Georanger Jeseníky: průvodce cennou krajinou v souladu s udržitelným rozvojem příhraničního regionu

Georanger Jeseníky: průvodce cennou krajinou v souladu s udržitelným rozvojem příhraničního regionu

Vychází s podporou Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

Vážení přátelé Jeseníků, dostává se Vám do rukou publikace „Průvodcem cestovního ruchu přírodou a turistikou Jeseníků“ s  podtitulem „Georanger Jeseníky: průvodce cennou krajinou v souladu s udržitelným rozvojem příhraničního regionu“. Publikace je určená především odborným pracovníkům sektoru služeb cestovního ruchu. Má napomoci pochopení potřebě zapojit do své činnosti a nabídky ekologicky šetrné a střízlivé využití jedinečné přírody Jeseníků. Cílem je posílení konkurenceschopnosti vlastních služeb pod motivací snahy zajistit ochranu atraktivního životního prostřední Jeseníků, které představuje pro jejich klienty podstatný důvod pro využívání služeb cestovního ruchu právě v nejvyšších moravských horách. Jde tedy o jeden z  řady stále hojnějších a propracovanějších příspěvků do tématu rozvoje cestovního ruchu, průvodcovských služeb, apod. Cílem textu není podat kompletní a vyčerpávající informaci, což ani neumožňuje omezený rozsah celé publikace. Snahou autorů je přispět k  motivaci, inspiraci a následnému provázání témat ekoturismu, geoturismu a celkově udržitelného cestovního ruchu s tématem cestovního ruchu v Jeseníkách. Globálním cílem této snahy je integrovat současnou nabídku služeb cestovního ruchu s nabídkou služeb v oblasti poznávání přírody a krajiny. Velkou oporou je v  tomto směru činnost správy CHKO Jeseníky a její nabídka v oblasti odborných výkladů v terénu. V první části publikace se tak seznámíte s teoretickými a metodologickými východisky, jak naplánovat výlet, jak se v  terénu pohybovat, kochat se krásami a zajímavostmi okolí, jak dodržovat bezpečnostní postupy. Najdete zde odkazy na klíčové právní předpisy a další tipy. Na první část pak navazuje stručná výseč některých zajímavostí z oblasti Jeseníků, jejich přírody a cestovního ruchu v  Jeseníkách. Společně tak dostáváte do rukou ucelený návod a klíčové faktické informace, jak posílit své podnikání a synergicky využít přírodního prostředí Jeseníků pro vlastní podnikání v  cestovním ruchu. V  rostoucí konkurenci jiných domácích destinací nabízí příroda Jeseníků velkou výhodu. Proto ji musíme chránit, šetrně využívat a celkově se k ní chovat s úctou. Ať se Vám daří a nebojte se přírodu chápat nejen jako prostředí k výkonu Vašeho zaměstnání a businessu, ale i jako prostor pro aktivní či pasivní zregenerování duševního a fyzického stavu člověka. Příroda je zde v  Jeseníkách sama o sobě atraktivní a bez ní by nebylo ani cestovního ruchu v Jeseníkách.

-3-

02. MANUÁL PRO GEORANGERA Tato část publikace představuje metodický manuál určený pracovníkům služeb cestovního ruchu v  Jeseníkách. Jeseníky jsou pro tyto účely chápány jako turistická destinace, tedy území od Králického Sněžníku až po Bruntálsko a Rýmařovsko. Severní hranicí je státní hranice s Polskou republikou. V publikaci se seznámíte s obecnou problematikou horské turistiky v Jeseníkách z pohledu trvale udržitelného cestovního ruchu, podnikatelů a pracovníků v cestovním ruchu. Cílem je připravit vás na práci georangerů (průvodců geologicky cenným prostředím) a průvodců v  horském terénu po stránce teoretické i praktické. Manuál je rozčleněn do čtyř důležitých částí, které se vzájemně doplňují. První část je věnována orientaci v  základních pojmech, jako je ekoturistika, udržitelný cestovní ruch nebo přírodní krajina. Předmětem druhé části je úloha šetrné turistiky, tedy přírody a krajiny v šetrném cestovním ruchu celkově. Vzhledem k tomu, že se v současné době stále častěji uplatňuje zájem o ochranu životního prostředí, je třetí část manuálu orientována na environmentálně ohleduplné podnikání v cestovním ruchu. Poslední a zároveň nejvýznamnější část manuálu je věnována konkrétním návodům a metodice, jak pracovat s klientem v horském prostředí. Charakterizuje profil a základní kompetence průvodce horské turistiky a přináší základní návod pro práci průvodce horské turistiky v Jeseníkách. Orientace na ekologicky šetrné aktivity je v současném životním stylu obyvatelstva moderní, a tak se přirozeně odráží také v  oblasti cestovního ruchu. Současný trend vývoje cestovního ruchu a zejména požadavky klientů vedou k nutnosti zařazení průvodcovských služeb do stálé nabídky. Cílem publikace není zachytit podrobně všechna specifika trvale udržitelného cestovního ruchu, ale poskytnout celkový rozhled, metodu a základní informace, které je v praxi nutné doplňovat dalším a nepřetržitým studiem dané problematiky. Následující řádky čerpají zejména z  publikace Další vzdělávání v  Jeseníkách, vzdělávacího modulu Horská turistika v  Jeseníkách (Štyrský, 2012). Dále doporučujeme Metodiku průvodcovské činnosti (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2006) a platnou legislativu.

-4-

1. Ochrana přírody a krajiny pro trvale udržitelný rozvoj Cíl kapitoly: Představení základních pojmů spojených se správným pochopením environmentálního přístupu a udržitelného cestovního ruchu. Problémy spojené s  ochranou přírody a krajiny jsou v současnosti předmětem mnohých zásadních debat od absolutních propagátorů ochrany přírody za jakoukoli cenu (vyhraněný ekologický aktivismus až „ekoterorismus“) přes rozumné, především přírodovědecky poučené ochránce až po přístupy několika málo lidí, kteří ochraně přírody nepřikládají značnou váhu. Zejména rozumní ochránci chápou, že přeměna přírodní krajiny v krajinu kulturní s sebou nese určitou daň narušení (ovšem vratného) přirozených poměrů. Je nutné, aby se lidskou lhostejností nebo kvůli sobeckým, úzce ekonomickým zájmům nestala ze snesitelné kulturní krajiny krajina nevratně zdevastovaná.

Pojetí a význam environmentalismu, udržitelného cestovního ruchu a ekoturismu V návaznosti na fakt, že všechny činnosti prováděné člověkem zabývající se ochranou životního prostředí jsou spjaté s trvale udržitelným rozvojem, lze konstatovat, že pojem „trvale udržitelný rozvoj“ (často jen „udržitelný rozvoj“) je pojmem zásadním a nejdůležitějším. Ke správnému pochopení principu trvale udržitelného rozvoje je nutné znát i další základní pojmy. ENVIRONMENTALISTIKA je termín označující vědní obor, který se zabývá dopady lidských aktivit na životní prostředí. Jedná se o nauku o životním prostředí, která využívá poznatků ekologické vědy, zkoumá působení člověka na ekosystémy a zabývá se i podmínkami účinné prevence znečišťování životního prostředí. Věnuje se také možným způsobům optimalizace dopadů těchto aktivit ve jménu dlouhodobě udržitelného rozvoje. Vzhledem k dynamice vývoje přírody i lidské společnosti je méně vhodné používat termín „trvale udržitelný rozvoj“. Věda se zabývá životním prostředím člověka, pozitivním i negativním vlivem člověka na toto prostředí a vlivy lidské společnosti na biosféru obecně. Snaží se navrhovat řešení globálních problémů lidstva, takzvaně přírodně-sociálních, na které úsilí jednotlivých států, především finanční, nemůže stačit. ENVIRONMENTALISMUS je ideologií, která se snaží dosáhnout změn ve vztazích mezi vnějším prostředím, přírodou a společenským vývojem. Zdůrazňuje spojitost mezi ekologickými systémy země a ekonomickým životem lidské společnosti. Usiluje o ochranu, zachování a zlepšení životního prostředí. Nabádá k  morální odpovědnosti za životní prostředí, vybízí k šetření přírodními zdroji a snaží se uchránit přírodu jako fungující celek pro potřeby budoucích generací.

-5-

Termín vychází z  anglického slova „environment“, které označuje okolí, prostředí. Je to tedy souhrn vnějších podmínek ovlivňujících lidský život i optimální fungování přírodního prostředí, vývoje a přežití organismů. EKOLOGIE je věda, která zkoumá vzájemné vztahy mezi živými organismy a prostředím, v němž žijí. Zabývá se problémy týkajícími se planety Země jako celku a problémy jednotlivých typů krajin. Mluvíme o ekologii přírodní, kulturní a devastované krajiny, která si všímá i jednotlivých přirozených či člověkem ovlivněných prostředí (ekologie lesa, pouště, velehor, moří a oceánů). Dotýká se také vztahů mezi rostlinami a prostředím ve kterém žijí, vztahů mezi živočichy a jejich prostředím i vztahů člověka a jeho prostředí. Ekologie jako přírodní věda vždy vychází z poznatků o organismech, které jsou studovány speciálními vědami týkajícími se prostředí, v němž žijí. Jde tedy nejen o geologii, fyzickou geografii, fyziku, chemii či studium nejbližšího vesmíru, ale také o medicínu, agronomii, zootechniku, pedologii, hygienu či psychologii, sociologii, demografii a ekonomii pojatou optikou společenských věd. UDRŽITELNÝ CESTOVNÍ RUCH představuje všechny formy a druhy cestovního ruchu, které dlouhodobě nenarušují přírodní, kulturní a sociální prostředí. Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím nabízí možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystému. Ekonomický rozvoj je nedílnou součástí udržitelného rozvoje. „Udržitelný“ tudíž neznamená chudý, zaostalý nebo uzavřený. EKOTURISMUS je forma cestovního ruchu zaměřená na aktivní poznávání přírodních a krajinných hodnot zvoleného území pomocí rozmanitých aktivit. Součástí je i pozorování volně žijících rostlin a živočichů. V podobě geoturismu se jedná o aktivní poznávání geologických, paleontologických, geograficky zajímavých lokalit včetně minerálů a hornin nebo exkurzí do důlních a lomových zařízení. Pokud je tato forma ekoturismu spojena s formou cestovního ruchu, říkáme jí montanistika. Je spjata s vhodnými sportovně rekreačními formami dovolené a aktivním pobytem v přírodě. Montanistika je zvláštní druh turistiky zaměřený na návštěvu hornických oblastí a nalezišť s možností sběru minerálů a hornin nebo na amatérské rýžování zlata. PŘÍRODNÍ KRAJINA je krajina s převažujícími přírodními prvky, na nichž je patrný jen minimální zásah lidské činnosti. Za účelem jejího optimálního zachování se zřizují chráněné krajinné oblasti, přírodní parky, stanovují se přírodní památky, přírodní rezervace, chráněná území, chráněné přírodní objekty a v neposlední řadě i geoparky a národní geoparky, které neřeší režim ochrany, ale zaměřují se na výklad a prezentaci přírody. Význam a úloha geoparku bude podrobněji vysvětlena v následující kapitole. Souhrnné otázky a úkoly: 1. Co je to environmentalistika? 2. Jaká forma cestovního ruchu se zaměřuje na aktivní poznávání přírodních a krajinných hodnot zvoleného území? 3. Jak se nazývá rozvoj společnosti, který současným i budoucím generacím nabízí možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a zachovává přirozené funkce ekosystému?

-6-

2. Příroda a krajina ve službách cestovního ruchu Cíl kapitoly: Charakteristika šetrné turistiky a jejího významu. Základní orientace ve významu a úloze geoparku. Ekologickou devastaci způsobuje především nepřiměřená kvantita cestovního ruchu a jeho neřízená živelnost. Masová turistika upřednostňuje pohodlí ve velkých, technicky vybavených centrech s obsluhou, které zajišťují jednotné služby. V poslední době se ale jednoznačně prosazuje trend, který požaduje individuální přístup ke klientovi a informace o tradiční přírodě i kultuře s jejími specifiky. Tento trend můžeme označit za šetrnou turistiku. „Ekologicky šetrná“ turistika, respektive její formy jsou provozovány ohleduplně k životnímu prostředí.

Charakteristika šetrné turistiky: • Zaměřuje se na kvalitu zážitku. • Zohledňuje sociální rovnost, respektuje potřeby místní komunity. • Zaměstnává místní obyvatele a zapojuje je do plánování a rozhodování. • Zůstává v mezích možností využití místních zdrojů (minimalizuje negativní vlivy, spotřebu energie, efektivně řídí odpadové hospodářství, recykluje). • Zachovává celou šířku rekreačních, vzdělávacích a kulturních možností napříč generacemi. • Je založena na aktivitách, které reflektují charakter místa a regionu. • Umožňuje turistovi seznámit se s navštíveným regionem a podporuje jeho zájem o komunitu a životní prostředí. • Nelimituje ostatní odvětví při uplatňování principů udržitelnosti. • Je integrována do místního, regionálního či národního rozvojového plánu. • Minimalizuje nepříznivé dopady na místní společenství, kulturní dědictví, krajinu, zvyky a živočišné druhy a zároveň podporuje sociální a ekonomickou prosperitu. • Neoslabuje hmotné a sociální prostředí. V ideálním případě prostředí i zkrášluje jako zdroj pro budoucí požitek.

-7-

Velmi výstižné a pro vaši práci návodné je následující desatero ekoturistiky. 1. ZVAŽUJTE VŠE PŘEDEM Dobře se připravte a nezapomeňte na vhodné oblečení a obuv. Vyberte si ekologicky odpovědné poskytovatele služeb a získejte informace o jejich službách. (Například v Národním programu označování ekologicky šetrných výrobků a služeb, které se řídí ustanoveními technické normy ČSN ISO 14024.) 2. VOLTE DOPRAVU CO NEJMÉNĚ ZATĚŽUJÍCÍ PROSTŘEDÍ Dejte přednost veřejné či k ovzduší šetrnější dopravě. Choďte co nejvíce pěšky či jezděte na kole. Je to nejen nejlepší pro zdraví, ale i příjemnější při vnímání cesty, krajiny, památek. A je to zdarma! 3. ŠETŘETE PŘÍRODNÍ ZDROJE Buďte na cestách skromní. Čistá voda není všude samozřejmostí, užívejte ji s rozvahou: sprchujte se krátce, nenechte zbytečně téci vodu z kohoutků, neperte přehnaně často. 4. SEZNAMTE SE S MÍSTNÍ KULTUROU Mluvte s lidmi v navštíveném místě. Najděte si čas na poznávání regionu a krajových odlišností. Po návštěvě infocentra či s místním průvodcem kraji lépe porozumíte. 5. UŽÍVEJTE SLUŽEB MÍSTNÍCH LIDÍ Kupujte vše potřebné v místních komunitách a užívejte jejich služeb. Podpoříte tak lokální ekonomiku a zvýšíte zájem obyvatel o udržení přírodního bohatství regionu. 6. NEMĚJTE PŘEHNANÉ NÁROKY Odlišná místa mají rozdílnou nabídku. Buďte shovívaví. Pokud budete mít výhrady, nejdříve si promluvte s  hostiteli a snažte se porozumět odlišnostem. 7. DEJTE PŘEDNOST MÍSTNÍ STRAVĚ Konzumujte lokální produkty – bývají čerstvější, zdravější a jejich koupí podpoříte domácí farmáře a výrobce. Lépe porozumíte tradici a atmosféře místa. 8. VNÍMEJTE DOPADY SVÉ PŘÍTOMNOSTI Omezte pohyb mimo vymezené cesty. Na nich nevyplašíte živočichy, nepošlapete cennou květenu, neohrozíte něčí teritorium. Při návštěvě míst a lidí se snažte nikoho nerušit. 9. CHOVEJTE SE PŘÁTELSKY K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ Odpadky odnášejte do košů, nejlépe recyklačních. Pěkné přírodniny (byliny, kůra stromů, krápníky) lákají jako milý suvenýr, ale odolejte pokušení. Raději je foťte a zanechejte po sobě jen šlápoty. 10. INSPIRUJTE ZÍSKANÝMI POSTŘEHY SVÉ OKOLÍ Vnímejte souvislosti a ekologické přístupy, nejen prvotní motiv své návštěvy. Pozitivními zkušenostmi se inspirujte a nabídněte je svému okolí. Hovořte o nich i o životě poznaných lidí s přáteli.

Úloha geoparků v rámci šetrné turistiky Již sama krajina a přírodní krásy se díky cestovnímu ruchu stávají z  ekonomického hlediska hlavní hodnotou. Proč tedy nevyužít turistů k  ochraně přírody? Jednou z  nejvhodnějších příležitostí pro řešení konfliktu mezi ochranou přírody a cestovním ruchem jsou v rámci šetrné turistiky geoparky. Geopark je oblast nebo území, které čítá lokality významné z pohledu geologických věd. Zahrnuje konkrétní geologické dědictví a poskytuje možnost šetrného využití bohatství kulturního, architektonického, archeologického, historického a přírodního. Vše v rovnováze se strategií trvale udržitelného rozvoje. Geologické lokality musí být po odborné stránce dostatečně kvalitní a originální. Geopark se zaměřuje na ochranu území, vzdělávací aktivity a šetrné využívání území z hlediska cestovního ruchu. Geopark v žádném případě není novou, zvláště chráněnou kategorií území. Geopark je definován Ministerstvem životního prostředí ČR. Evropská síť geoparků byla založena již v  roce 2000. V  současné době existuje 49 evropských geoparků v 18 státech Evropy. Jediným členem z ČR je Geopark Český ráj. Evropský geopark je území s mimořádným  geologickým dědictvím a jasně definovanými hranicemi. Evropský geopark zkoumá a rozvíjí metody ochrany a hraje aktivní úlohu při propagaci území ve světě, rozvoji geoturistiky a přispívá k ekonomickému rozvoji. Geoturismus byl poprvé definován v časopise National Geographic jako „turismus, který udržuje geografický charakter dané turistické oblasti a podporuje její životní prostředí, dědictví, estetiku, kulturu a prosperitu místních obyvatel“. Geoturista je charakterizován jako environmentálně uvědomělý turista, který má respekt k místní kultuře, jejím tradicím a zvykům. Při nakupování dává přednost místním výrobkům a službám. V destinaci se zpravidla zdrží delší dobu, čímž podporuje místní ekonomiku a zaměřuje se na kvalitu, nikoli na kvantitu prožitku. Filozofie ekoturismu a geoturismu jsou si velice blízké. Ekoturismus je definován jako aktivita, která přispívá k ochraně

-8-

přírody, geoturismus navíc přispívá také na místní kulturu, tradice a všechny zvláštnosti daného místa. Geopark je tedy nástrojem pro vyšší otevřenost návštěvnosti a interpretaci území. Spoluprací s podnikatelskými subjekty podporuje a propaguje vytváření nových vedlejších produktů, které jsou spojeny s geologickým dědictvím. Ekoturistika se prostřednictvím geoparků může stát vysoce efektivním prostředkem pro zachování posledních neporušených oblastí přírody. Závisí však na opatrném, šetrném a zodpovědném chování turistů. Neméně důležitým aspektem je také fungování a vzájemné propojení všech subjektů v  rámci geoparku. Zejména propojení řídících složek, které koordinují činnosti geoparku, veřejné správy, správy ochrany přírody, zájmových sdružení a podnikatelských subjektů. Nedílnou součást tvoří kvalitní marketing v turistickém regionu. Jeho cílem je systematické budování image ekologicky kvalitní turistické destinace. K  maximalizaci potenciálu je nutné propojení podnikatelských subjektů uvnitř dotčených území. Jedná se především o ubytovací, stravovací a relaxační možnosti. Dopravní obslužnost a kulturní vyžití je spíše prostor pro činnost veřejné správy. Jde o to dobře nastavit co nejvíce parametrů, aby zejména doprava a energie z neobnovitelných zdrojů nebyly skrytě dotovány. Z hlediska dotčené problematiky lze šetrnému turistovi doporučit, aby v dané lokalitě vyhledal a využíval tzv. „zelené certifikované služby“. Souhrnné otázky a úkoly: 1. Charakterizujte šetrnou turistiku. 2. Charakterizujte geoturistu. 3. K čemu slouží geoparky?

-9-

3. Možnosti environmentálně ohleduplného podnikání Cíl kapitoly: Základní představení green managementu jako jednoho z možných forem ekologicky šetrného podnikání. V současné době se stále častěji uplatňuje zájem o ochranu životního prostředí ve většině odvětví lidské činnosti a nejinak je tomu i v cestovním ruchu. Kvalita životního prostředí a jeho ochrana patří mezi základní faktory, které ovlivňují návštěvnost daného území a je považována nejen za jeden z nejdůležitějších zájmů turistů, ale i za faktor potřebný k uspokojování jejich potřeb. Zdravé a čisté životní prostředí je klíčovou podmínkou pro rozvoj služeb cestovního ruchu. Hotely, penziony, restaurace, zábavní parky a další subjekty podnikající v cestovním ruchu jsou na jedné straně nezbytné pro rozvoj turismu v destinacích cestovního ruchu, na druhé straně však danou oblast významným způsobem přetvářejí a mají vliv na její možné znečištění. Znečišťování životního prostředí snižuje životní úroveň a atraktivitu území nejenom pro rezidenty, ale i pro účastníky cestovního ruchu. U vyhledávaných destinací ale dochází k dočasnému až trvalému odlivu turistů do jiných letovisek a zániku turismu v dané lokalitě. Jednou z možných forem, jak tomu zabránit, může být využití „green managementu“. Green management Čím dál častěji zavádí subjekty cestovního ruchu do svého provozu ekologické principy vycházející z „green managementu“. Toto anglické slovní spojení znamená „zelený management“ a je to v zásadě filozofie a postup zaměřený na optimalizaci chodu hotelu vůči životnímu prostředí jako celku. „Green management“ se soustředí zejména na šetrné zacházení s energií, přírodními zdroji a snaží se redukovat negativní dopady na životní prostředí. Cílem by mělo být propojení ekologie, ekonomiky i lidského povědomí o ochraně životního prostředí a vytvoření integrální součásti filozofie a řízení podniku. Aktivity zaměřené na ochranu životního prostředí mají mít širší obchodní dopad. Týká se to především věrnosti zákazníků a nových obchodních možností, kdy lze dobrou ekologickou politikou získat více klientů. Pozornost by proto měla být zaměřena na průzkum požadavků a očekávání hostů, operátorů, cestovních kanceláří a dalších subjektů. Je vhodné zapojit se do místních iniciativ a událostí na ochranu životního prostředí. Podrobnější informace najdete v publikaci Ministerstva pro místní rozvoj České republiky z roku 2007. Souhrnné otázky a úkoly: 1. Popište podstatu green managementu. 2. Navrhněte aktivity pro optimalizaci provozu vašeho podnikání v režimu green managementu.

- 10 -

4. Návody a metodika práce s klientem v horském terénu Cíl kapitoly: Objasnění základních pojmů, kompetencí a potřebného vzdělání souvisejícího s prací horského průvodce. Vysvětlení metody přípravy a práce průvodce horské turistiky včetně plánování túry. Zájem o přírodní turistiku neustále stoupá. Ze současného celosvětového trendu vývoje cestovního ruchu je patrné, že klienti mají zájem o zážitky spojené s poznáváním horských terénů a pokud možno člověkem nezasažené přírody rozšířené o zážitky, které může nabídnout například geopark. Klienti očekávají skutečnou profesionalitu od všech, kteří jsou pověřeni péčí o ně. Pro návštěvníky, zajímající se o přírodní, kulturní i společenské hodnoty je velice důležitá profesionální péče. Zkušený, psychologicky a pedagogicky dobře zvládnutý výklad je to, co zkvalitní a umocní zážitek klienta. Nedílnou součástí práce průvodce v horském území nebo geoparku je schopnost organizace návštěvy zvolených míst. Jednotlivé profese v  rámci cestovního ruchu se svým obsahem i podmínkami výkonu do určité míry liší a každá má při uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu nezastupitelnou funkci. Pracovníkem cestovního ruchu musí být osobnost, která je schopna řešit situace, často velmi specifické, na něž se nelze předem připravit. Při pohybu v horském terénu Jeseníků je nejdůležitější osobou právě průvodce. V prostředí geoparku pak takového průvodce označujeme jako georanger.

Hlavním cílem v práci průvodce horské turistiky je umět včasně a správně použít v praxi teoretické znalosti. Průvodce musí být fyzicky zdatný, se základními vědomostmi a dovednostmi. Základní znalosti se týkají zdravotní pomoci, orientace v mapách i terénu, znalosti místopisu a historie hor,  ze základních disciplín geologie včetně geologie historické a paleontologie (zkameněliny) a fyzické geografie. Ovšem průvodce horské turistiky by měl být také zorientován v obecných dovednostech a znalostech průvodce cestovního ruchu, které zahrnují psychologické znalosti a rétorické schopnosti. Samozřejmostí je základní orientace v problémech managementu, ekonomie, moderního marketingu nebo krizového managementu. Nezbytná je vysoká úroveň vystupování včetně ovládání základních prvků komunikace při vedení skupiny. Vzhledem k tomu, že pohyb v horském terénu je velmi náročný, musí průvodce znát všechny bezpečnostní alternativy pohybu v horách a být přitom sice demokratický a plný pochopení, ale zároveň přiměřeně autoritativní. To vše platí i pro méně fyzicky náročné akce. Nezbytné je i porozumění speciálnímu managementu horské turistiky, který zahrnuje problémy organizace letních či zimních vycházek včetně respektování zásad bezpečného chování v horách. Vzhledem k náročnosti pohybu v horském terénu je bezpodmínečně nutná i jistá teoretická příprava a praktické osvojování základních prvků poskytování první pomoci včetně nezbytné anatomicko-fyziologické a traumatologické přípravy. V této souvislosti je velmi důležité zamyšlení nad problematikou pohybu osob se zdravotním postižením (handicapovaných) v horském terénu.

- 11 -

Kompetence průvodců v přírodní krajině Za kompetenční minimum pokládáme soubor vědomostí a dovedností vyjadřujících základní multifunkční podobu, která je výsledkem celkového procesu vzdělávání, výchovy a aktivního získávání zkušeností. Je ovšem třeba varovat před dojmem, že jenom získávání zkušeností postačí. Podcenění vzdělání není pro komplexní moderní rozvoj tohoto ekonomicky i společensky významného oboru žádným přínosem. Druhy kompetence a jejich příklady (uvedeno několik příkladů základních kompetencí, v této publikaci není možné uvést všechny druhy): • přírodovědné (geologie, petrografie, geomorfologie) • společenskovědní (současné společenské, politické a ekonomické dění) • kulturně historické (znalosti historie i současnosti kultury dějin regionu) • biologické (botanika, zoologie, zdravověda) • gastronomické (nápojové a kulinářské znalosti a místní specifika) • stylizační (vysvětlující zvláštní jevy, např. reklamní poutače a symboly geoparku či národních parků) Právě kompetence přírodovědné, hlavně geologické a geomorfologické byly v odbornosti průvodců horské turistiky a cestovního ruchu málo frekventované. I toto jisté podcenění může být napraveno právě vytvářením geoparků. Můžeme uvést některé příklady komplexních kompetencí. Níže je uveden příklad komplexního přístupu ke geologicko-geomorfologickým kompetencím: Jak říká docent Štyrský v publikaci Horská turistika v Jeseníkách, geologicko-geografická a historická kompetence nám velí konstatovat např. o Viktoriiných vodopádech toto: Viktoriiny vodopády tvoří 1700 metrů dlouhou jizvu ve vulkanických melafyrech, čedičích a uloženém pískovci, která svými pěti katarakty spadá do 90 – 99 metrů hloubky, odkud se úzkým kaňonem žene řeka Zambezi na území Zambie. Jemná vodní tříšť se zvedá nad jednotlivé katarakty a je patrná až ze čtyřicetikilometrové vzdálenosti. Při chůzi podél vodopádů jsme zkrápěni jemnou tříští, ve které se vytvářejí překrásné duhové oblouky. Vodopády objevil v roce 1855 skotský cestovatel, filantrop a aktivní bojovník proti otroctví David Livingstone a český lékař, etnograf a geolog Emil Holub vodopády v roce 1875 zmapoval a geologicky popsal. Ano, zkonstatoval, že vznikly vulkanickou, tektonickou a erozivní činností před 150 miliony let, a vytvořil první podrobnou mapu. Jeho význam je také patřičně oceněn v muzeu Davida Livingstona v zambijském Livingstone, kde má Emil Holub nejen svoji trvalou expozici – ale od roku 2005 i kamennou bustu před muzeem. Těchto pár řádků ilustruje nutnou mnohostrannost příslušné kompetence průvodce NP Victoria Falls. Zvolený příklad se týkal především kompetencí přírodovědných – geologických, petrografických a geomorfologických.

- 12 -

U georangera, průvodce geoparkem, se předpokládá soubor kompetencí získaných na základě ochoty se mnohostranným způsobem vzdělat a v konkrétní praxi si poznané skutečnosti ověřit. Průvodce by měl geopark považovat za předmět svého zájmu a tento zájem by měl přenášet na návštěvníky a turisty. Ti očekávají perfektní organizaci tematických exkurzí, které musí být ovšem optimální co do fyzické náročnosti, časového rozvržení i míry odborných informací. Informace musí být podávány populární formou při zachování naprosté profesionality odborné tematiky. Průvodce by měl umět vyprávět příběhy, vytvořit podmínky pro prožívání genia loci – tedy ducha místa, což by mělo provokovat nejen zážitek, ale i touhu po vlastním objevování. Klient by ale měl být ponechán také sám sobě, aby mohl krajinu vnímat svým tempem. Průvodce musí mít neustále na mysli, že je nutné splnit očekávání klientů, aby jejich prostředky nebyly vynaloženy zbytečně. Důležité je, aby byli klienti ochotni se na navštívená místa vracet i kvůli znovuprožívání jisté monumentality krajiny či určité tajemnosti některých míst. Součástí, mnohdy vrcholem činnosti průvodce je efektivní pozorování určitého geologického či geomorfologického jevu, pozorování kvetoucích rostlin či přítomných živočichů v jejich přirozeném prostředí. To vše může být znásobeno projevenou schopností průvodce vcítit se do rozpoložení klienta (empatie). Nedílnou součástí a jistou podmínkou úspěchu jsou rétorické schopnosti průvodce. Osobnostní vybavení průvodce Georanger musí být příkladem zejména fyzickou kondicí, protože ordinuje svým klientům určitou fyzickou námahu a aktivitu. Můžeme ho tedy charakterizovat jako sportovně vyhlížejícího, odolného vůči zátěži, přirozeně optimistického, s vysokou dávkou autoritativnosti (ovšem společensky zvládnuté). Jeho fyzická připravenost musí být na první pohled patrná. Když ji podtrhne ještě vhodným sportovním oblečením, které se svou barevností hodí do přírody, a doplní ho i symbolikou chráněného území, které reprezentuje, potom pro první dojem udělá optimum. Když je vše doplněno rozhodným, společensky vytříbeným chováním, vysokou neformální odborností, která nikdy nesklouzne do žargonu, má část úspěšné reprezentace za sebou. Klienti v něm vidí vzor. Vnímají ho jako uvědomělého, znalého a rozumného ochránce přírody, který je schopný a ochotný se o své znalosti podělit se skupinou klientů. Nenásilným způsobem se snaží přesvědčit i o jejich ochranářské úloze a uvádí je v úžas nad tajemstvími přírody, které jim na trase odhaluje. Úloha motivace a psychologické souvislosti práce průvodce přírodní krajinou Problém motivace je důležitým tématem psychologicko pedagogické dimenze přípravy na průvodcovskou činnost. Motivace je podmínkou úspěšnosti práce průvodce. Motiv je to, co člověka podněcuje k  činnosti. Je to vnitřní činitel, který vede k aktivitě. Je to činitel, který zvyšuje intenzitu výkonu. Motivace je tedy záměrné úsilí. Obecně má motivační chování určité fáze: především jde o pociťování nedostatku a určitého přání. Při uvedení následujícího příkladu Českého ráje jde o vědomí, že jako turista jsem o Českém Ráji mnoho slyšel, ale v podstatě o něm nic konkrétního nevím. Ve druhé fázi motivačního cyklu určí klient předmět svého zájmu, očekává určitý zážitek. Příklad: Skutečně jsou skalní města Českého ráje tak bizarní a fantastická? Ve třetí fázi motivačního cyklu již očekává zcela konkrétní informace. Po absolvování cesty, která alespoň částečně splnila původní představy, se dostaví uspokojení z výkonu a poznání (prožitku). Dále následuje další očekávání, tedy možnost návratu nebo alespoň vzpomínání nad fotografickou, filmovou a literární dokumentací. Je zřejmé, že těmito cestami uspokojujeme své současné potřeby zvídavosti, poznání něčeho neznámého, naplňujeme potřebu nových zážitků. Zdá se, že v  těchto svým způsobem vnějších motivech je vlastně skryta podstata a příčina veškerého cestování, toulání, poutí. Prostě aktivní prožitková turistika. Moderní prožitková turistika je vždy doprovázena příběhy. Ty musí být tak sugestivně podány, aby vyvolaly touhu klienta, potřebu popsaný zážitek také prožít. Je prospěšné věnovat se aktuálním informacím, když jsme na cestě za splněním potřeb spojených se zvídavostí a s touhou poznávat něco nového. Chceme znát stav jaký je, ne jaký byl před pěti, deseti lety. To je zajímavé historicky, ale zodpovědný průvodce pracuje s informacemi co nejaktuálnějšími, k čemuž využívá dostupné literatury (monografie, průvodci, propagační materiály, encyklopedie, internet). Abychom naplnili tato nutná očekávání klientů, musíme ve své práci georangerů respektovat jisté psychologické požadavky na styl práce průvodce přírodní krajinou. Už první dojem může být důležitý, mnohdy rozhodující. Musíme na klienty působit sympaticky jako osobnosti. Tento dojem může zesílit i volba oblečení, ze kterého by mělo být patrné, že patříte do profesionálního sboru příslušného geoparku (emblém geoparku jako nášivka na rameni košile a bundy). Jmenovka by měla být snadno viditelná. To, že se klientům představíme, je samozřejmé. Upravíme také vzájemné vztahy, které by měly být demokratické, ale nebudeme se snažit o přiblížení se klientům tím, že je budeme žádat, aby nám od začátku tykali. S klienty jednáme vždy zdvořile, ale s jistou dávkou sebeúcty a autoritativnosti. Vytváříme příjemnou atmosféru důvěry v naši profesionalitu a přesvědčíme klienty o našem plném nasazení při naplňování programu, který si klienti zvolili a svým způsobem i koupili. Průvodce se po celou dobu akce věnuje výlučně svým klientům. Při řešení problémů se průvodce snaží o rychlý způsob kombinací demokratických, ale zdvořile autoritativních metod. Průvodce nesmí být náladový, musí být vždy v kondici a v plném nasazení. Organizační schopnosti, pohotovost, věcnost a rétorické schopnosti, to vše musí být u průvodce nadprůměrné. Odborné znalosti by měly být nezpochybnitelné, i když ani sebezkušenější průvodce nemůže vědět

- 13 -

všechno. Nastane-li taková situace, průvodce se přizná, že to neví. V žádném případě si nic nevymýšlí! Slíbí, že příslušné informace vyhledá a sdělí zájemci. Samozřejmostí je dodržení slibu. Průvodci musí být svým způsobem velmi dobří řečníci. Jejich sdělení musí být přesná a účinná. Důležité je především zvolit vhodnou formu výkladu. Nejlepší je podoba spíše logického příběhu, který jen v rozumné míře využívá odbornou terminologii a rozhodně nezasypává posluchače spoustou odborných termínů a číselných údajů. I tady platí zlaté pravidlo, že méně je mnohdy více, hlavně co do zapamatování si a všeobecné účinnosti. Posluchači náš výklad musí pohodlně sledovat, musí nás slyšet, musí nám být rozumět a musí nás u výkladu vidět. Ale i my jako rétoři máme své požadavky. Co rozhodně netrpíme, je volná polohlasitá zábava některých klientů, kteří touto nezdvořilou neukázněností ruší klienty ochotné poslouchat. Neměli bychom se tedy rozpakovat tento nešvar zlikvidovat, např. tím, že se významně odmlčíme, nápadně zpomalíme výklad a ztišíme hlas. Tím vším vzbudíme žádoucí pozornost a alespoň částečně eliminujeme rušitele. Když to nepomůže, oddělíme od klientů, které to nezajímá, skupinu zájemců a jí se potom pečlivě věnujeme. Při řeči vyváženě volíme mezi spisovnou a hovorovou češtinou (bez nářečí). Vždy se vyvarujeme slangových nebo vulgárních výrazů. To nám nemusí bránit ve vtipných odbočkách, přirovnáních, hříčkách a slušných vtipech. Nejhorší je situace, když se vtipu směje jen sám průvodce. Naše výslovnost musí být pečlivá a přiměřeně hlasitá. Po několika minutách vždy odlehčíme výklad nějakou vtipnou poznámkou nebo přirovnáním či příběhem. Nebráníme se v těchto souvislostech ani jisté aktivizaci posluchačů položením nějakého funkčního dotazu, který lze zodpovědět na základě naslouchání předchozímu výkladu. Je to také příležitost k neformální pochvale pozorného posluchače. Tím získáme další a hlubší pozornost. Ve funkci průvodce jsme reprezentanty ochrany přírody. Jsme zkušenými, i  když skromnými odborníky, kteří mají schopnost strhujícím způsobem podat příběhy tak dramaticky a emocionálně, že se naši klienti stanou stejně zapálenými propagátory šetrného geoturismu. Georangeři musí nejen milovat přírodu, ale také o ní velice mnoho vědět. Mít správně pocity a instinkty nestačí. Musíme mít zcela evidentní znalosti z příslušných oborů přírodních věd a umět je snesitelně a vhodně sdělit. Měli bychom vychovávat své klienty k plnému pochopení toho, co je šetrná turistika, environmentální turismus, geoturismus a ekoturistika. Vzdělání a certifikace Průvodcovská činnost spadá podle zákona do živnosti volné, konkrétně do oboru „Provozování cestovní agentury a průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu“. Průvodcovská činnost zahrnuje doprovázení skupiny osob nebo jednotlivců, při němž je v jazyku podle jejich výběru poskytován výklad o kulturním a přírodním dědictví země. Výklad obsahuje zejména informace o • kultuře (historické, umělecké, archeologické, folkloristické, etnologické, gastronomické)

- 14 -

• životním prostředí (geologické, přírodní, klimatické) • jednotlivých lokalitách (historických, průmyslových, městských centrech), místech (muzea, kostely) a oblastech (turistických regionech, krajích) • Zajištění dalších nezbytných činností spojených s doprovodem skupiny osob nebo jednotlivců, vedením a kontrolou itineráře, zajištěním programu, obstaráním základních informací během cesty včetně praktických informací vztahujících se k  místu pobytu a poskytováním základní pomoci doprovázeným osobám. V rámci této činnosti lze prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty. Průvodcovská činnost byla léta živností vázanou, tzn., že k získání živnosti bylo nutné doložit odbornou způsobilost. Průvodce musel splňovat potřebné znalosti a dovednosti. Novelou zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů provedenou zákonem č. 130/2008 Sb. byla zavedena s účinností od 1. 7. 2008 jako živnost volná. Pro provozování živnosti volné zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti. K získání živnostenského oprávnění pro živnosti volné musí být splněny pouze všeobecné podmínky, tj. dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost. Rozeznáváme tři typy průvodců: horský průvodce, tělovýchovný průvodce a průvodce cestovního ruchu. Pro první dva zmíněné typy je třeba dílčí odborné kvalifikace. Horský průvodce Průvodcovská činnost horská je vázanou živností ve smyslu ustanovení §19 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání. Charakteristickým znakem vázané živnosti je, že ji může provozovat pouze osoba, která má odbornou způsobilost uvedenou v příloze č. 2 zákona. Ve vztahu k průvodcovské činnosti horské se jedná o následující odbornou kvalifikaci: a) střední vzdělání s maturitní zkouškou a dílčí kvalifikace pro horskou průvodcovskou činnost podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů) nebo b) osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost vydaný zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nebo ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, a 4 roky praxe v oboru Odbornou způsobilost k výkonu průvodcovské činnosti horské má tedy pouze osoba s uvedenou kvalifikací, a to platí bez výjimky. Ustanovení § 22 písm. f) živnostenského zákona stanoví, že doklady prokazující odbornou způsobilost mohou být za určitých okolností nahrazeny doklady o vykonání šestileté praxe v oboru. Toto ustanovení se však vztahuje výlučně na živnosti řemeslné a tudíž jej nelze pro účely průvodcovské činnosti horské použít. V souladu s čl. 4 odst. 5 Stanov Českého spolku horských průvodců (jediná organizace, která může v ČR z titulu svého členství v mezinárodní organizaci UIMLA – The Union of International Mountain Leader Associations, Mezinárodní unie průvodců horské turistiky – udělovat titul mezinárodního horského průvodce) se řádným členem může stát pouze fyzická osoba, která splňuje všeobecné podmínky členství a která absolvovala kurz, jenž kvalifikuje k výkonu pracovní činnosti nazvané „průvodcovská činnost horská“. V praxi to znamená, že se řádným členem spolku může stát jen osoba, která je držitelem osvědčení o rekvalifikaci vydaného jednou z institucí akreditovaných k tomuto účelu u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (tj. do současnosti z kurzů Zdeňka Brázdila – BEN Ostrava, Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity nebo Školy sportů a pobytů v přírodě – Adventura) a která je držitelem osvědčení o dílčí kvalifikaci pro průvodcovskou činnost horskou (v současnosti je tato dílčí kvalifikace součástí povolání člena Horské služby) nebo která absolvovala v zahraničí kurz kvalifikující ji k výkonu průvodcovské činnosti horské. Pokud mluvíme o činnosti průvodců horské turistiky, tak po novele živnostenského zákona v roce 2008 existují v ČR dva způsoby získání odborné kvalifikace požadované pro výkon průvodcovské činnosti horské jako živnosti, a sice: a) získání dílčí kvalifikace na základě zkoušky dílčí kvalifikace organizované institucí, která je držitelem příslušné akreditace Ministerstva pro místní rozvoj České republiky (dále jen MMR ČR). Složení zkoušky je navíc podmíněno středoškolským vzděláním s maturitou. Mluvíme tady o dílčí kvalifikaci od Horské služby. b) získání osvědčení o rekvalifikaci na základě zkoušky, kterou je ukončen rekvalifikační kurz organizovaný institucí, která je držitelem příslušné akreditace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále jen MŠMT ČR) a čtyři roky praxe v oboru. Je třeba také uvést rozdíl mezi průvodcem horské turistiky dle kvalifikace bodu a) a b). Zatímco první jmenovaný může působit pouze na území ČR a v podstatě jen při turistice, druhý má působnost po celém světě a zasahuje také na hranici s horolezectvím a speleologií. Pro získání mezinárodní kvalifikace je nutné mít ukončenou rekvalifikační část vzdělávacího programu s akreditací MŠMT ČR a kvalifikační část nutnou pro udělení mezinárodní licence UIMLA, kterou pořádá Český spolek horských průvodců. Působnost v terénu určují rovněž standardy pro práci mezinárodních horských průvodců (UIMLA) a mezinárodních horských vůdců (UIAGM – International Federation of Mountain Guides Association – Mezinárodní unie horských vůdců). Na příkladu alpských zemí lze ukázat rozdíl mezi horským vůdcem, průvodcem horské turistiky a instruktorem. Horský vůdce má oprávnění vodit klienty do horolezeckého a ski alpinistického terénu. Horský průvodce se specializuje na pěší turistiku

- 15 -

a případně běžky, někdy také na táboření. Feráty (zajištěné cesty) obhospodařují vůdci i průvodci společně. Instruktoři jsou obvykle specialisté na jeden druh sportu. Všechny stupně mají v  alpských zemích ze zákona předepsané vzdělání a odpovědnost při provázení klientů. Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že zatímco v alpských zemích jsou kompetence a působnost přesně ukotveny v zákoně, v ČR nejsou právně upraveny a dochází tak ke zmatku mezi kompetencemi horských průvodců s dílčí kvalifikací Horské služby (dle MMR ČR) a akreditovanými kurzy dle MŠMT ČR. Tělovýchovný průvodce Na základě živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. a jeho novel je oblast tělovýchovy a cestovního ruchu vázanou živností s podmínkami odborného vzdělání. Vzhledem k rozsahu a charakteru publikace jsou uvedeny jen základní podmínky odborné kvalifikace tělovýchovného průvodce. V tělovýchovných službách v cestovním ruchu musí činnosti zajišťovat pouze osoby odborně způsobilé. Osobami odborně způsobilými jsou garanti tělovýchovné činnosti, pedagogové v přímém kontaktu s klientem, průvodci v tělovýchovných a sportovních činnostech. Pro tělovýchovnou a sportovní průvodcovskou činnost je třeba: a) vysokoškolské vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v oblasti tělesné kultury, tělovýchovy a sportu a v příslušném studijním oboru nebo b) osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné způsobilosti vydaný institucí akreditovanou MŠMT ČR nebo jiným ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována nebo c) doklady podle § 19 odst. 1 písm. f) zákona č.18/2004 Sb. o uznávání odborné kvalifikace Průvodce cestovního ruchu Novela živnostenského zákona účinná od 1. 7. 2008 přeřadila živnost průvodce cestovního ruchu do volné živnosti a sloučila profese průvodce a vedoucího zájezdu. Provádět turisty může nyní každý bez prokázání odborných či jazykových znalostí. Úspěšné složení kvalifikační zkoušky není podmínkou pro výkon práce průvodce. Zájemce o průvodcovskou činnost by měl splňovat určité všeobecné podmínky, které jsou předpokladem úspěšného vykonávání průvodcovské činnosti. Jedná se o zájem o cestování, orientační schopnosti, odbornost a kvalifikační předpoklady, jazykové znalosti, empatie, inteligence, dobrá paměť, charakterové vlastnosti, mentalita, komunikativní schopnosti, psychická a fyzická kondice. Odborná kvalifikace je pak důležitým předpokladem v případě výkonu této činnosti na základě jiného právního vztahu mezi průvodcem a cestovní kanceláří, např. HPP, DPP nebo DPČ. Příprava, realizace a ukončení horské túry Práci průvodce (vůdce, instruktora, manažera) lze rozčlenit do několika základních etap. Práce začíná dlouho před uskutečněním horské túry a končí vyhodnocením celé akce po jejím ukončení. V obecné rovině je pro ni možno použít některé ze schémat platících pro práci jakéhokoliv manažera. Obvykle se v manažerské literatuře uvádí pět základních pracovních fází činnosti: • analytická fáze (získávání, analýza, třídění a zpracovávání informací) • koncepční fáze (stanovení pevných cílů a možností jejich plnění) • fáze tvorby (vlastní příprava akce, plánování) • realizační fáze (realizace plánů) • fáze kontroly (kontrola v době před akcí, v jejím průběhu i po ní) obecné schéma plánovacího procesu (Půža, B., 2010) vliv

cíle

strategie

plány

vnitřní

- 16 -

akce

kontrola

Analytické fázi však vždy musí předcházet idea (myšlenka, nápad), která v sobě poměrně velmi obecně skrývá cíl akce (co?) a její určení (komu?, pro koho?), mnohdy však například i místo a čas realizace (kde?, kdy?). A není vůbec podstatné, zda je idea autorská či zadavatelská. Volbu cíle (cílů) a k němu směřující trasy ovlivňují především zadavatel, klienti na straně jedné a na straně druhé terénní poměry, povětrnostní podmínky atd. V  případě klientů je nutno brát v  úvahu jejich motivaci (turistické cíle), tělesnou výkonnost (kondici) i jejich dovednosti vyplývající z  předcházejících zkušeností s horskou turistikou. Při definování cílů lze použít techniky „smart goals“ určené pro tvorbu projektů.

SMART Goals

Specific – jednoznačný Measureable – měřitelný Achievable – dosažitelný Relevant – relevantní Time framed – časově ohraničený

kdo, co, kdy, kde, proč kritéria měření v průběhu a na konci projektu realistický z pohledu stávající situace, dostupných zdrojů a času relevantní zejména k jakémusi vyššímu cíli, misi, společnosti, životnímu postoji pro úspěch projektu je nezbytný reálný časový plán

obr. 1.: definování cílů (Štěpánek, 2006)

V analytické fázi je nutné získat, utřídit a zpracovat maximum informací, které mohou ovlivnit „hladký“ průběh akce (túry). Jsou to např. informace (a z nich plynoucí vědomosti) o zadavateli, klientech, prostředí a jeho dlouhodobých či aktuálních specifikách, o potřebném vybavení, počasí atd. Jako zdroje informací slouží mimo jiné: • informace o klientele získané od zadavatele akce (nebo i osobní aktivitou průvodce) • literatura a monografie o aktivitě (turistice, horské a vysokohorské turistice, např. horolezecká literatura) a také o oblasti – cíli trasy • mapy oblasti • informace od osob, které prostředí akce důvěrně znají • aktuální telefonické informace (provozovatelé horských chat, správa CHKO, HS, meteorologové apod.) • informace z internetu • a další Ze shromážděných informací klademe zvláštní důraz na ty, které budou bezprostředně ovlivňovat plánování akce (horské túry), její realizaci a rozhodování průvodce v případě vzniku neočekávaných situací. Plány jsou nástroje, jejichž využitím se zabezpečuje dosažení konečných cílů. Musí být reálné, snadno kontrolovatelné a optimálně využívající existující zdroje. Plány, které v případě horské turistiky můžeme uplatnit jak jednotlivě, tak v rámci jednoho plánu pro realizaci celé akce stejně jako u všech produktů v oblasti sportovně rekreačních aktivit jsou: • časový a prostorový • organizační • personální • materiální • zdravotní • finanční • plán kontroly

- 17 -

Jedním z největších nebezpečí při horských túrách jsou možné úrazy. Toho si musí být každý průvodce vědom a na předcházení jim a případné řešení musí být předem připraven. Úrazy v horách jsou způsobovány především: • neznalostí terénu • nedostatečnou fyzickou, psychickou a teoretickou přípravou • nezvládnutím pohybu v horském terénu a špatnou časovou kalkulací • špatnou výstrojí a výzbrojí • nedodržením organizačních zásad • špatným počasím a působením přírodních živlů Doprovod skupin a jednotlivců v terénu Horská turistika v malých skupinách je velmi oblíbená. Kromě společných zážitků zprostředkovávají tyto túry rovněž pocit kolektivní sounáležitosti nejen společným prožitkem úspěchu, ale také společně prožitými nesnázemi. Společné zážitky umožňují bližší poznání ostatních účastníků. Horská turistika provozovaná ve skupinách vyžaduje toleranci, ohleduplnost a ochotu pomoci druhému. Každý z účastníků skupiny si musí být vědom, že zájmy skupiny mají přednost před individuálním sportovním výkonem. Náročnost túry musí být vždy zvolena s ohledem na kondici účastníků, což znamená, že obtížnost a délka túry musí odpovídat schopnostem, znalostem a zkušenostem každého jednotlivého účastníka. Skupina musí být homogenní ve smyslu stanoveného cíle. Doporučené počty osob ve skupinách:

• max. 15 osob při lehké turistice po značených cestách



• max. 8 osob při těžké túře po příkrých a úzkých stezkách



• do max. 6 osob je optimální počet na lehkých lezeckých úsecích

Cíl túry musí být pečlivě zvolen s ohledem na obtížnost, nebezpečí a frekventovanost horských cest a chat. Každý účastník musí znát přesně průběh trasy a obtížná místa. Nezkušení účastníci musí jít vždy s doprovodem. Pro případ, že se skupina rozdělí, musí být určeny shromažďovací body, místo setkání a čas potřebný pro zpáteční cestu. Musí být určeny osoby, z nichž jedna jde v čele skupiny a jedna na jejím konci. Obě by měly být zkušené. Musí být domluven způsob jednání za mimořádných okolností, tedy jednání v případě, že se přihodí nepředvídaná událost. Na shromažďovacích bodech se vždy musí provést kontrola, zda je skupina v plném počtu.

- 18 -

Zajištění předpovědi počasí Ten, kdo se pohybuje v horách, by neměl být nečekaně překvapen náhlým zhoršením počasí. Špatné počasí v horách může mnohdy znamenat i ohrožení života. Se vzrůstající nadmořskou výškou klesá teplota vzduchu, za suchého počasí o 1° C na každých 100 metrů výšky. Za slunečného počasí a bezvětří je ve výšce kolem 2000 metrů příjemná letní teplota, zatímco v údolí panuje horko. Oblačnost, déšť a vítr vedou vždy k náhlému poklesu teploty. Při vpádu studeného vzduchu může déšť takřka okamžitě přejít ve sněžení, a to i v letních měsících. Zastihne-li tato náhlá změna počasí člověka nepřipraveného, může prochladnutí a vlhkost vést během několika hodin k naprostému oslabení a podchlazení organismu. Nebezpečí spojenému s náhlým zhoršením počasí lze předejít jedině tím, že jsme informováni o vývoji počasí. Kombinace úřední zprávy o počasí s vlastním pozorováním přímo na místě umožňuje přesnou prognózu pro následující jeden až dva dny. Znalost meteorologických zákonitostí samozřejmě zlepšuje možnosti vlastního předpovídání počasí. Základní informaci o vývoji počasí tvoří v předvečer túry předpověď počasí v televizi příslušné země. Před odchodem na túru brzy ráno by měly být ještě vyslechnuty nejnovější zprávy, jež jsou vysílány v rozhlase a jsou rovněž k dispozici v telefonické předpovědi počasí. Zkušení průvodci využívají také orientační poznatky spojené se sledováním přírodních jevů, které mohou předznačovat změny počasí s měnícím se tlakem vzduchu, teplotou, větrem, ranní rosou nebo změnami oblačnosti. Plánování trasy Je důležité vybírat trasu v prostředí (terénu), které průvodce dobře zná, a to i za různých tepelných, světelných, srážkových, větrných a dalších podmínek. Je nutné dbát, aby délka a náročnost trasy odpovídala schopnostem všech účastníků. Již předem na trase vytipujeme vhodná místa pro odpočinek a občerstvení a musíme vědět o místech zvláště vhodných pro případné ošetření nebo alespoň podání zpráv o úrazu. Důležité je pro zvolenou trasu najít vhodné varianty jejího zkrácení a dřívějšího návratu pro případ nouzových situací (náhlá změna počasí, porucha výstroje, úraz). Pro vytvoření časového plánu túry je předem nutné zjistit její celkovou délku i délku jednotlivých úseků, převýšení trasy, charakter terénu a náročné nebo nebezpečné úseky (zledovatělé, skalní, suťové apod.). Vše se do plánu musí zapracovat s přihlédnutím k charakteristice účastníků. Plánování túry tvoří nejdůležitější část každé túry, protože nám pomáhá najít nebezpečná místa a souhry okolností způsobující nehody. Reakce průvodce (člena skupiny) na vznik nouzové situace Dostane-li se jednotlivec nebo skupina při horské túře do nouzové situace, kterou není možné řešit vlastními silami a není možno přivolat pomoc mobilním telefonem, je nutno vyslat (a vysílat) mezinárodní signál volání o pomoc. Akustický signál: • opakované volání „POMÓC“… • píšťalka (trylkující) – pískání 6x za minutu každých 10 sekund, 1 minuta přestávka, odpověď 3x za minutu po 20 sekundách Optický signál: • za šera a tmy – světelné signály 6x za minutu každých 10 sekund, 1 minuta přestávka (5 sekund svítit a 5 sekund nesvítit), odpověď 3x za minutu po 20 sekundách • s využitím odrazu slunce (interval jako u ostatních signálů) • s využitím rozměrných a na dálku dobře viditelných materiálů (bivakovací pytel, záchranářská deka, folie, barevné kusy oděvu apod.) Akustický i optický: • signál SOS Schéma pro ohlašování nehod v horách: • Co se stalo? (druh a závažnost zranění, počet zraněných, průběh nehody) • Kde k nehodě došlo? (výhodou je dodání souřadnic GPS) • Kdy? (přesný čas nehody) • Kdo událost oznamuje a odkud? (jméno a telefonní číslo)

- 19 -

 

obr. 2. mezinárodně používané signály (Schrag, 1997) Y – Yes – ano, my potřebujeme pomoc, N – No – ne, my nepotřebujeme pomoc  

obr. 3. Možnosti použití vrtulníku v horách: při ohlášení vážného, život ohrožujícího poranění lze za přiměřené viditelnosti počítat s nasazením vrtulníku. (Schrag, 1997) Návrat z túry a její ukončení Každá túra by měla být naplánována s takovou časovou rezervou, aby se skupina i za změněných, nepříznivých podmínek stihla vrátit za denního světla. Na konci túry musí průvodce zkontrolovat, zda se všichni klienti v pořádku vrátili a měl by si najít chvilku k rozhovoru s nimi. Bezprostřední informace o jejich prožitcích, srovnání jejich očekávání s tím, co zažili, jsou podstatnou částí závěrečného hodnocení úspěšnosti akce a základním bodem plánu akce další. Kontrolování je zpětná vazba o případných (kladných či záporných) odchylkách mezi stanoveným cílem a jeho realizací. Je to kontrola plnění plánů a strategických záměrů. Podle řešeného problému může jít o jednorázový proces na konci (ad post) nebo průběžný (v průběhu procesu). V případě horské túry musí být kontrola nedílnou součástí manažerské práce průvodce. Její doba a způsob (popřípadě i místo) musí být uvedeno v plánu akce. Kontrolování zvyšuje výkon a ovlivňuje styl řízení.

- 20 -

PLÁNOVÁNÍ

ODCHYLKY

obr. 4. vztah mezi plánem a kontrolou Desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu podle Horské Služby ČR 1. Vždy pečlivě naplánovat trasu túry a vybavení na ni (nezapomenut na léky). Túru plánovat podle fyzické a psychické kondice nejslabšího ze skupiny. 2. S předstihem získat co nejvíce informací o prognóze počasí, sněhové a lavinové situace. 3. Před odchodem na túru předat informace o trase a předpokládané době návratu. Tempo na túře zvolit podle nejslabšího ze skupiny. 4. Správně používat mapu, znát druhy značení turistických cest specifické pro jednotlivá pohoří. 5. Znát typy výstražných tabulí a jejich význam. 6. Nepohybovat se mimo značené cesty. 7. Mít s sebou lékárničku a v případě potřeby umět poskytnout první pomoc. 8. Znát kontakty na Horskou službu nebo na Zdravotní záchrannou službu. Mít vždy nabitý a zapnutý mobilní telefon. 9. Znát zásady chování pro případ zbloudění, pádu laviny nebo zřícení v exponovaném terénu. 10. Nikdy nepodceňovat hory a nevystavovat nezodpovědným chováním do nebezpečí sebe ani ostatní. Jeseníky – turisticky riziková místa regionu Jeseníky jsou druhým nejvyšším pohořím ČR. Jádrem oblasti je nejvyšší moravské pohoří Hrubý Jeseník, který se svým podhůřím a přilehlými horstvy Rychlebskými horami, Králickým Sněžníkem a Nízkým Jeseníkem tvoří tzv. Jesenickou oblast, obecně Jeseníky. Pro popisovanou oblast jsou charakteristické různé klimatické poměry. Jsou zde teplejší místa v širokých údolích, zatímco na hřebenech hor vládnou drsné až severské poměry. Přičteme-li k tomu faktor náhlé změny počasí, pak tu máme, pohybujeme-li se po hřebenech, jedno z prvních a nejčastějších rizik. Rizika spojená s náhlou změnou počasí • prudký teplotní pokles • změna proudění a síly větru • průtrž mračen či silné sněžení • mlha, rychlý nástup noci • bouřka • vyčerpání a podchlazení organismu, omrzliny • zbloudění • pád, uklouznutí

- 21 -

V horském prostředí představují zvraty počasí opravdu velké nebezpečí. Terén se pro chodce prostě stává obtížnějším. Za mokra je z cesty klasifikace II. rázem cesta klasifikace III. A když se k tomu přidá i sníh, pak tu máme cestu klasifikace IV. A navíc s nutností použít jistící prostředky. Změnám počasí nikterak nezabráníme, proto je nejrozumnější tuto situaci předvídat a eliminovat vhodným vybavením, především oblečením a obutím. Rizika pramenící z nerespektování rozdělení cest na letní a zimní Na rozdíl od Krkonoš se v  Jeseníkách letní cesty na zimu neuzavírají, existuje pouze doporučení takové cesty či trasy neabsolvovat (jsou to např. modrá turistická značka Velkou kotlinou či taktéž modrá turistická značka údolím Bílé Opavy). V zimě v Jeseníkách všeobecně platí, že není-li trasa znatelně chozená či projetá na lyžích, není vhodné touto trasou pokračovat. Malá hustota osídlení, absence zázemí chat Je nutné počítat s tím, že si do batohu budeme muset přibalit řadu věcí. Možnosti doplnit energii či si jen odpočinout v teplém zázemí chaty jsou v  Jeseníkách omezené. Příkladem může být hlavní hřebenová trasa z  Ovčárny ke Skřítku po červené turistické značce. Prakticky celá trasa vede po otevřeném hřebeni nejvyšších vrcholů o délce téměř 15 km bez možnosti občerstvení. Dalším příkladem je pásmo Orlíku, Rychlebské hory, Králický Sněžník atd. Riziko odbočení z trasy do Polska Jeseníky jsou příhraničním regionem. Státní hranice s Polskou republikou prochází od Králického Sněžníku k Rychlebským horám. Vede tudy mnoho turistických tras, je dobré se dopředu seznámit s polským způsobem značení, případně se informovat o možnostech zázemí na tamních chatách (např. Schronisko Snieznik na západní straně Králického Sněžníku). Ne všechny trasy značené v mapách jako běžecké jsou pravidelně strojově upravovány. S tímto faktem úzce souvisí zastaralost či nepřesnosti některých map. Je dobré používat nejnovějších a v malém měřítku provedených map ověřených vydavatelů. Nově jsou aktuální informace zveřejňovány na webu www.navstivtejeseniky.cz. Nebezpečí odbočení z trasy a zbloudění Nejen v Jeseníkách jsou trasy, které jsou sice značeny turistickými značkami, ale v praxi jimi turisté neprochází. Hrozí proto nebezpečí odbočení ze značené trasy a zbloudění. Oblast Pradědu Jde o jedno z nejvíce navštěvovaných míst. Jedním z důvodů je snadná dostupnost vrcholu po asfaltové cestě, což s sebou nese skutečnost, že se na malé ploše potkávají vozidla, turisté, cyklisté a kolo-běžkaři. Často tak dochází k  vzájemným kolizím s následkem zranění. Souhrnné otázky a úkoly: 1. Vysvětlete význam pojmu osobnostní vybavení průvodce. 2. Jaké schopnosti musí mít průvodce horské turistiky? 3. Jakým způsobem by měl průvodce komunikovat s účastníky (jakým způsobem má probíhat výklad)? 4. Jaké jsou základní fáze plánovacího procesu túry? 5. Jak správně reagovat na nouzové situace?

- 22 -

5. Pracovní list – návrh a plán trasy Plánování túry tvoří nejdůležitější část při přípravě průvodce na túru, protože nám pomáhá najít bezpečná místa a připravit se na všechny souhry okolností. Zkuste vytvořit zjednodušený konkrétní plán túry v Jeseníkách. 1. cíl trasy a její určení Uveďte, jaký je cíl vaší trasy, konkrétní místo a popište jaké cílové skupině je túra určena.

2. velikost skupiny/počet účastníků Uveďte celkový min. a max. počet účastníků vaší skupiny.

3. dopravní spojení Popište, jaké druhy dopravy při túře použijete. Nezapomínejte na ochranu přírodu a pohybujte se nejlépe pěšky, na kole nebo využívejte prostředky hromadné dopravy.

- 23 -

4. speciální vybavení a požadavky Popište, zda musí mít účastníci túry nějaké speciální vybavení nebo zda na ně budou kladeny speciální požadavky například na fyzickou a tělesnou kondici.

5. časový plán túry včetně celkového převýšení Podrobně popište časový harmonogram vaší túry: v kolik hodin bude začátek, jak dlouho bude trvat zdolání jednotlivých úseků na trase a v kolik hodin bude túra ukončena. Nezapomeňte, že se musíte vrátit před setměním.

6. možnosti občerstvení a zastávek na trase Uveďte konkrétní zastávky na trase, na kterých bude možné se občerstvit a odpočinout si.

- 24 -

6. Pracovní list – kompetence průvodce horské turistiky Vytvořte krátký příběh jedné z atraktivit Jeseníků za využití alespoň tří různých kompetencí průvodce horské turistiky. Může jít například o originální příběh Petrových kamenů za využití kompetencí přírodovědných, geologických, petrografických, geomorfologických, historických, biologických, botanických nebo společenskovědních. Více informací o kompetencích průvodce najdete v kapitole 4 na stránce 9.

- 25 -

Použitá literatura: 1. 1. BIELIKOVÁ, K. a kol. utorů: Cestovní ruch pro profesionály nejen v  Jeseníkách, Šumperk: Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu, 2010. 2. ŠTYRSKÝ, J. a kol. autorů: Další vzdělávání v Jeseníkách, vzdělávací modul Horská turistika v Jeseníkách, Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu, 2012 3. BRODSKÝ, K.: Maximalizace potenciálu chráněných krajinných a národních parků v cestovním ruchu, Ministerstvo pro místní rozvoj, 2006. 4. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky: Green management, 2007. 5. MOUREK, D.: Cestovní ruch a životní prostředí. Sborník k udržitelnému rozvoji ČR. Centrum UK ro otázky životního prostředí, Praha, 2002. 6. BEDRNÍK, Časopis pro ekogramotnost, č. 1, roč. 5, Horní Maršov: Sever 2007. 7. SCHRAG, K. Horská turistika. Goldstein a Golfstein, Praha, 1997. 8. PŮŽA, B. Teorie sportovně rekreačních aktivit cestovním ruchu, Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2010. 9. ŠTĚPÁNEK, A. Projektový management v praxi, Univerzita Hradec Králové, Hradec Králové, 2006. 10. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Metodika průvodcovské činnosti, Praha, 2006. 11. RUMIAN, T. Průvodce cestovního ruchu, Soukromá střední odborná škola Hranice, s.r.o., Hranice, 2010. 12. Udržitelný turismus a jeho podoby. [online] 11.10.2012. 13. Kdo je horský průvodce. [online] 11. 10. 2012. 14. Horský průvodce s  licencí UIMLA. [online] 10.10.2012. 15. Desatero zásad bezpečného chování při pohybu v horském terénu, Horská služba České republiky. [online] 13. 10. 2012.

- 26 -

Příloha č. 1 Shrnutí metodiky pro návrh, přípravu a realizaci exkurzní trasy (Brodský, 2006) plánování, etapa přípravy

popis (téma)

poznámka

1. cíl exkurzní trasy

Obecně příroda a krajina území. Jedním z hlavních cílů by měla být snaha vyzdvihnout a poukázat na jiné místní či regionální zajímavosti, resp. významnosti. Snahou by mělo být, aby trasa svojí atraktivitou (např. méně známé nebo neznámé území, které je z hlediska atraktivity krajiny nebo přírody dosud opomíjeno) mohla konkurovat současným hojně navštěvovaným lokalitám ležícím v chráněném území.

Z hlediska šetrné turistiky je vhodné zdůraznit jiné místní (regionální) zajímavosti a významnosti, než jsou všeobecně známé.

2. cílová skupina

děti a mládež; mladí dospělí; rodiny s dětmi; senioři

Podle c. s. volíme zejména délku, zaměření a náročnost trasy, a to nejen fyzickou, ale i odbornou. Trasa a její zaměření obecně pro veřejnost, pro odbornou veřejnost nebo pro odborníky v daném oboru.

3. nasbírat dostatek informací o území a předmětu exkurze (trasy)

Ve stádiu příprav trasy je důležité získat o Volíme podle konkrétního předmětu území co nejvíce informací z různých zdrojů exkurze (geologie, biodiverzita, (studium materiálů a archiválií). Doporučujeme historie, …). začít nejprve s obecnějšími informacemi, které postupně doplňujeme do detailu.

4. počet účastníků

Je důležité určit počet účastníků; do 10ti ideální, do 20-ti optimální, přes 30 účastníků již lze pochybovat o šetrnosti k přírodě, jedná se již o „masový“ projekt.

Důležité pro naplánování kapacit – přepravních, stravovacích a ubytovacích, včetně zajištění počtu lektorů, průvodců a doprovodu pro handicapované.

5. informace o dopravním spojení a dopravě z místa srazu na místo zahájení exkurze

Celková vzdálenost, dopravní trasy a spojení, jízdní řády, možnosti bezbariérového cestování a cestování pro seniory vč. doprovodu. V rámci šetrné turistiky se snažíme upřednostňovat šetrné formy dopravy (obecně hromadná doprava, kola, pěšky apod.)

Záleží na předmětu exkurze a na cílové skupině (geologie, ochrana přírody, kultura a historie, pivní a vinařská exkurze apod.).

6. Požadavky na speciální výbavu a pomůcky

Geologické kladivo, mapa, kompas, lupa, brašna, psací pomůcky, fotoaparát, loď, pádla, kola, vodácká výbava, horolezecká výbava, cyklistická výbava, lyže a lyžařské vybavení, jezdecká výbava, vhodné turistické oblečení a boty, výbava pro práci na ekoagrofarmě apod.

Volíme podle konkrétního zaměření exkurze a podmínek v místě a terénu.

7. zajištění jednotného a vhodného mapového podkladu

Zdroj: internet, popř. katastrální úřad nebo mapové služby a prodejny map. Obvykle kupujeme jeden exemplář originálu a z něho se snažíme pořídit kopie vhodné kvality.

Pro pěší a cykloturistiku jsou vhodné mapy v měř. 1 : 25 000 až 1 : 75 000, pro odborně a speciálně zaměřené terénní exkurze pak měřítko menší (nejčastěji v rozmezí 1 : 500 až 1 : 10 000).

- 27 -

8. prověřit a předběžně U fyzicky zdatných a „bezproblémových“ zajistit možnosti občerstvení, skupin můžeme volit nenáročné a jednoduché příp. stravování a ubytování podmínky, zatímco u ostatních musíme mít ohled na jejich potřeby. Snažíme se volit a zajistit vyhovující podmínky. Velmi pečlivě musíme oblast prozkoumat s ohledem na skupiny handicapovaných a seniorů (bezbariérové přístupy, dostatek volného prostoru – ne těsné prostory), a to i s ohledem na jejich příp. asistenci a doprovod.

Volíme a zajišťujeme podle délky a náročnosti exkurzní trasy s přihlédnutím k finančním možnostem a složení účastníků exkurze. Jiné podmínky budeme volit pro fyzicky zdatné účastníky (obecně studenty SŠ a VŠ, sportovce a sportovně zaměřené kolektivy), jiné pak pro fyzicky méně zdatné, př. jinak omezené (žáci 1. st. ZŠ, rodiny s malými dětmi, handicapované a seniory s doprovodem apod.).

9. vydání informačního materiálu (letáku) o trase

Zpravidla připravíme stručný a jednoduchý informativní materiál pro účastníky trasy. Materiál by měl obsahovat základní informace týkající se trasy a v členění organizačnětechnického charakteru (datum a místo konání – srazu, délka, resp. časové trvání exkurze, informace o spojích, stravování a ubytování, o požadavcích na speciální výbavu nebo pomůcky s přihlédnutím k zaměření a účelu trasy. Měl by být nastíněn účel trasy.

Volíme většinou nenáročný tisk ve formě max. 1 list formátu A 4 (možno zpracovat a složit na 4 x A 5) nebo leták, popř. jednoduchou skládanku; pokud se jedná o akci reprezentativnějšího charakteru, volíme radši zpracování a tisk v tiskárně a na kvalitnější papír.

10. zahájení túry

Vlastní terénní exkurzi zahajujeme na určeném (výchozím) místě, které označíme jako místo zahájení. Na toto místo se všichni účastníci dostaví po vlastní ose, pokud není určeno jinak. Před zahájením exkurze je vhodné se na místě vzájemně představit a podat stručnou informaci o průběhu celé akce včetně předpokládaného časového harmonogramu a příp. jiných technicko organizačních opatřeních.

Místo srazu musíme dostatečně „vypíchnout“ v informačním letáku. Zpravidla jím bývá určené město nebo obec, nebo nějaký objekt v nich (nádraží, autobusové nádraží, škola, muzeum, divadlo). Může jím být ale např. výchozí bod nebo začátek trasy.

11. průběh túry

V průběhu se chováme jako šetrní turisté, tzn. tiše, skromně, ohleduplně, neupozorňujeme na sebe, neničíme přírodu a okolí, chodíme pouze po vyznačených cestách. Bez vyzvání odborného průvodce z nich neodbočujeme, nesbíráme artefakty a neodhazujeme odpadky. Lze pouze pořizovat fotografie. Pokud na trase nejsme sami, všímáme si okolí a snažíme se nepřekážet ostatnímu volnému pohybu.

12. závěr túry

Po ukončení túry je vhodné celou akci zhodnotit. K tomu je vhodná např. nějaká místní restaurace nebo nějaké odlehlejší, tišší místo, kde nebudeme rušeni ostatními výletníky. Je to i poslední příležitost pro podání dotazů nebo informací a pro rozloučení a příp. výměnu kontaktů.

- 28 -

Je vhodné celou túru naplánovat tak, aby na závěrečné vyhodnocení zbyl prostor cca 0,5 – 1 hod. Závěr včetně vyhodnocení učiňte raději někde na místě, nežli např. cestou zpátky v dopravním prostředku.

03. FAKTA O JESENÍKÁCH PRO GEORANGERA

1. Úvod V následující části najdete řadu faktických i užitečných informací. Opět není cílem předložit všeobjímající a vyčerpávající přehled celých Jeseníků. K dokonalosti znalostí se lze vždy jen přibližovat, a proto neváhejte studovat jiné zdroje, na které v textu odkazujeme. Jedním z velmi dobrých a prakticky použitelných příkladů je publikace Jeseníky, kterou vydalo občanské sdružení ACTAEA – společnost pro přírodu a krajinu (tuto zdařilou publikaci lze objednat na webu vydavatele www.actaea.cz). Řadu aktuálních informací o novinkách v  cestovním ruchu, akcích, nových produktech nebo dalších vzdělávacích aktivitách najdete na internetu. Doporučujeme turistický informační portál regionálního destinačního managementu Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu NavštivteJeseníky.cz (www.navstivtejeseniky.cz nebo www.jesenikytourism.cz) nebo stránky Správy CHKO Jeseníky (www. jeseniky.nature.cz). Pro propagaci vašich služeb je pak vhodné využít fungující organizace cestovního ruchu. Spolupracujte s destinačním managementem (např. www.jesenikytourism.cz), informačními centry a dalšími subjekty cestovního ruchu. Nebojte se také spolupráce na společné tvorbě produktů. Následující část je netradičně členěna nikoliv podle jednotlivých geomorfologických jednotek (jako jsou např. Rychlebské hory, Zlatohorská vrchovina, Nízký nebo Hrubý Jeseník apod.), zájmová oblast Jeseníky je zde pojata souhrnně jako celek. Jednotlivé části textu jsou členěny tematicky a následně dále mapují celé zájmové území. Proto další řádky berte jako podporu a úvodní vstup do dalšího poznávání přírody. Úvodem upozorňujeme, že následující řádky mohou být příliš vědecké. Na úkor rozsahu a požadavku odbornosti je text místy až velmi hutný. Na jednom místě ale dostáváte základní popis Jeseníků. Pro svůj další rozvoj proto neváhejte studovat uvedené zdroje. Pro kvalitní přípravu konkrétního pobytového balíčku, vlastního produktu nebo doporučení na výlet je ovšem znalost prostředí jedním z předpokladů. Znalosti jsou přidaná hodnota i předpoklad profesionality každého kvalitního georangera. Když k nim přidáte teoretické a metodické znalosti z první části naší publikace, spojíte své nadšení s profesionálním zázemím a přípravou, příjemný pobyt vás a vašich hostů bude zaručen. I to je cílem činnosti a služeb georangera.

2. Základní údaje o lokalitě Text bude v rámci projektového záměru Georanger Jeseníky: průvodce cennou krajinou v souladu s udržitelným rozvojem příhraničního regionu pojednávat o přírodních poměrech a státní ochraně krajinného prostoru, který se rozléhá v severní části Moravy a Slezska s dominujícím pohořím Jeseníků ve stejnojmenné chráněné krajinné oblasti. Toto nemalé zájmové území tvoří několik územních obvodů obcí s rozšířenou působností. Jedná se o Jeseník, Králíky, Zábřeh, Šumperk, Rýmařov, Bruntál, Krnov a Vítkov. V případě krajů, resp. jednotek CZ-NUTS 3 sem zasahuje ze západu Pardubický kraj (CZ053), největší část zabírá Olomoucký kraj (CZ071) a východ pokrývá Moravskoslezský kraj (CZ080). Mezi větší města, která se zde nacházejí, patří Jeseník, Králíky, Krnov, Šumperk, Bruntál, Rýmařov, Zábřeh a Vítkov. Nejvyšší moravské pohoří Hrubý Jeseník spolu s blízkým okolím patří nesporně mezi nejhodnotnější a turisticky velmi atraktivní krajinné ekosystémy České republiky s bohatou a zajímavou historií.

- 29 -

3. Geomorfologické poměry V této kapitole je pojednáno o gemorfologickém členění zájmové oblasti a jejím vzniku, dále také o typických tvarech reliéfu, které v ní můžete najít. Snahou bylo zachytit většinu důležitých tvarů s uvedením výskytu v jednotlivých lokalitách a napomoci tak při doporučování výletních tipů. Geomorfologii lze  souhrnně charakterizovat jako vědní obor, který se zabývá georeliéfem (tj. tvarem zemského povrchu) a jevy, které se podílí na jeho formování. Česká republika je rozdělena na vyšší a nižší geomorfologické jednotky. Do naší zájmové oblasti zasahují tři ze čtyř hlavních provincií České republiky. Převažuje zde provincie Česká vysočina, na severovýchodě Středoevropská nížina a také sem zasahuje severní výběžek provincie Západních Karpat, resp. její subprovincie Vněkarpatské sníženiny. Česká vysočina, která zaujímá převážnou většinu rozlohy České republiky, sousedí na jihovýchodě s druhou největší provincií ČR Západními Karpaty. Podstatný rozdíl mezi těmito geomorfologickými provinciemi spočívá v jejich stáří, neboť pohoří České vysočiny je výrazně starší. Česká vysočina, jež je součástí starých pohoří střední Evropy, vznikla vrásněním v prvohorách. Ve třetihorách nabyla podoby velké kotliny, lemované pohraničními pohořími. Na jihovýchodě zvolna přechází k pruhu sníženin čelní hlubiny před čelem mladých karpatských pohoří. Na morfostrukturní základ České vysočiny, vytvořený prvotně vnitřními silami, působil přibližně od druhohor soubor vnějších reliéfotvorných pochodů, který se vlivem změn podnebí v  jednotlivých etapách vývoje georeliéfu lišil. Počátek vývoje povrchových tvarů Západních Karpat lze stanovit na starší třetihory. Proto dnes můžeme v krajině najít povrchové tvary různého stáří a původu, čili reliéf s tzv. polygenetickou morfoskulpturou (tvary reliéfu, na němž se podílejí vnější síly, např. zvětrávání).

Sloupcová odlučnost (kamenné varhany) v čedičovém lávovém proudu Venušiny sopky zdroj: Janoška, M. (2001): Nízký Jeseník očima geologa, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2001.

Východní okraj České vysočiny byl navíc v období mladších třetihor několikrát zaplaven mořem z karpatské čelní hlubiny. Jelikož Hornomoravský úval v dnešní podobě neexistoval, sahala mořská hladina až do míst současného Nízkého Jeseníku. Moře proniklo na území také směrem ze severu poblíž Javorníku. Ve sníženinách vzniklých poklesy ker existovala v období mladších třetihor a počátkem čtvrtohor rozsáhlá jezera, např. v Mohelnické brázdě nebo v Šumperské kotlině. Naproti tomu ve čtvrtohorách zasáhl pevninský ledovec minimálně dvakrát severní předpolí Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor, kde lze najít jeho usazeniny až do výšky 400 – 540 metrů nad mořem. Pozůstatky tohoto jevu jsou výrazně zachovány

- 30 -

v  severovýchodní části České vysočiny, tedy zájmového území Jeseníků, konkrétně např. v  Žulovské pahorkatině nebo v  Jindřichovské pahorkatině. Se zaledněním skandinávským ledovcem souvisí vznik malého výběžku ledovcové Slezské nížiny na severovýchodě, která patří do rozlehlé Středoevropské nížiny. Naopak na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku vznikly horské ledovce. V prostředí pohoří a členitých pahorkatin, které ležely jako většina území České vysočiny před čelem pevninského ledovce, vznikly kryoplanační terasy s izolovanými skalami (tor), skalními hradbami a balvanovými moři. Jedny z  nejlepších ukázek kryoplanačních teras lze také nalézt v Hrubém Jeseníku. Z období raně poledového se v Hrubém Jeseníku díky nepropustnému podloží dochovala rašeliniště. Z těch prostornějších to je např. Rejvíz nebo Skřítek. Intenzivní pohyby ker zemské kůry vyvolané vrásněním Karpat, nasunutím jejich příkrovů do České vysočiny a ústupem moře vyvolaly sopečnou činnost. V oblasti Jeseníků je známo několik sopek. Sopečné útvary s nejmenším stupněm rozrušení pocházejí z  mladších třetihor až čtvrtohor. Jako příklad lze uvést nejzachovalejší stratovulkán Nízkého Jeseníku Velký Roudný. Nelze opomenout ani intenzivní podmořský vulkanismus, který se vyskytoval v období prvohor v devonu, kdy celá oblast Českého masívu byla zalita mořem. V souvislosti s horotvornou činností v mramorech a vápencích souvisí také vznik Jesenického krasu. Tyto četné, roztroušené a zcela izolované ostrůvky jeskynních systémů byly skryty očím veřejnosti nejdéle z jeskyní celého Olomouckého kraje. Lze na ně porůznu narazit na svazích Jeseníků, Rychlebských hor a Králického Sněžníku. Nástupem neolitu (tj. mladší doby kamenné) se na vývoj reliéfu krajiny vedle změny klimatu po skončení doby ledové uplatňuje antropogenní vliv (tj. zásahy člověka). Ten spočívá ve vzniku nových tvarů reliéfu v  souvislosti s  dobýváním nerostného bohatství Jeseníků. 3.1. Morfologické typy georeliéfu Georeliéf zájmové oblasti Jeseníky je v podstatě zastoupen všemi morfologickými typy. Typ reliéfu lze chápat jako „víceméně výrazně omezené území se stejnorodým souborem tvarů zemského povrchu, které se nachází v určité nadmořské výšce a vyznačuje se stejnými morfografickými rysy a stejnou genezí v závislosti na stejné geologické struktuře (morfostruktuře), stejném souboru reliéfotvorných pochodů a stejné historii vývoje“ (Demek a kol. 1987). Daný typ reliéfu lze často odvodit od názvu příslušných geomorfologických jednotek území Jeseníků. Provincie Česká vysočina

Subprovincie IV Krkonošsko-jesenická

Oblast IVB Orlická

IVC Jesenická

Celek IVB-2 Orlické hory IVB-4 Kladská kotlina

Podcelek IVB-2B Mladkovská vrchovina IVB-2C Bukovohorská hornatina IVB-4A Králická brázda

IVC-1 Zábřežská vrchovina

IVC-1A Drozdovská vrchovina IVC-1B Mírovská vrchovina

IVC-2 Mohelnická brázda IVC-3 Hanušovická vrchovina IVC-3A Úsovská vrchovina

IVC-3B Hraběšická hornatina IVC-3C Šumperská kotlina IVC-3D Branenská vrchovina

IVC-4 Králický Sněžník IVC-5 Rychlebské hory

IVC-5A Hornolipovská hornatina IVC-5B Travenská hornatina

IVC-5C Sokolský hřbet IVC-6 Zlatohorská vrchovina IVC-6A Bělská pahorkatina

IVC-6B Rejvízská hornatina IVC-6C Hynčická hornatina

- 31 -

Okrsek IVB-4A-a Lichkovská brázda IVB-4A-b Štítská brázda IVC-1A-a Zborovská vrchovina IVC-1A-b Rovenská pahorkatina IVC-1B-a Maletínská vrchovina IVC-1B-b Žádlovická pahorkatina IVC-3A-a Hrabišínská pahorkatina IVC-3A-b Rohelská pahorkatina IVC-3A-c Bradelská vrchovina IVC-3A-e Benkovská vrchovina IVC-3B-a Petrovská vrchovina IVC-3B-b Kamenecká hornatina IVC-3B-c Oskavská pahorkatina IVC-3D-a Červenopotoční kotlina IVC-3D-b Staroměstská kotlina IVC-3D-c Kopřivenská vrchovina IVC-3D-d Písařovská pahorkatina IVC-3D-e Jeřábská vrchovina IVC-5A-a Petříkovská hornatina IVC-5A-b Velkovrbenské rozsochy IVC-5B-a Hoštický stupeň IVC-5B-b Hřibovská hornatina IVC-5B-c Nýznerovská hornatina IVC-6A-a Supíkovická pahorkatina IVC-6A-b Zlatopotoční kotlina IVC-6A-c Podjesenická brázda IVC-6A-d Jesenická kotlina IVC-6B-a Zlatochlumský hřbet IVC-6B-b Heřmanovické hřbety IVC-6C-a Biskupská kupa IVC-6C-b Artmanovská hornatina

Provincie

Subprovincie

Oblast

Celek

IVC-7 Hrubý Jeseník

IVC-8 Nízký Jeseník

IVD Krkonošsko-jesenické podhůří Středoevropská nížina

VII Středopolské nížiny

IVD-1 Vidnavská nížina IVD-2 Žulovská pahorkatina

VIIA Slezská nížina

Podcelek

Okrsek IVC-6C-c Holčovická vrchovina IVC-6D Jindřichovská pahorkatina IVC-6D-a Bartultovické vrchy IVC-6D-b Amalínská vrchovina IVC-6D-c Opavická niva IVC-6D-d Albrechtická kotlina IVC-6D-e Liptaňská pahorkatina IVC-6D-f Rudíkovská sníženina IVC-6D-g Arnultovická kotlina IVC-7A Keprnická hornatina IVC-7A-a Šerácká hornatina IVC-7A-b Přemyslovská vrchovina IVC-7B Medvědská hornatina IVC-7B-a Hornoopavská hornatina IVC-7B-b Vrbenská vrchovina IVC-7C Pradědská hornatina IVC-7C-a Pradědský hřbet IVC-7C-b Vysokoholský hřbet IVC-7C-c Karlovská vrchovina IVC-7C-d Desenská hornatina IVC-8A Brantická vrchovina IVC-8A-a Krasovská vrchovina IVC-8A-b Lichnovská vrchovina IVC-8B Stěbořická pahorkatina IVC-8B-a Heraltická pahorkatina IVC-8B-b Zlatnická pahorkatina IVC-8C Bruntálská vrchovina IVC-8C-c Rešovská hornatina IVC-8C-d Moravická vrchovina IVC-8C-e Břidličenská pahorkatina IVC-8C-f Bruntálská kotlina IVC-8C-g Světlohorská vrchovina IVC-8C-h Razovská vrchovina IVC-8C-i Hornobenešovská vrchovina IVC-8C-j Roudenská vrchovina IVC-8D Slunečná vrchovina IVC-8E Domašovská vrchovina IVC-8E-c Libavská vrchovina IVC-8E-d Červenohorská vrchovina IVC-8F Vítkovská vrchovina IVC-8F-a Leskovecká pahorkatina IVC-8F-b Melčská vrchovina IVC-8F-c Heřmanická vrchovina

VIIA-1 Opavská pahorkatina VIIA-1A Osoblažská nížina VIIA-1B Poopavská nížina Karpaty (Západní Karpaty) VIII Vněkarpatské sníženiny VIIIA Západní Vněkarpatské sníženiny VIIIA-3 Hornomoravský úval VIIIA-3D Uničovská plošina

IVD-2-a Tomíkovická pahorkatina IVD-2-b Černovodská pahorkatina VIIA-1B-b Opavsko-moravická niva VIIIA-3D-a Hornolibinská brázda VIIIA-3D-b Oskavská niva VIIIA-3D-c Žerotínská rovina

Území s nejnižší výškovou členitostí se nazývají akumulační roviny, které se nejčastěji nacházejí podél středních a velkých vodotečí. Za zmínku stojí např. Osoblažská nížina na severovýchodě, která představuje malou plochu akumulační roviny s převládajícími usazeninami pleistocénního neboli čtvrtohorního pevninského zalednění a sprašemi. Sníženiny, do nichž lze především zařadit pánve, kotliny, brázdy, úvaly, brány a prolomy jsou v zájmové oblasti zastoupeny hlavně brázdami, kotlinami a nepatrně i úvalem. K významnějším brázdám patří např. Králická brázda, která tvoří jižní část Kladské kotliny a Mohelnická brázda, jež má plochý charakter a do zájmového území zasahuje svojí severní polovinou. Ke kotlinám zde patří již zmíněná Kladská kotlina rozkládající se spíše na Polském území, dále Šumperská kotlina nebo také Červenopotoční a Staroměstská kotlina s výskytem pedimentů. Pedimenty jsou erozní plochy při úpatí svahů vznikající erozí příkré části svahu. K úvalu patří v zájmovém území Jeseníků severní výběžek Hornomoravského úvalu, který spadá do části Západních Vněkarpatských sníženin. Z pahorkatin lze především uvést příklad geomorfologicky velice zajímavé a pozoruhodné Žulovské pahorkatiny, která byla v pleistocénu zaledněna pevninským ledovcem. Nížinné pahorkatiny s erozně akumulačním či akumulačním povrchem lze cha-rakterizovat např. na území Slezské nížiny. Vrchoviny jsou v  zájmovém území rozšířeny ve značném počtu. Jako příklad může posloužit Hanušovická vrchovina s okrskem Jeřábské vrchoviny s nejvyšším vrcholem Jeřáb (1003 m n. m.). Zajímavá je také Roudenská vrchovina s výraznými sopečnými kužely (např. nejvyšší Velký Roudný vysoký 780 m n. m.). Hojně je zastoupen poslední typ georeliéfu Jeseníků – hornatiny. Mezi nejvýznamnější patří v třetihorách vyzdvižená kerná pohoří Králického Sněžníku, Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor. Dnešní podoby dosáhly až díky kryogenním neboli glaciálním procesům ve čtvrtohorách. Ve všech hornatinách se nachází mnoho vrcholů převyšujících 1000 m. Nejvyšší horou zájmového území je Praděd (1491 m n. m.; německy Altvater, polsky Pradziad), vrchol Hrubého Jeseníku, druhého nejvyššího pohoří ČR a nejvyšší vrchol celé Moravy a Slezska. Je zde také nejvyšší uměle vytvořený bod v České republice, protože k výšce majestátní hory se dá přičíst konstrukce 162 metrů vysokého vysílače na Pradědu. Praděd je současně pátou nejvyšší horou České republiky.

- 32 -

3.2. Kryogenní, glaciální a periglaciální tvary reliéfu Patří sem přírodní úkazy, které vymodelovaly ledovce, působení mrazu a mrazové zvětrávání. Jednou z  nejbohatších lokalit na tyto jevy je Hrubý Jeseník, kde se v minulosti horský ledovec vyskytoval. Horský ledovec s tzv. teplou bází, kdy mezi podložím a ledovcem je malá vrstva vody, vymodeloval kar známé Velké kotliny. Velká kotlina představuje místo, které je ovlivněno lavinami a kde se nejdéle drží sněhová pokrývka. S tzv. nivační modelací terénu neboli destrukčním působením sněhu je spojen vznik karoidů Jelenního žlebu, Malé a Sněžné kotliny. S mrazovým zvětráváním v blízkosti ledovců souvisí vznik kamenných či suťových proudů, kamenných moří, kryoplanačních teras s mrazovými sruby, torů, skalních hradeb (např. Praděd, Rabštejn, Pasák, Vozka), kryopedimentů a zvláštních jevů jako např. mnohoúhelníkové neboli polygonální půdy (mrazem tříděných) na vrcholech Vysoká hole a Velký Máj. Všechny tyto tvary reliéfu se vyskytují v pohoří Hrubého Jeseníku, Králického Sněžníku i v severní části Hanušovické vrchoviny. Keprník v Hrubém Jeseníku má jako jediný v ČR vyvinuty thufury, což jsou půdní mikroformy pravidelného kopečkovitého tvaru s  minerálním jádrem a porostem nízké vegetace na povrchu. Tyto útvary vznikají mrazovými půdními procesy za spolupůsobení vegetace. Pro některá místa na hřebenech zájmového území Jeseníků jsou charakteristické zbytky starých zarovnaných povrchů (tzv. holorovin). V prostředí Žulovské pahorkatiny jsou k vidění asymetrické oblíky. Tyto oválné pahorky vznikly přemodelováním reliéfu pevninským ledovcem v pleistocénu. Ještě před modelací se tyto útvary označují jako ruwary. Vyskytují se zde také větší exfoliační klenby zvané bornhardty (ostrovní hory), jež mají charakter osamělých kopců a jejichž vznik je vázán na tropické zvětrávání ve třetihorách. Typickým příkladem je Žulovská pahorkatina s Boží horou (525 m n. m.), Borovým vrchem (487,3 m n. m.) a Smolným vrchem (404 m n. m.). S pevninským ledovcem souvisí také výskyt bludných neboli eratických balvanů až dva metry velkých. Je pro ně charakteristická načervenalá barva. V Německu nebo Anglii se nachází balvany o rozměrech až 10 × 15 m. Oproti nim jsou ty české spíše menší velikosti. Zájemcům můžete doporučit navštívit „zahrádku bludných balvanů“ v obci Velká Kraš na Vidnavsku. Osoblažská pahorkatina se může také pochlubit typickými trogy (např. mezi Tře-mešnou a Liptaní), což je ledovcové údolí typického tvaru U. 3.3. Fluviální tvary reliéfu TIP: zde se můžete inspirovat především při doporučení návštěv některých z níže jmenovaných vodopádů. V Jeseníkách lze objevit množství peřejí a menších vodopádů, které vznikají činností vodních toků v místech s výskytem erozně odolných hornin. Nejvyšším vodopádem v  Jeseníkách je Vysoký vodopád na Studeném potoce. V  Rychlebských horách teče Stříbrný potok s menšími Nýznerovskými vodopády. Velký spádový sklon vodních toků v Králickém Sněžníku vytvořil na odolných horninových podkladech vodopády na Strašidlech, kaskády Prudkého potoka a Žlebský vodopád. Také kaňonovité údolí Bílé Opavy v  Hrubém Jeseníku se může pochlubit pozoruhodnými vodopády. Méně známé jsou vodopády na Borovém potoce. Severně od Koutů nad Desnou se nacházejí peřeje na Poniklém potoce. V  jižní části zájmové oblasti se nacházejí krásné Rešovské vodopády na toku Huntavy. Pozor, na některé z  uvedených vodopádů se vztahuje územní ochrana, proto k nim přistupujte velmi opatrně a dle pokynů ochrany přírody. Mezi další fluviální tvary v  údolích a sníženinách patří náplavové kužely štěrků, např. štěrky kvartérního stáří ve Vidnavské nížině. Náplavové kužely přítoků vodoteče Desné se vyskytují v Šumperské kotlině. V severní části Hanušovické vrchoviny lze nalézt zejména strže a břehové nátrže či meandry. Četné strže jsou také v údolích Hučivé Desné a Branné. 3.4. Krasové tvary reliéfu TIP: z této podkapitoly lze doporučit tip na výlet do tajemných jeskynních prostorů, nacházejících se v zájmové oblasti Jeseníků. Krasem lze označit specifické tvary a jevy reliéfu, které se vyskytují nad či pod povrchem a jsou vázány na krasové, často vodou rozpustné horniny. Důležité je, že voda je obohacena o oxid uhličitý. V Jeseníkách vznikly podzemní (endokras) i nadzemní (exokras) krasové jevy. Na podzemní prostory se často narazí při dobývání hornin např. vápence.

- 33 -

Z podzemních krasových jevů lze uvést jeskyně Na Pomezí v Rychlebských horách, vytvořené v krystalických vápencích. Jeskynní systém je také na vápencovém vrchu Špičák, jenž představuje zbytek mogotu z období tropického krasovění na začátku třetihor. Pro tento největší systém jeskyní z Jesenického krasu je charakteristický srdcovitý profil chodeb, které byly ovlivněny působením tavných vod z ledovců. Patří k nejstarším písemně doloženým jeskyním ve střední Evropě a navíc mají bezbariérový vstup. Na Králickém Sněžníku jsou opět v krystalických vápencích vyvinuty jeskyně v Mramorovém lomu v údolí Moravy, dále jeskyně Tvarožné díry, krasové prameny a propadání neboli ponor. Ponor je místo, kde vodní tok vtéká pod zemský povrch. Drobné krasové jevy v krystalických vápencích jsou také v okolí Rudy nad Moravou a Bohdíkova. Menší krasové zjevy jsou uváděny v severovýchodní části zájmového území. Jejich objevení bylo často vázáno na dobývací prostory. Významné exokrasové jevy jsou vytvořeny v Žulovské pahorkatině, kde se vyskytují skalní mísy, např. na vrchu Smolný. Dále se zde vyskytují žlábkové škrapy, což jsou prohlubně, které vznikají rozpustnou činností srážkové nebo tavné vody stékající po ukloněných skalních výchozech. 3.5. Eolické tvary reliéfu Tyto tvary souvisí s působením větrného proudění, které unáší malé částice hornin (největší mají průměr kolem jednoho mm) a společně pak obrušují povrch. V Rychlebských horách pod Zelenou horou se skrývá vzácný jev – viklan. Viklan je kamenný útvar, který je charakteristický svou malou plochou přiléhající k podloží. Georeliéf Žulovské pahorkatiny je hojným nalezištěm hranců neboli valounů, na nichž vznikly činností větru nárazové či facetové plochy oddělené hranami. Společným působením větrného proudění a chemického zvětrávání mohou vznikat voštiny (aeroxysty), což jsou drobné dutiny ve skalních stěnách. Vzácně se voštiny vyskytují v Tabulových skalách pod Pradědem. 3.6. Antropogenní tvary reliéfu Antropogenní tvary reliéfu vznikly činností člověka. V zájmové oblasti Jeseníků jsou charakteristickými antropogenními tvary pozůstatky po dobývání rud. Například v okolí Zlatých Hor se vyskytují haldy, štoly a pinky neboli propady po hlubinné těžbě. Velmi typický je výskyt kamenných agrárních valů, nezřídka dlouhých několik desítek metrů, nebo agrárních hald, tzv. hromadnic s výškou až pět metrů. Tyto útvary vznikaly ukládáním sesbíraných kamenů z polí, kvůli snadnějšímu obdělávání orné půdy a zajištění lepších podmínek pro růst plodin. Samozřejmě sem patří veškeré dobývací prostory, jako jsou lomy nebo pískovny. Často se jedná o území, která po opuštění častokrát představují cenné biotopy a která obohacují krajinu o nové, specifické ekosystémy. Jsou důležitým důkazem lidské činnosti v historii. Hromadnice a agrární valy např. dávají představu o rozsahu území, které bylo využíváno pro zemědělské účely. Hromadnice najdete mezi loukami i v lese. Využívání krajiny člověkem se totiž velmi vyvíjí a kde je dnes les, mohlo být dříve pole. Proto jestli v lese narazíte na hromadnici, je téměř jisté, že zde dříve probíhala intenzivní lidská činnost v zemědělství.

4. Geologické poměry Tato kapitola pojednává o geologickém složení zájmové oblasti, zmiňuje naleziště zkamenělin a také místa těžby, která oblast Jeseníků proslavila po celé České republice. Geologie je nauka o Zemi, která zkoumá její složení, stavbu a historický vývoj. Podobně jako u geomorfologických poměrů je i v případě geologických poměrů Česká republika rozdělena na hlavní, rozlehlé a odlišné geologické části. Na stavbě území ČR se tak podílejí dva vývojově odlišné celky, Český masív a Karpaty. Mnohem starší Český masív je součástí prvohorních variscid, jakožto jedné ze základních geologických jednotek střední Evropy. Horotvorné procesy, které byly ukončeny ve svrchních prvohorách variským neboli hercynským vrásněním, daly vznik tzv. spodní stavbě celého Českého masívu. Spodní stavba je charakteristicky zvrásněna, tektonicky rozlámána, rozčleněnaa často i regionálně přeměněna. Komplexy hornin vytvořené po ukončení variského vrásnění se naopak označují jako svrchní stavba Českého masívu. Od hornin spodní stavby se liší tím, že nejsou vůbec regionálně přeměněny a až na určité výjimky nejsou ani zvrásněny. Druhá geologická jednotka je v ČR zastoupena třetihorními Alpidy. Konkrétně jde o vnější část jednotky západokarpatské, která byla geologicky dotvořena především v období třetihor. Díky odlišnému vývoji a stáří obou těchto geologických jednotek

- 34 -

se jejich stavba výrazně liší. Český masív má blokovou stavbu, jejíž území je rozděleno hlubinnými zlomy na jednotlivé dílčí oblasti. Západní Karpaty mají příkrovovou stavbu s charakteristickými vrstvami hornin.

4.1. Silezikum Zájmové území Jeseníků náleží téměř výhradně ke geologické části Českého masívu, který se dále dělí. Nejvíce je zde zastoupena moravskoslezská oblast, a to její severní podíl, oblast východosudetská neboli silezikum. Silezikum zde představuje především Hrubý Jeseník, Zlatohorská vrchovina a část Nízkého Jeseníku. Celek silezika je budován starším assyntským a mladším variským stavebním patrem. Starší (předdevonské) assyntské patro tvoří horniny obou kleneb Silezika. Na západě to je keprnická klenba s nejvyšší vrcholem Keprníkem (1422,8 m n. m.) a na východě jde o desenskou klenbu s Pradědem (1491,3 m n. m.). Tyto klenbové struktury Silezika jsou od sebe odděleny tektonickou linií Červenohorského sedla. Desenská klenba je rozdělena bělským zlomem na slezskou kru Orlíku (1203,6 m n. m.) a moravskou kru Pradědu. Pradědská kra je hojná na výskyt výrazně břidličnatých jemnozrnných biotitických či muskovit-biotitických, zčásti granátických tzv. desenských rul, které vystupují na typických výchozech v závěru údolí Divoké Desné a jihozápadně od Velké Jezerné. Ve vrcholových částech kry Pradědu se na nich projevuje značná chloritizace biotitu. Slezská kra je vedle typických jemnozrnných biotitických rul tvořena také horninami ortorulového vzhledu společně s  okatými a perlovými migmatity. Keprnická klenba je charakteristická monotónní a pestrou sérií hornin. Monotónní souvrství je převážně tvořeno biotitickými a biotiticko-muskovitickými ortorulami a migmatity. Hojně zastoupenými horninami jádra keprnické klenby jsou staurolitické a granáticko-staurolitické svory až svorové ruly. Ty vystupují např. ve vrcholových částech Vozky, Červené hory a také Keprníku. Pestré horninové souvrství v okolí jádra keprnické klenby je naopak tvořeno pararulami, svory, fylity, kvarcity, erlány a krystalickými vápenci. V jižní části proniká horninami keprnické klenby těleso šumperského granodioritu s převažujícím středně zrnitým biotitickým granodioritem. Mladší variské stavební patro (devon až spodní karbon) je tvořeno vyvřelými, přeměněnými i usazenými horninami. Patří sem horniny skupiny Branné s pestrým petrografickým složením, která představuje úzkou zónu západně od keprnické klenby. Lze v ní vy-členit tři oddíly. Spodní oddíl je tvořen grafitickými fylity, svory a vápenci, které utvářejí vložky v jemnozrnných biotitických rulách. Střední oddíl je kvarcitový s převahou křemence a velmi čistého krystalického vápence. V nejvyšší části vystupuje komplex fylitů s vložkami krystalických vápenců. Již zmíněná skupina Červenohorského sedla mezi desenskou a keprnickou klenbou tvoří velmi důležitou tektonickou linii hlubinného dosahu. Charakteristická je pro ni složitá šupinovitá stavba se střídajícími se pruhy předdevonského krystalinika a metamorfovaného pláště. K největší obalové sérii patří vrbenská skupina, která je situována na východní straně desenské klenby. Vrbenské vrstvy představují soubor devonských hornin hlubokomořského vulkanicko-sedimentárního vývoje, který byl při variském horotvorném pochodu regionálně metamorfován. Intenzita metamorfózy postupně stoupá ve směru od jihu k  severu, kde je dosaženo až střední intenzity. Pestré horninové složení je tvořeno fylity, grafitickými fylity, sericitickými břidlicemi, bazickými a kyselými metavulkanity a vápenci. Navíc jsou zde vytvořena polymetalická ložiska (měď, zinek, olovo), ložiska drahých kovů stříbra i zlata a také ložiska železných rud, která se v  moravské části nejvíce vyskytují v oblasti Králové, Benkova, Horního Města, Nové Vsi a ve slezské části např. ve Zlatých horách. Neopomenutelnou součástí silezika jsou produkty magmatizmu v podobě granitoidních a bazických masívů, které pocházejí převážně z variské orogeneze. K největším bazickým tělesům se řadí jesenický bazický masiv v okolí Jeseníku a sobotínský bazický masiv v okolí Sobotína. Tyto masívy jsou tvořeny skupinou metamorfovaných bazických vulkanitů a intruzívních hornin. V jesenickém masívu se především vyskytují metamorfované bazické vulkanity, méně časté jsou intruzívní horniny typu gabra, gabrodioritů až dioritů. Četné jsou zde také např. tufové a tufitické horniny přeměněné v páskované amfibolity, amfibolicko-erlánové stromatity, aktinolitické břidlice. Sobotínský masiv obsahuje méně metavulkanitů. Je tedy převážně tvořen amfibolity, amfibolickými rulami, metadiority, chloriticko-aktinolitickými břidlicemi s  krupníkem a mastkovou břidlicí. Zástupci granitoidních variských masívů silezika jsou žulovský a šumperský masív společně s několika malými žulovými masívy

- 35 -

v desenské a keprnické klenbě. Žulovský masív patří k nejrozsáhlejším intruzívním tělesům v sileziku, který se rozkládá severně od keprnické klenby. Vznikl řadou po sobě jdoucích intruzí od dioritů a granodioritů až ke granitům. Šumperský masív leží naopak v jižní části keprnické klenby a horninový základ tvoří středně zrnitý biotitický granodiorit s příměsí aplitů, pegmatitů a křemenných žil se spekularitem. K devonským jednotkám patří také rejvízské vrstvy, kde bylo paleontologicky prokázáno devonské stáří na drakovských kvarcitech podobně jako např. u vrbenské skupiny či vitošovských vápenců. Předdevonský podklad rejvízské oblasti tvoří biotitické pararuly a horniny devonského pláště zahrnují kvarcity a granáticko-staurolitické svory. Devonské horniny většinou přecházejí pozvolným vývojem do uloženin spodnokarbonských, které byly vyvinuty v kulmské facii. Kulm představuje specifický vývoj sedimentů variského flyše, jež je spojen s variským orogénem v Evropě. Orogén je pásmo zemské kůry intenzivně deformované horotvornými pohyby v pásemná pohoří. V českých podmínkách je kulm vztažen k  rozsáhlým souvrstvím hlubokomořských úlomkovitých usazenin, v  nichž se střídají písčité a jílovité vrstvy. Typickou kulmskou horninou je jílová břidlice, prachovec, droba a méně slepenec. V  zájmovém území je kulmský vývoj rozšířen v Nízkém Jeseníku a Zábřežské vrchovině. V západní části Nízkého Jeseníku se nachází andělskohorské souvrství, jež reprezentuje horniny slezského kulmu a pro něž je typické střídání břidlic a středně zrnitých drob. Místy se vyskytují i slepence. K dalším kulmským souvrstvím Nízkého Jeseníku patří hornobenešovské, moravické a hradecko-kyjovické souvrství. Kulmské sedimenty jsou také zajímavé výskytem fosílií, převážně v jemnozrnných horninách typu jílových břidlic a prachovců. K  nejvýznamnějším živočišným zkamenělinám patří goniatiti. Na jejich základě se podrobně člení většina kulmských vrstev. Goniatiti patří do skupiny hlavonožců a představují předchůdce druhohorních amonitů. Jejich typickým znakem je plochá, spirálovitě zatočená schránka s výraznými švy. Místy je hojný i výskyt mlžů, avšak jejich druhová diverzita není velká. Zaznamenán je výskyt rodu Posidonia, jehož četný výskyt se odrazil v minulosti často používaném pojmenování moravických posidoniových břidlic. Ke  známým nalezištím živočišných fosílií v  zájmovém území Jeseníků patří např. Bohdanovice, Staré Oldřůvky, Lhotka u Vítkova, Nové Těchanovice, Zálužné a Melč. Kromě živočišných fosílií lze v  kulmských horninách narazit na zkameněliny rostlinných zbytků spodnokarbonské flóry, které pocházejí ze stromovitých přesliček, plavuní a kapradin rostoucích v přímořských močálech. Běžně jde o otisky kůry a stonků, dále o rostlinnou drť a někdy jsou zachovalé otisky drobnějších kmenů. Mezi hojné patří stonky přesliček rodu Archaeocalamites, z  plavuní jsou známé rody Lepidodendron a Sigillaria a z  kapradin to jsou rody Sphenopteridium a Neuropteris. Jako příklad naleziště zkamenělých rostlinných zbytků lze uvést Nové Těchanovice. V neposlední řadě patří k typickým jevům v kulmských sedimentech ichnofosilie nebo také bioglyfy, což jsou stopy po činnosti tehdejších organismů. K nalezištím patří např. Zálužné a opět Nové Těchanovice. Ichnofosíliím se podobají mechanoglyfy, které vznikly působením mořských proudů. Kulm plynule přechází do svrchního karbonu na území ostravsko-karvinské pánve. Ve vyšší části svrchního karbonu se datuje ukončení variské orogeneze a nastává platformní vývoj Českého masívu. 4.2. Lugikum Pro úplnost nelze opomenout geologickou jednotku lugika neboli západosudetskou oblast, která tvoří severozápadní část zájmového území Jeseníků a patří ke spodní stavbě Českého masívu. Lugikum je zde zastoupeno následujícími jednotkami: orlicko-kladským krystalinikem, komplexem zábřežského krystalinika a staroměstským krystalinikem. Tyto jednotky budují masív Králického Sněžníku, Rychlebské hory a část vrchovin Zábřežské s Hanušovickou. Orlicko-kladské krystalinikum, jehož celková stavba představuje složitou klenbovitou strukturu starohorního stáří, tvoří středně metamorfované horniny dvou skupin. Největší území zabírají horniny sněžnické skupiny s  poměrně monotónním vývojem, které tvoří samotný vrchol Králického Sněžníku. Horninové složení je zastoupeno světlými, šedými a světločervenými ortorulami a migmatity ve vyšším stupni granitizace. Druhou dílčí jednotkou je skupina stroňská, jež je výrazně menší, horninově pestřejší a geologicky starší. Tu tvoří až dva kilometry široký pruh při horním toku řeky Moravy. Z hornin se zde vyskytují svory a ruly s vložkami krystalických vápenců a dolomitů (mramorů), kvarcitů a amfibolitů. Na kontaktech obou skupin jsou časté pozvolné přechody mezi rulami a svory, jinak se složení hornin příliš nemění.

- 36 -

Širší okolí Zábřeha je budováno zábřežským krystalinikem s komplexem metasedimentů a metavulkanitů. Tuto geologickou jednotku lze zhruba v ose údolí řeky Moravské Sázavy rozčlenit na severní a jižní úsek. Primárním horizontem, který obě části odděluje, je pruh staurolitických svorů a fylitů. Severní segment je charakteristický vyšší metamorfózou, která dosahuje střední intenzity. Jsou zde zastoupeny biotitickoamfibolické tonality, které jsou lemovány perlovými rulami, migmatity. Rozšířené jsou i biotitické rohovce, kvarcity a bazické metavulkanity. Jižní část zábřežského krystalinika je převážně tvořena fylity s četnými relikty původních sedimentárních textur a struktur. Na řadě odkryvů, např. v  údolí Moravské Sázavy lze pozorovat střídání metadrob a prachovců. Součástí této části jsou také polohy bazických, méně kyselých metavulkanitů, které obsahují struktury biotitické a perlové ruly s menšími tělesy amfibolitů. Vyskytují se i malé polohy krystalických vápenců. Hranici mezi lugikem a silezikem tvoří pásmo metamorfovaných hornin pestrého složení. Toto poměrně úzké k severu se rozšiřující pásmo se nazývá staroměstským krystalinikem. Hlavními horninami jsou svory, pararuly a migmatity. Nemalou část pásma tvoří metabazitový komplex, budovaný z větší části amfibolity s drobnými tělesy ultrabazických serpentitnitů. Střední část staroměstského krystalinika obsahuje polohu křemenných dioritů (tonalitů). 4.3. Potěžební prostory Jak bylo již nastíněno na předchozích řádcích o antropogenních tvarech reliéfu, patří Jeseníky k  oblastem poměrně bohatým na výskyt umělých podzemních prostor, spojených s těžbou a vyhledáváním nerostných surovin. V minulosti měly zásadní význam např. páskované železné rudy desenské klenby, dále železné rudy typu Lahn-Dill (podmořská hydrotermální ložiska též vulkanosedimentární) ve vrbenské a šternbersko-hornobenešovské vulkanické zóně. Okolí Sobotína patří k historicky nevýznamnějším oblastem využívání železných rud v Olomouckém kraji. Vrchol těžby páskovaných křemeno-magnetitových rud spadá do období 18. a 19. století. V roce 1910 byla těžba definitivně zastavena. Do roku 1947 byly těženy železné rudy typu Lahn-Dill v jižní části šternbersko-hornobenešovského pruhu. K historicky nejvýznamnějším akumulacím železných rud typu Lahn-Dill patří prostory na svazích Javorového vrchu u Malé Morávky. Různě velké dobývky jsou také u Horní Moravice, Adolfovice a Seč, blízko Jeseníku pak dále v  okolí Rejvízu a doly Tobiáš s Melchiorem nad Dolním Údolím u Zlatých Hor. Většina důlních děl pochází z první poloviny 19. století. Podzemní prostory jsou z velké části veřejnosti nepřístupné. Přístupná, ale ne pro širokou veřejnost, je lokalita Štola pod Jelení cestou. Také v Rychlebských horách u Hraničné jsou docela velké podzemní prostory, kde byla naposledy v letech 1958 – 1967 těžena ložiska hematit-magnetitových rud v dolomitických mramorech. Těžbou zlata se proslavil zlatohorský rudní revír v severní části vrbenské skupiny mezi Zlatými Horami a Heřmanovicemi. Prokazatelná hlubinná těžba zlata v  oblasti Starohoří spadá do 14. století. S  určitými přestávkami se zlato společně se sulfidickými rudami (měď, olovo, zinek, stříbro) dobývaly na několika ložiscích tohoto revíru do roku 1993. V prostoru ložiska Zlatý Chlum u Jeseníku jsou přístupné štoly a dobývky z roku 1957. Část důlního díla u Zlatých Hor je přizpůsobena k pobytu pacientů Dětské léčebny respiračních nemocí ve Zlatých Horách. Nejbližší pro turisty zpřístupněný důl se nachází na polském území hned za státní hranicí ve městě Złoty Stok. Z  okolí Javorníka pochází první zmínky o těžbě arzenových rud z  počátku 16. století a v letech 1958 – 1968 zde byly těženy uranové rudy. Ústí štol byla po ukončení těžby zabezpečena proti vstupu. Dodnes patří k  velkým zajímavostem radioaktivní prameny v okolí Starého Města pod Sněžníkem. Nebojte se, nejsou škodlivé, naopak jejich voda je považována za mimořádně léčivou. Ložiska nerudních surovin se v  zájmovém území Jeseníků dobývají ještě v  současnosti. Vysokoprocentní vápenec se těží v lomu Vitošov nedaleko Zábřehu. V  minulosti byla velmi významná těžba grafitu ve velkovrbenské skupině. Zajímavé je ložisko mramorů Velké Moravy u Králík, tzv. „sněžnický mramor“. Ten byl použit např. v Praze při výstavbě sídla Ministerstva dopravy, dále jsou z něj obklady pilířů v Národním archivu, části obkladů v Domě odborových svazů nebo také v paláci Merkur.

- 37 -

5. Půdní poměry Za zmínku stojí zmínit se návštěvníkům Jeseníků o polygonálních a rašeliništních půdách, které jsou charakteristické pro vrcholové partie nejvyšších moravských hor. Jedná se opět o typické úkazy pro Jeseníky, které přitahují pozornost nejen přírodovědců. Co je vlastně půda? Půda je nejsvrchnější část zvětralinové vrstvy, kterou přetvořily půdotvorné procesy, hovoříme o pedosféře. Vznik pedosféry představuje dlouhodobý a složitý proces, který závisí na kombinaci bioklimatologických, litologických a geomorfologických činitelů. Půdotvorný substrát neboli matečná hornina primárně ovlivňuje nově vznikající půdní horizont, především co se týče jeho znaků a vlastností. Půdní typy v  zájmové oblasti jsou poměrně pestré. V  nižších polohách Jeseníků do nadmořské výšky zhruba 700 m je v závislosti na reliéfu terénu a charakteru půdotvorného substrátu vyvinuta mozaika hnědých půd (kambizemí). Kambizemě představují nejrozšířenější půdní typ v rámci celé České republiky. Mozaiku hnědých půd skládají typy kambizemě mezotrofní, které se vyskytují na živinami bohatých (eutrofních) stanovištích. Půda se vyznačuje tmavším zbarvením, je převážně středně hluboká až hluboká, písčitohlinitá až hlinitopísčitá, čerstvě vlhká, občas vysychavá, půdní reakce mírně kyselá. Na kyselých stanovištích převládají kambizemě oligotrofní až podzolované, jež jsou převážně mělké až středně hluboké, hlinitopísčité až písčité, místy značně skeletovité a ve svrchní části prosychavé půdy. Podzolované kambizemě se vyskytují převážně v nižších částech údolních svahů a při okrajích vlastního pohoří. Ve vyšších polohách, především v nadmořské výšce od 700 m do zhruba 900 m, převažují horské hnědé půdy – kryptopodzoly. Kryptopodzoly nebo též rezivé půdy vznikaly převážně v chladném a vlhkém klimatu pod kyselými horskými bučinami nebo případně smrčinami. Na živných stanovištích se v  těchto výškových polohách vyskytují kryptopodzoly mezotrofní, které bývají písčitohlinité, středně hluboké, rezivě okrově hnědé zbarvené a středně kyselé. Naopak kryptopodzoly oligotrofní zastupují kyselé stanovištní podmínky. Jsou to půdy mělké až středně hluboké, hlinitopísčité, značně skeletovité, světle rezavě okrové barvy a silně kyselé. Ještě výše v horských polohách (nad 800 m n. m.) jsou zastoupeny horské podzoly, které se tvoří na kyselých horninách ve vlhkém, humidním klimatu. Jsou to mělké až středně hluboké půdy s mocnou vrstvou humusu a jsou celkově výrazně kyselé. V polohách nad 1000 m n. m. převažují humuso-železité podzoly, které jsou místy zamokřelé a zrašelinělé. Pro ně je charakteristický hlavní půdotvorný proces podzolizace neboli vyplavování. Ve velmi kyselém prostředí bohatém na srážky může být u těchto typů půd ve spodní části jejich profilu vyvinut ortstein, což je pevně stmelená partie pískovcového charakteru. Dále se na kamenitých a skalnatých částech krajinného reliéfu vyskytují rankery, kambizemě a kryptopodzoly rankerové. Surové půdy (litozemě) jsou patrné na strmých srázech se skalními výchozy, např. v oblastech Velké kotliny nebo na holorovině na Břidličné. Na vápencích lze narazit na segmenty rendzin, a to jejich subtypu hnědých rendzin. Na stanovištích s větší vlhkostí a podél vodotečí jsou zastoupeny kambizemě a krypto-podzoly pseudoglejové, pseudogleje až gleje. Pseudogleje, jež leží často v depresích a prameništích, mají z celého Olomouckého kraje největší zastoupení na Šumperku. Nelze opomenout rašeliništní půdy neboli organozemě, které vznikly intenzivní akumulací slabě rozložených rostlinných zbytků ve velmi zvodnělém prostředí. Nacházejí se zvláště v pramenných oblastech ve vrcholových částech Hrubého Jeseníku, např. na Rejvízu a na Skřítku. Jak již bylo v textu zmíněno, v lokalitě na Máji a na Vysoké holi se v chladných úsecích čtvrtohor vyvinuly zvláštní půdní útvary, jimiž jsou polygonální půdy. Polygonální půdy jsou charakteristické tím, že hrubý skelet tvoří nápadné šestiboké obrazce. Vlastnosti jednotlivých půdních typů předurčují ráz krajiny a jejího využití. Proto se zájmová oblast Jeseníky vyznačuje poměrně vysokým zalesněním. Okres Jeseník patří v  rámci České republiky k  těm nejlesnatějším. Vedle lesů jsou půdy využívány jako horské louky a pastviny a v menší míře také jako orná půda.

- 38 -

6. Klimatické poměry V  zájmovém území Jeseníků dochází ke střetu vlivů vlhčího atlantického klimatu ze západního směru a kontinentálního klimatu ze směru východního. Oblast je také typická svými místními klimatickými rozdíly, které jsou způsobeny velkými relativními výškovými rozdíly na malé vzdálenosti. Pestré geomorfologické poměry odráží významný vliv georeliéfu na klimatické poměry. S pravidelným meteorologickým pozorováním se ve městě Jeseníku započalo v roce 1816, srážkoměrná stanice vznikla např. v šumperké Temenici už v roce 1856. Území České republiky je rozděleno dle klimatických charakteristik na jednotlivé přirozené klimatické oblasti, které tvoří teplá, mírně teplá a chladná oblast. Každá kategorie je dále zvlášť dělena na několik podoblastí. Celkový ráz každé kategorie klimatické oblasti je v ČR dán především výškovými poměry a členitostí reliéfu. Z  klimatických oblastí se v  Nízkém Jeseníku, nižších polohách skupiny Králického Sněžníku a na východních až severovýchodních okrajích zájmového území vyskytují mírně teplé oblasti (MT). Zastoupeny jsou jednotky MT2, MT3, MT7, MT9 a MT10. Od jednotek MT2 k jednotkám MT10 je charakteristické prodlužování léta od mírně vlhkého k teplému a suchému (čemu?). Přechodné období jaro a podzim se z krátkého a mírného mění k teplému. Délka sněhové pokrývky a zimy se směrem k jednotce MT10 zkracuje. V oblasti Nízkého Jeseníku přechází jednotka MT9 v jednotku MT7 a ta pak v jednotku MT3 nebo MT2. Pohoří Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku a vrcholové polohy Nízkého Jeseníku spadají do chladné oblasti (CH). Z těch se v zájmovém území vyskytují CH4, CH6 a CH7. Jednotka CH4 má léto velmi krátké, chladné a vlhké. Zima je velmi dlouhá a velmi chladná, vlhká s velmi dlouhým trváním sněhové pokrývky. U jednotky CH7 je léto velmi krátké až krátké, mírně chladné a vlhké. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká s dlouhou sněhovou pokrývkou. Ve vrcholových partiích Hrubého Jeseníku, Králického Sněžníku přechází jednotka CH7 v CH6 a ta poté v jednotku CH4. Hodnoty globálního slunečního záření jsou nejvyšší v zimě ve všech horských oblastech, nižší v úvalových. V letních měsících je tomu naopak. Roční úhrny globálního slunečního záření se pohybují od 3600 KJ na metr čtvereční v oblasti Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. Se slunečním zářením pochopitelně souvisí množství oblačnosti, která přibývá s nadmořskou výškou a s níž se také zkracuje délka slunečního svitu. V nejvýše položených oblastech Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku se letní dny, kdy denní teplota dosáhne 25 °C, vyskytují jen ojediněle. V nejvyšších místech území může být až 100 dnů s celodenním mrazem (tzv. ledový den) za rok. Také srážkové úhrny rostou se stoupající nadmořskou výškou. Vzhledem k  charakteru georeliéfu se mohou vyskytnout oblasti srážkového stínu jako je tomu např. na Vidnavsku v  severní části zájmového území, které je zastíněno Hrubým Jeseníkem. Projevem srážkové kontinentality jsou maxima srážek v  létě a nízké úhrny srážek v zimních měsících. Pro polohy s výrazným návětrným efektem vůči severozápadnímu proudění jako je Hrubý Jeseník a Králický Sněžník jsou charakteristické extrémně vysoké roční srážkové úhrny (téměř 1500 mm). Také výška sněhové pokrývky je největší ve vrcholových partiích jednotlivých pohoří, počet dnů se sněžením roste rovněž s nadmořskou výškou. Na Pradědu je průměrná výška sněhové pokrývky 199 cm a sníh se na jeho vrcholu objevuje už koncem září. V roce 2012 napadl první sníh již 13. září. O Pradědu se navíc říká, že má nejdrsnější podnebí. Průměrná roční teplota zde totiž nepřevyšuje 1 °C! Převážně v zimním období vznikají v důsledku stékání studeného vzduchu teplotní inverze doprovázené zvýšenou koncentrací ovzduší znečišťujících látek. Typickými oblastmi pro vznik inverzí jsou např. Šumperská a Jesenická kotlina, menší sníženiny v Nízkém Jeseníku, Hanušovické vrchovině a v Rychlebských horách. Projevy městského klimatu s převážně znečištěním prachem jsou typické pro větší města, jako je Jeseník, Šumperk, Zábřeh a Rýmařov.

- 39 -

7. Hydrologické poměry Tato kapitola pojednává o většině vodotečí a o významnějších vodních plochách v  zájmové oblasti Jeseníků. Zájemcům můžete doporučit navštívit vrchol Klepý, kde se stýkají tři evropské rozvodnice. V polštině se tento vrchol příznačně nazývá Trójmorski Wierch a jindy má také přízvisko „střecha Evropy“. Klepý neboli Klepáč najdete poblíž Kralického Sněžníku v jižní části Malosněžnického hřbetu. Jeseníky spadají do všech tří hlavních evropských úmoří, které se v České republice nacházejí. Malá část na severozápadě spadá do povodí Labe, tedy do úmoří Severního moře. Zhruba západní polovinu zájmové oblasti tvoří povodí Dunaje čili úmoří Černého moře. Povodí Odry, které patří do úmoří Baltského moře, vyplňuje východnější polovinu zájmového území Jeseníků. V rámci státní správy toků zde působí státní podniky Povodí Labe, Povodí Moravy a Povodí Odry. Jedinečnou lokalitou je skutečně Králický Sněžník jako hydrografický uzel, kde se na hraničním vrcholu Klepý stýkají rozvodnice jmenovaných evropských pomoří. Řeky zájmového území připadají k oderskému typu, vyznačují se nejvodnatějšími měsíci v období jarního tání. U nížinných toků je to nejčastěji únor a březen, v  pahorkatinách a vrchovinách březen, ve vrcholových polohách hornatin až květen. Nejnižší průtoky obvykle spadají do období od srpna do zimy. Největší vodotečí v zájmovém území je řeka Morava, která pramení na jihozápadním svahu Králického Sněžníku v nadmořské výšce 1380 m n. m. Morava je vodohospodářsky významný tok. Její horní tok po jez v  Hanušovicích tvoří pstruhovou vodu. Na jejím toku jsou rozmístěny hydrologické stanice, např. v obci Vlaské a Raškov. Horní tok Moravy má největší spád, v délce 8 km klesá od pramene do výšky 550 m n. m. Na její vodnosti se podílejí významné krasové prameny. Na území Národní přírodní rezervace Králický Sněžník ústí do řeky Moravy několik přítoků, z nichž největší jsou Poniklec, Kopřivák, Hluboký a Kamenitý potok. Pramen Moravy je mimochodem velmi oblíbeným turistickým cílem a rozhodně stojí za návštěvu. Podniknout k němu túru je dobré například z Hynčic nebo Stříbrnic u Starého Města pod Sněžníkem. Unikátní zdrojnicí horní Moravy je podzemní potok, který protéká jeskyní Tvarožné díry. Má původ v krasové oblasti na polské straně pohoří (Medvědí jeskyně). Ponorný potok odtud protéká nitrem horského masívu a vyvěrá v uvedené jeskyni Tvarožné díry v údolí Moravy. Proti Tvarožným dírám ústí do Moravy zprava potok Ve srázném, který v úseku Pod strašidly spadá po skalních útvarech a vytváří tak dvoustupňový vodopád vysoký 18,3 m. K nejvýznamnějším přítokům Moravy od pramene po Moravskou Sázavu patří levostranné přítoky Desná, Branná a Krupá, které odvodňují nejvyšší polohy povodí v Králickém Sněžníku, Hornolipovské hornatině, Hanušovické vrchovině a Hrubém Jeseníku. Vodohospodářsky významný vodní tok Krupá pramení na jižních svazích Mlžného vrchu ve výšce 905 m n. m. a do Moravy ústí u Hanušovic ve výšce 430 m n. m. Celý tok se pyšní pstruhovou vodu a od roku 1913 je na toku Krupé hydrologická stanice v Habarticích. Krupá přijímá dva významnější přítoky. Z levé strany to je Telečský potok, někdy označovaný jako Vrbenský. Naopak z pravé strany ústí do Krupé vodoteč Stříbrník. Oba přítoky Krupé jsou rovněž pstruhovou vodou. O dva kilometry níže od ústí Krupé se do Moravy vlévá tok Branná, který má dvě zdrojnice. Jedna pramení na svazích Keprníku ve výšce 1250 m n. m. Druhá přitéká z Rychlebských hor. Opět jde o vodohospodářsky významný tok se pstruhovou vodou. Třetí důležitý levostranný přítok Moravy tvoří tok Desná. Až po ústí Desné u Postřelmova má nejdelší řeka Moravy bystřinný charakter s velkým spádem a odpovídající erozní činností. Desná vzniká v Koutech nad Desnou soutokem Hučivé Desné a delší a vodnější Divoké Desné, která je považována za hlavní tok řeky. Divoká Desná pramení na severních svazích Kamzičníku v nadmořské výšce 1310 m n. m. Na jejím toku jsou tři hydrologické stanice v Rapotíně, Šumperku a Koutech nad Desnou. Pravostranný přítok Desné vodoteč Hučivá Desná pramení na jižním svahu Jelení stráně v 1325 m n. m. a má také hydrologickou stanici Andělské žleby. Obě Desné jsou vodohospodářsky významnými toky se pstruhovou vodou. Kromě Hučivé Desné, jak již bylo řečeno, ústí zprava do řeky Desné (č. hydr. poř. 4-10-01-059) ještě významnější tok řeky Dravé a Bratrušovský potok. Zleva ústí do Desné tok Merty s levostranným přítokem Klepáčovského potoku. Před soutokem s Moravskou Sázavou ústí do Moravy zleva Loučský potok s hydrologickou stanicí Lesnice. Hlavním pravostranným přítokem Moravy je v zájmovém území tok Moravské Sázavy, která odvodňuje Podorlickou pahorkatinu a Zábřežskou vrchovinu. Moravská Sázava pramení u Čeňkovic ve výšce 695 m n. m., monitorovací stanice je v Lupěné. V zájmovém území Jeseníků představuje tento vodohospodářsky významný tok mimopstruhovou vodu. Nejvýznamnějším

- 40 -

přítokem Moravské Sázavy je u Hoštjena v 310 m n. m. zleva ústící tok Březné, která pramení na jihovýchodních svazích Jeřábu v nadmořské výšce 900 m. Hydrologické stanice na toku Březné jsou od roku 1913 u Hoštejna a od roku 1967 v Bílé Vodě. Dalším levostranným přítokem Moravské Sázavy je vodoteč Nemilka, jež je vodohospodářsky významným tokem se pstruhovou vodou a stejnojmennou vodní nádrží. V této oblasti je velmi atraktivní rekreační středisko Bozeňov poblíž vodní nádrže určené ke koupání. Do povodí Dunaje náleží ještě horní tok Oskavy se pstruhovou vodou a pravostranný přítok Oskavy Mladoňovský potok, dále pravostranný přítok Oskavy vodoteč Oslavy s pravostranným přítokem Huntavy v Nízkém Jeseníku. K úmoří Baltského moře patří na Jesenicku největší a nejvodnější tok Bělá, který odvodňuje Hrubý Jeseník a Rychlebské hory. Bělá pramení ve Videlském sedle v nadmořské výšce 880 m, další zdrojnice pramení v 1100 m n. m. pod Malým Dědem. Bělá patří k vodohospodářsky významnému toku se pstruhovou vodou a hydrologickými stanicemi Jeseník a Mikulovice. Zleva ústí do Bělé její největší přítok Staříč, který je rovněž vodohospodářsky významným tokem se pstruhovou vodou a s hydrologickou stanicí Lipová-lázně. Zprava do Bělé ústí u Mikulovic tok Olešnice se pstruhovou vodou. Druhým největším tokem Jesenicka je Vidnávka, pramenící pod Studničním vrchem a odvodňující velkou část Rychlebských hor a Žulovské pahorkatiny. Je to vodohospodářsky významný tok se pstruhovou vodou a hydrologickou stanicí Vidnava. Levostranným přítokem je Suchý potok, který v  prostoru mezi Vápennou a Horní Lipovou vytváří typické krasové Ztracené údolí s  ponory, suchými úseky a vyvěračkami. Největším levostranným přítokem Vidnávky je Stříbrný potok, který na horním toku při soutoku s  Budínským potokem vytváří soustavu kaskád a vodopádů o výšce 14 metrů na okraji odolnější horniny (amfibolitického gabra) s  názvem Nýznerovské vodopády. Stříbrný potok představuje pstruhovou vodu s  hydrologickou stanicí Žulová-most. Pravostranným přítokem je Černý potok, který je vodohospodářsky významným tokem se pstruhovou vodou a s  hydrologickou stanicí Velká Kraš. Zprava do Černého potoka ústí Červený potok, rovněž se pstruhovou vodou. Další toky z  Rychlebských hor, jež tvoří pravostranné přítoky Kladské Nisy a svým korytem přetínají hranici ČR, mají podobný ráz. Protékají hluboce zaříznutými údolími kolmo k  jeho okraji, nevyrovnanost spádové křivky se projevuje mnohými prahy a menšími vodopády na horních tocích. Ve Vidnavské nížině se jejich spád výrazně snižuje. Jde převážně o toky se pstruhovou vodou jako je Javornický potok, Račí potok, Lánský potok a tok Studená voda neboli Studený potok s řadou kaskád se jménem Vysoký vodopád. Další významným tokem povodí Odry je řeka Opava, která vzniká soutokem Černé a Střední Opavy ve Vrbně pod Pradědem. Opava představuje vodohospodářsky významný tok s  hydrologickými stanicemi v  Karlovicích a Krnově. Tok patří k pstruhovým vodám. Černá Opava pramení na západním svahu Orlíka v nadmořské výšce 1030 m a jak již bylo uvedeno výše, spojuje se ve Vrbně v 540 m n. m. se Střední Opavou. Patří k vodohospodářsky významným tokům se pstruhovou vodou. Hydrologická stanice je umístěna v obci Mnichov. Střední Opava ústí zprava do Černé Opavy a pramení na severovýchodních svazích Pradědu v nadmořské výšce 1195 m. Opět jde o vodohospodářsky významný tok s hydrologickou stanicí ve Vrbně pod Pradědem-Železná a pstruhovou vodou. K pravostrannému přítoku Střední Opavy patří Bílá Opava, jejíž ústí je u Vrbna v 544 m n. m. a pramení na jižních svazích Pradědu v nadmořské výšce 1 60 m. Tento tok se pstruhovou vodou tvoří v horní části atraktivní vodopády, kaskády a peřeje. V Ludvíkově se nachází hydrologická stanice. Levostranné přítoky Opavy (č. hydr. poř. 2-02-01-011) jsou Krásovka, Opavice s pravostranným přítokem Kobylího potoku. K  dalším vodotečím patří řeka Moravice se svými přítoky. Moravice pramení ve Velkém kotli na jihovýchodním svahu Vysoké hole v 1 170 m n. m. a představuje vodohospodářsky významný tok. Levostranným přítokem v horní části Moravice je Bělokamenný potok. Pravostranný přítok v horní části Moravice je Kotelný potok se zleva ústící Volárkou. Níže po toku Moravice je dalším pravostranným přítokem Podolský a Lomnický potok a také tok Lomnice, ústící zprava do Moravice v údolní nádrži Kružberk. Významnějšími levostrannými přítoky Moravice níže po proudu jsou Důlní a Černý potok. Zleva do Moravice v údolní nádrži Slezská Harta ústí také Razovský potok. Jižně až jihozápadně od Horního Benešova pramení vodohospodářsky významný tok se pstruhovou vodou. Ve Zlatohorské vrchovině na severu zájmového území Jeseníků pramení Zlatý potok a Osoblaha s pravostranným přítokem Hrozové. Již do starověku spadá historie rýžování zlata na významných zlatonosných tocích s přítomností zlata v říčních usazeninách. Mezi nejvýznamnější zlatonosné toky patří Opava, Bělá, Olešnice, Moravice a Oskava. V jejich okolí lze narazit na pozůstatky plošně velice rozsáhlého rýžování v podobě starých rýžovišť a sejpových polí.

- 41 -

V  Jeseníkách se nachází několik významných vodních zdrojů se stojatou vodou. Největším rybníkem na Jesenicku je Velký rybník na Plavném potoce, na Šumperku Dolnolibinský na Oskavě v  jižní části zájmové oblasti Jeseníků. Vodní plochy jsou také v  bývalých kaolínových lomech ve Farském lese u Vidnavy, v  Uhelné v  zatopeném Pelnářově dole po bývalém dobývání třetihorního lignitu, dále ve vápencových lomech v  okolí Vápenné nebo v  opuštěných žulových lomech v  okolí Žulové a Javorníku. Významnou údolní nádrží vybudovanou v  roce 1994 na toku Divoké Desné je nádrž Dlouhé stráně. Jde o přečerpávací vodní elektrárnu s  dvěma nádržemi. Další, menší údolní nádrží je Nemilka na toku Nemilky, která se nachází západně od Zábřehu na Moravě. K  menší vodní nádrži patří také Krásné na Hraběšickém potoce nedaleko Šumperka (směrem na Hraběšice). Jednou z nejvýznamnějších údolních nádrží v povodí Odry jsou vodárenská nádrž Kružberk a Slezská Harta na řece Moravici. Vodárensky jsou také využívány zdroje podzemních vod na Krnovsku a krasové prameny u Raškova a severně od Velké Moravy, kde prameny dosahují vydatnosti přes 50 l/s. Zdroje minerálních vod, které se v zájmovém území vyskytují, jsou většinou podmíněny tektonikou. V  údolí Desné vyvěrá soustava sirných pramenů (sirné prosté teplice a sirné studené prameny) v lázních Velké Losiny. Nejvydatnějšími prameny jsou Eliščin s termální vodou uhličitano-síranovou, která je silně alkalická se zvýšeným obsahem fluoru, a Mariin pramen s průměrnou teplotou 27 °C. Mezi další prameny, ale méně vydatné, patří studené prameny Karlův a Marie Terezie. Na Šumpersku se nachází radioaktivní sirné lázně Bludov, založené v okolí pramenu Terma. Zdejší voda je prostá teplice na hranici termálních vod. Na svazích Zlatého Chlumu a Studničního vrchu nad Jeseníkem jsou prameny prostých mírně radioaktivních vod, které mají podíl na rozvoji prvního vodoléčebného ústavu na světě, založeného v roce 1822 legendárním Vincenzem Priessnitzem. Účinků vodoléčby se také využívalo v nedalekých lázních Lipová. V Karlově Studánce se jímá uhličitá minerální voda, jež patří k přírodnímu léčivému zdroji s celostátním významem. O hydrologické důležitosti zdejšího území bezesporu také vypovídají také uzákoněné Chráněné oblasti přirozené akumulace vod. V zájmovém území se z nich nachází Vamberk-Králíky, východně od ní Jeseníky a v jižní části v okolí Zábřeha to je Kvartér řeky Moravy. Chráněné oblasti přirozené akumulace vod jsou podle vodního zákona č. 254/2001 Sb. oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod a jsou vyhlašovány nařízením vlády.

8. Flóra V této části publikace je stručně charakterizován rostlinný pokryv od nižších poloh k vrcholovým partiím s uvedením typických a významných rostlinných druhů. Nelze se klientům nezmínit o výskytu endemických druhů. Ale pozor, nezapomeňte nabádat k co nejšetrnějšímu pobytu v unikátních lokalitách Jeseníků. Různorodé podmínky v  území se odrážejí také ve složení flóry. Na základě přírodních podmínek a výskytu rostlin byly určeny fytogeografické obvody. Na většině zájmového území se rozkládá Českomoravské mezofytikum. České oreofytikum zahrnuje horské oblasti s chladnomilnou vegetací. Regionálně fytogeografické členění zájmové oblasti Jeseníků znázorňuje tab. č. 2. oblast

obvod

okres

podokres

Mezofytikum

Českomoravské

63 Českomoravské mezihoří

63a Žambersko 63j Lanškrounská kotlina

72 Zábřežsko-uničovský úval 73 Hanušovicko-rychlebská vrchovina

73a Rychlebská vrchovina 73b Hanušovická vrchovina

74 Slezská pahorkatina

74a Vidnavsko-osoblažská pahorkatina 74b Opavská pahorkatina

75 Jesenické podhůří Oreofytikum

České

95 Orlické hory

95a Český hřeben 95b Králická hornatina

96 Králický Sněžník 97 Hrubý Jeseník 98 Nízký Jeseník

- 42 -

Potenciální přirozená vegetace by byla bez současného antropogenního vlivu složena z  květnatých bučin (bučina s  kyčelnicí devítilistou), lipových a černýšových dubohabřin, jilmových doubrav, střemchových jasenin, bezkolencových doubrav, bikových a smrkových bučin, kostřavových bučin, bikových nebo jedlových doubrav, ostřicových dubohabřin, strdivkových bučin, podmáčených rohozcových smrčin, třtinových a papratkových smrčin a také komplexů společenstev kosodřeviny. Území Jeseníků patří z  velké části k  lesnímu půdnímu fondu a mnohde vytváří i unikátní a reprezentativní lesní společenstva. V  širokých nivách potoků a menších řek rostou střemchové jaseniny se střemchou obecnou (Prunus padus) nebo také brslenem evropským (Eonymus europaeus) v  keřovém patře. Jedním z  bylinných indikačních druhů je např. mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium). Tyto porosty lze najít v  údolí Desné a na horním toku Moravy nad Bludovem. V Hrubém Jeseníku i Králickém Sněžníku jsou do-loženy smrkové olšiny. Západní část Nízkého Jeseníku patří k jediné lokalitě s přirozeným výskytem modřínu opadavého (Larix decidua) v ČR. Těžiště jesenického modřínu spadá do okolí Bruntálu. V severní části Nízkého Jeseníku rostou místy jedlové doubravy. V  nižších polohách rostou lipové dubohabřiny v Zábřežsko-uničovském úvalu na vlhčích stanovištích pahorkatinného stupně na pseudoglejových půdách. Přirozenými stromovými druhy jsou topol osika (Populus tremula), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), smrk ztepilý (Picea abies). Nutno však dodat, že druhová skladba i struktura jsou často nepříznivě ovlivněny lesnickým managementem s případy převodů na smrkové monokultury. Na plochý georeliéf Opavské pahorkatiny, ovlivněné kontinentálním zaledněním, pronikají především lipové dubohrabřiny a podmáčené bezkolencové doubravy. Suťové lesy s  druhově bohatým stromovým patrem se zastoupením např. javoru klenu (Acer pseudoplatanus), javoru mléče (A. platanoides), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), jilmu horského (Ulmus glabra). Tyto lesy představují trvalá společenstva kolinního (pahorkatinného) až montánního (hornatého) stupně a jsou vázány pouze na místa s  výrazněji utvářeným georeliéfem, např. v Hrubém Jeseníku v údolí Divoké Desné. Suť z devonského křemence představuje extrémní stanoviště porostlé reliktními kyselými bory. Jejich typická ukázka je k vidění v přírodních rezervacích Borek u Domašova a Suchý vrch. Vyskytují se zde také bučiny. Vzácnější podhorská společenstva květnatých bučin jako jsou strdivkové bučiny. V minulosti pokrývaly daleko větší území převážně v Nízkém Jeseníku. Chráněné porosty s převládající strdivkou jednokvětou (Melica uniflora) se nachází v NPR Kaluža a PR Valach. Bučiny s kyčelnicí devítilistou mají těžiště rozšíření v montánním (hornatinném) stupni Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku (např. PR Bučina pod Františkovou myslivnou a PR Jelení bučina). Typickým druhem těchto bučin, jak název napovídá, je právě kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos). Tyto bučiny se vyskytují v nadmořských výškách 400 – 1000 m. Přirozené až polopřirozené porosty rostou také na svazích údolí Merty, v údolí Divoké Desné, méně v údolích Hučivé Desné, Branné a Bělé. Jejich výskyt je vázán na svažitý a členitý reliéf.

pupava Biebersteinova sudetská (Carlina biebersteinii subsp. sudetica), jejíž jediná populace dnes přežívá v sousední Malé kotlině. V minulosti rostl tento endemit ve Velké kotlině. zdroj: Suda, J.; Kaplan, Z. (2012): Rostlinný endemismus a endemity české květeny, Živa, nejstarší český přírodovědecký časopis, 4/2012, Academia, Středisko společných činností Akademie věd ČR, v. v. i., Praha 2012.

- 43 -

O něco výše se místy v supramontánním neboli oreálním (středohorním) stupni rozprostírají klenové bučiny. Nejvzácnějším typem bučiny je okroticová bučina, která je představitelem vápnomilné (kalcikolní) bučiny. Roste v okolí Vitošova. Naopak na mi-nerálně chudých půdách rostou kyselé (acidofilní) bučiny. Smrkové bučiny rostou ve vyšších polohách Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor a v okolí prameniště toku Březné. Tvoří vegetaci plochých horských hřbetů a tvoří přechod mezi bučinami a klimaxovou smrčinou. Poslední dva jmenované typy bučiny mají oproti květnatým bučinám druhové složení bylinného patra výrazně chudší. Na horní hranici lesa lze nalézt fragmenty přirozených smrčin – horské klimaxové smrčiny. Největší zastoupení mají třtinové smrčiny, rozšířené především v Králickém Sněžníku a Hrubém Jeseníku v nadmořské výšce 1 100 – 1 350 m. V druhově chudém bylinném patře roste třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), bika lesní (Luzula sylvatica), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) a podbělice alpská (Homogyne alpina). Naopak bohatě vyvinuté bývá mechové patro. Na prudších vlhkých svazích horských poloh pod horní hranicí lesa rostou druhově chudé papratkové smrčiny, které jsou silně ohroženy převážně průmyslovými imisemi. Nacházejí se ve vrcholových partiích Králického Sněžníku a v Hrubém Jeseníku, např. porosty v údolí toku Bílé Opavy. Poměrně vzácně se na okrajích rašelinišť vyskytují podmáčené rohozcové a rašelinné smrčiny s  mohutně rozvinutým mechovým patrem. Lze na ně narazit například na Mokrém hřbetu v Králickém Sněžníku. V Hrubém Jeseníku rostou výše uvedené smrčiny u rašelinišť na Rejvízu a Skřítku. Na tyto jedinečné podmáčené smrčiny jsou vázány vzácné a ohrožené druhy jako např. bradáček srdčitý (Listera cordata), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a klikva bahenní (Oxycoccus palustris). Pro rašelinnou oblast na Rejvízu jsou také typické ohrožené blatkové bory s  borovicí blatkou (Pinus uliginosa). Rostou zde také blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris) a masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Na vlhkých stanovištích roste např. v Malé a Velké kotlině další masožravá rostlina tučnice obecná (Pinguicula vulgaris). Nad horní (alpinskou) hranicí lesa v nejvyšších částech Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku v nadmořské výšce zhruba 1 300 – 1 350 m navazuje na smrčiny subalpinská a alpinská vegetace. Porosty borovice kleče (Pinus mugo) netvoří původní porosty a byly zde v minulosti (v polovině 19. stol.) vysázeny. Kleč se rozrůstá a vytlačuje původní přirozená nelesní subalpínská společenstva. Dále může svým kořenovým systémem negativně ovlivňovat kryogenní půdy a vzácné thufury. Expanze polykormonů borovice kleče (Pinus mugo) představuje riziko vůči velice hodnotným periglaciálním formám georeliéfu a na něm přirozeně probíhajícím přírodním projevům. Převážně zabraňuje padání lavin, které jsou důležitým činitelem ovlivňujícím druhově bohatá společenstva Velké a Malé kotliny. Klečové porosty mají také silně negativní vliv na hnízdění lindušek, např. lindušky horské (Anthus spinoletta). S mnohými z uvedených problémů se potýkají například lokality, jako je Keprník a Červená hora. Samozřejmě, že kosodřevina má i pozitivní vlivy. A to především tam, kde např. hnízdí některé druhy ptáků jako je bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) nebo čečetka tmavá (Carduelis cabaret). V místech absence solitérních jedinců smrku ztepilého (Picea abies) může kosodřevina vhodně posloužit jako pozorovací stanoviště řady ptačích druhů. V  prostorech horní hranice lesa rostou v  návětrných čili vůči větru exponovaných a sněhem nechráněných polohách společenstva vyfoukávaných stanovišť a na horských hřebenech krástostébelné smilkové trávníky. V těchto společenstvech se vyskytují vzácné druhy rostlin, například jestřábník alpský (Hieracium alpinum), prasetník jednoúborný (Trommsdorffia uniflora) a violka žlutá sudetská (Viola lutea subsp. sudetica), která je mj. uvedena i na mezinárodním červeném seznamu. Ve vrcholových  bezlesích se poměrně vzácně vyskytuje vegetace skalních štěrbin a sutí. K těmto skalním lokalitám lze zařadit např. Petrovy kameny. Na Šumpersku jsou známé chráněné hadcové skalky vystupující na povrch s obligátními serpentinofyty (rostou jen na hadcovém podloží). Roste zde sleziník nepravý (Asplenium adulterinum) a hadcový (A. cuneifolium). Strmější svahy lavinových drah osídlují křovinaté listnaté porosty, tvořené typickými druhy jako je bříza karpatská(Betula carpatica) a vrba slezská (Salix silesiaca). Tato rostlinná společenstva rostou jen ve vrcholových partiích Hrubého Jeseníku v NPR Praděd, a to převážně ve Velké a Malé kotlině. V části Tabulových a Petrových kamenů roste vrba bylinná (Salix herbacea), poblíž Tabulových skal velice vzácně přežívá vrba laponská (Salix lapponum).

- 44 -

Lipnice jesenická (Poa riphaea, obr. 9) se vyskytuje pouze na Petrových kamenech v Hrubém Jeseníku zdroj: Suda, J.; Kaplan, Z. (2012): Rostlinný endemismus a endemity české květeny, Živa, nejstarší český přírodovědecký časopis, 4/2012, Academia, Středisko společných činností Akademie věd ČR, v. v. i., Praha 2012.

Ledovcový kotel – kar – Velké kotliny patří mezi nejvýznamnější lokality Střední Evropy a nejbohatší botanické lokality ČR. K dalším botanicky významným lokalitám řadíme např. Malou kotlinu, Tabulové skály pod vrcholem Pradědu, Rejvíz, Keprník, Sněžnou kotlina, Červenou horu, Šumárník, Malý a Velký Děd, Vozku. Endemitem je taxon, který je rozšířen v  nějakém omezeném území a jinde na světě se nevyskytuje. V  Hrubém Jeseníku je to jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica), hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus) nebo pouze na Petrových kamenech rostoucí lipnice jesenická (Poa riphaea) a zvonek český jesenický (Campanula bohemica subsp. gelida). V Krkonoších a v Hrubém Jesníku se vy-skytuje další endemit zvonek okrouhlolistý sudetský (Campanula rotundifolia subsp. sudetica). V Malé kotlině roste endemit jménem pupava Biebersteinova sudetská (Carlina biebersteinii subsp. sudetica) a v  Králickém Sněžníku roste jestřábník sněžnický (Hieracium nivimontis), který okrajově zasahuje i do Polska. Glaciální relikty jsou druhy, které se v horách dochovaly jako pozůstatky doby ledové. V karech Hrubého Jeseníku lze uvést např. ostřici Buxbaumovu (Carex buxbaumii) nebo ostřici pochvatou (C. vaginata). Na bohatství druhů rostlin i živočichů v jesenických karech má vliv také působení tzv. anemo-orografických systémů. Jde o přírodní proces, kdy větrné proudy stoupají návětrnými trychtýřovitými údolími, přitom se zvyšuje jejich rychlost a pak přepadávají do závětří ledovcových karů za vzniku mohutných turbulentních jevů. Jde o poměrně stálé vzdušné proudění, které zásadním způsobem ovlivňuje rozložení dešťových a sněhových srážek a tvorbu sněhových lavin. Kromě toho přinášejí větry z návětrných poloh do závětrných, semena a části rostlin, drobné živočichy, půdní částice. Pokud jsou ale v závětrném turbulentním prostoru mimořádně nevyhovující horninové podmínky, nemusí zde dojít k obohacení vegetace. Na stanovištích trvale zamokřených půd v okolí pramenišť a na březích horských potoků rostou květnaté vysokostébelné nivy, indikované např. havezí česnáčkovou (Adenostyles alliariae) či mléčivcem alpským (Cicerbita alpina), a vysokobylinné kapradinové nivy s běžnou papratkou horskou (Athyrium distentifolium) či papratkou samičí (Athyrium filix-femina). Nepříliš rozšířené ostřicové a rákosové porosty tvoří rozsáhlejší společenstva převážně v PR Vidnavské mokřiny. V oblasti Nízkého Jeseníku jsou poměrně hojným typem vegetace druhově nepříliš bohatá společenstva krátkostébelných luk a pastvin, kde se vyskytuje vzácný vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). Mírně svažitá stanoviště s kolísavou půdní vlhkostí jsou ve fytogeografickém okresu Jesenické podhůří porostlá bezkolencovými loukami svazu Molinion, které jsou chráněny v PR Krasovský kotel. Početnější jsou rašelinné louky s těžištěm rozšíření hlavně na kyselých a trvale zamokřených půdách v podhůří Jeseníků, v PR Vidnavské mokřiny či PR Přemyslovské sedlo.

- 45 -

Zvonek jesenický (Campanula gelida) se vyskytuje pouze na Petrových kamenech v Hrubém Jeseníku zdroj: Suda, J.; Kaplan, Z. (2012): Rostlinný endemismus a endemity české květeny, Živa, nejstarší český přírodovědecký časopis, 4/2012, Academia, Středisko společných činností Akademie věd ČR, v. v. i., Praha 2012.

9. Fauna Podobně jako v předchozí kapitole o flóře je i v oblasti živé přírody vhodné se zmínit o endemických druzích, především vázaných na vrcholové partie Jeseníků. Fauna zájmové oblasti Jeseníků je velmi bohatá. Jeseníky leží na styku dvou individuálních biogeografických jednotek. Plošným zastoupením dominuje Hercynská oblast a v  severovýchodních výběžcích je zastoupena oblast Polonská. Tyto jednotky, resp. biogeografické podprovincie představují v rámci klasifikace krajiny jedinečnou, neopakovatelnou jednotku, která má své charakteristické složení bioty a podobnou geologicko-geomorfologicou stavbu. Podrobnější jednotkou biogeografického členění krajinného prostoru jsou bioregiony. V  zájmové oblasti Jeseníků se vyskytují následující bioregiony. Z hercynské podprovincie to jsou 1.53 Šumperský; 1.70 Jesenický; 1.54 Nízkojesenický; 1.12 Litovelský a 1.55 Krnovský bioregion, který tvoří přechod mezi oběma zastoupenými podprovinciemi. Z  polonské podprovincie sem patří 2.1 Vidnavský bioregion. Území s větší lesnatostí ve vyšších polohách se vyznačují větším podílem lesních druhů, v Hrubém Jeseníku a Králickém Sněžníku přibývají podhorské a horské druhy, početnější jsou také druhy vázané na čisté a rychle proudící vody. Rašeliniště a mokřady vyšších poloh jsou charakteristické vyhraněnou faunou a jiná specifická fauna má své útočiště v  jeskyních a umělých podzemních prostorech. V této kapitole budou především uvedeny zajímavější a nápadnější druhy živočišné říše. Fialově zbarvený slimák modranka karpatská (Bielzia coerulans), která má v prostoru Králického Sněžníku a Rychlebských hor západní hranici svého areálu, je indikátorem málo narušených lesních komplexů.

autor: Petr Tomáš; modranka karpatská (Bielzia coerulans) dosahuje v regionu západního okraje areálu rozšíření Fotka z internetu: http://www.casopis.ochranaprirody. cz/index.php?cmd=show&imageID=3565&title=

- 46 -

Vzácný pavouk pavučenka suťová (Wubanoides uralensis) zastupující glaciální relikt, žije v  horských kamenných sutích Jeseníků. Z reliktních druhů lze ještě jmenovat vážky lesklici severskou (Somatochlora arctica) a šídlo rašelinné (Aeshna subarctica), které obývají rašelinné biotopy. V  Hrubém Jeseníku žijí ale ještě i další glaciální relikty, např. mrchožrout (Silpha tyrolensis), tesařík čtyřpásý (Cornumutila quadrivittata) nebo hnojník Agolius limbolarius. Nad horní hranicí lesa v horských polohách Jeseníků žijí také saranče horské (Miramella alpina). V Hrubém Jeseníku se na loukách a holích při hranici lesa vyskytují endemičtí motýli okáč menší (Erebia sudetica) a okáč horský (E. epiphron silesiana). Na Krnovsku a v Osoblažském výběžku se vyskytují některé teplomilné druhy hmyzu, např. stále vzácnější motýl hnědásek květelový (Melitaea didyma).

Stále vzácnější hnědásek květelový (Melitaea didyma) je teplomilným druhem luk a strání. Autor: Prof. MVDr. Rudolf Hrabák, CSc.

V lesích i na loukách lze narazit na významné lokality s hnízdy lesních mravenců rodu Formica, jako je tomu např.  PR Pod Jelení studánkou. V Nízkém Jeseníku žije horská samotářská včela (Anthidium montanum) a ve vyšších polohách Hrubého Jeseníku řada vzácných čmeláků, např. čmelák sorojský (Pyrobombus soroensis) či pačmeláků, např. velice vzácný Psithyrus quadricolor. V podzemních prostorách hnízdí různé druhy letounů. Nejvýznamnější druhy jsou zastoupeny vrápencem malým (Rhinolophus hipposideros) a velkým (R. ferrumequinum). Hojnější jsou např. netopýr černý (Barbastella barbastellus) či netopýr velký (Myotis myotis) a další. Na jarní periodické tůně u Leštiny je vázán výskyt žábronožky sněžné (Eubranchipus grubii). Tato lokalita patří k jednomu z nejhořejších míst proti proudu řeky Moravy, kde tato žábronožka žije. Horní část vlastního toku Moravy a její přítoky pod Bohdíkovem jsou útočištěm pro mihuli potoční (Lampetra planeri). Unikátní je populace mihule ukrajinské (Eudontomyzon mariae) v potoce Račinky u Velkých Losin. Jedním z  nejzajímavějších obojživelníků oblasti Jeseníků je čolek karpatský (Triturus montandoni), dále např. skokan ostronosý (Rana arvalis). Z  plazů lze jmenovat užovku obojkovou (Natrix natrix). Želva bahenní (Emys orbicularis) je známá z PR Vidnavské mokřiny. V  území se nacházejí vzácné druhy ptáků. Jedním z  takových zástupců je např. sokol stěhovavý (Falco peregrinus). V Nízkém a Hrubém Jeseníku přežívaly zbytky populace tetřívka obecného (Tetrao tetrix), ale v současnosti již jeho výskyt není zaznamenán. Početní stavy tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) jsou na tom podobně. Oba druhy hrabavých ptáků trpí civilizačním tlakem zejména cestovním ruchem. Výjimečně lze ve vrcholových polohách Hrubého Jeseníku narazit na severského kulíka hnědého (Charadrius morinellus). V okolí horských toků žije skorec vodní (Cinclus cinclus) a konipas horský (Motacilla cinerea). Na lučních společenstvech se vyskytuje celoevropsky ohrožený chřástal polní (Crex crex). K postglaciálním reliktům patří ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), sýc rousný (Aegolius funereus), kos horský (Turdus torquatus) a datlík tříprstý (Picoides tridactylus). Ve vyšších polohách se vyskytuje hmyzožravý rejsek horský (Sorex alpinus). V Nízkém a Hrubém Jeseníku se vyskytuje

- 47 -

plch lesní (Dryomys nitedula) a nad horní hranicí lesa Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku jsou zachovány populace postglaciálního druhu myšivky horské (Sicista betulina). Úspěšná repatriace vydry říční (Lutra lutra) proběhla v pohoří Jeseníků. Z větších šelem lze v zájmovém území zaznamenat pobytové znaky medvěda hnědého (Ursus arctos). Pobytové znaky rysa ostrovida (Lynx lynx) bývají v Hrubém Jeseníku každoročně pozorovány. V Jeseníkách byl v minulosti (počátkem roku 2013 tomu bude 100 let) vysazen kamzík horský (Rupicapra rupicapra) nebo na Šumpersku muflon obecný (Ovis musimon). Okolo výskytu kamzičí zvěře se vedou spory z důvodu možného negativního působení na společenstva v hřebenových partiích CHKO Jeseníků. Nicméně současný kmenový stav, čítající 200 až 250 ks kamzičí zvěře, lze považovat za akceptovatelný i z hlediska ochrany přírody.

Okáč sudetský (Erebia sudetica sudetica) je endemitem Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. Foto T. Kuras fotka z publikace: Weissmannová, H. a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazekX., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha 2004.

10. Ochrana přírody a krajiny Cílem této kapitoly není vypsat všechna chráněná území v  zájmové oblasti, ta jsou uvedena v  tabulkovém přehledu. Návštěvníkům lze říci, že nejen Chráněná krajinná oblast tvoří chráněnou část přírody. Naopak, v  celé části zájmové oblasti se nalézají maloplošná chráněná území a přírodní parky pro ochranu krajinného rázu. Některé lokality navíc patří pod ochranu evropské soustavy Natura 2000. Zájmová oblast Jeseníky je z hlediska přírodních hodnot velice významná. Na ochranu vzácných přírodních jevů, společenstev rostlin a živočichů je zde vyhlášen značný počet zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jako velkoplošné ZCHÚ byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast (CHKO) Jeseníky, která je nejlesnatější CHKO v ČR. Lesními porosty je pokryto 80 % z celkové rozlohy 740 km2. Z maloplošných ZCHÚ se zde vyskytují všechny typy. Jsou to přírodní památky (PP), národní přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a národní přírodní rezervace (NPR). Každá kategorie maloplošných ZCHÚ má vyčleněné své ochranné pásmo. Pro ochranu krajinného rázu jsou zde také vyhlášeny přírodní parky a území je také poměrně bohaté na památné stromy. Ke zvláštním typům chráněných území patří v území vyhlášené evropsky významné lokality a ptačí oblasti, jež společně dohromady tvoří soustavu Natury 2000. Dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny je CHKO rozsáhlým územím s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Národní přírodní rezervace jsou dle výše uvedeného zákona menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. Přírodní rezervace jsou také menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. Národní přírodní památka představuje přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem. Jde i o takový přírodní útvar, který vedle přírody formoval svou činností člověk.

- 48 -

Přírodní památka je také přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geo-morfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem. I u tohoto typu ZCHÚ se na formování přírodního útvaru uplatňuje vedle přírody také antropogennní vliv. Jedinečnou chráněnou soustavou přírodě blízkých, místy až téměř přírodních ekosystémů představuje v  zájmové oblasti Chráněná krajinná oblast Jeseníky. Byla vyhlášena v roce 1969 na rozloze 740 km2. V rámci území CHKO Jeseníky jsou vyhlášeny 4 NPR; 1 NPP; 19 PR a 6 PP. Z naturových lokalit je v CHKO Jeseníky vyhlášena ptačí oblast (PO) Jeseníky, která zahrnuje zhruba 71 % území vlastního velkoplošného ZCHÚ. Vedle ptačí oblasti je v CHKO Jeseníky zřízeno 14 evropsky významných lokalit (EVL). Ptačí oblast Jeseníky byla vyhlášena v roce 2004 na zhruba 70 % rozlohy CHKO pro jeřábka lesního (Tetrastes bonasia) a chřástala polního (Crex crex). První jesenická rezervace byla ustanovena roku 1903 na ochranu horského smrkového pralesa v  prostoru mezi Šerákem a Keprníkem. Současná rozloha NPR Šerák-Keprník je přes 800 ha. Nejvýznamnější ZCHÚ je NPR Praděd, který má rozlohu přes 2 000 ha a vyhlášena byla v r. 1990. Ostatní ZCHÚ jsou uvedena v přehledu tabulky č. 3. kategorie ZCHÚ

název ZCHÚ

národní přírodní rezervace

Praděd Rašeliniště Skřítek

kategorie ZCHÚ

název ZCHÚ Vysoký vodopád

přírodní památka

Chebzí

Rejvíz

Morgenland

Šerák-Keprník

Pasák

národní přírodní památka

Javorový vrch

Smrčina

přírodní rezervace

Borek u Domašova

Štola pod Jelenní cestou

Břidličná

Zadní Hutisko

Bučina pod Františkovou myslivnou

Natura 2000

Filipovické louky

ptačí oblast

Jeseníky

Františkov

evropsky významná lokalita

Branná – hrad

Franz-Franz

Heřmanovice

Jelení bučina

Javorový vrch

Niva Branné

Karlova Studánka

Pod Jelení studánkou

Keprník

Pod Slunečnou strání

Praděd

Pstruží potok

Pstruží potok

Rabštejn

Rabštejn

Růžová

Rejvíz

Skalní potok

Sokolí potok

Sněžná kotlina

Suchá Rudná - zlatý lom

Suchý vrch

Štola Franz – Franz

Šumárník

Šumárník

U Slatinného potoka

Údolí Malínského potoka

Z dalších lokalit územní ochrany lze uvést např. na severozápadě Jeseníků ležící NPR Králický Sněžník, chráněný od roku 1990. Geografickou zvláštností tohoto maloplošného ZCHÚ je vrchol Klepý, který odděluje úmoří Blatského, Černého a Severního moře. Stejné jméno nese také evropsky významná lokalita (kód CZ0530146), poměrně rozlehlá ptačí oblast (kód 2302) a také přírodní park. Předmětem ochrany v ptačí oblasti Králický Sněžník je výskyt chřástala polního (Crex crex). V severní části Jeseníků leží PR Račí údolí či již zmíněná PR Vidnavské mokřiny. Nedaleko Zábřehu v jihozápadní části Jeseníků lze uvést PR Pod Trlinou nebo na hranici zájmového území v jeho jihovýchodní části leží NPR Kaluža, která se překrývá s EVL Údolí Moravice (kód CZ0813474). Jihovýchodně od Zábřehu do zájmového území Jeseníků zabíhá také severní výběžek EVL Litovelské Pomoraví. Zvláště chráněná území, včetně těch naturových, která se na lokalitě Jeseníků vyskytují celou svou výměrou nebo jen jejich částí, jsou uvedena v tabulce č. 4. kategorie ZCHÚ

název ZCHÚ

národní přírodní rezervace

Kaluža Králický Sněžník

národní přírodní památka

kategorie ZCHÚ

název ZCHÚ Venušiny misky

přírodní rezervace

Džungle

Borový

Karlovice - sever

Jeskyně Na Pomezí

Krasovský kotel

Na Špičáku

Kunov

Ptačí hora

Mokřiny u Krahulčí

Rešovské vodopády

Na hadci

Velký Roudný

Niva Branné

- 49 -

kategorie ZCHÚ přírodní rezervace

název ZCHÚ

kategorie ZCHÚ

název ZCHÚ

Venušiny misky

evropsky význammá lokalita

Černá Voda - kostel

Džungle

Černá Voda - kulturní dům

Karlovice - sever

Důl Ruda I

Krasovský kotel

Hadce a bučiny u Raškova

Kunov

Hanušovice - kostel

Mokřiny u Krahulčí

Horní Morava

Na hadci

Chrastický hadec

Niva Branné

Králický Sněžník

Niva Moravice

Lánský luh

Nové Těchanovice

Libina - U Černušků

Pod Trlinou

Lipová-lázně - mateřská školka

Přemyslovské sedlo

Litovelské Pomoraví

Pustá Rudná

přírodní památka

Račí údolí

Moravice

Radim

Na Špičáku

Růžová

Osoblažský výběžek

Skalní potok

Písečná-mokřad

Skalské rašeliniště

Pod Rudným vrchem

U Slatinného potoka

Pod Trlinou

Valach

Poláchovy stráně

Velký Pavlovický rybník

Ptačí hora

Vidnavské mokřiny

Račinka

Černé jezero

Ruda nad Moravou

Černý důl

Rychlebské hory - Račí údolí

Chrastický hadec

Rychlebské hory - Sokolský hřbet

Lávový proud u Meziny

Skalské rašeliniště

Liptáňský bludný balvan

Sobotín - domov důchodců

Oblík u Dívčího Hradu

Sovinec

Písečná-mokřad

Staré hliniště

Píšťala Razovské tufity

Štola Marie Pomocná

Skalka pod Kaní horou

Štola Mařka

Staré hliniště

Tichá Orlice

Štola Marie Pomocná

Údolí Moravice

Štola Mařka

Velké Losiny - lázeňský dům Eliška

Uhlířský vrch

Vidnava

Vodopády Stříbrného potoka

Výří skály

Žďár

Zlaté Hory - Černé jezero

Natura 2000 ptačí oblast

Zlaté Hory - Zlaté jezero Králický Sněžník

Žďár

Přírodní parky (neuvedeny v tab. č. 4) jsou zastoupeny v jihovýchodní části Jeseníků Přírodní park Moravice, dále směrem na západ sem zasahuje severní část Přírodního parku Údolí Bystřice a ještě více na západ je to Přírodní park Sovinecko. U Zábřehu se rozprostírá Přírodní park Březná. Od tohoto přírodního parku směrem na sever leží Přírodní park Jeřáb. Západně od Přírodního parku Jeřáb přesahuje hranici zájmové oblasti Jeseníků Přírodní park Suchý vrch-Buková hora.

11. Historie cestovního ruchu v Jeseníkách Cestovní ruch patří v posledním půlstoletí bezesporu mezi nejdynamičtěji se rozvíjející oblasti domácí i světové ekonomiky. Tak jako má průmyslová výroba své výstupy v  podobě svých výrobků, má cestovní ruch výstupy nazývané produkty cestovního ruchu. Produkt cestovního ruchu lze definovat jako souhrn veškeré nabídky soukromého či veřejného subjektu podnikajícího v cestovním ruchu nebo cestovní ruch koordinujícího. Počátky moderního cestovního ruchu se většinou datují do období 17. a 18. století, i když se často setkáváme s názorem jeho rozvoje až ve druhé polovině 20. století. Následující stručné znázornění vývoje fází cestovního ruchu dokládá, že tomu tak není.

- 50 -

Epocha

Období

Převládající doprava

Hlavní motivace

Účastníci

předfáze

do roku 1850

koňská, lodní, pěší

poutní cesty, křižácké výpravy, obchod, objevitelské cesty, vzdělání

obchodníci, vzdělanci, šlechta, elita

počáteční fáze

1850—1914

železniční paroplavba

zotavení, rekreace

nová střední vrstva

rozvojová fáze

1914—1945

železniční, silniční, letecká (vrtulová)

léčení, komerční účely

pracující s vyšší životní úrovní

vrcholová fáze

po roce 1945

silniční, letecká (trysková)

regenerace, rekreační komerční zaměření

ve vyspělých zemích všechny vrstvy

Základem cestovního ruchu se stala přirozená touha člověka po změně, jeho touha poznávat nepoznané a dychtivost vidět vše na vlastní oči. Přibližně před čtyřiceti tisíci lety poprvé vstoupili lidé do podhůří Jeseníků. Zhruba před sedmi tisíci lety sem přišli další obyvatelé, kteří již znali chov dobytka a využívání půdy k  zemědělství. V  roce 2 000 až 700 př. n. l., v  době bronzové došlo k rozmachu osídlení celé severní Moravy a Slezska. Vznikly první obchodní stezky z dnešního Polska na Moravu a Slezsko, přes Ramzovské a Červenohorské sedlo, což dokládají nalezené bronzové předměty ve Skorošicích a Branné. Lidé se začali přesouvat z místa na místo, podle životních potřeb, může se začít používat termín cestovní ruch. Zásadní osídlení Jeseníků spočívalo ale především v německé kolonizaci. Ve 13. století podpořily příliv lidí do Jesenicka četné nálezy železné rudy, zlata a stříbra. S postupným úpadkem hornictví dochází k přechodu obživy obyvatel na tkalcovství, foukání skla a zpracování dřeva, v podhůří k chovu ovcí. Také se rozvíjí textilní výroba především v okrajových územích. Uničov a Šternberk byly středisky lnářského a bavlnářského průmyslu. Město Bruntál se stalo důležitou křižovatkou obchodních cest, město Krnov potom sloužilo jako důležitý dopravní uzel. Velký hospodářský význam mělo bezpochyby i lázeňství. Karlova Studánka, lázně Jeseník, Lázně Lipová a Velké Losiny přispěly k postupnému rozvíjení turistiky v 19. století. Na zpřístupnění hor se mimo jiné v roce 1881 podílel Moravsko-Slezský sudetský horský spolek stavbou horských chat. Druhá světová válka přináší pochopitelně útlum cestovního ruchu nejen v Jeseníkách a „uzdravovat“ se začíná velmi zvolna. Skutečnost, že nynější obyvatelé našli cestu do oblasti až v tomto poválečném období má za následek nedostatek regionální identity a to je problematické i pro práci v oblasti cestovního ruchu. V současnosti je oblast Jeseníků v České republice rozdělena mezi Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích, Olomoucký se sídlem v Olomouci a Moravskoslezský se sídlem v Ostravě. To vyvolává samozřejmě komplexní otázky ohledně vzájemné spolupráce a provázanosti marketingu. Pro celkové pochopení významu a také jisté vážnosti cestovního ruchu je důležité východisko, že oblast Jeseníků se potýká s poměrně vysokou nezaměstnaností a úbytkem obyvatel. V této souvislosti skýtá právě rozvoj cestovního ruchu šanci na nové hospodářské impulsy pro celou zájmovou oblast. Pro další úspěšný rozvoj cestovního ruchu bude zapotřebí živé propojení všech aktivit a všech partnerů regionální strategie cestovního ruchu. Důležitá je koncepční a dlouhodobá spolupráce a aktivní, rozumný a solidní přístup všech zúčastněných. Je nutné, ať už z pozice georangera nebo řadového zaměstnance v cestovním ruchu, aktivně budovat vztah klientů k Jeseníkům a snažit se je získávat pro trvalou spolupráci a pro opakované pobyty.

12. Možnosti turistiky a SWOT analýza Jeseníků jako turistické destinace pro jejich udržitelný rozvoj Podívejme se na Jeseníky s odstupem. Snažme se je vnímat s jejich přírodou jako unikátní místo pro podnikání. Nesmíme jej ničit a nepečovat o jeho tradice. Nesmíme jej ale ani ponechat ladem a bezmyšlenkovitě jej ubránit lidskému vlivu a návštěvnosti. Návštěvníci jsou pro místní obyvatele a také veřejnou správu velkým zdrojem příjmů. Přímé a nepřímé daně, poplatky, to vše pro obce a města přinášejí návštěvníci, kteří v Jeseníkách konzumují služby cestovní ruchu. V současnosti navíc není reálné, že by cestovní ruch mohlo nahradit jiné odvětví ekonomické činnosti. Pro stabilní rozvoj cestovního ruchu

- 51 -

je mimo jiné vhodné pochopit, co jsou vlastně Jeseníky za region z pohledu trhu cestovního ruchu. Jeseníky leží u hranice České republiky s Polskem. Bezprostřední potenciál rekreačních návštěvníků se nachází v oblasti Olomouce, Ostravy i Brna. V Polsku pak to jsou Nysa, Opole, Katovice a Wroclav. Z těchto oblastí přichází do regionu stabilně více než 60 procent návštěvníků. Vzhledem k blízkosti výchozích oblastí jsou Jeseníky cílem značného množství jednodenních výletů a krátkodobých pobytů (3 až6 nocí). Věková struktura návštěvníků je poměrně mladá, např. rodiny s dětmi tvoří přibližně 30 % procent hostů, zhruba 47 % tvoří 30-ti až 49-ti letí a 23 % 19 až 29letí rekreanti. Stejně jako v oblasti Jeseníků je i všude na světě cestovní ruch rozlišován a dělen, buď z pohledu motivace účastníka, nebo podle způsobů jeho realizace. Motivace představuje podněty vedoucí k účasti na cestovním ruchu, realizace pak ná-sledně rozlišuje cestovní ruch z hlediska území a způsobu financování. Pro účely tohoto projektu lze formy cestovního ruchu vylišit následovně: rekreační cestovní ruch, jde o odpočinkovou formu cestovního ruchu, jedná se většinou o pobyt na jednom místě s příležitostnými volnočasovými aktivitami kulturně poznávací je zaměřen především na poznávání kulturně historických památek, festivalů, folklorních akcí, apod. sportovně turistický má za cíl posílit kondici člověka, sem lze zahrnout všechny formy turistiky, lyžování, horolezectví, plavání a další zdravotně orientovaný, jehož hlavním důvodem jsou cesty do lázní, wellness ekoturismus, což je nerušivý pobyt většinou v zachovalých částech krajiny venkovský, jde poměrně o novou formu, agroturismus Z hlediska realizace cestovního ruchu se jedná buď o domácí cestovní ruch, při němž obyvatelé poznávají svou vlastní zemi, nebo jde o zahraniční formu cestovního ruchu, kdy účastníci hranice státu překračují. Opomenout nelze příjezdový cestovní ruch (tzv. incoming), kdy návštěvníci přijíždí do dané země. V případě Jeseníků je to právě Polsko, následováno Německem a Slovenskem, které je nejvýznamnějším zahraničním zdrojovým trhem. Domácí klienti tvoří stále většinu stabilně přes 90% návštěvníků Jeseníků. Jeseníky mají možnost se ještě více zviditelnit ve všech výše uvedených formách cestovního ruchu a přispět tak k zatraktivnění této lokality, zvýšení zaměstnanosti a posílení návazných hospodářských odvětví. Zatím tomu brání nedostatečná kooperace mezi regionální a lokální úrovní, jakož i mezi veřejným a soukromým sektorem. V posledních letech se tato spolupráce ale velmi zlepšila a to díky pilné činnosti místního destinačního managementu. Přesto zůstává před místními subjekty cestovního ruchu daleká cesta k takové míře kooperace, jaká je známá z některých rozvinutých turistických destinací, například Rakouska, Itálie nebo Švýcarska. V  každém případě platí, že odvětví služeb dnes zaměstnává téměř polovinu pracujících obyvatel celého regionu. S tímto poměrem však leží Jeseníky stále pod průměrem České republiky v zaměstnanosti ve službách. I to je dost typické pro teprve se rozvíjející turistickou destinaci. Z výše uvedených důvodů pojednáno o atraktivních možnostech cestovního ruchu, které mají za cíl podpořit návštěvnost v této zájmové oblasti. Uvedené formy cestovního ruchu v krajině Jeseníků se mnohokrát prolínají a nelze vždy uvést jednoznačné příklady, i když snaha vybrat ty nejtypičtější byla maximální. U každé z  vybraných forem cestovního ruchu přidáváme SWOT analýzu, která samozřejmě není vyčerpávající, ale má za cíl upozornit na některé možnosti, které profesionální práce s destinací nabízí pro Vaše podnikání a příjmy v rámci trvale udržitelného cestovního ruchu a pohledem práce georangera. Rekreační cestovní ruch Tuto formu cestovního ruchu lze bez problému provozovat celoročně po celém zájmovém území Jeseníků. Účel rekrace bude jistě závislý na požadavcích každého rekreanta a proto bude nejpodstatnější vybrat si optimální lokalitu a ubytování. V  zájmové oblasti se nabízí celá řada rekreačních možností. Pro zájemce o rekreaci vázanou na vodní plochy je možné klientům nabídnout přírodní koupání nebo koupaliště ve většině větších měst. Z přírodních možností doporučte vodní nádrž Slezskou Hartu na Bruntálsku, kde je možnost koupání a sportovní rekreace včetně rybaření. Ke sportovnímu rybolovu lze využít pouze vodní nádrž Nemilka u Zábřeha. Houbaření lze provozovat díky vysoké lesnatosti v území téměř kdekoliv, tak jako míst pro výlety je více než dost. V podstatě lze říci, že možností pro aktivní či pasivní formu rekreace se v území Jeseníků nabízí nespočet, proto pro Vaši lepší orientaci využijte níže uvedené internetové odkazy nebo se pokuste najít potřebné informace v jednotlivých kapitolách v textu o přírodních podmínkách Jeseníků.

- 52 -

Tip 1 Rekreační středisko Bozeňov (zhruba 8 km jižně až jihozápadně od Zábřeha) patří k vyhlášeným letoviskům se všemi požadavky, které se od podobných rekreačních areálů požadují. Jde o možnost ubytování a stravování, sportovní vyžití a koupání ve dvou přehradách, které jsou pravidelně čištěny. V  těsném sousedství kempu se směrem na sever rozprostírá Přírodní park Březná s  krásnými přírodními scenériemi. Tuto lokalitu můžete klidně doporučit klientům, kteří vyžadují hlavně klid a příjemné prostředí. Více informací o rekreačním areálu na www.bozenov.cz. Pro další tipy na výlet se lze inspi-rovat také na http://tourism. zabreh.cz/ a jinde na www.navstivtejeseniky.cz Foto: archiv J-SCR

Tip 2 Dalším z tipů, kam se podívat, jsou nejstarší písemně doložené jeskyně ve střední Evropě, jeskyně Na Špičáku. Navíc je jeden z návštěvních okruhů bezbariérový. Směrem na jih až jihovýchod ve vzdálenosti 10 km doporučte návštěvu obce Rejvíz s  blízko ležící Národní přírodní rezervací Rejvíz s největším rašeliništěm na Moravě, Velkým a Malým mechovým jezírkem. Ostatní přístupné jeskyně lze najít na www.jeskynecr.cz a další výletní tipy v  okolí Rejvízu na www.rejviz.info. Samozřejmě nahlédněte do textu o přírodních podmínkách a doporučte svým klientům to, o co mají zájem a co je baví. SWOT analýza Silné stránky - velký rekreační potenciál celé zájmové oblasti, Jeseníky jako tradiční rekreační destiance - atraktivní, bohatý a proměnlivý středohorský reliéf s širokou nabídkou přírodního bohatství - atraktivní krajinné formy (např. skály, jeskyně, ledovcové kary, vodopády) - široká nabídka různých forem rekreace - relativně nízká cenová hladina služeb Slabé stránky - místy nedostatečná ubytovací kapacita s doprovodnou nabídkou služeb - místy velmi nízká kvalita služeb - nedostatek komplexní nabídky cestovního ruchu a její ucelené propagace - nedostatečná prezentace možností zážitku přírody v regionálních souvislostech

Foto: archiv J-SCR

Příležitosti - větší využití rekreačního potenciálu řízenými formami propagace - zlepšení informovanosti návštěvníků a její integrace do marketingu cestovního ruchu za celou destinaci - spolupráce s destinačním managementem a propojování nabídky služeb - posilování funkcí animátorů, průvodců, terapeutů, georangerů a dalších profesionálních organizátorů času klientů při rekreačních pobytech Hrozby - při nekontrolovatelné a zvýšené turistické návštěvnosti v nejhodnotnějších přírodních lokalitách hrozí poškozování těchto území, včetně rušení živočichů - při neprofesionálním přístupu ke klientům byť ze strany několika málo zařízení služeb cestovního ruchu hrozí poškození dobrého jména celé destinace

- 53 -

Kulturně poznávací cestovní ruch Každý milovník kulturně poznávacího cestovního ruchu má v Jeseníkách řadu možností ke  kratším i delším výletům. Region charakterizuje řada starých měst, např. nejstarší z nich, Jeseník a Šumperk, které byly založeny ve druhé polovině 13. století. V Jeseníku je známá renesanční radnice a vodní tvrz, v Šumperku jsou zachovány staré měšťanské domy, na Krnovsku celá řada pozoruhodných hradních zřícenin, na Rýmařovsku nejznámější hrad Sovinec. V Bruntále lze celoročně navštívit v období renesance přestavěný hrad s možností prohlídky instalovaných sbírek či poznat zámek Jánský vrch v Javorníku. Zámek Skalička v  Zábřehu je obklopen parkem, vybízejícím k  odpočinku. Z  kostelů je k  vidění klášterní kostel Zvěstování Panny Marie v Šumperku, který je od roku 2005 nově zrekonstruován. Kromě tohoto kostela doporučte turistům k prohlídce např. některá poutní místa, poutní kostel Marie Pomocné, leží na svahu Příčné hory a poutní kostel z přelomu 17. a 18. století, který je postaven na Mariánském vrchu nad Králíky. Tajemstvím zůstávají zahalena Boží muka v Rapotíně. Doporučte turistům zkusit odkrýt, kdo a proč tuto památku nechal postavit. Nezapomeňte doporučit navštívit expozici Čarodějnické procesy v Šumperku, což je multimediální výstava ve stylově upravených sklepních prostorách. Kousek od města Šumperka leží zámek Velké Losiny. Je to jeden z nejkrásnějších moravských zámků s třípodlažními nádvorními arkádami s grafitovou výzdobou, jehož historie je spojena se šlechtickým rodem Žerotínů. Ve druhém poschodí je situována soudní síň a místnost, ve které byly útrpným právem vyslýchány osoby obviněné z čarodějnictví. Zámek Velké Losiny položený na úpatí jesenických hor představuje jeden z nejlépe dochovaných výtvorů zámecké renesanční architektury v českých zemích. K nejzajímavějším místnostem zámku Velké Losiny patří Rytířský sál s renesančním kasetovým stropem a se stěnami pokrytými koženými tapetami s vytlačovaným vzorem. Za sálem je starší žerotínská knihovna. V blízkosti se nachází nejstarší ruční papírna ve střední Evropě s muzeem. Klientům a hostům lze kromě expozice vztahující se k historii výroby ukázat část dílen, kde na vlastní oči uvidí zhotovování papíru. V oblasti najdeme i celou řadu historických muzeí. Muzea v  Šumperku, Rýmařově a v Bruntále. Městské muzeum ve Zlatých horách se věnuje nejen historii města, ale i dřívější těžbě zlata. V zámku v  Javorníku je nainstalována sbírka fajek a Vlastivědné muzeum Jesenicka ve vodní tvrzi v Jeseníku láká na multimediální expozici věnovanou čarodějnickým procesům.

Tip 1 Doporučte realizovat návštěvníkům prohlídkový okruh města Šumperka s  průvodcem, kdy se nechají vtáhnout do jeho zajímavých dějin, do doby, kdy ještě žily čarodějnice. Více na www.sumperk.cz nebo si stáhněte inspirativní programy z webu destinačního managementu Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu (www.jesenikytourism.cz) – například Poutí k srdci Jeseníků nebo právě Stopami krve v Jeseníkách.

Foto: archiv J-SCR

Foto: archiv J-SCR

- 54 -

Tip 2 Ve městě Rýmařově vznikla na místě starší církevní stavby kaple, jež se nazývá perlou severomoravského baroka, Kaple Navštívení Panny Marie (v Lipkách). Její prohlídku můžete s  klidným svědomím doporučit všem, kteří chtějí obohatit svůj pocit o další poznání krásna. Nezapomeňte návštěvníkům sdělit možnosti obohatit se o zážitky a poznání v Městském muzeu Rýmařov. Více na www.muzeumrymarov. cz. Poutní nebo také duchovní turismus má obrovský potenciál a dnešní uspěchaná doba vyvolává po klidném a harmonickém souznění s krajinou značnou poptávku. Foto: archiv J-SCR

Tip 3 Zlatorudné mlýny v  Zlatých Horách. Přeneste se do časů zlatokopů, středověkých nebo moderních. Poznejte unikátní technickou památku a prozkoumejte jedno z nejznámějších a nevýznamnějších míst těžební činnosti člověka. Při cestě ze Zlatých Hor do Ondřejovic leží malebné Údolí Ztracených štol. Zlaté Hory nabízejí také zajímavou historii a jejich okolí řadu krásných výletů. Okolo Zlatých Hor je mnoho zřícenin středověkých hradů, které stojí za návštěvu. Více např. na www. zlatehory.cz. SWOT analýza Silné stránky - historická města se středověkými stavbami s obrovskou historií, zajímavé hrady a zámky, tvrze - významné památky z doby průmyslové revoluce a rozvoje těžebního, sklářského a textilního průmyslu (v sídlech i přírodě – například lesní železnice) - celkově pohnutá a emotivní historie destinace, drsný vývoj - poutní místa a významné tradice v oblasti náboženského turismu - pohraniční opevnění z dob před druhou světovou válkou, jedinečné pevnostní oblasti Slabé stránky - tradiční stavební substance často ve špatném stavu a nedostatečně udržovány - chybějící identifikace obyvatel s jejich regionem a vykořenění kulturních tradic a vazeb - nedostatek společné propagace a budování značky Jeseníků jako destinace pro kulturně poznávací cestovní ruch Příležitosti - tvorba regionálně typických produktů cestovního ruchu s využitím místních kulturních atraktivit a tradičních výrobků - využití historických staveb pro nové projekty při zachování jejich odkazu a autenticity - síťové propojení kulturní nabídky a nabídky dalších služeb a atraktivit cestovního ruchu Hrozby - neúčinná nabídka následkem nekoordinovaných akcí - pokračování v nepropojování nabídky atraktivit s dalšími službami cestovního ruchu - neuskutečněná spolupráce s destinačním managementem - nedostatek finančních prostředků na zachování a údržbu hmotných kulturních památek a sním spojený zánik těchto unikátů a následný pokles potenciálu turistické destinace spojený se ztrátou pracovních míst a poklesem prosperity destinace

- 55 -

Sportovně turistický cestovní ruch Snad nejvíce návštěvníků se věnuje sportovně turistickému ruchu, který zahrnuje krátkodobé a dlouhodobé pobyty se sportovní náplní s cílem udržet a posílit kondici člověka. Člení se na pěší turistiku, cykloturistiku, vodní a horskou turistiku. Pěší turistika je zájmová činnost spočívající v krátkodobém cestování a poznávání prostředí, krajiny, památek, zvyků a lidí. Naučné stezky v Jeseníkách seznamují turisty většinou s místní faunou a flórou a dalšími přírodními lokalitami. Množství naučných stezek provází historií přírody i lidské činnosti. Vycházejte z  první části této publikace. U pěších túr vezměte v potaz předpokládanou kondici klientů a doporučte pěší túry podle rozdílné náročnosti. Barva vyznačených tras zároveň vyjadřuje stupeň obtížnosti. Barva žlutá značí pohodlnou vycházku, zelená a modrá střední až po náročnou túru, kterou značí barva červená. Jednou z nejkrásnějších přírodních scenérií jsou vodopády, zde je na místě doporučit návštěvníkům naučnou stezku procházející údolím říčky Bílé Opavy, která je součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Nebo doporučte turistům poznat Jeseníky jinak a vydejte se na kole po stopách čarodějnic. Stopy krutých lidských osudů připomínají zastavení od Mohelnice až po polskou Nysu na tzv. Čarodějnicé cyklotrase, kterou vyznačilo Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu. Rozvoji cykloturistiky pomáhá stále větší počet cyklotras a cyklostezek. Zájmové trasy jsou často vedeny těmi nejkrásnějšími a nejzachovalejšími částmi této oblasti. Cyklostezky jsou označeny stejným systémem jako turistické trasy. Pro celou oblast krajů existuje soubor map, který označuje všechny značené trasy. Není problém si kvalitní mapu zakoupit. Dále jsou k disposici informační letáky obsahující praktické informace o pamětihodnostech a výškové profily tras. Zajímavé informace jsou mj. na www.jesenickonakole.cz a www.jesenikynakole.cz. V zimních měsících je v zájmové oblasti Jeseníky velmi oblíbené a zároveň k přírodě šetrné běžecké lyžování. Na rozdíl od sjezdového lyžování je zásah tohoto sportu do krajiny minimální. Navíc se dají jako běžecké tratě využít stezky, které v jiných měsících slouží jako cyklotrasy. Jeseníky v zimě nabízejí přes 350 kilometrů udržovaných běžeckých tratí. Doporučte jim jednu z nejoblíbenějších českých běžeckých hřebenových tras ze Skřítku na Ovčárnu. Je náročná, a proto je třeba být na ni dobře připraven. Jednotlivé trasy v Jeseníkách jsou rozděleny do více než 10 oblastí, sektorů, od Skřítku přes Brannou, Červenohorské sedlo až po Paprsek a Králický Sněžník. Každý sektor nabízí oblíbené známé trasy, ale i novinky. Aktuální informace jsou na internetu na www.navstivtejeseniky.cz. Jeseníky nabízí při nižší cenové úrovni srovnatelné či dokonce lepší podmínky pro zimní sporty než známější lyžařská střediska v  Krkonoších nebo Beskydech. Nejdelší lyžařskou sezónu má středisko Praděd – Ovčárna s  nejvýše položenými sjezdovými trasami v  České republice. Další skvělá střediska najdete například na Dolní Moravě, na Paprsku, v Hynčicích, Kunčicích (vše okolo Starého Města pod Sněžníkem), Petříkově a Ramzové (obec Ostružná), na Červenohorském sedle, Přemyslově, ve Filipovicích, v Koutech nad Desnou (obec Loučná nad Desnou), Dolní Moravici nebo Andělské Hoře. Tip 1 Všem věkovým skupinám návštěvníků lze doporučit k  vidění kaskádu na říčce Huntavě tvořená kaňonovitou soutěskou, Rešovské vodopády. Okolo vodopádů vedou dřevěné lávky a schody, jde o velmi zajímavý přírodní úkaz. Více na www.vodopady-resov.cz.

Foto: Veronika Pokorná

- 56 -

Tip 2 Hlasování v anketě 7 divů Olomouckého kraje za rok 2012 vyzdvihlo na první místo Rychlebské stezky. Můžete je doporučit jak zkušeným jezdcům, tak i začátečníkům. Budou si užívat jízdu po lesních pěšinách, kličkovat mezi stromy a balvany, jindy pojedou jemným zářezem v hlinité půdě. Více na www.rychlebskestezky.cz.

SWOT analýza Silné stránky - trasy pěší turistiky v atraktivní krajině - existuje hustá značená průběžná síť cyklostezek a cyklotras s  mapovým materiálem - tradičně dobré sněhové podmínky, dlouhá lyžařská sezona - systém koordinace lyžařských běžeckých tras (přes 350 km strojově udržovaných tras) - moderní a oblíbené traily a singletreky (např. www.rychlebskestezky.cz) Slabé stránky - téměř žádné specializované nabídky v oblasti ubytování a gastronomie - významný podíl úseků se silničním provozem bez bezpečnostního zajištění cyklistů - narušení krajiny průseky pro lyžařské výtahy a sjezdovky - nedostatek odstavných ploch v některých střediscích - zaostalá infrastruktura v některých střediscích aktivní dovolené

Foto: archiv J-SCR

Příležitosti - vyzdvižení ukázkové trasy („highlight trasy“) o vysoké kvalitě (trasa, servis, produkty služeb) a jejich propagace - propojení nabídek se službami georangera a zapojení klientů do organizovaného programu - využití téma „pěší turistika“ ke tvorbě profilu cestovního ruchu celé destinace - umístění nabídky aktivní dovolené na jedno místo a posílení spolupráce s informačními centry Hrozby - narušení chráněných částí krajiny intenzivním provozem všech druhů sportovně turistického ruchu - nebezpečí úrazu při nepřipraveném nebo neprofesionálně organizovaném pobytu v  přírodě (místy člověku nebezpečné přírodní podmínky) - nedostatek společné propagace a budování značky Jeseníků jako destinace pro aktivní dovolenou - nepropojení sportovní nabídky s dalšími nabídkami služeb a atraktivit v cestovním ruchu

- 57 -

Zdravotně orientovaný cestovní ruch Lázeňství má v  Jeseníkách dlouhou tradici, nachází se zde celá řada větších i menších lázní. Na prvém místě je třeba zmínit lázně Jeseník, které byly založeny v  první polovině 19. století léčitelem Vinzenzem Priesnitzem, poprvé zde byly spojeny prvky vodoléčby s  aktivním pohybem. Dnes se zde léčí mimo jiné nemoci z  povolání a nemoci pohybového aparátu. Dalšími lázněmi jsou lázně Lipová, založené ve druhé polovině 19. století Johannem Schrothem, rodákem z  České Vsi. Zde se léčí rovněž nemoci pohybového aparátu, dále potíže zažívacího traktu a srdeční choroby. Nejznámější jsou lázně Karlova Studánka. Lázně ležící v horském údolí na úpatí Praděda uprostřed rozlehlých lesů byly založeny Řádem německých rytířů. Zde se léčí především nemoci dýchacích cest. Další významné lázně se nachází ve Velkých Losinách, léčebné účinky teplých sirovodíkových pramenů se zde využívaly už v 16. století. V lázních Bludov vyvěrají ze země železité prameny. Tip 1 Poraďte svým hostům, ať navštíví lázně Bludov a nechají své tělo hýčkat v balneoprovozu s rozmanitou nabídkou lázeňských procedur. Jistě ocení nejen kavárnu s letní terasou, ale i vnitřní a venkovní bazén s termální sirnou vodou 36,8 °C teplou. Více na www.lazne-bludov.cz.

Foto: archiv J-SCR

Tip 2 Speleoterapie, odborné slovo, za kterým se skrývá pobyt v  podzemních a přísně vybíraných prostorách. Ve Zlatých horách se specializují právě na tuto terapii. Že se tady léčí i děti? Opravdu pod zemí při vlhkosti 98 %? Šance pro vaše klienty se přesvědčit. Více na www.speleoterapie.cz.

SWOT analýza Silné stránky - Karlova Studánka jako stavební ensemble v ukázkovém stavu - jedinečné termální lázně Velké Losiny s termálními prameny - Priessnitzovy léčebné lázně a kultovní postava Vincenze Priessnitze a jeho léčebné metody - zajímavé lázně Bludov s unikátní historií a prameny - celkově lázeňství s velkou tradicí, značnou historií a silným zázemím

Foto: archiv J-SCR

Slabé stránky - lázeňství chybí speciální nabídka, není zde dosud společný produkt za turistickou destinaci, chybí koncepční a společná propagace - postupující stavební uniformovanost návazné infrastruktury - nedostatečné propojení nabídky lázní s nabídkou dalších subjektů cestovního ruchu - lázně stále vnímány spíše jako léčebné zařízení než nabídka pro dovolenou a rekreaci Příležitosti - rozvoj wellness nabídky a orientace na samoplátce - zlepšení kooperace mezi veřejným a soukromým v oblasti lázeňství - vytváření společných produktů služeb cestovního ruchu a propojování nabídky Hrozby - další ztráty typického regionálního charakteru v oblasti filosofického zaostávání služeb - úzká specializace na klienty z řad pojištěnců a nedostatek progresivní orientace na samoplátce - nestabilní legislativní prostředí v ČR a negativní dopady ve změnách systému pojištěnecké péče

- 58 -

Ekoturismus Ekoturismus neboli ekologický cestovní ruch jde chápat, jak již bylo výše v textu naznačeno, jako k přírodě šetrný pobyt vázaný na málo narušené oblasti v krajině. Důležitou podmínkou této formy cestovního ruchu je, že se neprovozuje masově, realizuje se k životnímu prostředí ohleduplným způsobem a snaží se v co nejvyšší míře využívat místních zdrojů, včetně těch lidských. K  navštívení zvláště chráněných území lze v  podstatě využít stávajících turistických tras. Kromě rozlehlé Chráněné krajinné oblasti Jeseníky s řadou menších chráněných území je dále možno k poznání cenných míst využít ostatní chráněné lokality a přírodní parky v zájmové oblasti. Zájemcům doporučte chráněná území uvedená v tabulce, která si navíc mohou vyhledat na http://drusop.nature.cz/, kde se o nich lze dozvědět více. Tip 1 Této skupině návštěvníků doporučte navštívit ekosystémy vrcholových partií s řadou přírodních úkazů typických pro tyto oblasti v Hrubém Jeseníku, např. Národní přírodní rezervace Šerák-Keprník, Praděd a Králický Sněžník ve stejnojmenném pohoří. Poněkud opačný kontrast v charakteru ekosystémů prožijí v Přírodní rezervaci Vidnavské mokřiny. Více o Chráněné krajinné oblasti Jeseníky se dozvíte na stránkách www.jeseniky.nature.cz, o Národní přírodní rezervaci Králický Sněžník na webu http://www.sneznik.cz/.

Tip 2 Na škodu určitě nebude zmínit se vašim hostům o možnosti zkusit se vžít do období aktivní sopečné činnosti v  Nízkém Jeseníku na vrcholech stratovulkánů Malého a o devět metrů vyššího Velkého Roudného, který je navíc chráněn statutem národní přírodní rezervace. Z  obou vrcholů se  můžete nerušeně rozhlížet do krajiny, přičemž jednou z dominant je vodní nádrž Slezská Harta. Na vrcholu Velkého Roudného se pokochejte pohledem z dřevěné rozhledny, která se tyčí do výše 20 metrů. Odměnou za výstup na vrchol Velkého Roudného vám bude také poznání obnovené kaple, k  níž z  obce Roudno vede křížová cesta. Více zajímavostí na www.slezskaharta.eu/zajimavosti. SWOT analýza

Foto: archiv J-SCR

Foto: archiv J-SCR

Silné stránky - zachovalé přírodní prostředí s řadou chráněných území, která jsou unikátní - široké možnosti návštěvy klidných a atraktivních míst - Jeseníky jako jedno z nejčistějších míst ve střední Evropě Slabé stránky - antropogenní vliv, např. nepůvodní lesní porosty (př. smrkové monokultury, atd.) - nejznámější lokality vystavené velkému tlaku návštěvníků - nedostatečná společná prezentace přírodních hodnot za celou destinaci Příležitosti - přiblížení se k přírodě blízkým lesním porostům a přístup k ochraně typických prvků krajiny - tvorba produktů a nabídek v oblasti cestovního ruchu se zaměřením na přírodní potenciál Hrozby - zvýšení antropogenního tlaku na vybrané lokality a s tím spojené důsledky (ztráta tiché a klidné krajiny, rušení živočichů, devastace původního krajinného rázu turistickými projekty, atd. - nekoordinovaný rozvoj „tvrdého“ cestovního ruchu a nespolupráce místních subjektů

- 59 -

Venkovský cestovní ruch – agroturistika Jedná se o pobyty s rekreačními aktivitami na venkově, což znamená pochopitelně jak pozorování přírody při pěší turistice, tak vyjížďky na kole nebo na koni. Ubytování je zpravidla zajištěno v soukromí, což je určitou alternativou k masové turistice. Při formě agroturismu účastníci pobývají na venkově na rodinných farmách a poznávají tamní způsob života. Nezřídka se stává náplní pobytu bezprostřední starost o zvířata a spoluúčast při zemědělských činnostech. Zpestřením je zajisté i možnost amatérského rybolovu. Zájemcům doporučujeme odkaz www.prazdninynavenkove.cz nebo www.nafarmu.cz. Celkově nabízí agroturistika velké možnosti i v  Jeseníkách, nejde o segment určený např. jen do úrodných nížin Hané, kde je ovšem zemědělství velmi významné. Problémem je pochopení tomuto poměrně novému druhu cestovního ruchu. V současnosti zůstává většina běžných zemědělských podniků na turisty nepřipravena nebo jim je zcela uzavřena. Návštěvníci navíc vyžadují jistý komfort a kvalitu služeb, i když jedou „na farmu“. Proto bude velmi náročné zajistit tyto služby. Nabízí se spolupráce s dalšími zařízeními cestovního ruchu. Jistě se dá propojit nabídka zemědělce a s nabídkou jiného subjektu, který poskytuje ubytovací a stravovací služby a třeba s nabídkou lázní, kde se klient po tvrdé práci na farmě zregeneruje. Ke kvalitní propagaci lze opět doporučit organizace destinačního managementu (např. www.jesenikytourism.cz). SWOT analýza Silné stránky zajímavý, do popředí postupující, druh cestovního ruchu výchovná a vzdělávací funkce přispívá k udržení heterogenity krajinného prostředí Slabé stránky zatím poměrně malý zájem o tuto formu rekreace nepříliš propracovaná a komplexní propagace nepřipravení provozovatelé zemědělci, nezájem o zapojení do cestovního ruchu nízký zájem mimo sezónu Příležitosti tvorba dalších finančních zdrojů pro farmy a zemědělské subjekty rozvíjení informací o tomto druhu cestovního ruchu na internetu a dalších médiích další možnost pracovních příležitostí, trvale udržitelného podnikání rostoucí zájem o zdravý životní styl Hrozby zvýšení počtu méně kvalitního soukromého ubytování na farmách a rančích nezapojování se do spolupráce v destinačním managementu nezájem o vzdělávání se v oblasti cestovního ruchu bezpečnostní a hygienické nároky a pravidla práci při práci s klienty

- 60 -

13. Závěr Zájmová oblast Jeseníky je turisticky velice atraktivním územím s dochovaným krajinným rázem a přírodními hodnotami. O tomto faktu vypovídá samotné vyhlášení mnoha chráněných území národního (českého) i evropského významu. Vzhledem k této skutečnosti je třeba v zájmu trvale udržitelného rozvoje dbát při pobytu v tomto jedinečném území na šetrný přístup s maximální úctou. Jedině tak napomůžete k zachování a dalšímu příznivému rozvoji zdejší krajiny. Oblast Jeseníků skýtá vysoký rekreační potenciál, který má ještě rezervy v jeho využití. Pro celkový rozvoj území, můžete využít výhod nákupu služeb cestovního ruchu prostřednictvím internetu jako je rychlost a možnost srovnání s jinými nabídkami. Jsme přesvědčeni, že vám následující výčet odkazů napoví, kam své klienty poslat za krásami popisované zájmové oblasti Jeseníků. www.actaea.cz www.bilestopy.cz www.ceskehory.cz www.cyklistevitani.cz www.cykloserver.cz www.czecot.cz www.ejeseniky.com www.estudanky.cz www.facebook.com/navstivtejeseniky.cz www.infosumperk.cz www.jesenik.org www.jeseniky.info www.jeseniky.nature.cz www.jeseniky.net www.jesenikytourism.cz www.kudyznudy.cz www.losiny-zamek.cz www.mzp.cz www.navstivtejeseniky.cz www.olomoucky.kraj.cz www.pivovarskemuzeum.cz www.rejviz.info www.rucnipapirna.cz www.rymarovsko.cz www.staremesto.info tourism.zabreh.cz www.zlatehory.cz www.zlatohorsko.cz www.zulovsko.cz

- 61 -

14. Seznam citovaných a použitých zdrojů Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (2004): Plán péče pro Národní přírodní rezervaci Králický Sněžník a její ochranné pásmo na období 2005—2014, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Pardubice a Olomouc, Praha 2004. Bokr, P. (2012): Geologie, GeoWeb, geologický informační server, on-line text (http://www.gweb.cz/geologie/geologie/), ověřeno k 10. 10. 2012. Březinová, E. (2011): Možnosti rozvoje agroturistiky v  ČR, Mendelova univerzita v  Brně, Provozně ekonomická fakulta, Ústav Marketingu a obchodu, vedoucí bakalářské práce Ing. Ida Vajčnerová, Ph.D.. Bureš, L.; Kočvara, R.; Kuras, T.; Hradecký, J. (2009): Problematika kleče v  Hrubém Jeseníku. In Vítek, O.: Analýza antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky, sborník AOPK ČR, Agentura ochranya přírody a krajiny České republiky, Praha 2009, on-line text (http://old.ochranaprirody.cz/res/data/207/026315.pdf), ověřeno k 10. 10. 2012. Culek, M. a kol. (2005): Biogeografické členění České republiky, II. díl, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha 2005. Česká asociace geomorfologů (nedatováno): Čím se geomorfologie zabývá, Česká asociace geomorfologů, on-line text (http:// www.geomorfologie.eu/), ověřeno k 10. 10. 2012. Česká centrála cestovního ruchu (2006): Vyléčí vás v hlubinách země, Kudy z nudy v ČR, Výletní mapy, Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism, 2006. Čihař, M. (2002): Naše hory, Ottovo nakladatelství, s.r.o., Praha 2002. Demek, J. a kol. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny, Academia, Praha 1987. Demek, J.; Novák, V. a kol. (1992): Neživá příroda, Vlastivěda moravská, Země a lid, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 1992. Demek, J.; Quitt, E.; Raušer, J. (1976): Úvod do obecné fyzické geografie, Academia, Praha 1975. Demek, J.; Zeman, J. (1979): Typy reliéfu Země, Academia, Praha 1979. Drobná, D.; Morávková, E. (2004): Cestovní ruch pro střední školy a pro veřejnost, Fortuna, Praha 2004. Formánek, T.; Holub, M. (2003): Průvodce po tisícimetrových vrcholech České republiky, Tisícovky Čech, Moravy, Slezska, Jerome, s.r.o., Praha 2003. Hruška, B. (1998): Zemědělská geologie, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno, 1998. Cháb, J. a kol. (2008): Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu, Česká geologická služba, Praha 2008. Janoška, M. (2001): Nízký Jeseník očima geologa, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2001. Jeseníky - Turistický průvodce ČSFR (1991a): Historie oblasti Jeseníky, Jeseníky Info – turistický informační portál, on-line text (http://www.jeseniky.net/index.php?obl=1&kat=11&sluz=92&pol=2766), ověřeno k 10. 10. 2012. Jeseníky - Turistický průvodce ČSFR (1991b): Jeseníky – historie, eJeseníky.com, Váš turistický průvodce pro Jeseníky, online text (http://www.ejeseniky.com/turistika/jeseniky-obecne/jeseniky-historie), ověřeno k 10. 10. 2012. Kámen (2012): Kámen v Pražské architektuře a plastice meziválečného období (2), Kámenrevuekamen.cz, Exkluzivní časopis pro všechny přátele kamene, on-line text (http://www.revuekamen.cz/mezivalecne-obdobi-2.htm), ověřeno k 10. 10. 2012. Knoz, V. (1975): Jeseníky, Olympia, Praha 1975. Kočí, K. (2007): 61 / Masožravé rostliny. In ACTAEA a Správa chráněné krajinné oblasti Jeseníky: Chráněná krajinná oblast Jeseníky, ACTAEA – společnost pro přírodu a krajinu ve spolupráci se Správou chráněné krajinné oblasti Jeseníky, 2007. Kolektiv (2003): Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Jeseníky – rozborová část, ke stažení na (http://old.ochranaprirody. cz/jeseniky/index.php?cmd=page&id=403), ověřeno k 10. 10. 2012. Kolektiv autorů J-SCR (nedatováno): Stopami krve v Jeseníkách, Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu (J-SCR), Kladská 1, Šumperk. Koubová, V. (2011): Fluviální a kryogenní tvary reliéfu v  severní části Hanušovické vrchoviny, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, vedoucí diplomové práce RNDr. Karel Kirchner, CSc. Kovář, P.; Krahulec, F.; Prach, K. (1994): Geobotanik a ekolog - prof. Jan Jeník, Přírodovědecký časopis Vesmír, Vesmír, spol. s r. o., on-line text (http://www.vesmir.cz/clanek/geobotanik-a-ekolog-prof-jan-jenik), ověřeno k 10. 10. 2012. Kreisel, B. (2006): Perspektiva cestovního ruchu v  Jeseníkách - Impulsy k regionální diskusi a dalšímu rozvoji, Bürogemeinschaft aixplan, Küpperstr. 12, D-51066 Aachen 2006.

- 62 -

Masarykova univerzita v  Brně (2005): Vegetace zrašelinělých pramenišť v hercynských karech, Masarykova univerzita v  Brně, Přírodovědecká fakulta, on-line text (http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/vegetace.php?lang=cz&typ=RBC04), ověřeno k 10. 10. 2012. Multimediální encyklopedie Krkonoš (nedatováno): Anemo-orografické systémy, Multimediální encyklopedie Krkonoš, online text (http://vejacv.albums.cz/abecedni-rejstrik/145-krkonose-abecedni-re.html), ověřeno k 10. 10. 2012. ONESOFT (2012): Jeskyně Na Špičáku, Správa jeskyní ČR, státní příspěvková organizace, ONESOFT, s.r.o., on-line text (http://www.jeskynecr.cz/cz/jeskyne/jeskyne-na-spicaku/), ověřeno k 10. 10. 2012. Panoš, V. (1955): Jeskyně Severomoravského krasu, Státní tělovýchovné nakladatelství, Praha 1955. Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti Československa, Studia Geographica 16, Československá akademie věd, Geografický ústav Brno, Brno 1971. Quix s. r. o. (2011): Turistický průvodce – léto 2012, Olomoucký kraj, Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc, Olomouc 2011. Rubín, J.; Balatka, B. a kol. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů, Academia, Praha 1986. Ryglová, K.; Burian, M.; Vajčnerová, I. (2011): Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi, Grada Publishing, a. s., Praha 2011. Rýmařovsko (nedatováno): O Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, Rýmařovsko, Sdružení obcí Rýmařovska, on-line text (http://www.rymarovsko.cz/knihovna-stranek/ostatni/254-o-chranne-krajinne-oblasti-jeseniky.html), ověřeno k 10. 10. 2012. Sady v Rychlebech (nedatováno): Krajina rychlebských hor, Sady v Rychlebech aneb jak Brontosauři pomáhají obnově sadů, on-line text (http://sady.brontosaurus.cz/ke-stazeni/?d=53), ověřeno k 10. 10. 2012. Schmidtová, T.; Hajný, L.; Balcar J.; Chlapek, J. (2009): Chráněná krajinná oblast Jeseníky, časopis Ochrana přírody, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, on-line text (http://www.casopis.ochranaprirody.cz/Z-nasi-prirody/chranena-krajinna-oblastjeseniky.html), ověřeno k 10. 10. 2012. Sklenička P. (2003): Základy krajinného plánování, Naděžda Skleničková, Praha 2003. Smolová, I; Vítek, J. (2007): Základy geomorfologie: vybrané tvary reliéfů, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2007. Suda, J.; Kaplan, Z. (2012): Rostlinný endemismus a endemity české květeny, Živa, nejstarší český přírodovědecký časopis, 4/2012, Academia, Středisko společných činností Akademie věd ČR, v. v. i., Praha 2012. Šafář, J. a kol. (2003): Olomoucko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VI., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha 2003. Štemberk, J. (2009): Fenomén cestovního ruchu: možnosti a limity cestovního ruchu v meziválečném Československu, Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s r. o. ve spolupráci s Vysokou školou obchodní v Praze, o. p. s., 2009. Tomášek, M. (2007): Půdy České republiky, Česká geologická služba, Praha 2007. Univerzita Palackého v Olomouci (2012): Kryoplanační terasa, Lexikon tvarů reliéfu České republiky, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie, on-line text (http://geography.upol.cz/soubory/studium/e-ucebnice/ Smolova 2010/lexikon/periglacialni/kryoplanacni_terasa.html), ověřeno k 10. 10. 2012. Úradníček, L., Maděra P., Tichá S., Koblížek, J. (2009): Dřeviny České republiky, Lesnická práce, s. r. o., Kostelec nad Černými lesy 2009. Vágner, J. (2011): Vývoj cestovního ruchu, Geografické rozhledy, Časopis pro geografické a environmentální vzdělávání, Česká geografická společnost, s. r. o., říjen 2011. Vlček, V. a kol. (1984): Zeměpisný lexikon ČSR: Vodní toky a nádrže, Academia, Praha 1984. Vysoké učení technické v Brně (nedatováno): Regionální geologie České republiky, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav geotechniky, on-line text (http://geotech.fce.vutbr.cz/studium/geologie/skripta/reggeol.htm), ověřeno k 10. 10. 2012. Weissmannová, H. a kol. (2004): Ostravsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazekX., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha 2004. Wikipedie (2012): Lomnické pinky, Wikipedie otevřená encyklopedie, on-line text (http://cs.wikipedia.org/wiki/ Lomnick%C3%A9_pinky), ověřeno k 10. 10. 2012. Zapletal, L. (1966): Geomorfologie Osoblažské pahorkatiny, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Retům Naturalium, Geographica – Geologova VII, 1966.

- 63 -

Závěšický, J. (2009): Organizace a prosazování zájmů v cestovním ruchu v Jeseníkách. In Přeshraniční spolupráce Jeseníky – Nysa, sborník z mezinárodní česko-polské konference, 25. – 26. 11. 2009, Velké Losiny. Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu, Šumperk, 2009. Zeměpis.com (2011): Geomorfologický vývoj České republiky, Zeměpis.com, geografický portál, on-line text (http://www. zemepis.com/geomorcr.php), ověřeno k 10. 10. 2012. Zerzáň, Z. (1981): Jeseníky, Olympia, Praha 1981.

Souhrn zkratek a osvětlení pojmů balvanový (kamenný) proud – balvanová akumulace protáhlého jazykovitého tvaru, vzniklá přemístěním úlomků (zpravidla podobného tvaru a velikosti) v mělké terénní brázdě po spádnici o malém sklonu svahu bioregion – jednotka biogeografického členění krajiny na regionální úrovni; zpravidla zahrnují výrazně odlišné krajiny a jejich plocha je zhruba 100 – 1000 km2 bludný (eratický) balvan – velké kameny, které byly přemístěny ledovcem bornhardt (ostrovní hora) – masivní holé klenby mající charakter osamělých kopců a jejichž vznik je vázán na tropické zvětrávání ve třetihorách devon – jeden z geologických útvarů prvohor exfoliační klenba – geomorfologický útvar, který je výsledkem exfoliace (odlupování slupek z povrchu zvětrávající horniny); člení se na nízké (cca do 30 m, př. ruwary) a vysoké (bornhardty) exfoliační klenby facie – význačný znak nebo soubor znaků (např. celkový vzhled, složení, podmínky vzniku nebo změny vlastností) charakterizující horninové jednotky nebo celky glaciální relikt – představuje organismus, který se dochoval jako pozůstatek doby ledové CH – chladná klimatická oblast CHKO – chráněná krajinná oblast, jedna z kategorií ZCHÚ dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny izolovaná skála (tor) – skála, která výrazně vyčnívá na všech stranách nad okolní terén; její výška většinou převažuje nad plošnou rozlohou, čímž se liší od skalní hradby kamenné (balvanové moře) – akumulace hrubých úlomků hornin na svazích a plochých vrcholových partiích terénu, které pokrývají minimálně 50 % celkové plochy svahu; zpravidla vznikala procesem mrazového zvětrávání skalních výchozů v periglaciálním klimatu starších čtvrtohor kar – glaciální erozní tvar, jež má charakter kotlinovité prohlubně pod horskými štíty, která je ze tří stran obklopena strmými skalními stěnami a v níže položené části je od údolí oddělena skalnatým ledovcem ohlazeným stupněm karbon – jeden z geologických útvarů prvohor kryoplanační terasa – mírně ukloněný až téměř horizontální erozní tvar na svazích, který vznikl v blízkém okolí ledovce v období starších čtvrtohor; je tvořena skalním výchozem (mrazového srubu) a mírně skloněnou kryoplanační plošinou, která je často překrytá sutí kvartér – období čtvrtohor, které dalo základní podobu dnešnímu reliéfu Lahn-Dill – ložiska železné rudy spojená s podmořskou vulkanickou činností lugikum (lugická oblast) – nejsevernější jednotka Českého masívu metasediment – sediment podrobený metamorfóze mogot – výrazný vrch tvaru štíhlého kužele, složený z karbonátových hornin, s příkrými až svislými skalními stěnami a více či méně oblými vrcholy; ostře se zvedá nad plochou rovinou; jde o odolnější zbytky vzniklé pravděpodobně nerovnoměrným, ale intenzivním rozrušováním karbonátových hornin pod vrstvou sedimentů, popř. zvětralin (podpovrchovým krasověním) v tropickém a subtropickém vlhkém podnebí mrazový srub – skalní stupeň vzniklý ve svahu mrazovým zvětráváním a následným odnosem; je součástí kryoplanační terasy MT – mírně teplá klimatická oblast

- 64 -

Natura 2000 – soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy Evropské unie; je vytvářena na základěsměrnice 2009/147/ES (nahradila směrnici 79/409/EHS) o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) a směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“) NPP – národní přírodní památka, jedna z kategorií ZCHÚ dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny NPR – národní přírodní rezervace, jedna z kategorií ZCHÚ dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny oblíky – glaciální erozní tvar, jehož profil je výrazně asymetrický; jde o zhlazený výstupek pevných hornin pediment – téměř horizontální nebo jen velmi málo ukloněná erozní skalní plošina při úpatí svahů (např. kryopediment je pediment vzniklý v kryogenních – periglaciálních – podmínkách) periglaciální – vzniklý nebo působící v blízkém okolí ledovce, tj. v periglaciální oblasti polygonální (mnohoúhelníkové) půdy – druh půdy mající na svém povrchu polygonální (tj. mnohoúhelníkové) až kruhové útvary vzniklé zrnitostním vytříděním (hrubší horninové úlomky tvoří hranice polygonů); vzniká opakovaným působením mrazu a tání PP – přírodní památka, jedna z kategorií ZCHÚ dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny PR – přírodní rezervace, jedna z kategorií ZCHÚ dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny provincie – jednotka geomorfologického členění (podřazenou jednotkou je subprovincie) přírodní park – území, které je orgánem ochrany přírody zřízeno obecně závazným právním předpisem k ochraně krajinného rázu silezikum – severomoravská regionální jednotka tvořená starým krystalinickým jádrem se slaběji metamorfovaným paleozoickým (prvohorním) pokryvem; k sileziku se řadí především Hrubý a Nízký Jeseník skalní hradba – rozsáhlý, svislými plochami omezený a často členitý skalní výchoz v horní partii hřbetů; jeho rozloha výrazně převažuje nad výškou, čímž se liší od izolované skály (tor); většina skalních hradeb byla do současné podoby přemodelována mrazovým zvětráváním a od mrazového srubu se liší tím, že tvoří vrcholovou elevaci a všechny stěny tak ční nad okolím skalní mísa – oválná prohlubeň na vodorovných nebo mírně skloněných skalních plochách; jejich vývoj je ovlivněn mechanickými, chemickými i biochemickými zvětrávacími procesy; průměrná velikost skalních mís je několik desítek centimetrů, zpravidla jsou širší než hlubší a v pokročilém stádiu vývoje mají odtokový žlábek thufury – půdní mikroformy pravidelného kopečkovitého tvaru s minerálním jádrem a porostem nízké vegetace na povrchu; vznikají mrazovými půdními procesy za spolupůsobení vegetace trog – ledovcové údolí typického tvaru U variscidy – soustava pohoří, která vznikla variským (též hercynským) vrásněním (orogeneze) ZCHÚ – zvláště chráněné území dle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny

- 65 -

Georanger Jeseníky: průvodce cennou krajinou v souladu s udržitelným rozvojem příhraničního regionu Zpracoval: kolektiv autorů Na tvorbě se podíleli a za spolupráci děkujeme: Lenka Dusová, Ing. Ivana Kulíšková, Jan Otava, Mgr. Petr Šaj, PhDr. Jan Závěšický, Ing. Václav Závěšický

Vydal: Regionální institut pro vzdělávání, o.p.s. Dvořákova 819/21b, 750 02 Přerov 1 – Město

Grafická úprava a sazba: JUTTY GROUP s.r.o. Rok vydání: 2012. Náklad: 700 ks.

Všechna práva vyhrazena. Kopírování, také částí, a rozšiřování prostřednictvím filmu, rozhlasu a televize, fotomechanickou reprodukcí, zvukovými médii a systémy na zpracování dat všeho druhu jen s písemným souhlasem vydavatele.

Vychází s podporou Ministerstva životního prostředí. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.

NEPRODEJNÉ.

- 66 -