Geografické aspekty evropské integrace

Jean Monnet European Module Geografické aspekty evropské integrace LS 2005 RNDr. Petr Rumpel, Ph.D. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje [email protected]

Témata přednášek: 18.2.Geokulturní a geopolitické aspekty evropské integrace Mgr. Kovář 25.2. Úvod do evropské integrace – základní termíny a teoretické aspekty – RNDr. Rumpel, Ph.D. 4.3. Historie a vývoj evropské integrace – RNDr. Rumpel, Ph.D. 11.3. Problematika rozšiřování EU – Doc. RNDr. Siwek, CSc. 18.3. Instituce a rozhodovací proces – RNDr. Rumpel, Ph.D. 25.3. Evropské právo a jeho vývoj – Mgr. Šumberová 1.4. Zahraniční vztahy EU – Doc. RNDr. Baar, CSc. 8.4. Společná zahraniční a bezpečnostní politika – Mgr. Šurman a Mgr. Šumberová 15.4. Společná zemědělská politika EU – Mgr. Žufan 22.4. Regionální politika EU – RNDr. Rumpel, Ph.D.

Témata přednášek: 29.4. Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu – Ph.Dr. Pitrová, Ph.D. 6.5. ? N.N. Host 13.5. Přeshraniční, mezinárodní a meziregionální kooperace v EU – Mgr. Wilam 20.5. Vztahy ČR a EU – N.N. Host 27.5. Aktuální vybrané problémy Evropské integrace – N.N. Host

Povinná literatura: JAKŠ, J. ( 1998): Quo Vadis Evropská Unie. ETC Publishing Praha. „ PAVLÍK, P. (2000): Integrační procesy ve světě. IN: JEHLIČKA, P., TOMEŠ, J., DANĚK, P. (editoři) (2000): Stát, prostor, politika. PřF UK Praha, KSGRR, str. 200-221, ISBN 80-238-5566-2. „ Amsterdamská smlouva – např. MZV ČR Praha, ISBN 80-85864-73-8. „ Strukturální fondy 12 (2001): Kde hledat informace o EU. Praktický průvodce českými internetovými zdroji. (w ww.mmr.cz) „ Smlouva zakladající Ústavu pro Evropu „

Další doporučená literatura a informační zdroje 1: „

„

„

„

„

Materiály vydané pro informační účely v rámci komunikační strategie před vstupem ČR do EU – MZV ČR a Ústav mezinárodních vztahů. EMERSON, M. (1998): Redrawing the Map of Europe, McMillan Press Ltd, London, str. 270, ISBN:0-333-73447. FIALA, P., PITROVÁ, M. (eds.) (2001: Rozšiřování ES/EU. Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, Brno, 193 str., ISBN: 80-210-2645-6. FRIES, F. (1995): Velké evropské rozpravy. HZ Editio, Praha. LAUGHLAND, LAUGHLAND J. J : Znečištěný pramen. pramen

Další doporučená literatura a informační zdroje 2: „

„

„

ŠREIN, Z. (1999): Mechanismy hospodářské politiky EU. VŠE, Praha. WEIDENFELD, W. (1999): Europa - Handbuch. Bundeszentrale für politische Bildung Nr. 359, Bertelsmann, Gütersloh. 960 s. ZLÝ, B. (1996): Evropská Unie. Slezská univerzita, Obchodně podnikatelská fakulta Karviná, str. 168, ISBN 80-85879-31.

Internetové zdroje: „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „

www.euractiv.cz www.seznam.cz – ministerstva (www.mzv.cz/EU , www.europa.eu.int www.evropska-unie.cz www.euroskop.cz www.integrace.cz www.citizens.eu.int www.europarl.eu.int http://inforegio.cec.eu.int www.mzv.cz/EU/ www.vláda.cz/1250/vrk/vybory.htm www.euroinfocentrum.cz i i

Aktuální zdroje informací: „ „ „ „ „ „ „

Mezinárodní politika Hospodářské noviny Integrace (www.integrace.cz) Ekonom Euro Lidové noviny ... www.EurActiv.cz

Jean Monnet European Module Geografické aspekty evropské integrace 25.2. 2005 – 2. přednáška: Úvod do evropské integrace Základní termíny a teoretické aspekty RNDr. Rumpel, Ph.D.

Definice evropské integrace Integrace – spojení, sjednocení do vyššího celku, ucelení, propojení. Evropská integrace (EI) – proces sbližování (propojování) ekonomických, politických a sociálních systémů jednotlivých evropských národních států. Integrace není cíl – ale pouze nástroj k dosažení obecných cílů.

Obecné - deklarované cíle EI: Mír a politická stabilita - bezkonfliktní vztahy mezi státy v Evropě „ Ekonomický růst a růst životní úrovně „ Sociální spravedlnost a rovnost příležitostí, solidaritou k sociální stabilitě „ Udržení a zlepšení životního prostředí „ Trvalá udržitelnost rozvoje „

Evropské společenství a Evropská unie Evropské(á) Společenství – 1. nosný supranacionální pilíř EU, hlavně ekonomický (dle Maastrichtské smlouvy a dalších následujících smluv), má právní subjektivitu, vlastní instituce – tj. Politická unie + Společný trh Evropská Unie – zahrnuje nejen hlavní 1.pilíř, ale také intergovernmentální 2. a 3. pilíř

Obecné nástroje integrace „

„

„

Harmonizace (sbližování) právních systémů členských států a vytváření společného nadstátního (supranacionálního) práva Vytváření společných nadstátních institucí, které zabezpečí provádění a vymáhání supranacionálního práva Delegování kompetencí (dílčích suverenit) států na supranacionální instituce – tímto transferem kompetencí je omezována národní suverenita

Rozdíly mezi supranacionální a mezivládní organizací Nadnárodní organizace:

1. Vlastní nadnárodní instituce 2. Rozhodování většinové – ztráta suverenity (delegování částí suverenity na nadnárodní instituce) 3. Není možné veto 4. Občanům vyplývají z členství práva a povinnosti – přímá účinnost zákonů 5. Existence kontrolních mechanizmů vně státu např. v oblasti dodržování právních norem

Mezivládní organizace 1. Zástupci členských států 2. Jednohlasnost a zachování plné suverenity 3. Právo veta 4. Práva a povinnosti jen po transpozici do národní legislativy 5. Neexistuje kontrolní mechanizmus vně státu

Hlavní teze k EU: „ „

„ „

„ „

„

„

Je unikátní a neexistuje analogie Je nedokončená – problém „finality“ tj. definování konečného stavu či konečného cíle integrace v Evropě Je omezená sektorově a geograficky Je vnitřně zájmově heterogenní a vývoj je nerovnoměrný, cyklický (fáze málo/intenzivní integrace) Jedná se o projekt elit s demokratickým deficitem Jedná se o prolínání a vzájemnou podmíněnost politických a ekonomických cílů Centrální koncept (představa) je fuzzy – tzn. bez jasných hranic, nejasný Stále dochází ke střetům mezi „intergovernmentalist“ tii l“ li

Faktory funkční (sektorální) integrace: „ „

„

„

„

Institucionální integrace Legislativní integrace vytvářením práva ES/EU Standardizací a harmonizací norem a procedur (administrativních řízení) Infrastrukturní integrace - budováním společné evropské infrastruktury Integrace na mikroekonomické úrovni – např. kooperace podniků, fúze

Stupně politické integrace: Mezivládní spolupráce „ Konfederace „ Politická unie „ Federace „ Centralizovaný unitární stát „

Mezivládní (intergovernmentální) kooperace „ „

„

„ „

rozhodování konsensem (jednomyslně) žádný transfer parciální suverenity z národního státu neexistence permanentních společných institucí právo veta neexistence kontrolních mechanismů vně popř. nad členskými státy

Konfederace „

„

Volná asociace (sdružení) suverénních států vytvořené za určitým společným ad hoc účelem (např. obrana – společná instituce) Rozhoduje se (konsensem) jednomyslně

Politická unie „

„

„

„ „

transfer (delegování) jasně definovaných části suverenity (tzn. kompetencí) na společné instituce (sdílení suverenit až/nebo omezení suverenity) supranacionální prvky: rozhodování většinové, nelze vetovat rozhodování společnými nadstátními institucemi ve prospěch společenství států existence nadstátní kontroly existence společného práva závazného pro

Federace – federální stát „

„

„

Přesné rozdělení a vymezení kompetencí mezi federaci (Spolkem) a regionálními články veřejné správy (Spolkové země) Existence ústavy popř. ústav a centrálních kompetencí a kompetencí dílčích spolkových států federace i jen„regionalizované“ státy s určitými prvky federalizace

Centralizovaný unitární stát Dominance centrálních orgánů „ Pouze omezený transfer kompetencí na regionální a místní orgány veřejné správy „ Subtypy mohou být unitární decentralizovaný stát a unitární s dominancí centra. „

integrace 5 stupňový model 1. 2. 3. 4. 5.

Zóna volného obchodu Celní unie Společný trh Hospodářská a měnová unie Totální ekonomická unie a politická unie

Zóna volného obchodu Free Trade Area - FTA Nejnižší, nejméně rozvinutý stupeň ekonomické integrace Cíl: Rozvoj vzájemně výhodného obchodu přinášejícího větší ekonomický růst Nástroje: Bilaterální nebo multilaterální mezivládní dohody o liberalizaci obchodu: „ Odstranění tarifních překážek obchodu mezi účastníky FTA – např. odstranění cel „ Odstranění netarifních překážek – např. hlavně kvantitativních omezení (kvót) „ Autonomie jednotlivých států v oblasti obchodní a celní politiky – neexistence společného celního sazebníku vůči třetím zemím !

Celní unie Customs union 2. stupeň ekonomické integrace „ Úplné odstranění cel a necelních bariér mezi členskými státy „ Společná celní a obchodní politika vůči třetím zemím (avšak různá k různým skupinám třetích zemí: protekcionismus vs. liberalizace) „ Vytváření a aplikace společného celního sazebníku vůči třetím zemím „ Neexistuje nezbytnost potvrzování původu zboží

Společný trh Common market 3. stupeň ekonomické integrace Svoboda pohybu resp. snižování míry restrikce pohybu 4 výrobních faktorů: Svoboda pohybu zboží - zajišťuje fungující celní unie 1. Svoboda pohybu pracovních sil (spíše nižší míra restrikce) 2. Svoboda pohybu služeb 3. Svoboda pohybu kapitálu 4. Vytvoření popř. další rozvoj Společných politik (např. obchodní, zemědělské, dopravní) Kooperace a koordinace v oblasti dílčích ekonomických politik (hospodářská soutěž, sociální politika - ochrana zdraví pracovníků, ekologická politika,regionální politika ...)

Hospodářská a měnová unie 4.stupeň ekonomické integrace Zavedení jednotné měny a existence jednotné monetární (měnové) politiky: „ Vytvoření nadstátní centrální banky- přenos hlavních kompetencí centrálních bank „ Ztráta autonomie členských zemí v oblasti monetární politiky a vliv i na fiskální (rozpočtovou politiku) politiku „ Nadstátní centrální banka řídí emisi měny, stanovuje principy a cíle měnové politiky (vliv na inflaci, růst, úrokové sazby) Další koordinace a harmonizace dílčích politik členských států (např. daňová politika, fiskalní politika, ...)

Totální ekonomická unie a politická unie (? Federace? ) „ „ „

„

„

5. Stupeň ekonomické integrace Existence měnové unie vyvolává nezbytnost úzké politické kooperace Postupující harmonizace ekonomických politik přerůstá v jejich unifikaci, což vyvolává tlaky na další integraci politického systému. Ekonomická integrace zákonitě a logicky vyvolává další politickou integraci a vytváření nadstátního politického systému Jaký stupeň politické integrace nejlépe odpovídá danému stupni ekonomické integrace je otázkou teoretické diskuse a reálného uspořádání politických sil v členských zemích.

Stupně ekonomické integrace 7 stupňový model 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Zóna volného obchodu Celní unie Primární ekonomická unie (vnitřní trh) Rozvinutá ekonomická unie (společný trh) Ekonomická a měnová unie (společná měna) Totální hospodářská a měnová unie Ekonomicko – politická unie

Formy integrace Integrace ekonomik a politik může probíhat těmito formami komunikace mezi participujícími státy: 1. Poskytování informací – „peer review system“ 2. Konzultace 3. Koordinace 4. Harmonizace 5. Unifikace Neexistuje striktní hranice mezi jednotlivými formami integrace – přechody jsou plynulé a překryvy možné.

1. Poskytování informace „Peer Review System“ „

„

„

Situace kdy se státy vzájemně informují o cílech a instrumentech politiky v daném sektoru (například zahraničně politické postoje) Obvykle se komunikuje prostřednictvím diplomacie, diplomatů a pracovníků zahraniční služby Informace může, ale také nemusí, být užita s cílem zajistit více koherence (soudržnosti např. zájmů) mezi participujícími státy

2. Konzultace „

„

„ „

„

Participující partnerské státy se nejen zavazují k vzájemnému- bilaterálnímu - poskytování informací o určitých politikách Ale také se zavazují: scházet se, diskutovat a společně analyzovat problémy v určitém sektoru Uvažovat o společných postojích a společných řešeních Nadnárodní koherence se konzultacemi posiluje a de facto se suverenita a autonomní politika států dobrovolně zmenšuje I přes právně nezávaznou formu konzultací se politici cítí být vázání na určitá dominantní stanoviska partnerů

3. Koordinace „

„

Zavazuje partnery k dohodě o společných akcích vedoucích k větší koherenci (soudržnosti) participujících států Často jsou přijaty i nadnárodní regulativy

4. Harmonizace „

„

„

Znamená zavedení stejných norem, předpisů a pravidel do politik jednotlivých participujících států Státy mají své vlastní regulativy – ale většinou stejné – shoda v oblasti cílů, možnost různých postupů k dosažení cílů De facto představuje unifikaci

5. Unifikace „

„ „

„ „

Státní regulativy neexistují – jsou zrušeny a nahrazeny nadnárodními regulativy Regulativy jsou vytvářeny na nadnárodní úrovni Závaznost postupů i cílů ve všech participujících zemích Unifikace je nejvyšší forma integrace V EU hlavně v oblasti Společného trhu

2 dimenze integrace 1. Vertikální integrace – sektorová, odvětvová (prohlubování integrace, „deepening“): „ postupný transfér stále nových dílčích suverenit v určitých oblastech z jednotlivých států na nadnárodní instituce „ integrace určitých oblastí politiky – institucionálně, legislativně 2. Horizontální integrace – prostorová (rozšiřování, „widening“): „ transfér stávajícího stavu integrace na nové členské státy, „ rozšiřování působnosti nadnárodního práva a nadnárodních institucí na nové země

Teoretické přístupy k evropské integraci 1. 2. 3. 4.

Funkcionalismus Neofunkcionalismus Federalismus Intergovernmentalismus

1.Funkcionalismus „

„

„

„

„

Integrace států je založena pragmaticky –je praktická, hlavně ekonomická, je to kooperace „zdola“ a to v přesně vymezených úzkých oblastech ve kterých je integrace mimořádně výhodná (tržní síly dominují v integračním procesu) Integrace je vyvolána a stimulována ekonomickými potřebami a zájmy, technickými a sociálními imperativy či potřebami Ekonomické subjekty, podnikatelé mají zájem na integraci a jejich lobby „tlačí“ další integraci (např. bezcelní dovoz a vývoz), která je ekonomicky výhodná Dochází pak ke graduálnímu rozvoji kooperace, která se dále rozšiřuje na další oblasti a odvětví („spill over effect“ – dominový efekt) – proces integrace je spontánní, ne politický Institucionální faktor je slabý (ne integrace „shora“ - slabší vliv států a politiků) – minimální institucionální aparát je však nezbytný např. nutnost kontroly dodržování regulativů

2.Neofunkcionalismus „

„

„ „

Velký důraz na institucionální faktory integrace – rozšiřování kompetencí supranacionálních institucí v důsledku postupného a vzájemně se podmiňujícího transferu kompetencí tzv. Spill over effect daný silnými vnitřními vazbami mezi sektory Cílem je funkcionalistickými postupy (tzn. postupnou integrací jednotlivých sektorů participujích států) vytvořit evropskou federaci s federální evropskou vládou Neofunkcionalisté podcenili význam vlastních zájmů participujících zemí (a jejich národních politiků) Přecenili úlohu vnitřních vazeb mezi sektory jednotlivých zemí

3. Federalismus Ústava striktně rozděluje kompetence mezi centrum a dílčí komponenty federace (státy, spolkové země, regiony) 2 cesty k evropské federaci: Legislativně – vytvoření federálního právního rámce evropským 1. ústavodárným shromážděním jednorázově a shora (Altiero Spinelli) viz Konvent Neofunkcionalisticky – gradualisticky po krocích dospět k 2. federaci, od ekonomické integrace přejít nezbytně k politické integraci vytvořením silných institucí (Jean Monnet),od Maastrichtu (1.11.1993) při uplatnění principu subsidiarity Subsidiarita – rozhoduje se na nejnižší možné úrovni na které jsou rozhodnutí a akce nejefektivnější (zahraniční politika vs. problematika bydlení) „

4. Intergovernmentalismus „ „

„

„

„

Antiteze federalismu (De Gaulle, Thatcher) Cílem je konfederace – kooperace suverenních států v určitých oblastech – („Europe des patries“- Evropa vlastí) Rozhodují mezivládní instituce tvořené demokraticky legitimizovanými představiteli suverenních států Vlády členských zemí spolupracují ad hoc (v konrétních oblastech) při zachování plné suverenity států. Instituce jsou slabé – jen jakési sekretariáty

EU v kontextu teorií evropské integrace EU „ je částečně supranacionální internacionální organizací se znaky federace (tzv. 1 pilíř) „ částečně mezivládní spoluprací s konfederativními prvky (tzv. 2. a 3. pilíř) „ Teorie jsou obecné, vyhraněné modely - politická praxe je však mnohem komplikovanější a méně přehledná Budoucnost: „ Je dána polaritou mezi federalisty a intergovernmentalisty „ Otázku finality evropské integrace se pokusil zodpovědět Konvent „ Představy finálního stavu EU se mění se změnou situace ve světě a v Evropě a se změnou dominantních, vládnoucích elit v evropských státech „ Heterogenita aktuálních zájmů evropských států a jejich historických tradic spíše odporuje možnosti vytvoření „silné a funkční“ federace

Modely a koncepty evropské integrace „

„ „ „ „ „ „ „ „ „

Evropa soustředných (koncentrických) kruhů – „concentric circles“ Variabilní geometrie Evropa á la carte Dvourychlostní Evropa Vícerychlostní Evropa Flexibilní integrace – „closer cooperation“ Evropa regionů Evropa vlastí Evropa občanů I. a II. Kategorie (?) Evropa od Atlantiku po Ural

Příčiny evropské integrace: „

„

„

„

„

Existence vnějšího ohrožení (např. nebezpečí agrese) si vynucuje spolupráci „ohrožených“ („Sowjet threat“) Existence dlouhodobých historických konfliktů, rozporů a animozit mezi národními státy (nacionalismus) a snaha politiků je zmírnit až odstranit prostřednictvím kooperace na projektu společného zájmu (Německo vs. Francie) Existence silné vnější konkurence a snaha o posílení externí konkurenceschopnosti vytvořením většího trhu (západní Evropa v rámci triády, „eurosclerosis“) Existence silné vnější konkurence a snaha o koordinaci protekcionistických opatření (např. evropské zemědělství vs. USA, „fortress Europa“) Snaha o zvýšení schopnosti prosazovat společné zahraničně politické zájmy a následně ekonomické zájmy ve vnějším prostředí (Evropa: ekonomický obr a politický trpaslík)