Globální změny klimatu v kostce a jejich vliv na hydrologický režim Člověk působí na své okolí již od pradávna – svou schopností přetvářet přírodu ke svému prospěchu nejen usnadnil svou existenci na Zemi a dokázal obstát téměř ve všech podmínkách, které naše
planeta skýtá, ale také se, zejména v posledních 200-250 letech stává činitelem problémů, které mají poprvé v historii dva zásadní znaky – totiž nevratnost a globální charakter. Tzv. globální změny zahrnují široké spektrum biofyzikálních a socioekonomických změn, které mění fungování Země jako systému v planetárním měřítku. Dnes již existuje řada vědeckých důkazů, že tyto změny reálně existují a jejich aspekty jsou matematicky vyčíslitelné. Globální změny klimatu jsou jedněmi z nejznámějších a nejvážnějších globálních změn. Častěji o nich slyšíme jako o tzv. globálním oteplování – tento termín však není přesný a mnohdy vede k domněnce, že dochází „pouze“ k celkovému oteplení klimatu - tedy de facto ke „zlepšování počasí“ – takové jevy, jako dlouhá, mrazivá zima 2012-2013 či častá deštivá, chladná léta by pak změny tohoto typu v podstatě vyvracely. Podle Rámcové úmluvy o změně klimatu přijaté na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992 se „změnou klimatu rozumí taková změna klimatu, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené variability klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek“. Tento termín je tedy používán v souvislosti s lidskou činností. Určité změny klimatu jsou přirozené (např. doby ledové) a globální systémy ve větší míře neohrožují, v posledních letech se však stále více projevují změny způsobené zejména tzv. skleníkovým efektem – tedy neúměrným zvyšováním obsahu skleníkových plynů1 v atmosféře v důsledku lidských činností (spalování fosilních paliv, změny ve využití a pokryvu území apod.). Od 90. let minulého století je výzkumu klimatických změn věnována zvýšená pozornost, vědci pracují nejen na sestavování modelů změn, které se snaží co nejpřesněji predikovat předpokládané důsledky, ale také na výpočtech nutného rozsahu omezení emisí skleníkových plynů, nákladů nezamezení či přizpůsobení se souvisejícím změnám apod. Podle dosavadních poznatků je velmi pravděpodobné, že přes všechny snahy ještě několik desetiletí globální emise skleníkových plynů porostou. S nimi se předpokládá také průměrné oteplení klimatu v tomto století o desetiny stupně až cca 6°C oproti preindustriálu2, přičemž dosažení spodní hranice je v podstatě nereálné. Objevují se názory, že u drobného zvýšení se dá očekávat dokonce zlepšení podmínek v několika sektorech a zemích. Překročení hranice 2°C rozdílu však pravděpodobně povede k dramatickým změnám celého klimatického systému spojeným nejen s oteplením, ale také například změnami teplot a směru mořského proudění a monzunů a nárůstem výskytů extrémních situací jako jsou horka, sucha, mrazy, přívalové deště, vichřice apod. 1
Nejznámější je oxid uhličitý (CO2), dále také vodní pára, metan, oxid dusný, ozon, fluorované uhlovodíky, freony a další plyny. 2 Tedy průměru teploty v letech 1850-1899.
Vliv klimatických změn na hydrologii Vliv klimatických změn na srážky bude patrně dominantním jevem. V některých krajích průměrné množství srážek vzroste, jinde naopak poklesne (bohužel se dá očekávat pokles v již tak suchých oblastech a naopak). V kombinaci s dalšími jevy se dá předpokládat i výrazná změna říčních průtoků. Bylo by třeba zmínit další související problémy jako zvýšení hladiny oceánů, vliv na zemědělství či následné konflikty, podrobněji se jim však věnovat nebudeme. Předpokládané jevy spojené s hydrologií lze předpovědět s různou mírou pravděpodobnosti, relativně jasně prokazatelné jevy jsou spojené s teplotou a vzestupem hladiny moří, srážkové výkyvy jsou velmi pravděpodobné, u hydrologických extrémů, které mají přirozenou tendenci kolísat, není trend možné s jistotou určit. Česká republika se nachází na rozhraní severní a jižní Evropy, v nichž se změny budou projevovat odlišně. Již nyní se však projevuje nárůst teploty, který je výraznější nad severní polokoulí (nad pevninou), zejména pak v zimě. Na některých místech světa jsou již prokazatelné změny i v celkových srážkách (sever nárůst, jih pokles), v ČR se zatím větší změny v celkovém objemu nepotvrdily (díky poloze se zatím patrně stihnou vyrovnávat vlivy „jižní a severní“) - pomalu se ovšem začíná projevovat změna v rozložení srážek v průběhu roku – více srážek v zimě, méně na jaře. Dalším indikátorem klimatických změn je patrně nárůst počtu a intenzity extrémních srážek (více než 150mm/den), který je však těžké kvantifikovat. Podíl tzv. „velmi mokrých dní“ v roce na celkovém úhrnu srážek indikuje možný výskytu povodní i sucha. Zimy budou přerušovány obdobím tání, zásoby vody ve sněhu se sníží – zvýší se výskyt zimních povodní. Rovněž dojde pravděpodobně k nárůstu výskytu lokálních přívalových povodní. Trendy v režimu odtoku rovněž nezaznamenávají z hlediska průměru výraznější změny, změny jsou však, podobně jako u srážek, pozorovatelné sezónně – pokles odtoku na jaře. Dále se dá očekávat snížení průměrného ročního průtoku (mimo zimy velmi výrazný pokles) s velmi výrazným snížením minimálního průtoku (i pokles do 15% původního průtoku – srpen, Povodí Moravy), zvýšení potenciální evapotranspirace (výparu z území), Z hlediska povodní a frekvence jejich výskytu je problém s pozorováním v kratších časových úsecích. Z globálního hlediska se však dá říct, že za posledních deset let se vyskytlo dvakrát tolik povodní než v letech 1950-1980, které způsobily 5 x více škod (souvislost s klimatickou změnou neprokázána). V ČR byl častý výskyt velkých povodní koncem 19. století, ve druhé polovině 20. st. byl naopak výskyt minimální (konec roku 1997). V posledních cca 15 letech (1997, 2000, 2002, 2006, 2009) počet povodní opět vzrostl. Odhady budoucích dopadů globálních změn klimatu na hydrosféru se různí (množství scénářů). Všechny se ale zhruba shodují na podobě vývoje do roku 2030 – vzestup hladiny moří, zmenšení ledovců, zmenšení rozsahu sněhové pokrývky, změna režimu srážek, změna režimu odtoku, dopady na množství a zabezpečenost zdrojů vody, dopady na kvalitu a ekologické funkce vody.
Reakce na globální změny klimatu Výzkum a legislativa Modelováním změn, vytvářením možných scénářů, vypočítáváním nákladů spojených s různými opatřeními se zabývají vědci na celém světě již více než 20 let. Existuje několik scénářů, od mírných po skutečně katastrofické, zahrnující různou míru přijatých opatření (instituce – MFF UK, VÚV TGM, Centrum pro otázky životního prostředí UK a další). Prvním významným krokem (novodobým) v uvědomění si vlivu lidské činnosti (emisí) na atmosféru a následným přijetím opatření byl Montrealský protokol 1987 (o zákazu freonů a jejich vlivu na ozonovou vrstvu), dalším nadnárodním počinem byla Rámcová úmluva OSN o změně klimatu z roku 1992, na níž navázal Kjótský protokol 1997 (do roku 2009 podepsalo 187 zemí), jehož podepsáním se smluvní strany zavazují ke snížení emisí skleníkových plynů, a na nějž navazují další úpravy, některé se týkají jen Evropské unie. ČR je signatářem výše uvedených smluv. ČR v rámci EU zapojena také do směrnice 2007/60/ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik, jejímž cílem je do konkrétních termínů vypracovat hodnocení povodňových rizik a příslušných mapových podkladů: Do 22. 12. 2011 dokončit předběžné vyhodnocení povodňových rizik, do 22. 12. 2013 zajistit dokončení map povodňového nebezpečí a map povodňových rizik, do 22. 12. 2015 zajistit dokončení a zveřejnění plánů pro zvládání povodňových rizik. Aktivně snižovat emise Jedním z možných přístupů, jak čelit globálním změnám klimatu je snažit se rapidně snížit celkový objem světové produkce emisí skleníkových plynů. To by vedlo ke snížení celkové úrovně změny a tedy ke snížení jejích dopadů. Přes všechny snahy se však předpokládá, že stanovený limit 2°C nebude dodržen. Množství zemí má problémy s dodržováním Kjótského protokolu, odmítají snížit emise za cenu poklesu průmyslové produkce apod. Přizpůsobit se změnám S výše uvedeným faktem souvisí druhý typ reakce na nastávající globální změny – tedy příprava a přijetí preventivních opatření, které nám umožní se změnám přizpůsobit. Zvláště tomuto typu „obrany“ musí předcházet pečlivý výzkum a vypracování návrhu adaptačních opatření. V našich podmínkách to pak bude znamenat především přípravu na změnu hydrologického režimu. Příkladem přijímaných opatření je přijímání příslušné legislativy, změna hospodaření v krajině, změna sídelních struktur, různá další protipovodňová opatření (výstavba suchých poldrů, hrází), povodňová dokumentace… Obecně se dá říci, že globální systémy spolu s živočichy a rostlinami se dříve či později nastávajícím změnám přizpůsobí (třebaže za cenu ztráty určité míry biodiverzity), změna pro člověka však bude mít dalekosáhlejší dopad – je tedy třeba nejen vyvinout úsilí ke snížení negativního působení na přírodu, ale také přijmout preventivní opatření.
Zdroje: Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Rio de Janeiro, 1992, 80/2005 Sb. mezinárod. smluv Kjótský protokol k rámcové úmluvě organizace spojených národů o změně klimatu, Kjóto 1997 MŽP ČR: http://www.mzp.cz Enviwiki: http://www.enviwiki.cz Kubát, Jan. Dopad Klimatických změn na hydrologický režim v ČR. ČHMÚ: http://www.chmi.cz/files/portal/docs/katastrofy/kubat1607.pdf
Zpracovala: Mgr. Kateřina Léblová
