GRÓNSKO K největšímu ledovci severní polokoule

9

GRÓNSKO K největšímu ledovci severní polokoule Po létech cestování na Island jsem zatoužil podívat se o kousek dál, do Grónska. Přispěl k tomu i přelet přes Grónsko cestou na Aljašku, kdy jsem s nosem přilepeným na malé okénko pozoroval skalnaté fjordy vyplněné obrovskými ledovci. Grónsko tehdy v mých očích představovalo zemi totálně panenskou, divokou a nespoutanou. Když jsem tam po letech konečně dorazil, pochopil jsem, že navíc jde o zemi neskutečně krásnou a bohatou. Na největším ostrově světa mě ohromilo doslova vše. Obdivoval jsem tu nejproduktivnější ledovec severní polokoule, plul mezi krami, toulal se tundrou a vyrážel do hor, pozoroval velryby, navštívil eskymácké osady, ochutnal tuleně, pižmoně, velrybu i ledního medvěda. Kdo sem vyrazí v létě, užije si nikdy nezapadající slunce, v zimě naopak můžete obdivovat polární záři.

Na návštěvě u eskymáků Odlétám z Reykjavíku malým vrtulovým letadlem, které mne za tři hodiny přenáší na západní pobřeží Grónska, do městečka Ilulissat. Toto místo

v severním Grónsku jsem zvolil z mnoha různých důvodů, tím hlavním je ledovcový fjord Icefjord, chráněný organizací UNESCO, s nejproduktivnějším ledovcem severní polokoule.

Městečko Ilulissat. Grónská města jsou typická svými pestrobarevnými domy.

Ledové kry putují přes sto kilometrů až na pláž u městečka Qeqertarsuaq. FFF

10

JA N H O C E K / N E J H E ZČÍ M ÍSTA S V Ě TA

V Grónsku můžete dodnes spatřit tradiční eskymácké kajaky.

Už let do Grónska přestavuje zážitek, na který se nezapomíná. Po přeletu největšího ledového štítu severní polokoule se před námi objevily pobřežní fjordy vyplněné kusy ledu. Krátká ranvej letiště v Ilulissatu vyžaduje nasazení speciálních letadel a jistou ruku zkušeného pilota. Letiště sice vypadá jako bouda místního aeroklubu, ale pro zdejší obyvatele je často jedinou spojnicí s civilizací. Ač si připadám doslova jako „na konci světa“, jsem ve třetím největším městě Grónska, s veškerým základním servisem potřebným k životu na okraji oceánu a ledové pustiny. Je tu supermarket a mnoho malých obchůdků, banka, nemocnice, kostel a na okraji zástavby malá elektrárna. Spousta obyvatel nemá auto, civilizace totiž s hranicemi městečka končí. Využívají spíše kola, lodě a v zimě psí spřežení. Naprostou převahu psí dopravy dokazují stovky psů uvázaných mezi domy i na loukách za městem. Po příletu a ubytování v jednom z místních hotelů vyrážím pěšky na ob-

GRÓNSK Ý LEDOVEC Grónský ledovec je rozsáhlá masa ledu pokrývající zhruba 80 % povrchu Grónska. Po antarktickém ledovci jde o druhou největší zaledněnou plochu na světě. Grónský ledovec je od severu k jihu takřka 2 400 km dlouhý a ve svém nejširším místě dosahuje šířky 1 100 km. Průměrná nadmořská výška ledovce činí 2 135 m a jeho tloušťka je většinou 2–3 km. Grónský ledovec představuje 11 % z celkového objemu všech současných ledovců. Váha ledovce stlačila centrální část Grónska a skalnaté podloží pevniny pod ním tak dosahuje přibližně nadmořské výšky mořské hladiny. Na povrchu ledovce dosahují průměrné roční teploty –31 ºC, což je výrazně méně než v ostatních částech Grónska. Někteří vědci předpokládají, že globální oteplení by mohlo v průběhu příštích několika staletí způsobit úplné roztání grónského ledovce. V letech 1958–2009 přicházelo Grónsko kvůli nárůstu teplot průměrně o 274 km3 ledové hmoty ročně. Kdyby roztálo celých 2 850 000 km3 ledu, vedlo by to ke zvýšení hladiny světových oceánů přibližně o 7 metrů.

hlídku města. Samotný Ilulissat se rozprostírá na skalnatém pobřeží okolo malé zátoky, sloužící jako přístav. Obdivuji pro Grónsko typické barevně pomalované dřevěné domky, z jejichž oken se naskýtá pohled na obrovské ledové kry plující po hladině moře. Led se odlamuje z nedalekého ledovce, který je od roku 2004 chráněnou rezervací na seznamu přírodních památek UNESCO a zároveň také největším magnetem turistů. Mimochodem, slovo „ilulissat“ znamená v eskymáckém jazyce „plovoucí ledovec“. Je začátek června, léto je teprve v rozpuku a na svazích za městem místy ještě leží zbytky sněhu. Podle místních se letos léto trochu opozdilo, přesto svítí sluníčko a na túru se dá vyrazit v lehkém oblečení. Obdivuji Sionský kostel, postavený hned u vody, a navštěvuji vedle stojící muzeum pojmenované po grónském polárním badateli a „otci eskymáků“ Knudu Rasmussenovi. Zaujalo mne také několik kajaků položených na stojanu u vody. Kajak je grónský vynález a tyto lodičky tady prý

GRÓNSKO K největšímu ledovci severní polokoule

dodnes umí vyrábět tradičním způsobem. Snad budu mít později příležitost si zapádlovat v nějakém hezkém fjordu! Jednou z možností jak poznat život místních je navštívit jejich dům. Moje představa života eskymáků vzala ale rychle za své, jakmile jsem překročil práh jejich obydlí. Mladá rodina, kterou jsem navštívil, bydlí ve vesnici Ilimanaq v typickém dřevěném domku asi padesát metrů od pobřeží. Interiér domu, který postavili před pěti lety, připomíná klasickou evropskou domácnost. Od moderní kuchyňské linky až po LCD televizor se satelitním přijímačem, na němž mi přes laptop promítají obrázky z letních rodinných výletů po okolí. I další vymoženosti civilizace jsou na hony vzdálené našim představám života v iglú: z kohoutku teče teplá i studená voda, topení napájené elektřinou příjemně hřeje, a tak jediným rozdílem, který jsem během krátké návštěvy objevil, bylo chemické WC. K obědu se servíruje vařené tulení maso, typický pokrm z minulých

časů. Tuleně však v nedalekém obchodě nevedou, mám štěstí, že ho nedávno ulovil manžel, pracující jako rybář pro místní společnost. Tulení maso je nezaměnitelné s čímkoli, co jsem doposud jedl, je velmi tmavé a jeho chuť vzdáleně připomíná játra.

V království ledu Následující den mám v plánu navštívit hlavní přírodní zajímavost a atrakci oblasti, kterou je Sermeq Kujalleq, nejproduktivnější ledovec severní polokoule a zároveň největší ledovec, který ústí v moři. Tento ledovec vypouští do padesát kilometrů dlouhého fjordu 10 % veškerého grónského ledu! Sermeq Kujalleq se také vyznačuje velkou rychlostí, ledová masa se k moři sune rychlostí až čtyřicet metrů za den! Zdejší ledovec představuje, podobně jako alpské či antarktické ledovce, jistý indikátor globálního oteplování. O tomto efektu nemají místní pochyb. Když jsem se dal do řeči se staršími obyvateli Ilulissatu, dozvěděl

11

Na ostrově Disko najdete pláže i vysoké hory. GRÓNSK Á SLOVA A GRÓNSKÉ V YNÁLEZY Grónština patří do eskymácko-aleutské jazykové rodiny. Spisovnou západní grónštinou dnes v Grónsku mluví asi 52 000 lidí (z toho asi 14 000 v hlavním městě Nuuk) a dalších pár tisíc je jich v Dánsku a v Norsku. Zajímavostí jsou některá slova, která jsme z tohoto jazyka převzali: Kajak (qajaq) je inuitský vynález; archeologické nálezy svědčí o tom, že kajak se používá už nejméně 4 000 let. Třebaže termín kajak v jazyce Inuitů znamenal mužův nebo lovcův člun, muži museli při výrobě kajaků spolupracovat se ženami, které jim obšívaly kostry kajaků kůžemi a šily i velmi důležité teplé oděvy, bez nichž by lovci na moři nikdy nemohli vydržet. Tvar a konstrukce kajaku se v Grónsku lišily v závislosti na osobě lovce i místu a podmínkách používání. Kajaky byly proto doslova šité na míru lovcům i prostředí a důležité bylo dokonalé utěsnění, aby kolem trupu lovce dovnitř nevnikala voda. Protože eskymáci většinou neuměli plavat, museli se naučit kajak obrátit při zvrhnutí – odtud „eskymácký obrat“. E E Pohled na ledem vyplněný fjord u Ilulissatu EEE

12



13

14


Drobné kvítky lomikamenů vstřícnolistých (Saxifraga oppositifolia) rozkvétají na počátku léta. Iglú je kopulovitý přístřešek vyrobený ze sněhových bloků. Přestože si tento název spojujeme se všemi Inuity, užívají ho především kanadští eskymáci, a to jako provizorní domov v době arktické zimy. Iglú tvoří úzká podlouhlá předsíň a hlavní obytná místnost, někdy vybavená okny z tenkého ledu. Sníh je dobrý izolační materiál, takže vnitřní teplota iglú může dosahovat i několika stupňů Celsia nad nulou, studený vzduch do něho nepronikne, protože vchod je pod úrovní podlahy. Výraz iglú v inuitském jazyce označuje dům, domov. Nanuk – toto slovo k nám nepřišlo jako pojmenování zmrzliny, dokonce to původně nebyl ani člověk. Nanuk je inuitsky lední medvěd. Anorak – toto slovo v grónštině původně znamenalo vysušená tulení či mroží střeva, která byla sešívána v nepromokavé obleky. Dnes toto slovo většinou používáme pro větrovku s kapucí. Plavba mezi krami dodnes nepostrádá kouzlo romantiky.

jsem se například, že za jejich mládí běžně zamrzalo pobřeží, což se prý již dlouhá léta nestalo. Na mapě si pak mohu prohlédnout, jak čelo ledovce za posledních několik let ustoupilo, a namísto sto

metrů vysokých plovoucích ledovců se nyní musíme „spokojit“ s výškou třiceti až čtyřiceti metrů. Vyrážím na pěší výlet podél fjordu. Už po kilometru chůze od města přicházím k pobřeží, odkud se naskýtá pohled na nekonečně dlouhý prostor vyplněný ledem. Vypadá to jako ledovec, ve skutečnosti ale jde o fjord s odlomenými a plovoucími kusy ledu. Samotné čelo ledovce se ztrácí v oparu o nějakých padesát kilometrů dál ve vnitrozemí. Po neznatelné stezce postupuji na jeden z vyhlídkových vrcholů a obdivuji tu ledovou nádheru pod sebou. Vystupuji na zaoblená skaliska, překračuji desítky zurčících potůčků, fotím sotva znatelné růžové kvítky lomikamenů… Kdybych chtěl, mohl bych podél fjordu vyrazit na vícedenní trek, vzhledem ke svým plánům ale volím jen celodenní variantu a pohodovým tempem postupuji touto snovou krajinou ledu, skal a zakrslých bříz.


V jedenáct večer stále svítí slunce a vzhledem k poloze města stovky kilometrů za polárním kruhem tu ani o půlnoci nezapadá. Po návratu z túry nasedám v přístavu na malou dřevěnou loď a vyplouváme na půlnoční plavbu mezi plovoucí ledy. Přestože jde o největší atrakci, na lodi jsou kromě mě a kapitána už jen dva další výletníci. Ani ne za dvacet minut se ocitáme v labyrintu obrovských plovoucích ker, vysokých jako paneláky. Tu a tam zahlédneme loďky rybářů nebo nad námi přelétne racek. Jinak panuje naprosté ticho přerušované občasným rachotem padajících odlomených ker. Půlnoční šikmé světlo a bezvětří kouzlí mezi obřími krami fantastickou atmosféru světel a stínů.

Jak chutná velryba Po několika dnech poznávání Ilulissatu a okolí se naloďuji na místní lodní linku, která směřuje napříč Baffinovým zálivem na ostrov Disko. Podle informací

by na tomto největším grónském ostrově měly být skvělé podmínky pro treking a také si od návštěvy slibuji mnohem větší odlehlost a tedy minimum turistů. Loď je plná eskymáků (místní se většinou k tomuto pojmenování hrdě hlásí) vracejících se do svých domovů. Jsem

tu evidentně jediný cizinec. Během celodenní plavby je čas na fotografování plovoucích ledů, zastavujeme v několika vesnicích a také několikrát pozorujeme velryby. V přístavu na mne čeká Augusta, se kterou jsem domluven na ubytování v jejím malém hotýlku.

15

Půlnočni světlo – daleko za polárním kruhem v létě slunce nezapadá.

ESK YMÁK, NEBO INUITA? Slovo eskymák znamená „pojídač syrového masa“, proto je v Kanadě a Grónsku označení eskymák považováno za pejorativní a bylo nahrazeno korektnějším termínem Inuita. Na Aljašce a na Sibiři však toto pojímání neplatí, termín eskymák se tu běžně používá. Zahrnuje totiž dva zdejší národy – Yupiky a Inupiaty. Označení Inuita je tu přijímané většinou jako nadřazený termín. Někdy je zase Inuitou nazývaný každý Inupiat. Protože třeba Yupici nemají s grónskými Inuity moc společného a protože chtějí být odlišení, jsou raději nazýváni Yupiky nebo eskymáky. Žádný univerzální termín pro nahrazení slova eskymák tedy neexistuje. V našich krajích však většinou hovoříme o obyvatelích Grónska, případně o všech příslušnících toho etnika, proto je označení Inuita korektnější.

16


Barva vody v Grónsku sice místy připomíná Karibik, ve skutečnosti byste v ní ale rychle umrzli…

Městečko s nevyslovitelným jménem Qeqertarsuaq (dánsky se jmenuje Godhavn) leží pod monumentálními, kilometr vysokými útesy, které se zvedají přímo z moře. I tady, sto kilometrů vzdušnou čarou od ledovce v Ilulissatu, pozoruji obrovské plovoucí kusy ledu, které překonaly obrovskou vzdálenost a „zaparkovaly“ na zdejší pláži. V městečku žije komunita rybářů a v době mé návštěvy zrovna vrcholí tah malých rybek huňáčků severních, které místní děti s velkou radostí loví na pláži do síťek. Když procházím mezi rybářskými domky, připadám si jako v jiném světě: tu se na šňůře na prádlo suší ryby, jinde vidím vedle dveří zavěšenou ozdobu z obrovského velrybího obratle, další obyvatel si pro změnu svou branku vyrobil z velrybích kostí… Můj pobyt na ostrově Disko má i svůj gurmánský podtext. Každý den se mě totiž Augusta zeptá, co bych chtěl uvařit k večeři. Nabídka je sice jednoduchá, ale pro našince poměrně exotická: velryba, pižmoň nebo ryba. Postupně jsem tak ochutnal víceméně všechna polární zví-

Dřevěný kostelík v městečku Qeqertarsuaq

řata, a to včetně tuleně a delikatesy v podobě šunky z ledního medvěda. Po této zkušenosti musím uznat, že ač nesouhlasím s lovem velryb, tak domorodce docela chápu – velrybí maso je velmi chutné a přes náznak rybí chuti bych ho přirovnal k velmi jemnému steaku z divočiny. Jedním z mých cílů je vystoupit na vrchol útesu nad městem, odkud se otevírá nádherný rozhled a kde se podle mé paní domácí dá i v létě na malém ledovci jezdit se psím spřežením. Ráno vyrážím podél pobřeží k malému potoku, kde se cesta stáčí do vnitrozemí. Míjím polní letiště, dánskou polární stanici a začínám stoupat do hor. Po předchozích slunečných dnech se najednou obloha zatahuje a špičky kopců se ztrácejí v mracích. Úžasné krajině dominují ledovcem modelované svahy hor dosahující výšky téměř 2 000 metrů. Jak stoupám vzhůru, postupně přibývá sněhu, až se cesta nakonec zcela vytrácí. Posuzuji situaci a vzhledem k četným roklím a trhlinám se rozhoduji pro bezpečný návrat stejnou cestou.


17

PRAKTICKÉ INFORMACE DOPRAVA NA MÍSTO

DOPRAVA V MÍSTĚ

NEJLEPŠÍ SEZONA, POČASÍ

BEZPEČNOST

Letecké spojení s Grónskem

Kromě spojů letadly a vrtul-

Ideální doba pro návštěvu

Grónsko je bezpečná země. Ur-

můžete volit ze dvou variant:

níky je možné využít dopravu

Grónska je červenec a srpen.

čité nebezpečí představují led-

buď poletíte se společností Air

lodí a poslední možností je

Oblast severního Grónska se

ní medvědi, ti se ale vyskytují

Greenland z Kodaně do Kan-

pěší přesun. V zimě lze cesto-

vyznačuje stabilním počasím

v oblastech s dostatkem ledu,

gerlussuaq, odkud můžete dá-

vat se psím spřežením. Silniční

se spoustou slunečných dnů

na západním pobřeží je prav-

le pokračovat místním letem,

doprava v Grónsku prakticky

a teplotami až 15–20 °C. V čer-

děpodobnost, že v létě ledního

anebo lze letět přes islandský

neexistuje, omezuje se pouze

venci vám pobyt mohou zne-

medvěda uvidíte, opravdu mi-

Reykjavík a odtud s Air Iceland.

na síť ulic ve větších městech

příjemnit drobné mušky.

nimální.

a osadách.

UBYTOVÁNÍ Nabídka ubytování v Grónsku je omezená a ceny vysoké. V Ilulissatu najdete pouze tři hotely, youth hostel a ubytovat se můžete také v místních rodinách. Určitou alternativu představuje táboření, které je většinou povoleno bez omezení.

GRÓNSKO K největšímu ledovci severní polokoule

Recommend Documents