Gymploviny 2. číslo
časopis Školního parlamentu cena: 10 Kč
DEN DĚTÍ
Rozdíly
ANKETA MATURITA 2011
1
červen 2011
Rozhovor s Mgr. Petrem Štěpánkem Jak se cítíte jako nový učitel na gymnáziu? Já nejsem tak úplně nový. Už jsem tu druhým rokem, ale první rok jsem se docela bál.
Je těžké si vybudovat u studentů respekt? To každopádně.
Jaké jste měl známky na gymnáziu? Výborné. Jednou jsem neměl vyznamenání.
Jaký předmět jste měl rád a jaký naopak nebyl Váš oblíbený? Měl jsem rád chemii a biologii, neměl jsem rád základy společenských věd a jazyky.
Chtěl jste být vždy učitelem, nebo jste chtěl být něčím jiným? Chtěl jsem jít na medicínu, ale myslel jsem si, že je to příliš těžké, a tudíž jsem se rozhodl jít učit.
Jaký je Váš nejoblíbenější sport? Hokej sice nehraji, ale jsem velký fanda a baví mě ho sledovat.
Dělá Vám radost dávat pětky a záludné otázky do písemek? Nedělá! Vždycky se nad těmi písemkami rozčiluju. Nedávám záludné otázky. Ty, které mi připadají nejlehčí, na kterých by si studenti mohli spravit známky, tak dopadnou nejhůř. Děkujeme za rozhovor
L. Petrová a K. Pecháčková
2
Dětské slyšení 2011 „Aquapark v Krnově nebude, ale započala rekonstrukce Městských lázní!“ Touto opovědí zástupců města začalo 26. 4. Dětské slyšení v Koncertní síni svatého Ducha v Krnově. Slyšení je pořádáno každý rok v rámci regionální části mezinárodní akce: „The Voice of Children“, v níž mají šanci děti od 11 let pokládat své otázky, připomínky či nápady zastupitelům města Krnova. Otázky lze pokládat osobně, na připravených kartičkách nebo elektronickou formou. Přestože letos nedorazila starostka města Krnova Alena Krušinová, na naše dotazy odpovídali: Renata Ramazanová (místostarostka), Igor Kozelek (tajemník Městského úřadu), Rostislava Rollerová (vedoucí Odboru životního prostředí), Pavlína Říhová (vedoucí Odboru školství, kultury a sportu), Iveta Laštůvková (referentka Odboru regionálního rozvoje), Pavel Moravec (velitel Městské policie) a Martin Tabach (zástupce Technických služeb). Je nutno podotknout, že některé dotazy byly obzvláště úsměvné: „Může obec ovlivnit chování a vulgární mluvu malých dětí?“ Na tento dotaz hbitě zareagovala paní Renata Ramazanová: „To není otázka na nás, ale na vás - pedagogy a starší žáky. Já znám argot bohatě,“ pokračovala paní místostarostka, „tato otázka se týká hlavně rodičů!“ Další z dotazů položili žáci naší školy: „Jaký máte názor na státní maturity?“ Na tvářích představitelů města bylo vidět probuzení zájmu. Se státní maturitou souhlasí. Pokládají za správnou koncepci porovnávání výsledků na školách. Město oznámilo, že cyklostezky v Krnově mají být dokončeny do léta. Oprava dvoru ZŠ Dvořákův okruh je plánována na tento rok. Oprava gymnázia nebyla zmiňována, neboť jako střední škola patří do kompetence kraje. Dlouho očekávaná digitalizace krnovského kina přinese 3D projekci filmů, na kterou se můžeme těšit od 19. května, kdy bude promítán první film ve třetím rozměru. Město také oznámilo výsadbu nových stromů v parku Smetanův a Dvořákův okruh. Na slyšení bylo probíráno samozřejmě více témat. Na závěr bych chtěl poukázat na to, že se meze otázkám na zastupitele nekladou: „Jakým způsobem se podílí město na legalizaci marihuany?“ Tento zajímavý dotaz vzbudil v Koncertní síni smích. Mikrofonu se ujala opět paní místostarostka: „Zajímavá otázka. Město se nepodílí a ani podílet nebude.“ Dětské slyšení opravdu poskytlo zajímavý zážitek. Absolvoval jsem je již několikrát a pokaždé mě nepřestanou udivovat některé nápady žáků. Představitelé našeho města nám řekli hodně informací, uvidíme, co se z nich do příštího roku skutečně zrealizuje. Každopádně hodnotím letošní Dětské slyšení kladně. Pokud se budete chtít účastnit slyšení příští rok i vy, obraťte se na Školní parlament. A pamatujte si, když nic jiného, určitě si alespoň protřepete bránici… Sebastian Schupke, 2. B
3
Ústní maturita z pohledu 4. A Před maturitou: 1. Jak se cítíš před maturitou? 2. Co bys vzkázal/a mladším spolužákům? 1. Špatně. 2. Utíkejte, dokud je čas. 1. Jednou tak, podruhé jinak. 2. Učte se na obě maturity hodně dopředu. 1. Špatně. 2. Buďte v klidu, no stres. 1. Zatím v pohodě, ale doléhá deprese. 2. Učte se, neopisujte a vyhoďte taháky a počítače. 1. Zatím to nehrotím. 2. Učte se od prváku. Po maturitě: 1. Jak jsi prožil/a svatý týden? 2. Jak novou maturitu hodnotíš po své zkoušce? 1. Vstal jsem, jedl jsem, učil jsem se, jedl jsem, učil jsem se, sportoval jsem, jedl jsem, učil jsem se, spal jsem, vstal jsem ... 2. Udělal jsem to! 1. Prožila jsem ho na chalupě, kde jsem měla klid na učení, ale určitě nejde učit se celý den v kuse. 2. Státní maturita z češtiny je podle mě mnohem lehčí a je toho méně na učení. 1. Svaťák jsem strávila u babičky, abych měla klid na učení, a byly to ke konci docela nervy, hlavně když už někteří spolužáci odmaturovali. 2. Čeština se mi zdá o dost lehčí, méně učení. Angličtina je dost nevyvážená, někdo může dostat historii Austrálie a k tomu další těžká témata a někdo třeba jídlo, cestování a popis pokoje. Takže si myslím, že by to měli rozpracovat tak, aby byly všechny ty listy na stejné úrovni a aby to nebylo tak moc o štěstí, co si vytáhneš. 1. Celý týden jsem byla doma a učila se. Nejhorší bylo, když se někteří spolužáci radovali, že to mají za sebou a já jsem teprve čekala, až přijdu na řadu. 2. Podle mě není státní maturita z češtiny tak těžká, jak se na první pohled zdá. A taky je mnohem méně látky na učení než u klasické maturity z češtiny. Rozhodně mi hodně pomohl literární seminář. 1. O svatém týdnu jsem se snažila natlačit do hlavy to, co jsem tam nenarvala za 4 roky. Místo toho jsem se spálila na houpačce. 2. Znovu bych do toho nešla. Anketu připravila K. Lyčková, 4. A
4
Rozhovor s Mgr. Monikou Tošenovjanovou Gymploviny: Co nejraději děláte ve svém volném čase? Mgr. Tošenovjanová: Vzhledem k tomu, že mám malé dítě, žádný volný čas nemám. Gymploviny: Jaká je Vaše nejoblíbenější barva? Mgr. Tošenovjanová: Hnědá. Gymploviny: Jaké jídlo máte nejraději? Mgr. Tošenovjanová: Já jím všechno . Ale nejraději mám těstoviny a pizzu. Gymploviny: Máte domácího mazlíčka? Mgr. Tošenovjanová: Nemám. Gymploviny: Máte nějaké oblíbené místo, kam ráda chodíte relaxovat? Mgr. Tošenovjanová: Ano, mám. Je to chata rodičů, kde ráda štípu dříví . Gymploviny: Které předměty jste měla ve škole nejraději a které jste naopak nenáviděla? Mgr. Tošenovjanová: Měla jsem ráda češtinu a dějepis. A co jsem neměla ráda?! No tak to byla matematika, fyzika a chemie. Gymploviny: Snila jste vždy o tom, že chcete být učitelkou? Mgr. Tošenovjanová: Ano, jelikož oba mí rodiče byli učitelé. Gymploviny: Kdybyste si mohla vybrat jednu nadpřirozenou schopnost, jaká by to byla? A proč? Mgr. Tošenovjanová: To nevím. Někdy by se mi hodila křídla, abych mohla létat a stihnout víc věcí. Gymploviny: Proč jste si vybrala zrovna český jazyk a dějepis? Mgr. Tošenovjanová: Protože jsem je měla ráda. Gymploviny: Kolika jazyky mluvíte? Mgr. Tošenovjanová: německy, rusky, polsky a samozřejmě česky . Gymploviny: Baví Vás práce tady na Gymnáziu? Řekla jste si někdy, že už toho chcete nechat? Mgr. Tošenovjanová: Baví, ale mrzí mě někteří studenti, kteří se nechtějí vzdělávat. Ale nechat jsem toho nikdy nechtěla. Gymploviny: Děkujeme za rozhovor. P. Mikolášková, sekunda
5
Exkurze do Krakova a Osvětimi Ráno ve 4.20 zvoní budík. Chvíli trvá, než mi dojde, že bych asi měla vstát a chystat se. Ale kam? Aha, už vím, hlavou mi proběhne myšlenka na Osvětim. Je to zvláštní pocit, podívat se tam. Na místo, kde zemřely statisíce lidí. Nevinných lidí. Celé ráno mám nejistý pocit, ale ten opadne ve chvíli, kdy přijíždím k 1. ZŠ a vidím spoustu dalších spolužáků, kteří se cítí asi podobně. Nastupujeme do autobusu a povídáme si, ale napětí je cítit ve vzduchu. Cesta je dlouhá a zastavujeme se ještě v Krakově. Tam se podíváme na hrad a pak máme hodinový rozchod. Krakov se mi líbí. Ale to, jak je tu rozšířena víra v Boha, mě překvapilo.
Zase sedíme v autobuse a jedeme. Tentokrát už si začínám připouštět, že se mi tam vážně nechce. Dívám se z okna a vidím hřbitov. Není tady pár hrobů, zdá se, že jich je tu snad tisíc. Běhá mi mráz po zádech a já si uvědomuji, že to bude ještě mnohem horší. Bavíme se o všech těch šílených věcech, které se tam staly. Přicházíme na zajímavou myšlenku, že příběhy Harry Pottera jsou inspirovány 2. světovou válkou. Jsme na místě a já nevěřím svým očím. Rozhlížím se a vidím fastfood. Tohle je fakt morbidní. Ale kupodivu ten zvláštní pocit opadá. Ale je to jen na chvíli. S německým nápisem Auschwitz – Birkenau začíná něco, co ve mně vyvolalo děs, hrůzu, smutek a spoustu slz. Čekáme na průvodkyni a ještě asi 3x jdeme na záchod. Průvodkyně přišla, bereme si sluchátka, ladíme a všechno začíná. Procházíme táborem. Vypadá jako neškodná ulice, až na drátěné ploty. Až na to, že se tady bezcitně vraždilo. Jdeme do muzea a tam vidíme plno fotografií. Fotky lidí, nevinných lidí, kteří se jenom narodili ve špatné době. Průvodkyně vykládá velmi procítěně. Vcházíme do jedné z budov a pomalu procházíme místnostmi. Jsou tady boty. Stovky bot! Od dětských po ženské a mužské. Vcházíme do další a tady jsou za silným velkým sklem vlasy. Vlasy lidí! Jsou hnědé, černé i blonďaté. Z lidských vlasů dělali deky, matrace nebo je prodávali na paruky. Lidský popel se používal jako hnojivo. Postupujeme dále. Jsou tady brýle, panenky, kufry, staré listiny, dokumenty. Fotky lidí, fotili je ze tří stran. Jejich výrazy a oči ve mně vzbuzují lítost a smutek. Bolestné výrazy
6
dětí, žen, mužů. Obrázky matek a jejich dcer, čtyřletých dětí. Výrazy lidí, kteří žili svůj poklidný život, než si jeden člověk usmyslel, že na světě bude pouze čistá árijská rasa. Neudržím se a brečím. Rozhlížím se a nejsem jediná. Okolo slyším něco jako: „ Tohle je opravdu zrůdnost. Jak to někdo může udělat?! Bylo to zapotřebí?“ Hlavou mi běží spousta myšlenek. Mám smíšené pocity. Vztek, lítost, smutek a žal. Pociťuji osten nenávisti vůči těm, kteří to způsobili. Průvodkyně vykládá, co s nimi dělali, jak je týrali a co se vlastně dělo. Další místnost. Další rána! Oblečení, které nosili, když pracovali. Ani ne oblečení, spíš kus hadry. Obrovské fotografie vyhublých žen, mužů a dětí. Jejich výraz vypovídá o tom, že vůbec neví, co se děje a přejí si nade všechno na světě, aby to skončilo. Ve vitrínách vidíme misky, ze kterých, jedli. Jejich denní příděl jídla by normálnímu člověku nestačil ani na snídani. Začínám si v duchu nadávat za to, že jsem si někdy na něco stěžovala a byla nespokojená. Co by za to dali oni.
Exkurze byla dlouhá a smutná. Je to opravdu výstraha. Osvětim je něco, co už nikdy nesmí vzniknout, opakovat se. Jedeme domů, někteří se baví, další mají sluchátka v uších. Pouští se film, ale většinu to nezajímá. Každý debatuje. Snaží se rozptýlit. Kolem 9 hodiny přijíždíme do Krnova. Se zvláštním pocitem jdu k autu a jedu domů. Jediné, co mě napadá, je, že už to nikdy nechci vidět. Zároveň si ale uvědomuji, že by to měli vidět všichni lidé. Aby nezapomněli!
B. Mertová, kvarta
7
Rozhovor s Mgr. Břetislavem Vilímkem Jak dlouho učíte na gymnáziu? „Tak to ti řeknu přibližně. V roce 75 jsem skončil vojnu, 75 -78 jsem učil v Opavě, takže od roku 78 -79.“
Kolik je vám let? „To jde spočítat, 62 let.“
Máte nějaké děti? „Mám tři děti, dvě velké a jednu malou.“
Zkuste se charakterizovat ve 4 bodech. „No tak, lehce vznětlivější. To je takový těžký, charakterizovat sám sebe. To tě musí charakterizovat někdo jiný. Protože já můžu třeba říct, že jsem nesmírně hodný, vstřícný… Já nevím, co bych ti řekl. Je to těžké… Tam si něco vymysli (smích)!“
Jaký sport je Váš nejoblíbenější? „No, tak já jsem dělal gymnastiku, tu jsem dělal spoustu let, asi od sedmé třídy. Dělal jsem ji i na výšce, do čtvrtého ročníku. A tady jsem chvíli hrál volejbal. Takže nejoblíbenější je gymnastika.“
Fandil jste hokejistům na letošním MS? „To víš, že jo. Fandil! V podstatě, když fandím sportům, třeba fotbalu, tak nemám svůj oblíbený mančaft. Takže teďka fandím většinou Plzni. Jinak jsem nacionalista, takže vždycky fandím Čechům!“
Přidal byste více hodin tělocviku? „Je to relativní, možná, že by ty hodiny tělocviku měly být volitelné. Protože lidi, co k tomu nemají vztah, tak se budou vždycky trápit. Když to tak vezmeš, každý kantor by přidal více svých hodin. Takže tělocvik bych nechal na těch, co je to baví. Ale určitě, kdyby to šlo, přidal bych víc hodin, pohyb je v dnešní době důležitý. Tělocvik musí děcka hlavně bavit!“
A na závěr, jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? „Pravidelně jezdím do Krásných Louček na svíčkovou, vždycky přijdu, vezmu si jídelní lístek a vždycky si dám svíčkovou.“ Děkuji za rozhovor.
Sebastian Schupke, 2. B
8
Najdi 7 rozdílů:
Z. Dvořáková, prima
Řešení z minulého čísla:
9
Krátké ohlédnutí Zvoní. Je středa 27. dubna. Právě začíná velká přestávka a spolu s ní v aule školy Burza šperků z korálků. Na chodbě jsou slyšet kroky prvních návštěvníků, přesněji řečeno návštěvnic. Kroky se přibližují a do dveří vchází první a za ní další a další. Postupně obchází tři lavice plné ručně vyráběné bižuterie.
Některé se přišly takzvaně „pokochat“ originálními výrobky svých dvou spolužaček – K. Lyčkové a S. Pospíšilové. Jiné si ale náušnice, náramek či náhrdelník zakoupily. Doufáme, že nelitují a jsou se šperky spokojené. Potěšilo nás, že se kromě nich přišly podívat i členky učitelského sboru.
Zvoní. Je konec velké přestávky a tedy také konec prvního ročníku Burzy šperků. Moc dlouhá sice nebyla, ale i tak se přišlo podívat kolem třiceti návštěvníků. Balíme šperky, odnášíme lavice a doufáme, že se příští rok sejdeme znovu, tentokrát snad ve vyšším počtu jak návštěvníků, tak i prodejců. Kateřina Lyčková, 4. A
10
Tajný kout Střídá se den plytký s nocí bezednou. Však neznamená smrt, že leží tam strom padlý. Kolem rostou kostivaly a žádný není zvadlý. Za hustou stěnou křídlatky řeka tajemně hučí, jako chorál nebeský ptactvo v korunách zvučí. Je to brána do míst mimo náš svět, vchod do dimenze za hranicí všech věd. Malá džungle s divokou zvěří, tři tucty myší, těžko se tomu věří! V noci kvakoš oblohu brázdí, já ve dne sedím tady a přemýšlím nad svou básní. Jen ji dopíšu, vezmu kytaru, sednu na břeh a něco rybám zahraju…
verše i foto: J. Korabečný, sexta
11
OSLAVA DNE DĚTÍ Na poslední dvě hodiny 1. června jsme se těšili. Školní parlament si pro nás - žáky primy a sekundy - v tělocvičně připravil program ke Dni dětí se spoustou zábavy a legrace. Po přivítání jsme dostali kartičky, na které jsme měli sbírat , když se nám podařilo disciplínu splnit. Studenti vyššího gymnázia pro nás vymysleli zajímavé úkoly, např. stavění věže z kostek poslepu, chůze s knihou na hlavě, přenášení lentilek pomocí slámky, přemístění 7 fazolí čínskými hůlkami. Mezi oblíbené atrakce patřilo, i přes časté utírání vybryndané vody, přenášení vody na lžičce. Taky přesunutí sušenky z čela do pusy jen pomocí mimických svalů nebylo lehké, ale veselé. Nakonec jsme byli odměněni nejen lízátkem, ale kluci ještě letadlem, holky hrou a do třídy jsme dostali magnetky a taky chládky - figurky na pomalování. Parlament oslavu vymyslel skvěle a zaslouží si pochvalu. Moc jsme si to užili a byli bychom rádi, kdyby se podobná akce opakovala i v příštím roce. žáci primy
12
PŘI FOTOGRAFOVÁNÍ DNE DĚTÍ VZNIKLA TATO ZAJÍMAVÁ SERIE Dostat sušenku z čela až do úst pouze mimickými svaly opravdu nebylo jednoduché, ale někteří žáci při této disciplíně dokázali ještě víc. Obdivuhodné!
foto M. Bachanová 13
14
Denisa Daříčková, kvarta
15
