Hartwig Hausdorf
Tajemná historie 2 Spiknutí za bílého dne
KNIŽNÍ KLUB
Hartwig Hausdorf GEHEIME GESCHICHTE 2 Die Verschwörung bei Tageslicht Copyright © 2012 by Argo Verlag, Marktoberdorf, Germany Alle Rechte vorbehalten Translation © 2016 by Vladimír Čadský ISBN 978-80-242-5059-5
Obsah
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Naše dějiny jsou manipulovány 1 Anubis v australské buši . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Když EgypŅané dopluli do Austrálie Náhodný objev – Prastaré hieroglyfy z doby prvních dynastií – Chronologie jednoho ztroskotání – Vzpoura felláhů – Dosud žádné systematické vykopávky – Klokani v Egyptě a papyrus v Queenslandu 2 Exodus pod vodou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Ponorkou do „Nového světa“ Úspěch na čtvrtý pokus – Svědectví osmi svědků – Přes oceán do „země zaslíbené“ – „Svítící kameny“ – Ponorka se hebrejsky řekne „soleleth“ – Návštěva z ohnivého sloupu – „Božský kompas“ – Shrnutí 3 „Létající štíty“ nad starým Římem . . . . . . . . . . . . 36 Kdo před 1800 lety vyslal družici na oběžnou dráhu? Romulovo blízké setkání 4. druhu – Z nebe spadl „štít“ – Zjevení lodí a ohnivé koule – Satelit na minci
4 „Božská“ pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 UFO dopomohlo Karlu Velikému k vítězství Boj o Sigiburg – Nic ojedinělého – Rudě planoucí „obranné štíty“ nad kostelem 5 Dívka a věčné světlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Nálezy mumií zpochybňují náš obraz historie Hrobka na Via Appia – Ve vší tajnosti znovu pohřbena – „… překrásná dívka vznešeného rodu“ 6 Případ pro UNESCO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Ztracená mapa Číny Piriho Reise Kolumbus jako vzor – Senzační objev – Oficiálně objevena teprve roku 1820 – „Možná měli letadlo“ – „… nebo rovnou satelit?“ – Na smrt s hlavou vztyčenou – Mimozemské vlivy – Stopy vedou na Dálný východ – „Mapa tohoto druhu…“ – Ztracené předlohy – Hledáme společně – Případ pro UNESCO 7 „Moi, je suis Charlemagne!“ . . . . . . . . . . . . . . . 77 Temná tajemství v životě Napoleona Bonaparta ŠŅastná hvězda a znovuzrození – Josefínin duch a Napoleonovo proroctví ohledně Ruska – Způsobil Napoleonovu smrt arzén? – V hodině smrti 8 OběŅ spiknutí kvůli následnictví . . . . . . . . . . . . . 83 Rozluštění hádanky okolo mýtu Kašpara Hausera Nejprve ho zavřeli – Přes noc senzací – Viděl i potmě – Vražedný pokus – Příjemnější stránky života – Vrah unikl nepoznán – Cui bono? – Hádanku umí vyřešit genová technika
9 „Pohlceni“ mrakem“ (I) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Den, kdy zmizeli vojáci norfolského pluku Záložníci na frontu – Akta nevysvětlitelného – Bez kontaktu s nepřítelem – Vítaná alternativa? 10 „Buï Bohu chvála, zvíře je mrtvé!“ . . . . . . . . . . . . 103 Nejčernější kapitola rodu Windsorů „Dětská zrůda“ ze zámku Sandringham – Člověk s lidskými city – Reakce nehodná královské důstojnosti 11 „Pohlceni“ mrakem (II) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Nezbyla po nich ani stopa, ale nepřítel za to nemohl Den, kdy zmizel poručík Reynard – Neměl čas ani na signál SOS – Záhadná „třetí síla“ zasahuje – Jako by se rozplynuly ve vzduchu 12 Zóny smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Co se stalo roku 1958 na Uralu Jedna katastrofa za druhou – „China Syndrome“ – Horší než Černobyl? – Výbuch depa s jadernými zbraněmi 13 Oficiálně už byli mrtví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Smuteční řeč prezidenta Nixona za Apollo 11 „Kosmické lodě s mrtvými astronauty…“ – „Eagle“ bez technické kontroly – Měli Armstrong a Aldrin ještě naději? 14 Na tajné misi v Mexiku? . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Co hledala NASA v „Sierra del Silencio?“ Nefunguje rádio, nefunguje radar – Vysoká návštěva – Podivné útvary a zmatená zvířata – Ohnivé koule a záhadné obrazy ve skalách
15 Vražda ve Vatikánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Papež, který vládl jen 33 dní Vyhlášení války Vatikánu – „Ne vždy se o to postará Pán…“ – Vrazi byli rychlejší 16 Špinavý obchod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Krvavý lov na Kaddáfího Smrt v Tyrhénském moři – Obžaloba z velezrady – Nežádoucí svědci odstraněni? – Pavučina lží – Kumulace záhadných úmrtí – Ramstein nebyla nehoda – Žaluji! 17 Trn v patě supervelmoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Bezejmenní nezvěstní ve Vietnamu Záminka: začalo to v Tonkinském zálivu – Poděkování vlasti: obžaloba – Světlo v temnotách: NSA vyšetřuje – Dilema: Válka nebyla nikdy oficiálně vyhlášena – Poslední dějství: „Missing in Action“ 18 Spiknutí za denního světla . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Co se 11. září 2001 stalo doopravdy? Řekni, kde ti letci jsou – Předem položené nálože – Dvojitý úder – Maskované střely s plochou dráhou letu? – „Američané, žádní cizinci“ – Svědomí upřímné Ameriky Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Seznam literatury a pramenů . . . . . . . . . . . . . . . 173 Zdroje ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175
Předmluva Naše dějiny jsou manipulovány „Rozdíl mezi Bohem a historiky je ten, že bůh už nemůže měnit minulost.“ Samuel Butler (1835–1902)
Před očima nás všech se odehrává spiknutí nesmírného rozsahu. Je to spiknutí proti průběhu našich dějin, proti všemu, co poznačilo ne vždy pokojné soužití obyvatel této planety, ano – v poslední instanci dokonce spiknutí proti samotné realitě! Nikdy dříve totiž nebylo jednodušší – a také se to nikdy nedělalo tak často jako za našich časů – zásadně manipulovat s věcmi, které se nám odehrávají přímo před očima. Měnit průběh událostí i jejich smysl tak zevrubně, že nakonec znejistíme a začneme pochybovat, co jsme vlastně viděli a slyšeli. Pomalu už nevěříme vlastním smyslům, což v sobě skrývá latentní nebezpečí, jehož důsledky ještě ani nejsme schopni přehlédnout. Hrozí nám nebezpečí, že natrvalo ztratíme všechny své záchytné body v systému souřadnic, který beztak ne zcela dostatečně označujeme pojmy jako zkušenost, vědění a zdravý lidský rozum. Quo vadis, malý modrý korábe se sedmi miliardami duší na palubě? Nejcennějším a často také nejochotnějším nástrojem v rukou těch, kdo překrucují obraz našich dějin a reality, jsou moderní sdělovací prostředky s dnes téměř neomezenými technickými možnostmi, které ještě před pár lety patřily do říše science fiction. Dnes se jako o překot – s cílem získat pěkný příběh nebo i kvůli „political correctness“ – konstruují případy, jež získávají kvazireálný status teprve svým zveřejněním. Ano, tak daleko to jde, byŅ to lze 9
stěží pochopit: padělaná skutečnost. Kdo viděl film „Good Bye, Lenin“ vezoucí se na vlně nostalgie po NDR – v Německu výstižně zvané „ostalgie“ –, ten bude vědět, o čem mluvím. Před několika lety, v první knize na téma skutečností odsouzených na smetiště dějin, jsem byl nucen konstatovat: „Vedle našeho ,posvěceného‘ dějepisectví tak docela určitě existuje cosi, čemu s oblibou říkám ,tajné dějiny‘“. Kniha sotva vyšla, když se událo něco, co mělo zde citovaná slova se vší parádou potvrdit. Byla by to látka pro hollywoodský thriller první kategorie. Skupina mocných spiklenců zde pořádá „představení“, jež ve dvou nejvýznamnějších městech Spojených států stojí život tisíce nedobrovolných statistů. A bezprostředně poté předkládá jména a totožnost viníků, kteří stáli za událostmi, přestože ty údajně přišly stejně nečekaně jako blesk z čistého nebe. Že ovšem při bližším pohledu předkládaná vysvětlení a tvrzení za fakty více než pokulhávají, se záměrně ignoruje. Naopak jsou nám do omrzení předkládána oficiální prohlášení a já se docela vážně obávám, že jednoho (nepříliš) krásného dne bude dokonce zakázáno šířit o událostech 11. září jinou „pravdu“ než tu, kterou nám předepisuje vedení poslední „supervelmoci“, která nám na Zemi zbyla. Na jedno bychom však neměli zapomínat. Ze lži se nestane pravda jen proto, že se dost často a dost přesvědčivě opakuje. To platí ve stejné míře pro nešŅastné události 11. září 2001 jako pro jiné případy, v nichž jsou manipulovány a padělány oficiální dějiny. Některé z nich – znovu mluvím o červené niti, která sahá od šerého dávnověku do našich dnů, po práh třetího tisíciletí – představuji v této knize. Ta je zároveň pokračováním prvního svazku „Tajné dějiny – Co nám historikové zamlčují“. Slova úvodu bych chtěl uzavřít bonmotem literáta, jenž zásadě nepředkládat lži zůstal důsledně věrný až do samého konce: „Že se věci dějí, to neznamená nic, ale že se o nich ví, to znamená všechno.“ Egon Fridell (1878–1938)
10
Přeji vám nyní, ctěné čtenářky a čtenáři, abyste také při četbě této knihy prožívali napínavé a fantastické dobrodružství při pátrání po stopách tak vehementně zamlčovaných a pod pláštíkem zapomnění ukrytých, avšak o nic méně reálných skutečností našich „tajných dějin“. Hartwig Hausdorf
11
1 Anubis v australské buši Když EgypŅané dopluli do Austrálie „Věda nesmí fakta, která se objevují výjimečně a nezapadají do běžných vědomostních schémat, jednoduše ignorovat. Je povinna to vysvětlit“ Alexis Carrel (1873–1994) lékař, biolog a nositel Nobelovy ceny Již slavný norský etnolog Thor Heyerdahl (1914–2002) se za svého života pokoušel podat důkaz, že se staří EgypŅané dostali na svých dalekých cestách mnohem dále, než jak soudí klasické dějepisectví. Jeho cesta přes Atlantik na papyrovém voru „Ra“, kterou uskutečnil v letech 1968/69 a jíž chtěl dokázat, že obyvatelé země na Nilu museli vstoupit na půdu Nového světa už dávno před Kolumbem, je dnes legendární. Ovšem indicií je daleko více. V předchozím svazku jsem se zmínil například o existenci skalních rytin v jeskynním systému amerického státu Illinois, jež zcela zřetelně zobrazují egyptské božstvo s šakalí hlavou „Sobek-Ra“. EgypŅané však nedorazili jen k americkým břehům, ale jejich objevitelská vášeň je zahnala i do daleko vzdálenějších krajů. Mám na mysli dosud neznámý příběh raných egyptských objevitelů, kteří přistáli u břehů „pátého světadílu“ – tedy Austrálie. To jsou zcela nové poznatky, které mohou přepsat dějiny, jak je známe. Jde o objev naprosto neznámých skalních rytin se staroegyptskými hieroglyfy a zobrazeními bohů, jež byly nalezeny v národním parku „Hunter Valley“, rovných 100 kilometrů na sever od Sydney. První zmínky o těchto záhadných rytinách pocházejí ze začátku 20. století, a to od několika lidí, kteří žili v jejich bezprostředním okolí. V padesátých letech navštívilo naleziště potají jen pár dalších, kteří o něm věděli, pak zase upadlo na dlouhá desetiletí do zapomnění. 13
Náhodný objev Teprve počátkem osmdesátých let je náhodně znovu objevil jistý muž, když hledal ztraceného psa. Brzy na to se do Hunter Valley vydal tým odborníků na starověk z univerzity v Sydney. Badatelé však ukončili své výzkumy již po šesti měsících s prohlášením, že jde jen o padělky. To je přímo fatální: jakmile se historikům starověku nějaké nálezy nehodí do tradičního obrazu dějin, nutně skončí na smetišti „podvodů a padělků“. A ještě častěji se o podobných nálezech jednoduše mlčí. V případě staroegyptských hieroglyfů z Hunter Valley to byla pravděpodobně zřetelnost a nezaměnitelnost zobrazení, jež experty zneklidnily natolik, že začali větřit podvod. Z obav o svou „dobrou pověst“, kterou by uznáním takových převratných artefaktů dali v sázku, viděli jen jedinou cestu, a to prohlásit všechna vyobrazení paušálně za neobratné podvrhy. A to bez ohledu na fakt, že šlo-li o podvod, musel by patřit k těm nejfundovanějším a nejpromyšlenějším. Neznámý původce – taškář každým coulem – by musel mít vynikající znalosti staroegyptského písma, aby před více než 100 lety v tehdy ještě těžko přístupném kraji vytvořil s tak nesmírnou námahou pouhý šibalský kousek. Proč, a za jakým účelem? Je na pováženou, když se musíme utíkat k hypotetické a přitom k nemalým obětem ochotné „padělatelské mafii“ pokaždé, když je v sázce naše zaběhnutá tradiční představa dějin. Dnes se o další průzkum naleziště zasloužili hlavně dva nezávislí badatelé. Je to David Fitzgerald, který znovu objevil místo koncem osmdesátých let a zbavil je suti a kamení. Podle něj je hotová hádanka, proč věda takové senzační nálezy tak důsledně ignorovala. Druhým badatelem je Paul White, jenž na místě provádí výzkumy od roku 1993 a o nalezišti natočil několik videofilmů a zveřejnil své závěry.
Prastaré hieroglyfy z doby prvních dynastií Tyto hieroglyfy a kresby se převážně nacházejí ve skalní rozesdlině – jde vlastně o skalní blok očištěného pískovce na skalním útesu, jenž vytvořil jakýsi druh „komory“ ze dvou protilehlých 14
Obr. 1: Anubis, staroegyptský bůh mrtvých se psí hlavou, na skalní kresbě v australském Hunter Valley
skalních stěn vzdálených od sebe od dvou do čtyř metrů, na užším konci překryté plochou skálou. Starší zprávy říkají, že když byla skalní galerie objevena, byla vyplněna kamením. Původně kryly ploché skály skalní rozsedlinu celou, ale některé z nich se ze skaliska zřítily po sesuvu půdy. Rozsedlina se podobá jeskyni a lze se do ní dostat jen po jakémsi kamenném žlabu. To všechno je dobře skryto pohledům, takže pokud to tady neznáte, můžete přejít kolem a ani si ničeho nevšimnete. Když divák vyšplhá přes kamenný žlab nahoru a vstoupí do galerie, uvidí hned celou řadu silně zvětralých skalních kreseb, u nichž jde zcela zřetelně o staroegyptské symboly. V každém případě se zcela jasně liší od kreseb Aboriginců rozšířených v buši a působí v tomto prostředí docela cize. Viditelně erozí poznamenaná pískovcová skála je pak v dalším průběhu pokryta do hloubky rytými hieroglyfy, doprovázenými zřetelně rozpoznatelnými staroegyptskými symboly, jako jsou sfinga, hadi a posvátný skarabeus. 15
Obr. 2: Výřez ze zhruba 250 hieroglyfických znaků, jejichž existenci oficiální historické bádání ignoruje.
Najdeme tam na 250 hieroglyfických znaků. A na konci „komory“, chráněna zbývajícím kusem skalního přístřešku, upoutá naši pozornost podivuhodně zřetelná a dobře zachovalá figura. Je to staroegyptský bůh Anubis, bůh mrtvých s psí hlavou, jehož bychom v australské divočině rozhodně nečekali. Paul White a jeho tým strávili spoustu času kopírováním písemných znaků zvěčnělých ve skalách a pokusy o jejich přeložení. Přitom se záhy ukázalo, že hieroglyfy jsou velice staré; fakticky představují archaický styl z doby prvních dynastií. Tento zcela raný typ písma je velice málo známý, přeložit ho dovede jen hrstka egyptologů. Klasické slovníky začínají až mnohem rozšířenější staroegyptštinou střední fáze vývoje jazyka. Staré hieroglyfy však obsahují rané formy znaků, které korelují se starofénickým a sumerským písmem. Pomalu se ukazuje, proč archeologové z univerzity v Sydney nestačili žasnout a mysleli si, že mají co dělat se špatně provedenými padělky: myšlenka, že staří EgypŅané už v tak dávných dobách cestovali přes půlku světa, je pro pravověrné archeology zkrátka příliš fantastická! 16
