimatologického hlediska do poslední části tzv. malé doby ledové. d) Dosavadní poznatky dosud neumožňují dát kvalifikovanou odpověď na otázku, do jaké míry jsou poslední katastrofální povodně z let 1997, 1998 a 2002, které přišly po relativně velmi klidném období, možným následkem antropogenně podmíněného procesu globálního oteplování a zda se v nejbližších letech podobné katastrofy nebudou opakovat se stejnou či větší intenzitou a frekvencí. e) Povodňové události mají dnes v porovnání s historickými povodněmi téže extremity katastrofálnější následky než v minulosti v souvislosti se stále složitější infrastrukturou lidské společnosti a s rostoucím stupněm antropogenního přetváření kulturní krajiny. Povodně, podobně jako v minulosti, budou vznikat i v budoucnosti při dosažení příznivé konstelace meteorologických, fyzickogeografických a antropogenních podmínek. Problematika protipovodňové ochrany se tak může stát v budoucnosti ještě naléhavější než v současnosti, pokud se potvrdí předpoklady pokračující antropogenně podmíněné klimatické změny promítající se do výraznějšího kolísání odtokového procesu a povodňové aktivity. Přes dosažený pokrok v hydroinformatice a při modelování povodní matematickými modely, díky nimž lze získávat cenné informace s bezprostředním využitím pro protipovodňovou ochranu (viz např. Hrnčíř, Ingeduldová, 1997; Havnø, HøstMadsen, 1999; Price, 1999; Zeman, Bíza, 1999; Hrnčíř, Sklenář, 2003; Špatka et al., 2004), zůstane v souvislosti s povodněmi vždy řada dalších problémů, které je třeba řešit ze širšího interdisciplinárního pohledu. Proto neztrácí na významu ani otázka rozvíjení protipovodňové ochrany v podobě varovných, výstražných a předpovědních systémů (viz např. Kubát, 1997; Marsalek, 1999), včetně hydrosynoptické analýzy historických povodní (Hladný, 1995). Zkoumání synoptických příčin

244

velkého počtu povodní v různých povodích může být částečným příspěvkem ke zlepšení hydrosynoptických předpovědí, které se v posledních desetiletích uplatňují ve vodohospodářské praxi. Jestliže dosavadní vývoj klimatologie jako vědní disciplíny vyústil ve zformování dnes obecně uznávané historické klimatologie na pomezí historie (popř. environmentální historie) a klimatologie (viz např. Brázdil, 2000, 2003; Brázdil, Kotyza, 2001; Glaser, 2001; Pfister, 2001; Brázdil et al., 2005a), v rámci níž byly dosud studovány historické povodně, byla do současné doby publikována již celá řada hydrologických prací, které by mohly

ZÁVĚR

vést ke koncipování na podobných základech postavené historické hydrologie. Měla by se zabývat komplexním studiem historických změn odtokového procesu v období před začátkem systematických hydrologických pozorování, v nichž bude nutné aplikovat poznatky historického, hydrologického a vodohospodářského charakteru. Není pochyb o tom, že by měla zahrnovat také znalosti o historických povodních, jejichž prezentace v kontextu a v návaznosti na současnou hydrologii byla hlavním cílem předložené publikace, která zároveň naznačila řadu směrů, jimiž by se měly další výzkumy v této oblasti ubírat.

LITERATURA

Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken. Erster Theil. Wolffgang Gerle, Prag 1773, 124 s. Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken. Zweyter Theil. Iohann Karl Hraba, Prag 1775, 184 s. Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler, nebst kurzen Nachrichten von ihren Leben und Werken. Dritter Theil. Iohann Karl Hraba, Prag 1777, 192 s. Abel, W. (1974): Massenarmut und Hungerkrisen im vorindustriellen Europa. Paul Harey, Hamburg, Berlin, 427 s. Abel, W. (1976): Die Wüstungen des ausgehenden Mittelalters. Quellen und Forschungen zur Agrargeschichte 1. Fischer, Stuttgart, 186 s. Adámek, K. V. (1917): Paměti Karla Josefa Vody. In: Zprávy Musea okresu hlineckého IV. Nákladem Musea okresu Hlineckého, Německý Brod, s. 76–87. Adamus, A. (1931): Sbírka listin k dějinám města Mor. Ostravy. Nákladem města Mor. Ostravy, Moravská Ostrava, 228 s. Alexandersson, H. (1986): A homogeneity test applied to precipitation data. Journal of Climatology, 6, č. 6, s. 661–675. Alexandre, P. (1987): Le climat en Europe au Moyen Age. Contribution à l’historie des variations climatiques de 1000 à 1425, d’après les sources narratives de l’Europe occidentale. École des Hautes Études en Sciences Sociales, Paris, 825 s. Alt, E., Fickert, R. (1936): Die Hochwasserkatastrophe im östlichen Erzgebirge am 8. bis 9. Juli 1927. Reichsamst für Wetterdienst, Wissenschaftliche Abhandlungen II. Julius Springer, Berlin, 15 s. + přílohy. Ambrož, V. (1905): Z Moravičan u Mohelnice. Selský archiv, 4, č. 4, s. 239–240. Ambrož, V. (1931): Pamětní záznamy v obecních registrech moravičanských. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, 44, s. 83–89.

Ambrož, V. (1932): Další pamětní záznamy moravičanské. Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, 45, s. 137–148. Ankert, H. (1898): Überschwemmung. Mitteilungen des Nordböhmischen Excursions-Clubs, 21, s. 394–395. Ankert, H. (1903): Wetterberichte aus einer alten Komotauer Chronik. Erzgebirgs Zeitung, 24, s. 183–185. Ankert, H. (1922): Meteorologische Aufzeichnungen aus Lobositz. Erzgebirgs Zeitung, 43, s. 42– 43, 129, 199. Anonym (1873): Ueber den Wolkenbruch, der am 25. Mai 1872 Böhmen niederging. Zeitschrift der Österreichischen Gesellschaft für Meteorologie, 8, č. 15, s. 234–235. Anonym (1958): Krátce z historie obcí. Kralupský vlastivědný sborník, srpen 1958, s. II/32. Anonym (1890): Aus einer alten Familienchronik. Budweiser Bote, 1890, č. 27, nestr. Antl, T. (1904): Zápisy v matrice lovosické. Časopis Společnosti přátel starožitností českých, 12, s. 172, 174. Archer, D. (1999): Practical application of historical flood information to flood estimation. In: Gottschalk, L., Olivry, J.-C., Reed, D., Rosbjerg, D., eds.: Hydrological Extremes: Understanding, Predicting, Mitigating. IAHS Publ. č. 255, s. 191–199. Auer, I., Böhm, R., Jurkovic, A., Orlik, A., Potzmann, R., Schöner, W., Ungersböck, M., Brunetti, M., Nanni, T., Maugeri, M., Briffa, K., Jones, P., Efthymiadis, D., Mestre, O., Moisselin, J.-M., Begert, M., Brázdil, R., Bochnicek, O., Cegnar, T., Gajic-Capka, M., Zaninovic, K., Majstorovic, Z., Szalai, S., Szentimrey, T., Mercalli, L. (2005): A new instrumental precipitation dataset for the greater Alpine region for the period 1800– 2002. International Journal of Climatology, 25, č. 2, s. 139–166. Augustin, F. (1891a): Povodeň v Čechách roku 1890. Nákladem důchodů obce pražské, Praha, 35 s. Augustin, F. (1891b): Über die Schwankungen des Wasserstandes der Moldau. Sitzungsberichte

246

der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften, Mathemat. naturwiss. Classe 1891, s. 50–82 + 2 přílohy. Augustin, F. (1894): Sucha v Čechách v době od roku 962–1893. A. Reinwart, Praha, 37 s. Augustin, F. (1897): O příčinách a průběhu povodně zářijové r. 1890 v Čechách. Sborník České spol. zeměvědné, 3, s. 193–198, 248–251. Bachmann, J. (1911): Aufzeichnungen eines AltLeitmeritzers. Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 50, č. 1, s. 107–131, č. 2, s. 254–281. Baker, V. R. (2003): A bright future for old flows: origins, status and future of paleoflood hydrology. In: Thorndycraft, V. R., Benito, G., Barriendos, M., Llasat, M. C., eds.: Palaeofloods, Historical Data and Climatic Variability: Applications in Flood Risk Assessment. CSIC, Madrid, s. 13–18. Balatka, B. (1979): Stoletá povodeň na Jizeře. Lidé a Země, 28, č. 3, s. 102–105. Balatka, B., Sládek, J. (1975): Průtrž mračen na Plzeňsku. Lidé a Země, 24, č. 8, s. 374–376. Balatka, B., Sládek, J. (1977): Následky průtrže mračen na Plzeňsku 30. dubna 1975. Sborník Československé společnosti zeměpisné, 82, č. 3, s. 185–191. Balatka, B., Sládek, J. (1980): Povodeň na Jizeře v srpnu 1978. Sborník Československé geografické společnosti, 85, č. 4, s. 278–292. Baloun, J., Marhan, J. (1995): Důsledky povodňových průtoků na Otavě v roce 1993. Vodní hospodářství, 45, č. 10, s. 304. Baloun, J., Matějovská, M. (1997): Soudobé povodně v jihočeském regionu. Vodní hospodářství, 47, č. 11, s. 351–352. Barbořík, J., Chamas, V. (1974): Meteorologické situace a vývoj povodňových průtoků v povodí Lužické Nisy a Smědé. Sborník prací Hydrometeorologického ústavu 21, Praha, s. 87–102. Barcuch, A. (1998): Kapitoly z historie Moravské Ostravy a Přívozu. Městský obvod Mor. Ostrava a Přívoz, Ostrava, 80 s. Barriendos, M., Coeur, D. (2004): Flood data reconstruction in historical times from non-instrumental sources in Spain and France. In: Benito, G., Thorndycraft, V. R., eds.: Systematic, Palaeoflood and Historical Data for the Improvement of Flood Risk Estimation. Methodological Guidelines. CSIC, Madrid, s. 29–42. Barriendos, M., Martín-Vide, J. (1998): Secular climate oscillations as indicated by catastrophic floods in the Spanish Mediterranean coastal

LITERATURA

area (14th–19th centuries). Climatic Change, 38, č. 4, s. 473–491. Barták, Z., Kakos, V. (1981): Průtrž mračen na Plzeňsku dne 30. dubna 1975. Meteorologické zprávy, 34, č. 3, s. 90–93. Bartoš, M., Nováková, Z., Fiedler, G. (1997): Nejstarší obrazová mapa Krkonoš kronikáře Šimona Hüttela. Státní okresní archiv Trutnov a Krkonošské muzeum Vrchlabí, Trutnov, 48 s. Bátěk, J. (1907): Paměti. 3. Z Dubu, paměti písmáka Filipa Mazala. Selský archiv, 6, č. 3(23), s. 145–150. Bebber, W. J. van (1881): Die geographische Vertheilung und Bewegung, das Entstehen und Verschwinden der barometrischen Minima in den Jahren 1876 bis 1880. Zeitschrift der Österreichischen Gesellschaft für Meteorologie, 16, s. 414–419. Bebber, J. van (1883): Typische Witterungserscheinungen. Zeitschrift der Österreichischen Gesellschaft für Meteorologie, 18, s. 447–458. Beck, J. (1883): Die Geschichts-Bücher der Wiedertäufer in Oesterreich-Ungarn, betrefend deren Schicksale in der Schweiz, Salzburg, Oberund Nieder-Oesterreich, Mähren, Tirol, Böhmen, Süd-Deutschland, Ungarn, Siebenbürgen und Süd-Russland in der Zeit von 1526 bis 1785. FRA DA XLIII, Wien, L + 654 s. Beiträge zur Hydrographie Österreichs. X. Heft: Die Niederschläge in den österreichischen Flußgebieten. Lieferung I: Das Donau- und das Marchgebiet. Hydrographischer Dienst in Österreich, Wien 1913, 220 s. Beiträge zur Hydrographie Österreichs. X. Heft: Die Niederschläge in den österreichischen Flußgebieten. Lieferung III: Das österreichische Elbe- und Odergebiet. Hydrographischer Dienst in Österreich, Wien 1914, 272 s. Bělina, P., Kaše, J., Kučera, J. P. (2001): Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek X (1740–1792). Paseka, Praha, Litomyšl, 768 s. Bell, W. T., Ogilvie, A. E. J. (1978): Weather compilations as a source of the data for the reconstruction of European climate during the medieval period. Climatic Change, 1, č. 4, s. 331–348. Benešovský-Veselý, J. (1891): Velká povodeň v Čechách ve dnech 2. až 5. září 1890. Nákladem Aloise Hynka, Praha, 53 s. Benito, G. (2003): Palaeoflood hydrology in Europe. In: Thorndycraft, V. R., Benito, G., Barriendos, M., Llasat, M. C., eds.: Palaeofloods, Historical

LITERATURA

Floods and Climatic Variability: Applications in Flood Risk Assessment. CSIC, Madrid, s. 19–24. Benito, G., Diéz-Herrero, A., Fernández de Villalta, M. (2003): Magnitude and frequency of flooding in the Tagus basin (Central Spain) over the last millennium. Climatic Change, 58, č. 1– 2, s. 171–192. Benito, G., Thorndycraft, V. R., Enzel, Y., Sheffer, N. A., Rico, M., Sopeña, A., Sánchez-Moya, Y. (2004): Palaeoflood data collection and analysis. In: Benito, G., Thorndycraft, V. R., eds.: Systematic, Palaeoflood and Historical Data for the Improvement of Flood Risk Estimation. Methodological Guidelines. CSIC, Madrid, s. 15–27. Beranová, R., Huth, R. (2003): Pražský tepelný ostrov za různých synoptických podmínek. Meteorologické zprávy, 56, č. 5, s. 137–142. Bernat, J. (1872): Popis škod povodní ze dne 25. a 26. května 1872 v jednotlivých obcích způsobených. In: Zprávy kanceláře pro statistiku polního a lesního hospodářství v království Českém. Sešit I. Zpráva o povodni dne 25. a 26. května 1872 v Čechách. V komisi J. G. Calvého c. kr. univ. kněhkupectví, Praha, s. 19–62. Bič, M., ed. (2002): Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Česká biblická společnost, Praha, 1008 + 296 s. Bičík, I., Jeleček, L., Štěpánek, V. (2001): Land-use changes and their social driving forces in Czechia in the 19th and 20th centuries. Land Use Policy, 18, č. 1, s. 65–73. Bienert, K. J. (s.a.): Hans Kriesches Chronik der Stadt Böhmisch Leipa. Rukopis. SOkA Česká Lípa, Sbírka rukopisů, karton č. 3, 239 s. Bílek, T. V. (1882–1883): Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618. Nákladem Musea Království českého, Praha, 1472 s. Bilík, M. (1978): Přehrady v povodí řeky Moravy. Vodní hospodářství — řada A, 28, č. 9, s. 226–235. Bíza, J., Skácel, J. (1973): Slovácká obec Rohatec. MNV Rohatec, Rohatec, 179 s. Bláha, J. (1997): Výstavba přehrad v Jizerských horách na pozadí extrémní srážky v r. 1897. In: Sborník referátů ze semináře ČMeS při AV ČR a ČHMÚ, konaného v Josefově Dole v Jizerských horách 1. a 2. října 1997. Praha, s. 276–283. Bláhová, M. (2001): Historická chronologie. Libri, Praha, 952 s. Boháč, M., Řičica, J. (1995): Režim povodní v profilu Děčín. In: Sborník odborného semináře Povodňová ochrana na Labi. Český hydrometeorolo-

247

gický ústav, Ministerstvo životního prostředí, Povodí Labe, Ústí nad Labem, s. 125–138. Boháč, Z. (1985): České řeky ve světle písemných pramenů a starých map. Historická geografie, 24, s. 31–54. Boháč, Z. (1989): Historical-ecological aspects of the Bohemian feudal state economy. Historická ekologie, 1, s. 11–59. Böhm, R., Auer, I., Brunetti, M., Maugeri, M., Nanni, T., Schöner, W. (2001): Regional temperature variability in the European Alps 1760–1998 from homogenized instrumental time series. International Journal of Climatology, 21, č. 14, s. 1779–1801. Bork, H.-R. (1988): Bodenerosion und Umwelt. Verlauf, Ursachen und Folgen der mittelalterlichen und neuzeitlichen Bodenerosion, Bodenerosionsprozesse, Modelle und Simulationen. Technische Universität Braunschweig, č. 13, Braunschweig, 249 s. Brádka, J. (1967): Meteorologické příčiny povodní ve Slezsku. Meteorologické zprávy, 20, č. 1, s. 3–9. Brádka, J. (1972): Srážky na území ČSSR při jednotlivých typech povětrnostní situace. Sborník prací Hydrometeorologického ústavu 18, Praha, s. 8–62. Brádka, J., Dřevikovský, A., Gregor, Z., Kolesár, J. (1961): Počasí na území Čech a Moravy v typických povětrnostních situacích. Hydrometeorologický ústav, Praha, 31 s. Bratránek, A. (1956a): Vltavská kaskáda, možnost zlepšení ochrany Velké Prahy před povodněmi. Vodní hospodářství, 6, č. 6, s. 142–145. Bratránek, A. (1956b): Zlepšení ochrany vnitřní Prahy před povodněmi. Vodní hospodářství, 6, č. 12, s. 309–311. Brázdil, R. (1979): Historie měření srážek v Brně. Scripta Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Purkynianae Brunensis, 9, Geographia 2, s. 55–74. Brázdil, R. (1993): The homogeneity of air temperature measurements Prague-Klementinum with respect to the intensification of the urban heat island. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Jagiellońskiego, Prace Geograficzne, č. 95, s. 67–74. Brázdil, R. (1998): The history of floods on the rivers Elbe and Vltava in Bohemia. In: Pörtge, K.-H., Deutsch, M., eds.: Aktuelle und historische Hochwasserereignisse. Erfurter Geographische Studien, sv. 7, Erfurt, s. 93–108. Brázdil, R. (2000): Historical climatology: definiti-

248

on, data, methods, results. Geografický časopis, 52, č. 2, s. 99–121. Brázdil, R. (2002): Meteorologické extrémy a povodně v České republice — přirozený trend nebo následek globálního oteplování? Geografie — Sborník České geografické společnosti, 107, č. 4, s. 349–370. Brázdil, R. (2003): Historical climatology and its progress after 1990. In: Laszlovszky, J., Szabó, P., eds.: People and Nature in Historical Perspective. Central European University, Department of Medieval Studies & Archaeolingua, Budapest, s. 197–227. Brázdil, R., Budíková, M. (1999): An urban bias in air temperature fluctuations at the Klementinum, Prague, the Czech Republic. Atmospheric Environment, 33, č. 24–25, s. 4211–4217. Brázdil, R., Bukáček, M. (2000): Chronology of floods in the catchment area of the river Morava (the Czech Republic) since the 16th century. In: Mikami, T., ed.: Proceedings of the International Conference on Climate Change and Variability — Past, Present and Future. Tokyo Metropolitan University, Tokyo, s. 139–144. Brázdil, R., Dobrovolný, P. (1993): Utilization of long temperature series for studying climatic fluctuations in central Europe. Zeszyty Naukowe Uniwersytetu Jagiellońskiego, Prace Geograficzne, č. 95, s. 151–162. Brázdil, R., Dobrovolný, P., Kakos, V., Kotyza, O. (2004a): Historical and recent floods in the Czech Republic: causes, seasonality, trends, impacts. In: NATO Advanced Research Workshop „Flood Risk Management — Hazards, Vulnerability, Mitigation Measures“, Proceedings, Ostrov u Tisé, s. 35–46. Brázdil, R., Dobrovolný, P., Kotyza, O. (2004b): Floods in the Czech Republic during the past millennium. In: Colloque SHF “Etiages et crues extrêmes régionaux en Europe perspectives historiques”. Societe Hydrotechnique de France, Paris, s. 81–88. Brázdil, R., Dobrovolný, P., Štekl, J., Kotyza, O., Valášek, H., Jež, J. (2004c): History of Weather and Climate in the Czech Lands VI: Strong winds. Masaryk University, Brno, 378 s. Brázdil, R., Glaser, R., Pfister, C., Dobrovolný, P., Antoine, J.-M., Barriendos, M., Camuffo, D., Deutsch, M., Enzi, S., Guidoboni, E., Kotyza, O., Rodrigo, F. S. (1999): Flood events of selected European rivers in the sixteenth century. Climatic Change, 43, č. 1, s. 239–285.

LITERATURA

Brázdil, R., Kolář, M., Žaloudík, J. (1985): Prostorové úhrny srážek na Moravě v období 1881– 1980. Meteorologické zprávy, 38, č. 3, s. 87–93. Brázdil, R., Kotyza, O. (1995): History of Weather and Climate in the Czech Lands I (Period 1000–1500). Zürcher Geographische Schriften 62, Zürich, 260 s. Brázdil, R., Kotyza, A. (1997): Kolísání klimatu v českých zemích v první polovině našeho tisíciletí. Archeologické rozhledy, 49, č. 4, s. 663–699. Brázdil, R., Kotyza, O. (1999): History of Weather and Climate in the Czech Lands III. The earliest daily observations of the weather in the Czech Lands II. Masaryk University, Brno, 228 s. Brázdil, R., Kotyza, O. (2000): History of Weather and Climate in the Czech Lands IV. Utilisation of economic sources for the study of climate fluctuation in the Louny region in the fifteenth-seventeenth centuries. Masaryk University, Brno, 350 s. Brázdil, R., Kotyza, O. (2001): Současná historická klimatologie a možnosti jejího využití v historickém výzkumu. Časopis Matice moravské 120/2001/Supplementum, s. 17–59. Brázdil, R., Pfister, C., Wanner, H., Storch, H. von, Luterbacher, J. (2005a): Historical climatology in Europe — the state of the art. Climatic Change, 70, č. 3, s. 363–430. Brázdil, R., Štekl, J. (1986): Cirkulační procesy a atmosférické srážky v ČSSR. Univerzita J. E. Purkyně, Brno, 298 s. Brázdil, R., Štekl, J. et al. (1999): Klimatické poměry Milešovky. Academia, Praha, 434 s. Brázdil, R., Štekl, J., Kakos, V. (2000): Extreme daily precipitation totals in the Czech Republic in 1879–1999. In: 3rd European Conference on Applied Climatology, 16–20 October 2000, Pisa, Italy, CD-ROM. Brázdil, R., Štěpánek, P. (1998): Kolísání teploty vzduchu v Brně v období 1891–1995. Geografie — Sborník České geografické společnosti, 103, č. 1, s. 13–30. Brázdil, R., Štěpánek, P., Květoň, V. (2001): Temperature series of the Czech Republic and its relation to Northern Hemisphere temperatures in the period 1961–1999. In: Brunet India, M., López Bonillo, D., eds.: Detecting and Modelling Regional Climate Change. Springer Verlag, Berlin, Heidelberg, New York, Barcelona, Hong Kong, London, Milan, Paris, Tokyo, s. 69–80. Brázdil, R., Valášek, H. (2003a): Use of historic data in studying damage due to natural disasters at

LITERATURA

the domain of Pernštejn in the period 1694– 1718 and as a source of information for the study of meteorological and hydrological extremes. Meteorologický časopis, 6, č. 1, s. 3–13. Brázdil, R., Valášek, H. (2003b): Karel Josef Jurende a jeho popis klimatu Moravy. Vlastivědný věstník moravský, 55, č. 2, s. 129–141. Brázdil, R., Valášek, H., Macková, J. (2003a): Climate in the Czech Lands during the 1780s in light of the daily weather records of parson Karel Bernard Hein of Hodonice (southwestern Moravia): Comparison of documentary and instrumental data. Climatic Change, 60, č. 3, s. 297–327. Brázdil, R., Valášek, H., Macková, J. (2005b): Meteorologická pozorování v Brně v první polovině 19. století. Historie počasí a hydrometeorologických extrémů. Archiv města Brna, Brno, 452 s. Brázdil, R., Valášek, H., Sviták, Z. (2003b): Meteorological and hydrological extremes in the Dietrichstein domains of Dolní Kounice and Mikulov between 1650 and 1849 according to official economic records of natural disasters. Geografický časopis, 55, č. 4, s. 325–353. Brázdil, R., Valášek, H., Sviták, Z., Macková, J. (2002): History of Weather and Climate in the Czech Lands V. Instrumental meteorological measurements in Moravia up to the end of the eighteenth century. Masaryk University, Brno, 250 s. Breitenbacher, A. (1927): Die Müglitzer Stadtchronik aus dem Jahre 1727. Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 29, č. 1, s. 1–39. Bretholz, B. (1923): Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. MGH SS rer. Germ. NS II. Weidmann, Berlin, XCVIII + 296 s. Bronstert, A., Ghazi, A., Hladny, J., Kundzewicz, Z., Menzel, L., eds. (1998): The Odra/Oder Flood in Summer 1997: Proceedings of the European Expert Meeting in Potsdam, 18 May 1998. PIK Report 48, Potsdam, 163 s. Brožková, B., Friedel, J. (2000): Povodně a jejich škodlivé účinky. Zpravodaj sdružení vodohospodářů ČR, 10, č. 1, s. 23–32. Brožková, B., Kendík, T. (2003): Manipulace na vodních dílech v povodí Vltavy během srpnových povodní. Vodní hospodářství, 53, č. 2, s. 50–51. Březina, P. a kol. (1998): Povodeň v červenci 1997 v povodí Odry. Vodní hospodářství, 48, č. 6, s. 141–145.

249

Buchtele, J., Buchtelová, M., Fořtová, M. (1995): Vliv předpokládaných klimatických změn na povodňový režim v povodí Labe. In: Povodňová ochrana na Labi. Český hydrometeorologický ústav, Ministerstvo životního prostředí, Povodí Labe, Ústí nad Labem, s. 184–196. Burkhardt, R. (1973): Povodeň na Jedovnickém potoce v Moravském krasu roku 1972. Československý kras, 25, s. 47–60. Büsching, I. G. (1815): Jahrbücher der Stadt Breslau von Nicolaus Pol. Band II. Graß und Barth, Breslau, 204 s. Bůžek, V. (1995): Rytíři renesančních Čech. Akropolis, Praha, 160 s. Bůžek, V. (2000): Zlatý věk jihočeského rybníkářství (Perspektivy výzkumu pohledem historika každodenní kultury 16. a 17. století). In: Vodňanské rybářské dny 9. května 2000, http:// old.fishnet.cz/cgi-bin/toCP1250.en/fns-edu/ historie1_cz.htm. Camuffo, D., Enzi, S. (1996): The analysis of two bimillenary series: Tiber and Po river floods. In: Jones, P. D., Bradley, R. S., Jouzel, J., eds.: Climatic Variations and Forcing Mechanisms of the Last 2000 Years. Springer, Berlin, Heidelberg, New York, s. 433–450. Coufal, L. (2003): Meteorologické příčiny povodní v srpnu 2002. Vodní hospodářství, 53, č. 2, s. 29–33. Cubash, U., Meehl, G. A. et al. (2001): Projections of future climate change. In: Houghton, J. T., Ding, Y., Griggs, D. J., Noguer, M., van der Linden, P. J., Xiaosu, D., eds.: Climate Change 2001: The Scientific Basis. University Press, Cambridge, s. 525–582. Cvalín, K. (1995): Povodeň v povodí Berounky v lednu 1995. Vodní hospodářství, 45, č. 10, s. 298. Czibulka, J. (1859): Die wichtigsten Momente der Geschichte der königl. Kreisstadt Hungarisch — Hradisch, als Beitrag zur Monografie dieser Stadt. Schriften der historisch-statistischen Sektion der k. k. mähr. schles. Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 12, s. 207–257. Czudek, T., Hiller, A. (2001): Vývoj údolní nivy řeky Odry v Ostravské pánvi. Geografie — Sborník České geografické společnosti, 106, č. 2, s. 94–99. Čada, V., Čerešňák, B., Hynek, M., Miloslav, K., Novák, V., Švábenský, M., Telec, J., Trapl, M., Unger, J., Vavrečka, M., Zemek, M., Zimáková, A.

250

(1979): Hodonín. Minulost a socialistická přítomnost města. Blok, Brno, 466 s. Čapek, F. J. (1979): O povodni na Budějovicku v srpnu roku 1598. Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, 16, č. 2, s. 94–95. Čerkašin, A. (1959): Povodeň na Zrzávce. Vodní hospodářství, 9, č. 12, s. 538–541. Čerkašin, A. (1964): Hydrologická příručka. Hydrometeorologický ústav, Praha, 224 s. Čermák, J. (1912): Sesutí stráně a hrazené jezero u Mladotic. Sborník České společnosti zeměpisné, 18, s. 19–21. Čermák, M. (1968): Základní činitelé ovlivňující odtok velkých vod. Sborník prací HMÚ ČSR 12, Praha, s. 59–76. Čermák, M., Sochorec, R., Solnař, O., Zatkalík, G. (1970): Velké vody n-leté. In: Kolektiv pracovníků Hydrologické služby HMÚ: Hydrologické poměry Československé socialistické republiky. Díl III. Hydrometeorologický ústav, Praha, s. 87–104. Černá, A. M., Čornej, P., Klosová, M. (2003): Staré letopisy české (Texty nejstarší vrstvy). FRB SN II. Centrum medievistických studií v nakladatelství Filosofia, Praha, XLVI + 324 s. Černý, E. (1973): Osudy plužin zaniklých středověkých osad na Drahanské vrchovině. Historická geografie, 11, s. 195–208. Černý, E. (1979): Zaniklé středověké osady a jejich plužiny. Metodika historicko-geografického výzkumu v oblasti Drahanské vrchoviny. Studie ČSAV 1/1979, Praha, 167 s. Černý, E. (1982): Dosavadní výsledky a závěry historicko-geografického výzkumu zaniklých středověkých osad a jejich plužin na Drahanské vrchovině. Historická geografie, 20, s. 89–112. Černý, E. (1983): Vztah zaniklých plužin k rozloze lesů na Drahanské vrchovině v období vrcholného feudalismu. Archaeologia historica, 8, s. 423–431. Černý, E. (1988): The results of historical and geographical research into the deserted Medieval villages and their field patterns in the Drahanská Upland of Czechoslovakia. Historická geografie, 27, s. 173–197. Černý, E. (1989): Deserted Medieval settlements and field patterns considered from settlement, historico-geographic and ecological standpoints. Historická ekologie, 1, s. 61–75. Červený, J. a kolektiv (1984): Podnebí a vodní re-

LITERATURA

žim ČSSR. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 416 s. Čornej, P. (1988): Staré letopisy české ve vývoji pozdně středověké historiografie. Acta Universitatis Carolinae — Philosophica et Historica 1 (Studia Historica 32), s. 33–59. Čornej, P. (2000): Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek V (1402–1437). Paseka, Praha, Litomyšl, 792 s. Čoupek, J., Hosák, L., Hubáček, J., Jordán, F., Kuchař, L., Möller, J., Pinkava, J., Snášil, R., Trapl, M., Verbík, A., Zemek, M. (1981): Uherské Hradiště. Dějiny města. Nakladatelství Blok, Brno, 632 s. ČSN (1975): Názvosloví v hydrologii. Československá státní norma 73 6511. Vydavatelství úřadu pro normalizaci a měření, Praha, 154 s. ČSN (1983): Názvosloví hydrologie. Československá státní norma 73 6530. Vydavatelství úřadu pro normalizaci a měření, Praha, 96 s. Daněk, J. (1976): 80 let vydávání krátkodobých hydrologických předpovědí v povodí Labe. Hydrometeorologický ústav, Praha, 36 s. Daňhelka, J., Hádek, K., Havránek, B., Kvítková, N. (1988): Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Vydání textu a veškerého textového materiálu. Svazek 1–2. Academia, Praha, 616 a 608 s. Daňková, H., Hladný, J., Kulhánek, V. (1975): Pozorování a vyhodnocování povrchových a podzemních vod hydrologickou službou HMÚ. Hydrometeorologický ústav, Praha, 68 s. D’Elvert, C. (1861): Chronik der königlichen Stadt Iglau (1402–1617) von Iglauer Stadtschreiber Martin Leupold von Löwenthal. Quellen-Schriften zur Geschichte Mährens und Österr.-Schlesiens. 1. Sektion: Chroniken u. dgl. Theil 1. Mährische und schlesische Chroniken. In Commission der Buchhandlung A. Nitsch, Brünn, 326 s. Deutsch, M. (2000): Zum Hochwasser der Elbe und Saale Ende Februar/ Anfang März 1799. In: Deutsch, M., Pörtge, K.-H., Teltscher, H., eds.: Beiträge zum Hochwasser / Hochwasserschutz in Vergangenheit und Gegenwart. Erfurter Geographische Studien, sv. 9, Erfurt, s. 7–44. Deutsch, M., Böhner, J., Pörtge, K.-H., Rost, K. T. (2004): Untersuchungen historischer Hochwasserereignisse in Thüringen — dargestellt am Beispiel der Werra. Zeitschrift für Geomorphologie N.F., 135, Suppl., s. 11–32.

LITERATURA

Deutsch, M., Pörtge, K.-H. (2001): Historische Hochwasserinformationen — Möglichkeiten und Grenzen ihrer Auswertung. In: Hochwasser — Niedrigwasser — Risiken (Nürnberger Wasserwirtschaftstage). Deutsche Vereinigung für Wasserwirtschaft Abwasser und Abfall e.V., München, s. 23–38. Deutsch, M., Pörtge, K.-H. (2002): Hochwasserereignisse in Thüringen. Thüringer Landesanstalt für Umwelt und Geologie — Schriftenreihe Nr. 63, Jena, 99 s. Die Hochwasserkatastrophe vom 30. und 31. Juli 1897 im Gebiete des Iser- und Riesengebirges etc. Druck und Verlag von Gebrüder Stiepel, Reichenberg 1897, 123 s. Dietzschold, G. (1928): Das Unwetter über dem östlichen Erzgebirge am 8. Juli 1927. Zeitschrift für angewandte Meteorologie, 45, č. 4, s. 105– 114, č. 5, s. 135–143. Dlouhodobé změny klimatu. Souhrnné výsledky grantových projektů v mimořádné soutěži GA ČR. Grantová agentura České republiky, Praha 2004, 144 s. Dlouhý, J. (1899): Povodně na řekách českých. Zvláštní otisk ze „Zpráv spolku architektů a inženýrů v království Českém“ za rok 1899, Praha, 49 s. Dokumentace povodně v srpnu 2002 v povodí Labe. Mezinárodní komise pro ochranu Labe — Internationalle Kommission zum Schutz der Elbe (MKOL — IKSE). Magdeburg 2004, 207 s. Doláková, M. (1980): Píseň o povodni a požáru Bystřice z roku 1595. In: Doláková, M., Hosák, L.: Dějiny města Bystřice pod Hostýnem. Blok v Brně pro Městský národní výbor v Bystřici pod Hostýnem, s. 267–270. Doležel, F., Sochorec, R., Kříž, V. (1976): Hydrologické vyhodnocení povodně ze srpna 1972 v povodí Odry. Sborník prací Hydrometeorologického ústavu 23, Praha, s. 9–40. Donek, E. (1932): Kronika labských povodní na Litoměřicku. Nákladem Musejního spolku v Litoměřicích, Litoměřice, 9 s. Dostál, I. (1998): Hydrologické zpracování povodně 1997 (Morava — část, Svratka, Svitava). Veronica — příloha, 12, č. 12, s. 1–6. Dostál, I., Řehánek, T., Papšíková, L. (2002): Povodeň na řece Moravě v červenci 1997. Práce a studie, seš. 30. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 43 s. Dub, O. (1975): Vznik a vývoj hydrologie. In: Kříž, V., ed.: 100 let hydrologie na území ČSSR. Vý-

251

zkumný ústav vodohospodářský, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 60 s. Dub, O., Němec, J. a kolektiv (1969): Hydrologie. SNTL — Státní nakladatelství technické literatury, Praha, 380 s. Dudík, B. (1858): Olmützer Sammel-Chronik vom Jahre 1432 bis 1656. Schriften der hist. stat. Sektion, Brünn, 61 s. Dušek, L. (1968): Kronika tak řečeného Beneše Minority a její pokračování. Historický rozbor a edice. Kandidátská disertační práce. Univerzita Karlova, Praha, 268 s. Dušek, L. (1993): Benedicti Minoritae dicti Chronica et eius continuatio. In: Kloczowski, J., ed.: Zakony Francziskanskie w Polsce. Tom I. Kraków, s. 323–434. Dvorský, F. (1897): Dopisy pana Viléma z Pernšteina z let 1480–1521. Archiv český. XVI díl. Nákladem domestikálního fondu Království českého vydává kommisse k tomu zřízená při Královské české společnosti nauk, Praha, s. 1–72. Dvorský, F. (1898): Listinář Viléma z Pernštejna z let 1304–1521. Archiv český. XVII díl. Nákladem domestikálního fondu Království českého vydává kommisse k tomu zřízená při Královské české společnosti nauk, Praha, s. 1–283. Dvorský, F. (1904): Dopisy Karla st. z Žerotína 1591–1610. Archiv český. XXVII díl. Nákladem domestikálního fondu Království českého vydává kommisse k tomu zřízená při Královské české společnosti nauk, Praha, XX + 600 s. Dvorský, J. (1972): Pražské paměti Jana Piláta Rakovnického z Jenštejna z let 1575–1605. Pražský sborník historický, 7, s. 161–172. Eder, J. (1859): Chronik der Orte Seelowitz und Pohrlitz und ihrer Umgebung. Druck von Rudolf Rohrer’s Erben, Brünn, 302 s. Elleder, L. (2003): Pražský Bradáč, jeho stáří, účel a historie. Historica Pragensia, 1, s. 301–334. Elleder, L., Munzar, J. (2004a): Povodeň na Vltavě v Praze v únoru 1784 — dosud nepřekonaný zimní extrém. In: Sborník z Workshopu Adolfa Patery 2004 — Extrémní hydrologické jevy v povodích. ČVUT a ČSVTS, Praha, s. 47–54. Elleder, L., Munzar, J. (2004b): Extrémní povodeň na Vltavě a Labi v únoru 1784 jako následek mimořádných hydrometeorologických podmínek. Meteorologické zprávy, 56, č. 5, s. 125–135. Emler, J. (1870): Kamenný most Pražský a někdejší úřad mostecký. Památky archaeologické a místopisné, 8, s. 203–222.

252

Emler, J. (1895): Paměti Rakovnické od r. 1425– 1639. Věstník Královské České společnosti nauk za rok 1894, tř. filosoficko-historicko-jazykozpytná, s. 1–43. Erben, K. J. (1868): Výbor z literatury české. Díl druhý. Od počátku XV. až do konce XVI. století. Nákladem českého musea, Praha, s. 1313–1316. Fiala, J. (1994): Císař Josef II. v Olomouci a Uničově. Ročenka Státního okresního archivu Olomouc 1993, roč. 2 (21), s. 162–170. Fiala, Z. (1974): Hlavní pramen legendy Kristiánovy. Academia, Praha, 73 s. Fink, A., Ulbrich, U., Engel, H. (1996): Aspects of the January 1995 flood in Germany. Weather, 51, č. 2, s. 34–39. Fischer, J. W. (1808): Geschichte der königl. Hauptstadt und Gränzfestung Olmütz im Markgrafthume Mähren. I. Band. Auf kosten des Verfassers, gedruckt bey Anton Aler. Sstarnitzt, k. k. pr. Buchdrucker, Olmütz, 206 s. Fišer, B. (1920): Paměti Hradišťské. Osvěta, Valašské Meziříčí, 157 s. Fišer, B. (1921): Uherské Hradiště. I. Topografie. Nákladem Slovácké knihtiskárny Karla Novotného, Uherské Hradiště, 232 s. Fišer, Z. (1998): Zdounky. Staletí zapomenutých dějin. 1298–1998. ObÚ Zdounky, 64 s. Focke, F. (1879): Aus dem ältesten Geschichts-Gebiete Deutsch-Böhmens. Eine geschichtliche Durchforschung des Elbe- und Eulau-Thales sammt Umgebung (and der sächsischen Gränze) von frühester Zeit bis in die Gegenwart. II. Band. Im Selbstverlage des Verfassers, Varnsdorf, 410 s. Friedrich, G. (1997): Rukověť křesťanské chronologie. Paseka, Praha, Litomyšl, 340 s. Fritscher, F. (1881) Gedenkbuch der Stadt Mährisch Trübau und den zum ehemaligen Mähr. Trübauer Dominium gehörigen Gemeinden, welche jetzt den land- und forstwirtschaftlichen Vereinsbezirk bilden. Verlag von G. Nowotny, Mährische Trübau, 380 s. Fügner, D. (1995): Hochwasserkatastrophen des Elbestromes in Sachsen. In: Sborník odborného semináře Povodňová ochrana na Labi. Český hydrometeorologický ústav, Ministerstvo životního prostředí, Povodí Labe, Ústí nad Labem, s. 56–70. Gába, Z. (1992): Mury pod Keprníkem v červenci 1991. Severní Morava, sv. 64, s. 43–50. Gabriel, P. (1995): Kategorizace, ochrana a využití zátopových území. In: Povodňová ochrana na Labi. Český hydrometeorologický ústav, Minis-

LITERATURA

terstvo životního prostředí, Povodí Labe, Ústí nad Labem, s. 280–289. Gabriel, P., Nacházel, K. (1997): Povodně ohrožují stavby a životy. Inženýrská komora, 1, s. 27–40. Gees, A. (1997): Analyse historischer und seltener Hochwasser in der Schweiz. Bedeutung für das Bemessungshochwasser. Geographica Bernensia G53, Bern, 156 s. Gerstengarbe, F.-W., Werner, P. C., Busold, W., Rüge, U., Wegener, K.-O. (1993): Katalog der Großwetterlagen Europas nach Paul Hess und Helmuth Brezowski 1881–1992. Berichte des Deutschen Wetterdienstes, č. 113, 249 s. Girguś, R., Strupczewski, W., Rojecki, A. (1965): Wyjątki ze źródeł historycznych o nadzwyczajnych zjawiskach hydrologiczno-meteorologicznych na zemiach polskich w wiekach od X do XVI. Wydawnictwo komunikacji i łączności, Warszawa, 214 s. Glaser, R. (2001): Klimageschichte Mitteleuropa. 1000 Jahre Wetter, Klima, Katastrophen. Primus Verlag, Darmstadt, 227 s. Glaser, R., Hagedorn, H. (1990): Die Überschwemmungskatastrophe von 1784 im Maintal. Eine Chronologie ihrer witterungsklimatischen Voraussetzungen und Auswirkungen. Die Erde, 121, č. 1, s. 1–14. Glaser, R., Jacobeit, J., Deutsch, M., Stangl, H. (2002): Hochwässer als historisches Phänomen. In: Rundgespräche der Kommission für Ökologie 24 „Katastrophe oder Chance? Hochwasser und Ökologie“. Verlag Dr. Friedrich Pfeil, München, s. 15–30. Gradl, H. (1884): Die Chroniken der Stadt Eger. Deutsche Chroniken aus Böhmen. Band III. Im Auftrage des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, Prag, 495 s. Graus, F. (1957): Dějiny venkovského lidu v Čechách v době předhusitské. Díl II. Dějiny venkovského lidu od poloviny 13. stol. do roku 1419. Academia, Praha, 632 s. Grobelný, A., Čepelák, B., eds. (1976): Bohumín. Studie a materiály k dějinám a výstavbě města. Profil, Ostrava, 592 s. Grun, P. A. (1984): Leseschlüssel zu unserer alten Schrift. Taschenbuch der deutschen (wie auch der humanistischen) Schriftkunde für Archivbenutzer, insbesondere Sippen- und Heimatforscher, Studierende, Geistliche und Kirchenbuchführer. C. A. Starke Verlag, Limburg an der Lahn, 60 s. + 55 tabulek.

LITERATURA

Grünewald, M. (1829): Die Meißner Chronik. Erster Theil: Von Erbauung der Stadt, bis zum Jahre 1588. Nebst einem Anhang. L. G. Rothe, Meißen, 288 + 96 s. Grünewald, U., Schümberg, S. (2000): Das Oderhochwasser 1997 — Ursachen, Verlauf, Schlussfolgerungen und historischer Vergleich. In: Deutsch, M., Pörtge, K.-H., Teltscher, H., eds.: Beiträge zum Hochwasser / Hochwasserschutz in Vergangenheit und Gegenwart. Erfurter Geographische Studien, sv. 9, Erfurt, s. 45–61. Guidoboni, E. (1998): Human factors, extreme events and floods in the Lower Po Plain (Northern Italy) in the 16th century. Environment and History, 4, č. 3, s. 279–308. Gutwirth, Z. (1930): Naše spojení se světem. Brody — přívozy — mosty. Naše Polabí, 7, č. 9, s. 131– 133, č. 10, s. 145–146. Hančarová, E., Metelka, L., Mrkvica, Z., Pavlík, J., Pozler, R., Šiftař, Z., Váchal, P., Veselý, R. (1999): Katastrofální povodeň v podhůří Orlických hor ve dnech 22. až 25. 7. 1998. Meteorologické zprávy, 52, č. 1, s. 1–12. Hanslian, D., Brázdil, R., Štekl, J., Kakos, V. (2000): Vliv cyklon středomořského původu na vysoké denní úhrny srážek na Milešovce a Lysé hoře v období 1961–1995. Meteorologické zprávy, 53, č. 2, s. 33–41. Harlacher, A. R. (1873): Die Ueberschwemmung in Böhmen Ende Mai 1872 und das damit verbundene Hochwasser der Moldau und Elbe. Lotos, 23, č. 1, s. 1–31 + přílohy. Harlacher, A. R. (1880): Bericht über die bis Ende 1879 ausgeführten hydrometrischen Arbeiten nebst den Wasserstandbeobachtungen in den Jahren 1875 und 1876. Verlag der Hydrographischen Commission, Prag, 26 s. Haubelt, J. (2003): Jakub Krčín z Jelčan. List z historie jižních Čech. Rodiče, Praha, 192 s. Haudeck, J. (1904): Die Leitmeritzer Elbebrücke. Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, 42, č. 4, s. 514–539. Hausotter, A. (1904): Zwei alte Turminschriften aus Bothenwald (Kuhländchen) aus den Jahren 1673 und 1716. Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 8, č. 1–2, s. 225–233. Havnø, K., Høst-Madsen, J. (1999): Recent experience with the use of mathematical models in flood action planning and flood forecasting & warning. In: NATO Advanced Research Workshop „Coping with Floods: Lessons Learned

253

from Recent Experience“, Proceedings, Malenovice, 12 s. Havrlant, M., Klíma, B., Hosák, L., Pitronová, B., Myška, M., Nečas, C., Jiřík, K. (1967): Dějiny Ostravy. Profil, Ostrava, 767 s. Hejna, A. (1987): Zhodnocení keramických nálezů z výzkumu v Příběnicích, k.ú. Malšice, o. Tábor. Archeologické výzkumy v jižních Čechách, 4, s. 37–53. Hellich, F. (1931): Psané historické poznámky v kalendáři z roku 1601. Časopis Společnosti přátel starožitností českých, 39, č. 4, s. 182–183. Hellmann, G. (1906): Die Niederschläge in den Norddeutschen Stromgebieten. Erster Band. Text. Dietrich Reimer, Berlin, 386 s. a 139 s. Hellmann, G. (1914): Aus der Blütezeit der Astrometeorologie. J. Stöfflers Prognose für das Jahr 1524. Beiträge zur Geschichte der Meteorologie, č. 1–5, s. 5–102. Hellmann, G., Elsner, G. von (1911): Meteorologische Untersuchungen über die Sommerhochwasser der Oder. Veröffentlichungen des Königlich Preussischen Meteorologischen Instituts 230. Behrend & Co., Berlin, 235 s. Hess, P., Brezowsky, H. (1952): Katalog der Grosswetterlagen Europas. Berichte des Deutschen Wetterdienstes in der US-Zone, č. 33, 39 s. Hess, P., Brezowsky, H. (1969): Katalog der Grosswetterlagen Europas. Berichte des Deutschen Wetterdienstes, č. 113, 15 s. + přílohy. Hirschboeck, K. K., Ely, L. L., Maddox, R. A. (2000): Hydroclimatology of meteorologic floods. In: Wohl, E., ed.: Inland Flood Hazards: Human, Riparian and Aquatic Communities. Cambridge University Press, New York, s. 39–72. Hladný, J. (1962): Některé poznámky k problematice parametrů srážko-odtokových vztahů. In: Sborník mezinárodní hydrologické konference Slovenské akademie věd a Ústavu hydrologie a hydrauliky, Bratislava, s. 20-1 až 20-11. Hladný, J. (1972): K rajonizaci povodňových situací na území ČSR pro potřeby povodňové ochrany. Studia Geographica 22, Brno, s. 221–246. Hladný, J. (1995): Odhad vývoje povodňových situací analýzou historických případů. In: Povodňová ochrana na Labi. Český hydrometeorologický ústav, Ministerstvo životního prostředí, Povodí Labe, Ústí nad Labem, s. 161–183. Hladný, J., Buchtele, J., Doubková, M., Dvořák, V., Kašpárek, L., Novický, O., Přenosilová, E. (1996): Dopady možné změny klimatu na

254

hydrologii a vodní zdroje v České republice. Národní klimatický program Česká republika, sv. 20, Praha, 138 s. Hladný, J., Buchtele, J., Doubková, M., Dvořák, V., Kašpárek, L., Novický, O., Přenosilová, E. (1997): Impacts of a potential climate change on hydrology and water resources in the Czech Republic. Národní klimatický program Česká republika, sv. 26, Praha, 135 s. Hladný, J., Kašpárek, L., Krátká, M., Kněžek, M., Martínková, M. (2005): Katastrofální povodeň v České republice v srpnu 2002. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 68 s. Hladný, J., Krátká, M., Kašpárek, L., eds. (2004): August 2002 catastrophic flood in the Czech Republic. Ministry of Environment of the Czech Republic, Prague, 44 s. Hlaváč, V. (1937): Tepelné poměry hlavního města Prahy. Díl. I. Pražské studie geofyzikální VIII, Praha, 95 s. + přílohy. Hlaváč, V. (1966): Jak se jeví kolísání klimatu za posledních dvě stě roků v pražské teplotní řadě. Meteorologické zprávy, 19, č. 2, s. 33–42. Hlaváč, V. (1977): Poznámky z „Klementinských pozorování 1775–1839“. Hydrometeorologický ústav, Praha, 191 s. Hlavinka, K. (1908): Moravské víno a obilí od r. 1704–1744. Selský archiv, 7, č. 2 (26), s. 38–44. Hlavinka, K., Noháč, J. (1926): Hodonský okres. Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy 45. Musejní spolek, Brno, 259 s. Hlavsa, V. (1984): Praha očima staletí. Pražské veduty 1493–1870. Panorama, Praha, 240 s. Hofmann, G. (1984): Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko do zavedení metrické soustavy. Státní oblastní archív v Plzni, Muzeum Šumavy v Sušici, 100 s. Hojsák, J. (1904): Povodeň v Čechách r. 1846. Věstník Poděbradska, 7, č. 11, s. 168–169. Holtzmann, R. (1935): Die Chronik des Bischofs Thietmar von Merseburg und ihre Korveier Überarbeitung. MGH SS rer. Germ., NS IX. Weidmann, Berlin, LV + 631 s. Horák, J. (1910): Největší dešťové srážky na Moravě. Nákladem Moravské musejní společnosti, Brno, 60 s. Horák, J. (1911): O regulaci řeky Moravy. (Historie a popis projektu.) Zprávy Spolku českých inženýrů v markrabství moravském v Brně — Období 1909–10, Brno, s. 131–173. Horčička, A. (1899): Ein „Chronicon breve regni Bohemiae saec. XV“. Mitteilungen des Vereins

LITERATURA

für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 37, č. 4, s. 454–467. Horejsek, J. (1996): Proměny počasí v dějinách. Střední Morava — Kulturně historická revue, č. 2, s. 75–79. Horký, Z., Krška, K., Obrusník, I. (2004): Český hydrometeorologický ústav 1954–2004. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 62 s. Horlacher, H.-B. (2000): Sommerhochwasser 1997 an der Oder. In: Deutsch, M., Pörtge, K.-H., Teltscher, H., eds.: Beiträge zum Hochwasser / Hochwasserschutz in Vergangenheit und Gegenwart. Erfurter Geographische Studien, sv. 9, Erfurt, s. 63–66. Horváthová, B. (2001): Historické povodne v Auguste a septembri roku 1813 na Slovensku a východnej Morave. Prínos švédskeho vedca Görana Wahlenberga pre hydrológiu a klimatológiu Vysokých Tatier. Meteorologické zprávy, 54, č. 1, s. 16–23. Horváthová, B. (2003): Povodeň to nie je len velká voda. VEDA, Bratislava, 224 s. Hostaš, K. (1895): Pamětní zápisy Klatovské rodiny Šebestovy. Šumavan, 28, s. 272–273, 281–283, 348. Hošek, A., Koblihová, E., Sochorec, R. (1988): Hydrologické vyhodnocení povodně v srpnu 1985 na tocích Severomoravského kraje. Sborník prací Českého hydrometeorologického ústavu 33, Praha, s. 42–64. Hošek, E. (1967): Z dějin plávky dříví na severní Moravě. Severní Morava, sv. 15, s. 33–40. Houghton, J. T., Ding, Y., Griggs, D. J., Noguer, M., van der Linden, P. J., Xiaosu, D., eds. (2001): Climate Change 2001: The Scientific Basis. Cambridge University Press, Cambridge, 944 s. Houghton, J. T., Meira Filho, L. G., Callander, B. A., Harris, N., Kattenberg, A., Maskell, K., eds. (1996): Climate Change 1995. The Science of Climate Change. Cambridge University Press, Cambridge, 572 s. Hrádek, M., Ondráček, S. (1986): Besének byl opět zlou vodou. (O příčinách, průběhu a důsledcích povodní na Tišnovsku 19. června 1986). Tišnovsko, 17, č. 12, s. 209–215. Hrdlička, L. (1972): Předběžné výsledky výzkumu v Praze 1, na Klárově. Archeologické rozhledy, 24, č. 6, s. 644–663, 693–696. Hrdlička, L. (1984a): Outline of development of the landscape of the Prague historical core in the Middle Ages. Archeologické rozhledy, 36, č. 6, s. 638–652.

LITERATURA

Hrdlička, L. (1984b): Nástin vývoje reliéfu historického jádra Prahy ve středověku. Archaeologica Pragensia, 5, č. 2, s. 197–209. Hrdlička, L. (1994): The archaeological study of the historical centre of Prague: 1969–1993. In: 25 Years of Archaeological Research in Bohemia. Památky archeologické — Suplementum 1. Archeologický ústav AV ČR, Praha, s. 174–180. Hrdlička, L. (2001): Jak se měnila a rostla středověká Praha. In: Kovanda, J. et al.: Neživá příroda Prahy a jejího okolí. Academia, Praha, s. 201–212. Hrnčíř, V., Ingeduldová, E. (1997): Povodňový model Prahy. Vodní hospodářství, 47, č. 11, s. 348– 350. Hrnčíř, V., Sklenář, P. (2003): 2D povodňový model Prahy a povodeň 8/2002. Vodní hospodářství, 53, č. 2, s. 37–38. Hubert, M. (1996): Dějiny plavby v Čechách. Díl I. Plavba veslová, plachetní, samotíží a vlekem živou silou. Okresní muzeum Děčín, Děčín, 156 s. Hübner, A. (1869): Denkwürdigkeiten der königl. Stadt Znaim. K. k. priv. Buchdruckerei von M. F. Lenk, Znaim, 973 s. Hule, M. (2000): Rybníkářství na Třeboňsku. Carpio, Třeboň, 250 s. Hulinský, J. (1914): Slanský primas Jiří Vojna (Polemius) a jeho doba. Slanský obzor, 22, s. 29–37. Hurrell, J. W. (1995): Decadal trends in the North Atlantic Oscillation regional temperatures and precipitation. Science, 269, s. 676–679. Hurt, R. (1960): Dějiny rybníkářství na Moravě a ve Slezsku. Díly I-II. Krajské nakladatelství, Ostrava, 234 a 424 s. Hurt, R., Němeček, B. (1973): Veselí nad Moravou. Dějiny města. Musejní spolek v Brně, MěNV Veselí nad Moravou, Brno, 328 s. Hutter, T. (1891): Die Stadt Bilin und ihre Geschichte von der ältesten Zeit bis auf unsere Tage (1890). Verlag des Bürgermeisteramtes, Bilin, 168 s. Hydrologické charakteristiky vybraných vodoměrných stanic České republiky. Český hydrometerologický ústav, Praha 1996, 134 s. Hydrologisches Gutachten betreffend die Errichtung von Talsperren im Gebiete der Tepl für Hochwasserschutzecke der Stadtgemeinde Karlsbad. C. k. Hydrologické zemské oddělení v Praze, Praha 1910. Chaloupecký, V. (1910): Dějiny starého mostu v Roudnici n. L. Podřipský musejník, 5, s. 5–17. Chamas, V., Kakos, V. (1988): Mimořádná průtrž mračen a povodeň na Jílovském potoce dne

255

1. 7. 1987. Sborník Československé geografické společnosti, 93, č. 4, s. 265–278. Chlumecky, P. (1859): Des Rathsherrn und Apothekers Georg Ludwig Chronik von Brünn (1555–1604). Quellen-Schriften zur Geschichte Mährens und Österr.-Schlesiens. 1. Sektion: Chroniken u. dgl. Mährische und schlesische Chroniken. Theil 1. Buchdruckerei von Rudolf Rohrers Erben, Brünn, 112 s. Chmela, J., Rupeš, V. (1998): Kalamitní výskyt komárů jako důsledek povodní v roce 1997. Vodní hospodářství, 48, č. 6, s. 155. Christensen, J. H., Christensen, O. B. (2003): Severe summertime flooding in Europe. Nature, 421, č. 6925, s. 805–806. Chvojka, M., Skála, J. (1982): Malý slovník jednotek měření. Mladá fronta, Praha, 280 s. Jacobeit, J., Beck, C., Philipp, A. (1998): Annual and Decadal Variability in Climate in Europe. Würzburger Geographische Manuskripte, č. 43, Würzburg, 163 s. Jacobeit, J., Glaser, R., Luterbacher, J., Wanner, H. (2003): Links between flood events in central Europe since AD 1500 and large-scale atmospheric circulation modes. Geophysical Research Letters, 30, č. 4, s. 21–1 až 21–4. Jahrbuch des k. k. hydrographischen Central Bureaus 1893–1912 (1913). Hydrographischer Dienst in Österreich, Wien 1895–1917 (1918). Jahrbuch des k. k. hydrographischen Zentralbureaus. XI. Jahrgang. 1903. XI. Das Odergebiet in Mähren und Schlesien. Hydrographischer Dienst in Österreich, Wien 1905, s. 65–71. Janda, A. (1928–1929): O zaniklých osadách na Budyňsku, Doksansku a Roudnicku. Vlastivědný sborník Podřipska, 6, č. 5, s. 74–76. Janda, A. (s.a.): Liber memorabilium civitatis Budinensis. Rukopis, Budyně nad Ohří, 154 s. (rukopis deponován v Oblastním muzeu Litoměřice, bez sign.). Janda, J. (1894): Třebízská kronika. Slanský obzor, 2, s. 28–35. Janský, B. (1977): Mladotické hrazené jezero — morfologické a hydrografické poměry. Acta Universitatis Carolinae — Geographica, 12, č. 1, s. 31–46. Jeleček, L. (1991): Některé ekologické souvislosti vývoje zemědělské krajiny a zemědělství v českých zemích. Český časopis historický, 89, č. 3, s. 375–394. Jílek, J. (1957): Atmosférické srážky v Čechách (1876–1956). Meteorologické zprávy, 10, č. 5, s. 133–134.

256

Jirásek, V. (1998): Povodeň 1998. Vodní hospodářství, 48, č. 10, s. 261–262. Johanovský, Z., Kakos, V., Strachota, J. (1986): Průtrž mračen na Příbramsku dne 21. 6. 1984. Meteorologické zprávy, 39, č. 4, s. 102–108. Jones, P. D., Jonsson, T., Wheeler, D. (1997): Extension to the North Atlantic Oscillation using early instrumental pressure observations from Gibraltar and south-west Iceland. International Journal of Climatology, 17, č. 13, s. 1433–1450. Kaiserová, K., Kaiser, V. (1995): Dějiny města Ústí nad Labem. Město Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 372 s. Kakos, V. (1972): Zhoubná povodeň před 100 lety. Naše rodina, č. 24, s. 11. Kakos, V. (1974): Možnosti hydrometeorologických předpovědí havarijních odtokových situací. Sborník prací Hydrometeorologického ústavu 21, Praha, s. 55–85. Kakos, V. (1975): Z historie spolupráce hydrologů a meteorologů. Vodohospodářské technickoekonomické informace, č. 9, s. 284–287. Kakos, V. (1977): Velké povodně na Vltavě v Praze ve vztahu ke klementinským pozorováním počasí. In: Sborník referátů ze semináře k 200. výročí observatoře v Praze-Klementinu. Hydrometeorologický ústav, Praha, s. 33–42. Kakos, V. (1978a): Hydrometeorologická charakteristika povodní v ČSR. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, č. 4, s. 127–131. Kakos, V. (1978b): Výskyt povodní na Vltavě v Praze ve vztahu k pražským meteorologickým pozorováním v Klementinu. Meteorologické zprávy, 31, č. 4, s. 119–126. Kakos, V. (1979a): Zhodnocení meteorologické situace při červnové povodni (17.–18. 6. 1979 na Stěnavě a Metuji). Zpravodaj Povodí Labe, 4, č. 3, s. 18–22. Kakos, V. (1979b): Katastrofální povodeň na Stěnavě a Metuji (17.–18. 6. 1979). Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, č. 12, s. 446–449. Kakos, V. (1979c): Teplotní charakteristiky zimního období 1978/79. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, č. 5, s. 167–172. Kakos, V. (1980): Hydrometeorologické předpovědi ledových jevů pro labskou vodní cestu. In: Sborník prací z 1. symposia Teplotní a ledový režim, Ústí nad Labem, s. 187–199. Kakos, V. (1981): J. F. Studnička a počátky české hydrologie. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, č. 7–8, s. 272–276.

LITERATURA

Kakos, V. (1982): Extrémní srážky a povodně v červenci 1981 na území Čech. Meteorologické zprávy, 35, č. 1, s. 4–5. Kakos, V. (1983): Hydrometeorologický rozbor povodní na Vltavě v Praze za období 1873 až 1982. Meteorologické zprávy, 36, č. 6, s. 171–181. Kakos, V. (1984): Upřesňování aktuálních meteorologických informací pro teplotní model Labe. In: Sborník 3. symposium Ledový a teplotní režim nádrží a toků. Česká vědecko-technická společnost, závodní pobočka Povodí Ohře, Chomutov, s. 63–71. Kakos, V. (1985): Hydrometeorologická analýza povodňových situací v povodí Labe. Meteorologické zprávy, 38, č. 5, s. 148–151. Kakos, V. (1986): Hydrometeorologické zabezpečování provozu na labské vodní cestě v zimních obdobích. In: Sborník 4. symposium Ledový a teplotní režim nádrží a toků, Hradec Králové, s. 109–120. Kakos, V. (1990a): Mimořádně teplý průběh zimních období 1987/88 a 1988/89. In: Sborník 6. symposium Ledový a teplotní režim toků a nádrží, Hradec Králové, příspěvek č. III. 8, 10 s. Kakos, V. (1990b): Fluctuations in the frequency of floods on the Vltava River in Prague in relation to meteorological observations at Prague-Klementinum. In: Brázdil, R., ed.: Climatic Change in the Historical and the Instrumental Periods. Masaryk University, Brno, s. 319–322. Kakos, V. (1996a): Klimatické změny ve vztahu k povodním na Labi v Děčíně. In: Tradice a pokrok v meteorologii. Sborník referátů z konference České meteorologické společnosti při AV ČR, konané v Radostovicích 10.–12. 9. 1996. Nakladatelství Český hydrometeorologický ústav, Praha, s. 226–233. Kakos, V. (1996b): 150. výročí narození prof. dr. Františka Augustina. Meteorologické zprávy, 49, č. 4, s. 128. Kakos, V. (1997a): Extrémní srážky a povodně ke konci července 1897 na území Čech. In: Stoleté výročí extrémních atmosférických srážek. Český hydrometeorologický ústav, Praha, s. 13–27. Kakos, V. (1997b): Hydrometeorologická analýza historické povodně v roce 1897 ve vztahu ke katastrofálním záplavám v Čechách na začátku září 1890 a na Moravě v červenci 1997. Meteorologické zprávy, 50, č. 6, s. 191–196. Kakos, V. (1997c): Extrémní srážky a povodně v červenci 1997. Vodní cesty a plavba, č. 4, s. 10–18.

LITERATURA

Kakos, V. (1998): Stoleté povodně na Vltavě varují. In: Stoletá voda. Městská část Praha 1, Praha, s. 4–12. Kakos, V. (2001a): Velké vody na Vltavě v Praze s Qk ≥ Q2 (1090 m3.s-1) za období 1851–2000. Rukopis, Praha. Kakos, V. (2001b): Maximální srážky na území České republiky z pohledu synoptické meteorologie. In: Sborník přednášek Vývoj metod pro odhad extrémních povodní. ČVTV HS, ČNVH, ČHMÚ, Praha, s. 46–60. Kakos, V. (2002): Povodně na Vltavě v Praze, meteorologické příčiny ročního chodu povodní. In: Výroční zpráva Českého hydrometeorologického ústavu 2001. Český hydrometeorologický ústav, Praha, s. 23. Kakos, V. (2004): Velká kniha o klimatu zemí Koruny české. Meteorologické zprávy, 57, č. 3, s. 90–91. Kakos, V., Kulasová, B. (1990): Povodeň v září 1890 na Vltavě v Praze. Vodní hospodářství, 40, č. 7, s. 267–273. Kakos, V., Kulasová, B. (1995): Povodeň v březnu 1845 v povodí českého Labe. In: Sborník odborného semináře Povodňová ochrana na Labi. Český hydrometeorologický ústav, Ministerstvo životního prostředí, Povodí Labe, Ústí nad Labem, s. 24–55. Kakos, V., Munzar, J. (2000): Zima 1829/30 — nejtužší ve střední Evropě od počátku měření teploty vzduchu. Meteorologické zprávy, 53, č. 4, s. 103–108. Kakos, V., Müller, M. (2004a): Hydrometeorologická sucha na území Čech od roku 1851. In: Sborník z Workshopu Adolfa Patery 2004 — Extrémní hydrologické jevy v povodích. ČVUT a ČSVTS, Praha, s. 17–24. Kakos, V., Müller, M. (2004b): Extrémní srážky a největší povodně v oblasti Jizerských hor za období 1886–2003. In: 100 let od kolaudace přehrady Harcov v Liberci. Sborník příspěvků vydaný u příležitosti odborného semináře dne 2. září 2004 v Liberci. Povodí Labe, státní podnik, Liberec, s. 2–7. Kakos, V., Řezáčová, D. (1999): Bouřkové přívalové deště z pohledu meteorologa. In: Sborník konference Orlice ‘99. Orlická hydrogeologická společnost, Žamberk, s. 20–25. Kakos, V., Strachota, J. (1974): Bouřky v Čechách dne 18. a 19. 8. 1974. Meteorologické zprávy, 27, č. 6, s. 161–170. Kakos, V., Strachota, V. (1988): Vyhodnocování me-

257

teorologických předpovědí na 1 až 3 dny pro labskou vodní cestu v zimních obdobích. In: Zborník príspevkov z 5. sympózia Teplotný a ľadový režim tokov a nádrží, Piešťany 26. a 27. 4. 1988, s. 241–250. Kakos, V., Štekl, J. (1998): Posouzení výjimečnosti hydrosynoptické situace na základě srovnání s dostupnými historickými případy. (Závěrečná dokumentační zpráva dílčího úkolu). Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997. Český hydrometeorologický ústav, Praha, s. 19–49. Kakos, V., Vrabec, M. (1981): Srážkové extrémy a povodně v červenci 1981. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, č. 10, s. 362–372. Kalina, T. (1978): Vývoj polohy sídel v Pražské kotlině od 10. do pol. 14. stol. Historická geografie, 17, s. 311–368. Kalousek, J. (1895): Dodatek ke sbírce dopisů rodu Rosenberského 1411–1526. Archiv český. XIV díl. Nákladem domestikálního fondu Království českého vydává kommisse k tomu zřízená při Královské české společnosti nauk, Praha, s. 1–323. Kameníček, F. (1894): Prameny ke vpádům Bočkajovců na Moravu a k ratifikaci míru vídeňského od zemí koruny české roku 1605–1606. Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 268 s. Kaněra, C. F. (1900): Farní osada sv. Vojtěcha v Počáplich. Nákladem vlastním, Terezín, 342 s. Kantor, P., Krečmer, V., Šach, F., Švihla, V., Černohous, V. (2003): Lesy a povodně. Souhrnná studie. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 48 s. Kaňok, J. (1997): Antropogenní ovlivnění velikosti průtoků řek povodí Odry po profil Koźle. In: Spisy prací Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity 103. Přírodovědecká fakulta Ostravské univerzity, Ostrava, 188 s. Karl, T. R., Easterling, D. R. (1999): Climate extremes: selected review and future research directions. Climatic Change, 42, č. 1, s. 309–325. Kašpar, J. (1975): Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 1. svazek — Textová část. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 292 s. Kašpar, M. (2003): Porovnání extrémnosti synoptických podmínek během povodní v České republice v srpnu 2002 a v červenci 1997. Meteorologické zprávy, 56, č. 6, s. 166–177. Kašpárek, L. (1984): O povodních z let 1872 a 1981

258

na Litavce a jejich význam pro odhad n-letých průtoků. Věda a výzkum praxi 7. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 56 s. Kašpárek, L., Bušek, M. (1990): Vliv vltavské kaskády na povodňový režim Vltavy v Praze. Vodní hospodářství, 40, č. 7, s. 280–286. Kašpárek, L., Kolářová, S., Moucha, V. (1989): Povodeň na Jílovském a Olšovém potoce v červenci 1987. Vodní hospodářství — řada A, 39, č. 5, s. 121–126. Kašpárek, K., Krejčová, K. (1993): Vztah mezi úhrnem, trváním a periodicitou dešťů pro území Prahy. Výzkum pro praxi, seš. 24. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha, 58 s. Katalog povětrnostních situací pro území ČSSR. Hydrometeorologický ústav, Praha 1967, 94 s. Katalog povětrnostních situací pro území ČSSR. Hydrometeorologický ústav, Praha 1972, 38 s. Katz, R. W., Brown, B. G. (1992): Extreme events in a changing climate: variability is more important than averages. Climatic Change, 21, č. 3, s. 289–302. Katzerowsky, W. (1883): Meteorologische Aufzeichnungen aus Saaz. Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 21, č. 4, s. 345–353. Katzerowsky, W. (1886): Periodicität der Überschwemmungen. Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 25, č. 2, s. 156–171. Katzerowsky, W. (1887): Die meteorologischen Aufzeichnungen des Leitmeritzer Rathsverwandten Anton Gottfried Schmidt aus den Jahren 1500 bis 1761. Ein Beitrag zur Meteorologie Böhmens. Im Selbstverlag, Prag, 29 s. Katzerowsky, W. (1895): Meteorologische Nachrichten aus den Archiven der Stadt Leitmeritz. Im Selbstverlage des Verfassers, Leitmeritz, 30 s. Katzerowsky, W. (1896): Meteorologische Nachrichten aus den Archiven der Stadt Leitmeritz. In: Jahres-Bericht des k. k. Staats-Ober-Gymnasiums zu Leitmeritz in Böhmen für das Schuljahr 1895/96, Leitmeritz, s. 3–32. Keller, H. (1890): Die große Ueberschwemmung von Karlsbad am 24. November 1890. Im Selbstverlag, Karlsbad, 32 s. Kirchner, K., Krejčí, O. (1997): Svahové procesy v červenci 1997 na Moravě. Veronica, 12, č. 12, s. 39. Kirchner, K., Krejčí, O. (1998): Charakteristika jevů způsobených extrémními srážkami v roce 1997

LITERATURA

na Vsetínsku: návrhy řešení způsobených škod. Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku v roce 1997, 5, s. 103–108. Klápště, J. (1994): Změna — středověká transformace a její předpoklady. In: Mediaevalia archeologica Bohemica 1993. Památky archeologické — Supplementum 2. Archeologický ústav AV ČR, Praha, s. 9–59. Klemm, F. (1973): Die Entwicklung der meteorologischen Beobachtungen in Franken und Bayern bis 1700. Annalen der Meteorologie (Neue Folge), č. 13, Offenbach am Main, 50 s. Klimeš, J., Kuběna, M., Mikulášek, J. (2001): Sloup v Moravském krasu. Obecní úřad Sloup za přispění Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Spolku pro obnovu venkova, 144 s. Knobloch, Č. (1957): O velkých povodních v našem kraji. Kralupské vlastivědné sešity, č. 3, s. 43–45. Koblihová, E. (1989): Možnosti využití hydrosynoptických vztahů pro předpověď povodní na Odře v Bohumíně. Meteorologické zprávy, 42, č. 6, s. 168–172. Kocourek, F., Novotný, J., Dejmek, J. (1926): Katastrofální déšť a povodeň dne 11. srpna 1925 v Čechách. Sborník prací a studií hydrologických 2, Praha, 25 s. Kohut, M. (2002): Vlhkost půdy na území ČR v srpnu 2002 v období povodňové situace. Meteorologické zprávy, 55, č. 6, s. 198–203. Kolár, J. (1987): Marek Bydžovský z Florentina, Svět za tří českých králů. Výbor z kronikářských zápisů o letech 1526–1596. Svoboda, Praha, 296 s. Kolektiv (1937): Kniha památní na sedmisté založení českých křižovníků s červenou hvězdou (1233–1933). Vydal Řád křižovníků s červenou hvězdou vlastním nákladem, Praha, 375 s. Kolektiv autorů (1998a): Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997. Souhrnná zpráva projektu. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 163 s. Kolektiv autorů (1998b): Katastrofální povodeň v podhůří Orlických hor. Český hydrometeorologický ústav, Hradec Králové, 33 s. Kolektiv pracovníků Hydrologické služby HMÚ (1965): Hydrologické poměry Československé socialistické republiky. Díl I. Text. Hydrometeorologický ústav, Praha, 416 s. Kolektiv pracovníků Hydrologické služby HMÚ (1967): Hydrologické poměry Československé socialistické republiky. Díl II. Hydrometeorologický ústav, Praha, 557 s. + 4 mapy.

LITERATURA

Kolektiv pracovníků Hydrologické služby HMÚ (1970): Hydrologické poměry Československé socialistické republiky. Díl III. Hydrometeorologický ústav, Praha, 305 s. Kollmann, J. (1974): Zavedení gregoriánského kalendáře v českých zemích. Sborník archivních prací, 24, č. 1, s. 3–41. Komárková, M., Kučera, R. (2003): Vltavská kaskáda pod tlakem vody a událostí. Vodní hospodářství, 53, č. 2, s. 34–36. Kopáček, L. (1947): Z dobříšských pamětí rudolfinských. Od Stříbrných hor — Vlastivědný časopis mládeže Příbramska a Dobříšska, 14, č. 8, s. 120–122. Kopecká, V. (1985): Srážky ve východních Čechách při vybraných situacích. Meteorologické zprávy, 38, č. 6, s. 174–184. Korte, D., Kalivoda, J., Souček, J. (2001): Isidor ze Sevilly, Etymologiae XIII–XV — Etymologie XIII–XV. Knihovna středověké tradice VII. Nakladatelství Oikoymenh, Praha, 348 s. Kořán, I. (1991): Gotické veraikony a svatolukášské madony v pražské katedrále. Umění, 39, č. 4, s. 287–307. Kořistka, K. (1872): Všeobecný nástin meteorologických a vodopisných poměrů, jakož i škod na vzdělané půdě a komunikacích za povodně dne 25. a 26. května 1872. In: Zprávy kanceláře pro statistiku polního a lesního hospodářství v království Českém. Sešit I. Zpráva o povodni dne 25. a 26. května 1872 v Čechách. V komisi J. G. Calvého c. kr. univ. kněhkupectví, Praha, s. 3–16. Kotyza, O. (1990): Vývoj řeky Ohře a zanikání středověkých vsí (Příspěvek k historické klimatologii a k dějinám osídlení dolního Poohří). Vlastivědný sborník Litoměřicko, č. 26, s. 5–29. Kotyza, O. (2000): Wenzel Katzerowsky a jeho přínos historické klimatologii. In: Česká beseda o německých badatelích v oblasti pomocných věd historických, archivnictví a edic historických pramenů. Scriptorium, Praha, s. 13–23. Kotyza, O. (2001): „Skutkům předků svých zahynouti nedají.“ Ocenění významu vyprávěcích pramenů severočeské provenience pro výzkum kolísání klimatu v minulosti. In: Česká beseda II — O vyprávěcích pramenech. Příspěvky z konference Katedry pomocných věd historických a archivního studia FF UK v Praze a Katedry historie PedF UJEP v Ústí nad Labem 9. listopadu 2001 v Ústí nad Labem, v tisku.

259

Kotyza, O., Cvrk, F., Pažourek, V. (1995): Historické povodně na dolním Labi a Vltavě. Okresní muzeum v Děčíně, Děčín, 169 s. Kotyza, O., Smetana, J. (1992): Zaniklá středověká osada Mury a města doksanského kláštera. Archeologické rozhledy, 44, č. 4, s. 611–632, 684. Kotyza, O., Tomas, J. (1996): Edice meteorologických pozorování Jana z Kunovic z let 1533– 1545 z wrocławského exempláře Stoefflerových efemerid. In: Brázdil, R., Kotyza, O.: Historie počasí a podnebí v českých zemích II. Masarykova univerzita, Brno, s. 123–157. Kovář, D. (2002): Budějovice a velká voda, historické ohlédnutí. Nakladatelství Bohumír Němec — VEDUTA, České Budějovice, 56 s. Kovář, D., Koblasa, P. (1997): Město jménem Hluboká. JELMO, Rudolfov, 178 s. Kovář, M. (1906a): Praha za vlády Francouzů, Bavorů i Prusů r. 1742–1744. Sborník Historického kroužku, 7, č. 1–2, s. 53–64. Kovář, M. (1906b): Zmínky o Čechách z Lothových letopisů. Sborník Historického kroužku, 7, č. 1–2, s. 109–110, č. 3–4, s. 212–216. Kovář, M. (2004): Ochrana před povodněmi. Nakladatelství TRITON, s.r.o. ve spolupráci s nakladatelstvím Existencialia, s.r.o., Praha, 100 s. Krahe, P. (1997): Hochwasser und Klimafluktuationen am Rhein seit dem Mittelalter. In: Immendorf, R., ed.: Hochwasser. Natur im Überfluss? C. F. Müller, Heidelberg, s. 57–82. Krajina a povodeň. Veronica, 12, 1998, č. 12 (zvláštní číslo), 48 s. Kredba, M., ed. (1969): Vltavská kaskáda. Vydalo Ministerstvo lesního a vodního hospodářství za organizační spolupráce Sprintu Praha, Praha, 107 s. + přílohy. Kreil, K. (1845): Magnetische und meteorologische Beobachtungen zu Prag in Verbindung mit mehreren Mitarbeitern ausgeführt und auf öffentliche Kosten herausgegeben. Sechster Jahrgang. Vom Jänner bis 31. December. K. k. Hofbuchdruckerei Gottlieb Haase Sohne, Prag, 196 s. Kremsa, J. (1979): Katastrofální povodeň na Stěnavě a Metuji. Zpravodaj Povodí Labe, 4, č. 3, s. 22–33. Kremsa, J., Novák, Z. (1978): Stoletá srpnová povodeň na Jizeře. Zpravodaj Povodí Labe, 3, č. 3, s. 31–36. Kremsa, J., Šámalová, Z. (1995): Povodeň na Labi v roce 1845. In: Povodňová ochrana na Labi. Český hydrometeorologický ústav, Ministerstvo životního prostředí, Povodí Labe, Ústí nad Labem, s. 13–23.

260

Kreuzinger, E. (1862): Chronik der alten und neuern Zeit Troppau’s, oder Troppau und seine Merkwürdigkeiten. Im Selbstverlage des Herausgebers, Troppau, 278 s. Krolmus, W. (1845): Kronyka čili dějepis všech povodní posloupných let, suchých i mokrých, úrodných a neúrodných na obilí, ovoce a vína, hladů, morů a jiných pohrom v Království Českém. Tiskem Karla Wetterla, Praha, 261 s. Krška, K. (1999): Historie hydrometeorologické služby na území někdejšího Československa. Meteorologické zprávy, 52, č. 6, s. 161–164. Krška, K., Šamaj, F. (2001): Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, Praha, 568 s. Krusch, B. (1920): Arbeonis episcopi Frisingensis Vitae sanctorum Haimhrammi et Corbiniani. MGH SS rer. Germ., XIII. Impensis Bibliopolii Hahniani, Hannoverae, VIII + 244 s. Křivancová, S., Vavruška, F. (1997): Základní meteorologické prvky v jednotlivých povětrnostních situacích na území České republiky v období 1961–1990. Národní klimatický program Česká republika, sv. 27, Praha, 114 s. Křivková, J. (2001): Povodeň 1872 v povodí Berounky a Blšanky. Analýza a rekonstrukce. Výzkum pro praxi, sešit 42. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha, 44 s. Křivský, L. (1957): Atmosphärische Niederschläge in Prag-Klementinum (1804–1956). Studia Geophysica et Geodaetica, 1, s. 182–192. Křivský, L., Andrlík, L. (1977): Sekulární chod stoleté řady srážek v Čechách (1876–1975). In: Sborník referátů ze semináře k 200. výročí observatoře v Praze-Klementinu. Hydrometeorologický ústav, Praha, s. 92–95. Křivský, L., Pejml, K. (1985): Dlouhodobé kolísání sluneční aktivity a povodně na Labi (1000– 1786). In: Sborník referátů ze semináře Klimatické změny. Díl první. ČS VTS při ČHMÚ, Praha, s. 66–72. Kříž, V. (1959): Hydrologické vyhodnocení povodně ze dne 29. 6. 1958 v povodí Ostravice. Vodohospodársky časopis SAV, 7, č. 2, s. 136–148. Kříž, V. (1971): Potamologie povodí československé Odry. Hydrometeorologický ústav, Praha, 148 s. Kříž, V. (1979): Ochrana před povodněmi. In: Sobíšek, B., ed.: Hydrometeorologický ústav a národní hospodářství. Hydrometeorologický ústav, Praha, s. 18–21. Kříž, V. (1989): 35 let Českého a Slovenského hyd-

LITERATURA

rometeorologického ústavu. Sborník Československé geografické společnosti, 94, č. 2, s. 127–134. Kříž, V. (2003): Změny a zvláštnosti vodního režimu řeky Ostravice. Geografie — Sborník České geografické společnosti, 108, č. 1, s. 36–48. Kříž, V., Friga, J. (1985): Rozvoj operativní hydrologie z hlediska potřeb národního hospodářství. Vodohospodársky časopis, 33, č. 4, s. 388–397. Kříž, V., Sochorec, R. (1963): Hydrologické vyhodnocení povodně z července 1960 v povodí Odry. Hydrometeorologický ústav, Praha, 72 s. Kříž, V., Sochorec, R., Kříž, H. (1964): Opakování velkých vod v povodí Odry. Sborník prací Hydrometeorologického ústavu ČSSR 5, Praha, 132 s. Kubát, J. (1990): Celostátní konference Povodňová ochrana Prahy. Vodní hospodářství, 40, č. 7, s. 265–266. Kubát, J. (1997): Předpovídání povodní v České republice. Planeta, 5, č. 11, s. 34–37. Kubát, J. (1999a): Floods 1997/1998 in the Czech Republic: hydrological evaluation. In: NATO Advanced Research Workshop „Coping with Floods: Lessons Learned from Recent Experience“, Proceedings, Malenovice, 18 s. Kubát, J. (1999b): Společné úkoly meteorologické a hydrologické služby Českého hydrometeorologického ústavu. Meteorologické zprávy, 52, č. 6, s. 170–175. Kubát, J. (2004): Zpráva o činnosti hydrologie v roce 2003. Rukopis. ČHMÚ, Praha, 20 s. Kubát, J. a kol. (2002): Předběžná souhrnná zpráva o hydrometeorologické situaci při povodni v srpnu 2002. Vodní hospodářství, 52, č. 8., s. 232–236. Kubíček, A., Paul, P. (1961): Praha 1830. Model Prahy Antonína Langweila. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 38 s. Kučera, F. (1907): Z pamětní knihy starého učitele samouka. Besedy času, 12, č. 46, s. 365–367, č. 50, s. 399–400. Kudela, J. (1926): Svinov. Paměti starobylé slezské obce. Nákladem vlastním, Opava, 87 s. Kulasová, B. et al. (2004): Verifikace metod pro odvození hydrologických podkladů k posuzování bezpečnosti vodních děl za povodní. Závěrečná zpráva grantového úkolu QD1368. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 123 s. Kulasová, B., Kakos, V., Votavová, B., Boháč, M. (1998a): Analýza hydrologických aspektů vzniku povodní na Ohři. Výzkumná zpráva. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 16 s. + přílohy.

LITERATURA

Kulasová, B., Kakos, V., Votavová, B., Boháč, M. (1998b): Analýza hydrologických aspektů vzniku povodní na Vltavě. Výzkumná zpráva. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 22 s. + přílohy. Kulhánek, F. (1911): Dějiny královského města Nymburka. Obec král. města Nymburka, Nymburk, 496 s. Kundzewicz, Z. W. (2002a): The flood of the floods — Poland, summer 1997. In: Snorrason, Á., Finnsdóttir, H. P., Moss, M. E., eds.: The Extremes of the Extremes: Extraordinary Floods. IAHS Publ. č. 271, s. 147–153. Kundzewicz, Z. W. (2002b): Floods in the context of climate change and variability. In: Beniston, M., ed.: Climatic Change: Implications for the Hydrological Cycle and for Water Management. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, Boston, London, s. 225–247. Kundzewicz, Z. W., Graczyk, D., Maurer, T., Przymusińska, I., Radziejewski, M., Svensson, C., Szwed, M. (2004): Detection of Change in World-wide Hydrological Time Series of Maximum Annual Flow. WCASP — 64, WMO/TDNo. 1239. United Nations Educational Scientific and Cultural Organization, World Meteorological Organization, Geneva, 35 s. + přílohy. Kundzewicz, Z. W., Szamałek, K., Kowalczak, P. (1999): The Great Flood of 1997 in Poland. Hydrological Sciences Journal, 44, č. 6, s. 855–870. Kunz, L. (1972): Naivní malba tří století. Střelecké terče. Etnografické tisky Moravského musea v Brně, sv. 15, Brno, 68 s. Květoň, V., Srněnský, R., Veselý, R. (1997): Rozložení srážek při povodních v červenci 1997. Meteorologické zprávy, 50, č. 6, s. 172–177. Květoň, V., Tolasz, R., Zahradníček, J., Stříž, M. (2002): Rozložení srážek při povodni v srpnu 2002 v České republice. Meteorologické zprávy, 55, č. 6, s. 180–187. Květoň, V., Zahradníček, J., Kuboš, M., Chodur, J., Žák, M. (2000): Vývoj statistických metod pro odhad extrémních srážek. Závěrečná zpráva DÚ 2.2 projektu VaV 510/3/97 MŽP ČR. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 38 s a přílohy (nestr.). Kynčil, J. (1982): Excerpta. Z díla Christiana Gottlieba Pötzsche. Chronologické dějiny velkých povodní labského proudu za tisíc a více let. Povodí Ohře, Chomutov, 34 s. + přílohy. Kynčil, J. (1983): Povodně v Krušných horách a jejich podhůří v letech 1784–1981. Příspěvek

261

k dějinám české hydrologie. Povodí Ohře, Chomutov, 124 s. Kynčil, J. (1992): Floods in the Ore Mountains (Krušné hory) and their foothills between 1784– 1981. In: Frenzel, B., Pfister, C., Gläser, B., eds.: European Climate Reconstructed from Documentary Data: Methods and Results. Gustav Fischer Verlag, Stuttgart, Jena, New York, s. 57–64. Kynčil, J., Lůžek, B. (1979): Historické povodně v povodí Bíliny a Ohře. Povodí Ohře, Chomutov, 48 s. Lány, J. (1999): Hřbitov Malvazinky: 1876–1999. Správa pražských hřbitovů, Praha, 71 s. Lamb, H. H. (1984): Climate in the last thousand years: natural climatic fluctuations and change. In: Flohn, H., Fantechi, R., eds.: The Climate of Europe: Past, Present and Future. D. Reidel Publ. Comp., Dordrecht, Boston, Lancaster, s. 25–64. Lamb, P. J., Peppler, R. A. (1987): North Atlantic Oscillation: Concept and application. Bulletin of the American Meteorological Society, 68, č. 10, s. 1218–1225. Langhammer, J. et al. (2004): Vliv změn v krajině na průběh a následky povodní. Sborník závěrečného semináře projektu GAČR 205/03/P052. CD-ROM, Univerzita Karlova, Praha. Láznička, Z., Král, J., Tázlarová, M., Hanzelka, K., Skulina, J., Hanzelka, F., Turek, A., Turková, M., Biskup, L., Glogar, L., Prašivka, I., Horut, Z., Rozholdová, B., Neuschlová, Š., Jarošek, R. (1996): Bernartice nad Odrou. Obecní úřad Bernartice nad Odrou, 384 s. + přílohy. Le Goff, J. (1991): Kultura středověké Evropy. Odeon, Praha, 750 s. Lenhart, J. J. (1840): Carlsbads Memorabilien vom Jahre 1325 bis 1839. Gottlieb Haase Söhne, Prag, 506 s. Lochmann, Z. (1970): Opatovický kanál a jeho historicko-geografický vývoj. Sborník Československé společnosti zeměpisné, 75, č. 3, s. 219–232. Lochmann, Z. (1974): Halda — vodní dílo Viléma z Pernštejna. Sborník Československé společnosti zeměpisné, 79, č. 2, s. 153–156. Lorenc, H. (1997): Bezpośrednie przyczyny, wielkość i skutki katastrofalnych opadów w lipcu 1997 w Polsce. In: Ekstremalne zjawiska meteorologiczne, hydrologiczne i oceanograficzne. Sympozjum Jubileuszowe, Warszawa 12–14 listopada, s. 71–78. Ludvíkovský, J., (1958): Nově zjištěný rukopis legendy Crescente fide a jeho význam pro da-

262

tování Kristiána. Listy filologické, 81, č. 1, s. 56–68. Ludvíkovský, J. (1973–1974): Latinské legendy českého středověku. Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity, řada E 18–19, s. 267–308. Ludvíkovský, J. (1978): Kristiánova legenda. Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily. Vyšehrad, Praha, 165 s. Luterbacher, J., Schmutz, C., Gyalistras, D., Xoplaki, E., Wanner, H. (1999): Reconstruction of monthly NAO and EU indices back to AD 1675. Geophysical Research Letters, 26, č. 17, s. 2745–2748. Luterbacher, J., Xoplaki, E., Dietrich, D., Jones, P. D., Davies, T. D., Portis, D., Gonzales-Rouco, J. F., von Storch, H., Gyalistras, D., Casty, C., Wanner, H. (2002): Extending North Atlantic Oscillation reconstructions back to 1500. Atmospheric Science Letters, 2, č. 1–4, s. 114–124. Lůžek, B. (1970): Letopisy města Luna v nich dobrá i zlá správa městská vypsaná jest k naučení a ku příkladu potomkům téhož města, aby vlast svou pobožně, pokojně, užitečně a spravedlivě řídili a zlých věcí se vystříhali. Sepsáno ode mně Jana Mojžíše. Anno 1784. Horizont, Praha, 189 s. Lůžek, B. (1975): Povodně na Oharce. Louny — kulturní měsíčník, únor 1975, s. 6–8. Lůžek, B. (1979): Ohře a lidé. In: Kynčil, J., Lůžek, B.: Historické povodně v povodí Ohře a Bíliny. Povodí Ohře, Chomutov, s. 27–47. Macek, J. (1992): Věk Jagellonský v českých zemích (1471–1526). Díl I. Hospodářská základna a královská moc. Academia, Praha, 342 s. Macek, L. (1999): Paměti kantora Jelínka. Havlíčkobrodsko, sv. 15, s. 70–108. Málek, J. (1966a): Vegetační vymezení lesních oblastí na jihozápadní Moravě. Vlastivědný věstník moravský, 18, č. 1, s. 87–102. Málek, J. (1966b): Vývoj vegetace na území osad zaniklých v 15. a 16. století v oblasti jihozápadní Moravy. Časopis Moravského muzea — řada vědy společenské, 51, s. 153–180. Málek, J. (1970): Entwicklung der Wälder Südwestmährens unter dem Einfluss des Menschen. Přírodovědecké práce ústavů ČSAV v Brně, řada NS IV/5, Brno, s. 1–45. Málek, J. (1976): Vlivy hornictví na lesy na příkladu Jihlavska a Pelhřimovska. Dějiny věd a techniky, 9, č. 3, s. 145–159. Málek, J. (1982): Změny rozsahu lesů ve středověku na jihozápadní Moravě. Vědecké práce Zemědělského muzea, 22, s. 283–292.

LITERATURA

Malinowska-Malek, J. (1997): Powódź w lipcu 1997 w dorzeczu Odry. Gazeta Obserwatora IMGW, 46, č. 6, s. 12–17. Malý, F. (1966): Pražské jezy v historii vývoje hlavního města. Památková péče, 26, č. 3, s. 80–88. Malý, F. (1999): Jak ovlivňovaly povodně na Vltavě rozvoj města v pražské kotlině. Povodí Vltavy, Praha, 124 s. Malý, J. (1928-1929): Staré usedlosti v Křesíně. Vlastivědný sborník Podřipska, 6, č. 10, s. 162–164. Mareš, F. (1896): Literární působení kláštera Třeboňského. Časopis Musea Království českého, 70, č. 4, s. 521–547. Mareš, F. (1922): Kronika Budějovská. Věstník Královské české společnosti nauk za r. 1920, Praha, 96 s. Marhold, J. (1966a): Značky velkých vod na Vltavě na území hlavního města Prahy. Ředitelství vodních toků v Praze, Správa vodohospodářského rozvoje, Praha, 133 s. Marhold, J. (1966b): Značky velkých vod na Vltavě v úseku Mělník–Praha. Ředitelství vodních toků v Praze, Správa vodohospodářského rozvoje, Praha, 66 s. Marhold, J. (1967a): Značky velkých vod na Vltavě od Českých Budějovic po nádrž Lipno II. Ředitelství vodních toků v Praze, Správa vodohospodářského rozvoje, Praha, 26 s. Marhold, J. (1967b): Značky velkých vod na Vltavě od ústí Berounky po Purkarec. Ředitelství vodních toků v Praze, Správa vodohospodářského rozvoje, Praha, 13 s. Marsalek, J. (1999): Flood issues in contemporary water management. In: NATO Advanced Research Workshop „Coping with Floods: Lessons Learned from Recent Experience“, Proceedings, Malenovice, 17 s. Martínek, J., Langrová, M., Kubů, F., Flejšar, J. (1988): Žalostné a příšerné noviny o neslýchané truchlivé povodni, jak se tohoto roku 1582, 9. května v císařské Karlově Lázni a okolních místech v zemi české udála, na zaručeném pravdivém podkladě sepsané Klementem Stephanim, měšťanem v Chebu. Karlovarské muzeum, Karlovy Vary, nestr. Marx, S. (1980): Die im Gebiet der DDR aufgetretenen extrem hohen Tagessummen des Niederschlages (1901 bis 1978) mit Angaben über die Ausmasse des starken Dauerregens vom 7./8. August 1978. Zeitschrift für Meteorologie, 30, č. 5, s. 318–328. Matějček, A., Šámal, J., Ryba, B., Štenc, J. (1940):

LITERATURA

Legendy o českých patronech v obrázkové knize ze XIV. století. Sfinx Bohumil Janda, Praha, 172 s. Matějíček, J. (1986): Extrémní povodně v povodí Moravy v květnu a srpnu 1985. Vodní hospodářství — řada A, 36, č. 2, s. 33–38. Matějíček, J. (1998): Povodeň v povodí Moravy v roce 1997. Povodí Moravy, Brno, 112 s. Matějíček, J., Hladný, J. (1999): Povodňová katastrofa 20. století na území České republiky. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 60 s. Matoušek, V. (1980): Teplotní a ledový režim vodních toků. Ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČSR ve Státním zemědělském nakladatelství, Praha, 408 s. Matoušek, V. (1986): Rozpouštění ledové pokrývky v tocích a kanálech. In: Sborník referátů IV. symposium Ledový a teplotní režim toků a nádrží, Hradec Králové 8.–9. 4. 1986, s. 9–21. Matoušek, V. (1989): Zimní režim toků a vodních cest. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 282 s. Matoušek, V. (1998): Tepelné a ledové procesy v tocích. Práce a studie, seš. 192. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha, 178 s. Matoušek, V. (2000): Vznik a vývoj ledových nápěchů. Práce a studie, seš. 197. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha, 232 s. Matoušek, V. (2001): Extrémní povodně v době mrazů. Vodní hospodářství 51, č. 2. Příloha Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, s. 9–14. Matoušek, V., Votruba, L., Doležal, L., Patera, A. (1984): Definování a výklad pojmů v kryologii a ledotechnice. Účelová publikace č. 9 Výzkumného ústavu vodohospodářského. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 60 s. Matušíková, L. (1996): Živelní pohromy na komorních panstvích v Polabí ve druhé polovině 17. století. Acta Universitatis Carolinae — Philosophica et Historica 5, Z pomocných věd historických XIV, s. 137–141. Mauder, E. (1930–1931): Chronik von Bodenbach. Verlag der Stadtgemeinde Bodenbach, Tetschen, 448 s. May, W., Voss, R., Roeckner, E. (2002): Changes in the mean and extremes of the hydrological cycle in Europe under enhanced greenhouse gas conditions in a global time-slice experiment. In: Beniston, M., ed.: Climatic Change: Implications for the Hydrological Cycle and for

263

Water Management. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, Boston, London, s. 1–29. Mayer, A. (1938): Die älteste uns erhaltene Iglauer Chronik. Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 40, s. 3–22, 41–56. Medek, V. (1968): Z dějin obce Chromče. MNV, Chromeč, 44 s. Metelka, L. (2000): Studie možnosti statistické korekce radarových odhadů srážek pomocí neuronových sítí na případu Rychnovska, 22.–23. 7. 1998. Meteorologické zprávy, 53, č. 5, s. 146–152. Meteorologická pozorování v Praze-Klementinu 1775–1900. I. Hydrometeorologický ústav, Praha 1976, 258 s. Meteorologický slovník výkladový a terminologický. Academia, Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha 1993, 594 s. Mihola, L. (1974): Rozbor srážkové situace z července 1970 a srpna 1972 v povodí Bečvy za povodňových situací. Vodní hospodářství — řada A, 24, č. 8, s. 201–206. Mihola, L. (1976): Režim velkých vod na řece Bečvě. Vodní hospodářství — řada A, 26, č. 10, s. 259–266. Michálek, J. (1910): Z pamětí mlýna roudnického. Podřipský musejník, 5, s. 46–60. Míka, A. (1954): České rybníkářství a problém počátků původní akumulace kapitálu v českých zemích. Československý časopis historický, 2, č. 2, s. 262–271. Míka, A. (1955): Slavná minulost českého rybníkářství. Orbis, Praha, 60 s. Míka, A. (1960): Poddaný lid v Čechách v první polovině 16. století. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 440 s. Mikan, J. (1947): Královéhradecké vodní hospodářství. Časopis Společnosti přátel starožitností, 55, s. 85–96. Militzer, S., Börngen, M., Tetzlaff, G. (1999): Das Oderhochwasser von 1736. Ein Analogon zum Jahrhunderthochwasser 1997. Geoökodynamik, 20, č. 4, s. 309–322. Milly, P. C. D., Wetherald, R. T., Dunne, K. A., Delworth, T. L. (2002): Increasing risk of great floods in a changing climate. Nature, 415, s. 514–517. Mudelsee, M., Börngen, M., Tetzlaff, G., Grünewald, U. (2003): No upward trends in the occurrence of extreme floods in central Europe. Nature, 425, č. 6954, s. 166–169. Mudelsee, M., Börngen, M., Tetzlaff, G., Grüne-

264

wald, U. (2004): Extreme floods in central Europe over the past 500 years: Role of cyclone pathway “Zugstrasse Vb”. Journal of Geophysical Research, 109, D23101, 21 s. Müller, M. (2003): Evolution of the Vltava river basin saturation before the floods in 2002, 1890 and 1897. Meteorologický časopis, 6, č. 4, s. 3–10. Müller, M., Kakos, V. (2003): Hydrometeorologické srovnání povodní v srpnu 2002 s vybranými historickými případy dešťových povodní na Vltavě v Praze. Meteorologické zprávy, 56, č. 5, s. 129–136. Müller, M., Kakos, V. (2004): Extrémní konvekční bouře v Čechách 25.–26. května 1872. Meteorologické zprávy, 57, č. 3, s. 69–77. Munich Re (1999): Topics 2000. Natural Catastrophes — the Current Position. Münchener Rück, München, 126 s. Munzar, J. (1998): Historické povodně v Čechách a na Moravě na příkladu roku 1598. Meteorologické zprávy, 51, č. 6, s. 169–174. Munzar, J. (2000): Floods in Central Europe after the exceedingly severe winter season 1829/1830. Moravian Geographical Reports, 8, č. 2, s. 45–57. Munzar, J. (2001): Protipovodňové instrukce v českých zemích v minulosti. Historická geografie, 31, s. 163–189. Munzar, J. (2003): The flood in Carlsbad (Bohemia) on 9 May 1582: its causes, damages and response. In: Thorndycraft, V. R., Benito, G., Barriendos, M., Llasat, M. C., eds.: Palaeofloods, Historical Data and Climatic Variability: Applications in Flood Risk Assessment. CSIC, Madrid, s. 136–142. Munzar, J., Kysučan, L. (2000): Povodně v českých zemích v tiscích 16. století. Miscellanea Národní knihovny České republiky, Oddělení rukopisů a starých tisků 1998 (15), Praha, s. 128–140. Munzar, J., Ondráček, S. (1999): Historické povodně na Moravě před rokem 1900. In: Vaishar, A., ed.: Povodně, krajina a lidé v povodí řeky Moravy. I. díl. REGIOGRAPH pro Ústav geoniky AV ČR, Brno, s. 38–41. Munzar, J., Ondráček, S. (2000): Flood in July 1997 — The most destructive natural disaster in the territory of the Czech Republic not only in the 20th century. In: Deutsch, M., Pörtge, K.-H., Teltscher, H., eds.: Beiträge zum Hochwasser / Hochwasserschutz in Vergangenheit und Gegenwart. Erfurter Geographische Studien, sv. 9, Erfurt, s. 67–82.

LITERATURA

Munzar, J., Ondráček, S. (2002): Paradoxy přírodních katastrof. Vesmír, 81, č. 7, s. 370–372. Munzar, J., Pařez, J. (1997): Historické povodně a jejich vliv na sídla a krajinu v dolním Poohří. Historická geografie, 29, s. 211–237. Namaczyńska, S. (1937): Kronika klęsk elementarnych w Polsce i w krajach sąsiednich w latach 1648–1696. Badania z Dziejów Społecznych i Gospodarczych, Lwów, 114 a 234 s. Naxera, F. (1925): Katastrofální povodeň v západních Čechách. Vylíčení hrůz a škod, způsobených vodním živlem. Nákladem Emila Kosnara, Plzeň, 39 s. Nekuda, V., ed. (1995): Zlínsko. Vlastivěda moravská, sv. 64. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně spolu s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Brno, 784 s. Němcová, M. (1998): František Josef Studnička 1836–1903. Prometheus, Praha, 348 s. Neruda, J. (1862): Výjimky z kroniky selské. In: Dílo Jana Nerudy XI, Drobné klepy. Nakladatelé Kvasnička a Hanyl, Praha, s. 203–212. Neu verbesserte Auflage der Hochwasser-Katastrophe am 10. und 11. Juli 1903 im politischen Bezirk Freiwaldau. Separatabdruck aus der Mährisch-Schlesischen Presse. Druck und Verlag von A. Blazek, Freiwaldau 1903, 48 s. Neubert, R. (1928): Zur Unwetterkatastrophe vom 8.–9. Juli 1927 im Müglitz- und Gottleubatal. Zeitschrift für angewandte Meteorologie, 45, č. 7, s. 208–213. Newton, F. (1972): Laurentius monachus Casinensis, archiepiscopus Amalfitanus, Opera. MGH Geistesgeschichte, VII. Hermann Böhlau Nachtfolger, Weimar, IX + 97 s. Nezbeda, V., Šůla, J. (1970): Kunvaldská kronika Antonína Kodytka 1740–1786. Knižnice Orlického muzea, sv. 8. Nákladem Orlického muzea, Choceň, 59 s. Niederle, L. (1921): Slovanské starožitnosti. Oddíl kulturní: Život starých Slovanů. Základy kulturních starožitností slovanských. Dílu III. svazek 1. Nákladem Bursíka & Kohouta, Praha, 352 s. Niederle, L. (1953): Rukověť slovanských starožitností. Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 516 s. Niedźwiedź, T., Czekierda, D. (1998): Cyrkulacyjne uwarunkowania katastrofalnej powodzi w lipcu 1997 roku. In: Powódź v dorzeczu górnej Wisly w lipcu 1997 roku. Konferencja naukowa w Krakowie 7–9 maja 1998, s. 53–66.

LITERATURA

Niessl, G. von, ed. (1896): XIV. Bericht der meteorologischen Commission des naturforschenden Vereines in Brünn. Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im Jahre 1894. Verlag des Vereines, Brünn, 174 s. Nikendey, A. (1980): Přehled vývoje hospodářské úpravy lesů na bývalých schwarzenberských velkostatcích. Vědecké práce Zemědělského muzea, 19, s. 73–97. Ninger, J., Zelinka, F. (1872): Povodně v Berouně od r. 1784–1872. Vydal Vavřinec Wiesenberger, Beroun, 60 s. Nisler, P. (1996): Pamětní povodňové desky v Moravské Třebové. České památky, 7, č. 2, s. 11. Noháč, J. (1911): Břeclavský okres. Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy 8. Musejní spolek, Brno, 276 s. Nováček, V. J. (1896): Drobné zprávy historické. Z kalendářů při deskách zemských chovaných. Památky archeologické a místopisné, 16, č. 1, s. 47–52, č. 2, s. 99–107, č. 3, s. 159–164, č. 4–5, s. 323–324, č. 7–8, s. 499–506, č. 11–12, s. 804– 810. Novák, J. (1993): Dějiny Moravičan a Doubravice. ObÚ v Moravičanech, 200 s. Novotný, J. (1925): Hydrologie. In: Technický průvodce pro inženýry a stavitele, sešit osmý Stavitelství vodní, III. část. Nákladem České matice technické, 30, spis č. 134. V komisi knihkupce F. Řivnáče, Praha, s. 1–124. Novotný, J. (1963a): Stručné dějiny hydrologie. Sborník prací Hydrometeorologického ústavu Československé socialistické republiky 1, Praha, s. 37–61. Novotný, J. (1963b): Dvě stoleté hydrologické řady průtokové na českých řekách. Sborník prací Hydrometeorologického ústavu Československé socialistické republiky 2, Praha, 116 s. Nyplová, Z. (1969): Povodně na Zbraslavsku (Z autorčiny pozůstalosti). Zpravodaj středočeské vlastivědy a kronikářství, 1, č. 4, s. 279–288. Oehm, V. (1922): Matrika Staro-Boleslavská 1682– 1730. Sborník Historického kroužku, 23, č. 3–4, s. 117–126. Olszowicz, A. (1997): Meteorologiczne przyczyny katastrofalnej powodzi w Polsce w lipcu 1997. Gazeta Obserwatora IMGW, 46, č. 6, s. 7–12. Ondrůj, A. (1977): Dokument ze života na žerotínské tvrzi v Židlochovicích na přelomu 16. a 17. století. Jižní Morava, 13, s. 168–177. Opravil, E. (1983): Údolní niva v době hradištní (ČSSR — povodí Moravy a Poodří). Studie Ar-

265

cheologického ústavu ČSAV v Brně XI. Academia, Praha, 80 s. Organisations-Statut des hydrographischen Dienstes in Oesterreich. Erlassen vom k. k. Ministerium des Innern im Einvernehmen mit den k. k. Ministerien des Ackerbaues, des Nadels, der Finanzen und für Cultus und Unterricht, Wien 1894, 9 s. Palacký, F. (1840): Dopisy Baworské od r. 1440 do 1512. Archiv český. Díl první. V kommissi u Kronbergra i Řivnáče, Praha, s. 320–338. Palacký, F. (1844): D. VII. Majestas Carolina. Latině a česky. Archiv český. Díl třetí. V kommissi u Kronbergra a Řivnáče, Praha, s. 65–180. Palacký, F. (1941): Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527 čili pokračování v kronikách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic z rukopisů starých vydané. In: Charvát, J.: Dílo Františka Palackého. Díl 2. L. Mazáč, Praha, 472 s. Palacký, J. (1890): Vodopis Evropy. Zeměpisný sborník, 3, č. 1–2, s. 3–21, č. 3, s. 65–76. Pán, J. (1931): František Martin Pelcl. Paměti. Nakladatelství Fr. Borový, Praha, 103 s. Pánek, J. (1985): Václav Březan, Životy posledních Rožmberků. Svoboda, Praha, 912 s. Panenka, I. (1979a): Synoptické situácie vo vzťahu k mimoriadnym zmenám v odtoku. Práce a štúdie Hydrometeorologického ústavu 21, Bratislava, s. 75–82. Panenka, I. (1979b): Predpoveď dlhotrvajúcich zrážok synopticko-štatistickou metódou pre oblasť východného Slovenska. Vodohospodársky časopis, 27, č. 4, s. 337–358. Panenka, I. (1985): Zvláštnosti zabezpečenia hydrologickej výstražnej služby pre Dunaj v Bratislave pri použití hydrosynoptických predpovedí. Meteorologické zprávy, 38, č. 5, s. 131–134. Pankratz, K. (1921): Die Überschwemmung i. J. 1784 und der Neubau der Wegstädtler Kirche. Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege, 44, č. 3–4, s. 69–74. Pařez, J. (2002): Náčrty staveb na březích dolního toku Vltavy a na Labi od strahovského opata Kryšpína Fuka. Castellologica Bohemica, 8, s. 421–440. Patera, A. (1998): Pravděpodobnost výskytu ledových jevů I: Klimatické a meteorologické faktory. Závěrečná zpráva o řešení grantu. ČVUT, Katedra hydrotechniky Fakulty stavební, Praha, 129 s. Pavese, M. P., Banzon, V., Colacino, M., Gregori, G. P., Pasqua, M. (1992): Three historical data

266

series on floods and anomalous climatic events in Italy. In: Bradley, R. S., Jones, P. D., eds.: Climate Since A.D. 1500. Routledge, London, New York, s. 155–170. Pavlík, J., Ferebauerová, M., Sandev, M., Havelka, J. (2002): Synoptické hodnocení povětrnostních situací v průběhu povodní v srpnu 2002 v České republice. Meteorologické zprávy, 55, č. 6, s. 167–176. Pavlík, J., Němec, L., Tolasz, R., Valter, J. (2003): Mimořádné léto roku 2003 v České republice. In: Meteorologické zprávy, 56, č. 6, s. 161–165. Pavlík, J., Sandev, M. (1997): Synoptické hodnocení povětrnostních situací v průběhu povodně v červenci 1997. Meteorologické zprávy, 50, č. 6, s. 164–171. Pažourek, V. (1997): Historické povodně v Praze. Vodní cesty a plavba, č. 4, s. 7–9. Pejml, K. (1975): 200 let meteorologické observatoře v pražském Klementinu. Hydrometeorologický ústav, Praha, 78 s. Pejml, K. (1985): PhDr. P. František Jindřich Jakub Kreybich (1759–1833), kartograf a meteorolog. Vlastivědný sborník Litoměřicko, 17–20 (1981– 1984), s. 129–148. Peřinka, F. (1911): Kroměřížský okres. I. část. Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy 33. Musejní spolek, Brno, 408 s. Peřinka, F. (1930): Kojetínský okres. Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy 31. Musejní spolek, Brno, 336 s. Peřinka, F. V. (1934): Františkáni v Kroměříži. Kapitola z moravské monasteriologie. Sborník Historického kroužku, 35, č. 1, s. 7–26; č. 2–4, s. 72–113. Peters, J. (1898): Václav Kněžoveský a jeho paměti. Slanský obzor, 6, s. 13–56. Petráň, J., Buchvaldek, M., Durdík, T., Michovský, V., Petráňová, L., Sláma, J., Tícha, M. (1985): Dějiny hmotné kultury I/1. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 480 s. Pfister, C. (1988): Klimageschichte der Schweiz 1525–1860. Das Klima der Schweiz von 1525– 1860 und seine Bedeutung in der Geschichte von Bevölkerung und Landwirtschaft. Paul Haupt, Bern, Stuttgart, 184 s. a 163 s. Pfister, C. (1999): Wetternachhersage. 500 Jahre Klimavariationen und Naturkatastrophen (1496– 1995). Paul Haupt, Bern, Stuttgart, Wien, 304 s. Pfister, C. (2001): Klimawandel in der Geschichte Europas. Zur Entwicklung und zum Potenzial der Historischen Klimatologie. Österreichische

LITERATURA

Zeitschrift für Geschichtswissenschaften, 12, č. 2, s. 7–43. Pfister, C., Hächler, S. (1991): Überschwemmungskatastrophen im Schweizer Alpenraum seit dem Spätmittelalter. Raum-zeitliche Rekonstruktion von Schadenmustern auf der Basis historischer Quellen. In: Glaser, R., Walsh, R., eds.: Historische Klimatologie in verschiedenen Klimazonen. Würzburger Geographische Arbeiten 80, Würzburg, s. 127–148. Pijoan, J. (1978): Dějiny umění. Díl 3. Odeon, Praha, 336 s. Pišl, F. (1938): Paměti obce Plotišť nad Lab. Nákladem obce Plotišť nad Lab., Holice, 419 s. Pletzer, K. (1965): Tři drobné českobudějovické kroniky ze 16. století. Jihočeský sborník historický, 34, č. 3–4, s. 179–194. Pletzer, K. (1972): Českobudějovické zápisky Josefa Jakuba Flegera z let 1667–1676. Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, 9, č. 2, s. 89–93. Pletzer, K. (1998): Zlomek českobudějovické kroniky z let 1579–1595. Výběr, 35, č. 3, s. 152–162. Podlaha, A. (1899): Václava Františka Kozmanecia spisování historická. Část třetí. Sborník Historického kroužku, seš. 8, část II, s. 61–91. Podlaha, A. (1905): Josephus Locatelli, Babylon Bohemiae ab anno 1780 usque ad annum 1790. Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis. I. Sumptibus s. f. metropolitani capituli Pragensis, Pragae, 152 s. Podlaha, A. (1906): Josephus Locatelli, Memorabilia a 1. Martii 1792 usque ad finem anni 1799. Editiones archivii et bibliothecae s. f. metropolitani capituli Pragensis. VI. Sumptibus s. f. metropolitani capituli Pragensis, Pragae, s. 49–110. Podzimek, J. (1997): Povodeň. Vodní cesty a plavba, č. 4, s. 2–6. Podzimek, J. a kol. (1976): Dolní Labe. Státní zemědělské nakladatelství, Středisko interních publikací a Povodí Vltavy, Praha, 166 s. Pohl, R. (2004): Historische Hochwasser aus dem Erzgebirge. Von der Gottleuba bis zur Mulde. Dresdner Wasserbauliche Mitteilungen 28, Dresden, 237 s. Polách, D., Gába, Z. (1998): Historie povodní na šumperském a jesenickém okrese. Severní Morava, sv. 75, s. 3–30. Polišenský, A. (1990): Povodeň na Dřevnici. Vodní hospodářství, 40, č. 1, s. 13–18. Pondělíček, V., Macoun, Z. (1997): Ledové jevy na

LITERATURA

malých tocích. Vodní hospodářství, 47, č. 3, s. 69–75. Pospěch, P. (1998): Paměti obce Nákla. ObÚ v Nákle ve spolupráci s OkÚ Olomouc, Danal Olomouc, 54 s. Pötzsch, C. G. (1784): Chronologische Geschichte der grossen Wasserfluthen des Elbstroms. Walther, Dresden, 232 s. Povodeň roku 1897 v Rakousku. Příspěvky ku hydrografii Rakouska. II. seš. IV. Povodí Labe. V komisi u V. Braumüllera, Vídeň 1898, 36 s. + přílohy. Povodeň v Čechách 1890. J. Otto, Praha 1890, 64 s. Povodně a krajina ’97. Sborník přednášek. ICID-CIID, Brno 1997, s. 2/1–9/73. Povodňová ochrana na Labi. Sborník odborného semináře. Český hydrometeorologický ústav, Ministerstvo životního prostředí, Povodí Labe, Ústí nad Labem 1995, 415 s. Prasek, V. (1882): Paměti městečka Napajedel a dědin k panství napajedelskému ode dávna příslušných. Bibliotéka místopisů a jejich děl historických. Velké Meziříčí, 199 s. Prášek, J. (1929): Mosty v Kostelci nad Labem. Naše Polabí, 7, č. 3, s. 36–40. Pražák, E. (1955): Mikuláš Dačický z Heslova, Paměti. In: Petrů, E., Pražák, E.: Mikuláš Dačický z Heslova — Prostopravda, Paměti. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha, s. 101–644, 663–729. Pražák, J. (1993): Privilegium pervetustum Boleslai. In: Hlaváček, I., Bláhová, M., eds.: Milénium břevnovského kláštera (993–1993). Sborník statí o jeho významu a postavení v českých dějinách. Univerzita Karlova, Praha, s. 13–24. Price, R. K. (1999): Hydroinformatics for river flood management. In: NATO Advanced Research Workshop „Coping with Floods: Lessons Learned from Recent Experience“, Proceedings, Malenovice, 9 s. Prökl, V. (1883): Geschichte der königlichen Stadt Karlsbad historisch, statistisch und topographisch dargestellt. Commissionverlag von Hans Feller, Karlsbad, 379 s. Prucek, J. (1984–1985): Kronika Mikuláše Františka Kerneria z let 1658–1689. Okresní archív v Olomouci, Olomouc, 1984, s. 161–171; 1985, s. 157–174. Prucek, J. (1998): Stoletá voda 1761. Ročenka SOkA v Olomouci 1997, 6(25), s. 135–136. Prudhomme, C., Jakob, D., Svensson, C. (2002): Impact of climate change on flooding in the UK:

267

a methodology for estimating uncertainty. In: Lanen, H. A. J. van, Demuth, S., eds.: FRIEND 2000 — Regional Hydrology: Bridging the Gap between Research and Practice. IAHS Publ. č. 274, s. 109–116. Purkyně, E., Vogel, H. (1872): Die Katastrophe des im westlichen Böhmen am 25. Mai 1872 erfolgten Wolkenbruches vom forstlichen Standpunkte beleuchtet. In Commission bei Karl Reichenecker, Prag, 60 s. Rein, F., Štekl, J. (1981): The extremeness of the cold front of Dec. 31, 1978 over the ČSR. Travaux géophysiques, 24, č. 566, s. 379–404. Ressel, A. (1900): Geschichte des Friedländer Bezirkes. Nach den glaubwürdigsten Quellen. Beilage zur “Friedländer Zeitung”. Druck von Franz Riemer, Friedland, 442 s. Rezek, A. (1879a): Poselkyně starých příběhův českých. Sepsal Jan Beckovský, kněz řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Díl druhý (Od roku 1526–1715). Sv. první (L. 1526–1607). Nákladem Dědictví sv. Prokopa, č. XVIII — za rok 1878, Praha, 444 s. Rezek, A. (1879b): Poselkyně starých příběhův českých. Sepsal Jan Beckovský, kněz řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Díl druhý (Od roku 1526–1715). Sv. druhý (L. 1608–1624). Nákladem Dědictví sv. Prokopa, č. XIX — za rok 1879, Praha, 432 s. Rezek, A. (1880): Poselkyně starých příběhův českých. Sepsal Jan Beckovský, kněz řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Díl druhý (Od roku 1526–1715). Sv. třetí (L. 1625–1715 i s dodatky). Nákladem Dědictví sv. Prokopa, č. XX — za rok 1880, Praha, 606 s. Rezek, A. (1881): Paměti generála řádu křížovnického Jiřího Pospíchala z let 1661–1680. Zprávy o zasedání královské české společnosti nauk v Praze, ročník 1880, s. 139–150. Rezek, A., Mareš, F., Kalousek, J. (1896): Dopisy rodu Švamberského z let 1449–1526. Archiv český. XV díl. Nákladem domestikálního fondu Království českého vydává kommisse k tomu zřízená při Královské české společnosti nauk, Praha, s. 1–170. Richter, J. (1893): Způsob předchozích výpočtů stavů vody hořeního Labe. Dodatek. In: Výsledky vodoměrných pozorování na českých řekách v roce 1892. Nákladem technické kanceláře rady zemědělské, Praha, 28 s. Richter, J. (1895): Způsob předchozích výpočtů stavů vody hořeního Labe. Nákl. technické kanceláře rady zemědělské, Praha, 28 s.

268

Robek, A. (1958): Zápisky chalupníka Josefa Vorlíčka z Hostína. Kralupský vlastivědný sborník, říjen 1958, s. IV/21–IV/34. Robek, A. (1959): Kronika Františka Pražáka ze Starých Ouholic. Kralupský vlastivědný sborník, březen 1959, s. V/1–V/8. Robek, A. (1974): Lidové kronikářství na Kralupsku a Mělnicku. Edice lidových kronikářských textů. Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Praha, 254 s. Robek, A. (1976): Městské lidové kronikářství na Rychnovsku I. Edice lidových kronikářských textů. Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Praha, 211 s. Robek, A. (1977): Lidové kronikářství na Lounsku. Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Praha, 162 s. Robek, A. (1978): Lidové kronikářství na Poděbradsku. Edice lidových kronikářských textů. Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Praha, 202 s. Robson, A. J., Jones, T. K., Reed, D. W., Bayliss, A. C. (1998): A study of national trend and variation in UK floods. International Journal of Climatology, 18, č. 2, s. 165–182. Rohr, C. (2003): Der Fluss als Ernährer und Zerstörer. Zur Wahrnehmung, Deutung und Bewältigung von Überschwemmungen an den Flüssen Salzach und Inn, 13.–16. Jahrhundert. Traverse — Zeitschrift für Geschichte, 10, č. 3, s. 37–49. Rohr, C. (2004): Überschwemmungen an der Traun zwischen Alltag und Katastrophe. Die Welser Traunbrücke im Spiegel der Bruckamtsrechnung der 15. und 16. Jahrhunderts. In: 33. Jahrbuch des Musealvereines Wels (2001/ 2002/2003). Musealverein Wels, s. 281–327. Rolleder, A. (1903): Geschichte der Stadt und des Gerichtsbezirkes Odrau. Im Selbstverlage des Verfassers, Steyr, 760 s. Rozvoj území postihovaných povodněmi. Mezinárodní workshop „Landscape Stewardship Exchange“. Uherské Hradiště 19.–27. dubna 1999, 26 s. (anglická verze 21 s.). Rybička, A. (1896): Něco k meteografii domácí. Památky archeologické a místopisné, 16, č. 4–5, s. 326. Řehánek, T. (2000): Hydrologické důsledky antropogenních aktivit na povodí horní Ostravice. Sborník prací Českého hydrometeorologického ústavu 49, Praha, 62 s. Řehánek, T. (2002): Povodeň na řece Odře v čer-

LITERATURA

venci 1997. Práce a studie, seš. 31. Český hydrometeorologický ústav, Praha, 41 s. Řehánek, T. (2003): Největší pozorované povodně v povodí Odry na území Moravskoslezského kraje. In: Problemy geoekologiczne Górnoślasko-ostrawskiego regionu przemyslowego. Wydzial Nauk o Ziemi Uniwersytetu Slaskiego, Sosnowiec, s. 125–134. Řehánek, T. (2004): Nejstarší zjištěné údaje o kulminacích a počátcích pozorování v povodí Odry. Rukopis, Ostrava, 1 s. Řehánek, T. a kol. (1998a): Hydrometeorologická zpráva o odtokové situaci v červenci 1997 v povodí Odry. Český hydrometeorologický ústav, Ostrava, nestr. Řehánek, T. a kol. (1998b): Hydrometeorologická zpráva o odtokové situaci v červenci 1997 v povodí horní Moravy. Český hydrometeorologický ústav, Ostrava, nestr. Řehánek, T., Kříž, V. (1997): Povodňová situace v červenci 1997 na severní Moravě a ve Slezsku. Sborník prací Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity, 167, Geografie-Geologie 5, s. 251–261. Řezáčová, D., Hanslian, D., Kakos, V., Kašpar, M., Müller, M., Pešice, Z., Sokol, Z. (2003): Posouzení hydrometeorologických podmínek vzniku významných letních povodní na území ČR na základě porovnání situace ze srpna 2002 s vybranými srážkovými epizodami a extrémními podmínkami. Výzkumná zpráva. Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Praha, 79 s. Řezáčová, D., Kašpar, M., Müller, M., Sokol, Z., Kakos, V., Hanslian, D., Pešice, P. (2004): A comparison of the flood precipitation episode in August 2002 with historic extreme precipitation events on the Czech territory. Atmospheric Research, v tisku. Řezáčová, D., Pešice, P., Sokol, Z., Fišer, O., Štekl, J. (2000): Vývoj metod pro stanovení pravděpodobné maximální srážky. Závěrečná zpráva DÚ 2.1 projektu MŽP ČR VaV 510/3/97 za rok 2000. ÚFA AV ČR, Praha, 25 s. + přílohy. Řezáčová, D., Sokol, Z., Pešice, P. (2001): Deterministické a statistické odhady pravděpodobné maximální srážky pro území České republiky. In: Sborník přednášek ze semináře k výsledkům grantového projektu VaV 510/3/97. Vydal Klub techniků ČVTV HS, Praha, s. 24–35. Řezáčová, D., Sokol, Z., Štekl, J. (1997): Termodynamické a dynamické charakteristiky atmosféry v oblasti střední Evropy v období extrém-

LITERATURA

ních srážek v červenci 1997. Sborník přednášek Povodně a krajina ’97. ICID-CIID, Brno, s. 2/16–2/19. Řezáčová, D., Sokol, Z., Štekl, J. (1998): Pole dynamických a termodynamických veličin ve volné atmosféře v období extrémních srážek v červenci 1997. Meteorologické zprávy, 51, č. 1, s. 1–5. Řiháček, M. (2002): Přehled živelných a jiných tragických událostí Dolních Kounic. Naše město Dolní Kounice, 6, č. 1, s. 12–13. Sedláček, A. (1874): Dvoje rodinné paměti. Památky archeologické a místopisné, 9, s. 893–895. Sedláček, A. (1911): Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou. Díl I. Od nejstarší doby až do zřízení král. úřadu. Nákladem obce písecké za přispění občanské záložny, Písek, 466 s. Seifert, V. (1982): Synoptický rozbor povodně v červenci 1981. Meteorologické zprávy, 35, č. 2, s. 59–62. Serebrjanskij, N. J. (1929): Ruské redakce původní staroslověnské legendy o sv. Václavu: A. jihoruská (Voskokovská), B. severoruská (Minejní). In: Vajs, J., red.: Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Ludmile. Česká akademie věd a umění, Praha, s. 9–28. Severa, V. (1933): Jičínský okres. Vlastivěda moravská, II. Místopis Moravy 55. Musejní spolek, Brno, 289 s. Schaller, J. (1785): Topographie des Königreichs Böhmen, darinn alle Städte, Flecken, Herrschaften, Schlösser, Landgüter, Edelsitze, Klöster, Dörfer, wie auch verfallene Schlösser und Städte unter den ehemaligen und jetzigen Benennungen sammt ihren Merkwürdigkeiten beschrieben werden. 1. Theil. Rakonitzer Kreis. In der k. k. Normalbuchdruckerey, durch. Wenzel Piskaczek Fakt., Prag, 238 s. Scheybal, J. V. (1990): Senzace pěti století v kramářské písni. Příspěvek k dějinám lidového zpravodajského zpěvu. Kruh, Hradec Králové, 392 s. Schlesinger, L. (1881): Simon Hüttels Chronik der Stadt Trautenau (1484–1601). Deutsche Chroniken aus Böhmen, Band II. Im Auftrage des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen, Prag, 438 s. Schmidt, M. (2000): Hochwasser und Hochwasserschutz in Deutschland vor 1850. Eine Auswertung alter Quellen und Karten. Kommissionsverlag Oldenbourg Industrieverlag, München, 330 s.

269

Schmidtmayer, R. (1911): Krummauer Geschichten aus der Zeit von Jahre 1584 bis zum Jahre 1720. Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, 15, č. 2, s. 229–253. Schönach, L. (1913): Wochentliche Ordinari Zeitungen aus dem Jahren 1651 bis 1655 über Böhmen und aus Prag. Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen, 51, č. 3, s. 392–403. Schönbach, R. (2002): Das Hochwasser in Karlsbad 1890. Karlsbader Historische Schriften, sv. 1, s. 109–125. Schram, W. (1888): Neuere Werke über Mähr.-Ostrau. Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section der k. k. mährischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, č. 11, s. 86–88. Schulz, V. (1905): Zkušenosti soudního posla v XVI. a XVII. století. Časopis Musea Království českého, 79, s. 105–124, 274–280, 424–429, 513–518. Schupplerovi, A. a J. (2001): Dějiny města Zábřeha od nejstarších časů až do roku 1900. Nákladem a tiskem vlastním, Zábřeh na Moravě, 165 s. Siegenthaler, C., Sturm, M. (1990): Die Sedimentationsgeschichte im Urnersee seit dem Mittelalter: die Häufigkeit von Ablagerungen extremer Reuss-Hochwasser. Zusammenfassung des Berichts für das Program „Ursachenanalyse der Hochwasser 1897“ im Auftrag des BWW, Zürich. Sígl, M. (2000): Osobnosti a osudy obce (Obříství 1290–2000). ObÚ v Obříství s přispěním OkÚ Mělník, 280 s. Skopec, J. (1907): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha první (Rok 1770–1783). Část I. (1770– 1780). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 148 s. Skopec, J. (1908): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha první (Rok 1770–1783). Část II. (1781– 1783). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 222 s. Skopec, J. (1910): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha druhá (Rok 1784–1790). Část I. (1784– 1786). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 114 s. Skopec, J. (1912): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha druhá (Rok 1784–1790). Část II. (1787–

270

1790). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 169 s. Skopec, J. (1915): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha třetí (Rok 1791–1801). Část I. (1791– 1794). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 150 s. Skopec, J. (1916): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha třetí (Rok 1791–1801). Část II. (1795– 1797). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 111 s. Skopec, J. (1918): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha třetí (Rok 1791–1801). Část III. (1798– 1800). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 132 s. Skopec, J. (1924): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha třetí (Rok 1791–1801). Část IV. (Rok 1801 a dodatky). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 114 s. Skopec, J. (1936): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha čtvrtá (Rok 1802–1806). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 210 s. Skopec, J. (1938): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha pátá (Rok 1807–srpen 1810). Nákladem „Dědictví sv. Jana Nepomuckého“, Praha, 232 s. Sláma, J. (1977): Svatojiřské kostely na raně středověkých hradištích v Čechách. Archeologické rozhledy, 29, č. 3, s. 269–280. Sláma, J. (1986): Střední Čechy v raném středověku II. Hradiště, příspěvky k jejich dějinám a významu. Univerzita Karlova, Praha, 112 s. Sláma, J. (2003): Kosmovy záměrné omyly. In: Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, s. 261–267. Smetana, J. (1985): K počátkům města Děčína. Z minulosti Děčínska a Českolipska, 4, s. 241– 277. Smetana, J. (1978): Nejstarší kronikářské záznamy litoměřických radních písařů. Vlastivědný sborník Litoměřicko, 14, s. 119–142. Smetánka, Z. (1989): K problému energetiky v období středověku (Pracovní these). Archaeologia historica, 14, s. 43–51. Smetánka, Z. (1992): Legenda o Ostojovi. Archeologie obyčejného života v raně středověkých Čechách. Mladá fronta, Praha, 296 s.

LITERATURA

Sochorec, R. (1997): Ovlivnění hydrologických charakteristik odběry povrchové vody a vypouštěním vody do toků v povodí Odry a horního toku Moravy. Vodní hospodářství, 47, č. 9, s. 291–292. Sochr, J. (1971): Havlíčkův Brod a staletí. Městský národní výbor v Havlíčkově Brodě — „Vysočina“, Havlíčkův Brod, 200 s. Sonnewend, F. (1844): Geschichte der Königlichen Freistadt Aussig. Verlag von C. W. Medau. Prag, Leitmeritz und Teplitz, X + 262 s. Souborná studie. Podnebí Československé socialistické republiky. Hydrometeorologický ústav, Praha 1969, 356 s. Souček, B., Vorel, Č., Rón, J. (1927): Podélný profil Berounky od soutoku Mže a Radbuzy až k ústí. Státní ústav hydrologický, Praha. Soukalová, E. (2002): Příčinný déšť a povodně na Blanensku a Žďársku v červenci 2002. Meteorologické zprávy, 55, č. 5, s. 141–144. Soukalová, E., Řehánek, T., Šiftař, Z. (1997): Odtoková situace za povodně v červenci 1997 v povodích Odry, Moravy a Labe. Meteorologické zprávy, 50, č. 6, s. 183–190. Sova, V. (1937): Osudy bývalého napajedelského panství z let 1750 až 1935. Nákladem vlastním, Kroměříž, 294 s. Starkel, L. (2001): Extreme rainfalls and river floods in Europe during the last millennium. Geographia Polonica, 74, č. 2, s. 69–79. Starkel, L. (2002): Change in the frequency of extreme events as the indicator of climatic change in the Holocene (in fluvial systems). Quaternary International, 91, č. 1, s. 25–32. Starý, J. (1989): Rozbor výskytu povětrnostních situací a počasí s nimi spojeného. Sborník prací Českého hydrometeorologického ústavu 35, Praha, 164 s. Starý, V. (1986): Husinecká kronika. Ze zápisů husineckých kantorů a měšťanů 1686–1834. Okresní archív v Prachaticích, Prachatice, 104 s. Statistická příruční knížka král. hl. města Prahy za rok 1871 a 1872. Praha 1873, 158 s. Státníková, P. (1995): Pražské povodně. Res musei Pragensis, 5, č. 1, s. 7–11. Státníková, P. (2001): Historie povodní v Praze v grafice, malbě a fotografii ze sbírek Muzea hlavního města Prahy. Muzeum hlavního města Prahy, Praha, 36 s. Steinbach, O. (1783): Diplomatische Sammlung historischer Merkwürdigkeiten aus dem Archive des gräflichen Cisterzienserstifts Saar in

LITERATURA

Mähren. Erster Theil. In der Joh. Ferd. Edl. von Schönfeldischen Buchhandlung, Prag, Wien, Leipzig, 344 s. Stocklöw, J. (1890): Das Buch der Heimat. Allgemeiner Theil. Der Bezirk Kaaden in seiner Gegenwart und Vergangenheit. Kaaden, 469 s. Stocklöw, J., Hammer, W. (s.a.): Das Buch der Heimat. Der Bezirk Kaaden in seiner Gegenwart und Vergangenheit. Besonderer Teil. Heinrich Meyer, Kaaden, 200 s. Straka, C. A. (1926–1928): Doksanský klášter za třicetileté války v Čechách. Sborník Historického kroužku, 27, 1926, č. 1–2, s. 1–17, č. 3–4, s. 81–92; 28, 1927, č. 1–2, s. 49–53, č. 3–4, s. 122– 127; 29, 1928, č. 1–2, s. 1–14. Strnad, A. (1783): Observationes Pragenses. In: Ephemerides Societatis Meteorologicae Palatinae. Historia et Observationes Anni 1781. Ex Officina Novae Societatis Typographicae MDCCLXXXIII, Prostant Apud C. Fr. Schwan, Bibliopolam Aulicum, Manheimii, s. 326–336. Strnadel, B. (1950): Nejstarší kronika města Frenštátu pod Radhoštěm. Nakladatelství KNV v Ostravě, Ostrava, 52 s. Strnadt, A. (1790): Chronologisches Verzeichniss der Naturbegebenheiten im Königreiche Böhmen vom Jahre Christi 633 bis 1700 mit einigen ökonomischen Aufsätzen samt der periodischen Witterung auf das Jahr 1790. Gerlische Buchhandlung, Prag, 259 s. Strnadt, A. (1794a): Ueber die mittlere Barometerhöhe von Prag. Sammlung Physikalischer Aufsätze, besonders die Böhmische Naturgeschichte betreffend, von einer Gesellschaft Böhmischer Naturforscher. Vierter Band. Ed. J. Mayer. In der Waltherischen Hofbuchhandlung, Dresden, s. 41–60. Strnadt, A. (1794b): Bestimmung des mittlern Grads der Wärme von Prag. Sammlung Physikalischer Aufsätze, besonders die Böhmische Naturgeschichte betreffend, von einer Gesellschaft Böhmischer Naturforscher. Vierter Band. Ed. J. Mayer. In der Waltherischen Hofbuchhandlung, Dresden, s. 61–68. Strömmer, E. (2003): Klima-Geschichte. Methoden der Rekonstruktion und historische Perspektive Ostösterreich 1700 bis 1830. Franz Deuticke, Wien, 325 s. Studnička, F. (1887): Základové dešťopisu Království českého. V kommisi Fr. Řivnáče, Praha, 95 s. Stuchlík, F. (1960): Struktura ročního chodu srážek

271

podle stodvacetileté řady Prahy-Klementinum. Meteorologické zprávy, 13, č. 6, s. 137–140. Sturm, K., Glaser, R., Jacobeit, J., Deutsch, M., Brázdil, R., Pfister, C., Luterbacher, J., Wanner, H. (2001): Hochwasser in Mitteleuropa seit 1500 und ihre Beziehung zur atmosphärischen Zirkulation. Petermanns Geographische Mitteilungen, 145, č. 6, s. 14–23. Sulan, J. (1992): Vývoj meteorologické situace při povodni na Železnorudsku v srpnu 1991. Meteorologické zprávy, 45, č. 6, s. 186–189. Svoboda, J., Vašků, Z., Cílek, V. (2003): Velká kniha o klimatu zemí Koruny české. Regia, Praha, 656 s. Svobodová, M. (1990): Paměti obyvatel Menšího Města pražského z let 1581–1628 ve Veleslavínově Kalendáři historickém. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny v Praze, 7, 1. díl, s. 75–105. Šálek, M. (1998): Meteorological causes of the floods in July 1997 in the Czech Republic. In: Bronstert, A., Ghazi, A., Hladny, J., Kundzewicz, Z., Menzel, L., eds.: The Odra/Oder Flood in Summer 1997: Proceedings of the European Expert Meeting in Potsdam, 18 May 1998. PIK Report 48, Potsdam, s. 61–74. Šálek, M. (2000): Přívalové srážky v podhůří Orlických hor 22.–23. července 1998 z hlediska metod dálkové detekce a výsledků numerických modelů. Meteorologické zprávy, 53, č. 1, s. 4–15. Šamaj, F., Valovič, Š. (1973): Intenzity krátkodobých dažďov na Slovensku. Zborník prác Hydrometeorologického ústavu 5, Bratislava, 84 s. Šamaj, F., Valovič, Š., Brázdil, R. (1983): Extrémne denné úhrny atmosferických zrážok v ČSSR. Meteorologické zprávy, 36, č. 1, s. 14–21. Šamaj, F., Valovič, Š., Brázdil, R. (1985): Denné úhrny zrážok s mimoriadnou výdatnosťou v ČSSR v období 1901–1980. Zborník prác Slovenského hydrometeorologického ústavu 24, Bratislava, s. 9–112. Šamaj, F., Valovič, Š., Brázdil, R., Gulčíková, V. (1982): Maximálne denné úhrny atmosferických zrážok v ČSSR. Meteorologické zprávy, 35, č. 5, s. 129–135. Šercl, P., Lett, P., Soukalová, E. (2002): Odtoková situace v srpnu 2002 v České republice. Meteorologické zprávy, 55, č. 6, s. 188–192. Šercl, P., Lett, P., Soukalová, E., Kašpárek, L. (2003): Povodeň v srpnu 2002 v České republice. Vodní hospodářství, 53, č. 2. Příloha Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, s. 1–4.

272

Šimák, J. V. (1902): Paměti Vodňanských z Uračova. Časopis Společnosti přátel starožitností českých, 10, s. 10–15, 53–59. Šimák, J. V. (1913): Balbínovy výpisy ze dvou ztracených kronik. Věstník Královské české společnosti nauk za r. 1912, Praha, 16 s. Šimák, J. V. (1918): Dva příspěvky knihopisné. II. Špalíček lidových písní z doby předtereziánské. Časopis Musea Království českého, 92, s. 35–42, 155–165. Šimák, J. V. (1925): Bohuslava Balbína O Praze, hlavním městě českém. Časopis Společnosti přátel starožitností českých, 33, č. 1–2, s. 74–89. Šimek, F. (1937): Staré letopisy české z vratislavského rukopisu. Nakladatelství Historického spolku a spolku Husova muzea, Praha, 179 s. Šimek, F., Kaňák, M. (1959): Staré letopisy české z rukopisu křížovnického. Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha, 488 s. Šourek, M., Novák, M. (1995): Značky velkých vod na Labi. In: Sborník odborného semináře Povodňová ochrana na Labi. Český hydrometeorologický ústav, Ministerstvo životního prostředí, Povodí Labe, Ústí nad Labem, s. 118– 124. Špatka, J., Jiřinec, P., Sklenář, P., Zeman, E. (2004): Hydro-informatics’ tool in practice „before — during — after“ August 2002 flood on Vltava and Elbe catchments — Czech Republic. In: NATO Advanced Research Workshop „Flood Risk Management — Hazards, Vulnerability, Mitigation Measures“, Proceedings, Ostrov u Tisé, s. 59–71. Štekl, J., Brázdil, R., Kakos, V., Jež, J., Tolasz, R., Sokol, Z. (2001): Extrémní denní srážkové úhrny na území ČR v období 1879–2000 a jejich synoptické příčiny. Národní klimatický program Česká republika, sv. 31, Praha, 140 s. Štěpánek, P. (2004): Kolísání teploty vzduchu v České republice v období přístrojových pozorování. Disertační práce. Geografický ústav PřF MU, Brno, rukopis. Teige, J. (1906): Staroměstský formulář ze XVI. století dle rukopisu kláštera Vyšebrodského. Purkrábek, Praha, 19 s. Teige, J., Herain, J. (1908): Staroměstský rynk v Praze. Díl I. Společnost přátel starožitností českých, Praha, 430 s. Teplý, F. (1902): Krátké poznamenání hodnověrných pamětných věcí král. věnného města Melníka nad Labem, tj. Notatia Historica reg. dotalis Civitatis Melnicensis ad Albim. Sepsáno od

LITERATURA

Jana Josefa Albrechta, tehdejšího písaře radního v témž král. věnném městě, neméně přísežního procuratora při vyššíh Instanciích v království Českém leta Páně 1771 dne 2. června. Sborník Historického kroužku, 3, č. 2, s. 115–119, č. 3, s. 149–154, č. 4, s. 219–224. Teplý, F. (1927): Dějiny města Jindřichova Hradce. Díl I, sv. 2. Nákladem obce Hradecké, Jindřichův Hradec, 462 s. Tersch, F. von (1901): Chronik der Stadt Mähr.Schönberg. II. Theil. Verlag von Josef Emmer’s Buchhandlung, Mähr.-Schönberg, 187 s. Tesař, P. (1909–1915): Výpis archivu Napajedelského. Časopis Moravského musea zemského, 9, 1909, č. 1, s. 69–108, č. 2, s. 288–313; 10, 1910, č. 1, s. 99–121, č. 2, s. 239–266; 11, 1911, č. 1, s. 101–122, č. 2, s. 265–281; 12, 1912, č. 2, s. 281– 297; 13, 1913, s. 76–88, 330–347; 14, 1914, s. 139–158; 15, 1915, s. 78–93, 310–326. Tetzlaff, G., Börngen, M., Raabe, A. (2001): Das Jahrtausendhochwasser von 1342 und seine meteorologischen Ursachen. In: Hochwasser — Niedrigwasser — Risiken (Nürnberger Wasserwirtschaftstage). Deutsche Vereinigung für Wasserwirtschaft Abwasser und Abfall e.V., München, s. 5–22. Thorndycraft, V. R., Benito, G., Llasat, M. C., Barriendos, M. (2003): Palaeofloods, historical data & climatic variability: applications in flood risk assessment. In: Thorndycraft, V. R., Benito, G., Barriendos, M., Llasat, M. C., eds.: Palaeofloods, Historical Data and Climatic Variability: Applications in Flood Risk Assessment. CSIC, Madrid, s. 3–9. Tol, R. S. J., Langen, A. (2000): A concise history of Dutch river floods. Climatic Change, 46, č. 3, s. 357–369. Tolasz, R. (1997): Pravděpodobnost opakování prostorových denních úhrnů srážek v červenci 1997 v povodí Odry. In: Stoleté výročí extrémních atmosférických srážek. Český hydrometeorologický ústav, Praha, s. 100–110. Tomek, V. V. (1871): Dějepis města Prahy. Díl II. Nákladem Musea Království českého, Praha, 556 s. Tomek, V. V. (1875): Dějepis města Prahy. Díl III. Nakladatelství Františka Řivnáče, Praha, 689 s. Tomek, V. V. (1896): Dějepis města Prahy. Díl VII. Nakladatelství Františka Řivnáče, Praha, 422 s. Tomek, V. V. (1901): Dějepis města Prahy. Díl XII. Nákladem Musea Království českého, Praha, 472 s.

LITERATURA

Tošnerová M. (2001): Měšťanské paměti raného novověku — pramen poznávání každodennosti. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 2001. Sborník z 10. odborné konference. Sdružení knihoven České republiky a Vědecká knihovna v Olomouci, Brno, s. 83–91. Törmer, E. (1898): Die Hochwasser-Flut im Erzgebirge, 1897. Erzgebirgs-Zeitung, 18, s. 13–19, 29–40. Treixler, G. (1926): Geschichte der Stadt Göding bis zum 18. Jahrhundert. Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 28, č. 3–4, s. 9–26. Treixler, G. (1932): Vierzig Jahre Gödinger Geschichte. (Jakob Kleins Chronik der Jahre 1713 bis 1752). Zeitschrift des Deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 34, č. 1, s. 1–31, č. 2, s. 49–62, č. 3, s. 81–100, č. 4, s. 133–159. Trojan, E. (1998): Pastviny, historie a současnost. OFTIS s.r.o., Ústí nad Orlicí, 152 s. Truhlář, A. (1908): Příspěvky k studiím humanistickým v Čechách, VI. Časopis Musea Království českého, 82, č. 1, s. 4–40. Truhlář, A., Hrdina, K., Hejnic, J., Martínek, J. (1973): Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. 4 (N–Ř). Academia, Praha, 392 s. Truhlář, A., Hrdina, K., Hejnic, J., Martínek, J. (1982): Rukověť humanistického básnictví v Čechách a na Moravě. 5 (S–Ž). Academia, Praha, 608 s. Trupl, J. (1955): Intensity přívalových dešťů. Vodní hospodářství, 5, č. 6, s. 194–197. Trupl, J. (1958): Intensity krátkodobých dešťů v povodí Labe, Odry a Moravy. Práce a studie, seš. 97. Výzkumný ústav vodohospodářský, PrahaPodbaba, 76 s. Třebízský, V. B. (1884–1885): Paměti Jiřího Vácslava Paroubka, někdy vikáře a faráře v Líbeznicích (1740–1774). Sborník historický, 2, 1884, č. 4, s. 240–247, č. 5, s. 303–313, č. 6, s. 367–372; 3, 1885, č. 1, s. 40–48, č. 2, s. 73–87. Třeštík, D. (1980): Deset tezí o Kristiánově legendě. Folia Historica Bohemica, č. 2, s. 7–38. Třeštík, D. (1992): Cesta Ibrahima ibn Jakuba do Prahy v roce 966. Dějiny a současnost, 14, č. 5, s. 9–13. Třeštík, D. (1997): Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935). Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 660 s. Třeštík, D. (1999a): Přemyslovec Kristián. Archeologické rozhledy, 51, č. 4, s. 602–612.

273

Třeštík, D. (1999b): Bratrovrahův syn, mnich Kristián. Dějiny a současnost, 21, č. 5, s. 6–10. Třeštík, D. (1999c): Kdo zaplatil vznik našeho státu? Říše prvních Boleslavů a otroci. Dějiny a současnost, 21, č. 3, s. 2–7. Třeštík, D. (2000): „Veliké město Slovanů jménem Praha“. Státy a otroci ve střední Evropě v 10. století. In: Polanský, L., Sláma, J., Třeštík, D., eds.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). Nakladatelství Lidové noviny, Praha, s. 49–70. Tutsch, F. (1914): Die älteste Chronik Römerstadts und ihr Verfasser. In: XVI. Jahresbericht der Landesoberrealschule zu Römerstadt, Römerstadt, s. 4–47. Tyl, F. (1888): Paměti Zvíkovské. Obraz místopisný a dějepisný Zvíkova, hradu i panství. Nákladem spisovatelovým, Praha, 222 s. Ulbrich, U., Brücher, T., Fink, A. H., Leckebusch, G. C., Krüger, A., Pinto, J. G. (2003a): The central European floods of August 2002: Part 1 — Rainfall periods and flood development. Weather, 58, č. 10, s. 371–377. Ulbrich, U., Brücher, T., Fink, A. H., Leckebusch, G. C., Krüger, A., Pinto, J. G. (2003b): The central European floods of August 2002: Part 2 — Synoptic causes and considerations with respect to climatic change. Weather, 58, č. 11, s. 434–441. Ulbrich, U., Fink, A. (1995): The January 1995 flood in Germany: meteorological versus hydrological causes. Physics and Chemistry of the Earth, 20, č. 5–6, s. 439–444. Ungerman, J. (1998): Srovnání povodňových situací na řece Moravě koncem minulého století s povodní roku 1997. Veronica, 12, č. 12 (zvláštní číslo), s. 6–10. Vacek, F. (1884): Paměti královského města Velvar. Nákladem spisovatelovým, Praha, 388 s. Vaishar, A., ed. (1999): Povodně, krajina a lidé v povodí řeky Moravy. I. díl. Bulletin Grantového projektu Grantové agentury AV ČR číslo IAA3086903. REGIOGRAPH pro Ústav geoniky AV ČR, Brno, 81 s. Vaishar, A. et al. (2002): Krajiná, lidé a povodně v povodí řeky Moravy (regionálně geografická studie). Ústav geoniky Akademie věd České republiky, Brno, 132 s. Vaishar, A., Munzar, J., eds. (2000): Povodně, krajina a lidé v povodí řeky Moravy. II. díl. Bulletin Grantového projektu Grantové agentury AV ČR číslo IAA3086903. REGIOGRAPH, Brno, 132 s.

274

Vaishar, A., Munzar, J., eds. (2001): Povodně, krajina a lidé v povodí řeky Moravy. III. díl. Bulletin Grantového projektu Grantové agentury AV ČR číslo IAA3086903. REGIOGRAPH, Brno, 108 s. Vajs, J. (1929): Charvátskohlaholská redakce původní legendy o sv. Václavu. In: Vajs, J., red.: Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Ludmile. Česká akademie věd a umění, Praha, s. 29–43. Válka, J. (1996): Morava reformace, renesance a baroka. Dějiny Moravy, díl 2. Vlastivěda moravská, Země a lid, sv. 6. Musejní a vlastivědná společnost, Brno, 279 s. Vančura, K. (1999): Davle u Prahy. Minulost a současnost. ObÚ v Davli, 151 s. Vaněk, V. (1984): Počátky Zlaté stoky. Jihočeský sborník historický, 53, č. 2, s. 83–87. Vaněk, V. (2001): Sakrální architektura děkanátu lipského v písemných pramenech doby předhusitské. In: Homolka, J., Hrubá, M., Hrubý, P., Ottová, M., eds.: Gotické umění a jeho historické souvislosti I. Ústecký sborník historický 2001, Ústí nad Labem, s. 33–78. Vaniš, J. (1979): Liber rationum regalis civitatis Lunae ad annos 1450–1472 et 1490–1491 pertinens. Academia, Praha, 968 s. Vašátko, J., Kakos, V. (1997): Sté výročí extrémní srážky. Vodohospodářské technicko-ekonomické informace, č. 9, s. 339–341. Vašica, J. (1929): Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu. In: Vajs, J., red.: Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Ludmile. Česká akademie věd a umění, Praha, s. 69–134. Vávra, J. (1899): Paměti královského města Berouna. Nákladem Emanuela Hojky, Beroun, 426 s. Vavruška, F. (1989): Meteorologické příčiny povodní na Otavě a Lužnici. Meteorologické zprávy, 42, č. 4, s. 111–115. Veliká povodeň v Čechách ve dnech 29.–31. července 1897. Nákladem Aloise Hynka, Praha 1897, 47 s. Verbík, A. (1982): Kronika rodiny Fuchsovy. Blok, Brno, 109 s. Veselý, J. (1893): Geschichte der fürstlich Schwarzenberg’schen Domaine Postelberg einschliesslich Priesen, Ferbenz, Lišan, Wittoses, Nehasic, Semenkovic, Ploscha, Tattina, Hraidisch, Selovic, Tveršic, Koppertsch, Selmic, Praschin, Gross-Lippen, Nečenic, Weberschau, Kněžic, Mohr, Lenešic, Opočna, Imling, Neuschloss, Tauchovic, Lippenz, Hřivic und Netluk. Selbstverlag, Prag, 160 s.

LITERATURA

Vicena, I., Pařez, J., Konôpka, J. (1979): Ochrana lesa proti polomům. Ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČR ve Státním zemědělském nakladatelství, Praha, 244 s. Vischer, D. (1990): Andreas Rudolf Harlacher (1842–1890). Schweizer Ingenieur und Architekt, č. 50, s. 1471–1472. Vitha, O. (1975): Dynamické změny režimu říčního odtoku a možné způsoby jejich zkoumání. Vodohospodársky časopis, 23, č. 4–5, s. 436– 447. Vlček, P., Sommer, P., Foltýn, D. (1997): Encyklopedie českých klášterů. Libri, Praha, 784 s. Vlček, V., ed. (1984): Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Academia, Praha, 316 s. Vodní díla. Česká republika. Vydal B. A. T. program s. r. o. Valašská královská kartografická společnost, 2001, 1 list. Vojáček, J. (1930): Klášter Augustiniánů bosáků v Lysé nad Labem. Sborník Historického kroužku, 31, č. 1, s. 11–19, č. 2–3, s. 71–102. Volf, J. (1909): Genealogické příspěvky k rodu Pfefferkornů z Ottopachu. Památky archeologické a místopisné, 23, č. 5, s. 333–340, č. 7–8, s. 587–590. Volf, M. (1933): Boj o solný monopol v Čechách v XVI. a na počátku XVII. století. Český časopis historický, 39, č. 2, s. 297–326, č. 3–4, s. 505–536. Volf, M. (1958): Labský zahraniční obchod před Bílou horou a po ní. Časopis Společnosti přátel starožitností, 66, č. 4, s. 218–227. Vorel, P. (1999): Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Rybka Publishers, Praha, 320 s. Vosyka, K. (1891): O důležitosti pozorování velikých vod. Zvláštní otisk časopisu Technické listy. Vlastním nákladem, Praha, 30 s. Votoček, O., Kostková, Z. (1980): Terezín. Odeon, Praha, 292 s. Votruba, L., Patera, A. (1983): Teplotní a ledový režim toků. Academia, Praha, 552 s. Votruba, L., Patera, A. (2004): Povodně v Čechách v 11. až 19. století v dílech českých historiků a kronikářů. ČVTVHS, Praha, 38 s. Vrbka, J. (1941): Dějiny obce Nákla na Moravě. Nákladem vlastním, Loštice, 411 s. Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002. 1. etapa, Meteorologické příčiny katastrofální povodně v srpnu 2002 a vyhodnocení extremity příčinných srážek. ČHMÚ, Praha 2003, 160 s. Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002. 2. etapa, Hydrologické vyhodnocení katastro-

LITERATURA

fální povodně v srpnu 2002. ČHMÚ, Praha 2004, 160 s. Výsledky dešťoměrného pozorování v Čechách v roce 1890. Hydrografické oddělení technické kanceláře rady zemědělské pro království České, Praha 1891, 142 s. Výsledky vodoměrných pozorování na českých řekách v roce 1888. Nákladem technické kanceláře rady zemědělské, Praha 1890. Výsledky vodoměrných pozorování na českých řekách v roce 1890. Nákladem technické kanceláře rady zemědělské, Praha 1891. Výsledná zpráva o projektu Vyhodnocení katastrofální povodně v srpnu 2002 a návrh úpravy systému prevence před povodněmi. Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha 2003, 86 s. Waitz, G. (1878): Annales Hildesheimenses in usum scholarunm separatim editi, ex Monumentis Germaniae Historicis recusi. MGH SS rer. Germ., VIII. Impensis Bibliopolii Hahniani Hannoverae, VIII + 69 s. Walawender, A. (1932): Kronika klesk elementarnych w Polsce i w krajach sasiednich w latach 1450–1586. Badania z Dziejów Społecznych i Gospodarczych, Lwów, 112 a 299 s. Wanner, H., Beck, C., Brázdil, R., Casty, C., Deutsch, M., Glaser, R., Jacobeit, J., Luterbacher, J., Pfister, C., Pohl, S., Sturm, K., Werner, P. C., Xoplaki, E. (2004): Dynamic and socioeconomic aspects of historical floods in Central Europe. Erdkunde, 58, č. 1, s. 1–16. Wanner, H., Brönnimann, S., Casty, C., Gyalistras, D., Luterbacher, J., Schmutz, C., Stephenson, D. B., Xoplaki, E. (2001): North Atlantic Oscillation — concepts and studies. Surveys in Geophysics, 22, č. 4, s. 321–382. Weber von Ebenhof, A. Ritter (1894): Project der K. K. Österr. Regierung für die Regulierung der March in der Reichsgrenzstrecke gegen Ungarn (von der Morawka-Mündung bei Rohatetz bis zur Einmündung in die Donau bei Theben). Spielhagen & Schurich, Wien, 110 s. Weikinn, C. (1958–2002): Quellentexte zur Witterungsgeschichte Europas von der Zeitwende bis zum Jahre 1850. Hydrographie. AkademieVerlag, Teil 1 (Zeitwende–1500), 1958; Teil 2 (1501–1600), 1960; Teil 3 (1601–1700), 1961; Teil 4 (1701–1750), 1963; Teil 5 (1751–1800), 2000; Teil 6 (1801–1850), 2002. Welleba, W. F. (1827): Die berühmte Prager Brücke und ihre Statuen in 37 Kupfern dargestellt mit Beschreibungen und Legenden. Joseph Rudl, Prag, 160 s.

275

White, K. S. et al. (2001): Technical Summary. Climate Change 2001: Impacts, Adaptations, and Vulnerability. In: McCarthy, J. J., Canziani, O. F., Leary, N. A., Dokken, D. J., White, K. S., eds.: Climate Change 2001: Impacts, Adaptation, and Vulnerability. Cambridge University Press, Cambridge, s. 19–73. Wiechowsky, A. (1921–1932): Aus den Aufzeichnungen des Lehrers Anton Lehmann aus Neuland bei Niemes. Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege, 44, 1921, s. 47–50, 93–103; 45, 1922, s. 36–40, 103–109; 46, 1923, s. 12–17, 104– 109; 47, 1924, s. 11–17, 91–97; 48, 1925, s. 28– 36, 87–93; 49, 1926, s. 94–102; 50, 1927, s. 36– 44, 93–98; 51, 1928, s. 28–36, 110–115; 52, 1929, s. 34–41, 84–97; 53, 1930, s. 55–59, 89–93; 54, 1931, s. 26–29, 53–57, 81–87, 117–123; 55, 1932, s. 26–31, 59–65, 96–104. Williams, A., Archer, D. (2002): The use of historical flood information in the English Midlands to improve risk assessment. Hydrological Sciences Journal, 47, č. 1, s. 67–76. Wolkan, R. (1890): Eine unbekannte Chronik von Joachimsthal. Erzgebirgszeitung, 11, s. 11–13, 37–39, 84–86, 222–224. Wolkan, R. (1923): Geschicht-Buch der Hutterischen Brüder. Standoff-Colony bei Macleod, Alta., Canada, Gedruckt und in Kommission bei Carl Fromme Ges. m. b. H., Wien, 697 s. Zahradníček, J. (1985): Příspěvek k problematice stanovení návrhových intenzit dešťů. Meteorologické zprávy, 38, č. 5, s. 151–153. Zahradníček, J. (1988): Ledové povodně na Berounce v letech 1940–1942. In: Zborník príspevkov z 5. sympózia Teplotný a ľadový režim tokov a nádrží, Piešťany 26. a 27. 4. 1988, s. 103–112. Zachová, J. (1997): Chronicon Francisci Pragensis — Kronika Františka Pražského. FRB SN I. Nadace Patriae a Historický ústav AV ČR, Praha, XIX + 232 s. Zapletal, F. (1937): Viktorin ze Žerotína a na Hustopečích nad Bečvou. Zvlášní otisk ze sborníku „Záhorská kronika“, Přerov, 19 s. Zápotocký, M. (1977): Slovanské osídlení na Děčínsku. Archeologické rozhledy, 29, č. 5, s. 521– 553, 600. Záruba, Q., Šimek, R. (1964): Rozbor inženýrsko-geologických podmínek Malé Strany. Sborník geologických věd — řada HIG, sv. 1, s. 109–132. Zařízení služby prognósní o stavu vody na Labi v Čechách. Technická kancelář rady zeměděl-

276

ské pro království České. Nákl. technické kanceláře rady zemědělské, Praha 1892, 42 s. Zeithammer, L. M. (1904): České Budějovice a okolí. Přírodní, národohospodářské, kulturní a národnostní poměry, dějiny jakož i staré stavitelské a jiné památky. Nákladem vlastním, České Budějovice, 274 s. Zeman, E., Bíza, P. (1999): Modelling tools — the key elements for evaluation of impacts of antropogenic activities on flood generation, with reference to the 1997 Morava river flooding. In: NATO Advanced Research Workshop „Coping with Floods: Lessons Learned from Recent Experience“, Proceedings, Malenovice, 13 s. Zeman, V. (1961): Povodeň v Jeseníku v r. 1903. Severní Morava, sv. 6, s. 65–67.

Zhoubná povodeň v Čechách dne 25. a 26. května roku 1872. Nákladem dra. F. Skrejšovského, Praha 1872, 142 s. Zilynskyj, B. (1984): Letopis měšťana Nového Města pražského z let 1492 až 1539. Pražský sborník historický, 17, s. 52–89. Zlámal, J., ed. (1929): Almanach města Mor. Ostravy. Mor. Ostrava, 566 s. Značky velkých vod na Labi v úseku od státní hranice u Hřenska po ústí Vltavy. Ředitelství vodních toků v Praze, Správa vodohospodářského rozvoje, Praha 1966, 49 s. Zwierzina, L. (1943): Geschichte der Stadt Mähr.Ostrau. Zeitschrift für Geschichte und Landeskunde Mährens, 45, s. 50–78.

PRAMENY A POUŽITÉ ZKRATKY

Albrecht: Jan Josef Albrecht, Krátké poznamenání hodnověrných pamětných věcí kral. věnného města Melníka [sic!] nad Labem, tj. Notatia Historica reg. dotalis Civitatis Melnicensis ad Albim. Ed. Teplý, 1902, s. 115–119, 149–154, 219–224. Amoen: Záznamy Norberta Amoena z Amelunxen. In: Straka, 1926–1928. Anály zábrdovického kláštera I: Anály zábrdovického premonstrátského kláštera 1210–1673. MZA Brno, fond G 10 Sbírka rukopisů Zemského archivu 1200–1999, inv. č. 296/1. Anály zábrdovického kláštera II: Anály zábrdovického premonstrátského kláštera 1673–1711. MZA Brno, fond G 10 Sbírka rukopisů Zemského archivu 1200–1999, inv. č. 296/2. Ann. Admuntenses: Annales Admuntenses. Ed. MGH SS, IX, s. 570–579. Ann. Altahenses maiores: Annales Altahenses maiores. Ed. MGH SS, XX, s. 782–824. Ann. Bohemici: Annales Bohemici (Letopisy české — kratší). Ed. FRB, II, s. 380–382. Ann. Hildesheimenses: Annales Hildesheimenses. Ed. Waitz, 1878. Ann. Hradistienses: Jan František Corvinus, Notata de civitate Hradistio in Moravia [1258–1724]. Ed. Fišer, 1920, s. 86–126. Ann. Magdeburgenses: Annales Magdeburgenses. Ed. MGH SS, XVI, s. 107–196. Ann. Mellicenses: Annales Mellicenses. Ed. MGH SS, IX, s. 501–535. Ann. Palidenses: Annales Palidenses. Ed. MGH SS, XVI, s. 51–96. Ann. Pegavienses: Annales Pegavienses. Ed. MGH SS, XVI, s. 234–270. Ann. Polonorum: Annales Polonorum. Ed. MGH SS, XIX, s. 616–692. Ann. Pragenses breves: Annales Pragenses breves (Drobné kroniky č. 13). Ed. FRB, VII, s. 19–20. Ann. Quedlinburgensis: Annales Quedlinburgensis. Ed. MGH SS, III, s. 20–90. Ann. Ratisponenses: Annales Ratisponenses. Ed. MGH SS, XVII, s. 579–590. Ann. Scheftlarienses: Annales Scheftlarienses maiores. Ed. MGH SS, XVII, s. 335–343.

Ann. Veterocellenses: Annales Veterocellenses. Ed. MGH SS, XVI, s. 41–47. Annalen Saaz: S. Sudík, Annalen der Stadt Saaz (1527–1725). Saazer Zeitung 1913–1914. Z rkp. Konstant. Černého, Knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha-Strahov, sign. DH III 2, č. 1. Annalista Saxo: Annalista Saxo, Chronicon. Ed. MGH SS, VI, s. 553–777. Anonym k Lupáčovi: Letopisecké přípisky anonymního autora k exempláři Lupáčova Kalendáře historického z roku 1584. MZA Brno, fond G 21 Staré tisky, sign. III/160 (XIV n 236). Anonymní kron.: Anonymní kronika mylně přiřčená Tomáši Veselému. Ed. Mareš, 1922. Anonymní let. záznamy: Anonymní letopisecké záznamy z kalendářů, chovaných při zemských deskách (1587–1661). Ed. Nováček, 1896. Arcadius: Letopisy Václava Arkadia připsané k druhému vydání Veleslavínova Kalendáře historického. Knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha-Strahov, sign. AO.II.40. Baier: Andreas Baier, Manual-Chronik. Ed. Gradl, 1884, s. 71–177. Balbín: Bohuslav Balbín, O Praze, hlavním městě Českém. Překlad Šimák, 1925, s. 75–89. Bartošek: Bartošek z Drahonic (Bartoskonis de Drahonicz), Chronicon. Ed. FRB, V, s. 591–628. Beckovský I: Jan Beckovský, Poselkyně starých příběhův českých. Ed. Rezek, 1879a. Beckovský II: Jan Beckovský, Poselkyně starých příběhův českých. Ed. Rezek, 1879b. Beckovský III: Jan Beckovský, Poselkyně starých příběhův českých. Ed. Rezek, 1880. Beckovský 1700: Poselkyně starých příběhův českých aneb Kronika česká. Od prvního do nynější Země české příchozu dvouch knížat charvátských Čecha a Lecha vlastních bratří až do šťastného panování císaře římského, krále českého ec. Ferdinanda Prvního, vždycky vítěze slavného. K rozmnožení obecného dobrého, k zvelebení jazyka českého a k prospěchu bližního od kněze Jana Beckovského Křížovníka s červenou hvězdou na světlo vydané. Díl první, v němž se někteří cizí příběhové nacházejí,

278

kteří k domácím přináležíce od nich se odciziti nemohli. S povolením vrchnosti. V královském Starém Městě Pražském u Jana Karla Jeřábka DokonaLo se jeDenáCtého LeDna [= 1700]. Oblastní muzeum Litoměřice, st. č. 53. Beneš Minorita: Kronika tak řečeného Beneše Minority a její pokračování (Chronicon quod dicitur Benessii Minoritae et Continuationes). Ed. Dušek, 1968, 1993. Beneš z Weitmile: Beneš Krabice z Weitmile (Benesius Krabice de Weitmile), Cronica ecclesie Pragensis et protenditur usque ad tempora domini Karoli imperatoris. Ed. FRB, IV, s. 459–548. Březan I: Václav Březan, Život Viléma z Rožmberka. Padesátní letopis, to jest poznamenání některých věcí pamětihodných pana Viléma z Rožmberka za padesáte a sedm let zběhlých, počítajíc od času narození téhož pána až do léta Kristova 1592. Ed. Pánek, 1985, s. 10–372. Březan II: Václav Březan, Život Petra Voka z Rožmberka. Letopisy osvíceného knížete a pána, pana Petra Voka Ursina z Rožmberka, posledního vladaře tohoto starobylého a slavného domu a rodu Rožmberského a předního velmože království. Pátý díl historie Rožmberské. Ed. Pánek, 1985, s. 374–641. Budv. hist.: Výpisy Bohuslava Balbína z deperditního spisu Budvicensis historiae compendium. Ed. Šimák, 1913, s. 5–14. Bydžovský: Marek Bydžovský z Florentina, Prima pars annalium seu corum, quae sub Ferdinando rege Bohemiae contigerunt a Me Beat Fides [=M(arcus) B(ydzowinus) A F(lorentino)] collecta. Altera pars annalium seu eorum, quae sub Maximiliano rege Bohemiae contigerunt, a Me Beat Alma Fides collecta. Rudolphus rex Bohemiae. Ed. Kolár, 1987, s. 1–241, 253–270. Carlsbads Memorabilien: Carlsbads Memorabilien vom Jahre 1325 bis 1839. In: Lenhart, 1840. Carolides: Elegia de memorabili exundatione Wltavae aliorumque Bohemiae fluviorum Anno 1598 bis deplorata, scripta ad nobil. opt. et amplissimum virum dn. Venceslaum a Kalisstie et Ottersfeld, S. C. M. consiliarium, caussarum advocatum a M. Georgio Carolide a Carlsperga, poeta Caesareo. In: Truhlář, 1908, s. 20. CDB: Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Pragae, 1904 sq. CIM: Codex iuris municipalis regni Bohemiae — Sbírka pramenů práva městského Království českého. Praha, 1886 sq.


Cont. Claustroneoburgensis prima: Continuatio Claustroneoburgensis I. Ed. MGH SS, IX, s. 608–613. Cont. Lambacensis: Continuatio Lambacensis. Ed. MGH SS, IX, s. 556–561. Cont. Mellicensis: Continuatio Mellicensis. Ed. MGH SS, IX, s. 501–535. Crescente fide — rec. Bavarica: Život sv. Václava (Passio s. Vencezlai incipiens verbis Crescente fide christiana. Recensio Bavarica). Ed. FRB, I, s. 183–190. Crescente fide — rec. Bohemica: Passio s. Vencezlai incipiens verbis Crescente fide christiana. Recensio Bohemica. Ed. Ludvíkovský, 1958, s. 58–63. Cron. S. Petri Erfordensis: Cronica S. Petri Erfordensis moderna. Ed. MGH SS, XXX/1, s. 354– 472. Čeledínek: Letopisecké záznamy Jana Čeledínka z Čáslavi připsané k Veleslavínovu Kalendáři historickému z r. 1590. Archiv města Ústí nad Labem, fond Sbírka rukopisů, bez sign. Dačický: Paměti Mikuláše Dačického z Heslova a jeho předků. Ed. Pražák, 1955, s. 101–644, 663–729. Dalimil: Staročeská kronika tak řečeného Dalimila. Edd. Daňhelka et al., 1988. DAzV: Daniel Adam z Veleslavína, Kalendář Historický. To jest krátké poznamenání všech dnuov jednoho každého měsíce přes celý rok. K nim přidány jsou některé paměti hodné Historiae o rozličných příhodách a proměnách, jak národuov jiných a zemí v Světě, tak také a obzvláštně národu i Království Českého z hodnověrných Kronik. S pilnosti sebráno, vytištěno a vydáno prací a nákladem M. Daniele Adama z Veleslavína. Vytlačeno v Starém Městě Pražském. Leta posledního věku: MDXC [1590, 2. doplněné vydání]. Oblastní muzeum Litoměřice, inv. č. SV H 14142. Denkbuch Kremsier: Denkbuch der Stadt Kremsier. SOkA Kroměříž, fond B-a 1 Archiv města Kroměříže, inv. č. 30. Dopis Blažeje Albína Písteckého: Dopis roudnického hejtmana Blažeje Albína Písteckého z Weisenberku regentu Benešovi Břežskému z Ploskovic z 23. dubna 1625. SOA Litoměřice — pobočka Žitenice, fond LRRA, sign. J 1/3, fol. 273r–274r. Dopisy bavorské: Dopisy bavorské od roku 1440 do roku 1512. Ed. Palacký, 1840, s. 320– 338.


Dopisy Karla st. ze Žerotína: Dopisy Karla st. ze Žerotína z let 1591–1610. Ed. Dvorský, 1904. Dopisy Rožmberské: Dodadek ke sbírce dopisův rodu Rosenberského do roku 1526. Ed. Kalousek, 1895, s. 1–323. Dopisy Švamberské: Dopisy rodu Švamberského z let 1449–1526. Edd. Rezek et al., 1896, s. 1– 170. Dopisy Viléma z Pernštejna: Dopisy pana Viléma z Pernštejna z let 1480–1521. Ed. Dvorský, 1897, s. 1–72. Doudlebský: Kronika Davida Doudlebského ze Sternecku [1468–1643]. Ed. Mareš, 1922. Drobné zápisy z Třeboně: Drobné historické zápisy kláštera třeboňského z roku 1501. Ed. Mareš, 1896, s. 546–547. Druhá stsl. legenda: Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu. Ed. Vašica, 1929. Felíř II: Paměti Františka Václava Felíře, měšťana Starého Města pražského z let 1723–1756. Pražský a znamenitý letopis roku 1732, 1733, 1734, 1735, 1736, 1737, 1738, 1739. SOA Litoměřice, fond Biskupský archiv, sign. B I F/432. Felíř III: Paměti Františka Václava Felíře, měšťana Starého Města pražského z let 1723–1756. Krátký letopis na rok Páně 1740, a také posloupně na jiná léta, totiž rok 1741, 1742, 1743. SOA Litoměřice, fond Biskupský archiv, sign. B I F/432. Felíř IV: Paměti Františka Václava Felíře, měšťana Starého Města pražského z let 1723–1756. Krátké poznamenání co se přihodilo od příchozí Jeho Knížecí Milosti urozeného pána knížete Kristiána z Lobkovitz, jakožto na ten čas zřízeného commenditirujícího generála v Království českém a v Margrabství [sic!] moravském, a to jmenovitě od roku 1741 počnouc od měsíce Augusti dne 8. v čas trvající vojny s churfürstem [sic!] bavorským Karlem Albrechtem, též s jeho alligirovanými, totiž králem francouzským Ludvíkem XV. a churfürstem saským Augustusem, králem polským, též churfürstem brandenburským Fridrichem, králem pruským. SOA Litoměřice, fond Biskupský archiv, sign. B I F/432. Felíř V: Paměti Františka Václava Felíře, měšťana Starého Města pražského z let 1723–1756. Krátké poznamenání některých pamětihodných věcí [1749–1756]. SOA Litoměřice, fond Biskupský archiv, sign. B I F/432. Fischer: Kronika Zikmunda Karla Fischera z Benešova a Fischbachu [1468–1689]. Ed. Mareš, 1922.

279

Fleger: Josef Jakub Fleger, Zápisky z let 1667–1676. Ed. Anonym, 1890 (český překlad Pletzer, 1972). FRA DA: Fontes rerum Austriacarum — Österreichische Geschichtsquellen, Series II. Diplomata et acta. Wien, 1844 sq. FRA SS: Fontes rerum Austriacarum — Österreichische Geschichtsquellen, Series I. Scriptores. Wien, 1855 sq. František Pražský: Kronika Františka Pražského (Chronicon Francisci Pragensis). Ed. Zachová, 1997. FRB: Fontes rerum Bohemicarum — Prameny dějin českých. Praha, 1873 sq. FRB SN: Fontes rerum Bohemicarum, Series nova — Prameny dějin českých, Nová řada. Praha 1997 sq. Fritz: Samuel Fritz, Cosmographia. Fortsetzung der Erfurtischen Chroniken von Samuel Fritz. Stadtarchiv Erfurt, sign. 5/100/21. Gaudencius: Letopisecké přípisky k Bibli, za jejichž autora je považován kněz Jan Gaudencius a jeho pokračovatelé (Notae Johanni Gaudencii et continuationes). Národní knihovna České republiky Praha, rukopisy, sign. Osek Ms 72, fol. 1r, 2v. Gumpold: Gumpoldi Mantuani episcopi Passio sancti Vencezlai martyris. Ed. FRB, I, s. 146–166. Hájek: Václav Hájek z Libočan, Kronika Česká Cum gracia et Privilegio Regie Maiestatis. Vytištěno v Menším Městě Pražském prací a mistrovstvím opatrných mužuov Severýna Mladšího měštěnína Starého Města Pražského u Ondřeje Kubše z Ziepuov. Leta Božího Tisicího Piatistého XXXXI. Tu středu po svaté[m] Lukáši evangelistu [19 octobris 1541]. Oblastní muzeum Litoměřice, sign. SV H 14.148. Hammerschmid: Joanne Floriano Hammerschmid, Prodromus Gloriae Pragenae, continens Urbium Pragenarum fundationes, Pragensiarum a fide Christi suscepta religionis Catholicae fervores, pro fide Christiana perpessa Martyria, fidei Christianae propagationem ... Annis M. a condita Praga (fundata est enim anno DCCXXIII.) anno jubilaeo magno MDCCXXIII. Vetero-Pragae, Typis et impensis Wolfgangi Wickart, ArchiEpiscopalis et inclytorum Regni Bohemiae statuum Typographi, 1723. Moravská zemská knihovna Brno, sign. ST3-10.054. Hass: Georg Hasses Chronik [(1465) 1540–1565]. Ed. Dudík, 1858. Heliades: Letopisy Jana Heliada připsané k druhému vydání Veleslavínova Kalendáře historické-

280

ho. Knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha-Strahov, sign. AO.II.40. Historia Miglicena: Historia Miglicena anno 1727 compilata. Ed. Breitenbacher, 1927, s. 7–39. Hodek: Záznamy Václava Hodka z Ouholic. Ed. Neruda, 1862, s. 204–212. Hosius: Paměti Jana Hosia Nymburského. Ed. Sedláček, 1874, s. 893–895. Houštecký: Zápisky F. Houšteckého ze Lhoty u Brandýsa nad Labem. Ed. Robek, 1974, s. 72–94. Husinecká kron.: Husinecká kronika 1686–1824. Ed. Starý, 1986, s. 61–94. Hüttel: Das Memoratief Simon Hüttels, malers zu Trautnaw etc., und eine Chronik über die Entstehung Trautenaus und der Nachbardörfer. Ed. Schlesinger, 1881. Hutter. Chron. I: Chroniken der Hutterischen Brüder I. Chroniken oder Geschichtsbücher darin begriffen, was sich vom Jar 1524 biss auff die gegenwartige Zeit in der Gemain zuegetragen, und wie so vil trewer helden die warhait Gottes ritterlich mit irem bluet bezeugt haben. Ed. Beck, 1883. Hutter. Chron. II: Chroniken der Hutterischen Brüder II. Geschicht-Buch und kurzer Durchgang von Anfang der Welt, wie Gott sein Werk in seinem Volk auf Erden angericht, gehandlet und getrieben hat; demnach: Unserer Gemein Geschicht-Buch. Ed. Wolkan, 1923. Cholosius: Přípisky Jana Cholosia Pelhřimovského k Mikšovicově kronice. SOkA Louny, fond Archiv města Louny – kroniky, sign. Ch 1. Chron. Anonymi: Chronicon Anonymi. Chronicon Boemorum ab initio gentis ad annum 1438. Ed. MHB, III, s. 43–62. Chron. Bohemiae Lips.: Chronicon Bohemiae Lipsiense (Kronika česká lipská). Ed. FRB, VII, s. 5–8. Chron. Bohemicum Prag.: Chronicon Bohemicum Pragense (Kronika česká pražská). Ed. FRB, VII, s. 10–12. Chron. breve Bohemiae: Chronicon breve regni Bohemiae saec. XV. Ed. Horčička, 1899, s. 461–467. Chron. Budvicensis: Chronicon dicti Budvicensis (Tak zvaná Kronika Budějovská). Ed. Šimák, 1913, s. 6–8. Chron. Palatinum: Chronicon Palatinum. Ed. FRA SS, II, s. 47–50. Chron. Rosenbergicum: Chronicon Rosenbergicum. Ed. FRB, VII, s. 20–22.


Chron. Viennense: Chronicon Viennense (Kronika česká vídeňská). Ed. FRB, VII, s. 3–4. Ibrahim: Cesta Ibrahima ibn Jakuba do slovanských zemí. Ed. MMFH, III, s. 410–420. Isidor: Isidori Hispalensis episcopi Etymologiarum sive Originum, libri XIII–XV. Edd. Korte et al., 2001, s. 30–335. Jahrbücher Breslau II: Nikolaus Pol, Jahrbücher der Stadt Breslau II. Ed. Büsching, 1815. Jakob Kleins Chron.: Jakob Kleins Chronik der Jahre 1713 bis 1752. In: Treixler, 1932. Jan z Kunovic: Meteorologická pozorování Jana z Kunovic z let 1533–1545. Edd. Kotyza, Tomas, 1996, s. 123–157. Jelínek: Paměti rozličné Joannesa Heinricha Stanislava Jelínka Pardubského, měštěnína královského města Brodu Německého. Ed. Macek, 1999, s. 72–108. Kalach: Záznamy Augustina Kalacha z Lounska. Ed. Robek, 1977, s. 8–13. Kanovník vyšehradský: Kanovník vyšehradský, Chronicon (Canonici Wissegradensis Continuatio Cosmae). Ed. FRB, II, s. 203–237. Kapihorský: Historia kláštera sedleckého řádu svatého cistercienského. Sepsaná a vydaná prací K. Simeona Eustachia Kapihorského, téhož řádu cistercienského na ten čas děkana panství chlumeckého. Vytištěna v Starém Městě pražském u Pavla Sessia léta Páně 1630. Kerneriova kron.: Kronika Mikuláše Františka Kerneria z let 1658–1689. Ed. Prucek, 1984, s. 161–171; 1985, s. 157–174. Kněžoveský: Paměti Václava Kněžoveského [1578– 1620]. Ed. Peters, 1898, s. 18–56. Kodytek: Poznamenání pamětihodných věcí těchto časův běžných, začnouc od roku 1740 a vejše sepsaná od Antonína Kodytka, toho času učitele školního ve vsi Kunvaldě. Edd. Nezbeda, Šůla, 1970, s. 11–57. Kosmas: Cosmae Pragensis Chronica Boemorum. Ed. Bretholz, 1923. Kozmanecius: Václav František Kozmanecius, Spisování historická (VI. O povodni v Praze r. 1655). In: Podlaha, 1899. Kranich: Kronika Johanna Kranicha z let (1432) 1599–1639. Ed. Dudík, 1858. Kraus: Lukáš Kraus, Anály starobrněnského kláštera [1826–1832]. MZA Brno, fond E 4 Augustiniáni Staré Brno 1233–1948 (1950), sign. 41 I/31. Kriesche: Meisters Hans Kriesches Chronik der Stadt Böhmisch-Leippa bis zum Jahre 1621


[1171–1621]. Ed. Bienert, s.a., 239 s. Rukopis nevydané edice ze 30. let 20. století, deponovaný v SOkA Česká Lípa, Sbírka rukopisů, karton č. 3. Kristián: Legenda Christiani. Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius. Ed. Ludvíkovský, 1978. Kron. Fulneku: Kronika města Fulneku (Notizen über die Enstehung und Schicksale der Stadt Fulnek bis zum Jahr 1806). MZA Brno, fond G 13 Sbírka Historického spolku Brno 1306– 1923, inv. č. 199. Kron. Kúdelky a Bartoška: Opis kroniky Jana Kúdelky a Jiřího Bartoška z let 1581–1594. SOkA Uherské Hradiště, fond Archiv města Uherský Brod, inv. č. 54, rkp. 120, karton 9. Kron. rod. Fuchsovy: Kronika rodiny Fuchsovy. Ed. Verbík, 1982, s. 39–92. Kron. rod. Matyášů: Českobudějovická kronika rodiny Matyášů. Ed. Pletzer, 1965, s. 188–194. Kron. zbraslavská: Kronika zbraslavská opatů Oty a Petra Žitavského (Chronicon Aulae Regiae abbati Ottonis et Petri de Zittau). Ed. FRB, IV, s. 3–337. Krumlovský: Deník Jindřicha Krumlovského z roku 1630. Zámek Nelahozeves, RLK, sign. VII. Ad. 120/kalendář na rok 1630. Lamentací: Lamentací, žalostivý pláč a toužebné naříkání země Moravské na mnohé ohavnosti a rozličné těžkosti a trápení její, v němž se jistotně a pravdivě vypravuje všecko, co, jak a kdy se tam dálo a stalo létha 1605. k budoucí výstraze a ku politování toho i ponuknutí se k svatému pokání i k slávě Ježíše Krista sepsaný a vůbec vydaný, kterýmž kdo by se k poželení nepohnul, musil by srdce kamenného a zatvrdilého býti. Ed. Kameníček, 1894, s. 89–111. Langer: Johann Josef Langer, Anmerkungen deren besonderen Begebenheiten, die Bey Römerstadt- und der Herschaft Janowitz seit derer Enstehung, bis auf Jetzige Zeiten sich zu getragen werden, 1355–1811. Ed. Tutsch, 1914, s. 7–43. Laurentius: Laurentius, Passio S. Wenceslai regis. Ed. FRB, I, s. 167–182 (viz i ed. Newton, 1972, s. 23–42). Lehmann: Zápisky učitele Antona Lehmanna z Novin u Mimoně. Ed. Wiechowsky, 1921– 1932. Let. české: Letopisy české (Annalium Pragensium pars I. Canonicorum Pragensium Continuationes Cosmae). Ed. FRB, II, s. 282–303. Let. hradištsko-opatovické: Letopisy hradištsko-

281

opatovické (Annales Gradicense-Opatovienses). Ed. FRB, II, s. 386–400. Let. měšťana NMP: Letopis měšťana Nového Města pražského z let 1492–1539. Ed. Zilynskyj, 1984, s. 57–87. Let. zápis z věže kostela: Letopisecký zápis z věže kostela sv. Anny v Butovicích, sepsaný 23. května 1673 radním písařem Johannem Bärnerem. Ed. Hausotter, 1904, s. 225–231. Leupold: Martin Leupold von Löwenthal, Chronik der königlichen Stadt Iglau (1402–1607). Ed. d’Elvert, 1861. Liber memorabilium Budinensis: Liber memorabilium civitatis Budinensis. Ed. Janda, s.a. Liber rationum: Liber rationum regalis civitatis Lunae ad annos 1450–1472 et 1490–1491 pertinens. Ed. Vaniš, 1979, s. 71–936. List Radslava Beřkovského: List nejvyššího písaře království českého Radslava Beřkovského z Šebířova králi Ferdinandu I. z 18. června 1529. Ed. Erben, 1868, s. 1313–1316. Listina Stanislava Pavlovského: Listina olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského o narovnání mezi městem Ostravou a rytířem Janem st. Prakšickým z 15. září 1584. OA Opava — pobočka Olomouc, fond Metropolitní kapitula I. listiny, sign. 1008 (1126). Listinář Viléma z Pernštejna: Listinář pana Viléma z Pernštejna z let 1301–1521. Ed. Dvorský, 1898, s. 1–283. Listiny archivu napajedelského: Vybrané listiny archivu napajedelského. Ed. Tesař, 1909–1915. Locatelli I: Josephus Locatelli, Babylon Bohemiae ab anno 1780 usque ad annum 1790. Ed. Podlaha, 1905. Locatelli II: Josephus Locatelli, Memorabilia a 1. Martii 1792 usque ad funem anni 1799. Ed. Podlaha, 1906, s. 49–110. Lothovy let.: Lothovy letopisy. Překlad Kovář, 1906a, s. 53–64; 1906b, s. 109–110, 212–216. Ludwig: Der Rathsherrn und Apothekers Georg Ludwig Chronik von Brünn [1555–1604]. Ed. Chlumecky, 1859. Lupáč: Rerum Boemicarum Ephemeris sive Kalendarium historicum. Ex reconditis veterum annalium monumentis crutum. Authore M. Procopio Lupacio [de] Hlavaczov aeo, Pragensi. Opus nunc primum in lucem editum, una cum coronide ac locuplere personarum et rerum memorabilium indice. In idem kalendarium. Eruta dum patriae monumenta Lupacius edit, et bonus est civis, doctus et historicus. Suscitat,

282

amplificat, manifestat, promovet, ornat, maiores, patriam, tempora, gesta, duces. M. Bern. Sturmii. Pragae, Anno M.D.LXXXIIII [1584]. Nestránkováno. MZA Brno, fond G 21 Sbírka starých tisků, inv. č. 526, sign. III/160. Lůžek: Kronikářské zápisky Jana Lůžka, učitele ve Vorasicích a Hřivicích. Ed. Robek, 1977, s. 114– 124. Machnický: Kronika Františka Machnického, měšťana českobudějovického. Ed. Pletzer, 1965, s. 183–188. Matrika Staro-Boleslavská: Matrika Staro-Boleslavská 1682–1730. In: Oehm, 1922. Matuška: Paměti některé od líta [sic!] 1586 ode mne Matyáše [Matušky] z Topolčan do kalendářů v krátce poznamenány jsou byly a nyní z kalendářů vypsané, v kterémžto létu 1586 sem znamenal, že se v zemi této Moravské proměny mimo první líta počaly. Ed. Ondrůj, 1977, s. 171–175. Mazal: Paměti Filipa Mazala, švece a domkaře v Dubu nad Moravou. In: Bátěk, 1907. Melissaeus Krtský: O povodni škodlivé v neděli třináctou po svaté Trojici [16. srpna] v noci na pondělí [17. srpna] léta tohoto 1598 na rozličných místech stalé. Kázání troje před pohřbem, při pohřbu, po pohřbu těl lidí ztopených činěné na Horách Kutnách [sic!] od kněze Jakuba Melissaea Krtského e[t]c. V Starém Městě Pražském u Daniele Sedlčanského (1598). Knihovna Královské kanonie premonstrátů PrahaStrahov, sign. FK IV 71 (přivázáno). MGH Geistesgeschichte: Monumenta Germaniae historica, Quellen zur Geistesgeschichte des Mittelalters. Berlin, Weimar, 1958 sq. MGH SRG NS: Monumenta Germaniae historica, Sriptores rerum Germanicarum, Nova series. Berlin, 1922 sq. MGH SS: Monumenta Germaniae historica inde ab anno Christi quingentesimo usque ad annum millesimum et quingentesimum, Series I. Scriptores. Hannoverae, Lipsiae et Berolini, 1826 sq. MGH SS rer. Germ.: Monumenta Germaniae historica, Sriptores rerum Germanicarum in usum scholarum separatum editi. Hannover, Leipzig und Berlin, 1846 sq. MHB: Monumenta historica Boemiae nusquam antehac edita, quibus non modo patriae, aliarumque vicinarum regionum, sed et remotissimarum gentium historia mirum quantum illustratur. Collegit, et partim ex autographis, partim ex legitimis apographis codicibus recensuit, cum aliis manuscriptis exemplaribus con-


tulit, plurimis animadversionibus adornavit, denique locupletissimo indice enstruxit P. Gelasius Dobner a S. Catharina e clericis regularibus scholarum Piarum. Pragae, 1764 sq. Mikšovic: Chronica civitatis Launensis in Boemia Auctore Paulo Mikssowicz servo consulari. SOkA Louny, fond Archiv města Louny — kroniky, sign. Ch 1. MMFH: Magnae Moraviae fontes historici — Prameny k dějinám Velké Moravy. Brno, 1966 sq. Mnich sázavský: Mnich sázavský, Chronicon (Monachi Sazaviensis Continuatio Cosmae). Ed. FRB, II, s. 238–269. Mojžíš: Jana Mojžíše Letopisy města Luna, v nich dobrá i zlá správa městská vypsané jest k naučení i ku příkladu potomkům téhož města, aby vlast svou pobožně, pokojně, užitečně a spravedlivě řídili a zlých věcí se vystříhali. Anno 1784. Ed. Lůžek, 1970. Náhrada škod: Náhrada škod způsobených vodou řeky Moravy ve vsi Spytihněvi na napajedelském panství 1751–1778. MZA Brno, fond B 1 Gubernium (1048) 1613–1785 (1790), inv. č. 3962, sign. W 1, karton 2097. Nisl: Matyaš Maxmilian Nisl, Paměti o městě Hradišti proti Uhrám ležícím v Markrabství moravském. Ed. Fišer, 1920, s. 59–70. Notae Altahenses: Notae Altahenses. Ed. MGH SS, XVII, s. 421–427. Notae Diesenses: Notae Diesenses. Ed. MGH SS, XVII, s. 324–327. Notae Pilsnensis: Notae ex regionibus Pilsnensis. Ed. FRA SS, II, s. 101–102. Novina o povodni: Novina velmi strašlivá, aneb pravdivé vypsání oné velmi přehrozné a veliké povodni, jakéž nebylo od kolika set let podobné, kteráž se stala z dopuštění božího v naší České zemi, a to hned blíž města Polný a Žďáru skrze ukrutný příval aneb raději oblakův stržení, řeku Sázavu tak rozvodnilo, že skrze to mnoho set lidí se stopilo, též množství domův jak v městech, městečkách a vesnicích pobořilo a pryč zaneslo; jakož také i mlejny, mosty dosti vysoké a silné rozlámalo a pryč odneslo, též mnoho dobytka, polní zvěře a včel skrze Sázavské řeky rozvodnění jest v nic uvedlo a zkazilo; což přezpívajíc novinu jeden každý lépeji vyrozuměti mocti bude. V Hoře Kutný, u Jiřího Kyncla L. 1714. Ed. Šimák, 1918, s. 158–161. Novotný: Jan Novotný z Poděbrad, Knížka poznamenání pamětíhodný[ch] věcí. Ed. Robek, 1978, s. 165–172.


Nožíř: Manuscriptum Joannis junioris Nožirž alias Adami, qui Litomericii 1558 natus est dein civis ibidem, religioni sub utraquae communi cantium eddictus, anno 1601 mortuus. Knihovna Královské kanonie premonstrátů Praha-Strahov, sign. DA.IV.1. Obecní škola Ústí: Kronika obecné školy v Ústí. SOkA Vsetín, fond Základní škola Ústí — Vsetín 1879–1979. Paměti K. J. Vody: Paměti Karla Josefa Vody. Ed. Adámek, 1917, s. 78–87. Paměti obyvatel MMP: Paměti měšťanů Malé Strany v Praze. Ed. Svobodová, 1990, s. 75–105. Paměti Rakovníka: Paměti Rakovnické od r. 1425– 1639. Ed. Emler, 1895, s. 7–43. Paměti rod. Brodských: Raudnitzer Denkwürdigkeiten vom J[ahre] 1718 bis 1781 aus dem Tagebuche einer Raudnitzer Bür[ger] Wen[zels] Nik[olaus] Brodsky abgeschrieben. Zámek Nelahozeves, RLK, sign. VI Ef 26. Paměti rod. Šebestovy: Zápisy klatovské rodiny Šebestovy. Ed. Hostaš, 1895, s. 272–273, 281– 283, 348. Pamětní kniha Jiřího Vojny: Pamětní kniha Jiřího Vojny z 9. září 1617. In: Hulinský, 1914. Pamětní kniha Litoměřic: Kniha pamětní litoměřických městských písařů 1570–1607. SOkA Litoměřice, fond Archiv města Litoměřice, sign. IV B 1a. Pamětní zápis na labskou povodeň: Pamětní zápis na labskou povodeň vyrytý do trámu na městské věži v Litoměřicích. Ed. Ankert, 1898, s. 394–395. Paprocký: Bartoloměj Paprocký z Hlohol a z Paprocké vůle, Diadochos id est successio jinák posloupnost knížat a králův Českých, biskupův i arcibiskupův Pražských a všech třech stavův slavného Království Českého, to jest panského, rytířského a městského, krátce sebraná a vydaná skrze Bartholoměje Paprockého z Hlohol a z Paprocké vůle ... Cum confenssu ... Zbignaei Berkae de Duba et Lippa, archiep. Prag. Datováno v slavném Starém Městě pražském, v impressí Dědice Jana Šumana, v pátek po Památce Rozeslání svatých apoštolův, jinák 19. dne Julii, léta od Narození Syna Božího Tisícího šestistého druhého. Díl I.: Posloupnost knížat a králův Českých, biskupův i arcibiskupův Pražských a o klášteřích v Království Českém [380 s.]. Díl II.: O stavu městském [265 s.]. Oblastní muzeum Litoměřice, inv. č. SV H 14.144. Paroubek: Paměti Jiřího Vácslava Paroubka. Ed.

283

Třebízský, 1884, s. 241–246, 303–313, 367–372; 1885, s. 40–48, 73–87. Partlicius I: Calendarium perpetuum oeconomicum. Kalendář každoroční hospodářský, obsahující v sobě: I. Kalendář starý i nový vedlé [sic!] jistého srovnání s jeho případnostmi. II. Dvanácte měsíců vypsání vedle běhu světel nebeských; item, správa, jak by se měl člověk kterého dne a měsíce chovati a co působiti; item, paměti historické. III. Dnů měsíčních a svátečních spůsob hodin a života některých svatých lidí vypsání. IV. Roku čtyry částky s jich případnostmi a posloupnost let od počátku světa, aneb rejstřík historický. Nota. Na konci jsou přidáni jarmarkové některých měst a městeček v Království českém i v okolních krajinách slavnějších, handlovním lidem ku pohodlí nemalému sloužící. Od Mistra Simeona Partlicia Třestského. [1618]. Moravská zemská knihovna Brno, sign. ST1-323.188. Partlicius II: Nový a starý kalendář hospodářský a kancellářský, k zapisování a poznamenání všelijakých potřebných věcí, k užívání úředníkům, písařům, historikům, prokurátorům, kupcům a obchody vedoucím, vydaný od D[oktora] Simeona Partlicia z Špicbergku etc. K létu Páně M. DC. XXII. [1622], po přestupném IImu [sic!]. S povolením vrchnosti vytištěn u Daniele Karla z Karlsspergku. Kalendář nový a starý s pranostikou hvězdářskou, ku poctivosti a jménu slovutné a vzátcné poctivosti pana purgkmistra, pánů města slavného Brna, Olomouce a Jindřichova Hradce, sepsaný a vydaný od Simeona Partlicia z Špicbergku etc. k létu Páně M. DC. XXII. [1622], po přestupném druhém. Zámek Nelahozeves, RLK, sign. VII Af 10. Passio Cholomanni: Passio S. Cholomanni. Ed. MGH SS, IV, s. 674–677. Pelargus: Mikuláš Pelargus, Pestis cum aquarum inundatione 16. Calend. Sept. anni etc., ut sequituo. In: Truhlář et al., 1973, s. 137. Pelcl: František Martin Pelcl, Böhmische Chronik unter der Regierung des römischen Kaisers und Königs von Böhmen Josephus II. Ed. Pán, 1931, s. 13–78. Pihert: Pamětní kniha Matěje Piherta z Netluk čp. 29. Ed. Robek, 1977, s. 59–86. Pilát: Paměti Jana Piláta Rakovnického z Jenštejna. Ed. Dvorský, 1972, s. 161–172. Píseň žalostná 1: Píseň žalostná o hrozný bouřce a povodni, která se stala roku 1755 na panství

284

Braunovském [sic!] kdež kolik set lidu též i dobytka a mnoho domů k skáze přišlo s písně se lépe vyrozumí. S povolením vrchnosti. Předně v Praze a niní [sic!] v Litomyšli, 1775. Národní knihovna České republiky Praha, Písničky IV. 56a. Píseň žalostná 2: Píseň žalostná o hrozný bouřce a povodni, které se stála [sic!] letos 1763, blíž panství broumovském, kdež tolik set lidu, též i dobytka, a mnoho domů k skáze přišlo, s písně se lépe vyrozuměti může. Předně v Příbrami, nyní v Praze, u Václava Urbana Suchýho [1763]. Národopisné muzeum Praha, sign. 4604 — přivázáno. Píseň žalostná 3: Píseň žalostná o strašlivý bouřce a povodni, která se stala v městě Litomyšli. Oblastní muzeum Chrudim, Špal. 9, přív. 45. Píseň žalostná 4: Píseň o hrozné povodni nešťastných obyvatelů na panství buchlovském, velehradském a bzeneckém. Úryvek. In: Matějíček, 1998, s. 7. Poznámky z Klementina: Poznámky z Klementinských pozorování 1775–1839. Překlad Hlaváč, 1977. Pražák: Kronika Františka Pražáka ze Starých Ouholic. Ed. Robek, 1959, s. V/1–V/8. První stsl. legenda — red. charvatskohlaholská: První staroslověnská legenda o sv. Václavu — redakce charvatskohlaholská. Ed. Vajs, 1929. První stsl. legenda — red. ruské: První staroslověnská legenda o sv. Václavu — redakce ruské (Vostokovská a Minejní). Ed. Serebrjanskij, 1929. Přenský: Jiří Rudolf Přenský, Památky, co se tak kdy stalo v kraji hradištském. Ed. Fišer, 1920, s. 45–54. Rajchvaldský: Zápisy kostelníka Jana Rajchvaldského v matrice lovosické. Ed. Antl, 1904. Rejstřík kroniky: Rejstřík lounské anonymní, nejspíše farní (děkanské) kroniky. SOkA Louny, fond Archiv města Louny — kroniky, sign Ch 15. Registra příjmů a vydání: Registra obecní, příjmův a vydání obecních, od léta Páně tisícího pětistého osumdesátého prvního [1581–1595]. SOkA Louny, fond Archiv města Louny – kroniky, sign. I E 17. Registra svědomí Prahy: Zápisy z Register svědomí Prahy. Ed. Schulz, 1905, s. 105–124, 274–280, 424–429, 513–518. Regulace Moravy: Regulace řeky Moravy. MZA Brno, fond B 18 Provinční stavební ředitelství 1739–1862, inv. č. 434, karton 72. Rothe: Johann Rothe, Düringische Chronik. Ed. SRG praec. Sax., II, s. 1783–1830.


Setzenschragen: „Cronica etliche Geschichten zu der Iglau“ der iglauischer Bürger Franz Setzenschragen [1402–1547]. Ed. Mayer, 1938, s. 9– 22, 41–56. Schmidt: Anton Gottfried Schmidt, Die meteorologischen Aufzeichnungen [1500–1761]. In: Katzerowsky, 1887. Schober: Pastor Jakob Schober, Chronik von Joachimsthal [1578–1617]. Ed. Wolkan, 1890. Schück: Josef Schück, Berechnung über jährliche Ausgabe und Einnahme. Vom Jahre 1793. Ed. Bachmann, 1911, s. 110–131, 254–281. SLČ: Staří letopisové čeští od roku 1378 do 1527 čili pokračování v kronikách Přibíka Pulkavy a Beneše z Hořovic z rukopisů starých vydané. Ed. Palacký, 1941. SLČ-A: Staré letopisy české — redakce A. Edd. Černá et al., 2003, s. 57–73. SLČ-a: Staré letopisy české — redakce a. Edd. Černá et al., 2003, s. 77–100. SLČ-CT1: Staré letopisy české — redakce Chronicon Treboniense 1. Edd. Černá et al., 2003, s. 2– 52 (sudé strany). Starší vydání viz FRA SS, II, s. 50–65. SLČ-D: Staré letopisy české — redakce D. Edd. Černá et al., 2003, s. 129–160. SLČ-G: Staré letopisy české — redakce G. Edd. Šimek, Kaňák, 1959. SLČ-Q: Staré letopisy české — redakce Q. Edd. Černá et al., 2003, s. 3–53 (liché strany). SLČ-R: Staré letopisy české — redakce R. Ed. Šimek, 1937. SLČ-V: Staré letopisy české — redakce V. Edd. Černá et al., 2003, s. 103–126. SRG praec. Sax: Scriptores rerum Germanicarum praecipue Saxonicarum, in quibus scripta et monumenta illustria, pleraque hactenus inedita, tum ad historiam Germaniae generatim, tum speciatim Saxoniae svp. Misniae, Thiringiae et Varisciae spectantia, vel nunc primum in lucem protrahuntur, vel cum cod. mss. collata notulis illustrantur. Ex sua bibliotheca aliisque edidit Jo. Burchardus Menckenius. Lipsiae, 1728 sq. Staroměstský formulář: Staroměstský formulář ze 16. století. Ed. Teige, 1906. Stephani: Žalostné a příšerné noviny o neslýchané truchlivé povodni, jak se tohoto roku 1582, 9. května v císařské Karlově Lázni a okolních místech v zemi české udála, na zaručeném pravdivém podkladě sepsané Klementem Stephanim, měšťanem v Chebu. In: Martínek et al., 1988.


Stepling: Observationes baro-scopicae, thermoscopicae, hyeto-metricae ad anum 1752 factae per Jos. Stepling, Soc. Jesu Sacerdotem, Caesareo-Regium Studii Philosophici Pragensis Directorem, et lectae in concessu Philosophico X. Calendarum Junii, Anno 1753 celebrato. Strialius I: Liber Magistri Iohannis Strialii de Pomnauss, a quo nonnulla in his ephemeribus annotata leges. Ab anno 1558 ad annum 1570. Severočeské muzeum, Liberec, inv. č. 1.449. Edd. Brázdil, Kotyza, 1999, s. 122–153. Strialius II: Liber Magistri Iohannis Strialii de Pomnauss, a quo nonnulla in his ephemeribus annotata leges. Ab anno 1571 ad annum 1582. Severočeské muzeum, Liberec, inv. č. 1.226. Edd. Brázdil, Kotyza, 1999, s. 154–180. Světecký: Základní text kroniky města Budějovic přiřčený Petrovi Kašparovi Světeckému. Ed. Mareš, 1922. Šentygar: Drobné básně Jana Šentygara ve sbornících Jana st. Hodějovského z Hodějova „Tertia Farrago“ [1561] a „Farrago quarta“ [1562]. In: Truhlář et al., 1982, s. 267–274. Šronský a Dusílek: Kronikářské zápisky Jana Šronského a Josefa Dusílka. Ed. Robek, 1976, s. 103–115. Štelcar: Jan Štelcar Želetavský ze Želetavy: Kniha Duchovní o velikých skutcích Pána Boha všemohoucího: Rozličnými hystoriemi starými i novými ozdobená. V níž se obsahuje vysvětlení: Mohouli Čarodějníci a Čarodějnice sami od sebe Povětří, Kroupy, Bouře, Hromobití vzbuditi a vyvésti. Z Písem Svatých, Učitelův Křesťanských i Pohanských sepsaná a nyní v nově vydaná. Od kněze Jana Štelcara Želetavského z Želetavy, toho času Faráře v Městečku Mnichovicích. Létha Páně: MDLXXXVIII [1588]. (Vytištěna a dokonána jest Kniha tato v Starém Městě Pražském u Jana Jitčínského [sic!] v Outerý den památný Nalezení S[vatého] Kříže). Moravská zemská knihovna Brno, sign. 25363. Theatrum Europaeum: Theatrum Europaeum, Oder Außführliche und Warhafftige Beschreibung aller und jeder denckwürdiger Geschichten, so sich hin und wider in der Welt, fürnämlich aber in Europa und Teutschen Landen …. , I. Band — XXI. Band [1617–1718]. Wolfgang Hoffmann, Franckfurt am Mayn, 1635 sq. Thietmar: Thietmari Merseburgensis episcopi Chronicon. Ed. Holtzmann, 1935. Tichtenbaum: Usta ad Albim delinaeta carmine rebusque suis memorabilius ilustrate, erga divis

285

relligionis, erga patriam charissimam gratitudinis et observantes, ergo authore Joanne Augustino Tichtenbaum, patricio cive et senatore ibidem. Pragae, apud haeredes Caspari Kargesii 1611. Archiv města Ústí nad Labem, knihovna, sign. B V 1/33. Torzo pamětní knihy: Torzo pamětní knihy litoměřických městských písařů z let 1564–1570. SOkA Litoměřice, fond Archiv města Litoměřice, bez signatury. Třebízská kron.: Zápisník rodiny Cívkovy ze Třebíze (Třebízská kronika). In: Janda, 1894, s. 28–35. Vavák: Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Ed. Skopec, 1907–1938. Velebil: Od Floriána Velebila Kniha pamětní roku 1792 založená v neděli po vyhoření města, 231 domů. Ed. Robek, 1978, s. 92–146. Vita Corbiniani: Arbeonis episcopi Frisingensis Vita sancti Corbiniani. Ed. Krusch, 1920, s. 188– 232. Vita Heimrammi (rec. A): Arbeonis episcopi Frisingensis Vita sancti Haimhrammi (recensio A). Ed. Krusch, 1920, s. 26–99. Vodička: Pamětní kniha učitele-samouka Vodičky. Ed. Kučera, 1907, s. 365–367, 399–400. Vodňanský: Paměti Nathanaela Vodňanského. Ed. Šimák, 1902, s. 10–15, 53–59. Vorlíček: Zápisky chalupníka Josefa Vorlíčka z Hostína. Ed. Robek, 1958, s. IV/22–IV/34. Z kněh pamětních starých: Z kněh pamětních starých města Litoměřic sepsaných od městského písaře Jana od Hradu a jeho následovníků. Ed. Smetana, 1978, s. 124–139. Zákon č. 254/2001 Sb.: Úplné znění zákona č. 254/ 2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), jak vyplývá ze změn provedených zákony č. 76/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 274/2003 Sb. a č. 20/2004 Sb. Úplné Znění, č. 430, Životní prostředí (podle stavu k 23. 6. 2004). Jiří Motloch-Sagit, Ostrava, s. 23–85. Zápisky pražského úředníka: Historické poznámky neznámého pražského úředníka z roku 1601, připsané k hospodářskému kalendáři M. Řehoře Žaluda Görlického. Ed. Hellich, 1931, s. 182– 183. Zápisky Turnarů: Letopisecké záznamy staroměstské rodiny Turnarů z let 1581–1588 obsažené na přídeští a dvou vevázaných listech před začátkem tištěného textu Koldínových „Práv městských“ z roku 1579. Gosudarstvennaja pu-

286

bličnaja biblioteka St. Petersburg, Inostrannyj fond, sign. XI 12.5.1 (kopie in Oblastní muzeum Litoměřice, bez signatury). Záznam v právním rukopise: Letopisecké záznamy v litoměřickém právním rukopise ze 14. stol. označeném nově „Das Magdeburger Recht“. SOkA Litoměřice, fond Archiv města Litoměřice, st. sign. 12, fol. 177r–178v. Zlá léta: Vypravování o zlých létech po smrti krále Přemysla Otakara II. (Annalium Pragensium pars II et III. Canonicorum Pragensium Continuationes Cosmae). Ed. FRB, II, s. 335–343 (Vypravování první — redakce A, pars II), s. 344– 368 (Vypravování druhé — redakce B, pars III). Zlomek kroniky: Zlomek českobudějovické kroniky z let 1579–1595. Ed. Pletzer, 1998, s. 155–161. Žalanský: O sedmi ranách Božích těžkých a velikých, které mezi jinými válku českou předešly a hlásaly a které s právem Podromi a Classica, totiž, předchůdcové a hlasatelé války české, slouti mohou Traktátů sedm. 1. O hřímání a hromobití. 2. O povodních. 3. O země třesení. 4. O bouřlivém povětří. 5. O suchu. 6. O drahu a hladu. 7. O válce, metle Boží nejtěžší a smutném nepohodlí jejím. Sepsaných od kněze Havla Žalanského, služebníka Božího Slova u s[vatého] Jiljí v Novém Městě Pražském u Daniele Karla z Karlspergka. Léta M.DC.XX [1620]. Moravská zemská knihovna Brno, sign. 25.256.

Mapové podklady PP-BER 1927: Podélný profil Berounky od soutoku Mže a Radbuzy až k ústí. In: Katastr vodstva republiky Československé. Druhý díl: Podélné profily, sešit 2. Státní ústav hydrologický T. G. M., Praha 1927. PP-DOLVLT 1951: Podélný profil dolní Vltavy v Praze od ústí Berounky až k ústí Labe. In: Vodopis Československé republiky. Řada V, sešit 12, svazek 166. Státní ústav hydrologický T. G. Masaryka, Praha 1951. PP-LUZ 1948: Podélný profil Lužnice III. Nežárka s Novou řekou od odbočení Nové řeky z Lužnice k ústí Nežárky a Nežárky od zaústění Nové řeky až do Lužnice. In: Vodopis Československé republiky. Řada V, sešit 11/3, svazek 156/3. Státní ústav hydrologický T. G. M., Praha 1948. PP-OTA 1926: Podélný profil Otavy od soutoku Vydry s Křemelnou s vyznačenými příčnými


profily. In: Katastr vodstva republiky Československé. Druhý díl: Podélné profily, sešit 1. Státní ústav hydrologický T. G. M., Praha 1926. PP-SAZ 1933: Podélný profil Sázavy od Německého Brodu po ústí. In: Podélné a příčné profily československých řek. Sešit 7. Státní ústav hydrologický T. G. M., Praha 1933. PP-SAZ 1953: Podélný profil řeky Sázavy, od ústí do Vltavy až po silniční most ve Žďáru nad Sázavou. Vodohospodářské rozvojové středisko Ministerstva stavebního průmyslu, Praha 1953. PP-STRVLT 1940: Podélný profil střední Vltavy od železničního mostu pod Českými Budějovicemi k Šítkovském jezu v Praze (km 3,020– 190,555). In: Vodopis Čech a Moravy. Ředitelství pro stavbu vodních cest a Ústavů hydrologického a hydrotechnického, Praha 1940. PPVP 1889: Plán polohy a výšek královského hlavního města Prahy, předměstí: Karlína, Smíchova, Kr. Vinohradů a Žižkova, jakož i obcí: Troji, Libně, Vršovic, Michle, Nuslí, Pankráce, Podola, Zlíchova, Radlic, Jinonic, Košíř, Střešovic, Břevnova, Dejvic a Bubenče. 30 listů, 1:2880. Městský úřad stavební, kancelář kanalizační v Praze, Praha 1889. Tabula Generalis: Tabula Generalis Marchionatûs Moraviae in sex circulos divisae, quos Mandato Caesareo accurate emensus hac mappa delineatos exhibet Ioh. Christoph Müller, S. C. M. Capitaneg. Brunnae, 1716 sq.

Noviny a časopisy Bohemia Brněnská svoboda Brünner Zeitung (též Mährisch-Ständische Brünner Zeitung) Lumír Moravan Moravia Střední Labe upravené a splavněné Světozor Internetové zdroje http://www.badc.rl.ac.uk/home/ http://www.bautz.de/bbkl/c/coloman.shtml http://www.cero.wz.cz/mirasoft/povodne.htm http://www.elbtal.com/dresden/geschichte/

SUMMARY HISTORICAL AND RECENT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC 1 INTRODUCTION Contemporary society becomes ever more vulnerable to natural disasters, in terms of the extent of the damage, largely because of its highly complex infrastructures. Extremes of the same intensity as those that occurred in the past give rise to a higher level of damage today than before. For example, comparing the years 1990–1999 with the decade 1950–1959, the number of large natural disasters grew fourfold and economic losses fourteenfold (Munich Re, 1999). Floods and windstorms follow immediately behind earthquakes in the statistics (Table 1). In the Czech Republic the most destructive natural disasters result from floods. Evidence for this may be found in the catastrophic floods of July 1997 in Moravia and Silesia, which took 52 lives and caused damage amounting to 62.2 billion Czech Crowns. Similarly, a flood in Bohemia in August 2002 took 19 lives and the damage totalled around 73 billion Czech Crowns. Flooding in eastern Bohemia in July 1998 (six victims, damage two billion Czech Crowns) was less extensive. The occurrence of these destructive floods, following after a long period of relative calm, raises the question as to what extent these floods are the result of natural climatic variability or the consequence of anthropogenically-conditioned global warming. It has been proposed that the latter effect may contribute generally to the increased occurrence and intensity of meteorological extremes (Houghton et al., eds., 2001). To address these questions, a modelling approach alone does not suffice; it is necessary to study

a long series of individual extremes, such as flooding, with respect to their occurrence, synoptic causes, seasonality and impacts. The present publication begins in Chapter 2 by a definition of what constitutes a flood, an enumeration of the hydrological characteristics describing a flood, an introduction to the kinds of floods and an evaluation of factors contributing to their rise. The third Chapter is devoted to an overview of knowledge to date of floods in the Czech Republic as well as in a European context. Linking up with this in the fourth Chapter is an analysis of synoptic causes of the rise of floods and a climatological evaluation of extreme daily precipitation totals. Chronologies of floods during the period in which measurements by instrument have been taken are analysed in the fifth Chapter, using five selected rivers in the Czech Republic (the Vltava — Prague, the Ohře — Louny, the Elbe — Děčín, the Odra — Bohumín, and the Morava — Kroměříž), including a detailed description of the largest floods. The next Chapter is devoted to a list of documentary sources containing information about floods. It presents chronologies of historical floods for the above rivers and evaluates the most disastrous historical floods in the light of documentary records. A comparison of floods on the basis of hydrometric data and documentary data, including the European context of historical and recent floods in the Czech Republic, is the subject of Chapter 7, followed by a conclusion summarising the results obtained, references and sources employed.

2 FLOODS AND THEIR CHARACTERISTICS 2.1 FLOOD The concept of flood can be defined from different points of view. Thus, ČSN (1983) defined a flood as “a phase of the hydrological regime of water stream

that can be repeated several times in different seasons; it is characterised by a sudden, usually shortterm, increase in discharges and water stages. It is caused by rains or by snow melting from a thaw”. In

288

the Water Act No. 254/2001 of the Digest, a flood is understood as a “temporary increase in the level of water streams or other surface waters during which the water floods the territory outside the river bed and can cause damage. A flood is also a state in which water may cause damage because it cannot drain a certain territory in a natural way or its runoff is not sufficient, or a territory is flooded during a concentrated runoff of precipitation water”.

2.2 CHARACTERISTICS OF A FLOOD The course of the runoff is described by the discharge wave (Fig. 2), which represents “a temporary increase and subsequent fall of discharges and water stages, caused by rains, snow melting or by artificial intervention” or the time course of the described phenomenon “in a certain section of the stream” or “in the pathway of the stream at a given moment”. A special case of this is the flood wave, defined as “a discharge wave with the character of a flood” (ČSN, 1975, 1983). It arises when the discharge capacity of the river bed is surpassed and the water starts spilling over the edge of the banks into the surroundings and becomes a potentially disruptive element. Floods can be characterised by the maximum peak discharge, which is the “highest top discharge rate in the discharge wave”. From the values of the maximum peak discharges during the individual floods, an N-year maximum peak discharge is established (also an N-year discharge) QN,1 “which in the section in question is achieved or exceeded on average once in N-years” (ČSN, 1975, 1983). Since the values of QN are derived by fitting the theoretical curve through actual measurements, they are synergetic with the length and the time selection of the observation period, the appropriateness of the chosen theoretical distribution, homogeneity of observations, and other factors (Kříž et al., 1964; Čermák et al., 1970; Gabriel and Nacházel, 1997).

2.3 TYPES OF FLOODS With respect to meteorological causes, floods can be divided into the following categories: a) Rain floods (Fig. 3) These are caused by liquid precipitation and, according to the origin, duration and intensity of the rain, may be further subdivided into floods from contin1

QN means maximum peak discharge with return period of N-years

SUMMARY

uous precipitation and floods from torrential rains: — Rain floods from continuous precipitation are generally associated with one to several days of continuous precipitation (sometimes interrupted by intervals without rain), resulting from certain specific synoptic situations important for precipitation. They are always connected with the occurrence of cyclones in the proximity or over the Czech Republic territory and with extended heavy precipitation. Position, speed and direction of progress of the cyclone all play important roles with respect to the affected territory, as well as the position of the frontal interface, in the same way as orographic intensification of precipitation. With respect to intense precipitation over more limited areas, they never affect the prevailing part of the Czech Republic territory at the same time. — Rain floods from torrential rains (also flash floods) are associated with precipitation of short duration (usually in the order of hours), but with great intensity (tens of millimetres, exceptionally even more than 100 mm per hour), often accompanied by thunderstorms. These floods are characterised by a sudden onset, a sharp flood wave, swift rises in water stages and short duration. Their origin lies in intense convection during the formation of thunderstorm clouds. They can cause considerable local damage, not least because of the high kinetic energy of the flowing water. Differentiation of types can be complicated by the fact that, in a number of cases, the torrential rains pass into continuous precipitation and vice versa, or when continuous precipitation is interspersed with torrential rains in some parts of the catchment. A combination of the two types is more frequent as the area of affected territory increases. b) Snow floods These originate through the sudden melting of snow cover at positive temperatures in the winter and spring seasons. They may also be accompanied by ice phenomena. In the Czech Republic they occur only on the smaller streams and the value of their maximum peak discharge seldom exceeds a five-year discharge (Q5). c) Mixed floods These result from a combination of snow melt and rain precipitation. They may also be accompanied by ice phenomena. They are associated with quite different meteorological situations which bring in winter and in the start of the spring warming with positive

FLOODS AND THEIR CHARACTERISTICS

temperatures, frequently accompanied by stronger winds. The melting of the snow is also accelerated by falling liquid precipitation, which itself contributes to an increase in discharges. These floods may have a larger territorial extent in the Czech Republic than those of continuous precipitation. d) Ice floods (Fig. 4) These usually occur after a period of extended frosts with freezing rivers, when a subsequent sudden warming can cause ice to move. If ice gorges (blockage of the discharge section by the accumulation of ice) are formed, the temporary diminution of the full-bank discharge can cause a considerable rise in the water level (Matoušek, 1980, 1989, 1998, 2000, 2001; Votruba and Patera, 1983).

2.4 FACTORS AFFECTING THE RISE AND COURSE OF THE FLOOD The rise and course of the flood are affected above all by meteorological factors, both preliminary and causative. Preliminary factors come into play several days, or even months, before the rise of the flood. Most important among them are saturation of the catchment area, the depth of any snow cover and its water value, and the freezing of the soil. Among the hydrological preliminary factors, an important role is played by the rate at which the beds of water courses fill before the beginning of the flood. Causative meteorological factors operate from several hours to several days before the rise of the flood in response to their triggering mechanisms (e.g. continuous or torrential rains, positive air temperatures, wind speed affecting the rate of snow-cover melt). As well as meteorological factors, floods are also conditioned by the physicogeographical and anthropogenic factors in the catchment area. Matějíček and Hladný (1999) consider the following influences decisive factors in connection with the rise and course of a flood: — interception, i.e. the effect of vegetation holding back fallen precipitation — detention, i.e. the ability of depressions in the field approached to fill and slow down the runoff from fallen precipitation — infiltration, i.e. soaking of water into soil layers and bodies of ground water — the volume of the river network, i.e. the filling of river beds, including the quantity of water pushed into the adjacent subsurface parts of the bank zone as a consequence of hydrostatic pres-

289

sure, and the volume of inundation, i.e. the spread of water into inundation territories along the streams. The above influences are conditioned by various physico-geographical factors (e.g. Čermák, 1968), which include catchment characteristics such as its area and shape, inclination of the terrain, height above sea level and the extent of the water course. The operation of some factors may vary in the course of the year (e.g. vegetation cover). In the water stream itself, not only is the discharge capability of the river bed, dictated by its morphometric characteristics (width, depth, inclination, curvature, bank and accompanying vegetation), important but also the discharge capacity of the inundation territory. Many of these natural factors have frequently been changed over time by the activity of man, projecting itself in the character of the land-use. In the Czech Republic, between 1845 and 1999 the share of agricultural land dropped from 66.9% to 54.3%, a fall projected into the growth of forest areas from 28.8% to 33.4%, and other areas from 4.3% to 12.3% (Table 2). The course of the flood is significantly affected by aquatic structures and adaptations of the water courses. Many technical interventions into natural water courses and their bank zones (Fig. 5) have been connected on the one hand with efforts at their utilisation as transport routes and sources of energy, drinking water and that put to industrial use, and on the other hand with efforts to eliminate or reduce the impact of floods. This is why water reservoirs have been built with retention spaces and rivers have been regulated, apart from territories in use by protective dams. As part of the regulation, natural meanders have often been eliminated and the water courses straightened and shortened (e.g. Langhammer et al., 2004). At the same time, attempts have been made to ensure that adjacent inundation territories are well capable of discharge for the smooth draining of floods. These efforts, however, for all their positive influences, also have engendered some negative consequences from the viewpoint of anti-flood protection, such as the accelerated spread of flood waves through water reservoirs and the regulated sectors of water courses. The building of anti-flood dams solves the problem of protection only in a given sector of the river and the danger of floods from such concentrated volumes of water is shifted to the lower reaches of the river. The progressive development of the inundation territories and their utilisation for

290

SUMMARY

building, recreation and other purposes (particularly in towns and their surroundings) has been detrimental; similarly, the spread of vegetation through wind dispersal of seeds has been inhibited, while problems also arise from the dislocation of floatable objects and trees from inundation territories during floods, with subsequent formation of barriers in narrow parts, particularly in bridge profiles (Gabriel, 1995). In a number of cases, the conditions for draining high waters have substantially deteriorated in comparison to the past, one example being the situation on the Vltava in Prague (Gabriel and Nacházel, 1997; Malý, 1999). Weirs and dams are used for raising the water level. The main function of water reservoirs is the long-term stabilisation of natural, temporally and irregularly distributed discharges, and optimum utilisation of the water accumulated. The greater part of the total of a reservoir is used for these purposes — the reserve (accumulation) volume — whereas the lesser part is reserved for protection purposes — the protective (retention) volume (Fig. 6). Since, however, water reservoirs are, generally speaking, multi-purpose, many requirements made on their utilisation may well clash. The total volume of the reservoirs and their retention space in

the catchment of the Vltava are 1,805.5 and 172.1 million m3, respectively; in the catchment of the Elbe (without the Vltava and the Ohře) 149.4 and 35.8 million m3, in the catchment of the Ohře 497.3 and 41.7 million m3, in the Odra catchment 380.9 and 55.8 million m3 and finally, in the Morava catchment 524.5 and 83.7 million m3, respectively (Matějíček and Hladný, 1999). Building weirs serves the purpose of raising of the water level even at low discharges so that the water can be made use of in various ways: for maintaining year-round navigable conditions, stabilisation of the ground water regime, and so on. Water levels in weir “reservoirs” are usually kept constant, without delimitation of the protective volume. While in the case of dams, flood waves or their parts are caught in the protective volumes of the reservoirs, flood discharges pass by weirs practically uninfluenced. Many weirs are then flooded or circum-inundated, and the water level can exceed the level of the normal raising (Gabriel and Nacházel, 1997). With respect to the above facts, it is necessary to consider the present water courses to be influenced to a greater or lesser extent, which has effects on the formation of the runoff, as well as on the flood situations and their impacts.

3 INFORMATION TO DATE ON THE STUDY OF FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC AND IN A EUROPEAN CONTEXT In the Czech Republic the causes, progress and impacts of the largest floods have been studied most frequently on the one hand immediately after the events, on the other after a longer or shorter lapse of time, often with the objective of modern evaluation or comparison with recent disasters: a) March 1845 (e.g. Krolmus, 1845; Kakos and Kulasová, 1995; Kremsa and Šámalová, 1995) b) May 1872 (e.g. Bernat, 1872; Kořistka, 1872; Purkyně and Vogel, 1872; Zhoubná povodeň, 1872; Anonym, 1873; Harlacher, 1873; Kakos, 1972; Kašpárek, 1984; Křivková, 2001; Müller and Kakos, 2004) c) September 1890 (Povodeň v Čechách, 1890; Augustin, 1891a, 1897; Benešovský-Veselý, 1891; Kakos and Kulasová, 1990)

d) July 1897 (Povodeň, 1898; Kakos, 1997a, 1997b; Vašátko and Kakos, 1997; Müller and Kakos, 2003). The characteristics of floods for a total of 181 hydrological stations before 1965, including the highest maximum peak discharge and the values of N-year floods for N = 1, 2, 5, 10, 20, 50 and 100 years have been presented by Čermák et al. (1970). The floods on the Vltava in Prague and on the Elbe at Děčín were described in a paper by Novotný (1963b) and from the point of view of hydrometeorological analysis in studies by Kakos (1977, 1978b, 1983, 1985, 1990b, 1996a). From other parts of the Czech Republic, floods in the catchment of the Odra in July 1903 have been

INFORMATION TO DATE ON THE STUDY OF FLOODS

described (e.g. Zeman, 1961; Polách and Gába, 1998), on 29 June 1958 (Kříž, 1959), in July 1960 (Kříž and Sochorec, 1963), in August 1972 (Doležel et al., 1976), in August 1985 (Hošek et al., 1988) and in a summary for the period of instrumental observations (Řehánek, 2003). The return period of severe floods in the Odra catchment has been evaluated by Kříž et al. (1964). A number of studies have analysed, as well as the occurrence of the flood, the causative precipitation and its synoptic origins: for the catchments of the Otava and the Berounka on 11 August 1925 (Kocourek et al., 1926), the Zrzávka and the Jičínka on 19 August 1958 (Čerkašin, 1959), Silesia (Brádka, 1967), the Jedovnický potok Brook on 23 July 1972 (Burkhardt, 1973), the catchments of the Lužická Nisa and the Smědá (Barbořík and Chamas, 1974), the Bečva (Mihola, 1974, 1976), the Nebílovský potok Brook on 30 April 1975 (Balatka and Sládek, 1975, 1977; Barták and Kakos, 1981), the Jizera in August 1978 (Kremsa and Novák, 1978; Balatka, 1979; Balatka and Sládek, 1980), the Stěnava and the Metuje on 17–18 June 1979 (Kakos, 1979a, 1979b; Kremsa, 1979), in July 1981 (Kakos and Vrabec 1981; Kakos, 1982; Seifert, 1982), the catchment of the Dyje on 17–23 May 1985 and the Morava catchment on 7–9 August 1985 (Matějíček, 1986), the Besének on 19 June 1986 (Hrádek and Ondráček, 1986), the Litavka catchment on 21 June 1986 (Johanovský et al., 1986), the Jílovský potok Brook on 1 July 1987 (Chamas and Kakos, 1988; Kašpárek et al., 1989), the catchments of the Otava and the Lužnice (Vavruška, 1989), the Dřevnice on 26 June 1987 (Polišenský, 1990), the Železná Ruda region on 31 July–4 August 1991 (Sulan, 1992), the Otava on 21–22 December 1993 (Baloun and Marhan, 1995), southern Bohemia 1993–1996 (Baloun and Matějovská, 1997), the Berounka catchment in January 1995 (Cvalín, 1995), the region around Blansko and Žďár nad Sázavou on 15 July 2002 (Soukalová, 2002). Brázdil et al. (2000), Hanslian et al. (2000) and Štekl et al. (2001) analysed extreme daily precipitation totals in the Czech Republic and their impacts on the rise of floods. They confirmed the importance of cyclones progressing along the classic Vb trajectory (named after van Bebber, 1881, 1883) as well as along trajectories lying west of it (Fig. 7). This information was utilised before for the forecast of floods on the Odra (Kakos, 1974; Koblihová, 1989). Great interest in the problems of floods in the Czech Republic was stimulated by the disastrous floods in Moravia and Silesia in July 1997 (Fig. 8),

291

studied subsequently from different viewpoints (Kakos, 1997b, 1997c, 2001b; Květoň et al., 1997, 2000; Pavlík and Sandev, 1997; Povodně a krajina ’97, 1997; Řehánek and Kříž, 1997; Řezáčová et al., 1997, 1998, 2000; Soukalová et al., 1997; Tolasz, 1997; Březina et al., 1998; Dostál, 1998; Kolektiv autorů, 1998a; Krajina a povodeň, 1998; Matějíček, 1998; Šálek, 1998; Ungerman, 1998; Matějíček and Hladný, 1999; Vaishar, ed., 1999; Munzar and Ondráček, 2000; Vaishar and Munzar, eds., 2000, 2001; Dostál et al., 2002; Řehánek, 2002; Vaishar et al., 2002). The situation was similar in Poland (e.g. Lorenc, 1997; Malinowska-Malek, 1997; Olszowicz, 1997; Niedźwiedź and Czekierda, 1998; Kundzewicz et al., 1999; Kundzewicz, 2002a) and in Germany (Bronstert et al., eds., 1998; Grünewald and Schümberg, 2000; Horlacher, 2000), where the flood of January 1995 on the Rhine was also noticed (Ulbrich and Fink, 1995; Fink et al., 1996). A number of further papers concerned the subsequent tragic flood in eastern Bohemia in July 1998 (e.g. Jirásek, 1998; Kolektiv autorů, 1998b; Hančarová et al., 1999; Kakos and Řezáčová, 1999; Kubát, 1999a; Metelka, 2000; Šálek, 2000). Most recently, the disastrous flood in Bohemia in August 2002 has been thoroughly analysed (Fig. 9) (Kohut, 2002; Květoň et al., 2002; Kubát et al., 2002; Pavlík et al., 2002; Šercl et al., 2002, 2003; Brožková and Kendík, 2003; Coufal, 2003; Hrnčíř and Sklenář, 2003; Kašpar, 2003; Komárková and Kučera, 2003; Řezáčová et al., 2003; Langhammer et al., 2004; Špatka et al., 2004; Hladný et al., 2005; on a Central European scale, see also Ulbrich et al., 2003a, 2003b). Further to floods in the period of instrumental measurement, considerable attention has also been paid to the study of historical floods. This is particularly evident in historical overviews such as those for the Elbe at Litoměřice (Katzerowsky, 1886; Donek, 1932), for the Ohře (Lůžek, 1975; Kynčil and Lůžek, 1979; Kynčil, 1983; Munzar and Pařez, 1997), for the Czech Lands before 1500 (Brázdil and Kotyza, 1995) or for the lower Elbe, the Vltava and the Ohře (Kotyza et al., 1995). Other lists of floods either do not quote their sources or are biased by non-critical acceptance of the reports (such as Dlouhý, 1899; Brožková and Friedel, 2000; Kovář, 2002; Votruba and Patera, 2004). Kotyza (1990) studied floods on the Ohře in connection with the development of this river and with the destruction of medieval settlements. Státníková (1995) and Pažourek (1997) have discussed historical floods in Prague.

292

The chronology of floods on the basis of documentary data and systematic observations on the water courses in the Czech Republic, particularly on the Vltava and the Elbe, have been studied by Křivský and Pejml (1985), Brázdil (1998), Brázdil et al. (1999, 2004a, 2004b), and Brázdil and Bukáček (2000). Several papers have dealt with the evaluation of selected historical floods: 9 May 1582 on the Teplá at Karlovy Vary (Munzar, 2003), in 1598 in the Czech Lands (Munzar, 1998), in February 1784 on the Vltava in Prague (Elleder and Munzar, 2004a, 2004b), in 1813 in eastern Moravia and Slovakia (Horváthová, 2001, 2003), in spring 1830 in Central Europe (Munzar, 2000), in March 1881 and February 1909 on the Ohře (Kynčil, 1992). Munzar and Kysučan (2000) evaluated reports on floods in old prints dating back to the 16th century. Munzar (2001) processed past anti-flood edicts and instructions in the Czech Lands. Watermarks are an important source of data for the study of historical floods (Fig. 10), a collective list of which for the drainage area of the upper and lower Vltava, the territory of Prague and of the lower Elbe was published by Marhold (1966a, 1966b, 1967a, 1967b). In Prague the heights of the Vltava floods were also described by the level of the water with respect to the relief of “Bradáč” (the Bearded Man) (Elleder, 2003). German researchers have paid special attention to the problems of historical floods, both in the analysis of individual historical floods (such as Bork, 1988; Glaser and Hagedorn, 1990; Militzer et al., 1999; Deutsch, 2000; Tetzlaff et al., 2001), and in summarising works with broader analyses (Fügner, 1995; Krahe, 1997; Schmidt, 2000; Deutsch and Pörtge, 2001; Deutsch, 2004; Pohl, 2004). Numerous papers have concentrated on the analysis of the series of historical floods in Central Europe and the study of their dynamic and climatological causes, linked to typical circulation conditions (such as Sturm et al., 2001; Glaser et al., 2002; Jacobeit et al., 2003; Mudelsee et al., 2003, 2004; Wanner et al., 2004). Historical floods have, of course, been given considerable attention in other regions as well (such as the Rhine delta, see Tol and Langen, 2000) and in European countries, such as England (Archer, 1999; Williams and Archer, 2002), Italy (Pavese et al., 1992; Camuffo and Enzi, 1996; Guidoboni, 1998), Austria (Rohr, 2003, 2004; Strömmer, 2003), Spain (Barriendos and Martín-Vide, 1998; Barriendos and Coeur, 2004) or in Switzer-

SUMMARY

land (Pfister, 1988, 1999; Pfister and Hächler, 1991; Gees, 1997). With respect to possible climatic changes as a consequence of global warming, changes in runoff and flood waves have been simulated by Buchtele et al. (1995) for the catchment of the Elbe and the potential impacts on the hydrology and water management in the Czech Republic evaluated by Hladný et al. (1996, 1997). The radiation driving the anthropogenically conditioned changes in the chemical composition of the atmosphere could well result in an intensification of the hydrological cycle (Cubash, Meehl et al., 2001) and in an increase in flood risk (White et al., 2001). With respect to the great natural variability of the runoff process, it is, however, far from simple to isolate anthropogenically-conditioned climatic changes (Kundzewicz, 2002b; Prudhomme et al., 2002). Milly et al. (2002) found, for selected world catchments (with areas over 200,000 km2) a significant increase in the frequency of severe floods in the 20th century. According to calculations based on climatic models, it seems inevitable that this trend should continue. Christensen and Christensen (2003), using the regional climatic model HIRHAM4 for scenarios IPCC A2 and B2 (2070–2100) pointed out a probable increase in significant precipitation episodes conditioning major floods in many parts of Europe, even though summers should be generally drier. An increase in frequency and intensity of heavy precipitation in Europe has also been confirmed by a simulation of the general circulation on the ECHAM4 model for a doubling of CO2 content in the atmosphere (2060– 2089) (May et al., 2002). The mean annual discharges seem set to increase in Northern Europe, but decrease in Central and Southern Europe. At the same time, there should be an overall decrease in maximum peak discharges in consequence of the reduction of snow cover (Northern Europe), an increase in evaporation (Central Europe) and a decline in precipitation (Southern Europe). Kundzewicz et al. (2004) analyzed 195 long series of maximum annual discharges, of which, employing the Mann-Kendall test, only 27 series exhibited a statistically significant rising trend, and 31 a statistically significant falling trend. At the same time, of 71 European series only 11 demonstrated a statistically significant rise and 9 series a drop. No significant trend in the occurrence of numbers of floods (1941–1980) and the size of annual maxima (1941– 1990) was found for 890 hydrological stations in Great Britain (Robson et al., 1998).

SYNOPTIC CAUSES OF FLOODS

293

4 SYNOPTIC CAUSES OF FLOODS Since most mixed floods in the Czech Republic occur from December to March, these cases are further denoted as floods of the winter type. Several floods in the first decade of April have also been added to them. Ice floods can also occur almost simultaneously with mixed floods (Fig. 11); in fact, they rather tend to precede them. As floods of the summer type are further denoted rain floods, most of which occur from April to October, several floods in November have also been added to them.

4.1 FLOODS OF THE WINTER TYPE Sufficient reserves of water in snow combined with high positive air temperatures for at least 2–3 days in succession to melt snow are prerequisites to the onset of mixed floods. With increasing wind speed at positive temperatures, melting rate is accelerated by the advection transfer of heat into the snow layer. This melting may also be significantly affected by rain precipitation. Reserves of water accumulated in the snow cover depend on its physical condition. Whereas one centimetre of new powder snow corresponds to 1 mm of water after melting, changes in the crystalline structure of snow through its consolidation (melting, freezing, the intrinsic pressure of its own mass), 1 cm of melting solidified old snow results in a layer of water 4 mm or more deep. In terms of the vertical plane, melting of the snow layer spreads both from the surface down and from the bottom up. In the horizontal plane, the melting of snow proceeds in height-demarcated belts from the lowest places along the water courses towards higher altitudes (Matějíček and Hladný, 1999). The snow cover can, however, retain melted or rain water in cavities among snow crystals until such time at which the retention capacity is exhausted. A greater depth of snow cover thus has, unlike a fast-melting, thin layer of snow, a somewhat “braking” effect on the formation of discharges. Whenever the melt is accompanied by rain, and frozen soil inhibits soaking, the water from snow flows off together with rain water, and the danger of flooding increases (Matějíček and Hladný, 1999). The basic assumption behind the occurrence of floods of the winter type is the onset of conspicuously above-normal temperatures. This situation

occurs during the progress of cyclones to the north of the Czech Republic, when our territory finds itself temporarily in the warm sectors of these cyclones, with an intense inflow of warmer air from the Atlantic region, right of the trajectory of their centres or on the edge of warm anticyclones. The pattern of their progress is to some extent similar to the trajectories of cyclones I to IV (see Fig. 7) according to van Bebber (1883). More plentiful precipitation falls with the warm fronts and on undulating frontal interfaces in the region of the upper frontal zones at synoptic situations NWCZ, NCZ, NECZ1 and NECZ2 (the abbreviation for a situation characterises the position of cyclone C with respect to the territory of the Czech Republic; Z stands for the existence of the frontal zone, and the index record alternatives of type) (Brázdil and Štekl, 1986). However, in the case of the progress of a cyclone from the Mediterranean region, east of the Czech Republic in the period from December to March (and/or even at the beginning of April), mixed floods are practically absent, because in the rear part of the cyclone, due the flow from the northern quadrant, cooling usually sets in at as negative temperatures and precipitation in the form of snow (see Chapter 5.2.6.1).

4.2 FLOODS OF THE SUMMER TYPE Copious rain precipitation is required for rain floods to occur (Hirschboeck et al., 2000; Štekl et al., 2001). In Central Europe, the highest danger of flooding is concomitant with the progress of Mediterranean cyclones from northern Italy to the north-east, along the van Bebber trajectory Vb (see Fig. 7), more generally when the “precipitation-forming” cyclones proceed from the southern quadrant across the territory of the Czech Republic or Slovakia to the northern quadrant. The territory affected by continuous intense precipitation finds itself in the cold rear part of the “precipitationforming” cyclone, i.e. to the left of the trajectory of its centre. This is why deviations in mean daily air temperatures on days D–4 to D–1 before the flood are prevailingly negative, one of the characteristics typical of a period of several days before the day of culmination. In a “precipitation-forming” cyclone, generating ample continuous precipitation on its cold side, a surface flow convergence occurs there that is

294

connected with a considerable horizontal pressure gradient (Štekl et al., 2001). This arises between the “precipitation-forming” cyclone with a centre above south-eastern Poland, south-western Belorussia or the Ukraine and an anticyclone with a centre approximately above the Bay of Biscay or somewhat more to the north-east. At the same time retrograde warm, and/or occluded fronts and orographic effects are in operation to windward in mountain or sub-montane regions, strengthened by the horizontal pressure gradient previously mentioned. In the period 1879–2003, on the territory of the Czech Republic, 73 days were registered on which, at one station at least, the daily precipitation total reached a value of ≥150.0 mm (see also Štekl et al., 2001). This set of extreme daily precipitation totals (further EDPT) contains 50 cases of continuous precipitation (68.5%) and 19 cases with torrential precipitation (26.0%); for 4 days (5.5%) precipitation of the transitory type occurred. EDPT of a continuous character have been associated with thermally asymmetric cyclones (air pressure at their centre around 1000–1005 hPa), situated mainly in what is known as the “action” space north-east of Czech Republic territory (synoptic situations C2, EC1 and NEC1 — Table 3). The longer the cyclone remains in this space, the greater is its precipitation effect (e.g. on 6–8 July 1997). A significant share in the halting of cyclone movement is taken by the effects of anticyclones above southern Scandinavia (Kašpar, 2003). Most “precipitation-forming” cyclones (74.4%) proceed to Central Europe along a southern trajectory from the Mediterranean region (Vb, Vbs, VI) (Fig. 12). Along their trajectories, as well as circulation effects, the character of the active surface over Southern Europe also participates, including the mountainous obstacle of the Alps. Whether it concerns cyclones proceeding from the region of the Mediterranean or cyclones from the Atlantic Ocean (25.6%), a high content of humidity in the atmosphere is an essential prerequisite for extreme precipitation. Atmospheric fronts do not participate significantly in the generation of extreme continuous precipitation connected with situations of types C2, EC1 and NEC1 (68.0% of cases). In situations of types B1 and C1 (20.0% of cases) the effect of frontal waves, warm fronts and occluded fronts asserts itself. The rise in extreme continuous precipitation in situations C2, EC1 and NEC1 has to a great extent been associated with orographically-generated upward move-

SUMMARY

ments of air on the windward sides of the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids), the Hrubý Jeseník (Mountains), the Krkonoše (Giant Mountains) and the Jizerské hory (Mountains) (Štekl et al., 2001). Marked cyclonic features within the sea level pressure field over northern Moravia and Silesia during extreme continuous precipitation are typical. In the case of torrential precipitation, the link between the synoptic situation and the occurrence of rain floods is markedly weaker, because suitable synoptic conditions operate only as a triggering mechanism for strong convection and the occurrence of extreme precipitation totals is further determined by the dynamics of the growth of a convective storm. In these cases, the connected intensities of short-term torrential rains substantially affect the course of flash floods (Horák, 1910; Novotný, 1925; Trupl, 1955, 1958; Zahradníček, 1985; Kašpárek and Krejčová, 1993). EDPT of a torrential character have most frequently occurred in modifications of the typical situation, NWC (26.3%). Here, in a prevailingly south-western upper flow, cold fronts, mainly undulating and expressed by a marked horizontal gradient of air temperature and connected near the surface with elongated troughs of low pressure or cyclones of subsynoptical scope, proceed across the territory of the Czech Republic. Surface convergence, the origins of lines of instability, undulation of fronts and a number of further factors on a subsynoptical or smaller scale create the impression that the location of the rise of extreme torrential precipitation is of a random character. Their origin is not unambiguously connected with mountain regions, and their totals are not dependent on the altitude. From the viewpoint of synoptic analysis, extreme torrential precipitation is brought on by similar mechanisms as in type NWC and also in situations of types B, B2, WB and WC. Somewhat different from the typical situations so far mentioned is extreme torrential precipitation on the southern side of anticyclones and in the rear parts of cyclones, where an important contributory factor to the intensification of precipitation is upper cyclonality. Another important factor in the occurrence of extreme torrential precipitation is also the existence of a frontal interface in the proximity of the affected territory. However, the effect of cyclonality is only on a subsynoptical or smaller scale in comparison with continuous precipitation.

SYNOPTIC CAUSES OF FLOODS

Further to the total of causative precipitation, the origin and evolution of a rain flood is also affected by the spatio-temporal distribution of precipitation in the catchment. Particularly dangerous are cases when continuous precipitation progressively intensifies for several days, because extraordinarily high precipitation totals fall into an already saturated catchment. Thus, in August 2002 precipitation had led to extreme saturation in, above all, the southern part of the Vltava catchment before the first flood (Müller, 2003). For the evaluation of preceding saturation in a catchment in the summer half-year, the antecedent precipitation index API30 was used, which is the weighted arithmetical mean of daily precipitation totals for the last 30 days before the day to which it is determined:

where Sn (mm) denotes the daily precipitation total n days before day d and the value 0.93 is the evaporation constant (Hladný, 1962). In the case of floods from torrential rains, preceding saturation of the catchment does not play such a large role as in continuous precipitation, when the sub-surface runoff participates in the rise of flood discharges to a far larger extent.

4.3 THE CLIMATOLOGY OF EXTREME DAILY PRECIPITATION TOTALS IN THE TERRITORY OF THE CZECH REPUBLIC 4.3.1 Absolute daily precipitation maxima In the period 1879–2003, an absolute daily precipitation maximum in the Czech Republic of 345.1 mm was measured on 29 July 1897 at the Nová Louka station (780 m) in the Jizerské hory (Mountains) (Table 4). In the 20th century, an absolute daily maximum of 260.9 mm was recorded on 6 July 1997 at Studniční hora Mt. (1554 m) in the Krkonoše (Giant Mountains). On 12 August 2002, at a German Meteorological Service (Deutscher Wetterdienst) station at Zinnwald (882 m) in the Krušné hory (Ore Mountains), located about 0.5 km from the Czech-German frontier, a total of 312.0 mm was recorded. Absolute daily precipitation maxima in the territory of the Czech Republic in the period 1879– 2003 have been associated with cases of EDPT (see above). Whereas in 1880–1959 at least 4–6 days

295

with EDPT occurred per decade (in the 1910s, 11 days), since the 1960s the variability of their occurrence has grown significantly, to between eight days (the 1970s and 1990s) and one day (the 1980s) (Fig. 13). Of all 73 cases, 14 (19.2%) occurred in 1991–2003. From the viewpoint of the annual number of days with EDPT, the year 2002 (with six cases) has been, together with 1997 (with five cases), the most extreme so far. The number of these days in other years has never exceeded three (see Fig. 13). Another peculiarity of 2002 consisted in the duration a three-day uninterrupted period with EDPT (11–13 August), as occurred in 1997 (6–8 July). The two cases mentioned resulted in extreme floods from water courses (see Chapters 5.3.8 and 5.3.9). About two-thirds of all cases of EDPT are related to continuous heavy precipitation. They tend to be connected with the progress of temperatureasymmetrical cyclones from the Mediterranean region (e.g. Brázdil and Štekl, 1986; Hanslian et al., 2000; Štekl et al., 2001). In the case of daily totals of above 200 mm they are, as a rule, cyclones that slowed down or even stopped (mostly above the territory of southern Poland), and/or moved in retrograde fashion. In more than 90% of cases these are connected with a trough of low pressure and a central cyclone over Central Europe and situations characterised by a cyclone east, north-east and north-west of the territory of the Czech Republic. As a result of windward effects, the rise in precipitation is evident especially in the mountainous northern and north-eastern borderlands (Fig. 14), where the daily total of ≥150.0 mm corresponds with a 20–50-year return period. To a lesser extent the windward effect also asserts itself in the Krušné hory (Ore Mountains), in the Šumava (Mountains) and in the Novohradské hory (Mountains). Outside the mountainous regions, EDPT is relatively well-isolated, because exceeding a total of 150.0 mm corresponds to a return period of two hundred years or more (Šamaj et al., 1982, 1983, 1985). Such totals are then generally linked with thunderstorm downpours, occurring mostly in troughs of low pressure or near the centres of cyclones linked with cold or undulating cold fronts.

4.3.2 Maximum one-to-seven-day precipitation totals For rain floods, both the preceding saturation of the catchment and immediate causative precipitation are decisive. Therefore, maximum one-to-

296

seven-day precipitation totals have been calculated from the absolute annual daily maxima, derived from about 700–1000 stations with simultaneous measurements in one year. For the calculation of maximum one-to-threeday totals, digital grid maps of annual precipitation maxima of a given duration, on the basis of all rain-gauge observations for 1890 and onwards for each year of the period 1896–2003, were worked up using GIS tools. The values found for each cell of the grid (1×1 km of territory) were transposed into technical time series of a length of 109 sequential elements, from which parameters for a Gumbel distribution were calculated and estimates for selected N-year precipitation determined. These estimates were compared to the precipitation totals measured. If the measured value was higher than the estimate of the hundred-year total, then as the hundred-year precipitation total had been selected arbitrarily, the total between the first and second highest measured values in the series was established. The value of the parameter of the scale (variability) of the respective Gumbel distribution was adapted with respect to this. The resulting maps for various durations of precipitation originated as the maximum for the grid obtained by the interpolation of the hundred-year estimates in cells and the grid formed by the interpolation of cells containing at least 50 years of observation. The maps of maximum four-to-seven-day precipitation were complemented in GIS by the orographic interpolation of estimates of hundredyear precipitation (Gumbel distribution) from annual maxima of 1000 technical series from the period 1961–2002, for which digitised data were available. Final maps were created by comparison of the maximum of the grid of these estimates with the grid for precipitation lasting one day shorter (estimates of totals of more days must not be lower than the estimates of totals with a lower number of days). Thus high precipitation occurring before 1961 was to some extent taken into consideration. The highest maximum one-to-seven-day precipitation totals for N = 100 years are linked above all to the region of the Jizerské hory (Mountains) and

SUMMARY

the Krkonoše (Giant Mountains) in Bohemia, the Hrubý Jeseník (Mountains), and the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids) in Moravia and Silesia (Figs. 15–21). Less conspicuous is another region of higher precipitation in the Šumava (Mountains). These are territories in which orographically intensified continuous precipitation, which can further be intensified by downpours linked by immersed convection cloudiness, participates in high totals. On the other hand, oneday maxima of precipitation in lower sites can confidently be ascribed to local torrential rains at periods of intense convection. Fig. 22 demonstrates the dependence of the estimates of hundred-year maximum one-day to seven-day totals on the duration of precipitation in comparison to one-hundred-year, one-day precipitation. At mountain stations, such as at Lysá hora Mt. (1324 m) in the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids), Desná-Souš (772 m) in the Jizerské hory (Mountains) and Churáňov (1118 m) in the Šumava (Mountains), maximum precipitation can mainly be attributed to orographically intensified continuous precipitation. On the other hand, Prague-Ruzyně (364 m) in central Bohemia and Pohořelice (183 m) in southern Moravia represent stations in lower positions, where estimates grow particularly in the maxima for one-day to three-day precipitation; and then do not vary very much and grow further for only six-day and seven-day totals. It appears that the repetition of precipitation episodes occurs there after a shorter (one-day to three-day) break. At the Lysá hora Mt. station, in comparison with Prague-Ruzyně, a swifter rise in maximum one-day precipitation totals is evident with an increasing return period N (Fig. 23). This can primarily be ascribed to the influence of “precipitationforming” cyclones occurring over south-eastern Poland and to orographic intensification of continuous precipitation in the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids). Maximum daily precipitation totals at the two stations in the period 1946–2003 do not show any statistically significant trends (Fig. 24).

CHRONOLOGIES OF FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC

297

5 CHRONOLOGIES OF FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC IN THE PERIOD OF SYSTEMATIC HYDROLOGICAL OBSERVATIONS 5.1 HISTORY OF SYSTEMATIC HYDROLOGICAL OBSERVATIONS Systematic hydrological observations in Bohemia started on the “imperial” rivers, the Vltava from České Budějovice to Mělník and the Elbe from Mělník to the state frontier in 1851, performed at hydrological stations at Mělník, Litoměřice, Ústí nad Labem and Děčín. By 1825 regular observations had begun in Prague (see Chapter 5.2.1.1). In 1859 measurements began on the Vltava at České Budějovice, later at Štěchovice and Karlín, and on the Lesser Elbe at Pardubice. Measurements were carried out almost exclusively by employees of the Building Division of the Imperial Royal Governor’s Office. After a disastrous flood on the Berounka and the Ohře on 25–27 May 1872 (Chapter 5.3.3) and an unusually dry year in 1874 (Augustin, 1894; Kakos and Müller, 2004a), the Hydrographic Committee for the Czech Kingdom was established at the instigation of the Land Parliament. Its hydrometric section, charged with observing water stages and measuring discharges, was headed by Prof. Andreas Rudolf Harlacher (1842–1890, see Vischer, 1990) (Fig. 25). The ombrometric section dealt with the observation and measurement of precipitation and was headed by Prof. František Josef Studnička (1836–1903, see Němcová, 1998) (Fig. 26), who also published the results of these measurements (e.g. Studnička, 1887). The results of measurements were published in year-books from 1875 to 1894 (Výsledky dešťoměrného pozorování v Čechách, and/or Výsledky vodoměrných pozorování v Čechách). The hydrometric section had the privilege of establishing further hydrological stations on the “land” rivers, for which detailed instructions were laid down for observations at intervals of 6, 12 and 18 hours (Harlacher, 1880), whereas on imperial rivers the observations took place only once a day (in the morning). Harlacher himself designed an improved current meter with electrical contacts, and performed numerous discharge measurements on the Elbe at Děčín and on other Czech rivers. He

started quantifying discharges and made the connection between the water borne by rivers with precipitation, as well as founding the forecast service on the Elbe for Ústí nad Labem and Děčín (Novotný, 1963a; Daňková et al., 1975). After the disbandment of the Hydrographic Committee in 1888 there were 15 stations on imperial rivers and 32 stations on further water courses (Výsledky, 1890). The organisation of hydrographic and ombrometric observations was subsequently entrusted to the Hydrographic Section of the Technical Office of the Agricultural Council for the Czech Kingdom. In 1891, a regular daily telegraphic forecast service on the Elbe was established, using telegraphy both for water transport purposes, and for safeguarding against floods (Zařízení služby prognósní, 1892; Richter, 1895). Whereas in Bohemia the hydrographic service was already in operation in 1875, within the Austrian monarchy the organisational status of the hydrographic service (Organisations-Statut, 1894) was confirmed only in December 1894. It formulated its tasks and formed executive bodies: the Central Hydrographic Office (K. k. hydrographisches Centralbureau) in Vienna, together with hydrographical divisions and accessory bodies for observing precipitation and water stages in the individual Lands. The Vienna office started publishing a universal year-book on all rivers in the Austro-Hungarian Empire, starting with the results for 1893 (Jahrbuch des K. k. hydrographischen Central-Bureaus). In Bohemia, at the beginning of 1896, the Land Hydrographic Division passed into state administration as an independent division of what was then the State Building Service of the Governor’s Office (Novotný, 1963a). After the establishment of Czechoslovakia, hydrographic services remained in much the same form as they had been in Austria. In 1919, the State Hydrological Institute was established in Prague with an executive hydrographic department in each Land: for Bohemia in Prague, for Moravia in

298

Brno, for Silesia in Opava (Daňková et al., 1975). The institute continued to issue regular hydrological reports and was entrusted with the methodological direction of the hydrological service. In Bohemia it remained a division of the Land political administration in Prague, and after 1927 of the Land Office. In 1930 a new building for the Research Hydrotechnical Institute was opened and the designation was changed to the T.G. Masaryk State Research Hydrological and Hydrotechnical Institutes. From 1 February 1951 the State Hydrological and Hydrotechnical Institute became the State Water Management Research Institute. The hydrological service was amalgamated with the Water Management Centres (Dub, 1975). In accordance with a government edict on 27 November 1953, the hydrological service was merged with the State Meteorological Institute into a new Hydrometeorological Institute (Novotný, 1963a), which took over responsibility for hydrological services. The Czech and the Slovak Hydrometeorological Institutes were established after the federal reorganisation of the country in 1969. The development of the hydrology of surface and ground waters fell to the Hydrometeorological Institute (Daňková et al., 1975) with a step-by-step extension of the station network and of automation within it. After a flood on Slovak water courses in 1960, hydrological forecasts were markedly extended and further utilised (Daněk, 1976; Kříž, 1979). A system of three-grade flood activity was introduced for determining flood danger (see § 70 of Act No. 254/2001 of the Digest). As a documentary centre for the gathering, classification and evaluation of data about natural water sources, the Hydrofond was established in 1972 (Kříž, 1989). After the break-up of Czechoslovakia on 1 January 1993, the Czech Hydrometeorological Institute has continued to organise fundamental hydrological activities within the Czech Republic. The use of modern technology and of effective computer applications has resulted in further improvement of operative hydrological activities and a broader utilisation of hydrologic modelling (Kubát, 1999; Horký et al., 2004).

5.2 FLOODS ON SELECTED RIVERS IN THE CZECH REPUBLIC 5.2.1 The River Vltava in Prague 5.2.1.1 History of hydrological observations From the records of the Klementinum meteorological station for 1775–1839 it appears that peak

SUMMARY

water stages and the course of the Vltava floods were also recorded at the same time. The first hydrological station was established by the city administration only in 1825 in a section gauge at the Old Town weir (Novotný 1963b). This was located on the right bank near the Old Town mills (Fig. 27), and the water stages were only read on a pole scaled in Vienna feet from 1860. Later, a wood-lath water gauge with a divided metric scale was placed on the embankment wall. The water stages were recorded once to three times a day. The observations were carried out by staff of the municipal economic office and then by employees of the municipal water supply office. Since it was impossible to unambiguously determine the discharge by means of these measurements (no allowance for abstraction of water for the operation of municipal mills, employment of sluice gates), in 1867 the state river management built a new water gauge at Karlín on the right bank of the Vltava in a section of unraised water. Despite the corruption of its measurement data due to the construction of the navigation step at Troja in 1902, regular measurements were taken there until 1927. As early as 1898, the state river management arranged in advance that a water-gauge station be built at Modřany. At first, water stages were recorded from two water gauges situated 40–50 m from each other. From 25 July 1928 onwards, measurements began with a water-stage recorder built in the section of the upper water gauge (Novotný, 1963b). Measurements ceased here after the construction of a weir at Modřany and in 1986 were replaced by readings from a new water-stage recorder station placed downriver at Chuchle. 5.2.1.2 Basic hydrological characteristics of the River Vltava in Prague The Prague-Modřany hydrological station covered 26,689.5 km2 of the catchment of the river Vltava (i.e. 95.0% of the total area of the catchment), and the Prague-Chuchle station 26,719.9 km2 (i.e. 95.1%). The discharge of the Vltava at Prague is influenced to a considerable extent by its most significant tributaries, the Berounka (catchment 8,861.4 km2), the Sázava (4,349.2 km2), the Lužnice (4,226.4 km2) and the Otava (3,788.2 km2) (Fig. 28). The mean annual discharge of the Vltava in Prague is 148 m3.s-1, with an absolute maximum of 5,160 m3.s-1 achieved during the flood of 14 August 2002. In the mean annual distribution of the runoff (Fig. 29), a conspicuous concentration of the maxi-


299

ma of the discharge to March (relatively expressed 15.1%) and April (13.0%) is evident. This is associated with the winter accumulation of snow precipitation and the spring melt of snow cover. The minimum discharge in August (5.8%) and September (5.6%) can be attributed above all to the considerable contribution made by evaporation to loss of precipitation water in the preceding months and with the drop in mean precipitation totals towards the end of summer. The hydrological regime of the River Vltava in Prague was markedly affected by the construction of the water reservoirs that make up what is known as the “Vltava Cascade” (Table 5). Its effect during floods became evident for the first time on 10 July 1954, when the flood wave was reduced by retaining the water in the partly-filled Slapy reservoir, the dam of which was being finished at the time. Whereas the unaffected discharge, at 2,920 m3..s-1, was the second largest in the 20th century after 15 March 1940 (Fig. 30), only 2,240 m3.s-1 flowed in Prague (Table 7). According to Kašpárek and Bušek (1990) the effectiveness of the Vltava Cascade in the diminution of floods in Prague drops with increasing discharges; at the Q100 level it contributes only one third of the total diminution. Once its protective volume is exceeded, the effect of the cascade can be very small, with Prague not protected at all from floods originating in the Berounka catchment. The ultimate load test for the Vltava Cascade was the disastrous flood of August 2002 when, through a combination of several factors acting simultaneously, its effect on peak discharges was virtually nullified (Výsledná zpráva, 2003; Vyhodnocení katastrofální povodně, 2004). Model simulations have indicated that this effect would be similar even with other variants for manipulation with the reservoirs (Hladný et al., 2005).

the decade 1851–1860, a consistent 12 (11.5%) in the decades 1881–1890 and 1891–1900. In the 20th century, floods were most frequent in 1941–1950 (nine cases), whereas in the decade 1961–1970 only one flood occurred (in June) and only one in 1991–2000 (in December). Contrasted with the latter half of the 19th century, in the following 50 years the number of Prague floods dropped by a factor of almost two and in the latter half of the 20th century even more than three (Table 8). This can mainly be ascribed to a conspicuous decrease in the number of winter and early spring floods; on average, 44.7% of all floods fall to the months of February and March. While in 1851–1900 they were 21, in 1901–1950 they were 14 and in the next period of 50 years only four, with the February floods not taking place at all. The extremity of the Vltava floods has also ameliorated since the 19th century (Table 9): in the period 1851–1900 the hundred-year flood was achieved twice and the fifty-year flood once, whereas in 1901–1950 the most conspicuous flood was classed as a fifty-year example and in the last period (1951–2000) as only a twenty-year one.

5.2.1.3 Chronology of Prague floods in the period 1825–2003 Kakos (2001a) compiled a chronology of the Vltava floods (Table 7, Fig. 31) exceeding the value Q2 (1,090 m3.s-1 — Table 6), using critical evaluation of the published maximum peak discharges in Prague for the period 1825–1954 (Novotný, 1963b) and data from the database of Czech Hydrometeorological Institute (CHMI). The frequencies of the Prague floods have showed a generally decreasing trend since the latter half of the 19th century. Of 104 floods recorded in 1821–2000 (including the flood of 26 July 1824), 13 of them (12.5%) fell in

5.2.1.4 Synoptic causes of floods on the Vltava in Prague For an objective determination of the character of the sea level pressure (SLP) field in the EuropeanAtlantic region, using the Principal Component Analysis (PCA), the division of floods has been drawn up as winter, summer and indefinite types (Kakos, 1982). The SLP data come from the database of the British Atmospheric Data Centre (http://www.badc.rl.ac.uk/home/) and analysed for the region 50°W–50°E and 30°N–80°N with steps of 5° latitude and 10° longitude, i.e. for 121 grid points. For floods of the winter type, SLP was analysed on days D–5 to D, 2 in floods of the summer type on days D–3 to D. The share of total explained variance was determined for each principal component (PC) at the same time. Figs. 32–33 are interpreted only on the scores of the first three PCs, explaining approximately 58–70% of the total variability of SLP. In the case of 37 winter floods (Fig. 32) in PC1, a zonal type of circulation dominates with the flow of warm oceanic air into Central Europe from the west or south-west, explaining on days D–5 to D–1 2

D denotes the day of flood culmination (i.e. maximum peak discharge).

300

32–39% of SLP variability. Lower air pressure is prevalent in the northern part of the Atlantic Ocean between Iceland and Scandinavia with a gradual shift over Scandinavia, whereas higher pressure is bound to the region of the Azores High and South-Western Europe. Typical of PC2 is the formation of a mighty region of low pressure west of the British Isles, when Central Europe receives a warm flow from the south-west (on days D–5 to D–3 it explains to 21–23% of SLP variability). A further circulation type indicates a meridional circulation, with a flow of warm air from southern directions between the region of lower air pressure over the Atlantic Ocean and of higher air pressure over North-Eastern Europe. In the rise of 25 summer Vltava floods (Fig. 33), the position of the “precipitation-forming” cyclone with its centre above the eastern part of Central Europe is important. This is particularly evident in PC1 on days D–2 and D–1 and in PC2 one day before the flood. In the case of PC1 it is, moreover, possible to follow the progress of the region with lower pressure from the Mediterranean area into Central Europe between days D–3 to D–1, when PC1 explains to 28–30% of SLP variability. According to Huth and Buchtele (Dlouhodobé změny klimatu, 2004) subjective catalogues of synoptic situations are, however, more suitable for the description of floods than objective classification. For the territory of the Czech Republic a classification has been determined taking into consideration synoptic processes according to the direction and cyclonic (anticyclonic) nature of the circulation for the duration of the natural synoptic period (Brádka et al., 1961). Twenty-eight types of synoptic situations (Table 10) were determined by abstracting substantial features — pressure formations, frontal zones and frontal systems — from a larger set of similar situations dated back to 1946 (Katalog, 1967, 1972 — further as “CHMI-classification”; to the distribution of precipitation at the above situations see e.g. Brádka, 1972; Kopecká, 1985; Křivancová and Vavruška, 1997). Since a great number of floods occurred before 1946, classification worked up for the territory of Germany by Hess and Brezowsky (1952, 1969) and completed by Gerstengarbe et al. (1993) has been used for their analysis. Altogether 29 types characterise “Grosswetterlagen” situations with zonal (four types), meridional (18 types) and mixed circulation (seven types), according to the position of the controlling pressure formations and cyclonic

SUMMARY

or anticyclonic weather characters (Table 11). This classification expresses the conditions well for western Bohemia, but the circulation schemes become regionally shifted farther east. According to CHMI-classification, winter floods on the Vltava (11 cases analysed) are linked with marked warming arising out of the inflow of warmer air from the region of the Atlantic Ocean in the western quadrant (Wc, Wcs, Vfz, SWc2, NWc) (Fig. 34). On days D–5, D–4 and D–1 the situation Wc occurred most frequently (progressively, 36, 36 and 27%), which on days D–3 and D–2 was exceeded by the frequencies of NWc (27% all). On all five days before the flood culmination, situation SWc2 (on days D–5 to D–3 27% each) was also a notable representation. An exclusive occurrence of the above situations on days D–5 to D–3 indicates the duration of several days of thaw before the culmination of the winter floods. On days D–5 and D–3 to D–1 situation Wcs occurred repeatedly, which is relatively less frequent but, particularly in the border mountains of Bohemia, richer in precipitation (Brádka, 1972). In the Hess and Brezowsky classification, in the Vltava winter floods (37 cases), a substantially more pronounced dominance of western situations (Wz, Ws and Wa) is evident (Fig. 35). Thus the relative frequencies of the occurrence of situation Wz vary from 46% (D–2) to 30% (D–5) and situation Ws from 24% (D–1) to 16% (D–5 and D–4). In comparison with the CHMI-classification, the share of situations NWz and SWz is essentially smaller. Decisive for the rise of the summer floods on the Vltava (seven cases) are, according to the CHMI classification, precipitation-rich situations with the progress of surface or upper pressure lows (C — on all days 43%, Cv — 14% on days D–2 and D–1) or troughs of low air pressure (B — 29% on days D–3 to D–1) across Central Europe (Fig. 36). A south-western cyclonic situation of the 3rd type (SWc3) is added to them and on day D–3, with situation Wc as well (14% all). Analogous dominance in the occurrence of individual synoptic situations is less evident in the analysis of 25 summer floods according to the Hess and Brezowsky catalogue (Fig. 37). Thus on day D–3 situations NWa with 16%, NEa and Wz with 12% have been the most often represented. The same percentage share (12%) is also exhibited by the frequencies of types Wz, NWa and TM on day D–2 and Wz on day D–1. On the last-mentioned day, situation TM was recorded in 20% of cases. Such an extensive variety of situations is the


301

consequence of the lower expression capacity of this classification for synoptic conditions in the eastern quadrant towards the Czech Republic, which are decisive for the rise of summer floods because of the passages of “precipitation-forming” cyclones, particularly along trajectory Vb. The above character of SLP analysed by the PCA method and prevailing frequencies of occurrence of certain significant synoptic situations according to the two catalogues can also be considered characteristic of the rise of winter floods on the Ohře at Louny and of the rise of summer and winter floods on the Elbe at Děčín.

5.2.2.3 Chronology of the Louny floods in the period 1884–2003 Maximum peak discharges exceeding Q2 = 407 m3.s-1 (Table 12) of the Ohře at Louny were selected for compiling a chronology of floods in the period 1884–2003 (Table 13). Decadal frequencies of occurrence of floods at Louny reached 4 cases in the decade 1911–1920, in the years 1961–1980 and after 1987 no “at-least-two-year” flood occurring (Fig. 41). The low number of flood situations with small maximum peak discharges in recent decades has been mainly due to manipulation at the Nechranice water structure. Of 24 floods recorded in 1884–2003, their concentration to March is evident (ten cases — i.e. 41.7%), February and January (five cases each — i.e. always 20.8%), to which there fell altogether 83.3% of all floods. With the exception of the flood of July 1954, no flood exceeding Q2 has been observed in the period from May to October. Floods on the Ohře are thus linked with the melting of snow cover, accompanied by rain precipitation. Thus the largest flood, on 3 February 1862, was due to a sudden thaw combined with unusually heavy rains, as was the second largest flood, of 6 February 1909. The third great Louny flood, at the end of November 1890, was linked exclusively with rain precipitation (Keller, 1890; Hydrologisches Gutachten, 1910; Kynčil, 1983, 1992; Schönbach, 2002). Monthly frequencies of flood occurrence exceeding Q2 appear in Table 14 and in Table 15 with floods of the winter and the summer hydrological half-years with respect to their N-year return period.

5.2.2 The River Ohře at Louny 5.2.2.1 History of hydrological observations The first hydrological station (Louny I) was established in 1884 on the right bank of the Ohře, in the form of an oblique water gauge on a slope. From 24 May 1901 the station (Fig. 38) was equipped with a water-stage recorder of Ganser type II. In 1951 a new station was established (Louny II) higher upriver. In 1952 a water-stage recorder was situated in a walled lodge. The water stages and maximum discharges have thus been available from Louny since the beginning of 1884, the mean daily discharges since 1922. 5.2.2.2 Basic hydrological characteristics of the River Ohře at Louny The section of the Louny station concludes the 4,982.8 km2 of the River Ohře catchment (i.e. 88.8% of the whole catchment; outside this, about 988 km2 are in Germany). The most significant tributaries of the Ohře are the Odrava (catchment 497.5 km2), the Blšanka (482.5 km2), the Teplá (407.5 km2), the Libocký potok Brook (339.4 km2) and the Svatava (299.7 km2) (Fig. 39). The discharge characteristics of the Ohře at Louny were markedly affected by the building of various water reservoirs on this river (Skalka — put into operation in 1964; Nechranice — 1968) and on its tributaries (Březová — the Teplá, 1934; Jesenice — the Odrava, 1961; Stanovice — the Lomnický potok Brook, 1982). The mean discharge of the Ohře at Louny is 36 m3.s-1, to a highest value to date of 1,135 m3.s-1, recorded during a flood on 3 February 1862. In the mean annual variation, the highest monthly discharges go to March (15.6%) and April (14.7%), whereas the lowest discharges come towards the end of summer and the beginning of autumn (August 4.4%, September 3.9%) (Fig. 40).

5.2.3 The River Elbe at Děčín 5.2.3.1 History of hydrological observations Regular daily observations of water stages on the river Elbe at Děčín began on 1 January 1851 (Novotný, 1963b). The first water gauge was located on the right bank of the Elbe on the embankment wall below the former chain bridge, and observations continued there until 1877. Since 1875 the second water gauge on the left bank upstream pillar, directly in the section of the former chain bridge, was used, where measurements also continued in the following period (Fig. 42). 5.2.3.2 Basic hydrological characteristics of the River Elbe at Děčín Of the River Elbe catchment, 51,103.9 km2 is concentrated to the section of the Děčín hydrological station (i.e. 35.5% of the total catchment). The

302

most important tributary is the river Vltava (28,090 km2, i.e. 54.7% of the Elbe catchment in the territory of the Czech Republic), followed by the Ohře (5,617.7 km2), the Jizera (2,193.4 km2), the Orlice (2,037 km2), the Ploučnice (1,193.9 km2), the Cidlina (1,177.0 km2) and the Bílina (1,070.9 km2) (Fig. 43). The mean discharge of the Elbe at Děčín is 312 m3.s-1 (an absolute maximum of 5,600 m3.s-1 was estimated for the flood of 30 March 1845). In the annual variation of mean discharges (Fig. 44) the maximum fell to March (13.5%) and April (13.2%) as a result of the spring melting of the snow cover in the border mountains of Bohemia and on the Bohemian-Moravian Highlands. The lowest discharges occurred in the period from August to October, with a minimum in September (5.2%). 5.2.3.3 Chronology of the Děčín floods in the period 1851–2003 The chronology of the Elbe floods at Děčín exceeding Q2 = 1,830 m3.s-1 (Table 16) in the period 1851– 2003 is given according to Novotný (1963b) and after 1954 has been completed by Kakos (2001a) (Table 17). The frequencies of Elbe floods have exhibited a generally decreasing trend since the latter half of the 19th century (Fig. 45). Of 74 registered floods, ten of them (13.5%) occurred in the decade 1851– 1860, followed by the decade 1941–1950 with nine cases (12.2%). On the other hand, only one flood in each was recorded for 1901–1910, 1961–1970 and 1991–2000. Much like the situation on the Vltava in Prague, it is also possible to observe in the Elbe floods at Děčín an important reduction of their numbers since the latter half of the 19th century, when their frequency dropped by a factor of two in 100 years (Table 18). This decrease was linked mainly with the drop in the number of floods from February to April (1851–1900 — 23 floods, 1901–1950 — 13 floods, 1951–2000 — 5 floods), with the February and April floods disappearing altogether. In the last fifty years the number of rain floods has increased relatively more markedly in the summer months. Since the 19th century, the number of corresponding floods has dropped for each return period, as has the highest N-year return period (Table 19): 1851–1900 — one hundred-year flood and two fifty-year floods, 1901–1950 — two twentyyear floods (Fig. 46), 1951–2000 — two ten-year ones. With the exception of N = 50, in all further cases the prevalence of floods in the winter hydro-

SUMMARY

logical half-year over the summer one is evident. With the increasing N-year return period, the prevalence of the winter hydrological half-year over the summer one is steadily dropping (which also holds for the floods on the Vltava in Prague).

5.2.4 The River Odra at Bohumín 5.2.4.1 History of hydrological observations Measurement of the water stages of the Odra began in 1899 on the right bank near the frontier road bridge at Starý Bohumín (Fig. 47). The station was equipped with a water-stage recorder in 1907. From 1891 observations were carried out on the left bank of the Odra about 150 m downstream at the Annaberg station (today the Polish Chalupki), according to which maximum peak discharges at Bohumín were reconstructed for the years 1896– 1898 (Kříž et al., 1964). Řehánek (2004), referring to the third volume of the publication “Der Oderstrom, sein Stromgebiet und seine wichtigsten Nebenflüsse” (Berlin, 1896) gives 502 cm in 1831 on the Odra at Bohumín (Oderberg) as the oldest water stage. This water gauge was to have been established by the Prussian administration as early as in 1821, but it measured water stages only irregularly, evidently only at higher discharges. It was probably situated on the left bank of the Odra near Paseky or Antošovice, but without any link to Annaberg, which began measurements only on 1 February 1891. The Annaberg station probably linked up with these observations, because the material evaluates its observations for 71 years (1821–1891). 5.2.4.2 Basic hydrological characteristics of the River Odra at Bohumín Up to the section of the Bohumín station are 4,662.3 km2 of the Odra catchment (i.e. 45.3% of the whole catchment in the territory of the Czech Republic). The most important tributaries of the Odra up to the Bohumín section are the Opava (catchment 2,088.8 km2, of which about 123 km2 is in the territory of Poland) and the Ostravice (826.8 km2), at the state frontier with Poland the River Olše (1,120.7 km2, of which about 445 km2 is in the territory of Poland) (Kříž, 1971) (Fig. 48). The mean annual discharge of the Odra at Bohumín is 42 m3.s-1 (absolute maximum 2,160 m3.s-1 on 8 July 1997). In the relative annual variation, the highest discharges are those of March (14.7%) and April (13.3%), the lowest October (5.3%) (Fig. 49).


303

5.2.4.3 Chronology of the Bohumín floods in the period 1896–2003 Discharges of the Odra at Bohumín exceeding Q2 = 547 m3.s-1 (Table 20) were chosen for the classification of the Bohumín floods in the period 1896– 2003 (Table 21). The highest number of floods fell to the decade 1931–1940 (nine cases, i.e. 20.9%), whereas after 1950 their number reached only 1–3 floods per decade. Almost three quarters of the observed floods were recorded before 1950 (Table 22, Fig. 50). With the exception of the hundredyear flood in 1997, the N-year return period of the recorded maximum peak discharges also dropped markedly after 1950 (Table 23). For the River Odra at Bohumín the decisive factors are, in contrast to the three Bohemian rivers, floods of the summer type, linked with ample to extreme precipitation (see e.g. the two largest floods to date, in July 1997 and July 1903). At a discharge of 674 m3.s-1, the heaviest winter flood, 22 March 1947, did not even reach a value of Q5. As well as a high share of floods from June to July (25 cases, i.e. 58.1%) with a maximum in July (14 cases, i.e. 32.6%) a higher occurrence of floods in May, September and October is also worthy of note (in all months always five floods, i.e. 11.6% each).

a conspicuous elongation of the Azores High over Western Europe. The importance of cyclones of Mediterranean origin for the rise of summer floods on the Odra (13 cases analysed) is also evident from the frequencies of occurrence for the synoptic situations on days preceding the maximum peak discharge. Thus, according to the CHMI-classification on days D–3 and D–2 situations C, B and Bp predominated, characterised by the progress of pressure lows across the Czech Republic territory or in its proximity, which occurred in 62% and 69% of all cases respectively (Fig. 52). During these situations, considerable precipitation occurs especially in the region of the Hrubý Jeseník (Mountains) and the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids) (Brádka, 1972). On the above days, situations Nc, NEc and Ec were also represented, associated with the progress of the centre of the cyclone more to the east of the territory of the Czech Republic, while on the front edge of the cyclone the wind blows from the north-eastern quadrant. Situations C and B were also significant on days D–1 and D, when situation NEc already prevailed with 46% occurrence. On these days the cyclone, after passing Czech Republic territory, shifted to the north-east of it, from where it still affected the situation in the Odra catchment with its precipitation field. A prominent representation of the northeastern cyclonal situation NEz is also evident in analysis of 40 summer floods according to the Hess and Brezowsky catalogue, with maximum frequency of occurrence on days D–3 (15%) and D–2 (17%); on day D–1 its relative frequency was congruent with the western cyclonic situation Wz (15%) (Fig. 53). From further situations, relative frequencies reached an occurrence of ≥10% of the situation NWz and TM for D–3, NWz and NWa for D–2, NWz and TrM for D–1.

5.2.4.4 Synoptic causes of floods on the Odra at Bohumín The decisive factor in the rise of summer floods on the Odra at Bohumín is the progress of cyclones from the region of the Mediterranean, mainly along the Vb trajectory, with their precipitation intensified by the orographic effects of the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids) and the Jeseníky (Mountains), together with their tunnel effect (see e.g. Horák, 1910; Brádka, 1967; Kakos, 1974; Kakos and Štekl, 1998; Hanslian et al., 2000; Štekl et al., 2001). Using PCA, the variability of SLP for 40 cases of summer floods on days D–3 to D (Fig. 51) has been studied. The first three PCs clarify about 58% of the variance of SLP on days D–3 to D–1 and about 61% of day D. The position of the proceeding cyclones is obvious in PC1, to which about one-third of the whole variability falls, for day D–2 (with the centre over Slovakia) with a shift to the north-east on the following day D–1. On the day of the flood D, the region of low air pressure recedes even more to the east. The flow of cold air in these situations from the north-west over the territory of the Czech Republic is confirmed by the position of

5.2.5 The River Morava at Kroměříž 5.2.5.1 The history of hydrological observations The observation of water stages on the River Morava at Kroměříž began in March 1881 on a water gauge installed at the first bridge on the district road from Kroměříž to Bystřice pod Hostýnem. Until 17 February 1888 observation took place only once a day, after which the water stages were read three times a day (Fig. 54). Starting with November 1907, in connection with the regulation of the Morava (Fig. 55), measurements began at

304

a provisional wooden bridge, and on 26 September 1909 observations were shifted to the regulated part of the river. Discharges started to be registered in 1916. The hydrological regime of the Morava up to Kroměříž is affected by abstraction and manipulation on the water structures. However, there is a rough balance between abstraction and the release of waste waters (Hydrologické charakteristiky, 1966). 5.2.5.2 Basic hydrological characteristics of the River Morava at Kroměříž There is an area of 7,014.4 km2 of the Morava catchment (i.e. 26.4% of its overall catchment) up to the section of the Kroměříž station. The most important tributary of the Morava above Kroměříž is the Bečva (catchment 1,625.7 km2) and in the farther part of the stream the Dyje (13,418.7 km2) (Fig. 56). The mean annual discharge of the Morava at Kroměříž is 51 m3.s-1 (an absolute maximum 1,034 m3.s-1 occurred on 10 July 1997). In the relative annual variation, the highest discharges occur in March (16.6%) and April (14.4%), the lowest in August to October, with the minimum in October (4.7%) (Fig. 57). 5.2.5.3 Chronology of Kroměříž floods in the period 1881–2003 Maximum peak water stages (≥450 cm) measured in 1881–1915 on the Morava at Kroměříž were as follows (type of flood: Z — winter, L — summer): 1) 1881, 12–13 March — 520 cm (Z) 2) 1882, 28 November — 490 cm (Z) 3) 1886, 31 March — 508 cm (Z) 4) 1888, 12 March — 527 cm (Z) 5) 1888, 31 March — 458 cm (Z) 6) 1891, 13 March — 520 cm (Z) 7) 1891, 26 July — 494 cm (L) 8) 1892, 2 February — 453 cm (Z) 9) 1893, 26 February, 2 March — 470 cm (Z) 10) 1893, 19 March — 450 cm (Z) 11) 1895, 31 March–1 April — 520 cm (Z) 12) 1897, 3 March — 491 cm (Z) 13) 1897, 1 August — 480 cm (L) 14) 1900, 11 April — 450 cm (Z) 15) 1901, 16 March — 520 cm (Z) 16) 1903, 12 July — 540 cm (L) 17) 1903, 20 November — 550 cm (L) 18) 1907, 16 July — 510 cm (L) 19) 1909, 1 April — 520 cm (Z) 20) 1910, 8 September — 532 cm (L) 21) 1911, 21 May — 545 cm (L).

SUMMARY

The chronology of Kroměříž floods for the period 1916–2003, exceeding Q2 = 443 m3.s-1 (Table 24), is expressed in Table 25 and in Fig. 58. The number of floods in the period 1916–1950 (18 cases) was the same as in 1951–2000 (Table 26). With the exception of the flood in 1997, since 1951 there have been only two- to five-year floods, whereas in the preceding 35 years the figures were one hundred- and one fifty-year flood, two twenty-year floods and four of the ten-year type. This information confirms the above-mentioned falling trend in the number of floods. Of 36 recorded floods, 15 were of the winter synoptic type and 21 of the summer. The most frequent occurrence was observed in July (eight cases, i.e. 22.2%), followed by those in February and March (five cases each, i.e. 13.9% each). The most disastrous floods were solely of the summer type (one in July and two in September). The frequencies of floods are listed in Table 27 according to their N-year return period, with respect to the summer and winter hydrological half-years. 5.2.5.4 Synoptic causes of floods on the Morava at Kroměříž PCA was applied to SLP for 26 winter and 26 summer floods. In the winter floods there is a drop in the explained variance of SLP in the first three PCs from 65–66% (days D–5 to D–2) to 53–54% on days D–1 and D (Fig. 59). For PC1 the dominant zonal transfer of warmer air from the region of the Atlantic Ocean, linked with the well-expressed region of low pressure between Iceland and the British Isles, is evident; in the processed section of the European-Atlantic region, the Azores High is not markedly expressed. Another component of PC2 indicates the flow of warm air conditioned by a cyclone to the south-west of the British Isles (D–5), shifting in further days to above the Brittany peninsula (D–1) and farther to the North Sea. Whereas for the most important PC1 the character of SLP during the floods on the Morava approaches a situation explaining part of the Vltava floods in Prague, for PC2 and particularly for PC3 the differences in the overall character of SLP increase. Clarification of the first three PCs for the summer floods in the catchment of the Morava gives results of 64% (D–3) to 67% (D) of the variability of SLP (Fig. 60). In the same way as for the Odra, the most prominent PC1 is associated with a region of lower pressure east or north-east of the territory of the Czech Republic and with a well-


305

expressed elongation of the Azores High into Central Europe. This can be derived from the fact that for both catchments a total of 18 pairs of summer floods corresponded in date of culmination or differed by only 1–2 days. The equivalent characters of SLP for the floods in the two catchments are also evident for PC2. For PC3, however, the differences increase. In the case of the rise of winter floods on the River Morava (10 cases analysed), according to the CHMI-classification a connection is evident in a temperature increase due to the flow of warmer air in situation Wc, prevailing on days D–4 to D–1 (40% each), and situation SWc2 on days D–5 and D–4 (40% each) (Fig. 61). In further situations, there have also been cases with warmer flow into Central Europe (Wcs, NWc, SWc3, Bp, Vfz), mainly with a 10% frequency of occurrence. The dominance of similar synoptic situations on days before the 26 winter floods studied can also be confirmed by reference to the Hess and Brezowsky catalogue. In all cases, situation Wz was the most prevalent, with relative frequencies between 46% (D–2) and 31% (D–5 and D–1) (Fig. 62). On day D–5 situation SWz also claimed a more prominent share (19%); however the value of 10% was exceeded in frequency only on two subsequent days. On all days only Ws frequencies exceeded a limit of 10%; on day D–1 it even occurred in 23% of cases. Turning to the 11 summer floods analysed on the River Morava with respect to the CHMI-classification, the situation was similar to that on the Odra. Whereas on day D–3 situation C prevailed (36%), followed by B and Bp (18% each), on the subsequent two days the most frequent situation was B (36%), followed by C and NEc (27% each) (Fig. 63). In relative frequencies of occurrence of synoptic situations catalogued by Hess and Brezowsky preceding the 26 summer floods studied, the most prominent representation was on day D–3, with the situations Nz and TrM at 15% each, on day D–2 the situations TrM (19%), Wz and NWz (15% each), and on day D–1 Wz and TrM (19% each) (Fig. 64). Also over 10% were the relative frequencies of situations Wz, NWa, NWz and NEz for D–3, Na and NEz for D–2, NWz, Na and NEz for D–1. A non-negligible share of anticyclonic situations (NWa, Na) indicates problems with the application of this classification to Czech Republic territory.

5.2.6 Comparative analysis of floods on selected rivers in the Czech Republic 5.2.6.1 Classification of synoptic situations in relation to floods In the summer type of floods, central cyclones (C) and troughs of low pressure (B) over Central Europe according to the CHMI-classification (Katalog, 1967, 1972) dominate unambiguously on days D–3 to D–1. The highest frequency of the north-eastern cyclonal situation NEc occurs from day D–1 for the Odra, which corresponds with the prevailing movement of a “precipitation-forming cyclone” into the eastern quadrant. Only 4–7 types occur on every day, and on day D–1 only four types. These include the progress of cyclones along the southern trajectory which, from December to March, assert themselves as subnormal, in this case prevailingly sub-zero, temperatures (Starý, 1989; Křivancová and Vavruška, 1997). A much wider diversity of situations is evident in the Hess and Brezowsky classification (Gerstengarbe et al., 1993), linked on the one hand with a higher number of flood cases evaluated than in the CHMI-classification, and on the other hand with the occurrence of more diversified synoptic situations on the territory of Germany, more distant from the “precipitation-forming” cyclone. Nevertheless, it is possible to find congruent or at least very similar types with higher frequency, such as TrM and TM, corresponding to B and C. While for the Morava and the Odra types NEz, NWz and Wz clearly dominate, types NWa and NEa also appear with higher frequency for the Vltava, already signalling the anticyclonic field over Germany. A much higher diversity of synoptic types (10–17), more than double with respect to the CHMI types, hints again at a lower applicability of the German classification for the study of days immediately preceding floods in the territory of the Czech Republic. In the case of winter floods on the Vltava and the Morava, similar types prevail in both classifications (Wc, Wcs and SWc2, and Wz, Ws and SWz, respectively). Concerning the wider diversity of types according to the German catalogue, the same holds as has been noted for the summer type. 5.2.6.2 Relations between floods on the Vltava and on the Elbe Certain hydrometeorological peculiarities of the territory of Bohemia have been demonstrated by comparison of the size of the maximum peak discharges of corresponding floods on the Vltava

306

in Prague and on the Elbe at Děčín, dictated by the hydro-geographical characteristics of the partial catchments (Kulasová et al., 1998b). To the two discharge-gauging sites mentioned above another has been added on the middle Elbe at Brandýs nad Labem. From comparison of their readings it follows that in the summer hydrological half-year (May–October) there is a relatively higher influence from the Vltava floods on the size of culminations on the Elbe at Děčín than in the winter half-year (November–April) because, as a rule, a large part of the Vltava catchment is more often and more strongly affected by continuous intense precipitation than the catchment of the middle and lower Elbe, particularly in situation Vb (van Bebber, 1883). In contrast, during winter floods the effect of the snow melt increases in northern and eastern Bohemia in comparison with the contribution from the Vltava catchment. With the growing value of the maximum peak discharges, the effect of the Prague floods on the discharge of the Elbe at Děčín further increases. Relatively minor with respect to the total are the cases of simultaneously occurring floods at all three selected hydrographic sections (Kulasová et al., 1998b). This is because the catchment of the Vltava and that of the central Elbe seldom operate at maximum peak discharge simultaneously, particularly in the summer hydrological half-year. 5.2.6.3 Flood seasonality Even within the small territory of the Czech Republic it is possible to find considerable differences in the occurrence of floods during the year (Hladný, 1972). Floods of the winter type dominate for the largest catchments studied, i.e. on the Vltava in Prague (66%), on the Elbe at Děčín (73%) and on the Morava at Kroměříž (58%) (Table 28). The seasonality of floods on the two remaining rivers, however, is significantly different, with respect to the area of their catchments. Whereas on the Ohře 92% of cases are winter floods, on the Odra 93% are summer floods. The high frequency of rain floods at Bohumín from May to October may be attributable largely to the windward effects of the terrain characteristic of the mountain systems of the Hrubý Jeseník (Mountains), the Oderské vrchy (Mountains) and the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids), with substantial intensification of rain precipitation, particularly in Vb situations (Štekl et al., 2001). These situations occur much more frequently than cases in which cyclones affect the

SUMMARY

Krušné hory (Ore Mountains) with their precipitation areas. To the west, the frequency of cyclones — mainly Mediterranean — drops sharply, which is above all due to the position of the Alps, on the southern side of which these cyclones arise most frequently. In the whole period 1884–2003, flooding at Louny due to a Mediterranean cyclone occurred only in July 1954 when, although the cyclone started along a typical Vb trajectory, its centre became unusually retrograde, moving from Poland to the north-west to Germany and Denmark. This also gave rise to the most severe rain flood on the Vltava in Prague in the 20th century. Furthermore, extraordinary precipitation on 12 August 2002 in the Krušné hory (Ore Mountains) was due to a prominent cyclone progressing from the south directly to the north, with a trajectory similar to that of Vb (Fig. 102); this one, however, unlike 1954, had no retrograde movement; its intense precipitation affected an only small area of the Ohře catchment in the eastern part. In the winter season, on the other hand, the preponderate part of the Ohře catchment, with the prevailing south-western to western flow of warmer air from the Atlantic Ocean, is under the influence of windward effects. Also in winter, minor differences in altitude in the windward regions are sufficient to be reflected in the intensification of rain precipitation, far more so than in summer. This occurs particularly in the western part of the Krušné hory (Ore Mountains), the Smrčiny (Highland), the Slavkovský les (Forest) and the Doupovské hory (Mountains), and/or also in the southwestern part of the České středohoří (Middle Mountains). With the exception of the central part of the Krušné hory (Ore Mountains), these uplands nowhere exceed an altitude of 1000 m, so that the thaws often affect even their highest areas. At the same time, the westernmost part of the Ohře catchment in the territory of Germany (Fichtelgebirge) is affected much more often by transitions of prominent frontal systems from the west with occasional rain than the Odra catchment, situated more to the east. This, on the other hand, is situated at such synoptic situations, in the leeward part of the Hrubý Jeseník (Mountains), the Oderské vrchy (Mountains) and the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids), that thaws usually coincide with weak rain precipitation. This is also one of the main reasons for the relatively low number of winter type floods in the Odra catchment.


307

5.2.6.4 Cumulative effects of hydrometeorological extremes Two disastrous floods in 1997 in Moravia and Silesia and in 2002 in Bohemia, occurring within a mere five years, brought attention to the problem of the cumulative effects of extremes and their causes. The importance of this topic was further emphasised by the opposite extreme, severe drought and heat, in 2000 (Brázdil, 2003) and drought in 2003 (Pavlík et al., 2003). Even though such accumulation of extremes is open to interpretation as a signal of climatic change, similar cases of accumulation of extremes are also known from the past (Kakos and Müller, 2004a). Thus, after a great flood in September 1890 in Bohemia there followed an exceptionally dry year in 1893 (Augustin, 1894); another disastrous flood occurred in July 1897. An extreme flood in the Odra catchment in July 1903 was also followed by a great drought in Bohemia in 1904.

513 cm and a discharge of 4,500 m3.s-1.3 Then the water level started to go down. As well as the course of the flood described through the Klementinum observations (Novotný, 1963b, p. 80; Kakos and Kulasová, 1995), there exists another version, according to which the culmination began as late as at 1300 hours with a height of 545 cm (Krolmus, 1845, p. 142; Bohemia, 1845, No. 38, p. 1). In Prague, 114 streets were flooded and 946 houses (i.e. almost a third) stood in water in the Jewish Quarter, the Old and New Towns and in the Lesser Town (Krolmus, 1945, p. 136). In many cases the inhabitants were saved only at considerable risk to the rescuers’ lives (Fig. 67). The press at the time also mentioned two casualties when a boat capsized (Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1845, No. 96, p. 503). On both sides of the Vltava an area of more than 600 ha was under water. On the Elbe at Děčín, on 30 March 1845, the highest water stage touched 10.35 m above the original Děčín water gauge (derived maximum peak discharge 5,600 m3.s-1). The Elbe flooded its banks even before its confluence with the Vltava. Many communities were flooded near Kolín, Poděbrady, Čelákovice and Brandýs nad Labem. Kostelec nad Labem was almost under water. The territory around Mělník became one massive lake. The communities of Hořín, Obříství and Dolní Beřkovice were inundated and only the tops of roofs and trees could be seen. The communities of Kly and Tuhaň were completely destroyed; not a single house remained standing. An enormous lake formed in the surroundings of Litoměřice, reaching as far as Keblice (Fig. 68). The region between Velké Žernoseky, Žalhostice and Píšťany (completely demolished) was almost 2 m below water. The flood also undercut rocks below Lovosice, which then fell into the Elbe (Krolmus, 1845; Podzimek et al., 1976). In the Berounka catchment, maximum peak discharges occurred on 30–31 March. Beroun was also flooded. Considerable damage was also sustained in the catchments of the Úhlava, the Střela, the Javornice and the Otava. The territory between the Vltava and the Berounka from Zbraslav to Radotín was 190 cm below water. As shown by watermarks (Souček et al., 1927; see also Chapter 5.3.3), on the Berounka from the confluence with the Střela, this

5.3 COMPREHENSIVE ANALYSIS OF SELECTED DISASTROUS FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC 5.3.1 The March 1845 flood This was a typical mixed flood that occurred after a hard winter, with a great amount of snow and intense ice phenomena on water courses (Fig. 65). The winter started with moderate frosts at the beginning of December 1844 which, with a monthly precipitation total of 2 mm, was one of the driest on Klementinum records. At the end of January, severe frosts began, during which the ice on rivers sometimes reached a thickness of as much as 1 m. Sub-zero temperatures persisted until 23 March (March 1845 was the second coldest March in Prague-Klementinum according to longterm observations). Then a sudden warming set in, accompanied by rains and a strong, warm wind. The ice began to break over the rising water and started to move. The waters of the Vltava began rising in Prague on the evening of 26 March, when ice floes moved in above the weir (Fig. 66). After a drop in water level in the early hours of the following day, another marked increase in discharges began in the evening, caused by a new onset of ice floes. After another rise on 28 March, when at 1200 hours the ice movement ceased, the peak was reached on the following day at 0440 hours at a water stage of

3 Units employed before the introduction of the metric system are, with some exceptions, expressed directly converted into SI units.

308

flood did not reach the level of another disastrous flood on 25 May 1872. According to water stage measurements, the March flood on the Otava was lower that on 4 September 1890 (a mill at Zvíkov) and on the Sázava lower than the flood of 2 February 1862 (Havlíčkův Brod, Zruč nad Sázavou, Sázava-Černé Budy) (Kakos and Kulasová, 1995). In Moravia, by 25 March ice had already accumulated at the weir on the Dyje at Bohumilice, and caused flooding of the surroundings (Hübner, 1869, p. 772). With the exception of a few houses, the community of Mušov was flooded and its inhabitants had to leave houses that were threatening to collapse. The children found refuge in the school building on higher, unflooded, ground. The cattle were gathered onto a dry place near the parsonage (Moravia, 1845, No. 42, p. 167). On the river Morava at Moravičany, water ran into the village from the morning of 27 March (Ambrož, 1932, p. 139) and in Olomouc the flood was recorded on 29–31 March, but it then dropped swiftly (Moravia, 1845, No. 45, p. 178). In Brno, considerable damage resulted from a flood on the Svratka and the Svitava on 28–30 March. The running water damaged, among other things, a railway bridge near Vranovice and no trains could leave Brno. Due to the flooding of the Jihlava, the post-wagon near Pohořelice could not continue its journey to Vienna (Moravia, 1845, No. 39, pp. 155–156; Brázdil et al., 2005b). At Židlochovice the Svratka rose 439 cm above normal, broke the protective dams and flooded buildings in the surroundings of the river (Eder, 1859, p. 177). The wide extent of the damage was reflected in actual help to the people affected. On 3 April 1845 a society for the assistance of the unfortunates displaced by the flood was established, appealing to the population for financial and material help (Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1845, No. 98, pp. 513–514). Spontaneous financial help from individuals, groups and institutions continued for days, even months (e.g. Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1845, No. 109, p. 567; No. 147, p. 769; No. 160, p. 835).

5.3.2 The February 1862 flood The flood on 2–3 February 1862 was not preceded, as in other cases, by extreme cold periods, although minor negative temperature deviations in PragueKlementinum of about –1.0 °C from long-term means of December and January did occur (Fig. 69). The thaw began on the afternoon of 29 Janu-

SUMMARY

ary. On the following day, a strong west wind, which suddenly died on the morning of 1 February, was recorded with temperatures at about plus 4–7 °C. On 30–31 January precipitation totals in Prague were both 4.3 mm, but on 1 February the rain total was 26.4 mm (Stuchlík, 1960), which remains unsurpassed as a Prague February daily maximum. On this day, a conspicuous frontal interface was passing through, evidently around noon, connected with an independent core of lower air pressure at the stage of deepening cyclone. Before the passage of the front, near the ground, a stormy western flow was observed with clouds coming from the south-west. After the front had passed the wind died away quickly to calm, with a weak northeastern airflow from time to time. On 2 February, with strong rises in air pressure, the weather turned cold and snow fell (Kakos, 1977). A sudden rise in water stages in Prague, Louny and Děčín reached a level of Q100. In the case of the Ohře, this was the largest flood known to date (see Table 13), as was the case on the River Sázava at Poříčí nad Sázavou. On 3 February the level of the Elbe at Litoměřice reached a height of 687 cm, 91 cm lower than in 1845. Examples of the extent of damage can be found in the records of the lower Ohře catchment (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). The whole of Lenešice was flooded; one could go boating on the village green. Farm buildings and structures threatened to collapse and considerable quantities of poultry and cattle perished. The road to Postoloprty was deep under water. At Obora the cattle stood body-deep in water and people were forced up into their lofts. Protective dams were breached at Počedělice and the water reached 506 cm above normal (about 640 cm at the Louny water gauge). The waters reached the parish of Počaply on 2 February, which then, together with the church, remained inaccessible until 5 February (Kaněra, 1900, p. 242). On the river Jihlava at Dolní Kounice the flood took five human lives. On the night of 1/2 February when the ice moved, the river flooded its banks, destroying 180 houses, a bridge and a weir, damaging a mill, and so on. In the old Gothic church near the river, the water reached a height of 2 m (Řiháček, 2002). Much damage was done, particularly to buildings, barns and further agricultural building and equipment as well as to communities on the river Jihlava, such as Pravlov, Mělčany, Malešovice, Kupařovice, Pohořelice and Cvrčovice,


309

where one woman drowned. The imperial road between Smolín and Pohořelice was covered with blocks of ice which were removed only with great effort. Similarly, the river Dyje left its banks and caused damage (Brünner Zeitung, 1862, No. 32, p. 253). On the night of 5/6 February the Morava poured out around Olomouc, so that the surroundings became just one large sea, from which only individual buildings and islets stood out (ibid., p. 252).

The exceptional character of the event consisted above all in the extreme intensity of its torrential rains, forming an enveloping line of maximum recorded precipitation intensities in the territory of the Czech Republic with durations in the order of hours (Kakos, 2001b; Štekl et al., 2001). On 25 May at Mladotice, 237 mm fell in 1.5 hours and at Měcholupy 289 mm in about 12 hours, with intervals (Kořistka, 1872). This unusually long-lasting convective precipitation simultaneously affected an extensive territory (of the order of thousands of km2), for the greater part of just the Berounka catchment. The prevailing direction of the progress of the thunderstorms corresponded with that of the course of this river. The subsequent flood on the Berounka, from its confluence with the Střela, was the largest for several centuries (Souček et al., 1927) (discharges at Beroun: May 1872 about 3,000 m3.s-1 — Kašpárek, 1984; 13 August 2002 2,170 m3.s-1). The reason for the exceptional number of human losses during the May flood was the rapidity of its onset; minor streams were already culminating in the evening of 25 May and on the following day at the Vltava in Prague with a discharge of 3,330 m3.s-1 at a level of Q50 (Figs. 70 and 73). Extraordinary saturation of the substrate by precipitation water caused a landslide on the western slope of Potvorovský vrch Hill into the valley of the Mladotický potok Brook near the community of Mladotice and gave rise to a unique lake with an area of 5 ha and a depth of 14 m (Čermák, 1912; Janský, 1977; Vlček, ed., 1984).

5.3.3 The May 1872 flood One of the most tragic and disastrous floods ever to occur in the Czech Republic took place on 25–26 May 1872 in the catchments of the Berounka and the Ohře. It took around 240 lives and did material damage estimated at more than nine million gulden (Bernat, 1872). It was exclusively due to torrential rains over a period of hours. It was a unique case, because such floods in the Czech Republic usually affect only minor water courses. Although saturation of the catchment does not play such an important role in the rise of flash floods, in this case the value of API30 to 25 May exceeded 30 mm (the mean to this day is 20–25 mm), and in western Bohemia it was essentially higher (e.g. Plzeň 50 mm, Cheb 70 mm). On 25 May a conspicuously undulated frontal interface passed across Bohemia from south-west to north-east. The region west of Prague, affected by the most heavy precipitation, was situated to the north-west of this interface in cold air, where the wind was blowing from the north-east, whereas a warm south-western flow persisted in the heights. A cyclone had already formed on 24 May at this interface, to the south-west of Bohemia. It proceeded into Czech territory on the following day (Fig. 71). Its centre was located roughly to the south-east of Prague in the afternoon hours. The described situation resulted in the formation of intense upward movements in the atmosphere over an extensive territory with the formation of heavy convective storms exhibiting both multicellular character and considerable organisation. The torrential precipitation affected an elongated section of territory from western to northeastern Bohemia, but it was demonstrably not solely the progress of a single thunderstorm system. No active meteorological station was in operation in the affected region, and the stations in the surroundings measured only between 20–50 mm of precipitation (most Příbram, 48.0 mm) (Fig. 72).

5.3.4 The September 1890 flood The immediate cause of this flood was copious and continuous precipitation at the beginning of September 1890. However, the preceding summer, which was exceptionally wet, contributed to it; on the Vltava in Prague, the Q2 had already been exceeded on 9 August. According to the precipitation series for Bohemia (1876–2003), this was the fifth most rainy summer and the fifth most rainy August on record. Torrential rains on 25 August (Fig. 74) contributed to further saturation of the catchment. The high saturation of the upper reaches of the Berounka catchment was of special importance to the progress of the flood. The synoptic situation in Central Europe at the beginning of September was characterised above all by a considerable horizontal pressure gradient, between a strong region of high pressure (at about

310

1030 hPa) centred over Western Europe and an area of low air pressure over the Balkans. Data from Alpine stations at the time document the progress of the upper cyclone north-east from the Po lowland. Decisive precipitation fell on 1–3 September, although at no station did the daily total exceed 100 mm. The extended duration of the precipitation and its concentration into the Vltava catchment, in the southern part of which the intensification of precipitation took place above all on 1–2 September on the windward part of the mountains, due to a strong airflow from the northern directions, was thus crucial (Fig. 75). From measurements taken by 52 water-gauge stations in Bohemia it appears that firstly the upper Vltava was in flood passing through the Šumava (Mountains), as was the Malše draining the Novohradské hory (Mountains), where the highest precipitation had already fallen on 1 September. From the Lužnice, maximum peak discharge reached the Vltava as late as 6 September, i.e. at a time when the water level had started dropping. Two days earlier, the waters of the significantly-flooded Otava had made their way to the Vltava. From the Sázava, water flowed into the Vltava in smaller quantities than from the tributaries in the upper Vltava catchment. Less precipitation fell in the Berounka catchment than on the other tributaries of the Vltava but, because of the swift progress of the flood wave, its flooding was decisive for the culmination of the Vltava in Prague on the night on 4 September. The inflow from the upper Vltava and Sázava appeared in Prague only on the following day, and this resulted in retarded diminution of the flood wave (Fig. 76). Only on the evening of 8 September did the Vltava in Prague return to its banks. In Prague alone the flood claimed several dozen human lives. For example, during rescue activities in Karlín, a boat capsized and twenty sappers drowned (Knobloch, 1957, p. 44). The water flooded the lower part of the city and the suburban area. Approximately 4,000 houses were under water (Fig. 77). Some arches of the Charles Bridge collapsed (Fig. 78) under the pressure of accumulated timber, drifting barges and the remnants of swimming enclosures, all of which reduced the discharge section of the river bed. The discharge speed therefore increased and the pillars of the bridge were eroded. The ruination of Charles Bridge, irrespective of other great damage all over Bohemia, became headline news in the contemporaneous Czech press; it

SUMMARY

was perceived as a national disaster on the scale of the Great Fire in the National Theatre of August 1881 (Scheybal, 1990). In eastern and north-eastern Bohemia essentially less precipitation fell, so the flood on the Elbe in that part was only slight and retarded. The flood wave on the Elbe was most markedly affected by increased discharge from the Vltava. Thus, the maximum peak at Mělník took place one hour after midnight on 6 September; on that day, maximum peak discharges were also recorded at other places along the water course, right up to the state frontier. The Ohře, which in consequence of lower precipitation was subject to the least flooding of all the Bohemian rivers, had the least effect on the rise of the waters of the Elbe. According to the measurements on the Litoměřice water gauge, the level of the Elbe reached 670 cm, i.e. 108 cm and 17 cm lower than during the floods of 1845 and 1862, respectively. Shortly after the September flood Bohemia fell victim to another flood after profuse rains on 25– 26 November, the third flood in less than four months (see Table 7), in which Q10 was exceeded on the Ohře at Louny (see Table 13).

5.3.5 The July 1897 flood The flood of July 1897 wreaked the most destruction in northern Bohemia. It was linked to extraordinarily high precipitation totals, culminating on 29 July, when at the Nová Louka station (780 m) in the Jizerské hory (Mountains) the highest daily precipitation total in the territory of the Czech Republic to that date was recorded, i.e. 345.1 mm (see Chapter 4.3.1). The extraordinary character of this precipitation is indicated by the fact that the Jizerka station (970 mm) in the same region measured 300.0 mm; in the Krkonoše (Giant Mountains) Pec pod Sněžkou (812 m) 266.2 mm; and Mt. Sněžka (1603 m) 239.0 mm. At three other stations the daily total exceeded 150.0 mm and at 21 stations 100.0 mm, those places also being situated in the Krušné hory (Ore Mountains) and in the Hrubý Jeseník (Mountains) (Štekl et al., 2001). A considerable difference in the values of API30 to 27 July between northern Bohemia and the Vltava catchment is apparent (Müller, 2003). Strongly sub-normal values appeared in the southern half and in the central part of Bohemia even two days later, when precipitation with daily totals of up to 50 mm hit eastern Bohemia. On the morning


311

of 29 July the API30 value in the Jizerské hory (Mountains) and the Krkonoše (Giant Mountains) markedly exceeded 100 mm (Fig. 80). On 28 July an extensive region of low pressure formed over Central Europe with three centres (1005 hPa) over the northern part of the Adriatic Sea, Hungary and southern Poland, which on 29 July “coalesced” into one centre north of the Tatras (Mountains) (Povodeň, 1898; Kakos, 1997b). In the course of that day a horizontal pressure gradient intensified considerably in Bohemia, with a stormy north-western to northern flow. The atmospheric pressure over the western part of the territory was 1020 hPa, and over the Jizerské hory (Mountains) 1015 hPa. This was due to quite a unique retrograde shift in the centre of the cyclone in a westerly to south-westerly direction across eastern Moravia to Bohemia during 29 July (Fig. 81). Extreme daily precipitation for that day in the northern borderland of Bohemia was conditioned by the windward effect, as in farther-off border mountain ranges, but also, for example, in the Brdy (Highland) (Fig. 82). On 30 July the precipitation field, in connection with the movement of the above cyclone, shifted towards the west and the precipitation in north-eastern Bohemia ceased. A thousand-year flood resulted at the Labská station on the Elbe (maximum peak on 29 July) as well as on the Úpa at Horní Maršov (Fig. 84), where the water culminated on 30 July, as did discharge Q100 on the Elbe at the Království station, on the Úpa at Česká Skalice, on the Kamenice at Josefův Důl and on the Mumlava at the Janov-Harrachov station. Values of Q50 were recorded on the Jizera at the Vilémov, Železný Brod (both culminated on 30 July) and Tuřice (31 July) stations. Detailed descriptions of the extensive damage done by this flood are to be found, for example, in the papers “Die Hochwasserkatastrophe” (1897), “Veliká povodeň v Čechách” (1897), “Povodeň roku 1897 v Rakousku” (1898), Törmer (1898), Polách and Gába (1998) (Fig. 83). The floods in the Vltava catchment were conspicuously weaker. Low preceding saturation meant that there was a rise in levels due to high precipitation on 29 July, impacting more strongly on central Bohemia than the upper part of the catchment. In the following two days the precipitation grew gradually weaker and furthermore its centre shifted further into south-western Bohemia, and the flood waves flattened off.

5.3.6 The July 1903 flood The flood of 10–11 July 1903 in the Odra catchment was, until 1997, the most destructive modern flood in that region (Řehánek, 2002). It was caused by extremely high two-day precipitation totals. On 9 July they were centred on the region of the Hrubý Jeseník (Mountains) and on the following day they moved into the region of the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids) (Šamaj et al., 1983, 1985; Řezáčová et al., 2003). After a rainy June in 1903, on 6 July the saturation of the Odra catchment was already considerable, above all in its south-eastern part (Fig. 85). This situation was exacerbated by a rich threeday precipitation period on 6–8 July with daily totals exceeding, on average, 10 mm. Thus, at Lysá hora Mt. the API30 value reached 183 mm on the morning of 9 July. On 9 July (Fig. 86) there was an extensive and shallow cyclone over the western Ukraine, the Balkans and Turkey (Štekl et al., 2001). With the position of its centre (1010 hPa) over south-eastern Poland, it affected the territory of the Czech Republic with its northern part, where the impact on the circulation was that of the front edge of an anticyclone with its centre over the British Isles. On this day, exceptional precipitation centred on the northern edge of the Hrubý Jeseník (Mountains) (Fig. 87). This area, however, drains into the Odra alongside Polish territory, i.e. outside the Bohumín profile. At the Nová Červená Voda station (310 m) a figure of 240.2 mm of precipitation was recorded. A minimum of 200 mm of precipitation was recorded at the stations at Rejvíz (757 m) 221.0 mm, the Šumný potok Brook (559 m) 217.7 mm, Mt. Radhošť (1130 m) 214.4 mm and Jeseník (625 m) 200.0 mm. On 10 July, when the centre of the precipitation activity shifted to the region of the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids) (192 mm Lysá hora Mt., 1317 m), the cyclone remained in practically the same position (Fig. 88). By 10 July the flood already stood at Q50 at Krnov on the Opava, and on the following day the same N-year return period was achieved on the same river at Opava and on the Odra at Svinov and at Bohumín (further, Q20 for the Opava at Děhylov, Q10 for the Ostravice at Ostrava). In the Bečva catchment values of Q10–20 were recorded for the Rožnovská Bečva at Krásno nad Bečvou and Q10 for the Bečva at Teplice nad Bečvou (Mihola, 1976). The flood caused unprecedented damage

312

(Fig. 89) in the surroundings of Jeseník, considered up to July 1997 to be the worst in history (for the administrative district of Jeseník see e.g. “Neue verbesserte Auflage der Hochwasser-Katastrophe am 10. und 11. Juli 1903”; Zeman, 1961). Polách and Gába (1998) mention a similar toll of damage at Jeseník, Česká Ves, Domašov (2 fatalities), Adolfovice, Dětřichov, Písečná, Široký Brod, Mikulovice (2 fatalities, 39 houses and 9 barns swept away), and so on. The flood on the Vidnávka at Vidnava was considered the worst in several centuries. Two other fatalities were reported in the Šumperk region. Railway transport ceased on many lines in Silesia (see e.g. Brünner Zeitung, 1903, No. 156, p. 3 — Fig. 90). On 9 July, mudslides occurred in the region of Mt. Keprník in the Hrubý Jeseník (Mountains) (Gába, 1992). The highest water stage up to that time, 540 cm, was achieved on the river Morava at Kroměříž and all of its surroundings were flooded. In the Uherské Hradiště region, greater damage was caused in the fields than in the flooded meadows from which the hay had, for the most part, already been harvested (Brünner Zeitung, 1903, No. 157, p. 3; No. 161, p. 3).

5.3.7 The flood of August and September 1938 The floods at the end of August and at the beginning of September 1938 attracted less attention than usual because of the political events preceding the Second World War. On some streams, however, maximum peak discharges reached as high as Q50 or Q100. Due to the incomplete database and the simultaneous fragmentation of the integrity of the Czech state it was impossible to express either the distribution of the values of saturation of the catchments or the precipitation with any degree of certainty. The causative synoptic situations were unique. A total of four cyclones arose in a short sequence, of which three progressed directly across Czech Republic territory. The first period of causative precipitation set in on 21–26 August. As early as on 21 August a shallow pressure low (1010 hPa) crossed our territory from the southwest. On 24–26 August another cyclone (1005 hPa) shifted in retrograde fashion from the western Ukraine over the Baltic Sea. But the heaviest precipitation took place on 24 August (maximum 160.0 mm at the Stříbrné Hutě station, 805 m). On 25–27 August, heavy floods appeared on the following rivers (Štekl et al., 2001):

SUMMARY

a) 25 August: Q100: the Svratka — Borovnice, the Svratka — Veverská Bítýška; Q30: the Divoká Orlice — Kostelec nad Orlicí; Q20: the Úpa — Horní Maršov, the Malše — Římov; Q10: the Elbe — Labská, the Malše — Roudné b) 26 August: Q50: the Loučná — Dašice; Q30: the Doubrava — Žleby; Q20: the Orlice — Týniště nad Orlicí; Q10: the Úpa — Česká Skalice, the Želivka — Želiv c) 27 August: Q50: the Svratka — Židlochovice; Q10: the Chrudimka — Nemošice. In many places the floods caused considerable damage, for example at the building site of the Brno Kníničky Reservoir dam on the Svratka River, where the water reached 530 cm above the average water stage (Brněnská svoboda, 1938, No. 203, p. 4). The situation was similar at Pastviny Reservoir on the Divoká Orlice, which was nearly complete (Trojan, 1998, p. 79). After heavy rains on 1 September the dam for Suchý Pond burst and the community of Sloup was flooded. The water carried away the harvest from the fields, fences, and footbridges, and eroded two-metre-deep holes in the roadway (Klimeš et al., 2001, p. 110). Whereas to 21 August the API30 figures, in the main, did not yet exceed 60 mm in the upper part of the Morava catchment, on 31 August, before the next flood, they varied between 60 and 170 mm (Fig. 91). On 29–30 August another cyclone (1005 hPa), the centre of which lay west of the Morava catchment, crossed the territory of the Czech Republic, so that precipitation was restrained to only tens of millimetres. Decisive for the rise of the flood were thus 31 August and 1 September, when the centre of the last of the above four cyclones (1005 hPa) passed approximately along the Vb trajectory to the north (Kakos and Štekl, 1998). Above all, on 1 September several tens of millimetres of precipitation fell in the lowlands of northern Moravia and even more than 100 mm in the Hrubý Jeseník (Mountains) (Fig. 92). The highest maximum peak discharges were as follows: a) 2 September: Q50: the Divoká Orlice — Kostelec nad Orlicí, the Orlice — Týniště nad Orlicí, the Třebůvka — Loštice; Q20: the Morava — Moravičany, the Dyje — Travní Dvůr; Q10 : Divoká Orlice — Nekoř, the Hloučela — Plumlov; Q5: the Bečva — Dluhonice, the Bečva — Teplice nad Bečvou, the Chrudimka — Padrty, the Elbe — Josefov-Jaroměř, the Novohrádka — Uhřetice, the Odra — Ostrava-Svinov, the Sázava — Zruč nad Sázavou, the Želivka — Želiv


313

b) 3 September: Q100: the Morava — Kroměříž; Q50: the Elbe — Pardubice; Q20: the Morava — Olomouc-Nové Sady; Q5: the Opava — Děhylov; Q2: the Elbe — Mělník, the Odra — Bohumín. Reports in the contemporary press cite both damage to unharvested grain from several days of rain as well as that due to the flooding of water courses. Thus, with reference to the flood on the upper Morava, a report of 3 September states (Brněnská svoboda, 1938, No. 209, p. 1): “Near Moravičany and Mladeč the dam on the River Morava has broken. The town of Litovel and its surroundings are flooded; water from the river has flooded many houses not only at Litovel, but also at Lhota and Víska. The water there is several meters above normal and has penetrated into houses. The inhabitants have had to move out and the cattle led away. ... At Litovel Mr. Staroštík’s mill is completely flooded, as well as the sawmill and many houses. A large quantity of small farm animals and pigs have perished in the water. The damage is enormous.” 4 The flood also affected southern Moravia (Brněnská svoboda, 1938, No. 215, p. 2): “Only boats can travel from Hulín to Lanžhot, from Lanžhot to Podivín. All that space is one sea, a sea of turbid water, ... 3,000 hectares of farm fields are under water.” The floods there were linked to the flooding of the river Dyje, which culminated on 4 September at Dolní Věstonice with Q10. Similar flooding also occurred on the Elbe from Hradec Králové to Týnec nad Labem (Brněnská svoboda, 1938, No. 210, p. 3). Q5 was recorded on the Morava on 5 September at Strážnice and Q10 on the Elbe at Brandýs nad Labem.

this day, above all in the region of the Krkonoše (Giant Mountains), the Hrubý Jeseník (Mountains) and the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids) at the stations of Studniční hora Mt. (1,554 m) 260.9 mm, Lysá hora Mt. (1,324 m) 233.8 mm, Šance (509 m) 230.2 mm, Rejvíz (757 m) 214.2 mm and Frenštát pod Radhoštěm (408 m) 205.7 mm. On 7 July, the most decisive factor in the formation of the weather in Moravia and Silesia, where the precipitation activity was at its most intense (with a highest daily sum of 167.0 mm at Jeseník, 456 m), was a cyclone (1005 hPa) over eastern Slovakia and Transcarpathian Ukraine. A retrograde warm front was located over Silesia at the front edge of overturned warm air (Fig. 95). A similar type of circulation also appeared on 8 July, and was conditioned by the quasistationary position of the controlling cyclone (1005 hPa) over northern Romania and the southwestern Ukraine and the quasi-stationary position of the controlling anticyclone (Fig. 96). The highest precipitation on that day was recorded in the region of the Moravskoslezské Beskydy (MoravianSilesian Beskids) (Šance 207.3 mm) (Štekl et al., 2001). Exceptionally high precipitation concentrated into three days caused extreme floods on a number of rivers (Soukalová et al., 1997; Řehánek et al., 1998a, 1998b): a) 6 July: >Q100: the Juhyně — Rajnochovice b) 7 July: >Q100: the Opava — Krnov, the Opavice — Krnov, the Opava — Opava, the Opava — Děhylov, the Osoblaha — Bohušov, the Vidnávka — Vidnava, the Bělá — Mikulovice, the Bělá — Jeseník, the Krupá — Habartice, the Morava — Raškov, the Desná — Kouty nad Desnou, the Vsetínská Bečva — Jarcová, the Rožnovská Bečva — Valašské Meziříčí, the Bečva — Teplice nad Bečvou, the Moštěnka — Prusy, the Rusava — Chomýž; Q100: the Tichá Orlice — Sobkovice, the Třebovka — Hylváty; >Q50: the Dřevnice — Zlín; Q50: the Elbe — Špindlerův Mlýn c) 8 July: >Q100: the Odra — Svinov, the Odra — Bohumín (the highest flood in the 20th century with the highest maximum peak discharge to date), the Desná — Šumperk, the Moravská Sázava — Lupěné, the Morava — Moravičany, the Bečva — Dluhonice, the Svitava — Letovice; Q100: the Svitava — Hradec nad Svitvou, the Svratka — Dalečín, the Tichá Orlice — Dolní Libchavy, the Loučná — Litomyšl; Q50: the Divoká Orlice — Klášterec nad Orlicí, the Divoká

5.3.8 The July 1997 flood The catastrophic flood of July 1997 was due to extreme precipitation on 4–8 July, particularly in Moravia and Silesia (the centre of the precipitation activity was in the region of the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids) and the Hrubý Jeseník (Mountains) — Fig. 93), but also in eastern Bohemia. On 6 July, in a large region of low pressure over South-Eastern and Eastern Europe, the most significant part was played by a cyclone with a centre of 1010 hPa situated over south-western Ukraine. The second driving system was an anticyclone over western France and the south-west of the British Isles (Fig. 94). Extraordinary precipitation fell on 4

Quotations from texts or sources are, irrespective of the original language, always presented in English translation.

314

Orlice — Nekoř, the Orlice — Týniště nad Orlicí, the Loučná — Cerekvice d) 9 July: >Q100: the Morava — Olomouc; Q100: the Tichá Orlice — Malá Čermná; Q50: the Ostravice — Ostrava, the Olše — Věřňovice e) 10 July: >Q100: the Morava — Kroměříž f) 11 July: >Q100: the Morava — Spytihněv g) 14 July: >Q100: the Morava — Strážnice. This, the most enormous flood in the 20th century on the territory of the Czech Republic, claimed 52 human lives (60 victims are given in Výsledná zpráva, 2003). The floods affected 34 administrative districts altogether (Fig. 97). In total, 538 habitation zones and conurbations were affected, 2,151 flats were destroyed and another 5,652 rendered unfit for use in the immediately foreseeable future. Some 946 km of railway lines, 13 railway stations and 26 bridges were flooded and damaged. The harvest was also markedly affected. Estimates of the overall damage reached 62.2 billion Czech Crowns (Rozvoj území, 1999). High precipitation led to landslides, most of all in the Carpathian part of Moravia (Fig. 98). Slope deformation went through its most rapid phase on 7–8 July. Further movements were less intense, but they continued until autumn 1997 (Kirchner and Krejčí, 1997, 1998). A disastrous hatch of mosquitoes in the lowland parts of the Morava and the Bečva catchments was among the further negative consequences of the flood (Chmela and Rupeš, 1998).

5.3.9 The August 2002 flood The flood of August 2002, conditioned by copious and continuous precipitation, may be counted among the most significant known flood disasters in the Czech Republic. It took 19 human lives and did material damage to a value of 73 billion Czech Crowns. Overall, 986 communities in 43 administrative districts were affected, 98 communities being completely flooded (Fig. 99). Thousands of people, particularly in Prague, had to be evacuated (Výsledná zpráva, 2003). The rise of the flood of 12–16 August was linked with two exceptional precipitation periods. The first phase, on 6–7 August, impacted most heavily on southern Bohemia (on 7 August the Pohorská Ves station (750 m) in the Novohradské hory (Mountains) measured 180.5 mm of precipitation). This was continuous, in places torrential, precipitation associated with a pressure low over the Alps, which had formed on 5 August over the western

SUMMARY

Mediterranean. Over the Czech Republic territory, a region of lower air pressure consolidated on 6 August, and shifted over the Balkans on the following day. On 7 August the territory of the Czech Republic was subject to a flow from the northern quadrant (Fig. 100), during which there appeared orographic intensification of precipitation in the region of the Novohradské hory (Mountains), the south-west Šumava (Mountains) and their northwestern foothills. The results of the first precipitation wave were exceptional floods on the water courses of southern Bohemia on 8 July (Výsledná zpráva, 2003): Q500–1000: the Malše — Pořešín, the Vltava — České Budějovice; Q500: the Černá — Líčov; Q200–500: the Malše — Kaplice, the Malše — Římov, the Malše — Roudné; Q200: the Stropnice — Pašinovice; Q50–100: the Blanice — Blanický Mlýn; Q20–50: the Volyňka — Nemětice, the Otava — Písek; Q20: the Vltava — Březí. In a number of other places, discharges reached values of Q2 to Q10. The saturation of the Vltava catchment between 6 and 11 August proceeded rapidly and mostly exceeded 100 mm, in a part of the Novohradské hory (Mountains) even 200 mm (Fig. 101). Precipitation of a continuous character from the second wave was linked with a cyclone (weakly below 1000 hPa), which proceeded slowly from central Italy (11 August) across Austria and Bohemia (12 August) over eastern Germany (13 August) along the Vb trajectory, but somewhat more to the west and almost directly to the north of it (Fig. 102). From Germany, it changed direction abruptly toward the east, to the Ukraine. On 11 August continuous precipitation hit the whole of Bohemia, at its greatest intensity in the south-western half with a maximum in the southern tip of the territory (157.4 mm at the Slavkov station, 777 m). On 12 August the precipitation activity became even more intense in almost the whole south-western half of Bohemia and also in the region of the Krušné hory (Ore Mountains). At three stations in the territory of the Czech Republic daily sums exceeded 200 mm: Český Jiřetín — Fláje (740 m) 226.8 mm, Klíny (820 m) 220.7 mm and Petrovice — Krásný Les (600 m) 210.0 mm. Stormy torrential rains also occurred at the same time in southern, central and eastern Bohemia. The unprecedented nature of the precipitation was marked above all in the region of the Krušné hory (Ore Mountains), where a record daily total of 313.0 mm was measured at the Zinnwald station in Germany (882 m). Until this time, a daily total over 200 mm had been


315

recorded there only on 8 July 1927 when, during repeated cloudbursts at the Adolfov station (750 m), 207.0 mm of precipitation fell. (The subsequent flood on the German side of the Krušné hory (Ore Mountains) at that time took as many as 146 human lives and did highly extensive material damage — see Dietzschold, 1928; Neubert, 1928; Alt and Fickert, 1936; for a synoptic analysis of this situation see Štekl et al., 2001.) The intensification of the precipitation activity on 12 August, particularly in the catchments of the Berounka and the middle Vltava, contributed in a decisive manner to the size of the maximum peak discharge on the Vltava in Prague. On 13 August, the precipitation activity began weakening from the south-west and its centre shifted to the region of the Jizerské hory (Mountains) and the Krkonoše (Giant Mountains) (176.5 mm at the Pomezní boudy station, 1,050 m). By 14 August the precipitation in the territory of the Czech Republic had almost ceased, with the exception of the Moravskoslezské Beskydy (Moravian-Silesian Beskids). In the distribution of the precipitation totals on 11–13 August, their conspicuous concentration in southern Bohemia, the Krušné hory (Ore Mountains) and north Bohemia is evident (Fig. 103). After the saturation of the catchments by the precipitation of the first wave and after the filling of the river beds, there followed a swift rise in river levels after the second precipitation wave with the achievement of extraordinary maximum peak discharges on a number of streams in Bohemia and in the Dyje catchment in Moravia (Výsledná zpráva, 2003): a) 12 August: >Q1000: the Blanice — Blanický Mlýn; Q200: the Volyňka — Nemětice; Q100: the Otava — Sušice b) 13 August: >Q1000: the Blanice — Heřmaň, the Lomnice — Dolní Ostrovec, the Vltava — Březí, the Vltava — České Budějovice, the Skalice — Varvažov, the Stropnice — Pašinovice, the Úslava — Koterov; Q1000: the Malše — Římov, the Úhlava — Štěnovice; Q500–1000: the Berounka — Beroun, the Berounka — Liblín, the Otava — Písek; Q200–500: the Černá — Líčov, the Malše — Kaplice, the Malše — Pořešín, the Malše — Římov, the Radbuza — Lhota, the Úhlava — Klatovy; Q200: the Klabava — Nová Huť, the Radbuza — České Údolí; Q100–200: the Berounka — Plzeň-Bílá Hora, the Radbuza — Staňkov; Q50–100: the Litavka — Čenkov, the Mastník — Radič; Q50:

the Kocába — Štěchovice, the Litavka — Beroun, the Želetavka — Vysočany; Q20–50: the Doubrava — Spačice, the Vltava — Vyšší Brod, the Smědá — Frýdlant; Q20: the Bílina — Chotějovice, the Bílina — Trmice, the Červený potok Brook — Hořovice, the Úhlavka — Stříbro; Q10–20: the Jizera — Železný Brod c) 14 August: >Q1000: the Nežárka — Hamr nad Nežárkou; Q500: the Vltava — Prague-Chuchle, the Vltava — Vraňany; Q200–500: the Vltava — Zbraslav; Q200: the Dyje — Podhradí nad Dyjí; Q100: the Dyje — Vranov nad Dyjí, the Dyje — Znojmo; Q20: the Doubrava — Žleby, the Jihlava — Dvorce d) 15 August: Q200–500: the Elbe — Mělník (Fig. 104); Q100–200: the Lužnice — Klenovice e) 16 August: Q1000: the Lužnice — Bechyně; Q100–200: the Elbe — Děčín, the Elbe — Hřensko, the Elbe — Ústí nad Labem. On the water courses of southern Bohemia, in the middle and the lower reaches of the Vltava, this flood numbered among the most catastrophic for the last 1,000 years. A maximum peak discharge of 5,160 m3.s-1 on 14 August on the Vltava in Prague corresponded to a five-hundred-year flood and markedly exceeded the values of discharges of further known hundred-year floods in the 19th century. On the Elbe at Děčín, culminating on 16 August (4,770 m3.s-1), this flood did not reach the maximum peak discharge of 30 March 1845, nor even the discharge during another hundred-year flood on 3 February 1862.

5.4 VARIABILITY OF FLOODS AND GLOBAL WARMING Trends in air temperature and precipitation over the territory of the Czech Republic can be characterised by several secular series. At the Prague astronomical observatory of the original Jesuit College of St. Klement (abbr. Klementinum) (Fig. 105) continuous measurements of air temperature began on 1 January 1775 and of precipitation on 1 May 1804 (Pejml, 1975). Hlaváč (1966) extended the temperature series until the year 1771, and it is possible to speculate that measurements were being taken even before 1771 (Stepling; Strnadt, 1794a, 1794b). The Prague data can partly be compared with air temperatures and precipitation from Brno, where measurements began in 1799 (air temperature) and 1803 (precipitation) (see Brázdil, 1979; Brázdil and Štěpánek, 1988; Brázdil et al., 2002;

316

Brázdil and Valášek, 2003b; Brázdil et al., 2005b). In the present paper, however, homogenised series have been used, processed within the project “Multi-centennial climate variability in the Alps — Instrumental data, Model simulations, and Proxy data” (Böhm et al., 2001; Auer et al., 2005). Further, series relating to the whole territory of the Czech Republic have also been used, and/or relating to its larger parts for the description of climatological trends, because their climatic signal is more conspicuous than in series from individual stations, loaded as they may be with greater variability and local influences. Above all, this refers to the mean temperature series of the Czech Republic, compiled in the form of anomalies from the reference period 1961–1990 and homogenized for the period 1848–2000 by Štěpánek (2004). For the analysis of precipitation, the mean series for Bohemia from 1876 onwards has been used (Jílek, 1957; Křivský and Andrlík, 1977) on the one hand, and on the other the mean series for Moravia and Silesia in the period 1881–1980 (Brázdil et al., 1985). The two series were completed according to CHMI calculations. In testing the relative homogeneity of the two precipitation series by the Alexandersson test (Alexandersson, 1986) no basic inhomogeneities were found in their data. In the case of annual and seasonal temperature series, an overall rising trend since the mid-19th century is clearly perceptible, culminating in the 1990s, so far the warmest decade, and the beginning of the 21st century (Fig. 106). This trend can, however, be attributed to various partial fluctuations. Thus, in the case of summer and autumn, after a preceding mild temperature drop, a sharp increase occurred after the 1920s (on average by 1–1.5 °C). Then autumn temperatures more or less stagnated and summer temperatures markedly increased only in the 1990s. In the case of winter temperatures, the longer period of cold winters in the 1880s– 1890s is particularly remarkable. The warming of the spring seasons appears the most consistent. Considering the period before 1850, measurements from Prague-Klementinum point to a drop in temperatures from the 1790s to the mid-19th century. It remains open to conjecture to what extent the very warm period at the turn of the 18th century, perceptible at further European secular stations and comparable to the highest temperatures of the last 10–15 years, is an expression of the natural fluctuation of air temperature or whether it was linked to the quality of contemporaneous tem-

SUMMARY

perature measurements (Brázdil and Dobrovolný, 1993). In the case of annual precipitation totals, for Brno and Moravia a steady drop is evident since the 1880s, also expressed in the individual seasons (Fig. 107). On the other hand, cyclical fluctuations round the mean value can be observed in precipitation series for Bohemia both by the year and by season. The fluctuations of precipitation in the two-hundred-year Klementinum series are more or less balanced, although on a scale of several decades it is possible to find even quite conspicuous partial rises or falls in precipitation. From the analysis of floods on the Vltava in Prague (Chapter 5.2.1.3) and on the Elbe at Děčín (Chapter 5.2.3.3) it follows that the latter half of the 19th century was a period of extraordinary flood activity, after which, in the course of the 20th century, the frequency and extremity of floods gradually decreased. This decreasing trend culminated in the latter half of the 20th century, when the total number of floods was twice to three times lower than the preceding maximum, and the number of winter floods on the Vltava even dropped four times. A conspicuous falling trend for floods in the 20th century is also confirmed by shorter chronologies for the Ohře at Louny, the Odra at Bohumín and also for the Morava at Kroměříž, where the number of floods in the essentially shorter period 1915–1950 was the same as in 1951–2000. In the 19th century the greatest flood disasters occurred on Bohemian rivers. Since, however, in all three rivers, the highest number of cases falls to mixed floods linked to the melting of snow cover in winter and in spring (most frequently in February and March), accompanied frequently by rain and movement of ice, it is necessary to seek causes primarily in changes in the meteorological regime of those months. From this viewpoint, global warming appears to be the most significant, because many processes affecting the rise of floods are connected with it. Marked warming in the months of December– March in the area of the Czech Republic is clearly evident from the fifty-year temperature means of the three series analysed (Fig. 108). Thus, for Prague-Klementinum the rise in air temperatures between the two periods 1851–1900 and 1951– 2000 reached 2.0 °C in December, 1.4 °C in January, 1.1 °C in February and 1.7 °C in March. Although this trend is linked strongly with the increasing effects of the urban heat island (Brázdil, 1993;


317

Brázdil and Budíková, 1999; Beranová and Huth, 2003), the share of the anthropogenic intensification of the greenhouse effect in this rise is unquestionable. This is incidentally confirmed by two other temperature series. In Brno the corresponding temperature rise was, stepwise, 1.2, 0.8, 0.8 and 1.1 °C, for the Czech Republic series 1.5, 1.0, 0.6 and 1.2 °C. This, of course, means a shift of snow cover and a movement of liquid precipitation to higher altitudes. Taking into consideration the averaged values of temperature pseudo-gradients for the individual region of the Czech Republic in the period 1901–1950 (Souborná studie, 1969), then the mean shift of the zero isotherm between the years 1851–1900 and 1951–2000 might reach about 350 m in December, about 200–250 m in January and March and 100–150 m in February. Thus the warmer winter months impact, above all, on snow cover, particularly as shortened duration, a lesser area involved and lower depth. At higher temperatures, more liquid precipitation falls at the expense of snow, also contributing to the swifter melting of existing snow cover. The combination of these factors results in a very marked change in the frequencies and sizes of floods from December to March (Kakos, 1996a). The effect of warming in the form of lower frequency, extent and depth of the snow cover at the beginning of winter is then also projected into the radiation conditions for the following season, mainly in January–March when, given the same macrocirculation patterns, the temperatures measured with the existence of the snow cover are usually lower by several degrees than without it (Kakos, 1996a; Brázdil, Štekl et al., 1999). The rise in winter temperatures has an effect on both the temperature regime of the water courses, and on the occurrence and duration of ice phenomena (Patera, 1998). In terms of recent warming, water reservoirs and the waste water warmed by industrial processes also play an important part. Thus, a limitation of type pattern and the duration of ice phenomena occurred on the Ostravice below its reservoirs, and in the lower part of the catchment the warmer waste waters act in the same way (Kříž, 2003). Changes in temperature patterns during the winter months are closely linked with the variability of circulation in Central Europe, which can be described, for example, by means of the North Atlantic Oscillation Index (NAOI) (Lamb and Peppler, 1987; Hurrell, 1995; Jones et al., 1997;

Luterbacher et al., 1999, 2002; Wanner et al., 2001). Positive NAOI values indicate an intensification of zonal circulation over the northern part of the Atlantic Ocean and the penetration of oceanic air masses into Central Europe; i.e. the flow of warmer air with rain precipitation in winter. In the case of Mt. Milešovka (period 1905–1995), a statistically significant share of NAOI on the fluctuation of temperatures was demonstrated for the months of December–March (correlation coefficients 0.25 for December to 0.54 for March). A still closer link to the fluctuation of temperatures has been exhibited by the Central European Zonal Index (CEZI) (Jacobeit et al., 1998). The values of the correlation coefficients varied from 0.55 in March to 0.82 in February (Brázdil, Štekl et al., 1999). In the case of the mean temperature series for the Czech Republic, calculated from the data of 93 homogenised stations in the period 1961–1995, a statistically significant link to the fluctuation of NAOI values was even demonstrated for all months, with the exception of April to July, and further for winter, autumn and the year overall (Brázdil et al., 2001). NAOI in December–March achieved maximum positive magnitudes between the years 1900 and 1930, then dropped until the early 1970s, from which time it rose again until the end of the 20th century (Fig. 109). More significant winter floods (from Q5), occurring in March or April were usually linked with negative values of the index, i.e. a weakening of the zonal flow in Central Europe and with harder preceding winters. In the case of the CEZI values, analogous fluctuations and a relation to the occurrence of floods can be identified. Positive values of the two indices mean that, with the prevailing zonal advection, winter thaws in Central Europe are more intense, more frequent and longer. Synoptic situations with stronger airflow, positive air temperatures and intensified windward effects are thus accompanied by higher precipitation totals, particularly of rain. This may also be evident in records of the highest precipitation totals for the months of December–March, occurring in the precipitation series for the Czech Republic mainly in the 1970s (Bohemia 1876–2003: December 1974 — 113 mm, January 1976 — 111 mm, February 1970 — 94 mm, March 2000 — 126 mm; Moravia and Silesia: December 1974 — 92 mm — the second in sequence after December 1954, January 1976 — 94 mm, February 1977 — 92 mm, March 2000 — 102 mm).

318

SUMMARY

6 CHRONOLOGY OF HISTORICAL FLOODS IN THE CZECH LANDS BEFORE THE BEGINNING OF INSTRUMENTAL MEASUREMENTS Data about floods in the period before the beginning of instrumental measurements can be obtained either through analysis of natural data (“palaeofloods”) or from various documentary sources (“historical floods”). Traces of palaeoflood activity remaining in the landscape are used for analysis, including flood sediments, river erosion, damage to vegetation, and so on (see e.g. Starkel, 2001, 2002; Benito et al., 2003). Many investigations carried out in that sphere, prevailingly since the 1980s, have led to the establishment of what is now known as Palaeoflood Hydrology (see e.g. Baker, 2003; Benito, 2003; Benito et al., 2004). In the region of Central Europe, the destructive effects of floods have probably threatened the original inhabitants since Paleolithic times, as demonstrated by many archaeological strata and river accumulations. However, given the limitations of archaeological dating and the accuracy of geological dating, it is hardly possible to state exactly the time at which these disastrous phenomena took place in primeval days and the early Middle Ages. The increased frequency of floods in the long term can, however, be investigated (Opravil, 1983). Thus, in the valley bottom of the Odra near Bohumín, for example, the main phase of deposition for flood sediments can be categorised as upper Subatlantic or Subrecent, i.e. towards the end of the Middle Ages and the beginning of the Modern Age (Czudek and Hiller, 2001). More exact dating of high waters can be encountered only in written sources of a documentary character (see Chapter 6.2). The earliest report of floods in the Czech Lands comes from the legends of St. Wenceslas.

6.1 THE ST. WENCESLAS LEGENDS AND THE OLDEST FLOOD IN BOHEMIA This flood was said to have occurred on the night of 3/4 March 938 AD (i.e. three years after the murder of Duke Wenceslas by his brother Boleslav on 28 September 935), when the saint’s body was transferred from Stará Boleslav to Prague. At the

roots of the tale is “Legend X”, a short description of the life and martyrdom of St. Wenceslas, which may have originated even before the death of Duke Boleslav I in 972 (Třeštík, 1997). Its text is, however, known only from other writings. There exists what is essentially a translation of the original Latin Legend X into Old Slavonic, known as “The first Old Slavonic legend about St. Wenceslas” (První stsl. legenda — red. ruské; První stsl. Legenda — red. charvatskohlaholská). The second reworked version of Legend X is an account by Vavřinec, a monk of Monte Cassino and Bishop of Amalfi, perhaps dating to 1039 (Laurentius). The first Old Slavonic legend describes in brief the transport of the martyr’s body to Prague, without any mention of a flood (První stsl. legenda — red. ruské, pp. 11– 12, 20; První stsl. legenda — red. charvatskohlaholská, p. 43); the Vavřinec version (Laurentius, Chapter 12, pp. 179–180) is much the same. Some time after 974, Legend X fell into the hands of the Regensburg monks, who used it to create “Crescente fide christiana” (When the Christian Faith Grew). This also survived only in copies (Crescente fide — rec. Bavarica; Crescente fide — rec. Bohemica). After 983 the legend was reworked by Gumpold, bishop of Mantova. Before 1050 another version, known as “The Second Old Slavonic Legend about St. Wenceslas” (Druhá stsl. legenda), was written in a monastery on the Sázava. The first description of a flood appears in the “Crescente fide Christiana” legend (Fig. 110) (Crescente fide — rec. Bavarica, Chapter 10, p. 188; Crescente fide — rec. Bohemica, Chapter 10, p. 62): “His body remained at the place called Stará Boleslav, for three years, then a vision appeared to certain people in their dreams, that they should transport it to the church which he himself built. They rose at midnight, lifted the body from the grave and loaded it onto a wagon. And they came to a torrent, which had rolled over the banks and flooded meadows and made passage impossible. Cast down by immense sorrow they set out to look for timber to build a bridge, but on their return they found that the wagon with the holy body was standing on the other

CHRONOLOGY OF HISTORICAL FLOODS IN THE CZECH LANDS

side of the torrent with no sign of having got wet. And what should we note about this but that it was carried over by the intervention of God Almighty ...” Gumpold (Chapter 23, p. 162) rounded this off by saying that the servants were so confused by the wonder of it all that they forded the “rivulet” on horseback. It appears to have escaped him that if people could not get across a stream in flood (he himself mentions its great depth) with a wagon, they could hardly ford it. The second Old Slavonic legend (Chapter 23, pp. 115–116) adds to an abridged description, based on Crescente fide, that the small river was called the Rokytnice, which the author certainly took over from the legend of Kristián. Probably around 992–993 Kristián, a monk from Břevnov, used the preceding works to write the legend “Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius” (The Life and Martyr’s Death of St.Wenceslas and his Grandmother, St. Ludmila) (Třeštík, 1980, 1987, 1999a, 1999b). For the night from 3/4 March he asserts (Kristián, Chapter 8, p. 79, 81, 85): “... they came at night, took the holy body, and having loaded it onto the wagon, they transported it as far as a brook, called the Rokytnice. And lo! The water in it rose so that it ran over the banks and flooded all the meadows, so those who accompanied the body could think only of death. And when they found themselves in such dire straits, an idea struck them, that they should beg for the mercy of St. Wenceslas, because that martyr had indicated to them by many apparitions that he wanted to be moved. Thus they say: ‘Oh, blessed martyr, since we wanted to obey your orders, all of us should now be punished with a murderous sword.’ But they try to build a bridge of some kind. While working on this, they glance back and see that they stand with the wagon on which the body of the rare martyr rested, on that side of the river, to which they wanted to go. ... Hurrying further to the river Vltava and finding that the bridge was damaged, they began to lament and besides they were much tired and could not lift the saint’s body. They started praying again, for him to help them in his accustomed mercy, and not to lose their lives early, because morning cockcrow was passing, the time set by the duke for the passage. And soon as they knew that their prayers were answered, they lifted him in their arms as if he did weighed nothing, and crossed the broken bridge without difficulty, rendering homage to God ...” Kristián’s legend agrees with Crescente fide and with Gumpold in that the servants transporting

319

the saint’s body at first came upon on a brook (or small river) in flood, where they tried to build a makeshift bridge. While Crescente fide and Gumpold state that some kind of bridge had stood there before and had been swept away by water, Kristián says only that the servants tried to build a bridge. In the further part of the description, unlike Crescente fide and Gumpold, he lets the servants stand on the bank of the Vltava, where they see a bridge damaged by the flood (Fig. 111). Only after crossing it (with the saint’s help) do they arrive at Prague Castle. While the ordinary purpose of two works was the glorification of the saint, Kristián uses details he knew for himself in his description (Třeštík, 1980). Such was the case with the journey from Stará Boleslav to Prague, where it is actually necessary to cross the Rokytka first (i.e. Kristián’s Rokytnice) and later the Vltava if one wishes to get to Prague Castle. The bridge across the Vltava was probably standing at the time, but that was in Kristián’s period, i.e. at the end of the 10th century (Sláma, 1986; Kotyza et al., 1995; Třeštík, 1997). A passage across a stream in flood is a routine miracle device common to many who have composed legends, serving to confirm the saintliness of the protagonist (Ludvíkovský, 1973–1974). The author of Crescente fide was no doubt inspired by the legend of St. Jimram, in which incessant fortyday rains and storms caused such river flooding that even the Danube flooded, covering nearly the whole country. The miracles that occurred in the transport of Jimram’s body are familiar: the calming of the river in flood and the dropping of the stormy wind, miraculous passage across the river, divine protection of the person carrying him, and so on (Vita Heimrammi (rec. A), Chapter 32–33, pp. 74–76). Similarly, a life of St. Korbinián even features floods twice (Vita Corbiniani, Chapter 16, 27, p. 205, 219). Information about the flood was taken by Gumpold from the Crescente fide legend. Kristián was inspired by the two works and he added that the brook was the Rokytka. The fact that, further to this, he added a flood on the Vltava might be connected with an event that he witnessed for himself before the finishing his account. A note about a flood in the winter of 987/988 was certainly included in the manuscript of the ancient Annals of Hersfeld, one copy of which appeared in Prague in the first half of the 11th century. In the Annals of Hildesheim, in their oldest editions, it is also recorded

320

that waters were in flood and the wind destroyed many buildings (Ann. Hildesheimenses, p. 24). One of the manuscripts in the Annals of Quedlinburg adds that the flood happened “in proxima hyeme” (Ann. Quedlinburgensis, p. 67). Since the word “proxima” (“prope”) means, in terms of time determination, “near”, “next”, “late” or “last”, but also “following”, the dating of the particular winter is far from unambiguous. Placing the description at the end of 987, followed by a report of a hot summer in 988, might point to the winter of 987/988. Almost identical wording is to be found in a more recent edition of the Annals of Hersfeld from Magdeburg (Ann. Magdeburgenses, pp. 158). Much the same is true in the work of Bishop Thietmar, a chronicler of Merseburg (Thietmar, p. 152), who drew heavily on them. It was a very large flood, quite certainly on the Elbe and further rivers, which did much damage, and was therefore considered worthy of record for the annalists. From the geographical point of view, it took place in the region from Hersfeld across Hildesheim and Quedlinburg to Magdeburg, i.e. Thuringia, Westphalia and perhaps Lower Saxony as well. The event does not relate directly to Bohemia, although of course the parallel occurrence of winter floods in eastern Germany and in Bohemia is entirely real (Brázdil, 1998). The flood on the Vltava quite certainly did not take place 3–4 March 938, but probably at the end of the winter of 987/988. Kristián witnessed it himself; he saw the damaged bridge across the Vltava with his own eyes and, as writers have done down the centuries, he included first-hand events in his work.

6.2 SOURCE BASE OF DATA ON HISTORICAL FLOODS Since the occurrence of floods has frequently been accompanied by the loss of human lives and great damage to property, information about flooding constitutes a significant part of written documentary data (see e.g. Brázdil and Kotyza, 1995, 2001; Pfister, 1999; Brázdil, 2000, 2003; Glaser, 2001; Brázdil et al., 2005a). Keeping such records was a reflection of the normal human interest in natural disasters, immediately affecting people’s practical lives, including their psychological, spiritual and directly evidence-based perceptions of the world.

6.2.1 Narrative written sources Traditional narrative written sources in the form of annals, chronicles and memoirs, typical among

SUMMARY

which are descriptions of extreme events must, by their very nature, include floods, their course, direct impacts and consequences. With varying degrees of detail, often complemented by some degree of retrospective emotional loading, they usually describe the course of events, damage, and possible human casualties. In some cases they attempt to compare a recent event with another flood that the writers of the report have themselves witnessed, or heard of through contemporaneous sources. The description of the flood may be accompanied by an illustration, more often a reflection of the author’s subjective perception of the existence of the flood rather than an expression of the real state of affairs (Fig. 112). The quality and accuracy of the record depend on the intellectual qualities of the author (among other things, background education, talent for observation, motivation for keeping the records), and also his/her relationship to the event described, particularly whether the writer was an eye-witness. Deriving reports from other sources or from hearsay may well give rise to mistakes in dating and description of floods, which must then be eliminated by comparative analysis with other accessible contemporaneous sources. From the point of view of interpretation, a perennial problem arises from non-critical work with original sources. Above all, meticulous attention must be paid when reports have derived work from earlier compilations (see Chapter 6.2.9). This is especially true when dealing with such complicated information as appears in early medieval narrative sources, where it is all too easy to make or pass on mistakes in dating and interpretation. The first credible report on a flood in Bohemia from sources of a narrative character relates to the year 1118 and comes from the chronicle of Canon Kosmas of Prague, who in the third book of his “Chronicle of the Czechs” wrote (Kosmas, p. 219): “In the year of our Lord 1118. In the month of September there was such a flood as, I think, has not occurred since the Flood of the World. Because our River Vltava, having suddenly left its riverbed, oh, how many villages, how many houses in the settlement below the castle, how many dwellings and churches it has taken away with its torrent! Because at other times, although it happens rarely, the level of the water hardly reaches the deck of the bridge, during this flood the water rose more than ten ells [593 cm] over the bridge.” The oldest record relating to Moravia describes a flash flood near Brno from a cloudburst in 1257


(Cont. Lambacensis, pp. 559–560): “1257. Suddenly a gigantic flood arose from a cloudburst near the city of Brno in Moravia, 6 miles of land with trees and buildings were destroyed, and what is more lamentable, over a thousand people perished.” According to annals from Cracow it could have been on the night of 12/13 July (Ann. Polonorum, p. 634): “1257. In Moravia around Brno a flood inundated, many people were drowned in the night before the day of St. Margaret the Virgin.”

6.2.2 Daily weather records In systematic, visual, daily weather records or records having a similar structure, information appears about the course of weather and about the onset of extremes (including floods), possibly with characteristics of their destructive impacts. Thus, a number of floods is quoted in observations noted between 1563 and 1582 by Jan Strialius of Pomnouš, who acted for a short time as the rector of a school at Litoměřice and then worked as town scribe to České Budějovice and Žatec (Brázdil and Kotyza, 1999). Thus, he recorded a flood for 31 July 1567 at Litoměřice and added to the August entry that it was as big as one from melting snow (Strialius I, p. 142) The number of reports about floods, including their more detailed description, increases in cases when the author(s) lived near a water course or the floods had an immediate effect on some of their activities or responsibilities (e.g. work in the fields and meadows). Thus in Brno, visual observations of the weather in the years 1826–1832 were kept by Lucas Kraus, a monk in the Augustinian monastery, Old Brno (Brázdil et al., 2005b). The author also described floods on the nearby Svratka, as was the case on 18 March 1830 (Kraus, fol. 95v–96r): “In the evening the waters of the Svratka rose so that they threatened all the lower places in Old Brno with flooding. From my windows at half past nine I saw many people from the lower surroundings with lanterns trying to save their humble property. The most dangerous moment came around 11 o’clock. The shining lanterns and lights once again revealed a terrible view at this midnight hour. Everything was expended in the interests of breaking up the ice floes upstream of the stone bridge, which was also, in fact, successful.” 6.2.3 Personal correspondence Personal correspondence contains reports about floods if the situation concerned the author of the

321

letter in some way. The communication frequently includes a reference to the character of the weather at the time and a description of damage resulting from flood. Thus, Ignác of Ludanice wrote on 5 May 1494 from Rokytnice near Přerov to Lord Vilém of Pernštejn (Dopisy Viléma z Pernštejna, p. 19) about a flood on the Bečva. It blocked the stream of the river at his bridge with material it had brought down (including barns swept away from Přerov). The highest judge of the Bohemian kingdom, Púta of Riesenberk at Švihov, referred in a letter of 15 August 1501 to his friend Jindřich Koc of Dobrš and at Bystřice to the breaching of two of his fishponds by heavy rains, bridges carried away and damage at Horažďovice. He expressed his fears of great damage to the whole of Bohemia (Dopisy bavorské, p. 333). On 23 April 1625 the district administrator of Roudnice nad Labem, Blažej Antonín Pístecký of Weisenberk, informed the regent Beneš Břežský of Ploskovice about a flood on the Elbe (Dopis Blažeje Albína Písteckého, fol. 273r–274r): “I inform Your Lordship that here have been and still are such high waters as have not been for thirty years, as those who remember confirm. In consequence, all the meadows beyond the bridge and the villages and farmland that lie among the meadows, as well as a great deal of that [demesne] farmland remaining beyond the more distant bridge that had been sown with winter and spring grain, have been flooded with water. And people had to be transported by boat from the end of the nearer bridge, from the house of the weir-watcher to far beyond the more distant bridge. Yesterday and today the water has started to sink; in the bridge and on the weir it is not yet visible what damage might have occurred. … if last week such heavy everyday rains had not come…”

6.2.4 Special prints On the occasion of disastrous or remarkable events for the times, special news-sheets (the forerunners of today’s newspapers) were printed and distributed, the purpose which was either to impart information about these extreme cases or to derive some experience from them. An example may be found in a pamphlet from the almanac of Dobřenský of 1582 (Fig. 113), which describes, as well as a plague epidemic in that year, the capsizing of a raft during a flood on the Vltava in Prague on 27 February 1581, when about 150 people were drowned (Balbín, p. 85; Beckovský I, p. 331; Dačický, p. 243; DAzV, p. 113; Hammerschmid, p. 699; Ho-

322

sius, p. 893; Pamětní kniha Litoměřic, p. 139; Zápisky Turnarů, unfoliated). Many early pamphlets were politico-religious tracts or sermons, and many of them claimed that natural disasters (such as floods) were direct deeds of God, by which He punishes people and admonishes them to follow His laws. An example of the latter type of pamphlet may be found in the published sermons of the priest Jakub Melissaeus Krtský at Kutná Hora (Fig. 114), presented before, during and after the funeral of persons who died after torrential rain and a flash flood on the night of 16/17 August 1598. The preacher interprets the flood itself as the work of God (Melissaeus Krtský, unpaginated): “The flood means the flooding of the land, etc., and is an act arising out of the ordeal of holy justice with which, after great patience, God takes revenge on our falsenesses; so that, feeling his avenging hand, we should feel guilty for our sins, cringe before him, beg for mercy in the name of Jesus Christ, with real holy repentance made for future times. This flood must be considered an act of God and not of man or of Satan; because the ruler of waters and other elements is none but God Himself.” In many parts of the sermon he stresses the terrible character of this event through enumeration of its victims. In the same way, he mentions the damage due to flooding of silver mines with consequences for minting money in the town, the destruction of the town walls, damage to watermills, and more. A moral appeal to remove all falsity from human behaviour and to strengthen the belief in God is projected into the final lines of the sermon. Pamphlets, otherwise describing in detail the course of a flood and the damage caused, could also result in moral guidance, as was the case in an approach to the destructive flood of 9 May 1582 on the Teplá at Karlovy Vary (for this event see also Baier, p. 132; Beckovský II, pp. 334–336; Bydžovský, p. 266; Carlsbads Memorabilien, p. 35; Fritz, p. 152; Mikšovic, p. 63; Pamětní kniha Litoměřic, pp. 193–194; Schober, p. 12; Štelcar, unpaginated; Johann Summer in Prökl, 1883, p. 42). Clement Stephani, a burgher of Cheb (Stephani, unpaginated), in the dedication of a communication to Capital Notary Jeroným Kezsler at Cheb states: “I consider it most necessary to describe exactly the terrible flood, as it happened in this year 1582, so that other nations may also be informed about such sufferings, because it is not enough that we alone know about them, we who little observe God’s punishment

SUMMARY

and fear…” In his conclusion, the author enquires “if God so suddenly and unexpectedly surprised, and so heavily punished, innocent little children, weak poor people, hardworking miners and craftsmen, how will he one day surprise and move upon all nonrepenting sinners, merciless usurers with grain who hope, and are prepared for, rising prices (because the flood also did great damage to the fields)?” Special works in print concerning selected floods are not only a considerable source of information about their occurrence, course, damage caused and possible human victims, but also the expression of contemporaneous perception of these natural phenomena. Many references to further recorded extremes may also be valuable, as is the case with the moralist writings of Jan Štelcar Želetavský in 1588 (Štelcar).

6.2.5 Official economic records Above all, this group of sources includes the official “municipal books” containing data on the incomes and expenditure of a given community. Information indirectly associated with floods can be derived from them. There were, for example, payments to craftsmen for the repair of bridges and footbridges after floods, the material help granted for the renewal of damaged dwellings, financial assistance to the affected in other communities, and so on. Much information of this kind is included in the account books of the town of Louny (Brázdil and Kotyza, 2000). Thus, in the section concerning the incomes of the town of Louny for the years 1455, 1457, 1459 and 1464 it is recorded that there was no income from the mills on the Ohře because of high water, during which they could not operate. After a destructive flood on 9 May 1582 on the Teplá (see Chapter 6.2.4) the representatives of Louny sent, according to the entry for 14 July, financial help to Bečov nad Teplou (Registra příjmů a vydání, p. 93). Another important group of reports about floods is linked to the collection of taxes and applications for their abatement on the grounds of damage suffered. In those cases, the reeve (“manor officer”) of the community affected usually wrote to apply for a reduction of tax, together with a detailed list of the damage done. This was then passed to the respective regional office where a commission was set up to verify the damage claimed. Only after a statement from the commission did the regional office decide on the grant of tax exemption for the subjects. These types of


archive sources have been dealt with to date by Matušíková (1996), who recorded, among other things, damage from a flood on the Poděbrady estate in the years 1655, 1676 and 1689, and by Brázdil and Valášek (2003a), who analysed damage records from the Pernštejn estate from the late 17th and early 18th centuries, where some of the damage enumerated was connected with a flood on the river Svratka (Fig. 115). The above types of reports may be cross-referenced in the archives with reports by estate administrators to the owners of the estates, in which they often described serious events, including natural disasters occurring on the estate and affecting its operation. Their reports mainly concerned the property of the lord and only to a smaller extent the property of the subjects and the damage done to them. Often they also included information about the provisions for help that were subsequently accepted or requested from higher authority. The analysis of these types of sources for the Dietrichstein estates of Dolní Kounice and Mikulov made it possible to identify 68 cases of floods on the Jihlava, the Svratka and the Dyje in the period 1650– 1849 (Brázdil et al., 2003b).

6.2.6 Newspapers Information about floods, in the same fashion as about further disastrous events, has appeared often and regularly in newspapers. Their main value lies in the period before the beginning of regular hydrological observations, when reports published about floods concerned events in the place of their publication, or came from letters sent to the editorial board, or were picked up from other newspapers. They frequently contain information about the causes and the course of the flood. Thus, of a flood at Olomouc, it was written on 17 June 1879 (Moravan, 1879, No. 139): “Through torrents that fell in the upper reaches of the Morava, through heavy downpours that lasted for three days incessantly up to Sunday [15 June], every rivulet became a river and the level of the River Morava, already high for weeks, increased so that the water poured out of the banks far and wide. The water began rising on Sunday afternoon … The water culminated on the morning of Monday [16 June], when all the lowlands north of Olomouc were flooded.” Considerable attention is paid by newspaper reports to the detailed enumeration of damage or further impacts of a flood. In the case of the above, the record speaks about damage to farm crops

323

(Moravan, 1879, No. 144): “… the beautiful lowland from Kvasice to Tlumačov was reminiscent of a coastal bay. Only a few rye ears remained in some places of previously fine grain. Rye, barley, potatoes, beetroot, and grass in the meadows were all covered in water until 19 June. On that day the water began retreating … what had been covered with water is destroyed completely; cereals are dirty, mostly rotten, barley, beetroot, potatoes completely destroyed, and the hay is hardly fit for litter.” Another record of floods, in Silesia on 17–19 July 1845 in the daily Moravia (1845, No. 94, p. 376) draws attention to possible problems with the construction of a railway line between Pudlov and Bohumín as a consequence of flooding on the Odra. The moral and practical point of view was marked by published appeals for solidarity and help to the afflicted. Thus, an appeal in verse for help to the people of Brno was made in the newspaper on 9 April 1800 (Fig. 116) after the Svratka and the Svitava had flooded on 1–2 April (Brünner Zeitung, 1800, No. 28, p. 237). The reports also pointed out cases of dedicated and dramatic help, often at considerable risk to the rescuers’ lives (see Brázdil et al., 2005b). The newspapers have not lost their importance even in modern times, when they may contribute to complete coverage of events in a broader context. This assistance takes many forms: descriptions of direct damage and further cases, pictorial documentation, appeals for help and solidarity for the affected, help with clarification of flood details and disseminating information about floods to the public. They can thus be a valuable complementary source of information to existing hydrological observations.

6.2.7 Pictorial documentation This group of sources contains pictures of floods, created at various levels of technical expertise, that supplemented written reports about them (Fig. 112) or characterised great disasters of our times (Státníková, 2001). Such pictures were often, however, more reflections of the author’s imagination, experience or perception than a real representation of events. An example may be found in Bohemia, in the oldest published picture, featuring the flood of the biblical town of Sodom, the work of an anonymous master in the Velislav bible dated before 1350 (Fig. 117), and a picture of approximately the same age of the flood on Rokytka Brook and the River Vltava in Prague in the St. Wenceslas

324

legend “in pictures” from Liber depictus (Figs. 110–111). Although these pictures fulfilled the task of generating historical memory, they also reminded people of the horrors of destructive floods and were for them a moral warning of God’s punishment for sins committed, thus evoking enormous respect for these events. It thus altogether reasonable that a picture of the tragic flood on the Teplá at Karlovy Vary on 9 May 1582, when this town was almost wiped out, accompanied a report of the event as far as Thuringian Erfurt (Fig. 112). In Central Europe, targets on shooting ranges often featured places, events and personalities of their times. Motifs of floods appear on them too, as was the case of the flood on the Dyje on the night of 23/24 February 1799, which affected the community of Starý Šaldorf (see Fig. 182 — also Chapter 6.5.10), and that of Ústí nad Labem (see Fig. 150), a reminder of the disastrous flood on the Elbe of March 1845 (see Chapter 5.3.1). The pictures cited are later joined by photographs, which are an important source of documentation of the extent and destructive impacts of floods. In a number of cases they can, even in the period of systematic observations, accurately record the course of a flood in places where hydrological stations are absent or where the measuring equipment is flooded, damaged or carried away by the flood. Film and video now extend the visual rendering of floods, and dynamic records of them, to a high degree (see e.g. amateur records of the actual course of flash floods).

6.2.8 Stall-keepers’ and market songs The horrors of disastrous floods also found reflections in artistic and popular creativity. This was certainly the case in the works of renaissance poets, such as Carolides and Pelargus, who wrote their reactions to, for example, the disastrous March and August floods of 1598 in Prague. Floods were also a convenient and dramatic topic for market and stall-keepers’ songs (Scheybal, 1990). Their ditties featured either disastrous floods or flash floods after thunderstorms and torrential rains which, because of their sudden and often unexpected onset, took human lives and did great damage on a local or regional scale. Examples may be drawn from songs reacting to the floods on the Bečva on 4 July 1593 (Doláková, 1980), on the Sázava in the Žďár nad Sázavou region on 31 July 1714 (Novina o povodni), in the Broumov region in 1755 (Píseň žalostná 1) and 1763 (Píseň žalostná 2), at Lito-

SUMMARY

myšl on 18 August 1781 (Píseň žalostná 3; see also Brünner Zeitung, 1781, No. 72, pp. 575–576), at the estates of Buchlov, Velehrad and Bzenec on 12–13 June 1825 (Píseň žalostná 4), or in northern Bohemia on 1–3 August 1858 (Scheybal, 1900, pp. 221–228). Although the songs contain mentions of the date of the event, some description and impact, one should remain critically aware of the reality or distortion of the information presented (Fig. 118).

6.2.9 Scientific papers and communications Historical technical texts contain information about floods, their occurrence, meteorological causes and impacts. Standing out from these sources are certain papers that list the details of floods for a certain region or place. Eminent among them are the works of Wenzel Katzerowsky who, covering a span of several centuries, gathered historical-climatological data for Žatec (Katzerowsky, 1883), Litoměřice (Katzerowsky, 1887, 1895, 1896) and also dealt with the periodicity of Litoměřice floods (Katzerowsky, 1886). For cases before 1500, he often refers to a compilation by Pötzsch (1784) about floods on the Elbe and another compilation by Strnadt (1790), concerning reports on the weather and hydrometeorological phenomena in Bohemia. Also noteworthy among further overviews of historical floods on Bohemian rivers are, for example, papers by Krolmus (1845), Purkyně and Vogel (1872), Augustin (1894) or Dlouhý (1899). In all those compilations it is, however, necessary to work very carefully, particularly with earlier data about floods, when the reports may contain more than their share of errors (e.g. in dating) or are wrongly interpreted and/or completely fabricated. Further to reports derived from credible sources there also appears information from historically spurious sources, among them the frequentlyquoted “Czech Chronicle” of Václav Hájek of Libočany (Fig. 119) from 1541 (Hájek). Unfortunately, in work on the earlier period, it is often referred to by later publications (such as Beckovský I; Pötzsch, 1784; Strnadt, 1790; Krolmus, 1845) and it has even infected newer, uncritical overviews of floods (see e.g. Podzimek et al., 1976; Podzimek, 1997; Brožková and Friedel, 2000; Votruba and Patera, 2004). On a European scale, the best known compilation of reports on floods is the six-volume compendium by Weikinn (1958–2002) which, however, was subject to sharp criticism of its mediaeval


information (see e.g. Bell and Ogilvie, 1978; Alexandre, 1987). The transliteration of one original report with an erroneous dating may result in an artificial increase in the number of the phenomena studied. Despite this, some of these data are still being used (for the most recent, e.g. Schmidt, 2000; Mudelsee et al., 2003).

6.2.10 Epigraphic sources Epigraphic sources may contain a brief description of a concrete event or show the level the water reached during a flood. An example of the first type of data is the memorial stone on the wall of the former cemetery Church of St. Mark at Soběslav, a memorial to the flash flood on the Lužnice and the Černovický potok Brook on 15 May 1686 (Fig. 120). Flood boards placed on the stone bridge across the Třebůvka at Moravská Třebová describe flash floods after cloudbursts, accompanied by breaching of fishponds on 7 July 1663, with 33 dead, and on 5 September 1770 (Nisler, 1996; see also Fritscher, 1881, pp. 62–64, 257–258). The maximum height of the water during floods is often expressed by marks chiselled into stone or marked on houses, bridges and gates. Such watermarks should be assessed for originality, particularly with respect to the age of the object on which they are recorded, because the marks have sometimes been transferred from other places. 6.2.10.1 Watermarks on the Vltava in Prague The bearded head of a sculpted character known as “Bradáč” was possibly the first water gauge in Prague; reports of its use as such start to appear sporadically from the end of the 15th century (Elleder, 2003). Some art historians are of the opinion that it was probably Christ’s face, i.e. Veraikon (Kořán, 1991), originating after 1270 at the earliest. The relief was demonstrably located on a preserved arch of Judith Bridge, which later became a part of the building of the monastery of the Knights of the Cross. It may have been set in its original place before 1342, when Judith Bridge was still functional. The tradition of recording water levels of the Vltava is, in all probability, later (Elleder, 2003). The origin of Prague records falls logically into a period when a number of watermarks started to appear in Central Europe. The first credible mention of Bradáč (Fig. 121) relates to a flood on 8 June 1481 (SLČ, p. 191; SLČ-G, p. 289), when the sculpture was flooded up to its bald patch. This flood is

325

compared with another “first” and less conspicuous one (the water reached only to Bradáč’s nose), but it is categorically declared that it was the greatest flood since “the breaking of the Prague bridge” (i.e. in July 1432). According to Krolmus, it should have been in 1445, because already “at that time [1445] they counted the height of the water according to the head chiselled at the monastery or hospital of the Knights of the Cross, which was later called Bradáč for short” (Krolmus, 1845, p. 43). It cannot, however, be excluded this it may have concerned the flood of 25 May 1481 (DAzV, p. 284) or another case. In addition to the first, unclear, dating 12 authentic notes altogether are related to Bradáč, for the floods of 1481, 1501, 1531, 1537, 1569, 1570, 1582, 1587, 1598 (two), 1615 and 1736, to which the years 1515, 1566, 1568 and 1582 are also joined from later sources. More recently, Bradáč was also mentioned by Krolmus (1845, p. 134) during the flood on 28 March 1845, when the water reached up to his chin. The sculpture was transferred in 1847 from the building of the monastery of the Knights of the Cross to the embankment built beside Charles Bridge (Fig. 122). Originally, however, the sculpture was 7–17 cm higher than today. The oldest known mark in the form of line on a wall is again associated with the monastery of the Knights of the Cross, with its garden flanking the Vltava today (Fig. 123). It denotes the level of a flood in 1675 (PPVP 1889; Marhold, 1966a). Further marks are related to the years 1717, 1736, 1750, 1771 and 1784. The present position of the marks largely agrees well with a survey performed in 1889 and data from Dlouhý (1899) with error, in the main, not exceeding 5 cm. Together with the levels referring to Bradáč, on one building at a distance of about 50 m from one another, some 25–26 heights of great floods are recorded (Table 29). There were also several other places in Prague where watermarks to several floods occurred together, such as on the embankment below the National Theatre (floods of 4 April 1770 and 17 March 1771 — Krolmus, 1845, p. 74). A list by J. Novotný (Archives of the CHMI, Brozany) also mentions a ferry staging that once operated below Vyšehrad with marks for 1784, 1824, 1830, 1845, 1862 and 1890 and the former botanical garden at Smíchov with marks of floods for 1784, 1824, 1830, 1845 and 1862 (PPVP 1889). To date, there are marks on the former Ferdinand Embankment (1784, 1845, 1862, 1872, 1876), at Kampa on the House of the

326

Image of the Virgin Mary’s Picture (1784, 1845, 1890 — Fig. 9) and on the building of Clam-Gallas Palace in Husova Street (1845, 1890). Of course, there were marks in other places as well for the flood of 1845 (PPVP 1889). Testimony to the existence of older marks in Prague is a note from the Klementinum observations concerning the flood of August 1815, that: “in the years 1501, 1655, 1775 there occurred greater or smaller floods, the water heights of which are marked in many places round the town” (Poznámky z Klementina, p. 137). 6.2.10.2 Watermarks in the Vltava catchment Lists of watermarks in the Vltava catchment were made by Dlouhý (1899) and Marhold (1966b, 1967a, 1967b) and the watermarks are also mentioned in the respective longitudinal sections of the Berounka, the Sázava, the Malše, the upper and middle Vltava. There are marks on the Český Krumlov brewery building for the 1848 and 1890 floods in the catchment of the upper Vltava, and somewhere a mark for 1784 also once existed (Dlouhý, 1899). The levels of the flash flood of 1848 are recorded at Zlatá Koruna (No. 79) and Dívčí kámen (No. 25) (Marhold, 1967a). At České Budějovice, there are only a few marks in the centre of the town for 1888 and 1890 (the highest levels). A larger set of older marks can also be found on the waterworks at Hluboká nad Vltavou (1736, 1848, 1890) and on mill and sawmill No. 4 at Jaroslavice (1772, 1879, 1890). In the Lužnice catchment several watermarks are known for the year 1890 (PP-LUZ 1948); older marks are, however, exceptional (e.g. at Soběslav — see Fig. 120). It appears that there was once a mark for the year 1841 at Bechyně (Dlouhý, 1899). Flood marks are also to be found on a wooden pillar below the dam of the Rožmberk fishpond. While the upper two plates are missing, there are marks for 1829 and 1876 below them. In the section of the Vltava below the Lužnice, watermarks were quite certainly made at Kostelec nad Vltavou (1845, 1888) but have disappeared, as well as ones on the No. 8 mill and sawmill at Voznice (1845, 1885), and at the Živohošť ferry (1845, 1896). Near Prague, older marks may also be found at Davle (1845, 1890) (PP-STRVLT 1940; Marhold, 1967b). Historical watermarks on the Otava are documented at Horažďovice (1854, 1881) (PP-OTA 1926) and notably at Písek, where there is a note about a mark for 1432 and evidently a formerly known mark near the municipal waterworks for the year 1784 (Dlouhý, 1899).

SUMMARY

In the Sázava catchment there are a number of watermarks at Poříčí nad Sázavou (since 1862), at Chocerady (since 1845), Sázava-Černé Budy (since 1845), Český Šternberk (since 1862), Zruč nad Sázavou (since 1845) and Ledeč nad Sázavou (since 1862). The flood of 1862 represents a level not exceeded to date in this catchment (PP-SAZ 1933; PP-SAZ 1953). For Ledeč nad Sázavou, a stone mark for the disastrous flood of 31 July–1 August 1714 after torrential rain in the Žďár nad Sázavou surroundings is situated on the northern side of the local Church of St. Peter and Paul at a height of 3.5 m above the ground (http://www.cero.wz.cz/mirasoft/ povodne.htm). Similarly, at Havlíčkův Brod, a stone head, again known as Bradáč, appears to have been set on the corner of Kašparovský House (No. 97) until 1894, as a memorial to the same event (Sochr, 1971; see Jelínek, pp. 101–103; Novina o povodni). In the Berounka catchment below Plzeň, watermarks for 1862, 1872 and 1890 frequently appear. There are elevation points for floods in 1771, 1820, 1824, 1841, 1844, 1845, 1872 and further on the mill at Bohy. The longest series of marks is, however, on the No. 8 mill at Beroun for the years 1598 (1595 is also mentioned), 1627, 1655, 1675 (also 1679), 1769, 1784, 1823, 1845, 1862, 1872 and 1890 (PP-BER 1927). In the stretch of the Vltava below Prague older watermarks appear only for 1876 and 1890. An exception is a mark on the railway viaduct at Dejvice for 1845 (PP-DOLVLT 1951; Marhold, 1966b). 6.2.10.3 Watermarks on the Elbe at Děčín On the Elbe the most significant watermarks are chiselled into Castle Rock at Děčín on the right bank of the river (Fig. 124) (Krolmus, 1845; Mauder, 1930–31; Značky velkých vod na Labi, 1966; Šourek and Novák, 1995). An older water gauge is marked in Prague ells 5 on the rock, the vertical line of which starts at a terrain level of 9 ells (533 cm) and its upper part exceeds the level of 18 ells (1,066 cm). The first section on the measuring axis between 9 and 10 ells is shorter than the other sections, due to the bulging surface of the rock below the mark. About two metres to the left of this gauge is a frame surrounding the signs for floods from 1595 until 1784. Construction of the water gauge on Castle Rock at Děčín may well be connected with the great February flood of 1784 (see Chapter 6.5.9). One reaction to it was, for example, the publication of 5

1 Prague ell = 59.27 cm (Hoffman, 1984, p. 71).


a work fundamental to German hydrology, by C.G. Pötzsch, concerning floods on the Elbe (as was the case in Bohemia with the book by Václav Krolmus — Fig. 125, reacting to the flood of March 1845). But it is only possible to speculate about the maker of the water gauge as of a man of higher education, proficient in geodesy and hydrology. In carrying out the classical paleographic analysis of the Arabic numbers employed in the year 1784 it is clear that the use of the number 4 corresponds in marking with further years and that it matches completely the numbers on the vertical. The unknown author also chiselled marks for further floods to the year 1824 next to this, but also the numeral 1432. Only the year 1799 shows another hand. The designation in Prague ells is in favour of the year 1784 as the year of establishment for the water gauge, although in Bohemia the Vienna ell 6 was to be used as an official linear measure from 1764 onwards. Even though it is necessary to allow for a certain inertia in using old units, a later origin is improbable. The oldest preserved mark in the original form is the sign for the year 1595, which corresponds in style to the writing of Arabic numerals in the 16th century. Also, the cross below the space between No. 5 and No. 9 is evidently original, even though the lower part has eroded away in the course of time. After this, all the further marks may be considered original. A new survey of the hitherto undescribed watermarks on Castle Rock was carried out in 2004 by L. Elleder and colleagues. Unlike Krolmus (1845, p. 207) they could no longer find marks for the years 1118 and 1570. The mark for 1501 is at the level of high water for 1784, although it should be 52 cm lower. Similarly, the mark for the flood of 1845 is also today, with respect to Krolmus’ datum, about 31 cm higher. A mark for 1712 was newly found and the line for 1794 identified, so far recorded as 17?4. After the flood of 2002 the level of this high water was added on the rock. The original list of the surveyed marks (Značky velkých vod na Labi, 1966), completed by the newly measured examples, relates to the years, in descending order of magnitude: 1845, 2002, 1432, 1805, 1862, 1784, 1655, 1890, 1799, 1830, 1595, 1824, 1682 (29 January), 1827, 1821, 1814, 1712, 1771 and 1794. In 2005, O. Kotyza and M. Kolařík, utilizing “in situ” heights determined by Krolmus, identified relics of further marks (Fig. 126). Thus, at a height of 5 cm above 1799, a line taken about 50 cm away 6

1 Vienna ell = 77.756 cm (Hoffman, 1984, p. 71).

327

from the frame to the right strikes the centre of a remnant of a cross, in which it is possible to find fragments of the Arabic numerals for 1570. Judging by the style of writing, the record corresponds to the 16th century. From the original 1501 sign, between the lines for high waters 1655 and 1890, left from the left vertical of the frame, a cross is marked and above it the remaining part of the numeral “15” (in the characters of the 16th century), but the further parts are completely obliterated. Today’s clear 1501 mark and the line is probably a deliberate fake because at the time of renovation the original mark was already illegible. The mark for 1432 was made at the earliest in 1784, when the anonymous author partly damaged the line and numeral 1 on the cross while chiselling. If the mark was original, the year would have to be written in Roman script as MCDXXXII. Nevertheless, one can find the remaining parts of those letters on the rock, so that the original inscription might really have been chiselled at the time when the flood took place. The mark for the year 1118 is in a place damaged not only by the weather, but also by rock-climbers, so that during the surveys in 1966 and 2004 it was not found. Quite distinct parts of it, however, remained (Fig. 127), situated roughly 30 cm to the left of the mark of 18 ells on the water gauge with the description in Arabic numbers. It is in a generally typical form of numerals used in the 16th–17th centuries (Kašpar, 1975). For true authenticity, the mark and its denotation would have to be cut in Roman numerals (MCXVIII) of which, however, there is not a single trace around the 1118 sign. The marking of the year in Roman numerals would necessarily assume a knowledge of Latin, at that time the preserve only of the clergy. The existence of a Early Medieval sacred structure at that time in Děčín can rightfully be assumed (Sláma, 1977; Zápotocký, 1977; Smetana, 1985; Vaněk, 2001). It is possible to speculate that in the 16th century or later the numerals were difficult to read, and were therefore renewed by the Arabic numerals used then for preserving the eternal memory of that extraordinary flood. The mark of the flood can thus be considered probable, which would correspond to the magnitude mentioned in Prague (Kosmas, p. 219). 6.6.10.4 Watermarks in the Elbe catchment At Litoměřice at the turn of the 15th–16th centuries, floods were analogously related, as in Prague, to the head of Bradáč, set in the stone bridge across

328

the Elbe (Brázdil and Kotyza, 1995; Kotyza et al., 1995). The marks for high water were originally found in the form of small copper plates on the pavilion of the shooter guard at Střelecký ostrov Island. After it was demolished before 1939 they were, however, transferred about 20 m further to the building of the Germania Rowing Club (Fig. 128). Fortunately enough, the marks were geodetically fixed in 1994 by Šourek and Novák (1995), because after the flood in August 2002 they were whitewashed during the reconstruction of the building and then renewed with lesser accuracy. Before 1900 they represented only the levels of the disastrous floods of 1845, 1862 and 1890. Older marks at Litoměřice are mentioned by Krolmus (1845, p. 182) concerning the heights of floods in March 1845 (727 cm), in 1432 (698 cm) and in 1784 (643 cm). These levels correspond to what is known from Castle Rock at Děčín. In nearby Křešice, on building No. 19, older watermarks were surveyed in the sequence 1821, 1845, 1890, 1784, 1862, 1920, 1940, 1900 and 1876 (Fig. 129 — Značky velkých vod na Labi, 1966). Around Mělník, at Dolní Beřkovice, watermarks were surveyed on the left bank bridge pillar in the sequence 1845, 1890, 1784, 1862, 1900 etc., and also in the same order on the former mill. Below the level of 1900, as well as more recent floods, there also appear older marks for 1870, 1896, 1895, 1897 and 1893. At Hořín the greatest number of marks was recorded on the former mill (house No. 2), where behind the fifth-highest water level of 1900 there are marked, among the older floods, levels for 1824, 1876, 1896, 1883, 1888, 1897, 1895, 1877, 1872, 1886, 1887 and 1882. A similar sequence, but with a lower number of marks from the period before 1900, has also been recorded on the gamekeeper’s lodge, No. 51 (Značky velkých vod na Labi, 1966). Further, on the Elbe in the sector from the confluence with the Vltava downstream to the state frontier near Hřensko, 42 more places with watermarks are quoted. With the exception of the largest floods of 1845, 1862 and 1890 and several other cases in the 19th century, they are all marks of more recent floods (Značky velkých vod na Labi, 1966; Šourek and Novák, 1995).

6.3 PERCEPTION OF HISTORICAL FLOODS AND PROTECTION FROM THEM One of the oldest descriptions of a flood is presented in the biblical Old Testament, the First Book

SUMMARY

of Moses about the flooding of the whole world at the times of the prophet Noah: “… And God said unto Noah, The end of all flesh is come before me; for the earth is filled with violence through them: and, behold, I will destroy them with the earth ... And behold, I, even I, do bring a flood of waters on the earth, to destroy all flesh, wherein is the breath of life, from under heaven; and everything that is in the earth shall die.” And he ordered Noah to build an ark and take into it a pair of each type of animal (Genesis 6, 13–22). Noah and all the animals boarded the ark according to the order of the Lord, who called down the flood upon the earth: “And the flood was forty days upon the earth … And the waters prevailed exceedingly upon the earth; and all the high hills, that were under the whole heaven, were covered. Fifteen cubits upward did the waters prevail; and the mountains were covered. And all flesh that moved upon the earth, both of fowl, and of cattle, and of beast, and of every creeping thing that creepeth upon the earth, and every man. …” (Genesis 7, 1–24). But God remembered Noah and his animals and cattle in the ark (Fig. 130), so that the flood retreated and the earth became habitable again (Genesis 8, 1–14). The narrative of the Old Testament became an unchangeable basis and moral appeal, from which nearly all medieval and early modern thinkers started. They interpreted floods in combination with Aristotle’s teaching about the four elements (earth, air, fire and water) as a punishment of the Lord for sins committed and referred to the flood in the times of the prophet Noah. Medieval views were perhaps most affected by the Hispanic bishop St. Isidor of Seville (560–636), whose encyclopaedic work “Etymologiae” became a basic handbook for the forthcoming Middle Ages. In “De diluviis” (About Floods), the 22nd chapter of the thirteenth book, he states (Isidor, p. 108, 110): “The flood is therefore called diluvium, because the disaster of water destroys everything that it floods. The first flood occurred at the time of Noah, when the Almighty, offended by human crimes, covered the whole circle of the earth and destroyed everything, so that the heaven and the sea became one, in a single space. … The second flood was in Achaia at the times of the primal fathers Jacob and Ogygos … The third flood was in Thessaly at the times of Moses and Amphictyon … The term “flood’ is, however, also used when the rivers bring about inundation by exceptionally long and mighty rains, flood and obliterate many things. Nevertheless, when the rivers exceedingly rise,


it is necessary to know that they cause damage not only at present, but that it hints at something future.” Many historical floods mentioned in documentary sources have often been compared to the flood of Noah. Floods, together with further extremes, have been among the natural phenomena affecting the collective consciousness of mankind (particularly before the onset of the modern age), inspiring fear that often passed through the whole of society, ending with mass hysteria. Hydrometeorological extremes have also been accompanied by eschatological fear, horror at the arrival of the Antichrist, the imminent Apocalypse and the Last Judgement. Thus, some theologists and astronomers predicted the end of the world for the year 1500 (Brázdil and Kotyza, 2001). The report of the Old Czech Annals (SLČ, p. 385) stated that “… in the year of Our Lord 1524 on St. John Chrysostomos [27 January] they set a fast, because the sky of heaven threatened with great flood, and all astronomers considered that from the beginning of the world such a combination of all the planets had not been seen even at the time of Noah. And the Lord heard the prayer of the good and faithful and turned the flood, that should have been on February days, at the beginning of March, into strong winds and sometimes also into good weather.” The cause of the flood should have been the conjunction of planets in the constellation of the Pisces in February 1524, calculated by Johann Stoeffler, astronomer of Tübingen (Fig. 131). The floods themselves were then attributed to God’s power (see also Chapter 6.2.4), which is witnessed, for example, in the record of high water on 15 February 1655 in Prague (Kozmanecius, pp. 73–74): “… The flood was the stranger to everybody that hard frosts had ceaselessly persisted, and ice was one ell thick all over the river, so that many thought and assured that the ice would not melt before the Easter holidays, and so they thought less of flood, but the power of the Lord Almighty works whatever he wishes, because his power is never reduced or constrained. Even I, writer of this memorial, felt a ghastly horror in my mind, thinking of God’s power and such an element as water under the order of God, with terrible consequences, seeing what awful damage to people was done through it before their very eyes …” At the same time God protected his faithful during such disaster. Therefore thanks were due to him, if it they happened to survive the flood without human loss and material damage, as was

329

the case after the flood on 28–30 January 1809 at Počaply near Litoměřice (Kaněra, 1900, pp. 217– 218): “… Afterwards the vicar on 5 February served service to God in thanks for the protection of God during this flood.” Life with floods and their frequently destructive consequences must necessarily have evoked responses in the behaviour of society and in active measures to protect against them. This involved, for example, the building of ponds and channels that made it possible to dissipate and lead away floodwater, i.e. to reduce the height of the flood wave and to moderate the damage. The first such strategy, in the form of a 14th-century flood ditch, was found during archaeological investigation in the Městečko housing district below the castle of Příběnice on the Lužnice (Hejna, 1987). The writ of Jan of Pernštejn to the people of Prostějov in 1538 states that subjects from Mostkovice and Stichovice should work at the securing of dams in case ponds should overfill and/or that they should let water out from them. In a resolution of the Moravian Parliament of 1542, in connection with the efforts to make the River Morava navigable, it was stated that the weirs should be provided with sluices, which should prevent their being carried away at times of floods (Munzar, 2001). An older order, or rather recommendation, of the above type is contained in the protocol of a special commission of 24 June 1502, which judged on the controversy between Lord Vilém of Pernštejn, the highest chamberlain of the Czech Kingdom, and the burgesses of Hradec Králové (CIM III, supplement to No. 694, pp. 1251–1257; Listinář Viléma z Pernštejna, No. 778, pp. 13–17). In the first point of the action, the people of Hradec Králové stated that through an increase in the height of the weir of Lord Vilém on the Elbe they suffered damage to meadows and mills. The second point concerned the holding water in the mill race. The third point mentioned raising the protecting dams on the Elbe and the last addressed the ownership of meads and meadows across which the race passed. For the solution, the commission invited sworn millers, who decided that the height of the water on the weir should be officially marked with a hallmark and that a regime should be stated on this artificial reservoir during the fluctuation of water level on the Elbe; in the case of a flood the weir should be lowered. The contest also referred to existence of an older anti-flood dam on the banks of the Elbe, which was to protect villages

330

situated below them and which Lord Vilém had raised, reinforced and provided with pipes for the reflux of water that flowed over these dams. The above race (the mill-race of the Elbe) was also an anti-flood device, as well as feeding several ponds and driving mills, where the commission urged that it should always be kept clean (Mikan, 1947). Anti-flood instructions, either from owners of estates or “Land Parliaments”, are worthy of further note. Sources of such data also include the protocols of the damage commissions, where, alongside specification of the damage and suggestions for alleviation of taxes, measures were also suggested with the aim of minimising damage during the subsequent flood (see Chapter 6.2.5). Among antiflood orders a good example is that given by the aldermen of Litoměřice to the municipal carpenter in charge of the bridge, to dismantle it before the movement of ice and put it together again after it was over (Kotyza et al., 1995). From a later period, in relation to natural disasters, a general instruction of the Land Government on 1 May 1784 (Munzar, 2001) is interesting. Another example is a printed circular from the Moravian-Silesian government of 23 April 1819, concerning the payment of taxes in the event of natural disasters (Brázdil et al., 2003b). Also linked directly to flooding is the “Regulation for the present community. About the establishment of guards for securing the inhabitants of Prague in case of flood”, printed in Prague on 28 January 1799 (Fig. 132). The publication of these instructions was in connection with the frosty winter of 1798/99, combined with the general memory of the damage by the February flood of 1784 after the hard winter of 1783/84. This proved to be very far-sighted, because the flood actually came in the night, on 21/22 February 1799 (see Chapter 6.5.10) (Munzar, 2001).

6.4 HISTORY OF FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC FOR SELECTED WATER COURSES It is possible to compile a chronology to date of known historical floods for the five rivers addressed in Chapter 5, using the historical-climatological database at the Geographical Institute of Masaryk University in Brno. Only floods directly documented for these water courses are included, not those on their tributaries. It is evident that this overview cannot be utterly comprehensive; it is conditioned by the number of reports preserved

SUMMARY

and excerpts that have been made from them. A chronology could certainly be completed on the basis of analogies drawn from information about the occurrence and behaviour of floods in the period of systematic hydrological measurements. However, in the interests of complete correctness, only factually documented cases are mentioned. The data are always presented up to the point at which regular water-gauge observation on the given river started. To facilitate orientation, individual cases are numbered, with a mention of the date of occurrence of the flood, place, the type of flood, a brief annotation of the report and the sources. As well as the winter and the summer types of flood, some cases lacking causes for the rise are marked as of “unclear” type. If the place of the origin of the report or the event described does not lie on the given water stream, it is included in square brackets. With respect to the dating of individual floods, the change in the calendar from the Julian to the Gregorian must be noted. In Bohemia, this took place only at the edict of Emperor Rudolf II, with the shift from 6 January to 17 January in 1584, as it did in Silesia. The emperor’s edict was, however, not accepted by the Calvinists and Lutherans, so that in Kadaň, for example, the old calendar was used until 1587 and at Cheb until 1604. In Moravia, the new calendar was introduced with the shift from 4 to 15 October in 1584 (Kollmann, 1974; Bláhová, 2001). In the following overview, data before the reform are given according to the Julian calendar. For conversion to the Gregorian calendar it is necessary, up to the actual day, to add progressively 6 days (12th century), 7 days (13th century), 8 days (14th century), 9 days (15th century) and 10 days (16th century). Problems may also arise in connection with conversion of the measures used for maximum peak water stages in floods. In Moravia, Vienna weights and measures replaced the old Moravian ones as from 1 May 1758. In Bohemia, with considerable difficulty, Vienna weights and measures took full legal force as from 1 January 1765. In contrast, in Silesia the Vienna measures had already been introduced by the patent of 24 February 1750 (Hofmann, 1984). With respect to the inertia inherent in using older measures, the data given does not always correspond fully with reality (Sedláček, 1911). The new decimal metric system of weights and measures began to be valid in the Austro-Hungarian Empire from 1 January 1875 (Hofmann, 1984).


6.4.1 The River Vltava Data often appear on the water levels reached in Prague historical floods. Some discrepancies in these heights follow from the use of the water gauge at the monastery of the Knights of the Cross (below the Old Town weir), where some marks are related to heights at the Old Town water gauge (above this weir) where a water-gauge station was established in 1825 (see Chapter 5.2.1.1). The levels of some floods in the period 1775–1825 may have been read there (Poznámky z Klementina). With a different height for zero in the two profiles, significant differences in data exist between those mentioned by Dlouhý (1899, p. 14) according to the Knights of the Cross marks, and Novotný (1963b, p. 77) with reference to the second-mentioned water gauge: year 1717 — 367 cm and 336 cm respectively; year 1736 — 369 cm and 503 cm respectively; year 1750 — 346 cm and 315 cm respectively; year 1771 — 405 cm and 295 cm respectively; year 1784 — 570 cm and 515 cm respectively; year 1799 — 360 cm and 353 cm respectively (these heights are not mentioned again in the list of floods). Evidently Schaller’s data (1784) also start on the Knights of the Cross marks. Historical floods on the River Vltava before the beginning of systematic observations in 1825 are further given for the part of the stream from České Budějovice to its confluence with the Elbe. The cases of floods recorded by documentary data are as follows: 1) 1118, September. Prague. Summer type. Damage to buildings and churches. Water 593 cm “above the bridge”. (Kosmas, p. 219). 2) 1121/22, winter. Prague. Winter type. Warm and windy winter. (Kosmas, p. 220). 3) 1126, 16 February. Prague, Bohemia. Winter type. Movement of ice. Damage. (Kanovník vyšehradský, p. 203; Let. hradištsko-opatovické, p. 393). 4) 1141, 15 April. Prague. Type unclear. Damage. (Kanovník vyšehradský, p. 234; Mnich sázavský, p. 261). 5) 1250, after 8 July. Prague. Summer type. Heavy rain after hailstorms for seven days. (Let. české, pp. 286–287). 6) 1257, 1 August. Prague (Prague diocese). Summer type. Damage to fields, buildings, loss of human lives. (Let. české, p. 295). 7) 1264, December. Prague, Bohemia. Winter type. Damage to buildings and to winter plantings. (Let. české, pp. 298–299).

331

8) 1270, autumn. Prague, Bohemia. Summer type. Extended rain. (Let. české, p. 300). 9) 1272, 12 March. Prague. Winter type. Demolition of Judith Bridge. (František Pražský, p. 12; Let. české, p. 301). 10) 1273, 18 August. Prague. Summer type. Great damage to fields, meadows, buildings, all mills near Prague carried away. Water reaching to the Churches of St. Giles and St.Nicholas. (Let. české, p. 301). 11) 1281, after 25 March. Prague. Winter type. Flood lasted 20 days. Damage. (Zlá léta, p. 340). 12) 1315, 25 July. Zbraslav, Bohemia, [Moravia]. Summer type. Flood on all rivers, particularly the Elbe. Damage to buildings, fields; people could boat over fences and gates. (Dalimil, p. 556; Kron. zbraslavská, p. 224). 13) 1316, summer. Zbraslav, Bohemia. Summer type. Incessant rain. Damage. (Kron. zbraslavská, p. 232). 14) 1321, after 26 June. Zbraslav, Bohemia. Summer type. Damage to buildings and fields. (Kron. zbraslavská, p. 257). 15) 1327, June. Zbraslav. Summer type. Damage to cereals and meadows. (Kron. zbraslavská, p. 287). 16) 1342, 1 February. Prague, Bohemia. Winter type. Rapid thaw (warm south wind and rain) and movement of ice after hard and snowy winter. Judith Bridge in Prague demolished, as well as further bridges in Bohemia. Very extensive damage, loss of human lives. (František Pražský, pp. 177–178). 17) 1359, 1–3 September. Prague. Summer type. Water reached the Church of St. Nicholas. (Beneš z Weitmile, p. 527 — Fig. 133; Chron. Anonymi, p. 57). 18) 1364, 27 January. Prague. Winter type. (Beneš Minorita, p. 390; Chron. Anonymi, p. 58). 19) 1367, March. Prague, Bohemia. Winter type. Damage, temporary bridge swept away and one pillar of the new one [Charles Bridge] destroyed, loss of human lives. Water reached the Churches of St. Giles and St. Nicholas, to the extent that people were able to go fishing. Horses were watering on the bridge in front of the House of the Saxon Duke (next to the old tower of Judith Bridge). (Beneš z Weitmile, p. 535). 20) 1370, 15 August. Prague, Bohemia. Summer type. Rainy year. Damage to buildings and fields. Prague Old Town flooded. (Beneš z Weitmile, p. 541).

332

21) 1373, 13 March. Prague. Winter type. Water reached the door of the Church of St.Linhart. (Chron. Bohemiae Lips., p. 5; Chron. breve Bohemiae, p. 462). 22) 1374, 12 February. Prague. Winter type. Damage to buildings. Water reached the Church of St. Giles. (Chron. Bohemiae Lips., p. 5; Chron. Bohemicum Prag., p. 11; Chron. breve Bohemiae, p. 462). 23) 1387, 20 September. Prague. Summer type. A five-day flood. Water moved outside the Church of Virgin Mary at the Pool. (Tomek, 1875, p. 338). 24) 1392, 5–6 December. Prague, Bohemia. Winter type. Damage to buildings, granaries, and mills, fishponds breached. (Beneš Minorita, p. 408; Chron. Bohemiae Lips., p. 5; Chron. Bohemicum Prag., p. 11; Chron. breve Bohemiae, p. 463). 25) 1405, 24 June. Prague, Bohemia. Summer type. (Beneš Minorita, p. 412; Chron. Viennense, p. 3). 26) 1432, after 4 March–23 March. Prague, Bohemia. Winter type. Copious snow, sudden thaw, movement of ice. Water reached below the Churches of Virgin Mary at the Pool and St. Nicholas. Such levels had “not been seen for 40 and more years”, but in fact less than in July and the same as in December. (Bartošek, p. 606; SLČ-CT1, p. 50). 27) 1432, 21–22 July. Chvatěruby, Český Krumlov, Prague, Bohemia. Summer type. Constant rain for three days. Charles Bridge broken in five fields. Damage to property, buildings, fields and meadows, loss of human lives, livestock drowned. Major part of Prague Old Town flooded, water penetrated into the Churches of St. Giles, St. Castulus, St. Linhart, St. Andrew, St. Nicolas, Virgin Mary at the Pool and the Bethlehem Chapel, flowing over the walls. People boated round the pillory in the Old Town Square. (Ann. Pragenses breves, p. 20; Ann. Veterocellenses, p. 47; Bartošek, pp. 607– 608; Chron. Anonymi, p. 60; Chron. breve Bohemiae, p. 466; Chron. Rosenbergicum, p. 77; SLČ, pp. 84–85; SLČ-A, p. 73; SLČ-a, p. 92; SLČ-CT1, p. 50, 52; SLČ-D, p. 149; SLČ-G, p. 106; SLČ-R, p. 64; SLČ-V, p. 116). 28) 1432, 6 December. Prague, Bohemia. Winter type. A flood of the same severity as in March, smaller than in July. (Bartošek, p. 609; SLČCT1, p. 50).

SUMMARY

29) 1433, 23–24 June. Bohemia. Summer type. Damage to fields and meadows. (Bartošek, p. 610; Notae Pilsnensis, p. 101). 30) 1434, lacking date. Bohemia. Type unclear. Damage to fields, buildings, fishponds breached. (Gaudencius, fol. 2v). 31) 1445, 24 June. Dobříš, Prague. Summer type. Constant rain for three days. Fishponds breached. Damage to buildings, fields, meadows, loss of human lives, livestock drowned. (SLČ, p. 128; SLČ-G, p. 177; SLČ-R, p. 102). 32) 1464, 4 March. Bohemia. Winter type. Delegation delayed by floods. (Tomek, 1896, pp. 84–85). 33) 1481, 25 May. Prague. Summer type. Smaller flood than that on 8 June of the same year. (DAzV, p. 246). 34) 1481, 8 June. České Budějovice, Prague. Summer type. Damage to buildings, considerable quantities of timber carried away. A flooded small “moat” near the Church of Virgin Mary at the Pool, where people went boating. Water reached a house at the spire of St. Nicholas, entered the Churches of the Holy Spirit and St. Anne; level at Bradáč’s bald spot. Water entered the Church of St. Anne in České Budějovice. The largest flood since July 1432. (Chron. Budvicensis, p. 6; SLČ, p. 191; SLČ-G, p. 289). 35) 1491, summer. Bohemia. Summer type. Downpours. (Hüttel, p. 12). 36) 1496, February. Prague (Fig. 134). Winter type. Ice barrier. (SLČ, p. 214; SLČ-G, p. 310). 37) 1501, 14 July. Prague. Summer type. Flood after torrential rain. (Lupáč to 14 July). 38) 1501, after 17 August. České Budějovice, Prague. Summer type. Rains 13–17 August. Fishponds breached. Loss of human lives, livestock drowned. Damage. Water on the Vltava in Prague 118 cm above Bradáč. (Balbín, p. 85; Beckovský 1700, p. 973; Drobné zápisy z Třeboně, pp. 546–547; Hájek, fol. 459r; Let. měšťana NMP, p. 57; Kron. rod. Matyášů, p. 192; Lupáč to 12 August; Paprocký, p. 112; SLČ, p. 218; SLČ-G, p. 315). 39) 1504, 6–8 March. Prague, Bohemia. Winter type. Thaw. (SLČ, p. 226; SLČ-G, p. 318). 40) 1504, after 6 April. Prague. Type unclear. Damage. (Hájek, fol. 460r). 41) 1505, 19 July. České Budějovice. Summer type. Damage. (Machnický, p. 183). 42) 1511, lacking date. České Budějovice. Type unclear. Damage. (Liber dec. in Zeithammer, 1904, p. 33, 45, 209).


43) 1515, after 23 June. Bohemia. Summer type. Rains for three days (21–23 June). High water prevented mill operation. (SLČ, p. 324). 44) 1515, 21 July. Prague. Summer type. Frequent rains. Flood for 7 days. Water up to Bradáč’s beard. Damage. (DAzV, p. 396; Dopisy Švamberské, pp. 113–114; Hammerschmid, p. 699; Lupáč to 21 July; SLČ, p. 325). 45) 1515, 24 August. The Vltava. Summer type. Rains. Fishponds breached. Lasted almost a week. Damage. (SLČ, p. 325). 46) 1521, before 26 May. Prague. Summer type. Damage. (SLČ, p. 373). 47) 1523, 4 July. Prague. Summer type. Damage. (SLČ, p. 381). 48) 1528, 16 June. Prague. Summer type. Damage. (Let. měšťana NMP, p. 66; List Radslava Beřkovského, pp. 1313–1316). 49) 1531, 1 May. Prague. Summer type. Damage. (Let. měšťana NMP, p. 69). 50) 1533, before and after 24 June. Prague. Summer type. Before 24 June flood “thirteen times”, then another one. Lack of food. (Let. měšťana NMP, p. 70). 51) 1537, 23 May. Prague. Summer type. Continuous rains 20–22 May. Water up to Bradáč’s eyes. Damage. (Beckovský I, p. 79; Hammerschmid, p. 699; Let. měšťana NMP, p. 85; Lupáč to 23 May). 52) 1539, 23 December. Prague. Winter type. Damage. (Beckovský I, p. 82; Lupáč to 23 December). 53) 1544, 22 August. Prague. Summer type. Damage. (Beckovský I, p. 113; DAzV, p. 444). 54) 1545, 24 July. Prague. Summer type. Damage. (Beckovský I, p. 114; Hammerschmid, p. 699; Lupáč to 24 July; Šentygar, p. 271, 273). 55) 1554, January. Zvíkov. Winter type. Damage. Also flood on the Otava. (Tyl, 1888, p. 102). 56) 1560, 13 May. České Budějovice. Summer type (after rainy weather). (Světecký, p. 19). 57) 1560, 5 December. Prague. Type unclear. Water in cellars. (Partlicius II, p. 109). 58) 1563, 30 May. Prague, Bohemia. Summer type. Damage. (Beckovský I, p. 262; Dačický, p. 183). 59) 1564, 4 July. Prague. Summer type. (Balbín, p. 85; Teplý, 1927, pp. 306–307). 60) 1565, 24 April. Prague. Summer type. (Strialius I, p. 136). 61) 1566, 5–10 February. Prague. Winter type. Water up to Bradáč’s mouth. Damage. (Dlouhý, 1899, p. 39).

333

62) 1567, [August]. Prague. Summer type. Water level almost reached Bradáč. (Budv. hist., p. 9; Tomek, 1901, p. 182). 63) 1568, 13 June. Prague. Summer type. Water up to Bradáč’s eyebrows. Damage. (Beckovský I, p. 282; DAzV, p. 322). 64) 1569, 20 June. České Budějovice, Prague. Summer type. Rains for several days. Water up to Bradáč’s eyes. Damage. (Beckovský I, p. 284; Bydžovský, pp. 121–123 — Fig. 135; DAzV, p. 322; Machnický, p. 186; Paprocký, p. 150; Strialius I, p. 148). 65) 1569, around 6 July. České Budějovice. Summer type. Heavier flood than in June, damage. (Strialius I, p. 146). 66) 1570, 31 January–1 February. Prague. Winter type. Water up to Bradáč’s mouth. (Beckovský I, p. 285; Bydžovský, p. 124; DAzV, p. 56; Strialius I, p. 149 — also mentions floods for 11 August and 3 December in České Budějovice — see pp. 151, 153). 67) 1572, 7 July. České Budějovice. Summer type. Also flood on the Volyňka. (Strialius II, p. 159). 68) 1573, 7–8 January. České Budějovice. Winter type. Movement of ice, snow melt. (Strialius II, p. 161). 69) 1573, 1 April. České Budějovice. Summer type. Rains. (Strialius II, p. 161). 70) 1575, lacking date. Prague. Type unclear. Water up to Bradáč’s chin. (Balbín, p. 85). 71) 1579, 26 June. České Budějovice. Summer type. Damage. (Strialius II, p. 171). 72) 1581, 27 February. Prague. Winter type. Loss of lives when ferry capsized. (Balbín, p. 85; Beckovský I, p. 331; Bydžovský, p. 265; Dačický, p. 243; DAzV, p. 113; Hammerschmid, p. 699; Hosius, p. 893; Pamětní kniha Litoměřic, p. 139; Zápisky Turnarů, unfoliated). 73) 1582, 2 May. Prague. Summer type. Flood for four days, water up to Bradáč’s eyes. Extensive damage. (Balbín, p. 85; Beckovský I, p. 334; Bydžovský, p. 194; DAzV, p. 241; Pamětní kniha Litoměřic, p. 193; Pilát, p. 166; Zápisky Turnarů, unfoliated). 74) 1582, 3–5 June. České Budějovice, Prague. Summer type. Rains. Water halfway up Bradáč’s forehead. Damage. (Balbín, p. 85; Bydžovský, p. 260; Hammerschmid, p. 699 — water above Bradáč’s eyes; Pilát, p. 166 — Bradáč flooded; Světecký, p. 23; Štelcar, unpaginated; Zápisky Turnarů, unfoliated; Žalanský, 2, IX).

334

75) 1582, 11 November. Prague. Summer type. (Zápisky Turnarů, unfoliated). 76) 1587, 8 June. Prague. Summer type. Snowfall and then rain. Water to Bradáč’s eyes. Damage. (Balbín, p. 85; Beckovský I, pp. 351–352; Bydžovský, p. 267; DAzV, p. 313; Štelcar, unpaginated; Zápisky Turnarů, unfoliated; Rybička, 1896, p. 326). 77) 1588, 12 July. České Budějovice. Summer type. Damage. (Světecký, p. 25; Zlomek kroniky, p. 156). 78) 1591, 15 January. Prague. Winter type. (Registra svědomí Prahy, p. 428). 79) 1592, 26 July. České Budějovice. Summer type. Damage. (Světecký, p. 27; Zlomek kroniky, p. 158). 80) 1592, 24 August. České Budějovice. Summer type. Damage. (Světecký, p. 27; Zlomek kroniky, p. 158). 81) 1592, 23 September. České Budějovice. Summer type. Damage. (Světecký, p. 27; Zlomek kroniky, p. 158). 82) 1593, 14 July. Prague, Zbraslav. Summer type. After three days of rain. (Pilát, p. 168; Kopáček, 1947, p. 121). 83) 1593, 6 September. České Budějovice. Summer type. (Anonymní kron. et Doudlebský et Fischer, p. 27; Budv. hist., p. 10; Kron. rod. Matyášů (red. B), p. 194; Zlomek kroniky, p. 159). 84) 1595, 19 March. Týn nad Vltavou. Winter type. (Březan II, p. 527). 85) 1595, 17 August. Prague. Summer type. (Kalendář desek zemských in Dlouhý, 1899, p. 40). 86) 1598, 12–13 March. Prague. Winter type. Melting of snow. Water reached about 89 cm above Bradáč, lasted a day and a half. Flood of an extent not seen for 100 years. Damage. (Anonymní let. záznamy, p. 50; Carolides in Truhlář, 1908, p. 20; Diarium Martini Crusii et Sleidanus in Weikinn, 1960, p. 421; Paměti obyvatel MMP, pp. 81–82; Pilát, p. 169; Vodňanský, p. 15). 87) 1598, 17–18 August. České Budějovice (Fig. 136), Prague, Zbraslav. Summer type. Downpours and rains. Damage. (Hüttel, p. 333; Kněžoveský, p. 53; Mikšovic, pp. 152–153; Paměti obyvatel MMP, pp. 82–83; Pelargus in Truhlář et al., 1973, p. 137; Pilát, p. 169; Světecký, p. 29). 88) 1601, 11 January. Prague. Winter type. Movement of ice (9 January). (Zápisky pražského úředníka, p. 182).

SUMMARY

89) 1601, 11 November. Prague. Summer type. (Zápisky pražského úředníka, p. 182). 90) 1604, 5 December. Prague. Type unclear. Damage. (Tomek, 1901, p. 417). 91) 1613, 14 June. Prague. Summer type. Damage. (Mikšovic, p. 360; Žalanský, 2, I). 92) 1615, 18 March. Prague. Winter type. Movement of ice, water over Bradáč’s head. Damage. (Kriesche, p. 93; Paměti obyvatel MMP, p. 88). 93) 1617, 8 June. Prague. Summer type. Damage. (Kriesche, p. 147; Pamětní kniha Jiřího Vojny, p. 35). 94) 1617, end of July–beginning of August. Prague. Summer type. Rains for two weeks. (Pamětní kniha Jiřího Vojny, pp. 32–33). 95) 1618, after 5 February. Prague. Winter type. Melting of snow. Damage. (Kriesche, p. 154). 96) 1624, about 31 July. Prague. Summer type. (Troilus in Truhlář et al., 1982, pp. 398–399). 97) 1625, 13–19 April. Prague. Summer type. Very heavy rains. (Paměti obyvatel MMP, p. 91). 98) 1629, 1 October. Prague. Summer type. Very heavy rains. Damage. The flood lasted until 11 October. (Beckovský II, pp. 74–75; Hammerschmid, p. 700). 99) 1646, 27 August. České Budějovice. Summer type. Damage. (Světecký, p. 60). 100) 1647, 24–27 August. České Budějovice. Summer type. Flood after four-day rain. Damage. (Světecký, p. 61). 101) 1648, 10 and 13 August. České Budějovice. Summer type. Downpours. (Světecký, p. 64). 102) 1651, 16–18 January. České Budějovice. Winter type. (Světecký, p. 72). 103) 1651, 11 May. Prague. Summer type. Downpours. Damage. (Hammerschmid, p. 675 — Fig. 137; Theatrum Europaeum, 1685, pp. 139–140). 104) 1651, 2 December. Prague. Type unclear. Loss of human lives, damage. (Beckovský III, pp. 412–413; Schönach, 1913, p. 394). 105) 1655, 14–15 February. České Budějovice, Prague. Winter type. Ice movement. Damage. (Kozmanecius, pp. 73–77; Pamětní zápis na labskou povodeň, pp. 394–395; Schmidt, p. 11; Světecký, p. 77; Theatrum Europaeum, 1685, p. 854; Acta publica et Memorab. des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, p. 9; Wochentliche Ordinari Zeitungen in Schönach, 1913, p. 403).


106) 1655, 11 July. České Budějovice. Summer type. Damage. (Světecký, pp. 77–78). 107) 1656, 12 June. České Budějovice. Summer type. (Světecký, p. 78). 108) 1663, 10 July. České Budějovice. Summer type. Damage. (Světecký, p. 84). 109) 1668, before 21 March. Prague. Winter type. Damage. (Liber memorabilium Budinensis, p. 138). 110) 1670, 15 March. Dobřichovice, Prague. Winter type. (Pospíchal in Rezek, 1881, p. 146). 111) 1675, 23–24 June. České Budějovice, Prague. Summer type. Considerable rains. Loss of human lives, damage. (Beckovský III, p. 489, 496 — next flood on 3 July; Fleger, p. 91). 112) 1682, 26 January. Prague. Winter type. Damage. (Hammerschmid in Pötzsch, 1784, p. 69; Katzerowsky, 1886, p. 165). 113) 1698, 23 July. Prague. Summer type. Downpour. Total of 18 dead. Damage. (Paměti Rakovníka, pp. 127–128). 114) 1712, 24 April. Prague. Summer type. Water 356 cm above normal. (Schaller, 1785, p. 81). 115) 1714, 31 July. Prague. Summer type. Damage. (Hammerschmid in Pötzsch, 1784, p. 75). 116) 1717, March. Prague. Winter type. Water stage 336 cm. (Novotný, 1963b, p. 77). 117) 1726, lacking date. Hluboká nad Vltavou. Type unclear. (Kovář and Koblasa, 1997, p. 133). 118) 1734, 21 June. Davle, Prague. Summer type. Rains. Timber swept away, damage to gardens, fields and meadows. (Felíř II, fol. 12r; Vančura, 1999, supplement 1, T4). 119) 1736, 19 July. Prague. Summer type. Rains for several days. Also flood on the Berounka, the Sázava and elsewhere. Water reached under Bradáč’s nose. Exceeded the flood of 1712 by one “little finger”. Damage to buildings, livestock, fishponds and forests. (Felíř II, fol. 14v — Fig. 138; Schaller, 1785, p. 81 — height of flood 356 cm; Novotný, 1963b, p. 77). 120) 1740, 16 March. Prague. Winter type. Ice movement, rains. (Felíř III, p. 3). 121) 1740, 22 December. Prague. Winter type. Very heavy rains. Flood 59 cm higher than in 1734 and lasted several days. (Felíř III, p. 11; Schaller, 1785, p. 81 — height of flood 267 cm). 122) 1741, 13 January. Prague. Winter type. (Felíř III, p. 13).

335

123) 1741, 4 February. Prague. Winter type. Reached the same level as in 1734. (Felíř III, p. 14). 124) 1745, 15–16 May. Prague. Summer type. Incessant rains. Timber swept away from Podskalí. (Felíř IV, fol. 1745 — 3v). 125) 1746, after 23 April. Prague. Summer type. Hard rain on 23 April. Damage to timber at Podskalí. (Felíř IV, fol. 1746–1747 — 2r). 126) 1747, 2 April. Prague. Winter type. (Felíř IV, fol. 1746–1747 — 6v). 127) 1747, 14–15 December. Prague. Winter type. Frequent rains. Water rose higher than in 1734. (Felíř IV, fol. 1746–1747 — 10v). 128) 1748, 6 April. Prague. Winter type. Copious snow. (Felíř IV, fol. 1748 — 1v). 129) 1748, December. Prague. Winter type. Frequent rains and snow in the mountains. (Felíř IV, fol. 1748 — 5r). 130) 1750, 17 June. Prague. Summer type. Rains for three days. Timber swept away from Podskalí, one person drowned. Water reached the same level as in 1734. (Felíř V, fol. 5r; Schaller, 1785, p. 81 — height of flood 326 cm; Novotný, 1963b, p. 77). 131) 1750, 12 July. Prague. Summer type. Rains 9–12 July. Damage to cereals, timber swept away. Water higher than in 1740. (Felíř V, fol. 5r; Schaller, 1785, p. 81 — flood height 296 cm). 132) 1752, 23 February. Prague. Winter type. (Felíř V, fol. 10r). 133) 1752, around 13 August. Prague. Summer type. Frequent rains in the mountains. Water as high as in 1734. High water for several weeks. (Felíř V, fol. 11r). 134) 1753, 16–18 December. Prague. Winter type. Rains for three days and copious snow in the mountains. High water until the end of the month. (Felíř V, fol. 14r). 135) 1754, 14 February. Prague. Winter type. Ice movement. (Felíř V, fol. 15r). 136) 1755, before 7 July. Prague. Summer type. Extensive and very heavy rains. Water as high as in July 1750. Several people drowned, timber swept away from Podskalí. (Felíř V, fol. 18r). 137) 1756, 14–16 January. Prague. Winter type. (Felíř V, fol. 20r). 138) 1757, 31 May. Prague. Summer type. Spate of water from Beroun. Water carried away the Prussian army bridges across the Vltava. (Paměti rod. Brodských, pp. 21–22).

336

139) 1760, 25 January. [Líbeznice, Bohemia]. Winter type. (Paroubek, p. 82). 140) 1769, autumn. [Líbeznice]. Summer type. Rains. (Paroubek, p. 85). 141) 1770, 4 April. Prague, Staré Ouholice. Winter type. Flood height 296 cm. (Hodek, p. 204; Schaller, 1785, p. 81; Krolmus, 1845, p. 71). 142) 1771, 17 March. Prague. Winter type. The Vltava 415 cm above normal. (Schaller, 1785, p. 81 — water height 385 cm; Krolmus, 1845, p. 72; Novotný, 1963b, p. 77). 143) 1775, 5 February. Prague. Winter type. Ice movement. Thaw with rain. Loss of human lives, damage. (Kodytek, pp. 25–27; Poznámky z Klementina, p. 1). 144) 1784, 28 February. Prague (Fig. 139), Staré Ouholice, Zbraslav. Winter type. Ice movement. Loss of human lives, damage. Staré Ouholice destroyed by flood. (Hodek, p. 207; Locatelli I, pp. 60–62; Pelcl, pp. 43–45; Pražák, p. V/5; Třebízská kron., p. 30; Vavák, 1907, p. 11; Historický denník in Lumír, 1853, p. 215; Anonym, 1958, p. II/32; Novotný, 1963b, p. 77 — water stage at Karlín 640 cm; Nyplová, 1969, p. 282). 145) 1785, 16–17 April. Prague, Staré Ouholice. Winter type. Ice movement, flood lasted 10 days. Prague level rose by 190 cm. (Poznámky z Klementina, p. 29; Pražák, p. V/5). 146) 1786, 17 August. Prague. Summer type. Rains from 7 August. Fields flooded, bridges destroyed. Water height 366 cm. (Poznámky z Klementina, p. 33, 76). 147) 1796, before 24 December. Prague. Winter type. Ice barrier, damage. (Nyplová, 1969, p. 282). 148) 1799, 22–23 February. Lahovice, Ouholice, Prague, Zbraslav. Winter type. Ice movement, ice barriers, damage. (Hodek, p. 209; Locatelli II, p. 104; Poznámky z Klementina, p. 51 — 126 cm lower than the flood of 1784; Vavák, 1907, p. 37; Velebil, p. 107; Brünner Zeitung, 1799, No. 19, p. 149, No. 20, p. 156; Novotný, 1963b, p. 77; Nyplová, 1969, pp. 282–284). 149) 1804, 12 June and onwards. Prague, Staré Ouholice. Summer type. Protective walls breached and hop-gardens destroyed. Water level at 379 cm in Prague on 15 June. (Poznámky z Klementina, p. 76; Pražák, p. V/5; Vavák, 1936, p. 61). 150) 1807, 14 February. Prague, Staré Ouholice. Winter type. Staré Ouholice: ice movement,

SUMMARY

151)

152)

153)

154) 155)

156)

157) 158)

159)

160)

161)

ice barrier, imperial road and whole village flooded, water 39 cm higher than in 1785. In Prague water 311 cm above normal. (Poznámky z Klementina, p. 85; Pražák, p. V/5). 1809, 27 January. Dolní Černošice, Lahovice, Prague, Vrané, Záběhlice, Zbraslav. Winter type. Ice movement. Flooded communities. (Poznámky z Klementina, p. 91 — water at a height of 326 cm; Novotný, 1963b, p. 77 — water stage 316 cm; Nyplová, 1969, p. 285). 1810, 3 March. Prague. Winter type. Ice movement, snow melting. (Poznámky z Klementina, p. 94). 1812, February. Prague, Zbraslav. Winter type. Ice movement, snow melting. (Poznámky z Klementina, p. 109 — “much water” for 22 February; Nyplová, 1969, pp. 285–286). 1814, 23 March. Prague. Winter type. Ice movement. (Poznámky z Klementina, p. 119). 1815, 9–10 August. Prague, Zbraslav. Summer type. Rains for three days. Fields flooded. Greatest damage, Zbraslav to Zlíchov. Vltava level in Prague 267 cm. (Poznámky z Klementina, p. 129; Zpráva krajského úřadu v Berouně in Poznámky z Klementina, pp. 135–136). 1817, 7 March. Prague. Winter type. Water stage 308 cm. (Dlouhý, 1899, p. 47; Novotný, 1963b, p. 77 — water stage 276 cm). 1819, 24 December. [Bohemia]. Winter type. Melting of snow. (Krolmus, 1845, p. 98). 1820, 20–21 January. [Bohemia], Prague. Winter type. Ice movement, melting of snow. (Poznámky z Klementina, p. 148; Krolmus, 1845, p. 98). 1820, end of March–beginning of April. [Bohemia]. Winter type. Ice movement, melting of snow. (Krolmus, 1845, p. 98). 1821, 9–11 March. [Bohemia], Prague. Winter type. Ice movement. (Poznámky z Klementina, p. 152; Krolmus, 1845, p. 98). 1824, 26–27 June. Prague, Staré Ouholice. Summer type. Timber from Podskalí swept away, as well a swimming enclosure in Lesser Town. (Poznámky z Klementina, p. 160; Pražák, p. V/6; Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1824, No. 197, pp. 823–824, No. 199, p. 831, No. 213, pp. 887–888, No. 217, pp. 903–904; Welleba, 1827, p. 9 — water stage in Prague 453 cm; Krolmus, 1845, pp. 101–102, 135 — water stage 400 cm; Novotný, 1963b, p. 77 — water stage 354 cm).


It follows from the overview of floods that information before 1500 is rather sporadic and largely concerns highly significant floods (12th century — four cases, 13th century — seven cases, 14th century — 13 cases, 15th century — 12 cases). Special attention should be paid to the year 1432, when floods in Prague even occurred three times (for details see Chapter 6.5.3). From the chronology of the Vltava floods for the individual decades of the period 1301–1820, with categorisation according to summer and winter types, a conspicuous concentration of floods is evident in the years 1501–1630 with the most frequent occurrence in the latter half of the 16th century (1561– 1600), in the 1650s and around the mid-18th century (1741–1760) (Fig. 140). The two main maxima can be attributed to good coverage of those periods by documentary sources.

6.4.2 The River Ohře The first report of flood for the upper reaches of the Ohře is related to 11 November 1310, when the army of John of Luxembourg could not, because of high water, find a ford (Kron. Zbraslavská, p. 170). In 1321 the Ohře flooded the main street at Cheb (Baier, p. 82). Historical floods on the Ohře up to 1884 are further mentioned only for the stretch of river from Kadaň to the confluence with the Elbe at Litoměřice. The following cases are known from documentary sources: 1) 1359, 1 September. Louny. Summer type. A wooden bridge swept away. (Munzar and Pařez, 1997, p. 217). 2) 1374, before 4 April. Radonice nad Ohří. Winter type. Damage. (Munzar and Pařez, 1997, p. 217). 3) 1432, 21–22 July. Louny, Žatec. Summer type. Damage. (Kynčil and Lůžek, 1979, p. 35). 4) 1455, before 29 March. Louny. Winter type. Mills unable to operate. (Liber rationum, p. 341, note 77). 5) 1457, before 26 February. Louny. Winter type. Mills unable to operate. (Liber rationum, p. 486, note 36). 6) 1459, about 10–17 March. Louny. Winter type. Mills unable to operate. (Liber rationum, p. 593, notes 11–12). 7) 1461, spring. Brňany, Doksany nad Ohří, Dolánky. Winter type. Damage, the village of Peleš annihilated; the river cut a new bed. (List doksanského probošta z 1. června 1461 in Janda, 1928–1929, p. 74).

337

8) 1464, 3 March. Louny. Winter type. Mills unable to operate. (Liber rationum, p. 795; Rejstřík kroniky, unpaginated). 9) 1503, summer. Brňany. Summer type. Cloudburst. Damage. (Staroměstský formulář No. 43, p. 13). 10) 1515, spring. Břežany nad Ohří, Křesín, Miletice (community deserted). Type unclear. Settlements destroyed by flood. (CIM IV/3, No. 855, pp. 283–284; Janda, 1928–1929, p. 75; Malý, 1928–1929, p. 163). 11) 1539, 14 July. Louny. Summer type. Cloudburst. Houses demolished. (Mikšovic, p. 15). 12) 1539, 26 September–3 October. Louny. Summer type. Extended rains. Damage. (Mikšovic, pp. 15–16). 13) 1541, 9–10 August. Louny, Žatec. Summer type. Downpour, rain. Damage. (Mikšovic, p. 20; Lůžek, 1979, p. 35). 14) 1551, 23 February. Kadaň, Louny, Žatec. Winter type. Ice movement, ice barrier at the bridge in Žatec. Damage. (Annalen Saaz, p. 10; Beckovský I, p. 195; Bydžovský, p. 256; Mojžíš, p. 48; DAzV, p. 104; Paprocký, p. 192; Stocklöw, 1890, p. 278; Fincelius in Weikinn, 1960, p. 168; Lůžek, 1979, p. 35). 15) 1553, 8 January. Žatec. Winter type. Damage. (Beckovský I, p. 205; DAzV, p. 17; Partlicius I, p. 50). 16) 1556, 6–7 February. Žatec. Winter type. (Beckovský I, p. 240; Partlicius I, p. 50; Lůžek, 1979, p. 35). 17) 1563, [30 May]. Kadaň. Summer type. Damage to weirs. (Stocklöw, 1890, p. 278). 18) 1565, 1 June. Kadaň. Summer type. Water 533 cm above the normal. (Stocklöw, 1890, p. 279). 19) 1566, 4–7 February. Louny, Žatec. Winter type. (Beckovský I, p. 270; Bydžovský, pp. 113–115; DAzV, p. 69; Mikšovic, p. 45). 20) 1570, 31 January–1 February. Louny, Žatec. Winter type. (Mikšovic, p. 48; Strialius I, p. 149). 21) 1580, 4 December. Žatec (Fig. 141). Winter type. Rise of water level after 4 December resulting from rains. (Strialius II, p. 176). 22) 1581, 26 February. Žatec. Winter type. (Strialius II, p. 176). 23) 1582, 17 March. Žatec. Winter type. (Strialius II, p. 178). 24) 1582, 9–10 May. Žatec. Summer type. Flood on the Teplá gave rise to flood on the Ohře with human casualties and damage at Žatec. (Bec-

338

25) 26)

27)

28) 29) 30) 31) 32) 33)

34)

35) 36) 37)

38)

39) 40) 41) 42) 43)

SUMMARY

kovský I, pp. 334–336; DAzV, p. 251; Strialius II, p. 179). 1593, 1 June. Louny. Summer type. (Mikšovic, p. 99). 1595, 10–13 March. Kadaň, Louny, Žatec. Winter type. Ice movement. Such a flood at Louny had not been seen for 25 years. (Mikšovic, p. 112; Paměti obyvatel MMP, p. 81; Stocklöw, 1890, p. 279). 1596, 29 June and after. Louny, Lužerady (community deserted). Summer type. Damage to hay. (Mikšovic, p. 121). 1596, 16 September. Louny. Summer type. Aftermowth flooded. (Mikšovic, p. 124). 1597, 16 January. Louny. Winter type. Mills unable to operate. (Mikšovic, p. 126). 1597, 30 June. Ohře. Summer type. Damage. (Lůžek, 1979, p. 36). 1598, 12–13 March. Louny. Winter type. (Mikšovic, p. 139). 1599, 12–13 March. Louny. Winter type. (Mikšovic, p. 183). 1599, 3 July. Louny, Žatec. Summer type. Damage. (Mikšovic, p. 191; Pamětní kniha Litoměřic, p. 336). 1601, 30 June. Louny. Summer type. Rains from 25 June. Damage to meadows. (Mikšovic, p. 219; Pamětní kniha Litoměřic, pp. 374– 375). 1601, 8 November. Louny. Summer type. (Mikšovic, p. 223). 1601, 16 December. Louny. Winter type. Mills unable to operate. (Mikšovic, p. 225). 1602, 3–4 January. Benátky (community deserted), Březno, Louny (Fig. 142), Skupice, Žatec. Winter type. Ice movement, damage. Flood as had not been seen for 100 years. (Cholosius, p. 226; Mikšovic, pp. 225–226; Mojžíš, p. 87; Rejstřík kroniky, unpaginated). 1603, 15 December. Louny, Žatec. Winter type. Without great damage. (Paměti Rakovníka, p. 35). 1604, 4 September. Louny. Summer type. Meadows saturated. (Mikšovic, p. 251). 1604/05, winter. Louny. Winter type. Six floods. (Mikšovic, p. 255). 1608, 5 March. Louny. Winter type. (Mikšovic, p. 298). 1609, 1 August. Louny. Summer type. Damage. (Mikšovic, p. 312). 1609, 31 August. Louny, Žatec. Summer type. Damage. (Mikšovic, p. 314).

44) 1613, 24 June. Louny. Summer type. Flood resulting from breached fishponds after downpour. Damage. (Mikšovic, p. 360). 45) 1613, 20 July. Louny. Summer type. Water at the same level as banks. (Mikšovic, p. 361; Rejstřík kroniky, unpaginated). 46) 1617, 9 June. Louny. Summer type. Damage. Milling could only begin again on 16 June. (Mikšovic, p. 396; Pamětní kniha Jiřího Vojny, p. 35). 47) 1618, 20 June. Louny. Summer type. Flood after many rains. Damage. (Mikšovic, p. 404). 48) 1618, 3–4 August. Louny, Žatec. Summer type. Flood after many rains. Damage. The largest of four floods in three weeks. (Annalen Saaz, p. 26; Mikšovic, p. 405). 49) 1618, after 25 December. Louny. Winter type. Rain on 25 December and a week before. Water at the same level as banks. (Mikšovic, p. 407). 50) 1619, 30 July. Louny. Summer type. Damage. (Mikšovic, p. 412). 51) 1619, 4 December. Louny. Type unclear. Groom and horses drowned. (Mikšovic, p. 416). 52) 1622, 15 May. Louny. Summer type. Heavy rains. Damage. (Mikšovic, p. 449). 53) 1622, 24 June. Louny. Summer type. Rains on 22 and 23 June. Damage. High water lasted until 5 July. (Mikšovic, p. 452). 54) 1624, 12 March. Louny. Winter type. Water upset groom with horse. (Mikšovic, p. 472). 55) 1627, 9 June. Louny. Summer type. After heavy rains, a flood as had not been seen for 30 years. Damage. (Mikšovic, p. 490). 56) 1627, 30 October. Louny. Summer type. Meadows flooded. (Mikšovic, p. 494). 57) 1640, 10 April. Brozany nad Ohří. Type unclear. (Amoen, p. 92). 58) 1641, around 27 March. Kadaň and surroundings. Winter type. (Stocklöw and Hammer, s.a., p. 183). 59) 1642, 2 February. Louny. Winter type. A bridge destroyed. (Mojžíš, p. 125). 60) 1643, 9 December. Žatec. Type unclear. Damage. (Annalen Saaz, p. 60). 61) 1647, 16 April. Žatec. Winter type. Flood due to melting snow. Damage. (Annalen Saaz, p. 68). 62) 1648, 28 February. Doksany. Winter type. (Amoen, p. 11). 63) 1649, 7 January. Žatec. Winter type. (Katzerowsky, 1883, p. 346).


64) 1650, 26 January. Žatec. Winter type. Flood due to ice accumulation, weir destroyed (repaired in April). (Katzerowsky, 1883, p. 346). 65) 1650, 3–11 September. Žatec. Summer type. Damage. (Katzerowsky, 1883, p. 346). 66) 1655, February. Louny, Žatec. Winter type. Ice movement, melting of deep snow. Damage. (Cholosius, p. 225; Rejstřík kroniky, unpaginated; Theatrum Europaeum, 1685, p. 855; Katzerowsky, 1883, p. 346). 67) 1664, lacking date. Louny. Winter type. Ice movement, a weir carried away. (Rejstřík kroniky, unpaginated). 68) 1668, 6 January. Žatec. Winter type. Ice movement. Damage. (Katzerowsky, 1883, pp. 347– 348). 69) 1674, 17 March. Žatec. Winter type. Damage. (Katzerowsky, 1883, p. 349). 70) 1675, 22–23 June. Louny, Žatec. Summer type. Two days of rain. Damage. (Katzerowsky, 1883, p. 349; Rejstřík kroniky, unpaginated). 71) 1682, 28 January. Kadaň. Winter type. Flood following warming and heavy rains (563 cm above the usual level), extent “not remembered for 45 years”. Damage. (Stocklöw, 1890, pp. 45–46). 72) 1682, 25 March. Žatec. Winter type. Damage. (Annalen Saaz, p. 72). 73) 1685, 15 February. Obora. Winter type. Ice movement. Damage. (Munzar and Pařez, 1997, p. 221). 74) 1691, 1 March. Žatec. Winter type. Damage. (Annalen Saaz, p. 73 — also mentions ice movement and damage for 11 March). 75) 1703, 10 October. Louny, Žatec. Summer type. Damage. (Annalen Saaz, p. 78; Rejstřík kroniky, unpaginated). 76) 1714, 17 December. Louny. Winter type. Weir carried away, mills unable to operate. (Munzar and Pařez, 1997, p. 221). 77) 1728, without date. Louny. Type unclear. Walls of large suburb demolished. (Munzar and Pařez, 1997, p. 221). 78) 1730, lacking date. Louny. Type unclear. (Rejstřík kroniky, unpaginated). 79) 1734, 4 January. Kadaň. Winter type. Ice movement, damage. (Stocklöw, 1890, p. 279). 80) 1735, around 24 June. Obora, Radonice nad Ohří. Summer type. Deposits of mud on hay and cereals. (Munzar and Pařez, 1997, p. 221). 81) 1741, lacking date. Žatec. Type unclear. Limited milling at mills due to high water. (Katze-

82) 83)

84)

85)

86)

87)

88)

89)

90)

91)

92)

93)

94)

95)

339

rowsky, 1883, p. 349; Munzar and Pařez, 1997, p. 222 — mention around 30 July). 1742, 10 August. Lenešice. Summer type. Damage. (Munzar and Pařez, 1997, p. 222). 1744, 8 March. Počedělice. Winter type. Community surrounded by water, inhabitants in lofts of houses. (Munzar and Pařez, 1997, p. 222). 1748, after 9 April. Litoměřice. Winter type. Rain, mountain snow melt. Several days of flood. (Schmidt, p. 20). 1752, July–August. Lenešice. Summer type. Three floods — 4 July, then in July and August. Damage. (Liber memorab. parochiae in Veselý, 1893, p. 123). 1753, end of December. Litoměřice. Winter type. Alternating snow and rain, then continuous rain. Roads impassable for two weeks. (Schmidt, p. 23). 1763, 15 January. Koštice. Winter type. 18 people drowned in ferry incident. (Munzar and Pařez, 1997, p. 222). 1767, end of November. Litoměřice. Summer type. Rain nearly every day. Damage. (Memorabilienbuch Nr. II in Katzerowsky, 1895, p. 13). 1769, July. Litoměřice. Summer type. Extended rains. Loss of human lives, damage to cereals and hay. (Memorabilienbuch Nr. II et Leitmeritzer Wochenblatt in Katzerowsky, 1895, p. 14). 1781, 13 February. Radonice nad Ohří. Winter type. Damage. (Munzar and Pařez, 1997, p. 222). 1784, 27–28 February. Kadaň, Pátek, Radonice nad Ohří. Winter type. Weir carried away, fields flooded and further damage. (Stocklöw, 1890, p. 46; Munzar and Pařez, 1997, p. 222). 1789, 24 April. Radonice nad Ohří. Type unclear. Dams broken, damage to buildings and fields. (Munzar and Pařez, 1997, p. 222). 1794/95, winter. Postoloprty. Winter type. Also flood on the Chomutovský potok Brook. (Veselý, 1893, p. 56). 1799, 22–23 February. Budyně nad Ohří, Kadaň, Žatec. Winter type. Ice movement. Damage. (Brünner Zeitung, 1799, No. 21, p. 165; Lehmann, 1929, pp. 89–90; Katzerowsky, 1883, p. 350). 1802, 25 March. [Prague]. Winter type. Floods from Doksany to the mouth of the Ohře where it meets the Elbe. (Poznámky z Klementina, p. 58).

340

96) 1811, 13–14 February. [Žitenice]. Winter type. Snow melting, rain on 11–12 February. The region between Doksany and Terezín flooded. (Kreybich in Poznámky z Klementina, p. 104). 97) 1814, 25–27 March. Litoměřice. Winter type. Ice movement, snow melting. (Kreybich in Poznámky z Klementina, p. 124; Krolmus, 1845, p. 95). 98) 1816, lacking date. Počaply. Type unclear. The Ohře, due to thunderstorms and rains, left its banks fourteen times. (Kaněra, 1900, p. 226). 99) 1820, 20 January. Radonice nad Ohří. Winter type. Water in the rectory barn at a height of 78 cm. (Munzar and Pařez, 1997, p. 222). 100) 1820, end of March and beginning of April. Litoměřice. Winter type. (Kreybich in Katzerowsky, 1895, p. 21). 101) 1824, 24 June. Brozany nad Ohří, Doksany, Obora. Summer type. Meadows and fields flooded, a bank broken, new river bed. (Kalach, p. 12; Krolmus, 1845, pp. 101–102). 102) 1827, 2 March. Radonice nad Ohří. Winter type. Elevated threshing ground at rectory destroyed, fields flooded, rectory meadow filled with mud and sand to 39 cm. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 103) 1827, 13 June. Radonice nad Ohří. Summer type. Sowing destroyed, manure swept from fields. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 104) 1830, 27 February. Vršovice. Winter type. Ice movement. Flood with ice carried away the weir. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 105) 1831, 23 November. Žatec. Summer type. Dam at mill breached. (Katzerowsky, 1883, p. 351). 106) 1832, 11 January. Žatec. Winter type. Ice movement. Without damage. (Katzerowsky, 1883, p. 351). 107) 1834, 9 December. Radonice nad Ohří. Type uncear. Damage to winter plantings, cellars and barns. The flood lasted 10 weeks. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 108) 1836, 5 and 8 May. Radonice nad Ohří. Summer type. Much damage to cereals and potatoes. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 109) 1836, 27 May. Radonice nad Ohří. Summer type. Much damage to cereals and potatoes. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 110) 1837, 16–18 May. Pátek, Želevice. Summer type. People returning from funeral drowned. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 111) 1837, 23–29 December. Radonice nad Ohří.

SUMMARY

112)

113)

114)

115)

116)

117)

118)

119)

120) 121)

122)

123)

Winter type. Barns and stacks flooded to 156 cm. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 1838, 12 March. Radonice nad Ohří. Winter type. Old bridge secured by binding with willow withies to prevent it from being carried away. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 1839, 26 February. Radonice nad Ohří, Volenice. Winter type. Ice movement. Damage to meadows and fields. Dam broken at the old river bed beyond the Radonice bridge, connection with Volenice interrupted for three weeks. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 1841, 10–19 January. Radonice nad Ohří. Winter type. Ice barrier at Pátek. Rectory barn and court flooded, the wall of the rectory garden demolished. (Munzar and Pařez, 1997, p. 223). 1842, 4 March. Radonice nad Ohří. Winter type. Winter seeds damaged. (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 1845, 25–31 March. Hřivice, Lenešice, Radonice nad Ohří, Žatec. Winter type. Surroundings looked like a sea. Damage to fields and meadows. Water reached a height of 474 cm (Lenešice). (Lůžek, pp. 123–124; Katzerowsky, 1883, p. 352; Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 1845, 31 May. Pátek. Summer type. All meadows covered with mud. (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 1846, spring. Radonice nad Ohří. Winter type. Movement of ice. Meadows covered with mud. (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 1849, December. Radonice nad Ohří. Winter type. Ice movement. Ice damaged the bridge. (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 1851, 12–13 December. Litoměřice. Winter type. (Hackel in Katzerowsky, 1895, p. 28). 1852, 7–8 February. Litoměřice. Winter type. Meadows flooded. (Hackel in Katzerowsky, 1895, p. 28). 1856, lacking date. Obora, Veltěže. Type unclear. Veltěže heavily damaged. Second flood in 1856. (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 1862, 29 January–2 February. Kadaň, Lenešice, Louny, Obora, Počaply, Počedělice. Winter type. Ice movement, rain. Communities and roads flooded, protective dams breached. Damage to buildings and farm property, poultry and livestock drowned. Water level at Lenešice and Počedělice 506 cm. (Pihert, p. 81; Kaněra, 1900, p. 242; Munzar and Pařez, 1997, p. 224; Kulasová et al., 1998, p. 6, supplement 2.5).


124) 1865, lacking date. Lenešice. Type unclear. Dam damaged. (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 125) 1870, lacking date. Lenešice. Summer type. Cut cereals flooded. (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 126) 1872, 27 May. Lenešice. Summer type. Damage to hay. Disastrous flood on the middle and lower reaches of the Ohře. (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 127) 1873, February. Vršovice. Winter type. Damage. (Munzar and Pařez, 1997, p. 224). 128) 1876, 8 February. Radonice nad Ohří. Winter type. The dam from Kystra to Radonice nad Ohří broken in three places, livestock moved to Pátek. (Munzar and Pařez, 1997, p. 225). 129) 1876, 19 February. Počaply. Winter type. Ice movement. Water 39 cm high at the rectory. Water in cellar for 8 weeks. (Kaněra, 1900, p. 282). 130) 1880, March. Kadaň. Winter type. Discharge rate higher than that of Q2. (Kulasová et al., 1998, supplement 2.5). 131) 1881, March. Kadaň. Winter type. Discharge rate higher than that of Q2. (Kulasová et al., 1998, supplement 2.5). 132) 1882, December. Kadaň. Winter type. Discharge rate higher than that of Q2. (Kulasová et al., 1998, supplement 2.5). The decadal frequencies of floods, according to type, for the River Ohře from Kadaň to the confluence with the Elbe at Litoměřice are presented for the period 1461–1880 (Fig. 143). Two conspicuous maxima with increased flood frequency are clearly perceptible in the years 1591–1630 (to which the decade 1641–1650 is also joined) and 1831–1850. The first period is to some extent a reflection of rich records from the Chronicle of the Town of Louny by Pavel Mikšovic (Mikšovic).

6.4.3 The River Elbe Historical floods on the Elbe before 1851 are mentioned for the stretch of river from Brandýs nad Labem to the state frontier. Before 1500, because data is sparser, the Elbe has also been added to floods in further parts of the stream, and/or when floods were reported for the whole of Bohemia. For Děčín and Litoměřice the heights of high waters are not mentioned in the list of floods, because they are pointed out in the summary in Tables 30–31. The following floods are recorded by documentary data:

341

1) 1118, September. Děčín, Opatovice, Bohemia. Summer type. (Ann. Bohemici, p. 382; Let. hradištsko-opatovické, p. 392; Krolmus, 1845, p. 207). 2) 1126, 16 February. Opatovice, Bohemia. Winter type. Damage due to ice. (Kanovník vyšehradský, p. 203; Let. hradištsko-opatovické, p. 393). 3) 1257, 1 August. Prague diocese. (Bohemia). Summer type. Damage to fields, buildings, loss of human lives. (Let. české, p. 295). 4) 1264, December. Bohemia. Winter type. Damage to buildings and winter plantings. (Let. české, pp. 298–299). 5) 1315, 25 July. Bohemia, [Moravia]. Summer type. Flood on all rivers, particularly the Elbe. Damage to buildings, fields; people were able to cross fences and gates by boat. (Dalimil, p. 556; Kron. zbraslavská, p. 224). 6) 1316, summer. Bohemia, [Saxony]. Summer type. Constant rains. Damage. (Kron. zbraslavská, p. 232). 7) 1321, after 26 June. Bohemia. Summer type. Damage to buildings and fields. (Kron. zbraslavská, p. 257). 8) 1342, 1 February. Roudnice nad Labem, Bohemia. Winter type. Sudden thaw (warm south wind and rain) after a hard and snowy winter, ice movement. Bridge at Roudnice nad Labem withstood the pressure of ice. Damage, loss of human lives. (František Pražský, pp. 177–178). 9) 1359, autumn [about 1 September]. Bohemia. Summer type. Rainy weather. Damage to buildings. (Chron. Palatinum, p. 22). 10) 1367, March. Bohemia. Winter type. Damage, loss of human lives. (Beneš z Weitmile, p. 535). 11) 1370, 15 August. Bohemia. Summer type. Rainy year. Damage to buildings and fields. (Beneš z Weitmile, p. 541). 12) 1392, 5–6 December. Bohemia. Winter type. Damage to buildings, granaries, mills, fishponds breached. (Chron. Bohemiae Lips., p. 5). 13) 1405, 24 June. Bohemia. Summer type. (Beneš Minorita, p. 412; Chron. Viennense, p. 3). 14) 1432, after 4 March–23 March. Bohemia. Winter type. Copious snow, sudden snow melt, ice movement. Flood as had not been seen for 40 years. (Bartošek, p. 606; SLČ-CT1, p. 50). 15) 1432, 21–22 July. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem, Bohemia, [Saxony]. Summer type. Constant rain for three days. Great damage to property, buildings, fields and meadows, loss

342

16)

17)

18)

19)

20)

21)

22)

23) 24) 25)

26)

27)

28)

SUMMARY

of human lives, livestock drowned. Water to the centre of the square in Ústí nad Labem. (Ann. Veterocellenses, p. 47; Bartošek, pp. 607– 608; Chron. Rosenbergicum, p. 77; Tichtenbaum, p. 203; Krolmus, 1845, p. 182, 207). 1432, 6 December. Bohemia. Winter type. Flood the same as in March, less intense than in July. (Bartošek, p. 609; SLČ-CT1, p. 50). 1433, 23–24 June. Bohemia. Summer type. Damage to fields and meadows. (Bartošek, p. 610; Notae Pilsnensis, p. 101). 1434, lacking date. Litoměřice, Bohemia. Type unclear. Damage to fields and buildings, fishponds breached. (Gaudencius, fol. 2v). 1437, 17 October. Opatovice. Summer type. People drowned at ford. (SLČ, p. 100; SLČ-R, p. 78). 1445, 4 April. Hradec Králové. Winter type. Bridge, mills demolished, damage to suburb. (SLČ, p. 127; SLČ-G, p. 176; SLČ-R, p. 101). 1454, around 15 March. Litoměřice. Winter type. Bridge swept away. (Záznam v právním rukopise, fol. 177v — Fig. 144). 1464, 4 March. Bohemia. Winter type. Delegation delayed by floods. (Tomek, 1896, pp. 84– 85). 1491, summer. Bohemia. Summer type. Downpours. (Hüttel, p. 12). 1496, February. Mělník. Winter type. Ice barrier. (SLČ-G, p. 310). 1501, after 17 August. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Summer type. Rains on 13–17 August. Bridge at Litoměřice carried away, houses demolished, timber and sheaves of cereals carried away. (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, p. 311; Nožíř, fol. 102r–102v; Tichtenbaum, p. 203; Z kněh pamětních starých, p. 124; Záznam v právním rukopise, fol. 177r; Krolmus, 1845, p. 207). 1504, 6–8 March. Litoměřice. Winter type. Bridge carried away again, this time by ice movement after a sudden thaw. (Nožíř, fol. 103r; Z kněh pamětních starých, p. 125; Záznam v právním rukopise, fol. 178r). 1506, February. Ústí nad Labem. Winter type. Water 770 cm above zero point on the water gauge at Bílina. (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, p. 311). 1510, without date. Ústí nad Labem. Type unclear. Flood also on the Bílina, water 178 cm above the bridge for several days. Damage. (Sonnewend, 1844, p. 35).

29) 1515, after 23 June. Bohemia. Summer type. Three days of rains (21–23 June). High water prevented milling. (SLČ, p. 324). 30) 1515, 21–22 July. Litoměřice. Summer type. Frequent rains. Damage. (Záznam v právním rukopise, fol. 178r). 31) 1515, 24 August. The Elbe. Summer type. Rains. Fishponds breached. Lasted almost a week. Damage. (Lupáč to 19 August; SLČ, p. 325). 32) 1520, before 12 February. Roudnice nad Labem. Winter type. Impossible to maintain pheasants due to flooded surroundings. (Dopisy Švamberské, pp. 153–154). 33) 1531, 1 May. Děčín, Litoměřice. Summer type. Damage. (Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 311; Z kněh pamětních starých, p. 131). 34) 1537, 23 May. Ústí nad Labem. Summer type. Continuous rains on 20–22 May. Damage. (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, p. 311). 35) 1539, 24 December. The Elbe. Winter type. (Beckovský I, p. 82; Bydžovský, p. 255; DAzV, p. 627 — Fig. 145). 36) 1549, lacking date. Litoměřice. Type unclear. (Z kněh pamětních starých, p. 135). 37) 1550, March. Brandýs nad Labem. Winter type. Wooden bridge damaged. (Střední Labe upravené a splavněné, 6/4, p. 186). 38) 1551, 15 February–22 March. Litoměřice. Winter type. High water level, mills unable to operate, fishermen failed to catch salmon. (Z kněh pamětních starých, p. 135). 39) 1551, May. The Elbe. Summer type. Damage. (Beckovský I, p. 196). 40) 1557, end of winter. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Winter type. Damage. (Schmidt, p. 11; Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 311; Tichtenbaum, p. 203; Z kněh pamětních starých, p. 137; Sonnewend, 1844, p. 39). 41) 1559, 15 December. Litoměřice, Ústí nad Labem. Winter type. Flood due to preceding rains. At Ústí nad Labem water reached 459 cm. (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, p. 311; Tichtenbaum, p. 203; Z kněh pamětních starých, p. 137). 42) 1563, 30 May. Bohemia. Summer type. Damage. (Beckovský I, p. 262; Dačický, p. 183). 43) 1565, 2–7 March. Litoměřice. Winter type. Ice movement, damage. (Z kněh pamětních starých, pp. 138–139). 44) 1566, 5–10 February. Brandýs nad Labem, České Kopisty, Litoměřice, Mlékojedy, Roudnice


45)

46)

47)

48)

49)

50)

51) 52)

53)

54)

55) 56) 57)

58) 59)

nad Labem. Winter type. Damage. Mills unable to operate for three and a half weeks. (Torzo pamětní knihy, fol. 9r, 10r; Střední Labe upravené a splavněné, 6/4, p. 186). 1567, 31 July. Litoměřice, Bohemia. Summer type. Large flood (as if from melting snow). Damage. (Strialius I, p. 142). 1569, 21 June. Litoměřice. Summer type. Flooded meadows and fields. (Torzo pamětní knihy, fol. 14r). 1570, 31 January–1 February. Děčín, Ústí nad Labem. Winter type. Flooding of the Bílina gate at Ústí nad Labem up to the vault. (Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 311; Tichtenbaum, p. 203; Krolmus, 1845, p. 207). 1572, 4 December. Brandýs nad Labem, Litoměřice, Nučnice. Winter type. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 16; Střední Labe upravené a splavněné, 6/4, p. 186). 1573, 2 February. Ústí nad Labem. Winter type. Water 578 cm above water-gauge zero on the Bílina (Fig. 146). (Aussiger Stadtbücher in Focke, 1879, p. 311). 1574, 17 February. Litoměřice, Střekov. Winter type. Ice movement, ice barrier at Střekov, rise of water level up to Litoměřice. Mills unable to operate. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 18). 1575, 10 April. Litoměřice. Type unclear. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 34). 1578, about 20–23 March. Litoměřice. Winter type. Mills unable to operate. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 104). 1578, 28–29 August. Litoměřice. Summer type. Damage. Mills unable to operate for more than a week. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 113). 1579, 28 June. Litoměřice. Summer type. Damage. Mills unable to operate. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 120). 1580, lacking date. Děčín. Type unclear. (Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 311). 1581, 23 July. Ústí nad Labem. Summer type. (Bydžovský, p. 265). 1582, 5–6 June. Litoměřice, Roudnice nad Labem. Summer type. Rise of water on the Elbe 2–6 June. Damage. (Březan II, pp. 468–469; Pamětní kniha Litoměřic, pp. 151–152). 1585, 4–11 July. Litoměřice. Summer type. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 204). 1587, 6–20 June. Litoměřice. Summer type. Snow and then rain. Damage. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 214).

343

60) 1593, 13–14 July. Litoměřice, Ústí nad Labem. Summer type. After three days of rains. Loss of lives from capsized boat. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 257). 61) 1595, 5–25 March. Brandýs nad Labem, Děčín, Litoměřice. Winter type. Ice movement. Damage. (Nožíř, fol. 29r–30r; Pamětní kniha Litoměřic, p. 277 — Fig. 147; Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312; Krolmus, 1845, p. 207). 62) 1598, 12–13 March. Litoměřice. Winter type. Ice movement. Damage. Fishponds breached north of Prague and elsewhere. Water about 59 cm lower than in 1501. (Pamětní kniha Litoměřic, pp. 310–311; Nožíř, fol. 35r). 63) 1598, 17–18 August. Litoměřice, Roudnice nad Labem. Summer type. Downpours and rains. Damage. (Heliades, fol. 107r; Mikšovic, pp. 152–153; Pamětní kniha Litoměřic, pp. 316– 317). 64) 1599, after 11 March. Litoměřice. Winter type. Flood after ice movement. High water prevented salmon being caught at all before 15 April. (Pamětní kniha Litoměřic, pp. 330– 331). 65) 1601, 27–29 June. Litoměřice. Summer type. Damage. (Pamětní kniha Litoměřic, pp. 374– 375). 66) 1607, 11 March. Litoměřice. Winter type. Mills unable to operate. (Pamětní kniha Litoměřic, p. 436). 67) 1611, 15 January. Litoměřice. Winter type. (Arcadius, unpaginated; Kriesche, p. 44). 68) 1617, after 8 June. The Elbe. Summer type. Rains. (Pamětní kniha Jiřího Vojny, p. 35). 69) 1618, after 5 February. The Elbe. Winter type. Snow melting. Damage. (Kriesche, p. 154). 70) 1625, before 23 April. Roudnice nad Labem. Summer type. Rains. Flood not within 30 years of memory. Damage. (Dopis Blažeje Albína Písteckého, fol. 273r–274r). 71) 1628, 10–11 July. [Bohemia]. Summer type. (Anonym k Lupáčovi to 21 July). 72) 1628, 22 July. [Bohemia]. Summer type. After seven days of rains another flood. (Anonym k Lupáčovi to 21 July). 73) 1629, 9–10 October. Roudnice nad Labem. Summer type. Flood took away the bridge. (Krumlovský, unfoliated). 74) 1638, 5 February. Litoměřice. Winter type. Ice movement. Damage. (Heliades, fol. 19v). 75) 1639, 17 April. České Kopisty, Litoměřice. Type unclear. (Amoen, p. 11).

344

76) 1640, 21 January. Litoměřice. Winter type. Weir demolished. (Amoen, p. 84). 77) 1655, 16–18 February. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Mlékojedy, Ústí nad Labem. Winter type. Thaw, rain, ice movement. Damage. (Rajchvaldský, p. 172, 174; Krolmus, 1845, p. 207; Tetschner et Aussiger Annalen in Focke, 1879, p. 312; Ankert, 1922, p. 42). 78) 1675, 15 January. Děčín, Ústí nad Labem. Winter type. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312). 79) 1675, 21 June. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Summer type. Damage. Flood lasted four weeks. (Schmidt, p. 12; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312). 80) 1682, 29 January. Děčín, Ústí nad Labem. Winter type. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312). 81) 1698, 30 June. Děčín, Ústí nad Labem. Summer type. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312). 82) 1703, 2 July. Stará Boleslav. Summer type. One woman drowned. (Matrika Staro-Boleslavská, p. 122; Aufzeichnungen des Apotheker Heinrich Teigel in Katzerowsky, 1895, p. 10). 83) 1712, 25 April. Děčín, Litoměřice, Obříství, Ústí nad Labem. Summer type. Flood after rains for a fortnight. Lives lost in Litoměřice, livestock losses, and bridge damaged. (Schmidt, pp. 15–16; Focke, 1879, p. 312; Haudeck, 1904, p. 524; Sígl, 2000, p. 244). 84) 1720, 24 February. Roudnice nad Labem. Winter type. Ice barrier near Litoměřice, rise of water behind it up to Dobřín for 12 hours. (Paměti rod. Brodských, p. 2). 85) 1744, 24–25 December. Litoměřice. Winter type. Ice movement. Damage. (Schmidt, p. 18; Haudeck, 1904, p. 525). 86) 1745, January. Litoměřice, Lovosice, [Líbeznice]. Winter type. High water prevented the Elbe from freezing over completely. (Paroubek, p. 370; Schmidt, p. 18). 87) 1747, 15 December and onwards. Litoměřice. Winter type. Mills unable to operate for a fortnight. (Schmidt, p. 19; Felíř IV, fol. 1746– 1747 — 10v). 88) 1748, 18 March. Litoměřice. Winter type. Ice movement. (Schmidt, pp. 19–20). 89) 1748, after 9 April. Litoměřice. Winter type. Rain, snow melt in the mountains. Flood for several days. (Schmidt, p. 20). 90) 1748, December. [Prague]. Winter type. Fre-

SUMMARY

91) 92)

93)

94)

95)

96) 97) 98)

99)

100)

101)

102)

103)

quent rains and snow in the mountains. (Felíř IV, fol. 1748 — 5r). 1750, 16–17 June. Litoměřice. Summer type. (Schmidt, p. 21). 1750, 11–14 July. Litoměřice. Summer type. Rains for several days. Damage, fishponds breached. (Schmidt, p. 21). 1750, beginning of December. Litoměřice. Winter type. Snow melting. (Schmidt, pp. 21– 22). 1751, 3–5 March. Litoměřice. Winter type. Ice barrier reaching up to Křešice. The Elbe formed two new river beds around České Kopisty before returning to its original bed. (Schmidt, p. 22). 1753, end of December. Litoměřice. Winter type. Alternation of snow and rain, then constant precipitation. Roads impassable for a fortnight. (Schmidt, p. 23). 1757, 31 May–1 June. Litoměřice. Summer type. (Schmidt, p. 25). 1758, 3 March. Litoměřice. Winter type. (Schmidt, p. 26). 1760, 27 January and onwards. Litoměřice, Lovosice. Winter type. Ice barrier blocked the confluence of the Ohře with the Elbe. After the ice moved away, a flood on the Ohře and the Elbe for several days. Mills unable to operate. (Schmidt, p. 28; Ankert, 1922, p. 42). 1760, December. Litoměřice. Winter type. Everyday rains, snowfall in the mountains. (Schmidt, p. 28). 1761, 21–28 February. Brandýs nad Labem, Litoměřice, Lovosice. Winter type. Damage. (Schmidt, p. 29; Ankert, 1922, p. 43; Gutwirth, 1930, p. 132). 1767, end of November. Litoměřice. Summer type. Rains almost every day. Damage. (Memorabilienbuch Nr. II in Katzerowsky, 1895, p. 13). 1768, 24 February. Litoměřice, Roudnice nad Labem. Winter type. Ice movement on the Elbe (simultaneous ice movement on the Vltava and the Ohře). Flood not within 40-year memory. Damage. (Memorabilienbuch Nr. II in Katzerowsky, 1895, p. 13; Paměti rod. Brodských, pp. 65–66). 1769, July. Litoměřice. Summer type. Constant rain. Loss of human lives, damage to cereals and hay. (Memorabilienbuch Nr. II et Leitmeritzer Wochenblatt in Katzerowsky, 1895, p. 14).


104) 1769, autumn–December. Litoměřice (Fig. 148). Summer type. Incessant rain. Damage. Ferry out of operation at Litoměřice, municipal mills flooded. (Memorabilienbuch Nr. II in Katzerowsky, 1895, pp. 14–15). 105) 1771, 17–18 March. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Winter type. Flood as had not been seen since 1712, damage (Litoměřice). (Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, p. 15; Sonnewend, 1844, p. 102; Focke, 1879, p. 312). 106) 1771, after 24 April. Lhota u Brandýsa nad Labem. Summer type. Rains on 18–24 April. Sowing and harvesting impossible. (Houštecký, p. 76). 107) 1771, 16–19 June. Lovosice. Summer type. (Ankert, 1922, p. 43). 108) 1775, 9 February. Brandýs nad Labem, Kostelec nad Labem, Litoměřice. Winter type. Thaw with rain, ice movement. Loss of human lives, damage (bridge demolished at Kostelec nad Labem). (Kodytek, pp. 25–27; Prášek, 1929, p. 38; Gutwirth, 1930, p. 132). 109) 1784, 27–29 February. Děčín, Mělník, Litoměřice, Lovosice, Štětí, Ústí nad Labem. Winter type. Snow melting, rain, ice movement. Loss of human lives, damage. (Albrecht, p. 222; Sonnewend, 1844, pp. 105–106; Krolmus, 1845, p. 207; Focke, 1879, p. 313; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, p. 16; Pankratz, 1921, pp. 69–70; Ankert, 1922, p. 129). 110) 1794, 16–18 February. Děčín, [Milčice]. Winter type. Incessant rains 9–15 February. (Vavák, 1907, p. 104). 111) 1799, 23–25 February. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem. Winter type. Ice movement. Damage. (Schück, p. 129; Krolmus, 1845, p. 207; Focke, 1879, p. 312; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, pp. 16–17; Lehmann, 1929, pp. 89–90; Ankert, 1922, p. 129). 112) 1804, 10 June and onwards. Hořín, Litoměřice, [Milčice], Mlékojedy. Summer type. Downpours. Islands and fields flooded. Mlékojedy surrounded by water, like an island. The Elbe at the same level for four days. (Poznámky z Klementina, p. 75; Vavák, 1936, p. 61; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, p. 17). 113) 1805, 26 February. Děčín, Litoměřice. Winter type. Ice barrier near Děčín. (Schück, p. 263;

114)

115)

116)

117)

118)

119)

120)

121)

345

Krolmus, 1845, p. 207; Mauder, 1930–1931, p. 167). 1807, 15–16 February. Litoměřice, [Milčice], Počaply. Winter type. Thaw from 10 February. (Schück, p. 267; Kaněra, 1900, p. 215; Vavák, 1938, p. 6). 1809, 28–30 January. Děčín, Litoměřice, Počaply, Ústí nad Labem. Winter type. Ice movement. Dwellings near the river evacuated, sudden rise in the level of the Elbe at Litoměřice (more than 253 cm in 12 hours). Church, rectory and cemetery flooded (Počaply). (Schück, p. 271; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, p. 18; Kaněra, 1900, pp. 217–218; Mauder, 1930–1931, p. 167). 1809, after 1 May. Litoměřice. Summer type. Rains from 29 April to 1 May. No damage. (Memorabilien des Vincenz Hlawaczek, in Katzerowsky 1895, p. 18). 1810, March. Litoměřice. Winter type. First flood after ice movement at the beginning of March, further rise from 14 March after downpours near Beroun (Poznámky z Klementina, p. 96; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, p. 18). 1814, 24 and 26–27 March. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Winter type. Bridge at Litoměřice demolished during ice movement (Fig. 149), 12 lives lost. Road between Litoměřice and Terezín flooded. Damage to buildings, church and rectory (Počaply). (Schück, p. 109; Kalach, p. 11; Kreybich in Poznámky z Klementina, p. 124; Krolmus, 1845, pp. 95– 96; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 285, 312; Berthold et Leitmeritzer Zeitung et Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, pp. 19–20; Kaněra, 1900, pp. 225–226). 1815, 10–14 August. Litoměřice. Summer type. Rains for five weeks. Bridge threatened. Damage to cereals, vegetables and potatoes. (Kreybich in Poznámky z Klementina, p. 132; Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, p. 20). 1819, 24 December. Litoměřice. Winter type. Ice movement. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, p. 20). 1820, 20–24 January. Litoměřice, Lovosice, Píšťany, Počaply. Winter type. Ice movement.

346

122)

123) 124)

125)

126)

127)

128)

129)

SUMMARY

Surroundings of rectory flooded (Počaply), three houses demolished by ice (Píšťany). (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten et Kreybich et Berthold in Katzerowsky, 1895, pp. 20–21; Kaněra, 1900, p. 227; Ankert, 1922, p. 129). 1820, end of March and beginning of April. Litoměřice. Winter type. (Kreybich in Katzerowsky, 1895, p. 21). 1820, 25 May. Litoměřice. Summer type. (Berthold in Katzerowsky, 1895, p. 21). 1821, 19 January. Počaply. Winter type. Church and rectory surrounded by water. (Kaněra, 1900, p. 228). 1821, 12 March. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Počaply. Winter type. Ice movement on the Ohře (11 March) and the Elbe (12 March). Water higher than in 1814, by as much as 78 cm higher than in 1784 at Křešice. In Počaply rectory flooded (level of 330 cm), church (187 cm), buildings demolished and damaged — part of community near the Elbe moved elsewhere after the flood. Terezín cut off for several days. Further damage (Křešice, Nučnice, Počaply, Třeboutice etc.). (Krolmus, 1845, p. 207; Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten et Kreybich in Katzerowsky, 1895, p. 21; Kaněra, 1900, pp. 227– 230; Ankert, 1922, p. 129). 1821, 14–15 August. Litoměřice, Počaply. Summer type. Heavy rains in the first half of August. Lowlands near the Elbe flooded, damage to standing crops and vegetables. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, p. 21; Kaněra, 1900, p. 230). 1824, 5 March. Děčín, Ústí nad Labem. Winter type. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312; Mauder, 1930–1931, p. 167). 1824, 28 June. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem. Summer type. Frequent downpours. Fields, meadows and hop-gardens flooded. (Sonnewend, 1844, p. 138; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312; Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, p. 21; Ankert, 1922, p. 199; Mauder, 1930–1931, p. 167). 1827, 3–4 March. Děčín, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem. Winter type. Ice movement. (Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312; Aufzeichnungen der Leitmeri-

130) 131)

132)

133)

134)

135)

136)

137)

138)

139)

140)

141)

142)

143)

tzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, p. 22; Ankert, 1922, p. 199; Mauder, 1930–1931, p. 167). 1827, end of May. Litoměřice. Summer type. (Berthold in Katzerowsky, 1895, p. 22). 1827, 6 December. Litoměřice. Winter type. Snow melting in the mountains. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, p. 22). 1828, 14–15 January. Litoměřice. Winter type. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, p. 22). 1829, 19 April. Litoměřice. Summer type. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, p. 23). 1829, 10–12 June. Litoměřice. Summer type. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten et Leitmeritzer Wochenblatt et Berthold in Katzerowsky, 1895, p. 23). 1830, 2 March. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem. Winter type. Ice movement. (Krolmus, 1845, p. 207; Aussiger et Tetschner Annalen in Focke, 1879, p. 312; Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten in Katzerowsky, 1895, p. 23; Mauder, 1930–1931, p. 167). 1837, 16 May. Litoměřice, Ústí nad Labem. Summer type. Constant rain. Meadows and fields flooded. (Sonnewend, 1844, pp. 147– 148; Hackel in Katzerowsky, 1895, p. 24). 1838, 3 and 8 March. Litoměřice. Winter type. Ice barrier near Mlékojedy on 3 March. (Aufzeichnungen der Leitmeritzer Stadtdechanten et Hackel in Katzerowsky, 1895, pp. 24–25). 1839, 15 January. Litoměřice. Winter type. The Elbe left its banks. (Hackel in Katzerowsky, 1895, p. 25). 1839, since 23 February. Litoměřice. Winter type. Snowfall and rain. (Hackel in Katzerowsky, 1895, p. 25). 1839, 30 May. Litoměřice. Summer type. Frequent rains. (Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt in Katzerowsky, 1895, p. 25). 1840, 23 January. Litoměřice. Winter type. Ice movement, water over Střelecký ostrov Island. (Hackel in Katzerowsky, 1895, p. 25). 1843, 12 July. Litoměřice. Summer type. Cloudburst near Mělník. The Elbe left its banks. (Hackel in Katzerowsky, 1895, p. 26). 1844, 31 May. Litoměřice. Summer type. (Hackel in Katzerowsky, 1895, p. 26).


144) 1845, 29 March. Děčín, Litoměřice, Ústí nad Labem (Fig. 150). Winter type. Ice movement. (Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 1845, No. 96, pp. 503–504; Krolmus, 1845, p. 182, 207; Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt et Berthold in Katzerowsky, 1895, p. 26). 145) 1846, 28 January. Litoměřice, Nymburk, Poděbrady. Winter type. Rains in the Krkonoše (Giant Mountains). Twenty houses at Poděbrady and two at Nymburk demolished, livestock drowned. (Hackel in Katzerowsky, 1895, p. 26; Hojsák, 1904, pp. 168–169). 146) 1847, 19 February. Litoměřice. Winter type. Ice movement. (Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt et Berthold in Katzerowsky, 1895, p. 27). 147) 1847, 3 May. Litoměřice. Summer type. (Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt in Katzerowsky, 1895, p. 27). 148) 1848, 9 February. Litoměřice. Winter type. Ice movement. (Hackel et Leitmeritzer Wochenblatt et Berthold in Katzerowsky, 1895, p. 27). 149) 1850, 4 February. Litoměřice. Winter type. Ice movement. Flood until 6 February. (Hackel in Katzerowsky, 1895, pp. 27–28). From the 12th to the 14th centuries the number of floods documented on the Elbe in the sector from Brandýs nad Labem to the state frontier is lower than on the Vltava (in individual centuries respectively 2, 2 and 8 cases), whereas in the 15th century the occurrence of high waters was recorded on the two rivers identically in 12 cases. With reference to the fluctuation of the decadal frequencies of the Elbe floods in the period 1301–1850 (Fig. 151), it is possible to delimit within it three periods with increased flood activity: the latter half of the 16th century, the mid-18th century (1741–1770), and the first half of the 19th century (particularly 1821–1830). The higher occurrence of floods in the period 1431–1440, including of course three floods in 1432, is also worthy of note.

6.4.4 The River Odra Historical floods on the River Odra before 1896 according to documentary data are given for the whole of the stream that flows through the territory of the Czech Republic (Fig. 152): 1) 1501, 20 August. [Opava, Těšín]. Summer type. Downpours. (Jahrbücher Breslau II in Walawender, 1932, p. 57). 2) 1531, lacking date. Bohumín. Type unclear. Also flood on the Ostravice, damage to weirs.

3)

4) 5)

6)

7)

8)

9)

10)

11)

12)

13)

14)

15)

16) 17)

18)

347

(Zlámal, ed., 1929, p. 25; Grobelný and Čepelák, eds., 1976, p. 78). 1533, [June]. Moravská Ostrava. Type unclear. Also flood on the Ostravice. Dispute over meadows after flood. (Zlámal, 1929, p. 26). 1542, lacking date. Bohumín. Type unclear. (Grobelný and Čepelák, eds., 1976, p. 78). 1571, lacking date. Ostrava-Poruba. Type unclear. Fishpond taxes exempted on grounds of damage. (Kudela, 1926, p. 81). 1584, before 15 September. Zábřeh nad Odrou. Summer type. Damage to fields. (Listina Stanislava Pavlovského). 1593, before 25 July. Bohumín, Ostrava. Summer type. Damage to buildings, bridges, meadows, gardens and fields. (Listina Stanislava Pavlovského z 25. července 1593 in Adamus, 1931, pp. 152–153; Zwierzina, 1943, p. 64; Grobelný and Čepelák, eds., 1976, p. 78). 1603, before 29 September. [Fulnek]. Summer type. Rains for three weeks. Damage. (Kron. Fulneku, p. 18). 1637, 1 September. Butovice. Summer type. Downpour. Damage. (Let. zápis z věže kostela, p. 228). 1649, summer. Bohumín, Ostrava-Přívoz. Summer type. Also flood on the Ostravice with damage. (Havrlant et al., 1967, p. 166; Grobelný and Čepelák, eds., 1976, p. 89). 1713, lacking date. Ostrava-Poruba. Type unclear. Frequent floods. Damage to field crops, wooden houses carried away. (Kudela, 1926, p. 81). 1723, lacking date. Moravská Ostrava. Type unclear. Also flood on the Ostravice, damage to harvest. (Zlámal, ed., 1929, p. 70). 1736, summer. Opava, Silesia. Summer type. Rains. (Kreuzinger, 1862, p. 38; Hlavinka, 1908, p. 42). 1740, lacking date. Bernartice nad Odrou. Type unclear. Damage. (Láznička et al., 1996, p. 137). 1741, March. Moravská Ostrava (Fig. 153). Winter type. Also flood on the Ostravice. (Zlámal, ed., 1929, p. 71; Havrlant et al., 1967, p. 192; Barcuch, 1998, p. 26). 1760, lacking date. Vražné. Type unclear. (Severa, 1933, p. 153). 1783, lacking date. Bernartice nad Odrou. Type unclear. Three floods. Damage to meadows. (Láznička et al., 1996, p. 137). 1805, 25 May. Odry. Summer type. Cloudburst.

348

19)

20)

21) 22)

23)

24)

25)

26)

27)

28)

29)

30) 31)

SUMMARY

New market place under water, without major damage. (Rolleder, 1903, p. 446). 1830, 30 September. Vražné. Summer type. Cloudburst. Dam breached, lower part of the community flooded. (Rolleder, 1903, p. 439). 1831, 7 September. Ostrava. Summer type. Cloudburst. Stables and barns flooded. Stored crops in barns 3 m under water. (Zwierzina, 1943, p. 72). 1833, lacking date. Odry (Fig. 154). Type unclear. (Rolleder, 1903, p. 439). 1845, 17–19 July. [Těšín]. Summer type. Rains for eight days. Bridges and houses demolished, fields, meadows and gardens flooded (also floods on the Bělá and the Ostravice). (Moravia, 1845, No. 94, p. 376). 1871, 20 February. Ostrava-Svinov. Winter type. Snow melting. Fishponds breached, road flooded. (Kudela, 1926, p. 82). 1871, 5 August. Ostrava-Svinov. Summer type. Rains for three weeks. Water in buildings, damage to field crops. (Kudela, 1926, p. 82). 1878, after 13 June. Ostrava. Summer type. Downpour. Hay swept away by water. (Zwierzina, 1943, p. 130). 1879, before 19 February. Příbor. Winter type. Countryside between Příbor and Studénka flooded. (Moravan, 1879, No. 41). 1879, 13–14 June. Bohumín. Summer type. Bohumín and surroundings flooded, several houses demolished. Water in the Odra 3.5 m above the usual level (also flood on the Opava, the Moravice and the Ostravice). (Moravan, 1879, No. 144). 1880, 5 August. Ostrava, Ostrava-Svinov, Vražné [Annaberg, Ústí]. Summer type. Cloudburst. Houses and bridges demolished, roads flooded, harvest carried away. Water as much as 4 m above normal (also flood on the Bečva, the Lubina and the Ostravice). At Ostrava water to a height of 2.5 m. (Obecní škola Ústí, p. 14; Schram, 1888, p. 86; Kudela, 1926, p. 82; Zlámal, ed., 1929, pp. 81–82, 519–520, 544; Severa, 1933, p. 153; Zwierzina, 1943, p. 131; Havrlant et al., 1967, pp. 303–304; Barcuch, 1998, p. 74). 1891, after 24 July. Ostrava-Svinov. Summer type. Rains on 20–24 July. (Kudela, 1926, p. 82; Polách and Gába, 1998, p. 11). 1892, lacking date. Ostrava-Svinov. Type unclear. (Kudela, 1926, p. 82). 1894, after 17 June. Odra. Summer type. Pre-

cipitation on 14–17 June. (von Niessl, ed., 1896, p. VI). The number of floods found on the Odra is essentially lower than for the other rivers processed. This can be attributed to a lower number of historically significant places situated directly on the stream itself. But for other rivers in the Odra catchment (e.g. Opava — see Kreuzinger, 1862) or some other places (such as Fulnek — see Kron. Fulneku) there is much more information about floods. Thus, the Opava is already mentioned in connection with a flood from a huge snow melt in 1405, when the high water there may well have demolished all the bridges (Jahrbücher Breslau in Girguś et al., 1965, p. 40). Further floods on the Odra in Polish territory (e.g. in Wrocław) are mentioned by, for example, Hellmann and von Elsner (1911), Walawender (1932), Namaczyńska (1937) and Girguś et al. (1965).

6.4.5 The River Morava Historical floods according to documentary data on the River Morava before 1881 are given for the all of the river that flows through the territory of Moravia (Fig. 155): 1) 1501, lacking date. Olomouc, Tovačov. Summer type. Fishponds breached, mills damaged. (Steinbach, 1783, I, p. 227; Fischer, 1808, I, p. 186). 2) 1522, after 20 April. [Uherský Brod]. Summer type. (Kron. Kúdelky a Bartoška, p. 9). 3) 1538, 31 December. Olomouc. Winter type. (Hass, p. 9). 4) 1543, after 17 November. [South-west Moravia]. Type unclear. Rains, snowfall. (Jan z Kunovic, p. 150). 5) 1548/49, winter. Olomouc. Winter type. Melting of copious snow. Damage. (Hass, p. 16). 6) 1555, lacking date. [Uherský Brod]. Type unclear. [Reference in flood of 1583.] (Kron. Kúdelky a Bartoška, pp. 159–160). 7) 1565, 1 January. [Uherský Brod]. Winter type. Sudden snow melt. (Kron. Kúdelky a Bartoška, pp. 49–50). 8) 1565, [March]. [Uherský Brod]. Winter type. Copious snow, thaw. (Kron. Kúdelky a Bartoška, p. 50). 9) 1567, lacking date. [Moravský Písek, Uherský Ostroh]. Type unclear. Road and dams flooded. (Hurt and Němeček, 1973, p. 33). 10) 1570, after 6 January. Uherské Hradiště. Winter type. Flood as had not been seen since 1522. (Kron. Kúdelky a Bartoška, p. 67).


11) 1583, after 22 October. [Uherský Brod]. Type unclear. Rain with snowfall (20–22 October), then frost. Flood as had not been seen since 1555. (Kron. Kúdelky a Bartoška, pp. 159–160). 12) 1591, 10 July. [Morava]. Summer type. Flood lasting several days. (Bydžovský, p. 268). 13) 1595, 17 March. Olomouc (Fig. 156). Winter type. (Kranich, p. 42). 14) 1598, [March]. Hodonín, Morava. Winter type. Thaw of copious snow. (Hutter. Chron. I, p. 327; Treixler, 1926, p. 10 — mentions for Hodonín lacking date). 15) 1598, summer–autumn. Morava. Summer type. (Hutter. Chron. I, p. 327 — record six floods and damage; Lamentací, p. 91; Dopisy Karla st. ze Žerotína, No. 370, p. 106; Matuška, p. 174). 16) 1600, before 24 June. Uherské Hradiště. Summer type. (Zapletal, 1937, p. 19). 17) 1603, before 25 October. Lobodice. Summer type. Weir broken. (OA Opava — pob. Olomouc, fond Arcibiskupství Olomouc I/6 Listiny papírové, sign. F — Kroměříž, catalogue no. 4178, sign. F III a 13/1). 18) 1604, around 20 August. Hodonín. Summer type. After rains from 4 August. Damage. (Hlavinka and Noháč, 1926, p. 94). 19) 1605, 4–12 August. [South-east Moravia]. Summer type. Rains. (Lamentací, pp. 104–105). 20) 1609, 6 August. Uherské Hradiště, Staré Město. Summer type. Damage. (Ann. Hradistienses, p. 95). 21) 1652, 22–23 July. Olomouc, Uherské Hradiště. Summer type. Constant rain from 7 July. Damage. Uherské Hradiště flooded for four weeks. Damage. (Přenský, p. 54; Listiny archivu napajedelského, 1910, p. 261; Hutter. Chron. I, p. 484; Hutter. Chron. II, p. 643; Theatrum Europaeum, 1685, p. 319). 22) 1656, lacking date. Uherské Hradiště. Type unclear. Flood for a week. Damage. (Nisl, p. 61). 23) 1667, 4 July. Mohelnice. Summer type. Downpour. Damage. (Historia Miglicena, p. 24). 24) 1672, 10 August. Uherské Hradiště. Summer type. Loss of human life, damage. (Czibulka, 1859, p. 248). 25) 1676, lacking date. Mohelnice. Type unclear. Fishponds breached, damage. (Historia Miglicena, p. 26). 26) 1680, before 23 May. Spytihněv. Type unclear. Church destroyed by flood. (Listiny archivu napajedelského, 1909, p. 290).

349

27) 1685, [September]. Mohelnice. Summer type. Damage in aftermowth, flax and hay. (Kerneriova kron., p. 165). 28) 1690, lacking date. Hodonín. Type unclear. Water in the square 1 m high, mark at the brewery. (Pamětní kniha in Čada et al., 1979, p. 131). 29) 1699, lacking date. Napajedla. Type unclear. Mill unable to operate due to flood. (Listiny archivu napajedelského, 1910, p. 240). 30) 1700, before 14 March. Napajedla. Winter type. Mill unable to operate due to flood. (Listiny archivu napajedelského, 1910, p. 240). 31) 1714, July. The Kroměříž region (Kroměříž, Miňůvky, Postoupky, Hradisko, Bezměrov). Summer type. (Peřinka, 1911, p. 146). 32) 1715, 30 May. Moravičany, Uherské Hradiště, Staré Město. Summer type. Flood after rains from 25 May. Damage. (Ann. Hradistienses, p. 104; Ambrož, 1905, p. 239, Ambrož, 1931, p. 84). 33) 1716, 17 February. Bohutín, Chromeč. Winter type. Damage (ascribed to witches by the Losiny estate). (Polách and Gába, 1998, p. 6). 34) 1716, lacking date. Kojetín, Lobodice, Tovačov. Summer type. Damage. (Peřinka, 1930, p. 236). 35) 1719, before 20 June. Spytihněv. Summer type. Damage. (Listiny archivu napajedelského, 1914, p. 143). 36) 1736, lacking date. Kojetín. Type unclear. (Peřinka, 1930, p. 64). 37) 1737, 1 February and onwards. Hodonín. Winter type. (Jakob Kleins Chron., p. 14). 38) 1737, 11 December. Rohatec. Type unclear. (Kronikář piaristů ve Strážnici in Bíza and Skácel, 1973, p. 45). 39) 1740, lacking date. Kojetín, Zábřeh. Type unclear. (Falz, 1920, transl. Schupplerovi, 2001, p. 90; Peřinka, 1930, p. 64). 40) 1741, lacking date. Kojetín, Uherské Hradiště (Fig. 157). Type unclear. (Peřinka, 1930, p. 64; Čoupek et al., 1981, p. 241). 41) 1743, lacking date. Kojetín. Type unclear. (Peřinka, 1930, p. 64). 42) 1744, spring. Věrovany. Winter type. Damage. (Peřinka, 1930, p. 286). 43) 1747, 2 July and onwards. Hodonín. Summer type. Damage to hay. (Jakob Kleins Chron., p. 84; Pamětní kniha in Čada et al., 1979, p. 154). 44) 1751, 14–18 March. Spytihněv, Hodonín. Winter type. One human life lost (Hodonín).

350

45) 46)

47)

48)

49)

50)

51)

52)

53) 54) 55)

56)

57)

58)

SUMMARY

Damage. The flood lasted until 27 March, mills unable to operate for 15 days. (Jakob Kleins Chron., pp. 99–100; Náhrada škod, unfoliated; Pamětní kniha in Čada et al., 1979, p. 154). 1752, 2 September. Dub nad Moravou. Summer type. Fishponds breached. (Mazal, p. 147). 1761, 23–24 February. Olomouc, Zábřeh. Winter type. Damage, loss of human lives. Level dropped on 25 February. (Falz, 1920, transl. Schupplerovi, 2001, p. 109; Prucek, 1998, pp. 135–136). 1763, 23 June. Kroměříž. Summer type. Loss of human life, damage. (Peřinka, 1911, p. 146; Peřinka, 1934, pp. 89–90). 1769, 29 August. Uherské Hradiště. Summer type. Town not flooded. (Ann. Hradistienses, p. 126). 1770, 5 August. [Uničov]. Summer type. Floods on the Morava and brooks. Damage. (Fiala, 1994, p. 165; Fišer, 1998, p. 31). 1771, lacking date. Kojetín, Uherské Hradiště. Type unclear. (Fišer, 1921, p. 105 — roads around Uherské Hradiště flooded at least ten times since 1769; Peřinka, 1930, p. 64). 1775, 5 February. Moravičany. Winter type. Damage. Water froze at night. (Ambrož, 1905, p. 240; Ambrož, 1931, p. 88; Novák, 1993, p. 96). 1780, 8–9 March. Kojetín, Olomouc. Winter type. Damage. (Brünner Zeitung, 1780, No. 24, p. 190; Langer, p. 35; Peřinka, 1930, p. 64). 1813, lacking date. Kojetín. Type unclear. (Peřinka, 1930, p. 64). 1826, lacking date. Napajedla. Type unclear. Weir broken. (Sova, 1937, p. 200). 1827, lacking date. Napajedla. Type unclear. Bridge across the Morava torn away. (Sova, 1937, p. 200). 1830, 19 March and onwards. Hodonín, Moravičany. Winter type. Incessant rains. Square flooded and water penetrated into houses (Hodonín). High water for six weeks (Moravičany). (Ambrož, 1932, p. 138; Farní kronika in Čada et al., 1979, p. 180; Novák, 1993, p. 97). 1831, after 12 September. Bílany, Kojetín, Napajedla. Summer type. Rains on 11–12 September Hay and aftermowth washed away, barns flooded (Bílany). (Kron. rod. Fuchsovy, pp. 64–65; Prasek, 1882, p. 172; Peřinka, 1930, p. 64). 1834, 1–6 January. Moravičany. Winter type. (Ambrož, 1932, p. 138; Novák, 1993, p. 97).

59) 1836, lacking date. Kroměříž. Type unclear. Water 32 cm on the ground floor of the castle. (Peřinka, 1911, pp. 146–147). 60) 1840, 22 January. Kroměříž. Winter type. Melting of snow, ice movement, rain on 19–21 January. Bridge, mill and weir damaged. (Denkbuch Kremsier, fol. 172r–173r). 61) 1845, 29–31 March. Olomouc, Moravičany. Winter type. Damage. (Moravičany — cowsheds demolished). (Moravia, 1845, No. 45, p. 178; Ambrož, 1932, p. 139; Novák, 1993, p. 97). 62) 1847, lacking date. Kojetín. Type unclear. (Peřinka, 1930, p. 64). 63) 1850, lacking date. Moravičany. Type unclear. (Ambrož, 1932, p. 140; Novák, 1993, p. 97). 64) 1853, lacking date. Rohatec. Summer type. Hay washed away. (Bíza and Skácel, 1973, p. 55). 65) 1854, August. Rohatec. Summer type. Road to Rohatec flooded, horses belly-deep in water. (Bíza and Skácel, 1973, p. 55). 66) 1858, summer. Moravičany. Summer type. Rains for 12 days. The Morava overflowed its banks six times. (Ambrož, 1932, p. 141). 67) 1860, 9–10 April. [Šumperk and surroundings]. Type unclear. Damage. Also flood on the Desná. (von Tersch, 1901, p. 163). 68) 1862, 5–6 February. Olomouc. Winter type. Heavier flood than that of two years previously. (Brünner Zeitung, 1862, No. 32, p. 252). 69) 1862, 1–2 April. Alojzov, Ruda nad Moravou. Type unclear. Floatway (a static guide for floating timber) damaged. (Hošek, 1967, p. 38). 70) 1870, before 15 April. Olomouc. Winter type. Snow melt. Meadows flooded. (Moravan, 1870, No. 86). 71) 1876, after 20 February. Leština, Olomouc. Winter type. Snow melt. It was possible to use boats for transport from Olomouc to the hospital at Klášterní Hradisko. (Horejsek, 1996, p. 77; Polách and Gába, 1998, p. 9). 72) 1879, before 17 April. Moravičany, Mohelnice. Type unclear. Fields and meadows flooded. (Moravan, 1879, No. 88). 73) 1879, 14–16 June. Kvasice, Moravičany, Náklo, Olomouc. Summer type. Downpours for three days. Fields, meadows and settlements flooded. The region from Kvasice to Tlumačov was comparable to a coastal bay. Water over 190 cm high (Náklo). (Moravan, 1879, No. 139, No. 144; Ambrož, 1932, p. 146; Vrbka, 1941, p. 293; Pospěch, 1998, p. 23).


351

6.5 ANALYSIS OF THE LARGEST HISTORICAL FLOODS IN THE CZECH LANDS

gave the height only by estimate, perhaps by projecting its level from a building near the bridge, so that it might be lower. The proof of the exceptional nature of this flood may be seen in the mark on Castle Rock at Děčín, which was mentioned by Krolmus (1845, p. 207) for the first time, at a height of 18 ells 16 inches, i.e. 1,106 cm. Although it was not found in later assessments of watermarks, preserved relics on the rock demonstrate its existence (see Chapter 6.2.10.3 and Fig. 127). For the year 1118 the Annalista Saxo (p. 755) states that there was a very large flood in the whole of Europe. Since, however, he wrote his chronicle as late as the latter half of the 12th century and, besides, he often based his work on Kosmas, he may have been affected by this very report. The high water in that year is also mentioned at the end of the summer, in accordance with Annalista Saxo in Thuringia (Alexandre, 1987), without dating in the Brandenburg Pegau (Ann. Pegavienses, p. 253) and on the Danube at Melk with the statement that the flood occurred in many places all over the world (Ann. Mellicenses, p. 501). The information for Melk was taken over for annals by the Austrians Admont and Klosterneuburg, as well as by the Bavarian Schäftlarn (Ann. Admuntenses, p. 578; Cont. Claustroneoburgensis prima, p. 612; Ann Scheftlarienses maiores, p. 336). A derived report of flood, again without date, also appears in compilation annals from Polish Cracow (Ann. Polonorum, pp. 624–625).

6.5.1 The flood of September 1118 The flood of September 1118 is the first high water about which, thanks to Canon Kosmas of Prague, there exist direct reports from our territory (Kosmas, p. 219) (Fig. 159). Compilation Czech annals for this event add that the flood affected the whole of Bohemia (Ann. Bohemici, p. 382; Let. hradištsko-opatovické, p. 392; Brázdil and Kotyza, 1995). Kosmas not only lived through and witnessed the flood in Prague (he wrote his chronicle in 1118–1125), but, as well as the damage, he also mentioned a height of over 10 ells above the bridge deck (593 cm), which is the only quantitative entry on the extent of flooding in Bohemia for a long time. If this is added to the height of the wooden bridge (about 2–3 m), then the level would have reached 8–9 m above the mean level of the Vltava, the greatest flood for the last 1,000 years (including the flood of August 2002). Kosmas, however,

6.5.2 The flood of January–February 1342 This mixed flood is one of the few cases in which the stone bridge over the Vltava in Prague was brought down. As given by the annalist František Pražský (Fig. 160), the flood came on 31 January– 1 February after a hard winter and a sudden thaw, accompanied by rain, when a great amount of snow melted and ice was set in motion. It took its toll of human life and did much damage (František Pražský, pp. 177–179): “… after a preceding warm south wind, followed by rain, as if it were a spring one, after a very cruel and hard winter, during which many people in Bohemia and in other countries perished due to strong frost, there set in a great flood because of the spate of snow and rain water, with a huge amount of thick ice ... the Prague Bridge [Judith Bridge] was destroyed in several places, so that hardly a quarter of it remained, and even that was damaged by the spate of waters. Also,

74) 1880, 2 January. Moravičany. Winter type. Snow melt. (Ambrož, 1932, p. 147). 75) 1880, 11 June. Chromeč, Moravičany, Spytihněv. Summer type. The Morava left its banks several times. (Medek, 1968, p. 25; Novák, 1993, p. 98; Nekuda, 1995, p. 602). The River Morava is, in the number of floods excerpted from documentary sources, essentially better represented than the Odra, but not as well as the three Bohemian rivers processed. Furthermore, the data are related to the whole stream of the river, when especially those floods that were due to torrential rains in the upper part of the stream would not have appeared already as floods in its middle or lower reaches. As is the case of the Odra, in terms of historical floods, the tributaries of the Morava are better documented (such as the Dyje with the Jihlava and the Svratka — see e.g. Brázdil et al., 2003b — or the Bečva). Thus, decades without floods on the River Morava should be attributed rather to missing or hitherto unexcerpted documentary sources than to the natural fluctuation of their frequencies (Fig. 158). The highest numbers of floods in 1591–1610, 1711–1720, 1831–1880, 1871–1880, etc. in comparison with other decades can therefore be linked with the number of hitherto excerpted documentary sources.

352

all the mills and weirs were torn away and numerous villages situated on the banks were swallowed, together with people and animals, and flooded. … Also in the town of Prague the waters spread far and wide and in the cellars they destroyed various drinks, prepared for the use of people, and did much damage. Through the spate of water the citizens of Prague and Podskalí lost a considerable number of large heaps of timber awaiting use in various buildings. And because this flood set in unexpectedly and suddenly, floating houses with people and babies in cradles could be seen and their mothers, in great distress, could not help them. Different farm animals and tools could also be seen. And when that disastrous misfortune moderated, many bodies of drowned people were found. … But the very solid bridge at Roudnice [nad Labem] … remained undamaged, although the stream there was greater and the pressure of the mass of ice floes was stronger.” The annals of the Altzelle monastery on the River Mulde near the town of Nossen (Ann. Veterocellenses, p. 45) date the event on 2–9 February, referring to bridges destroyed in Dresden, in Prague and in many other places. In February 1342, the Loire, the Seine, the Rhine, the Danube, the Main, the Neckar, the Inn and the Elbe also poured out of their banks (Alexandre, 1987, pp. 468–470; for Bamberg see Klemm, 1973, p. 12). It is therefore very strange that Glaser (2001) fails to mention this flood in Germany at all. In that country, the flood of July of the same year elicited a substantially greater response. Considered on the basis of a study of lake sediments of the Urnersee (Siegenthaler and Sturm, 1990) it was a thousand-year flood. In Bohemia, however, this event is not mentioned. The July flood was caused by rains lasting eight days, almost incessant, and in places in the form of cloudbursts, following after a long dry period (Tetzlaff et al., 2001). Alexandre (1987) cited 19 different reports from documentary sources describing this flood (Fig. 161). Above all, the flooding affected the catchments of the Main, the Neckar, the Rhine up to Mainz, the Werra, the Fulda, the Elbe and the Danube. Exceptionally high values for the surface runoff, when in the Main catchment, for example, the specific runoff may well have reached 180 l.s-1 per km2, resulted in severe areal erosion and the formation of 10-metre deep ravines on agriculturally utilised slopes in various parts of Germany. To this extreme it is even possible to ascribe a considerable share in the total transfer of soil material over the last 10,000 years

SUMMARY

(Bork, 1988). The flood also led to loss of human life and great material damage. Thus a report from the Chronicle of Erfurt (Cron. S. Petri Erfordensis, p. 460) states that bridges were destroyed not only in Erfurt, but also in Würzburg, Regensburg, Frankfurt am Main, Wetzendorf near Nuremberg, Bamberg, and also in Dresden. This report probably combines the damage with that of the winter flood mentioned previously.

6.5.3 The flood of July 1432 From the point of view of flood activity, the year 1432 stands out; three large floods were recorded for it. The winter of 1431/32 was very hard and snowy. It lasted almost without relent from 22 November 1431 to the spring of 1432 (Gaudencius, fol. 2v). From further sources (Bartošek, p. 606; SLČ-CT1, p. 50; SLČ-Q, p. 51) it follows that on 4 March it was still freezing. Then a thaw caused a sudden melt of snow cover, a movement of ice and great flooding in Bohemia. In Prague the water stood at the Old Town Churches of the Virgin Mary at the Pool and of St. Nicholas. The flood lasted for a fortnight, an event that Bartošek and his contemporaries could not remember for the past 40 years. The March flood was also recorded on the Danube in Bavaria where, according to a record from Diessen, after an exceptionally hard winter the waters were so high at the beginning of spring that many towns and boroughs were destroyed (Notae Diesenses, p. 327). The above flood reached approximately the same level as that of 6 December of the same year. An unknown Prague burgess (SLČ-CT1, p. 50) also added his own account of the record Bartošek (p. 609). However, neither record indicates the cause of the flood and the damage done. The annalists of a disastrous flood of the summer type in July 1432 were far more communicative. Thus, an anonymous Prague burgess (SLČ-CT1, p. 50, 52), in a translation of somewhat later annalists (SLČ-Q, p. 51, 53) states (Fig. 162): “In that year before St. John the Baptist [before 24 June] up to nearly St. Mary Magdalene [22 July] it was so hot that people died of the heat. ... In that year, on the Saturday before St. Mary Magdalene [19 July] rain started in the night and continued the whole night and the entire following day, Sunday [20 July], and on the morning of Monday [21 July] the water became far too high and all the mills and baths around Prague were destroyed and swept away. And then the


bridge of the Greater Town of Prague collapsed [five of the arches] in the night at the vigils of St. Mary Magdalene from Monday to Tuesday [from 21 to 22 July]. And during mass for St. Mary Magdalene the water started sinking, having destroyed beer cellars, cellars, houses in the Greater Town of Prague, in Poříčí and in Podskalí. There was in addition a foul reek from sewage outflow and the corpses of different kinds of animal, and from the Na Poříčí gate of the New Town of Prague the water reached the height of two men. Water also streamed from the walls of Prague. The churches of the saints, of St. Giles, St. Castulus, at Bethlehem, of St. Linhart, St. Andrew, St. Nicholas, of the Virgin Mary at the Pool and others were also damaged by water. Furthermore, at that moment the water flowed swiftly through the lower part of the square in the Greater Town of Prague. The same flood also carried off large quantities of various timber, houses, mills, huts, roofs, mill-wheels, deed-boxes, wardrobes and many other things that people require, all the way to the Špitálské pole Field, to Libeň and other lowlands, where it left them.” Another contributor to the most ancient edition of the Old Czech Annals adds that people travelled by boat in the Old Town square, while water flowed like a river in the Ovocný trh Market (SLČ-A, p. 73; see also SLČ-a, p. 92; SLČ-V, p. 116; SLČ-D, p. 149). The chroniclers of the section known as the “middle layer” of the Old Czech Annals, the period from 1441 to 1460, add that such high water had not occurred since the Biblical Flood, and as well as the devastation in Prague they cite damage on the Berounka at Beroun and to the stone bridge on the Otava at Písek (SLČ, pp. 84–85; SLČ-R, p. 64; SLČG, p. 106). Further similar direct information is handed down by Bartošek of Drahonice (Bartošek, pp. 607–608) and an unknown witness to the flood in Chvatěruby (Ann. Pragenses breves, p. 20). From the above sources it follows that from 23 April there was a great drought; it rained only once, and very little at that. In addition, on 23 June there such periods of heat began that people fainted and died in the fields. On the evening of 19 July it started raining and continued to rain incessantly until 22 July. The water rose rapidly on 21 July and culminated towards the morning of 22 July, and then it started to ease. The flood dropped completely only after a week. Many people and cattle were drowned during the flood. Material damage was widespread. Some houses were demolished, others flooded. Mills and sheaves of cereals lying in the fields were carried

353

away, which led to a lack of foodstuffs, particularly bread, and increases in their prices (the flood was a contributory factor to the great famine in the autumn of 1432 and in 1433 in Bohemia — see Brázdil and Kotyza, 1995, 1997, 2001; Čornej, 2000; Černá et al., 2003). The Prague stone bridge could not withstand the pressure of the masses of water, supplemented by the stuffing of its arches with floating debris; several arches succumbed and were demolished. Turning to the height of the increased level of the Vltava, the water flooded the gate of Poříčí to a height of two people (about 3.2–3.4 m), flowed over the walls (about 4 m), flooded the Old Town Churches of St. Giles, St. Castulus, St. Linhart, St. Andrew, St. Nicholas, Virgin Mary at the Pool, and the Bethlehem chapel. A considerable part of the Old Town of Prague, Poříčí, Podskalí, Špitálské pole Field at Libeň and probably a part of the Lesser Town found themselves under water. At the Ovocný trh Market the water flowed like a river. The water reached most of the streets, and poured from them like a sea (Chron. Anonymi, p. 60). At this point, it is necessary to consider the exclusion of a once-frequently-held view that the Vltava may have returned to its ancient river bed in the region of the Old Town of Prague during this flood; however, such a river arm, as demonstrated by Hrdlička (2001) had never been there. The figure of 3 ells of water (1.8 m) above the floor of St. Giles by Pötzsch (1784) is also problematic with respect to the entrance to the main nave, which is situated relatively high up. The information about the flooding of St. Castulus’ church at Haštalské náměstí Square on the Vltava terrace VIIb is to be taken seriously. Before and after 1432 it has never been flooded, and/or water has never reached it (Kotyza et al., 1995). The Old Town Square, where people boated around the pillory in July 1432, is also situated relatively high up. According to available sources, only in August 1501 did the water reach this square; and in February 1655 it twice brought ice there. The mention of the pillory is of importance for determining the height of the flood. Together with the gallows, this once stood in the middle of the square, near what later became the customs house (Teige and Herain, 1908; for the location of the customs house see Fig. 163), i.e. somewhere in the region of the present Jan Hus monument. This July flood was thus evidently the largest of all known high waters.

354

Comparison with the flood of August 2002 is, however, made very difficult because, thanks to anti-flood measures (moveable barriers — Fig. 164) the area of potential (directly comparable) flooding in Prague Old Town cannot be known. Müller and Kakos (2003) consider the flood of 2002 the greatest in the last millennium, and they put the level of the 1432 flood, for which there exists no mark in Prague, between the marks for the floods of February 1784 and August 2002. The flood of July 1432 is also documented on the upper reaches of the Vltava up to Český Krumlov, where it swept away both bridges (Chron. breve Bohemiae, p. 466). The annalist of the south of Bohemia recorded a great flood not only in Bohemia but also in Moravia, Austria and Hungary (Chron. Rosenbergicum, p. 77). A report from Melk adds that a greater flood on the Danube than that of 1490 had only occurred 58 years before, i.e. in 1432 (Cont. Mellicensis, p. 525). The flood also affected the Elbe, because “there was much lamenting in Bohemia, Meissen, Dresden and elsewhere” (Bartošek, p. 608). From the Bohemian part of the Elbe the printed Chronicle of Ústí nad Labem bears witness that one could go by boat right to the middle of the square (Tichtenbaum, p. 203). In 2002 the flood reached only the edge of the main square in Ústí nad Labem (Fig. 165), although according to the mark on Castle Rock at Děčín it should have been 58 cm higher than that in 1432. According to the Annals of the Monastery of Altzelle, the Elbe in flood destroyed bridges at Meissen, Dresden and in Prague, as it did many houses and mills (Ann. Veterocellenses, p. 47). The Thuringian annalist Johann Rothe, mentioning damage at Beroun, Dresden, Grimma, Meissen and Görlitz (Rothe, p. 1820), erroneously ascribed the flood to the year 1433, as did Glaser (2001).

6.5.4 The flood of August 1501 This was a typical summer flood conditioned by rains lasting several days that affected several catchments in Central Europe. According to the Old Czech Annals (SLČ, p. 218; SLČ-G, p. 315) it started raining on 13 August and the rain continued without a break until 17 August. The quantities of water were such that fishponds were breached (Dopisy bavorské, p. 333), contributing to a flood on the Vltava in Prague, where the water in the streets of the Old Town reached the Churches of St. Giles and St. Nicholas, and approached Dlouhá

SUMMARY

Street. It flooded cellars, damaged the walls of houses and one maidservant drowned. High water took away timber from the banks, destroyed mills and grinding workshops, and flooded hop-gardens, meadows and gardens around Prague. In villages near the river it flooded houses, pigsties and cowsheds with cattle, and took its toll of human life. The water was to reach 118 cm above Bradáč (Lupáč to 12 August 1501). Bohuslav Balbín (Fig. 166), in his paper “About Prague”, even adds that one could boat in the Old Town market place (Balbín, p. 85). This is not, however, confirmed by any other sources. The flood also appeared on the Elbe, as shown by a detailed list of damage in Litoměřice records (Záznam v právním rukopise, fol. 177v): “… so much water came that it took away a fulling [textile processing] plant, then a grinding workshop, then three arches of the bridge near Studnička Island, and thus piece by piece until it took the bridge away entirely … The water was all around Mlékojedy, people had to flee to the church, but all their cattle remained in Řehák’s field, because a small piece of this field remained beyond the reach of the water. All Želetice was in water, both Kopyště as well, and the water was as far as Brňany, all from the Elbe, the Ohře was small, … a whole mill floated away from Roudnice [nad Labem] … Many houses were destroyed at Bejňov above the mills ... the tanners’ houses below the bridge of Dubina were destroyed … At Rybáře [the flood] demolished almost all the lower houses, and did much damage to the owners and to the community ... It took away a great deal of timber, as well as the bridge and sheaves [of cereals], because so many were floating, and the heart wept with sorrow ...” Further in Bohemia, the flood is mentioned in České Budějovice sources for 14 August (Kron. rod. Matyášů, p. 192) and for 15 August in Trutnov (Hüttel, p. 26), in Třeboň (Drobné zápisy z Třeboně, pp. 546–547), in Rábí (Dopisy bavorské, p. 333) and in Jindřichův Hradec (Teplý, 1927, p. 143). Focke (1879, p. 331), referring to the “municipal books” of Ústí nad Labem and Pirna, dates the flood to 16 August. Krolmus (1845, p. 207) gave the watermark at Castle Rock at Děčín a height of 841 cm. The water then flooded a considerable part of Meissen and its surroundings (Grünewald, 1829, p. 110). A watermark has been preserved there that survives to the present day. From Moravian sources the August flood is documented by annalists from Jihlava (Leupold,


p. 25; Setzenschragen, p. 10) for 15 August. Without a date, only the breaching of fishponds near Žďár nad Sázavou and Tovačov is mentioned, and the flood on the river may well have damaged mills on the Morava (Steinbach, 1783, p. 227). Further sources (SLČ, p. 218; SLČ-G, p. 315; Z kněh pamětních starých, p. 124) state that a flood also occurred in Hungary and Germany. In Silesia it started raining intensely from 13 August (Walawender, 1932, pp. 56–57; Girguś et al., 1965, pp. 97– 100). From 15 to 29 August the Nysa Kłodzka, the Odra, the Oława and further rivers poured out of their banks, causing great damage to the surrounding property. Kłodzko, Nysa, Wrocław and Kamenz were all under water. The municipal scribe in Wrocław, Nicolaus Pol (Jahrbücher Breslau II, p. 176), also wrote Opava and Těšín into his list of damage, and stated that such a flood had not been heard of for 40 years. The August flood did not remain unmentioned in Austria and Bavaria. According to the annalist of Melk (Cont. Mellicensis, pp. 527–528), the flood arrived on the Danube on 14 August, caused by excessive rains, when on the Bohemian side innumerable fishponds broke their banks. At Melk it demolished houses, penetrated into the monastery and its church, where it reached up to the windows. In the monastery the monks took to boats. In the surroundings it carried away a great quantity of cereals from the fields as well the aftermowth from the meadows. The water stood until 23 August, when it started dropping. The bridge across the Traun at Wels was destroyed, so that transport first had to be secured by boats and then by a simple footbridge (Rohr, 2004, p. 317). At Bavarian Niederaltaich (Notae Altahenses, p. 425) the flood is dated to 16 August, and the Danube water may well have reached the atrium and flooded the gates of the monastery there.

6.5.5 The flood of March 1598 The flood on 12–13 March 1598 was due to the sudden melting of an exceptional depth of snow (Pamětní kniha Litoměřic, pp. 310–311 — see Fig. 167): “… The winter was unrelenting and the snows high as they have not been for several years, so that the Elbe from that time onwards grew and grew. Then a wind, very rapid and warm, set in, lasted for a long time and caused people much damage. From which wind the snows were eaten up, the water grew and grew, until it overcame the banks. It reached up to the hat of Bradáč on the stone bridge pillar, so that

355

the bridge was brought into great danger and large stones had to be brought onto it. Also, on the morning of the same Friday [13 March] water took away the bridge near Pták with its pavement decking and brought all of it to the village of Lord Štefan Xenofil. It did great damage to other neighbours beyond the bridge, in the courts, in the Jewish garden, near the mills, in Rybáře, in Dubina, as well as elsewhere to those who have their dwellings near the Elbe in the buildings and on the walls …” Nožíř (fol. 35v) completes the report by stating that the water was 59 cm lower than in August 1501. Some sources quote the flood for 12 March in Prague (e.g. Anonymní let. záznamy, p. 50). The water reached about 89 cm above Bradáč (Paměti obyvatel MMP, pp. 81–82). Although according to a poem by Jiří Carolides of Karlsperk (Fig. 168) it may well have been less harmful that the subsequent August one (Carolides, p. 20), the high water “ran through the Jewish town swiftly, through the Gate of the Holy Spirit, so [strongly] that a mill wheel could have been driven” (Vodňanský, p. 15) and “it flooded all the mills, to the extent that hardly the halves of them were to be seen above water” (Paměti obyvatel MMP, pp. 81–82). On Střelecký ostrov Island two men were rescued from a poplar tree into which they had climbed to escape the water (Pilát, p. 169). Such a great flood and concomitant damage had not occurred in living memory, perhaps for a hundred years (Vodňanský, p. 15). The flood is also mentioned in two waves, on 12 and 13 March, for the Ohře at Louny (Mikšovic, p. 139). The damage done is also referred to in a letter of 20 March 1599 from Jan Kaňka, a Libochovice clerk, for Žabovřesky nad Ohří (Liber memorabilium Budinensis, p. 54). A source from Moravia records, in addition to the exceptional amount of snow in the winter of 1597/98, great spring floods from its melting with damage to fishponds and other forms of cultivation (Matuška, p. 174; see also Hutter. Chron. I, p. 327).

6.5.6 The flood of August 1598 A typical summer flood on 17–18 August 1598 which, after the March flooding was the second disastrous event in the same year, came to the Czech Lands after a period of profuse precipitation, specified by the Pamětní kniha Litoměřic (pp. 316– 317) as in the period from 25 July to 24 August. Similarly, according to the records of Slaný (Kněžoveský, p. 53), it rained for three weeks from the

356

beginning of August. Mikuláš Dačický of Heslov ascribes the flood to intense rains for two days combined with the breaching of overfilled fishponds and refers to damage in Prague, Kouřim and Český Brod (Dačický, p. 476). Further, he continues with a description of the tragic flood at Kutná Hora (Fig. 169) on the night of 16/17 August, which took human lives, a matter addressed in a sermon from the Kutná Hora priest Jakub Melissaeus Krtský (Melissaeus Krtský — see Chapter 6.2.4). The flood on the Vltava in Prague and further at Kutná Hora and Český Brod is also referred to by Kněžoveský (p. 53). In Prague the water reached, according to the Louny annalist Pavel Mikšovic, 89 cm above Bradáč. Further, he mentions damage near Kutná Hora, Litoměřice and Zbraslav (Mikšovic, pp. 152–153). Kutná Hora, Český Brod, and also Kouřim, appear alongside Prague in a report on the flood in the memoirs of the inhabitants of Prague’s Lesser Town (Paměti obyvatel MMP, pp. 82–83). Kouřim also then appears in a more detailed record by Symon Eustach Kapihorský (1630, p. 91). According to the Trutnov annalist Simon Hüttel (Hüttel, p. 333), the water reached the Old Town in Prague and people and cattle were drowned. Brief reports of the August flood in Prague may also be found in other sources (e.g. Anonymní let. záznamy, p. 50; Pelargus, p. 137; Pilát, p. 169). In southern Bohemia a source from České Budějovice mentions damage to barns and fields for 17 August (Světecký, p. 29). According to the records of Stephan Lichtblau (Schmidtmayer, 1911, p. 236), the bridges and the garden at the Jesuit college suffered especially. The records of Václav Březan (Březan II, pp. 541–542) are more precise: “… 17. [August], on Monday, from heavy rain the water in the pond below the manor-house was swollen and it damaged many things; on 18 August the Vltava river came into flood and caused very great damage near the town and there is none who remembers so high a flood …” At Hluboká nad Vltavou the flood destroyed the bridge across the river, the mill, the weir and the waterworks. Therefore, on 2 September, Jáchym Ondřej of Hradec, the owner of the estate, requested help from the České Budějovice town council, in the shape of the municipal carpenter Martin Holý who, with the help of other subjects, finished the repair of the bridge before 16 October of that year (Čapek, 1979, p. 94). A flood for 17 August with damage to houses, gardens, fields and meadows is also mentioned on the Otava at Písek (Sedláček, 1911, p. 95).

SUMMARY

A detailed description of the August flood on the Elbe with a list of damage, the characteristics of another flood wave on 25 August, and the subsequent lack of bread because watermills had been brought to a standstill is offered by the Pamětní kniha Litoměřic (pp. 316–317 — Fig. 170; for floods in Litoměřice, see also Heliades, fol. 107r; Nožíř, fol. 39r): “… On 18 August from frequent rains, spates and from high winds and from the breaching of some fishponds, and because from St. James [25 July] until to St. Bartholomew [25 August] there were heavy rains … The water started growing ever higher and higher and so fast did it come to its breadth, and so many days did it last that it equalled the spring flood that was on St. Gregory [12 March] at a quarter of ell [15 cm]. Due to the sudden and swift flooding near the town, some buildings, villages and many walls washed [by the floodwaters] collapsed and cellars were demolished; near the mills, on the bridge and elsewhere much damage was done, cereals in sheaves and in the fields remained unharvested … and again on the Tuesday after St. Bartholomew [24 August], on that day the Elbe, after the waters of the above flood had receded, came into flood over the banks to the stable, of which people were afraid lest they should suffer greater damage, because it had frequently been said that high winds had made the fishponds breach, but on the next day [26 August] it slowly dropped again.” The August flood on the Elbe is also mentioned for Nymburk (Kulhánek, 1911, p. 314). From Moravian sources the August floods found testimony in the records of Matyáš Matuška, manager of the Žerotín estate at Židlochovice (Matuška, p. 174), who speaks of summer floods and damage in Bohemia, Moravia and also in Hungary. Perhaps more factual is the report of Frenštát pod Radhoštěm, speaking of a flood for 17 August and another after 24 August, with damage to fields, gardens and meadows (Strnadel, 1950, p. 15). Further floods affected Moravia in the autumn in consequence of heavy rains in September and October when, for example, on 1 November the Svratka at Brno was in flood (Ludwig, p. 45; Matuška, p. 174). Without more specific dating, floods are further mentioned in 1598 for Fulnek (Kron. Fulneku, p. 16), Hodonín (Treixler, 1926, p. 10) and the whole of Moravia (Hutter. Chron. I, p. 327; Lamentací, p. 91). In Silesia and Lusatia the first flood wave was registered after two days of rain on 16 August, the second wave on 24–27 August. The Biała, the Bys-


trzyca, the Kaczawa, the Nysa Łużycka, the Odra and the Witka burst their banks, and annalists refer to great damage in a number of places (Girguś et al., 1965, pp. 192–195).

6.5.7 The flood of February 1655 After a frosty January in 1655 with great quantities of snow, with the water streams frozen, there followed a sudden thaw, which on 15 February gave rise to floods in the whole of Bohemia. According to Václav František Kozmanecius, a sudden and remarkable warming accompanied by a strong wind took place on 14 February. This caused movement of the ice, in places 59 cm thick, rapid melting of the snow and the filling of fishponds and brooks. The inhabitants of Prague (Fig. 171) were surprised by a flood on the night of 14/15 February: “... therefore people living around the river, already having houses full of water, did not know what to do; many of them were asleep, and some of them who were not did what they should do, and called to those who slept to get up quickly, awakened each and every one of them who could to carry their property to the upper rooms or somewhere higher (in the hope that they would be safer from the flood there), and saved them.” The author records further on in the report that “three big rivers were in flood and rose, namely the Vltava, the Sázava and the Berounka, due to which many people were drowned in the night.” The storming water carried away poultry and cattle, timber, boats, rafts, mill-wheels, objects from houses and farms, buried corpses, summer pavilions, garden houses, and much more (Kozmanecius, pp. 73–77). Great damage is also mentioned by Wochentliche Ordinari Zeitungen from 27 February in a report from Prague (Schönach, 1913, p. 403). On the Vltava, information on České Budějovice (Světecký, p. 77; Zeithammer, 1904, p. 36) speaks further about the February flood. Below Týn nad Vltavou various water structures were damaged by the moving ice (Zeithammer, 1904, p. 36). Near Hradec Králové the flood carried away 5 bridges and flooded fields around the Elbe and the Orlice. Many cattle drowned. In the Prague suburb of Hradec Králové, the water stood about 75 cm high, even higher in places (Pišl, 1938, p. 106). Katzerowsky (1895, p. 11) states in a description of the flood at Litoměřice that the water was only 12 cm lower than in 1784 (see Chapter 6.5.9; see also Schmidt, pp. 11–12) and refers to damage to weirs and mills, including a sawmill washed away with an

357

estimate for damage of 5,420 guldens. Many houses were also destroyed. The event is also commemorated by an inscription chiselled into a beam of the inner structure of the spire at Litoměřice Church of All Saints (Ankert, 1898, pp. 394–395). Extensive damage during this flood is also referred to by Rajchvaldský (p. 172) in the register of Lovosice, as Focke does (1879, p. 312) for Ústí nad Labem (Fig. 172) and Děčín in similar fashion. On Castle Rock at Děčín a watermark survived at a height of 863 cm (Krolmus, 1845, p. 207). The flood was a total disaster for the shipyard, riparian devices and water management and transport buildings along the whole waterway from Roztoky to Hřensko, and was remembered for many decades (Volf, 1958, p. 222). In Dresden boats were in use for transport in the square (Volf, 1909, pp. 588–589). On the Ohře, a flood with damage arising out of the movement of ice and running water is mentioned for Žatec (Katzerowsky, 1883, p. 346) and Březno, on the Chomutovka for Bitozeves and Nehasice (Veselý, 1893, p. 65, 77, 82). At Karlovy Vary (Fig. 173) the Teplá raged, flowing for 23 hours 178 cm over the market place and sweeping away 18 houses and 61 baths, damaging mills and weirs, footpaths and roads, fields and meadows (Prökl, 1883, p. 52). On 7 January 1658, Emperor Leopold I remitted all debts to date from the people of Karlovy Vary because of the damage done (Carlsbads Memorabilien, p. 51). High water was also formidable at Velvary on the Bakovský potok Brook (Vacek, 1884, p. 163) and at Čáslav on the Čáslavka (Čeledínek, p. 84). In Brno, according to the monastery records of Zábrdovice, the Svitava flooded the church and further structures, took away the bridge, drowned 23 head of cattle at the monastery farms and caused much damage to other property (Anály zábrdovického kláštera I, fol. 267v, 268r, 269v).

6.5.8 The flood of June 1675 The flood of June 1675 does not appear in many sources, but according to the watermarks in Prague it must be counted among the great floods. It was caused by copious precipitation, although the precipitation of 22 June and the following night is mentioned only by a source from Žatec (Katzerowsky, 1883, p. 349). The rains then continued until 7 September, doing great damage to hop-gardens, vineyards and gardens, roads and streets, bridges and footpaths (ibid.). Records made by the Litoměřice scribe Schmidt (p. 12) of this flood on

358

the Elbe, with a date of 21 June, give its duration as 4 weeks with “millions” of damage. This flood is mentioned by Focke at Ústí nad Labem and Děčín (1879, p. 312). On the Vltava the flood, as a consequence of heavy rains, is mentioned at České Budějovice to 23 June (Fleger, p. 91), as it is in the records of Jan František Beckovský (Fig. 174) for Prague (Beckovský II, p. 496): “On 23 June around Prague, the River Vltava in flood covered many fields with mud, carried away cereals, bridges, footbridges and mills, demolished its banks and houses, covered meadows with sand and drowned many people and cattle.” In another report, 24 June, he then adds (ibid., p. 489): “... a great flood, as has perhaps never occurred [before] in Bohemia, caused a great deal of damage in the town of Prague and also in the other Bohemian towns through which it passed. The height of this flood is still to be seen at the mills of old Prague near the bridge and also at places near the River Vltava.” On 3 July another flood of the Vltava may have occurred, carrying away 20 houses from various places, doing further damage and drowning many people and cattle (ibid., p. 496). A terrible flood is also recorded for the same date in Frýdlant (Ressel, 1900, p. 238). According to the Annals of Loth (Lothovy let., p. 110) many fishponds burst their banks in Bohemia. In Moravia, due to copious rains, the Svitava and further streams burst their banks a total of 7 times and did damage to fields and meadows, but there is no explicit mention of a June flood (Anály zábrdovického kláštera II, fol. 11v–12r).

6.5.9 The flood of February 1784 The flood of 27–29 February 1784 was preceded by a hard and snowy winter (Fig. 175). According to the Klementinum observations, the winter of 1783/84 was the sixth coldest winter (from the beginning of regular measurements in 1775), with January 1784 at a mean temperature of –8.8 °C being the third coldest January ever. If periods of two months are considered, then December 1783– January 1784 is the seventh and January–February 1784 the tenth such coldest period (Brázdil et al., 2003a). With 93 daily means below zero and 73 ice days from November to March, this winter in Prague was even the second hardest since 1775 (Kakos and Munzar, 2000). Of the winter of 1783/84, narrative sources speak about frozen people, cattle, game and birds, frozen fruit trees, and frozen-over wells and ponds (e.g. Albrecht, p. 222; Kodytek, p. 47; Paměti K. J.

SUMMARY

Vody, p. 82; Vavák, 1910, p. 1; Velebil, p. 97; Vodička, p. 366; Stocklöw, 1890, p. 63; Hutter, 1891, p. 142; Ankert, 1903, p. 184; Vojáček, 1930, p. 95). The mills could not operate because the water was frozen (Krolmus, 1845, p. 78). Thick ice on the Vltava reached depths from 44 cm (Staré Ouholice — Pražák, p. V/5) to 118 cm (Prague — Pelcl, p. 43). The quantity of snow (in places as much as 7 m) prevented all road passage; even the most vital kind of carriers could not get through (Paměti rod. Šebestovy, p. 348). In the lowlands the depth of the snow reached about 59 cm (Vavák, 1910, p. 11; Velebil, p. 97). A sudden thaw associated with a warm southern wind and precipitation on 24 February made the snow melt and broke the ice up on water streams. Its movement with the large flood on 27–29 February is described by the Milčice reeve and peasant František Jan Vavák (Fig. 176): “The winter with snow and frosts lasted until 24 February, on which day there was an end to Shrovetide as well to the permanent snow. On the day of St. Matthew and at the same time Ash Wednesday [25 February] it started wetting, and then on Thursday 26th of the same, it rained from afternoon until evening and the whole night to Friday and the waters ran from all sides; meadows, fields and communities were flooded, and such water came here below Milčice and here and there stood in the fields as we, who had been born here, had never seen. On Friday morning [27 February] it became possible to see the cultivation plots and all the snow had turned into water, although it had reached one ell [59 cm]. On 29 February, the first fasting day, the weather was fine, but it was possible to hear how, here and there, the water carried away people, cattle and whole houses.” (Vavák, 1907, pp. 10–11). The rise of this hitherto greatest winter flood on the Vltava in Prague (Kotyza et al., 1995) was thus linked to the occurrence of exceptional extreme values of causative hydrometeorological factors (Kakos, 1978a). Judging by the preceding situation, these were long-lasting severe frosts, extreme freezing of the soil, extraordinary thickness of ice on the water streams and extreme depths of snow cover. Among the direct causative factors, decisive was the sudden thaw with the onset of positive air temperatures after a period of frosts, strong southwesterly, later north-westerly airflow and extreme liquid precipitation (on 26 February, 41.7 mm according to the Vienna measure, or 42.9 mm according to Paris standards, was measured at Klementinum).


In Prague the water reached 533 cm above the usual level of the Vltava. From 2300 hours on 27 February to 1330 hours on the following day it rose exceedingly quickly, by about 15 cm in only half an hour (Fig. 177). Ice-floe impact damaged all the pillars of Charles Bridge and the sentry-box built on it with five soldiers within collapsed into the water (Husinecká kron., p. 81; Lehmann, 1928, p. 32; Paměti rod. Šebestovy, p. 348; Pelcl, pp. 43– 45; Schaller, 1785, pp. 81–82; Vojáček, 1930, p. 95). The repair of the bridge (Fig. 178) in the years 1784–1788 involved the expenditure of 152,325 guldens 18.5 kreuzers (Welleba, 1827, p. 4). The Vltava also did further damage below Prague towards Mělník, where, for example, the Staré Ouholice community was destroyed (Anonym, 1958, p. II/32). A detailed description of the course of the flood on the Elbe is given in the memorial book kept in the rectory at Počaply (Kaněra, 1900, pp. 205–206). At Litoměřice the height of the flood exceeded the level of the last disastrous high water of 15 February 1655 by 12 cm (Memorabilien des Vincenz Hlawaczek in Katzerowsky, 1895, p. 16). Krolmus (1845, p. 207) gave the mark of the flood on Castle Rock at Děčín as 893 cm, i.e. 115 cm lower than the flood of 30 March 1845. The cooling in the break between February and March alleviated the February flood to the point at which it was less significant than the event of 1845 below the confluence of the Elbe and the Vltava. On the Otava at Písek (Fig. 179), the sudden movement of ice and the flood of 27 February did damage to the bridge, mills and tanners’ crushers (Sedláček, 1911, p. 452). In the evening of the same day, the Berounka flooded the square at Beroun (Ninger and Zelinka, 1872; Vávra, 1899, p. 294). At Dolní Černošice six commoners were bankrupted by the flood (Nyplová, 1969, p. 282). On the river Dyje in the Znojmo region the flood demolished houses, bridges, protective dams and gardens, and took its toll of human life as well: two victims at Starý Šaldorf, two at Louka, and one at Sedlešovice (Hübner, 1869, pp. 770–771). On the Jihlava, the ice first accumulated at the bridge at Pravlov, subsequently damaging it, as it did at the Dolní Kounice bridge. The waters of the Jihlava spread in the night of 29 February — 1 March. The aristocratic holdings at Němčičky were cut off. Mušov also found itself under water, including its access road. Buildings, barns, farm objects, bridges and dams were damaged. A single massive lake

359

formed from Věstonice to Strachotín (Brázdil et al., 2003b). Disastrous impacts of the February 1784 flood were also described for rivers in Germany (Glaser and Hagedorn, 1990; Weikinn, 2000; Glaser, 2001). Thus, on the Elbe in Dresden, the water stage of 857 cm on 1 March was equivalent to the event of 16 August 1501 and among other historical floods was exceeded only by the high water of 31 March 1845 (877 cm). At Eibelstadt on the Main the 1784 watermark has never been exceeded by any other flood (Schmidt, 2000).

6.5.10 The flood of February 1799 A typical winter flood in February 1799 occurred after a very hard winter in 1798/99 (Fig. 180) which, with a mean temperature of –5.8 °C, was the second coldest winter ever according to Klementinum measurements. January 1799, with a mean of –9.3 °C, was the coldest ever in the series of temperatures for this month since the beginning of observations. Due to extended sub-zero temperatures, thick ice formed on the rivers, which on the Elbe reached a thickness of 104 cm and on the Vltava was even thicker (Locatelli II, p. 104). The first thaw on 16–17 February was followed by frosts lasting two days. Only from 20 February did the temperatures rise above zero once more and the maxima rose to over 9 °C. The ice began breaking up in Prague on the night of 21/22 February. It moved relatively quietly. But on the following night the water rose, carrying a large body of ice floes, and left its banks. After a morning drop in the level on 23 February, the water rose again in the afternoon, flooded part of the Old Town and the Lesser Town, where the ice floes it carried were a particular danger (Brünner Zeitung, 1799, No. 19, p. 149). The impacts of ice tore away ice rams constructed after the flood in 1784 to protect the bridge pillars. Despite numerous ice-floe strikes, the bridge was not damaged (Fig. 181). The level of the water during the flood was around 52 cm lower than in 1784. A similar difference, 59 cm, is also reported by František Jan Vavák, according to whom the flood might have exceeded the water level of the 1675 flood by 4 cm (Vavák, 1918, p. 37). If the above data are related to the water gauge at the Knights of the Cross (see Table 29), then this flooding with an estimated height of about 487– 496 cm would equal all the above-described disastrous floods after 1500, with the exception of the 1784 disaster.

360

A particularly critical situation arose during the flood under analysis, associated with moving ice in the region of Štěchovice and Hradišťko where, according to Pötzsch (Kynčil, 1982, p. 29) the water even rose 178 cm higher than in 1784, destroying 32 houses and mills (for the course of the flood and the list of damage to Zbraslav and its surroundings see Nyplová, 1969, pp. 282–284). A similar situation arose on the Vltava during the movement of ice at Ouholice on 23 February (Hodek, p. 209). On the Elbe there are similar reports about the February flood, for example for Litoměřice (Schück, p. 129; Haudeck, 1904, p. 531). High water carried away four anti-ice-flood trestles and damaged bridge pillars. On 24 February the flood reached a height of 642 cm. At Litoměřice the suburbs were flooded and at Rybáře the water reached a height of 356–533 cm. The waters of the Elbe, together with the flood on the Ohře, flooded a number of villages in the surroundings (Katzerowsky, 1886, p. 167). At Děčín, Focke (1879, p. 312) mentions a flood for 25 February. At Karlovy Vary the new bridge across the Ohře, built in 1784, was heavily damaged, and at the same time the hot-spring was damaged during the movements of ice (Prökl, 1883, p. 70, 71, 212). At Žatec the bridge was demolished and the flood was a disaster for the fields and gardens (Katzerowsky, 1883, p. 350). The bridge was also damaged at Kadaň, where several streets found themselves

SUMMARY

under water, which may have reached as high as 682 cm above normal (Kynčil, 1983, pp. 5–6). Thus the highest known water level during the flood on 28 January 1682 was exceeded by 118 cm (Kynčil, 1982, p. 31). Under the waters of the flooded Ohře and the Elbe were some 14 communities, among them Křešice, Počaply, Mlékojedy, Prosmyky, České and Německé Kopisty, Doksany, and others (Ankert, 1903, p. 185; Lehmann, 1929, pp. 89–90). On the night of 23/24 February the course of the Dyje became blocked during the movement of ice. In flood with masses of ice, the river found its way across Starý Šaldorf with its 66 houses, which were completely destroyed (only 12 houses, situated higher up, survived). Furthermore, two people lost their lives (Brünner Zeitung, 1799, No. 20, pp. 155–156; Hübner, 1869, p. 771). This tragic event is represented on a shooting-range target, also picturing the efforts of the garrison of Russian Cossacks deployed at Znojmo at the time, to rescue unfortunate villagers floating on ice floes and the remains of buildings (Fig. 182). The February flood in 1799 also did great damage in the catchment of the Elbe in Germany (Deutsch, 2000). In Thuringia enormous damage and losses are quoted for Jena on the Saale, Greiz on the Weiße Elster and Altengottern on the Unstrut (Deutsch and Pörtge, 2002). In Dresden this flood, with a height of 824 cm, is ranked in seventh place since 1501 (Schmidt, 2000).

7 HISTORICAL AND RECENT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC — A SYNTHESIS OF INSTRUMENTAL AND DOCUMENTARY DATA 7.1 INFORMATION ABOUT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC ACCORDING TO DOCUMENTARY SOURCES In comparing data about floods on the basis of documentary data and systematic hydrological measurements, it is vital to take into consideration the fundamental differences between the two types of source. Following contemporaneous perception, historical floods have been understood as cases in

which banks burst and the water stream poured out into the surroundings. Since this phenomenon on natural water courses no doubt occurred more frequently than on modern regulated streams, it remained unnoticed for much of the time. Longterm human experience with floods also forced people to limit their activities in flood plains. This was reflected, for example, in the abandonment of medieval settlements near water streams because of floods and the placement of significant con-


structions (e.g. churches) beyond the reach of flood waters. In historical records, this accounts for the preferential recording of great flood disasters that took human lives or did major material damage. Employing the evidence of historical floods means that most floods with lower N-year return periods is not detectable from historical documents. The situation with major floods is, however, different. In some catchments (such as on the Vltava, the Ohře and the lower Elbe) evidence can be considered as close to the real state. This is of the greatest importance from the viewpoint of the study and evaluation of flood risk, because great flood disasters are repeated at long time intervals. The comparability of historical floods with modern ones is also loaded with changes in the water streams themselves and changes in their catchments, i.e. the sum of the factors that in any given case affected the runoff of water from the catchment (see Chapter 2.4). From the view of changes in the retention ability of the cultural landscape, a substantial role has been played by the development of forestation. At the beginning of the Middle Ages, forests covered the vast majority of the territory of the present Czech Republic. Concentrated deforestation in some regions was already taking place before the year 1500 (Boháč, 1989). Charles IV in the 14th century was forced to start controlling the felling of timber (Graus, 1957). Similarly there was already a lack of timber in France as the 13th century gave way to the 14th century (Le Goff, 1991). Deforestation and uneconomical management of the soil resulted in an ecological crisis in the 14th century (e.g. Abel, 1974, 1976). In the Czech Lands, excessive felling of trees for the needs of mining works led to, for example, radical deforestation in parts of the Bohemian-Moravian Highlands (Málek, 1966a, 1966b, 1970, 1976, 1982). In the Drahanská vrchovina (Highland), intensive agriculture in the 15th century reduced forests to naked areas. This had a negative impact on the level of underground water and subsequently on settlement, leading to many villages becoming deserted during the 15th century (Černý, 1973, 1979, 1982, 1983, 1988, 1989). Deep and thick forests slowly disappeared from the old settlement area in the 16th century, as did, for example, the Království Forest in the Hradec Králové area. At the beginning of the Thirty Years’ War the České středohoří (Middle Mountains) were virtually deforested (Bílek, 1882–1883). Further important changes started

361

at the beginning of the 18th century, when new methods of forest management began to appear, stands of monocultures of the same age were established and timber species were shifted to other altitudes or climatic conditions (Vicena et al., 1979). The forests spread from the mid-18th century, but their pattern changed and what had once been barren was reforested (Nikendey, 1980). Between the years 1845 and 1999 the share of the forested area in the Czech Republic increased from 28.8% to 33.4% (Bičík et al., 2001). Throughout the Middle Ages, Czech rivers in the fertile plains lacked high banks, leading to perennial overflow during the spring thaw or after heavy precipitation (Fig. 183). Material carried down by the rivers filled the side beds and, where the current was strong, they sometimes formed new courses. When ice floes or accumulated timber or grain-crops and hay from the fields blocked the riverbed, the water could spread widely into its surroundings and leave wet oxbow lakes and deep, extensive puddles, sometimes radically changing the character of the landscape (Boháč, 1985). However, human activity associated with the artificial transfer of water for various purposes was soon to interfere with such a natural character of landscape. By around 1495, Vilém of Pernštejn had already ordered a canal built, known as the Halda, which took water from the Loučná, a small river, to the Chrudimka, to provide water for the subject town of Pardubice (Lochmann, 1974). Pisciculture — the breeding, raising and fattening of usually wild fish for the table — also made a significant intervention in the landscape of a country that lacks a coastline. The first note of fishponds in the Czech Lands dates back to 1078 (CBD I, No. 79, p. 84); their mass establishment, however, started only in the 14th century (Graus, 1957) and onwards. It was linked to a growing demand for fish, and also for the utilisation of water energy in mills. The three largest pond systems were established in the 16th century, in the Pardubice, Poděbrady and Třeboň regions (Míka, 1954, 1955, 1960; Macek, 1992; Bůžek, 1995, 2000; Vorel, 1999; Hule, 2000). In Moravia the most important fishponds were around Hodonín, with more near Mikulov, in Haná, around Zábřeh, on the Bohemian-Moravian Highlands, etc. (Hurt, 1960; Macek, 1992; Válka, 1996). The overfilling of ponds after heavy precipitation could result in bursting their retaining walls or dams. This is mentioned for the first time in 1392

362

(Chron. Bohemiae Lips., p. 5), when such damage to the integrity of fishponds meant an intensification of the destructive capacity of a flood wave. A similar event occurred during the Prague flood of June 1445 (SLČ, p. 128; SLČ-R, p. 102; SLČ-G, p. 177). The restraining walls and dams of fishponds in southern Bohemia also burst at that time (Dopisy Rožmberské, No. 1504, p. 14). The risk of dams being ruptured was reduced by constructing canals and gutters that secured not only the filling of the fishponds with water, but dissipated and lowered the flood wave in times of excess water. The existence of one such gutter is recorded as early as in 1367, near Třeboň (Graus, 1957), but their systematic construction started only at the end of the 15th century and onwards. Among the most significant were the Dvakačovice canal, the Počaply canal and particularly the Opatovice canal in the Pardubice region (e.g. Lochmann, 1970; Macek, 1992; Vorel, 1999; Bůžek, 2000), and the Zlatá stoka Gutter and the Nová řeka River in the Třeboň region (Vaněk, 1984; Bůžek, 1995, 2000; Haubelt, 2003). Weirs and mills were vital ruderal structures on water courses. The predecessors of weirs were small delay structures (in Latin “stagnum”) on brooks, small rivers and side arms of major streams, which were mainly built for placing fish traps and simple mills with horizontal driving wheels (Niederle, 1921, 1953; Graus, 1953). Their influence on rising water levels was, however, negligible and their destruction during floods led to local damage, at the worst. In written sources, a “stagnum” is mentioned for the first time in association with fishing in the year 1037 (Mnich sázavský, p. 244; cf. also Kosmas, p. 245, Anhang I; CDB I, No. 48, p. 51) and in connection with mills in 1186 (CBD I, No. 313, p. 286). The Chronicle of Kosmas makes the first certain mention of mills, before 1125 (Kosmas, p. 63, 74). A water mill is mentioned for the first time at some point between 1125 and 1140, but even at the beginning of the 13th century they were on the whole scarce and operated only at higher water levels (CDB I, No. 124, p. 130; Smetánka, 1989, 1992). Weirs were far more influential. They are mentioned for the first time in Bohemia in the 13th century, with the introduction of a big “iron” mill with a vertical wheel for lower water, together with a complicated transfer device; later on a still more efficient mill for higher waters appears (e.g. Graus, 1957; Petráň et al., 1985). The first note of

SUMMARY

the connection of weirs with mills in Prague comes from what is known as the “foundation document” of the Břevnov monastery, written about mid-13th century (CDB I, No. 313, p. 348; Pražák, 1993). On the Elbe the first such record comes from Litoměřice in a 14th-century forgery, “edition C” of the foundation document for the Litoměřice chapter (CDB I, No. 383, p. 364). On the Ohře, a weir and mill are mentioned in 1262 (CDB V.1, No. 347, p. 592). Mills destroyed by floods are referred to for the first time on 18 August 1273 in Prague (Let. české, p. 301). Weirs and mills were also said to have been destroyed by a late January / early February flood in 1342 (see Chapter 6.5.2). Regulation always constitutes an important intervention on natural water courses. Regulation and the building of water reservoirs actually began in the late 19th and early 20th centuries on the Bohemian and Moravian rivers as a reaction to destructive floods, although the idea of regulating rivers originated essentially earlier. In the 14th century Charles IV was already planning to try and render the Vltava and the Elbe navigable, as part of a project to make the Czech Lands a crossroads of trade routes and provide crops and other goods to German countries (CIM I, No. 86, p. 135). In 1375 he even considered canals to connect the Danube with the Vltava. The Vltava was made navigable in the downstream from České Budějovice as early as 1547–1567, a consequence of the interest taken by Ferdinand I in the monopolisation of the salt trade from the Upper Austrian mines and in blocking its import from abroad (Volf, 1933). The lower reaches of the Vltava from Prague to Mělník and the Elbe from Mělník to Dresden were regulated only in 1628–1638 and 1641–1646, with the purpose of facilitating the transport of provisions, ammunition and arms to the forces in the Thirty Years’ War (Chaloupecký, 1910; Michálek, 1910; Volf, 1958; Hubert, 1996; Pařez, 2002). At that time, not only were weirs brought into operation, but the first attempts at constructing locks were also made near to them. The first two locks were built on the Vltava near Županovice and at Modřany, as late as the 1720s. In 1783 a connection between the Morava with the Odra was considered, and/or of the Vltava with the Danube (Hubert, 1966; Bělina et al., 2001). The first fully canalised sector of the river became the course of the Ohře from Doksany to the new confluence with the Elbe below Litoměřice, carried out in relation


to the building of the Terezín fortress in 1779– 1792 (Votoček and Kostková, 1980). Until this time the Ohře had disgorged into the Elbe at České Kopisty. The straightening of water courses and their provision with weirs with locks belong essentially to the latter half of the 19th and the following centuries. The middle reach of the Elbe was completely straightened and transferred to a new riverbed. In the sector from Mělník to the state frontier, the Elbe was completely canalised and a number of islands and river meanders disappeared, the riverbeds were deepened by excavation and the sector between Děčín and Pirna was deprived of dangerous riffles by levelling the bottom (Boháč, 1985). On the river Morava, the first efforts at regulation were associated with the improvement of navigation conditions and its connection with the Odra (see e.g. resolution of the Moravian Parliament, 1653). These ideas became the basis for all further suggestions for its regulation, complemented later by the aspects of protection from floods and of water utilisation for agriculture (Fig. 184). In general terms, they tended to clash with financial, legislative and organisational procedures (e.g. Weber von Ebenhof, 1894). Water regulation achieved a firmer financial basis only after the passing of the Imperial (1901) and Land (1903) Law governing the building of waterways and adaptation of rivers. Adaptations proper began 1907 at Napajedla and then near Kroměříž and Uherské Hradiště (Horák, 1911; Fišer, 1921). The changes in the riverbed of the Vltava in Prague are among the most comprehensively documented interventions in water courses. From the mid-13th century onwards, the main changes consisted of the construction of weirs and races for water mills (Kotyza et al., 1995). These structures blocked the stream to the extent that the slope of the river was reduced and with it, the river’s carrying capacity. Drifting material accumulated above the weirs, steadily lifting the river bottom as well as the water level, by as much as 3–3.5 m (Záruba and Šimek, 1964). Artificial raising of the level resulted in a broadening of the mildlysloping banks. The rate of deposition of the river sediments is documented by research in Jilská Street, where in the early 13th century the edge of the lowest terrace was about 3.3–3.7 m below the present surface level; but up to the end of the 13th century it grew by about 1.5 m (Kalina, 1978).

363

Frequent floods, exacerbated by the building of weirs, resulted in increased accumulation of sediments in the Vltava flood plain, in the course of which various field depressions were the first to be filled; in the 14th–15th centuries the whole flood plain on the left bank of the Vltava was levelled to a uniform height (Hrdlička, 1972, 1984a, 1984b). On the right bank (the Old Town), the current ground level was in place in the 14th century. Its deliberate raising, most importantly between the face of the terrace and the river, was to protect inhabitants, in view of the differences in height, from the consequences of great floods. In the 16th century the terrain on the left bank of the river in Prague also started to rise, because material from the renovation and reconstruction of the town after numerous fires was taken there (Kotyza et al., 1995). The rubbish was also dumped directly into the Vltava from both sides, which led to narrowing in some parts of the riverbed by as much as 40 m (Hrdlička, 1994). The building of mills and further industrial constructions on the banks, attempting to make the best of the advantageous space near the Vltava (Fig. 185), also contributed to the narrowing of the section. At the end of the 19th and the beginning of the 20th centuries, the building of the embankment, new bridges and roads as well as the construction of new and higher weirs, played the main role in the adaptation of the Vltava (Kotyza et al., 1995). Prague lost immediate contact with the water level of the river and the riverbed was narrowed by 27– 50 m (Malý, 1996). These changes contributed to an increase in the discharge capacity of the bed before it overwhelmed its banks, but also to the acceleration of the stream during higher discharges and to an increase in the water’s direct destructive force. Significant changes to the riverbed were also made at the confluence of the Elbe and the Vltava near Mělník, where, as a consequence of floods, the communities of Semilkovice and Doničky were forced to be translocated (Boháč, 1985). The movement of a part of the community of Počaply on the left bank of the Elbe above Litoměřice (Fig. 186) took place after the destructive flood of 10–12 March 1821 (Kaněra, 1900, pp. 228–230): “Only as a consequence of this flood the whole part of the community near the Elbe was transferred to other places.” This case points to a certain inertia of habitation, in which the place, which had regularly and repeatedly suffered great floods, was abandoned only after centuries.

364

The lower Ohře was prone to flood in the Middle Ages, as was the space around Žatec and Louny in the immediately following period, but the most affected sector of the stream was from Libochovice to its confluence with the Elbe at Litoměřice (Boháč, 1985). Below Louny the meandering Ohře eroded the adjacent banks and outskirts of some villages, from which a number of dwellings had to be moved (Břežany nad Ohří, Počedělice, Křesín, Kystra, Vršovice). The Ohře formed a large island below Libochovice. During the 1515 flood the village of Miletice, with nearby mills between Kostelec nad Ohří and Budyně nad Ohří, was destroyed by the main arm of the river. The village of Mury, perhaps inundated during the flood of 1342 (Kotyza, Smetana, 1992), was situated on another island downstream (Ostrov sv. Klimenta). After the two arms of the Ohře joined, the main (right) course led towards Dolánky and the left one to Brňany. During the spring flood of 1461 the river broke through the left dam, destroying the village of Peleš. Kotyza (1990) in a paper on the desertion of medieval villages near the Ohře, stated that in the 14th–15th centuries all settlements in Bohemia and Moravia once situated less than 5 m above the level of the stream at the time eventually became deserted. Bridges (Fig. 187) played an important role in the perception of historical floods. In Prague, a wooden bridge existed as early as 1118 (Kosmas, p. 260), the position of which probably differs little from that of the later stone Judith Bridge. But Judith Bridge could not withstand the pressure of ice floes, water and timber during the winter flood of 1342 (František Pražský, pp. 177–178; SLČ, p. 165; SLČ-G, p. 289), and it was not rebuilt. In 1357– 1386 a new Charles Bridge, of stone, was constructed across the Vltava, subsequently damaged by floods in July 1432, February 1784 and September 1890. At Litoměřice, the first wooden bridge over the Elbe was completed in 1452, but on or about 15 March 1454 it was washed away by floodwaters (Záznam v právním rukopise, fol. 177v). In consequence, at times when ice movement threatened, the wooden bridge was dismantled and reassembled after the danger was over. Despite this, it was demolished many times during sudden movements of ice. The bridge was provided with stone pillars after 1711 and suffered damage from only the largest big ice floes during the floods in 1784, 1799 and 1814 (Fig. 188) (Kotyza et al., 1995).

SUMMARY

7.2 INFORMATION ABOUT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC ACCORDING TO SYSTEMATIC HYDROLOGICAL OBSERVATIONS The evaluation of floods on the basis of systematic hydrological observations can be carried out with reference to the maximum peak water stages and discharges. These are the most qualitative of quantitative data, expressing the place, time of occurrence and the size of the flood. The discharge evaluation of a flood alone is, however, difficult. High water stages during floods are usually associated with water courses leaving their banks, broad outpouring and significant changes in riverbeds. Complete destruction of water-gauge stations may occur in some cases. Even if stations survive at which records of water stages are available, it is essential to verify the value of the maximum peak stage, because it has often proved impossible to approach the stream freely during a flood and the installed instrument might exhibit a significant deviation in the measurement. With few exceptions, often not even a credibly extrapolated discharge-rating curve based on hydrometric measurements is available in evaluating an extreme flood situation. With respect to high water velocities, objects carried by the current, together with frequent inaccessibility of the measuring section on the water course, combine to make this measurement impossible during a flood. The discharge-rating curve must be then extrapolated by means of more complex methods. The course of the flood (maximum peak discharge) can be simulated by hydraulic or precipitationrunoff modelling (Šercl et al., 2002). The homogeneity of the observation series can also be impaired by changes in the position of the water-gauge stations and anthropogenic interventions upon the discharge capacity of the flood plains, or even the whole runoff process (water reservoirs on the streams and further structures, adjustments to the riverbed, changes in land-use, and so on — see e.g. Kaňok, 1997; Sochorec, 1997; Řehánek, 2000; Kříž, 2003).

7.3 COMPARISON OF HISTORICAL AND RECENT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC With respect to the characteristics of the two initial types of source, the question is the comparability of information about historical and recent floods and their usability for the synthesis of floods over a long time interval. Thus, Benito (2003) recog-


nises the importance of information about historical floods in a possible improvement in estimates of flood risk and of a better understanding of the relationships between floods and climate over a long period of time. The floods described in documentary sources or evaluated on the basis of water-gauge observations are often compared according to the level of watermarks (see e.g. Schmidt, 2000; Glaser, 2001). This information has importance with respect to the vulnerability of buildings in inundation territories, where their soaking can result in collapse or the necessity of demolishing them. Watermarks make it possible to compare floods from the point of view of their size, although the total of water flowing through the given section at the same heights may vary considerably. After the flood of August 2002, the maximum height of water at the Bradáč water gauge exceeded the other greatest hundred-year floods of February 1784 and March 1845 by about 1 m (Müller and Kakos, 2003). At the level of hundred-year waters, further to September 1890, there must be added the historical floods of August 1501, March and August 1598, February 1655 and June 1675 (Fig. 189) (Brázdil et al., 2004a). To the flood of March 1771, near Bradáč’s bald patch, it would be possible to adjoin a number of further floods (see Table 29), which might be counted among the floods with an N-year return period within the range of 10–50 years. The levels of another hundred-year flood, February 1862, are missing from Fig. 189, as are those of the floods of September 1118 and July 1432. Despite this, it is clearly evident that the event of August 2002 on the Vltava at Prague was a flood quite extraordinary for the last millennium. The Vltava catchment was affected most of all by extreme precipitation in two waves in the period 6–13 August 2002 (see Fig. 103) before the large August flood (Vyhodnocení katastrofální povodně, 2002; Müller and Kakos, 2003; Řezáčová et al., 2003; Hladný et al., 2005). Relatively little fell in the Elbe catchment up to Mělník, with the exception of, in areal terms, a small region in the Krušné hory (Ore Mountains), Jizerské hory (Mountains) and in the Krkonoše (Giant Mountains). A similar precipitation distribution is usual for the summer type of floods on the Vltava in Prague. In contrast, for floods of the winter type, in which the melting of the snow cover simultaneously in all the lowland and hilly regions of Bohemia plays the main role, the Elbe catchment up to Mělník receives, as a rule,

365

a relatively higher share in the size of the maximum peak discharges at Děčín than in the summer type. The flattening of the flood wave between Mělník and Litoměřice due to extensive inundations had a marked effect on the lowering of the maximum peak discharge at Děčín in August 2002 with respect to Prague (by 390 m3.s-1). At Mělník, the level during the August flood, in comparison with March 1845, was still higher by 159 cm, at Roudnice nad Labem by only 60 cm, but at Děčín on Castle Rock it was lower by 42 cm (Fig. 190). Further along the River Elbe, at Bad Schandau and Pilnitz, both floods were comparable, but at Dresden the August 2002 flood again proved worse. The relatively small effect of the Elbe catchment up to Mělník upon the maximum peak discharges at Děčín can also be documented by comparison of the four greatest historical floods of the summer type on the Vltava at Prague and/or on the Elbe at Děčín, in which their order remains practically unchanged (Kotyza et al., 1995). In the period 1432–1994, the first and the fourth places are taken by the events of July 1432 and August 1598 respectively, but the second (September 1890) and third (August 1501) summer floods, in terms of size in Prague, were in reverse order at Děčín. Another reason for similarity between the two greatest floods of the summer type, 2002 and 1432, in Prague and at Děčín (if one does not consider the case of September 1118) is also the distribution of precipitation. According to documentary sources (see Chapter 6.5.3), before the fall of causative precipitation lasting several days in July 1432 it was relatively dry in Bohemia, so that one can also assume relatively small discharges on the middle Elbe. These discharges participated in the flood at Děčín only to a small extent. Kakos (2002) used previously published information about historical floods (see particularly Kotyza et al., 1995) to compile a schematic graph of the annual distribution of floods and their meteorological causes on the Vltava in Prague for the period 1432–2000. The line that plots the largest historical floods shows two maxima: in winter (from mid-January to the end of March) and in summer (from the end of June to mid-September) with a secondary minimum in April and May and the main minimum at the end of October and in November. The primary minimum of floods falls in a period of several weeks, when only rarely does high snow cover occur, so that larger mixed floods have not yet formed. Furthermore, the intensity of

366

precipitation is, because of lower absolute humidity, essentially lower than in the summer months. More intense precipitation towards the rear of “precipitation-forming” cyclones falls mostly in a solid state already. Heavier liquid precipitation in November usually affects only relatively minor catchments (in the order of thousands of square kilometres), most frequently during strong southwest to west airflow with orographic intensification in the mountain regions. An example of a November flood can be drawn from the event of 1 November 1931 on the stream of the Morava at Kroměříž, exceeding Q20 (see Table 25). Similarly, heavy rains at the end of November 1890 (Výsledky dešťoměrného pozorování, 1891) resulted in a disastrous hundred-year flood on the Teplá at Karlovy Vary, which was progressively transformed to Q10 on the Ohře at Louny on 25 November (see Table 13); on the Elbe at Děčín it appeared a day later as a two-year flood (see Table 17). For streams with a smaller catchment (e.g. the Teplá at 408 km2), large rain floods cannot be excluded even in October–November. The importance of the study of historical floods has thus fully asserted itself through the example of the Prague flood series, where not even a long series of instrumental measurements is sufficiently representative to determine the flood regime during the year. Thus, from 1825 to 2001 not a single flood occurred with a maximum peak discharge higher than the fifty-year one on the Vltava in Prague in the summer months and not even a twenty-year one for the Elbe at Děčín. For this extended period of systematic observations it could well be erroneously maintained that great large floods in the summer months are no threat at all in the two water-gauge sections. Information about water levels reached (watermarks) can be utilised for the reconstruction of potentially flooded areas during historical floods, subsequently to be correlated to written reports about them. The region around Litoměřice is a model territory for such estimates, where there exists on the one hand a large body of data about the level of the individual high waters from documentary sources (see Chapter 6.4.3), and on the other, the watermarks surveyed (Značky velkých vod na Labi, 1966) and systematic measurements of the water stages for 1851–1969. However, maximum peak discharges for the highest water levels during the floods have not been calculated.

SUMMARY

Quantitative evaluation of the level of floods at Litoměřice before 1850 is, however, far from simple, largely due to the different measures used (Table 31). Only in the flood of 1824 is there an explicit note about Vienna feet and in 1828 about Paris feet; for the year 1827 the levels of high waters are given in degrees of the water-gauge on the bridge. The heights are mentioned explicitly only for floods since 1824, and they can also be estimated retrospectively for several older floods. The determined height need not be identical in different references to the same flood. Thus, for the high water of 1784 we find a height of 632 cm counted from the flood in March 1845, but 657 cm from the calculation according to information from 1830; the value of 20 feet 4 inches stated by Krolmus (1845, p. 182) would correspond to a level of 643 cm. These discrepancies can also be associated partly with estimates of heights at different parts of the stream. After 1851 the heights quoted by Katzerowsky (1886) fail to correspond with the water stages measured only in 1855 and 1862. A certain criterion of credibility of estimate may be found in comparison of the determined heights with the watermarks on Castle Rock at Děčín for 11 ordinary floods (Fig. 191). A very high value of a correlation coefficient (0.96) testifies to the credibility of the Litoměřice estimation of flood heights. Litoměřice also shows close agreement in comparison with the watermarks in Dresden, where the correlation coefficient was 0.92 for 15 ordinary cases. There also exists a very close agreement between the stages of floods at Děčín and in Dresden, where the correlation coefficient again reached a value of 0.96 in 14 floods compared. Nevertheless, the most objective source of data on floods at Litoměřice remains the values of water stages measured at the water-gauge station. Maximum peak water stages HN for the return period N = 10, 20, 50, 100 years have been determined on the basis of the highest annual water stages in the period 1851–1969, following Gumbel’s three-parameter distribution. The values H100 were exceeded for the floods of 1845, 1862 and 1890, for H20 in 1876, 1900, 1920 and 1940 and for H10 in a further seven years (Fig. 192). The above examples for H20 to H100 correspond well with the N-year return period for the maximum peak discharges at Děčín (see Table 17), with the exception of the floods of 1876 and 1890, which, unlike at Litoměřice, were evaluated as fifty-year examples.


Modelling in GIS with the terrain at a height distinction of one metre has been carried out with respect to the height above sea-level of the Elbe water level within 146–151 m, which corresponded at the Litoměřice water gauge with stages of 255–755 cm. For the above maximum peak water stages with N-year return period the height above sea level of 148 m corresponds with — approximately — a ten-year water, and the height of 150 m to around a hundred-year water. The highest Litoměřice flood, measured on the Elbe water gauge on 30 March 1845, corresponded to an absolute height above sea level of 151.23 m, the second highest on 3 February 1862 to a level of 150.32 m and the third on 6 September 1890 to 150.15 m. The percentage area of flooding in the model territory of 12.0 km × 5.6 km (Fig. 193) rises from around 3.9% for the height of the Elbe water of 146 m, to 57.8% at a height of 151 m (Fig. 194). The model flooded region for the flood of March 1845 (height of the Elbe 151 m.a.s.l.) correlates well with the reports by Katzerowsky (1886) that the water formed an actual lake reaching from the suburbs of Litoměřice to the slope of the community of Keblice. The inhabitants of Mlékojedy and Prosmyky, completely flooded were, together with cattle, rescued from drowning by boats.

7.4 LONG-TERM FLUCTUATIONS OF FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC AND THEIR EUROPEAN CONTEXT Following on from the analysis of flood frequency in the period of water-gauge observations (Chapter 5) and the frequencies of historical floods based on documentary data (Chapter 6) in the Czech Republic, on a scale of several centuries, time-spans alternate with their various frequencies. Whereas the Morava and the Odra have only a limited importance in the evaluation of long-term fluctuation of frequency and extremity of floods (because of a shorter period of hydrological measurement and above all due to a much more incomplete record of floods available in documentary records), the applicability of Bohemian rivers, particularly for the period since 1500, is essentially much better (Table 32). Although the comparison of floods with a minimum of Q2 with those derived from documentary sources, often indicating a degree of damage, is difficult, their frequencies of occurrence since the 16th century seem to be comparable. While on the Vltava the highest frequency of floods (46 cases) was

367

found in 1851–1900, with an unrivalled maximum of winter floods (30 cases), the maximum of summer floods (23 cases) was involved in their high total number in the latter half of the 16th century (33 cases). In order of individual centuries, beyond the 19th century (74 floods), just the 16th century follows with 51 floods. In the same way, on the Elbe, the 19th century dominated (also with 74 floods, of which 50 cases were of the winter type), followed by the 16th century with 40 floods, then the 20th century with 37 cases. Somewhat overvalued, the number of 38 floods for the first half of the 19th century seems possibly to be connected with Katzerowsky’s detailed records for Litoměřice, which no doubt included minor floods. For the Ohře, the highest number of floods was found between 1551 and 1650 (of a total of 52 cases there were 32 in 1601–1650), with almost identical frequencies for floods of the winter and of the summer types. In comparison with 44 floods in the 19th century (with a triple supremacy of the occurrence of winter types over summer) it seems that some floods of the summer type on the Ohře in the period 1551–1650 may have been of a partly local character and associated with local torrential rains. The conspicuously variable number of floods in the individual time intervals points to a non-stationarity of flood series (Thorndycraft et al., 2003), which is also forecasted in the scenarios for future climatic change. The maximum flood activity in the Czech Republic, from 1501 to the present day, took place in the 19th century, with an evident preponderance of floods of the winter synoptic type, and to the latter half of the 16th century (to the first half of the following century for the Ohře) with a higher share of floods of the summer type. The number of floods in the 20th century is comparable in frequency to the 18th century, and for the Vltava and the Elbe it is higher than in the 17th century. However, in the latter case, one must allow for an evidently incomplete database of accessible sources to date. The greater portion of floods recorded falls into the classically delimited “Little Ice Age” starting in the mid-16th century and ending in the years 1850–1860 (Lamb, 1984). More modern perception, however, places its beginning in the first years of the 14th century (Brázdil et al., 2005a). The drop in floods of the winter type in the 20th century is primarily due to the process of global warming (see Chapter 5.4). The maximum of floods in Bohemia in the latter half of the 16th century is also typical of fur-

368

SUMMARY

ther Central European rivers and water courses in Andalusia, whereas Italian and Catalan rivers had already exhibited their maximum of floods in the first half of the 16th century (Brázdil et al., 1999). The maximum of the latter half of the 16th century was also reflected in a different intensity for German rivers, e.g. on the middle Elbe, the Danube, the middle Rhine, the Weser and the Main (Glaser, 2001; Sturm et al., 2001). On the other

hand, a conspicuous rise in the frequency of occurrence of floods in the latter half of the 17th century, as shown by the Weser, the Main or the Pegnitz at Nuremberg has not been found on Bohemian rivers. For the Odra, Glaser (2001) quotes a lesser maximum of frequency of flooding around the years 1550 and 1600, with a further maximum occurring between 1655 and 1740, then a subsequent drop in flood activity.

8 CONCLUSION Climate fluctuations and anthropogenic changes in the cultural landscape have affected the variability of floods in the Czech Lands during the last millennium. The existing chronology of floods, compiled from documentary sources and from systematic hydrological measurements, has made it possible to gain some insight into long-term flood fluctuations from the points of view of frequencies of occurrence, seasonality, synoptic causes, extremities and impacts. The main results of the present publication can be summarised into the following points: a) In the period of systematic hydrological observations (i.e. since about the mid-19th century) in the Czech Republic, the total number of the floods, as well as their extremities expressed by the N-year return period of maximum peak discharges, has been going down. This decline can be ascribed above all to the reduction of frequencies of occurrence of floods of the winter synoptic type, due to global warming, through which, in consequence of the later onset of winters and lower accumulation of water in snow cover, the number of floods has gone down mainly in the months of February to April. b) Documentary data on floods in the Czech Lands make it possible to extend the information base about floods to well before the beginning of systematic hydrological observations, in fact several centuries back. Work with this data requires, however, a critical analysis of the sources employed, which is unfortunately lacking in most of the older papers in the Czech Republic, as well as some of the newer, published as overviews of historical floods. Critically evaluated information can then be used to study the frequencies of occurrence for the floods, their seasonality, synoptic typology and impacts.

Through this, it becomes possible to document disastrous floods in the Czech Lands for the last eight to nine centuries to a relatively high degree of reliably. From this analysis it is evident that, although several destructive floods occurred in the 20th century, it could be classed as a very favourable hundred years (with the exception of the flood in July 1997). c) The most disastrous well-documented floods affected the territory of the Czech Republic in September 1118, January–February 1342, July 1432, August 1501, March and August 1598, February 1655, June 1675, February 1784, February 1799, March 1845, February 1862, May 1872, September 1890, July 1897, July 1903, August–September 1938, July 1997 and August 2002. From the flood in May 1872 to the present, i.e. in the period subject to global warming, they have been exclusively floods of the summer synoptic type (i.e. generated by rain). The accumulation of floods of the winter synoptic type (i.e. mixed ones) in February 1784, February 1799, March 1845 and February 1862 falls, from the climatological point of view, into the last part of what is known as the Little Ice Age. d) Information available to date has not yet made it possible to give a definite answer to the question of to what extent the most recent disastrous floods — 1997, 1998 and 2002, which came after a relatively very quiet period — are a possible consequence of the anthropogenically conditioned process of global warming, and whether in the coming years similar disasters will occur with the same or greater intensity and frequency. e) Flood events today, in comparison with historical floods of the same extremity, have more disastrous consequences than in the past, a fact linked closely to the increasingly more complex

CONCLUSION

infrastructure of human society and with a growing degree of anthropogenic remodelling of the cultural landscape. Floods, as in the past, will also rise in the future when meteorological, physico-geographical and anthropogenic conditions are favourable to them. The problems of anti-flood protection may become still more pressing in the future than at present if assumptions of continuing anthropogenically-conditioned climatic change projected into more marked fluctuation of the runoff process and flood activity are confirmed. Despite the progress achieved in hydro-informatics and in modelling floods through mathematical models, thanks to which it is possible to obtain valuable information of immediate application to anti-flood protection (see e.g. Hrnčíř and Ingeduldová, 1997; Havnø and Høst-Madsen, 1999; Price, 1999; Zeman and Bíza 1999; Hrnčíř and Sklenář, 2003; Špatka et al., 2004), there will always remain a number of further problems with floods that are to be solved from a broader, interdisciplinary viewpoint. Therefore the problem of developing anti-flood protection is far from misdirected if it takes the form of warning, forewarning and forecast systems (see e.g. Kubát, 1997; Marsalek, 1999), including hydrosynoptic analysis of historical floods (Hladný, 1995). By studying the synoptic causes of a great number of floods in

369

different catchments a partial contribution to the improvement of hydrosynoptic forecasts can be made, and these forecasts have in fact made themselves felt in water management practice in recent decades. If the development to date of climatology as a branch of science has resulted in the establishment of historical climatology, nowadays generally acknowledged at the borders of history (and/ or environmental history) and climatology (see e.g. Brázdil, 2000, 2003; Brázdil and Kotyza, 2001; Glaser, 2001; Pfister, 2001; Brázdil et al., 2005a), within which historical floods have so far been studied, then a number of hydrological papers have already been published that could lead to the conception of historical hydrology built on similar foundations. This should address the comprehensive study of historical changes in the runoff process in the period before the beginning of systematic hydrological observations, to which it will be necessary to apply information drawn from historical, hydrological and water management sources. There is no doubt about the fact that this should also include our knowledge of historical floods, the presentation of which in context and linkage to present hydrology has been the main objective of this publication, which at the same time has outlined a number of directions in which further investigations in this sphere may well go.

RUDOLF BRÁZDIL A KOLEKTIV

HISTORICKÉ A SOUČASNÉ POVODNĚ V ČESKÉ REPUBLICE Vydala Masarykova univerzita v Brně ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem v Praze roku 2005 1. vydání, 2005 Tisk Reprocentrum Blansko 55-952B-2005 02/58 10/Př ISBN 80-210-3864-0

HISTORICAL AND RECENT FLOODS IN THE CZECH REPUBLIC

Recommend Documents