Hala žije v létě in line hokejem

LISTY LANŠKROUNSKA

Dvojčíslo 14. a 15. Dnes si přečtete:

Strana 1

29. července 2005

Cesta tam a zase zpátky Společenská kronika Str. 10 − 11 Str. 12

14 a 15 / 2005

Ročník V.

Cena 20 Kč

Válečné příběhy − práce studentů Str. 24 − 31

Hala žije v létě in− line hokejem Ak. sochař Pavel Doskočil re− stauruje sochu na kostele na Ma− riánské hoře. Více na str. 5.

Letošní čermenské slavnosti po− zlobilo počasí. Čtěte na str. 5.

V Hale B. Modrého není přes léto led, i když se ještě někteří nezasvěcení diví. Hrací plocha je pokryta plastovým skládaným povrchem, který je konstruován pro jízdu na bruslích, teď však kolečkových. Hokej na bruslích s kolečky za sebou se nazývá in−line hokej. Prozatím se zde uskutečnily tři větší turnaje a ten− to druh hokeje si získává stále více příznivců. V hale jsou nyní

k dispozici k zapůjčení vedle potřebné základní hokejové výzbroje i kolečkové brusle. Každý nový zájemce si podle svých schopností může v rozvrhu hodin zvolit kvalitu spoluhráčů. Fotografie připomíná utkání Lanškrouna B (vpředu útočník Filip Gremlica) s mužstvem Antikus Černovír ze 16. července. Více na straně 21. Foto: F. Teichmann, text J. Černý

Na vernisáži výstavy foto− grafií z Chorvatska, jejichž au− tory jsou Jiřina Straková a ú− častníci fotografické soutěže, vystoupil ve typických chorvat− ských krojích soubor Trogirská kvadrilja. Výstavu můžete do 28. 8. shlédnout v městském muzeu. Názor na ni čtěte na straně 13.

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 2

14 a 15 / 2005

RADNICE SDĚLUJE Výtah z usnesení Rady města Lanškroun ze dne 27. 6. 2005 Investice: − RM rozhodla přidělit zakázku „Sta− vební úpravy podkroví – městské mu− zeum − konírna“, jejíž cena nepřesáhne limit uvedený v § 6 odst. 1 zák. č. 40/ 2004 Sb. o veřejných zakázkách, firmě STAVEBNINY APPL, CZ, s.r.o., Do− brovského 981, 563 01 Lanškroun. − RM schvaluje výzvu k podání nabíd− ky na realizaci zakázky „Výstavba chodníku v ulici Dukelská“. Zakázka není veřejnou zakázkou ve smyslu zá− kona č. 40/2004, v platném znění, před− pokládaná cena bez DPH nepřevyšuje limit uvedený v § 6 odst. 1. RM bere na vědomí: − zápis z kontrolního dne akce „Kabiny a sociální zařízení pro fotbalové hřiště Lanškroun, Dolní Třešňovec “ ze dne 20. 6. 2005; − zápis z kontrolního dne akce „Bytový dům Pivovar čp. 160 − 27 b.j. Lanškroun“ ze dne 20. 6. 2005; − zápis z šestnáctého kontrolního dne na akci „Domov důchodců Lanškroun“ ze dne 2. 6. 2005; − zápis z kontrolního dne stavby „53 b.j. v ul. Sokolská v Lanškrouně“ ze dne 20. 6. 2005; − rekapitulaci víceprací a méněprací z dosavadního průběhu výstavby „By− tový dům Pivovar čp. 160 − 27 b.j. La“ tak, jak je uvedena v příloze; − zápis z komise pro kulturu a cestovní ruch ze dne 9. 6. 2005; − zápis ze sportovní komise ze dne 14. 6. 2005; − usnesení Zastupitelstva Pardubického kraje ze dne 16. 6. 2005, kterým se mění termín k uzavření smluv o bez− úplatném převodu majetku, tj. domu čp. 153 na st.p.č. 208/1, 2, 3 a 4 v obci Lanškroun, části obce Ostrovské Před− městí, k.ú. La, domu čp. 139 na st.p.č. 149 v části obce Dolní Třešňovec, k.ú. D. Třešňovec a dále pozemků – st.p.č. 208/1, 3 a 4 a pozemku zjednodušené evidence – původ pozemkový katastr p.p.č. 526/1, vše v k.ú. La, a pozemku – st.p.č. 149 v k.ú. D. Třešňovec z vlast− nictví Pardubického kraje do vlastnic− tví Města Lanškroun a domu čp. 124 na st.p.č. 122 v části obce Dolní Třešňo− vec, k.ú. D. Třešňovec a pozemků st.p. č. 122, st.p.č. 95, p.p.č. 1754, p.p.č. 297/ 3, p.p.č. 296/1 a p.p.č. 308/3, vše v k.ú. D.Třešňovec, z vlastnictví Města Lan− škroun do vlastnictví Pardubického kraje do 31. 12. 2005; − zápis z komise pro majetek a rozvoj města ze dne 15. 6. 2005. Kabelová televize: RM bere na vědomí novou programo− vou skladbou kabelové televize v Lanš− krouně a souhlasí s navrhovanými cenami − pro zkrácenou programovou nabídku 62,− Kč/měsíc včetně 19% DPH a pro rozšířenou programovou skladbu 204,− Kč/měsíc včetně 19% DPH. Byty: − RM projednala žádost o přidělení by− tu č. 1 v domě č.p. 133, nám. A. Jiráska a konstatuje, že neshledala důvody ke změně usnesení č. 386 ze dne 30. 5. 2005. − RM rozhodla dle „Pravidel pro přidě− lování nájemních bytů v domech vysta− věných městem se státní dotací pro

příjmově vymezené osoby, podle na− řízení vlády č. 146/2003 Sb.“ schvá− lených usnesením ZM č. 114/2004 dne 8. 12. 2004 (dále jen „Pravidla“) pozvat k výběru bytů v bytových domech pracovně označených jako dům „A“ a dům „B“ v ulici Sokolské v Lanškrou− ně uchazeče v tomto pořadí: a) dvě uchazečky se kterými bude u− zavřena nájemní smlouva ve smyslu čl. III. odst. (2) písm. a) „Pravidel“; b) uchazeče zapsané v pořadníku pod pořadovými čísly 52, 64, 68, 83, 95, se kterými bude uzavřena nájemní smlou− va ve smyslu čl. III. odst. (2) písm. c) „Pravidel“; tito uchazeči budou vybírat ze 7 bytů v bytovém domě „B“ určených k úpravám pro osoby omezenou schop− ností pohybu a orientace ve smyslu usne− sení RM č. 261/2005 ze dne 18. 4. 2005; c) uchazeče zapsané v pořadníku, kteří splňují podmínky stanovené „Pravid− ly“, tj. uchazeče pod pořadovými čísly 1 − 26, 28, 29, 31 − 34, 36 − 38, 40 − 45, 47 −51 s tím, že uchazeči s pořadovými čísly 53, 54, 56 − 62, 65 − 67, 69, 73 − 78, 81, 85, 86, 90, 92, 94 budou vedeni jako náhradníci a budou zváni k výběru bytu do úplného obsazení všech bytů. − RM rozhodla vyřadit z pořadníku u− chazečů o byty v ulici Sokolské v La a) uchazeče, zapsané v pořadníku pod pořadovými čísly 30, 35, 39 a 46, kteří sami písemně požádali o vyškrtnutí z pořadníku; b) uchazeče zapsané v pořadníku pod pořadovými čísly 55, 63, 70, 71, 82, 84, 87, 88, 89, 91, 93, 96, 97, kteří ne− splňují předpoklady stanovené „Pra− vidly“ (čl. VII., odst. 2); c) uchazeče zapsané v pořadníku pod pořadovými čísly 27, 72, 79, 80, kteří ani na výzvu nedoplnili údaje poža− dované „Pravidly“ (čl. VI., odst. 4). − RM v souladu s čl. V. „Pravidel“ sta− novuje termín zápisu do pořadníku zá− jemců o byty v bytovém domě pracov− ně označeném jako „Bytový dům Pi− vovar“ v týdnu od 8. 8. 2005 do 12. 8. 2005 v těchto úředních hodinách: pondělí, středa 8 − 11 hod., 12 – 17 hod., úterý, čtvrtek a pátek 8 – 11 hod., 12 – 15 hod. RM určuje osoby, které budou přítomny zápisu do pořadníku a před− ložení potřebných dokladů: pracovnice informací a 1 pracovník odboru právní− ho, přestupků a správy majetku města nebo 1 pracovník odboru sociálních vě− cí a zdravotnictví. Nájmy nebytových prostor a pozemků: − RM projednala podmínky „Smlouvy o uzavření budoucí nájemní smlouvy“ uzavírané mezi Městem Lanškroun ja− ko budoucím pronajímatelem a obchod− ní společností NOPEK, spol. s r.o., Vy− soké Mýto jako budoucím nájemcem o nájmu nebytových prostor v přízemí domu pracovně označeného jako dům „A“ v ulici Sokolské v Lanškrouně a rozhodla předmětnou smlouvu uzavřít ve znění předloženém odborem práv− ním, přestupků a správy majetku města. − RM rozhodla ukončit nájemní smlou− vu ze dne 8. 2. 1994 ohledně pronájmu části p.p.č. 3668/1 v k. ú. La nájemci firmě Cyklosport − p. Jiří Dvořák do− hodou ke dni 30. 6. 2005. RM ukládá

odboru právnímu, přestupků a správy majetku města vypracovat příslušnou dohodu. − RM rozhodla pronajmout žadatelce část pozemku p.p.č. 984/4 v k.ú. La na zahrádku a ukládá odboru právnímu, přestupků a správy majetku města se− psat s žadatelkou nájemní smlouvu. − RM projednala žádost společnosti Lanškrounský mlýn, s.r.o., La o pro− dloužení nájmu nebytových prostor − budovy č.p. 417 − Žichlínské Předměstí na pozemku st.p.č. 994 v k.ú. La a roz− hodla žádosti vyhovět. RM ukládá ředi− teli společnosti Městský bytový podnik Lanškroun, s.r.o. sepsat s žadateli do− datek ke stávající nájemní smlouvě s prodloužením nájmu s tím, že nájemní poměr skončí ke dni 31. 10. 2005. Prodeje a směny nemovitostí: − RM projednala společnou žádost o smě− nu shodných výměr částí pozemků v k.ú. La: část pozemku p.p.č. 624/2 v majetku žadatelů za část pozemku p.p.č. 624/1 v majetku města a doporučuje ZM žádosti vyhovět a předmětné pozemky směnit. − RM projednala žádost o koupi části pozemku p.p.č. 716/2 v k.ú. La a dopo− ručuje ZM žádosti vyhovět a předmět− nou část pozemku žadatelům prodat. − RM projednala společnou žádost o kou− pi pozemků p.p.č. 4293 a p.p.č. 3675/ 35 v k.ú. La a doporučuje ZM žádosti vyhovět a předmětné pozemky prodat. Zveřejnění úmyslu města prodat nebo pronajmout nemovitosti: − RM ukládá odboru právnímu, přestup− ků a správy majetku města zveřejnit úmysl města pronajmout pozemek p.p.č. 4209 v k.ú. La žadateli. − RM projednala žádost o koupi domu č.p. 417 v Žižkově ulici na pozemku st.p.č. 994 a pozemků st.p.č. 994 a p. p.č. 3056/2 v k.ú. Lanškroun. RM u− kládá odboru právnímu, přestupků a sprá− vy majetku města zveřejnit úmysl města předmětné nemovitosti prodat a tento ú− mysl inzerovat i v Listech Lanškrounska. − RM bere na vědomí oznámení Jaro− slava Mareše, ředitele společnosti Měst− ský bytový podnik Lanškroun, s.r.o., o volném nebytovém prostoru – garáži u č.p. 102 na st.p.č. 626/2 v k.ú. La, ulice Polní a ukládá odboru právnímu, přestupků a správy majetku města zve− řejnit úmysl města garáž pronajmout. − RM bere na vědomí oznámení Jaro− slava Mareše, ředitele společnosti Měst− ský bytový podnik Lanškroun, s.r.o. o volném nebytovém prostoru – provo− zovně v části domu s č.p. 23 na části pozemku st.p.č. 717 v k.ú. La, Malé náměstí a ukládá odboru právnímu, pře− stupků a správy majetku města zveřejnit úmysl města provozovnu pronajmout. − RM rozhodla odkoupit od majitelky restituční nárok tak, jak je evidován na územním pracovišti Pozemkového fon− du ČR v Ústí n/O podle přílohy. RM ukládá odboru právnímu, přestupků a správy majetku města vypracovat této sou− vislosti smlouvu o postoupení pohledávky. RM doporučuje ZM: − schválit navýšení dotace Volejba− lovému oddílu TJ Lanškroun z rozpoč− tu města k podpoře aktivit mládeže do 18 let v oblasti sportu na pravidelnou čin− nost v roce 2005 o 30 tis. Kč z důvodu postupu kadetek do I. ligy, − schválit dotaci z rozpočtu města na podporu sportu na odměny trenérům

pracujícím celoročně s mládeží. Různé: − RM opravuje tiskovou chybu ve svém usnesení č. 365/2005 ze dne 30. 5. 2005 tak, že spojení „SecurityNet. CZ Žamberk“ nahrazuje spojením „Petr Pomajbík − SecurityNet.CZ Žamberk“. − RM projednala návrh společnosti RIESS KOVOVÝROBA, s.r.o., La a souhlasí s navrhovanými úpravami areálu koupaliště tak, jak jsou uvedeny v příloze. − RM projednala nabídku společnosti Inoteska – CT, s.r.o., Č. Třebová na spo− lupráci při evidenci dopravních pře− stupků a vyjádření vedoucího odboru do− pravy a silničního hospodářství k této na− bídce a rozhodla tuto nabídku neakceptovat. − RM souhlasí s povýšením příspěvku příspěvkové organizaci Městské muze− um Lanškroun na pokrytí nákladů na po− řízení protipožárního zařízení a vitrín a ukládá vedoucí finančního odboru za− členit tuto změnu do rozpočtových o− patření č. 2. − RM bere na vědomí zprávu 1. místo− starosty z jednání s JUDr. Romanem Krmeníčkem, správcem konkurzní pod− staty firmy Tesla Lanškroun, a.s., v kon− kurzu, ve věci nabídky některého ma− jetku z konkurzní podstaty a konstatuje: a) město Lanškroun bude mít zájem o převod vybraných pozemků (upřesnění výběru pozemků bude po projednání v odborné komisi RM), b) město Lanškroun bude mít zájem o převod některých komunikací v areálu Tesly Lanškroun, a.s., c) město Lanškroun bude mít zájem o převod kanalizace v ul. Na Větru, vše za podmínek, které budou dále u− přesněny s tím, že konečné rozhodnutí přísluší dle zákona zastupitelstvu měs− ta podle dojednaných podmínek. − RM souhlasí se zařazením případné ztráty z kulturní akce pořádané spo− lečností Technické služby Lanškroun, s.r.o., v srpnu roku 2005 v Hale B. Modrého mezi nákladové položky běžného rozpočtu haly. − RM projednala žádost vlastníků domu č.p. 448, Wolkerova ulice v La a sou− hlasí se zpevněním a následným za− dlážděním části pozemku p.p.č. 716/2 v k.ú. La dle přílohy, a to na náklady žadatelů. Toto rozhodnutí nenahrazuje souhlas dotčených orgánů státní správy. − RM projednala žádost společnosti InterPro, s.r.o., Hradec Králové o sou− hlas se zpevněním části pozemku p.p.č. 3081/17 (tzv. Hasičské hřiště) v k.ú. La pro vybudování příjezdové komuni− kace ke stavbě domu na pozemku p.p.č. 3081/16 (zahrada bývalého Pionýrské− ho domu). RM souhlasí se zpevněním a následným zadlážděním části před− mětného pozemku s tím, že žadatel o− plotí dotčenou část pozemku na vlastní náklady. Tento souhlas nenahrazuje vy− jádření dotčených orgánů státní správy. − RM schvaluje „Plán odpadového hos− podářství Lanškrouna“ tak, jak je uve− den v příloze. − RM jako orgán příslušný rozhodovat ve věcech obce jako jediného společ− níka obchodní společnosti podle ust. § 102 odst. 2 písm. c) zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších před− pisů, schvaluje podle § 125 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 132 odst.1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 3

14 a 15 / 2005

INFORMACE Z RADNICE znění pozdějších předpisů, řádnou účet− ní závěrku Školní jídelny MADORET, spol. s.r.o., Lanškroun, ul. B. Smetany 493, IČO 252 93 699, za rok 2004 a bere na vědomí zprávu o hospodaření. − RM projednala žádost obchodní spo− lečnosti MOTOR HOBBY, s. r. o., La a v části týkající se zřízení věcného bře− mene na p.p.č. 956/12 rozhodla žádosti vyhovět a souhlasí se zřízením věcného břemene na p.p.č. 956/12 v k.ú. La a s u−

zavřením příslušné smlouvy mezi Měs− tem Lanškroun jako povinným z věc− ného břemene a žadatelem jako opráv− něným z věcného břemene s tím, že pří− slušná smlouva bude uzavřena po před− ložení geometrického plánu s vyznače− ným věcným břemenem, který zajistí ža− datel.Věcné břemeno bude zřízeno za účelem chůze a jízdy. Zpracovala Petra Brejšová, kancelář starosty a tajemníka

Z kalendáře starosty 14. června

15. června 16. června 20. června

21. června

22. června

23. června 24. června

25. června 27. června 28. června

29. června 30. června 1. července 8. července

13. července 14. července

16. července 18. července 19. července

Jednání s představiteli společnosti Rybářství Litomyšl, s.r.o., o pří− pravě projektu na vyčištění Dlouhého rybníka. Schůzka zástupců svazků obcí sdružených v Turistické oblasti Orlické hory v Kostelci nad Orlicí. Shromáždění starostů Dobrovolného svazku obcí Lanškrounsko. Jednání se zástupcem společnosti Inoteska Česká Třebová o nabídce měření rychlosti jedoucích vozidel ve městě. Účast na slavnostním otevření Modrého domu v Pardubicích. Pracovní jednání u p. Helmuta Dohnálka, 1. náměstka hejtmana Královéhradeckého kraje, týkající se organizace cestovního ruchu v Turistické oblasti Orlické hory. Jednání s p. Petrem Riessem, spolumajitelem firmy Riess Kovo− výroba, s.r.o., ohledně úprav areálu koupaliště. Pracovní jednání s p. Martinem Kubíčkem, zástupcem společnosti Golempress. Podpis smlouvy na pronájem televizních kabelových rozvodů v Lan− škrouně s p. Vladimírem Hrádkem, majitelem společnosti AnSat – TKR, s.r.o. Jednání zastupitelstva města v Dolním Třešňovci. Účast na odborném semináři „Efektivní komunikace“ v Pardubicích. Jednání s p. Petrem Fenclem, zástupcem firmy Nopek, s.r.o., ohledně podmínek nájmu v budoucí prodejně v ul. Sokolská. Slavnostní přijetí zástupců tanečních folklórních souborů při příle− žitosti mezinárodního folklórního festivalu Čermenské slavnosti. Účast na hlavním programu 17. ročníku mezinárodního folklórního festivalu Čermenské slavnosti. Pracovní schůzka s p. Františkem Krčilem, oblastním ředitelem investiční společnosti České spořitelny, a.s. Jednání rady města. Jednání s p. Pavlem Hrubešem, ředitelem pobočky České spořitel− ny, a.s., ve Svitavách. Účast na jednání představenstva a valné hromady spol. Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s. Jednání se zástupci Klubu Českých turistů TJ Lanškroun ve věci koupi pozemků v areálu loděnice u Dlouhého rybníka. Účast na slavnostním podpisu úvěrové smlouvy mezi Evropskou investiční bankou a Pardubickým krajem v Pardubicích. Pracovní schůzka v Kostelci nad Orlicí ve věci Turistické oblasti Orlické hory. Pracovní jednání s p. Karlem Stejskalem, místostarostou města Le− tohrad v Letohradě. Pracovní jednání s p. Davidem Černým, ředitelem společnosti Ekola České Libchavy, s.r.o., v Letohradě. Jednání s p. Václavem Kratochvílem, zástupcem společnosti Daru− ma, s.r.o., Plzeň o nabídce zvukových informačních tabulí. Jednání konkursní komise pro výběr ředitele příspěvkové organi− zace Školní jídelna Madoret. Jednání s p. Petrem Riessem, spolumajitelem firmy Riess Kovo− výroba, s.r.o., ohledně záměrů v areálu koupaliště. Účast na slavnostním vyhodnocení soutěže v požárním útoku o Ze− lený pohár a o Pohár starosty Města Lanškrouna pořádané SDH Dolní Třešňovec. Jednací řízení bez uveřejnění na dodavatele akce „Oprava ulice Nádražní“. Pracovní schůzka s p. Jiřím Čepelkou, starostou města Ústí n/O. Jednání s představiteli Okresního ředitelství Policie ČR v Ústí n/O ve věci pořízení kamerového systému pro město Lanškroun. Pracovní jednání s p. Martinem Netolickým, poradcem ministra pro místní rozvoj, o možných programech podpory lanškrounského regionu v Lanškrouně.

Výzva k vyzvednutí tabulek čísel popisných v Lanškrouně Tabulky s čísly popisnými, které jste si v rámci naší výzvy objednali na Odboru stavební úřad MěÚ Lanškroun, si můžete vyzvednout u pracovníků tohoto odboru (poslední patro budovy radnice č.p. 5) po zaplacení 270,− Kč za tabulku v pokladně Finančního odboru MěÚ Lanškroun (přízemí budovy bývalé pošty č.p. 8). Ing. Pavel Martinec, vedoucí odboru stavební úřad

Zápis do pořadníku zájemců o byty v bytovém domě „Pivovar“ RM v souladu s čl. V. „Pravidel pro přidělování nájemních bytů v domech vystavěných městem se státní dotací pro příjmově vymezené osoby, podle nařízení vlády č. 146/2003 Sb.“ stanoví termín zápisu do pořadníku zájemců o byty v bytovém domě pracovně označeném jako „Bytový dům Pivovar“ v Lanškrouně v týdnu od 8. 8. do 12. 8. 2005 v těchto úředních hodinách: pondělí, středa 8 − 11 hodin, 12 – 17 hodin, úterý, čtvrtek a pátek 8 – 11 hodin, 12 – 15 hodin.

Náhradní výsadba stromů Ochranu zeleně ve městě zabezpe− čuje z pozice výkonu státní správy na základě zákona o ochraně přírody a kra− jiny odbor životního prostředí Měst− ského úřadu Lanškroun. Podle zákona jsou veškeré dřeviny chráněny před po− škozováním a ničením, pokud se na ně nevztahuje ochrana přísnější nebo ochrana podle zvláštních předpisů. Ke kácení dřevin je obecně nutné povolení. Toto povolení není třeba pouze v přípa− dě kácení dřevin na pozemcích ve vlast− nictví fyzických osob, jestliže pozemky užívají a stromy nemají obvod kmene ve výši 130 cm nad zemí větší než 80 cm. V podmínkách města je přísná o− chrana zeleně velmi potřebná. Její dů− sledné vykonávání má i značný vý− chovně preventivní efekt. Veškeré stav− by, rekonstrukce a záměry na využití území jsou z tohoto hlediska prověřo− vány s cílem nalezení optimálního ře− šení při minimalizaci případných zása− hů do zeleně. Povolení ke kácení dřevin může být uděleno pouze v nezbytných a dostatečně odůvodněných případech. Počet žádostí obyvatel o povolení po− kácení stromů, protože jim vadí, nějak je či jejich majetek ohrožují nebo jim jinak ztěžují život, se bohužel nesnižu− je. Velice často se tito žadatelé cítí u− křivděně, když jejich žádosti nelze vy− hovět, protože důvody pro toto kácení nejsou natolik závažné, aby převýšily hledisko oprávněné a poctivě chápané ochrany. Jakékoliv kácení je vždy řád− ně projednáno a povoluje se pouze u stro− mů dožitých, nehodnotných, vzájemně se znehodnocujících a významně naru− šujících či ohrožujících prostředí. Za skácení dřevin je žadateli podle zákona ukládána povinnost provedení náhradní výsadby nových dřevin jako kompenzace ekologické újmy. Náhrad− ní výsadba se realizuje zpravidla na po− zemcích ve vlastnictví města. Pro− vedením náhradních výsadeb je ve měs− tě zčásti zabezpečována obnova keřové a stromové zeleně, a to jak formou do−

sadeb jednotlivých exemplářů a skupin dřevin, tak i celých stromořadí. Nejsou přitom vysazovány malé stromečky, ale vzrostlejší stromy a keře, které mo− hou odolat nepříznivým vlivům pro− středí i útokům vandalů. Výběr lokalit řeší odbor životního prostředí ve spolu− práci s komisí životního prostředí, radou města a technickými službami. Bylo by samozřejmě výhodné, kdy− by pro realizaci náhradních výsadeb by− lo na území města dostatek volných ploch, kde lze smysluplně sázet a kde bude ví− táno, že se vysázené stromy budou roz− růstat do mohutných rozměrů a budou po dlouhá léta působit všemi svými příz− nivými účinky estetickými, mikrokli− matickými, hygienickými, prostorovými a dalšími. Takových ploch je ale ve měs− tě poskrovnu, takže ne všechna náhradní výsadba se realizuje uvnitř města. Od roku 2003 bylo odborem život− ního prostředí uloženo vysadit přes 570 vzrostlých stromů a 1300 keřů. Mezi nejdůležitější a finančně nejnáročnější akce bezesporu patří osázení cyklo− stezky Lanškroun – Albrechtice. Stro− mů bylo celkem 114 a keřů 521, vysaze− ny byly převážně dřeviny z domácích listnatých druhů. Jedná se o náhradní výsadbu za stromy pokácené loni při výstavbě supermarketu LIDL. Výsad− bu prováděli pracovníci firmy Inter− green z Hradce Králové. Dle smlouvy se budou ještě 5 let o výsadbu starat a případně uhynulé sazenice vyměňo− vat. Nově vysazené stromy poznáte po− dle třítyčkového zabezpečení proti vyvrá− cení. Celou výsadbu investovala firma LIDL Česká republika, v.o.s., na zákla− dě dohody s Městským úřadem Lanškroun. Závěrem nezbývá než popřát stro− mům dost vláhy a dlouhý život, aby do− rostly do krásných zdravých vzrostlých stromů a byly přínosem pro hodnotné životní prostředí města a jeho okolí po další dlouhá desetiletí. Za odbor životního prostředí Ing. Roman Bureš

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 4

14 a 15 / 2005

INFORMACE Zprávy z kraje

Hospodářská komora informuje

Realizace protidrogové politiky kraje za roky 2004 a v období 2005 −2009 Strategie protidrogové politiky Pardubického kraje na období 2005 – 2009 defi− nuje přístup kraje k problematice užívání drog. Strategie je zaměřena nejen na zneu− žívání ilegálních návykových látek jako v předešlém období, ale nově i užívání alko− holu a tabáku. Základní vizí strategie je vybudovat komplexní funkční systém primární prevence, služeb léčby a resocializace, minimalizace škod a vzdělávání, který bude založen na koordinaci a evaluaci všech aktivit realizovaných v kraji. Současná drogová scéna je charakterizována dostupnosti všech druhů nelegál− ních drog, dostupnost alkoholu a tabáku pro mladistvé je prakticky neomezená. V roce 2004 nebyly v kraji zaznamenány žádné výrazné změny ve vývoji drogové scény. Velkým problémem stále zůstává užívání alkoholu a tabákových výrobků, a to jak v dospělé populaci, tak i mezi dětmi, a to již ve věkové skupině dvanácti− letých. Z ilegálních drog zůstává nejvíce zneužívanou drogou marihuana a taneční drogy, především extáze. V kraji je na drogové scéně velké množství „rekreač− ních uživatelů“, pro region je charakteristické využívání přírodních zdrojů drog – opia, lysohlávky. Mezi problémovými uživateli drog je nejvíce oblíbenou dro− gou pervitin, který zneužívá cca 90% problémových uživatelů, heroin se na naší dro− gové scéně téměř neobjevuje. V poslední době bylo zaznamenáno kombinované užívání jednotlivých druhů drog. V romské komunitě je zaznamenán výskyt zneu− žívání těkavých látek, které patří mezi nejnebezpečnější zneužívané drogy vůbec.

Aktuální informace o možnostech podpory podnikání Změny programu Školicí střediska: Od 1. 7. 2005 je v platnosti aktualizovaná verze programu Školicí střediska. Podmínky programu byly nově nastaveny tak, aby byl přístupný širšímu spektru žadatelů. Změny programu Marketing: Ke dni 1. 7. 2005 byla publikována také nová verze programu Marketing. I tento program byl otevřen většímu počtu opráv− něných žadatelů zejména tím, že byla zrušena povinnost doložit vývoz v minimální roční hodnotě 5 mil. Kč v posledních třech letech. Změny programů Start a Kredit: Dne 1. 7. 2005 byly na webových stránkách CzechInvestu zveřejněny také nově platné texty programů podpory Start a Kredit. Program Kredit již u žádného z poskytovaných úvěrů nevyžaduje prokázání minimální historie žadatele. U malého a standardního zvýhodněného úvěru byl zvýšen limit maximálního počtu uzavřených zdaňovacích období na sedm let. Uzávěrka podávání žádostí do programu Rozvoj: Připomínáme všem žadatelům o dotaci z programu Rozvoj, že žádost musí být podána na příslušnou regionální kancelář agentury CzechInvest nejpozději do 29. 7. 2005. Kontakty na kancelář: Krajská hospodářská komora Pk, Oblastní kancelář Orlicko, Nádražní 547, Česká Třebová 560 02, tel./fax: 465 536 016, e−mail: [email protected], www.khkpce.cz. Kontakty na Informační místo pro podnikatele v Lanškrouně: nám. J.M.Marků 5 (budova Městského úřadu, kancelář Informací), tel.: 724 613 928, e−mail: [email protected], úřední hodiny: pondělí 8.00 – 16.00 hod.

Dny Pardubického kraje 2005 Rada Pardubického kraje projednala nabídky čtyř společností na zajištění akce „Dny Pardubického kraje 2005“, které se uskuteční 17. září 2005 v Králíkách. Radní se rozhodli na základě velmi pozitivního ohlasu veřejnosti navázat na před− chozí ročníky, které se konaly na hradech Svojanov, Košumberk a Kunětická hora. Oddělení komunikace s veřejností a vnějších vztahů KÚ Pk

Městská policie Lanškroun sděluje Začátkem článku upozorňujeme řidiče na možnost zakoupení parkovacích zná− mek, které platí od července do konce roku 2005 za poloviční cenu, tj. 500 Kč. Začaly prázdniny a čas dovolených, a tak chceme upozornit návštěvníky kou− paliště, aby se řídili provozním řádem vyvěšeným na informačních cedulích v areálu koupaliště. A nyní něco málo z činnosti za uplynulé období. V posledním čase bylo několik kulturních akcí ve městě, kde strážníci zajišťovali jejich bezproblémový průběh. V tomto teplém období museli poradit několika řidičům kamiónů, kteří nestačili vyložit své zboží a měli puštěné hlučné chlazení v noci u velkoprodejen uprostřed města, kde a kam kamión odstavit. Bylo nalezeno několik kol, i uzamčených, pohozených v zahradách domů, ale i někde opřených, které někdo odcizil, ale byl zřejmě vyrušen, a tak se jich zbavil nebo se jen svezl blíž k svému bydlišti. Většina byla vrácena svým majitelům. Strážníkům se podařilo chytit několik mladíků při krádeži benzínu z uzam− čených automobilů na parkovišti. Závěrem školního roku byla provedena velká kontrolní akce v místních re− stauracích a barech zaměřená na mladistvé a jejich požívání alkoholu. Žádáme touto cestou rodiče o větší dohled v období prázdnin, jak jejich děti využívají volný čas a zda nenavštěvují místní restaurace. A na závěr malá kuriozita,kdy strážníci odchytávali v okolí tenisových kurtů v Lanškrouně zaběhnutou ovci. Po odchycení a zjišťování majitele v Lanškrouně a blízkém okolí bylo nakonec po menších peripetiích zjištěno, že ovce se zaběhla až z obce Strážné. Majitel byl telefonicky vyrozuměn a ovečku si odvezl. Příjemné prožití prázdnin a dnů dovolených přejí strážníci MěP.

Policie ČR informuje 30. června ráno u Dolní Čermné dvacetiletý řidič na motorce Yamaha při projíž− dění pravotočivé zatáčky najel na krajnici a sjel do příkopu, kde narazil do betono− vé trubky kanálové propustě. Řidič utrpěl lehké zranění. Škoda činí 45 000 Kč. U obce Tatenice 30. 6. večer před osmou hodinou havarovala dvě osobní auta. Řidič fordu se v zatáčce lekl protijedoucí oktávie a začal brzdit. Na mokré vozovce dostal smyk, vůz vjel do protisměru a auta se střetla. Nikdo nebyl zraněn. Škoda činí 90 000 Kč. U obce Anenská Studánka koncem června neznámý pachatel odšrouboval a odcizil ze stanice vysilače hliníkovou lištu v celkové délce 40 metrů. Škoda je vyčíslena na 50 tisíc korun. Ve středu 6. července v pozdních večerních hodinách nezvládl v Sázavě řízení 55letý řidič osobního automobilu značky Ford Escort. Při této nehodě nebyl naštěstí nikdo zraněn. Orientační dechová zkouška ale ukázala 2,6 promile alkoholu. Podnapilý řidič havaroval ráno v neděli 10. července v Damníkově. Šestadva− cetiletý řidič osobního automobilu Fiat nezvládl řízení, narazil do betonového sloupku, vozidlo se převrátilo na bok a zůstalo zachyceno nad potokem. Při nehodě nebyl nikdo zraněn. V neděli 17. července v osm hodin ráno srazil na kruhovém objezdu v Lan− škrouně 51letý řidič nákladního automobilu cyklistku. Žena byla s lehkým zraněním převezena do nemocnice na ošetření.

Doplňující informace v souvislosti se zákonem o registračních pokladnách Povinnosti, které zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách ukládá vymezenému okruhu podnikatelů, bude nezbytné plnit až od termínu 1.1.2007, což vyplývá z § 31 odst. 2. § 23 Přechodná a závěrečná ustanovení (1) Každý daňový subjekt, který je považován za povinný subjekt podle tohoto zákona, je povinen umístit oznámení a upozornění podle § 3 odst. 3, s výjimkou uvedení daňového kódu pokladny, v každém pokladním místě, kde používá jakoukoliv elektronickou pokladnu, ode dne účinnosti tohoto zákona. (2) Povinný subjekt je povinen zajistit evidenci plateb v souladu s tímto zákonem nejpozději do 1. ledna 2007. (3) Ministerstvo rozhodne o certifikaci typu pokladny nebo autorizaci servisního střediska na základě úplného návrhu na zahájení řízení podaného do 4 měsíců od účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 1. ledna 2006. § 3 Evidence plateb na pokladně … (3) V pokladním místě musí být viditelně a) oznámeno jméno, příjmení, obchodní firma nebo jiný název povinného subjek− tu, s uvedením adresy jeho bydliště nebo sídla, jeho daňové identifikační číslo a daňový kód pokladny a b) umístěno upozornění tohoto znění v minimálním formátu A 5: „Zákon o regi− stračních pokladnách ukládá prodávajícímu povinnost předat o provedené platbě pokladní blok vystavený pokladnou tohoto pokladního místa nebo očíslovaný para− gon, popřípadě pokladní blok vystavený záložní pokladnou, v případě její poruchy.“ Do této doby by měla proběhnout certifikace většiny typů pokladen, akreditace středi− sek a povinné subjekty by si měly zaregistrovat pokladny ve svých pokladních místech. Jediná povinnost, která povinným subjektům dle zákona o registračních pokladnách nastává s účinností od 1.7.2005, je informovat zákazníka, pokud již dobrovolně používá jakoukoliv elektronickou pokladnu, že mu budou vydávány bloky tímto způsobem, a současně uvede na tomto oznámení i svoji identifikaci. Tato informace však není vázána zákonnou úpravou na vydávání potvrzení o pro− vedené platbě dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, § 31, odst. 17, která platí od 1.7.2005. § 31 Povinnosti podnikatele … (17) Podnikatel je povinen vydat zákazníkovi doklady o prodeji zboží a o po− skytnutí služby, přesahuje−li cena částku 50 Kč. Na dokladu musí být uvedeno označení podnikatele obchodní firmou, popřípadě názvem nebo jménem a pří− jmením, a identifikačním číslem, datum prodeje zboží nebo poskytnutí služby, druh zboží nebo služby a cena, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Způsob a forma pokladního bloku je stanovena pro povinné subjekty dle zákona o registračních pokladnách až s účinností od 1.1.2007. Podle sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 16.6.2005 čj.: 28439/ 05/04400, je žádoucí aplikovat ustanovení § 31, odst. 17 zákona o živnostenském podnikání tak, že pro kontrolní činnost živnostenských úřadů, které jsou oprávněny ke kontrole plnění povinností vyplývajících ze zákona o živnostenském podnikání, nebude nutné uvádět na dokladu o prodeji zboží (poskytnutí služby) předávaném zákazníkovi přesnou identifikaci konkrétního druhu zboží nebo poskytnuté služby, ale postačí pouze orientační vymezení specifikující sortiment zboží nebo povahu služby, které lze však blíže upřesnit při následné kontrole.

Rozpis služeb stomatologie (neděle, sobota, svátek 8 h – 11 h ) pro oblast Letohrad, Žamberk, Králíky, Lanškroun, Jablonné n/O. 30. − 31. 7. MUDr. Kobzová Zdeňka, Lanškroun, 5. května 2, tel. 465 322 897 6. − 7. 8. MUDr. Helena Krčálová, Žamberk, nám. Gen. Knopa 837, 465 676 824 13. − 14. 8. MUDr. Marie Jaslovská, Žamberk, nám. Gen. Knopa 837, 465 676 818 20. − 21. 8. MUDr. Miroslav Mareš, Žamberk, Gen. Knopa 837, 465 613 103 27. − 28. 8. MUDr. Karel Milota, Lanškroun, Svobody 356, tel. 465 322 787

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 5

14 a 15 / 2005

CO SE DĚJE V REGIONU Opravy kostela na Mariánské hoře Poutní kostel sv. Panny Marie na Mariánské hoře má už nějaký čas novou střechu a omítku. Od června zde pracují i restaurátoři, kteří obnovují zašlé malby uvnitř kostela, ošetřují vnitřní i ven− kovní sochařskou výzdobu a vytváří novou střechu na kostelní kapli. Vnější kamenné části podezdívky i portálů se opravují, spárují a penetrují ochran− ným patinačním nátěrem. Ze soch se odstraňují staré malby, které nahradí velmi jemná poly− chromie. Práce budou probíhat až do konce léta. Foto nahoře: Ak. malířka Jana Bitnerová při restaurování sochy sv. Ludmily. Foto dole: Kamil Mareš (vpravo) obnovuje vnitřní malby a Ladislav Pecháček vypomáhá při opravě stříšky kaple. FT

Výprachtice třetí v krajském kole soutěže Vesnice roku Do soutěže Vesnice roku 2005 se v Pardubickém kraji přihlásilo 23 obcí, z nichž 18 postoupilo do krajského kola. Největší zastoupení měl okres Svitavy, naopak nejmenší okres Chrudim, kde přihlášku poslala pouze jedna jediná obec. Hodnotící komise posuzovala obce podle několika kritérií − obec a její koncepční dokumenty; společenský život; aktivity občanů; podnikání; obraz vesnice; infrastruktura; veřejná prostranství; péče o krajinu; knihovna. Vítězem krajského kola se v Pardubickém kraji stala obec Borová (Svitavsko), na druhém místě je Lubná (Svitavsko) a na třetím Výprachtice. Kromě toho byly uděleny i stuhy – modrá za společenský život náleží Svinča− nům na Pardubicku, bílá stuha za činnost mládeže Kamenci u Poličky a zelená stu− ha za péči o zeleň a životní prostředí obci Vinary na Chrudimsku. Diplomy za vzorné vedení obecní knihovny a za kvalitní květinovou výzdobu byly uděleny obci Vítějeves na Svitavsku, diplom za rozvíjení lidových tradic obci Veselí na Par− dubicku a diplom za vzorné vedení kroniky obci Voleč na Pardubicku. KÚ Pk

Folkloru vládlo počasí Letošní již 17. ročník Mezinárodního folklorního festivalu Čermenské slavnosti poznamenalo počasí. Zatímco páteční program v Lanškrouně probíhal na náměstí za tropických veder, galaprogram v sobotní podvečer musel být poprvé v historii konání slavností pro bouři a přívalové deště přerušen a přesunut do místní Orlovny. Slavností se zúčastnilo v letošním roce téměř 200 účinkujících ze šesti souborů, Črnobele muziky ze slovinské Velike Polany, Jara z Ústí nad Orlicí, Jitřenky z Dol− ní Čermné, Kvadrilje z Chorvatského Trogiru, KUD Miško Kranjce ze slovinské Veliké Polany a Lubovňanu ze slovenské Staré Lubovni. Záštitu nad největším folklorním festivalem Pardubického kraje na otevřené scéně měl hejtman Pardubického kraje Michal Rabas. Slavnostního přijetí a gala− koncertu se pak zúčastnili kromě vystupujících souborů také senátorka Ludmila Műllerová a předseda Folklorního sdružení ČR Zdeněk Pšenica. Oproti minulým ročníkům byl celkový program slavností bohatší. Páteční dopoledne na zámecké nádvoří v Lanškrouně navštívilo koncerty na 400 studentů lanškrounských škol. Odpoledne pak po slavnostním přijetí zástupců slavností a souborů starostou města Lanškroun Martinem Košťálem pokračoval na lanš− krounském náměstí program hodinovým vystoupením zahraničních souborů. Poté se soubory přesunuly k dalšímu účinkování do domova důchodců, kde se vytvořila velmi příjemná a milá atmosféra. Překvapením pak byl samotný závěr, kdy ta− nečníci slovenského souboru vzali diváky do kola a zatančili s nimi čardáš. Páteční podvečer k tanci i poslechu vyhrávaly na čermenském náměstí jednotlivé muziky. S přibývajícími hodinami tak jako každým rokem hráli všichni muzikanti pohromadě a byla radost pozorovat, jak všichni hrají vše, bez rozdílu národností.

Sobotní program začínal dopoledne na čermenském náměstí, kde pod patronací učitelského sboru ZŠ Vincence Junka probíhal v rámci slavností již třetí ročník zábavného klání družstev zúčastněných souborů pod názvem Čermenský Hecboj o putovní pohár. Letošním vítězem se zaslouženě stal tým souboru Jaro. Odpoledne pozval starosta obce Dolní Čermné Vlastislav Vyhnálek na slav− nostní přijetí hosty a zástupce souborů. A konečně v 17 hodin pak už v areálu u čermenského rybníka začal galaprogram letošních slavností, ve kterém se postupně představily všechny soubory, i když pravda ne všechny na jediném jevišti. V začátku při obloze bez mráčku, postupně s dalšími vystupujícími se začaly objevovat mráčky, které během hodiny přerostly ve zlověstné mraky se hřmící kulisou. Zhruba ve druhé třetině pak už počasí převzalo nad slavnostmi moc. Během chvilky přišla taková smršť, že v okamžiku slavnosti přerušila. Závěr galaprogramu se proto přestěhoval na sál čermenské Orlovny, kde zároveň proběhlo důstojné ukončení letošního ročníku slavností. Nepřízeň počasí nakonec neumožnila ani uskutečnit večerní veselice s ohňostrojem. Přestože počasí letošnímu ročníku moc nepřálo, celý naplánovaný program všech souborů se podařilo realizovat a již nyní se hovoří o tom příštím. 17. ročník festivalu je nenávratně minulostí. Zbývá pouze jediné − poděkovat všem, kteří ho podpořili, i těm, kteří pomáhali vybudovat areál slavností i zajistit chod slavností organizačně. Petr Ryba, ředitel festivalu

Mladějov − Blosdorf

Dne 25. 6. 2005 pořádala Farma Tatenice 1. ročník soutěží lehkých koní v parkuru a westernu (barely a tyče). Na září chystají Hubertovu jízdu. Martin Valenta

Rekonsktrukce válečné bitvy se uskuteční v Mladějově na Moravě v sobotu 6. srpna. Úzkorozchodná parní dráha bude v provozu od 9.30 do 17 hodin. Od 10 hod. proběhne pietní akt za účasti historických jednotek a mše za padlé na všech frontách. Na programu je také výstava historické techniky a koncert C. a K. kadetní hudby V. Opatovice. Hlavní program začíná v sobotu odpoledne v 14 hodin vo− jenskou přehlídkou a příjezdem „následníka trůnu“. Bojová ukázka „Bitva o vlak“ za účasti dělostřelectva, jízdy  a letectva začne v 15 hodin. (Bitevní ukázka se pokusí nastínit divákovi situaci na rusko − rakouské hranici v roce 1915. Karpatské kopce a rozsáhlé poloniny, tak vypadala tehdy frontová linie mezi oběma válčícími stranami. Řady ostnatých překážek, kulometná hnízda i pozice dělostřelectva, první automobily a letadla, koně a především unavení, mrtví a ranění vojáci. To vše dohromady tvoří atmosféru I. světové války.) Večerní zábava s hudbou vyvrcholí v 21.45 hod. slavnostním ohňostrojem. Více na www.mladejov.zde.cz

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 6

14 a 15 / 2005

O DĚTECH A PRO DĚTI Ohlédnutí za Dětským dnem v Lanškrouně Dne 4. června se konal Dětský den na náměstí v Lanškrouně pod záštitou na− dačního fondu Diamant dětem. Jako účinkující se představili Monika Absolonová, Davide Mattioli, Klára Kolomazníková, Jolana Smyčková, Jiří Helekal a muzikál Tři mušketýři, který zastupovali Radka Fišarová, Tomáš Beroun a Martin Skala. Současně v Lanškrouně probíhal Malý závod míru AVX, který v době konání oslav dětského dne měl dojezd na lanškrounském náměstí. Poháry vítězům tohoto závodu předali významní hosté, a to ministr pro místní rozvoj Mgr. Radko Martínek, předseda ČSSD JUDr. Stanislav Gross a ředitel kanceláře ministra vnitra JUDr. Petr Hanzl. I přes nepřízeň počasí přišlo okolo 1500 diváků, kteří zažili neobyčejný program červnového odpoledne. Výtěžek z této akce předala formou věcných darů ředitelka fondu paní Šárka Grossová, a to dětskému domovu v Horní Čer− mné, pomocné škole v Lanškrouně a domovu pro matky v nouzi v Zábřehu na Moravě. Děkujeme všem sponzorům. Za realizační tým Tomáš Kühnert, Jaroslav Lechnýř a Ladislav Chládek

Žáci ze ZŠ nám. A. Jiráska byli v Chorvatsku

Děti z pomocné školy děkují paní Šárce Grossové a její nadaci Diamant dě− tem za poskytnutý finanční dar ke Dni dětí. Za darované peníze byly dětem za− koupeny speciálně upravené tříkolky, na kterých se již prohánějí na zahradě školy. Dík patří i panu Ladislavu Chládkovi a všem podnikatelům, kteří podpořili uspořádání Dne dětí 4. 6. 2005 na náměstí v Lanškrouně. SŠ

Ohlédnutí za školním rokem Jak nám jenom ten čas utíká. V  září jsme přivítali nové prvňáčky – jako by to bylo včera − a dnes si již užívají svých prvních školních prázdnin u vody, v lese, u tet či babiček … Uplynulý školní rok byl pro nás opět ve znamení pestrých činností, akcí a soutěží pořádaných školou i jinými školami. Posuďte sami: V září naše děti vybojovaly 1. místo na turnaji ve vybíjené v Žamberku. V 1. a 2. ročníku běžel po celý školní rok projekt Canisterapie. Žáci 1. – 5. ročníku ab− solvovali plavecký výcvik. Od měsíce října fungovaly při škole mimoškolní zájmové kroužky: dva keramické a počítačové, pěvecký, relaxační, aerobik, sportovní, němčina, základy šití a dětský klub. Výchovná poradkyně uspořádala pro rodiče vycházejících žáků burzu učilišť, žáci 9. ročníků v rámci dalšího výběru škol navštívili SOU a OU v Zábřehu, Opočně, M. Třebové a Chroustovicích. Děti se celoročně účastnily výtvarných soutěží, nejen pořádaných Domem dětí a mládeže, nejlepší výtvarné práce s tematikou zimních sportů byly vystaveny v nově otevřené sportovní hale. V únoru školu reprezentovali vybraní žáci v Chocni při soutěži Hry na ledě, v březnu uspořádala škola plaveckou olympiádu, pro děti prvního stupně uspořádali učitelé karneval, žáci všech ročníků postupně navštívili městskou knihovnu. Počátkem měsíce dubna soutěžily dívky 9. ročníků v Ústí nad Orlicí ve florbale, jinak tento měsíc proběhl ve znamení recitačních soutěží – žáci 5. ročníku pod režijním vedením paní učitelky Mgr. Libuše Paš− čenkové byli velmi úspěšní. V Moravské Třebové ob− sadili 1. místo v jednotlivcích a 1. místo s pohádkou Dlouhý, Široký a Bystrozraký. S touto pohádkou sla− vili pak ještě jeden úspěch – vystoupili na Bambiriádě v Chrudimi v měsíci květnu. I tento měsíc byl pro naši školu úspěšný. Do oblastního, krajského a celostátního kola postoupil žák 7. ročníku Martin Jansa, a to ve sportovních hrách pro mládež. V celostátním kole obsadil pěkné 5.− 6. místo. V tomto měsíci také pro−

Prázdniny jsou v plném proudu, děti užívají dvouměsíčního volna, jen to horké léto na sebe nechává zatím čekat. Žáci 2.stupně ZŠ nám.A.Jiráska si však tepla a sluníčka užili už v druhé polovině června, kdy pro ně škola zorganizovala ozdravný pobyt u moře. Tentokrát jsme využili nabídky cestovní kanceláře TOMI TOUR v Brně a vybrali ostrov Pag v Chorvatsku. Místo pobytu, hlavní město Pag, nás okouzlilo. Klidné prostředí, starobylé uličky s mnoha stánky a upomínkovými předměty, krásné okolí s možností pěších výletů byly pro náš pobyt téměř ideální. Také ubytování předčilo naše očekávání. Moderně zařízený penzion Belveder s vyhlídkou přímo na moře skýtal velmi dobré zázemí. Koupání využili první dny jen ti velmi otužilí, neboť moře nebylo po předchozím chladném období příliš vyhřáté. Díky slunečnému počasí se však voda ohřála brzy na přijatelnou teplotu a my si mohli užívat naplno mořských radovánek. Ve volných chvílích jsme podnikali vycházky do blízkého okolí, pořádali sportovní turnaje a plavecké soutěže, došlo i na všemi očekávané diskotéky. Absolvovali jsme také plavbu lodí podél celého ostrova s prohlídkou nádherného jeskynního komplexu a samozřejmě s koupáním v otevřeném moři. Někteří využili nabídky celodenního výletu do národního parku Krka a města Šibeniku. Deset dní uteklo jako voda a my se s Chorvatskem loučili. Zvláštní poděkování patří MUDr. Miladě Krejčové ze Záchranné služby v Lanškrouně, která nás doprovázela a po celou dobu pobytu se starala o naše zdraví. ZŠ AJ běhl týdenní turistický kurz 8. a 9. ročníků v krásném prostředí podhůří Orlických hor – v Nebeské Rybné. Vyvrcholením akcí měsíce května se stala školní aka− demie, na které děti předvedly rodičům a hostům vystoupení, která si připravily se svými třídními učiteli, vychovatelkou a vedoucími zájmových kroužků. Měsíc červen přinesl dvěma žákům školy, M. Jansovi a L. Cachovi, čestná uznání za účast v krajské soutěži S počítačem to umím na téma Poštovní známka, učitelé společně s dětmi oslavili Den dětí zajímavými soutěžemi. Na této akci školy nechyběla ani jízda na poníkovi díky ochotě paní Elišky Caldové a věřte nevěřte, svezli se i zájemci z řad dospělých. V měsících květnu a červnu sklízely jednotlivé ročníky školy ovoce svých celoročních výsledků v podobě školních výletů. Na škole pracovali učitelé celoročně také v oblasti environmentální výchovy a prevence společensky nežádoucích jevů. Výchovná poradkyně Bc. K. Filipová a ředitelka školy Mgr. H. Minářová úzce spolupracovaly se sociální kurátorkou paní Z. Drozdovou. 1. a 2. ročník pod vedením třídní učitelky Bc. J. Krskové ve spolupráci s canisterapeutkou paní J. Vokálovou prošel v tomto školním roce projektem Canisterapie. Škola podala v průběhu roku 5 projektů, jejichž vyhlašovatelem byl Pardubický kraj. Dva z nich byly v měsíci červnu přijaty a budou realizovány na podzim. Závěrem škola touto cestou děkuje svým žákům za příkladnou reprezentaci, učitelům za pedagogickou tvořivost, všem zaměstnancům školy pak za elán a nad− šení pro plány školy a rodičům za ochotu a pozitivní snahu spolupracovat. Dále děkujeme rovněž kurátorce paní Z. Droz− dové za pohotovost při řešení výchovných problémů se žáky a také městské policii, která nám vyšla vstříc a po celý školní rok držela ranní dozory u přechodu před budovou ZvŠ na ulici Dobrovského 63. Vě− říme, že takto navázaná spolupráce z důvodu bez− pečnosti našich žáků bude pokračovat i v příštím školním roce. Čtenářům Listů Lanškrounska přejeme krásné léto, bohaté na kouzelné zážitky, a chcete−li se o na− ší škole dozvědět více, najdete nás na internetové adrese: http://mujweb.cz/skolstvi/zvslanskroun/. J. Nováková, zástupkyně ředitelky

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 7

14 a 15 / 2005

CO SE DĚJE V REGIONU Obec Žichlínek má novou dominantu Blížíte−li se k obci Žichlínek ve směru od Rychnova případně Lubníka, upoutá vás nový, nezvyklý pohled. Vysoko nad krajinou se vypínají modré obilní věže. O tomto projektu, který zcela jistě neujde pozornosti nejen občanů obce, jsem si zašel popovídat s inženýrem Josefem Rotterem – předsedou zemědělského družstva, jemuž věže patří. Pane předsedo, rád bych se vás dotázal, co vedlo družstvo k započetí tohoto zcela nepochybně nákladného projektu. Důvod je až překvapivě prostý a popravdě řečeno není jediný. Prvním, hlav− ním důvodem je privatizace výkupu. Další příčinou je otevření vztahů s Evrop− skou unií − tím se zvětšily možnosti přímého obchodu. Tím došlo do jisté míry ke zlepšení situace. My se snažíme vzít iniciativu do svých rukou a obchodovat bez prostředníků, na rozdíl od praxe minulých let. V neposlední řade je tu ještě skutečnost, že v okolí prostě podobná skladovací kapacita dlouhodobě chyběla. I když zde jisté skladovací prostory byly, pak nevyhovovaly nárokům, které jsou k správnému uskladnění potřeba. Tohle zařízení je v našem družstvu prvním svého druhu. Doposud jsme využívali sklady halového typu, kde vlastně sama koncepce i technologie neumožňuje žádné ošetření skladovaného materiálu. Slibujeme si proto od tohoto kroku mnohem efektivnější skladování a tím významné snížení ztrát, které vznikaly kvůli nevyhovujícím způsobům nakládání s plodinami. Umožní nám to také zvýšit efektivitu práce při nižším počtu zaměstnanců. Stavba je určena výhradně pro potřebu družstva a pronájem skladovacích prostor v těchto věžích nebude veřejnosti umožněn. Do takového projektu jste se, vzhledem k náročnosti jak technologické, tak i finanční, nemohli pustit sami. Samozřejmě. S tím bylo počítáno již v době, když vznikala stavební dokumen− tace. Navázali jsme vztahy s dodavateli technologií i stavebníky. Celou třetinu stavby jsme byli schopni pokrýt z vlastních zdrojů, na pokrytí zbývající části jsme si vzali pětiletý úvěr. Jaké jsou parametry stavby? To bude patrně zajímat nejen naše čtenáře, ale i odborníky. Jde o typový sklad „vítkovice“. Stěny jsou tvořené smaltovanými ocelovými plechy. Jedna věž má kapacitu 400 tun. Samozřejmě, že nemůžeme počítat s absolutním naplněním. To není vzhledem k množství a sortimentu dost dobře možné. Jen pro ilustraci: 6 x 400 tun je větší kapacita, než má známá skladová hala Agroprogres, která byla postavena někdy před dvaceti lety. Každá věž je vysoká 24 metrů a pomocná konstrukce nesoucí dopravní a ob− služné systémy dosahuje ve svém nejvyšším bodu 26 metrů. Každá z věží má průměr 6 metrů. Principem tohoto způsobu skladování je vlastně gravitace. Nejde o žádnou novinku, na výhody tohoto způsobu uchovávání sypkého materiálu přišli již v dávné minulosti naši předci. Novinkou je však technologie provětrá− vání, která zlepší podmínky uvnitř skladovacího prostoru. Upustili jsme od mani− pulace se zrnem pomocí nakladačů a nahradili jsme je automatizovaným sys− témem dopravníků. To nám ulehčí ošetření i expedici. Hlavním hlediskem, o které jsme se opírali při psaní zprávy o návratnosti, je velmi významné snížení cen za dopravu, protože jsme doposud museli své produkty mnohdy přepravovat na značné vzdálenosti, například do skladů, nyní můžeme přímo nakládat a ode− sílat odběrateli bez zpoždění a nadbytečných nákladů za dopravu. Očekáváme tedy, že během žní bude možné daleko racionálněji využít poten− ciál našich dopravních strojů, myslím tím nákladní automobily a traktory s pří− věsy, které nebudou muset podnikat časově náročné přesuny, a zrychlí se tím Sbor dobrovolných hasičů Dolní Třešňovec vás srdečně zve na

OSLAVY 125. VÝROČÍ ZALOŽENÍ HASIČSKÉHO SBORU V DOLNÍM TŘEŠŇOVCI konané v sobotu 6. srpna 2005 od 13.00 hodin na hřišti TJ SOKOL v Dolním Třešňovci Program: 13:00 – 13:30 13:30 – 13:40 13:40 – 14:20 14:20 – 14:50 14:50 – 15:10 15:10 – 15:30

vítání sborů, koncert Lanškrounské dechovky nástup družstev, státní hymna slavnostní projevy, zdravice, vyznamenání členů pokračování vystoupení dechové hudby předvedení parní stříkačky v akci (SDH Svojanov) „derby“ Horní – Dolní Třešňovec v požárním útoků mužů vystoupení Mladých hasičů Dolní Třešňovec 15:30 – 16:30 závody družstev lyžařů na trávě, soutěž v zatloukání hřebíků předvedení moderní hasičské techniky, výstavka historické techniky a další zábavné akce 16:30 – 22:00 volná zábava při reprodukované hudbě všech stylů Po celou dobu oslav je zajištěno kvalitní občerstvení. Za SDH Dolní Třešňovec: Jiří Faltejsek, starosta, Tomáš Borovský, velitel, a Ing. Jan Borovský, jednatel

přeprava sklizně k uskladnění. Nové technologie umožní i snazší čištění od ne− žádoucích prvků, jako jsou osiny a podobně, a umožní oddělené skladování zkrmitelných a nezkrmitelných odpadů. Řekl jste, že upouštíte od starých způsobů a technologií, jaké technologie či způsoby jste měl na mysli? Hlavně způsoby meziskladování na haldách pod širým nebem nebo v provi− zorních kůlnách. Tento způsob určitě nepřispíval kvalitě a hlavně umožňoval velký nápor škůdců. I skladování v halách znamenalo značné ztráty, které vzni− kaly při manipulaci se skladovaným produktem. Těžké stroje, které ho pomáhaly přesouvat, drtily materiál a znehodnotily tím nemalé procento produkce. Tyto ztráty nová technologie skladování značně omezí. Slyšel jsem také, že tyto věže nebudou jediné. Patrně nebudou, plánujeme ještě výstavbu přibližně čtyř desetimetrových věží o průměru 10 nebo 12 metrů. Ale do zahájení realizace uplyne ještě nějaký čas. O stavbě jistě budeme informovat. Děkuji panu inženýru Rottrovi za ochotu, s níž mne přijal, a také za velmi přátelskou atmosféru, ve které náš rozhovor probíhal. JS

Rekonstrukce silnice v Žichlínku Již v roce 2003 proběhla první etapa rekonstrukce silnice, která probíhá celou obcí Žichlínek. Nekvalitní povrch cesty již trápil občany obce mnoho let, a tak rekonstrukci přivítali. První úsek vedl od hraniční tabule k objektu firmy RAWELA. Byla použita osvědčená, leč málo známá technologie, jejímž výsledkem je vysoce trvanlivý a kvalitní povrch. S nástupem léta letošního roku byla zahájena etapa druhá. Opět byla použita stejná technologie jako při opravě předešlého úseku. Úsek vede od místa, kde se práce zastavily, a končí na úrovni objektu pohostinství „ U Filipů“. Podle vyjádření starosty obce pana Šebrleho není tento úsek posledním, neboť stav zbývající části vozovky je neuspokojivý. Takže v budoucnu se mohou občané obce těšit na kvalitní silnici. JS

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 8

14 a 15 / 2005

INFORMACE Konzum nabízí peníze neziskovým organizacím

Big Band opět bodoval V pátek 24. června se náš orchestr rozjel již podruhé na soutěžní festival do České Kamenice, který pořádá Svaz hudebníků ČR s hojnou zahraniční účastí. Na festival jsme byli pozvání jako laureáti festivalu loňského, tedy v nelehké roli favorita. Předseda SHČR, zřejmě aby nám dodal sebedůvěru, nás vítal slovy: „Zatím zde hrály samé vynikající orchestry.“ (Přijeli jsme krátce po poledni, festival začínal již od rána). A musím se přiznat, že po vyslechnutí výkonů některých zúčastněných orchestrů jsem vůbec neměl dojem, že se nám podaří loňský úspěch zopakovat. Nejvíce se mi líbil orchestr ze ZUŠ Litvínov, ač nakonec skončil ve stříbrném pásmu, a to z důvodu příkladné práce s mládeží nebo spíše již s malými dětmi. (Pozn.: Na soutěžních festivalech se z výsledků nesestavuje číselné pořadí, ale orchestry se řadí do 4 kategorií – zlaté, stříbrné a bronzové pásmo, ty nejslabší dostávají čestná uznání. Nejlepší je pak oceněn hlavní cenou.) Porota ale nakonec jednoznačně rozhodla, že absolutní vítězem festivalu, jehož se zúčastnilo 11 orchestrů z Čech, Estonska, Německa a Polska, je opět náš orchestr. A porotci byli z těch nejpovolanějších – předseda Felix Slováček, dále Václav Hybš a další. Získali jsme tak podruhé „Zlatou notu“ spojenou s věcnými cenami, na prvním místě to je zbrusu nový alt saxofon, který nám předal generální ředitel společnosti DENAK (dříve AMATI) Kraslice. Po předání cen jsem se ptal některých členů poroty, jak jsme na tom byli ve srovnání s konkurencí. A byl jsem ujištěn, že ač ostatní orchestry byly velice dobré, na plnokrevný bigbandový projev naší kapely žádný z nich nestačil. Především byl ceněn zvuk sekcí trubek a trombonů. To nakonec neformálně potvrdil i předseda poroty Felix Slováček, když si bral kontakt na našeho prvního trumpetistu Jaromíra Flídra pro možnou spolupráci s jeho orchestrem a nechtěl věřit, že je pouze žákem ZUŠ v Lanškrouně. Úspěch nyní v České Kamenici nebyl letos jediným. Například v dubnu jsme byli pozváni k další živé nahrávce s Big Bandem Radio Praha, tentokrát v legen− dárním studiu „A“. Nahrávka z toto koncertu byla vysílána na stanici Praha (ČR2) 1. června a k našemu velkému překvapení o 14 dní znovu, kde jsme ale již hráli jenom my. A ještě máme na stanici Praha ČR slíbený samostatný pořad. Slovy chvály nešetřili ani profesionální hudebníci, kteří nás slyšeli na oslavách osvobození 7. 5. v Hradci Králové, kde jsme minimálně ze zúčastněných big bandů byli hodnoceni jako nejlepší. Ale znovu zpět k  hudbě, České Kamenici a také cyklistice. Tam mě nesmírně po− těšilo to, že nás přišli podpořit naši krajané, Lanškrouňáci. Když jsme šli na ve− čeři, uviděl jsme povědomou siluetu Honzy Toningera, a tak jsem na něj zavolal. V Kamenici se právě nacházela skupina lanškrounských cykloturistů. Slovo dalo slovo, a Honza nakonec přivedl celou skupinu na náměstí, kde se právě koncer− tovalo a posléze i předávaly ceny. Bylo to opravdu milé setkání a cykloturistům tímto děkuji za morální podporu. Kromě „Zlaté noty“ a saxofonu jsme si z České Kamenice přivezli také pozvání k účinkování v Německu příští rok. Josef Pilný

Dvěstě tisíc korun rozdělí letos formou grantů Obchodní družstvo KONZUM v Ústí nad Orlicí mezi deset vybraných občanských sdružení v regionu. Družstvo se rozhodlo podpořit menší nestátní neziskové organizace, které pracují na poli sociální integrace a poskytování sociálních služeb. Projekt získal příznačný název „Společně za úsměv“ a KONZUM v něm chce pokračovat i v příštích letech. „KONZUM už v minulých letech podporoval řadu sociálně zaměřených projektů, například stavbu dětského rodinného domova v Žichlínku či vybavení dětského oddělení nemocnice v Ústí nad Orlicí. Letos jsme se rozhodli pomoc nabídnout ob− čanským sdružením, která se věnují práci s dětmi, postiženými, či starými lidmi. Právě tyto organizace se totiž obvykle nejvíc potýkají s nedostatkem peněz přesto, že se věnují velmi užitečné činnosti,“ vysvětluje krok obchodního družstva vedoucí marketingu Ing. Miloslav Hlavsa. Každý z deseti vybraných žadatelů o grant tedy letos získá 20.000 korun. Občanská sdružení se do soutěže mohou přihlásit hned s několika projekty, finanční příspěvek však získají jen na jeden z nich. Zájemci o grant musí splňovat několik základních podmínek. Jejich působnost je omezena na region Ústeckoorlicka, Rychnovska, Náchodska a musí pracovat v oblasti sociálních služeb a sociální integrace. Sdružení by měla také doložit, že jsou schopna svůj projekt realizovat. Získanou finanční částku pak musí použít do konce letošního roku. „Jednotlivé žádosti bude posuzovat nezávislá grantová komise a vítěze vybere již v první polovině září. Podrobné informace o podmínkách získání grantů lze získat na našich webových stránkách www.konzumuo.cz, případně přímo v sídle naší společnosti,“ dodává Ing. Miloslav Hlavsa. Žádosti spolu se zpracovanými projekty lze zasílat na adresu společnosti KON− ZUM, obchodní družstvo v Ústí nad Orlicí, Tvardkova 1191, 562 13 Ústí nad Orlicí. Přijímání žádostí bude probíhat do 15. 9. 2005. Vítězné projekty zveřejní KONZUM už na konci září.

SPŠ a SOU, Lanškroun, Kollárova 445 vyhlašuje výběrové řízení na pozice

VEDOUCÍ TECHNICKÉHO ODDĚLENÍ Požadované vzdělání: ÚSO technického zaměření, praxe Ostatní požadavky: bezúhonnost, znalost a orientace v oblasti technického zabezpečení budov a souvisejících předpisů, znalost práce na PC, internet. Přihlášky zasílejte do 15. 9. 2005 písemně společně s doklady o vzdělání, bez− úhonnosti, praxi a strukturovaným životopisem na níže uvedenou adresu. Nástup možný od 1. 12. 2005

UČITEL – UČITELKA NĚMECKÉHO JAZYKA Požadované vzdělání: VŠ pedagogická pro SŠ Ostatní požadavky: bezúhonnost Přihlášky zasílejte do 20. 8. 2005 písemně společně s doklady o vzdělání, bez− úhonnosti, praxi a strukturovaným životopisem na níže uvedenou adresu. Nástup možný od 1. 9. 2005 Adresa: SPŠ a SOU Lanškroun, Kollárova 445, 563 01 Lanškroun Další informace podá p. Jandová − tel. č. 465 321 081

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 9

14 a 15 / 2005

POZVÁNKA DO POLSKA pruského panování se zde konala dvě velká diplomatická jednání. V roce 1790 hostil Dzierzoniow diplomaty Pruska, Rakouska, Nizozemska, Anglie a Polska, v roce 1813 pak korunované hlavy: pruského krále Bedřicha Viléma III. a ruského cara Alexandr aI. V roce 1800 Dzierzoniow navštivil John Quincy Adams, v té době velvyslanec Spojených států v Berlíně, který se pak stal šéfem Bílého domu jako šestý americký prezident v letech 1825 – 1829. Byl okouzlen městem a zvláště pyšnou siluetou nově vystavěného evangelického kostela ve Swidnické ulici. V XIX. století se město současně s celým regionem stalo centrem slezské textilní výroby. V polovině století v důsledku ekonomické krize došlo u městských bran k ostrému vystoupení dělníků, které přešlo do historie jako povstání slezských tkal− ců. V roce 1855 bylo město propojeno železnicí s městem Swidnice. Později vznikla místní železniční trať s názvem sovíhorská, jež spojuje Dzierzoniow, Pie− szyce, Bielawu, Srebrnou Horu a dál Scinawku (Stěnavu) a Radkow (Hrádek). V roce 1945 byl Dzierzoniow v takzvaném znovunabytém území polského státu. Krátce po druhé světové válce se město stalo centrem silného židovského osídlení. Ve městě se rozvíjel textilní a elektrotechnický průmysl, továrna na výrobu radiopřijímačů DIORA byla proslulá svými produkty v tuzemsku i v zahraničí.

Na jednodenní výlet autem se můžete vydat do jednoho z partnerských měst Lanškrouna v Polsku − do Dzierzoniowa. Pojedete přes přechod Dolní Lipka − Boboszow. Silniční vzdálenost Dzierzoniowa od hranic je zhruba dvojnásobná než vzdálenost Klodska od českých hranic. Na snímku: radnice v Dzierzoniowě.

Dzierzoniow Naše partnerské město Dzierzoniow (přes 35 000 obyvatel) leží v dolnoslezském kraji na úpatí malebných, turisticky atraktivních Sovích hor. Na severu se nad městem vypíná mýtická hora Sleža (občas označovaná jako slezský Olymp), která byla v minulosti místem náboženských obřadů početných kultur. Bohaté dějiny města byly ovlivněny častými změnami státní příslušnosti. První písemné zmínky o Dzierzoniowě se objevují na stránkách dokumentů z padesátých let XIII. století. V této době je mezi jiným zmíněn kostel sv. Jiřího. Na konci XIII. století se město stává hospodářským a správním centrem širokého okolí. V počátcích svých dějin bylo město podřízeno vratislavským knížatům, posléze se stalo jedním z hlavních středisek svidnicko−javorského knížectví. V té době byl utvořen urbanistický městský celek s rozsáhlým náměstím, radnicí a uli− cemi, které vychází ze středu každé strany náměstí. Půdorys takto založeného centra města je viditelný dodnes. Ve XIV. století se Slezsko postupně stává závislým na Koruně české. V roce 1392 přechází svidnicko−javorské knížectví pod vládu Prahy. Další století je poznamenáno husitskými válkami a město i celý jeho region pustoší ozbrojené tlupy a epidemie. V roce 1526 Království české, včetně Dzierzoniowa, přechází pod nadvládu Habsburků. V XVI. století ve městě se rozvíjí obchod a řemesla a také výroba plátna a jiných tkanin. Druhá polovina tohoto a začátek XVII. století je někdy označována „zlatým věkem“ města. Příznivá doba pro město končí v roce 1618 se začátkem zhoubné třicetileté války. Dalších sto let (od druhé poloviny XVII. století až do poloviny XVIII. století) je dobou poměrného klidu, přerušeného slezskými válkami (1740 – 1763). V důsledku těchto válek bylo město Dzierzoniow, stejně tak jako větší část Slezska, připojeno k Prusku. Město se na krátkou dobu stalo i hlavním sídlem jednoho ze čtyř správních obvodů (rejence) slezské provincie (1816 − 1820). Během

Blízkost obou měst přeje častým kontaktům mezi jejich občany. Partnerské vztahy udržují nejdéle technické školy. Na snímku: V dubnu vyrazili na spo− lečný česko−polský koncert do Dzierzoniowa žáci a učitelé lanškrounské ZUŠ.

Hospodářské změny devadesátých let minulého století přinesly úpadek velkých podniků. Teď jsou v průmyslové struktuře města dominantní malé a střední pod− niky. Městská samospráva se velmi aktivně podílí na úkolech i nad rámec své působnosti. Kupříkladu se od druhé poloviny devadesátých let minulého století podílela na revitalizaci měšťanských domů v centru. Město získalo čestný titul MĚSTO 2000 za realizace programu komplexní revitalizace starého města. Dzieržoniow udržuje mezinárodní spolupráci. Město má již patnáct let družbu s německým městem Bischofsheim a v roce 1999 byla formalizována dosavadní dlouhodobá spolupráce podepsáním partnerské dohody s Lanškrounem. Dzieržoniow podporuje kulturu, rekreaci a sportování. Ve městě se každoročně konají masové kulturní akce. Nejdůležitějšími jsou: Dzierzoniowské městské slavnosti (květen), Dzierzoniowské prezentace (září) a Poezie na hradbách. Podklady poskytlo Infocentrum Lanškroun, M. Krejčí, foto: LS

Kostel Panny Marie Matky Církve – klasicistní architektonická perla. Návrh vznikl na rýsovacím prkně C. G. Longhanse – autora Braniborské brány v Berlíně. Vystavěn byl v letech 1795 – 98. Strohý interiér na půdorysu elipsy má třípatrovou galerii. V období socialismu byl využívaný jako sklad a prodejna nábytku. U vcho− du je pamětní deska Johnu Quincy Adamsovi, pozdějšímu šestému prezidentovi Spojených států amerických k jeho návštěvě Dzieržoniowa v roce 1800.

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 10

14 a 15 / 2005

K LÉTU PATŘÍ CESTOVÁNÍ Cesta tam a zase zpátky Trošku tolkienovsky jsem nazval výpravu na Slavkovský štít ve Vysokých Tatrách. Díky dobrému značení a relativně schůdné cestě patří mezi nej− dostupnější dvouapůl tisícové vrcholy. Kromě několika skalních výchozů a pří− krého závěru vede po udržované kamenné stezce. „Tak tohle zvládneš. Jestli jsi přešel přes Priečne sedlo, nevidím žádný problém ve zdolání Slavkovskýho“, opověděl jsem Honzovi Budzákovi na jeho přání zdolat tenhle vrchol. Ač slepý, nezůstal nic dlužen duchu horala (narodil se ve vesnici přímo pod Tatrami) a prošmejdil se slepeckou holí lecjaký kout Tater, ale i Jeseníků, Beskyd, Orlických hor a mnoha dalších oblastí Čech a Slovenska. Doprovod mu povětšinou nedělal zkušený znalec terénu, ale manželka Eva, která je také slepá.

Občerstvení na vyhlídce ve výšce cca 1500m n.m. z nás došel až nahoru. Honzu opouští síly a potažmo i nálada. Kýžený efekt nadhledu se ne a ne dostavit. Drží se mě pevně za batoh a zezadu ho tlačí Jirka. Vytváříme tak jakýsi vláček o dvou lokomotivách a jednom vagónu. Honza po další hodině definitivně ztrácí náladu a pod fousy trousí poznámky o zkaženém dnu. Po šesti hodinách se dostáváme k další skalní vyhlídce do zhruba 1900 m n. m. Je jasné, že nahoru dnes nedojdeme, Honza má nohy na maděru a představa nočního sestupu se mi nezdá moc rozumná. Konečná, dál nejdeme. Nahoru to je téměř 600 výškových metrů a Honza je rád, že sedí. Zbývající část výstupu odhaduji na hodinu rychlé chůze. Trošku sobecky přemlouváme Honzu, jestli tady chvíli nepočká sám, protože kluci se musí každou chvíli vrátit a nám se chce také vystoupat až na vrchol. Je oblačno, ale teplo a místy vykoukne slunce. Honza není ze skutečnosti, že dnes už nahoru nedorazí, moc nadšený, ale chce si dát svačinu a odpočinout si, a tak souhlasí. Svižným krokem za půl hodiny míjíme skalnatý výběžek Nos a potkáváme Pavla s Romanem, kteří balí po obědě. Až nahoru se jim nechtělo, vrcholek je v mracích a příkrý svah je nijak nelákal. Za dalších třicet minut sedím s Jirkou na vrcholu a doplňujeme tekutiny. Vzduch je prosycen vodou a viditelnost proto není nijak valná, svítí ale slunce, a tak se nás zmocňuje spokojenost. Za další hodinu jsme u Honzy a začínáme společně sestupovat. Jeho nálada je na bodu mrazu. Téměř nekomunikuje a mračí se, nemůže se smířit s tím, že jsme ho nevzali až na vrchol. Sil mu cestou nepřibývá, ale paradoxně se začíná vracet nálada. Za hodinu už se řehtáme jak koně, když vleže zdoláváme skalní výchoz. Měníme směr trasy, stáčíme se vlevo s úmyslem dorazit v sedm na Hrebienok, odkud vede lanovka do Smokovce. Honzu již

Honza Budzák stoupá ve šlépějích Jiřího Faltuse. Kdysi jsem s ní v rádiu poslouchal rozhovor, kde objasňovala jejich zálibu ve výstupech na rozhledny. Kdekdo se totiž pozastavoval nad tím, co jako slepý člověk pohledává na těchto místech a proč radši nesedí doma. Nechápavce pak jistě nepotěšila odpověď Evy, která popisovala, jak se po kraji „rozhlíží s ná− ležitým pocitem nadhledu“… Být slepý asi určitý nadhled chce a na vrcholu kopce nebo rozhledny se to dá docela dobře trénovat. A protože jsem v Honzových očích, které se dívají stále někam nahoru viděl jeho touhu po nadhledu, navrhl jsem mu, že se v létě na Slavkovský štít vydáme. Moc mi asi nevěřil, že se expedice uskuteční, ale když nasedal koncem srpna spolu s Pavlem Studeným, Jiřím Faltusem a Romanem Motlem do auta bylo jasné, že k nějakému nadhledu asi dojde. Ještě ten večer jsme se ubytovali u paní Balážové v Nové Lesné a na ráno naplánovali výstup. Trasa Starý Smokovec – Slavkovský štít a zpět představuje pro zdatné turisty cca 9 hodin chůze. Já odhadoval cestu s Honzou na 12 hodin. A to by v tom byl čert, aby se to nepovedlo. První část výstupu k vyhlídce probíhá bez problémů. Honza se přidržuje za batoh průvodce a my se mu snažíme cestu usnadňovat popisem trasy. Jsme jako spolujezdci při závodech rallye a nevynecháváme žádný kámen ani kořen. Časem zjistíme, že Honza svým „čaganem“, jak říká slepecké holi, bravurně prozkoumává terén před sebou a bez problémů zdolává nerovnosti. Přitom popisuje, jak vnímá šumění korun smrků, vůni tlejícího jehličí i zvuky všudypřítomné vody. Honzovi kupodivu nedělá problémy členitost cesty, ale kuchařské umění Evy, díky jemuž přibral o pár kilo více, než si momentálně nohy přejí. Čas ubíhá čím dál tím rychleji, ale náš postup se zpomaluje zvyšující se strmostí chodníku. Pavla s Romanem posíláme napřed, aby alespoň někdo

Pohled ze Slavkovského štítu. opustily veškeré zbytky sil a Jirka ho musí pevně držet ze zadu za kalhoty. Ze− předu se pak opírá o Romana a já nesu jeho batoh. Každou chvíli se zastavíme abychom si vydechli od smíchu, který na tohle neuvěřitelné, navzájem propojené soumuží už z daleka upozorňuje. Co si o nás myslí kolemjdoucí turisté raději nezjišťujeme. Těsně před příchodem do budovy lanovky se spouští liják, který nám už nevadí. Ve Smokovci zasedneme do nejbližší hospody a bujaře slavíme teď už vlastně úspěšný den. Honza má po dvou Zlatých bažantech (pivo) nadhled větší a náladu lepší než by měl na vrcholu Slavkovského štítu a děkuje nám, že jsme ho vzali s sebou a nezlobíme se na něj, že byl „protivnej.“ Také se dušuje, že do příští expedice zhubne a bude více trénovat. Ten den ale samozřejmě ještě dietu nedržel a my jen žasli nad jeho apetitem.

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 11

14 a 15 / 2005

TOULKY PŘÍRODOU

Cesta zpátky se změnila v neuvěřitelnou taškařici. Překonat totiž některé strmé partie by bez humoru tak uplně nešlo. Od té doby na vrcholech zavírám oči a rozhlížím se po krajině jako Honza. Uvědomuji si, že nadhled přichází většinou až po sestupu úplně dolů. Nahoře bývá totiž tak maximálně dobrý rozhled. František Teichmann

Má setkání s medvědy Po rozchodu se Slovenskem mně tam zůstalo velmi mnoho přátel, které jsem pravidelně při akcích navštěvoval. Jed− nou z nich byl dálkový pochod „Utekáč− ská horská stovka“ ve Slovenském ru− dohoří. Tam jsem se poprvé setkal v pří− rodě s naším králem zvířat – medvědem. Již cestou jsem se podivoval velikým hromádkám na lesní cestě. Od člověka to nebylo, takže zbývalo nějaké větší zvíře. Pořadatelé nás upozorňovali, že v těchto opuštěných panenských kon− činách se vyskytují medvědi. Protože jsem se u nás nikdy v přírodě s medvě− dem nesetkal, bral jsem to na lehkou vá− hu. Podruhé bych to však zažít nechtěl. Utrhl jsem se skupince a šel jsem sám. Vtom vyrazilo proti mně ve vzdále− nosti necelých tří metrů z lesa medvídě. Byli jsme oba setkáním překvapeni. Ačkoliv bylo vidět, že je ještě neohra− bané, udivila mě jeho rychlost. Než jsem se nadál, pelášil medvídek do lesa neu− věřitelným tempem. Přestože již utekla od setkání delší doba, stále před sebou vidím jeho chytrá, lstivá očka. Medvídě zamručelo a rychle odběhlo. Za ním druhé, větší. Byl jsem z toho tak vyšinutý, že jsem se zastavil a chvilku jsem čekal, co se bude dít. Místní horal

– lesák mi říkal, že jsem měl ohromné štěstí, protože za nimi šla medvědice, která se asi něčím trošku zdržela. Tu jsem však vůbec neviděl. Prý ten trojlís− tek zná, jsou to medvídci jednoroční a dvouletý s mámou. Kdyby se medvědice nezdržela, myslela by si, že jsem je na− padl, a mohla by zaútočit. Takže to pro mě skončilo šťastně. Ale v jedné věci mě ujistil. Neměl bych pro jejich rychlost nárok na jakýkoliv únik. Horal byl zkušený a říkal, že bez psa na vodítku a pušky by nikdy do těchto končin nešel. Jen ho udivilo, že si mne medvědi dříve nevšimli, protože mají velice vyvinutý čich i sluch. Asi mně vítr nahrál. Kdybych šel ve skupině a nešel sám v klidu, tak by se medvědi včas pro plachost uklidili. Skupině lidí, kteří dě− lají hluk, by se určitě vyhnuli. Proto místní doporučují: choďte ve skupinách, je to bezpečnější! Místní dokonce po− užívají i zvonky, které včas medvědy u− pozorní na možné setkání, a ti se sami vyhnou. Přesto jsem byl nakonec rád, že jsem konečně v čisté přírodě potkal med− věda. Přesvědčil jsem se, že huňáč je jedním z nejkrásnějších zvířat! Tak skončil můj příběh s medvíďaty. joj

FLORA OLOMOUC 2005 18. – 21. srpna 2005 Pavilon A – „LÉTO BUDIŽ POCHVÁLENO“ − ústřední expozice květin vrcholného léta Pavilon E – velká speciální přehlídka „Léčivé a kořeninové rostliny“ Pavilon G a venkovní plochy − LETNÍ ZAHRADNICKÉ TRHY – prodejní trhy s nabídkou květin, okrasných dřevin, drobné mechanizace, pomůcek a potřeb pro zahradníky a zahrádkáře Pavilon H – unikátní expozice trav a travin Doprovodný program –soutěže pro děti i dospělé, ukázky aranžování, pravá „hanácká“ opékačka, setkání nejlepších českých folkařů − Folk&Country Show i dobrá zábava s moderátory Radiožurnálu Návštěvníkům Flory budou zdarma otevřeny sbírkové skleníky, botanická zahrada výstaviště, rozárium s přehlídkou 15 000 keřů růží a Botanická zahrada Univerzity Palackého s unikátní výstavou tzv. rizikových rostlin. Otevřeno: čtvrtek/neděle od 9 − 18, pátek/sobota od 9 – 19 hod. Vstupné: 70,− Kč plnoplátci, 50,− Kč studenti, důchodci, 20,− Kč děti 6 až 15 let, zdarma − děti do 10 let, na průkaz ZTP a ZTP−P

Salamandra salamadra Moje babička pochází ze samoty v Horní Čermné. Když jsem byl ještě hodně malý, brávala mě do míst, kde vyrůstala, a vyprávěla mi, jak chodila bosa do školy a boty si nazouvala až ve třídě. Mimo to mi také tvrdila, že občas po dešti viděla na cestě mloka skvrnitého. Jeho výrazná barevnost je stejně nápadná a snadno zapa− matovatelná jako jeho latinský název Salamandra salamandra. Byl jsem v těch místech mnohokrát a vždycky se mi její informace o krásném obojživelníkovi vybavila. Nejednou jsem po něm očima pátral, ale léta neúspěšného zkoumání kamenů a ztrouchnivělých pařezů mi časem sebrala veškerou naději. Letos v květnu jsem při přípravě přílohy o památných stromech navštívil i oblast, kde babička bydlela. Nafotil jsem vytipované stromy a pomalu projížděl kamenitou cestou k silnici. Slunce ostře pálilo, od Lanškrouna se hnaly mraky s předzvěstí bouřky, a tak jsem až na poslední chvíli spatřil před koly vozu chvátajícího tvora. Byl to on, nádherný dvaceticentimetrový mlok. Zavalitý, dobře živený samec se mnou neměl žádnou trpělivost. Nechtěl mi pózovat pro focení, pouze se čím dál tím více leskl výměšky jedových žláz. Z nenadání však „zmoudřel“ a nechal se ze všech stran vyfotit se sebevědomým výrazem krále obojživelníků.

Zdá se, že mloci zde žijí už po léta, ale protože se jejich životní osudy odehrávají skrytě, není velká šance je potkat. Na rozdíl od ostatních obojživelníků tráví většinu roku na souši, kde probíhá dokonce i páření. Samci už se do vody prakticky nevrací. Oplodněná vajíčka se vyvíjí v těle matky až do stádia čtyřnohých larev, které jsou nakladeny do tůní a louží. Larvy zde tráví jen několik týdnů a poté vodu na několik let opouštějí. Živí se celou řadou bezobratlých živočichů, loví měkkýše, slimáky, dešťovky a různé druhy hmyzu. Setkání s tímto nádherným tvorem mi připomnělo, že mnoho dobrých věcí od dob dětství mé babičky zůstává beze změny a něco se zase změnilo k lepšímu. Mloci tu jsou a já nemusím chodit bos. FT

Otestuj si svou angličtinu a vyhraj Tak jsme vyzvali naše čtenáře v 11. čísle LL. Výherkyní se stala paní Daniela Sadovská z Lanškrouna. Dnes přinášíme správná řešení soutěžního testu: Začátečníci − 1.B, 2.C, 3.A, 4.D, 5.D, 6.B, 7.D, 8.A, 9.C, 10.B Mírně pokročilí − 1.C, 2.B, 3.C, 4.C, 5.C, 6.B, 7.A, 8.B, 9.C, 10.B Pokročilí − 1.B, 2.A, 3.A, 4.B, 5.C, 6.C, 7.B, 8.C, 9.B, 10.A

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 12

14 a 15 / 2005

POZVÁNKY, INFORMACE Kino Lanškroun

Společenská kronika NAROZENÍ 24. 5. 2005 16. 6. 2005 20. 6. 2005 25. 6. 2005 25. 6. 2005 30. 6. 2005

T. G. Masaryka 3, tel.: 465 324 662

− Jeanette Veiglová, Vančurova 462 − Martina Klementová, Vančurova 461 − Michaela Lachmanová, Kežmarská 548 − Michal Ondrák, Dvorská 988 − Jaroslava Němečková, Damníkov 196 − Miroslav Svatoš, Rudoltice 87

SŇATKY 25. 6. 2005 − Tomáš Křenek a Jana Holubová, Výprachtice a La, Nádražní 86 1. 7. 2005 − Jan Šváb a Vanda Delongová, Praha a La, Vančurova 156 2. 7. 2005 − Josef Štarman a Kateřina Jurečková, Strážná 16 a Herbortice 2. 7. 2005 − Jiří Purkert a Andrea Kovaříková, Rychnov n/ K. 2. 7. 2005 − Jiří Čejka a Hana Janďourková, La, B.Martinů a Mánesova 9. 7. 2005 − Libor Kunc a Dita Šišánová, Horní Třešňovec a La, M. Majerové 857 VZPOMÍNÁME 23. 6. 2005 − František Havelka, Albrechtice 22, 58 let 30. 6. 2005 − Marie Černošková, U Papíren 196, 86 let 3. 7. 2005 − Františka Zachová, Horova 212, 82 let 5. 7. 2005 − Emil Slavíček, Tatenice 16, 64 let 7. 7. 2005 − Květoslava Pávková, Palackého 765, 81 let 10. 7. 2005 − Jaroslav Richter, Husova 760, 64 let 11. 7. 2005 − Lubomír Jáneš, Jilemnického 271, 58 let 13. 7. 2005 − Helena Smejkalová, Olbrachtova 749, 85 let

Městská knihovna nám. A. Jiráska 142, tel.: 465 322 708, e−mail: [email protected]

Prázdninový provoz knihovny: Půjčovna pro dospělé: Út 9 − 18, Čt 13 −17, Pá 9 −12 hod.

Půjčovna pro děti: St 9−11 a 12− 17 hod.

Pozvánka na setkání s indickými přáteli v lanškrounské knihovně Již počtvrté zavítají do Šrí Tatháta ašramu v Dolní Čermné žáci jihoindického duchovního mistra Mahaswi Tathaty Ritodgata a Sudžjata. Součástí programu ve dnech 12. – 14. 8. 2005 v Dolní Čermné budou vivartajoga, meditační sestavy, mantry, bhadžany, přednášky o Mahaswi Tathatovi, ašramu a duchovním životě. Bližší informace nejen o programu, ale i životě v Indii a všem, co vás zajímá, můžete získat ve čtvrtek 11.8.2005 v 19.00 hod v čítárně Městské knihovny na nám. A. Jiráska na besedě s oběma žáky Šrí Tatháty. Všichni jsou srdečně zváni. Vstupné je dobrovolné. Foto: M. Cacek

29. − 30. července, pátek a sobota 20 hodin * KINSEY (USA) 118 min. Kinsey: „Jaká je Vaše nejoblíbenější poloha při milování?“ Dívka kolem 20 let: „Ono jich je více?“ Vstupné: 59,− Kč Mládeži nepřístupno 31. července, neděle 20 hodin ROBOTI (USA) 85 min. Z doby ledové do doby plechové. I roboti touží po svobodě, štěstí a lásce. Boj dobra se zlem. Film pro mladé i starší diváky. Vstupné: 54,− Kč Mládeži přístupno 1. − 3. srpna, pondělí a úterý 20, středa 17.30 a 20 hodin * VÁLKA SVĚTŮ (USA) 117 min. Poslední válku na Zemi nezačnou lidé… Steven Spielberg přepsal slavný román H.G. Welse na filmové plátno. Vstupné: 59,− Kč Pro mládež do 12 let nevhodné 4. − 5. srpna, čtvrtek a pátek 20 hodin * SAHARA (USA) 127 min. Dobrodružství má novou tvář. Vstupné: 54,− Kč Pro mládež do 12 let nevhodné 6. – 7. srpna, sobota a neděle 20 hodin * VÁLKA POLICAJTŮ (Francie) 110 min. Dva špičkoví policisté svádějí boj o to, kdo z nich dopadne bandu nebezpečných ban− kovních lupičů. Ve svém zápase neváhají překročit zákon a použít veškeré prostředky k dosažení svého cíle. Vstupné: 59,− Kč Mládeži nepřístupno 8. – 9. srpna, pondělí a úterý 20 hodin * PÁD TŘETÍ ŘÍŠE (SRN) 150 min. Duben 1945, národ čekal jeho…Vstupné: 54,− Kč Pro mládež do 12 let nevhodné 10. – 11. srpna, středa 17.30 a 20, čtvrtek 20 hodin * BATMAN ZAČÍNÁ (USA) 140 min. První díl z počátku vzniku legendy o Batmanovi a zjevení Temného rytíře coby síly dobra v Gothamu. Vstupné: 64,− Kč Pro mládež do 12 let nevhodné 12. – 13. srpna, pátek, sobota a neděle 20 hodin * PROKLETÍ (USA) 97 min. Co tě nezabije, to tě posílí. Napadení vlkodlakem změní životy několika mladých lidí. Vstupné: 64,− Kč Mládeži nepřístupno 14. – 16. srpna, pondělí a úterý 20 hodin * ONE – BAK (Thajsko) 105 min. Dílo, které doslova přepsalo dějiny žánru s bojovým uměním. Těžké K.O. Holly− woodu i Hongkongu. Vstupné: 59,− Kč Pro mládež do 12 let nevhodné 17. – 18. srpna, středa a čtvrtek 20 hodin * OCHRÁNCE (USA) 91 min. Patřil k elitní jednotce. Teď se musí stát elitním hlídačem dětí. V hlavní roli Vin Diesel. Vstupné: 64,− Kč Mládeži přístupno 19. – 20. srpna, pátek a sobota 20 hodin * MOJE VELKÁ INDICKÁ SVATBA (V. Británie, USA) 111 min. Pomáda na bombajský způsob aneb Hollywood vs Hollywood. Komedie, muzikál a romantika. Vstupné: 59,− Kč Mládeži přístupno 21. – 22. srpna, neděle a pondělí 20 hodin * BLÍZKO NEBE (ČR) 96 min. Film pro lidi, co nevidí černobíle… Vstupné: 54,− Kč Mládeži přístupno 23. – 24. srpna, úterý a středa 20 hodin * STAR WARS: EPISODA III – POMSTA SITHŮ (USA) 130 min. Ať tě síla provází! Tento díl je završením celé ságy Hvězdných válek. Vstupné: 59,− Kč Mládeži přístupno 25. – 27. srpna, čtvrtek,pátek a sobota 20 hodin * STOPAŘŮV PRŮVODCE PO GALAXII (USA,V. Británie) 110 min. Nepropadejte panice! Ani když stopujete v županu… Vstupné: 64,− Kč Mládeži přístupno 28. – 29. srpna, neděle a pondělí 20 hodin * SVĚRACÍ KAZAJKA (USA) 102 min. Příběh veterána války v Perském zálivu. Uzavřen v psychiatrické léčebně se snaží najít způsob, jak svůj osud obejít. Vstupné: 59,− Kč Pro mládež do 12 let nevhodné

Žebříčky filmových hitů − červen 2005 KINO: 1. Star Wars – Epizoda 3: Pomsta Sithů 2. Román pro ženy 3. Pád Třetí říše 4. Království nebeské   5. Smím prosit 

VIDEOPŮJČOVNA − KINO:

GAMA PLUS CZ, s.r.o.:

1. Alexandr Veliký 2. Pouta války 3. Lovci pokladů 4. Bokovka 5. Mumie 3

1. Lovci pokladů 2. Dannyho parťáci 2 3. Deník princezny 2 4. Cellular 5. Muž v ohni

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 13

14 a 15 / 2005

KULTURNÍ OPONA

Hledání jiných tváří fotografie Když vidíte mezi kupou hrušek granátové jablko, bezpochyby přitáhne vaši pozornost. Tak nějak jsem si připadala na fotografické výstavě věnované Chorvatsku, a to nemyslím při pohledu na ovocné mísy při vernisáži. Fotografie Jiřiny Strakové, která má k dispozici profesionální techniku a „od− focená“ léta, čněly nad ostatními technikou počínaje, paspartou konče – ovšem vý− razově ji některé „laické“ výtvory dorovnaly. Tematicky se nejvíc zaměřila na krajinu, především u pobřeží, a scenérie přírody, se snahou o vystižení „pře− krásných linií a tvarů“, jak sama řekla při středečním předávání cen. Pozorný divák jistě postřehne, že jsou to krajiny bez lidí, slunečné, nadýchané, přímo lákající strávit na takovém místě pár chvil – počítaje v to i celkové pohledy na soumračné město či přístav. Cestovní kanceláře by se měly prát, aby takové fo− tografie ulovily do svých katalogů. Kompozičně vyvážené, s lehkými odstíny, málokdy pouťově barevné, spíše jemně tónované, s klidnými liniemi objektů. Jenže právě ta lehkost a „stravitelnost“ je kamenem úrazu při delším pozo− rování, kdy se rozdíly mezi jednotlivými fotkami začnou stírat a po výstavě je těžké si jednu z nich konkrétně vybavit. Daleko větší sílu a přesah v sobě nesou fotografie z historického centra či ryby na kamenech, protože to jsou ta granátová jablka, která se liší od ostatních, od toho nejklasičtějšího, vyžehleného turistického pohledu, sice velmi emotivního, ale v mnoha ohledech povrchního. Nevztahujte ovšem moje hodnocení na uspořádání výstavy jako celku, ta si zaslouží velkou chválu, protože vznikla z náhlého nápadu na jedné dovolené a byla dovedena do vítězného konce bez nároku na ocenění – Jiřina Straková si mohla klidně svoje fotky nechat pro sebe a ostatním zúčastněným by zbyla pro prezentaci rodinná alba a nikoliv Konírna. Fotografie neprofesio− nálních autorů na výstavě většinou rozeznáte, ať jsou to rozdíly v uchopení kra− jiny nebo zvládání světla a kompozice, není ovšem možné takové fotky hod− notit stejně jako výtvory profesionálního fotografa. Spíše si zkuste povši− mnout obrazů, které ční nad ostatními „jinakostí“, které vás v souboru západů slunce a prosluněných přístavů zaujmou odlišným zobrazením. Bez podkuřování hlavě města mohu říct, že fotografie pana Košťála taková byla, dále páně Zrůstkova Agáve či Na moři slečny Novotné. Jistě si sa− mi vyhledáte i další, nebo také ne a budete se opájet středomořským sluncem a větrem ve vlaječkách výletní lodi. Jen lituji, že v hodnocení se právě ty „jiné“ fotografie nepromítly na první příčky, snad v obavě, že průměrný návštěvník výstavy čeká na zapadající slunce stokrát jinak. Ovšem, co si budeme namlouvat, zatímco já čekám od fotografií takového zkušeného barda, jakým Jiřina Straková bezpochyby je, hlubší oslovení, prostor k meditaci či fotografický postřeh jdoucí pod povrch věcí, mnoho jiných se na výstavě nasytilo právě krajinami, mořem a Chorvatskem, kam Češi jezdí čerpat nové síly a odpočívat od denní rutiny. Inu, někdo rád hrušky, jiný jab− ka, ale dobrých fotek jsme se „najedli“ všichni. K. Kokešová Paní Emilie Dušková představila v hale muzea ruční práce členů lan− škrounské místní organizace Svazu tělesně postižených.

Jitřenka reprezentovala v Kežmarku Dětský folklorní soubor Jitřenka se zúčastnil jako jediný český zástupce mezi− národních slavností ELRO 2005 ve slovenském Kežmaroku. Jedná se o výjimečný festival lidových řemesel, doprovázený bohatým programem folklorních souborů − letos kromě domácích z České republiky, Lotyšska, Polska, Černé Hory a Srbska, Ruska a Švýcarska. Zkratka ELRO znamená Evropské ludové remeslo, a tak bylo možné v neko− nečné řadě stánků sledovat výrobu fujary, obdivovat práci kovářů i řezbářů, peklo se pečivo, paličkovalo se i vyšívalo a v několika stáncích se dokonce tkalo na dře− věných původních stavech. Během třídenních slavností vystupoval soubor každý den s hodinovým pro− gramem přímo v centru historického náměstí. Vlastním náročným programem rozhodně přispěl k vysoké úrovni vystupujících souborů. Bohužel i na Slovensku ho doprovázela nepřízeň počasí. O to bylo příjemnější, když se přímo v hledišti na sobotním vystoupení objevila řada známých tváří − návštěvníků z Lanškrouna , kteří pomohli vytvořit příjemnou atmosféru. Během svého pobytu bydlely děti z Jitřenky v rodinách dětí souboru Letnička z Popradu, který vloni vystupoval na festivalu Tradice. Vzájemné návštěvy dětí Jitřenky se slovenskými soubory se uskutečňují každým rokem. Vznika− jí nová přátelství a nutno říci, že děti z Jitřenky už opět rozumí slovenským slovům. A to je moc dobře. Po nedělním vystoupení se Jitřenka ještě přesunula nakrátko do malebné Liptovské Tepličky, partnerské obce Dolní Čermné. Díky tomu se podařilo uskutečnit výlet přes Štrbské Pleso na Solisko a výšlap na Zadní Solisko. Přitom jsme měli také všichni možnost vidět neskutečnou spoušť, kterou po sobě ve Vysokých Tatrách zanechala loňská vichřice. −rype−

Přečetli jsme si: Závidím sborník Lanškrounsko   Nedávno vyšel již třetí sborník lanškrounského muzea, který zachycuje v jed− nom svazku  řadu zajímavostí ze sousedního regionu. Těžištěm sborníku je  osob− nost  Bóži Modrého  a zajímavosti s  tím spojené až po slavnostní otevření spor− tovní haly Bóži Modrého v Lanškrouně.  Jsou zde i další zajímavé články z historie,  o lanškrounských rodech, o muzejní sbírce fosilií,  o tělocvičné jednotě Sokol a  třeba i druhá část studie o lanškroun− ské farnosti. Líbí se mi také článek o  historických pomnících  lanškrounského hřbitova.  Zájemcům o vlastivědu regionu a historii Lanškrounska je třeba závidět. S podobnou snahu o vydávání sborníku, tedy ročenky českotřebovského muzea, vyšel při svém vzniku českotřebovský Muzejní spolek, který pro tento účel dokonce požádal (neúspěšně) o grant Pardubického kraje. Potom uznal, že lepší podmínky pro vydávání sborníku bude mít přímo městské muzeum, které může dostat finanční prostředky pro tento účel  přímo z městského rozpočtu, její vydávání pod hlavičkou muzea bude mít větší kredit, posílí význam muzea... Zvládnou−li tuto práci (a to moc dobře) v Lanškrouně, jistě ji zvládneme také. Věřím proto, že  se situace rychle vyřeší a během prázdnin bude první ročenka českotřebovského muzea připravena k distribuci. Pokud znám její obsah, tak bude velmi zajímavá. Českotřebovský internetový deník (http://www.ctrebova.cz/zpravodaj/), 29. 6. 2005

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 14

14 a 15 / 2005

HOBBY ZÁVOD DO VRCHU

Rozhovor o amatérských závodech do vrchu Albrechtice 2005 V srpnu se opět uskuteční velký závod MČR v jízdě automobilů do vrchu pořádaný nedaleko obce Albrechtice. Málokdo však ví , že tento známý závod má i svého „chudšího“ a mladšího příbuzného. Je jím závod amatérů, který se jede na známé trati nad Albrechticemi. I naše redakce ví o tomto podniku poměrně málo, zašel jsem proto za člověkem nejpovolanějším: panem Milanem Schem− berou, který je hlavním pořadatelem této akce. Na mé všetečné otázky odpovídal velmi ochotně. Pořádání takového podniku je poměrně náročné. Mohl byste nám prozradit, co vlastně pořádání takového podniku pro vás znamená? Především hodně práce. Nejdůležitější je určit termín konání tak, aby se akce nekryla s „velkými“ závody a aby se například nepotkala s Lanškrounskou kopou apod. Každý podnik pořádaný v této republice se musí řídit oficiálním kalendářem FAS ( Federace automobilového sportu ), tam jsou zaznamenány termíny všech akcí. Kromě podmínek zmíněných před chvílí se musíme řídit i výsledky jednání které probíhají s úřady obcí i krajů. Samozřejmě musíme brát zřetel i na další akce probíhající v dané lokalitě. Navíc je trasa, na které se jede, velmi atraktivní, protože je táž jako trasa celorepublikového mistrovství, takže každý z účastníků si může porovnat své časy se špičkou tohoto sportovního odvětví. Což činí z této akce velké lákadlo. A já věřím, že tento již třetí ročník bude stejně úspěšný jako ty předešlé. Podle toho, co vím, je správná domněnka, že seriál amatérských závodů do vrchu tvoří bránu pro postup do světa vrcholového ježdění do vrchu? Ano, dá se to tak říci. Tohle jsou závody hlavně pro radost a jsou pro ty sportovce, kteří nemají tak kvalitní zázemí jako ti vrcholoví. Je tam spousta talentů, kteří mají šanci (a někteří ji využijí ) postoupit mezi špičku. Sám znám několik lidí, kteří to dokázali, a docela se jim tam daří. Jak jste již prozradil, jede se třetí ročník. Mohl byste upřesnit termín konání? Jistě. Jede se první víkend v září, který letos připadá na 3. a 4. den v měsíci. Je to hned následující sobota a neděle po konání celorepublikového závodu. Doufám, že nám bude přát počasí, protože pak je hojnější divácká návštěva. Ale i mizerné počasí má svou kladnou stránku – prověří schopnosti samotných závodníků a závod pak nabývá na dramatičnosti. Pokud se ohlédnete za uplynulými ročníky, jaký bývá počet jezdců a diváků? Zpaměti vám sotva řeknu přesné číslo, ale již od počátku se zúčastnilo každého závodu kolem sta jezdců, což je číslo, které se příliš nemění. Závod se vždy těšil hojné divácké účasti. Díky spolupráci s Tělovýchovnou jednotou v Albrechticích máme poměrně kvalitně zajištěno jak vybírání vstupného, tak i úklid trati. Větši− na vstupného je věnována právě TJ a tím vlastně pomáháme podporovat rozvoj sportu v Albrechticích. Spadá váš závod do nějakého uskupení závodů, třeba pohárů, nebo jak byste situaci tohoto podniku popsal? Albrechtický závod je klasifikován jako volný, to znamená že stojí mimo oficiální bodování, i když lze některé výsledky započítat do soupisu některých soutěží, což samozřejmě záleží na dohodách s pořadateli některých sérií hobby závodů. Jak dlouhá je tradice hobby závodů do vrchu? Tradice hobby závodů obecně je nejméně deset let stará, ale tam šlo především o sprint a hobby závody do vrchu se začaly jezdit před čtyřmi lety. Takže Abrechtický závod je stejně starý jako počátky tohoto sportu? To je poněkud mylná představa. Tradice závodů do vrchu je tady, na Lanškrounsku, mnohem delší. První závody do vrchu se jezdily již před rokem 1989. Takže se po další pauze tato tradice obnovila. Tenkrát však šlo o re− publikové mistrovství. Ale pokud myslíte hobby závody do vrchu, pak máte pravdu. Říkáte, že jsou to amatérské závody. Pak bych tedy za předpokladu, že vlastním libovolný provozuschopný vůz, se mohl zúčastnit i já. Je to tak? Ne tak docela. Je pravda, že byste se mohl přihlásit, ovšem nesměl byste

přijet s vrakem, z kterého kape olej a padají plechy. I pro nás platí jistá pravidla a nad jejich dodržováním bdí komisař, který na závody oficiálně dohlíží. Právě on kontroluje technickou způsobilost startujících vozů. A je tu ještě jedno drobné omezení. Čas vyhrazený závodům není nafukovací, takže máme spočítán maximální možný počet účastníků. Jde přibližně o 120 vozů. Technické přejímky ( což jsou vlastně technické prohlídky vozu ) probíhají jíž den před zahájením závodů a jen malému procentu opozdilců je povolena přejímka ještě před zahájením závodu. Každý vůz musí bezpodmínečně projít touto kontrolou, jinak nesmí startovat. A je tu ještě jedna závažná skutečnost. V žádném případě se našeho závodu nesmí zúčastnit motokáry. Důvod je prostý, tento typ sportovního vozu nesplňuje bezpečnostní kritéria pro naše závody. Musí to být buď cestovní vůz (se střechou), případně formule či prototyp a všechny musí splňovat náležité podmínky, které jsou uvedeny v propozicích, které může získat každý zájemce. Obecně se ale dá říci, že pokud přijedete se zcela sériovým vozem, budete na závod připuštěni. Takže je pravděpodobné, že se na startu objeví velké množství tzv. tuningových aut. To je trošku zvláštní představa. (Smích ) Občas tu na cestách okolo Lanškrouna potkávám auta, o kterých by si člověk řekl, že majitel závodí v některé soutěži, ale zdání klame. Pokud je možnost, aby si takový člověk zazávodil, téměř jistě se na startu neobjeví. Taková auta více duní, než jezdí, patrně jejich majitelé mají o ně strach a nejspíše si příliš nevěří. Například během minulého ročníku se jich pár na startu objevilo, ale jejich výkony nebyly zrovna přesvědčivé. Možná poznali, že mít závodní vůz neznamená dělat velký kravál a natřásat se v nablýskané karoserii, ale je to o mnoho hlubší záležitost. Neznamená to však, že tuning vozů neuznávám. Je to zajímavý koníček, ale se závoděním má jen velmi málo společného. Třeba mě letos příjemně překvapí, kdo ví. Jaké vozy se patrně na startu objeví? Na startu se kromě současné techniky jistě objeví historické klasické vozy i speciály. Jejich výkony jsou i dnes pozoruhodné. Nerad bych sliboval nebo prozrazoval, účast některých vozů není jistá a do závodů je ještě dlouhá doba, takže se nechte překvapit. A pokud chcete, přijďte se podívat, čeká vás určitě neobyčejná podívaná. A budete−li chtít udělat reportáž, rád vám budu, pokud mi to umožní povinnosti, dělat průvodce zákulisím našeho závodu. A co byste vzkázal případným zájemcům o tento sport? Moje odpověď je jednoduchá. Přijeďte se projet. Vyzkoušíte si stejnou trať jako vrcholoví sportovci a navíc si báječně zasoutěžíte. Pochopitelně v každé kategorii může vyhrát pouze jeden, tady spíš platí známé olympijské heslo: „Není důležité zvítězit, nýbrž zúčastnit se“. A o to tohle v hobby závodění jde pře− devším. Pobavit se a poměřit nejen sílu svých vozů, ale i otestovat sami sebe, zda jsou schopni vydat ze sebe víc, než si myslí, že dokáží. Poslední otázka. Jak vidíte budoucnost tohoto závodu? Ke vší smůle nemám křišťálovou kouli, tu bych moc potřeboval. Avšak od− povím vám takto. Dokud tuhle práci budu dělat dobře, pak se budu snažit to kočírovat pokud možno co nejlépe. Přijde−li někdo po mě, budu mu nápomocen radou, možná i pomohu svou spoluúčastí. Samozřejmě bych rád viděl, jak se tento závod stává věhlasným, ale kdoví, co mu osud nadělil. Každopádně zatím začínáme, třetí narozeniny… to je teprve dětský věk, uvidíme, co přinesou léta další. Moc děkuji za váš čas a zajímavé vyprávění. Rozloučíme se tedy na nějakou dobu. Pozvání samozřejmě přijímám a budu se těšit na další setkání s vámi. Zatím mi nezbývá nic jiného než vám popřát pevné nervy a mnoho úspěchů. Zatím tedy nashledanou. JS Přihlášky můžete posílat už nyní, další informace: www.dovrchu.cz nebo www.zavodydovrchu.cz, e−mail [email protected], tel. +420 776 677 776

Pavel Gajar z Pardubic, loňský vítěz kategorie N+2000 (sériová vozidla nad 2000 ccm). Jeho Subaru Impreza je na úvodní fotografii.

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 15

14 a 15 / 2005

O PRÁZDNINÁCH ZAMÍŘILI DO ŠKOLY

Fotbalová škola v Dolní Čermné Ve sportovním areálu v Dolní Čermné proběhl letos na začátku července již třetí ročník fotbalové školy Jana Mačáta a Jiřího Saňáka. Oba pořadatelé mají s fotbalem bohaté zkušenosti, Jiří Saňák (JS) nyní působí jako trenér mladšího dorostu v Sigmě Olomouc, Jan Mačát (JM) spolupracuje s jedním z fotbalových manažerů. Zeptala jsem se jich: Jak jste přišli na myšlenku pořádat v našem regionu fotbalovou školu? JM: Ta škola je určená hlavně pro kluky z vesnických oddílů, aby si vyzkoušeli trochu jiný trénink a aby se o fotbale dověděli víc než jen to, že existuje ten jejich oddíl. Třeba i o možnostech postoupit někam dál. To je ale spíše informace do budoucna, nebo máte jiné zkušenosti? JM: Když jsme si dělali po prvních dvou ročnících průzkum, zjistili jsme, že víc než polovina z těch kluků už změnila oddíl. Postoupili do Ústí, Letohradu, dva do Hradce, dva do Sigmy. Kolik dětí dosud prošlo vaší „ško− ličkou“? JM: V prvním roce tu ve dvou bězích bylo 75 dětí, vloni 44 a letos 41. Sa− mozřejmě především kluci. Byla tu i jedna dívka, ale bylo to organizačně problémové zabezpečit. Asi dvě tře− tiny účastníků pocházejí z našeho o− kresu, letos tu byli také elévové z Olo− mouce. Vždy jde o fotbalisty z kate− gorií od mladších přípravek po mlad− ší žáky, letos to tedy znamenalo na− rozené v letech 1992 až 1998. Daří se skloubit program pro děti s tak velkým věkovým, a tedy i výkonnostním rozdílem? JM: Letos byl nejvyšší rozdíl mimořádně sedm let, to je dané tím, že sem jezdí ta− ké sourozenci. Ale s věkovými rozdíly máme spíše dobré zkušenosti. Fotbal je ko− lektivní sport, kluci musí pochopit, že do kolektivu patří každý – velký i malý. Můžete popsat denní program? JS: Začínali jsme rozcvičkou, dopoledne mezi 9.30 a 11 byla jedna tréninková jednotka, odpoledne jsme věnovali mimofotbalovým aktivitám, podobně jako na jiných táborech – koupání, bojové hry, soutěže v kreslení a podobně. Násle− dovaly zápasy naší „Ligy mistrů“, večer pak rehabilitace a regenerace. Máme velkou výhodu, že tu s námi byli fyzioterapeuté Aleš a Šárka Bosákovi. Měli jsme i přednášky o výživě, regeneraci, uchování zdraví a podobně.

Nejdůležitější součástí fotbalové školičky byl jistě trénink. Na co jste se zaměřili? JS: Na rozvoj nejdůležitějších vlast− ností pro hráče tohoto věku – zejména je to rychlost, obratnost a technika s míčem. Letos jsme postupovali po− dle známé školy Ajaxu, bodovým systémem jsme se snažili zaintere− sovat hráče, aby se zlepšovali v jed− notlivých schopnostech. S tréninkem pomáhali Josef Vondra a Petr Šeda, což jsou ještě aktivní divizní hráči, dva olomoučtí dorostenci Mirek Paul a Tomáš Huf a dva dorostenci z Ústí nad Orlicí Jakub Mačát a Martin Jiroušek. Jak vypadala „Liga mistrů“? JS: Rozlosovali jsme všechny kluky do známých družstev (Barcelona, Chelsea, Manchester apod.) a v nich si vybrali přímo některého z hráčů, které zde pak představovali. Takže góly v zápasech stříleli třeba Beckham nebo Ronaldo. Pro ta družstva také kluci získávali body třeba v dovednostních soutěžích.

Co jste nabídli navíc? JM: Vždycky se snažíme pozvat zajímavé hosty. Třeba letos převzal záštitu Ja− roslav Plašil. Ten pochází z Lična od Rychnova nad Kněžnou a je to vlastně kluk z vesnice, který to dotáhl až do reprezentace a do Monaka. Původně sem měl dokonce osobně přijet, ale musel odcestovat, takže alespoň pro nejlepšího fotba− listu školy daroval svůj dres i s podpisem. Dorazili ale Tomáš Černý, reprezentant „21“, který začínal s fotbalem v Králíkách, a Kamil Vacek, reprezentant „19“, který hrál nejdříve v Dolní Dobrouči. Besedu jsme měli i s trenérem reprezentační „18“ Jardou Horákem, který pochází z Dolní Dobrouče. Chceme, aby kluci viděli, že každý, kdo fotbalu dává opravdu tolik, kolik je potřeba, může také z vesniček dojít i do reprezentace. Nejde ale jen o výkony. Hlavním krédem naší školičky je, aby kluci ze všeho, co tu děláme, měli radost a bavilo je to. Daří se vám získávat pro tuto prázdninovou aktivitu nějaké sponzory? JM: Větší část nákladů nesou samozřejmě rodiče účastníků. Ale velmi si vážíme podpory některých firem – např. Jast Doudleby, s.r.o., nám již třetí rok poskytl trička s emblémem školičky, pitný režim nám pomáhá zajišťovat Silvita,s.r.o., Ústí nad Orlicí. Dále jsou to například ústecký Isotep, s.r.o. a ACE Trade, s.r.o.. Jak vám vyhovuje sportovní areál v Dolní Čermné? JM: Je výhodné, že jsme tady sami, děti nejsou ničím rušeny. Ten, kdo chce, se může opravdu soustředit jen na fotbal. Po− kud vím, začali sem jezdit na kempy i jiní pořadatelé. Je vidět, že Sokol Dolní Čerm− ná o celý areál dobře pečuje. Chtěl bych jmenovitě poděkovat panu Petru Heleka− lovi za stálé vylepšování zdejšího prostře− dí a manželům Rejentovým z Horní Čermné za pomoc při zajištění tělocvičny. Děkuji za rozhovor. Přeji všem účast− níkům vašich školiček radost ze hry a vám radost z jejich úspěchů. Lada Sitová

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 16

14 a 15 / 2005

ZÁVOD MLADÝCH CYKLISTŮ

Regionem Orlicka – Lanškroun 2005 Velká cyklistická akce čeká Lanškroun a okolí o víkendu 29. až 31. července 2005. Po žácích a kadetkách se sem sjedou nejlepší domácí junioři a vybraní ka− deti, aby změřili síly se zahraničními soupeři v již 19. ročníku etapového závodu juniorů s mezinárodní účastí Regionem Orlicka – Lanškroun 2005. Letošní ročník se uskuteční o něco dříve, než bývalo zvykem, a není to náhoda. Mezinárodní federace totiž přesunula termín mistrovství světa juniorů z října na začátek srpna, a proto se sjedou závodníci do Lanškrouna na poslední test před tímto vrcholem sezóny. Pozvánky ke startu putovaly na Slovensko, do Polska, Německa, Rakouska, Maďarska a Dánska. A do celkového pořadí by měli výrazně promluvit i lanškrounští junioři, především trio König, Danačík, Petr. Hned první ročník v roce 1987 vyhrál domácí Václav Dlesek. Stejně úspěšní byli v dalších letech z lanškrounských cyklistů pouze Zdeněk Mlynář (1994) a David Tichý (1995). Mezi vítězi nalezneme jména současných úspěšných profesionálů Pavla Padrnose či Petera Luttenbergera (celkové 5. místo na Tour de France 1997). Rakušané dosáhli na nejvyšší příčku třikrát (ještě Morscher a Vrolich), ale nejúspěšnějších týmem je CK Brno s pěti vítězstvími (Šesták, Vodička, Mareš, Míček a Zitta). Vloni se radoval Tomáš Benda z TJ ZČE Cyklistika Plzeň. Závod je znám náročným profilem a stejné tratě o celkové délce 275 km připravili pořadatelé z SKP Duha Fort Lanškroun i letos. V pátek 29. července zahájí závod na jedenáctikilometrovém kopcovitém okruhu okolo města, který junioři absolvují sedmkrát. V sobotu je čeká nejprve zvlněná časovka na 12 km a odpoledne nejtěžší etapa Přes Křížové hory se čtyřmi těžkými stoupáními, přičemž tři čekají v rychlém sledu v samotném závěru etapy, včetně obávané

Cotkytle. Závod zakončí nedělní nejdelší 96 km dlouhá etapa Regionem Orlicka, kde sice kopce nejsou tak tvrdé, ale je jich tolik, že profil připomíná list pily. Zveme všechny příznivce cyklistiky ke shlédnutí zajímavé sportovní podívané, doporučujeme především nejvíce divácky atraktivní místa − kromě všech dojezdů etap to jsou v úvodní etapě stoupání na Lískový kopec od Ostrova (7 průjezdů), v sobotu vrchařská prémie na Červenovodském sedle od Jablonného nad Orlicí (asi v 15.45 hod.) a potom prémie v Cotkytli od Crhova (přibližně v 16.50 hod.) a v závěrečné etapě stoupání z České Třebové na Skuhrov (asi v 11.20 hod.).

Program závodu: Pátek 29. 7. 2005 v 17.00 hodin I. etapa „Rudoltická“, 77 km, start na náměstí JMM, cíl na Nádražní ulici v Lanškrouně, pojede se sedmkrát okruh Lanškroun – Rudoltice – Ostrov – Lanškroun, dojezd asi v 18.45 hod. Sobota 30. 7. 2005 v 9.00 hodin II. etapa časovka „Jakubovická“, 12 km, start a cíl u koupaliště v Lanškrouně, trať Lanškroun – Jakubovice – Lanškroun bude uzavřena pro veškerou dopravu. Sobota 30. 7. 2005 v 15.00 hodin III. etapa „Přes Křížové hory“, 90 km, start a cíl na Nádražní ulici v Lanškrouně, trať Lanškroun – D. Čermná – Jablonné – Červenovodské sedlo – Červená Voda – Bukovice – Štíty – Horní Studénky − Drozdov – Jedlí – Crhov – Cotkytle – Chudoba – Lanškroun, dojezd asi v 17.30 hod. Neděle 31. 7. 2005 v 9.00 hodin IV. etapa „Regionem Orlicka“, 96 km, start a cíl na Nádražní ulici v Lanškrouně, trať Lanškroun – Ostrov – Dobrouč – Petrovice – Verměřovice – Letohrad – Žamberk – Žampach – Libchavy – Rviště – Libchavy – Ústí n.O. – Řetová – Česká Třebová – Skuhrov – Lanškroun, dojezd asi v 11.30 hod. Informace také na internetové stránce www.skpduha.cz. Jan Ruščák

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 17

14 a 15 / 2005

CYKLISTIKA Pochválit musíme také dalšího lanškrounského cyk− listu, i když letos jezdí v barvách PSK Whirlpool Hra− dec Králové. Sedmadvacetiletý Tomáš Bucháček, syn bývalého reprezentanta a účastníka OH v Montrealu 1976, dnes trenéra SKP Duha Fort Lanškroun Petra Bucháčka, zraje jako víno. Po vítězství v Českém po− háru mužů korunoval výborný výkon při silničním mistrovství ČR v Hořicích stříbrnou medailí, když s vítězným Jánem Svoradou prohrál až v závěrečném spurtu. Průběžné umístění závodníků SKP Duha Fort Lanškroun v Českém poháru 2005: Žáci: 4. J. Skalický, 20. Šrámek, 44. Fořt, 88. Fanta Žákyně: 2. Hepnarová Kadeti: 9. Ševčík, 21. Šperlich, 40. Obst, 41. Švestka, 42. T. Danačík, 113. P. Skalický Junioři: 6. König, 12. Danačík, 14. Petr, 44. Novotný, 66. Špidlen, 73. Martinek, 83. Kulhavý

Sezóna silničních cyklistů se blíží vrcholu a ze zá− vodníků SKP Duha Fort Lanškroun se v nejlepším světle ukazuje podle očekávání junior Leo König. Tento výborný vrchař žije v Moravské Třebové a za náš klub závodí čtyři roky. Vítěz etapy a soutěže vrchařů na letošním Závodu míru juniorů pokračoval ve skvělých výkonech nej− prve při mistrovství ČR juniorů v Hořicích, kde 25. června vybojoval na těžké trati stříbrnou medaili v silničním závodu. Další úspěch zaznamenal 9. čer− vence, kdy dojel při mistrovství Evropy juniorů v Mosk− vě na 20. místě jako nejlepší z Čechů. Vrcholem jeho poslední sezóny mezi juniory by mělo být srpnové mistrovství světa v Rakousku. Velice dobře to letos jezdí i jeho kolegům Jakubovi Danačíkovi, který dokončil MČR na 13. místě a vyhrál soutěž vrchařů při etapovém závodů Junior Tour v Plzni, a také Radimu Petrovi (vítěz závodu Českého poháru v Jindřichově Hradci). Především tito tři borci by se rádi zviditelnili i před domácími fanoušky na dů− věrně známých silnicích při etapovém závodu Re− gionem Orlicka – Lanškroun 2005. Z dalších závodníků klubu pravidelně dojíždějí na stupních vítězů žáci Jiří Skalický a Michaela Hep− narová (ta bohužel teď onemocněla – v nejméně vhod− nou dobu před mistrovstvím ČR).

Dlesek Václav Nazarej Josef Padrnos Pavel Krč Tomáš Luttenberger Peter Morscher Harald Vrolich Peter Mlynář Zdeněk Tichý David Lejska Tomáš Šesták Petr Bartoš Pavel Vodička Michal Mareš Martin Šel Jan Míček Tomáš Zitta Pavel Benda Tomáš

Domácí šampionát dráhařů hostil od 21. do 23. čer− vence Prostějov. Po několika silných ročnících jsme v tomto odvětví letos o něco slabší, zvlášť když one− mocněla horká kandidátka medailí Michaela Hepna− rová. A tak zachraňoval čest lanškrounských cyklistů na dráze letos pouze žák Jiří Skalický. Hned v úvod− ním dnu dokázal vybojovat bronz ve sprintu a zlato na 500 m. Tuto sbírku přes výborné výkony bohužel v dalších dnech nerozšířil. Ve stíhacím závodu mu utekl bronz o pouhých 33 setin sekundy a ve schratchi dojel jako velký favorit po vlastní chybě šestý. V po− lovině bodovacího závodu vedl, ale všechny naděje zhasly po sporné diskvalifikaci hlavním rozhodčím.

Jakub Danačík

Aktuálně Cena Slovenska, etapový závod juniorů, Trenčín, 22. –24. července 2005: Celkově: 8. J. Danačík Soutěž vrchařů: 1. J. Danačík, 2. König Na letošním dráhovém mistrovství Evropy v Itá− lii dosáhl velikého úspěchu loňský nejúspěšnější zá− vodník SKP Duha Fort Lanškroun Denis Špička (nyní Dukla Brno) − bronz v disciplíně keirin.

Dosavadní vítězové závodu Regionem Orlicka: 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Jiří Skalický šampiónem na 500 m

Výsledky závodníků SKP Duha Fort Lanškroun na MČR: 500 m s pevným startem: 1. J. Skalický Sprint: 3. J. Skalický, 14. T. Danačík Stíhací závod: 4. J. Skalický, 8. Šrámek, 13. Ševčík, 15. T. Danačík Scratch: 6. J. Skalický, 19. T. Danačík Bodovací závod: 15. Ševčík, 18. T. Danačík

Lanškrounským cyklistům letos vévodí König

1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník 10. ročník 11. ročník 12. ročník 13. ročník 14. ročník 15. ročník 16. ročník 17. ročník 18. ročník

Mistrovství ČR na dráze 2005

RH Lanškroun Dukla Brno Dukla Brno SKP Plzeň ARBO KELI Vídeň ARBO KELI Vídeň ARBO KELI Vídeň SKP Duha Lanškroun SKP Duha Lanškroun Favorit Brno CK Brno Lokomotiva Pardubice CK Brno CK Brno CK A JE TO Třebíč CK Brno CK Brno ZČE Cyklistika Plzeň

Dráhový mistr ČR na 500 m Jiří Skalický

Jan Ruščák ve spolupráci s klubem SKP Duha Fort Lanškroun a firmou Cyklosport Dvořákovi pořádá silniční závod amatérských cyklistů

OKOLO LANŠKROUNA − 14. ročník Závod je zařazen jako 14. závod Moravského poháru – Sýkora Sportswear 2005 amatérských cyklistů a cyklistek

Termín: neděle 14. srpna 2005 od 10 hod. Místo: Skuhrov, areál na vrcholu stoupání, 9 km od Lanškrouna směrem na Ústí nad Orlicí Start a cíl: Skuhrov − areál na vrcholu stoupání Prezentace: V den závodu u stolku v prostoru startu a cíle do 9.40 hod. Kromě účastníků Moravského poháru 2005 mohou startovat příchozí bez rozdílu věku – kategorie O Trať: Okruh Skuhrov − Knapovec − Dolní Houžovec − Horní Dobrouč − Ostrov − Skuhrov, délka 19.7 km Kategorie Moravského poháru: A − 5x (98.5 km), B, M– 4x (78.8 km), C, D, Ž – 3x (59.1 km), příchozí bez rozdílu věku – kategorie O – 3x (59.1 km) Startovné: 80,− Kč pro účastníky MP 2005, 100,− Kč pro kategorii O Vyhlášení vítězů proběhne v areálu u cíle po dojezdu posledního závodníka Slosování všech startovních čísel v tombole o věcné ceny Závodí se podle pravidel a soutěžního řádu Moravského poháru 2005

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 18

14 a 15 / 2005

SPORT Ondřej Chmelík a Aleš Voksa

Dorostenci úspěšní v Grand Prix Lanškrounská věž 2005 Šachový klub Lanškroun pořádal ve spolupráci s humanitární organizací PROTEBE v rámci projektu „Šach pro tebe – šach pro každého“ XI. ročník integrovaného šachového turnaje mládeže do 18−ti let o Putovní věž města Lanškrouna. Do prostor základní školy Dobrovského se v sobotu 18. června 2005 sjelo 58 šachistů a šachistek, z toho 17 z Lanškrouna. Hlavní turnaj hrálo deset účastníků každý s každým na dvakrát 20 minut a po devíti kolech Lanš− krounskou věž vyhrál Adam Sodomka z Poličky. V kategorii do 14 a 12 let se hrálo na 7 kol a dvakrát 25 minut. Pořadatelé přichystali pro všechny hráče a hráčky věcné odměny. Na finanční pomoci se podílelo i město Lanškroun. Tento turnaj byl závěrečnou tečkou za letošní šachovou sezónou, ve které se družstvu „A“podařilo postoupit do 1. ligy. Na snímku vlevo: Tomáš Cacek Kategorie do 18−ti let: Poř. Jméno Rtg Klub Body 1. Sodomka Adam 1494 Polička 7,5 2. Šimek Zdeněk 1753 ČT 7,5 3. Křivohlávek David 1540 Lanškroun 7 4. Novák Miroslav 1480 Lanškroun 7 8. Palla Miroslav 1100 Lanškroun 2 10. Blaho Matěj 1100 Praha 1 Kategorie do 14−ti let: Poř. Jméno Rtg Klub Body 1. Michálek Jakub 1250 Praha 6 2. Zach Adam 1250 Praha 5 3. Mareš Jan 1100 UO 5 6. Voksa Aleš 1100 Lanškroun 4,5 10. Chmelík Ondřej 1250 Lanškroun 4 11. Komínek Lukáš 1100 Lanškroun 4 13. Marek Michal 1250 Lanškroun 3,5 14. Pohan Lukáš 1250 Lanškroun 3,5 17. Pekárek Marián 1100 Lanškroun 3 19. Cacek Tomáš 1100 Lanškroun 2,5 21. Krátký Josef 1000 Lanškroun 2,5 22. Komínková Michaela 1000 Lanškroun 1,5 23. Ječmínek Stanislav 1000 Lanškroun 1 24. Vondráčková Kamila 1000 Praha 0 Kategorie do 10−ti let: Poř. Jméno Rtg Klub Body 1. Rott Michal 1250 Hlinsko 6,5 2. Petrásek Kamil 1250 Polička 6 3. Hanus Lukáš 1250 Hlinsko 5,5 5. Vaculík Jakub 1100 Lanškroun 4,5 8. Vu Antonín 1100 Lanškroun 4 14. Kolomý Štěpán 1100 Lanškroun 3 17. Marek Dominik 1100 Lanškroun 3 24. Urbánek Aleš 1000 Polička 1 Za ŠO Krištof Jiří

Naše stolnětenisová mládež absolvovala poslední soutěžní klání − závěrečný ze série pěti turnajů mládeže Grand Prix. A stejně jako v ostatních okresních a kraj− ských soutěžích – i zde naši mladí hráči velmi výrazně promluvili do celkových výsledků! Vždyť mezi nejlepšími dvanácti hráči bylo šest z našeho oddílu (ostatní reprezentovali domácí TTC Ústí nad Orlicí). Z celkového počtu 85 hráčů zvítězil a loň− ské prvenství tím obhájil náš Lukáš Langr. Druhý byl další z našich hráčů – Michal No− vák a pátý On− dřej Jányš. Další umístě− ní našich hráčů: 10. Lukáš Ska− lický, 11. Ma− rek Kleiner, 12. Jan Dymák, 24. Jan Boruch, 36. Matěj Vičar a na 62., resp.64. místě skončili začínající hráči našeho oddílu – Lukáš Barbořák a Tomáš Cacek. V době, kdy čtete tyto řádky, mají naši hráči i po náročném desetidenním soustředění (pod trenérským vedením bundesligových hráčů Davida Marka a Davida Palkovského) − viz foto a mohou si – stejně jako ostatní − užívat letních prázdninových dnů. VL

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 19

14 a 15 / 2005

SPORT Fotbal: Tabulky po sezóně 2004 – 2005 Krajský přebor dospělých Rk. Tým Záp. + 0 − Skóre Body 1. Svitavy 26 14 6 6 35: 20 48 2. Hlinsko 26 12 5 9 54: 33 41 3. Prachovice 26 10 9 7 33: 33 39 4. Holice 26 11 6 9 33: 40 39 5. Dobříkov 26 10 7 9 42: 50 37 6. Polička 26 10 6 10 37: 34 36 7. Č. Třebová 26 8 10 8 39: 34 34 8. V. Mýto 26 9 7 10 35: 32 34 9. M. Třebová 26 7 12 7 37: 24 33 10. Tesla Pardubice 26 9 5 12 32: 41 32 11. Lanškroun 26 8 8 10 26: 32 32 12. Stolany 26 8 8 10 39: 49 32 13. H. Městec 26 8 6 12 25: 35 30 14. AFK Chrudim B 26 6 9 11 23: 33 27 Branky : Mizerák R. 8x, Šrůtek J. 7x, Starý R. 3x, Petruň P. 2x, Popelář S. 2x, Kunc R. 1x, Pobořil R. 1x, Richter m. 1x, Šišan R. 1x

Okresní přebor dospělých II. třída Rk. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Tým Záp. Česká Třebová „B“ 26 Jablonné n. Orl. 26 Lanškroun „B“ 26 Sopotnice 26 Verměřovice 26 Těchonín 26 Červená Voda 26 Sruby 26 Tatenice 26 Němčice 26 Mistrovice 26 Luková 26 Sloupnice 26 Zálší 26

+ 0 17 4 15 4 14 6 11 6 10 8 10 7 11 2 9 5 7 11 9 5 7 9 7 7 5 10 5 6

− 5 7 6 9 8 9 13 12 8 12 10 12 11 15

Skóre 59: 35 44: 26 55: 33 51: 40 34: 30 36: 37 40: 58 49: 42 44: 38 32: 35 44: 51 37: 52 36: 54 39: 69

Body 55 49 48 39 38 37 35 32 32 32 30 28 25 21

− 4 6 7 5 8 11 10 11 13 12 14 17 18 21

Skóre 77: 31 89: 39 59: 22 56: 34 53: 34 44: 42 40: 44 49: 58 44: 57 37: 38 62: 74 39: 55 24: 74 25: 96

Body 58 54 53 51 46 41 36 35 33 32 30 27 16 9

Krajský přebor staršího dorostu Rk. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Tým Záp. Tesla Pardubice 26 Hlinsko 26 Třemošnice 26 AFK Chrudim B 26 Svitavy 26 Lanškroun 26 Holice 26 Litomyšl 26 Polička 26 Č. Třebová 26 V. Mýto 26 SK Chrudim 26 M. Třebová 26 AFK SKP Pardubice 26

+ 18 17 17 15 14 13 10 10 10 9 9 9 4 2

0 4 3 2 6 4 2 6 5 3 5 3 0 4 3

Krajský přebor mladšího dorostu Rk. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Tým Záp. Tesla Pardubice 26 Svitavy 26 Hlinsko 26 Polička 26 Č. Třebová 26 AFK Chrudim B 26 Třemošnice 26 SK Chrudim 26 V. Mýto 26 Lanškroun 26 M. Třebová 26 Holice 26 AFK SKP Pardubice 26 Litomyšl 26

+ 19 19 17 15 15 13 11 10 10 10 9 6 3 1

0 4 2 1 5 5 4 5 6 5 5 0 1 4 1

− 3 5 8 6 6 9 10 10 11 11 17 19 19 24

Skóre 83: 29 82: 29 65: 34 63: 32 52: 29 60: 39 47: 46 42: 40 52: 51 39: 41 38: 87 30: 60 31: 79 19:107

Body 61 59 52 50 50 43 38 36 35 35 27 19 13 4

0 1 2 4 6 4 6 3 4 2 2 4 2

− 1 2 5 4 8 7 10 10 16 16 15 18

Skóre 92: 9 118: 13 42: 22 51: 18 37: 36 29: 24 51: 35 33: 49 14: 65 20: 86 20: 61 9: 98

Body 61 56 43 42 34 33 30 28 14 14 13 8

− 1 2 7 6 8 7 10 16 16 15 16 16

Skóre 110: 13 108: 9 90: 19 52: 23 64: 37 41: 33 35: 52 24: 78 22: 73 28: 86 17: 90 15: 93

Body 61 60 45 44 40 37 28 18 14 13 12 12

Krajský přebor staršího žactva Rk. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.

Tým Tesla Pardubice Svitavy AS Pardubice B Choceň Polička AFK Chrudim B Hlinsko V. Mýto Lanškroun Třemošnice SK Chrudim Holice

Záp. 22 22 22 22 22 22 22 22 22 22 22 22

+ 20 18 13 12 10 9 9 8 4 4 3 2

Krajský přebor mladšího žactva Rk. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.

Tým V. Mýto Tesla Pardubice Svitavy Hlinsko Polička AFK Chrudim B AS Pardubice B Třemošnice Lanškroun Choceň SK Chrudim Holice

Záp. 22 22 22 22 22 22 22 22 22 22 22 22

+ 20 20 15 14 13 11 8 6 4 3 3 3

0 1 0 0 2 1 4 4 0 2 4 3 3

Okresní přebor mladších přípravek o 5. až 9. místo Rk. 1. 2. 3. 4. 5.

Tým Záp. Lanškroun 12 Česká Třebová „B“ 12 Libchavy 12 Němčice 12 Červená Voda 12

+ 9 6 5 3 2

0 2 2 1 2 3

− 1 4 6 7 7

Skóre 25: 5 22: 18 16: 15 10: 26 12: 21

Body 29 20 16 11 9

Začíná nová fotbalová sezóna 2005 − 2006 KČT vás zve na zajímavé akce v okolí 29. − 31. 7. Podhůřím Jeseníků (7. ročník) Program prvních zápasů Pořadatel: KČT Zábřeh, Katolický dům, Sušilova 38 13. 8. 2005 neděle 14. 8. 2005 neděle

20. 8. 2005 sobota

21. 8. 2005 neděle 27. 8. 2005 sobota 28. 8. 2005 neděle

SOKOL VERMĚŘOVICE − TJ LANŠKROUN „B“ Okresní přebor II. třídy dospělých, začátek v 16.00 hod TJ SVITAVY – TJ LANŠKROUN Krajský přebor staršího a mladšího dorostu, začátek 12.30 a 14.45 hod. TJ LANŠKROUN – SK VYSOKÉ MÝTO Krajský přebor dospělých, začátek 17.00 hod. TJ LANŠKROUN „B“ – SOKOL LUKOVÁ Okresní přebor II. třídy dospělých, začátek 17.00 hod. TJ LANŠKROUN – FK OEZ LETOHRAD Krajský přebor staršího a mladšího dorostu, začátek 10.15 a 12.30 hod. SKP MORAVSKÁ TŘEBOVÁ − TJ LANŠKROUN Krajský přebor dospělých, začátek 17.00 hod. FK ČESKÁ TŘEBOVÁ – TJ LANŠKROUN Krajský přebor staršího a mladšího dorostu, začátek 12.30 a 14.45 hod. TJ LANŠKROUN – SK PRACHOVICE Krajský přebor dospělých, začátek 17.00 hod. TJ LANŠKROUN – FK AS PARDUBICE Krajský přebor starších a mladších žáků, zač. 9.30 a 11.15 hod. FK JABLONNÉ NAD ORLICÍ − TJ LANŠKROUN „B“ Okresní přebor II. třídy dospělých, začátek v 16.00 hod. M.M.

Kontakt: Antonín Heiker, tel.: 604 501 426 Start: 100 km − 29. 7. od 21 hod., 50 km − 30. 7. 6−8 hod., poté další trasy 13. srpna Bystřecké kilometry (5. ročník) Pořadatel: OÚ a dobrovolné organizace Bystřec Kontakt: Jaroslav Vaníček, tel.: 465 642 643 Trasy: pěší 6− 50 km, cyklo 22 − 100 km 13. srpna Cyklojízda na hrad Cimburk (5. ročník) Pořadatel: OKČT Česká Třebová, Katolický dům, Sušilova 38 Kontakt: Josef Jílek, Litomyšlská 105, ČT Start: Staré náměstí 8 − 10 hod. Trasy: cyklo 50 a 100 km 28. srpna Severomoravská chata (10. ročník) Pořadatel: KČT Lanškroun − Emil Parent, Sázava 77, tel.: 465 321 173 Start: Lanškroun − Magdalenský kostel v 9.00 hod. Trasa: cyklo 60 až 100 km Připravujeme: 10. září Lanškrounská kopa (37. ročník) Pořadatel: KČT Lanškroun Start: Lanškroun − náměstí J. M. Marků Trasy: pěší: 5, 10, 15, 25, 35, 60 a100 km, cyklo: 20, 30, 45, 55, 60, 70, 110 km Sledujte turistickou nástěnku!

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 20

14 a 15 / 2005

INZERCE

* Koupím byt v osobním vlastnictví do 600 tis. Kč. Tel.: 605 985 947

KNIHKUPECTVÍ ROSA se těší na vaši návštěvu v nových prodejních prostorách ve Školní ulici 6.

Otevřeno od 1. srpna 2005. VOLNÉ PRACOVNÍ MÍSTO Tiskárna TG TISK s.r.o., přijme seřizovače a udržbáře strojů. Životopis s přehledem dosavadní praxe zasílejte do 15.srpna na adresu: TG TISK s.r.o., 5. května 1010, 563 01 Lanškroun.

Inzerce v Listech Lanškrounska LL nabízejí zájemcům o podnikatelskou inzerci tyto podmínky: cena 10 Kč/ 1 cm2 Cena při opakované inzerci: Velikost 1x 2 − 5x 6x a více celá strana 5000 4500 3000 1/2 strany 2600 2350 1600 1/4 strany 1350 1200 850 Příplatky: Foto, logo, grafické zpracování 50 − 250 Kč Umístění na poslední straně + 20% Uvedené ceny jsou v Kč bez DPH, za publikaci inzerce v jednom čísle LL. Řádková inzerce soukromá pod značkou a podnikatelská: 30 Kč/řádek + DPH. Soukromá řádková inzerce do tří řádků zdarma, plošná (foto aj.) za 1/2 cen podnikatelské.

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 21

14 a 15 / 2005

HOKEJISTÉ VYUŽIJÍ HALU I V LÉTĚ Hala B. Modrého žije v létě in− line hokejem První velký in−line turnaj v Lanškrouně Pravidelný letní program v hale: Bruslení pro veřejnost Po,St, Pá, So od 17 hod. In−line hokej pro začátečníky Po, St, Pá, So od 18.30 hod. In−line hokej pro „pokročilé“ St, Pá, Ne od 20 hod. Povrch je vhodný i na tenisky a tedy pro mnoho dalších druhů sportů. ZŠ Dob− rovského zde např. uskutečnila sportovní soutěže s družební školou z Polska. Pro mimohokejové příznivce je však, soudě z nezájmu, v létě nejlepší tělocvičnou příroda. Je zde možné pořádat i jiné, než sportovní akce. Ale k pořádání čehokoli je za− potřebí zájem ze strany určité organizace nebo i jednotlivce, kteří se chtějí v určité oblasti angažovat. Během půlročního nabízení haly se nenašel nikdo, kdo by využil prostor haly k realizaci svého záměru. Mimo již pravidelného in−line bruslení a hokeje nás čeká v nejbližší době: st 3. 8. − termín pro přihlášky do L.H.L. so 6. 8. − pivní slavnosti spojené s hokejovým turnajem in−line − od 18 hodin úvodní schůzka zástupců družstev LHL pro novou sezonu po 15. 8. − začátek průběžné týdenní burzy bruslí a hokejového vybavení pá 19. 8. − od 16hod ukázka radiem řízených modelů aut, soutěž modelářů i amatérů s vlastními i zapůjčenými modely pá 26. 8. − hudební vystoupení skupiny Royal Gigolos (+ další program) so 3. 9. −ukázka historických vozidel Veteran car klubu so 10. 9. −kontrola na trase Kopy − ukázka haly, občerstvení, soutěže st 14. 9. − cyklozávod pro děti všech kategorií pá 14. 10. − křest nového alba a vystoupení hudební skupiny ARGEMA Další akce jsou rozjednané a upřesněny budou příště. Hlavní činností bude ale jistě vytvoření ledové plochy, bruslení a hokej. Oproti zkrácené minulé, myslím vcelku úspěšné sezony máme před sebou už klasický půlroční převážně hokejový kolotoč. Začátek chlazení plochy je naplánován na 1.září. Teoreticky může nastat ještě odložení tohoto termínu na 1.října, a to při dlouhodobé předpovědi teplého počasí a malém počtu objednávek plochy. Ledovou plochu je již možno zamluvit. Přednost mají dlouhodobé opakované týdenní rezervace jejichž časy je nutno domluvit a pak objednat. Veškeré další a podrobnější informace získáte na www.tslan.cz nebo přímo v hale. Jiří Černý, TS Lanškroun,ved.haly, tel 607160467, [email protected]

Choceňští in− line hokejisté bez konkurence Ve sportovní hale B. Modrého se v sobotu 16. července uskutečnil první ročník Lanškrounského turnaje v in−line hokeji. Turnajové klání se odehrávalo po celou so− botu ve dvou skupinách. Z původně přihlá− šených deseti celků ne− přicestoval nakonec Zá− břeh, a tak se střetly ve skupině A pouze čtyři týmy a ve skupině B pak pětice mužstev. Téměř stovka hráčů předvedla přítomným divákům kvalitní in−line hokej. Pro nezasvěcené, kterým je ještě in−line sportování neznámé − tento druh hokeje je se známějším ledním hokejem hodně podobný, ale brusle jsou zde kolečkové. V našem městě žádnou tradici tento sport nemá. Začíná vznikat až nyní v nové hale. Nikdo proto neočekával v zápasech se zkušenějšími soupeři úspěch. Ono to taky nakonec tak dopadlo, ale za předvedenou hru se nemusí hráči stydět. V ně− kterých zápasech (ne La B − Choceň, který připomínal hru kočka−myš) však Lanškrouňáci se soupeři drželi krok a neměli daleko k zisku bodů. Vítězné body získávaly týmy s extraligovými zkušenostmi a ve finále turnaje se utkali vítězové z obou skupin, a to Choceň a Horní Měcholupy. Z výhry se nakonec radoval kom− paktní celek Chocně. Třetí místo získal celek černovírského Antikusu. Nejlepším brankářem turnaje se stal Pavel Simer z H. Měcholup, vítězem ka− nadského bodování pak choceňský Ondřej Dospěl (10+5=15), nejlepším střelcem jeho spoluhráč Aleš Vích (11 gólů) a asistentem další Choceňák Lubomír Vích. Dobrý hokej a občerstvení přilákaly k průběžnému sledování řadu diváků, z nichž mnozí přišli se zájmem znovu. Konečné pořadí 1. ročníku Lanškrounského turnaje v in−line hokeji: 5. − 6. In−line team Skuteč 1. HC Spartak Choceň 5. − 6. SK Žamberk 2. IHC Spiders Horní Měcholupy 7. − 8. Stilmat Žamberk 3. Antikus Černovír 7. − 8. Lanškroun B 4. Storm Rollers Šumperk 9. Lanškroun A

V sobotu 2. července se v nové lanškrounské HBM, vybavené pro letní období umělým povrchem, uskutečnil první ročník prázdninového turnaje v in−line hokeji. Turnajové klání se mělo původně odehrát na ZS v Ústí, kde však po dešti propustila střecha na plochu vodu, a tak bylo hřiště ke hře nezpůsobilé. Pořadatelé operativně využili lanškrounskou nabídku a osm celků se tak na nové místní ploše ve dvou skupinách utkalo o prvenství. V týmu Černovíru zkusili soutěžní zápasy už i místní, kteří se rychle dostávají do tajů této hry. Z výhry se nakonec radovali hráči extraligového Uherského Brodu. Konečné pořadí: 1. IHC Uherský Brod 5. In−line team Skuteč 2. IHC Spaiders Horní Měcholupy 6. IHC TJ Sokol Plzeň (Petřín) 3. Sport Bárt Ústí nad Orlicí 7. SK Žamberk 4. Computer Shop Ústí nad Orlicí 8. Antikus Černovír

Příprava na NHL v Hale B. Modrého Opravdu nejde o chybu v názvu článku. Příprava na LHL (Lanškrounskou ho− kejovou ligu) samozřejmě probíhá taky, ale i spolu s hráčem profesionální NHL.

Zdeno Chára (nejvyšší) využil nabídky cyklisty René Andrleho (vpravo) a přijel se „rozhýbat“ do Lanškrouna. V neděli 17. 7. zvolil za místo svého tréninku halu B. Modrého slovenský hokejový reprezentant, hráč Ottavy Senators Zdeno Chára. Využil pozvání jiného reprezentanta, tentokrát pro změnu českého a cyklistic− kého − René Andrleho. Další bývalý reprezentant Radek Fořt během sobotního večera sehnal místní příznivce kolečkových bruslí. Všichni si pak zpestřili den odpočinku. Nebyl to však tvrdý trenink, na který už asi Zdeno brzy za oceánem přejde. Uvolněná hra in−line hokejového zápasu byla pro něho příjemným rozhýbáním před obědem. Zpráva o nečekané návštěvě se rychle rozšířila městem. Během hry přibývalo u hrací plochy zájemců o podpis. Zdeno proto neměl odchod do kabiny rychlý. Ochotně však vyhověl všem mladým zájemcům o foto nebo autogram. Kluci viděli na vlastní oči velkého hráče (je mimochodem vyšší než boční ochranné plexi), který je i slovně motivoval a podpořil v dalším sportovním růstu. Třeba i v Lanškrouně vyroste někdo z LHL pro NHL! JČ

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 22

14 a 15 / 2005

PŘEČTĚTE SI Nakladatelství Oftis vydalo letos knihu Milana Duška nazvanou Cesty naděje. Ilustroval ji lanškrounský malíř Václav Smejkal. Pokud vás následující ukázka zaujme, nebude jistě problém knížku sehnat v některém z knihkupectví našeho okresu. Poznáte ji podle následujícího obrázku na obálce:

Jirka na shromaždiště dorazil ve chvíli, kdy Morávek vybíral skupinu pro přepad hlídky u závory, která Dolní oddělovala od Horní, jako by Češi byli prašiví. Slyšel jsi, Václave?“ řekl Morávek, když vyslechl vzkaz od Rusů. „Dráty nechte plavat, měli spojení jenom do mlýna.“ „Tím líp.“ Kodýtek dlaní pleskl po pažbě brokovnice a vykročil v čele šesti mužů, které ostatní provázeli dost žárlivýni pohledy. „Zajali jsme sedm starších Něnců a všem vzali pušky. A našla se skoro plná bedna patron,“ chrlil ze sebe Jirka a současně v duchu přemítal, jak by se mohl přidat ke Kodýtkově skupince. „Nezklamali,“ usmíval se Morávek. „Pašáci,“ souhlasil dost zamračený legionář. „Ale místo Kodýtka měl jít Skovajsa. Kodýtek má moc horkou hlavu.“ „Možná, ale dovede to zvládnout. A vím, že se na něho mohu spolehnout,“ zabručel Morávek a zeptal se Jirky, co ještě okouní. „Mohl bych jít s Kodýtkem?“ „Běž. Ale netrop žádné hlouposti. Poslouchej Václava na slovo... Počkej. Dej sem tu flintu,“ natáhl ruku. Jirka couvl a stiskl karabinu tak silně, až mu zbělely klouby prstů. „Dostal jsem ji od Bystrova,“ zalhal. „Umíš s ní zacházet?“ „Naučím se.“ „Ale to už by mohlo být pozdě.“ Morávek mu zbraň vytrhl z rukou a nastavil dlaň. „Náboje.“ Jirka značně neochotně rozepnul sumku. Nedůvěřivě přihlížel, jak Morávek manipuluje se závěrem karabiny. Jak náboje z pásku vymačkává do komory a dal− ším pohybem závěru karabinu nabíjí. „Tohle je pojistka,“ ukázal. „A zbytečně nevystrkuj palici. Ve tvém věku by jí bylo škoda.“ Pousmál se a zbraň Jirkovi vrátil. „Díky,“ hlesl a vystartoval, aby si to Morávek ještě nerozmyslel. I pro něho jsem mladý, přestože jsem se už několika akcí zúčastnil. Každý se na mne vytahuje, letělo Jirkovi hlavou, když běžel za odcházející skupinou. Dostihl ji u silnice. „Nějaká změna?“ pootočil se k němu Kodýtek, když s ním srovnal krok. „Morávek mě poslal, protože mám vojenskou pušku.“ „Tak ji naval a můžeš udělat čelem vzad,“ mínil zrzavý Prokopec. Už mu bylo

dost přes třicet, stále byl svobodný a ve vsi měl pověst rváče. Když se napil, nikdo ho nezvládl. Nejednou prý sám vymlátil celou hospodu. „Ani náhodou.“ Jirka uskočil z jeho dosahu, odhodlaný bránit karabinu do posledního dechu. Mužští kolem něho se ušklibovali a pochechtávali. Došlo mu, že to byl žert. „Srandičky si nechte na potom!“ přitlumeně je okřikl Kodýtek. Jednoho poslal ke starému Horákovi pro pilu, další dva aby seběhli k potoku a kryti porostem se dostali do zad hlídky. Zbytku nařídil, aby za ním vytvořil zástup. V předklonu se dostali až k ohybu, kde zalehli a měli červenobíle pruhovanou závoru přes silnici jako na dlani. Přecházel tam břichatý voják s charakteristicky vykrojenou ocelovou přilbou na hlavě a puškou na řemeni. Po chvíli se zastavil u sloupku s cedulí, která dvojjazyčně hlásala, že tudy probíhá hranice mezi Říší a protektorátem Čechy a Morava, ostražitě se rozhlédl, ukousl špičku doutníku a obřadně si ho zapaloval. Když ti dva z keřů za strážní boudou zamávali, Kotýtek se zvedl v celé své mohutnosti. Voják s čmoudícím doutníkem v zubech strhl z ramene karabinu, ale než ji stačil odjistit, ozvala se ostrá výzva za jeho zády, aby zvedl ruce. Upustil zbraň, jako by ho náhle začala pálit do rukou a poslušně splnil příkaz. „Co kdybys pozdravil, parchante fašistická?“ zasyčel Prokopec, rozmáchl se a udeřil Němce do brady. Čmoudící doutník mu vylétl z náhle pokřivených úst, přilba mu sklouzla do týla, odhalila slámově žluté řídké vlasy. Rovnováhu vyrovnal se značnými potížemi. Celý se třásl a po tvářích mu tekly slzy. Za prkennou stěnou boudy cvrnkal protáčený polní telefon a značně vyděšený hlas do omrzení opakoval: „Achtung, kamaráden. Achtung, banditen...“ Chlapi se ušklebovali marné snaze Němce v boudě. Prokopec se zamračil, natáhl oba kohoutky své lovecké dvojky, zamířil k boudě. „Přestaň blbnout, Pepku, a nech ho vylézt, stejně se nedovolá,“ snažil se ho zastavit Kodýtek, ale Prokopec předstíral, že neslyší. Zalomcoval klikou, pak kopl do dveří, byly však zamčené. „Vypadni ven, fricku, nebo tě vykouříme. Raus!“ Cinkání telefonu v boudě utichlo. „Tys neslyšel, hajzle?“ zařval Prokopec. Náhle uvnitř třeskla přitlumená rána. Při jejím zaznění se všichni instinktivně přikrčili, ale očekávaná kulka se ven nedostala. „Tak ty seš hluchej, jo?“ Prokopec zajistil brokovnici, hodil si ji na záda, popadl kliku a nohou se zapřel o dveře. Obličej mu zrudl vynaloženou námahou, ale dosáhl úspěchu. Vyškubl dveře i s panty a měl co dělat, aby uskočil z jejich dosahu. Na podlaze u stolku s polním telefonem leželo nepřirozeně zkroucené tělo v ne− náviděné šedé uniformě a zpod něho se plazily dvě stružky krve. „Pepku, ty seš ale vůl,“ ulevil si Kodýtek a náhle vypadal jako kluk, kterého právě usvědčili z nějaké lumpárny. Už klečící Prokopec se pootočil. „Vašku, snad ho nemíníš oplakávat? Našince kráglovali po stovkách.“ Zmocnil se karabiny mrtvého a zakrvácenou pažbu otřel o jeho uniformu. Pak tělo převrátil na záda a plátěných sumek vybral všechny náboje. Jirka do boudy pouze nahlédl a hned se k ní obrátil zády. Nesmím toho Němce litovat! Nemá u nás co dělat. Je to okupant! Kousal se do rtu. Pak si dokonce musel z paměti přivolat ten zimní podevečer, kdy k nim na statek v Kosově

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 23

14 a 15 / 2005

UKÁZKA Z KNIHY CESTY NADĚJE přijelo gestapo. Slyšel, jak ve velké světnici řvou na otce. Jak za ním hulákají a tmou nad jeho hlavou hvízdají střely, které za ním posílali, když na nic nečekal, vyskočil z okna svého pokoje a prchal. „Kováři, odveď toho Němce na shromaždiště u fabriky. My jdeme na ten sloup,“ pronikl do Jirkova vědomí Kodýtkův dosud vibrující hlas. Dva mužští se chopili kaprovky a její čerstvě naostřené zuby se správným šraňkem se zahryzly do vyschlého dřeva. Přihlížejícím zvuk pily zněl jako vítězná fanfára. Alejí košatých kaštanů k Rusům dolehlo bručení automobilového motoru. Za přijíždějícím vozidlem se táhl chvost zvednutého prachu. Auto mělo dozadu ztaženou plátěnou střechu, za čelním sklem brzy rozpoznali čepici německého důstojníka. Alexandrov neohroženě vběhl do středu vozovky. Pravou rukou svíral samopal, zdviženou levou signalizoval příkaz k zastavení. Zakvílely pneumatiky. Naráz zablokované brzdy autem smýkly k levé straně silnice. Znehybnělo sotva dva metry od žulového podstavce pomníku, který představoval divoce vzepjaté koňské spřežení a kočího beznadějně zapleteného v opratích. Mladý voják za volantem ihned zvedl paže. Mladší důstojník, který seděl vedle něho, vystoupil z vozidla a nasupeně se rozhlížel. Plukovník na zadním sedadle se tvářil zcela netečně. Zahleděný nikam smekl čepici s orlicí a nervním pohybem druhé ruky si přihladil téměř bílé, vlnité vlasy. Alexandrov přistoupil k autu, naklonil se k řidiči a zmocnil se jeho samopalu. Obcházel kapotu k mladšímu dů− stojníkovi, který snad teprve pochopil, kdo je zastavil a hmátl pravačkou k pouzdru po boku. Ale to už se při něm objevil Bystrov. Jednou rukou mu srazil paži, sahající pro pistoli, pěstí druhé ho udeřil do ostře vysazené brady. Němec v pádu nazad temenem hlavy narazil do blatníku a zůstal ležet bez pohybu. „Bitte,“ vyšlo z pohrdavě pokři− vených úst staršího důstojníka. Podal svoji pistoli Alexandovovi. Bystrov se sklonil k ležícímu nad− poručíkovi. Vzal mu z pouzdra krátkou zbraň, pak sevřel klopy jeho důstojnické blůzy a bez zvláštní námahy ho postavil na nohy. Pak Němce opřel o auto a če− kal až otevře oči. Zatímco Alexandrov a Bystrov se zabývali německými důstojníky, dva jiní Rusové se zajímali o věci v osobním automobilu, ale nejcennější kořistí byl dalekohled. Z údolí od Dolní k pomníku, který tu kdysi nechal postavit sedlák, kterému se tu za bouřky splašili koně, ale nějakým zázrakem se zachránil, šplhala pragovka mlékaře Vláčila a vydatně práskala do výfuku. Vlála nad ní vlajka. Češi vyskakovali už za jízdy. Obklopili Rusy a zadržené Němce. Alexandrov jejich doklady předal Morávkovi. „Obrst,“ hlesl uznale. „Chlapi, dobře si ho prohlédněte, takové velké zvíře není k vidění každý den.“ Pojer na zajatce spustil německy. Plukovník se stále tvářil povýšeně a zatvrzele mlčel. Nadporučík, který se už vzpamatoval, zamžoural k Bystrovovi a hned byl sdílnější. „Pospíchají do Říše. Pan plukovník dostal zprávu, že jeho rodina je po po− sledním náletu angloamerických bombardérů nezvěstná,“ překládal starý legionář. „Že by teď mohl opustit jednotku?“ zapochyboval Morávek. „Na frontě prý je obrovský zmatek. Rusové ve dne v noci útočí, bez ohledu na ztráty. Německé jednotky se pomíchaly. Polovina pluku herr obrsta je v zajetí, zbytek ustupuje s ostatními.“ „Takže se nikoho neptal a vzal do zaječích.“ Morávek se ušklíbl a listoval v dokumentech jen proto, aby získal chvilku odkladu. Uvažoval, co si počnou s německými důstojníky. Ponechat si je jako rukojmí? Musel by vyčlenit lidi na jejich hlídání. A v Horní asi bude zapotřebí každého chlapa o zbraních nemluvě... „Ať si jedou. Spravedlnosti beztak neujdou,“ rozhodl nahlas. Pár chlapů reptalo, ale Morávek je umlčel energickým gestem paže. Pojer jeho verdikt přetlumočil Němcům. Plukovník to přijal chladně, bez mrknutí oka. Nadporučík se nejprve zatvářil nedůvěřivě, pak se mohl přerazit, aby už seděl na svém místě. Mladý řidič musel opakovaně startovat. Světlé vlasy se mu přilepily na čelo, po tvářích mu tekl špinavý pot, bezděčně si ho rozmazával rukou.

Konečně motor naskočil a auto se rozjelo. Zatímco starý plukovník seděl jako by spolkl pravítko, nadporučík na sedadle téměř ležel, určitě si myslel, že po nich začnou střílet. Slunce už stálo vysoko na obloze, ale na ubíhající čas nikdo nemyslel. Kodýtek, Alexandrov a Jirka, kterému přisoudili úlohu spojky, leželi v přerostlé trávě u sku− pinky mladých břízek a upřeně zírali do zákrutu silnice, odkud se měla vynořit pragovka. Rus ukořistěným dalekohledem pozoroval i statek na protějším návrší. Nijak se netajil obavami z toho, že nikde nenachází známky přítomnosti vojáků wehrmachtu. Náhle podal dalekohled Kodýtkovi a paží upřesnil, kam se má podívat. „Do prkna dubovýho!“ ulevil si Čech. „Jenom očima bych si té kupy hlíny nevšiml. Nemůže to být zákop?“ V okamžiku, kdy Rus přikývl, Jirka zaslechl motor pragovky. Než ty dva na přijíždějící automobil upozornil, Kodýtek zabručel: „Co tam párkrát prásknout?“ „Nět!“ sykl Rus a ukázal k zatáčce, kde se vynořila pragovka. „Aha. Je mi jasné, že je teď dráždit nemůžeme. Ale stejně se mi to nechce líbit. Co když tam mají kulomet?“ Kodýtek se podrbal ve vlasech. „Snad si tu hovadinu Morávek ještě rozmyslí,“ utrousil s nadějí v hlase. Ale pragovka už uhnula doleva k úvozu, kterým cesta pozvolně stoupala ke statku na návrší. Auto zastavilo. Jeden muž vystoupil z kabiny, dva seskočili z ložné plochy. Morávek si odepnul opasek s pistolí v pouzdru a podal to řidiči. Drobný legionář zvedl nad hlavu prut s pruhem bílé látky. Zamával. „Na tohle nemám nervy,“ zamumlal Kodýtek a křečovitě sevřel brokovnici se dvěma hlavněmi. „Spakojno, tovarišč.“ Rus se ko− nejšivě dotkl Čechova předloktí. Kodý− tek zhluboka nadechl. Cestu ke statku lemovaly třešně obsypané narůžovělými trsy květů. Morávek s Pojerem po ní zvolna vy− kročili. Bláha se opíral o kapotu motoru nákladního auta se samopalem v ruce a hltavě kouřil. Jirka si kousal nehty a téměř ne− dýchal. Našel by v sobě tolik odvahy, aby dokázal jít proti neviditelným hlavním fašistů? Pokud je pravdou, co krátce předtím zjistili Alexandrov s Ko− dýtkem, Němci nemají v úmyslu se vzdát! Morávek s Pojerem zvolnili krok a pak se dokonce zastavili, jako by kvůli čemusi, co tam zahlédli, najednou za− váhali. Nebo jen dostali strach z ticha, které statek obklopuje? Vraťte se! chtělo se Jirkovi zakřičet. Pár vteřin poté to tíživé ticho roztrhla třaskavá dávka z kulometu a nesporně vyšla od té kupy hlíny na rohu obytného stavení. Legionář Pojer upustil improvizovaný parlamentářský praporek, ruku si připlácl na hruď a sesul se do prachu cesty při vstupu do úvozu. Morávek se okamžitě sehnul, jako by se chystal praporek znovu zvednout, ale i jemu se náhle podlomily nohy a klesl na kolena. Níž u auta Bláha odhodil zbytek cigarety, rukou sevřenou v pěst zahrozil k usedlosti a vzápětí se samopalem u boku vyběhl k těm dvěma. Hlaveň jeho zbraně pocukávala a ze stěny nad maskovaným okopem prášila omítka. Kulomet znovu zarepetil a střely zvířily obláčky kolem běžícího Bláhy. Zřetelně začal pokulhávat, ale střílel do posledního náboje. Když se dostal k nehybným tělům parlamentářů, odhodil nepotřebnou zbraň, přiklekl vedle Morávka a snažil se ho nadzvednout. Přišpendlila ho k zemi další dávka z kulometu. Jirka zíral na cestu pod statkem, kde se odehrálo to absurdní divadlo, a hrdlo jako by mu sevřely rozžhavené kleště. Kodýtek slzel a pěstí zoufale bušil do trávy. Alexandrov si mačkal spánky. Z rozkousnutého rtu mu vytryskl pramínek krve. Dole zakvílel motor pragovky. Vyřítila se na silnici a nedovřená dvířka kabiny klinkala jako umíráček. Úvozem scházelo pět vojáků v šedých uniformách, s puškami naježenými matně se blýskajícími bodáky. Jeden z Čechů, snad Bláha, se vzepřel na nepevných pažích. Nejbližší Němec k němu přiskočil a nacviče− ným výpadem mu zabořil bodák do prsou. Jirka vtiskl rozpálený obličej do trávy. Proč? Vždyť tam přece šli jako parla− mentáři? Copak už na tomhle světě neexistuje ani ždibec soudnosti a spravedlnosti? „Tohle je bude mrzet,“ zamumlal kousek od něho Kodýtek. Toporně se zvedl a rozběhl se k mužům, kteří se ukrývali dole v zahradách. (Konec ukázky)

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 24

14 a 15 / 2005

PŘEČTĚTE SI Město Lanškroun vyhlásilo v rámci oslav 60. výročí ukončení 2. světové války literární soutěž pro studenty středních škol. Témata byla následující: Už 60 let žijeme v míru. Co dělat, aby Evropané nezažili válku ani v bu−

doucnosti? (Úvaha nad příčinami války a zárukami míru v současném světě) Hrůzy války: mrtvá historie, nebo stále živé memento? (Příběh, který bych vypravoval(a) lidem, kterým se vál− čení líbí a kteří považují Osvětim za

Prababiččina válečná vzpomínka Když jsem byla dítě, často jsem s maminkou navštěvovala svou tehdy už napůl nemohoucí a nemocí unavenou prababičku. Z té doby si pamatuji, že jí bylo kolem šedesáti pěti let. Zatímco maminka uklízela a dělala různé práce, já jsem zůstávala u babiččiny postele a poslouchala různé historky z jejího mládí, o bý− valých kolegyních z práce, o mamince, když byla ve věku jako já. Vždy říkávala: „To byla sranda, to bylo prima!“ Jednou, když maminka utírala prach z velkého dřevěného stolu, na kterém byla spousta fotografií a menších knih, upadla jí jedna na zem. Rozevřela se jako vějíř a mezi stránkami zelo něco zažloutlého. Byla to fotografie mladého muže. Netroufnu si tipnout, kolik mu bylo let. Měl krásný výraz ve tváři a uhla− zený účes. Na sobě měl uniformu. Maminka opatrně zvedla tu fotografii a po− dívala se na babičku, která se dívala tak upřeně na obrázek ve vnuččiných rukou, až mě to polekalo. Ale maminka s úsměvem ve tváři položila fotografii na stůl a zeptala se: „To je ale fešák, kdopak to je, babi?“ Babička neodpovídala, jen rty se jí chvěly. „Babi, je ti něco?“ zeptala se máma podruhé. „Ne, ne, dítě, nic mi není. Jen se mi vybavilo něco, co dlouho leželo zapo− menuto v srdci. Tohle je Frederik. Ani nevím, jak se tato fotka tenkrát ocitla u mě. Seznámila jsem se s ním za války. Pamatuji si, že byl krásný letní den a my s maminkou jsme se chystaly jít ven. Žily jsme tenkrát ve městě Charko− vě, v jednom z těch domů pro dělníky hned u náměstí, pamatuješ, ukazovala jsem ti ho? Otec mi zemřel za první vál− ky, a tak jsme zbyly s maminkou samy. Když jsme vyšly z toho bytu ke scho− dišti, uviděly jsme vyděšenou ženu a vedle ní muže a dvě děti. Kluk měl asi pět let a holka kolem dvou. Plakala. Ale její pláč se podobal spíše řevu zraněného zvířete. Od muže jsme se dozvěděli, že její manžel a její syn byli odvezeni někam gestapem, a že se bojí, aby s nimi neudělali totéž. Víc nám toho neřekla, protože už nemohla, byla vyčerpaná. Muž se ji snažil odvést někam nahoru po schodech. S matkou jsme vyšly ven. Ta hrůza. Všude byl slyšet pláč a nářek. Bože, jak si mohl tohle dopustit?! Na sloupech po celé aleji lemující náměstí viseli lidé. Mladí, staří, děti. Ne nebyl to cirkus, ani akrobati, ani městské slavnosti. Byly to oběti gestapa. Židovské děti. Příbuzní stáli pod sloupy, někdo plakal, někdo křičel, někdo ležel v bezvědomí. Moje matka mě chytila za ruku a utíkala zpět k domu, přitom si zakrývala tvář rukou. Celou dobu říkala, že už je to tady. Válka. Tohle slovo mi nahánělo vždy strach. A teď je tady.“ Babička přestala mluvit, chvíli přemýšlela. Potom pohlédla na mně a něžně mě pohladila po hlavě. „Víš, dítě, to byl jen začátek. Od toho dne jsme žili a nežili. Každý den jsme prožívali se strachem, co přijde dál. A taky přišlo. Byla zima, venku chumelilo. Seděli jsme v kuchyni a poslouchali rádio. Nové zvěsti o vývoji, strategických manévrech, o zasažených oblastech. Když najednou odněkud zazněla mohutná rána. Všechno se na nás řítilo, obrazy, stěny, strop… Tma.

Totální nasazení Když jsem se dozvěděla téma této práce, dlouho jsem přemýšlela, co napsat. Druhá světová válka. Zhruba vím, co se v tu dobu odehrávalo, ale těžko bych si dokázala vymyslet pů− sobivý příběh, aniž by mi připadal pře− hnaný. Existuje o tomto tématu spousta filmů, ale pořád si člověk může říct, je to jen film. A často si to snažím na− mluvit, nechci si připustit, že se něco tak krutého opravdu odehrávalo. Proto jsem požádala člověka, který toto o− pravdu zažil, aby mi vyprávěl, jaké to bylo.

„Dnes je mi 82 roků a na prožitky z mládí už mohu jen vzpomínat. Za první republiky jsem zažil krásné dět− ství, které však skončilo okupací německou armádou. Jeden z nejhor− ších zážitků je vzpomínka na první setkání s Němci. Vidím to jako dnes. Stojím v Přerově na ulici s čepicí na hlavě a okolo mě prochází německá mládež s praporem. Najednou se na mě vrhli a zmlátili mě, jen protože jsem před nimi nesmekl. To byl můj zážitek s Hitlerjungend. Teprve od tohoto okamžiku jsem začal chápat, co se děje. Netrvalo dlouho a 26. 2. 1943 jsem byl nasazen na nucené práce do Ně−

podvod) Zpracování mohlo vycházet z reality i fantazie vypravěče. Většina oceněných prací spadá do ka− tegorie zpracování skutečných osudů. Tato vyprávění mají i svou dokumen− tární hodnotu.

Nejzajímavější práce vám nyní před− kládáme. Není to sice právě nejzábav− nější letní čtení, ale jistě vás zaujme. Děkujeme panu Václavu Smejkalovi za poskytnutí ilustrací z knihy Cesty na− děje, které vystihují atmosféru té doby.

Bolela mě hlava, nevěděla jsem, co se děje, kde jsem a kdo je ten člověk, který se na mě dívá. Byl to mladý voják. Seděl u okna. Podle uniformy jsem poznala, že je Němec. Byli jsme v nějaké místnosti, temné a jeho tvář jen lehce pokrýval paprsek slunce, který vycházel z okna zakrytého kusem hadru. Muž zpozoroval, že jsem vzhůru, zvedl se ze židle a pomalu se ke mně přibližoval. Ucukla jsem, ale on se nepřestával přibližovat. Vykřikla jsem, ale on mě rychle chytl, zavřel mi ústa svou rukou. Pochopila jsem, že musím mlčet. Ale copak to šlo, nekřičet? Byla jsem sama v místnosti s mužem, který pro mě znamenal nepřítele. Po chví− li mě pustil. Ukázal na jídlo. Miska s mlékem a kusem chleba stála vedle mého lože. Chtěla jsem se zvednout, ale měla jsem jak nohy, tak i ruce opuchlé a o− mrzlé. Asi jsem byla dlouho venku pod sutinami, než mě našli. Bože, to ne. Co se mnou chce dělat? V mé hlavě se najednou zrodila taková ohavná myšlenka, až se mi udělalo mdlo. Toho si určitě všiml, protože ke mně přistoupil opět a v ruce měl plechový hrnek s vodou. „Das ist Wasser…“ řekl jemným hlasem. „Trinkt, trinkt…“ Nemohla jsem odporovat, potřebovala jsem sílu. On pořád seděl u okna, něco sledo− val. Vždy, když slyšel hlasy, vyskočil a chytl pistoli. Nechápala jsem, co dě− lá. „Meine Mutti?“ zeptala jsem se ho. „Ist tod,“ odpověděl a mně ta slova vy− razila dech. Moje maminka je mrtvá? Dostala jsem hysterický záchvat. Držel mě celou dobu v náručí, až jsem usnula. Ráno jsem se probudila, ale on tam nebyl. Z ulice jsem slyšela hlasy. Otev− řely se dveře a dovnitř vklouzl ten muž. Ukázal, abych byla ticho. Sám si sedl na židli a opět mě pozoroval. Pak se o− točil a řekl : „Ich bin Frederik und du?“ zeptal se. „Galja,“ odpověděla jsem. U okna zastavilo nějaké auto. Frede− rik vyskočil a začal sbírat věci po míst− nosti a dávat je do vojenského ruksaku. „Schnell, schnell,“ pobízel mě. Rychle jsem chytla do ruky nějaký papír a už jsme běželi po schodech ven. Strčil mě do auta, ve kterém byl cizí muž. Nemluvil. Projížděli jsme uličkami plnými rozbořených budov. Všude byly ženy v roztrhaných šatech a s obličeji od krve. Plakaly. Ocitli jsme se na okraji města. Tam auto zastavilo. Museli jsme pěšky. Kam mě vede, co se mnou udělá? Koncentrační tábor, slyšela jsem o nich. Začalo se stmívat. V té největší houšti lesa jsem zahlédla světlo, lidi. Jsem zachráněná. Byli to lidé, kteří utekli z města před bombardováním a před gestapem. Chtěla jsem svým zachráncům poděkovat, ale už jsem je nikdy v životě nespatřila.“ Babička přestala mluvit. Byl to Němec, který zachránil židovskou dívku. Dal v sázku svůj život, aby zachránil ten její. „Babi, co bylo dál?“ „Dál jsme přečkali válku. Roku 1945 byl konec. Potom jsem poznala tvého dědečka.“ Babička zemřela před osmi léty, ale její život a hlavně vzpomínky nás nutí, abychom na ni pořád vzpomínali. Olexandra Sadovníková, 20 let, SZeŠ Lanškroun (Práce získala první místo v literární soutěži.) mecka. Vypravili celý nákladní vlak s českými muži. Muži, kterým ještě ani nerostly vousy. Do německého města Floha jsme přijeli až dlouho po se− tmění. Bylo mi 19 roků a nebyl jsem zvyklý na těžkou práci. Hned druhý den po úmorné noci jsme čtyři Češi museli skládat uhlí z vagónů. Jen zdánlivá maličkost mi připomíná tento den. První oběd, na který do smrti neza− pomenu. Polévka z kolrábí (Eintopf), rajská omáčka, v ní ryba platýz a zmrz− lé brambory. Teprve na druhý den nám dali potravinové lístky, na které jsme si v tovární kantýně mohli koupit chle− ba a salám – tak zvaný Blutwurst. Ná−

sledující půlrok byl v továrně klid a po− malu jsme si začali zvykat. Pak ale přišly první nálety ame− rických letadel. Ze začátku jsme si bra− li při každém náletu s sebou kufr se všemi svými věcmi, ale nic se nedělo. A tak když se 5x, 6x, 7x… nic nestalo, chodili jsme do krytu jen tak v košilích a spodkách. Byli jsme mladí a nero− zumní. Jednoho dne jsme úplně stejně jako vždy vyšli z krytu, ale náš barák byl v plamenech. Bylo pozdě si něco vy− čítat. Dostali jsme náhradní poukazy pro takzvané Bombeschedige a 100 ma− rek na nákup nových bot a části oblečení. Nebyl jsem žádný strašpytel, ale pár−

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 25

14 a 15 / 2005

PRÁCE Z LITERÁRNÍ SOUTĚŽE Prostý venkovský příběh Osudy německo−polské rodiny z Horního Třešňovce Každý spor nějak zasáhne životy jeho účastníků, ale válka se dotkne i zcela nevinných lidí. Druhá světová válka nebyla výjimkou. I když jsem ji naštěstí nezažila a znalosti o ní mám jen z útržků cizích vzpomínek a z válečných filmů, stejně mi při pohledu na počty mrtvých běhá mráz po zádech. Mezi mrtvými nejsou jen mladí vojáci na frontách, ale i židé v koncentračních táborech a mnoho dalších civilistů. Zaslechla jsem vá− lečný příběh, který nepatří k těm nej− hrůznějším, nicméně mě oslovil, pro− tože se týká obyčejných lidí v malé vesničce, o nichž se drastické válečné filmy netočí… Mladá Kateřina Stasiowská přijela do Lanškrouna z malé vesničky u pol− ského Krakova. Jela za prací ke svému strýci na statek a po několika týdnech se náhodně setkala s německým šev− cem Edmundem Rollerem. Nikdo jim v jejich vztahu nebránil, a tak v době oslav deseti let od vyhlášení ČSR za− čalo manželství Polky a Němce. Žili v Horním Třešňovci společně se starou paní Rollerovou a krátce před krachem na americké burze se jim narodil první syn Eda. Aby Edmund uživil svou ro− dinu, začal pracovat jako zedník a Kate− řina sloužila jako služka u pána v Lan− škrouně. Když bylo malému Edovi deset let, narodila se mu sestřička Helenka. Ro− dinná idyla ale netrvala dlouho. Pár dní po jejím narození byl vyhlášen Protek− torát Čechy a Morava. A když Helenka udělala první krůček, Němci zaútočili na Polsko. Tím se poměry ve vesnici změnily. Žilo tam jen velmi málo českých obyvatel, a jak německé rodiny získávaly stále větší vliv, Češi se začínali bát. Edmund Roller jako jeden z mála Němců ve Třešňovci uměl česky. Domluvil se s ostatními a to mu pomohlo, když začal dělat „finance“ mezi Sudetami a Protektorátem. Vědělo se o něm, že není jako ostatní a že nesouhlasí s válkou ani odtržením Sudet od ČSR. Němci mu vyčítali, že si bral Polku, když si mohl jako „čistokrevný Němec“ vzít Němku, Češi naopak oceňovali jeho polskou manželku, znalost češtiny a jeho mírnou povahu. Dokonce když věděl, že bude daný den pracovat sám, řekl lidem: „Dnes tu budu sám, můžete pašovat.“ Češi věděli, že se na něj mohou spolehnout, protože on je nikdy neudá. To samé se ovšem nedalo tvrdit o zbytku německých obyvatel z tak malé vesničky. Zatímco židé a jiní nepohodlní lidé umírali v koncentračních táborech, toto smíšené manželství se snažilo, aby válka jen minimálně pronikla do života rodiny. Za daných okolností se neměli zle, ale ani nejlépe. Ovšem nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř, a do konce války zbýval ještě necelý rok. Za domem Rollerových je rozlehlé pole, které patřilo k velkému německému statku. Právě tam gestapo uvěznilo nějaké polské zajatce. Kateřina mezi nimi poznala své přátele z rodného města. Podařilo se jí se s nimi spojit a zjistila, že jsou podvyživení a nemocní. Připravila jim jídlo, napekla buchty a za soumraku jim to odnesla. Druhý den brzy ráno na dveře zabouchalo gestapo. Některý ně− mecký soused ji udal. Okamžitě ji odvezli k výslechu a tentýž den ji zavřeli. Edmund byl poslán do Kurska k trestnímu pluku odklízet mrtvoly, patnáctiletého Edu odvezli k Hitler− jugend a Helena měla být poslána na převýchovu do Německa. Jen díky staré krát jsem si zaplakal pro tu bezmocnost v cizí zemi, která nám nerozuměla. A do− mov byl tak daleko. Bylo čím dál hůř a nálety se stupňovaly. Přicházely skoro každou noc. I když nás míjely, nevyspa− li jsme se a ráno jsme museli do práce. Válka byla horší a horší a jídla bylo tak málo, že jsme v noci chodili krást brambory do vily šéfa naší továrny. Měl ve sklepě opici, kterou si přivezl z Afriky, a ta měla neustále před klecí plný hrnec vařených brambor. Čerst− vých, ne starých, jako byly ty, které

jsme dostávali k jídlu my − lidi! Jednou jsem dostal od rodičů poštou balík. Chleba, sýr a vánočku. Přišel asi za 10 dnů. Vše bylo tvrdé, ale přesto jsem si ho schoval pod postel. V noci mě probudil šramot. Můj spolubydlící lezl pod postel ukrást něco z mého ba− líku. Neměl nikoho, kdo by mu něco poslal. Byl rád, když jsem se s ním roz− dělil o tvrdý chleba, takový měl hlad. Tento příběh je celý pravdivý, i když dnes se to zdá nepravděpodobné. Vy− pravuji to jen proto, že dnešní mládež

paní Rollerové, která byla „čistokrevná Němka“, mohla zůstat doma. Celá rodina byla rozprášená a po několika dnech přišla zpráva, že Eda od Hitlerjugend utekl a někde se skrývá. Kateřina byla odvezena do Šumperka a odtud měla být poslána dále do Osvětimi, ale v šumperském vězení se seznámila se ženou, která měla za přítele bachaře. Kateřina jí pověděla celý svůj příběh a její spoluvězeňkyně poprosila svého přítele, aby se pokusil Kateřině nějak pomoci. Jen díky jeho zfalšovaným vězeňským papírům zůstala Kateřina naživu v  cele. Brzy nato na− štěstí válka skončila a Kateřina byla propuštěna. Myslela si, že to nejhorší už je za ní. Ale doma na ni čekala jen tchyně a dcera. Její manžel a syn byli nezvěstní. Eda se jí vrátil po několika měsících, ale po manželovi ani po roce nebyla žádná stopa. Sousedky ji přesvědčovaly, aby se rozvedla, ale ona stále doufala, že se vrátí. Začal probíhat odsun Němců. Do roku 1946 probíhal „divoký odsun“, Češi vystěhovali víc jak polovinu boha− tých německých občanů Horního Třeš− ňovce a začali se ihned stěhovat do jejich domů a zabírat jejich pole. Kateřiny se nic podobného netýkalo, protože byla Polka, její manžel byl ne− zvěstný a jeho matka už byla moc stará na odsun. Ale pro Helenu byla ve škole vyhrazená zelená lavice, musela sedět sama a daleko od ostatních, protože byla Germánka. Kateřina nechápala, jak mohou být lidé na sebe tak zlí. Celá léta žili vedle sebe spokojeně, ale válka je změnila. Už zapomněli, jak jim Edmund po− máhal, jak nesouhlasil s válkou a ná− silím. Vrcholem všeho bylo, když jim sousedé přibili na okna plot, aby jako německá rodina neměli žádný poze− mek a nemohli ven. Ano, válka byla krutá, ale tohle kruté nebylo? Proč měli trpět i nevinní? Zoufale si přála, aby se jí vrátil manžel nebo aby o něm alespoň dostala zprávu. Jestli žije, nebo… Neustále doufala, ale pomalu ji opouštěly všechny naděje. Edmund ale už dávno nebyl na frontě. Pomohla mu nehoda nákladního auta. Když si šel zakouřit na korbu, řidič najel na minu. Ta cigareta mu zachránila život. Výbuch mu poranil páteř, kvůli vážnosti svého zranění se dostal do rakous− ké nemocnice v Klagenfurtu a tam ho zastihl konec války. S propouštěcími papíry od amerických vojáků jel zpátky domů, ale na nádraží v Brně mu Češi tyto papíry sebrali, označili si ho bílou páskou a odvezli ho na statek do Kuřimi, kde musel těžce pracovat. Až po dvou letech se mu podařilo poslat zprávu, že žije. Kateřina musela s pomocí svých zahraničních příbuzných uplácet kdekoho, aby ho propustili. Díky třešňoveckému předsedovi MNV a přátelům z Čermné se jí po− dařilo vrátit Edmundovi české občanství. Rodina byla konečně kompletní, ale spoustu dalších let se museli potýkat s problémy kvůli německému původu. Nic− méně Kateřina s Edmundem se snažili vytvořit svým dětem klidné rodinné zázemí, jak jen to šlo. Po válce přivedli na svět druhého syna a začali žít v rámci možností normálně. Spousta jiných lidí ale takové štěstí neměla, mnozí přišli o několik svých blíz− kých, jiným válka vzala celou rodinu, v nejhorších případech přišli o život úplně všichni. V dnešní době se nám 60 milionů válečných obětí zdá jako vysoké číslo, ale tenkrát to bylo přímo nepředstavitelné. Bohužel ani vysoké ztráty na lidských životech a celosvětové ekonomické důsledky 2. světové války neodradily svět od dalších bojů, při kterých díky rozvoji zbraní umírá stále více nevinných lidí. Zuzana Kunertová, sexta, Gymnázium Lanškroun (Práce získala druhé místo v literární soutěži.) má všechno a nemá ani zdání o válce. Nám starým nevěří a je to dobře, že nevěří. Ani my už si nejsme někdy jisti, zda je to skutečně pravda. Měl jsem 19 roků. Je to k nevíře, že je to již 60 let, a opravdu bych si nepřál, aby ještě ně− kdy mladí prožívali podobnou dobu. Dožil jsem se 82 roků a mé vzpomínky jsou jen mé a těch, co prožili podobné.“ Mně tento příběh vehnal slzy do očí. Snad proto, že ten, kdo toto musel pro− žít, je můj dědeček. Někdo, koho znám spoustu let. Když jsem byla malinká,

žádala jsem ho, aby mi vyprávěl příběh o rytíři v Hoštejně. Pamatuji si ho do− dnes, snad každé slovo. Teď jsem starší a požádala jsem ho, aby mi vyprávěl příběh z doby války. Nevím, co jsem čekala, ale tak moc mě to dojalo. Nikdy jsem na něm nepoznala, kolik hrůz mu− sel prožít. A právě proto ho tolik ob− divuji! M. Formánková, septima, Gymnázium Lanškroun (Práce získala třetí místo v literární soutěži.)

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 26

14 a 15 / 2005

PŘEČTĚTE SI Tolik zbytečně mrtvých Psal se rok 1940 a já byl patnáctiletý kluk, který miloval svou rodinu i zemi. Byl jsem nejstarší z osmi dětí. Velký a hrdý bratr, který všechny ochrání. Můj otec byl vlastenec. Miloval Slovensko a jeho drsnou krásu. Nesouhlasil s Německem a jeho ,,absolutní“ mocí. Chtěl své zemi pomoci, ale bál se o svou rodinu. Nedivím se mu, já se dnes také bojím o své dcery a syny. Na jaře tohoto roku projížděl naší vesnicí německý konvoj. Můj nejmladší bratr a jeho kamarádi si hráli u cesty. Byl mezi nimi i židovský chlapec. Bratr si půjčil jeho hnědé sáčko. Když kolem skupinky projížděli vojáci, bratr zasalutoval. Byl malý a nic nechápal. Vesnicí se ozval výstřel. Zvuk, která každého vyrušil

Odcházím od nepřátel, přátele neopouštím Pomaličku otevírám oči, jsou slepené. Ležím na studené zemi plné prachu a prasklin. Ulicí se táhne šedá mlha, kouř a nejistota. Snažím se vstát, ale není to možné. Bolest v břichu mi nedovolí víc, než se opřít o lokty. Nepamatuji si, co se stalo, ale vim, kde se nacházím. Ve válce! Ve válce plné bolesti a trýzně. Ach ne! Copak země nevsákla dost krve, že žízní po další? Válku nelze vyhrát! I vítěz prohrál. Copak se může někdy výhra vyrovnat ceně lidského života? Ležím na studené zemi a hledím na popraskané zdi starých sešlých domů. Smutně na mě pohlížejí svrchu. Slyším kroky, které se ke mně blíží. Podobají se lehkému „cupitání“. Chybí mi síla, abych se otočila a spatřila něčí tvář. Náhle se objevila nade mnou. Tvář poznamenaná hlubokou jizvou. Ona sama by mohla vyprávět, co tento chlapec těžkého už v životě zažil. „Jsi raněná,“ řekl a ustaraně se ke mně skrčil. Na čele mu vystoupily vrásky. Zarazila mě jeho čeština, mluvil velice nejistě, zvláštní přízvuk. Rozepnul mi svetr a blůzu. Po břiše mi tekla krev. Možná netekla, přímo tryskala. Chvílemi jsem upadala do bezvědomí. „Počkej tu, přijdu pro pomoc,“ řekl rozhodně a rty se mu chvěly víc nežli mně. „Myslím, že to nebude problém,“odpověděla jsem, když jsem zjistila, že snaha vstát je marná. „Zatracená válka!“ zakřičel do temné ulice a v ozvěně se mu vrátilo: „Zatracená válka.“ Nechtěla jsem, aby mě opustil. Bála jsem se mlčenlivých zdí. Naštěstí jsem nečekala dlouho. Přiběhl sám s mokrým ručníkem. Přiložil ho na rozpálené břicho a nepřestal se mračit. Zdá se, že obklad působil hojivě, přestávala bolest, ale též jsem necítila ani končetiny. „Jak jsi přišel k té jizvě?“ optala jsem se s přemáháním. Člověk by nevěřil, kolik energie se musí vynaložit na mluvení. Zahleděl se před sebe a začal vyprávět: „Jizvu mi udělala válka. Ještě jsem chodil do obecné školy, když rodiče obdrželi příkaz k odchodu do koncentračního tábora. Tehdy mi název Osvětim nic neříkal. Choval jsem se hloupě a naivně. Jinak se to ani říci nedá. Rodiče se s mojí starší sestrou vypravili a mě nechali doma. Otec vytáhl schované peníze a pověděl mi, že mě uživí na tři měsíce, pak se o sebe budu muset postarat sám. Jeho přístup se mi nezamlouval. Bránil jsem jim v odchodu. Oni tvrdili, že musí odejít, že je to pro mé dobro. Nedokázal jsem si představit trávit čas bez svých nejbližších. Mí tři andílci, jediná jistota. Otci jsem zastoupil dveře. Tím jsem podpořil jeho rozčilení. Uhodil mě do tváře a způsobil jizvu svým svatebním prstenem. Dlouho jsem se na něj zlobil a nebyl

od práce. Běžel jsem k cestě. Prach zvířený na cestě připomínal konvoj, který tu projel. A v tom prachu u cesty leželo tělíčko mého bratra. Oči měl otevřené, ale jeho hrudníček hyzdila krvavá a potrhaná rána. Na sobě měl hnědé sáčko se žlutou hvězdou. Němci mi zabili bratra. Mysleli si, že je Žid. Ale kdo jim dal právo střílet do dětí! Dva dny jsem s nikým nemluvil. Pak jsem se rozhodl. Moje rodina byla šťastná. Teď drží smutek a mě se zmocnil vztek. V noci jsem se oblékl. Vzal otci jeho pečlivě schovanou pušku a utekl do tmy. Nevěděl jsem, kam mám jít. Ale to, co jsem hledal, mě našlo samo. Ještě té noci jsem narazil na skupinku odbojářů. Vzali mě mezi sebe. Dali mi nějaké zbraně a vybavení. Po třech dnech pochodu jsme narazili na ,,partyzány“. Hledali muže, kteří znali místní krajinu. Dny a měsíce utíkaly velice rychle. Utábořili jsme se za malou vesničkou. To jméno mi zní v uších dodnes. Budiž. Lidé nám nosili jídlo, pití, přikrývky a někteří i zbraně. Byla mezi námi i krás− ná hnědovláska. Její průzračné modré oči mě okamžitě upoutaly. Doprovodil jsem ji do vesnice. Teď vím, že to byla chyba. Cestou zpátky mě sledovali dva Němci. Obyčejní vojáci, kteří hlídkovali ve vesnici. Zpět se už nevrátili. Zakopali jsme jejich těla v nejhlubší části lesa. O pár dnů později přijeli do vesnice němečtí vojáci. Ty dva nenašli. Začalo prohledávání a vyslýchání. Nikdo nic neřekl. Večer toho dne začali vesničané kopat velkou díru mezi lesem a vesnicí. Nevěděl jsem proč. Druhého dne ráno byla celá vesnice shromážděna na tom místě. My jsme se ukryli na kraji lesa a vše pozorovali. Nic jsme nemohli udě− lat. Bylo nás jen patnáct. Němců přes šedesát. Museli jsme se dívat. Dívat se a modlit. Ženy ostříhali. Z dětí vybrali ty nejmenší a odvedli je stranou. Nářek matek byl ohlušující. Muže vyrovnali u díry a na povel postříleli. Následovaly ženy. Otočené k lesu a se slzami v očích doufaly v zázrak. Pak jsem ji uviděl. Mladou a i s krátkými vlasy pořád krásnou. Dívala se do lesa. Dívala se na mě. Cítil jsem její pohled a její prosbu. Chtěl jsem se zvednout a pomoci. Silná ruka mě přitáhla zpět. „Zabijí tě,“ řekl Jan. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou: ,,Musíme jim pomoci.“ „Oni to věděli. Věděli, že když se něco stane, musí si pomoci sami,“ zašeptal mi do ucha. A silou mě držel při zemi. schopen si srovnat v hlavě důvod jeho agresivity. O dva měsíce později mně sousedé zajíkavě oznámili, že všichni v Osvětimi šli do plynu. Pravděpodobnost, že rodiče se sestrou přežili, je mizivá. Plakal jsem. Bolest v mém srdci mě poznamenala natolik, že jsem toužil stát se vojákem a své nejbližší pomstít!“ Soucítila jsem s ním. Jaké neštěstí ho potkalo. I kámen by se ustrnul. Přemýšlela jsem nad jeho osudem. „Nic na světě netrvá věčně. Věřím, že válka jednou skončí a nahradí ji mír. Doufám, že lidská nenávist má hranice, že není bezedná!“ Poprvé se usmál. Krátké tmavé hnědé vlasy se „rozcuchaly“ mírným větříkem a zelené oči se zaleskly. Opatrně položil mou hlavu na svůj kabátek. Dlouze mi vyprávěl o své minulosti a skrývání před „esesáky“. Nejdříve se mu zalévaly oči. Potom nos. Pak jsem nerozeznala bradu od čela. Jemně se mnou zahrkal, ale tíha víček mi nedovolila otevřít oči. „Nespi, probuď se!“ Slyšela jsem v hlase chvění. Žádná odpověď. Cítila jsem jeho blízkost, dotyky po obličeji. Naposledy jsem zaslechla těžké drsné kroky. Ne ty lehounké, jako měl on. Vzápětí jsem zaslechla střelbu, chtěla jsem křičet, ať uteče, ať mě nechá být a schová se! Cosi mi bránilo dělat cokoliv. Pouze jsem litovala, že ho neochráním, toužila jsem se ho zeptat, proč neuteče. Otevírám první oko, následuje druhé! Sluníčko pálí do bílého obličeje, kolem mých rukou se vlní svěží tráva. Snadno vstanu a rozhlížím se kolem. Šumění listů, zvuk protékající bystřiny, v dáli se ozývá dětský smích. Jaká radost stát se součástí takového světa! Omámila mě vůně květin, čerstvý vzduch. „Nádhera,“ řekla jsem se vzrušením. „Taky bych řekl,“ ozval se hlas za mnou. Otočila jsem se a proti mně stál on, neznala jsem jeho jméno. Zalíbila se mi jeho tvář. Jizvu už na tváři neměl a ani kabátku s hvězdou jsem si nevšimla. Zaznamenal mé zmatení. „Tak se mrkni na své bříško, vidíš nějaké zranění?“ Dychtila jsem po vysvětlení. Jak to, že jsem zdravá a on (tak) krásný? „Víš, jak jsi hovořila o tom, že všechno někdy začne a potom skončí? Musím tě vyvést z omylu. Láska začíná, ale nikdy nekončí. Pravá láska nemá hranice, přemůže nenávist a válku.“ Nabil mě svými slovy, přiblížila jsem se k němu a dala polibek na měkkou tvář. Vzal mě za ruku. „Pojď chci tě ukázat svým rodičům a sestře…“ Martina Smejkalová, 19 let, SZeŠ (Práce získala druhé místo v literární soutěži.)

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 27

14 a 15 / 2005

PRÁCE Z LITERÁRNÍ SOUTĚŽE Viděl jsem ty oči, když vystřelili. Viděl jsem to mladé tělo, jak bezvládně padlo do toho pro− kletého hrobu. Brečel jsem pro ni. Pro krásku bez života. To však nebylo vše. Děti od šesti let výše ná− sledovaly své rodiče do jámy, kterou jejich otcové s velkým úsilím vykopali. Ne, teď už jsem necítil vztek, ale nenávist. Nenávist k celému ,,zpropadenému“ národu ger− mánských ,,hajzlů“, kteří hrdě křičí do světa své jméno! Němci! Vesnici vykradli a vypálili. Jediné, co po nich zůstalo, bylo mrtvolné ticho. Válka pokročila a k nám se dostaly zprávy, že brzo bude konec těchto hrůz. Naše malá skupinka se rozrostla na padesát mužů. Museli jsme Němce ,,vykouřit z jejich děr.“ Jednou jsme přepadli tank. Bylo to moc jedno− duché, ale jeden z německých vojáků byl ještě na− živu. Vytáhl zbraň a střelil. Moje rameno bylo v jednom ohni. Padl jsme na kolena. Nenávist ustoupila. Teď jsem cítil strach. Ztratil jsem vědomí. Probral jsem se v domě starých lidí. „Mladíku, jakpak se jmenujete?“ zeptala se mě stará žena, která mi dávala pít. „Michal,“ má odpověď byla krátká. „Vraťte se domů. Válka už skončila,“ řekla žena a odešla z pokoje.

Pohled z druhé strany Hrůzy války: mrtvá historie, nebo stále živé memento? Válka je spjata s lidstvem již od jeho počátku za všech věků a všech vlád, tak se nezdá otázka na místě. Jestli hrůzná minulost, živá současnost, či blízká nebo vzdálená budoucnost. Válka je za všech věků i si− tuací tím nejhorším možným řešením konfliktů a sporů. Chtěl bych vám vyprávět příběh, který se stal za druhé světové války jednomu člověku, který nikomu nic neprovedl, avšak byl na nesprávném místě v nesprávnou dobu. Tato úvaha nebo spíše příběh je o šest− náctiletém chlapci, který žil na území Československa, ale neměl české státní občanství, ale německé. Měl se stát mužem dříve, než by bylo v jeho věku běžné. Vše bylo, jak má být, až do onoho dne. Přišla mobilizace a všechno v jeho životě se úplně změnilo. Jako německý statní občan byl odsunut do tzv. „reichu“, kde ho čekalo to, čeho se nej− více obával. Narukoval do německé ar− mády a stal se německým vojenským průzkumníkem s rozkazem vzít do za− jetí či zabít každého nepřítele. Není to paradox, že tento mladý chla− pec se samopalem v ruce má bojovat proti svým bližním? Avšak neměl dost odvahy, aby se vzepřel, a také věděl, co by ho čekalo, kdyby to udělal. Nikdy jsem se nedozvěděl, kolik bližních mu stálo v cestě jeho osudu a zda je za− stavil pomocí násilí. Přál si, aby mohl zemřít a neškodil tak zemi, kde strávil skoro celý, i když krátký život. Toto zoufalé přání se mu skoro splnilo, když vedle něho vybuchl gra− nát a střepiny ho zranily na ruce a na hrudi. Těžce poraněn byl odvezen do

vojenské nemocnice, kde strávil tři mě− síce daleko od zběsilého hrozného boje. Bylo to pro něj jako vysvobození, které ho, ač za cenu velké bolesti, hřálo u srdce. Člověku se zdá takové jednání naprosto nepochopitelné, avšak člověk zlomený válkou měl jistě úplně jiný názor na celou situaci. Po nedoléčeném zranění však přišla další krutá rána. Jako dále boje ne− schopný voják byl tento mladík povo− lán do tzv. „lágru“. Celé hodiny, dny a týdny nucených prací v dolech a na stavbách pevností a obrněných valů po celém Německu a částečně také ve Fran− cii a v Polsku. „Jestli existuje peklo, tak jsem ho prožil na nucených pracích za války,“ říká dnes již starý muž. „Takovou prá− ci, jakou jsem musel dělat, někdy i čtr− náct hodin denně, nepřeji ani svému nejhoršímu a největšímu nepříteli. Za prudkého deště, za sněhové vánice nebo pražícího slunce jsem museli dřít jako koně. A za co? Za to, že jsem byl Němec, který nemohl bojovat, za to, že jsem žil před válkou v Českosloven− sku.“ Tuto životní zkušenost jsem mu nepřál a soucítil jsem s ním, když mi o svém zážitku vyprávěl. Nejhorší zážitky z války jsem ale ni− kdy z tohoto člověka „nedostal“. Z vy− právění ostatních, kteří tento jeho zážitek znali, jsem se dozvěděl, že šlo o budování a bránění obranného valu ve francouzské Normandii. Podle vy− právění měl být účastníkem při vylo− ďování spojeneckých vojsk 6. června 1944. Prý to byla operace „Overlord“, která v něm zanechala nejhorší vzpo− mínky na válku. Jako mladý chlapec viděl umírat stovky a tisíce mužů, kteří se snažili osvobodit zemi, ve které žil,

Byl jsem dlouho nemocen. Do rány jsem dostal zánět a dva týdny jsem ležel v horečkách. Mezitím ty hrůzy skončily. Měl jsem strach. Strach vrátit se zpět. Zpět domů. Návrat byl bolestivý pro mého otce. Nic mi nezazlíval. Byl na mě hrdý. Ale už dávno mě oplakal jako mrtvého. Oba jsme navštívili hrob mého malého bratra. Byl udržovaný a kvetly na něm různobarevné květy. K náhrobnímu ka− meni jsem položil kopretiny. „Vždyť vše, co jsem prožil a dělal, bylo pro tebe, bratříčku,“ zašeptal jsem u jeho hrobu. Vztek z jeho smrti mě přivedl do válečného dění. Nenávist mě donutila zabíjet. A strach mě přivedl domů. Mě, dávno mrt− vého a oplakaného syna. Tento příběh mi vyprávěl bratr mého dědy. Slzy udržet nedokázal. Teď uznává, že to, co před lety udělal, byla chyba. Ale šel by zas. A já pochopila, že když svou zemi a rodinu milujete, tak uděláte vše, abyste ji uchránili. Možná dnes v této době bych se rozhodla stejně. Nešla bych však válčit, ale bránit. Proto kdybych mohla žádat: „Prosím, mír je velmi křehká květina a rozdupat ji kanadami je až moc lehké…“ Eva Slovíková, 19 let, SZeŠ (Práce získala druhé místo v literární soutěži.) pracoval, a kterou měl rád. Moře prý bylo zbarvené krví spojeneckých vojá− ků až deset metrů od břehu. Ale ne− mohl nic udělat. Seděl schoulený a zlomený v jednom z německých zá− kopů a jeho rozum se nezmohl na jedi− nou racionální myšlenku. Po dlouhých bojích byl zajat spojeneckými jednot− kami a odvezen vlakem spolu se svými „spolubojovníky“ do Polska, kde pra− coval na nucených pracích v dolech a na obnově válkou zničených měst. O tento zážitek se se mnou tento zdrcený válečný veterán, ač po dlou− hém přemlouvání, rozhodl podělit. „Seděli a stáli jsme tam ve vlaku jak se jenom dalo. Cesta trvala skoro dva− cet hodin jen s jednou zastávkou s Ně− mecku. Nikdo z nás nedostal najíst a pít jsme mohli jen špinavou vodu. Chovali se k nám jako k zvířatům a každý, kdo se pokusil jen náznakem provést něco, co se jim nelíbilo, byl patřičně odměněn zbitím. Jednou se tam rozhodli čtyři takoví jako já, že utečou. Ani půl hodiny netrvalo, než je všechny pochytali. Pak nedostali dva dny jíst ani pít,“ tlumočí pamětník. To se už blížil konec války a všichni se těšili a doufali, že to něko− likaleté peklo nějakým způsobem pře− žijí a snad se někdy vrátí do normálního života. Vysvobození přišlo až v dubnu posledního roku války. „Pak přišla zpráva, že spojenci a Něm− ci jsou ochotní navzájem si vyměnit své válečné zajatce,“ říká pamětník. Čekal prý všechno, ale to, že bude odvezen vlakem zpět do Německa a ještě jim da− jí na cestu hodně jídla a pití, to nečekal prý nikdo. Jak se ale ukázalo, víc než dobře udělali spíše špatně. Vyhladovělí vojáci se okamžitě pustili do jídla, což se jim stalo osudným. Byli předtím varováni, že se nesmí přejíst, jinak jim prasknou žaludky, které byly natolik

malé postupným hladověním. Většina z nich měla ale hlad větší než rozum. Dříve, než stačil konvoj se zajatci dojet k místu, skoro čtvrtina vojáků ze− mřela paradoxně na přejedení! „Viděl jsem, jak se na podlaze vagónu svíjí jeden můj spoluzajatec s ukrutnými bolestmi a strach mi nedovolil jíst víc, než byly normální denní příděly.“ Po strastiplné cestě konečně dorazili do Ně− mecka, kde je vysadili na nádraží a po ošetření je jako boje neschopné a vál− kou vyčerpané pustili „domů“. Ale kde byl ten domov? Kam se vrátit, když jste Němec, ale žijete v Čes− koslovensku? „Válka mi vzala všech− no. Dům, hospodářství, přátele, slušný život a skoro také rozum. A co mi dala? Neštěstí, hlad, nemoci a zranění, sa− motu. Ještě dlouho po válce jsem se budil ze sna s výkřiky do tmy a nemohl se soustředit na normální práci. A až skoro za deset let jsem se mohl vrátit do Československa a začít nový život.“ A co si o tomto příběhu, či možná ži− votním osudu, myslím já? Člověk se musí snažit, aby k válkám nedochá− zelo, protože osud mého dědečka bych opravdu nechtěl prožít a nepřeji jej ani nikomu jinému. Je skoro zázrak, že to všechno přežil a žije dodnes. Že má tři syny a mnoho vnuků. Je skoro zázrak, že to můžu vědět a psát tento příběh. Stačilo jen málo a nemusel by tyto zá− žitky nikdo popisovat. Mnozí ale toto štěstí v neštěstí neměli a nebudou žít tak, jak chtěli. Každá válka je hrůzná a stojí lidstvo spoustu životů, ale pochybuji, že bude vůbec kdy doba, aby se ani na jediném místě naší zelené planety neválčilo. Libor Ficner, 20 let, SZeŠ (Práce získala druhé místo v literární soutěži.)

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 28

14 a 15 / 2005

PŘEČTĚTE SI Snílek čelí realitě Je−li válka skutečnost, jsme my skutečně lidé? „Už 60 let žijeme v míru. Co dělat, aby Evropané nezažili válku ani v budouc− nosti?“ zní z rádia. Cože? V míru? Najednou už nežijeme na velkém kontinentu a při každé válce nezvoní hrana všem? Mír stejně jako svoboda a láska je pojmem relativním a abstraktním. Válčení je hrozné, ale povodně, hurikány, zemětřesení a požáry zničí taky hodně. A jsou čím dál častější a ničivější. V čem se liší? Příroda válku nespouští. A válka ničí lidi záměrně, ke katastrofám se připletou sami. Časem, až se bude bojovat o vodu, stále to bude vina člověka, který vede neustávající zápas o moc a vlastní blahobyt. Jako by ho zajímaly jen výsledky, vedlejší účinky a následky se vyřeší později. Z hlediska evoluce je soutěživost v nás důležitá, snad až nepostradatelná, jenže čím víc dostáváte, tím víc chcete. Oběti jsou nepodstatné, hlavně dosáhnout cíle. Léčení poničeného sebevědomí charismatických vůdců. Karel Kryl v Da− chau blues zpívá: „Když s chladnou rozvahou jde posedlost, pak zítřka nedožijem, když zloba zbývá bez lásky, pak Židům krade oblázky a hlásá toleranci, a intelekt když bez duše, pak podoben je ropuše či slepci s mečem v tanci.“ Krásné a pravdivě smutné. Věřte člověku, když už na třetí straně Bible se řeší jeho selhání. Otevřu nejčtenější knihu světa a čtu, jak Hospodin zmátl lidem řeč, aby si nerozuměli, rozehnal je po celé zemi a zabránil tak prvnímu nezdravě ctižádostivému nápadu lidu. Je ale řeč, kterou, jak tvrdí Paulo Coelho, mluví celý svět a všichni lidé na Zemi jí ve svém srdce rozumějí. Láska. Netroufám si poskytnout výklad slova, už mnoho se jich pokoušelo vysvětlit, co je to za sílu, co dokáže víc než cokoli jiného, a přicházejí noví a noví se svými interpretacemi. Možná, že ale právě tady se dá hledat objasnění. Podle vědy potřebuje mozek člověka k rozvoji inteligence a správnému fungování výživu, kyslík, informace a lásku. Co z toho mají v nepořádku lidé, kteří se nechají zmanipulovat nebo kteří jinými manipulují? Nedočkavost, stejná jako v některých punkových textech, které nehledí na další aspekty a jen protestují, kouká fanatikům z očí. Většina jedinců vyroste a dozraje, pokud ale proběhne změna jen vizuální nastává problém. Přede mnou stojí jeden z těch, kdo na diplomacii nevěří, a najednou i já se mám potýkat s válečným nadšencem. Taky jste si mysleli, že někoho dobře znáte a pak byli rychle uvedeni v omyl? „Zabijeme, sebereme, vida, už máme, co jsme chtěli,“ mumlá si potěšeně. „A kolik beránků muselo padnout, abyste měli nové území,“ sarkasticky dodávám. „Pst. Bojujeme za svobodu.“ „Prosí se o ni někdo?“ „Ne? Ale je to dobrý nápad, ne? Ano, jde nám trochu o moc. Malinko.“ „Koukněte na ně, nejsou ubozí?“ „My jsme skvělí, podívej. Kdo je víc?“

Poučíme se z minulých chyb? Už uplynula dostatečně dlouhá doba 60−ti let, abychom mohli objektivně posoudit příčiny, průběh i bezprostřed− ní následky 2. světové války, největ− šího ozbrojeného konfliktu, na který se doposud lidstvo „zmohlo“. Příčiny můžeme vidět ve zrůdné i− deologii v čele s neskutečně autorita− tivním vůdcem, která se ujala v zemi vy− čerpané válkou a postižené hospodář− skou krizí. Mohl bych se teď dlouze ro− zepsat, co všechno fašismus a jeho vůdcové způsobili a proč vznikl, ale já se chci zaměřit na jiné příčiny této války. Jsou jimi netečnost demokratických států, podcenění nebezpečí fašismu, víra v mírové smlouvy a selhání míro− vých organizací (Společnost národů). Po hrůzách 1. světové války měly státy snahu vyhnout se dalšímu velkému konfliktu. Věřily mezinárodním mí− rovým smlouvám, které jim zaručovaly vzájemnou pomoc, neútočení, bezpečí. Dnes se nám to jeví jako slepá víra v cár papíru, ale kdo tehdy mohl vědět, že se objeví natolik silný stát, vedený ideologií šířící se postupně po celé Ev− ropě, že nebude muset dodržovat nic. Měli to předvídat. Tehdejší demo− kratické státy měly včas zpozorovat to− to blížící se nebezpečí a zabránit nej−

horšímu. Jejich naivní strategie mír− ných ústupků (např. nám dobře známá mnichovská zrada) nebyla řešením. Pouze oddálila problém a nechala čekat na nejhorší. Rád bych teď napsal, že jsme se všichni poučili. Bohužel to není pravda a asi ani nikdy nebude. A to z několika důvodů: lidé jsou ve své biologické pod− statě sobci, pokud člověk něco přímo nezažije, málokdy uvěří a poučí se, každý se chce mít lépe a až bezhlavě důvěřuje tomu, kdo mu to slíbí, člověk rád přenechává odpovědnost druhým. Dnes po 60 letech od konce 2. svě− tové války se nám toto téma může zdát neaktuální. Osobně bych ho nechal spát a ukazoval ho jen jako jakéhosi strašáka pro budoucí generace, avšak nejde to. Naši předkové, rodiče, pra− rodiče, praprarodiče a vlastně všichni obyvatelé Evropy (potažmo světa) nám tu zanechali mnoho křivd a nespra− vedlností, které máme řešit, ale už si vůbec neumíme představit všechny o− kolnosti jejich vzniku, a to se potom těžko soudí. Po každém konfliktu určují pravidla vítězové (a jinak to snad ani nejde), bohužel často dokáží dokonat to špat− né, co jejich předchůdci nestihli.

Smutně hledím do očí planoucích touhou. „Jak můžeš sáhnout na člověka?“ kroutím hlavou. „Jsme jedné krve, ty i já, copak jsi to nikdy neslyšel? Proč bys měl být ty víc než nějaké zvíře či jiný člověk? Už zase mi předhazujete nerovnou rovnost? Stejně ubohé jako větší a menší půlka.“ „Nechápu tě, ale asi se zase zastáváš ubožáků. Máš ochranitelský komplex?“ „Asi. Říkal jsem, nedávejte mlokům zbraně.“ Z mé tváře byste rozpoznali hněv. A z jeho že klasik nepomohl. „Co to žvaníš?“ „Měl bys víc číst. Přemýšlím o tobě, kde se jen stala chyba. Pravděpodobnost, že právě ve vaší zemi vypukne v tuto chvíli válka, je dnes dvojnásobná oproti době před padesáti lety. Bože, co se stalo?“ „Ty tvoje statistiky. To tě zabije.“ „Aspoň neusmrtím někoho jiného.“ Zabít. Tak silné slovo. Dokud budeme mít ze slov láska, válka, smrt, ticho, noc a strach respekt a nenajdeme jiná, která by je nahradila, nebojím se. „Na světě se vraždí. Bez loktů se neobejdeš, každý normální člověk se stará hlavně o svůj krk, jsem zvědavý, kdy to i tobě dojde.“ „Jsem naivní snílek. Pochop, toužím po klidu zbraní, lidech, co se mají rádi a pomoci slabým.“ „Naše pacifistka se zase projevila. Milovat lidi se ale nedá naučit. Někdo nemá srdce ani svědomí. Myslíš si snad, že nemám strach?“ „Doufala jsem, že máš. Ještě jsi lidský. Hned se cítím líp, když to vím. Už mluvím se spojencem,“ mrkla jsem na něj a pokračovala jsem: „Možná, že války budou, možná, že lidé holt selžou, možná, že ropa nebude, možná, že lesů moc nezbude… Ale pořád budeme žít. Ale možná, že selžeme my. Velký bratr přijde a zničí lásku.“ „Zase jsi neměla co dělat při chemii?“ řekl a usmál se. „Dá se to tak říct,“ oplatila jsem mu úsměv. „Tak co tedy podle tebe může za války?“ „Lidi. Neochota hledat jiná řešení, ignorace svobody, ať už formou absolutismu či povyšováním jedné rasy nad jiné, a někdy snad i ješitnost.“ „A jak tomu chceš zabránit?“ V hlase mu zněla naléhavost. „Pěstováním důvěry, empatie, moudrosti a tolerance v lidech.“ „Tak to ti přeju hodně štěstí a netrap se. Což není válka spíše fantasmagorie než skutečnost, a je−li to skutečnost, jsme my skutečně lidé?“ „Škvorecký?“ „Ano. Neboj se, budeme hnít v míru. Časem.“ Broukám si melodii písničky, kterou měl na mysli. Moment. Slyšíte? Zvoní… Lenka Moutelíková, sexta, Gymnázium Lanškroun (Práce získala třetí místo v literární soutěži.) Nabízí se otázka, jestli máme viní− kům do konce života vytýkat jejich pro− hřešky, i když si je uvědomili a litují jich. A můžeme vinu svalovat i na jejich děti, příbuzné? Ruku na srdce, kdo nemá příbuzného zprofanovaného nějakým režimem nebo kdo nebyl členem nějaké organizace, která se později ukázala jako zrůdná? Neměli bychom znovu a znovu otevírat staré křivdy, které už by− ly vyřešeny, a ty, co nebyly, bychom měli rychle a spravedlivě odškodnit, omluvit se za ně a napravit je. Ne si je předhazovat a rozpoutávat nové a nové spory. Toto by mělo platit pro všechny, pro poražené i vítěze, agresory i na− padené, jednotlivce i národy. Jenže je tu stále mnoho lidí, kteří se právem cítí ukřivdění, a nikdo jim nedal ani mo− rální zadostiučinění. Co je horší, objevují se lidé, kterým žádná křivda nebyla učiněna, ale přivlastňují si křivdy cizí. Tito lidé nezažili válku a mají jen velmi zúžený pohled na danou problematiku. Vybírají si pouze určité části historie a událostí tak, aby přesně zapadaly do jejich plánů a ukázaly, že oni mají pravdu a všichni ostatní nám, našemu národu ubližovali. Právě oni jsou největší nebezpečí pro naši svobodu a život bez válek, jedno, jsou−li to krajní neonacisté, komunisté, anarchisté

nebo jiná hnutí směřující k potlačování práv a svobod a vyzývající k násilí či nenávisti. Nepoučili−li se lidé, poučily se státy? Stát opět tvoří jednotliví lidé, avšak zastupuje ho jen několik jedinců, kteří by k tomu měli mít nejlepší dispozice, a tedy si i nejlépe uvědomovat možná nebezpečí pro stát, pro svůj národ. Mají moc ho odvrátit, bohužel i vyvolat. Jaká nás tedy čeká budoucnost, bude svět bez válek? Pokud nechceme válku, musíme jí zavčas zabránit, znát její příčiny. Takže jak vzniká válka. Každý je tak trochu sobec a chce to nejlepší. Když se potom kryjí a vzájemně vylu− čují zájmy dvou nebo více, vzniká kon− flikt. Všechny živé organismy bojují o přežití, ale než dojde k fyzickému kon− taktu, snaží se užít různé jiné způsoby. Člověk, sám sebe nazývaje moudrý (homo sapiens sapiens), rozpracoval dělbu práce tak, že náčelník rodu, kní− že, král, císař, diktátor, prezident či jiný nejvýše postavený už jen řídí ostat− ní, sám nebojuje. Pokud by kdokoliv z nich, z nás, stál přímo před jedním nepřítelem, daleko víc by si rozmýšlel, jestli bude bojovat, nebo se bude snažit domluvit. Vyplynuly nám tu dvě možnosti budoucího směřování lidstva, samo− zřejmě, že se ani jedna celá nenaplní,

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 29

14 a 15 / 2005

PRÁCE Z LITERÁRNÍ SOUTĚŽE Byla sobota – 5. května 1945. Z okna jednoho domu v Horní Čermné se rozléhaly po návsi hlasy z rádia. Všichni už věděli, že konec války brzy přijde, a netrpělivě ho očekávali. Nejspíš pod dojmy z rozhlasového projevu se toho dne strhla jakási revoluce. Několik českých občanů se rozhodlo obsadit zátaras na silnici, který tvořily dva kmeny zaražené do země, každý z jedné strany cesty. Na nich, nahoře, bylo připevněno pár dalších klád. Byly tak vysoko, aby se pod nimi dalo projet, ale revolucionáři je spustili dolů a zablokovali tak z jedné strany příjezd do vsi. Němečtí strážci pořádku však stále měli své zbraně a jako okupující vojsko je neváhali použít. Jeden z těch, co se revoluce účastnili, na to doplatil a byl raněn. Mému dědovi bylo v té době, plné napětí a nejistoty, jedenadvacet let. Před několika týdny se vrátil z Plzně, kde musel (stejně jako ostatní z jeho ročníku) pracovat v továrně, která vyráběla pro německou armádu. Domů je propustili, protože konec války byl na spadnu− tí a navíc byla továrna poničena nálety. Teď byl tedy zpátky a sledoval, jako každý, dění v obci. Druhý den, v neděli 6. května, se odkudsi vracel ještě s kamarádem Vávrou. Byli už skoro doma, když je na cestě zastavil jejich bý− valý učitel. „Hoši,“ povídá jim, „měli byste jít radši odsud. Nejspíš přijedou Němci a kdo ví, co budou provádět. To víte, mají strach. Jako my. Taky pořádně neví, jak to všechno do− padne... Ale už běžte. A nikde se nezdržujte.“ Kluci dlouho neváhali a vydali se k Vávrovým. Mysleli si, že se schovají tam. Jejich plán ale překazila paní Vávrová, která je hnala z domu. O příjezdu Němců věděla a bála se, že by mohli dorazit i do jejich stavení a nemile je tak překvapit. Její manžel totiž patřil k organizaci, která vznikla před několika lety. Ti, co k ní náleželi, se zavazovali k tomu, že pokud válka skončí, ujmou se zavedení pořádku v obci. Němci ale už kdysi objevili listiny, na nichž byli zapsáni i budoucí funk− cionáři z několika okolních vsí, a začali tyto odvážlivce pronásledovat. Pan Vávra tehdy na nic nečekal a ztratil se neznámo kam. Teď byl ale zase doma, proto se děda s mladým Vávrou museli ohlédnout po jiné skrýši. Vydali se tedy lehkým krokem po louce pryč ze vsi. Nezdálo se jim, že by museli nějak spěchat. Ale ušli sotva pár desítek metrů do mírného kopečka, když se za nimi ozvala střelba. Překvapeně se ohlédli. Pak se podívali jeden na druhého, ale nebylo času nazbyt. Dali se na útěk. „Halt! Halt!“ To bylo jediné, co bylo mezi palbou slyšet. Pokaždé, když se ozvaly výstřely, přitiskli se co nejvíc k zemi a snažili se nabrat do plic vzduch k dalšímu běhu. „Tak... co teď?“ zeptal se je− den z nich, když leželi na květnové, ještě ne moc vzrostlé trávě a ani se nehýbali. „K lesu! Ale rychle!“ Vojáci měli nejspíš kulomety, které se musely postavit na zem, aby se dalo zamířit a dobít. Mezi střelbou tedy vznikaly přestávky, ve kterých se oba mládenci mohli přibližovat k lesu. Ten byl teď pro ně vším, na co dokázali myslet. Němečtí vojáci byli také dva. Rozdělili se a každý se pokoušel zasáhnout cíl z jedné strany. Když už situace pro hochy nevypadala moc optimisticky, objevila se před nimi cesta. Široká cesta napříč loukou s hlubokými vyježděnými kolejemi od povozů s koňmi. Ozvaly se nové výstřely a oba zalehli do bližší z kolejí jako do zákopu. Kulky se jim křižovaly nad hlavami, ve kterých se buď honily spousty nepřehledných myšlenek, nebo mládenci nemysleli vůbec na nic a jen pozorovali

a pečlivě vnímali okolí. Poté, co zase na chvíli střelba ustala, se rychle zvedli a spěchali dál. Naštěstí to už k lesu nebylo daleko. Seběhli z kopce dolů, ještě kolem jednoho stavení. Koutkem oka ale zahlédli, že zpoza statku vybíhají další dva vojáci. Nestříleli sice, ale už jejich přítomnost byla zneklidňující. Hoši ještě přidali do kroku, jen aby už byli v lese. Jakmile se dostali za první stromy, trochu si oddechli, ale přesto nezpomalili. Až po nějaké době zastavili a schovali se za největší smrky, jaké tu byly. Mohutně oddechujíce čekali, co se bude dít, ale kupodivu se nedělo nic. Vojáci se za nimi nevydali. Možná měli na práci něco „důležitějšího“, možná se i báli, že když pronásledovaní zamířili do lesa, mohlo by se tam skrývat lidí víc, třeba i ozbrojených. Chlapci pro jistotu ještě zůstali na místě, a až když se setmělo, vyrazili dál směrem k obci Bystřec, kde měl Vávra příbuzné. Už byla černočerná tma, když došli k mlýnu jeho strýčka, kde mohli ve stodole na slámě přenocovat. Mezitím, co děda uhýbal kulkám, jeho o rok mladší bratr se na kole vracel ze statku, kde sloužil a kam se po válce celá rodina přestě− hovala. Byla neděle, měl volno, tak se chtěl podívat, jak jsou na tom doma. Jelo jich víc a asi v půlce cesty, na Mariánské hoře, je za− stavilo německé vojsko s několika automo− bily. Vojáci je prohledali a chtěli hned vědět odkud, proč a kam jedou. Když se dozvěděli, že stejně jako oni – do Čermné, museli ti na kolech jet před auty až do vesnice. Kdyby se pokusili o jakýkoli útěk, zřejmě by to byl po− slední pokus v jejich životě. Na návsi je všechny postavili před zeď hostince. Jakmile by se Němci doslechli, že kdekoli kdokoli střílel po jejich lidech, měli v úmyslu Čechy u zdi okamžitě popravit. Vážně si dost dobře nedokážu představit, na co člověk myslí, když se jedná o jeho život. Navíc, když má čas přemýšlet. Naštěstí se nikde nic nestalo. Dědův bratr i ostatní byli propuštěni a vojáci odjeli kdovíkam. A co děda s Vávrou? V pondělí ráno opustili mlýn a vyrazili zase k Čermné. Přešli les a louku a ocitli se na vrcholku, ze kterého měli dobrý rozhled po vsi. Německá vojska přes noc odjela a teď od Mariánské hory přijížděli na koních ruští vojáci. Nejdřív se objevil jeden zvěd, který zkoumal situaci. Když mu místní obyvatelé sdělili, že ve vesnici už není ani jeden německý voják, vrátil se ke svým a za chvíli přes náves jela celá ruská jednotka. Uznávám, že tenhle příběh není tím nejhorším, co lidé za války prožívali, ale nikdo z nás by asi nebyl právě nadšen, kdyby se mu něco takového stalo. Děda měl ohromné štěstí, že po louce, přes kterou utíkali, sedláci už léta jezdili s koňmi z polí. Ale co kdyby začali kdysi jezdit jinudy? Nebo kdyby chlapci vyrazili přes jinou louku? Co kdyby těch vojáků bylo víc, měli i auto a nadjeli jim po straně? Co kdyby... Štěstí bylo, že tehdy žádná „kdyby“ nebyla. Ale tisíce jiných lidí tohle štěstí neměly. Jejich potomci teď nemohou psát o tom, jaké to tenkrát bylo, protože buď žádní nejsou, nebo jim své zážitky neměl kdo vyprávět. A to je škoda, protože konkrétní příběhy skutečných osobností se nás přece jen dotknou víc než oficiální zprávy z hlavní fronty. Pokud by každý věděl, co jeho rodina zažila – a myslím, že v každé větší rodině se stalo něco, co by si zasloužilo být dochováno – nemohl by snad už nikdo říct, že se mu válčení líbí a že by chtěl, aby se někdy něco podobného opakovalo. Snad… Iva Macháčková, septima, Gymnázium Lanškroun

stejně jako nic není jen „černé nebo bílé“: 1. snaha se domluvit a vytvořit cosi jako Spojené státy světové, 2. ne− ustále boje menších či větších rozměrů za pomoci nejmodernějších a nejzhoub− nějších zbraní o území, vliv, suroviny, lid− ské zdroje a třeba o i „pouhou“ vodu. Alternativa 1. Nacházíme se v ob− dobí globalizace. Toto slovo, skloňo− vané posledních pár let až příliš často, v sobě ukrývá mnohé. Je to proces vy− tváření nadnárodních koncernů, nad− národních svazků států a nadnárodní kultury. Je dobře patrná důležitost slůvka nadnárodní v oblastech eko− nomických, politických a kulturních. Hledání čehosi „nad“ vede k jed− náním, ne válkám, cestou kompromisů a konsenzů. Tato jednání probíhají na půdách mezinárodních organizací. Nejvážnější spory řeší mírové orga− nizace (mír často musí vynutit silou−

Druhá alternativa není tolik příz− nivá. Snadno se může stát, že jednání mezi státy selžou, rozpadnou se křehké mírové organizace a spory se budou řešit stejně jak před stovkami a tisíci lety, boji a válkami. Při současné lidské spotřebě neobnovitelných zdrojů o ně mohou vypuknout velké boje. Než by se lidé domluvili na jejich šetrném vy− užívání a šetření s nimi, budou je chtít jen pro sebe. U některých států může− me toto chování pozorovat už dnes. Nejenže dokážeme vyčerpat neobno− vitelné zdroje, my umíme i zničit od− věký kolorit přírody, změnit klima a kra− jinu. Naší činností přibývá stále více neobyvatelných oblastí a nás přitom přibývá také. Takže se můžeme dočkat válek o vodu, o dřevo, o cokoliv. Dříve probíhaly války kvůli podobným pří− činám, ale jak nám ukázala 2. světová válka, nastala doba, kdy se dokážeme

Konec války v Čermné

jsou to tedy ještě mírové organizace?), jako je např. OSN, NATO, anebo jiné, spíše ekonomické organizace, např. Evropská unie a její vojenské jednotky, OECD, WHO, IMF (MMF) a mnohé další. Bohužel si tyto organizace mnoh− dy vzájemně konkurují, většina z nich dnes tápe ve své minulosti a není si jistá svou budoucností a je díky své velikosti a zkostnatělosti bezzubá. Asi je daleko doba, kdy všechny státy světa dokáží sednout za kulatý stůl, najít společné postoje a už neřešit spory silou. Ideálním místem pro takováto jed− nání by byla půda „Spojených států svě− tových“. Nebyl by to jeden stát jako Spojené státy americké, ale instituce podobná OSN. Instituce obecně uzná− vaná, plně demokratická, schopná upo− zornit na možné konflikty ještě před jejich vypuknutím a také svá rozhod− nutí vynutit.

hubit se zarážející lehkostí a intenzitou, a to jsme již všechny zbraně několi− kanásobně vylepšili. Umíme si před− stavit, co by mohlo nastat, kdyby vy− pukla další světová válka? Každý, kdo zažil válku, ví, proč je nutné se jí vyhnout a najít jiná řešení. Mnoho lidí ji ovšem nezažilo, a proto nedokáží domyslet všechny její důsled− ky. Těm musíme ukázat, že jejich myš− lenky jsou zvrácené. Rozumně uvažu− jící lidé nesmí zůstat nečinní. Nejhorší je nic nedělat, je to totéž jako souhlas. Souhlas s tím, co se kolem mě děje. Hrozícímu nebezpečí musíme čelit. Pokud to neuděláme a nepoučíme−li se z minulých chyb, nemůžeme jako lidstvo jít dál, žít v míru, přežít. Michal Peškar, septima, Gymnázium Lanškroun (Úvaha získala třetí místo v literární soutěži.)

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 30

14 a 15 / 2005

PŘEČTĚTE SI A co já? Nejsem zrovna historik, ba co víc, v dějinách se vyznám asi tolik co normál− ní pozemšťan, proto se předem omlou− vám za zjednodušení a nepřesnosti, kterých se v následujících odstavcích dopustím ve snaze o rozpoznání důvo− dů, kvůli kterým se vedou války. Největší počet válek v době nedávné i dávné vedly státy (respektive jejich čelní představitelé) ve snaze o získání větší moci, bohatství či o rozšíření úze− mí, čímž si měli lidé daného státu zajis− tit větší pohodlí a štěstí a mělo jim při− padnout to, na co domnívali mít právo (nebo sílu). Řadoví vojáci nasazovali své životy s nacionální ideou a vědo− mím, že konečně udělají něco pro své bližní a pro svůj stát, z kterého si udě− lali modlu, pro kterou padnout je největ− ším hrdinstvím, a byli v tomto počínání podporováni majoritní částí občanů obývajících daný region. Bohužel si neuvědomili, že získají pendrek, pro− tože veškerý zisk si beztak rozdělí ti na− hoře, kteří svým poddaným milostivě od− hodí okousanou kost nebo kůrku chleba. Z psychologického hlediska lze je− jich jednání pochopit, protože lidé s ros− toucí individualizací a odklonem od pří− rody ztrácejí vazby ke svému přiroze− nému prostředí, což vyúsťuje do touhy nějak tyto vazby nahradit, tj. připou− tat se k něčemu „vyššímu“. Se ztrátou víry v Boha, a tím veškeré naděje na spásu, se musel člověk kon− frontovat s mocnými ekonomickými či− niteli, na které neměl ani nepatrný vliv

a které zvyšovaly jeho beznaděj a osa− mělost. Tohoto se chopili mistři mani− pulace a demagogie, kteří naslibovali hory doly, zdůrazňovali národní pří− slušnost a vyvolenost − a hnali obyčejné občany jako dobytek na porážku. V dnešní době je situace poněkud od− lišná. Státy přestaly být nejvyššími eko− nomickými činiteli a pomalu, ale jistě se stávají pouhými maňásky, s kterými globalizační loutkáři hrají tak geniální komedii, že to člověka dovádí k výbu− chům smíchu, posléze k pláči a nako− nec k rezignovanému zoufalství. To, že nadstátní monopoly svádějí kruté vál− ky, které si nic zadají v bitvami, kterých se účastní bojové jednotky, nikomu ne− připadá nenormální, ani nevyvolávají morální odpor a znechucení jako běžné války, přestože si s nimi nezadají jak v počtu hladovějících, tak i v počtu lidí odhazujících vlastní identitu a hrdě se hlásících do prvních bitevní řad. Dneš− ní stav by se dal označit jako – všichni proti všem. Na pomyslné špičce axiologické py− ramidy se zabydlel zisk, který si po− malu a jistě přisvojuje i všechna ostatní patra a jiné hodnoty stěhuje do sklepa. Člověk přestal být hodnocen podle toho, co je, ale co má. Rychle přispě− chávají na pomoc teorie, které obhajují nynější stav. Společenský charakter je natolik indoktrinován, že tyto teorie jednostranně přijímáme jako věčné a neměnné pravdy, s nimiž lze jen a jen souhlasit. Namátkou je takovou pseu− dopravdou např. tvrzení, že člověk je od přírody individualista, že myslí pou−

Válka, smrt a osvobození Osvětimi Byl jsem jedním z důstojníků ruské armády a zažil jsem peklo později nazývané 2. světová válka. Prošel jsem mnoha bitvami a hrůzami války. Během tohoto válečného období jsem získával mnohé zkušenosti, ale ztrácel jsem postupně své přátele a kus sama sebe. Nyní učím ve škole a žiji celkem spořádaný život, ale nikdy to už nebude jako dřív.

Když Němci podnikli útok na Stalingrad, byl jsem jako důstojník přidělen k útoku na Němce. Bylo to kruté posílat hochy, kteří předtím žili se svojí rodinou a pomáhali svým otcům, na smrt v podobě kulometů. Ti, co šli v prvních vlnách, šli na jistou smrt. Vždyť ti kluci nebyli ani pořádně ozbrojeni! Několikrát jsem viděl, jak nějací důstojníci začali pálit po nováčcích, kteří se v hrůze vydali na ústup. Po Stalingradu a po bitvě u Kursku se nejtvrdší boje odehrávaly v Maďarsku a v Polsku. Hodně nám pomohli spojenci, protože se jim povedlo vylodit ve Francii, a tím otevřeli západní frontu, ale i tak to bylo peklo! Já bojoval v Polsku se svou jednotkou. Do mé jednotky patřili samí dobří hoši, dodnes jsem na ně pyšný. Moc jich válku nepřežilo. Už mnohokrát jsem byl málem zabit, ale přežil jsem. Nevím, jak se to mohlo stát. A nevím, jestli je to dobře!

ze na své vlastní zájmy. Naneštěstí jed− nak zaměňuje individualismus za kon− zumní egoismus, kterému se tak rád oddává v touze (společensky vytvořené, ne z vlastního nitra pocházející!) po dalších a dalších prakticky naprosto nevyužitelných zbytečnostech, a za dru− hé se přehlíží, že člověk je bytostí kolek− tivní a nutně musející spolupracovat s ostatními. Můžeme si všichni zhluboka oddych− nout, Evropě a zemím „prvního“ světa nehrozí žádná válka (jediné státy mu− sející se jí obávat jsou země, kde je ještě nějaké přírodní bohatství a které se zatím nepřidaly k naší globální ves− nici). To, že v zemích třetího světa pro− bíhá permanentní genocida s počtem 10 000 padlých za každý den, „se nás naštěstí netýká,“ a tak nezatěžujeme své svědomí těmito fakty, které by nás mohly ve spánku navštěvovat v podobě nočních můr a rušily by nám bezsta− rostný odpočinek, tolik nutný pro keep smiling. Zapomeňme na to, že se planeta blíží k ekologické katastrofě, o které vypoví− dají snad všechny studie o životním prostředí minimálně od 60. let minu− lého století. Že se tyto problémy nesna− žíme co nejdříve vyřešit, je lehkomysl− ností srovnatelnou s lyžařem zapalují− cím si cigaretu, zatímco se na něho valí lavina, která, jak se domnívá, mu pad− ne s oddaností psa pod nohy a tam po− kojně ulehne. Lidé se stali otroky spotřebního Mo− locha a z věcí si udělali bůžky. Nevím, jestli se ještě dají blížící se pohromy

odvrátit, ale je na čase, aby lidé ko− nečně pochopili, že nejsou nepřátelé u− žírající si navzájem porce ze svého zis− ku, ale že gens una sumus (jsme jedno− ho rodu). A pokud se máme dále nazý− vat homo sapiens (člověk moudrý), je nutné, abychom se podle toho začali chovat a pokusili se vypracovat plán na přežití, jinak budeme v dohledné době ve válečném stavu všichni − bez výjimek . Měl bych však přestat moralizovat a vynášet svoji vlastní diagnózu, protože – upřímně řečeno – i já patřím k těm nejbezcharakternějším kreaturám žijícím na „Modré planetě“, které ačkoliv vědí o všech těchto katastrofách neodvratně se blížících, jsou natolik nezodpovědné, líné, morálně degenerované a bezohled− né, že provozují takřka profesionální „zevling“ a nečinnost, bez jakékoliv sna− hy o cokoliv. Vše, co zde bylo napsáno, jsou věci všeobecně známé – nihil novi sub sole (nic nového pod sluncem), pouhopou− hý výčet faktů, proto by mohlo být na první pohled zarážející, že se pořád nic moc neděje, ale pohled na sebe samého a na mně podobné mě uvádí do stavu naprosté zoufalosti a vysvětluje vše. Skončeme tedy parafrází části básně Kennetha Patchena Nová existence: „Přijali jsme celý ten špinavý, vražedný podvod bez jediného slova protestu…“ Jan Bernášek, septima, Gymnázium Lanškroun (Úvaha získala třetí místo v literární soutěži.)

Ve válce vás může zabít jedna jediná kulka, například ta, která byla vystřelena od lesa a mohla zabít mě. Místo toho zabila vojáka, stojícího hned vedle mě. Dostal to přímo do čela. Znal jsem ho! Byly i chvíle, kdy jsem mluvil s vojákem, který měl roztržené břicho nebo mu nášlapná mina utrhla nohu. Nikdy jsem nemohl pochopit, jak mohou být tak klidní a smíření se smrtí. Nikdy bych nemohl uvěřit, že bych byl schopen něčeho podobného. Lidé kolem mě umírali a umírali až do konce války. Jednoho dne jsem byl raněn střepinou granátu do nohy, a proto jsem nemohl nějaký čas bojovat. Mé místo a služby byly na nějaký čas mimo frontu. Nikdy nemohu zapomenout na den 27. 1. 1945, kdy naši vojáci osvobodili koncentrační tábor v blízkosti Osvětimi. Už předtím pár takových táborů naši vojáci osvobodili, ale já neměl šanci se o tom na frontě dozvědět. Tohle byla pro mě novinka a pokud jsem mluvil o pekle, tohle bylo ještě horší! Měl jsem s ostatními důstojníky provést inspekci v táboře. A první, čeho jsme si všimli, byl nápis nad portálem do tábora „ARBEIT MACHT FREI“. Obyčejný voják by si ten nápis nemohl přeložit. Za branou bylo mnoho nízkých budov a zápach ... zápach smrti! Většina stráží už předtím utekla a ti, co zůstali, i když se vzdali, moc dlouho nepřežili. Nalezli jsme pár „živých“ vězňů. Lidé, kteří nás vítali, nám klečeli u no− hou, plakali a smáli se a byli na tom hodně špatně. Ještě dnes nemohu uvěřit, že to byli živí lidé! Byly to spíše mrtvoly, kostry s cáry kůže a hadrů, které ještě ži− ly! A páchly nemocí a smrtí! U skladiště zásob jsme objevili několik těl vězňů a pár civilistů, postřílených Němci, kteří zůstali ve skrytu a stříleli po těch, co se přiblí− žili k  zásobám. Němci tu měli krematoria, rošty na spalování mrtvých a něco, co se jevilo jako sprchy. A jak mě později informovali, byly to komory, kde se zabíjeli vězňové pomocí plynu cyklonu B. Když jsme odcházeli, nikdo z nás nepromluvil. Každý byl ztracen ve svých myšlenkách a pocitech. Každý z nás byl ochromený hrůzou, hnusem a zlostí proti Němcům. Nikdo z nás se s tím už nemohl vyrovnat. Válka stále trvala. Hitlerovci se stále urputně bránili a nemínili se jen tak vzdát. A já jsem se opět dostal na frontu a opět jsem bojoval. Než bylo Německo poraženo, byly osvobozeny další koncentrační a vyhlazovací tábory. A kolem mě stále umírali lidé, ale já přežíval. A takhle to pokračovalo až do konce války. Snad jste si z toho vzali, žáci, ponaučení a budete si více vážit svého života. Na zemi je hodně zla, proto si važte více dobra! Měli byste vědět, že koncentrační tábory byly. Bylo to peklo a já ho prožil! Pevně věřím, že si můj výklad budete pamatovat až do konce života! Michal Čížek, 17 let, žák 2. roč. SPŠ Lanškroun

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 31

14 a 15 / 2005

ROZHOVOR NA ZÁVĚR Bývalý jugoslávský partyzán vzpomíná Při příležitosti 60. výročí konce dru− hé světové války se konala různá setká− ní, na kterých veteráni dostávali oceně− ní. Jedno z nich proběhlo 29. dubna na ruské ambasádě v Praze. Mezi více než 200 československými partyzány, kte− rým zde byla udělena „jubilejní me− daile“, byl i pan Jaroslav Techlovský z Lanškrouna. Protože si na cestu do Prahy netroufal, medaili za něj převzala jeho vnučka Eva. Po návratu (a tedy mi− mo literární soutěž) pak dědečka spolu se svou spolužačkou vyzpovídala. Má se vlastně připomínat, že byla válka? Samozřejmě, a bude muset ještě dlouho, protože jsou lidi, kteří o tom nic nevědí a nechtějí vědět. Říkají si: „Byla válka? No jo, no tak byla, no. Střílelo se, někdo tam − no a co?“ Ale když o tom člověk přemýšlí, tak je to horší, protože taková válka... Tenkrát to byla skutečnost a hledělo se na to jinak. Jestliže támhle někdo přišel a odešel a zahynul někde, tak se to tak nějak nebralo vážně. Dneska by to bylo už jiné. Lidi už jsou zvyklí, že mají zajištěné své dobro, takže by to bylo horší. Jak jste se do války dostal vy? Já jsem byl mladý kluk, když jsem v třiačtyřicátém odešel z domova. Ono to bylo tak. Naše rodina žila tenkrát v Jugoslávii. Když ji Hitler v jednačtyřicátém roce zabral, tak Česko bylo už protektorát. Hitler tvrdil, že Češi jsou státní příslušníci Německa a mají nastoupit vojnu buď v Německu, nebo za Německo. A my, kteří jsme měli být jako příslušníci republiky odvedeni na vojnu a posláni na ruskou frontu, tak jsme radši zdrhali do lesa k partyzánům. A věděli jsme určitě, že zůstaneme doma. Věděli jsme sice, že někteří u partyzánů třeba zahynou, ale většina nás zůstala naživu a zůstala doma. Jugoslávie nás nikam netahala ani nehonila. A přibývalo nás, protože v Jugoslávii byla velká menšina Čechů a Slováků. Tak byla 23. 11. 1943 založena samostatná československá brigáda a dostala jméno Jana Žižky z Trocnova. A vy jste v ní byl taky? Ano. Člověk z ní mohl kdykoliv odejít, nikdo ho tam nedržel a nikdo ho tam nemohl držet, na to neměl nikdo právo. Přišlo a vystřídalo se tam na 13 000 kluků. Bylo je potřeba obléknout a dát jim uniformy. Ale kde je vzít? Jelikož to byla partyzánská brigáda a byla založena na odboji proti německému fašismu, tak se uniformy a hlavně zbraně zajišťovaly tam, kde byly. Takže u německé armády a u domobrany jugoslávské armády.To znamenalo, že se musela napadnout malá jednotka, ve vesnici třeba bylo 200 nebo 300 německých vojáků. Co se dalo vzít, se vzalo. Hlavně ty uniformy a zbraně. To nebyla legrace, tady bylo 1200, 1300 chlapů, kteří potřebovali uniformy. V zimě jsme chodili bosi, pane, to nebyla legrace. Bylo nás teda pořád víc a víc.Takže jsme potřebovali víc a víc uniforem. Co jste dělali, když jste zbraně získali? My partyzáni jsme chodili v noci na železniční trať s pilami a sekyrami a u− řezávali jsme telegrafní sloupy, aby se už nedaly upotřebit. Kdo měl mlátičku, tak se šlo k němu, protože u mlátičky bylo nářadí − kleště, šroubováky, klíče. Zabraly se klíče a kladiva. A nikdo nesměl píp− nout, protože jsme pro to nářadí přišli už se zbraněmi. A na trati se těmi kla− divy urážely šrouby. Kolejnice jsou sešroubovány do− hromady a šroub lehce upadl, stačilo do něj uhodit kladivem. Šroub upadne, můžeš vzít kolejnici a jít. Šlo nám o to, aby vykolejily německé rychlíky s mu− nicí a náhradními díly. To byl jeden vlak za druhým a všechny pak vylétly do povětří. Nebo se jen obracela a zvedala trať. Pak přijel vlak, a když stihl zastavit, tak zastavil. Když ne, tak do toho najel. Všechno se dělalo proto, aby se němec− ká armáda co nejvíce oslabila. Jaký byl váš nejsilnější zážitek? Zážitků bylo hodně, jeden za druhým. Dobrodružství bylo, když jsme dostali rozkaz zničit německou kolonu. Všechno, co bylo pro armádu, jsme museli zničit, zapálit a hotovo. Čím víc, tím líp. Když se sud plný benzínu prokopl krumpáčem a zapálil, tak plameny šlehaly vysoko a za chvíli vylétl do povětří, od něj se zapálil další sud a tak to šlo dál. My jsme jednou chytili kolonu, která převážela auta a součástky. To všechno byly důležité věci! Jestliže armáda neměla náhradní díly, ať už k autům nebo tankům, tak byla vedle. Co byl platný tank, který měl přeražený pás?! Nemohl pokračovat v boji! V tom případě jim byl nanic. Akorát čekali, až ho odstřelí. Všechno se ničilo! Země byla ubohá, spálilo a zničilo se tam kde co. Nebylo jídlo. Když se při žních mlátilo obilí, tak ve dne mlátili sedláci a v noci

partyzáni. Postavily se hlídky ze všech stran, daly se tam lampy nebo zapálilo, co bylo po ruce, a mlátilo se. Obilí se pak odváželo do krytů do lesů, aby se nedostalo Němcům do rukou. Zajímalo by mě, jestli jste někoho zabil zblízka a viděl mu při tom do tváře? K tomu došlo málokdy, protože nablízko nikdy nikdo k nikomu nepřišel. Každý věděl, že když já nezabiji jeho, tak on zabije mě. Takže se každý snažil být od nepřítele co nejdál a zabít jich co nejvíc. Takže takové náhody se nestávaly? Málokdy. Jednou jsme vyšli z městečka Daruvar, bylo to brzy ráno, tam jsme zalehli na čisté louce. Věděli jsme, že proti nám jde nepřátelská armáda. Byli dobře vyzbrojeni a my jsme nutně potřebovali jejich zbraně a munici, ale nemohli jsme se ozvat, a tak jsme leželi dál v trávě. Kdybychom se zvedli, tak by nás postříleli. Museli jsme být ticho, aby o nás nevěděli. Jak jste nakonec získali ty zbraně, když jste se nemohli pohnout? Počkali jsme, až projdou, a pak jsme zaútočili na ten zbytek, ten už nebyl tak silný. Na konci už bylo jen pár vojáků, a tak jsme na ně skočili, sebrali jim pušku a bylo to! Mít pušku, to něco znamenalo…

A pak válka skončila... Co jste cítil? Každému se ulevilo, každý se sebral a šel domů. Nikdo nebyl rád, že musí ve válce být... Bylo po válce snadné vrátit se do relativně normálního života, nebo to bylo obtížné? Bylo to těžké. Protože ten, kdo měl před válkou zaměstnání, ho těžko znovu získával zpět. Každý zaměstnavatel si dával pozor, koho zaměstnává. Potom už se to třídilo podle toho, kam ten člověk ve válce patřil, protože se počítalo s tím, že zase přijde další válka. Cítíte po tolika letech nějaký odpor k Němcům? Odpor k Němcům? Mezi námi, Němec bude vždy Němec a pak teprve to ostatní. To není jako Češi! Češi tohle nedokážou. Ti táhnou za jeden provaz jen v cizině, ale doma ne. Němci naopak, ti pomohou jeden druhému, ať jsou doma nebo v cizině. Myslíte si, že jsou špatní, nebo na to pohlížíte tak, že oni museli poslechnout Hitlera? Oni poslechnout museli, protože byli příslušníky toho státu. A co si mysleli, to už byla jiná věc. To, že byli v německé armádě, neznamená, že všichni souhlasili s Hitlerovou politikou a že šli rádi na ruskou frontu! To není pravda! Co pro vás znamená ocenění, které jste dostal? Ceníte si toho? Jistěže! Každý, kdo dostal medaili, je rád! Ať jde o jakékoliv vyznamenání. Protože medaile nebo vyznamenání se dávají za něco! To znamená, že jsem byl dobrý voják… Jaký důvod by podle vás musel být, aby znovu nastala válka? Kdo by ten důvod mohl mít?! Jedině takový stát, který by chtěl zabrat další stát. Aby nad ním zvítězil a za− bral mu majetek. A to by se zase neobešlo bez stří− lení. Ale dnes už lidi nejsou tak hloupí, aby s válkou souhlasili! Válka se nelíbí nikomu. Děkujeme za vaše vzpo− mínání. Ptaly se: Eva Techlovská a Zdeňka Sitová Foto: ZS a archív pana Techlovského Vpravo: bývalí bojovníci přicházejí na ambasádu.

LISTY LANŠKROUNSKA

Strana 32

14 a 15 / 2005

POZVÁNKY, INZERCE Největší výběr in−line kolečkových bruslí v Lanškrouně Od srpna široká nabídka vybavení pro lední hokej Stany, spacáky, vařiče Coleman, Hannah

Kulturní centrum Lanškroun nabízí kurzy: Jazykové: angličtina, němčina (pro začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé) Tance a společenské výchovy pro začátečníky (nyní se už mohou hlásit pouze chlapci) Hudební: výuka hry na kytaru, klavír, dechové nástroje Lanškrounská dřevěná píšťalka Přihlášky a informace: KC Lanškroun, nám. A. Jiráska 1, tel.: 465 324 753 MS OBORA Lanškroun pořádá 6. 8. 2005 od 16 hodin na myslivecké chatě Lesanka v Kypuši tradiční myslivecký táborák. Myslivecká kuchyně, pochoutky  z udírny, občerstvení zajištěno. Příjemné posezení při hudbě. Srdečně Vás zve MS OBORA Lanškroun.

Městské muzeum Lanškroun nám. A. Jiráska − zámek, tel.: 465 324 328 Otevírací doba − celoročně: Út − Pá 9.00 − 11.00 13.00 − 16.00 So − Ne 13.00 − 17.00

JIŘINA STRAKOVÁ − fotografie z Chorvatska (bývalá konírna)

Výstava ručních prací Svazu tělesně postižených − místní organizace Lanškroun (hala muzea) Výstavy trvají do 28. 8. 2005

Hrad Sovinec vás zve 13. a 14. srpna:

Hodokvas rytíře Kobylky V létě 1594 přijíždí rytíř Kobylka na inspekci svého panství. Jak vše dopadne? Kdo přijde, uvidí: historickou tržnici starých řemesel, hrnčíře, kováře, mydláře, pregéře, výrobu kachlí, zpracování kůže, perníkáře, pečení placek a chleba na dobové peci, zpracování mléka, stloukání másla, pradleny při praní prádla, broušení kamenů, kejklířské a žonglérské umění, právo útrpné, mučení nepoctivých trhovců, šermíře a lidové písničky. V sobotu od 19.00 hod. večerní program s útokem loupežníků na hrad, ohňovou show a country bálem − vyhrávají Holátka Navštivte švédské polní obléhací ležení s ukázkami života z období války třicetileté (300 m od hradu). Informace na tel. č. 777 205 029, e−mail: [email protected], www.sovinec.cz

LISTY LANŠKROUNSKA vydává za podpory Městského úřadu v Lanškrouně TG TISK s.r.o. Adresa: 5. května 1010, 563 01 Lanškroun, tel.: 465322270, 605206635, fax: 465322271. E−mail: [email protected]. Šéfredaktor Mgr. F. Teichmann, redakce RNDr. L. Sitová. Uzávěrka příštího čísla: 17. 8. 2005, vychází v pátek 26. 8. 2005. Redakce neodpovídá za názory, mluvnické a stylistické chyby přispěvatelů; vyhrazuje si právo lehce pozměnit texty. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Foto: J. Straková, R. Lepka a soukromé archivy autorů. Kresby P. Dvořáček. Registrováno u Ministerstva kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 10993.