Zpravodaj
HÁJILI JSME V PRAZE ČESKOU FOLKLORNÍ TRADICI Psal se 14. únor a v rozzářených sálech Národního domu v Praze byl zahájen tradiční 73. pošumavský věneček. Začal se odvíjet program této české národní slavnosti, která se každoročně stává velkolepou oslavou chodského folkloru, nejstarší akcí svého druhu na území hlavního města. Po slavnostním nástupu všech krojovaných účastníků Věnečku a přinesení historického praporu pražských Psohlavců všechny přítomné přivítal předseda našeho Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví v Praze Dr. Václav Kupilík a předseda spolupořádajícího Folklorního sdružení ČR Zdeněk Pšenica. Pak následoval dlouhý proud folklorních vystoupení. Před vyprodaným Národním domem předvedl své umění Národopisný soubor Mrákov. Jeho vystoupení odměnili diváci dlouhotrvajícím potleskem. Ostatně Mrákovští jsou častými a vítanými návštěvníky Věnečků a důstojnými reprezentanty chodské hudební tradice. Jejich vystoupení, stejně jako loni Národopisného souboru Postřekov, bylo na pražské scéně přijímáno s velkým očekáváním. Poprvé se na Věnečku představila dechová hudba Vrchovanka, která se tak zařadila do galerie kapel, jež se na pódiích v Lucerně, Obecním domě a Národním domě během více než sedmdesátileté tradice představily. Hrála dobře a svou důležitou roli v hlavním sále zvládla. V modernějším rytmu zahrál jako již tradičně taneční orchestr Ústřední hudby Armády České republiky. V obou sálech se představilo oblíbené harmonikářské duo manželů Pospíšilových. A protože dětská vystoupení patří vždy mezi nejmilejší, pozvali
organizátoři dva dětské soubory – Mráček a Kytici. Oba si získaly srdce publika a jejich vystoupení dala tušit, že z těchhle malých capartů jednou vyrostou skvělí tanečníci – pokračovatelé slavné folklorní tradice. V bohaté tombole, která čítala přes 200 cen, byl i zájezd na sever Afriky, vykrmený čuník, chodská keramika z dílny Mojžíšů a voňavé bořické chodské koláče. Na 73. pošumavský věneček zavítali také představitelé společenského, politického a kulturního života České republiky a hlavního města Prahy. Z poslanců Parlamentu ČR přišli Ing. Václav Votava, Jan Látka (bývalý starosta Domažlic), Mgr. Marcela Merinová a senátorka Dr. Jiřina Rippelová. Všichni přispěli z vlastních finančních prostředků na naši další činnost. „Poté, co byl náhle zrušen Národní krojový ples, který se měl konat v rámci předsednictví ČR Evropské unii v Praze týden před Pošumavským věnečkem,
přebíráme obrovskou odpovědnost před našimi návštěvníky i stovkou zahraničních hostů, za úspěšnou propagaci českého folklóru. Je to pro nás přelomová událost a výzva, které jsme připraveni čestně dostát,“ ujišťoval krátce před Věnečkem předseda našeho Sdružení Dr. Václav Kupilík. Dnes s odstupem času můžeme říci, že i bez Národního krojového plesu se Praha dočkala skvělé folklorní události v provedení 73. pošumavského věnečku. Líbil se nejen zahraničním hostům, ale také všem našim dlouholetým příznivcům a přátelům. Proto se směle a s chutí můžeme pustit do přípravy toho příštího Věnečku. Už dnes víme, že se uskuteční opět v Národním domě na Smíchově. Oba hlavní sály se slavnostně rozzáří v sobotu 13. února 2010. Výbor vás na Věneček zve srdečně už dnes a na stránkách www.chodovevpraze.cz vám bude přinášet aktuální informace o jeho přípravě. /r/
1
Psohlavci mezi námi aneb vyznání
ze 73. pošumavského vìneèku
Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne... kdo by neznal nejslavnější Kozinovu větu? Asi by se v Čechách nenašel člověk, který nikdy neslyšel o privilegovaných strážcích našich hranic s Bavorskem, o Psohlavcích. Patří do naší historie tak, jako mnoho jiných historických příběhů, které se tu tradují, a které často považujeme za uzavřenou minulost. Jenže historie žije v nás a my ji přenášíme nevědomky dál z pokolení na pokolení jen tím, jací jsme a jak si vykládáme svět. Nemůžeme například popřít, že my Češi se něčím lišíme od Slovanů i Germánů, s nimiž po staletí žijeme v centru Evropy, občas se v nás prostě vynoří něco keltského. Máme sice slovanskou řeč i temperament a máme v krvi také germánskou důslednost, ale je tu ještě něco jiného, jsme plni tichého odporu k vládcům, hledáme si své vlastní cesty a často jsme se svým novátorstvím úspěšní ve světě. Proč nás vlastně naplňují takovým kouzlem menhiry a proč se nám právě irská hudba zdá mystická? Možná, že v našem podvědomí probouzí nějaké dávné pohanství – a přitom nás doma ani ve škole neučili, že jsme potomci Keltů a nevyprávěli nám o jejich historii jako by byla naší vlastní. Takhle nějak to bude s historií každého kousku planety. Možná už dávno zemřeli pamětníci významných událostí v kraji a nikdo už nevypráví zapomenuté
2
příběhy, ale ty události a ty příběhy něco změnily v životě lidí a ty změny se přenášejí dál v charakterech a postojích nových generací.
A proto tvrdím, že u nás dál žijí Psohlavci. Možná, že ne každý Chod se tak cítí a ne všichni potomci Psohlavců dnes obývají původní oblast kolem Domažlic. Mnozí se odstěhovali za prací do ciziny anebo do větších českých měst, hlavně do Prahy. Ale pořád se najde, na Domažlicku i v Praze, dost lidí, kteří tradici Psohlavců ctí a staré zvyky dál pěstují. O tom, že je to tradice živá, jste se mohli přesvědčit na 73. pošumavském věnečku, který se konal 14. února 2009 v Národním domě na Smíchově v Praze. Na internetu se o akci dozvíte mnoho podrobností, například že jde o nejstarší národopisný ples v Praze. Já vám ale nechci vyprávět o minulosti, ale o tom, jak se cítí návštěvník takové chodské slavnosti. O tom málo poví i sebekrásnější fotografie krojovaných muzikantů a tanečníků. Jsem každoročním hostem Pošumavského věnečku už déle než patnáct let. Kdo by čekal, že zájem o český folklór upadá a že atraktivnost akcí tohoto druhu postupně klesá, byl by překvapen. Každoročně je ples bohatě navštíven a za ta léta mě ještě nikdy nezklamal. Hned u vchodu vás vítají krojovaní hostitelé a vy ani
netušíte, že ten usměvavý pán, s nímž jste si popovídali, je jedním z pořadatelů. Už samo prostředí Národního domu vás svátečně naladí. Ve srovnání s pražskou Lucernou vás potěší elegancí, prostorem, krásnými interiéry, čistotou, a také příjemným, ochotným personálem. První hodina plesu je programově nejzajímavější. Ples zahajuje za zvuku fanfár průvod několika folklórních souborů. V jeho doprovodu Chodové důstojně přinesou před pódium hlavního sálu historický prapor Psohlavců. Je-li něco na celé akci nejkrásnější, pak jsou to děti a mládež v krojích. Jejich příchodem do sálu začíná nekonečný proud radosti a veselí. Pohled na nastrojené děti, na jejich ukázněný příchod je úsměvný a možná až dojemný. Když pak ale začne taneční program a vy vidíte, jak tyhle malé děti skvěle tančí, jak se při tom baví a jak svou všudypřítomností projasňují náladu v obou sálech, musíte je obdivovat. Kam přijdete, tam jsou a docela spontánně se baví, tančí vždycky společně a kdekoliv, třeba i na chodbě. Jsou neúnavné a mnohé vydrží až do půlnoci, dnes jim to dospělí dovolí. To ale neznamená, že vás budou celý
večer bavit jen děti. V kapelách i tanečních souborech najdete lidi všeho věku, zaradujete se, že vidíte mnoho mladých tváří, ale také budete s obdivem sledovat ty nejstarší, kteří si nenechali ujít příležitost a přijeli slavit, často z daleka. Ve dvou sálech se během večera střídá několik kapel, které hrají muziku všeho druhu, takže si každý zatančí právě to, co má rád. A klidně vám dudácká kapela zahraje nejnovější popový hit a plesový „band“ zase zanotuje nějakou tu lidovku. Když zrovna netančíte, je úžasné pozorovat vířící sál. V Národním domě vám to umožní prostorný balkon. V tom tanečním reji zachytí všímavý pozorovatel mnoho příběhů. Uvidíte skvělého tanečníka, který nevynechá žádné kolo a dokonce si s sebou do sálu přinesl ručník, jako tenista na kurt. Potěšíte oko pohledem na krásné mladé páry, které určitě někde berou hodiny a střihají jednu ladnou figuru za druhou, ale sálem pluje také několik starších párů, které válejí „jako za mlada“. Uvidíte dvojice, které se sešly jen pro tento večer a ty, kteří mají za sebou mnoho let v dobrém i zlém a pořád je těší být spolu... mezi tím se točí krojované tanečnice a tanečníci, kterým se lehkostí ani obratností nikdo nevyrovná.
Když už máte dojem, že jste se nabažili hudby, tance i pozorování, začnou se ve všech prosorách objevovat prodejci lístků do tomboly. Ta je vždycky bohatá, nejobávanější trofejí bývá celé prase, nejoblíbenější jsou naopak chodské koláče. Nakupujete desítky lístků, pak je u stolu se svými známými nedočkavě trháte a shromažďujete výhry. Vydávají se sice až po desáté, ale málokdo to vydrží tak dlouho, pod různými zaminkami se pánové i dámy trousí k tabuli, kde je zveřejněno, jakou výhru si majitel příslušného lístku odnese. Před rokem jsme vyhráli čtyři zubní kartáčky, tak co to bude dnes? Sotva jste si vyzvedli svou výhru a pozvali sousedy na získané červené, už je vyhlášena speciální dámská volenka. Každý tanečník, kterého si dáma vybere, musí své tanečnici koupit koláč. Některé páry si kupují i dva tři koláče a ještě s nimi dál tančí...Tam musíte být i vy a když si pak uložíte vytančené koláče, všimnete si, že lidí v sále ubývá. Kapela sestoupila z pódia do sálu a kolem ní se točí ti nejnadšenější tanečníci i zpěváci z publika. Trochu překvapeně zjišťujete, že je půlnoc. Muzika hraje, všude je dost místa na tanec, všichni se udýchaně smějí a v tuhle chvíli by měl jít člověk domů?
Moc se vám nechce, stejně jako mně. Mezi tou vší zábavou jsem zahlédla několik slavných tváří, zamilovala si jednoho seriózního šedesátníka, který se tolik podobá Jindřichu Plachtovi a který se láskyplně věnoval své partnerce po celý večer. Potkala jsem bývalou kolegyni, popovídala si s milou paní o knížce chodských pohádek, poznala známé svých známých (a zjistila, že se vlastně možná taky známe) a ještě jsem si chtěla prohlédnout ten krásný pár v hanáckém kroji... Nedá se nic dělat, je třeba odejít. Na schodech se s námi opět loučí dudáci a pořadatelé, ještě se ptáme na něco z historie Věnečků. A hleďme, pán, který je potomkem Psohlavců a také proto na chodském plese nosívá v zahajovacím průvodu prapor, se jmenuje Sokol. Tak se ale jmenovala také jedna z nás za svobodna – ještě si vzpomíná, jak jí doma hubovali do tvrdých chodských palic... Tak dobrou noc, byl to krásný večer a já vám říkám: Psohlavci jsou mezi námi, dokonce i mezi rodilými Pražáky. A je to tak dobře. Helena Rösslerová Foto: Jiří Halfar a Martin Odehnal
3
Večerem provázel Dr. Karel Vraný
Ze slavnostního zahájení 73. pošumavského věnečku
Slavnostní příchod čestné stráže s historickým praporem
73. pošumavský věneček
objektivy fotoaparátů Jana Naidra, Jiřího Halfara, Ivana Čáslavského
V čele průvodu jdou i nejmladší účastníci Věnečku 4
Nastupují děti ze souboru Kytice
Hudební sekce souboru Kytice
Všechny přítomné přišel pozdravit předseda spolupořádajícího Folklorního sdružení ČR Zdeněk Pšenica
Sólo pro krojovanou omladinu
Účastníci Věnečku si se zájmem prohlížejí propagační tiskoviny CK ULYSSES T.R.U.S.T. PRAGUE
Nejmladší účastnice Věnečku, teprve čtrnáctiměsíční Kristýnka s maminkou
Z vystoupení folklorního souboru z Mrákova, které sklidilo bouřlivý potlesk publika
Parket nepatřil jen krojovaným. Pošumavské věnečky jsou známé také kvalitní dechovou a taneční hudbou 5
S pøedsedou FoS ÈR o úspìšné spolupráci V reprezentačních prostorách Ministerstva obrany ČR - Hotelu DAP v Praze na Vítězném náměstí se konala slavnostní výborová schůze Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví – Psohlavci v Praze. Byla věnována vyhodnocení úspěšného 73. pošumavského věnečku – nejstarší akce svého druhu v Praze. Na jednání devítičlenného výboru byl pozván jako host předseda Folklorního sdružení ČR Zdeněk Pšenica. Ve svém vystoupení ocenil práci předsedy a výboru při pořádání Pošumavského věnečku, jež se uskutečnil i přes složitou ekonomickou situaci země a navázal na slavnou
mnohaletou tradici chodských krojových plesů v našem hlavním městě. Předseda FoS ČR seznámil přítomné také s významnými folklorními akcemi, které se letos v České republice uskuteční. Předseda našeho Sdružení rodáků Václav Kupilík poděkoval předsedovi FoS ČR za jeho pomoc při přípravě Věnečku a připomněl termín konání již 74. pošumavského věnečku. Ten se uskuteční za finančního přispění Plzeňského kraje v sobotu 13. února 2010 opět v Národním domě v Praze na Smíchově. /kk/
Z výročního jednání v pražském Mánesu
V pražském Mánesu na břehu Vltavy se sešli členové Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví - Psohlavci v Praze na své výroční členské schůzi. V oficiální části jednání byla předsedou Dr. V. Kupilíkem přednesena Zpráva o činnosti výboru od minulé členské schůze, zazněla i zpráva revizní komise a pokladní J. Kučerová přednesla zprávu o hospodaření. Diskuse se nesla v duchu připravovaného zájezdu, Pošumavského věnečku a řešení vnitrospolkových záležitostí.
Ve druhé, neoficiální části výročního jednání, zahrálo všem přítomným kvarteto dudáků – členů Sdružení rodáků. Občerstvení ke kávě zajistil nezištně náš člen - majitel firmy STENA, Jan Naidr. Při pohledu z prosklené stěny Mánesa na noční panorama Vltavy s dozlatova rozzářeným Národním divadlem zněly „Domažlice sú…“, „V nevolickým oudolí“, „Mrákovská věž“ a další známé písně z Chodska, neobyčejně působivě. Na podzimní výroční schůzi, která se patrně uskuteční opět v Mánesu, bude mimo jiné provedena kontrola placení příspěvků a uskuteční se výměna členských průkazů. Ty nové budou členům sloužit dalších šest let. /v/
Byli jsme v Národním divadle Při příležitosti 125. výročí otevření Národního divadla se uskutečnilo představení Smetanovy Prodané nevěsty v režii Magdaleny Švecové. Jedinečnou atmosféru první scény umocnila nejen slavnostní předehra C dur B. Smetany a úvodní projev ředitele národního divadla Ondřeje Černého, ale také na dvě stě krojovaných hostů. Na čestných místech usedli v chodských krojích i členové výboru našeho Sdružení. Slavnostní představení shlédl také exprezident V. Havel a celá řada osobností kulturního a společenského života hlavního města. /vk/ 6
Zájezdová tradice pokraèuje… Poslední květnový víkend pořádal výbor našeho Sdružení rodáků pro své členy a příznivce autokarový zájezd. Letos byla na programu návštěva Pravčické brány, zámku Benešov nad Ploučnicí a dalších zajímavostí regionu. V pátek večer se uskutečnilo přátelské posezení účastníků zájezdu při hudbě. V sobotu následovala zajímavá celodenní návštěva Drážďan a lázní Bad Schandau. Letošní zájezd úspěšně navázal na všechny předešlé a potvrdil, že i zájezdová činnost může být kořením spolkové činnosti a že výrazně přispívá k prohlubování přátelských vztahů mezi členy našeho krajanského Sdružení. /v/
Křest knihy a DVD Josefa Pospíšila „S muzikantskou úctou“ Máme upřímnou radost, když se dozvíme, že se účinkujícím z Pošumavských věnečků daří během roku i při jiných příležitostech. Nedávno jsem se zúčastnila na pozvání pana Josefa Pospíšila křtu jeho nové knihy a DVD „S muzikantskou úctou“. Křest se konal v krásném prostředí historického staroměstského domu
126 let
„U Valšů“. U křtu asistovali Josef Zíma a Stanislav Procházka, mezi mnoha dalšími hosty byli i J. Škvára, Jožka Šmukař, Jiří Helán a celá plejáda dalších známých zpěváků a lidí působících kolem muziky. Nechyběli ani zástupci Českého rozhlasu a České televize. Mezi přítomnými hosty byl i předseda našeho Sdružení Václav
Kupilík a prezident SDO ČR, šéfredaktor časopisu Naše muzika Václav Hlaváček. Celý křest provázel slovem moderátor ČT Aleš Cibulka. Jana Kazdová Foto: Václav Hlaváček
ČINNOSTI CHODŮ V PRAZE
Spolek rodáků z Domažlic a okolí v Praze, jehož přímým pokračovatelem se stal spolek Psohlavci v Praze, po revoluci přejmenovaný na Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví – Psohlavci v Praze, uspořádal roku 1928 na oslavu 45. jubilea svého založení slavnostní večer. Předcházela mu jubilejní valná hromada, která se konala 8. dubna dopoledne v hotelu Zlatá Husa. Večer se pak v sokolovně Na Františku v Praze 1 uskutečnila velkolepá oslava. Na slavnostním Chodském večeru vystoupil pěvecký hudební spolek Čerchovan, který přijel z Domažlic. V programu účinkovala také koncertní pěvkyně Elly
Musilová-Kreslová. A z čeho se vlastně onen slavný koncert skládal? Program byl sestaven ze skladeb mistrů Jindřicha Jindřicha a Dr. Otakara Zicha. Na klavír toho večera pěvkyni doprovázel Jaromír Jindřich. Celou akci výrazně podporovala domažlická městská rada. Z této doby se dochoval ručně psaný plakát (63 x 45 cm), který Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví – Psohlavci v Praze věnoval Mgr. Miloš Novotný, autor námětu Památníku vítězství Husitů v bitvě u Domažlic 1431. /Kup/
Pojeďte s námi do Tuniska Pro účastníky letošního Pošumavského věnečku byla i letos připravena bohatá tombola, čítající přes 200 hodnotných cen. Hlavní cenou byl letecký pobytový zájezd na sever Afriky do Tuniska. Zájezd do „Perly Středozemního moře“ věnovala do tomboly prestižní cestovní kancelář ULYSSES T.R.U.S.T. PRAGUE, která je členem Asociace cestovních kanceláří ČR. Tato certifikovaná cestovní instituce úspěšně působí na českém trhu
od podzimu 1993 a jejím prostřednictvím každoročně navštíví Tunisko tisíce spokojených klientů. Kromě Tuniska nabízí zájezdy do Egypta a řady dalších zemí. Kompletní nabídka zájezdů na rok 2009 je na www. ulysses.cz „Naše cestovní kancelář se specializuje nejen na tzv. klasický ,pultový‘ prodej pobytových a poznávacích zájezdů, ale i na firemní incentivní pobyty a kongresovou turistiku pro firmy či podniky ,ušité‘ přímo na míru spolu s programy, které nadchnou jakoukoliv zájmovou skupinu,“ vysvětluje ředitelka CK ULYSSES T.R.U. S.T. PRAGUE Ivana Čeňková a dodává: „Pro čtenáře vašeho Zpravodaje máme připravenou slevu 500,- Kč ze všech zájezdů do TUNISKA (včetně last-minute).
To znamená, že při aktuálních cenách, ze začátku června 2009, mohou mít dovolenou do Tuniska již za základní cenu 4 050,- Kč!!! Sleva je platná, měsíc od data vydání tohoto Zpravodaje pro jednu osobu/kupon. Uplatnit ji lze pouze v naší pražské prodejně v JERUZALÉMSKÉ ulici č. 10 po předložení odstřiženého slevového kupónu (může být také zaslán poštou po předešlé domluvě s CK).“ Výjimečnou šanci odpočinout si levně na severu Afriky pod datlovými palmami na plážích Středozemního moře tak mají kromě výherců i naši ostatní členové a příznivci. V případě zájmu si můžete do cestovní kanceláře také zatelefonovat na tel.: 224 225 430.
U tohoto bazénu tuniského čtyřhvězdičkového hotelu bude jistě s radostí vzpomínat na Pošumavský věneček výherce 1. ceny z letošní tomboly.
n
v e l S
ý ov
ó up
,-
0 50
k
7
Z literární tvorby o Chodsku a jeho osobnostech jsme tentokrát vybrali úryvek z připravované biografie o českém knězi, vlastenci, chodském spisovateli J. Š. Baarovi, neboť letos uplynulo 140 let od jeho narození. V uvedeném literárním díle je pojednáno o mnoha zajímavostech ze života této velké osobnosti Chodska. V závěru biografie píše autor Ing. Jan Baar ze Sušice o posledním rozloučení s J. Š. Baarem. Tuto zajímavou a nepříliš známou pasáž díla předkládáme čtenářům Zpravodaje ve zkrácené verzi.
O JINDŘICHU ŠIMONU BAAROVI Podrobnou zprávu o úmrtí chodského spisovatele Jindřicha Šimona Baara a o jeho pohřbu 27. října 1925 podal celému Chodsku v týdeníku Posel od Čerchova jeho odpovědný redaktor Antonín Martinovský. Cituji: Pohřeb českého spisovatele J. Š. Baara v Klenčí. V předvečer národního svátku – osvobození českého národa ze třistaleté poroby – 27. října 1925 – ukládali jsme po bok dobrých a milovaných rodičů do tmavé rodinné hrobky na malém hřbitůvku klenečském muže vzácného charakteru, velikého Čecha a potomka chrabrých Chodů – spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Nedočkal se již sedmého výročí 28. října. Neúprosná Morana předčasně a neočekávaně vyrvala českému národu z náručí jednoho z nejlepších synů. Tiché a klidné městečko Klenčí u Domažlic truchlilo. Odcházela z jeho středu nejpopulárnější osoba v místa, odkud není návratu. A rozhlížejíce se po širém okolí, pozorovali jsme, jak po všech polních mezích, cestách a silnicích putují ze všech stran veliké proudy lidu, spěchající s trudnou myslí do Klenčí, aby byli svědky poslední pietní pocty tomuto nesmrtelnému muži. Nepřišlo se s drahým zesnulým rozloučit jen jeho dobré Chodsko, ale přišli z daleka jeho věrní kolegové – spisovatelé, s nimiž zvláště v době perzekuce hájil pokrokové stanovisko českých kněží, i jeho spolužáci ze studijních dob a dobří jeho přátelé. Zpráva pana redaktora Martinovského přešla do reportáže: Na krásně vyzdobeném katafalku leželo mrtvé tělo našeho Baara. Kolem něho stála čestná stráž místního sboru dobrovolného hasičstva a Sokolové. Jen krátce podáváme svému čtenářstvu popis přímo královského pohřbu, jehož mimo místní a okolní obyvatelstvo zúčastnili se i zástupci mnohých úřadů a korporací, které jsme pro veliké spousty návštěvníků ani nemohli zjistiti. Byli přítomni: pan J. Faltis, rada okresní správy politické, poslanec J. Mach, okresní správní komise v čele se starostou panem T. Kozinou, městská rada domažlická se starostou panem K. J. Solfronkem, OSK ve Kdyni s předsedou panem J. Císlerem atd. atd. O 3. hod. odpolední počaly církevní obřady. Před domem smutku zapěl pěvecký spolek Čerchovan z Domažlic za dirigování svého sbormistra pana V. Flegla, Jindřichův smíšený sbor Vzpomínky tiché, načež po výkropu nastoupen nepřehledný smuteční průvod, v jehož čele šlo veškeré žactvo reálného gymnázia
z Domažlic s celým profesorským sborem, hájenská škola (ředitel J. Vrba), klenečské žactvo, sta dívek a mužů v chodských krojích se svým praporem, černou rouškou zastřeným, za ním kráčelo 40 kněží s vedoucím pohřebního konduktu senátorem J. Kroiherem, děkanem z Ludnic u Budějovic. Tělesná schránka nesena obecním zastupitelstvem a muži rady. Když průvod stanul před rodným domkem Baarovým, přistupuje k rakvi spisovatel Zahradník-Brodský a loučí se se svým přítelem asi těmito tklivými slovy: „Vstaň, vstaň milý Jindřichu a před svým rodným domem rozhlédni se kolem, ať víš, co tvá práce vykonala, jak si jí váží chodský lid, pro nějž si žil a jemuž jsi zde zanechal tolik vzácných pokladů, z nichž po celý život budoucí dorost bude čerpati sílu pro sebevzdělání a pokrok všeobecný. V této malé chatě spatřil jsi světlo světa, zde matička starostlivá tebe vychovala jen abys nabyl patřičného vzdělání. Dospěl jsi vysoko na nejvyšší bod. Dnes odcházíš. Truchlíme nad tvým odchodem a nikdy na tebe nezapomeneme. Buď navždy s Bohem!“ Potom byla rakev odnesena do kostela sv. Martina, kde místní děkan pan Vošta vykonal krátkou mši a poděkoval zesnulému za krásné odkazy věnované obci. Za lahodné melodie zvonků a kostelních zvonů se ubíral pohřební průvod na místní hřbitov. Rakev byla uložena na pohřební vůz tažený dvouspřežím. Rakev ukládali Chodové v krojích, jak si přál v závěti J. Š. Baar. Vstup na hřbitov musel být omezen. Všechna místa kolem byla obsazena, aby bylo slyšet projevy řečníků. K rakvi přistupuje člen spolku Máj básník Klášterský, jež vzpomíná svého pobytu v Klenčí u spisovatele Baara, na výlety s ním v kraji. Nikdy mu nevymizí z paměti jak Baar vřele miloval svůj rodný kraj o kterém psal pravdu. Byl vzorem člověka, mezi spisovateli byl vážen pro krásné své práce v časopise Máj. Konstatoval, že z našeho středu odchází velikán nedostižný, národu upřímný a věrný Čech. Baara není více. Zlaté pero vypadlo mu z ruky. Budeš nám scházet, leč věz, že vznešený tvůj duch stále dlíti bude mezi námi. Buď sbohem nesmrtelný muži! Spisovatel Xaver Dvořák v delší řeči loučí se s „knězem – rebelem“. Slabý hlas šedivého starce, zdál se nám, že vychází z temných kobek podzemních, a pouze ojedinělá slova vyrážená zvučněji. Chvěli jsme se a plakali. „Pohlédni, jak „jednotáři“, tvojí bratři, kteří stáli s tebou v opoziční frontě proti vyšší kněžské hierarchii, doprovázejí tebe na svaté pole
věčného odpočinku. Jen spi klidně v této posvátné půdě historického kraje a žehnající rukou doprovázej chodský lid po věčné časy k lepšímu příští, k svobodě a přátelství.“ Řeč úchvatně působila na posluchačstvo… Po dojemných slovech dalších řečníků a senátora Klinera se slova ujal starosta obce Klenčí pan Josef Mates. Poděkoval všem, kdož vážili cestu, aby doprovodili vzácného rodáka a čestného občana J. Š. Baara. „Dnes dovolte mě jako starostovi jenom říci, že nad náhlým skonem zdrceni jsme nejvíce my, u kterých se narodil a prožil děctví. Po celý život nezapomínal svého rodiště, pro jehož blaho nejvíce pracoval… Zbývá mně povinnost posvěcená staletým naším zvykem: Bratři Chodové a Chodky, za všechny krevní příbuzné i za obec naši, kterou bolest ztráty nejkrutěji postihla – pro slitování boží prosím vás všechny, aby jste drahému nebožtíkovi odpustili, jestli vám něčím ublížil.“ Každé sebetvrdší srdce po těchto slovech se zachvělo a z očí vytryskla slza pravé lítosti. A když zlaté zapadající slunko nad Haltravou vzdávalo poslední poctu velkému chodskému člověku, v hlubokém tichu lesního klínu šumavských hor nad otevřeným rovem zapěl zpěvácký spolek Čerchovan Baarův poslední pozdrav drahému chodskému kraji – Bulačinu, kterou zhudebnil skladatel J. Jindřich. Lid v upřímném pláči loučí se smutně se svým dobrým rádcem, mužem vzácných vlastností, nesmírně čistým srdcem, od kosti pokrokovým a literárně pro Chodsko nenahraditelným spisovatelem, a zadumán v myšlenky odchází tiše ze hřbitůvku klenečského do svého domova. Odešel navždy, odešel za svou drahou matičkou, kterou před léty pochoval a jíž tolik miloval. Mimo tuto šlechetnou duši nemiloval nikoho více – nežli své krásné Chodsko… Spi sladce, milý příteli a kamaráde. Ještě bych připomněl několik myšlenek paní Hany Štěpánkové, která s manželem byla s Baarem ve stálém kontaktu. Při poslední návštěvě v Klenčí ukazoval nám vzácný přítel obrázek pomníku padařovského Alfonse Šťastného – „Rozsévač“, který se spisovateli Baarovi velice líbil. Takovým rozsévačem v pravém slova smyslu byl i on. Soumrak se kradl nad Haltravu a Čechov, když dozněla poslední slova řečníků a za zpěvu národní hymny spouštěli do hrobu velkého syna Chodska. Jako smutkem zastřený měsíc vyhoupl se nad Hrádek a svítil stráž mrtvým. Odcházely tisíce lidí s hlubokým smutkem a rozbolavělou duší. Umřela nám všem dobrota a láska!
Vydává Sdružení rodáků a přátel Chodska a Pošumaví - Psohlavci v Praze. www.chodovevpraze.cz Redakčně připravil dr. Václav Kupilík. Dáno do výroby 19. 5. 2009 DESIGN&TISK © TG TISK s.r.o., Lanškroun, tel.: 465 322 270, info@tgtisk, www.tgtisk.cz
8
