Helena âiîinská. Obr. 1. Brokátové aty z první poloviny 18. století (ã. 5 a). (Foto Ale Kacetl)

PraÏské Jezulátko a jeho garderoba Helena âIÎINSKÁ

“Vãera mne pfied obrázkem PraÏského Jezulátka najednou napadlo, Ïe ono pfiece nosí císafisk˘ korunovaãní plá‰È a Ïe se jistû se svou zázraãnou mocí neobjevilo právû v Praze náhodou. Praha byla pfiece po staletí sídlem starobyl˘ch nûmeck˘ch, popfiípadû fiímsk˘ch císafiÛ a pÛsobí tak mocn˘m majestátním dojmem, Ïe se s ní nemÛÏe mûfiit Ïádné jiné mûsto, které znám, ani PafiíÏ, ani VídeÀ. Jezulátko pfii‰lo do Prahy právû v dobû, kdy byl s císafiskou slávou konec. Není to ten „tajemn˘“ vládce, kter˘ jednou ukonãí v‰echnu bídu? Ono má skuteãnû v rukou otûÏe, i kdyÏ si lidé myslí, Ïe sami vládnou.”1 Edith Steinová

Obr. 1. Brokátové ‰aty z první poloviny 18. století (ã. 5 a). (Foto Ale‰ Kacetl)

1 Z dopisu ze dne 2. 2. 1942 nûmecké filozofky a karmelitky Ïidovského pÛvodu Edith Steinové (1891–1942), která zahynula 9. 8. 1942 v Osvûtimi. Edith STEIN: V‰echno nebo nic, in: âtení klí-

2

V letech 1965–1969 zpracovával t˘m historikÛ umûní pod vedením Emanuela Pocheho pro tehdej‰í PraÏské stfiedisko státní památkové péãe a ochrany pfiírody (po ãtvrté zmûnû názvu dne‰ní Národní památkov˘ ústav – územní odborné pracovi‰tû v hlavním mûstû Praze) soupis praÏsk˘ch movit˘ch památek. U pfiedmûtÛ, pfiedev‰ím v církevních objektech, byl provádûn pomûrnû pfiísn˘ v˘bûr, protoÏe podle pokynÛ „shora“ nemûlo b˘t památek pfiíli‰ mnoho. Pfiedmûty pak byly tehdej‰ím Národním v˘borem hlavního mûsta Prahy v letech 1972–1974 prohla‰ovány za v˘znamnou movitou památku. Aãkoli pracovníci nebyli vpu‰tûni do v‰ech objektÛ a specialisté, pfiivolaní aÏ v poslední fázi úkolu, nestaãili svou práci dokonãit, bylo v Praze prohlá‰eno témûfi devût a pÛl tisíce památek. Dal‰í etapa prohla‰ování asi ‰estnácti set pfiedmûtÛ,3 tentokrát za movitou kulturní památku, se uskuteãnila v letech 1982–1987. Od roku 1990 jsou movitosti prÛbûÏnû prohla‰ovány ministerstvem kultury za kulturní památky ve velkém poãtu a v rozsáhl˘ch souborech, aby se zabránilo neÏádoucímu v˘vozu do ciziny. V rozhodnutích ministerstva se jiÏ nerozli‰uje mezi nemovit˘mi a movit˘mi památkami. V polovinû 90. let 20. století se naskytla moÏnost, jak pofiídit soupis dosud nezpracované garderoby PraÏského Jezulátka v karmelitánském kostele Panny Marie Vítûzné na Malé Stranû. Této práce se ujala Alena Vodiãková, studentka oboru kfiesÈanské v˘tvarné umûní T˘nské ‰koly (Collegium Sanctissimae Mariae), sídlící v b˘valém servitském klá‰tefie na Starém Mûstû v Praze pfii kostele sv. Michala. V letech 1995–1996 pfiicházelo po dva semestry do oddûlení dokumentace PraÏského ústavu památkové péãe na pravidelnou praxi devût stu-

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a

ãovou dírkou, 1992, ã. 7, s. 11–12, pfieloÏil Pavel âiÏinsk˘. Edith Steinová byla 1. 5. 1987 blahofieãena v Kolínû nad R˘nem a 11. 10. 1998 v ¤ímû svatofieãena. 2 AlÏbûta Birnbaumová, TaÈána Bulionová, Milada Lejsková-Matyá‰ová, Jarmila Podzemská, Viktorie Wachsmannová, krat‰í dobu Jan Dvofiák, Josef Kouba, Hana Vanûãková, Helena Wagnerová a pracovnice UmûleckoprÛmyslového muzea Jarmila BlaÏková, Libu‰e Ure‰ová, Jifiina Vydrová a Milena Zeminová. Movité památky v obcích, které byly pfiipojeny k hlavnímu mûstu v letech 1968 a 1974, zpracovávali pracovníci Krajského stfiediska státní památkové péãe a ochrany pfiírody stfiedních âech. 3 Soupis pfiedmûtÛ vypracovali pracovníci Státního a PraÏského ústavu památkové péãe a ochrany pfiírody Kvûta KfiíÏová, Amálie Krutinová a Pavel Vlãek.

103

dentÛ této ‰koly, z nichÏ se právû Alena Vodiãková váÏnû zajímala o historick˘ textil. Byla proto vedoucí oddûlení poÏádána, aby zpracovala ‰ateãky PraÏského Jezulátka jako svou ‰kolní závûreãnou práci. Ústav hradil fotodokumentaci, kterou velmi zdafiile pofiídil student téÏe ‰koly Ale‰ Kacetl. Alena Vodiãková svou rozsáhlou a peãlivou práci Soupis textilií urãen˘ch pro PraÏské Jezulátko (vytvofiení evidence potfiebné pro prohlá‰ení celku za kulturní památku) úspû‰nû obhájila v roce 1997.4 Soubor byl spolu se dvûma korunkami, jablkem a oltáfiním baldach˘nem prohlá‰en za kulturní památku dne 13. 4. 1999. Osudy voskové so‰ky milostného PraÏského Jezulátka byly kromû nesãetn˘ch zmínek i dlouh˘ch pasáÏí v odborné i krásné literatufie zpracovány v nûkolika monografiích, mnohdy i zcela drobn˘ch rozmûrÛ, vydan˘ch vícekrát v nûkolika svûtov˘ch jazycích.5 Postava Jezulátka, vysoká 47 cm, je jistû svûtovû nejznámûj‰ím zobrazením JeÏí‰e jako dítûte, ale zdaleka není ojedinûlá. Svá slavná Jezulátka mají také evropské klá‰tery, muzea nebo kostely ve velk˘ch mûstech.6 Dokonce i na Starém Mûstû v Praze byla v zaniklém cyriackém kostele sv. KfiíÏe Vût‰ího uctívána drobná plastika JeÏí‰ka. Aãkoliv uctívání JeÏí‰ova dûtství má prastarou tradici a nûkolik svûtcÛ je v˘hradnû zpodobováno s BoÏím synem v náruãi nebo na rameni, samostatná zobrazení JeÏí‰ka jako malého dítûte známe od poãátku 14. století. Stfiedovûké so‰ky byly zfiejmû v˘hradnû vyfiezávány ze dfieva, v barokní dobû je jiÏ umûlci tvofiili i ze slonoviny, vosku, porcelánu, bronzu nebo papírma‰é. Patrnû nejvíce se kult dûtského Spasitele roz‰ífiil ve ·panûlsku v souvislosti s extázemi mystiãky a reformátorky karmelitského fiádu sv. Terezie z Ávily (1515–1582), tedy v zemi, odkud bylo pÛvodnû Jezulátko pfiivezeno do Prahy. Skuteãnost, Ïe se tato svûtice vydávala na cesty se so‰kou Jezulátka, vedla dokonce Edmunda Czernina k úvahám, Ïe jí PraÏské Jezulátko mohlo pfiímo patfiit.7 Sv. Terezie zemfiela pfii vizitaci v klá‰tefie karmelitek v Albû de Tormes u Salamanky, kde je v kryptû pochována. V tûsné blízkosti je údajnû pohfibena téÏ jedna z pfiedních ‰panûlsk˘ch ‰lechtiãen, Isabela Briceño (de Bresegno) Manrique de Lara y Mendoza, pÛvodem Italka, která svûtici finanãnû podporovala pfii zakládání klá‰terÛ. Sv. Terezie jí pr˘ tûsnû pfied svou smrtí darovala svou so‰ku Dítûte JeÏí‰e.8 Do âech Jezulátko pfiivezla dcera Isabely Briceño a jejího muÏe Garcíi Manrique de Lara9 – María Maximiliana (1538–1608). Nejprve se stala ve Vídni nejvy‰‰í hofmistryní ‰panûlské infantky Marie, dcery císafie Karla V. a matky budoucích císafiÛ Rudolfa a Matyá‰e, která se 13. 9. 1548 ve své vlasti provdala za arcivévodu a pozdûj‰ího císafie Maxmiliána II. V dobû této svatby byla v‰ak María Maximiliana teprve desetiletá, ale o tfii roky pozdûji uÏ zfiejmû doprovázela infantku do Vídnû. V Ïenichovû druÏinû pfiijel do ·panûlska její budoucí choÈ, tehdy osmnáctilet˘ Vratislav z Pern‰tejna (1530–1582), pozdûj‰í arcivévodÛv nejvy‰‰í komorník a ‰tolba a nakonec nejvy‰‰í kancléfi âeského království, první ãesk˘ nositel ¤ádu zlatého rouna.10 MoÏnost dÛkladnû se seznámit se vzne‰eností ‰panûlského dvora zfiejmû ovlivnila jeho rozhodnutí pfii volbû nevûsty. Svatba se konala ve Vídni 25. 8. 1555. Z dvaceti dûtí, které María Maximiliana pfiivedla na svût, se dospûlosti doÏilo pouze sedm – dva synové a pût dcer.11 Nejznámûj‰í a nejzajímavûj‰í osobností z nich byla nepochybnû Polyxena (1566–1642). Krásná, jak je patrno ze známého portrétu snad od ‰panûlského malífie Alonsa Sáncheze Coella (1531/2–1588), duchaplná a vzdûlaná Ïena, uznávaná jako pfiísná katoliãka i pfiedním moravsk˘m evangelíkem Karlem star‰ím ze Îerotína, vystfiídala ve svém nev‰edním Ïivotû pfiepych, finanãní úpadek, bohatství, propadnutí majetku a jeho znovunabytí, a je‰tû i rozmnoÏení. Jejím prvním manÏelem se stal roku 1587 o jedenatfiicet let star‰í roÏmbersk˘ vladafi Vilém, druh˘m v roce 1603 o dva roky mlad‰í nejvy‰‰í kancléfi Zdenûk Vojtûch z Lobkovic. Byla to právû Polyxena, která od své matky dostala snad ke své první svatbû ‰panûlskou so‰ku Jezulátka. Po smrti svého druhého chotû v roce 1628 ji Polyxena vûnovala klá‰teru bos˘ch karmelitánÛ u kostela Panny Marie Vítûzné v Praze. Historie praÏsk˘ch karmelitánÛ je tûsnû spjata se so‰kou, která pfiibyla do jejich konventu ãtyfii roky po jeho zaloÏení. Jezulátko, jak je patrné z pramenÛ i z cyklu osmnácti (pÛvodnû tfiiceti) obrazÛ z první poloviny 18. století od Václava Schmidta, uchovávan˘ch v klá‰tefie, záhy zaãalo konat zázraky – uzdravovalo nemocné a pomáhalo z nedostatku.12 Zprvu mûlo své místo v oratofii a bylo obãas pfiiná‰eno do kostela k uctívání. Roku 1631 fieholníci ve strachu pfied sask˘m vojskem opustili klá‰ter, kter˘ byl vzápûtí vyplenûn. Po návratu za sedm mûsícÛ uÏ Jezulátko nikdo nehledal. Teprve lucembursk˘ karmelitán P. Cyril à Matre Dei v roce 1637 Jezulátko, pohozené za oltáfiem v oratofii v modr˘ch ‰ateãkách a s ulomen˘ma ruãkama, opût objevil. To hned zázraãnû získalo vût‰í obnos na svou opravu. Brzy zaãalo Jezulátko od sv˘ch

104

4 Vedoucí závûreãné práce Ludmila Kybalová, konzultanti Alena âierná, Vûra Holomeãková, Pavel Kocek, Nina Roháãová a Jan Royt. Alena Vodiãková, provdaná Sokolová, Ïije v Brnû. Vzhledem k péãi o roãního synka odmítla spolupráci na tomto ãlánku. 5 Josef MAYER: Milostn˘ JeÏí‰ek v kostele Panny Marie Vítûzné v Praze, Praha 1884; t˘Ï: Das gnadenreiche Jesukind in der Kirche S. Maria de Victoria zu Prag, 2. vydání, Praha 1894; t˘Ï: Milostné PraÏské Jesulátko, Praha b. r.; Milostn˘ JeÏí‰ek praÏsk˘, Praha 1895; Franti‰ek Xaver ËOUPALÍK: Milostné PraÏské Jezulátko, Praha 1929; Bûla DLOUHÁ: PraÏské Jezulátko doma i v cizinû, Praha 1935; Antonín NOVOTN¯, Bohumír LIFKA, Antonín ·ORM, Jaroslav LENZ, Frà K. V. HORK¯: PraÏské Jezulátko, Praha 1940; Antonín NOVOTN¯: PraÏské Jezulátko, Praha 1948; F. R. VODÁK: Milostné PraÏské Jezulátko, Praha 1949; Antonín NOVOTN¯: The Infant Jesus of Prague, Rochester, Minnesota, USA 1974; Bohuslav HLAVÁâ: Milostné PraÏské Jezulátko, Praha b. r.; Vûra REME·OVÁ, Ladislav POKORN¯: Milostné PraÏské Jezulátko, Praha 1988; Josef FORBELSK¯, Jan ROYT, Mojmír HORYNA: PraÏské Jezulátko, Praha 1992; Vûra REME·OVÁ: Milostné praÏské (sic) Jezulátko, Praha b. r. [1997]; Antonín NOVOTN¯: PraÏské Jezulátko, The Infant Jesus of Prague, Praha 2000; Vûra REME·OVÁ: Gratiosus Jesulus Pragensis, Praha 2002. 6 Jan ROYT: PraÏské Jezulátko, in: J. FORBELSK¯, J. ROYT, M. HORYNA, cit. v pozn. 5, s. 48n. 7 H. R. [Hugo ROKYTA]: Dar sv. Terezie z Avily, in: Katolické noviny, 10. 10. 1982. Místo, kde je pohfibena sv. Terezie z Ávily, se jmenuje Alba de Tormes, nikoli Torre de Alba. B. a. [Edmund CZERNIN]: PraÏské Jezulátko od sv. Terezie z Avily, in: âtení klíãovou dírkou, 1995, ã. 3–4, s. 20–21. 8 Tuto úvahu v‰ak fundovanû vyvrátil T. Kleisner. TomበKLEISNER: Umûlci zamûstnaní v praÏsk˘ch klá‰terech bos˘ch karmelitánÛ a karmelitek, nepublikovaná diplomová práce, 1977, s. 88. 9 Eva BUKOLSKÁ, Pavel ·TùPÁNEK: ·panûlské podobizny ve Stfiedoãeské galérii, Praha 1980, nestr.; Josef FORBELSK¯, Duchovní dotek románského svûta, in: J. FORBELSK¯, J. ROYT, M. HORYNA, cit. v pozn. 5, s. 20–24. 10 Karel STLOUKAL: Polyxena z Lobkovic, roz. z Pern‰tejna, in: Karel Stloukal (ed.): Královny, knûÏny a velké Ïeny ãeské, Praha 1940, s. 264–272. 11 Na svatbû dcery Polyxeny a Viléma z RoÏmberka bylo pfiítomno je‰tû devût jejích sester. Josef JANÁâEK: Îeny ãeské renesance, Praha 1977, s. 25. 12 Rukopis Pragerisches Groß und Klein, historii velkého a zároveÀ malého Jezulátka napsal pfievor P. Emericus à St. Stephano. Od fol. 123 pokraãovalo v souãasn˘ch pamûtních záznamech mnoho autorÛ a autorek nûmecky i ãesky, nûkdy s del‰ími ãasov˘mi odstupy. UloÏen v archivu Suverénního fiádu maltézsk˘ch rytífiÛ. Tiskem byl vydán roku 1737, ãesky roku 1749. Frà Karel V. HORK¯: V˘roãní slavnost PraÏského Milostného Jezulátka dne 19. dubna 1936, in: Od PraÏského Jezulátka II, 1936, s. 20–23; A. NOVOTN¯, PraÏské Jezulátko, cit. v pozn. 5, s. 25n; T. KLEISNER, cit. v pozn. 8, s. 89–90. Václav Samuel Theodor Schmidt (nezn. Ïivot. data) byl bratrem Jana Jifiího Josefa Schmidta.

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a

vdûãn˘ch ctitelÛ dostávat nemalé dary – statek v Solnici od Febronie z Pern‰tejna, dvû korunky a drobnou kopii ¤ádu zlatého rouna od Bernarda Ignáce Martinice, které se v‰ak nezachovaly, nebo novû vystavûn˘ domek – poustevnu – poblíÏ kostela od AlÏbûty Konstance Pöttingové v roce 1659. Od roku 1651 je oficiálnû naz˘váno milostné. Jeho slavnostní korunovaci jiÏ v kapli sv. KfiíÏe u vchodu do kostela vykonal 4. 4. 1655 místo nemocného kardinála Arno‰ta Vojtûcha Harracha svûtící biskup Josef de Corti. V roce 1741 bylo nutno pro nával poutníkÛ Jezulátko pfiestûhovat na boãní oltáfi sv. Anny a Jáchyma doprostfied severní stûny kostela, aby na nû bylo lépe vidût. Zhotovení nároãné skfiíÀky s v˘zdobou ze stfiíbra bylo svûfieno Janu (star‰ímu) Packenymu z Jürlichu v Por ˘ní (1694–1760), kter˘ se usadil v Praze a stal se zakladatelem v˘znamného rodu malostransk˘ch zlatníkÛ a stfiíbrníkÛ.13 Pfii nedávném restaurování skfiíÀky, které probíhalo od prosince 2002 do kvûtna 2003, byly v‰ak zji‰tûny pfiekvapující skuteãnosti.14 Aplikovaná v˘zdoba dfievûné konstrukce a postaviãky adorujících a poletujících andílkÛ rÛzn˘ch velikostí nebyly vytvofieny ani jednou rukou, ani ve stejné dobû. Úãast Jana Packenyho je doloÏena archivnû, ale kupodivu svou práci neoznaãil puncem. Pravdûpodobnû vytvofiil tepané postaviãky andûlíãkÛ korunujících Jezulátko, reliéfní tepané andílky, ktefií pfiidrÏovali girlandy, lité andílãí figurky na paprscích a na soklu Jezulátka, girlandy, Ïardiniéru s kvûty ve vrcholu a ãást baldach˘nu. Uspofiádání postav a ornamentiky vûrnû zachycuje rozmûrn˘ votivní obraz Jana Jifiího Schmidta (kolem 1691–1765) z roku 1742, uchovávan˘ v chodbû u sakristie kostela. Adorující „dospûlí“ andûlé na volutách s mfiíÏkov˘m motivem jsou znaãeni puncem Starého Mûsta praÏského z roku 1720 a znaãkou GWS staromûstského zlatníka Jifiího Viléma Seitze pÛvodem z Kostnice (kolem 1695–1750). VídeÀsk˘ rodák Leopold Lichtenschopf (1680– 1774), v˘znaãn˘ malostransk˘ zlatník, oznaãil velkou mu‰li ve vrcholu a dekoraci soklu Jezulátka znaãkami Men‰ího Mûsta praÏského s datováním do roku 1723 a LL. Na soklu je je‰tû pfiipevnûn stfiíbrn˘ christogram s kfiíÏkem, zavû‰enou ma‰lí a s ovûsky se vsazen˘mi kfii‰Èálky a ãerven˘mi sklíãky. Je jiÏ namalován na Schmidtovû obraze. NíÏe na podstavci byl pozdûji umístûn karmelitánsk˘ znak. Ulité figury nejvût‰ích z buclat˘ch andûlíãkÛ, pfiidrÏujících mu‰li nad Jezulátkem, nesou znaãky Starého Mûsta praÏského z roku 1740 a CG pfiedního praÏského rokokového zlatníka Ka‰para Gschwandtnera z Horního Bavorska (1708–1765). Tito andílci byli do dne‰ní sestavy zfiejmû umístûni dodateãnû, protoÏe nejsou zachyceni na Ïádném dobovém zobrazení Jezulátka. Podle mnohoãetného puncování vnûj‰í ornamentiky, doplnûné pafiáty na volutách, na nichÏ skfiíÀka stojí, staromûstsk˘m znakem z roku 1775 a znaãkou AIT, bylo urãeno autorství téÏ archivnû doloÏeného praÏského zlatníka Antonína Jakuba Thyma (1732–po 1795). TvÛrce stfiíbrn˘ch andûlÛ ze svatovítského náhrobku sv. Jana Nepomuckého, praÏsk˘ pozdnû barokní zlatník Ignác Novák (1723–1803), pouÏil znaãku IN a Men‰ího Mûsta praÏského z roku 1783 pouze na spodní stfiíbrné desce ve tvaru slunce, na níÏ je pfiipevnûn hebrejsk˘ nápis Je‰ua ve svatozáfii, doplnûné okfiídlen˘mi andílãími hlaviãkami na obláãcích, kterou v‰ak pravdûpodobnû A. J. Thym jiÏ dfiíve zavûsil nad skfiíÀku. Dvû poslední jména zlatníkÛ se vztahují k úpravám skfiíÀky v souvislosti s pofiízením nového oltáfie na témÏ místû v roce 1776. Oltáfi vytvofiil praÏsk˘ kameník Franti‰ek Martin Lauermann (1714–1778), postavy Boha Otce, Panny Marie, sv. Josefa a dvou andûlÛ sochafi Petr Prachner (1747–1807).15 Dva andílci – svûtlono‰i – kleãící na boltcovém ornamentu poblíÏ „zadních“ pafiátÛ, odlití z bronzu, nesou signaturu v˘znaãného ãeského kovolitce a ‰perkafie Franty An˘Ïe (1876–1934). I úãast tohoto umûlce je zfiejmû pfiekvapením. V katalogu právû skonãené v˘stavy v Obecním domû v Praze není tato realizace zmínûna.16 âasové zafiazení tradiãnû pojat˘ch tûlíãek je obtíÏné. Fakule nesou druhorokokovou ornamentiku. Jistû bude ãasem objevena zpráva, která dovolí pfiesné vroãení andílkÛ. Bûhem 18. století dostalo Jezulátko od ‰lechty, mû‰ÈanÛ i z vefiejn˘ch sbírek hodnû darÛ, mnohé jako podûkování za záchranu pfii vpádu cizích vojsk do Prahy v letech 1741, 1744 a 1757. Kromû rÛzn˘ch ‰perkÛ, náramku zvaného pristolet, stfiíbrné koule a dal‰ích pfiedmûtÛ se mezi dary zaãaly objevovat i textilie – baldach˘n na oltáfi a obleãení pro Jezulátko. Jedny z nejstar‰ích zachovan˘ch ‰atÛ vûnovala Dítûti císafiovna Marie Terezie.17 Dary pfiicházely i z ciziny a naopak do ciziny (a samozfiejmû i do ãesk˘ch míst) byly vyváÏeny kopie PraÏského Jezulátka. Sochafi Jan Jifií Schlansovsk˘ (1682–1752), pÛvodem z Horního Rakouska, pr˘ vyfiezal pfied rokem 1739 kolem sta so‰ek, jiné podle modelu Johanna Gottloba Kirchnera (1706–?) vyrábûla porcelánka v Mí‰ni. Zfiejmû kvÛli zakázce pro hrabûte Thuna

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a

Obr. 2. Praha 1, Malá Strana, oltáfi PraÏského Jezulátka po restaurování v roce 2003. (Foto Ivan Houska)

13 T. KLEISNER, cit. v pozn. 8, s. 74; Dana STEHLÍKOVÁ: Encyklopedie ãeského zlatnictví, stfiíbrnictví a klenotnictví, Praha 2003, s. 353–354. 14 Ivan HOUSKA: Restaurování stfiíbrné schránky PraÏského Jezulátka (rest. zpráva), 2004, s. 3–9, archiv NPÚ – ÚOP v Praze, inv. ã. 27/05; Helena ZÁPALKOVÁ: Zlatnická v˘zdoba schránky PraÏského Jezulátka, tamtéÏ, s. 3–7. Pfied zapoãetím restaurování byla pro prozatímní vystavení Jezulátka podle návrhu Ivana Housky vytvofiena nová ‰estihranná skfiíÀka s ocelovou konstrukcí, potaÏenou le‰tûnou mosazí, se speciálním zámkem a s nerozbitn˘mi skly s fólií. Tato skfiíÀka je po skonãení restaurování vyuÏívána k slavnostnímu pfiená‰ení Jezulátka. Na zadní stranû pÛvodní skfiíÀky je záznam: Opraveno, pozlaceno 20. XII. 1946. 15 Kompletní obnovu celého oltáfie vãetnû doplÀkÛ provedl v roce 2002 t˘m restaurátorÛ: Pavel Hanã, Ivan Houska, Hanu‰ JoÏa, Eva JoÏová, Filip Novotn˘, Vojtûch Stádník, Jan Stanûk a Daniel Talavera, archiv NPÚ – ÚOP v Praze, restaurátorské zprávy inv. ã. 288/02, 289/02, 41/03, 232/03, 355/03, 149/04. 16 Alena K¤ÍÎOVÁ: Monumentální a komorní plastiky, dekorativní a liturgické pfiedmûty, in: Alena K¤ÍÎOVÁ, Jana PAULY, Jana OMAR: Franta An˘Ï, 1876–1934, katalog, Obecní dÛm v Praze, 10. 11. 2004 – 6. 2. 2005, Muzeum v˘chodních âech v Hradci Králové, 25. 2. – 25. 9. 2005, Praha 2004, s. 86–90, 138. 17 A. NOVOTN¯, PraÏské Jezulátko, cit. v pozn. 5, s. 53n; J. ROYT, cit. v pozn. 6, s. 56.

105

Obr. 3. ·aty z bílého hedvábí z konce 18. století (ã. 8 a). (Foto Ale‰ Kacetl) Obr. 4. ·aty z novû utkané látky (pfied rokem 1935) podle vzoru stfiedovûké textilie z královské hrobky (ã. 37 a). (Foto Ale‰ Kacetl) Obr. 5. Detail ‰atÛ z první ãtvrtiny 18. století (ã. 2 a). (Foto Ale‰ Kacetl) Obr. 6. Detail ‰atÛ z rÛÏového hedvábí z první poloviny 18. století (ã. 6 a). (Foto Ale‰ Kacetl)

18 Lola VONDOERFEROVÁ: Moje „PraÏské Jezulátko“, in: Od PraÏského Jezulátka II, 1936, s. 9–12. Autorka získala po‰kozenou mí‰eÀskou so‰ku (v˘‰ka 17, 5 cm) a dala si ji v Mí‰ni opravit. Od tehdej‰ího fieditele porcelánky Ericha Hösla se dovûdûla dosud neznámé údaje. Pro malostransk˘ originál dala opût zhotovit zmen‰enou kopii ¤ádu zlatého rouna, protoÏe pÛvodní fiád byl odcizen roku 1733. 19 V souãasnosti vyrábí nákladné kopie Jezulátka z keramiky rodinná firma Celinov˘ch v Le‰eticích. –‰av–: PraÏské Jezulátko se rodí v Le‰eticích na Pfiíbramsku, in: Hospodáfiské noviny, 26. 4. 1999, pfiíloha Praha a Stfiední âechy, s. 1, 4. 20 Drobné zprávy in: Od PraÏského Jezulátka I, 1935, s. 117; Od PraÏského Jezulátka II, 1936, s. 93, 117, 118–119, 123; Od PraÏského Jezulátka III, 1937–1938, s. 63, 98. Pfied cestami do Bolívie a do Argentiny Jezulátka poÏehnal kardinál Karel Ka‰par, ceremoniel byl filmován a promítán v celé Stfiední a JiÏní Americe. 21 M. DOLEÎAL: PraÏské Jezulátko do ·panûlska, in: Katolick˘ t˘-

3

deník, 31. 5. 1992, s. 1. So‰ku vytvofiil Z. Preclík, doplÀky Ïáci

4

Stfiední umûleckoprÛmyslové ‰koly v Turnovû a ‰ateãky podle daru Marie Terezie sestry kongregace ‰kolsk˘ch sester de Notre Dame v Javorníku. âTK: PraÏské Jezulátko pfiicestovalo do Manily, in: Metro, 19. 1. 1998; –tep–: JeÏí‰ek má domov na Malé Stranû, in:

formu na Jezulátko ã. 430 opravil vynikající sask˘ modelér Johann Joachim Kändler (1706–1775).18 Pozdûji bylo vyrábûno mnoÏství sádrov˘ch odlitkÛ podle modelu praÏského sochafie Ludvíka ·imka (1837–1886) z roku 1882.19 Kopie PraÏského Jezulátka ve 30. letech 20. století pronikaly do dal‰ích svûtadílÛ – v roce 1935 do Ayrooru v Indii, 1936 do katedrály v La Paz v Bolívii, 1937 do Buenos Aires v Argentinû. Jezulátko bylo také roku 1936 pfiedáno v Bûlehradû jugoslávské královnû Marii pro nezletilého Petara II.20 Dvû pfiesné novodobé kopie PraÏského Jezulátka byly slavnostnû dovezeny v roce 1992 do Sevilly a roku 1998 do Manily. V obou pfiípadech Jezulátko doprovázel praÏsk˘ svûtící biskup, podruhé jiÏ ostravsko-opavsk˘ biskup Franti‰ek Václav Lobkowicz.21 Dal‰ím v˘vozním ar tiklem byly od 18. století r ytiny od v˘znamn˘ch umûlcÛ – Antonína Birckhar ta (1677–1748), Jana Franti‰ka Fischera (?–1740), Michala Jindfiicha Rentze (1701–1758), Jana Jifiího Balzera (1736–1799) a dal‰ích, medaile,22 rÛÏence a kníÏeãky s modlitbami a písnûmi. Tyto pfiedmûty byly poÏehnané a dot˘kané. Jezulátko se stalo také námûtem pro nûkolik praÏsk˘ch domovních znamení.23 Z jedenácti zaznamenan˘ch zobrazení jsou dnes na místû jen tfii – na prÛãelí domu ãp. 247/I, Liliová 10, ãp. 513/III, Na Kampû 10 a nad portálem ãp. 498/III, Na Kampû 1, spoleãnû s modrou li‰kou. V Muzeu hlavního mûsta Prahy je uloÏeno znamení ze zbofieného domu ãp. 72/II, Spálená 22. Císafi Josef II. zru‰il klá‰ter karmelitánÛ 3. 7. 1784 a kostel pfie‰el pod farní správu maltézského kostela Panny Marie pod fietûzem. V roce 1869 byl oltáfi PraÏského Jezulátka opraven z penûz získan˘ch sbírkou, putováním samotné so‰ky a z jednoho vût‰ího obnosu darovaného z vdûãnosti za uzdravení.24 Z rozhodnutí Arcibiskupství praÏského byl kostel v roce 1993 pfiedán obnovenému fiádu karmelitánÛ, kter˘ postupnû restauruje ve‰keré jeho zafiízení. Pfii kostele bylo roku 1997 zfiízeno muzeum.25

106

Listy hlavního mûsta Prahy, prosinec 2004, vánoãní pfiíloha, s. 17–18. 22 Karel PROCHÁZKA: Medaile PraÏského Jezulátka, in: Od PraÏského Jezulátka II, 1936, s. 16–19. Pozdûji pfiibyly je‰tû dvû medaile s postavou a polopostavou Jezulátka: historická z roku 1940 (na reverzu je prÛãelí kostela Panny Marie Vítûzné, prÛmûr 4,5 cm) a pfiíleÏitostná pro poutníky do ¤íma, raÏená v Milánû k jubilejnímu roku 2000 (na reverzu je kostel Panny Marie Vítûzné z ptaãí perspektivy od jihu, v pozadí Malá Strana a PraÏsk˘ hrad, prÛmûr 5 cm). 23 Antonín ·ORM: Domy v Praze s obrazem PraÏského Jezulátka, in: Od PraÏského Jezulátka I, 1935, s. 118; V. V. ·TECH: PraÏská domovní znamení, Praha 1955, s. 39; Lydia PETRÁ≈OVÁ: Domovní znamení staré Prahy, Praha 1988, s. 100, 293. 24 Opravu provedl kameník P. Ciani a pozlacovaã J. Nejtek. 25 Francesco DELOGU, Luca BRAGUGLIA, Claudia CLEMENTE, Geatano (sic!) LIXI, Michele MOLÈ: Muzeum PraÏského Jezulátka, in: Architekt 44, 1998, ã. 19, s. 37–40; Vladimíra KOUBOVÁ-EIDERNOVÁ: Muzeum milostného PraÏského Jezulátka v kostele Panny Marie Vítûzné. K fie‰ení ojedinûlého muzeologického tématu, tamtéÏ, s. 41; –imu–: Muzeum PraÏského Jezulátka zve k náv‰tûvû, in: Veãerník Praha, 14. 12. 2001, pfiíloha Víkend, s. 4.

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a

5 6

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a

107

Jezulátko je také proslulé svou garderobou. Milostné so‰ky byly tradiãnû oblékány jiÏ od stfiedovûku.26 Vût‰inou jejich odûv vycházel z dobové ‰lechtické módy, v˘jimeãnû ze selsk˘ch krojÛ. PraÏské Jezulátko se sv˘mi paramenty tûmto zvyklostem vymyká. Jeho autor je v‰ak sám vymodeloval obleãené do dlouhé alby ãi tuniky nebo kolobionu zlatavé barvy s vertikálními záhyby. Jeho postava je graciézní, s odlehãenou pravou nohou, v˘raz tváfie, rámované hnûd˘mi kuãerav˘mi vlásky, je zaduman˘, dÛstojn˘ a zároveÀ dûtsk˘. B˘vala mu nasazována i bílá paruka.27 Na horní ãásti tûla lze rozeznat doteky vûfiících a zásahy po pfiipevÀování nov˘ch ruãiãek a hlaviãky, ulomené po pádu na zem v roce 1639.28 Navlékáním prstenÛ byly dfiíve po‰kozovány prstíky, rÛzné darované závûsy a korále, které jsou patrné na star‰ích fotografiích, zbyteãnû zatûÏovaly ruce. Základem so‰ky je zfiejmû dfievûná konstrukce, potaÏená textilem. V levé ruce Jezulátko drÏí jablko s maltézsk˘m kfiíÏkem, pravou Ïehná. Korunka se nenasazuje na hlaviãku, n˘brÏ se pfiipevÀuje ve skfiíÀce tûsnû nad Jezulátko. Aby se zabránilo po‰kození, jsou nohy obaleny mûkkou tkaninou a zasunuty nad pás do stfiíbrného válce. PÛvodnû bylo oblékáno do dvou bíl˘ch plátûn˘ch fiíz, podobn˘ch rochetû a komÏi. Dnes se pouÏívá jen jedna, s otvory pro ruce nebo s krátk˘mi rukávky. Svrchní odûv, kter˘ je vidût, má tradiãnû dvû ãásti, u‰ité vût‰inou ze stejného materiálu. Spodní ‰aty, upomínající stfiihem na kojeneckou ko‰ilku (A. Vodiãková je naz˘vá ko‰ilkami), vycházejí z tvaru dalmatiky, av‰ak se zavazováním vzadu, nikoli na bocích, a navenek se uplatÀují sv˘m stfiedním dílem. Horní plá‰tík pfiipomíná pluviál bez kapuce. U star‰ích odûvÛ se pokládá bûÏnû pouze pfies pravé rameno, u levého ramene se cíp plá‰tû znovu otoãí tak, Ïe se navenek uplatÀuje rubovou stranou. Tomu u plá‰tíkÛ odpovídá také stfiídání vnûj‰í tkaniny s pod‰ívkou. Dárci novûj‰ích odûvÛ toto specifikum neznají, takÏe vût‰ina plá‰tíkÛ ze druhé poloviny 20. století je proti vÏité tradici kladena Jezulátku volnû na obû ramena. ·aty a plá‰tík jsou na okrajích vût‰inou zdobeny krajkami a portami. Dal‰ími souãástmi obleku Jezulátka jsou krajkov˘ límec a manÏety. Polyxena z Lobkovic údajnû vûnovala karmelitánÛm Jezulátko obleãené do ‰atÛ. V modr˘ch ‰atiãkách je nalezl P. Cyril à Matre Dei. Jak narÛstal jeho ‰atník v 17. století, nevíme, ani z 18. vûku se mnoho kusÛ odûvu nezachovalo. Kolem roku 1740 pro nû vytvofiil malostransk˘ zlatník Jan Ferdinand Schachtel (1684–1766) nedochovan˘ plá‰tík z pozlaceného filigránu, posázen˘ drahokamy a polodrahokamy z darÛ vûfiících.29 Franti‰ek Eker t uvádí k roku 1883 devatenáct skvostn˘ch rouch, bavorsk˘ franti‰kán P. Polykarp Santeler v roce 1897 dvacet jemn˘ch a drahocenn˘ch ‰atÛ a plá‰tíkÛ.30 Tím je jistû mínûno dvacet souprav ‰atÛ a plá‰tíkÛ. Tento soubor se zcela nedochoval, nûkteré souãásti nebyly dohledány. Antonín Novotn˘ udává v roce 1940 celkov˘ poãet odûvÛ tfiicet devût (v jeho publikacích jsou barevné snímky tfií ztracen˘ch kompletÛ z 18. století), Ladislav Pokorn˘ roku 1988 více neÏ ‰edesát – s podivením, Ïe Ïádné nepocházejí ze ·panûlska. Jan Royt ve svém odhadu v roce 1992 poãet naopak ponûkud sníÏil – na témûfi ‰edesát, Vûra Reme‰ová jej v nejnovûj‰í broÏufie se snímky mnoha textilních detailÛ opût zv˘‰ila, na více neÏ sedmdesát.31 Alena Vodiãková evidovala soubor aÏ do ãísla 152. Z toho se v‰ak témûfi jedna tfietina t˘ká spodních ko‰ilek, límcÛ a manÏet. Více neÏ tfii desítky poloÏek tvofií neúplné soupravy – samotné ‰atiãky nebo plá‰tíky, které se v˘jimeãnû pouÏívají v rÛzn˘ch vzájemn˘ch kombinacích. Pût kompletÛ se skládá z více neÏ dvou kusÛ. V souãasnosti inventární ãísla dosáhla dvou set. Mezi nov˘mi dary jiÏ není Ïádn˘ kus, kter˘ by si zaslouÏil památkovou ochranu. Dárci, nejãastûji ze Stfiední a JiÏní Ameriky a z Filipín, pfiiná‰ejí nebo zasílají obleãky stále ãastûji, ménû se informují o stfiihu, takÏe narÛstá ‰atník pln˘ k˘ãov˘ch v˘‰ivek na nevhodn˘ch tkaninách, kter˘ je zcela nepouÏiteln˘. Jezulátko dostává dokonce i kojenecké soupravy s ãepeãky. Budoucí donátofii jsou marnû nabádáni, aby Jezulátku projevili úctu jin˘m, vhodnûj‰ím zpÛsobem. Pozoruhodn˘ je pouze nov˘ hermelínov˘ plá‰tík v soupravû se ‰ateãky a spodní ko‰ilkou, darovan˘ v roce 2000 z Itálie. Karmelitáni zfiejmû brzy pochopili, Ïe na pfievlékání Jezulátka jsou ‰ikovnûj‰í Ïenské prsty a Ïe krajky a bohatû vy‰ívané brokáty nebo samety potfiebují jinou údrÏbu neÏ jejich hnûdé hábity. První známé správkynû ‰atníku asi z první tfietiny 18. století se jmenovaly Anna Loraghová a Marie Sibylla Schayermaierová. Od pfiíchodu anglick˘ch panen (Institut blahoslavené Panny Marie) do Prahy v roce 1746 byla tato sluÏba pfienesena na ãlenky jejich kongregace. Anglické panny se totiÏ nejprve usídlily o tfii domy v˘‰e, v Karmelitské ulici ãp. 377/III v paláci LaÏansk˘ch, kde o rok pozdûji otevfiely v˘chovn˘ ústav pro ‰lechtické dívky zvan˘ Conservatorium s kaplí Panny Marie Bolestné na nádvofií.32 V roce 1782 nahradily v klá‰tefie

108

26 J. ROYT, cit. v pozn. 6, s. 48, 50, 58. 27 F. X. ËOUPALÍK, cit. v pozn. 5, s. 37. 28 Pragerisches Groß und Klein, cit. v pozn. 12; Franti‰ek EKERT: Posvátná místa král. hl. mûsta Prahy I., Praha 1883, s. 247; Alena VODIâKOVÁ: Soupis textilií urãen˘ch pro PraÏské Jezulátko, neti‰tûná závûreãná práce pro absolventskou zkou‰ku na T˘nské ‰kole, Praha 1997, s. 34n. 29 T. KLEISNER, cit. v pozn. 8, s. 91–92. 30 F. EKERT, cit. v pozn. 28, s. 255; Václav OLIVA: Historick˘ rozhled po poãátcích úcty PraÏského Jezulátka, in: Od PraÏského Jezulátka III, 1937–1938, s. 70–82. 31 A. NOVOTN¯, PraÏské Jezulátko, cit. v pozn. 5, s. 37; Ladislav POKORN¯: Vyprávûní o PraÏském Jezulátku, in: Vûra Reme‰ová, Ladislav Pokorn˘: Milostné PraÏské Jezulátko, Praha 1988, s. 38; J. ROYT, cit. v pozn. 6, s. 58; V. REME·OVÁ, Gratiosus Jesulus Pragensis, cit. v pozn. 5, s. 8. 32 Franti‰ek RUTH: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, Praha 1903, I. s. 426, II. s. 553–554.

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a

u sv. Josefa zru‰ené karmelitky. Od návratu karmelitánÛ v roce 1993 pfievlékají Jezulátko fieholnice Kongregace sester karmelitek Dítûte JeÏí‰e, které nemají pfiísnou klauzuru a mohou dojíÏdût ze svého sídla na Zbraslavi. Jezulátko je bûhem církevního roku pfievlékáno ménû ãasto, neÏ si vût‰ina obdivovatelÛ pfiedstavuje. Je zcela vylouãeno, aby vystfiídalo bûhem církevního roku celou garderobu, i kdybychom poãítali jen ty nejvhodnûj‰í kusy. âasté pfievlékání není Ïádoucí ani z hlediska ochrany kfiehké voskové so‰ky. Také balancování na schÛdkách u oltáfie s Jezulátkem v rukou není pro církevní hodnostáfie a fieholnice, ktefií je v dlouh˘ch odûvech pfiená‰ejí, aniÏ se mohou pfiidrÏet, bezpeãné. ·aty Jezulátka se svou barevností fiídí podle liturgického roku, stejnû jako roucha knûÏí a jáhnÛ. Od kaÏdé barvy existuje mnoho exempláfiÛ. V adventní dobû je obleãeno do fialové barvy, pouze o tfietí nedûli adventní (podle textu Gaudete in Domino semper) smí dostat rÛÏové ‰aty. O Vánocích vystfiídá fialovou bílá, která mÛÏe b˘t po BoÏím hodu do svátku Tfií králÛ nahrazena zlatou. Novoroãní pfievlékání zaniklo. Následuje zelená barva liturgického mezidobí, která je nejãastûj‰í a konãí Popeleãní stfiedou, kdy zaãíná ãtyfiicetidenní pÛst opût ve fialové barvû symbolizující pokání. O ãtvrté nedûli postní zvané Laetare má Jezulátko podruhé moÏnost obléknout rÛÏové barvy. O velikonoãním triduu se dfiíve stfiídala bílá na Zelen˘ ãtvrtek a Bílou sobotu s fialovou barvou na Velk˘ pátek. âernou barvu, kterou knûÏí pfied 2. vatikánsk˘m koncilem oblékali na Velk˘ pátek a na pohfiby, Jezulátko nikdy nemûlo. Od BoÏího hodu do Seslání Ducha sv. mÛÏe b˘t barva bílá nebo zlatá. Svátku Seslání Ducha sv. pfiíslu‰í ãervená barva, která se v minulosti také pouÏívala pro svátky muãedníkÛ. âervená nebo bílá se uÏívá o církevních slavnostech nebo o zvlá‰tních pfiíleÏitostech. âervené roucho s hermelínov˘m plá‰tûm je pouÏíváno ke korunovaci Jezulátka v pohyblivém kvûtnovém termínu. Po svátku Nejsvûtûj‰í Trojice v mezidobí se opût uÏívá zelená. Toto období je pfieru‰ováno mariánsk˘mi svátky v barvû modré. Jedná se o svátek Panny Marie Karmelské 16. ãervence, Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna, Narození Panny Marie 8. záfií, Panny Marie královny posvátného rÛÏence 7. fiíjna a Neposkvrnûného poãetí Panny Marie 8. prosince. Ke zvlá‰tnímu privilegiu skautek se je‰tû vrátíme. NepfietrÏitû bûÏící videozáznam v muzeu podrobnû seznamuje diváky s aktem pfievlékání Jezulátka. A. Vodiãková vytvofiila velmi podrobn˘ katalog jednotliv˘ch souprav. Kromû starého a nového inventárního ãísla a ãísla negativu fotodokumentace udává stáfií, pÛvod, rozmûry a kompletaci, urãuje materiál svrchní tkaniny, pod‰ívky, v˘‰ivky a krajek a jejich techniky. Následuje popis vzoru, stav, pouÏití, poznámka a odkaz na literaturu a vyobrazení. Devût kompletÛ bylo pozdûji instalováno do zmínûného muzea, jeden do vitríny vpravo v podkruchtí jako upoutávka na muzeum. V˘bûr pro instalaci pfiiná‰í nejzajímavûj‰í ukázky obleãkÛ z rÛzn˘ch ãasov˘ch období, liturgick˘ch barev a od pozoruhodn˘ch dárcÛ. V budoucnu by bylo potfieba restaurovat v‰echny kusy odûvÛ z 18. a vût‰inu z 19. století vãetnû rozmûrného, jiÏ neuÏívaného oltáfiního baldach˘nu z roku 1746, sestávajícího ze tfií kusÛ ze zeleného sametu s bohatou zlatou reliéfní v˘‰ivkou s motivy rozvilin, kvûtÛ, ovocn˘ch plodÛ a drobné zahradní architektur y.33 V muzeu je kromû dal‰ích exponátÛ, které se net˘kají Jezulátka, uloÏena mlad‰í ze dvou zachovan˘ch korunek pocházející z první ãtvrtiny 19. století, vyrobená v âechách. Druhá, vytvofiená v Rakousku roku 1767, je vystavována s Jezulátkem.34 Struãnû si pfiedstavíme nûkteré komplety z parament PraÏského Jezulátka. Nejstar‰í souprava (ã. 1 ab) je podle tradice darovaná císafiem Ferdinandem III. kolem roku 1700 je‰tû s knûÏskou kazulí téÏe barvy a v˘‰ivky. Je z tmavû ãerveného hedvábného sametu s v˘‰ivkou ze zlatého dracounu a lametek se tfiemi rÛzn˘mi paliãkovan˘mi krajkami z téhoÏ materiálu. Novodobá pod‰ívka je z viskózy. Od publikace vydané Vladimírem Îike‰em (autofii: Novotn˘, Lifka, ·orm, Lenz, Hork˘) v roce 1940 (dfiívûj‰í kníÏeãky byly buì bez obrázkÛ, nebo s minimálním poãtem ãernobíl˘ch fotografií) je barevnû reprodukována ve v‰ech následujících publikacích, broÏurách a souborech pohlednic.35 Ve stejn˘ch publikacích nalezneme je‰tû ‰aty ã. 3 ab, 5 ab, 23 ab, 24 ab. Naopak pouze v kníÏkách s textem Antonína Novotného jsou fotografie ‰atÛ z první ãtvrtiny 18. století (ã. 2 ab) ze zlatoÏluté tkaniny s reliéfnû vytkávan˘m vzorem ze zlatého a stfiíbrného buliónu, pajetek, kovov˘ch ãoãek, barevn˘ch kamínkÛ a fólií, zdoben˘ch krajkami ze zlatého dracounu a lametek. Vzor tvofií velké rozetové kvûty s rozvûtven˘mi vertikálními úponky s men‰ími kvítky. Ze ‰atÛ je zachován stfiední díl s rukávky, pod‰ívka a postranní díly bez zdobení nejsou pÛvodní. Nejpopulárnûj‰í jsou ‰aty darované císafiovnou Marií Terezií v roce 1754 (ã. 3 ab). Podle kázání Frà Jana Raymunda z fiádu maltézsk˘ch rytífiÛ pfii

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a

Obr. 7. PraÏské Jezulátko v hermelínovém plá‰ti. (Foto Lubomír Synek)

33 A. NOVOTN¯, PraÏské Jezulátko, cit. v pozn. 5, s. 30–31; Bohumír LIFKA: El Niño Jesús de Praga, in: Zoroslava DROBNÁ: La riqueza del bordado eclesiastico en Checoslovaquia, Praha 1949, s. 47–56. 34 Ludûk Hubrt, posudek z roku 1999. 35 F. X. ËOUPALÍK, cit. v pozn. 5, s. 39. Sady pohlednic opakovanû vydávala Charita Praha bez udání roku, nûkdy s textem Vûry Reme‰ové. Od 90. let 20. století jsou vydávány drobnûj‰í skládací soubory fotografií âeskou katolickou charitou. J. FORBELSK¯, J. ROYT, M. HORYNA, cit. v pozn. 5, s. 75–76. Zde byly omylem prohozeny popisky k tûmto ‰atÛm a k odûvu od Marie Terezie. Detail je jiÏ popsán správnû.

109

svûcení nového oltáfie roku 1776, kter˘ velebil císafiovniny drahé ruce a svatou píli, se traduje, Ïe je sama vy‰ívala.36 V˘‰ivka ze zlatého dracounu, buliónu, lametek a pajetek, vytváfiející hvûzdicové kvûty, palmety a mu‰le, je v‰ak o dvacet let star‰í a olivovû zelen˘ hedvábn˘ samet, na nûjÏ je aplikována, pochází aÏ z poãátku 20. století. Na plá‰tíku jsou volné plochy je‰tû doplnûny pûticíp˘mi a ‰esticíp˘mi hvûzdiãkami. AÏ do umístûní do muzea byly tyto ‰aty kaÏdoroãnû Jezulátku oblékány na Nov˘ rok. Mimofiádn˘ komplet z první poloviny 18. století (ã. 5 ab), jehoÏ vrchní, svûtle modrá hedvábná tkanina protkávaná barevn˘m hedvábím a lametkou (brokát) byla pravdûpodobnû dovezena z Francie, je také hojnû reprodukován. Pod‰ívka ze ‰edého hedvábného taftu je novûj‰í. Na rapor tu s kvûty a mfiíÏkou je vytkán dal‰í barevn˘ vzor z velk˘ch a men‰ích ãervenoÏlut˘ch kvûtÛ a velk˘ch pfievisl˘ch listÛ. Vertikálnû je uprostfied ‰atÛ na‰ita krajka ze zlatého dracounu a lametky. Komplet je vystaven v muzeu. Stejn˘ pÛvod má rÛÏová hedvábná tkanina (ã. 6 ab) s pestrobarevn˘m hedvábn˘m vzorem, stfiíbrn˘m dracounem a lametkou. Plochu dûlí bílé a stfiíbrné vertikální pruhy, zavazované na ma‰liãky. Pestré kvítky s lístky v girlandách vlnovitû sledují pruhy nebo tvofií samostatné kytice ãi drobné kvûty. Jedna ze dvou krajek je strojová. Vyobrazení najdeme u Antonína Novotného a u Vûry Reme‰ové. Kuriozitou jsou dosud nepublikované ‰aty bez plá‰tíku (ã. 7 a), pfie‰ité v 19. století z pánské vesty pocházející z 18. století. Hedvábná tkanina protkávaná zlatou lametkou se v dobû svého vzniku naz˘vala zlatohlav. Pro stfiední klín a na postranní díly je pouÏita hedvábná ‰edomodrá tkanina s atlasovou vazbou, kde se uplatÀuje v˘‰ivka hvûzdicovit˘ch kvûtÛ a ozdobné smyãky dracounu. Na pravém okraji klínu jsou patrné za‰ité dírky, deset pÛvodních potaÏen˘ch knoflíkÛ je souãástí v˘zdoby klínu. Také následující komplet dosud nezaujal Ïádného z fotografÛ (ã. 8 ab). Je z konce 18. století, zhotoven˘ ze smetanovû bílé hedvábné tkaniny s vertikálními pruhy v plátnové a atlasové vazbû, na níÏ jsou vetkány vûtviãky s barevn˘mi kvítky. Uprostfied stfiedního dílu jsou svisle na‰ity dva pruhy krajky ze zlatého dracounu a lametky. Pod‰ívka je u‰ita z rÛÏového hedvábného taftu. Dal‰í komplet (ã. 9 ab) má opaãnou barevnost vrchní tkaniny a pod‰ívky, obojí z hedvábného taftu. Bohatá v˘‰ivka vysokého stonku s hvûzdicov˘mi kvûty na pfiedním klínu ‰atÛ je doplnûna horizontálními fiadami drobn˘ch kvítkÛ se stonky. Jeho snímky se objevily v drobn˘ch publikacích A. Novotného. Dal‰í souprava v fiadû (ã. 10 ab) ze druhé poloviny 18. století je u‰ita ze zlatoÏluté tkaniny s atlasovou vazbou, vzorované protahovan˘m stfiíbrn˘m dracounem. V raportu se ve vertikálních pruzích opakují motivy kytic, samotn˘ch rÛÏiãek a zvlnûn˘ch stuh. Postranní díly a pod‰ívka plá‰tíku jsou z viskózy, z 20. století. Jezulátku jej darovala v roce 1932 Anna Berta z roudnické vûtve LobkovicÛ. ·aty se objevily v ponûkud absurdní kombinaci se skautsk˘m plá‰tíkem v sadû pohlednic Charity Praha. Dal‰ím velmi oblíben˘m odûvem PraÏského Jezulátka, dnes vystaven˘m v muzeu, je první dar z jiného svûtadílu, od karmelitek z osady Tou-se-ve u ·anghaje z roku 1894 (ã. 23 ab). ·ateãky jsou ze smetanovû bílého hedvábí atlasové vazby s jemnou v˘‰ivkou zlat˘m dracounem, pestrobarevn˘m hedvábím, perliãkami a ãerven˘mi korálky, která se naz˘vá malba jehlou. Sestry vy‰ily JeÏí‰ovo planoucí a krvácející srdce s kfiíÏkem, obtoãené trnovou korunou ve svatozáfii, p‰eniãné klasy, snítky s kvûty a plody ‰ípkÛ, sedící a letící ptáãky a Vítûzného Beránka, leÏícího v klasech. Spodní okraj je lemován ãínsk˘mi znaky s texty invokací a proseb za âínu k BoÏskému Jezulátku, které jsou prostfiídány kvítky.37 Obdobné ãínské nápisy jsou vy‰ity i na plá‰tíku, kter˘ je ze stejného materiálu, ale tmavû rudé barvy. Klasy a kvûty rÛÏí doplÀují ptáãci po celé plo‰e. Nejmajestátnûji pÛsobí Jezulátko v hermelínovém plá‰ti, tak jak je vidûla karmelitská svûtice Edith Steinová. Tento komplet z doby kolem roku 1890 (ã. 24 abc) se skládá ze ‰atÛ z ãervené hedvábné tkaniny keprové vazby pro pfiední díl a rukávky a atlasové vazby pro postranní díly. V˘‰ivka ze zlatého dracounu, buliónu a pajetek vytváfií ve stfiedním klínu rozviliny, stáãené do tvarÛ srdcí nad sebou, a stylizované kvûty, pfiipomínající renesanãní kované mfiíÏe. Hermelínov˘ plá‰tík z koÏe‰iny z hranostaje je pod‰it bílou hedvábnou tkaninou. O nûkolik let pozdûji byl k soupravû pfiidán je‰tû jeden plá‰tík z ãerveného hedvábného sametu s v˘‰ivkou z ãerné pfiíze, napodobující hermelínovou koÏe‰inu. Zvlá‰tní, dosud nepublikované „tygfií“ ‰atiãky (ã. 27 ab) asi ze druhé poloviny 19. století jsou u‰ity z hedvábné stfiíbromodré tkaniny se stylizovan˘mi kvûty, vytkávan˘mi stfiíbrnou nití, a s tmav˘mi krátk˘mi horizontálními prouÏky, tvofiícími zároveÀ vertikální zvlnûné pruhy. Paliãkovaná krajka ze zlatého dracounu a lametky je na‰ita svisle na stfiední díl a na spodní lem.

110

8 9

36 A. NOVOTN¯, B. LIFKA, A. ·ORM, J. LENZ, F. K. V. HORK¯, cit. v pozn. 5, s. 15. 37 PfieloÏil dr. Jan PrÛ‰ek z Orientálního ústavu v Praze. A. NOVOTN¯, B. LIFKA, A. ·ORM, J. LENZ, F. K. V. HORK¯, cit. v pozn. 5, s. 17. 38 L. POKORN¯, cit. v pozn. 5, s. 38. 39 Jitka GOLLEROVÁ-PLACHÁ: Látky z praÏské královské hrobky, Praha 1937, s. 5–6, 9–10, 15–16; Z. DROBNÁ, cit. v pozn. 33, s. 11–12; Milena ZEMINOVÁ: Stfiedovûká tkanina královského pÛvodu, in: Acta UPM 15, 1980, s. 33–34; Milena BRAVERMANOVÁ, Michal LUTOVSK¯: Hroby, hrobky a pohfiebi‰tû ãesk˘ch kníÏat a králÛ, Praha 2001, s. 201–202, 221.

Obr. 8. Detail ‰atÛ pfie‰it˘ch z pánské vesty pocházející z 18. století (ã. 7 a). (Foto Ale‰ Kacetl) Obr. 9. Detail skautského plá‰tíku z roku 1948 (ã. 41 b). (Foto Ale‰ Kacetl)

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a

Obdobná krajka lemuje rukávky. Tfietí krajka je strojová, pod rukávky je pouÏita nepÛvodní tkanina z umûlého hedvábí. Dal‰í obleãek (ã. 28 ab) z poãátku 20. století také tvofií exponát v muzeu. Je z hedvábné svûtle modré tkaniny atlasové vazby, protkávané zlatou nití do vertikálních motivÛ z borov˘ch vûtviãek s dlouh˘m jehliãím a velk˘mi ‰i‰kami. V˘‰ivka z bílého tylu, zlatého dracounu, pajetek, perliãek a bíl˘ch ‰trasov˘ch korálkÛ vytváfií na ‰atech christogram s kfiíÏkem v paprscích a velkou ‰i‰ku s jehliãím, která se je‰tû ãtyfiikrát opakuje na plá‰tíku. Snímek poprvé publikovala Vûra Reme‰ová v roce 2002. Jezulátko vlastní troje ‰atiãky zvané „‰ohajky“ s vy‰itou ornamentikou s lidov˘mi slováck˘mi motivy, pfieváÏnû s granátov˘mi jablky (ã. 35 a, 39 ab a 55 ab).38 První dvoje pocházejí z první poloviny 20. století, jsou u‰ity z bílé viskózy a zdobeny christogramem. Dosud nebyly publikovány. První se nepouÏívají, protoÏe se nedochoval plá‰tík. Tfietí ‰aty, dar krajanÛ z USA v roce 1967, z bílé viskózy s na‰it˘mi prÛsvitn˘mi tkaninami z umûlého vlákna s v˘‰ivkou z barevné vy‰ívací pfiíze uvedla ve v‰ech sv˘ch publikacích Vûra Reme‰ová. Tato autorka v roce 2002 poprvé pfiinesla detail obleãku (ã. 37 ab), kter˘ má velmi zajímavou historii. Byl u‰it z kopie jedné z látek nalezen˘ch po otevfiení královské hrobky v chrámu sv. Víta v roce 1928.39 Karel Vlãek, fieditel tehdej‰ího Státního ústavu ‰kolského pro domáck˘ prÛmysl, provedl prÛzkum tkanin, do nichÏ byla zahalena tûla ãesk˘ch králÛ a jejich rodinn˘ch pfiíslu‰níkÛ, a zrekonstruoval jejich vzory. Jejich kopie pak do roku 1935 tkali Ïáci státních odborn˘ch textilních ‰kol. Originály nejpoãetnûj‰í skupiny textilií ze 14. století byly zfiejmû dovezeny z Itálie. Látka pro Jezulátko mohla pocházet z Luky, Benátek nebo z Florencie, kam byly dováÏeny suroviny k v˘robû tkanin, zejména hedvábí. Návrháfii zpoãátku pfiebírali orientální vzory, pozdûji k nim pfiidávali vlastní motivy, odvozené z pozorování pfiírody. Kopie z ãervené tkaniny s keprovou vazbou a se vzorem vytkávan˘m zlatou nití vytváfiejí opakující se motiv vûÏe s cimbufiím v zahradû obehnané palisádou. V zahradû rostou stylizované stromy s právû krmen˘mi ptaãími mláìaty ve vûtvích. Kompozici dotváfií rybníãek s rybami. Na pfiedním dílu ‰atÛ je vy‰it zlat˘m dracounem a buliónem christogram v trojlaloãném paprsãitém medailonu. Dvû krajky ze tfií jsou ruãnû paliãkované. Komplet je vystaven v muzeu. Velmi zajímavé jsou ‰atiãky, které Jezulátku darovaly ãeské skautky (ã. 41 ab, náleÏí k nim dva kovové doplÀky). Díky novû zji‰tûn˘m údajÛm je moÏné doplnit jejich historii.40 âeské skautky se rozhodly vûnovat Dítûti ‰aty v dobû, kdy se chystalo vydání Îike‰ova ·palíãku. Údajnû se jiÏ tehdy uvaÏovalo o jeho anglické verzi a skautka vybraná k úãasti na Mezinárodním setkání skautÛ v USA v roce 1948 mûla s sebou vzít jako dárek v˘tisk se snímkem ‰atÛ se symbolikou dívãího skautingu. Návrh vytvofiil architekt Bfietislav ·torm a u‰ití s v˘‰ivkou skautky zadaly KfiesÈanské akademii, která zhotovovala také umûlecké v˘‰ivky. Náklady hradily skautky z v˘nosÛ uspofiádané sbírky. Návrh vycházel z podoby znaku ãeskoslovenského dívãího skautingu – Ïlutého trojlístku se dvûma modr˘mi hvûzdami, které symbolizují zákon a slib skautek. Stfiední trojúhelné Ïebro ukazuje cestu vzhÛru. ·lehající plameny symbolizují lásku

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a

10 11

Obr. 10. Komplet darovan˘ v roce 1996 rodinou Manrique de Lara (ã. 146 abcd). (Foto Petr Hron) Obr. 11. Detail plá‰tíku ze zlatého atlasu ze druhé poloviny 18. století (ã. 10 b). (Foto Ale‰ Kacetl)

40 Nepodepsan˘ dopis vedoucí skautek a vûzeÀkynû z totalitní doby pro paní Dagmar Skálovou ze dne 21. 2. 1983. Za poskytnutí tohoto dopisu dûkuji PhDr. Janû DoleÏelové.

111

k lidem. Komplet je u‰it z modré viskózy plátnové vazby, na niÏ jsou aplikovány skautské symboly ze silnûj‰í sytû Ïluté tkaniny, doplnûné zlat˘m buliónem a kovov˘mi ãoãkami. Ruãnû paliãkovaná krajka ze zlatého dracounu a lametky lemuje rukávky. Porta z dvoubarevn˘ch smyãek je strojová. Pod‰ívka je z okrovû Ïlutého umûlého vlákna plátnové vazby. Toto obleãení bylo zvefiejnûno ve „‰palíãcích“ a v nedatované broÏufie Vûry Reme‰ové. Bfietislav ·torm navrhl je‰tû závûs, kter˘ zhotovila firma Heinricha Grünfelda v Praze. Tato ozdoba ze Ïlutého kovu, patrná pouze na fotografii v publikaci Antonína Novotného z roku 1948, se bohuÏel nedochovala. Sestávala se z drobné skautské lilie, na níÏ byl zavû‰en trojístek se symboly ve zvût‰eném mûfiítku.41 Kromû fieholnic a duchovních to byly jediné skautky, které smûly Jezulátko samy oblékat. Dûlo se tak vÏdy ke 22. únoru, kdy se slaví svûtov˘ Den sesterství. Dnes se jiÏ v této tradici nepokraãuje. V instalaci klá‰terního muzea jsou ve vitrínách je‰tû ãtvery obleãky a troje spodní krajkové ko‰ilky s otvory pro ruce a s men‰ím límeãkem. ·atiãky z ãervené viskózy atlasové vazby (ã. 44 ab) byly darovány v roce 1958 z Vietnamu. Na v˘‰ivce z pestrobarevné pfiíze a zlatého dracounu se v motivu hrozivû se vlnících drakÛ opût uplatÀuje malba jehlou. KristÛv monogram s kfiíÏkem na pfiedním díle ‰atÛ má nepochybnû draka zkrotit. Fotografie najdeme v posledních dvou broÏurách s textem Vûry Reme‰ové. âernobíl˘ snímek pfiekvapivû zafiadil do svého textu také Ivo Kofián.42 Bûlostn˘ obleãek, hodící se spí‰e pro nevûstu, vûnoval Jezulátku v poslední tfietinû 20. století Ben Jarrales z Manily (ã. 71 ab). První vrstva z tkaniny plátnové vazby z umûlého vlákna je po‰ita umûl˘mi pajetkami, na ni je na‰ita bavlnûná síÈ s ruãní v˘‰ivkou z bílé pfiíze, umûl˘ch pajetek a perliãek. Pod první vrstvou se nachází je‰tû svûtle Ïlutá tkanina z viskózy a pod‰ívka z bílého vliselínu. Krajky jsou vyrobeny strojovû. Pro pfiíli‰ velké rukávy nemohl b˘t tento obleãek pouÏíván a nebyl publikován. Karmelitky z Monasteria de la Visitación de Santa María v Ekvádoru darovaly ve tfietí tfietinû 20. století ‰ateãky ze smetanovû bílé tkaniny rypsové vazby z umûlého vlákna bez pod‰ití (ã. 91 ab). Na pfiedním díle je barevnou vlnou a lurexem vy‰it kfiíÏ s paprsky mezi spirálovit˘mi úponky. Nad kfiíÏem visí státní vlajka Ekvádoru doplnûná samolepkou na diagonálnû komponované Ïerdi. Plá‰tík z ãerveného semi‰e zdobí v˘‰ivka s motivem dvou stojících jelenÛ mezi spirálovit˘mi rozvilinami. Také tyto ‰aty mají nevhodn˘ stfiih rukávÛ. Pfiesto je nalezneme v poslední broÏufie Vûry Reme‰ové. Poslední ‰aty v muzeu byly radostn˘m pfiekvapením, komentovan˘m v denním tisku. Poãetná skupina ãlenÛ rodiny Manrique de Lara, Ïijící na Kanársk˘ch ostrovech, pfiivezla v kvûtnu 1996 Jezulátku obleãení (ã. 146 abcd) u‰ité z ornátu pocházejícího z 19. století. ·aty, které byly do souboru pfiidány dodateãnû, nebyly A. Vodiãkovou popsány. Nyní nelze v pfiítmí instalace za lesknoucím se sklem vitríny spolehlivû rozli‰it materiály textilií a techniky jejich zhotovení. Jedná se o dvû rÛzné tkaniny z hofiãicovû Ïlutého a olivovû zeleného brokátu protkávaného zlat˘m vláknem. ·aty mají stfiední díl Ïlut˘ a postranní ãásti s voln˘mi rukávky zelené, na plá‰tíku jsou dva Ïluté díly sesazené do pravého úhlu tak, aby zelené mohly mezi nimi vytváfiet trojúhelníky. Vzor je na zeleném podkladû sestaven z v˘razn˘ch akantov˘ch rozvilin, na Ïlutém podkladû ze stylizovan˘ch kvûtÛ s akanty, které jsou na plá‰tíku staÏené prstenci. V˘‰ivka ze zlatého dracounu, buliónu a pajetek ve vysokém reliéfu písmen IHS zdobí horní ãást ‰atÛ. Na brãálovû zelené pod‰ívce plá‰tíku je v‰ito vûnování s erbem rodiny a datováním, ozdobené krajkou ze zlatého dracounu. Rukávky nejsou pfii‰ity k ‰atÛm. Ve vitrínû v podkruchtí jsou umístûny ‰aty neznámého pÛvodu ze druhé poloviny 20. století (ã. 76 a). Jsou u‰ité ze zlaté tkaniny plátnové vazby se symetrickou srdãitou v˘‰ivkou kvûtÛ a listÛ na volutov˘ch úponkách ze zlatého dracounu, lametek a ozdobn˘ch nití. Pfii dolním okraji probíhá mofiská vlna. Stfiih je nevhodn˘, chybí rukávy. ·aty jsou doplnûny novûj‰ími dary – bílou ko‰ilkou bez rukávÛ a bíl˘m plá‰tûm s bohatou v˘‰ivkou ze stromkovitû kladen˘ch kvûtÛ. Skuteãnost, Ïe je Jezulátko po staletí oblékáno do historick˘ch textilií, svûdãí o stále Ïivé tradici a kulturnosti ãlenÛ fiádÛ a ãlenek kongregací, starajících se v minulosti i v souãasnosti o nejznámûj‰í praÏskou, byÈ tak drobnou plastiku. Na druhou stranu je nutné si uvûdomit, Ïe se dfiíve ãi pozdûji vynofií otázka jejich trvalého uloÏení do klimatizovaného prostfiedí a bude nutno ji fie‰it. Na obnoveném mramorovém oltáfii, uloÏené v nedávno zrestaurované skvostné stfiíbrné skfiíÀce, která byla vytvofiena pfiedními praÏsk˘mi zlatníky, je Jezulátko i bez svého jedineãného souboru parament tím nejvzácnûj‰ím klenotem.

112

41 Dodateãnû bylo ke skautskému obleãení pfiidáno pouzdro se závûsem ze Ïlutého a bílého kovu s trojím puncováním na úchytce. Na paprsãitû zvlnûném podkladu je do ‰estilaloãného rámu zasazena skautská lilie. Do etue je vloÏen je‰tû jeden drobnûj‰í závûs z obecného kovu se skautskou lilií, pfiipevnûnou na fietízkách se tfiemi ovûsky a deseti drobn˘mi sklenûn˘mi kaménky. Vût‰í závûs 5,8 x 5,8 cm, men‰í závûs d. 20,5 cm, lilie 2 x 1,8 cm. 42 Ivo KO¤ÁN: Sochafiství, in: Emanuel POCHE (ed.): Praha na úsvitu nov˘ch dûjin, Praha 1988, s. 451.

Dûkuji sestfie Gedeonû Kowalské CDSCIJ a paní Mgr. Julii Mazúrkové za jejich trpûlivou pomoc a spolupráci.

Obr. 12. Detail „tygfiích“ ‰atÛ z druhé poloviny 19. století (ã. 27 a). (Foto Ale‰ Kacetl)

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 2 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – I . â Á S T | H e l e n a â I Î I N S K Á / P r a Ï s k é J e z u l á t k o a j e h o g a r d e r o b a