Gotham city

FOTOIMPULS

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ

FOTOIMPULS 3-2012.indd 1

3/2012 Martin Lukeš / Gotham city

7.1.2013 11:04:21

A je to zase tady

čas zimní s jeho starostmi i radostmi

5

P J

ři pohledu do kalendáře vidíme konec prosince, který nás „nutí“ rekapitulovat končící rok.

aký byl? Asi dobrý. Podařilo se uskutečnit mnoho plánovaných seminářů, školení, dílen a dalších akcí. Vydáváme třetí číslo našeho Fotoimpulsu, do tisku jsou připraveny další listy Východočeské encyklopedie. Byl ukončen další běh Hradecké fotografické školy. V tomto čísle Fotoimpulsu najdete příspěvky účastníků končícího ročníku a můžete poznat jeho průběh „zevnitř“. Kdo si pamatuje na vyjádření absolventů ročníků minulých, může tato vyjádření porovnat s těmi současnými.

T

řetí číslo je zaměřeno právě na téma fotografického vzdělávání. Najdete zde přípěvky autorů, kteří vzdělávání v oboru fotografie vnímají jako dobré a mnohdy i potřebné pro rozvoj jich samých. Za celý rok jsme měli možnost vidět spoustu zajímavých fotografií. Každoročním vyvrcholením je, nebo by alespoň měla být soutěž PREMIÉRA. Letos to byl 23. ročník od jejího založení. A to je již dobrá tradice.

K

do se účastní fotografických akcí, má možnost poznávat spoustu nových fotografů. Pro mne to byli přátelé, kteří se přihlásili na akci Pionýrský den. Navzájem jsme se přesvědčili, že technika není pro výtvarnou tvorbu skoro vůbec důležitá. Zajímavé fotografie vznikají i s obyčejným „plasťákem“. Zjištění, že to jde i bez počítače, jak je důležité pochopení hlavní myšlenky fotografovaného, že výsledná fotografie nevzniká jen v krabičce, ale hlavně v srdci, to bylo vynikajícím závěrem setkání.

A

OBSAH

o to nám jde. Poznávat se, předávat si to dobré, co v sobě máme.

Do roku 2013 Vám všem přejeme to nejlepší a DOBRÉ SVĚTLO … za vedení VSVF a redakční radu Vladimír Skalický

TÉMA Fotografické vzdělávání ANO nebo NE

12 21 23

SOUTĚŽE Premiéra 2012 Národní soutěž amatérské fotografie Svitavy 2013 Soutěž Junior SČF

24

KDE FOTÍM JÁ Vladimír Skalický, Kateřina Göttlichová

25 26 29

FOTOKLUBY Inter foto plenér Liptov Nový Fotoklub Omega v Hradci Králové Co se děje ve Svazu českých fotografů, Evropský festival fotoklubů Ružomberok

30 32

MAPOVÉ OKRUHY Letošní mapové okruhy skončily 51. ročník soutěže mapového okruhu Český Ráj

34 35 36 37 38 39 40 46

VÝSTAVY Jak vystavují v Bosně, Polsku a u nás Miroslav Kolátor vystavoval akty v Dobrušce Fotografické akty v Náchodě, GM10 opět vystavuje Zahrada Open, Bratislavský měsíc fotografie VZDĚLÁVÁNÍ bylo... Pionýrský den Historické fotografické techniky Hradecká fotografická konzervatoř Host valné hromady VSVF - Evžen Sobek

Fotoimpuls č. 3 /2012

Vydává: Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů Graficky upravil: Mario Alfieri Tisk: Tiskárna Alkapress Hradec Králové Náklad 250 ks Neprodejné Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka příštího čísla 1/2013: 28. února 2013 Příspěvky do zpravodaje Fotoimpuls zasílejte na adresu: SAK IMPULS, Pospíšilova 365, 500 03 Hradec Králové Telefon: 495 582 621, fax: 495 546 560, 773 133 740 e-mail: [email protected] http://www.impulshk.cz Vychází za finančního přispění Ministerstva kultury ČR


7.1.2013 11:04:22

POZVÁNKA 18. valnÁ hromadA

Volného sdružení východočeských fotografů

sobota 2. února 2013 v 9.30 h.

Galerie moderního umění, Velké náměstí 139, HRADEC KRÁLOVÉ Program 1. část: 1. Prezentace 2. Zahájení a schválení programu 18. valné hromady VSVF 3. Zpráva o činnosti VSVF za rok 2012 4. Zpráva o hospodaření VSVF za rok 2012 5. Revizní zpráva ke stavu účetnictví VSVF za rok 2012 6. Plán práce VSVF na rok 2013

ZÁPIS z jednání odborné rady pro fotografii pátek 12. října 2012 Přítomni: Petra Anderleová, Petr Beran, Jana Čížková, Vítězslav Krejčí, Mijat Mandić, Rudolf Němeček, Jana Neugebauerová, Jaroslav Sála, Vladimír Skalický, Eva Stanovská Omluveni: Milan Báča, Ctibor Košťál, Jiří Zikmund, Lenka Židová PROGRAM: 1) Kontrola úkolů ze zasedání rady 16. 3. 2012 Pro všechny členy rady: zpracovat alespoň jedno heslo a předat J. Neugebauerové a nebo J. Zikmundovi. Zamyslet se nad dalšími hesly EVF pro rok 2013. Mapovat nejen fotografy ve východních Čechách, ale i ateliéry, živnostníky... působících v oblasti fotografie. Předat náměty (jména, názvy a adresy) [email protected] nebo [email protected] Kontrola usnesení ze 17. valné hromady VSVF a) Setkání členů VSVF za účelem vzájemného poznání a seznámení se mezi sebou. Návrh – uskutečnit setkání v rámci vernisáže Maximální fotografie v sobotu 26. 5. 2012 v Rudolticích. Rozesláno všem členům VSVF. Účast 10 členů b) Almanach VSVF Rada jednohlasně odhlasovala almanach VSVF. V almanachu by měl každý člen (včetně čestných členů) jednu fotografii se jménem, místem bydliště, popř. kontaktem a krédem. Každý člen rady osloví členy VSVF ve svém okolí. Seznam členů VSVF s místem bydliště rozešle členům rady J. Neugebauerová. Termínový harmonogram zpracuje Vladimír Skalický. J. Neugebauerová jej rozešle všem členům rady. Všichni čle-

7. Návrh na udělení čestného členství VSVF a jeho schválení 8. Zrušení členství neplatících členů VSVF 9. Diskuse 10. Usnesení 11. Závěr Program 2. část - beseda: Evžen Sobek (viz. strana 46 - 47) Mgr. Vítězslav Krejčí v.r., předseda

nové rady se k harmonogramu vyjádří a pošlou e-mailem svá stanoviska na: [email protected]. Almanach formát A4, cca 100 listů, náklad 500 kusů. Cenu tisku zjistí všichni členové rady v tiskárnách v okolí svého bydliště. ISBN – zažádá Jana Neugebauerová v průběhu roku 2014. Termín vydání katalogu – k 20. výročí VSVF c) Vzdělávací semináře Základy fotografování - dva běhy proběhly na jaře 2012 Fotografování pro mírně pokročilé - probíhají podzim 2012, lektor O. Petyniak a J. Zikmund Hradecká fotografická konzervatoř - absolventská výstava 8. běhu HFK od 7. 12. 2012 do 5. 1. 2013 v galerii U přívozu v Hradci Králové. Vernisáž 7. 12. od 16 hodin. Přijímací pohovory do 9. běhu HFK 8. prosince 2012. Fotografie II - pro vyspělé fotografy probíhá od září do prosince 2012. Digitální fotografie - výuka photoshopu. Kurz ukončen v únoru 2012. Adobe InDesign - pro velký zájem o tento program proběhnou 2 běhy kurzu. První v březnu a druhý v dubnu 2012. Lektor Jiří Petera. Strukáž II - kombinovaná technika malby na fotografický papír s fotografickým negativem. Lektor V. Krejčí, termín domluví J. Neugebauerová, seminář přesunut na jaro 2013. Pionýrský den - proběhne v termínu 26. -27. 10. 2012. Zajistí V. Krejčí, J. Neugebauerová a V. Skalický. Inscenovaná fotografie - lektor Miro Švolík. Seminář proběhl 21. - 29. 9. 2012

VOLNÉ SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ


3 FOTOIMPULS 3-2012.indd 3

7.1.2013 11:04:22

VOLNÉ SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Divadelní atmosféra - fotografování proběhlo v termín 21. - 30. 6. 2012 v Hradci Králové. Konzultace fotografií v lednu 2013. Historické techniky - proběhly dva běhy gumotisku 18. - 19. května a 27. – 28. září 2012. Lektor Jiří Petera. Kompozice (stavba a skladba obrazu) - lektora domluví J. Neugebauerová (Rudo Prekop). Seminář přesunut na rok 2013 2) Valná hromada 2013 Termín konání 2. února 2013 v Galerii Moderního umění v Hradci Králové 3) Návrhy plánu práce na úseku fotografie pro rok 2013 Strukáž II: lektor Vítězslav Krejčí Historické techniky: lektor Jiří Petera a Ivan Nehera Photoshop: lektor Jiří Petera InDesign: lektor Jiří Petera Stavba a skladba obrazu: lektor Jan Pohribný Víkendové semináře: Svícení v ateliéru (portrét), Krajina Dlouhodobý seminář: Práce na vlastním projektu - návrhy na vedoucího lektora připraví všichni členové rady. Další návrhy připravit do konce roku 2012 - všichni členové rady. Výstavy v Informačním centru v Hradci Králové (8 panelů 100 x 70 cm) leden - Ondřej Kovář únor - Slovinci březen - závěrečné práce absolventů fotografického semináře pro mírně pokročilé duben - učitelé ZUŠ Na Střezině Hradec Králové květen - Vladimíra Bednářová, Hradec Králové červen - Kateřina Göttlichová, Praha červenec, srpen, září, říjen - nabídněte fotografům ve svém okolí listopad - premiéra 2012 prosinec - práce žáků ZUŠ Na Střezině Hradec Králové 4) Informace NIPOS ARTAMA Praha Na jednání odborné rady pro fotografii na ARTAMA Praha dne 3. 10. 2012 byly projednávány propozice 33. Národní soutěže a výstavy v roce 2013. Propozice zůstávají stejné. Od roku 2014 bude jednotné téma pro kolektivy - 100 let od narození Tomáše Bati. 5) Encyklopedie východočeské fotografie Předání informace od Jiřího Zikmunda. Listy pro letošní rok jsou rozpracované. Hotové listy po korekturách předá Jiří Zikmund ke grafickému zpracování do 31. října 2012. Předání listů do tisku do 26. listopadu 2012. J. Zikmund chce ukončit vydávání listů EVF. Rada rozhodla o pokračování dlouhodobého projektu – vydávání listů EVF.

3 ceny FOMA Bohemia spol. s.r.o. Hradec Králové, 3 ceny FOMEI a.s. Hradec Králové, 3 ceny časopisu FotoVideo, 6 čestných uznání a 1 ČU předsedkyně poroty. Vernisáž výstavy v Galerii Na Hradě v Hradci Králové ve středu 21. listopadu 2012 od 17 hodin, vyhodnocení soutěže a předání cen v sobotu 24. listopadu od 10 hodin v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Součástí vyhodnocení bude rozborový seminář soutěžních fotografií a portfolio předsedkyně poroty MgA. Evy Končalové. 7) Fotoimpuls Fotoimpuls 2/2012 vyšel 19. 10. 2012. Obsahově slabší číslo - 32 stran, Fotoimpuls 3/2012 – uzávěrka příspěvků do 25. listopadu 2012. Příspěvky zajistí všichni členové odborné rady pro fotografii. 8) Víkendové vzdělávací semináře - viz bod 3 v zápise 9) Různé a) Změna názvu sdružení Ze zákona od roku 2014 nesmí být v názvu slovo sdružení. Protože nový název našeho sdružení musí schválit Valná hromada, průběžně posílat návrhy na nové jméno. b) Salon východočeské fotografie 2014 V příštím roce je nutné rozjet organizaci 4. Salonu východočeské fotografie, který bude v roce 2014. Složitost organizace vyžaduje samostatné jednání rady na začátku roku 2013. Rada se sejde 11. ledna 2013 v 15.30 hodin. c) Výtvarnále Informace V. Skalického o ukončení projektu Výtvarnále po 10ti letech. d) Fotofestival Moravská Třebová Fotofestival je nadále pořádán kulturním střediskem v Moravské Třebové. O termínu i programu festivalu je možné se dočíst mimo jiné na webových stránkách Moravské Třebové. Pořadatelé už nemají na nás požadavky s pomocí o zajištění lektorů, pomoci při inzerci… Premiéra 2012, Milan Bruchter, Lednická Olympie

6) XXIII. ročník fotografické soutěže PREMIÉRA 2012 Porotě bylo předloženo 512 fotografií od 64 autorů. Porota ve složení MgA. Eva Končalová (předsedkyně), MgA. Josef Ptáček, MgA. Ivo Gil a MgA.Otmar Petyniak udělila 7 cen VSVF,


7.1.2013 11:04:22

FOTOGRAFICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ ANO nebo NE

TÉMA


Učit se, učit se, učit se ...

K

do by toto úsloví neznal? Když pomineme osobu, která tuto myšlenku pronesla, musíme uznat, že je pravdivá. Učíme se celý život. Nejdříve to je základní a střední škola. Mnohdy následuje škola vysoká. Učíme se řídit auto nebo jiné stroje a přístroje. Snažíme se ovládnout cizí jazyky. V práci po nás požadují vzdělávání stále. Potom přijdeme domů a chceme mít klid. Chceme se věnovat rodině (i zde se ale učíme celý život), zahradě, přátelům a svým koníčkům. Kdo to se svojí zálibou myslí vážně, nevyhne se po čase otázce, jak se vzdělat i v této oblasti. Jsme fotografové, proto chci dnes napsat pár řádků o svém vzdělávání fotografickém. Jak jsem již popisoval jinde a jindy, fotografuji více než třicet let. I já jsem si prošel obdobím vzdělávání. Jako mladý ambiciózní fotograf jsem hltal první zkušenosti na okresní fotografické škole. Prvními učiteli se stali starší, zkušení fotografové na úrovni okresu. Nemohu nevzpomenout pana Mauera z Vysokého Mýta, čestného člena našeho sdružení, u kterého jsem obdivoval jeho technickou preciznost. Vlastimila Švadlenu, taktéž člena fotoklubu z Vysokého Mýta, s jeho výborným fotografickým viděním, Václava Klímu z Chocně,

Premiéra 2012, Miloš Fic, Pardubičtí fotografové který představil spojení fotografie s kresbou, Karla Šillera z České Třebové a jeho ve své době mimořádné vidění, za které získal titul Mistra Svazu českých fotografů. Jsou to ONI, kteří mi dali pevné základy fotografické tvorby. Po zdolání prvních školáckých kroků jsem přešel k zakladateli fotografického vzdělávání, panu Jánu Šmokovi. Zde jsem dostával „čočku“ za své obrázky. Pral jsem se s cihlou, reportáží, postupy svícení a dalšími překážkami našeho řemesla. Učil jsem se přijímat kritiku pana profesora (mnozí vědí …), učil se obhajovat své fotografie a hlavně jsem poznal mnoho kama-

rádů, se kterými se potkávám dodnes. Prožil jsem mnoho seminářů, pořádaných okresním kulturním střediskem, které vedli nejvýznamnější postavy fotografie, jako byl Bohdan Holomíček, Miroslav Stibor, Petr Balíček, Milan Borovička, Jiří Havel, Jindřich Štreit a další. Nenásilnou formou a poznáním osobností autorů jsem byl vychováván k pokoře a úctě k fotografii. Následovalo období překotného fotografování podle vzorů, které jsem obdivoval. Až přišel čas, kdy jsem stál před další otázkou: „Jak dál?“ Mým snem bylo studium na Institutu tvůrčí fotografie.


7.1.2013 11:04:23

TÉMA


K

Premiéra 2012, Marcela Zuchová, Jiný svět

Vždy jsem tuto školu pozoroval z povzdálí a záviděl těm, kteří zde studují a UMÍ. To bylo v době, kdy ještě sídlila v Brně. V roce 1995 se mi podařilo složit přijímací zkoušky (to se ještě vybíralo v poměru 1:3). A otevřely se mi nové obzory. Práce Aleše Kuneše, Milana Borovičky, Miroslava Stibora, Pavla Baňky nebo Miroslava Velkoborského. Teorie fotografie přednášená Jánem Šmokem, historie umění Vladimírem Birgusem, sociologie Jiřím Siostrzonkem. A byli to nejen profesoři, kterým jsem naslouchal, ale také spolužáci. Jejich fotografie mnohdy vyrážely dech. Údiv nad tím, jak dokáží s fotografií pracovat, jak tvoří dlouhodobé projekty, jak se připravuje výstavní kolekce. To byla ta pravá škola. Osobní fotografická krize a pracovní vytížení přerušily nastoupenou cestu vysokou školou. Nikdy mi nešlo o titul fotograf umělec, ale ztráta tohoto tvořivého prostředí mne mrzí dodnes. Proto přeji každému, kdo má fotografii rád, aby na své cestě potkal mnoho učitelů jako já. Vždy jsem se od nich měl co přiučit. Jednou techniku, jindy různé fotografické fígle. Inspiraci i náměty, ale hlavně lidství. Lidství, které v nich bylo nebo stále ještě je. To

Premiéra 2012, Martina Šimková, Lejla

je nejlepší škola fotoživota. A z té čerpám dodnes. Cítím se povinován splácet dluh, který vůči svým UČITELŮM mám. Proto se snažím mladým fotografům pomáhat, co mohu. Rád bych jim předal poselství generace, která mě vychovala.

Vladimír Skalický, Lanškroun

dyž jdete do divadla na nějakou klasiku, třeba na Bratry Karamazovy, je dobré přijít na představení trochu poučen. Totéž si myslím i o fotografii. Je dobré mít jakýsi přehled o historii a současnosti fotografie. Já jsem se díky zvýšenému a nadšenému zájmu o fotografii vzdělával sám. Četbou, výstavami, účastí na různých výstavách a následných debatách a zase četbou. Mně samotnému to určitě pomohlo, protože každým tímto setkáním jsem se dozvěděl něco dalšího, jiného, zvláštního, zneklidňujícího a hlavně inspirujícího. Setkávání s lidmi, kteří jsou podobně naladěni, je skutečně inspirující a to je v tvorbě důležité. Dává mi to radost z tvoření je jaksi pro koho, vaše fotky potom mají publikum, stačí pár „skalních“, kteří vidí. Fotografové vzdělaní školou jsou i mezi námi, jsou však družní jako bílí jeleni v oborách. Jen vzácně se druží a vyhledávají společnost, a když, tak se po čase odejdou pást na svou vlastní louku. Toto není myšleno ve zlém, prostě jen zúročí svou zkušenost a třeba se i profesionalizují. Zakázky - peníze - obživa - málo času na vlastní tvorbu - konec družení - a kolikrát konec vlastních nápadů... Z těchto přirozených důvodů se vlastně amatéři a fotografové míjejí, mají sice podobnou cestu, ale jiný cíl. Zaříkadlem je nedostatek času. A tak se fotografům školeným kolikrát vlastně splní sen, že se živí tím, čím chtěli, co je baví. ALE díky tomu, CO musejí fotit a jakou „životnost“ a určení má jejich práce, se kolikrát necítí zase až tak dobře, jak si představovali. Píšu zde o tvůrčí pohodě, nápadech a dalších věcech, které dávají radost, motivaci k tomu, aby fotograf dál a dál fotil s nadšením, vervou a chutí. Mám také nedostatek času, také je to mé zaříkadlo, jen na tom nejsem hmotně, tudíž existenčně závislý. Takže pokud něco prošvihnu, je to jen v tom, že filmy z léta a jara vyvolám na pod-


7.1.2013 11:04:24

zim a že slíbené fotky dodávám pozdě a ještě později - nic vážného se však kvůli tomu neděje. Vše má své pro a proti. Máte-li na rohu ulice hospodu, která vám osazenstvem nesedí, stejně budete chodit do své oblíbené třeba přes půl města a rádi. Známé tváře, dobrý rozhovor, příjemná obsluha. Nebereme to, co je nejblíže, bereme to, co nám vyhovuje nejvíce. Byly-li by u nás v Třebíči debaty s fotografy, velice rád bych přišel, ale nebývají. Vzpomínám na nádhernou přednášku prof. Vojtěchovského ve Svitavách. Chodil bych rád každý týden, měsíc, kdyby bylo kam. Pokud by se podařil v Lanškrouně nějaký přednáškový promítací víkend, uvítám to a přijedu 100%! Naštěstí však máme fotoklub - známé tváře, dobrý rozhovor, příjemná obsluha... a ten mi toto předávání, naplňování, setkávání a inspiraci nahrazuje a umožňuje. A za TOTO jsem velmi rád. Martin Bukovský, TREFOS Třebíč

P

okusím se krátce něco napsat o mé zkušenosti se vzděláním a vzděláváním se ve fotografii. Jako ryzí ama-

TÉMA


Premiéra 2012, Eva Vrtišková, Letní ulice

tér jsem fotografickým vzděláním nedotčen – tedy v klasické podobě, tím mám na mysli jakýkoli druh školy se zaměřením na fotografii.

Premiéra 2012, Martin Fojtů, Segment

To však vůbec neznamená, že bych se sám nevzdělával. V začátcích jsem samozřejmě přečetl spoustu knih typu - Jak se stát lepším fotografem. Ty mi pomohly hlavně v technické oblasti. Fotím digitálem, a tak nemohly chybět knihy o práci s fotografickým editorem. Toto vše považuji za jakousi vstupní úroveň, která však má, dle mého soudu, jistě důležitou roli. Ten důležitější, a pro mě hlavní stupeň vzdělávání se, však vidím ve studiu knih, které o fotografii pojednávají z hlediska filozofického a sociologického. Zajímá mě historie fotografie, její vývoj, jak se proměňovala, jak byla vnímána společností. Návštěvy fotografických a výtvarných výstav považuji za nedílnou součást mého samovzdělávání se, stejně tak sledování nejrůznějších filmových dokumentů o fotografech, malířích a jejich dílech.


7.1.2013 11:04:27

TÉMA


K

Premiéra 2012, Kamila Olševičová, Praha

Samozřejmě si uvědomuji, že toto vše ze mě jaksi automaticky lepšího fotografa neudělá. Umění spočívá v imaginaci a tu nejde nastudovat. Umožňuje mi však aspoň částečně pochopit, a tím si i více užít to, co fotografie (ať současná či ta minulá) v dnešním komplikovaném světě znamená. Ladislav Horák, TREFOS Třebíč

V

dnešní době internetu, kde si sám amatérský fotograf najde spoustu vzdělávacích článků, ale i lidí, kteří rádi poradí a jsou nápomocni, není fotografická škola až tak důležitá. Pokud je ovšem zájem o fotografii tak velký již v útlém věku, lze se na školu přihlásit a určitě spoustu technických věcí zjistit daleko dříve než samouk. Ve finále si však může snaživý amatér i profesionál se vzděláním podat ruku. Dalším dobrým krokem pro sebevzdělávání je obklopit se známými a přáteli, kteří mají stejný koníček. Poradí, pomohou a ještě potkáte spoustu zajímavých lidí. Nesmím zapomenout na fotografické knihy, kde se dozvíme o tom jak hledat správné světlo, jak používat externí světla, v jakou dobu je nejlepší fotit a jak

nastavit fotoaparát. Znám spoustu fotografů, kteří školy nemají a fotí daleko lépe, než ti, co je mají. Myslím, že to je spíš o citu, vidění a talentu. Technická stránka fotografie se časem doladí. Důležité je to, co je na fotografii a jak to na diváky zapůsobí. A pokud se i v pokročilém věku chce člověk naučit něco víc, jsou dneska i různé workshopy, školení, dovolené, kde se fotí a to vše může pomoci k lepšímu výsledku. Žaneta Malá, TREFOS Třebíč

aždý z nás měl možnost potkat v životě různé impulsy a ty buď uchopil, nebo neuchopil. Díky těmto impulsům se v současné době hlásím k fotografům, modelářům a dýmkařům. Fotografické vzdělávání považuji za dost důležitý impuls. V první řadě si musím vzpomenout na moje první kroky v klasické fotografii, které mně usnadnil pan učitel Henžlík v hodinách speciálních chemických praktik na plaské základce - první kroky v temné komoře. V době těchto praktik se v Plasích objevilo velké množství fotografů kamarádů a i několik domácích temných komor. Hltali jsme temnokomorní vyučování, půjčovali jsme si odborné knihy v knihovně (Erich Einhorn, Evžen Hruška a další), vyměňovali jsme si zkušenosti z praxe v komoře. Byla to krásná doba fotografického poznávání. V dnešní „rychlé“ až překotné době technického rozvoje pixelů, čipů, počítačové techniky považuji vzdělávání v našem oboru za velkou nutnost. Ne každý je schopen se prokousat množstvím informací sám, a proto se domnívám, že je hodně důležité si „usnadnit“ některé kroky v našem oboru prostřednictvím fotografického vzdělávání. Já osobně využívám v součas-

Premiéra 2012, Jiří Durdík, Malá Strana


7.1.2013 11:04:27

né době několik způsobů vzdělávání. Jsou to odborné kurzy (např. Zoner, Photoshop, raw,...) a též akce, které pořádáme v rámci našeho fotoklubu – workshop, při kterém někdo z fotoklubu představí to, co nejraději fotí, jak to dělá a zároveň o tom diskutujeme (např. krajina, makro, architektura,...). V nabídce vzdělávání mi dnes neschází téměř nic, jen trochu slyším povzdechy nad cenami kurzů. Praxe těchto našich „místních“ workshopů je asi nejschůdnější cestou pro mnoho členů našeho fotoklubu. Osobně se domnívám, že jakékoliv fotografické „vzdělávání“ mne posunulo vždy rychleji dál k vytčenému cíli. Vzdělávání fotoškol nechci hodnotit, byť jsem o něm taky kdysi uvažoval, ale tenkrát zvítězila škola jiná. Mám pocit, že školsky vzdělaný fotograf špatně hledá cestu k amatérským fotografům a naopak v důsledku především míjení témat.

TÉMA


Premiéra 2012, Tomáš Křivka, Spolucestující

Ivo Kornatovský, Plasy

V

ytvořit kvalitní a smysluplné snímky bez základních fotografických znalostí je téměř nemožné, a proto se domnívám, že alespoň minimální fotografické vzdělání je nutné. Stačí podívat se na internet a každý si může udělat obrázek, jak některým „fotografům“ i toto minimální vzdělání chybí. Současná éra „digitálů“ nám umožňuje fotografovat neomezeně a tzv. cvaknutí nás nic nestojí. Hodnotnější snímky tímto způsobem bohužel nevzniknou. Autorovi chybí soudnost a sebekritika. Takový „cvakálista“, který se nestydí prezentovat svoji tvorbu tím, že vyfotografuje rozcvičku dívky s počtem 30 snímků snímaných 4-6 snímků za vteřinu a považuje to za výtvarný seriál, nemá o fotografickém vzdělání ani ponětí. Sám jsem začínat fotografovat na svitkovém filmu a přes kinofilm jsem také přešel na digitální záznam. Přece jen náklady

Premiéra 2012, Jana Kupčáková, Smích - off na jedno zmáčknutí (především u diapozitivů 6 x 9) byly poměrně vysoké a každý záběr jsem si musel rozmyslet a mnohokrát se stalo, že jsem „nádobíčko“ sbalil a nezmáčkl vůbec spoušť. Domnívám se, že dnešním začínajícím autorům pracujícím digitální technikou toto rozmyšlení jednoduše chybí. Své zkušenosti se vzděláváním samozřejmě mám. Začínal jsem vstupem do fotoklubu, kde probíhaly nekonečné diskuze nad jednotlivými snímky. Při hodnocení mapových okruhů jsem zjistil,

že pouhé zmáčknutí tlačítka ještě neznamená dobrý snímek. Chtěl jsem vědět víc, využil jsem možnosti a absolvoval jsem Školu výtvarné fotografie a pak i řadu workshopů. Mnozí absolventi této školy se začali věnovat fotografování profesionálně a toto řemeslo je dodnes živí. Má to ale svoji druhou stránku – musí se věnovat především řemeslu a nezbývá jim mnoho času na amatérské dění. Dnešní vzdělávání je bohužel založeno na komerci a to se mně nelíbí. V jedné publikaci staré


7.1.2013 11:04:27

TÉMA

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ několik desítek let se dozvíte o fotografování téměř vše od A do Z. Abyste dnes získali tyto informace, musíte si obstarat více knih, což je samozřejmě nákladnější. Proto jsem velice potěšen, že Impuls patří mezi výjimky, kde je kvalitní vzdělání dostupné pro každého zájemce za rozumnou cenu. Petr Beran

V chrudimském fotoklubu jsem oslovil fotografy a zde je jejich názor: Máš osobní zkušenost s nějakým vzděláváním a nemusí to být vždy jen škola? Ladislav Varga: Mám osobní zkušenost pouze se samo vzděláváním, nejprve to byl hlavně internet, ale mnohem více jsem našel ve starých knihách, ty nové už se focením příliš nezabývají, jsou hlavně „kreativní”. Pomohlo Tobě samotnému? Určitě ano. Upotřebil jsi ho někdy ve své zálibě? Ano, v podstatě vše, co umím, jsem se musel naučit sám. Občas poradil některý ze zkušenějších kolegů fotografů. Je vidět vliv škol na amatérskou fotografii? Nedovedu posoudit, více než s amatérskou fotografií se setká-

Premiéra 2012, Petr Soukeník, Zrcadlení


vám s masovou fotografií a tam není vidět nic. Kde jsou fotografové vzdělaní školou? Jsou mezi námi? Jsou mezi námi, ale není o nich moc slyšet. V záplavě masové fotografie se těžko hledají. Proč se míjejí amatéři a fotografové, kteří mají fotovzdělání? Podle mého názoru vzdělání trochu omezuje tvorbu. Amatér je svobodnější, nemusí se omezovat naučeným. Co Ti ve vzdělávání chybí a co bys uvítal? Ono to není tolik o vzdělání, ale o tom umět automaticky bez rozmýšlení naučené, jinak je už po záběru. Vzdělání není nutnou podmínkou k fotografické práci. Vzdělaný člověk nemusí umět fotit, ale může být dobrým kritikem a opačně i nevzdělaný může dělat kvalitní fotky. Je to spíše o nadání. A jedna otázka navíc. Na co jsou zaměřeny workshopy? Podle mne hlavně na ekonomický efekt, jde o obchod a ne primárně o nějaké vzdělání. ***** Je vzdělávání v amatérské fotografii potřebné? Ladislav Ženka: Není potřebné ani nutné, pokud má dotyčný talent od Boha. Pro ostatní je velmi vhodné a může ušetřit spoustu času a hledání.

Máš osobní zkušenost s nějakým vzdělávání a nemusí to být vždy jen škola? Mám, s okresní školou. Pomohlo Tobě samotnému? Ano, nejen technicky ale hlavně jsem se začal dívat na fotky jinak, jako divák - nikoliv jako autor. Upotřebil jsi ho někdy ve své zálibě? V podstatě stále. Je vidět vliv škol na amatérskou fotografii? Myslím si, že moc ne. Na některých výstavách amatérů s oceněnými snímky uvažuji, zda jsem blbec já nebo porota, která je ocenila. Často fotografie nemají smysl a nic neříkají. Pokud by autor použil znalosti ze škol, řešil by záběr asi jinak. Přesto jsou tyto fotografie oceňovány a myslím si, že je porotci volí proto, aby si ostatní porotci nemysleli, že při negativním názoru je blbec on. Vhodná by byla i škola pro porotce. Kde jsou fotografové vzdělaní školou? Jsou mezi námi? Jsou, ale není to moc vidět. Proč se míjejí amatéři a fotografové, kteří mají fotovzdělání? Této otázce nerozumím. Stýkám se s amatérskými fotografy a zda mají školu se neptám. Podstatné je, jaké dělají fotky.

Premiéra 2012, Eva Stanovská, Dovolená

7.1.2013 11:04:28

Co Ti ve vzdělávání chybí a co bys uvítal? Spíše obecně věci o vkusu a estetice a učit je už od základní školy. Když vidím některé pořady v televizi nebo filmu nebo některé výstavy fotek nebo obrazů, spíš jsem udiven, že někdo dělá ještě slušné fotky a obrazy, na které se člověk dívá rád. Někdy nevím, zda autoři kýče nevystavují záměrně a nepředpokládají, že společnost je složena jen z tupců, i když to dle voleb tak vypadá. ztah k amatérskému vzdělávání ve fotografii vidím podobně jako vztah k Harry Potterovi - polovina obyvatel jej uznává či miluje, druhá polovina jej nesnáší. Já osobně jsem fanynka Harryho Pottera a veškerého sebevzdělávání - chodila jsem do IDIFu, jela s J. Karbusickým na Šumavu, fotila Václavák s Janem Šibíkem. Miluji všechny semináře a workshopy, kde se mohu setkat s podobnými fotonadšenci, jako jsem já. Díky workshopům a seminářům jsem poznala spostu milých lidí, se kterými jsem nyní v trvalém kontaktu, učím se od nich a mám z nich nové přátele se stejným skvělým koníčkem. Proto si myslím, že nejen vlastní kurz či seminář je důležitý pro další vzdělávání, ale již samotné tvůrčí prostředí a setkávání s lidmi má veliký význam pro další rozvoj amatérských fotografů. Eliška Rafajová, Praha

V

V

zdělávání v jakékoliv činnosti, včetně té fotografické, je nezbytností pro kvalitativní posun jak osobní tak profesní. V současnosti je na trhu velké množství kurzů zaměřených na fotografickou tvorbu - od focení krajiny, přes focení aktů až k postprodukci. Tyto kurzy jsou zaměřeny především na seznámení s technikou fotografování, kterou je možné použít při tvorbě v daném žánru. Osobně jsem se účastnil kurzu Roberta Vana, zaměřeného na focení aktů, a byla to pro mne první příležitost osahat si studiovou techniku. Z kurzu jsem si odnesl spoustu zkušeností a poznatků. Pro kultivaci fotografické tvorby ovšem považuji za mnohem důležitější, aby se člověk vzdělával dlouhodobě, aby měl možnost revize své tvorby, možnost přímé konfrontace a v tomto ohledu považuji za zcela nezastupitelnou roli fotoklubů. Aleš Sládek, Chrudim

U

čený z nebe nespadl, alespoň tak nějak to říkávaly babičky. Vždy je třeba se alespoň trochu učit. Nějaká pravidla pro fotografii a obraz platí, a je dobré je poznat. Lhostejno jak. Něco pochytíme od kamarádů, koukáme na cizí obrázky, něco si načteme, sledujeme vývoj fotografie, chodíme na výstavy. Účastníme se kurzů a workshopů, poučných

Premiéra 2012, Bohumír Bubílek, Etapa tvorby země


a převážně veselých setkání nad fotografiemi s ostatními fotografy. Jednou jsem měla možnost vidět při práci pana Vojtěchovského. Tančil mezi sklenicemi, pauzáky a světly. Nikdy nebudu sklo fotografovat, ale bylo krásné jeho fotografování sledovat. Je třeba poznat co nejvíce, aby si člověk našel vlastní cestičku a byl sám sebou. S nabytými vědomostmi naučená pravidla porušujeme a i v tom cítím kouzlo fotografie. Moudrý člověk hledá poučení a srovnávání s ostatními. Ne na vše dokážeme přijít sami. Nejcennější je, když nám někdo řekne, že naše fotografie je špatná a vysvětlí proč. Přiznejme si, že jsme ješitní, neradi kritiku slyšíme, ale na druhou stranu je posouzení největším impulsem proto, abychom přemýšleli a naše výtvory se staly lepšími. V mysli mi utkvěl výrok pana učitele Ptáčka: pokud vás nenaučím fotografovat, tak vás alespoň naučím se na fotografie dívat. I pohled na cizí díla je třeba kultivovat. Potud chvála fotoškoliček, workshopů a kurzů. Na druhou stranu je fotografie poměrně módní záležitostí a kdekdo se snaží svézt se na této vlně vydáváním knih opakujících již napsané, pořádáním kurzů, jejich obsah je prázdný. Takže pozor, pečlivě vybírat. Eva Stanovská, Dřenice

TÉMA


Premiéra 2012, foto uprostřed: František Stráník, Zastavení času

Premiéra 2012, Helena Marešová, Motýl velkoměsta

7.1.2013 11:04:29

SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2012

PremiEra 2012 XXIII. ročník fotografické soutěže

Premiéra je fotografická soutěž každoročně vyhlašovaná Střediskem amatérské kultury IMPULS Hradec Králové ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů. Tento projekt se uskutečnil s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky, Královéhradeckého kraje a statutárního města Hradec Králové. Dále Premiéru podpořili FOMA Bohemia spol. s r.o. Hradec Králové, FOMEI a. s. Hradec Králové a redakce časopisu FotoVideo. Je určena pro všechny zájemce o fotografii a není omezena věkově ani žánrově. Jedinou podmínkou je, aby soutěžící fotografie nebyly dosud nikde vystaveny ani publikovány. V letošním XXIII. ročníku fotografické soutěže PREMIÉRA 2012 bylo porotě předloženo 510 fotografií od 67 autorů. Porota předseda: členové:

MgA. Eva Končalová - profesionální fotograf, Praha MgA. Josef Ptáček - profesionální fotograf, Praha MgA. Ivo Gil - profesionální fotograf, Praha MgA. Otmar Petyniak - fotograf, lektor fotografie

Hodnocení předsedkyně poroty Je mi velkou radostí a ctí vám představit fotografie 23. ročníku fotografické soutěže Premiéra v Hradci Králové, která i pro mě byla premiérou, protože jsem jako předsedkyně komise působila poprvé... V příjemném nově zrekonstruovaném prostoru Střediska amatérské kultury IMPULS jsme spolu s kolegy hodnotili 510 fotografií, které byly do soutěže přihlášeny. Bylo pro mě milým překvapením sledovat některé odevzdané soubory i jednotlivé fotografie. Zaujalo mě nadšení, které bylo z fotografií patrné. Fotografie i cykly byly zaměřené na libovolné žánry. Komise hodnotila autorský přístup k fotografii a originalitu ztvárnění. Mezi zaslanými fotografiemi bylo možné vidět od dokumentární fotografie přes inscenovanou fotografii, módní fotografii, divadelní fotografii, fotografii architektury, až po koláže. Se souborem koláží Kam kráčí lidstvo mě zaujal právě pan Jaroslav Nosek, který se ve své práci již několik let vytrvale věnuje aktuálním civilizačním tématům. Kombinací čísel a faktů upozorňuje na kritickou situaci na Zemi, kterou ilustruje na svých fotografiích. Byly hodnoceny i fotografie založené na manipulaci obrazu, ať už v grafických programech anebo za jednoduchého použití nůžek. Klasický přístup k fotografii, tedy práce ve fotokomoře, jsme zaznamenali zřídka, což je dle mého názoru škoda. Chtěla bych tímto poděkovat všem, kteří své fotografie do soutěže přihlásili, za jejich úsilí a vytrvalost. Děkuji svým kolegům z komise za pohodovou atmosféru při hodnocení a v neposlední řadě také lektorům hradeckého IMPULSu, kteří tuto fotografickou soutěž každoročně organizují. Přeji vám Dobré světlo ve dne v noci! MgA. Eva Končalová, 6. října 2012 Slavnostní vyhodnocení XXIII. ročníku fotografické soutěže Premiéra a předání cen vítězům proběhlo 24. listopadu 2012 od 10 hodin za přítomnosti členů poroty v Galerii moderního umění, Velké náměstí 139, Hradec Králové. Oba výstavní prostory byly v tento den mimořádně otevřeny od 8 do 10 hodin.


7.1.2013 11:04:30

VÝSTAVNÍ KOLEKCE 2. část

1. část Galerie Na Hradě 21. listopadu 2012 - 14. ledna 2013

INFORMAČNÍ CENTRUM 1. - 30. listopadu 2012

(budova lékařské knihovny UK) Na Hradě 91/3, Hradec Králové

Gočárova třída 1225 Hradec Králové

Otevřeno: pondělí - pátek: 8 - 18 hodin

Otevřeno: pondělí - pátek: 8 - 18 hodin

SOUTĚŽE


POROTA UDĚLILA: Cena VSVF Hradec Králové:

Volné Sdružení Východočeských Fotografů

Vítězslav Krejčí, Hradec Králové: seriál „Facies nigra“ aneb Mentální luminometamorfózy melancholických vizí Jiří Kroul, Slavětín u Nového Města n/Metují: seriál Rodinné album Milan Křiček, Pardubice: seriál Auta Martin Lukeš, Praha: seriál Tetování Libor Němec, Pardubice: seriál Autokompozice Jaroslav Nosek, Hradec Králové: seriál Kam kráčí lidstvo Kamila Olševičová, Hradec, Králové: snímek Zpětné zrcátko

Cena FOMA spol. s r.o. Hradec Králové:

Čestné uznánÍ:

Peter Maděránek, Prievidza: seriál Slovak cites in panorama Eva Rusová, Jílové u Prahy: snímek Moje holky 5 Lenka Židová, Broumov: snímek Aneta

Romana Brůhová, Klatovy: snímek V hledáčku Ladislav Čech, Klatovy: snímky Drezína, Sběrné místo, Tanečnice 1, Vize 12. 12. 2012, Zlaté rybky Milan Fara, Praha: snímek Grácie Dagmar Novotná, Chrudim: seriál Roming Barbora Pejšková, Hradec Králové: seriál Stroje v naší krajině Libor Sakmary, Liberec: seriál Freizeit

Cena FOMEI a.s. Hradec Králové: Kateřina Göttlichová, Praha: seriál Počmárané město Barbora Pejšková, Hradec Králové: snímky Stmívání, Smutnění, Setkání Pavel Snoha, Svitavy: seriál Old industrial Cena časopisu FotoVideo: Fedor Gabčan, Vratimov: snímky Vzpomínky I a II, Kateřina Göttlichová, Praha: snímky Žlutá, Skrz sklo, Pracující, Turista Renáta Molová, Praha: snímek 2+2+4

Čestné uznání: předsedkyně poroty Jiří Kroul, Slavětín u Nového Města n/Metují: seriál Rodinné album


7.1.2013 11:04:30

SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2012

CENA VSVF Kamila Olševičová, Zpětné zrcátko

Jiří Kroul, Rodinné album CENA VSVF A ČESTNÉ UZNÁNÍ PŘEDSEDKYNĚ POROTY Vítězslav Krejčí, Facies nigra aneb...


7.1.2013 11:04:31


Milan Křiček, Auta

Martin Lukeš, Tetování

Libor Němec, Autokompozice

Jaroslav Nosek, Kam kráčí lidstvo


7.1.2013 11:04:31

SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2012

CENA FOMA

Bohemia spol. s r.o. Hradec Králové

Petr Maděránek, Slovak cites in panorama

Eva Rusová, Moje holky 5

Lenka Židová, Aneta


7.1.2013 11:04:32


CENA FOMEI a.s. Hradec Králové

Kateřina Göttlichová, Počmárané město

Barbora Pejšková, Stmívání, Smutnění, Setkání

Pavel Snoha, Old industrial


7.1.2013 11:04:32

SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2012

ČESTNÉ UZNÁNÍ

Romana Brůhová, V hledáčku

Milan Fara, Grácie

Ladislav Čech, Drezína, Zlaté rybky, Sběrné místo, Tanečnice, Vize 12. 12. 2012


7.1.2013 11:04:32


Dagmar Novotná, Roming

Barbora Pejšková, Stroje v naší krajině

Libor Sakmary, Freizeit


7.1.2013 11:04:33

SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2012

časopisu

CENA FOTOVIDEO

Fedor Gabčan, Vzpomínky I a II

Kateřina Göttlichová, Žlutá, Skrz sklo, Pracující, Turista

Renáta Molová, 2+2+4


7.1.2013 11:04:33

Národní soutěž amatérské fotografie SVITAVY a amatérská fotografie vůbec Úvahy o rozlišení amatérské a profesionální fotografie často vyúsťují okřídleným frázovitým výrokem, že existuje jen jedna fotografie, a to fotografie dobrá. Přesto ale pojem amatérská fotografie je důležitou součástí dějin fotografie u nás. Pro českou fotografii je prolínání profesionální a amatérské fotografie typickým jevem. Po hledání nejrůznějších zástupných vyjádření a opisů slova „amatérský“ typu „fotograf ze zájmu“ apod., které bylo typické v prvních porevolučních letech, kdy najednou zanikla veřejná podpora a uznání amatérského umění jako realizace uměleckých ambic „lidu“ se všemi negativními, ale i pozitivními důsledky, byl fotograf amatér opět rehabilitován. Situace v amatérské fotografii se postupně přizpůsobila novým tržním poměrům a fotograf amatér si našel své místo a v podstatě i hrdost na to, že existuje. Fotografování ze záliby a lásky k fotografii má totiž řadu výhod, které si uvědomují i profesionální fotografové. Ti svázáni smlouvami a zakázkami hledají onu seberealizaci, která je amatérům vlastní, ve své volné tvorbě, kde realizují vlastní myšlenkové i obrazové projekty, které dotahují a naplňují s rutinou a důsledností, jež je naučila práce na objednávku. Fotograf amatér je daleko volnější ve výběru svých témat, ale často také neukázněnější, zabředá do své volnosti, neutváří si nejen projekt, ale často ani vlastní rukopis, snadno podléhá osvědčeným vzorům a nápodobám nebo se pouští do nejrůznějších experimentů, jež v důsledku zůstávají samoúčelné. V případě amatérského fotografa je veškerá tvorba volná. Chodí a vybírá zají-

mavá témata. Někteří zůstanou u širokého záběru a zachycují vše, na co lze fotoaparát zamířit, od čistě rodinných snímků po dokumentární a reportážní záběry z historických událostí v kronikářském smyslu, jiní si najdou svoji „parketu“ a vytvoří si osobitý rukopis i vymezený předmět zájmu. Pro vyhraňování jednotlivých fotografických osobností, které v současné amatérské fotografii navazují na slavné tradice svých prvorepublikových předchůdců i na úspěchy, které vzešly z boomu zájmové fotografie 70. a 80. let, hrají jednu z největších rolí fotografické soutěže. Vedle fungujících fotografických seskupení, fotoklubů a nejrůznějších kurzů a fotografických škol jsou nejširší platformou, jak „přinést svou kůži na trh“, jak porovnat výsledky svého tvůrčího snažení a zařadit je do kontextu tvorby ostatních. Účast v soutěži je vlastně určitou zakázkou, soutěže mají pevné termíny a mívají pevně vymezená témata. Nejdůležitější však je možnost srovnání s ostatními a v neposlední řadě předložení svého díla k hodnocení. Umístění v soutěži a s ní spojené výstavě je důležitým krokem k společenskému uznání vlastního díla. I když poroty soutěží v podstatě zakládají výběr na vkusu, tvůrčím zaměření, zkušenostech a preferencích jednotlivých porotců, výsledky jejich práce bývají překvapivě objektivní vzhledem k nutnosti konsenzu často i protichůdných individuálních názorů. Fotografických soutěží u nás existuje celá řada, některé přetrvaly z předlistopadové situace, jiné si vytvořily vlastní postavení až v posledních letech a stále vzni-

kají nové, jak na regionální, tak celostátní úrovni. Národní soutěž a výstava amatérské fotografie má mezi nimi zastřešující postavení s dlouhou tradicí. Je jednou ze soutěží, které přežily i změny po listopadu 1989. V posledních letech se jí zúčastňuje okolo půl druhé stovky autorů a jejich počet se neustále zvyšuje. Svou organizací i širokým úhlem záběru je tak Národní soutěž pro fotografy ze záliby skutečně největší a nejprestižnější možností porovnat své síly a představit svou tvorbu. Jsem přesvědčen, že i 33. ročník bude stejně úspěšný jako všechny minulé ročníky a že účast kolektivů i jednotlivců tomu bude odpovídat. Pro vás, kteří se chcete zúčastnit, přikládám propozice.

SOUTĚŽE


PROPOZICE

NÁRODNÍ SOUTĚŽ A VÝSTAVA AMATÉRSKÉ FOTOGRAFIE 2013 33. ročník Z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury ČR pořádají NIPOSARTAMA a Středisko kulturních služeb města Svitavy, za spolupráce Městského muzea a galerie ve Svitavách, Svazu českých fotografů, Střediska amatérské kultury Impuls Hradec Králové a Společnosti přátel fotografie.


7.1.2013 11:04:33

SOUTĚŽE

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ I. CHARAKTERISTIKA A POSLÁNÍ SOUTĚŽE Posláním soutěže je konfrontace tvorby fotografů, kteří nejsou na své tvorbě existenčně závislí. Národní soutěž a následné výstavy mají za úkol nejen představit to nejlepší, co se v posledním období zrodilo na celostátní úrovni, nýbrž také na základě porovnání jednotlivých snímků a hodnocení poroty napomoci k dalšímu uměleckému růstu amatérské fotografie. II. PODMÍNKY SOUTĚŽE 1. Zúčastnit se může každý občan České republiky nebo cizinec mající povolení k pobytu, který se považuje za amatéra. 2. Do soutěže je možno zasílat fotografie černobílé i barevné, zásadně neadjustované a nepaspartované (to znamená nepodlepené, nerámované, nezalaminované). Fotografie nesmí být starší než 2 roky. 3. Soutěž je vyhlášena pro jednotlivce (kategorie A), kolektivy (kategorie B), a specielní téma (kategorie C) Kategorie A: A0: pro autory do 21 let, jejichž fotografie (na stejné téma jako kategorie A1 a A2) byly oceněny na postupové fotografické soutěži Náchodská Prima sezóna, nebo Junior SČF A1: pro autory bez rozdílu věku - volné téma - přímá fotografie zachycující realitu (bez ohledu na techniku záznamu) A2: pro autory bez rozdílu věku - téma experiment - fotografie jako fikce (bez ohledu na to, jestli bylo k montáži došlo v počítači, či klasickým analogovým postupem, případně kombinací obou těchto technologií) Kategorie B: kolektivy Kategorie C: Téma pro rok 2013: „Média“ - pro jednotlivce i kolektivy Na rok 2014 je určeno jednotné téma pro soutěž kolektivů, a to „100 výročí narození Tomáše Bati“ 4. Autor může soutěž i postupové soutěže obeslat nejvýše pěti jednotlivými fotografiemi v každé kategorii. Seriál do pěti snímků se počítá jako jedna fotografie. Kolektiv může zaslat nejvýše 15 snímků, z toho od jednoho autora maximálně tři práce. Každý autor může soutěžit jako jednotlivec i jako člen kolektivu, nikoliv však stejnými pracemi. Kolektiv zvolí k obeslání soutěže jednotné téma a jednotnou velikost fotografií. U postupových soutěží postupují do národní soutěže oceněné fotografie a porota

postupové soutěže má právo vybrat i další fotografie. 5. Do soutěže jsou přijímány fotografie od formátu 20 x 30 do formátu 40 x 50 cm. 6. Každá fotografie musí být označena na zadní straně v pravém rohu dole názvem snímku (u seriálu i pořadovým číslem), jménem, příjmením autora a adresou, na zadní straně v levém horním rohu uvedením kategorie, u kolektivů plným názvem klubu či skupiny a jménem a adresou autora. Na zadní straně je třeba uvést u kategorie A datum (rok vzniku snímku) a věk autora. K soutěžní fotografii nebo seriálu, které jsou zpracovány digitálně, přiloží autor CD se soutěžními fotografiemi. 7. Soutěžní zásilka pro kategorie A1; A2; mimořádnou soutěžní kategorii a kategorii B musí obsahovat přihlášku a účastnický poplatek ve výši 150,- Kč. Zásilky bez vyplněné přihlášky nebo bez účastnického poplatku nebudou do soutěže přijaty a autor si je může vyzvednout pouze osobně. 8. Postup zasílání fotografií do postupových soutěží řeší propozice (vycházející z těchto propozic) vydané pořadateli. Úplné znění na www.nipos-mk.cz nebo www.scf.cz Přihlášku spolu s fotografiemi a účastnickým poplatkem zašlete na adresu: Středisko kulturních služeb Svitavy, paní Dagmar Schulzová, Wolkerova alej 92/18, 568 02 Svitavy 9. Pořadatel nepřejímá zodpovědnost za poškození fotografií při poštovní přepravě. Pečlivé zabalení je záležitostí každého autora. 10. Fotografie nesplňující podmínky v bodech 4.-7. nebudou do soutěže přijaty. 11. Porota vybere z přijatých fotografií mimo oceněných ještě další, které budou spolu s oceněnými vystaveny u příležitosti vyhlášení výsledků soutěže ve Svitavách. O této skutečnosti budou autoři informováni. Výstava bude reprízována v dalších městech. Fotografie z výstavní kolekce (mimo oceněných) budou autorům vráceny po skončení těchto výstav, nejpozději v květnu 2014. 12. Porota má právo vyjmout z cyklu nebo seriálu jednotlivé fotografie a hodnotit je jako samostatné snímky. 13. Oceněné fotografie budou předány do Sbírky české fotografie Svazu českých fotografů se zachováním autorských práv. 14. Pořadatel si vyhrazuje právo použít oceněné a vystavené fotografie pro propa-

gaci akce, a to i v budoucnu bez nároků na honorář, při zachování autorských práv. III. HODNOCENÍ Hodnocení snímků národní soutěže provede odborná porota jmenovaná NIPOSARTAMA.. Hodnocení snímků zaslaných do postupových soutěží provedou poroty jmenované pořadateli po dohodě s NIPOSARTAMA. Hodnotícím kritériem je výtvarná, myšlenková a technická kvalita snímků. V každé kategorii porota ocení fotografie umístěné na prvních třech místech. Dále může udělit maximálně dvě čestná uznání v každé kategorii. Všechny vítězné fotografie budou zveřejněny v reprezentativním katalogu výstavy a v doprovodném CD. Vítěz kategorie A1 se stává pro ročník 2014 členem poroty. Mimo tyto ceny mohou být bez ohledu na kategorie udělována tato ocenění: Cena nakladatelství Zoner Press Cena starosty města Svitavy Cena ředitele SKS Svitavy Cena FOMA Bohemia za nejlepší černobílou fotografii Cena SČF - vzpomínka na prof. Ludvíka Barana Cena SAK Impuls Hradec Králové Cena časopisu FOTO Ocenění autoři obdrží diplom a plaketu, popřípadě věcné ceny sponzorů soutěže. IV. KALENDÁŘ SOUTĚŽE Jmenování poroty: do 1. března 2013 Příjem fotografií: do 19. března 2013 Zasedání poroty: do 6. dubna 2013 Slavnostní předání cen soutěže a zahájení výstavy: 11. května 2013 Trvání výstavy v Městském muzeu a galerii ve Svitavách: 11. května až 2. června 2013. Obeslání soutěže je výrazem souhlasu s jejími podmínkami. Kontaktní adresy: NIPOS-ARTAMA, Milan Sedláček tel. 221 507 963 e-mail: [email protected], www.nipos-mk.cz, Středisko kulturních služeb Svitavy, Dagmar Schulzová, Wolkerova alej 92/18, 568 02 Svitavy, tel. 461 535 220 e-mail: [email protected] Svaz českých fotografů e-mail: [email protected] , www.scf.cz Zpracoval Milan Sedláček NIPOS-ARTAMA, říjen 2012


7.1.2013 11:04:34

SOUTĚŽ JUNIOR SČF Z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury pořádá Svaz českých fotografů ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA postupovou fotografickou soutěž Junior jako předkolo 33. národní soutěže amatérské fotografie 2013. I. CHARAKTERISTIKA A POSLÁNÍ SOUTĚŽE Posláním soutěže je konfrontace tvorby mladých fotografů do 21 let, kteří nejsou na své tvorbě existenčně závislí. Tato soutěž a následné výstavy mají za úkol nejen představit to nejlepší, co se v posledním období zrodilo v mládežnické kategorii na celostátní úrovni, nýbrž také na základě porovnání jednotlivých snímků a hodnocení poroty napomoci k dalšímu uměleckému růstu amatérské fotografie. II. PODMÍNKY SOUTĚŽE 1. Zúčastnit se může každý občan České republiky nebo cizinec mající povolení k pobytu, který se považuje za amatéra a není mu více než 21 let. V případě kolektivu může být členem i amatér starší 21 let, ale většina kolektivu musí splňovat podmínku věku do 21 let. 2. Do soutěže je možno zasílat fotografie černobílé i barevné, zásadně neadjustované a nepaspartované (to znamená nepodlepené, nerámované a nezalaminované). Fotografie nesmí být starší než dva roky. 3. Soutěž je vyhlášena pro jednotlivce a kolektivy. Kategorie A: A-01 fotografie na téma Jak vidím své okolí, co se mi líbí a co mám rád - přímá fotografie zachycující realitu (bez ohledu na techniku záznamu). A-02 téma Experiment - fotografie jako fikce bez ohledu na to, jestli k montáži došlo v počítači, či klasickým analogovým postupem, případně kombinací obou těchto technologií. Kategorie B: kolektivy Mimořádná soutěžní kategorie pro rok 2012: „Média“ pro jednotlivce i kolektivy. Na rok 2014 je určeno jednotné téma pro soutěž kolektivů, a to je „100 výročí narození Tomáše Bati“.

4. Autor může soutěž obeslat nejvýše pěti jednotlivými fotografiemi v každé kategorii. Seriál do pěti snímků se počítá jako jedna fotografie. Kolektiv může zaslat nejvýše 15 snímků, z toho od jednoho autora maximálně tři práce. Každý autor může soutěžit jako jednotlivec i jako člen kolektivu, nikoli však se stejnými pracemi. Kolektiv zvolí k obeslání soutěže jednotné téma a jednotnou velikost fotografií. Do národní soutěže postupují oceněné fotografie a porota soutěže má právo nominovat i další fotografie. 5. Do soutěže jsou přijímány fotografie od formátu 20 x 30 do formátu 40 x 50 cm. 6. Každá fotografie musí být označena na zadní straně v pravém rohu dole názvem snímku (u seriálu i pořadovým číslem), jménem a příjmením autora a adresou, na zadní straně v levém horním rohu uvedením kategorie, rokem narození, rokem vzniku snímku, u kolektivů plným názvem školy či skupiny. K soutěžní fotografii nebo seriálu, které jsou zpracovány digitálně, může autor přiložit CD se soutěžními fotografiemi. Soutěžní zásilka musí obsahovat přihlášku. Zásilky bez vyplněné přihlášky nebudou do soutěže přijaty a nebudou vráceny. Škola nebo jednotlivec zašle nebo jinak doručí fotografie na adresu NIPOS-ARTAMA, Milan Sedláček, P.O. Box 12 / Blanická 4, 120 21 Praha 2. 7. Pořadatel nepřejímá zodpovědnost za poškození fotografií při poštovní přepravě. Pečlivé zabalení je záležitostí každého autora. 8. Fotografie nesplňující podmínky v bodech 4. - 7. nebudou do soutěže přijaty. 9. Porota vybere z přijatých fotografií mimo oceněných, které postupují do 33. národní soutěže ve Svitavách, ještě další, které spolu s oceněnými budou vystaveny u příležitosti vyhlášení výsledků soutěže. O této skutečnosti budou autoři informováni. Porota má právo vyjmout z cyklu nebo seriálu jednotlivé fotografie a hodnotit je jako samostatné snímky. 10. Pořadatel si vyhrazuje právo použít oceněné a vystavené fotografie pro propagaci akce, a to i v budoucnu bez nároků na honorář.

III. HODNOCENÍ Hodnocení snímků soutěže provede odborná porota jmenovaná pořadatelem ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA. Hodnotícím kritériem je výtvarná, myšlenková a technická kvalita snímků. Kategorie A (jednotlivci) A-01: 1. cena v hodnotě 500 Kč 2. cena v hodnotě 300 Kč 3. cena v hodnotě 150 Kč A-02: 1. cena v hodnotě 500 Kč 2. cena v hodnotě 300 Kč 3. cena v hodnotě 150 Kč Kategorie B (kolektivy) 1. cena v hodnotě 600 Kč Soutěžní kategorie „Média“ - věcná cena v hodnotě 1000 Kč. Mimo tyto ceny bez ohledu na kategorie může porota udělit čestná uznání nebo další ocenění.

SOUTĚŽE


IV. KALENDÁŘ SOUTĚŽE Jmenování poroty: do 1. března 2013 Příjem fotografií: do 31. března 2013 Zasedání poroty: do 3. dubna 2013 Vyhlášení výsledků soutěže „Junior“: 11. května 2013 Předání cen a zahájení výstavy „Junior“: 11. května 2013 Vyhodnocení 33. národní soutěže amatérské fotografie: 11. května 2013 Výstava oceněných fotografií národní soutěže ve Svitavách: 11. května až 2. června 2013. Obeslání soutěže je výrazem souhlasu s jejími podmínkami. Za pořadatele PhDr. Věra Matějů, předsedkyně předsednictva SČF Kontaktní adresy: Svaz českých fotografů, Trojanova 9, 120 00 Praha 2 tel.: 736 704 228 e-mail: [email protected], www.scf.cz NIPOS-ARTAMA, Milan Sedláček tel.: 736 704 228 e-mail: [email protected] www.nipos-mk.cz


7.1.2013 11:04:34

K DE FOTÍ M JÁ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ do fotografického tranzu. Vzniklé fotografie mají sloužit klášteru pro jeho prezentaci na webových stránkách, proto si dáváme záležet. Pokud do Milevska pojedete, neváhejte se zde zastavit. Kromě románského kostela Vám nabídne i zajímavé objekty v parku před kostelem. Přeji hezké zážitky…

Kateřina Göttlichová

Vladimír Skalický

Vladimír Skalický Je to již několik roků, kdy jsem se poznal s Mirkem Jordánkem, tehdy ještě kaplanem vojenské mise v Afganistánu. Po několika setkáních mi nabídl možnost fotografování ve Strahovském klášteře v Praze. Tuto možnost jsem bohužel propásl, protože Mirek přešel do kláštera premonstrátů v Milevsku. A opět mne opakovaně zval k návštěvě kláštera a tamější farnosti. Nyní jsem již nezaváhal. Termín jsme naplánovali na prodloužený sváteční víkend na konci října. Těsně před naší cestou mi volala Kamila Berndorfová, pořadatelka fotofestivalu v Blatné, zdali bychom nevystavili naši kolekci fotografií pod názvem Sudety uvnitř. Jelikož se vybraný termín návštěvy v Milevsku shoduje s termínem fotofestivalu, tak neváháme. Spolu s dlouhým Yankem a Standou vyrážíme ve čtvrtek odpoledne na cestu k našemu víkendovému cíli. Naší první povinností je instalace fotografií v areálu blatenského zámku. Po instalaci se vracíme do Sepekova. Zde se setkáváme s Mirkem, který nás vítá a ubytovává na místní faře. Ta nám bude dočasným útočištěm. Je noc, proto zaléháme do připravených peřin. Krásné ráno nás vítá sluncem.

Naše fotografování začíná na faře, která nás okouzlila svojí rozlehlostí, krásou i tajemstvím. Zde vyfotíme své první obrázky. Místní fara a kostel nás zaměstnává do oběda, po kterém se přesunujeme do kláštera v Milevsku, kde s fotografováním pokračujeme. Milevský klášter s největším románským kostelem v Čechách a Moravě spravuje skupina osmi bratří z řádu premonstrátů. Ti se postupně snaží celý klášter zpřístupnit veřejnosti a za pomoci financí získaných z dotací a za pronájmy uvést klášter do dobrého stavu. Klid sobotního rána, prázdný kostel a příjemné světlo nás uvádí

Hlavní objekty svého zájmu nacházím ve městě. Obyvatele procházející kolem počmáraných a nehezkých zdí, jedlíky sedící v restauracích s výhledem na chodník, ulice plné lidí i ulice opuštěné. Ráda se vracím na stejné místo a snažím se zachytit jeho atmosféru. Velmi zajímavé záběry jsem nalezla v metru v Praze i v jiných městech. I přes nepříznivé světelné podmínky jsem se na život v podzemí zaměřila. Baví mě fotografovat místa, která málokomu připadají atraktivní. Vznikl tak poměrně široký soubor fotografií cestujících, chodeb, nástupišť a eskalátorů. Kateřina Göttlichová


7.1.2013 11:04:34

FOTOKLUBY


FOTOKLUBY INTER foto PLENÉR LIPTOV 27. - 29. 4. 2012 Liptovský Ján Fotoklub Brandýs n. Orlicí se zúčastnil již 8. ročníku fotoplenéru, který pořádá každoročně v posledním dubnovém víkendu Fotoklub při Liptovském muzeu Ružomberok. Na místě pátečního srazu ve vile Fénix nedaleko Ružomberoka nás čekalo první překvapení. Na setkání bylo přihlášeno 67 účastníků z pěti zemí, zastoupena zde byla Ukrajina, Polsko, Maďarsko, Čechy a Slovensko, a tak jme se scházeli jako švábi na pivo. Pořadatelé však byli připraveni a čas, který zbýval k přesunu do Liptovského Jána, vyplnili zajímavým programem. Nejprve byl oběd, následovala prohlídka raně gotického kostela v Ludrovej-Kúte, prohlídka kolekce fotografii mezinárodního fotosalónu STROM v Lipovském muzeu a prohlídka výstavy sportovní fotografie fotoklubu Bardas z Bardějova. Vernisáž a výstava žilinského fotografa Štefana Zvaríka byla v galerii fotoklubu ve druhém poschodí Liptovského muzea. Tento autor (86) vystavoval barevné i černobílé fotografie, které doprovází svými verši. Jeho fotografie jsou snové a poetické, ale i tvrdě realistické. Protože mě fotografie zajímaly, snažil jsem se autora vyzpovídat. Používá digitální techniku Nikon (typ fotoaparátu si už nepamatuji) a zpracovává fotografie v Photoshopu. Pozor, ale žádné grafické úpravy, pouze zaostřit a oříznout, případně srovnat linie. Žádné klonování

nevhodných artefaktů fotografie či jiné úpravy, které Photoshop nabízí. Na otázku, kde bere inspiraci, mi odpověděl: „Když nemohu v noci spát, tak píši verše a k nim pak hledám motiv, ale někdy je to i naopak.“ Vernisáž byla doprovázena vynikajícím hudebním doprovodem vlastní improvizace Anny Haluškové z Rožumberoka, která studuje hru na varhany a zpěv v Itálii. Následoval přesun do Liptovského Jána. Zde nás přivítaly zasněžené vrcholky Tater, teplé jarní počasí a koupání v otevřeném termálním bazénu. Taková scenerie je těžko fotograficky zachytitelná. Po ubytování a večeři následoval další program. Fotografování modelek při umělém osvětlení. Nebylo k dispozici foto studio, jen společenské místnosti penzionu Hořec. Zde bylo fotografování těžko realizovatelné při množství zúčastněných fotografů. Vytvořil se chumel fotografů, kteří ve snaze o co nejlepší záběr se stále více přibližovali k modelkám, až nebylo co fotit. Následovala fotografická prezentace z posledního ročníku fotoplenéru a představování zúčastněných fotoklubů. Každý fotoklub měl připravit fotografickou prezentaci na pět minut. Samozřejmě, že tento časový limit dodržely jen dva fotokluby, ostatní časový limit nezajímal a tak se prezentace protáhla do pozdních nočních hodin. Po pohodové sobotní snídani bylo naplánováno fotografování modelek v interiéru a exteriéru ubytovacího zařízení a návštěva Stanišovské jeskyně. Tím, že se počet fotografů rozdělil do dvou skupin a modelek byl dostatek, tak bylo foto-

grafování venku a u bazénu příjemné. Mohla se fotografovat podmanivá slovenská krajina a koupání v termálním bazénu osvěžilo jak modelky, tak i ty, které nezajímaly modelky ani krajina. Odpoledne nás čekaly rytířské slavnosti se skupinou historického šermu In Articulo Morfia. Rytířům jsem nezáviděl, na slunci bylo 35 stupňů a oni předváděli bojové hrátky v brnění a s těžkými meči, což se později projevilo na spotřebě piva. Večeře byla ve znamení rytířského guláše, po večeři následoval varhanní recitál Anny Haluškové v kostele svatého Jána. Večerní program byl ve znamení diskuzí a prezentací fotografií, které přivezli účastníci plenéru a prohlídkou fotografií fotoklubu Ružomberok. Aby se fotografům nezkrátily žíly, bylo možné přes sobotu a neděli za poplatek 2 eura absolvovat masáž a případně jiné fyzioterapeutické úkony. Nedělní dopoledne bylo oddechové. Někteří ho využili k poslednímu koupání, jiní zase doháněli to, co promeškali při fotografování krajiny a modelek. Po obědě následovalo krátké zhodnocení INTER foto Plenéru, zde byli hlavně chváleni pořadatelé akce. Zejména Štefan Ižo, předseda fotoklubu, ale i další členové fotoklubu kteří tuto


7.1.2013 11:04:34

FOTOKLUBY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ akci společně zajišťovali. Stanislav Surový hýřil překvapivými nápady, Feror Polony, Dadka Mrázková a mnoho dalších příjemných hostitelů. Zažili jsme velice pěkný víkend nejen s fotografií, získali jsme nové přátele. K úspěchu plenéru přispělo i velmi pěkné počasí a příjemné prostředí ubytování. Plenéru se zúčastnily tyto fotokluby: Zakarpatský fotoklub z Užhorodu, fotoklub z Bělsko-Bělé a Polského Těšína, fotoklub ze Šalgotariánu, Češi byli ze Znojma, Jablůnkova, FrýdkuMístku, Příbora a Brandýsa nad Orlicí, Slováci z Ružomberoku, Bardějova, Žiliny a Brezna. Jaroslav Sála

Nový fotoklub OMEGA V HRADCI KRÁLOVÉ

Ano, už jsou to tři měsíce, co jsme vznikli. Za vydatné pomoci Jany Neugebauerové se dalo dohromady zatím šest fotografických nadšenců, kteří se již dříve znali z různých akcí pořádaných Impulsem, jako je např. každoroční fotografování divadelního festivalu Open Air. A tak vznikla myšlenka, proč těm neformálním Miroslava Kinclerová

Vystavené fotografické umění bylo doplněno i uměním hudebním v podobě akordeonového dua ZUŠ Střezina. Paní učitelka Skrbková a její žákyně zahrály dvě skladby. „Boulevaire“ a „Melodie z filmu Podraz“, čímž byla vernisáž zahájena. Fotografie fotoklubu Omega můžete vidět ve výstavních prostorách v 1. patře budovy Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Šimkova 870 v Hradci Králové do poloviny ledna 2013. Otevřeno je ve všední dny od 8 do 19 hodin. Petr Soukeník, fotoklub Omega

Karel Bauer náhodným setkáním nedat nějaký řád? Nebylo nic složitého se domluvit – a fotoklub Omega byl na světě. Díky mojí sestře, pracující na Lékařské fakultě jsem si domluvil schůzku s PhDr. Josefem Bavorem, který má na starosti mimo jiné 2 výstavní prostory v Hradci králové - Galerii Na Hradě a malou výstavní prostoru přímo na Lékařské fakultě. Z tohoto jednání vzešel termín naší první klubové výstavy v prostorách Lékařské fakulty. Začalo tak období intenzivních příprav a první velká klubová akce. Byla to naše velká šance, jak fotoklub hned na začátku zviditelnit. Výstavu 13. listopadu zahájil Josef Bavor, který pak předal slovo naší „mluvčí“ Marcele Zuchové.

Myslím, že by nebylo na škodu ještě malé curiculum vitae členů našeho fotoklubu: Zakládající členové: Karel Bauer, Miroslava Kinclerová, Pavel Režný, Petr Soukeník, Petr Svoboda a Marcela Zuchová Karel Bauer (*1952) Narodil jsem se a mládí prožil v Lipnici u Dvora Králové n.L. Prostředí domova, rodina, kamarádi, to vše mě vedlo k tomu, že jsem většinu času trávil v přírodě. Největším koníčkem mého mládí byli motýli. Snaha nejen chytit motýla, ale i vědět o něm co nejvíce, mě dovedla do mnoha míst či lokalit jejich výskytu. Časem jsem začal řešit otázku, zda je nutné motýly usmrcovat, zda není jiné řešení. Proto jsem je začal fotografovat a vytvořil jsem sbírku motýlů na diapozitivech. To už byl jen krůček k cestování a klasické fotografii. Též jsem se zajímal o hory a postupně jsem se specializoval na vysokohorské motýly. Začal jsem pak více fotografoval lokality výskytu motýlů a i samotnou krajinu. Za motýly jsem procestoval část světa a samozřejmě jsem fotografoval i další témata v navštívených zemích. Některé mé snímky byly publikovány v zahraniční odborné literatuře. V několika posledních letech se již


7.1.2013 11:04:35

věnuji především fotografii krajiny u nás i ve světě. Velice zajímavou součástí mých fotografických cest jsou i snímky původních obyvatel navštívených zemí, jejichž pořízení není pro mne samozřejmostí, ale spíše výjimkou. V posledních letech používám techniku Canon. Fotografii se věnuji již více let a věřím, že mě čeká ještě spousta dobrého světla…. Miroslava Kinclerová (*1963) Fotografování mě provází celý život. Otec jako nadšený amatér mě stavěl nejdříve do role modelky, později zasvěcoval do tajů fotografie. Svou první vlastní zrcadlovku jsem si pořídila ve dvaceti letech, v roce 2005 opustila analog a přešla na digitální techniku. S nástupem digitální techniky jsem se i začala věnovat fotografování intenzivněji, zúčastnila se několika soutěží a společných výstav. V roce 2008 jsem přijala nabídku brněnského nakladatelství Cpress a své zkušenosti zúročila v knize Digitální fotografie pro ženy. V současné době se zaměřuji především na snahu o zachycení emocí v krajině či tvářích lidí, fotografuji ale i sport či makro. Baví mě experimentovat a zkoušet stále nové techniky. Pavel Režný (*1975) Digitální fotografii se věnuji od roku 2005, kdy jsem si pořídil svůj první digitální fotoaparát. Předchozí zkušenost s analogovým přístrojem nevedla k pozitivnímu výsledku a proto jsem vůbec neuvažoval, že by se fotografování mohlo stát mým koníčkem. Ovšem po příchodu digitálních fotoaparátů a po pořízení prvních fotografiích kompaktním přístrojem za dobrých světelných podmínek, se situace úplně obrátila. Pak ale přišlo první zklamání při pokusech pořídit stejně dobré fotografie i v interiéru. Začal jsem se tedy poohlížet po lepší technice. Po zhodnocení nabízených modelů různých výrobců jsem volil mezi Canon 30D a Nikon D200, který nakonec vyhrál. Nezapomenutelným okamži-

FOTOKLUBY


Petr Soukeník kem bylo moje první fotografování módní přehlídky Beaty Rajské na jedné reklamní akci ve venkovních prostorech a s objektivem 70200/2.8 a 50/1.4. Od té doby fotím nejčastěji právě módní přehlídky a volby miss. Když je vhodné počasí o víkendu (za rok se dají takové dny spočítat na prstech na rukou), občas mi vyjde i focení, kdy mám modelku sám pro sebe. V současné době používám nejvíce fotoaparát značky Canon s objektivy s ohnisky 85 až 200mm. S klidným svědomím mohu po osobní zkušenosti prohlásit, že rivalita mezi fotografy používající výhradně vybavení jedné značky

Marcela Zuchová

mi přijde úsměvná a v každém táboře se najdou objektivy některé horší, některé lepší a s každým nově ohlášeným tělem se Nikon s Canonem předhánějí co se týče schopností fotoaparátu i co se týče technické kvality výsledné fotografie.

Petr Soukeník (*1964) Můj zájem o fotografii začal už v dětství někde asi v sedmé třídě, kdy mi otec svěřil svůj starý sovětský fotoaparát značky Fed 4, kde nefungoval expozimetr, jinak byl zcela funkční. Co černých, nebo naopak průhledných filmů jsem v té době vyprodukoval v panelákové koupelně. Ale díky této přístrojové vadě jsem pochopil a naučil se odhadovat okolní světelné podmínky a pochopil základní vztah expozice, clona a citlivost filmu. Až po letech mně bylo finančně dopřáno pořídit si svou první zrcadlovku Zenit, později východoněmeckou Prakticu a po sametové revoluci ještě analogový Canon. Této značce jsem věrný dosud a poslední Canon D40 mi prokazuje věrnou službu již několik let. Nejsem vyhraněný fotograf. Zajímají mě různá témata jako je architektura, divadlo prostřednictvím fotografického workshopu Divadelní atmosféra. Tento workshop se koná každoročně u příležitosti festivalu Open Air v Hradci Králové a účastním se ho již popáté. Lákají mě také extrémní světelné pod-


7.1.2013 11:04:36

FOTOKLUBY


mínky, noční záběry a také krajina. Poslední dobou experimentuji s fotografováním HDR technologií a používáním infračerveného filtru. S nástupem digitální fotografické techniky se mi také rozšířilo pole působnosti v oblasti astrofotografie se zaměřením převážně na edografii Země, což je obor, kterému se díky mé zálibě v astronomii a členství v Astronomické společnosti Hradec Králové také aktivně věnuji. Noční dobrodružství při fotografování meteorických rojů a komet, zatmění Slunce nebo Měsíce, slunečních skvrn, či antikrepuskulárních obak. Jen finanční náročnost pořízení technického vybavení mi brání plnému rozvinutí této aktivity hlavně v oblasti, která je značně odvislá od patřičné podpůrné techniky jako je fotografování například galaxií, mlhovin, nebo hvězdokup. Petr Svoboda (*1963) Během svého života jsem byl obklopen fotografickými a filmařskými nadšenci, kteří mě inspirovali v mé fotografické práci. Hledání možnosti, jak zvýšit své dosavadní znalosti v oblasti fotografie, mne dovedlo k rozhodnutí přihlásit se

Premiéra 2012, Ladislav Fišer, Struktura přírody

Členové fotoklubu Omega na Hradeckou fotografickou konzervatoř, kterou zřizuje Středisko amatérské kultury IMPULS v Hradci Králové. Setkávám se zde se skupinou stejně zapálených fotonadšenců a vynikajícími lektory, Doc. MgA. Josef Ptáčkem a MgA. Ivo Gilem. Jejich pedagogické působení mění můj dosavadní pohled na fotografii jako způsob uměleckého vyjádření. Rád fotím lidi při jejich činnostech. Formou reportáží se snažím zachytit život chatových osad v okolí Orlice na východ od Hradce Králové, jejich kulturní, sportovní, ale i společenské události. Fotím i hudební festivaly, divadelní představení, sportovní a jiné kulturní události. Mým oblíbeným tématem na fotografiích je Hradec Králové. A to jak v denním, tak i nočním světle. Fenomén noci, kdy se zdá, že se ztrácejí barvy a tvary, dává možnost, aby při využití dlouhých časů, zbytkové světlo vytváří na fotografiích překvapivě krásnou atmosféru. Život jde sice pomalejším tempem, ale stále přesto dál. Výstavy: Divadelní atmosféra, 2010 - pořadáno fotoklubem Hradec Králové Divadelní atmosféra, 2011 - pořadáno SAK IMPULS

PREMIÉRA, 2011 - pořadáno SAK IMPULS Studium: Fotografická konzervatoř při SAK IMPULS Hradec Králové - MgA. Josef Ptáček, MgA Ivo Gill Workshop - divadelní focení 2010 - MgA. Josef Ptáček Workshop - divadelní focení 2011 - MgA. Josef Ptáček Workshop - Velkoformátové přístroje 2010 - MgA. Josef Ptáček, MgA Ivo Gill Workshop - Architektura v krajině 2011 - MgA. Josef Ptáček, MgA Ivo Gill Marcela Zuchová (*1954) Můj první fotoaparát zn. CORINA jsem dostala v 8.třídě, fotila rodinu, spolužáky, školní akce. Na střední škole mi byl svěřen školní Flexaretúžasná zrcadlovka…. a také klíče od fotokomory. A zase jsem fotila všechny školní akce, spolužáky a dělala černobílé fotografie. Po maturitě jsem si koupila Kyjev a pak různé „bakeliťáky“ - automaty. Focení jsem začala zanedbávat v 92. roce, když jsme si koupili naši první kameru. Při natáčení jsem se ale zdokonalovala i ve vidění toho, co jiní nevidí, hodně jsem začala sledovat dokumentární filmy a tím


7.1.2013 11:04:36

se učila. Od roku 2006 jsem začala fotit digitálními přístroji nejdříve Kodak, pak Finepix a nakonec Nikon D300. Dále nejraději fotím lidi a různé akce. Prošla jsem si ale i „sluníčkovým“ „okýnkovým“ „kadibudkovým“ i „kočičkovým“ obdobím. Nyní se více jak 3 roky věnuji fotografickému projektu o životě jedné romské rodiny, 3x jsem se zúčastnila fotografického workshopu Divadelní atmosféra, který vede doc, MgA J. Ptáček a letos po třetí jsem se zapojila svými fotografiemi do Ratibořického mapového okruhu.

Co se děje ve Svazu českých fotografů Svaz českých fotografů stále žije! Mohlo by se zdát, že není nikde vidět. Kde ten svaz vůbec je a kde se prezentuje? Nejlépe by o tom mohla popovídat Eva Stanovská, která se dění ve svazu aktivně věnuje. Co svaz na druhé pololetí roku 2012 připravil? Především to je další fotografický workshop na téma mapování pražských částí. Po Smíchově, Žižkovu, Karlínu, Bráníku a Podolí přicházejí na řadu Vršovice. Čtvrť s pověstným fotbalovým dolíčkem, kde se fandové pražské Bohemians snaží udržet svůj stadion při životě. Nejen fotbal může být objektem fotografií. Věřím, že mnoho zajímavého budeme vidět na společné výstavě a v následně vydaném katalogu. V galerii Václav Lídl probíhají pravidelné výstavy nejen členů Sčf. Vystavovala zde i Eva Stanovská své fotografie z Indie – země mnoha tváří. Rozrůstá se sbírka svazu, která čítá více než 10 000 fotografií, uložených v Národním archívu v Praze Chodovci. V čem má svaz dluh vůči svým

Premiéra 2012, Jarmila Kacarová, Dvoulaločný

členům, je práce v krajích. Zde se zatím moc nedaří naše členy sdružovat a nabízet jim účast na regionálních akcích. Snad se to od nového roku podaří zlepšit. To si berou za cíl „vybraní krajánci“, kteří by měli členy v regionech dávat dohromady. A co nabízí svaz vám? Mimo zmíněné akce také účast na dalších dílnách. Možnost vystavovat v Galerii Václav Lídl, společné zájezdy a setkání. Rádi tě mezi námi přivítáme. Více informací najdete na stránkách www.scf.cz Vladimír Skalický, místopředseda SČF

Evropský festival fotoklubů Ružomberok Svaz slovenských fotografů pod vedením Lubo Schmida má své sídlo v Ružomberoku. Bohatá činnost zahrnuje mimo jiné též pořádání Evropského festivalu fotoklubů, letos již devátého. Příležitost k setkání fotografů z několika zemí. Pořádající Slovensko, Česká republika, několik fotoklubů z Ukrajiny se sešli v Ružomberoku koncem října. Víkend nabitý fotografií, od výstav,

FOTOKLUBY


ukázek z tvorby až po společné fotografování. Měli jsme možnost shlédnout svazovou výstavu Fotofórum právě tak jako výstavu fotografií fotoklubu z ukrajinského Rivna. I večery byly věnovány ukázkám z tvorby účastníků. Papírové fotografie kolovaly mezi námi, zatímco autor o dílku povídal. Někteří dali přednost promítání fotografií. Většinou byla pásma propojena prolínáním a hudbou a poskytovala příjemný zážitek. Hned první večer nás organizátoři vyhnali k Váhu zafotografovat si nasvícené město. Slovo vyhnali nám zprvu připadalo jako vhodné vystižení situace, protože bylo nevlídno a mokro. Nakonec jsme vůbec nelitovali. Ružomberocká celulózka chrlí množství barevných čmoudíků, fabrika je nasvícená, obrovská hromada dřevěných štěpků dýmá, nákladní auta se míhají kolem, oko fotografa je velmi spokojené. Škoda, že okamžiky mezi světlem a tmou jsou poměrně krátké. Škoda, že barevné zážitky jsou důsledkem poměrně neekologické výroby. A škoda, že tento časopis může reprodukovat jen černobílý otisk skutečnosti. Ohlášená vyjížďka na sobotní východ slunce se nekonala, neb slunce nevyšlo. Zato vyšel vydatný déšť a temný den. I celodenní výprava do okolí byla touto skutečností poznamenaná. Navštívili jsme unikátní dřevěný artikulární kostelík v Leštinách ze 17. století, zapsaný do seznamu památek UNESCO a ani jsme si ho nevyfotografovali. Oravský hrad byl další zastávkou. Vítanou – uvnitř nepršelo. Dovolili nám fotografovat uvnitř hradu, což bylo velmi příjemné. Pokoušeli jsme se chvíli koukat na Roháče a fotografovat v lese, ale marná snaha. Na fotografiích jsou samí duchové rodivší se v roztřesených rukou. Nedělní fotografování v atelieru bylo stran klimatických podmínek mnohem příznivější. Akce byla vydařená, sluší se napsat na závěr. A byla.


7.1.2013 11:04:37

MAPOVÉ OKRUHY


Letošní mapové okruhy skončily Tak jako v předcházejících letech bych vás chtěl seznámit aspoň ve stručnosti s výsledky letošních mapových okruhů. Oproti loňskému roku přibyl nový e-MO (elektronický mapový okruh). Trochu se potýkal s problémy nováčkovského charakteru a podařilo se jej uzavřít teprve po dvou letech. Vezmu to podle abecedy. 50. ročník Českobudějovického MO

Další mapový okruh se „dožil“ padesátého ročníku. Je to navíc jediný mapový okruh, který nepostihlo dělení republiky a slovenské fotokluby se jej účastní i nadále a jejich počet se zvyšuje. V letošním jubilejním ročníku ovládly jak soutěž klubů tak i jednotlivců. Pořadatel Fotoklub FOTOS vydal při této příležitosti katalog, který dokumentuje nejen tento ročník, ale i celou historii mapového okruhu. Soutěž klubů: 1. Fotoklub NOVA Košice

1. místo ČBMO + PMOF, B. Boďa, Žilina, Linia tela

2.-3. Fotoklub GAMA Žilina Fotoklub FOTOS České Budějovice 4. Fotoklub NEKRAS Jablonec n.N. 5. Fotoklub Okamžiky Zlín Soutěž jednotlivců: 1. B. Boďa, GAMA Žilina, Linie tela 2. M. Chrenková, NOVA Košice, Anjel 3. B. Záruba, Okamžiky Zlín, Kdo nejdál 4. L. Kremeňová, NOVA Košice, Podvečer 5. P. Prášek, Děčínský výběr, Soužití J. Vodehnal, 1840 Litomyšl, Dvojice 30. ročník MO Blatenská růže I zde se slavilo kulaté výročí. Tento mapový okruh je jeden ze dvou, kde je stabilní pořadatel Fotoklub KAMFO Blatná. Jako každoročně vydal pořadatel katalog s nejlepšími fotografiemi. Z naší oblasti se ho zúčastnil Fotoklub ART FOTO Vysoké Mýto, který obsadil 9. místo. V letošním ročníku exceloval Fotoklub BALVAN Jablonec n. N., který nejen vyhrál, ale v soutěži jednotlivců obsadil osm míst z prvních deseti. Soutěž klubů: 1. Fotoklub BALVAN Jablonec n.N. 2. Fotostředisko Havlíčkův Brod 3. Fotoklub MěKS Domažlice 4. Fotoklub FOTOS České Budějovice 5. Fotoklub KAMFO Blatná Soutěž jednotlivců 1. L. Mrňa, BALVAN Jablonec, Muž davu 2. J. Unverdorbenová, Domažlice, Zátiší s třešněmi 3. V. Folta, BALVAN Jablonec, Na hraně 4. J. Zuzánek, BALVAN Jablonec, Zlatá hodinka M. Babčický, BALVAN Jablonec, Moje druhé...

51. ročník MO Český ráj Tento mapový okruh vyhrál po páté za sebou Fotoklub KD Semily, který byl rovněž pořadatelem a současně i oznámil, že prozatímně v mapovém okruhu končí. Velmi dobře si vedl Fotoklub MKS Nová Paka. Zklamáním je až 11. místo Fotoklubu MKS Jaroměř. Po úspěšných letech má tedy co napravovat. Soutěž klubů: 1. Fotoklub KD Semily 2. Fotoklub BALVAN Jablonec n.N. 3. Fotoklub KFA Brumov-Bylnice 4. Fotoklub MKS Nová Paka 5. Sbor dobrovolných fotografů Desná v Jiz.horách Soutěž jednotlivců: 1. Z. Vitvarová, BALVAN Jablonec, Kormoráno 2. M. Křižka, KFA Brumov-Bylnice, HOC HABET R. Stehlík, KD Semily, Moment lásky 3. T. Hyka, KD Semily, Zvířetice 4. D. Luhringová, BALVAN Jablonec, Aktovka 5. V. Odehnal, Hejnice, Portrét M. Suchánek, MKS Nová Paka, Zamyšlený 1. ročník e-MO O tomto mapovém okruhu byla již řeč v úvodu. Výsledky uvedu jen zjednodušeně. Vyhlášeno bylo totiž TOP 5 fotoklubů, autorů, sérií a fotografií. Soutěž klubů: 1. Fotoklub Litovel 2. Fotoklub Třinec + Český Těšín 3. 1.ČKFA Nekázanka Praha 4. Fotoklub DK Kroměříž 5. Fotoklub Štětí Soutěž jednotlivců: 1. M. Cankov, Třinec+Č.Těšín, Stařec 2. P. Dolinský, Litovel, Jiná dimenze 3. M. Korbelová, Kroměříž, Poštolka 4. M. Myška, Ml.Boleslav, Chrastenský rybník 5. F. Pudil, Nekázanka, Severní Čechy


7.1.2013 11:04:37

51. ročník MO Nekázanka Tento mapový okruh nejvíce doplatil na rozdělení republiky. Slovenské kluby původně se účastnící tohoto mapového okruhu založily vlastní Petzvalův MO. V posledních letech se však do tohoto mapového okruhu vracejí. Soutěž klubů: 1. Fotoklub K-91 Košice 2. Fotoklub MKS Domažlice 3. 1.ČKFA Nekázanka Praha 4. Fotoklub FOS Sokolov 5. Fotoklub ZSF Ružomberok Soutěž jednotlivců: 1. Š. Kápl, TeriFoto SOKOL Písek, Předtucha 2. M. Čech, Třeboň, Caught in the act K. Stollmann, K-91 Košice, Bez slov 3. J. Unverdorbenová, Domažlice, Zátiší s třešněmi J. Veber, Domažlice, Oběd

10. ročník Moravskoslezského MO Další jubilejní ročník mapového okruhu, kterému v minulosti „kraloval“ Fotoklub Andromeda BrumovBylnice, a to nejen v soutěži klubů. Po jeho odchodu se šance ostatních vyrovnaly. Je zatím určen jen pro místní fotokluby. Soutěž klubů: 1. Horácký fotoklub Jihlava 2. Fotoklub Okamžiky Zlín 3. Fotoklub Ivančice 4. Klub moravských fotografů Brno 5. Výtvarné sdružení Octopus Rýmařov Soutěž jednotlivců: 1. J. Adámková, Rýmařov, Jeníček a Mařenka 2. - 3. J. Kepert, KMF Brno, Polárka J. Bosák, „R9“ Rožnov p. R., Bída - zvířecí trh 4. J. Knápek, Vsetín, Portrét 5. M. Skřivánek, Okamžiky Zlín, Okno

54. ročník MO Vysočina

18. ročník Petzvalova MO

V současné době se jedná o nejstarší funkční mapový okruh. Vznikl již v roce 1957 a od té doby probíhá nepřetržitě. Letošní vyhodnocení bylo oproti jednodenním vyhodnocením jiných mapových okruhů prakticky třídenní.

Jediný čistě slovenský mapový okruh, který, jak již bylo dříve uvedeno, vznikl po rozdělení republiky z klubů, které se účastnily MO Nekázanka. Mapový okruh se rozšiřuje o nově vzniklé kluby, které se zapojují do jeho činnosti. Tento ročník ovládl Fotoklub GAMA Žilina. Zajímavostí je i to, že se stejnou fotografií vyhrál B. Boďa letošní ročník ČBMO a M. Pfliegel ml. loňský ročník téhož mapového okruhu.

Soutěž klubů: 1. Fotoklub Beseda Otrokovice 2. Horácký fotoklub Jihlava 3. Fotostředisko Havlíčkův Brod 4. Fotoklub KFA Brumov-Bylnice 5. Fotoklub KDÚ Trutnov Soutěž jednotlivců: 1. L. Michelfeit, Okamžiky Zlín, Zimní poezie 2. M. Císař, KFA Brumov-Bylnice, Království samoty 3. M. Pinďák, KFA Brumov-Bylnice, Nocturno 4. L. Michelfeit, Okamžiky Zlín, Radost 5. Z. Šanc, KDÚ Trutnov, Death Valley

Soutěž klubů: 1. Fotoklub GAMA Žilina 2. Fotoklub KC Detva 3. Piešťanský fotoklub 4. Fotoklub OBZOR Žilina 5. Fotoklub Karola Plicku Martin Soutěž jednotlivců: 1. B. Boďa, GAMA Žilina, Linie tela 2. A. Drienovský, KOS Nitra, Čakanie na ženicha 3. M. Pfliegel ml., GAMA Žilina, Fúj, to smrdí! 4. M. Veliký, OBZOR Žilina, Skokan 5. J. Sviteková, GAMA Žilina, Parížanka

41. ročník Ratibořického MO

MAPOVÉ OKRUHY


Podrobné informace o výsledcích tohoto mapového okruhu byly již v minulém čísle. 42. ročník Turnovského MO

U tohoto mapového okruhu byly trochu problémy s navázáním kontaktu s pořadatelem a následně se zajištěním nejlepších fotografíí, protože ne všichni účastníci je dodali pořadateli včas. Nedařilo se ani sehnat fotografie přímo od autorů, a tak materiály mohly být kompletně zpracovány až po prázdninách, i když vyhodnocení proběhlo již před nimi. Soutěž klubů: 1. Fotoklub MKS Domažlice 2. Fotoklub Spoušť Vrchlabí 3. Fotoklub Beseda Otrokovice 4. Fotoklub FHFB Jilemnice 5. Fotoklub Klatovy

Soutěž jednotlivců: 1. L. Votoček, FHFB Jilemnice, Rybáci 2. L. Votoček, FHFB Jilemnice, Jeřábi táhnou 3. R. Staňková, Turnov, Folgefonna 4. J. Veber, MKS Domažlice, Oběd B. Vopat, MKS Domažlice, Šidélko P. Taclík, FHFB Jilemnice, Na hřebenech Krkonoš C. Košťál, KDÚ Trutnov, Grand Teton N.P. V tomto mapovém okruhu se vyhodnocuje i nejlepší autor. Bližší informace a především nejlepší fotografie i v barvě najdete na webových stránkách časopisu Foto Video nebo na www.fotokluby.cz. Všechny uvedené mapové okruhy pokračují i nadále a většina jich již byl zahájena. Před prázdninami proběhla informace, že nová Fotoskupina SPEKTRUM Blatná, která vznikla již jako třetí skupina odloučená od původního fotoklubu KAMFO, chystá nový mapový okruh s názvem MO Černá růže. Podle posledních informací byly koncem října přihlášeny jen dva kluby. Ing. Josef Podvalský


7.1.2013 11:04:37

MAPOVÉ OKRUHY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ 51. ročník soutěže

mapového okruhu Český ráj

Kdo ze zakládajících členů by si byl před půl stoletím pomyslil, že se fotoklubová soutěž mapový okruh Český ráj, třetí nejstarší soutěž na našem území, v roce 2012 přehoupne do své druhé padesátky. „Povedlo se“, říkáme si, když nás zástupci pořadatelského fotoklubu KD Semily vítají v rekonstruované budově kina Jitřenka na náměstí, kde právě probíhají farmářské trhy. Po možnosti občerstvení v předsálí pozvolna zaplouváme do pohodlných sedadel kinosálu a sledujeme drobné technické problémy pořadatelů se svéhlavým počítačem. Technika ale nakonec kapitulovala před lidským důvtipem a na plátně se rozběhla prezentace všech 260 soutěžních záběrů, podbarvená tóny Panovy flétny. Slavnostní zahájení na sebe nedalo dlouho čekat. Pořadí, jeden z hlavních důvodů, proč se i letos do Semil sjeli zástupci dvanácti soutěžních fotoklubů, se již tradičně vyhlašuje od posledního místa. Za velice

2. místo: Martin Křižka, Brumov-Bylnice, Hoc Habet

1. místo: Zuzana Vitvarová, Jablonec n/Nisou, Kormoráno

dobrý nápad považuji, že vždy po vyhlášení výsledku byla spuštěna i prezentace daného klubu. A to soutěžní snímky byly promítány nakonec? Na 3. místě to byla prezentace fotoklubu KFA BrumovBylnice. Na 2. místě prezentace fotoklubu BALVAN Jablonec n/Nisou a vítězné záběry, stejně tak jako loni a další 4 roky před tím, patřily pořádajícímu fotoklubu KD Semily. O to větší bylo naše překvapení, když nám dvojice moderátorů, pan Hyka a pan Jína, oznámila, že z důvodu určité únavy a osobní přetíženosti bude v příští mapovém okruhu fotoklub Semily absentovat. Předložili nám ještě několik podnětů k zamyšlení na téma hodnocení soutěžních fotografií a následovala další slavnostní chvíle. Opět to bylo něco premiérového a nápaditého. Podobně jako různé festivaly a soutěže, tak i mapový okruh Český ráj má od nynějška svou síň slávy. A kdo je jejím prvním „obyvatelem“? Podle mého soudu člověk, který si to plným právem zaslouží. Nestor klasického černobílého procesu a kvalitní fotografie vůbec. Zakladatel Hejnického fotoklubu, člověk známý a ceněný nejen v Čechách, ale i v zahraničí, a hlavně člověk, jemuž umění a sláva nestouply do hlavy a který je vždy ochoten při troše projeveného zájmu poradit a vlídně naznačit možnou cestu. Není to nikdo jiný než sám pan Jiří Bartoš. Poděkování končícímu semil-

skému fotoklubu nepatří pouze za tyto nápadité inovace, precizní organizaci, za úpravu podstavce putovního poháru, aby bylo kam zaznamenávat další vítěze (začíná se po těch 50. ročnících podobat Davis Cupu), za ceny pro fotokluby i jednotlivce, ale hlavně za velmi kvalitní soutěžní snímky, prostřednictvím nichž posíláme všichni tak trochu svoji kůži na trh. Bodové hodnocení nese vždy značné rozdíly. Není výjimkou hodnota dvou bodů v jednom klubu a osmi v klubu jiném. Osobně si myslím, že to těžko bude kdy jiné. I při sebevětší

3. místo: Rychard Stehlík, Semily, Moment lásky snaze hodnotit objektivně dostaneme v klubu vždy pouze průměr hodnocení subjektivních. Při tom ještě záleží i na tom, v kolika členech se hodnotí a jakou oblast ve fotografii kdo (třeba i nevědomky) preferuje. Cítil jsem z úst semilských zástupců i jakýsi povzdech právě nad touto bodovou rozkolísaností. Hodnotím ale kladně, že to není pouze povzdech či kritika, ale že v zápětí nabízejí řešení, které bylo předloženo k diskusi, o němž se hlasovalo a které bylo těsnou většinou přijato. Co se tedy pro příští ročník mění? Bodové hodnocení zůstává stejné. Přibudou pouze tři kolonky jako vzkaz autorovi od jeho kolegů.


7.1.2013 11:04:37

4. místo: Tomáš Hyka, Semily, Zvířetice

5. místo: Dagmar Lühringová, Jablonec n/Nisou, Aktovka

První, pro zjednodušení ji pojmenuji T, se bude zabývat technickou kvalitou. Druhá bude písmeno K jako kompozice. A konečně třetí je E jako emotivnost a vklad autora. Autor tak bude mít za svou fotografií v tabulce standardní počet bodů od 1 do 10 a v dalších třech kolonkách znaky +, o, nebo -. Díky nim se vlastně dozví, v čem viděli hlavní přínos, průměrnost či nedostatek soutěžního snímku jeho kolegové. Většině účastníků se nápad líbil, proto byl přijat. Někdo je z něj značně rozladěný. Padly dokonce i hlasy, že „my se můžem na takovou blbost vykašlat“. Mám pocit, že se i tady ukazuje to naše češství.

Proč tak neradi dodržujeme pravidla? Osobně chci na tuto novinku pohlížet jako na něco kladného, na něco, co nás bude více motivovat k přemýšlení a úvahám nad soutěžními snímky, a jako na něco, co nás může, budeme-li přístupní, i do jisté míry učit. Na druhou stranu bych se ale přimlouval i za to, abychom to, pokud možno, nebrali smrtelně vážně. Vždyť fotografie by měla být především naším koníčkem a dobré umístění pokládám spíš za tu pověstnou třešinku na dortu. Historie konec konců pamatuje případy, kdy ve snaze uspět v soutěži za „každou cenu“ se ocenění sice dostavilo, ale za cenu rozhádanosti kolektivu nebo dokonce úplného rozštěpení. Z vavřínů zbylo jen trpké bobkové listí. A mapový okruh je přece o kolektivech. Uvidíme tedy za rok v Nové Pace, co přinese nové rozšířené hodnocení a nakolik se osvědčí. Zástupci fotoklubu MKS Nová Paka, kteří letos zůstali těsně pod stupni vítězů, totiž převzali pořadatelství. Hned poté opouštíme prostory kina a přesouváme se na vrch Kozákov, kde je v turistické chatě připraven společný oběd.

MAPOVÉ OKRUHY


Na závěr společného posezení bylo ještě třeba vybrat příštího pořadatele, což se posléze ukázalo být značným problémem. Znáte ty důvody: je nás málo, měli jsme nedávno, prázdná pokladna, příliš časově náročné, my až později... „Pořadatelství přece není o tom shánět plné tašky prezentů a mít hrůzu z organizování čehokoli. Mělo by to být hlavně o setkávání, o příjemném posezení, poznávání se, vzájemné inspiraci. Proto se budeme snažit uskutečnit vyhodnocení jako dvoudenní“, řekl náš předseda Miroslav Suchánek. Nakonec se přece jenom dobrovolník našel, takže Mo. Český ráj žije dál, a to díky kolegům z Hejnic. Kámen ze srdce se tedy skoulel kamsi pod Kozákov a my se začali loučit. Někdo vystoupal na rozhlednu, aby se pokochal pohledy do rozpažené náruče Českého ráje, po němž je náš okruh pojmenován. Někdo do oné náruče s pokorou a fotoaparátem tiše vstoupil, někdo se vrátil do Semil na westernové odpoledne. Někdo zařadil vyšší rychlostní stupeň... Tak příští rok na viděnou v Nové Pace. Do vzpomínek, představ a úvah se za fotoklub MKS Nová Paka vnořil Vláďa Herbrych

6. místo: Václav Odehnal, Hejnice, Portrét


7.1.2013 11:04:38

VÝSTAVY


Jak vystavují v Bosně, Polsku a u nás

Fotoklub „OKO“ od svého založení až do dnešních dní nenechal své příznivce a přátele fotografie v Ústí nad Orlicí bez minimálně jedné výstavy ročně. Jednalo se jak o autorské, tak i klubové výstavy členů fotoklubu. Mimo jiné fotoklub představil tvorbu vícero zahraničních autorů a klubů. Naopak také sám prezentoval svá díla a svoje město Ústí nad Orlicí za hranicemi České republiky. Ve spolupráci s Městským muzeem v Ústí nad Orlicí fotoklub „OKO“ zorganizoval výstavu: „Jak vystavují v Bosně, Polsku a u nás“. Výstava byla zahájena vernisáží 8. 3. 2012 a trvala do 22. 4. 2012. Skládala se ze tří samostatných částí, ve kterých se představil hostitel, tj. fotoklub „OKO“, dále fotoklub „DOBOJ“ z Bosny a Hercegoviny a polský fotograf a básník Bogusłav Michnik, který se též osobně zúčastnil vernisáže. Současně došlo k propojení fotografie a poezie, neboť členka fotoklubu Libuše Schindlerová recitovala básně pana Michnika. Tímto bychom také rádi v několika větách představili účastníky výstav.

BOGUSŁAV MICHNIK Polsko Fotograf, básník, tvůrce i podněcovatel regionální kultury. Své

práce vystavoval v řadě evropských měst, ale i v Japonsku a Mexiku. Je členem Svazu polských umělců fotografů. Náš přední teoretik umělecké fotografie prof. Ludvik Baran o něm napsal: „Michnik usiluje o osvobození z klišé obrazové skladby všemi možnými prostředky, s náznakem mnohoznačnosti výkladu, bez inscenace. V cyklu OKNAMŽIKY obrátil pozornost ke světu přeludů, jak ho vidíme okny. Průhledem, reflexem, dveřmi i okny, skleněnými stěnami, v deformacích tvaru, barev i světla…″ Je autorem sedmi sbírek básní i mnoha individuálních a skupinových výstav fotografií.

FOTO KINO KLUB DOBOJ Bosna a Hercegovina

Bogusłav Michnik Bogusłav Michnik a Mijat Mandić na vernisáži

Foto kino klub Doboj vychází z tradice fotoklubu Bosna, který byl založen v roce 1961 a svou činnost ukončil počátkem roku 1992. Fotoklub Bosna byl po mnoho let vyhlašován jako nejlepší klub Bosny a Hercegoviny a na základě svých aktivit patřil i mezi špičku v celé tehdejší Jugoslávii. V Evropě byl fotoklub znám především díky výstavě s názvem ČOVJEK (Člověk). Město Doboj se vždy vyznačovalo velkým zájmem o fotografii, proto milovníci fotografického umění fotoklub v únoru 2010 obnovili, nyní již pod názvem Foto kino klub Doboj. Ve velmi krátké době se nový fotoklub vrátil na vedoucí pozici v Bosně a Hercegovině a nám je ctí Vám ho představit i v našem městě.

FOTOKLUB OKO Ústí nad Orlicí Koncem roku 2002 se skupina milovníků fotografie z Ústí nad Orlicí rozhodla založit fotoklub. Již


7.1.2013 11:04:38

Miroslav Kolátor vystavoval Akty v Dobrušce Fotoklub Doboj v únoru 2003 jejich snaha došla naplnění. Fotoklubu bylo dáno jméno „OKO“. „OKO“ proto, že to je jediný objektiv, který kvůli radosti či smutku umí ukápnout slzu. Od svého založení členové klubu představili svou kreativní práci na mnoha výstavách jak v Ústí nad Orlicí, tak i za hranicemi našeho okresu nebo dokonce státu, např. v Chorvatsku, Bosně, Rakousku a Slovinsku. Jejich další spolupráce se nyní zaměřuje na Bosnu a Hercegovinu, Maďarsko a Polsko. Během celého roku na schůzích klubu probíhá i Ratibořický mapový okruh. Do konce roku fotoklub „OKO“ plánuje další dvě výstavy fotografií. Fotoklub Oko

V duchu jedné zaručené pravdy, že všechno je jednou poprvé, byly poprvé v historii lapidária Městského úřadu v Dobrušce vystaveny akty. Krásné černobílé velkoformátové fotografie zde představil člen Fotoklubu Náchod Miroslav Kolátor. Zajímavostí těchto pohledů na ženské tělo prostřednictvím objektivu fotoaparátu je jistě to, že pomyslným ateliérem se Miroslavu Kolátorovi staly pískovcové skály a skalní útvary východních Čech. Sám autor o tomto souboru řekl: „Většina vystavených fotografií vznikla v posledních třech letech jako část projektu, který by se dal nazvat Ženský akt ve skalách.“ A k tomu, proč fotografuje své modelky právě ve skalách, dodává: „Prostředí nádherných skal na Broumovsku jsem důvěrně znal od dětství, z dob skautingu, kdy právě tam vedly naše časté výpravy. Prožili jsme tam i první lásky. Potom, když jsem začal fotit právě akty, mě napadlo, že skály jsou pro focení vlastně ideální. Teprve postupně mně docházelo, jak nádherné tvary kamenů jsou. Tato krása se ještě umocňuje v kontrastu s ženským tělem. Navíc je to prostředí, které neruší. V ateliéru mě ruší paravány a další věci, třeba přítomnost štábu, který na modelku svítí, okukuje ji. Ve skalách jsme jenom my dva a když si rozumíme, tak je velká šance, že z toho něco vznikne.“ Miroslav Kolátor fotografuje

VÝSTAVY


od svých 13 let. Absolvoval kurz výtvarné fotografie u profesora Jána Šmoka v Hradci Králové. V letech 1980 - 1999 žil ve švýcarském městě Uster, kde se nadále věnoval fotografování, ale především filmu. Měl několik svých i společných výstav v Čechách, Polsku a dvě autorské výstavy v 80. letech v Německu a Švýcarsku. Obesílal soutěže i po Evropě, spolupracoval s fotobankou Japan Creators Association. Od roku 1999 žije v Náchodě a stále se pravidelně účastní tuzemských i zahraničních fotografických výstav a projektů pořádaných nejen náchodským fotoklubem. Přítel Miroslava Kolátora, Jan Pohorský, o něm napsal: „Mirek má schopnost vidět až určitou archaičnost, která vyvěrá z přírody, lesa, kusu kamene, lesního zákoutí v kontrapunktu s ladností a smyslností křivek ženského, dívčího těla jakoby zastavené v čase, v očekávání naprosté smyslnosti intimního okamžiku. Myslím, že bravurně zvládl to, co modelka čeká od fotografa a obráceně – nenucenou exhibice krásy.“ Tato krásná slova nejlépe vystihují to, čím se oko každého návštěvníka dobrušského lapidária mohlo potěšit až do konce října 2012. V měsíci listopadu byla výstava k vidění v galerii v Českém Meziříčí. Dana Ehlová, novinky.cz


7.1.2013 11:04:38

VÝSTAVY


Fotografické akty v Náchodě

GM 10 opět vystavuje

Vernisáží výstavy polského fotografa Jaroslava Jaremy jsme zahájili druhou desítku námi pořádaných výstav v náchodské galerii SLAVIE. V pátek 10. listopadu 2012 v 18 hodin zahájil výstavu Petr Šulc, předseda občanského sdružení Fotoklub Náchod. O autorovi Jaroslaw JAREMA narozen v roce 1974. „V mé tvorbě se soustřeďuji především na vztah mezi stávající skutečností a umělým světem, mezi reálnými věcmi a fantazií. Snažím se prezentovat rovnováhu mezi těmito prvky. Věřím v univerzalitu symbolů a na jejich základě buduji význam mé tvorby. Mým uměleckým úkolem je výzkum etické, estetické a filozofické situace současného člověka. V mých pracích navazují na klasiku, převážně výtvarné umění, ale rovněž poezii, což spojuji s prvky okolního světa.“

„Pracuji klasickým způsobem: fotografuji na negativ a následně dělám výtisky na barytovém papíru. Od 2007 roku jsem členem Fotoklubu Walbrzych.“ Poslední výstavy: Modernisticky Walbrzych Walbrzych, Polsko, 2012, spol. Akt Wałbrzych, Polsko, 2012 Messa in scena Casarano, Italie, 2012 Fotoden v uffo Trutnov, ČR, 2012, spol. „5“ 5 let WKF, Walbrzych, Polsko, 2012, spol. World pinhole day Zamek Książ, Polsko, 2012,spol. I. (2007) a II triennale walbriskej fotografii, Walbrzych, Polsko, 2011, spol. Retrospektiva Tychy, Polsko, 2011 World pinhole Day Wałbrzych, Polsko, 2007 -2012 spol.

Všechny příznivce fotografie srdečně zveme na novou výstavu fotografií sdružení GM10, jejíž vernisáž se uskuteční 25. 1. 2013 v galerii GM Hrotovická Pardubice. Po dvouletém působení se naše řady rozrostly o nové členy. Po dlouhém a přísném výběru výstavních snímků se vám představí tito autoři: Petr Moško, Miroslav Hoza, Miloš Fic, Petr Beran, Milan Křiček, Oldřich Bubák a Stanislav Odvářka.


7.1.2013 11:04:39

Zahrada OPEN

Zahrada OPEN - šestá v pořadí, 15. září 2012 od 12:00 do nevidím, zněla pozvánka od Třebíčské fotoskupiny zvané Trefos. A jak už to začíná být více či méně (spíš více) pravidlem, že z větší části se takových akcí zúčastňuje pouze OdLeSk z Lanškrounského Fotoklubu, tak ani tentokrát tomu nebylo jinak. Vypravili jsme se pouze s Vladimírem Skalickým, třetí do party měl pracovní povinnosti. Je sobota dopoledne, nasedáme do auta i s našimi milovanými ženami a vyrážíme vstříc třebíčskému dobrodružství. V roli řidiče je Vladimír a mně, protože mám o něco blíž k té naší oběžné dráze, kde létají ty družice, je přidělena role navigace. Nastavili jsme nejkratší trasu a jedeme. Vzhledem k tomu že přátelé z Trefosu nechtěli vůbec nic ponechat náhodě, dali na pozvánku GPS souřadnice. Pro přesnou navigaci už to byla hračka. A tak se stalo to co jsme všichni ve voze očekávali. Zhruba po dvou hodinách jízdy jsme stáli před vchodem do zahrady. Uvítal nás na bráně pověšený

a ručně malovaný plakát s vtipným sloganem, který by nechal chladným snad jen Moliérova Harpagona. Hned na to nás vřele přivítali sami organizátoři. Odpovědí na otázku, kam si můžeme pověsit fotografie, které jsme přivezli s sebou, byli roztažené paže a slova, kam chcete. Našli jsme si místo, chopili se díla a za asistence našich drahých manželek netrvalo dlouho a pěkně nám to viselo. Protože jsme byli po dlouhé cestě a vyčerpávající práci hladoví, tak nás jako první nejvíce zajímala, tajemná černá bedýnka, co kouřilo se jí z komínka. Na dotaz, co skrývá ve svých útrobách, jsme se dozvěděli, že to jsou cigára. Ačkoliv jsme nekuřáci (až na malou výjímku), dali jsme si každý jedno. Jako nekuřák musím říct, že některá cigára jsou znamenité chuti i vůně. A tak posilněni touto laskominou přišel čas začít se sytit uměním. Pak jsme se rozprchli po prostorách zahrady a naše oči začaly konzumovat množství vystavených prací. Bylo opravdu na co koukat, od malých fotografií z dírkové komory přátel z Náchoda, až po metrové obrazy zabírající téměř celou delší stranu zahradního plotu. Byla zde k vidění i dírková komora, do které mohl každý z návštěvníků nahlédnout. Velký zájem byl také o masky různých hereckých či politických osobností, reklamních tváří i komixových postaviček. Konečně se na fotce tvářím úplně normálně. Snad jenom to větrné počasí kazilo zážitek sobotního dne, ale pořád lepší vítr s občasným slunečním svitem než vítr s nepřetržitým deštěm. Pro ty, co ještě na zahradě v Třebíči nebyli, neváhejte. Bude - li další ročník, přijeďte, vezměte své fotografie, rodinné příslušníky můžete i čtyřnohé mazlíčky, na to pořadatelé mysleli také. Přesto, že to byl ročník již šestý v řadě, pro mne byl první a můžu říct, že to byl příjemně strávený den. Jan Odehnal, Moravská Třebová

VÝSTAVY


Bratislavský

měsíc fotografie

Díky Janě, která se každoročně stará o naši možnost v Bratislavě přespat v době nejatraktivnějšího víkendu Bratislavského měsíce fotografie, jsme do města na Dunaji zavítali i letos. Všech zhruba třicet výstav se nedá během víkendu vstřebat, ale určitě lze navštívit velkou část z nich. Mezi letošní nejatraktivnější jména patřil určitě válečný reportér Robert Capa, Lewis Hine, jehož fotografie dělníků vznášejících se nad New Yorkem při stavbě mrakodrapů jistě každý zná, z Čechů např. Pavel Mára, Evžen Sobek a Vilém Reichman. Mezi nejzajímavější výstavy patřila kolekce mladé ruské fotografie. Oficiální festival je již poněkolikáté doprovázen tzv. Off festivalem mladé a nekonformní fotografie. Letos byl obzvláště vydařený. Bývalé Leninovo muzeum, krásný starý a zcela prázdný dům, byl plný mladé fotografie na téma Krása v ošklivosti. Představovaly se zde svými kolekcemi jednotlivé fotografické školy i jednotlivci. Netradiční byly i prezentace fotografií. Bylo nutno koukat nejen na zdi, ale i na strop, z okna, na zem. Ne s každou fotografií člověk souhlasí, ale určitě si se zájmem prohlédne jiný názor na svět. A ten ve fotografiích byl. Bratislava je krásné město. Víkend je příjemný i proto, že jsme si zafotografovali v ulicích a nejen pasívně koukali.


7.1.2013 11:04:39

V Z D Ě L Á V ÁNÍ


Kateřina Šušlíková

Maria Pertekrestová

Zdenek Nigrin

P ionýrský den z pohledu lektora

Už si přesně nepamatuji, kdy mne Vladimír poprvé oslovil, zda bych byl ochotný přispět svými zkušenostmi s černobílou fotografií a prací v temné komoře při fotoakci zvané Pionýrský den. Poté, co mi Vladimír nastínil, jak si celou akci představuje, jsem začal malinko pochybovat, zda já jsem ten pravý. Jak plynul čas a stále nebylo stanovené datum akce, úplně jsem to pustil z hlavy. Až na sklonku letošního léta byl stanoven termín, kdy se má celá akce uskutečnit. Tak se stalo, že 26. 10. 2012 v 07:15 stojím se svým vozem před domem Skalických a nakládáme nezbytné pomůcky v podobě bakelitových fotoaparátů (bez kterých by celá akce neměla smysl) a vyrážíme směr Hradec Králové vstříc novému dobrodružství. V 9 hodin se setkáváme s prvními účastníky akce ve vrátnici závodu FOMA BOHEMIA spol. s r.o., kde nám náš kamarád, fotograf, pedagog a zaměstnanec závodu, Mgr. Vítězslav Krejčí, zajistil prohlídku výrobními prostory. Po exkurzi v závodu, kde jsme se zcela ponořili do temných dílen a dostali se částeč-

ně na dosah tajemství skrývající se v černých plastikových sáčcích a modrých obálkách s nápisem OTEVŘÍT JEN V TEMNÉ KOMOŘE, jsme se odebrali do prostor střediska IMPULSU. Vzhledem k tomu, že autorů ovládajících práci v temné komoře bylo méně, než se plánovalo, si každý z účastníků vytáhl svoje číslo, a tím jsme se rozdělili do skupin. Rozdaly se aparáty, filmy, určilo se téma a hurá do ulic. Zhruba po dvou hodinách jsme se pomalu scházeli na výchozím stanovišti. Po krátké instruktáži, jak založit film do vývojnice, se první skupina odebrala do útrob temné komory zpracovávat latentní obrázky zachycené na citlivé vrstvě filmu. Díky sušičce byly filmy suché, než by řekl švec, a mohli jsme přistoupit k práci s pozitivem. Mezi tím, co jedna skupina pracovala v temnici, další probírali své donesené fotografie. Pracovalo se dlouho do noci. Na všech zúčastněných bylo vidět nadšení a obdiv nad tím, co dokáže obyčejný bakelitový aparát bez všech těch programů, režimů, zoomů, histogramů a všech těch serepetiček, co mají dnešní aparáty. Já sám jsem byl mile překvapen, co za tak krátký čas se podařilo vyfotografovat. Přesto, že jsem si v pátek bral

dovolenou, vůbec toho nelituji a pro tak skvělou partu mladých lidí zajímající se o fotografii si vezmu i dva dny bude-li to třeba. Odnesl jsem si kromě spousty nových přátel i krásný nevšední zážitek a jsem rád, že jsem něco málo ze svých zkušeností mohl předat dál. Krásně jsem si dobil baterie. A závěrem chci poděkovat nejen všem zúčastněným, ale i organizátorům a hlavně Vladimírovi, že mne k akci přizval. Těším se na další. Jan Odehnal

Z pohledu účastníka „digitálisy“ Pionýrský den začal v pátek 26. října ráno před závodem FOMA Bohemia spol. s r.o., kde jsme měli sraz a poté prohlídku výroby fotografických filmů a papírů. Protože nás bylo 18 lidiček, byli jsme rozděleni na dvě party. Pánové, kteří nás provázeli, byli velmi ochotní nám vše povědět, vše ukázat a hlavně na nich bylo vidět obrovské zapálení pro svoji práci. Takže i pro nás


7.1.2013 11:04:39

laiky to byl úchvatný zážitek vidět na vlastní oči, jak se fotografické propriety vyrábějí. Kolem poledne jsme všichni přejeli na Impuls, kde začala naše práce. Dostali jsme instrukce co fotografovat, fotoaparáty Pionýr, Corina a Ljubitěl, filmy a vylosovali jsme si instruktora. Téma byl kruh. Instruktoři byli velmi zkušení a laskaví pánové, kteří se nám moc zodpovědně věnovali. Já jsem byl konkrétně u Jana Odehnala, se mnou ještě dvě ženy Katka a Maria. Na focení jsme měli asi tři hodiny a pak bylo vyvolávání negativů a výroba fotografií. Vše v duchu super atmosféry. V sobotu 27. října bylo hodnocení vzniklých fotografií a společné fotografování. Na závěr byla přítomna i pionýrsko-svazácká delegace, které jsme skládali fotografický slib. Tato akce byla pro mne velmi přínosná a moc rád jsem se jí zúčastnil. Poslouchat zkušenosti pánů Vladimíra Skalického, Jana Odehnala či Víti Krejčího, který zde zastupoval FOMU Bohemia spol. s r.o. a umí o ní zapáleně hovořit, a samozřejmě všech dalších instruktorů včetně paní Neugebauerové bylo úchvatné, a pro nás „digitálisy“ hodně cenné. Když jsme jeli domů, padal sníh a celkově venku vládla slota, ale já jsem si domů přivezl v hlavě kupu zážitků a potřebných nápadů a informací, pro mne k nezaplacení. Víc takových akcí bych jistě uvítal. Zdenek Nigrin Pionýrský den pořádaný IMPULSem Hradec Králové se velmi podařil. Byla jsem zahrnuta spoustou cenných informací z oblasti černobílé fotografie. Cením si také kamarádského a vstřícného jednání ze strany lektorů, organizátorky paní Neugebauerové a všech provázejících zaměstnanců závodu FOMA Bohemia spol. s r.o. Hradec Králové. Byly to příjemně strávené dva dny. Všem velký dík. Zdraví Eva Vrtišková

Historické fotografické techniky

Proběhl kurz ušlechtilých tisků s lektorem Ivanem Neherou. Nejprve jsme dostali lahodný nápoj na přivítanou, aby se nám práce dařila a hned poté nás lektor seznámil s historií technik, které byly náplní našeho setkání, včetně praktických ukázek svých děl, abychom měli přehled, co vše jde vytvořit, a co také vytvoříme. Kyanotypie - modrotisk, kopírovací metoda dříve používaná k rozmnožování průsvitných plánů a výkresů, vynalezená roku 1842. Objevitelem je Sir John Frederick William. Van Dyke - sepiový tisk, opět kopírující proces založený na citlivosti železitých solí ke světlu. Základní princip popsal již John Hershel v souvislosti s Argenotipií, Kyanotypií a Chrysotypií v roce 1842, podrobněji jej ale propracoval až Dr. Nicol, který jej nechal patentovat jako Kallitypii v roce 1889 v Anglii. Platino - palládiový tisk, nyní oblíbený v Americe. Nastala ukázka chemie, papírů, rámečků a horského sluníčka, tak abychom mohli zkoušet a tvořit ve vlastních domácích podmínkách. Také jsme dostali připravené poznámky s recepty od lektora.

Jana Neugebauerová se svou přezdívkou školnice, nám vytiskla na folie negativy, abychom mohli následně pracovat. Lektor nám rozdal papíry a šli jsme hned do fotokomory Impulsu, kde jsme sami z připravených lahviček pod dohledem odkapali chemii a poté následně natírali připravený papír, sušili a poté dali do rámečků a nechali prosvítit horským sluníčkem. Následovalo praní a sušení našich výtvorů. Ne každému se vše povedlo hned na poprvé, ale to neznamená, že to nejde. Začalo se od nejednodušší Kyanotypie, pak Van Dike a nakonec nejdražší a nejpracnější Platino. Jana nám dokonce zajistila k obědu pizzu, kterou přivezli až do Impulsu, takže jsme mohli stále pracovat. Byla to super sobota a to díky Janě Neugebaurové a lektorovi Ivanu Neherovi, který nám radil a pomáhal, také připravil i základní balíčky na vlastní domácí tvorbu. Koho zajímají historické fotografické techniky, rozhodně doporučuji projít si takovýmto kurzem. S použitím výtažků o historii technik ze sešitu našeho lektora Ivana Nehery, Jana Čížková




7.1.2013 11:04:40


ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ HRADECKÁ FOTOGRAFICKÁ KONZERVATOŘ 2011 - 2012

V lednu 2011 začalo navštěvovat 23 posluchačů 8. běh Hradecké fotografické konzervatoře pod vedením Doc. MgA. Josefa Ptáčka a MgA. Ivo Gila. Nikdo z nich netušil, co je vlastně čeká. Spojovala je jenom láska k fotografii a naděje, že je studium obohatí a posune jejich fotografickou torbu dopředu. Vyvrcholením dvouletého studia byla výstava absolventských souborů 14 posluchačů, kteří vydrželi až do konce a nelehké studium nevzdali. Studium absolvovali: Zuzana Capoušková, Tomáš Král, Jan Losenický, Martin Lukeš, Věra Machková, Renáta Molová, Petr Nálevka, Bohuslava Planková, Martin Sekal, Jiří Sitař, Jindra Součková, Petr Spáčil, Petr Svoboda, Marie Vojkovská Výstava byla k vidění v Galerii U přívozu Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové od 8. prosince 2012 do 6. ledna 2013.

Výňatek z úvodního slova doc. MgA. Josefa Ptáčka, vedoucího lektora Hradecké fotografické konzervatoře, při zahájení absolventské výstavy: Studenti nám potvrdí, že studovat Hradeckou fotografickou konzervatoř není nic jednoduchého. Už z toho prostého důvodu, že úkoly byly neobvyklé a někteří studenti se s mnohými věcmi ve výuce setkávali úplně poprvé. Po celou dobu jsme učili měnit myšlení studenta, vlastně měnit kategorie hodnot. Ale díky vám studentům došlo k jedné věci. Vy jste projevili určitý typ vůle se od někud někam dostat, a samozřejmě to vždy nebylo v tom nejsilnějším, nejideálnějším nasazení. Když se na ty dva roky zpátky dívám, v podstatě to směřování bylo vidět, a myslím si, že i u některých z Vás se objevily takové věci, jako je pokora a sebeúcta. Když se dívám na výstavní soubory, tak mám pocit, že ty dva roky měly opravdu smysl. Prezentované fotografie jsou dobrá, ale je překvapivé, že většina z nich balancuje na hranici mezi abstraktní - nebo tou nekonkrétní fotografií, autoři využívají znaků, symbolů. Klasickou reportáž a nebo klasickou černobílou dokumentární fotografii tady hledáme jenom velmi těžce. Díky Tomáši Královi, který má na výstavě cyklus o stavění Máje, v těchto kontextech vyznívá reportáž velmi dobře. Výstava je prostě

bohatá, jsou tady věci, které se dotýkají reálného života, jsou tady věci, které jsou čistou abstrakcí, jsou tady věci jež se dotýkají vlastně výtvarných komponentů, které by mohly být stejně dobře grafikami jako fotografiemi. Takže je vlastně dobře, že se podařilo 14 absolventům uchovat si individuální zájem, individuální směřování a právě těmito fotografiemi studium završit. V této tvorbě bych Vám chtěl držet palce i do příštích let. Až půjdete s fotografií dál, přeji vám, abyste si zachovali tu schopnost sebekritičnosti, schopnost vnímat fotografii jako autonomní obraz, který je nositelem určitého obsahu a určitých myšlenek. To je prostě alfa i omega všeho. Pokud v sobě pokoru fotografa nepodržíte, tak ta Vaše fotografie bude stagnovat. Jsem ale přesvědčen, že dva roky studia stačily na to, aby Vám tyto věci došly. Samozřejmě musím poděkovat i ostatním lektorům, kteří se těch 3 výukových bloků účastnili. Především MgA. Ivo Gilovi, který svou laskavostí a nehynoucí energií obohatil každou výuku. K fotografiím a k absolventům jenom obdiv, že vydrželi až do konce. Přeji všem, aby Vám tento entuziasmus a vůle se kterou jste s námi šli do mnohdy nerovných zápasů, vydržel co nejdéle.


7.1.2013 11:04:40

Co mi dala a vzala Hradecká fotografická konzervatoř? Nad touto otázkou přemýšlím už od doby, co jsem si přečetl odpovědi posluchačů minulého běhu HFK. Tušil jsem, že jednou na ni budu „muset“ taky odpovědět. Sám sobě si na ni odpovídám už minimálně rok. Hned v počátcích jsem byl plný optimismu a žil jen tím, co získávám - jiný pohled na fotografii, učení se z chyb i úspěchů vlastních nebo spolužáků, práce na úkolech s rozdílnými tématy, učení se zhmotnit někdy dost abstraktní zadání domácích úkolů… Počáteční optimismus však v druhém běhu studia vystřídala skepse. Ztratil jsem takovou tu radost z fotografování, volnost a pohodu, kterou jsem zažíval vždy, když jsem jen tak vyrazil s fotoaparátem na louku nebo do lesa. Již před pohledem do hledáčku jsem věděl, že z „toho“ dobrá fotografie nikdy nebude. Ubíjelo mě vymýšlení námětů pro výstavní soubory, dvou až třítýdenní přemýšlení nad zadáními domácích úkolů a pak vždy narychlo vyfotit alespoň něco, abych do školy nepřišel s prázdnou. A to i když jsem věděl, že moje výtvory nestojí za nic. To se mi pak ve škole následně potvrdilo. V té době jsem velmi vážně přemýšlel o ukončení studia s tím, že tohle opravdu nemám zapotřebí. Pak se vše začalo nějak uklidňovat, tříbit… Začal jsem o tom trochu jinak přemýšlet, méně pragmaticky. Nechal jsem věci plynout a přestal se stresovat, když „to“ hned nenaskočilo. Možná tomu napomohlo i zadání dlouhodobých domácích úkolů ve třetím běhu, které nebyly časově limitované… Takže… Co mi dala? Víru v to, že dokážu poznat dobrou fotografii, až ji jednou vyfotografuji. Co mi vzala? Nevím, nic mi nechybí. Jiří Sitař

Čím začít. Jednou z věcí, kterou mi škola vzala, je asi určitě volný čas. Jenže v tomto případě se nedá říct, že slovo „vzít“ zde má přívlastek čehosi negativního. Právě naopak, přišel jsem svým způsobem o volný čas, ale nikde



není řečeno, že bych tento čas využil lépe, pokud bych do školy nechodil. Možná za ty dva roky studia přibylo trošku více stresu, což je věc, kterou do jisté míry s sebou nese každé studium ve škole. A v neposlední řadě člověk přijde i o jakýsi vnitřní klid, protože


7.1.2013 11:04:41


ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ je nucen o úkolech přemýšlet ve dne i v noci a někdy se s nimi i doslova trápit. Ale vše co jsem zmínil v předchozím odstavci, je nic proti tomu, co mi škola dala. Především jsem se musel naučit si vytvářet vlastní názor na předkládané fotografie své a mých kolegů a umět je ohodnotit, což považuji za velmi důležité a přínosné. Pak jsem během studia získal alespoň základní přehled o dění ve fotografii. Určitě bylo velmi přínosné, že jsme museli začít žít trošku kulturou a navštěvovat různé výstavy, galerie nebo i divadlo. A v rámci školy pak o těchto návštěvách mluvit. Dále musím zmínit víkendové workshopy, které kromě hlavního cíle, stmelení skupiny, měly i mnoho dalších pozitivních dopadů. Jeden z nich je třeba moment, kdy při fotografování architektury na jednom z víkendů jsem si uvědomil, že to není jen o tom někam přijet a něco (ne)určitého vyfotografovat. Ale dopředu se o té stavbě něco dozvědět, víckrát to místo navštívit a nechat ho na sebe působit a promlouvat. Prostě každý ten víkend mi pootevřel dvířka od něčeho nového, zajímavého a stojícího za zamyšlení. A samozřejmě jsem díky škole poznal pár

Jan Losenický

Capoušková Zuzana zajímavých lidí se stejnou zálibou. I když jsem povahou introvert a možná někomu mohlo připadat, že jsem občas i trošku bez zájmu, tak ve skutečnosti mně bylo velice fajn a ten čas strávený po boku všech, ať studentů nebo učitelů, byl pro mne velmi poučný a povzbuzující. Petr Nálevka Zavři se do klece a tvoř... Popsat v tuto chvíli, co mi dala

HFK, se moc nedá, v tuto chvíli to je spíš souhrn různých pocitů, které dostanou konkrétní podobu až časem. Bylo to přesně to co jsem hledala – diskuse nad fotografiemi, bavilo mě vidět, jak stejný úkol pochopili a zpracovali spolužáci. Ve škole jsem velmi brzy pochopila, že nejde o to plnit konkrétní úkoly, ale naučit se přemýšlet. Vidět věci v souvislostech, v kontextu. Dívat se kolem sebe otevřenýma očima. Bylo to dušení se ve své vlastní šťávě, které

Tomáš Král


7.1.2013 11:04:42

nebylo někdy příjemné a bolelo. Fotografie není jenom otisk reality, ale i část duše, kterou do ní fotograf vkládá. Ale jak dostat do fotografie duši? Až teď na konci školy vidím, jak propracované byly jednotlivé části výuky, kdy se střídala technická cvičení a kreativní práce. Jak hluboký to mělo smysl a nic nebyla náhoda. Zavři se do klece a tvoř. Nelítej jako splašený jaguár. Podívej se do své duše a dostaň ven to, co jsi! Pro mě to bylo přesně to nakopnutí, které jsem potřebovala. Velké díky za to, co jste mi dali. Už teď se mi stýská. Renata Molová

Martin Lukeš

Petr Nálevka

Odpovím-li bezprostředně, pak určitě nové kamarády, spoustu dobrých nápadů a tipů z oblasti fotografie a kultury vůbec, nový, zpřesněný pohled na fotografii jako na produkt tvůrčího úsilí. Vedla mě k zamyšlení nad okolním světem, symboly, obrazovou řečí, nutila mě přemýšlet hlouběji a trochu jinak než dříve. Přiměla mě k tomu, abych sama přišla na to, co, proč a jak chci vyjádřit, a to co nejpřesněji, nejestetičtěji,

nejosobněji a hlavně smysluplně. Teoretická část (přednášky) nás určitým, systematickým způsobem motivovala k samostudiu a podrobnějšímu seznámení se s jednotlivými oblastmi fotografie jako uměleckého média i jako klasického řemesla. Možná bych více času věnovala skladbě obrazu, kompozici a podobným tématům, která nás v praxi stále dost trápila. Práce s vlastní tvorbou, tedy

společné hodnocení fotografií a úkolů, podstatná část celého kurzu, nám pomáhala odhalovat chyby, všímat si vědomě i podvědomě právě třeba skladebných prvků, kompozičních principů, ale hlavně nás vedla k pochopení a samostatnosti při tvorbě fotografického obrazu, učila nás vidět, chápat, spojovat, vyjádřit se obrazem. Víkendové semináře nejen stmelily naši partu, ale také nám umožnily poznat neznámé kouty naší země. Měli jsme možnost místní atmosféru procítit a pak přenést do fotografického obrazu. Společná prezentace našich fotografií, vytvořených na víkendových seminářích, patřila k nejpůsobivější části celého kurzu. Uvědomila jsem si, jak úzce spolu souvisí myšlenka a fotografický obraz. Důležité je, co chci říci, a pak najdu odpovídající prostředky - čistý, vypovídající obraz. Za to moc děkuji. Zjistila jsem, že to, co je uvnitř mě, se mohu pokusit vyjádřit, zachytit určitým způsobem (volná tvorba), který je mi vlastní, a to mám ráda. Pochopila jsem, že ovládnout lépe techniku, práci ve photoshopu a vnímat práce známých fotografů je důležité pro můj další posun. Věra Machková




7.1.2013 11:04:43



Jindra Součková

Věra Machková Napsat zamyšlení nad HFK do krátké úvahy je podle mého názoru poměrně složitá věc. Sepsat všechny pocity, myšlenky a emoce, které mi ty necelé dva roky ve škole daly, by vydalo minimálně na jeden poznámkový blok. Pokud to tedy mám shrnout, musím to vzít hodně bodově.

Jsem velmi rád, že jsem tuto školu objevil a že jsem měl možnost se jednoho ročníku zúčastnit. Docela mě mrzí, že škola měla pouze tři semestry a ne alespoň čtyři, nebo pět. Zvláště našemu ročníku by to určitě prospělo. Nezbývá mi tedy než doufat, že i do budoucna naplánujete nějaký

pokračovací ročník. Když jsem si četl historii IMPULSU, mrzí mě, že jsem neměl možnost osobně poznal pana Šmoka a pana Barana. Na druhou stranu bych možná nepotkal pana Ptáčka a pana Gila, a tak se vlastně asi všechno stane tak, jak se má stát. Je fajn, že u nás existuje instituce, která navazuje právě na tradici lidových konzervatoří a jejíž náplň výuky je zcela odlišná od většiny klasických komerčních škol podobného zaměření. Upřímně ani vlastně neznám žádnou jinou, když nepočítám klasické vysoké školy jako Zlín, Opavu, nebo pražskou FAMU. To je možná trochu škoda, protože myslím, že u nás má fotografie velkou tradici. Současný trend jde trochu jiným směrem, a tak mi HFK připadala jako takový opuštěný ostrov

Jiří Sitař


7.1.2013 11:04:44

Marie Vojkovská uprostřed fotografického moře, kam vítr zavane jednou za dva roky pár trosečníků a ty tam musejí zápasit s těmi překvapeními a dobrodružstvími, které jim duchové ostrova (páni profesoři) přichystají. Když jsem se ptal několika lidí, kteří absolvovali HFK přede mnou, ať mi řeknou něco o výuce, tak se všichni jen potutelně usmívali a v podstatě všichni odpověděli nezávisle na sobě to samé. „Neptej se – uvidíš sám“ a v podstatě i to zapadá do toho příběhu o opuštěném ostrově, o kterém se nemluví s nikým, kdo nebyl jeho součástí a každý takový si po návratu do reality ta svá dobrodružství nosí v sobě a tak to asi má být. Jen málokdo by asi pochopil, jak nás někdo mohl učit skoro dva roky o fotografii, když jsme během výuky v podstatě nevzali fotoaparát do ruky. Kdo nikdy nebyl na hodině pana Ptáčka, nepochopí, že kulturní zážitky, jeho osobní příběhy a další a další témata o kterých jsme se ve škole bavili, dají člověku mnohem víc, než kdybychom si celou sobotu hráli s nastavením fotoaparátu.

Bohuslava Planková Ale v tom je právě HFK jiná a z mého pohledu lepší než všechny ostatní školy, které znám. Teď, když to končí, si připadám jako ten pomyslný Robinson, jež opouští ostrov, který ho tolik „potrápil“, ale který v normálním životě zjistí, že to trápení

byla vlastně ohromná zkušenost a že by se nejraději na ten ostrov okamžitě vrátil. Ještě jednou velké díky pane Ptáčku, pane Gile i Vám, Jani, bez které by tento ostrov vůbec nemohl fungovat!!! Martin Lukeš



Martin Sekal


7.1.2013 11:04:45

HOST VALNÉ HROMADY VSVF


Evžen Sobek

Narodil se v roce 1967 v Brně

Vystudoval strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně a a Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Působí jako nezávislý fotograf a pedagog – vede semináře a fotografické workshopy na různých univerzitách a odborných školách v České republice. Ve své fotografické tvorbě se věnuje zejména dokumentární fotografii. Jeho fotografie jsou zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách v Evropě, USA, Izraeli a Japonsku. Vystavuje na samostatných i skupinových výstavách v České republice i v zahraničí. Ocenění: MiO Photo Award, ocenění Grand Prix, Japonsko - M.I.L.K. competition, U.S.A. - Talentinum, Česká republika, Lens Culture Award 2010, Paris. Studijní pobyty: Credit Suisse Masterclass for Photojournalists from Central and Eastern Europe, Budapest - New York - Internationales Haus der Autoren Graz, Cultural City Network Graz, Austria - Stiftung kunst: raum sylt quelle, Sylt, Germany Publikace: 2004 - Ecce Homo (úvodní text Vladimir Birgus), Leica Gallery Prague, 2008 - Life

Hidden Landscapes

www.evzensobek.com

in Blue (úvodní text Jiří Siostrzonek), Brno, 2011 - Life in Blue (úvodní texty Jiří Pátek a Jiří Siostrzonek), Heidelberg, Germany

Modrý život Evžena Sobka

Polský sociolog Zygmund Bauman ve své pronikavé knize „Individualizovaná společnost“ uvádí, že současná „západoevropská“ společnost se nachází v radikálně odlišné situaci, než kterou zažily předchozí generace, které měly možnost kontinuálně si předávat kulturní komplexy (informace, zvyky, rituály, vědění, vzory chování, návody k správnému životu) a žily tak v relativní provázanosti. Tato situace dnes už tak docela neplatí a příčinou je radikální zrychlení všech společenských, ekonomických a technologických procesů. Současná společnost se nalézá v nových sociálních podmínkách bez výrazné možnosti navazovat na kolektivní zkušenosti předchozích generací. Proto také nikdo netuší, kam se bude společnost ubírat, protože vše je zrelativizováno, neplatí už pouze jedna autorita, neexistuje jeden cíl a k němu jediná správná cesta, každé směřování se tak stává legitimní. Nastíněná skutečnost platí také pro tvorbu a akceptaci společenských a individuálních hodnot, které se znatelně proměňují a kromě stále platných základních hodnot (zdraví, bezpečí, základní sociální jistoty atd.), se na přední místo hodnotového žebříčku také dostává výrazná potřeba autonomie (např. svoboda rozhodování, vnitřní koherence atd.) ve všech oblastech individuálního života. K této hodnotě přináleží např. svobodné rozhodování o množství a kvalitě volného času jednotlivce. Výzkumy v některých zemích potvrdily, že v současnosti si nezanedbatelné skupi-

Europe in Blue ny lidí cení mnohem více hodnot volného času, než možných ekonomických výhod, a proto často volí zaměstnání sice s menším finančním ohodnocením, ale s kratší pracovní dobou. K aktuálním volnočasovým trendům patří také aktivní a atraktivní využívání volného času, na což pružně reagují cestovní kanceláře nabídkou bohatých animačních programů počínaje adrenalinovými atrakcemi, až ke zprostředkování hlubokých emocí. Je zřejmé, že ještě nedávno většinově praktikovaná dovolená s převažujícím „pasivním“ pobýváním na jednom místě, patří dnes už jen k jedné z variant možných rekreačních pobytů. Přesto i v dnešní době existují volnočasové fenomény, které jako by směřovaly proti zmiňovaným dynamickým proudům nebo je vědomě ignorovaly. Jde o aktivity, které konzervují generačně zaběhlé a tradované volnočasové rituály. Česká společnost spektrum volnočasových aktivit vzájemně propojuje - část společnosti kopíruje zahraniční trendy, jiní se po krátkých zážitkových úletech vracejí k osvědčeným modelům rekreace. Také pověstné české chalupaření doznává změn. Někteří majitelé chalup a chat si uvědomují časovou a lokální svázanost


7.1.2013 11:04:45

Life in Blue s vlastní nemovitostí a proto pronajímají svůj druhý domov ke kratším i celoročním pobytům novým klientům. Sami se pak na určitý čas stávají turisty, poutníky, tuláky novodobými nomády. Jiný výrazný český dovolenkový trend, umožněný svobodným cestováním na počátku devadesátých let, signalizuje úpadek zájmu. Po počáteční euforii je tato téměř společenská povinnost saturována, a proto se rodilí rekreanti mohou vrátit do svých oblíbených kempů, stanových městeček, chat, chalup, zahradních domků, případně nemusí vůbec nikam migrovat, protože vše, co potřebují k naplnění volnočasových společenských rituálů (gril, bazén, altánky, lehátka, hřiště atd.) mají před domem na vlastní zahradě. I neúplný výčet volnočasových a rekreačních aktivit české společnosti naznačuje zánik jediného převažujícího modelu využívání volného času. Výše uvedený exkurz není výhradně výsledkem a předmětem zájmu sociologů, kulturologů, kulturních antropologů a psychologů cestovního byznysu. Také někteří fotografové reflektují probíhající společenské změny a podávají nám o jejich průběhu vizuální informace. Fotograf Evžen Sobek se věnoval v autorském projektu „Modrý život“ jednou z variant volnočasových aktivit, kterou na břehu Novomlýnských nádrží již desítky let realizuje určitá skupina lidí a vytváří tak fenomén, který můžeme objevit v dalších lokalitách, ale určitě v jiném historickém, kulturním a přírodním kontextu. Prohlížíme-li si soubor fotografií Evžena Sobka z autorského projektu „Modrý život“, začnou se pozvolna vynořovat otázky, které se při dalším a delším vnímání zmnožují a stávají se nutkavější. Zpočátku


můžeme být znepokojeni mnohovrstevnými informacemi a nejednoznačnými sděleními na prezentovaných fotografiích. Řada snímků evokuje minimalistické obrazy nové topografie, jiné fotografie vyvolávají usměv a údiv nad jemným zachycením kouzla nechtěného – chtěného. Postupem času si ale uvědomíme, že autor nám svou fotografickou kolekcí předkládá zajímavý sociální fenomén – pohled na specifikou volnočasovou aktivitu lidí, kteří se rozhodli ve zvolené přírodní lokalitě vytvořit svůj druhý domov v bizarních architektonických artefaktech. Tento text si neklade za cíl zaujmout kritický postoj k zachycenému fenoménu, jedná se o snahu porozumět textu fotografické zprávy o životním stylu určité komunity lidí artikulováním otázek, které se při čtení fotografií vynoří. I když cítíme individuální nosný příběh každé fotografie, musíme Sobkův fotografický cyklus vnímat jako celek Fotograficky zachycená komunita „bývalých“ karavanistů, kteří se z neznámých důvodů vzdali volnosti a svobody pohybu, putování, kočování – tedy původního poslání obytných přívěsů na kolečkách a domestikovali se ve zvolené lokalitě na jihu Moravy, už předem vylučuje zařadit tuto skupinu mezi chalupáře a chataře s jasnými charakteristickými znaky. Kdo jsou tedy majitelé přístřešků, kteří pro své stavby používají obdobný recyklovaný stavební materiál jako obyvatelé latinskoamerických favel, černošských ghet, afrických slumů? Co motivovalo tyto lidi vybudovat svůj druhý domov v prostředí, jehož kouzlo se (s výjimkou neustále proměnlivé vodní plochy) vyčerpá během několika pobytů a s velkou pravděpodobností se stane stejně nepodnětné, jako lokalita kterékoliv zahrádkářské kolonie? Přesnou odpověď dostaneme pravděpodobně jen od ortodoxních milovníků rybolovu. Co však vede ostatní členy komunity (manželky, děti, příbuzné, známé) k dobrovolnému víkendovému i celoletnímu přebývání ve zvoleném prostředí? Je to potřeba, povinnost, radost následovat spřízněného člověka kamkoliv? Je to touha po meditaci v přírodě? Další otázky se vkrádají při vnímání urbanistického konceptu dané lokality. Co kompenzuje pobyt obyvatel karavanového gheta? Je to potřeba realizovat neformální kontakty v romantickém prostředí? Možná

se zde saturuje touha po životě v pospolitosti, která ve městech nemá možnost takového naplnění. Nebo nabízí uzemněný karavan prostor pro neposedné „zlaté české ručičky“? Pokusme se vžít do každodennosti zdejších obyvatel a pokusme si představit, co je náplní jejich volnočasových aktivit? I když na Sobkových fotografiích neuvidíme interiéry karavanů, jejich přístavby, vylepšení, výzdoba, doplňky, detaily, vyjadřují zvláštní patafyzické kouzlo. Odpovědi na pokládané otázky by nám mohli podat samotní domestikovaní karavanisté, ale intuice naznačuje, že s největší pravděpodobností sami neznají odpověď proč...? Druhá část souboru Evžena Sobka zachycuje stejnou lokalitu Novomlýnských nádrží a život lidí ve zdejším rekreačním zařízení. Jestliže Martin Paar ve svém souboru fotografií o volnočasových rekreačních aktivitách anglických rodin vyvolává kromě zamyšlení také ironický úsměv, v případě Sobkových dokumentů převažují pocity a nálady hraničící se smutkem, beznadějí, osaměním, prázdnotou... A opět se vkrádají otázky …atd. atd. A na závěr jedno nesmělé doporučení. Vyzkoušejte něco, co v galeriích není často obvyklé – absolvujte ještě jedno kolo prohlídky Sobkových fotografií, ještě jedno čtení a uvidíte, jak se pozvolna zdánlivě izolované informace, uložené v symbolech jednotlivých fotografií, propojují s dalšími významy do smysluplného textu, který nám nemusí dát odpovědi na naše otázky, ale určitě nás přivede k hlubšímu promýšlení spatřeného. Jiří Siostrzonek

Life in Blue

HOST VALNÉ HROMADY VSVF


7.1.2013 11:04:46

Pf

2013


7.1.2013 11:04:46

Gotham city

Recommend Documents