HAMARTOM INTESTINÁLNÍ ADENOMYOM STØEVA U PSA. KASUISTICKÉ SDÌLENÍ

KLINICKO-PATOLOGICKÉ KASUISTIKY  PØÍLOHA 2

HAMARTOM – INTESTINÁLNÍ ADENOMYOM STØEVA U PSA. KASUISTICKÉ SDÌLENÍ HAMARTOMA OF THE INTESTINE IN A DOG. A CASE REPORT F. JELÍNEK1, M. MARX2 1

Veterinární histopatologická laboratoø, Praha 2 Veterinární klinika Sokolníky, Praha

SOUHRN U vykastrované feny, køížence, se pøibližnì v pìti letech života objevil chronický vomitus bez alterace celkového zdravotního stavu. Po pìti letech onemocnìní pes výraznì hubl a byl pøiveden k vyšetøení na naši kliniku. Nativní rtg vyšetøení prokázalo plynatost gastrointestinálního traktu a zpomalenou evakuaci obsahu ze žaludku. USG vyšetøením jsme zjistili dilataci žaludku a tenkého støeva, kyvadlový pohyb obsahu v tenkém støevì a kaudálnì od žaludku útvar velikosti 4,4 × 2,2 cm. Laparotomie odhalila zesílení stìny terminálního úseku jejuna a subtotální strikturu v délce asi 2 cm. Kraniálnì od striktury bylo støevo výraznì dilatované, pøibližnì na prùmìr 4 cm. Ve zmìnìném úseku støeva prominovalo nìkolik polypózních útvarù do lumen. Histopatologické vyšetøení ukázalo hyperplazii støevních krypt, vaziva submukózy, výraznou hyperplazii svalové vrstvy, v níž byly dutiny vystlané zèásti diferencovanou sliznicí, pøevážnì však jednou vrstvou epitelií charakteru enterocytù. Hyperplastická byla také intramurální nervová tkáò a subserózní vazivo. Pøítomna byla i zánìtlivá reakce, místy pyogranulomatózního charakteru. Lézi jsme diagnostikovali jako hamartom tenkého støeva. Pooperaèní prùbìh byl bez komplikací a šest mìsícù po operaci je pacient bez klinických pøíznakù onemocnìní a jeho hmotnost se výraznì zvýšila. Klíèová slova: hamartom, støevo, pes, klinika, patologie

SUMMARY Chronic vomitus without alteration of general health state appeared in a spayed female of crossbred dog at age of approximately five years. After further five years duration of this symptom the dog considerably lost its weight and was presented to our clinic. Native X-ray examination showed bloating of the gastrointestinal tract and delayed evacuation of content from stomach into the intestine. USG examination proved dilatation of the stomach and the small intestine, pendular motion of intestinal content and a formation size of 4.4 x 2.2 cm situated caudally from the stomach. Laparotomy disclosed a thickened wall of terminal jejunum and subtotal stricture cca 2 cm long Cranially from the stricture a marked dilatation of the small intestine, up to 4 cm of diameter, occured. In the altered segment of the intestine several polypoid formations protruded into the lumen. Histopathological examination demonstrated 13


hyperplasia of the mucosal crypts, connective tissue of the submucosa and marked hyperplasia of the muscle layer in that some cavities were present. They were linned by differentiated intestinal musosa or simple columnar epithelium of enterocytes appearance. Intramural neuronal plexuses and subserosal connective tissue were hyperplastic as well. Inflammatory reaction, including some pyogranulomas were also diagnosed. Described lesion was diagnosed as hamartoma of the small intestine. Postoperative course was without any complications and six months after the surgery the patient is free of any clinical symptoms of diesease and her body weight increased considerably. Key words: hamartoma, intestine, dog, clinic, pathology

Úvod Léze hamartogenního charakteru žaludku a støeva u psù se vyskytují vzácnì a v dostupné literatuøe jsou publikována jen ojedinìlá sdìlení. Taulescu et al. (2013) popsali hamartom hladké svaloviny polypózního vzhledu v žaludku 10letého psa plemene nìmecký boxer. Hamartomatózní sliznièní polypy, které èásteènì obturovaly lumen tenkého støeva, diagnostikovali u dvou psù Brown et al. (1994). Pøípad kolorektální hamartomatózní polypózy a ganglioneuromatózy u štìnìte dogy publikovali Bemelmans et al. (2011). Pøedmìtem tohoto pøíspìvku je popis klinických symptomù, terapie a histopatologického obrazu hamartomu lokalizovaného v terminálním úseku jejuna u psa. Vlastní pozorování Klinické vyšetøení a terapie Pacientem byla vykastrovaná fena, køíženec. Od 4–5 rokù jejího vìku majitelka pozorovala chronický vomitus bez alterace celkového zdravotního stavu a ztráty apetitu. Trus mìl normální konzistenci, objem a vzhled. Majitelka, povoláním lékaøka, psa dlouhodobì sama léèila orální aplikací pøípravkù 14

Famosan a Degan a po dobu nìkolika mìsícù pøed navštívením naší kliniky i blíže nespecifikovanými psychofarmaky. Frekvence zvracení se však postupnì zvyšovala a nebyla ovlivnitelná ani zmìnou krmiva. V prùbìhu posledních šesti mìsícù pes zhubl o 50 % tìlesné hmotnosti, z 12 na 6 kg, a to navzdory zachovalému apetitu. Na naši kliniku pøivedla majitelka fenu ve vìku 11 rokù. Pes byl aktivní, ale vyhublý, bøišní dutina byla palpaènì nebolestivá, Specifická hmotnost moèi byla 1,018 a její biochemické vyšetøení neprokázalo odchylky od fyziologických hodnot. Hematologické a biochemické vyšetøení nechala majitelka provést na svém pracovišti. Konkrétní data nám neposkytla, ale sdìlila, že hodnoty vyšetøovaných parametrù byly v rámci fyziologických mezí. Nativní rtg vyšetøení bøišní dutiny prokázalo plynatost gastrointestinálního traktu (obr. 1). Rtg vyšetøení pomocí kontrastní látky prokázalo znaènì zpomalenou evakuaci barya ze žaludku. Teprve po 60 minutách od aplikace byl patrný náznak postupu do duodena (obr. 2, obr. 3) Sonografické vyšetøení ukázalo dilataci žaludku tekutým obsahem, dilataci tenkého støeva a kyvadlový


Obr. 1: Nativní rtg snímek. Plynatost v GIT. / Native radiograph. Bloating of the gastrointestinal tract

Obr. 2: Kontrastní vyšetøení pomocí barya. Snímek bezprostøednì po podání kontrastní látky. / Contrast examination by means of baryum. Radiograph taken immediately after administration of the contrast substance. 15


Obr. 3: Kontrastní vyšetøení pomocí barya. Snímek za 60 minut po podání kontrastní látky. Pasáž je velmi zpomalena. / Contrast examination by means of baryum. Radiograph taken 60 min. after administration of the contrast substance. Passage is very decelerated.

Obr. 4: Makroskopický vzhled zmìnìného segmentu støeva. / Macroscopic appearance of alterated segment of the intestine. 16


Obr. 5: Hyperplazie støevních krypt, vaziva submukózy (žlutá šipka), submukózních nervových plexù (modrá šipka) a dutiny ve svalové vrstvì vystlané diferencovanou støevní sliznicí (zelené šipky). Barveno hematoxylinem a eosinem. / Hyperplasia of the intestinal crypts, connective tissue of the submucosa (yellow arrow) and submucosal neuronal plexuses. Cavities in the muscular layer are linned by the differentiated intestinal mucosa. Staining with hematoxylin and eosin.

pohyb støevního obsahu. Kaudálnì vpravo od žaludku jsme zjistili zmìnu tvaru tenkého støeva velikosti 4,4 × 2,2 cm. Jevila se jako vícevrstevné uspoøádání pøipomínající invaginaci. Po dohodì s majitelkou jsme provedli v celkové anestezii probatorní laparotomii. K premedikaci jsme použili i. v. aplikovaný Dexdomitor 0,5 mg/1 ml v dávce 0,1 ml, pro úvod do anestezie jsme použili Norofol v dávce 1,2 ml aplikovaný i. v. a k vlastní anestezii jsme použili isofluran ve specialitì Aerrane. Laparotomie odhalila zesílení stìny terminálního úseku jejuna a subtotální strikturu v délce asi 2 cm. Kraniálnì

od striktury bylo støevo výraznì dilatované, pøibližnì na prùmìr 4 cm. Kaudálnì od útvaru mìlo normální vzhled (obr. 4). Resekovali jsme lézi a asi 20 cm dilatovaného úseku. Vzhledem k nepomìru prùmìru spojovaných úsekù støeva jsme provedli anastomózu end-to-side. Pooperaèní péèe spoèívala v aplikaci potencovaného amoxicilinu – Noroclav inj. – 1 ml i. m. po dobu ètyø dnù a následnì Noroclav tbl. po dobu pìti dnù. Kromì toho jsme i. v. aplikovali gentamycin ve specialitì Aagent 0,6 ml v rámci infuzní podpory (Infusio Hartmanni). K analgezii jsme bezprostøednì po operaci použili buprenorfin ve specialitì Bupaq 17


Obr. 6: Hyperplazie støevních krypt, submukózního vaziva (modrá barva) a submukózních nervových plexù (zelené šipky). Barveno modrým trichromem. / Hyperplasia of the intestinal crypts, connective tissue of the submucosa (blue color), and submucosal neuronal plexuses (green arrows). Staining with blue trichrome.

0,3 ml/i. v., první den po operaci byl aplikován Tolfedin 0,6 ml i. m. a Ranital inj. Pooperaèní prùbìh byl bez komplikací. Kontrolní USG vyšetøení provedené dva dny po zákroku ukázalo zesílení støevní stìny v místì anastomózy (6 mm) a kraniálnì od ní dilatovaný úsek – lumen 1,5 cm. Pøi peristaltické vlnì docházelo v tomto úseku k èásteènému zpìtnému toku zažitiny (kyvadlový pohyb). Vzhledem k bezproblémovému pooperaènímu prùbìhu a absenci GIT problémù jsme další USG vyšetøení provedli až desátý den po operaci spolu s odstranìním kožních stehù a dále za jeden a šest mìsícù po operaci. Tato vyšetøení neprokázala ani zesílení støevní stìny, ani dilataci 18

lumen støeva, ani odchylky v peristaltice. Bìhem tìchto šesti mìsícù se hmotnost feny zvýšila z 6 na 10 kg. Histopatologické vyšetøení K histopatologickému vyšetøení jsme odebrali dva vzorky velikosti asi 2 × 1 × 1 cm a 1,5 × 1,3 × 1 cm. Bioptáty byly fixovány 10% pufrovaným formalínem, zpracovány bìžnou parafínovou technikou a histologické øezy o síle 5 μm jsme barvili hematoxylinem a eosinem. Další øezy jsme barvili modrým trichromem a k prùkazu glykoproteinù jsme použili reakci PAS. Intramurální nervové pletenì jsme vyšetøili imunoperoxidázovou metodou pomocí protilátky proti kyselému


fibrilárnímu proteinu glie (Anti-Glial Fibrillary Acidic Protein, DakoCytomation, øedìní 1 : 500), proti neuron-specifické enoláze (Anti-Human Neuron-Specific Enolase, DakoCytomation, øedìní 1 : 100) a proti neurofilamentùm (Anti-Human Neurofilament Protein, DakoCytomation, øedìní 1 : 100). K vizualizaci vazby protilátek jsme použili Starr Trek Universal HRP Detection System (Biocare Medical). Preparáty byly následnì dobarveny hematoxylinem. V jednom vzorku byl na jeho povrchu segment sliznice s hyperplastickými

kryptami bez dalších patologických zmìn. Pøi bázi sliznice byla úzká zóna smíšené zánìtlivé infiltrace, vèetnì eozinofilù. Lamina submucosa byla mírnì hyperplastická, výraznì vaskularizovaná, obsahovala nìkolik dilatovaných lymfatických cév. Vazivo submukózy místy infiltrativnì prorùstalo do lamina propria a lamina muscularis (obr. 5, obr. 6). Svalová vrstva byla hyperplastická a obsahovala tøi dutiny rozdílného tvaru a velikosti, které byly zèásti vystlané sliznicí tenkého støeva, pøevážnì však výstelku dutin tvoøila zvlnìná vrstva cylindrických nebo

Obr. 7: Dutiny ve svalovinì jsou zèásti vystlány diferencovanou sliznicí (horní roh vpravo) a jednovrstevným cylindrickým epitelem charakteru enterocytù, místy s tvorbou krypt. Pod výstelkou je zmnožené a mírnì zánìtlivì infiltrované vazivo. V lumen dolní dutiny jsou poèetné neutrofily. Barveno hematoxylinem a eosinem. / Cavities in the muscular layer are linned by differentiated intestinal mucosa (upper right corner of the picture), and by single layer of enterocytes morphology with some intestinal crypts. Mild inflammatory infiltration is in the hyperplastic connective tissue situated under the epithelium. Numerous neutrophils are in lumen of the inferior cavity Staining with hematoxylin and eosin. 19


Obr. 8: Nodulární akumulace diferencované tukové tkánì v subserózním vazivu. Útvar má charakter lipomu. Barveno hematoxylinem a eosinem. / Nodular accumulation of differentiated adipose tissue located in the subserosal connective tissue. The formation is of lipoma apperance. Staining with hematoxylin and eosin.

kubických epitelií pohárkovitého typu s ojedinìlými kryptami. Subepitelové vazivo v místech jednovrstevné epiteliální výstelky bylo infiltrováno smíšenou zánìtlivou celulizací s pøevahou plasmocytù, která se šíøila i do intersticia svaloviny v okolí dutin (obr. 7). V lumen dvou dutin byly akumulované neutrofily a eozinofily promísené s hlenem, které ale neinfiltrovaly epitel. V lamina muscularis bylo také ložisko tvoøené zánìtlivì infiltrovaným øídkým vazivem a tubuly vystlanými enterocyty. V jednom vzorku bylo subserózní vazivo tvoøeno pøevážnì laminárnì uspoøádaným, místy výraznì vaskularizovaným, kolagenním vazivem, ve druhém vzorku byly segmenty infiltrace a substituce hladké svaloviny vazivem 20

myxomatózního vzhledu. Pod serózou byly také pøítomny nodulární formace tvoøené diferencovanou tukovou tkání (obr. 8). Submukózní nervová tkáò byla tvoøena poèetnými jednotlivými neurony nebo jejich rùznì velkými skupinami a ložisky nervových vláken s gliovými buòkami. Myenterické plexy byly pøevážnì hyperplastické a v èásti z nich byla nervová vlákna orientována perpendikulárnì k povrchu støeva. Známky degenerace nebo nekrózy neuronù jsme nezjistili. Imunohistochemické reakce na prùkaz NSE, NF, a GFAP byly v nervové tkáni silnì pozitivní (obr. 9, obr. 10). Ve druhém vzorku byl pøítomen segment ulcerace sliznice se smíšenou


zánìtlivou infiltrací šíøící se i do lamina muscularis v níž byla pøítomna také ložiska pyogranulomatózního zánìtu. V hyperplastické svalovinì byla zastižena rovnìž dutina stejné stavby jako v pøedchozím preparátu. Další zmìny byly identické s nálezem v pøedchozí biopsii. Na základì klinického prùbìhu onemocnìní, makroskopicky patrného utváøení lézí a jejich histologické stavby jsme zmìny diagnostikovali jako hamartom støeva. Diskuse Hamartomy jsou definovány jako tumoriformní úvary tvoøené

dezorganizovanými, ale zralými mezenchymálními a epiteliálními strukturami, které jsou pøítomny v místì svého obvyklého výskytu. Zjevnì pøedstavují aberantní diferenciaci, nikoli neoplastický proces, a chovají se benignì (Kusewitt a Rush, 2007). V ojedinìlých pøípadech však mùže dojít k maligní transformaci hamartomu. Head et al. (2002) rozlišují ètyøi typy tumoriformních lézí ve støevì: hamartom, tvoøený normálním epitelem a hladkou svalovinou v centru; heterotopii, která je charakterizovaná pøítomností normálního epitelu v abnormálním místì; hyperplastický inflamatorní polyp tvoøený protáhlými tubuly vystlanými normálními cylindrickými epiteliemi

Obr. 9: Myenterické plexy (zèásti oznaèené modrými šipkami) demonstrované reakcí na neurofilamenta jsou neuspoøádané a poèetné svazky nervových vláken smìøují kolmo k seróze. Imunoperoxidázová reakce. / Myenteric plexuses proved by immunohistochemical reaction to the neurofilaments (part of which is indicated by blue arrows) are not normaly arranged and numerous filament bundles are perpendicularly oriented to the serosa. Immunoperoxidase reaction. 21


Obr. 10: Demonstrace myenterických plexù reakcí na neuron-specifickou enolázu. Kromì patrné dezorganizace jsou zøejmé poèetné, silnì pozitivní neurony (èást je oznaèena modrou šipkou). / Demonstration of the myenteric plexuses by reaction to neuron-specific enolase. Despite of disorganization, numerous, strongly positive, neurons are present (part of which is indicated by blue arrows). Immunoperoxidase reaction.

a zánìtlivou infiltrací lamina propria, a lymfoidní hyperplastický polyp, v nìmž normální epitel pokrývá hyperplastickou lymfocytární tkáò. Head et al. (2003) uvádìjí ve výètu tumoriformních lézí støeva hamartomatózní polyp, charakterizovaný pronikáním vláken hladké svaloviny z muscularis mucosae do lamina propria, a pokrytý cylindrickými epiteliemi, inflamatorní polyp tvoøený akumulací bunìk zánìtlivého charakteru a granulaèní tkání a juvenilní polypózu u štìòat, která je extrémnì vzácná a je geneticky podmínìná. Histologické uspoøádání hamartomu u našeho pacienta však pøíliš nekoresponduje s citovanými literárními prameny. 22

V našem pøípadì byla lamina submucosa mírnì hyperplastická a místy infiltrativnì prorùstala do výraznì hyperplastické lamina muscularis, jež obsahovala dutiny zèásti vystlané sliznicí tenkého støeva a zèásti jednou vrstvou epitelií charakteru enterocytù. Subserózní vazivo sestávalo z pøevážnì laminárnì uspoøádaného, místy výraznì vaskularizovaného, kolagenního vaziva. Submukózní i myenterické neuronální plexy byly zèásti hypertrofické a malformované. Pod serózou byly pøítomny nodulární formace tvoøené diferencovanou tukovou tkání. Klinicky se hamartom manifestoval zvracením, které se objevilo ve støedním vìku a pøibližnì po dobu pìti let bylo


jediným symptomem, bez ztráty apetitu a úbytku tìlesné hmotnosti. Domníváme se, že dilatace žaludku a segmentu støeva kraniálnì od hamartomu, a porucha peristaltiky byly zpùsobeny jednak stenózou lumen související s tumoriformním utváøením hamartomu a také alterací jeho peristaltiky související s desoragnizací intramurálních nervových pletení. Pøedpokládáme, že výrazné zhubnutí, které probìhlo bìhem posledních šesti mìsícù pøed vyšetøením na naší klinice, souviselo se zánìtem tumorózních útvarù. Z prùbìhu onemocnìní je vysoce nepravdìpodobné, že by hyperplazie støevních krypt, submukózy, svaloviny støeva a intramurálních nervových plexù byly reakcí na chronický zánìt. Navíc v hamartomech èasto dochází k regresivním a zánìtlivým zmìnám (Halouzka et al., 2004). Chronický vomitus je zcela nespecifický klinický symptom, který se vyskytuje pøi rùzných patologických procesech. V souvislosti s hamartomem z hladké svaloviny žaludku ho pozorovali Taulescu et al. (2013). Pitva odhalila tekutý obsah a plynatost v žaludku a v oblasti pyloru dva polypózní útvary tvoøené hladkou svalovinou, v níž se nacházely žlázy antrálního typu vystlané cylindrickým mucinózním epitelem. Pøítomna byla i infiltrace lymfocyty, plasmocyty a histiocyty. Z tohoto aspektu se histologická stavba polypózních formací podobala nálezu v našem pøípadì. Hamartomatózní sliznièní polypy, které èásteènì obturovaly lumen tenkého støeva, diagnostikovali u dvou psù Brown et al. (1994). Pøípad kolorektální hamartomatózní polypózy a ganglioneuromatózy u štìnìte dogy publikovali Bemelmans et al. (2011).

Klinicky se tento proces projevoval hematochezií, tenesmem a prolapsem rekta. Makroskopicky bylo patrné difuzní zesílení stìny rekta a asi 20 polypoidních nodulù, které byly tvoøeny proliferující sliznicí s nadmìrným podílem stromatu infiltrovaného lymfocyty, plasmocyty a histiocyty. V lamina propria byly poèetné velké neurony. Diferenciálnìdiagnosticky pøicházejí v úvahu pøedevším nádory žaludku a støeva. Námi analyzovaný soubor 77 pøípadù tumorù žaludku a støeva pøedstavoval pouze 0,78 % z biopsií vyšetøených za sledované období. Tumor v tenkém støevì jsme diagnostikovali u 15 psù, z toho bylo 10 fen a v 11 pøípadech bylo postiženo jejunum. Pouze u jednoho pacienta byl zjištìn adenom, zbývajících 14 tumorù bylo maligních – pìt adenokarcinomù, dva karcinoidy, neurofibrosarkom, dva mastocytomy a ètyøi lymfomy (Jelínek, 2015). Na základì klinického vyšetøení, pøedevším USG nálezù, jsme se domnívali, že se v popisovaném pøípadì jedná o anulární, stenozující karcinom. Histologická diagnóza hamartomu proto byla pøíjemným pøekvapením. Chronický vomitus a regionální zesílení stìny støeva diagnostikovali Di Bartola et al. (1982) u dvou psù jako regionální enteritidu. U obou se ve vìku 3 rokù objevila hemoragická diarea s intermitentním vomitem. U obou pacientù bylo postiženo terminální ileum, cékum, vzestupné kolon a rektum. U druhého psa byl postižen také žaludek. V obou pøípadech onemocnìní progredovalo navzdory aplikaci antibiotik a kortikosteroidù a po nìkolika mìsících neúspìšné terapie byli oba psi utraceni. Histologické 23


vyšetøení makroskopicky patrných lézí prokázalo granulomatózní, resp. pyogranulomatózní zánìt. Bakteriologickým vyšetøením se nepodaøilo identifikovat etiologické agens. V našem pøípadì jsme neprovedli bakterioskopické vyšetøení, protože ze zjištìných zmìn bylo patrné, že se jedná o sekundární zánìtlivou reakci. Brown et al. (2007) rozlišují granulomatózní enteritidu a transmurální granulomatózní enteritidu. První lézi charakterizují agregáty histiocytù, vèetnì obrovských vícejaderných bunìk, které se s rozvojem procesu šíøí z lamina propria do submukózy a dále lymfatickými cévami. Ve vìtšinì pøípadù se nedaøí identifikovat infekèní agens. Pøi transmurální granulomatózní enteritidì provází granulomatózní zánìt zmnožení vaziva, což mùže zpùsobit stenózu støeva a histologicky je nutno diferencovat tento proces od adenokarcinomu. Xantogranulomatózní zánìt tenkého støeva popsali u 12letého psa Romanucci et al. (2008). Onemocnìní se klinicky manifestovalo chronickou diareou, anorexií, hubnutím a slabostí. Pøi probatorní laparotomii bylo patrné zesílení stìny tenkého støeva, hyperemie, hemoragie a poèetné noduly o prùmìru 2–3 mm, diseminované pod serózou. Histologické vyšetøení ukázalo nodulární akumulace pìnovitých makrofágù situovaných v subserózním vazivu a ve svalovinì støeva. Kromì makrofágù byly pøítomny neutrofily, lymfocyty, plasmocyty a ojedinìlé mnohojaderné buòky, fokální nekrózy a novotvoøené cévy. Barvicí metody podle Grama, Giemsy, Ziehl-Neelsena ani impregnace podle Grocotta a reakce PAS neprokázaly pøítomnost mikroorganismù. Chronickou pseudoobstrukci tlustého støeva projevující se vomitem 24

a prùjmem po dobu jednoho mìsíce popsali Johnson et al. (2007) u osmimìsíèního psa. Pøíèinou byla fibrotizující leiomyozitida. Pøi probatorní laparotomii bylo patrné dilatované tenké i tlusté støevo. Stìna nebyla zesílená a v lumen byl vodnatý obsah. Histologické vyšetøení prokázalo extenzivní substituci svalové tkánì vazivem a degeneraci hladkosvalových bunìk. Pøítomna byla také diseminovaná ložiska nonpurulentní zánìtlivé infiltrace a známky alterace malého poètu neuronù. Etiologii se nepodaøilo urèit. Rekurentní epizody zvracení, anorexie, slabosti a dehydratace a dilatace žaludku byly klinickými symptomy intestinální hypomotility zpùsobené alterací intramurální nervové tkánì u mladého psa (Aroch et al., 1997). Postmortálnì byla zjištìna dilatace duodena, a kaudálním smìrem progredující zúžení tenkého støeva. Histopatologické vyšetøení prokázalo degeneraci nekrózu neuronù v myenterických plexech v celém rozsahu tenkého støeva. Alteraci neuronù potvrdila i negativní reakce na prùkaz NSE a NF. Pøíèinu poškození neuronù se autorùm nepodaøilo zjistit. V našem pøípadì byla jednak výrazná hyperplazie nervových plexù, jednak jejich neobvyklé formování. Zejména myenterické plexy byly svou dlouhou osou orientovány kolmo k seróze místo obvyklé paralelní orientace s cirkulární vrstvou svaloviny støeva a degenerativní zmìny neuronù nebyly patrné. Prof. MVDr. František Jelínek, CSc., Dipl. ECVP Veterinární histopatologická laboratoø Sojovická 16 197 00 Praha 9 e-mail: [email protected]


Literatura Aroch I, Nyska A, Gal R, Bark H. Functional intestinal hypomotility in association with neuronal damage in a dog. Journal of Small Animal Practice 38:119–123, 1997. Avci H, Yaygingul R, Gultekin M, Epikmen ET, Ural K, Belge A, Birincioglu SS. Primary intestinal fibrosarcoma caused by intestinal perforation in a dog: a case report. Veterinarni Medicina 57:314–319, 2012. Bemelmans I, Küry S, Albaric O, Hordeaux J, Bertrand L, Nguyen F, Abadie J. Colorectal Hamartomatous Polyposis and Ganglioneuromatosis in a Dog. Veterinary Pathology 48:1012–1015, 2011.

Domestic Animals. Fourth Edition. Iowa State Press 2002:401–482. Head W, Cullen JM, Dubielzig RR, Else RW, Misdorp W, Patnaik AK, Tateyama S, van der Gaag I. Histological Classification of Tumors of the Alimentary System of Domestic Animals. American Forces Institute of Pathology, American Registry of Pathology, Washington, DC, 2003:257. Jelínek F. Tumours of the Stomach and Intestine in Dogs – Analysis of 77 Bioptic Cases. International Journal of Advances in Case Reports 2:139–147, 2015.

Brown CC, Baker DC, Baker IK. Alimentary System. In: Maxie MG (ed.). Jubb, Kennedy and Palmer´s Pathology of Domestic Animals. Fifth Edition, Saunders Elsevier, Vol. 2:1–296, 2007.

Johnson CS, Fales-Williams AJ, Reimer, SB, Lotsikas PJ, Haynes JS. Fibrosing Gastrointestinal Leiomyositis as a Cause of Chronic Intestinal Pseudo-Obstruction in an 8-Month-Old Dog. Veterinary Pathology 44:106–109, 2007.

Brown PJ, Adam SM, Wotton PR, Gibbs C, Swan RH. Hamartomatous polyps in the intestine of two dogs. Journal of Comparative Pathology 110:97–102, 1994.

Kusewitt DF, Rush LJ. Neoplasia and Tumor Biology. In: McGavin MD, Zachary JF (eds). Pathologic Basis of Veterinary Disease. Mosby Elsevier 2007:253–298.

DiBartola SP, Rogers WA, Boyce JT, Grimm JP. Regional enteritis in two dogs. Journal of the American Veterinary Medical Association 181:904–908, 1982.

Romanucci M, Malatesta D, Guardiani P, Frescura P, Salda LD. Xanthogranulomatous Inflammaton if the Small Bowel in a Dog. Veterinary Pathology 45:207–211, 2008.

Halouzka R, Krinke J, Jelínek F. Obecná veterinární patologie. Uèební text. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 188 str., 2004.

Taulescu MA, Amorim I, Gärtner F, Farcas L, Mircean MV, Catoi C. Gastric Smooth Muscle Hamartomas Mimicking Polyps in a Dog. A Case Report. Case Reports in Veterinary Medicine Vl. 2013, http://www.hindawi.com/journals/ crivem/2013/278924.

Head KW, Else RW, Dubielzig RR. Tumors of the Alimentary Tract. In: Meuten DJ (ed). Tumors in

25

HAMARTOM INTESTINÁLNÍ ADENOMYOM STØEVA U PSA. KASUISTICKÉ SDÌLENÍ

Recommend Documents