ADMIRÁL GROG. Stručná historie plaveb lodi

Stručná historie plaveb

1/62

ADMIRÁL GROG Stručná historie plaveb lodi 1997 - ??? Kdysi dávno jsme bývali dětmi. Děti mají jeden obdivuhodný a hvězdný dar. Snít. Cestují po dobrodružných stezkách fantazie bez hranic a omezení a představují si, jak po sléze, až se stanou dospělými, uskuteční vysněné cesty do fantastických světů. Děti ale o tento vzácný dar tak, jak se z nich stávají dospělí, ve velké většině přicházejí. Stanou se z nich většinou dospělí, co dokážou snít pouze o tom, jak více vydělat a co si zato koupit. Měl jsem to velké štěstí potkat se s dospělými, které čas o fantazii a odhodlání uskutečňovat bláznivé dětské sny nepřipravil. Nedali se přesvědčit, že cizí kraje se dají poznat a dobrodružství zažít z pokoje hotelu v turistickém centru. Bez nich by Admirál Grog nikdy nevyplul.


2/62

ADMIRÁL GROG – NÁČRT

(stav z roku 2000)


3/62

POLSKO 1997 Když se na první výpravu díváme z odstupem, byla zaručeně ze všeho co jsme dodnes zažili nejdobrodužnější a potenciálně nejnebezpečnější. Plán projet Mazurská jezera od severu k jihu z Wegorzeva do Piszi by za předpokladu použití standardního plavidla, jachty nebo motorového člunu, nebyl nic tak převratně dobrodružného.Vydali jsme se však na Mazurská jezera na s chatrným vorem sestrojeným z šalovacích desek a trámků položených na vzduchových válcích z nafukovací haly poháněným plachtou a nespolehlivým závěsným motorem. Neměli jsme žádné zkušenosti s plavbou na otevřených vodních plochách. Ke všemu počasí v první polovině plavby bylo všechno jiné, jen ne idylické. Od těchto předpokladů se odvíjely zážitky na výpravě. Vor se vlnil na rozbouřených jezerech jako Lochneska na matějské pouti. My se krčili před vichrem a deštěm v pláštěnkách. Všechny předměty, které jsme nechtěli nechat větru a vlnám napospas jsme museli přitlouct, přivázat nebo držet. Motor často sám od sebe chcípal. V důsledku toho nás vítr naháněl do rákosí u návětrného břehu a dalo nám vždy hroznou dřinu se odtud dostat. Zažili jme soumrak ve vichřici na jezeře Mamry. Byla to tvrdá zkouška. Nakonec jsme to všechno ve zdraví přežili a dorazili jsme do městečka Pisz - cíle naší cesty. Tam se posádka zachovala stejně jako posádky průkopnických zaoceánských plaveb po návratu do přístavu. Našli jsme dobrou hospodu a uspořádali bujarou oslavu. Prožité těžkosti jádro party, která se o uskutečnění průkopnické plavby zasloužilo, stmelilo. Z party ze která se během plavby stala posádka a podle hesla – co mě nezabije, to mě posílí - povzbudilo a zájem podniknout další plavby.


4/62

Výřez z mapy jezer. Jezero Mamrry, Šwiecajty a Dargin. Zde nás zastihla vichřice a prodělali jsme námořnický křest


5/62

Společné foto posádky před vyplutím v kempu Mamerky na břehu jezera Mamry.

Zatopte v kamnech, Berounka ve své prehistorické podobě vyplouvá!


6/62

Ráno po dramatické noční plavbě v bouři na západním břehu jez. Mamry u osady Kietlice.

Konečně se počasí umoudřilo a my opouštíme jezero Mamry.


7/62

Rybaříme večer na jezeře

Proplouváme Gižickem.


8/62

FINSKO 98 Při výběru cíle naší druhé plavby jsme vzali mapu Evropy a hledali, kde je hodně jezer. Nejvíc je jich ve Finsku a tak padlo rozhodnutí – pojedeme na jezera do Finska! Vor, s kterým jsme se přeplavili přes Mazurská jezera, jsme během roku vylepšili. Vyztužili jsme podélně celou konstrukci, zhotovili snímatelný přístřešek proti nepohodě, vylepšili kormidlo a kuchyni. S trochou shovívavosti dalo mluvit tom že nejde již o vor nýbrž o loď. Také posádka se rozrostla a obměnila. Přidali se k nám lidé vykazující „stejnou dávku přirozené zhovadilosti“. Ti posádku obohatili a stali se společně s ostatními natrvalo tvrdým jádrem příštích výprav. Tak, jako byla první plavba náročná a těžká, plná nepřízně počasí a technických problémů, tak na druhé plavbě jsme slízli smetanu. Všechno nám vycházelo. Při cestě autobusem tam i zpět jsme projížděli skrz hranice bez zdržení jako nůž máslem, počasí bylo nádherné a i technické problémy se nám až na drobnosti vyhnuly. Finská jezera jsou nádherná. Ohromná rozloha vody která se dá bez problémů pít, stovky a tisíce ostrůvků, členité pobřeží plné tajuplných kouzelných zátok. Obzvláště rezervace Linnansaaren, kterou jsme projížděli mezi městy Varkaus a Savonlina, nás přivedla k nadšení. Ostrovy s tábořišti připravenými do poslední maličkosti pro návštěvníky nás dostaly. A k tomu houby. Milióny hub. Pro návštěvníka z Čech, kde je sběr hub národní sport, obrovské potěšení. Houby byly úplně v každém jídle. I v lívancích. Prožili jsme cestovatelskou extázi. Potvrdilo se, že nápad jednou ročně vyrazit na 14 dní s partou kamarádů na skládací motoplachetnici na dobrodružnou cestu je nosný a evidentně se vyplatí mu věnovat energii


9/62

Zakotvili jsme ve Varkausu a řešíme, co s rozbitým motorem.

Večeříme, zřejmě zase houby, na jednom z překrásných ostrovů v rezervaci.


10/62

Večer na Richardově ostrově.

Pohled na kormidelnu a kajutu posádky ze stěžně.


11/62

Nádherné, dlouhé, severské západy sluce.

Berounka ještě s pěti vuřty pod plachtami pluje na Savonlinu.


12/62

FINSKO 99 Jestli že se o Finsku 98 dalo říci, že to byla vysloveně šťastná cesta, nedá se to tak zcela říci o naší cestě v roce 99. Rozhodli jsme se, že pojedeme znovu do Finska. Jezerní oblasti jsou tam tak rozsáhlé, že jejich procestování by zabralo ne dvě, ale deset cest. Tentokrát jsme měli plán projet jezera v okolí Joensuu u finské východní hranice. Cestou zpět jme oproti minulému roku naplánovali ne trajektem z Helsinek do Talinu a dal přes pobaltské státy ale okolo Finského zálivu přes Petrohrad, který jsme si chtěli při té příležitosti prohlédnout. Během roku se znovu vylepšovala loď. A to zcela a z gruntu. Došlo k rozšíření o 1m, přibyl jeden vzduchový válec, byly vytvořeny postranní ochozy oddělené od paluby bytelně konstruovaným plným zábradlím. Na palubě přibyl další stěžeň spojený s prvním stěžněm a čelenem důmyslným sklápěcím mechanizmem. Tyto úpravy se však stali zároveň zdrojem mrzutostí. Nepodařilo se je včas dokončit a dodělávky se prováděli až ve Finsku. Prodloužila se tím podstatně doba nutná k smontování. Zároveň se posádka rozdělila na ty, kdo chtěli převážně plachtit a na ty, kdo chtěli spíše poznávat a používat loď spíše jako dopravní prostředek. Samotná plavba nebyla problematická. Naplánovanou trasu jsme propluli bez těžkostí. Jen nálada nebyla tak pěkně uvolněná jako loni. V Karélii panovalo nebývalé sucho. Hladina jezer byla o 1m nižší, všechno bylo jako troud. A tak scházely houby. Dvakráte do vod jedné řeky nevstoupíš. Nejzajímavější z celé výletu byla cesta domů přes Rusko a zastávka v Petrohradě. Ta ovlivnila naše další směřování. To může být parafrázováno známým mírně upraveným „Na východ mladý muži, na východ“.


13/62

Berounka po Panákově přestavbě s dvěma stěžni, za ní pomocná loď Kačák u ostrova nad Joensu.

Odpolední sluníčko nás hřeje na řece nad Joensu.


14/62

Vaříme knedkíky v plavební komoře nad Joensu

Nakládáme před vyplutím pod mostem u


15/62

Ranní mlha na jezerech.

Pod plachtami.


16/62

Brána estonského hlavního města a přístavu Talin

Výhled z nejvyššího vrcholu Karélie Coli


17/62

DUNAJ 2000 Původně jsme byli rozhodnuti jet do Ruska na Volhu ze Stalingradu do ústí Volhy do Kaspiku. To ale nevyšlo. Nestihli jsme vše připravit dostatečně tak, abychom bez větších obav mohli do tak vzdálených končin vydat. Po zvážení všech okolností jsme si vybrali pro naší tohoroční plavbu usek Dunaje z Wessenuferu (kousek pod Pasovem) do Budapešti. Toto volba se ukázala jako velmi šťastná. Netušili jsme, že máme blízko od nás tak nádhernou řeku. Dělili jsme se s částí posádky preferující plachtění o loď. To pro nás znamenalo v podstatě postavit loď novou. Zvolili jme účelný kompromis. Zachovali jme šestivuřtovou konstrukci paluby s ochozem. Ponechali jsme pouze jeden stěžeň se zjednodušeným systémem sklápění. Zato jsme přidali jeden motor. Pro plavbu po řece je nutné mít pohon dostatečného výkonu. Oba dva motory jsme spřáhli s kormidelním zařízením. Propluli jsme s novou lodí šťastně Rakouskem a ve Vídni ji slavnostně pokřtili Admirál Grog. Měli jsme příležitost obdivovat historické památky, krásy lužních lesů, družili jsme se u džbánku s lidmi ze břehů.


18/62

Premiéra lodi Admirál Grog – sesterské lodi Berounky na začátku naší dunajské pouti u mola v Wessenuferu pod Pasovem v Rakousku.

Přistání v Linci


19/62

V plavební komoře s dospělými loděmi z exotických přístavů.

Tak blízko hospody jsme ještě nikdy nepřirazili. V maríně ve Vlčím hrdle v Bratislave máme čelen až Dodově restauraci na vodě, milém to místě pro putníky po Dunaji.


20/62

Překrásné tábořiště v lužním lese v meandru Dunaje pod Medveďovem.

Konec naší plavby po Dunaji v roce 2000 – předměstí Budapešti Obuda.


21/62

LABE 2001 Vlastně nejen Labe. Jeli jsme z ústí Berounky v Radotíně, po Vltavě přes Prahu do Mělníka a dál po Labi. Chtěli jsme dojet až od Berlína, ale strašně jsme zmokli. Bylo hrozný počasí. Neustálý silný protivítr se občas měnil ve vichřici, takže to nebyla vůbec žádná radost být na vodě. Tak jsme skončili v Coswigu asi 100km před Magdeburgem. Pro tento rok jsme si nechali ušít uniformy abychom našemu vystupování dodali trochu více zhovadilosti. To se povedlo na 100%. Na cestě jsme si uniforem moc neužili (stále pršelo). Zato na konci plavby v Coswigu. Bylo shodou okolností 11. Září 2001, my se dozvěděli o útoku na světové dvojčata v New Yorku. Okamžitě jsme mobilizovali. Do uniforem a do Coswigu. To co se pak dál dělo tam v místních barech a hospodách patří na zlaté stránky našich vyprávění. Dokončit naší plavbu po Labi je pro nás stále výzvou.


22/62

Prší a prší a prší. Plně zaplachtovaný Admirál Grog projíždí Prahou.


23/62

Vzácná chvíle bez deště ve Střekovském zdymadle nad Ústi n. Labem.

Proti větru a vlnám.


24/62

Deštivé táboření v zátoce nad Wittenbergem

Konec plavby 11.9. 2001 v Cosvigu


25/62

VOLHA 2002 Kdyby nám někdo někdy vykládal, že zažijeme to co jsme zažili toho roku v Rusku, nazvali bychom ho pábitelem a snílkem. Je to asi tím, jakou si kdo vybere cestovní kancelář. Někdo jezdí s Čedokem, nám připravili cestu přátelé z ruské armády. Během roku, jsme vše pečlivě dávali dohromady. Sháněli kontakty, až jsme sehnali. A velmi dobré. Naši budoucí přátele pro nás vše připravili s vojenskou přesností. Pro zjednodušení přípravy nás vydávali za důstojníky generálního štábu české armády. Nakonec jsme nejeli úsek Volhy ze Stalingradu do Kaspiku, ale úsek mezi Samarou a Saratovem. Bylo to o obrovské řece mnoho kilometrů široké, o vodce, o rybách, o krásné pro středoevropana zvláštní přírodě a o lidech v malých domečcích na břehu. Tak trochu Mississippi, jak jí popisoval Mark Twain. Byla to nádhera. Do Ruska se určitě vrátíme.


26/62

Voga Magučaja.


27/62

Syfon si našel veselou tanečnici u motorestíku mezi Moskvou a Samarou.


28/62

S ďaďou generálem po příjezdu do Samary u Čapájevova pomníku.

Kalíšek vodky nemůže škodit.


29/62

Most transsibiřské magistrály přes Volhu. Tady jsme zavzpomínali na naše dědky z českých legií a hodili jim na znamení úcty věnec do Volhy. Ti vyhodili za občanské války při svém postupu na východ poslední dva mostní oblouky před postupující Rudou armádou Teprve zde přímo místě, 3000 km od domova, je možné si uvědomit, jaké to muselo být nepředstavitelné dobrodružství.

Typický břeh Volhy s kostelíkem. Je dobré si všimnout , že voda ve Volze je poměrně čistá.


30/62

Proplouváme Balakovem

Ve Volžsku – opuštěný osobní lodní terminál.


31/62

DUNAJ 2003 V roce 2003 nás znovu zlákal Dunaj. Řekli jsme si, že by byl velmi impozantní výkon projet celou řeku z Pasova až po ústí do Černého moře. Nejdříve jsme před plavbou navštívili našeho dobrého přítele pana Doda ve Vlčím hrdle v Bratislavě. Ten nám poradil nejen kde loď nejlépe postavit ale též nás vybavil na plavbu potřebným množstvím vína. Loď jsme dle rady postavili ve Štůrovu přímo naproti Ostřihomské katedrále. Bylo strašné vedro, takové, že při stavbě byla práce pod vodou za odměnu. Ostatně vedro nás provázelo celou plavbu, takže měla charakter dovolené v Karibiku. Propluli jsme Budapeští, pod Moháčem opustili Maďarsko a pluli dál pod srbskou vlajkou po srbsko – chorvatském pomezí okolo Vukovaru a dále Srbskem přes Nový sad do Bělehradu, kde jsme na soutoku Sávy s Dunajem plavbu zakončili. Do moře nám zbývá ještě 1170 km. To jsou ještě 2 etapy.


32/62

Plážová palba. Co nejméně oblečení, přes poledne siesta, často se chladit ve vodě a hodně tekutin.


33/62

Petrovaradin – pevnost na pravém břehu v Novém sadu.

Poničený Vukovar, memento bratrovražedné srbsko – chorvatské války.


34/62

Loni v létě, když vedra nastaly, pětatřicet ve stínu a dusno zoufalý…..

Kormidelní můstek


35/62

U mola v maríně v Budapešti.

Bělehrad, blátivý husí plácek na Sávě – místo, kde jsme zakončili plavbu po Dunaji 2003


36/62

DUNAJ 2004 Znovu dál do srdce balkánského poloostrova. Z Bělehradu Srbskem, dolu přes Dunajský katarakt – Železná vrata a dále po bulharsko – rumunské hranici až do Ruse (676 Km). Kdo si chtěl užít nefalšovaného Balkánu, ten si přišel na své. Balkánské celnice, balkánská rakije, balkánský pořádek a hlavně Balkán ještě nezkažený turistickým průmyslem - příchozí cizinec host a nikoli zdroj přijmu. Na konci cesty v Ruse nám zbývá k moři 517 km.


37/62

Přistání v Tekiji

Pevnost Golubačka hlídá už po staletí průchod skrz Železná vrata


38/62

Je krásné se zbláznit na Balkáně.

Dunajská soutěska – Železná vrata.


39/62

V propusti Železných vrat.

On the road…


40/62

Svatého Antona

Balkán je Eldorádo….


41/62

Dunaj 2005 Říká se, že řeky v moři zmírají. My měli tu příležitost vidět zmírat řeku velkou a důstojnou, veselou i prudkou, mazlivou, hrozivou i unavenou tečením a zdoláváním překážek. Takovou, jakou jsme ji během dlouhé cesty z Wassernuferu do Černého moře poznali . Unavený Dunaj zmírá v intimním tichu nekonečných ploch šumícího rákosí za smutečního zpěvu ptáků. Vítr od moře přináší slané slzy na tváře jediných pozůstalých, večerních rybářů na smutečních locích. Břehy se rozestupují, obzor mizí a řeka se mění v ohromné, nepochopitelné vodní nekonečno, neustále se vlnící a zmítající směrem k obzoru. Z toho vodního nekonečna v kterém mizí řeka však nelze cítit strach. Jen hloubku, neodvratnost a konec bolesti. A v dálce, tam daleko za obzorem lze tušit tajemné břehy. Smrt člověka je přirovnávána ke konci poutě řeky v moři. Jestli tomu tak je, tak potom co jsem viděl ve Swintu George nemám ze smrti strach.


42/62

Dáváme dohromady Admirála Groga na slepém rameni Dunaje v Georgiu.

Čenda, pán kuchyně, připravuje knedle.


43/62

Plavčík na palubě kolumbových lodí zavolal z lanoví „země!“ Z lanoví Admirála Groga zaznělo“moře!“

Voda je slaná, obzor nekonečný, Admirál Grog se pohupuje na vlnách Černého moře.


44/62

Swintu Georgiu tak, jak jsme tuto vesnici v ústí Dunaje mohli vidět.

Rybářská loď, stejná, jaká brázdila vody delty před staletími.


45/62

Z vodáků se konečně stali námořníci.


46/62

Rok 2006: ZA KOZÁKY PO DNĚPRU Budeme ještě dlouho vyprávět o zádumčivé nedohlednosti širého Dněpru. O větru, který se prohání po vodní ploše, o hledání tichých zátok za večerního šeření, o betonových městech, dýmajících továrnách, o hlučných ryncích a rybě s vodce v putyce. Hlavně o lidech okolo vody: O těch skromných lidech, , na jejichž unavených bedrech spočinula tíha rozbouřených dějin. Těch dějin valících velmi často se bez milosti a soucitu přes zahrádky u zápraží dřevěných domků.


47/62

Pomník padlích legionářů u Zborova – vzpomněli jsme na ně a položili věnec.

Admirál Grog na vodě v maríně v Čerkesech. Tonda s Rikim nafukují doprovodný člun.


48/62

Admirál Grog na Křemensčucké přehradě pod Čerkesy.


49/62

Kotvíme díky poruše na motorech ne zrovna ideálně. Ráno nás zaskočila prudká změna počasí.

Velké vlny – loď se láme – Klokan děs má v tváři


50/62

Tondův unavený výraz v tváři je způsoben předcházející velmi veselou nocí.

Skupinové foto na rybářské bázi v Adamovce. Druhý zprava je rybář Sergej –večer před tím se o nás skvostně, nesobecky postaral.


51/62

Admirál zkoumá vodní šíři skleněným dalekohledem. Kormidelník si dodává odvahy. Ten, kdo řídí loď, musí mít zaručeně dobrou náladu, aby dělal ve správné chvíli správná rozhodnutí.


52/62

Admirál Grog na suchu. Velmi řídký přírodní jev. Tak to vypadá, když přehrada přestane vypouštět vodu.

Pekelné, cca 25 km dlouhé železárny v Dněprodžeržinsku.


53/62

Náš nový přítel, pravoslavný kněz Alexandr. Je právě v civilu, přizval nás na velkolepou oslavu narozenin jedné ze svých oveček.

Náš přítel, Kněz Alexandr, tentokrát v plné práci před kostelem v Basmačce – svým dílem. Jedeme domů.


54/62

ROK 2007: MAZURY - POLSKO Jako se vrah vrací na místo činu, stejně jsme se i my vrátili při naší 11. plavbě při zahájení druhé desítky našich plaveb na Místo počátku - na Mazurská jezera. A nepřijeli jsme jen tak. Z Berouna vyjelo 29 plavců a vypluly vůbec poprvé společně obě plavidla, která myšlenka plaveb na skládací lodi na nafukovací válcích porodila: BEROUNKA a ADMIRÁL GROG. Z kempu Mamerky na jezeře Mamry vypluly oproti roku 1997 dvě plavidla připravená na většinu nástrah, které nám plavba po jezerech může uchystat s posádkami se zkušenostmi, které by jim mohl kdekdo závidět. Z 29 plavců jich zde bylo 9, kteří zažili 1. plavbu v roce 1997: Noha, Tonda, Egiy V., Egy J., Bobina, Panák, Kepi, Ríša, Syfon. O mnoho zkušenější, ale bohužel také o 10 let starší. Také Mazury se změnily. Konec je zádumčivé krajině rákosí, ptáků a zapadlých vísek. Jezera jsou dnes plná charterových plachetnic. Na každém kroku přístaviště s kiosky, městečka u břehů nabytá obchody s cetkami pro turisty. Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Plavba však byla všechno jiné jen ne nostalgická. Počasí nám veskrze přálo a tak jsme využili husté sítě restaurací, stánků s občerstvením i pohostinnosti Poláků a plavba byla jeden velký, pohodový, mejdan se zpěvy a tanci.


55/62

Náklaďák vychrlil haldu kempu v Mamerkách a z haldy během dne vyrostly lodě.


56/62

Admirál Grog pod plachtami

Berounka pod plachtami


57/62

Nestor plaveb Kepi dodržuje pitný režim pomocí vinného střiku.

Vašík Klabík dává přednost výpěstkům své zahrady.


58/62

Velké soulodí před Wargozevem

Večer v kotvišti


59/62

Typický Panák

Jindřich a Roman Na můstku


60/62

Ve skanzenu Galindia.


61/62

To není boční salva z děl Admirála Groga, to je Kepi přiložil do kamen gumovku.

Bobina plete kormidlem


62/62

Kapela hraje poslední kus a sbohem jezera!

ADMIRÁL GROG. Stručná historie plaveb lodi

Recommend Documents