Gymploviny 4. číslo
časopis Studentské rady
listopad 2011 cena: 5 Kč
Schůzka studentských rad
Rozhovory: s Mgr. L. Kutálkem s předsedou školské rady Šéfredaktor MF na gymnáziu
Práce našich žáků Mikuláš
Anglický kroužek 1
Což takhle dát si knihu? Znáte Petru Braunovou? Žáci sekundy se s ní seznámili 7. 12. během besedy v Městské knihovně. Paní Petra Braunová ukázala, že napsat knihu a vydat ji, je sice nelehký, ale splnitelný úkol, pokud máte nápad a jdete za jeho uskutečněním. Její motivací byl vlastní syn, kterému se strašně nechtělo do školy, a tak začala o takovém klukovi psát a zároveň mu jeho příběhy předčítala. Na nápad s vydáním ji přivedla kamarádka, která měla se svou dcerou podobný problém, kniha se jí líbila a hlavně pomohla odstranit nechuť ke škole její dceři. Ve svých knihách se zabývá různými tématy, jimiž se snaží zachytit nejen dětský svět fantazie, ale i problémy teanegerů se školou, láskou, kamarády, rodiči i tělesným handicapem. Píše nejen pro děti, mládež, ale i dospělé. Paní Braunová dokázala svým poutavým přednesem okamžitě vykouzlit příběh, který zaujal všechny přítomné, a mnozí už věděli, jakou knížku koupí svému sourozenci nebo si budou sami přát. „Myslel jsem si, že paní Braunová píše jen pro mrňata, ale má hodně knížek i pro nás. Velmi se mi líbila Ema a kouzelná kniha. Chtěl bych ji dostat pod stromeček. Zaujala mě i kniha Pozorovatelka, kterou psala s dívkou, co je na vozíčku. Ta jí to také diktovala. Velmi neobvyklá je i knížka Nejhorší den třeťáka Filipa, která zachycuje, co se dělo, když Filip zavinil dopravní nehodu.“ K. Jedelský Besedu žáci sekundy zpracovali projektovou metodou a vystavili ve své třídě. Přijďte se na jejich projekty podívat.
M. Bachanová 2
Anketa Přejete si, aby ve škole nade dveřmi viselo jmelí? Pokud se podle vánoční tradice pod zavěšeným jmelím potkají dva lidé (raději odlišného pohlaví), měli by se políbit. Jan Ručka, 17 „Jedno jmelí je podle mě málo, navěšejte sem rovnou celý trs!“
Jiří Glatter, 17 „Já jsem rozhodně pro, rovnou si mě tam napiš! Bude to brutální!“
Terka Onderková, 18 „Jsem rozhodně pro! Může to být příjemné zpestření každodenní rutiny, hlavně bude zajímavé, pokud se pod tímto jmelím potkají dva učitelé.“
Jakub strýček, 18 „Raději sem dejte osiku, proti upírům! Jeden nikdy neví.“
Jan Minarčík, 17 „Já souhlasím a mám pro to své tajné důvody…“
J. Korabečný, 07 3
Rozhovor s Mgr. Lubomírem Kutálkem Jak dlouho učíte na škole? Čtyři roky. Líbí se Vám na gymnáziu? Ano, hodně moc. Jakou třídu máte nejraději? Neřeknu, ale je hodná a pracovitá. Jaké jídlo máte rád? Šopský salát Co večeříte na Vánoce? Kapra s bramborovým salátem a cukroví. Jaký sport máte nejraději? Všechny mě baví, ale teď se hlavně zabývám „parašutingem“. Kolik máte seskoků? Nevím přesně, něco kolem 330. Jaký je to pocit? Nepřekonatelný, plný adrenalinu. Potřebujete k životu adrenalin? Určitě ano. Jaké sporty jste dělal, když jste studoval na gymnáziu? Devět roků jsem dělal karate, ale taky jsem chodil do volejbalu a na hokej. Těšíte se na červen do Chorvatska? Ano těším, hlavně na sluníčko a teplo.
Š. Kopecký, 07 4
Aj, Vánoce nastaly. . . Takto začíná jedna staročeská vánoční koleda. Jestliže ji náhodou mezi jinými koledami někde v obchodě zaslechnete (jakkoli je to nepravděpodobné), nejspíš si jí okamžitě všimnete. Předně vás na ní zarazí to, že vůbec nezní jako všechny koledy, které s takovým dojetím slýcháte ve všech shopping-centrech už od konce října. Hudebníci si všimnou, že v ní nehrají žádné bicí, žádný elektrický klavír a že není nazpívaná moderní popovou zpěvačkou. Zarazíte se. Co to? Co má tedy nás, posluchače, v této prosté a nemoderní písni oslovit? Po chvilce přemýšlení pochopíme. No jistě, má to být text! Dobrá tedy, než koledu úplně zatratíme, zkusíme se zamyslet nad textem. Ale ne nad celým, na to přece nemáme ani čas, ani chuť. A všechno podstatné je v každé kloudné písni beztak obsaženo už v prvním verši. Takže tedy: Aj, Vánoce nastaly... Okamžitě si představíme staročeského chasníka (ideálně v lidovém kroji), kterak se drží za hlavu a lamentuje: Ajajaj, Vánoce nastaly. Nešťastného ladovského chalupníka nám nemůže nebýt líto. Chudák. Co měl ten ubožák z nejkrásnějších svátků v roce? Celý rok dřel jak kůň a pak se o Vánocích ani nemohl rozvalit u televize. Jeho maličká chaloupka zapadala sněhem a on strávil svátky v naprosté izolaci pouze v přítomnosti své rodiny. Skutečně, museli bychom být z kamene, abychom s ním nesoucítili. A co teprve dárky, ty jsou přece podstatou Vánoc! Ten nebohý muž nedostával (skutečně srdceryvná představa) do své domovní schránky už od září vánočně vyzdobené katalogy. Nemohl tudíž využívat vůbec žádných hromadných slev, žádných akcí, speciálních ultra super mega slev ani nejlepších nabídek ve městě! A o povánočních výprodejích ani nemluvě. Tento nešťastník dokonce nemohl s láskou vybírat pro své ratolesti bezpočet drahých dárků, aby je potom nakupil pod stromkem, ba nemohl si na ně ani půjčit s tím nejvýhodnějším úrokem. Neměl možnost sledovat, jak hromada darů pod stromečkem každý rok vůčihledně roste, stejně jako dětské seznamy darů (adresované Ježíškovi), které jí předcházejí. Nikdy nepoznal, jaké to je, když vám domek blikající zářivými barvami tisíců žároviček závidí celá čtvrť. Ach, jak „trudný“ musel být jeho osud ... Po minutě ticha, věnované památce neznámého bědujícího ladovského chalupníka, se vrháme do předvánočních nákupů s o to větší vervou. Porozuměli jsme, tato koleda nám má připomenout, jak smutné a nudné musely být tehdy Vánoce. Ještě, že žijeme teď a tady, oddechneme si. Lidstvo udělalo (alespoň co se Vánoc týče) opravdu veliký pokrok. Když o mnoho hodin později obtíženi spoustou tašek obchodní dům opouštíme, na neznámého chalupníka, jeho tiché Vánoce a divnou koledu jsme už téměř zapomněli. A poslední zbytky vzpomínek spolehlivě přehlušíme jednou z moderních koled opět se linoucích z reproduktorů. S bicími, casiem, populárním zpěvákem a bezduchým, kýčovitým textem. No řekněte, kdo by nebyl dojat takovou vánoční pohodou? Takovéhle Vánoce přece milujeme všichni, ne? A namítá-li někdo v této chvíli, že slůvko „Aj“ má víc významů, že je třeba vybrat správný význam podle kontextu celé písně a že má písnička nakonec úplně jiné vyznění, je to rejpal, nepřítel Vánoc a vůbec. Tento ať se jde bodnout a neotravuje nám naše poklidné svátky, protože my musíme ještě nakoupit 3 649 123 dárků, napéct 4,5 tuny cukroví a natisknout 428 621 přáníček. B. Repková, 07 5
Anketa Chcete rádiové vysílání o přestávkách jako vánoční dárek studentům?
Jiří Korabečný, 18let Myslím si, že bychom se nikdy neshodli na tom, jakou hudbu pouštět. Kdyby se ale dal dohromady nějaký mix, do kterého přispěje každý student svou oblíbenou písničkou, tak bych s tím souhlasil a chodil bych do školy častěji, abych svou píseň neprošvihl.
Jiří Glatter, 17let Bylo by to celkem super, ale záleží na tom, jestli se objeví někdo, kdo to zorganizuje a bude udržovat v chodu. Tady to nejspíš „krachne“, protože se na to každý vykašle. Přece nebude o přestávce šaškovat někde za mikrákem. Kdyby se ale někdo takový opravdu našel, tak nejsem rozhodně proti. Teda pokud nebudou pouštět Rytmuse nebo takový podobný nesmysly.
Kristýna Urubová, 15 let Jsem určitě pro. Bylo by to hezké zpestření přestávek na naší škole. Nejlepší by bylo, kdyby studenti napsali seznam písniček a tyto písničky by se pouštěly postupně. J. Minarčík, 07
6
Vzpomínka na nástrahy loňské zimy Boty nazuty, šála zavázána a čepice nasazena. Otevřu dveře a vtom na tváři cítím studený zimní větřík a za krkem zastudí pár sněhových vloček. Cesta ubíhá příjemně až do té doby, než mi pod mou gumovou podrážkou začne křupat sníh ze sousedovy neuklizené cesty. Chápu, že uklízet sníh může být pro starší lidi problém, ale dělat by to měl každý, jelikož opravdu není příjemné, když šlápnu do půl metru vysoké závěje a mou nohu hned zalije pocit, jako když vkročím do studené vody. O kalhotách ani nemluvě, jelikož pocit, když je má nohavice mokrá a za chvíli se z ní stane pořádný rampouch, je k nezaplacení. Silnice se mi zdá jako schůdnější řešení. Po krátkém okamžiku zjistím, že jsem se dostal z louže pod okap. Sice už jsem sešel z neuklizeného chodníku, ale sníh na silnici vlivem zvýšeného tlaku způsobeného projetím aut a soli prostě změnil teplotu tání a klidně si roztál i v teplotách pod 0°C. Zpětným tuhnutím se za pár okamžiku mění zpátky. Ale ne na sníh, to by si nedovolil, ale přímo na náledí, na kterém to klouže ostošest. Nádhera! Nohy podkluzují jedna báseň. Jeden pád, druhý a zanedlouho i třetí. Po chvíli už na sobě cítím práci pánů silničářů. Jedoucí auto mě právě ohodilo tzv. lidově zvanou ''břečkou''. Promočen od hlavy k patě pokračuji dál v strastiplné zimní cestě. Naštěstí se blíže centru technické služby snaží, aby město vypadalo uklizeně, a proto už je cesta pohodová. Vyčerpán, promočený, zmrzlý až na kost jsem konečně v cíli. Škola otevírá svou náruč a já vejdu do tepla a sucha. Po krátkodobém pocitu štěstí ze mě vyprchá i to. Po skončení vyučování totiž musím tuto cestu podniknout znovu. Ovšem, pokud nasněží. Zatím jsem si užíval suché silnice, boty i kalhoty. Budou letos bílé Vánoce?
J. Volný, 07 7
8
Bella (recenze) Film Bella mexického režiséra Alejandra Gomeze Monteverdeho získal celkem sedm ocenění. Jedním z nich je například „People's Choice Award,“ které obdržel v roce 2006 na filmovém festivalu v Torontu. Ze začátku vše napovídá tomu, že se díváte na jeden z klasických romantických filmů. Hlavním motivem je však přátelství Josého a Niny. José je natolik ovlivněn svou minulostí, že dokáže vnímat potřeby ostatních a nemyslet jen na sebe. Nina se ocitá v nelehké životní situaci a José jí podává pomocnou ruku. Nemyslete ale hned na svatbu a „žili šťastně až do smrti“. Tenhle film má rozhodně úplně jiné hodnoty, než jaké z amerických filmů známe. Mezi ně patří především lidský život a rodina. Josého rodiče Ninu s láskou přijmou a to ji přiměje přemýšlet. Zná totiž jen rodinu neúplnou a rozvrácenou. Díky Josého podpoře dokáže nešťastná Nina udělat správné rozhodnutí, kterého později nebude litovat. Film zahrnuje velice poutavé scény, u kterých zaručeně budete potřebovat nejeden kapesník. Mnohé situace vás nutí ztotožnit se s hlavním hrdinou. Pocity lítosti, smutku, zlosti i radosti prožijete spolu s Ninou a Josém od začátku do konce. Hudební pozadí, ačkoliv se ve filmu neobjevuje často, pěkně podbarvuje dané situace. Příběh mě natolik vtáhl do děje, že nejsem schopna objektivně hodnotit hrdiny po herecké stránce. Film byl uveden do kin na Slovensku v březnu letošního roku, v České republice se na programu kin zatím vůbec neobjevil. To je podle mého názoru škoda. Co vás totiž u tohoto filmu nenechá v klidu a zajisté vás napadne, je otázka: „Co je vlastně v životě důležité?“ Věřím, že tento film ve vás zanechá určitě nemálo dojmů. Mé hodnocení: 10/10 bodů
B. Pavlíková, 07 9
Kalendář čekání Je pátého prosince. Při každodenní cestě do školy jsem narazil na pohozený adventní kalendář. Nějaký nedočkavec asi odolal pokušení, nebo si někdo chtěl ulevit od předvánočního stresu? Byl to klasický kalendář v papírovém obalu, plný čokolád stejného tvaru i chutě. Vždy se po protržení perforovaného obrázku otočil směrem dolů a rukou se vyklepaly pamlsky. Neznám však nikoho, komu by tento kalendář vydržel všech dvacet čtyři dní. Můj kalendář z dětství mi však vydržel vždy až do Štědrého dne. Pokaždé v něm totiž bylo něco jiného, a proto mě neomrzel jako ten, v němž najdu pouze pořád tu samou čokoládu. Visel na zdi v kuchyni a den co den se zmenšoval. Ráno jsem i dobrovolně vstal z postele, abych si mohl pochutnat. Dnes už nepotřebuji, aby mi kalendář připomínal, že za čtrnáct dnů jsou Vánoce a já stále nemám dárky. Už nejsem malé dítě, které netrpělivě očekává Vánoce. Abych se vyhnul stresu, sladkosti si raději koupím. Proč si vůbec pořizujeme adventní kalendář? Je tolik událostí, které netrpělivě očekáváme. Navrhuji proto kalendář sladkostí, který by odpočítával dny do narozenin nebo do konce školního roku. Je přece příjemné si čekání jakkoliv zpestřit. A nemusí to být jen v prosinci.
P. Gelnar, O7 10
ROZHOVOR S ING. IVO SOSÝNEM Ahoj tati, můžu se Tě zeptat na pár otázek? Ano, pokud budou inteligentní. V jakém oboru jsi zaměstnán? Jsem informatik, správce počítačové sítě na Městském úřadě Krnov. Dozvěděl jsem se, že jsi ve školské radě. Ano, jsem předseda školské rady. Jak dlouho již jsi v této funkci? Funkci předsedy vykonávám již dvě funkční období. Co obnáší tato funkce? Předseda školské rady je jeden ze šesti volených zástupců. Dva zástupce volí rodiče a zletilí studenti, dva zástupce dosazuje Krajský úřad a dva pedagogický sbor školy. Předseda koordinuje činnost školské rady, komunikuje s vedením školy a realizuje požadavky vznesené vůči školské radě v souladu s jednacím řádem. Co má školská rada za úkol? Školská rada má za úkol zastupovat zájmy rodičů a studentů na jedné straně, požadavky podnikatelů a vysokých škol na straně druhé a na straně třetí zastupovat zájmy pedagogického sboru vůči škole. Hlavním úkolem je dohlížet na kvalitu výuky a školy obecně. Školská rada může vznášet požadavky na vedení školy jak ve věci vybavení školy, tak školských výukových plánů a směřování školy. Máš ze svého pohledu pocit, že je školská rada užitečná? Ano, je to kontrolní orgán, jehož potenciál jsme zatím plně nevyužili. Co máš na mysli plným potenciálem? Přijít s větší iniciativou co se týká podpory školy v praktických otázkách a v otázce skladby výuky. Jaká závažná rozhodnutí musela škola za dobu tvého předsednictví přijmout? Například hned při prvním sezení školské rady jsme řešili otázku podpory studentů, kteří se nedostanou na vysokou školu. S tímto námětem přišli místní podnikatelé, kteří nabídli odbornou praxi v průběhu studia ve svých firmách. S jakými otázkami se rada běžně potýká? Schvalování vzdělávacího školského plánu, projednávání výročních zpráv školy a projednávání připomínek a návrhů veřejnosti. Děkuji za rozhovor. D. Sosýn, 07
11
Odhalení novinářského zákulisí Zpestřením sychravých podzimních dnů na našem gymnáziu byla pro studenty 3. B a septimy beseda s šéfeditorem MF Dnes Tomášem Vocelkou, která proběhla 5. prosince pátou vyučovací hodinu v aule školy. Gymnázium v Krnově se již třetím rokem účastní projektu Studenti čtou a píší noviny v rámci MF Dnes. Cílem tohoto projektu je seznámení a práce žáků s tiskem a také projevení vlastního slohového talentu psaním prací na dané téma. Pro několik studentů bylo nejlepším oceněním vytištění jejich textu v novinách. Texty žáků našeho gymnázia najdete také na internetových stránkách MF Dnes. Studenti měli možnost seznámit se s prací novináře a dozvěděli se spoustu zajímavostí, o kterých mnozí neměli ani ponětí. Studenti celou hodinu se zájmem poslouchali poutavý projev pana Vocelky, který popisoval klady i zápory svého povolání. Přednášku obohatil názornými materiály z procesu výroby novin. Většinu posluchačů šokoval fakt, že ne každý kraj má stejné vydání novin. Může se tedy stát, že si během jednoho dne koupíte dva rozdílné výtisky. Reakce studentů byly většinou pozitivní. „Beseda se mi velmi líbila. Nevěřila jsem, že práce novináře může být tak náročná,“ uvádí jedna ze zúčastněných studentek a zároveň dodává, že by uvítala více podobných akcí na škole. Studenti také ocenili cenné rady do budoucna při prosazování se ve své vysněné profesi. Ačkoliv se zpočátku zdál den šéfeditora velmi pohodový, zas taková procházka růžovým sadem to určitě není. Práce v pozdních nočních hodinách se jistě časem projeví na zdraví i vzhledu člověka. Děkujeme panu Vocelkovi za velmi povedenou besedu a těšíme se na další podobnou akci na naší škole.
M. Kleinová, 07
12
Scéna je vaše! „Tak co, děcka? Máte nervy?“ pronáším při vstupu do auly krnovského gymnázia. Ozvalo se sborové: „Vůbec!“ Dnes, 24. listopadu 2011 je Den díkůvzdání, proto si kroužek anglického divadla v čele s Betkou Pavlíkovou připravil představení. „Nápad se zrodil předloni na hudebním táboře, kde jsem se účastnila podobné akce,“ doplňuje poněkud nervózní Betka. Hra, kterou nám zahrají, má příznačný název: „Thanksgiving day“. Usedám tedy na židli a jako jeden z pěti pomocníků začínám monitorovat situaci. Hlavní aktéři - několik studentů primy, sekundy a tercie poctivě pilují texty. Nevypadají vůbec nervózně, ačkoliv se jim blíží velká premiéra. Začínáme připravovat rekvizity. „Hlavní je stůl, protože podstatná část děje se bude odehrávat u večeře,“ říká režisérka. Zanedlouho se rozbíhá poslední zkouška. Žáci odříkávají své naučené texty s nadšením a pořádnou dávkou herectví. „Výborně! Jste úžasní! Všechno bez chyby!“ tleská Betka s velkým úsměvem na tváři. Je půl dvanácté a za dveřmi se ozývá hluk. „Á, diváci už jsou tady,“ říká pomocnice Monika, která si zahraje roli babičky. Její kolegyně Lucka jde otevřít. Dovnitř doslova jako velká voda vtrhne asi 80 žáků nižšího gymnázia. Dodnes nechápu, jak se tak úzkými dveřmi mohlo procpat takové množství během 30 vteřin. Diváci oplývají velmi dobrou náladou. Jak jsem se dozvěděl od jednoho z nich, odpadla jim biologie. Režisérka Betka pobíhá a rychle dolaďuje poslední detaily. Malí herci vystrkují zpoza opony hlavy, aby zjistili velikost obecenstva. „Ježiš, tam je lidí,“ šeptá Leo, který bude hrát nádivku. Představení začíná. Betka vítá děti krátkým proslovem, poté Monika dává žákům otázky, samozřejmě v angličtině, aby je naladila na anglickou notu. Za každou správnou odpověď je Lucka obdarovává sladkostmi. Po poslední otázce se ozve: „Stage is yours!“ (Scéna je vaše.) Divadlo začíná. Hra má poměrně jednoduchý děj, aby mladší studenti pochopili význam všech anglických slov. První část se odehrává v lednici, kde debatují krocan, nádivka, bramborová kaše a dýňový koláč. Hádají se, kdo z nich chutná lépe. Diváci vypadají absurdní debatou jídla pobaveni. Opona se zavře, hra přechází do další etapy. Druhá část se probíhá u stolu. Rodina večeří u prarodičů při příležitosti Dne díkůvzdání. Babička je asi o hlavu větší než zbytek aktérů, protože z důvodu nedostatku herců byla do její role obsazena sedmnáctiletá Monika. Nic dalšího by na této večeři nebylo zvláštního, pokud by rodina nejedla potravu, která ještě nedávno debatovala v lednici. Ve třetí části, která probíhá opět v lednici, dochází k vyřešení sporu. Všichni chutnají stejně dobře. Rozepře má tedy šťastný konec. Opona se zavírá, je slyšet pouze dusot nohou za ní. Za několik vteřin se opět otevírá, herci stojí seřazeni vedle sebe s oprávněným úsměvem na tváři. Ozývá se hlasitý potlesk, který nemá konce. Spokojená režisérka hodnotí představení s nadšením. „Nečekala jsem, že to bude mít takový úspěch, mám velkou radost!“ T. Kotrla, 07 13
Šéfeditor Mladé fronty navštívil naše gymnázium Je pondělí. Hodiny za chvíli budou odbíjet poledne. Na Gymnáziu v Krnově se opět po roce koná přednáška šéfeditora Mladé fronty Dnes, pana Tomáše Vocelky. Někdejší student krnovského gymnázia má nám, budoucím studentům vysokých škol, povyprávět to nejdůležitější, co se týká novinářské práce. Já i spolužáci se očividně těšíme. Možná také proto, že dáváme přednost čemukoliv, co se bude jen trochu vymykat věčnému stereotypu. Toho jsme si dnes užili víc než dost. U mě však převládá zvědavost. Osobně si totiž nedokáži představit, jak to v novinové redakci chodí. Po vstupu do školní auly, kde se přednáška koná, vidím sice dobře stavěného, ale na první pohled přepracovaného pána. Má prošedivělé vlasy a velké kruhy pod unavenýma očima. Na první pohled bych mu hádal lehce pod padesát let. S kamarády si stejně jako ostatní spolužáci sedáme jako vždy co nejdál od centra dění. Děláme to snad ze zvyku nebo nějakého strachu o možné zapojení do děje. Pan Vocelka se nám nejprve svým hlubokým, zpočátku lehce nesrozumitelným hlasem představuje. Nabádá nás, abychom se přihlásili, pokud nebudeme něčemu rozumět. Odůvodňuje to tím, že při své práci není zvyklý promlouvat k velké skupině lidí. Postupem času mu to však jde lépe a lépe. Začíná popisem svého všedního dne. Ten nám pan Vocelka začíná líčit s mírně škodolibým úsměvem. Podle svých slov si totiž může dovolit vstávat až okolo deváté hodiny ranní. Optimisticky pokračuje i v popisu svého obvyklého dopoledne. Porada sem, porada tam a jde se na oběd, kde může strávit až dvě hodiny. To by nemuselo být špatné, říkám si. Po nepodstatném popisu své kolegyně se aulou rozléhá smích publika, což se během jeho vyprávění několikrát opakuje. Jak už jsem však před přednáškou tušil, nejtěžší práce a největší stres čeká redaktory v odpoledních a večerních hodinách. To nám šéfeditor Mladé fronty, jehož náplní práce je grafické sestavování novinových stránek a kontrola jejich obsahu, vzápětí potvrzuje. Poté nám pan Vocelka začíná líčit všední odpoledne. Nejprve proces, kterým se informace do novin přes různé předplacené agentury dostávají. Pokračuje samotným psaním jednotlivých článků a stresem redaktorů. Ti občas musejí svůj článek i pětkrát přepsat. Rozhodující slovo má totiž vždy šéfeditor. Pokud se mu článek nezamlouvá, nemá v tisku co pohledávat. Redaktorská práce rozhodně není nic pro choleriky. V této pasáži si stejně jako většina posluchačů uvědomuji, že novinařina by nebyla nic pro mne. Pan Vocelka může být a možná i je pro svou náročnost častým terčem pomluv svých podřízených. Ke konci svého monologu nám odtajňuje, kdy jsou noviny odesílány do tiskárny. Mírný rozruch v hledišti vyvolává informace o tom, jak aktuální informace se dostávají do různých krajů v České republice. Přednáškám na Vysočině by se měl raději vyhnout obloukem. Právě tam jdou zprávy nejstarší. V průběhu svého vyprávění nám také názorně ukazuje podobu novin v průběhu dne. Pro lepší představu nechává obecenstvem kolovat různé dokumenty. V závěru besedy přichází čas na dotazy. Po chvíli trapného ticha se jeden ze spolužáků přece jenom odváží. Přihlásí se a ptá se pana Vocelky na jeho novinářskou kariéru. Pan šéfeditor tedy začíná brouzdat svými dosavadními pracovními posty. Přes fotografa v rodném Krnově, první úspěchy na Opavsku až po angažmá v jedněch z nejznámějších novin v republice. Poslední a nejzajímavější dotaz se týká jeho platu. Pan Vocelka otázku příjímá s úsměvem. Zřejmě ji očekával. Průměrný novinářský plat poté odhaduje na částku okolo třiceti tisíc korun. Ten svůj přirozeně odhalit nechce, dodává však, že si žije dobře. Poslední dotaz již narušuje zvonění. Pan Vocelka děkuje za pozornost, dostává od paní profesorky bonboniéru a beseda končí.
V. Křivák, 07
14
Internet – fenomén dnešních dnů Fenomén – co je to vlastně za slovo? Totální euforie z něčeho nového pohlcující všechny kolem? Chcete si o internetu něco zjistit? Běžte na internet. Najdete zde vše. Od novin přes filmy, obchody, až po kamarády i nepřátele. Nabízí vám celý svět jako na dlani. Jakožto studenti se s internetem chtě nechtě setkáváme každý den. Slovo internet se stalo nedílnou součástí našeho života, láká nás, pohlcuje a manipuluje s námi. Internet má své světlé a podotýkám i opravdu temné stránky. Je zde nespočet informací o čemkoliv, na co si jen vzpomenete. Můžete si zde nakoupit hromadu věcí a to jen za cenu pár kliknutí a pár korun. Žádné čekání ve frontě ve velkoobchodech. Žádné rvačky o poslední kousky zboží. Vše z pohodlí domova za pár vteřin. Jen si vybrat. Internet je taky útočištěm pro mnohé z nás ve chvílích nudy nebo jen, když je venku ošklivo. Pokud nemáte dost iniciativních kamarádů nebo nejste dosti iniciativní vy sami a nedokážete se zabavit jinak, účinkuje na vás internet jako černá díra, která vás vtáhne a jen těžko pustí ven. Internet je plný zábavy dostupné pro každého jeho návštěvníka. Při prvním kontaktu stačí pár minut, ale když začnete odhalovat jeho skrytá zákoutí a zajímavosti opravdu zbytečné pro váš život, nestačí i dlouhé hodiny. Hrajete hry, koukáte na videa, smějete se zábavným obrázkům po většinu dne a vaše tělo zatím uhnívá v křesle zaživa. To je ovšem jedno z rizik, které internet přináší. S příchodem sociálních sítí se větším problémem stalo soukromí. Respektive vaše soukromí už neexistuje. Většina lidí ho ochotně sdílí se všemi svými kamarády, pseudokamarády i lidmi, kteří se za ně vydávají. Toho často zneužívají finanční podvodníci, násilníci, pedofilové a další takováto individua s nečistou myslí. Dejte si pozor! Já osobně jsem se s internetem setkal již v raném věku na základní škole, kdy jsem ho vnímal jen jako zdroj zábavy jednou týdně v počítačovém kroužku. V době mé základní školy měl počítač jen někdo. Snad, dle mého hrubého odhadu, jen každá pátá domácnost. Tehdy jsem s ním žádný problém neměl, ale jakmile se počítač objevil v mém pokoji, začala mánie. Každý den, každou hodinu, minutu bych nejraději trávil na internetu a hrál si nehledě na čas, který jsem měl věnovat jiným důležitým věcem. Avšak jednoho dne se ve mně ozval rozum a řekl jsem si dost. Zatím se držím a dopřávám si jen velmi omezené dávky, ale jsou i slabší chvilky, kdy se neumím ovládnout. Internet není jen droga, ale mor, který postupem času pohltí všechny. Léčbou je jedině vaše silná vůle. M. Pavlík, 07 15
První setkání předsedů studentských samospráv 20. listopadu se na ostravské Nové radnici konalo historicky první setkání předsedů studentských samospráv českých gymnázií. Dostat se na radnici nebyl problém, jelikož její věž je poměrně vysoká, a navíc se v Ostravě trochu vyznám. Prezence začínala v 11 hodin, a to už jsem byl na místě. Bylo tu vše poněkud nezvyklé, protože toto město znám velice živé, ale dnes jenom pár lidí a málo aut. Vysvětlení mi předložil můj kolega Richard Vereš, předseda Studentského senátu, který akci organizoval spolu se slečnou Michaelou Rotterovou, předsedkyní Studentské rady Gymnázia Jeseník. Prý vše vězí v tom, že je neděle. Ostraváci jsou v neděli doma, protože byli celou noc (vlastně i ráno) na „Stodolní“ a vůbec všude, kde se něco dělo. Hlavním cílem setkání bylo sdružit jednotlivé studentské samosprávy, které by mezi sebou komunikovaly, vyměňovaly si názory, zkušenosti a řešily různé problémy. Neprodleně jsme začali jednat. Účast byla poměrně nízká, sešlo se nás 15 z 9 gymnázií z Prahy, Ostravy, Uničova, Jeseníku, Havířova a Krnova. Doufám, že s dalšími schůzemi bude účastníků přibývat. Na programu byla prezentace jednotlivých samospráv, kde jsem samozřejmě představil naši školu a činnost rady. Doslechl jsem se, že má prezentace byla na velice dobré úrovni. Dále se hovořilo o projektu meziškolního média a spolupráci v oblasti kultury. V programu nesměla hlavně chybět přestávka, protože diskuze na nepřeberná témata byla velmi vyčerpávající. Nikdo si ale nedal pokoj ani o této pauze. Předsedové posílení kávou z automatu dychtivě debatovali nad možným i nemožným. Po coffee breaku se opět jednalo. Úsměvné bylo, že předsedové se občas překřikovali. To jsem s kolegou Verešem ohodnotil slovy: „Oni nejsou zvyklí se hlásit, mají vysoké funkce!“ Postupem času začalo být osazenstvo zasedací místnosti č. 304 unaveno a přistoupilo k volné debatě. Setkání skončilo asi v 17 hodin. Vyplynulo z něj, že zájem o sdružení samospráv existuje, proto jsme se rozhodli, že založíme organizaci, která bude sdružovat již zmiňované studentské samosprávy. Vzniknou webové stránky, na kterých by se měl objevit společný magazín v elektronické podobě. Součástí setkání by byly i kulturní akce pravděpodobně divadelního charakteru. Tak by mohla spolupráce předsedů přerůst v prezentace a setkávání studentů jednotlivých škol. Z tohoto setkání jsem si přivezl mnoho inspirace. Nejvíce se mi líbilo „právo veta“, kterým disponuje pan ředitel na Uničovském gymnáziu. Jedná se nejspíše o suspenzivní veto, které ztrácí svou platnost poté, co jsou splněny přesně definované podmínky. Věřím, že sdružování má smysl a jako předseda Studentské rady Gymnázia Krnov se budu i nadále účastnit dalších setkání. Bylo to opravdu fajn. Sebastian Schupke, předseda Studentské rady 16
Mikuláš Biskup Mikuláš se narodil v Pataře kolem roku 250. Pocházel z rodiny bohatých křesťanů. Po smrti svých rodičů rozdal velkou část svého majetku chudým a potřebným lidem. Poté se vydal na pouť do Palestiny. V maloasijském městě Myra zemřel touto dobou biskup a novým biskupem se měl stát ten, kdo vejde následujícího rána jako první do chrámu. Tím byl sv. Mikuláš. Jako biskub zemřel kolem roku 345. Je patronem námořníků, rybářů, převozníků a hlavně dětí. V předvečer 5. prosince Mikuláš obdarovává společně s andělem a čerty děti.
Na našem gymnáziu Studentská rada zorganizovala tuto akci již podruhé. Tento rok měly zájem o návštěvu a nadílku jen třídy nižšího gymnázia a to prima, sekunda a tercie. Stejně jako minulý rok si třídy připravily krátký program, za který byly odměněny.
17
Nejoriginálnější program měla prima, která do svého vystoupení zapojila i kytaru.
Žáci sekundy zarecitovali pár básniček a tercie zazpívala.
18
Za celou Studentskou radu bych chtěla poděkovat paní Jedelské, která upekla výborné perníčky. Náš dík patří také panu Jedelskému, který nám zapůjčil kostýmy.
P. Mikolášková, 03
Všem čtenářům časopisu Gymploviny přejeme krásné a šťastné Vánoce. redakční rada Gymploviny, časopis StRGK Čtvrté číslo 1. ročníku vyšlo 14. listopadu 2012. Připravila redakční rada ve složení: Linda Petrová, Pavla Mikolášková, Zuzana Dvořáková, Dan Weiss, Marcela Bachanová a studenti septimy. Náklad 60 kusů.
19
