Foto ■ archiv Diny ·tûrbové
dina
GOOD BOY ! PROFIL Diny ·tûrbové 7 • 2002 / PROFIL / 1 ze 18
Napohled nenápadná a skromná. KdyÏ máte to ‰tûstí a zaÏijete její vyprávûní, uÏ první vûtou vás zaujme natolik, Ïe pro vás na nûjakou dobu doslova pfiestane existovat ãas – ostatnû, posuìte sami...
46
▲
everest
7 • 2002 / PROFIL / 2 ze 18
PROFIL
everest
▲
47
Myslím, Ïe pfiátelství nesmíme vytûsnit – pfiípadné zlato na‰ich úspûchÛ by se tím mohlo zmûnit v bezcenn˘ písek, jak se to stává v pohádkách. Hory by se staly je‰tû mrazivûj‰ími a nebezpeãnûj‰ími. Samota v davu by byla tím nejhor‰ím, co by nás postihlo, protoÏe hory jsou krásné, ale neÏivé a lidsk˘ rozmûr si lidé do nich musí pfiinést sami.
7 • 2002 / PROFIL / 3 ze 18
Lezecké zaãátky Mé lezecké zaãátky jsou spojené s Bratislavou, kde jsem vyrÛstala. Jako ãtrnáctiletá jsem byla s kamarádkou pfies zákaz rodiãÛ na v˘letû v Tatrách. Tam se nám podafiilo vylézt na Gerlach. V naprosto ‰ílen˘ch botách a kraÈasech jsme se dostaly nahoru Velickou próbou. Chytla nás i boufika, ale byly to ty okamÏiky, kdy se láme chleba. Od té chvíle jsem naprosto pfiesnû vûdûla, Ïe chci na hory lézt. V Bratislavû jsme potom chodily asi pÛl roku pod okna klubovny horolezeckého oddílu (Slavia vysoké ‰koly – lezl za nûj napfiíklad JoÏo Psotka nebo Zdeno Zibrín) a poslouchaly, o ãem se ti horolezci baví. Bály jsme se jít dovnitfi, ale nakonec jsme se k tomu odhodlaly. Byly jsme moc mladé, tenkrát do oddílÛ nebrali taková dûcka, a tak nás tam vzali aÏ v ‰estnácti. Zaãaly jsme pak s nimi podnikat v˘jezdy do Tater a lezení v nich mû doslova okouzlilo. Po roce lezení jsem zaãala jezdit také na Pálavu, do Moravského Krasu a obãas na Wilsonku. BrÀáky, tu star‰í generaci, jsem mûla stra‰nû ráda. K nim jsem na skály jezdila stopem mnoho let. Nûkdy i na âtyfii Palice, ale tam to nebylo aÏ takové zajímavé a pro mû uÏ trochu z ruky. Ale ten Kras, ten se mi hroznû zalíbil a pak jsem do nûj jezdila skoro nejradûji. Tfieba ve Ïlebech je to velmi romantické a jsou tam velké cesty – na tfii, ãtyfii délky. Tfieba Rorejsi, to je vzduch! A Martínka na Pálavû! Pamatuji si, Ïe kdyÏ jsem ji poprvé vylezla jako první, tak místní lezci dost ãumûli. V té dobû Ïenské takové cesty nelezly. 48
▲
everest
Od zaãátku jsem se v horách snaÏila dost seberealizovat. Lézt jen tak za nûk˘m jsem moc nechtûla, pocit, Ïe mám na v˘stupu svÛj díl, byl pro mû velmi dÛleÏit˘. Hodnû v˘stupÛ jsem proto podnikala jen s holkama, coÏ bylo ãasto pfiedmûtem dost velkého v˘smûchu a rÛzn˘ch naráÏek. Kdybych byla lezla s klukama, tak jsem urãitû vylezla tûωí cesty, ale takhle jsem si sv˘ch v˘stupÛ váÏila více. Tfieba
kdyÏ se nám s Martou ·pakulovou podafiilo jako prvnímu Ïenskému druÏstvu vylézt Hokejku. MoÏná, Ïe v té dobû uÏ Hokejka tolik neznamenala, ale pro nás to prostû bylo nûco. Byly jsme také první Ïenské druÏstvo, které pfielezlo cestu E‰tok-Janiga na Volovku a na Galérku jsme kromû Studniãky vylezly skoro v‰echno. V˘stupy, které jsem podnikla s holkou a kdyÏ jsme se pfiitom poctivû stfiídaly,
PROFIL
na předchozí dvoustraně (zleva doprava): Nákup povolení na Everest (1992), Ženská expedice Manaslu (1980), Expedice Haramosh (1970), První cesta v Tatrách (1960), velké foto: Portrét, Haramosh (1970) dole: Kašel, Cho Oyu (1984)
HOROLEZECTVÍ Horolezectví je sport, kter˘ se nemá propagovat, protoÏe je nebezpeãn˘. AÈ ho dûlají jenom ti, ktefií se k nûmu sami vnitfinû dopracují. Jinak se to riziko nedá ospravedlnit; peníze, úspûch, ctiÏádost - to je v‰echno ‰patná cena. Opravdu by se nemûl propagovat nebo nûkoho navádût – myslím si, Ïe to je aÏ na hranici amorálnosti.
Haramosh V roce 1970 jsem se zúãastnila první ãeskoslovenské v˘pravy do Karakoramu, velice pion˘rské, kterou vedl mÛj manÏel Otakar. Dopravovali jsme se dvûma auty – rumunsk˘m dÏípem a letitou vétfiieskou, kterou nám zgenerálkovali a vûnovali vojáci. Vyjeli jsme v domnûní, Ïe rumunsk˘ GAS je dokonalé auto, a tak jsme v Afghánistánu pfiejíÏdûli pfies brody, zdolali jsme s ním desítky horsk˘ch sedel a jako zázrakem jsme to v‰e projeli. Zato s tou vétfiieskou jsme zaÏili pûknou kalvárii, nûkolikrát se nám zadfiel válec a nakonec se „vylágrovalo” ojniãní loÏisko. Na zpáteãní cestû v Turecku jiÏ jela v závûsu za obrovsk˘m Mackem, kterého jsme stopli. Co se t˘ãe prÛjezdu Afghánistánem, mûli jsme skuteãnou kliku, moc EvropanÛ to tam do té doby nepoznalo. My jsme tu zemi vlastnû doopravdy vidûli, cel˘ její stfied, kde to bylo velmi pÛvodní. Byl to fantastick˘ záÏitek. Vlastní v˘prava byla vodácko-horolezecká a je‰tû navíc vûdecká. Prvosjezd fieky Indus nám Pákistánci zakázali hned na úvod, jako pokus o sebevraÏdu, ale povolení na Haramosh jsme od nich everest
▲
49
7 • 2002 / PROFIL / 4 ze 18
pro mû mûly daleko vût‰í cenu, nechtûla jsem b˘t nûkde vytaÏená jenom proto, abych to mûla vylezené. KdyÏ je ãlovûk nucen lézt se v‰í odpovûdností a nemÛÏe se pfiitom spoléhat na nûkoho, kdo je nepochybnû lep‰í a silnûj‰í, je pak hodnota záÏitku podstatnû vût‰í. Souvisí to s takov˘m m˘m Ïivotním krédem, ke kterému jsem se ãasem dopracovala. KaÏdá vûc, kterou udûlá‰, má cenu tvé obûti.
To, k ãemu lehce pfiijde‰, co nûjak o‰vindluje‰ nebo nûjak lehce získá‰, tak vlastnû nemá velkou cenu. A nejenom v lezení, v‰ude v Ïivotû. A já si myslím, Ïe jsem se vÏdy snaÏila obûtovat co nejvíce… V Tatrách jsem strávila mnoho let, protoÏe jinam se opravdu nedalo jezdit. Byla to velká ‰kola, jsou to dobré hory. V létû i v zimû, to se hodnû lezly uzávûry dolin nebo ãást hlavního hfiebene. Byla to skvûlá pfiíprava právû na expediãní lezení, kterému se to nejvíce podobalo. Hlavní hfieben jsem nikdy nedo‰la cel˘, ale zkou‰ela jsem ho mockrát. Musí‰ si v‰echno nést a je to opravdu obdoba nûjakého budování v˘‰kov˘ch táborÛ a pfiespávání mimo chatu. Také mám pfielezeno plno hfiebenÛ. A to jsme v podstatû nemûly Ïádné pofiádné vybavení. Dneska má kaÏd˘ vysokohorsk˘ turista vlastnû himálajskou v˘stroj. My jsme mûly jen to, co jsme si samy u‰ily. Nebo ty boty, co jsem mûla... Byly od Karla Bocka, to byla taková známá lezecká postava, a mûly Ïraloka. Jednou v zimû, to bylo poãátkem ‰edesát˘ch let, jsme ‰li dopoledne túru na ªadov˘ ‰tít a odpoledne jsme se rozhodli, Ïe z Téryny pfiejdeme na Zbojandu. Já jsem byla docela velk˘ bordeláfi a tak jsem tûm mokr˘m botám nevûnovala velkou pozornost. Noha, ponoÏka a bota mi nakonec pfiimrzla v‰ecko do jednoho, a tak jsem si pofiídila první naprosto fantastické omrzliny 2.stupnû. Tu botu jsme nemohli z nohy vÛbec sundat, nakonec mi to nûkdo musel násilím strhnout. S takov˘m vybavením jsme tenkrát lezli…
Horolezectví je sport, kter˘ se nemá propagovat, protoÏe je nebezpeãn˘. AÈ ho dûlají jenom ti, ktefií se k nûmu sami vnitfinû dopracují. Jinak se to riziko nedá ospravedlnit, peníze, úspûch, ctiÏádost – to je v‰echno ‰patná cena. dostali, protoÏe na horolezecké v˘pravy byli spí‰e zvyklí neÏ na nûjaké vodáky. Nikdo z nás v té dobû nemûl moc zku‰eností, jedin˘ zku‰en˘ byl Honza âervinka. Jedním ze ãlenÛ v˘pravy byl také Michal Orolín – divok˘ elév, kter˘ uÏ mûl nûco v Alpách a na Kavkaze za sebou. Byla to jeho první v˘prava do velk˘ch hor. Zku‰enosti, které na Haramoshi získal, mu urãitû dost pomohly, protoÏe v následujícím roce vylezl na Nanga Parbat. Hlavní vrchol Haramoshe jsme tenkrát nevylezli, podafiilo se nám vystoupit jen na Haramosh II neboli Mani Peak. V˘stupová trasa byla stra‰nû dlouhá a nemûla je‰tû druhé pfielezení. Nebylo to Ïádnou stûnou nejdfiíve se ‰lo do sedla, pak dlouho po ledovci do dal‰ího sedla a tam byla trojice takov˘ch kopeãkÛ, které tvofiily Haramosh II. Kdybychom byli pokraãovali, tak jsme museli zlézt je‰tû pûtikilometrov˘ hfieben na Haramosh I, celé to mûlo dohromady nûjak˘ch tfiicet kilometrÛ. Pfii‰lo v‰ak ‰patné poãasí a cel˘ v˘stup jsme nezvládli. Navzdory tomu byla pro mû tato v˘prava bránou do zcela jiného
svûta. Také jsem se pfiesvûdãila, Ïe pro v˘‰ku mám docela dobré pfiedpoklady, kdyÏ jsem dosáhla 6.750 metrÛ. Tenkrát vût‰ina odborníkÛ soudila, Ïe Ïeny se do v˘‰ek nehodí a vlastnû to bylo dávno pfiedtím, neÏ se tyto povûry zaãaly skuteãnû odbourávat.
V sedmdesátém sedmém jsem si myslela, Ïe uÏ se pomalu blíÏí konec mého vysokohorského lezení. Îádná expedice, Ïádná nadûje se ner˘sovala a tak jsem se nakonec rozhodla, Ïe uÏ nemáme na co ãekat a Ïe pojedeme do Afghánistánu samy dvû s Martou. Mnozí soudili, Ïe jsme zralé pro blázinec, ale my jsme se nenechaly odradit. Vyjely jsme z Olomouce se dvûma sty dolary, na nádraÏí nás dostrkal mÛj muÏ a jeho dva kamarádi. Pfiitom fiíkali: „Holky, jak tohle v‰echno odnesete?” V Moskvû jsme to v‰echno stûhovaly z Kyjevského na KazaÀské nádraÏí a pak jsme jely je‰tû ãtyfii dny aÏ k fiece Amudarji. Podle informací polsk˘ch pa‰erákÛ jsme vûdûly, Ïe se tam dvakrát za t˘den dá pfiejet loìkou na afghánské území. Tímto
stylem probíhala celá v˘prava… S Martou jsme vlastnû Ïádná expedice nebyly a kdyÏ jsme dorazily do Kábulu, snaÏily jsme se obludit na‰i ambasádu: „Jsme ãeské horolezkynû, my tady jedeme do Hindúku‰e…” A oni nato: „Tak takové dvû Ïenské tady je‰tû nikdy nebyly! A máte na to nûjak˘ papír? SeÏeÀte si z âSTV potvrzení!” Tak jsme za neskuteãné peníze zaãaly posílat telegramy mému muÏi, aby nás zachránil. Bylo to smû‰né, protoÏe jsme nemûly prachy a tak jsme poãítaly slova, aby jich bylo co nejménû. Otakar byl vÏdycky velk˘ recesista a kdyÏ dostal ten telegram, tak se s na‰ím kamarádem Jaromírem ·tûtinou nejprve stra‰nû fiehtali, vÛbec na âSTV ne‰li a sami poslali telegram, Ïe âSTV povoluje. A ono to pro‰lo - do‰el telegram a ten „soudruh” byl spokojen˘. V Kábulu jsme se potkaly je‰tû s Andrzejem Zawadou, je to velmi známá postava polského horolezectví a velk˘ ãlovûk. S Martou jsme za ním pfii‰ly a poprosily ho, jestli by nás nepfiipsal na jejich seznam a on to velkoryse udûlal. V té dobû ve Váchánském Hindúku‰i pÛsobila také slovenská v˘-
Dina ·tûrbová narozena v roce 1940
Dal‰í v˘znamné v˘stupy v Ïenském druÏstvu
(v ženském družstvu)
NEJV¯ZNAMNùJ·Í V¯STUPY A EXPEDICE
Noshaq
▲
7 • 2002 / PROFIL / 5 ze 18
Guglia di Brentai – Foxova cesta
Galerie Ganku – Stanislawského cesta,
Orlowského cesta, Puškášův pilíř ▲
▲
Julské Alpy
Volia veža – cesta Eštog-Janiga, Orolínova
cesta
Vysoké Tatry
▲
Lomnický štít - Hokejka
celkem 300 výstupů v létě i v zimě
▲
Žlutá stěna – Cagašíkova cesta
▲
Jalovec – Comiciho cesta
(v ženském družstvu)
Alpy ▲
1961 Normální cesta na Galerii Ganku,
Dolomity
▲
Piz Badile – SV hrana (v ženském družstvu)
1. ženský zimní výstup ▲
Zimní výstup Direttisimy na Žlutou stěnu
s Pavlom Pochylým
50
▲
everest
▲
Torre Venezia – Livanosova cesta
(v ženském družstvu)
Expedice do vysok˘ch hor ▲
1963 Kavkaz - Elbrus (5633 m)
PROFIL
Vrcholová fotografie z Noshaqu (1977)
hrudník a mou pfiítelkyni stfielili do boku, ale ten únik se jim povedl. Byl z toho hrozn˘ prÛ‰vih, na ambasádû chtûli mít svÛj klid a nemysleli si, Ïe jsou tam proto, aby pomáhali ãeskoslovensk˘m obãanÛm v cizinû. Horolezce tam rozhodnû moc rádi nemûli, o neoficiálních ani nemluvû. Martu musel operovat místní felãar, dodnes má dvû jizvy, protoÏe napoprvé se netrefil a tu kulku ji
▲
1969 Turecko - Ararat (5050 m)
SZ žebro z údolí Qazi-Deh, dosažen vrchol, čs.
západní stěna, Messnerova cesta, 13.5. dosa-
▲
1970 Karakoram – Haramosh (7297 m)
ženský výškový rekord
žen vrchol s Věrou Komárkovou a Šerpy Ang
dosažen vrchol Haramosh II (Mani II - 6750 m)
▲
s J.Červinkou, M.Orolínem, J.Kývalou
výstup Cetlinovou cestou v J stěně, dosažen vr-
kový rekord.
a O.Štěrbou
chol s Martou Špakulovou
▲
▲
1972 Vodácko-horolezecká expedice do
▲
1978 Pamír - Pik Korženěvské (7105 m)
1980 Himálaj – Manaslu (8163 m)
Ritou a Norbu. 1.ženský výstup, čs. ženský výš1987 Raftový sjezd Athabasky a Velké otročí
řeky s manželem
ruského Altaje. Hřebenové výstupy v oblasti
vedoucí 1.ženské čs. himálajské expedice,
▲
Ak-Tru, raftový sjezd řek Katuň, Čuja a Bia na
pokus o výstup klasickou cestou SV stěnou
Rakouskou cestou ,J žebrem 25.6. dosažen vr-
Matyldě
v rámci expedice byl dosažen vrchol Manaslu
chol s Lívií Klembarovou. 1.čs.výstup
▲
1976 Pamír - Pik Lenina (7134 m)
pokus o výstup střední částí srázu, spadajícího na ledovec Ačik-Taš, dosažena výška 7000 m ▲
1977 Hindúkuš - Noshaq (7495 m)
North (7156 m) hřebenem ze S sedla ▲
1982 Aljaška – Mount McKinley (6194 m)
Pokus o sólovýstup, dosaženo sedla Denali Pass ▲
1984 Himálaj - Cho Oyu (8201 m)
▲
1988 Karakoram – Gasherbrum II (8035 m)
1990 Ťan-Šan – Pik Pobědy (7439 m)
pokus o výstup pravým pilířem z ledovce Inylček, dosažena výška 7000 m ▲
1991 Himálaj - Mount Everest (8848 m)
everest
▲
51
7 • 2002 / PROFIL / 6 ze 18
prava, která se zrovna vracela z hor. Chtûli se je‰tû podívat do Bamyánu – tam byla socha Buddhy, co ho teì zniãil Taliban. Marta se k nim pfiidala a já dál bûhala po úfiadech. Po cestû je v‰ak pfiepadli banditi – loupeÏnictví mûlo v Afghánistánu vÏdycky velkou tradici a cizí auta se tam pfiepadávaly pravidelnû. Kluci se jim snaÏili ujet, oni vytáhli dvû bambitky a zaãalo se stfiílet. Mirkovi Pelcovi prostfielili
z rány vytáhl aÏ napodruhé. Já si to pomatuji dodnes, protoÏe to byl obrovsk˘ nervák. Díky tomuto incidentu jsem nemûla parÈaãku, pfiitom vûci nám uÏ Poláci odvezli do Váchánu. A ten ãlovûk na ambasádû, co nám ve v‰em tak bránil, protoÏe se bál, Ïe bude muset posílat domÛ na‰e rakve, pfii‰el s tím, Ïe se situace zmûnila a kdyÏ jsem teì uÏ jenom jedna, tak potfiebuje nové potvrzení. Tak já znovu utíkala na po‰tu a dala dohromady nesrozumiteln˘ telegram: „·tûrbová sama, po‰lete povolení do Hindúku‰e, jinak krach!” Teì to posílal nûjak˘ Afghánec morseovkou a místo krach se tam nakonec objevilo slovo krle‰. Doma pak nad tím dumali, co Ïe to je, ale telegram poÏadovaného znûní zase odeslali. NeÏ ale dorazil do Kábulu, byla jsem jiÏ na cestû do hor na revers, kter˘ jsem „soudruhÛm” podepsala, protoÏe jinak by mi propadl lístek na autobus a letenka z Kunduzu do Fajzabádu. Také jsem ov‰em podepsala, Ïe jestliÏe telegram nedorazí nebo bude záporn˘, tak se poslu‰nû vrátím z pÛlcesty, jinak Ïe mû nechají zatknout. V duchu jsem si fiíkala,
Nikde jinde Ïádná v˘prava, prostû ãtyfii lidi v dolinû. ÚÏasné! To byl takov˘ dar, co mi bÛh poskytl, Ïe za nûj musím b˘t navÏdycky vdûãná. Nad takov˘ záÏitek není. Byla to asi jedna z posledních v˘prav, co je‰tû zaÏila Himálaje v tom nádherném, aÏ panenském osamûní, a s tím v‰ím, co na horách vlastnû chce‰ mít… jak mû asi v tûch horách chtûjí chytnout, a proto jsem pfiedãasn˘ návrat nepfiedpokládala v Ïádném pfiípadû. Po strastiplné cestû do Váchánu jsem koneãnû sama se tfiemi nosiãi ‰lapala pod kopec a jedinou moÏnost, co jsem mûla, bylo to za jedenáct dní vylézt. Technicky to nebylo nûjak tûÏké, ale je to uÏ vysoko. Nesmí se tam udûlat chyba hlavnû pfii aklimatizaci a já v té dobû mûla pendrek nûjaké zku‰enosti. Dost jsem spûchala a za pût dní jsem vylezla skoro do sedmi tisíc. To byla pfií‰ernû krátká doba… V‰echno jsem si nosila sama a do tábora ve v˘‰ce 6.900 metrÛ jsem málem nedo‰la – mÛj organismus tam prostû skonãil. Myslela jsem si, Ïe to pfieválcuji vÛlí, ‰la jsem vÏdycky tak tfii kroky v kuse, ale pak jsem si sedla do snûhu a málem jsem o sobû nevûdûla – no úplnû gumová. Tûch dvû stû metrÛ do tábora jsem ‰la asi dvû hodiny, doslova jsem se plazila. Jeden Polák mû z jejich tábora pozoroval a kdyÏ vidûl, jak jsem ‰patná, uvafiil mi tam polívku a ãaj a nakonec ‰el se mnou dolÛ. Le‰ek Zaleski se jmenoval, hodn˘ ãlovûk to byl. Dole jsem nejdfiív
bulila, ale pak jsem s ním hroznû rychle, za jeden a pÛl dne, vylezla zpátky. To jsem chytla druh˘ dech, aklimatizace se uÏ projevila a tak jsme dal‰í den pokraãovali na vrchol. Byla to dlouhá cesta a na vrchol jsem vystoupala celá ‰Èastná. Sedm a pÛl tisícov˘ kopec! Tam jsem si to své ‰tûstí opravdu proÏila. Do snûhu jsem zahrabala lízátko od Michala a takov˘ jeho dûtsk˘ kapesníãek. Bylo mu tenkrát deset let. DolÛ jsem pak uÏ slezla v pohodû a moji tfii nosiãi mi pfiipravili pfiekvapivou lekci lidství. Nekkadám – tak se jmenoval ten nejmen‰í a nejslab‰í z nich, mal˘ a otrhan˘, mi podal modr˘ kamínek, lapis lazuli, se slovy: „Dina good boy!” ZáÏitek to byl opravdu fantastick˘. Sama v muslimské zemi, jela jsem letadly, autobusy a jakousi ‰ílenou najatou kraksnou, to ani nebyly dÏípy… no prostû zázrak, Ïe se mi tam podafiilo vÛbec dojet. A pohled z vrcholu byl stejnû zázraãn˘, je‰tû dnes pfied sebou vidím obrovskou masu Tirich Miru, kter˘ je nejbliωím sousedem Noshaqu. V˘sledek v˘pravy byl ov‰em hrozn˘. Z ambasády, pfies ve‰keré na‰e
členka expedice, pokus o výstup normální ces-
vedoucí expedice, pokus o výstup JZ žebrem, ra-
▲
kouskou cestou
a jezera Manasrowar, za účelem fotografování
NEJV¯ZNAMNùJ·Í V¯STUPY A EXPEDICE
▲
1995 Plavba po řekách z Edmontonu do
7 • 2002 / PROFIL / 7 ze 18
Hudsonova zálivu (Saskatchewan, jezero tou přes Severní sedlo, dosažená výška 7000 m ▲
1992 Himálaj - Mount Everest (8848 m)
prosby, aby to nedûlali, poslali stíÏnost na âSTV a ta nepfii‰la do ruky nikomu jinému neÏ Himlovi. Ten pr˘ bûhal po chodbû a fival: „·tûrbová, jakási ·tûrbová, kdo to je? Vyhodit ze svazu!” Nakonec to ale skonãilo tak, Ïe jsem dostala v˘stup roku a díky tomu mû z toho svazu nevyhodili. Tenkrát jsem tady zaãala b˘t povaÏovaná za takového zvlá‰tního cvoka, zcela nepochopitelného, snad ani ne Ïenskou, která prostû v‰ude chodí na ãerno a dûlá samé harakiri. Pravda to ãásteãnû byla, protoÏe ten v˘let do Afghánistánu normální rozhodnû nebyl… Nikoho ale nenapadlo, Ïe jsem to dûlala hlavnû proto, Ïe jiná moÏnost prostû nebyla. Také hodnocení v horolezeckém tisku bylo legraãní: „V Hindúku‰i se odehrála jedna zvlá‰tnost”, psal kdosi, „Dina ·tûrbová vylezla v rámci sólové akce na Noshaq”. Hlavnû v‰ak nikoho nenapadlo, Ïe je to také nûjak˘ v˘kon. Já jsem to tehdy sná‰ela celkem lehce, protoÏe jsem byla ‰Èastná, Ïe jsem si koneãnû vylezla na vysok˘ kopec. U mû vÏdycky byla na prvním místû ta vnitfiní hodnota. Ale pfiece jenom, i kdyÏ
▲
1998 Tibet, cesta kolem svaté hory Kailash 1999 Raftová expedice – sjezd řeky Nahanny
v Mackenzieho pohoří v Kanadě
Winnipeg, Nelson River), jezero Winnipeg ze se-
▲
veru na jih, po Red River do Mississippi až do
v oblasti Kangchenjungy a trekking v Ladakhu
ústí v New Orleans s manželem
z údolí Indu do údolí Pang, za účelem fotografo-
členka expedice, pokus o výstup normální ces-
▲
tou přes Jižní sedlo, dosažená výška 7900 m
Plain, cesta do Ladakhu a Kašmíru, trekking
▲
kolem Annapúrny, za účelem fotografování
vec Biafo v Karakoramu (Harna, Štěrbová, baltij-
▲
1993 Plavba napříč severoamerickým konti-
1996 Trekking kolem Nanga Parbatu, Deosai
2000 Trekking kolem Dhaulagiri, trekking
2001 Skialpinistická miniexpedice na ledo-
nentem z Montrealu soustavou řek a jezer do
▲
Beringovy úžiny s manželem
členka expedice, pokus o výstup Rupalskou stě-
Cesta do Číny, Tibetu, Nepálu a Indie s manže-
nou, Shellova cesta
lem, za účelem realizace dokumentárních filmů
▲
1994 Karakoram – Broad Peak (8047 m)
52
▲
everest
1997 Himálaj – Nanga Parbat (8125 m)
vání
ský nosič Rasullah)
PROFIL
bojovná povaha moc nejsem, uÏ mû do toho boje vtáhli. Ten Noshaq uÏ byl pfiece jen slu‰n˘ kopec, v té dobû bylo od nás málo lidí v˘‰ – jenom kluci z Tiriã Miru, no a pak ti na Nanga Parbatu a Makalu. Tajnû jsem si myslela, Ïe teì bych se snad mohla dostat do nûjaké oficiální expedice, ale chyba lávky. Krátce nato Ivan Gálfy prohlásil, Ïe v Ïivotû Ïádnou Ïenskou nikam nevezme. Dal‰í rok jsem pak byla zase na Pamíru a tam vylezla na KorÏenûvskou, to bylo na tu dobu taky dobré. Pak uÏ jsem mûla v hlavû jen Ïenskou expedici. Je to jako kdyÏ ‰lape‰ po stupíncích v˘‰ a v˘‰ a já uÏ nemyslela v jin˘ch dimenzích neÏ na ty vysoké hory. Na základû toho se pak udûlala v˘prava na Manaslu.
Manaslu V roce 1980 jsem si doslova vyboxovala první ãeskoslovenskou Ïenskou v˘pravu, která by se snad podle Aloise Jiráska mûla správnû
jmenovat „Proti v‰em”. Ve v˘pravû bylo osm horolezkyÀ a hlavní moje idea byla, Ïe kdyÏ nemáme peníze na ·erpy, tak si je pfiivezeme od nás. Jeli s námi ãtyfii chlapi - Honza Jursa, Petr Hapala, BfieÈa Husiãka a mÛj muÏ, kter˘ tam byl jako kameraman a skuteãnû nakonec udûlal dva docela pûkné filmy. Tito kluci nám navíc pomohli sehnat peníze, protoÏe zbourali ãtyfii komíny, ze kter˘ch se v˘prava z velké ãásti finanãnû pokryla. Tady mûli lidi dost ãasto pfiedstavu, Ïe v‰ichni, co se nûkdy nûkam dostali, jeli zadarmo s nûjakou Gálfyho v˘pravou. To nebyl nበpfiípad, na‰e expedice byla vyvzdorovaná v rámci tûch vedlej‰ích, které ãasem zaãalo âSTV povolovat. To uÏ se komunismus trochu klátil a tak uÏ nebyly jenom ty federální, ale i tyto tak zvané oddílové v˘pravy. Byli jsme vÛbec první ãeskoslovenská expedice, která se do Nepálu nedopravovala po silnici. Do Bombaje jsme letûli letadlem a pak jsme pfies Indii pokraãovali vlakem. Poslední kousíãek se pak je‰tû letûl z Varanasí do Káthmándú. Na hlavní vrchol Manaslu se nám nakonec nepodafiilo vylézt, ale naãerno jsme vylezli na Manaslu North, krásnou sedmitisícovku. Moc jsme to nesmûli hlásat, Nepálci by nás byli zavfieli. V˘sledek celé této ãinnosti, která mi zabrala asi dva roky nepfiedstavitelného trápení, kdy kaÏdá vûc byla doslova stokrát tûωí neÏ dnes, byl, Ïe jsem dostala dÛtku horolezeckého svazu a nesrozumitelnû definovan˘ di‰tanc stran pofiádání v˘prav. Tím byly doprovázeny mnohé moje akce.
Jednou dokonce jeden nejmenovan˘ funkcionáfi prohlásil: „·tûrbová kdyÏ nûkam jede, tak to vÏdycky vstoupí do dûjin ãeskoslovenského horolezectví!”, myslel to ale samozfiejmû ‰patnû. Já jsem pro nû byla takov˘ ten odstra‰ující pfiípad a oni se stali m˘mi nepfiáteli. âím dál jasnûji jsem vidûla, Ïe pokud si ty na‰e baby nezorganizují nûjakou v˘pravu samy, tak nikdy Ïádná âe‰ka nebo Slovenka nikam neodjede. Nabrala jsem si dokonce nûjaké funkce pfies ty Ïenské komise a zaãala jsem se o to prostû drát. Do svazu jsem pfii‰la jako divoká voda, funkcionáfisk˘ typ teda nejsem a diplomacií jsem rozhodnû neopl˘vala. O situaci v tehdej‰ím horolezeckém svazu se dneska moc nemluví. Horolezectví bylo stejnû jako kaÏdá jiná ãinnost v té dobû ovládáno skupinkou pfiedurãen˘ch nomenklaturních kádrÛ. Tehdej‰í pfiedseda horolezeckého svazu byl ve své funkci dvacet let, zároveÀ byl neomezen˘m vedoucím v‰ech v˘prav a urãoval naprosto v‰echno. Ivan Gálfy - ve své dobû to byl dobr˘ horolezec - ale kdyÏ uÏ byl za sv˘m zenitem, bylo to uÏ jenom o moci. Za nûj bylo naprosto jasné, Ïe se do Ïádné státní v˘pravy Ïenská nedostane. Já jsem se tímto faktem nedala odradit a tak zaãala moje doslova knoflíková válka s horolezeck˘m svazem. Nemûla jsem Ïádné politické konexe, nebyla jsem ve stranû, mûla ‰patn˘ kádrov˘ pÛvod a tak jsem byla odsouzena k tomu, b˘t tady opravdu dvacet let za Dona Quijota v Ïenském vydání, ze kterého mûli v‰ichni legraci – ta trhlá ·tûrbová, uÏ zase se nûkam drásá. everest
▲
53
7 • 2002 / PROFIL / 8 ze 18
Manaslu (1980)
KdyÏ je nûkde pfiíli‰ mnoho lidí, ktefií mají stejn˘ cíl, dochází paradoxnû k jejich odcizení, jinak spontánní reakce solidarity je nahrazena vírou v organizaci, pfiátelství rivalitou a konkurenãním pfiístupem. Stra‰nû mi záleÏelo na tom, abych se nûkam dostala, a tak jsem si ani neuvûdomila, Ïe jsou v ohromné pfiesile. Ale nûkdy, kdyÏ je ãlovûk veden takov˘m svat˘m nad‰ením a nehledí na objektivní fakta, tak se prostû stane zázrak. A ten zázrak byla právû ta expedice na Manaslu. Bûhem ní se stal je‰tû jeden pro mne osudov˘ okamÏik - seznámila jsem se tam s Vûrou Komárkovou. Poprvé jsem ji vidûla, to si pamatuji naprosto pfiesnû, na ministerstvu turistiky v Káthmándú. Sedûla tam na schodech, pojídala mandarinky a ãekala se zprávou, co jsme tam obû musely podat. Tenkrát jsme se domluvily, Ïe bychom spolu mohly nûco podniknout. Byla to pro mne fantastická vzpruha. V té dobû mi bylo ãtyfiicet a myslela jsem si, Ïe v‰echno uÏ konãí. Vûra pak ale ãekala rodinu a na‰e spoleãné plány musely poãkat je‰tû ãtyfii roky, neÏ se jí dítû narodilo a aÏ trochu odrostlo.
Cho Oyu V m˘ch lezeck˘ch zaãátcích na mne velmi zapÛsobila jedna událost, kdy jsem si vÛbec poprvé uvû-
7 • 2002 / PROFIL / 9 ze 18
Panorama z vrcholu Gasherbrumu II (1988)
54
▲
everest
domila, Ïe existují nûjaké Himálaje. Bylo to v devûtapadesátém roce, kdyÏ zahynuly dvû Francouzky na Cho Oyu - Claude Coganová a Van der Stratenová. Ty francouzské noviny, kde to bylo popsané, mám dodne‰ka schované. V té dobû mi bylo devatenáct let, byla jsem v prvním roãníku na vysoké ‰kole a nic jsem neobdivovala víc neÏ to, Ïe to byla Ïenská expedice, a Ïe se pokou‰ela vylézt na osmitisícovou Cho Oyu. Pokusit se o nûco podobného, to byl takov˘ mÛj sen, o kterém jsem si nikdy nemyslela, Ïe by se mohl splnit. V Ïivotû jsou prostû takové momenty, kdy se nûco naznaãí do budoucna – tato hora, pfiestoÏe jsem to vÛbec netu‰ila, ãekala cel˘ch 25 let, aÏ ‰tafetov˘ kolík Claude Coganové doneseme na vrchol právû my s Vûrou. Mnû se vlastnû splnil fantastick˘ sen! Dneska to beru jako nûjakou zvlá‰tní pfiízeÀ osudu, za kterou jsem nesmírnû vdûãná a vÏdy si ji pfiipomínám, kdyÏ se mi nûco nedafií. Pfiebujel˘m sebevûdomím jsem nikdy neopl˘vala, prostû jsem na ten vrchol musela vylézt, abych uvûfiila, Ïe na nûj vylezu.
S Vûrou Komárkovou jsme si rozumûly hodnû. Byly jsme skoro stejnû staré, názory na komunismus jsme mûly obdobné, protoÏe ona emigrovala za dost pohnut˘ch událostí. V lezení byla velkou prÛkopnicí – neÏ jsme se poznaly, tak v rámci americké Ïenské v˘pravy vylezla jako první Ïena na svûtû spolu s Irene Millerovou na Annapúrnu. Byl to úÏasn˘ úspûch. Jejich v˘stup vedl Holandskou cestou v severozápadní stûnû, která je velmi tûÏká a objektivnû nebezpeãná. To, co holky vylezly, bylo neuvûfiitelné, natahaly tam stra‰nû moc fixÛ, odvedly velkou práci. Po na‰em spoleãném v˘stupu na Cho Oyu se Vûra stala první Ïenou na svûtû, která vylezla dvû osmitisícovky. Lezení s ní bylo bezvadné, z niãeho si nic nedûlala. Byla ‰vihlá takov˘m správn˘m zpÛsobem… Stra‰nû jsme se ztotoÏnily v tom, Ïe kdyÏ z nás mají v‰ichni legraci, a to mûli, tak vlastnû od nás nikdo nic neãeká. ¤íkaly jsme si, my tady musíme udûlat to svoje „best”, jak jsme to naz˘valy, a jestli to vyjde, tak to vyjde, a kdyÏ ne, nevadí. Prostû tu káru budeme tlaãit tak dlouho, jak jen to pÛjde…
PROFIL
s tím nákladem tfiikrát otoãili, byli jsme pak skvûle aklimatizovaní. Na kopci jsme byli úplnû sami – jen my dvû a dva ·erpové. Nikde jinde Ïádná v˘prava, prostû ãtyfii lidi v dolinû. ÚÏasné! To byl takov˘ dar, co mi BÛh poskytl, Ïe za nûj musím b˘t navÏdycky vdûãná. Nad takov˘ záÏitek není. Byla to asi jedna z posledních v˘prav, co je‰tû zaÏila Himálaje v tom nádherném, aÏ panenském osamûní a s tím v‰ím, co na horách vlastnû chce‰ mít… Ani styãného dÛstojníka jsme nemûly, ten vÛbec nepfii‰el. Nebral nás moc váÏnû a nevûfiil, Ïe by se nûco podobného mohlo uskuteãnit. Pfiiletûl asi dva dny po nás do Namche Bazaaru a tam celou tu dobu ãekal, spolu s na‰ím vykutálen˘m sardárem Sonamem. Nutno dodat, Ïe lékafie jsme rovnûÏ nemûly, jedin˘ kuchafi sedûl tfiicet kilometrÛ od nás - hlídal zbytek vûcí v základním tábofie. A o nûjak˘ch vysílaãkách se nám ani nezdálo… Pfii lezení jsme nemûli vût‰í problémy. Taky jsme to trochu uspûchali, ale celkovû jsme byli takoví pokorní. Byli jsme u zdi. Vûdûli
jsme, Ïe nikdo nesmí onemocnût, Ïe se nesmíme trhnout, protoÏe v na‰í situaci tam neexistovala jakákoliv záchrana. V‰ichni ãtyfii pofiád pohromadû, nehnuli jsme se od sebe. Îádné dva a dva nebo jeden a jeden. Pfii prvním pokusu o vrchol jsme ‰li stra‰nû pomalu. Ráno v pÛl osmé jsme to otáãeli v sedmi a pÛl tisících dolÛ - bylo to velmi rozumné. Nechtûli jsme riskovat, Ïe budeme scházet v noci a pfiitom omrzat. Tak jsme pûknû pokornû slezli a teprve za t˘den jsme to zopakovali podruhé a uÏ v mnohem lep‰í formû. Pak uÏ to ‰lo jako po másle… Tato v˘prava byla taky hodnû vyvzdorovaná a docela unikátní. Ve své dobû to byla nejmen‰í Ïenská v˘prava, první svého druhu, a celkovû sedmá, které se Cho Oyu podafiilo zdolat. DomÛ jsem se pak vracela v tûÏké ilegalitû, na leti‰ti ãekal mÛj muÏ se synem a dvû kamarádky. O mém v˘stupu hlásala jen Svobodná Evropa. Rok 1984 byl totiÏ rokem olympiády v USA, kterou „socialistiãtí” sportovci bojkotovali, a mÛj v˘stup s Ameriãankou nebyl Ïádoucí. Po nûkolika letech mi sice udûlili
7 • 2002 / PROFIL / 10 ze 18
Samotn˘ v˘stup na Cho Oyu byl asi jin˘ neÏ dneska, kdy to je jedna z nejnav‰tûvovanûj‰ích osmitisícovek, proudí tam zástupy lidí a náklaìákem se do základního tábora dá dojet z Tibetu za jeden den. Tenkrát to bylo o nûãem jiném, to se je‰tû chodilo pfies Namche Bazaar a musel se pfiekroãit hlavní himálajsk˘ hfieben, aby se pak do‰lo na vlastní úpatí hory ve v˘‰ce 6.000 metrÛ. Byla to pfiísná pohraniãní oblast, protoÏe Nepálci se âíÀanÛ dost báli. V Namche Bazaaru jsme si najaly deset jakÛ a pût nosiãÛ a pak jsme t˘den ‰lapaly fantastickou krajinou naprosto bez lidí. Oni se pak na jednom místû v dolinû Nangpai zastavili a fiekli: „Tady je bejz kemp, tady tábofiil Messner”, ve‰ker˘ náklad tam sloÏili a ode‰li. Tento základní tábor byl tfiicet kilometrÛ od nástupu a my pak témûfi tfii t˘dny v‰echno nosili k úpatí. Pozdûji jsme se dozvûdûli, Ïe Messner nechal vûci z bejz kempu odnést karavanou jakÛ a tím proti nám u‰etfiil spoustu ãasu. Ale v Ïivotû platí, Ïe v‰echno ‰patné je k nûãemu dobré. Myslím si, Ïe kdyÏ jsme to
everest
▲
55
KaÏdá vûc, kterou udûlá‰, má cenu tvé obûti. To, k ãemu lehce pfiijde‰, co nûjak o‰vindluje‰ nebo nûjak lehce získá‰, tak vlastnû nemá velkou cenu. A nejenom v lezení, v‰ude v Ïivotû. Mistra sportu – to uÏ jsem pfiekonala takov˘ my‰lenkov˘ v˘voj, kdy jsem uvaÏovala, jestli si vÛbec pro nûj mám jít. Myslela jsem si, Ïe mi to nûjak pomÛÏe pfii dal‰í expedici. To byl ov‰em jen dal‰í z dlouhé fiady m˘ch omylÛ. V té dobû jsem byla jedna z mála, co mûli osmitisícovku, ale do Ïádné v˘pravy mû stejnû nepozvali.
ÎENSKÉ HOROLEZECTVÍ Osmdesátá léta pfiedstavovala v Ïenském horolezectví zlatou éru. Mezi chlapsk˘m a Ïensk˘m lezením byl fázov˘ posun. První chlapské v˘stupy na osmitisícovky se uskuteãnily poãátkem padesát˘ch let a bûhem deseti let se vylezlo na v‰echny ostatní. U Ïen je to posunuté pfiibliÏnû asi o dvacet let. Nûkomu se to moÏná zdá b˘t smû‰né, horolezec jako horolezec, ale není to pravda. V kaÏdém sportu se dûlají rozdíly mezi muÏsk˘m a Ïensk˘m v˘konem, nikoho pfiece nenapadne sluãovat tfieba atletické v˘kony Ïen a muÏÛ a házet je do jednoho pytle. Na horách to platí taky a já mûla to ‰tûstí, Ïe jsem tu prÛkopnickou éru chytla,
7 • 2002 / PROFIL / 11 ze 18
Z POVÍDÁNÍ U âAJE Na kterého svého spolulezce ráda vzpomíná‰? Hodnû vzpomínám na Pavouka, kterého jsem poznala je‰tû v Bratislavû. Chodili jsme na stejné skály. Byl to takov˘ horolezeck˘ disident, kterého v‰ichni funkcionáfii nenávidûli. Pubertálnû se jim vysmíval. 56
▲
everest
vlastnû jako jediná Ïenská od nás.
V˘pravu na Gasherbrumy organizovala ko‰ická tûlov˘chovná jednota Metropol, která financovala fiadu v˘jezdÛ sv˘ch ãlenÛ. Její pfiedsedou byl Pi‰ta Haberland, kter˘ mûl pomûrnû velk˘ zájem na tom, aby na nûjak˘ osmitisícov˘ vrchol vylezla taky nûjaká Ïenská. UvaÏoval rozumnû. Vûdûl, Ïe to je zajímavûj‰í, neÏ kdyÏ tam vyleze uÏ nevím kolikát˘ chlap. Tak jsem s nimi jela taky – na vlastní náklady. O v˘stupu na Cho Oyu jsem napsala kníÏku a tím si i nûco vydûlala. Tyto peníze by na úãast v expedici skoro staãily, jenom jsem musela jet vlakem a ne letadlem jako ostatní. Dvû klíãové vûci, na kter˘ch v pfiípravách záleÏelo, bylo povolení âSTV a dolarové zaji‰tûní. Dolary a tím i úãast pro sebe zajistil Franti‰ek Kele. âSTV dalo organizátorÛm v˘pravy nÛÏ na krk buì zafiadí do expedice Roberta Gálfyho (syna Ivana Gálfyho) a ustanoví ho vedoucím, nebo povolení nebude. No a tak se pfií-
znivá situace pro Ïeny ve v˘pravû zaãala mûnit. PÛvodnû byla zakoupena dvû povolení - na Gasherbrum I i II. Po pfiíjezdu do Pákistánu vedení v˘pravy jedno povolení zlikvidovalo. Udûlali to za na‰imi zády, aniÏ bychom se to my Ïenské dozvûdûly. Dal‰í prÛbûh expedice byl v podobném duchu. Na Gasherbrumu I je ãást hory na zakázaném území, v sedle je vojensk˘ tábor, pfies kter˘ Pákistánci nepou‰tûjí dále. My tfii Ïenské, co jsme tam byly, jsme se tam s báglama vydaly, do‰ly jsme aÏ k nim a oni nám fiekli: „Co tady chcete, tady nemÛÏete vÛbec chodit, bûÏte zpátky…” Tak jsme se vrátily do základního tábora a Robert, aby to nûjak zaonaãil, tak fiekl: „Vymyslel jsem vám cestu!” Tou cestou byla trasa jugoslávské expedice vedené Zaplotnikem na Hidden Peak, podruhé nepfielezená, vedoucí nûkolik kilometrÛ dlouh˘m a velmi tûÏk˘m ledov˘m hfiebenem, kde bylo pfii prvov˘stupu pouÏito neskuteãné mnoÏství fixních lan. Gálfy fiekl, Ïe to je „paliãkov˘” hfieben a Ïe tam máme lézt. Pfiitom vûdûl, Ïe na to nemáme ani ty fixy. To byl jenom
Odvrhli ho, protoÏe byli je‰itní a nebyli schopni vidût ten jeho talent. Mûli se chovat jako uãitelé, mûli to pfiehlédnout a vychovávat ho. Ne, oni v nûm vidûli nepfiítele a to byla velká chyba. Tím ho dostali do té opaãné pozice. Pavouk byl fantastick˘, dobr˘ kamarád, obdivovala jsem ho i pfiesto, Ïe mi kolikrát nevrátil karabiny nebo nûjaké maliãkosti. PfiestoÏe s Ïensk˘ma moc nelezl, mám s ním první zimní pfielezení Diretky na
Îlutou stûnu. I kdyÏ jsem tam omrzla, tak s odstupem ãasu si tohoto v˘stupu nesmírnû váÏím. Bylo to v ‰edesát˘ch letech a tenkrát to nûco znamenalo. S Pavoukem jsem se chtûla je‰tû nûkdy setkat, plánovala jsem si uÏ cestu do Bratislavy a pak jsem ‰la akorát na kremaci. To jsou na tom lezení ty hrozn˘ vûci… V Moravském Krasu jsem jedno jaro lezla s Pedrem Bednafiíkem. On mû tam tehdy provádûl a bylo
Gasherbrum II
PROFIL
Pohled na Haramosh I. (1970)
palá‰i jsem uÏ mûla své zku‰enosti a tak jsem Lívii vysvûtlila, Ïe v této cestû nemáme absolutnû ‰anci. ¤íkala jsem jí, Ïe musíme zajít za Marcusem Schmuckem, kter˘ tam
to skvûlé. Nikdy jsem tak bezvadného spolulezce nemûla. Byl jedniãka, fantastick˘ skalní lezec. ¤íkala jsem si, to je nov˘ Pavouk. Na Maco‰e jsme lezli i ty tûωí cesty, taková ta rÛzná narovnání… A z jednoho dne na druh˘ emigroval. Tím mû teda hroznû na‰tval, protoÏe nefiekl ani slovo.
jsme se v Tatrách. Otakar lezl opravdu hodnû a tak jsme toho spolu taky dost vylezli. A aby na‰e manÏelství bylo pohromadû, jezdila jsem s ním i na vodu, ale to bylo velké obohacení mého Ïivota, ne povinnost. ProtoÏe hory a voda jsou jen odli‰né stránky téÏe knihy – Velké knihy pfiírody.
Lezla jsi i s manÏelem? My jsme spolu byli na mnoha expedicích, tak na polovinû. Poznali
Kter˘ druh lezení se ti líbil nejvíce? Myslím si, Ïe nejlíp mi ‰lo lezení v plotnách, takové ty vyvaÏovaãky.
A hlavnû na vápenci, ten se mi hodnû zalíbil. Lezla jsem na nûm docela slu‰nû a drÏelo mû to opravdu dlouho. Co mi moc ne‰lo, to byly spáry. Mûla jsi nûjakou oblíbenou cestu, kterou bys dne‰ním lezcÛm doporuãila? Hokejka je nádherná, pofiád se leze, i kdyÏ pro ty draky dneska je to asi lehká cesta. Pûkn˘ je také Orlovák na Galérku a pilífi na Mengu‰áky od Mofiského Oka, nejeverest
▲
57
7 • 2002 / PROFIL / 12 ze 18
takov˘ úhybn˘ manévr, abychom na nûm udûlaly nûjak˘ idiotsk˘ pokus a sklaply. Pfii prvním v˘padu tam byl postaven stan, kter˘ potom odfoukl vítr. Z bojÛ s pa-
mûl svou v˘pravu, a poprosit ho, aby nám dovolil s nimi lézt na Gasherbrum II. To byl jedin˘ rozumn˘ v˘stup, kter˘ jsme v tomto sloÏení byly schopny zvládnout, a pro Ïenské dÛstojn˘ cíl. Mezitím tam pfii‰la i francouzská expedice a tak jsme svou prosbu obrátily i na nû. Do vûci jsme zasvûtily styãné dÛstojníky na‰í i tûch sousedních v˘prav. Ti to odsouhlasili a tím jsme v˘stup legalizovaly, protoÏe dÛstojníci zastupují vládu svojí zemû. Teprve potom jsme za‰ly za Gálfym a ten nám v˘stup rovnûÏ povolil. Vzápûtí se ale zhor‰ilo poãasí, nedalo se nikam chodit. Skoro tfii t˘dny snûÏilo a uÏ to vypadalo, Ïe z toho v‰eho nebude nic. Pak se naráz udûlalo krásnû a v‰echno dÛleÏité se odehrálo bûhem následujícího t˘dne. My jsme mûly postaven˘ pouze druh˘ tábor a kluci lezli na Hidden Peak cestu KammerlanderDacher pfies sedlo Gasherbrum La, to je dnes taková nejrozumnûj‰í cesta. PÛvodnû jsme ji chtûly jít s nimi, ale to nám nepovolili, protoÏe to chtûli vylézt alpsk˘m stylem. Místo toho nás zahnali na toho Zaplotnika, kter˘ byl deset-
âím dál jasnûji jsem vidûla, Ïe pokud si ty na‰e baby nezorganizují nûjakou v˘pravu samy, tak nikdy Ïádná âe‰ka nebo Slovenka nikam neodjede. krát tûωí. KdyÏ se vrátili z vrcholu, Gálfy mi fiekl, Ïe nám dal‰í v˘stup zakazuje. Ten, kter˘ nejdfiíve povolil a kter˘ nemûl vlastnû co zakazovat. A od toho okamÏiku nastoupil ten nበslavn˘ tzv. velk˘ podvod. Dodne‰ka si absolutnû nic nevyãítám, podle mû by to udûlal v podobné situaci kaÏd˘. KaÏd˘, kdo by mûl morální sílu vzdorovat hlouposti a zvÛli. ¤ekla jsem si: „Ne! On to jednou povolil a my na to máme. My to musíme zkusit, protoÏe jinak odejdeme a budeme toho litovat po zbytek Ïivota. Prostû to udûláme tak, aby to nevûdûli.” Ta velká leÏ spoãívala v tom, Ïe pÛjdeme „jako” na toho Zaplotnika, tam to budeme zkou‰et, no a uvidíme. Mûly jsme tam taky jednoho spojence – Zdeno Vrubela, nosiãe z RysÛ. Chudák je uÏ po smrti, takov˘ hodn˘ kluk to byl. Dole tu‰ili, Ïe asi nebudeme poslouchat a tak jsme navíc dostaly pfiíkaz, hlásit kaÏdé dvû hodiny dolÛ co dûláme. Jednu vysílaãku si nechal Zdeno, kter˘ zÛstal ve dvojce a pfii kaÏdé relaci fiíkal, Ïe jsme ve vedlej‰ím stanu a Ïe nás hned zavolá. Mezitím nás pfiepojil, protoÏe my mûly druhou
7 • 2002 / PROFIL / 13 ze 18
Z POVÍDÁNÍ U âAJE
del‰í cesta v Tatrách. Hroznû ráda jsem také lezla v Moravském Krasu Macochu. Zejména tu Pl‰kovu cestu, tu mám pfielezenou vícekrát. V Krasu se mi nejvíce líbily tfii cesty – kromû Macochy je‰tû Rorejsi a Majdaléna. 58
▲
everest
vysílaãku s sebou na cestû, kde jsme nemûly co pohledávat. Ozvaly jsme se jako bychom byly v tábofie a oni byli spokojení. Toto jsme udûlaly asi dvakrát, pak jsme tu vysílaãku pfiipnuly u jedné skály ke karabinû, protoÏe se nám ji uÏ dále nechtûlo vláãet. Vy‰ly jsme do dal‰ího tábora, vrátily se, znovu do nûj vylezly a pak uÏ jen postavily poslední kemp a pokraãovaly na vrchol. Bylo to v‰echno ve velmi krátkém ãase, v podstatû to celé trvalo tfii dny. KdyÏ jsme byly v tom posledním tábofie, tak dole v‰echno prolátli nosiãi FrancouzÛ, ktefií nás po cestû nahoru potkali. Zajímavá byla Gálfyho reakce – utíkal za tím Francouzem a nestydûl se po nûm chtít, aÈ nás jejich vysílaãkou seÏene dolÛ. On to samozfiejmû neudûlal, byly jsme uÏ stejnû mimo dosah. Nakonec jsme tam tedy po v‰ech tûch trablech úspû‰nû vylezly a mûly z toho hroznou radost, myslím si, Ïe zaslouÏenû. Byl to nakonec i ãeskoslovensk˘ prvov˘stup na tuto osmitisícovku. Nikdo nám nepomáhal a v‰echno jsme si i stáhly dolÛ. A tam to zaãalo! Dole to nemohli vydrÏet
a vÛbec nebyli schopni unést, Ïe jsme je pfielstily. Já si to pamatuji dodnes, byl to hrozn˘ záÏitek - taková ãerná mÛra. V‰ichni nás tfieba vidûli, jak táhneme vûci dolÛ ledopádem, celé dopoledne, zapadaly jsme po pás do rozbfiedlého snûhu a ani jeden z tûch klukÛ nepfii‰el naproti. To se je‰tû pochopit dá. Pak jsme se ale dovlekly do kempu a tam nám nedali ani ãaj. Místo toho na nás spustili celou stoku nadávek. Pfiitom ten Robert byl kluk jen o nûkolik málo let star‰í neÏ mÛj syn, podle mû se mohl chovat slu‰nû k Ïenské, která by klidnû mohla b˘t jeho matkou. SnaÏily jsme se mu vysvûtlit, Ïe zase nic tak stra‰ného se nestalo, fiíkala jsem mu: „Ale Roberte, podívej, vÏdyÈ to musí‰ pochopit, ne? Chtûly jsme si stejnû jako ty vylézt kopec, to pfiece není tak nepochopitelné… Buì rád, Ïe jsme to vylezly, máme alespoÀ dva. Îádné ãeskoslovenské v˘pravû se to zatím nepovedlo.” Místo toho spustil skuteãnû to nejsprost‰í, to ani nejde opakovat. A na závûr dodal: „UÏ nejsi ãlenem na‰í v˘pravy. A mar‰!” a vyhodil mû z expedice. V té chvíli jsem si z toho moc
Jak to bylo s Tv˘m tréninkem? Trénovala jsem hodnû, vûdûla jsem, jak je ta kondice na horách dÛleÏitá. Bûhala jsem, jezdila na kole a v zimû na bûÏkách. Lézt jsem chodila i pfies t˘den, to nebylo jenom o nûjakém sváteãním lezení v nedûli.
jích jsem byla mockrát a ãasem jsem zjistila, Ïe jsou i jiné vûci neÏ samotné lezení. Îe kdyÏ po tûch horách chodím jen s foÈákem, poznám je daleko lépe. Zrovna vãera jsem otvírala svou první v˘stavu, stra‰nou trému jsem mûla. Myslela jsem si, Ïe mû vypískají, protoÏe mezi fotografy je hrozná fievnivost. Nakonec jsem se divila. Jeden místní fotograf, kter˘ je‰tû v Ïivotû nikomu nepochválil fotku, mi fiekl, Ïe tam mám ‰est dobr˘ch fotek.
Otázka na závûr, mበkromû lezení je‰tû nûjaké dal‰í koníãky? Stra‰nû mû vzalo cestování a s tím spojené fotografování. V Himála-
PROFIL
tûÏkou hlavu nedûlala. Byla jsem trochu mimo, ‰la jsem vedle
k MexiãanÛm, ktefií nám na oslavu na‰eho v˘stupu udûlali veãírek. Já
jsem si pofiád fiíkala, to je nûjak˘ omyl, tfieba pfiijde a omluví se. Neumûla jsem si pfiedstavit, Ïe by v takovém postoji setrvával, ale nic takového se nestalo. Na zpáteãní cestû mû pak dokonce museli krmit nosiãi, protoÏe jsem t˘den nedostala jídlo. Je‰tû po ‰esti letech, kdyÏ jsme byli na Broad Peaku, si to ti nosiãi pamatovali, jak mi dávali najíst. KdyÏ jsme pak pfii‰li do civilizace, úplnû mi z toho v‰eho vybouchly nervy, takov˘ poúrazov˘ ‰ok to byl. Bylo to v Askole, kde jsme se poprvé pofiádnû najedli. Dostala jsem tam obrovsk˘ záchvat pláãe. Úplnû mû to vzalo, vlastnû uÏ nûkolik dní po tom v‰em. Díky tomu jsem se opozdila o dvû hodiny a ostatní mi utekli. VÛbec se nestarali, jestli jdu nebo nejdu. Mezitím se rozvodnila fiíãka, pfies kterou vedla cesta praskla tam taková kapsle v ledovci a z malého potÛãku se rázem stal obrovsk˘ bahnit˘ pfiíval, kde nûkolik hodin nepfietrÏitû tekla hnûdá bfieãka. Nemohla jsem to pfiejít a musela jsem tam i pfienocovat. Zbytek v˘pravy na mû neãekal a co bylo hor‰í, vÛbec mi nedali znamení kudy ‰li. Byla ve mnû malá
Dal‰í koníãky? Podmalby na skle, tûm jsem se v poslední dobû taky zaãala vûnovat. Kdysi jsme je hodnû sbírali a bylo mi líto, Ïe tento druh lidového umûní témûfi vymizel. Chtûla jsem tuto tradici oÏivit a tak jsem si fiekla, Ïe bych to mohla zkusit. Taky pí‰i kníÏku o svûtovém Ïenském horolezectví a ãasem bych chtûla napsat své pamûti. Ale nemám na to moc ãasu, protoÏe jsme s Otakarem ãtyfii aÏ pût mûsícÛ v roce pryã.
Ale kromû koníãkÛ mám i konû – a tím je hudba. Nejradûji mám J.S.Bacha, to je v hudbû vlastnû Star˘ zákon - kdyby jiÏ nikdo nic po nûm nesloÏil, tak on fiekl v‰e. AlespoÀ pro mne, i kdyÏ mám také ráda hudbu mnoha jin˘ch skladatelÛ. VÏdy s sebou nosím nûjakou kazetu s Bachem, nebylo tomu jinak ani na Cho Oyu ãi Gasherbrumu. Bachova hudba je navzdory své úÏasné kombinatorické bohatosti vzne‰enû stfiídmá
a úsporná, bez okázal˘ch gest. Je taková matematická. Rezonuje s ní cosi ve mnû, co neumím slovy vyjádfiit, dává mi to ale vnitfiní pfiesvûdãení, Ïe svût je dobré místo pro ãlovûka. Na Cho Oyu jsem se sv˘m walkmanem uspofiádala soukromou premiéru Bachovy m‰e hmol a není krásnûj‰ího díkuvzdání ani krásnûj‰í koncertní sínû. Díky této hudbû vstoupil do mého stanu po sestupu z vrcholu Mal˘ princ a rozÏehl tam svíãky opoÏdûné raeverest
▲
59
7 • 2002 / PROFIL / 14 ze 18
Přechod laviništěm, Manaslu (1980)
Tenkrát jsem tady zaãala b˘t povaÏovaná za takového zvlá‰tního cvoka, zcela nepochopitelného, snad ani ne Ïenskou, která prostû v‰ude chodí na ãerno a dûlá samé harakiri. du‰iãka, pokraãovalo se stfiídavû po obou bfiezích, v‰echno bylo rozvodnûné a ze svahÛ jezdily laviny. Nicménû jsem pfieÏila i to a kdyÏ jsem o den pozdûji do‰la do Skardu, fiíkala jsem si: „Tak, a teì uÏ je to snad muselo pfiejít!” Pfii‰la jsem do jediného hotelu ve vesnici, na dvofie byl postaven˘ stan a tak jsem si do nûj dala ruksak. KdyÏ jsem se tam za chvíli vrátila, byl vyhozen˘ ven v prachu. Kele s Gálfym nás pak s Lívií pozvali na takové zhodnocení, které probûhlo v duchu politick˘ch procesÛ. VyhroÏovali nám, Ïe budeme po návratu domÛ vyhozeny ze svazu, budou nám sebrány pasy a u mû se postarají, abych byla vyhozena z práce. A pfiitom to bylo uÏ s odstupem ãasu a od na‰eho dÛstojníka dobfie vûdûli, Ïe formálnû je v‰e v pofiádku. Mûli na to asi deset dní, kdy je pfiece jenom mohlo trknout, Ïe to pfiece není normální… Byli schopni ‰ílené nenávisti aÏ za hrob, ale proã? Nejménû jsem chápala toho Keleho, kter˘ uÏ nebyl Ïádn˘ puberÈák a jako star‰í ãlovûk mûl uÏ pfiece jenom mít nadhled. ProtoÏe jsem nemûla letenku, musela jsem
7 • 2002 / PROFIL / 15 ze 18
Z POVÍDÁNÍ U âAJE
dosti na pomyslném vánoãním stromku. Samotn˘ vrchol je totiÏ jen otoãkou maratónu… âekal jsem, Ïe zaãne‰ mluvit o matematice… To je pravda, matematika byla moje 60
▲
everest
jet domÛ vlakem pfies âínu a kdyÏ jsem za tfii t˘dny dojela, uÏ toho byly plné noviny. AniÏ bychom se mohly nûjak bránit, tak o nás do Pravdy napsali nactiutrhaãné ãlánky, kde shazovali i samotn˘ v˘stup. Jak to mohli shazovat? Byl to ãeskoslovensk˘ prvov˘stup a tfieba na poãest Polek, byla v Rakousku za ten sam˘ v˘stup, vydaná po‰tovní známka. V˘sledkem toho v‰eho bylo, Ïe na základû tûch ãlánkÛ chodila Lívie dva mûsíce po Ko‰icích „kanálama” a vlastnû
uÏ nikdy mezi horolezce nevkroãila. Tak takhle smutnû dopadla expedice na Gasherbrum, dodnes to nechápu. Nûkolik let jsem trpûla takov˘m zvlá‰tním psychick˘m blokem, v‰echny my‰lenky o této v˘pravû jsem od sebe odhánûla.
velká vá‰eÀ, ke které se postupem ãasu pfiidala, i kdyÏ amatérsky, fyzika. Jsem z tûch lidí, co matematiku povaÏuji za velkolep˘ lidsk˘ pokus o optimalizaci my‰lení, provázející ãlovûka na jeho cestû z úsvitu civilizace. Od doby, kdy paní Neandertálová definovala pfiímku, kdyÏ mezi dva kolíky povûsila ‰ÀÛru na prádlo, jak fiíkal jeden z m˘ch uãitelÛ na univerzitû. Matematika hledá pod povrchem to podstatné, je to
nejabstraktnûj‰í poezie svûta. Intuitivnû pociÈovan˘m objevÛm v mnoha oblastech, hlavnû ve fyzice, ale i v geometrii a pravdûpodobnostních pozorováních, dává prÛzraãnost a krásu gotick˘ch katedrál – jejich sloupy mÛÏeme pfiirovnat k axiomÛm a odváÏnou klenbu pak k celé, deduktivnû vytvofiené teorii. Matematika má, snad pfiekvapivû, mnoho spoleãného i s horolezectvím a ostatnû, s mnoha jin˘mi lidsk˘mi snaÏe-
P¤ÁTELSTVÍ Slovo „pfiátelství” je podle mne odvozeno od kofiene „pfiát” – druhému i sobû. Pfiátelství je to, co od nepamûti zateplovalo a zmûkãovalo tento svût. Nedávno jsem sly‰ela, Ïe
PROFIL
jeden kajakáfi pfied závodem udûlal díru do kajaku svému kolegovi. Na‰tûstí se je‰tû nikdy nestalo (a doufám ani nestane), aby horolezec nafiízl lano jinému. To lano, které spojuje dva lidi odkázané na sebe na spoleãné cestû k vrcholu fakticky i jako symbol povûstného horolezeckého pfiátelství. Platí je‰tû dogma o jeho existenci? Chci vûfiit, Ïe i dnes by se na‰el ·erpa, kter˘ se sv˘m sáhibem zÛstane i ve smrti, jak se stávalo na poãátku do-
b˘vání nejvy‰‰ích hor - já ale takového neznám. Zato jsem byla svûdkem události, kdy nûkolik dní horolezci rÛzn˘ch národností pfiepínali svoje jümary kolem dvou mrtv˘ch IndÛ na fixních lanech pod JiÏním sedlem Everestu, protoÏe povaÏovali za správné, aby s nimi nûco udûlali jejich kolegové z indické expedice. Ti ale byli indisponováni. Bylo to v roce 1992 a v bejz campu bylo asi 300 lidí. Mohla bych pokraãovat, ale fieknu jen závûr, ke kterému jsem jistû nedo‰la jako jediná: KdyÏ je nûkde pfiíli‰ mnoho lidí, ktefií mají stejn˘ cíl, dochází paradoxnû k jejich odcizení, jinak spontánní reakce solidarity je nahrazena vírou v organizaci, pfiátelství rivalitou a konkurenãním pfiístupem. Pfiesnû toto mÛÏeme pozorovat s rostoucím poãtem v˘prav, s rozvojem technologie i informovanosti, v souvislosti s profesionalizací a komercionalizací horolezectví na nejrÛznûj‰ích úrovních. Dá se to logicky vysvûtlit, ale je smutné, kdyÏ je idealistick˘ pfiepych pfiátelství nahrazován pfiímoãafiej‰í a zdánlivû praktiãtûj‰í dravostí a pfievahou konkurence. Je to vlastnû boj o úspûch a peníze,
kter˘ se tak tvrdû promítá z civilizace na srázy velehor. Z vlastní zku‰enosti vím, jak trpké jsou dÛsledky nekontrolované konkurence nepfiátelství, nepfiejícnost a závist. Jak o nich ãlovûk léta pfiem˘‰lí a nemÛÏe se dobrat konce. Naopak, projevy pfiátelství jsou tím nejkrásnûj‰ím v horách, na co ãlovûk s láskou vzpomíná. Nikdy nezapomenu na prosté baltijské nosiãe, ktefií mi dávali na zpáteãní cestû z Gasherbrumu kousky sv˘ch tvrd˘ch placek, ve kter˘ch kfiupalo kamení. S vdûãností ale vzpomínám i na Andrzeje Zawadu, jednoho z nejv˘znamnûj‰ích polsk˘ch horolezcÛ, kter˘ nás s Martou tak velkoryse a zadarmo pfiipsal na povolení do Hindúku‰e. DoÏivotní pfiátelství mne váÏe s Ang Ritou i s nûkter˘mi dal‰ími ·erpy a mou sestrou se navzdory tomu, Ïe jsme se od doby na‰eho v˘stupu na Gasherbrum vidûly jen dvakrát, stala Livie. A co fiíci o pfiítelkyni Martû, která, kdyÏ sama nemohla do Karakoramu v roce 1988 odjet, pfii‰la v noci k mému vlaku, kter˘ pokraãoval z Olomouce do Ta‰kentu, a donesla mi na dlouhou cestu pekáã makov˘ch buchet?
ními. Podobnû jako v˘stup je namáhavé i bloudûní ve zmûti vût a dÛkazÛ. Ale kdyÏ ãlovûk vystoupí na vrchol a jeho pohled obsáhne v‰e z ptaãí perspektivy, zaÏije to, ãemu buddhisté fiíkají: „Jsem ve v‰em a v‰echno je ve mnû”. Namísto jednotliv˘ch stromÛ uvidí les v celé jeho kráse. KdyÏ ãlovûk dlouhá léta matematiku studuje, pfiedná‰í, aplikuje ãi v ní bádá, poznamená ho to – v kaÏdém lavini‰ti spatfiuji Gau-
ssovu kfiivku, uspofiádání trhlin ledovcového zlomu ve mnû evokuje teorii stability a v grandiózní architektufie hor nemÛÏu nevidût boÏí aplikaci zákona velk˘ch ãísel. Po pfievratu jsem ode‰la z fakulty pfiedãasnû z rÛzn˘ch dÛvodÛ. Nevyhodili mû, ode‰la jsem z vlastní vÛle. KaÏd˘ mi fiíkal, Ïe jsem padlá na hlavu, Ïe opou‰tím poslední jistotu. V té dobû jsem mûla pocit, Ïe bych mohla vylézt na ten Everest a tak jsem do toho
investovala i dost energie. A hlavnû z toho dÛvodu se mi zdálo podvodné na ‰kole setrvat a pfiedstírat, Ïe v‰echno stihnu. Jeden z dÛvodÛ také byl, Ïe se tam na katedfie vÛbec nic nezmûnilo a trochu se mi obrátil Ïaludek z tûch lidí. Já jsem na to pfiecitlivûlá… Ale po studentech se mi st˘ská. Já jsem studenty mûla ráda, na to ani nesmím myslet. Ale nemÛÏu mít v Ïivotû v‰echno. everest
▲
61
7 • 2002 / PROFIL / 16 ze 18
vlevo: Z prvního přelezení Hokejky ženským družstvem dole: Portrét, Manaslu (1980)
Na hlavní vrchol Manaslu se nám nakonec nepodafiilo vylézt, ale naãerno jsme vylezli na Manaslu North, krásnou sedmitisícovku. Moc jsme to nesmûli hlásat, Nepálci by nás byli zavfieli. Myslím, Ïe pfiátelství nesmíme vytûsnit – pfiípadné zlato na‰ich úspûchÛ by se tím mohlo zmûnit v bezcenn˘ písek, jak se to stává v pohádkách. Hory by se staly je‰tû mrazivûj‰ími a nebezpeãnûj‰ími. Samota v davu by byla tím nejhor‰ím, co by nás postihlo, protoÏe hory jsou krásné, ale neÏivé a lidsk˘ rozmûr si lidé do nich musí pfiinést sami.
7 • 2002 / PROFIL / 17 ze 18
O Everestu O Everest jsem se pokou‰ela dvakrát aÏ po pfievratu – neúspû‰nû. Realisticky vzato, uÏ jsem na nûj byla asi dost stará. Byly to takové zoufalé i kdyÏ poctivé pokusy. KdyÏ nad nimi pfiem˘‰lím zpûtnû, mûla jsem se spí‰e snaÏit tfieba o ·i‰u Pangmu a ne o Everest, protoÏe do tûch osmi tisíc jsem byla je‰tû pofiád schopna vylézt a nepotfiebovala jsem na to tolik penûz. Poprvé jsem pod ním stála na severní stranû v roce 1991. Vedoucím v˘pravy byl Marcus Schmuck, kterému âíÀané kvÛli událostem v roce 1989 udûlili povolení o tfii roky pozdûji, neÏ Ïádal. Expedice byla zvlá‰tní kombinací komerãní a oddílové v˘pravy a nûktefií její ãlenové byli dost podivní. V˘stupová trasa pfies Severní sedlo není moc technicky nároãná, ale jsou tam obrovské vzdálenosti – jsou to opravdu kilometry. Jenom pod samotné sedlo se jde tfii dny a kdyÏ nûkdo z expedice dostane horskou nemoc, tak bez kyslíku to je v podstatû jeho konec. My jsme Ïádn˘ nemûli. A taky je tam hrozná zima, fuãí tam mnohem více neÏ na nepálské stranû. Pfiíchod do základního tábora byl 62
▲
everest
velice rychl˘, z Nepálu nás sem pfiivezli za tfii dny a se mnou to cviãilo docela dost. V bejz kempu jsme se tenkrát potkali s Poldou Súlovsk˘m, kter˘ tam byl s italskou expedicí. Pomalu jsem se aklimatizovala, chodila jsem na v˘‰vihy nad základním táborem. Postupnû jsem vylezla aÏ kousek nad Severní sedlo. Nûktefií kluci z na‰í expedice byli je‰tû o pût set metrÛ v˘‰e. Pak nás ale zastihla vlna ‰patného poãasí. V té dobû byl na cestû k vrcholu jeden Nûmec, kter˘ pfiedtím vykládal takové nesmysly, Ïe vyleze na Everest novou variantou, kterou by obe‰el to Severní sedlo, a Ïe pak sestoupí do Nepálu. KdyÏ pfii‰la vichfiice, zmrzl tam v jednom z kuloárÛ ve stanu a ne‰lo ho ani sundat dolÛ. Schmuck uÏ mûl potom v‰eho dost a tak prostû fiekl, Ïe se konãí. V˘pravu uzavfiel hlavnû pro to úmrtí, naãeÏ asi za t˘den tam Polda vylezl. I pfiesto jsem Marcusovi Schmuckovi velice vdûãná. Hlavnû za to, Ïe mû na tuto v˘pravu pozval – bylo to vlastnû poprvé, kdy jsem byla nûkam pozvaná. Marcus se ke mnû choval velmi pûknû, chápal situaci v chudém postkomunistickém âeskoslovensku a tak jsem je‰tû s tfiemi dal‰ími ãleny za úãast v expedici platila mnohem ménû neÏ ostatní. Tak tedy skonãil mÛj první pokus a ten druh˘, ten byl je‰tû lep‰í… Everest byl vÏdycky pfiíli‰ drah˘ a na‰inec na nûm mohl pouze improvizovat s velmi nedokonal˘m vybavením, s málo penûzi a bez kyslíku. Vlastnû jsem si tu svou ‰anci vylézt na Everest zli-
kvidovala víceménû netaktick˘m pfiístupem uÏ doma. Koupila jsem totiÏ pÛlku povolení pro ãtyfii lidi od MexiãanÛ. Celkem by mû to stálo ãtyfii tisíce dolarÛ a tak jsem shánûla lidi, se kter˘mi bychom se na to poskládali. Nejprve jsem sehnala ·míìáka s jedním Rusem. Na té pfiedchozí expedici jsem se seznámila s jednou Nûmkou, která mi také pfiislíbila úãast. Mûla jsem b˘t va-
PROFIL
rována, protoÏe ona se uÏ pfiedtím zúãastnila asi tfií v˘prav a nikdy nedo‰la ani do základního tábora. Toto byl ten sam˘ pfiípad, nejdfiíve pfiekypovala odvahou a v Káthmándú mi fiekla, Ïe nikam nepÛjde. Je to tûÏko pochopitelné, ale jakou jsem mûla jinou moÏnost? Holku jsem
znala rok, se Schmuckem vylezla na Severní sedlo a tak jsem si myslela, Ïe to s ní bude fajn. Její povolení jsme pak prodali jednomu Anglánovi, ze kterého se pak ãasem vyklubal dobr˘ horolezec, kter˘ zlezl nûkolik osmitisícovek. Pro mne to byl ale naprosto neznám˘ ãlovûk, kter˘
KNIHY: âo Oju, Tyrkysová hora, Olympia, Praha 1988 Putování po kanadsk˘ch fiekách, (vlastním nákladem, s manÏelem), Shangri La, Olomouc 1992 Die Mannerwelt der Hohen Berge, Auensee Verlag, Augsburg, Nûmecko, 1996
mi ani nedával nûjakou nadûji, Ïe je m˘m partnerem, protoÏe chtûl jít sólo. KdyÏ to ode mû kupoval, tak se ke mnû aspoÀ slu‰nû choval, ale to bylo opravdu v‰echno. Mûli jsme napÛl jednoho ·erpu, spoleãnû jsme také nakoupili jídlo a asi takov˘m stylem to probíhalo i nadále. Mohu skuteãnû prohlásit, Ïe jsem tam byla vlastnû celou dobu úplnû sama. Pfies ledopád jsem ‰la celkem ãtyfiikrát nahoru a ãtyfiikrát dolÛ, postavila jsem si stan ve druhém a ve tfietím tábofie. Moje aklimatizace byla, myslím, dobrá. Nepodafiilo se mi ale od nikoho koupit kyslík, i kdyÏ tam bylo nûkolik komerãních v˘prav a mûli tam zásoby i na dal‰í sezónu, jak sami pfiiznali. My‰lení bossÛ komerãních v˘prav je na mÛj vkus trochu bizarní, ale bylo to jejich právo. JiÏ pfiedem jsem si dala takovou vnitfiní podmínku, Ïe bez kyslíku a sama nad JiÏní sedlo nepÛjdu, hrál v tom roli vûk a také skuteãnost, Ïe na Everest v té dobû je‰tû Ïádná Ïena bez kyslíku nevylezla. Kdoví, tfieba mi to zachránilo Ïivot. V té dobû na Kangchenjunze zemfiela Wanda Rutkiewicz, ale to jsem se dozvûdûla aÏ v Káthmándú. TakÏe to byly ty moje dva Everesty. Jak fiíkám, sam˘ prÛ‰vih. Ale díky nim jsem mûla zajímav˘ Ïivot a nic jsem v nûm nemûla zadarmo. V‰echno bylo nesmírnû vybojované a i kdyÏ ty osmitisícovky mám jenom dvû, mají pro mne obrovskou cenu.
CD-ROM Svût Himálaje, nakladatelství Petr Dvofiáãek, Olomouc 1999. everest
▲
63
7 • 2002 / PROFIL / 18 ze 18
Předvrchol Cho Oyu (1984)
