Jedna
G
undar Bijec, kapitán a kormidelník skandijské lodi Vlčí mrak, sklíãenû pfieÏvykoval tuh˘ kus uzeného hovûzího. MuÏi z jeho posádky se choulili pod jednoduch˘mi pfiístfie‰ky mezi stromy, ti‰e rozprávûli, jedli a pokou‰eli se zahfiát u mal˘ch ãadiv˘ch ohníãkÛ, které se jim v tomto poãasí povedlo rozdûlat. Takhle blízko u mofiského bfiehu se sníh v poledne obvykle mûnil ve studenou bfieãku, a jak odpoledne ubíhalo, znovu umrzal. Gundar vûdûl, Ïe posádka spoléhá na nûj, Ïe je z toho dostane. A vûdûl, Ïe jim brzy bude muset fiíct, Ïe pro nû Ïádné fie‰ení nemá. ZÛstali trãet v Araluenu a nemûli Ïádnou nadûji na záchranu. Sedmdesát krokÛ od nûj, naklonûn˘ na bok, leÏel na bfiehu fieky Vlčí mrak. Zku‰ené oko námofiníka i na tu dálku rozeznalo mírné zkroucení v pfiední tfietinû trupu, a ten pohled mohl Gundarovi utrhnout srdce. Pro Skandijce byla jeho loì skoro Ïivou bytostí, pokraãováním jeho samotného, vyjádfiením jeho vlastního bytí. –5–
Teì byla loì zniãená, k˘l nenapravitelnû zlomen˘ a trup zkroucen˘. Nehodila se uÏ k niãemu, snad jen k tomu, aby její dfievo vyuÏili ke stavbû a na otop, protoÏe mrazivé poãasí je dál svíralo studen˘ma rukama. Zatím se dokázal rozebrání lodi vyhnout, ale vûdûl, Ïe uÏ nemÛÏe ãekat dlouho. Budou potfiebovat dfievo, aby si postavili pevnûj‰í chatrãe a aby mûli ãím topit. Ale dokud je‰tû vypadala jako loì, i s tím zpropaden˘m zkroucen˘m trupem, zÛstávalo nûco z jeho p˘chy, Ïe je skirlem, jak Skandijci naz˘vali lodního kapitána. Tahle plavba byla hotové ne‰tûstí od zaãátku aÏ do konce, pfiemítal zachmufienû. Vydali se na nájezd na galické a iberijské pobfieÏní vesnice a pfii tom se drÏeli dál od Araluenu. K nájezdÛm na araluenské pobfieÏí teì docházelo zfiídka, protoÏe skandijsk˘ oberjarl podepsal dohodu s araluensk˘m králem. Nájezdy vlastnû zakázané nemûli, ale oberjarl Erak je neschvaloval a jen hodnû hloup˘ nebo ‰ílenû odváÏn˘ skirl by chtûl ãelit Erakovu zpÛsobu neschvalování. JenomÏe Gundar a jeho posádka byli poslední, kdo se z nájezdní flotily dostali pfies Úzké mofie, takÏe vesnice na‰li buì prázdné – vyplenûné pfiedchozími posádkami –, nebo pfiedem varované a odhodlané vyfiídit si to s osamûl˘mi opoÏdûnci. Do‰lo k tvrd˘m bojÛm a Gundar ztratil nûkolik muÏÛ, ale nic nezískal. Poslední nadûjí nakonec bylo pfiistání na ostrovû nedaleko jihov˘chodního pobfieÏí Araluenu – zoufale potfieboval zásoby, které by jemu i posádce umoÏnily pfieÏít zimu pfii dlouhé zpáteãní cestû na sever. Smutnû se usmál, kdyÏ na to vzpomínal. Jestli celá v˘prava mûla svûtl˘ bod, pak to bylo tohle. Skandijskou –6–
posádku, odhodlanou bojovat a ztratit dal‰í Ïivoty, aby získala jídlo, pfiivítal mlad˘ hraniãáfi – pfiesnû ten, kter˘ pfied nûkolika lety bojoval Erakovi po boku v bitvû proti TemudÏajÛm. Hraniãáfi jim pfiekvapivû nabídl zásoby. Dokonce je pozval na hrad na hostinu s místní smetánkou. Gundar se pfii vzpomínce na ten veãer ‰iroce usmíval, vybavilo se mu, jak vzornû se jeho drsní námofiníci chovali, jak své spolustolovníky zdvofiile Ïádali, aby jim laskavû podali maso, nebo si nechávali dolít jen tro‰iãku piva do dÏbánkÛ. Jinak to byli chlapi zvyklí od plic klít, hol˘ma rukama rvát kusy z kanãí peãenû a obãas si pofiádnû pfiihnout piva rovnou ze soudku. Jejich pokusy zapadnout mezi nóbl spoleãnost budou doma ve Skandii námûtem pro spoustu ohromn˘ch pfiíbûhÛ. SkirlÛv úsmûv povadl. Doma ve Skandii. V tuto chvíli nemûl Ïádnou pfiedstavu, jak se dostanou zpátky do Skandie. Ani jestli se vÛbec vrátí domÛ. Ostrov Seacliff opustili sytí a se zásobami na dlouhou plavbu. Hraniãáfi jim dokonce poskytl malou kofiist z téhle v˘pravy v podobû jednoho otroka. Ten ãlovûk se jmenoval Buttle. John Buttle. Byl to zloãinec – zlodûj a vrah – a kdyby byl zÛstal v Araluenu, mohl hraniãáfii zpÛsobit nepfiíjemnosti. Mladík poÏádal Gundara o laskavost – aby ho vzal s sebou do Skandie jako otroka. Skirl pfiirozenû souhlasil. ·lo o silného, zdravého muÏe, a kdyby se dostali domÛ, vynesl by mu slu‰né peníze. Kdyby se dostali domů. Ale uvidí vÛbec je‰tû nûkdy znovu Hallasholm? Kousek pfied mysem Sentinelem vpluli pfiímo do mohutné boufie a ta je zahnala na jihozápad. –7–
KdyÏ se pfiiblíÏili k araluenskému pobfieÏí, Gundar pfiikázal, aby Buttlovi uvolnili pouta. BlíÏili se k pobfieÏí po závûtrné stranû, z ãehoÏ mají v‰ichni námofiníci hrÛzu, a bylo dost pravdûpodobné, Ïe loì nevydrÏí. Ten ãlovûk by mûl dostat ‰anci, myslel si Gundar. Je‰tû pofiád cítil to divné kfiupnutí, kdyÏ Vlčí mrak narazil do skaliska skrytého pod vodou. Mûl v tu chvíli pocit, jako by se lámala jeho vlastní pátefi, a byl by pfiísahal, Ïe sly‰el, jak loì zmuãenû zasténala. Podle ochablé odezvy na pohyby kormidla, podle zpÛsobu, jak˘m se prohnula ráhna, a podle brázdy mezi vlnami okamÏitû poznal, Ïe se zlomil k˘l. S kaÏdou dal‰í vlnou se rána prohlubovala a bylo jen otázkou ãasu, kdy se loì rozpadne na dva kusy a pÛjde pod vodu. JenÏe Vlčí mrak byl odolná loì a nebyl pfiipraven poloÏit se a zemfiít – teì je‰tû ne. Potom, jako kdyby bohové odmûnili bojovnost zranûné lodi a námahu posádky drcené boufií, spatfiil Gundar ve skalnatém pobfieÏí mezeru, v níÏ se pfied nimi otevíralo ‰iroké ústí fieky. Rychle k nûmu zamífiil a loì se ztûÏka vlekla po vûtru, ale úspû‰nû se dostala do bezpeãn˘ch fiíãních vod. Vyãerpaní veslafii se na lavicích narovnali, ustal vítr i divoké vlny. A právû tehdy se Buttle chopil pfiíleÏitosti. Vytrhl jednomu námofiníkovi z opasku nÛÏ a profiízl mu hrdlo. Dal‰í veslafi se mu v tom snaÏil zabránit, ale nestál dost pevnû a Buttle zabil i jeho. Pak se pfiehoupl pfies hrazení a plaval k druhému bfiehu. Nebylo moÏné ho pronásledovat. Plavat umûlo kupodivu jen málo SkandijcÛ a loì se uÏ skoro potápûla. Gundar ho proklínal, ale musel ho nechat b˘t a soustfiedit se na hledání místa, kde by mohli loì vytáhnout na bfieh. –8–
Za dal‰í zátoãinou objevili úzk˘ pruh kamenitého bfiehu, kter˘ vyhovoval jejich potfiebám, a Gundar na nûj s Vlčím mrakem ‰ikmo najel. Právû tehdy ucítil, Ïe k˘l s koneãnou platností praskl, jako kdyby loì ochránila posádku aÏ do posledního okamÏiku a potom jim pod nohama ti‰e zesnula. Klop˘tali na bfieh a utábofiili se mezi stromy. Gundar usoudil, Ïe udûlají nejlíp, kdyÏ se budou chovat nenápadnû. Bez lodi totiÏ nemûli jak uniknout a on netu‰il, jak by se k nim místní obyvatelé mohli zachovat, ani kolik ozbrojen˘ch muÏÛ by dokázali dát dohromady. Skandijci nikdy pfied bojem necouvali, ale kdyÏ uÏ zÛstali viset v téhle zemi, bylo by hloupé, aby ho pfiivolávali. Jídla mûli dost díky hraniãáfiovi a Gundar potfieboval ãas, aby vymyslel, jak se z téhle bryndy dostat. MoÏná Ïe kdyby se poãasí zlep‰ilo, dokázali by z trámÛ Vlčího mraku postavit malou loì. Povzdechl si. Nebyl si tím zrovna jist˘. Byl kormidelník, ne stavitel lodí. Obhlédl mal˘ tábor. Na kopeãku za pasekou, kde sedûl, pohfibili dva muÏe, které zabil Buttle. Nemohli jim ani dopfiát správnou pohfiební hranici, jak se u SkandijcÛ slu‰elo. Gundar si dával vinu za jejich smrt. Byl to koneckoncÛ právû on, kdo nafiídil, aby zajatci sundali pouta. Potfiásl hlavou a ti‰e si bruãel pod vousy: „Do horoucích pekel s Johnem Buttlem. Mûl jsem ho hodit pfies palubu. I s poutama.“ „Ví‰, já s tebou v podstatû souhlasím,“ pronesl za ním ãísi hlas. Gundar vyskoãil na nohy, prudce se otoãil a ruka mu sjela k d˘ce u boku. –9–
„U Thurakov˘ch rohÛ!“ vykfiikl. „Odkud jsi k ãertu vyskoãil?“ Na kládû nûkolik krokÛ za ním sedûla podivná postava, zahalená do zvlá‰tní, ãernobíle skvrnité plá‰tûnky. Sotva Gundar kletbu vyslovil, ruka s napÛl vytasenou d˘kou zaváhala a oãi se podívaly na zjevení pozornûji. Okolní les byl starobyl˘, temn˘ a stra‰ideln˘. MoÏná se jednalo o ducha nebo o pfiízrak, kter˘ stfieÏil zdej‰í kraj. Vzory na plá‰tûnce jako by se Gundarovi míhaly a promûÀovaly pfied oãima a on zamrkal, aby zaostfiil. Ozvala se mlhavá vzpomínka. Uvûdomil si, Ïe tohle uÏ kdysi vidûl. Gundarovi muÏi sly‰eli, Ïe se nûco dûje, a zaãali se stahovat kolem. Postava v plá‰tûnce a s kapucí na hlavû v‰ak v sobû mûla nûco, co zneklidnilo i je. Gundar si v‰iml, Ïe si hlídají, aby stáli hodn˘ kus za ním, a spoléhají na jeho vedení. Postava se napfiímila a Gundar bezdûãnû ustoupil pÛl kroku vzad. Pak, rozzloben˘ sám na sebe, ráznû udûlal velk˘ krok vpfied. KdyÏ promluvil, znûl jeho hlas pevnû. „Jestli jsi duch,“ fiekl, „nechceme tû urazit. A jestli duch nejsi, fiekni mi, co jsi zaã, nebo se z tebe brzy duch stane.“ Bytost se lehce usmála. „To jsi fiekl hezky, Gundare Bijãe, opravdu moc hezky.“ Gundar cítil, jak mu vstávají vlasy na zátylku. Hlas znûl vcelku pfiátelsky, ale tohle... stvofiení... znalo jeho jméno. Mohlo to znamenat jen jediné, Ïe tu pÛsobí nûjaké nadpfiirozené síly. Postava zvedla ruku a stáhla si kapuci plá‰tûnky z hlavy. „Ale no tak, Gundare, copak mû nepoznává‰?“ zeptala se zvesela. – 10 –
PamûÈ se probudila. Tohle urãitû nebyl nûjak˘ vyzábl˘ duch. Byl to mlad˘ obliãej s krátk˘mi hnûd˘mi vlasy nad hlubok˘ma hnûd˘ma oãima a ‰irok˘m úsmûvem. Povûdom˘ obliãej. A Gundar si rázem vzpomnûl, kde ten podivn˘ mûÀav˘ vzor plá‰tûnky pfiedtím vidûl. „Will Dohoda!“ vyhrkl pfiekvapenû. „Jsi to opravdu ty?“ „Nikdo jin˘,“ odvûtil Will, vykroãil vpfied a napfiáhl ruku v gestu, které v‰ude na svûtû znamená mír a pfiátelské pfiivítání. Gundar ruku uchopil a fiádnû s ní potfiásl – v neposlední fiadû i proto, Ïe s úlevou zjistil, Ïe proti nûmu nestojí nûjak˘ nadpozemsk˘ obyvatel lesa. Sly‰el, jak ãlenové posádky za jeho zády hlasit˘mi v˘kfiiky vítají neãekanou událost. Hádal, Ïe proÏívají stejnou úlevu. Will si je s úsmûvem prohlíÏel. „Vidím nûkteré známé tváfie,“ poznamenal. Jeden ãi dva ze SkandijcÛ ho hlasitû zdravili. Pozornû se na posádku zadíval a pak mírnû svra‰til ãelo. „Nevidím Ulfa Dubotfiase,“ fiekl Gundarovi. Ulf bojoval tehdy v bitvû proti nájezdníkÛm z v˘chodu a jako první poznal Willa na ostrovû Seacliffu. Sedûli spolu pfii té památné hostinû a vzpomínali na bitvu. Will postfiehl, Ïe se Gundarovou tváfií mihl bolestn˘ v˘raz. „ZavraÏdil ho ten had Buttle,“ fiekl. WillÛv úsmûv se vytratil. „To je mi moc líto. Byl to dobr˘ chlap.“ V‰ichni na chvíli ztichli a vzpomínali na padlého druha. Pak Gundar ukázal k tábofii‰ti za sebou. „Dበsi s námi?“ zeptal se. „Díky laskavosti jednoho velice ‰tûdrého ostrova dole na jihu máme tuhé solené hovûzí a skoro ucházející pivo.“ – 11 –
Will se vtipu zasmál a následoval Gundara do malého tábora. KdyÏ procházeli mezi ãleny posádky, nûkolik muÏÛ napfiáhlo ruku a potfiáslo si s Willem pravicí. Pohled na známou tváfi, navíc tváfi hraniãáfie, jim pfiiná‰el nadûji, Ïe se nakonec moÏná najde fie‰ení jejich svízelné situace. Will si sedl na kládu k jednomu z ohÀÛ, pod pfiístfie‰ek vyroben˘ z velké ãtvercové hlavní plachty vlãí lodû. Pfiijal dÏbánek piva a vdûãnû pfiipil na zdraví v‰em kolem. „Tak, Wille Dohodo,“ fiekl Gundar, „co tû sem pfiivádí?“ Will obhlédl krouÏek vousat˘ch drsn˘ch tváfií, které ho obklopovaly. Usmál se na nû. „Hledám bojovníky,“ prohlásil. „Mám v plánu vyloupit jeden hrad a sly‰el jsem, Ïe vy se v tom docela vyznáte.“
– 12 –
