GEOMETRICKÉ TOLERANCE GEOMETRICKÁ PŘESNOST

GEOMETRICKÉ TOLERANCE GEOMETRICKÁ PŘESNOST Přesnost

Tvaru

Orientace

Umístění

Házení

Např.: „něčeho vůči něčemu“

Jeden prvek

© Svoboda, P. – Brandejs J., 2005

Dva a více prvků

Geometrické tolerance

* základna nemusí být vždy požadována © Svoboda, P. – Brandejs J., 2005


Toleranční pole (prostor) je u geometrických tolerancí ohraničeno (definováno) – příklady: v rovině

dvěma rovnoběžnými přímkami


mezikružím


v prostoru

dvěma rovnoběžnými rovinami


dvěma souosými válci


■ v tolerančním poli (prostoru) musí ležet skutečný prvek (osa, rovina, válec); ■ velikost (šířka) tolerančního pole je dána ve směru šipky k povrchu (obecně kolmo) hodnotou udanou v tolerančním rámečku (t);

■ značka Ø před hodnotou tolerance označuje toleranční pole kruhové nebo válcové;



Zapisování geometrických tolerancí



Spojení tolerančního rámečku s tolerovaným prvkem



MĚŘENÍ GEOMETRICKÝCH ÚCHYLEK Měření geometrických úchylek, vzhledem ke složitosti definic jednotlivých úchylek je komplikované a vyžaduje jednoznačné stanovení požadavků a podmínek.



Úchylky tvaru - měření ■ Úchylky tvaru se definují (měří) jako největší vzdálenosti skutečné plochy od obalové plochy nebo od obalového profilu ■ Vyhodnocování (měření) úchylek tvaru lze také provádět od středního prvku (plocha, profil) ■ Mezi nejzávažnější faktory makrogeometrie rotačních ploch (např. dvojice čep – ložisko) patří kruhovitost (válcovitost) mající zásadní vliv na chod funkční dvojice



Měření kruhovitosti - schéma Snímač

Polární zapisovač

Měřená součást

Přesné vřeteno

Motor – pohon stolu © Svoboda, P. – Brandejs J., 2005


Kruhovitost (roudness) Jako vztažný prvek pro hodnocení kruhovitosti jsou zavedeny tzv. referenční kružnice, k nimž se vztahuje kruhovitost: Kruhovitost (úchylka kruhovitosti – deviation from roudneess) ΔZ, také RONt, je rozdíl mezi největším a nejmenším poloměrem měřeného profilu součásti, měřeno od středů referenčních kružnic. ■ Vyhodnocení kruhovitosti od středu nejmenší opsané kružnice okolo vnějšího povrchu (MCC – minimum circumscribed circle) - ΔZc



■ Vyhodnocení kruhovitosti od středu největší vepsané kružnice do vnitřního povrchu (MIC – maximum inscribed circle) - ΔZi



■ Vyhodnocení kruhovitosti od středu kružnice nejmenších čtverců (LSC – least squares mean circle) – ΔZq Pozn.: Střed nejmenších čtverců (LSC) – střed střední kružnice nejmenších čtverců. Součet čtverců úchylek této kružnice od profilu součásti je nejmenší.



■ Vyhodnocení kruhovitosti od středu nejmenšího pásma (mezikruží – MZC – minimum zone circles) - ΔZz



ZÁKLADNY ■ Základna je teoreticky přesný geometrický prvek (např. osa, rovina, přímka), k němuž je vztažena geometrická tolerance tolerovaného prvku

▲- obvykle rovnostranný

■ Základny mohou být tvořeny jedním nebo více základními prvky součásti ■ Základny se nepoužívají u tolerancí tvaru (výjimka může být u tvaru čáry a plochy)



Základny – vysvětlení pojmů Označení na výkresu


Základní prvky – skutečné povrchy

Realizace základen – náhradní základní prvky

Skutečný povrch má nepřesný geometrický tvar. Může být předepsána tolerance tvaru

Jsou to skutečné povrchy co nejpřesnějšího tvaru (např. čepy, příměrné desky, prizma……


Označení na výkresu

Základní prvky – skutečné povrchy

Realizace základen – náhradní základní prvky

Poznámka: Fiktivní základnu je možné matematicky realizovat na zařízení spojeném s počítačem, aniž by se použila reálná základna měřidla



Základnou je společná osa dvou válcových ploch (např. dvou čepů nebo dvou děr)



Příklad: Základnou je společná osa dvou úložných ploch hřídele pro ložiska



Umísťování základen Základnou je povrchová přímka nebo plocha (rovinná, válcová)

Základnou je osa rotace nebo rovina souměrnosti



Soustavy dvou a tří samostatných základen

Základy se zapisují v pořadí: ■ jejich důležitosti z hlediska funkce ■ v souladu s ubýváním stupňů volnosti



Soustava základen tvořená dvěma základnami

Příklad ukazuje rozdílný výsledek naměřených hodnot při záměně pořadí základen © Svoboda, P. – Brandejs J., 2005


Soustava základen tvořená třemi základnami

Těleso má v prostoru 6 stupňů volnosti Omezení (3 posuvné a 3 rotační pohyby). pohybu x – y (primární, ustavovací základna)

1+2

y – z (sekundární, seřizovací základna) 1 + 1 x – z (terciální, opěrná základna) © Svoboda, P. – Brandejs J., 2005

1+0 Geometrické tolerance

Další geometrické tolerance ■ Skupina prvků tvořících základnu – Základy konstruování s. 83 ■ Kombinace tolerancí (složené tolerance polohy) - Základy konstruování s. 119

■ Dílčí základny - Základy konstruování s. 81, 82 ■ Číselné hodnoty geometrických tolerancí – prezentace a příklady ve cvičení Základů konstruování



Všeobecné tolerance V popisovém poli ISO 8015 (základní pravidlo tolerování) H – nejvyšší přesnost ISO 2768 - m K – střední třída přesnosti všeobecných tolerancí L – nejnižší přesnost



GEOMETRICKÉ TOLERANCE GEOMETRICKÁ PŘESNOST

Recommend Documents