Upozornění Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Galén Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5
www.galen.cz
© Galén, 2013
Roman Jirák et al.
galén
Hlavní autor a pořadatel doc. MUDr. Roman Jirák, CSc. Centrum pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy choroby, Psychiatrická klinika, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice, Praha Recenzentka doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy; Gerontologické centrum, Praha
Roman Jirák et al. GERONTOPSYCHIATRIE První vydání Vydalo nakladatelství Galén, Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5 Editor nakladatelství Lubomír Houdek Šéfredaktorka nakladatelství Soňa Dernerová Odpovědný redaktor Radek Lunga Ilustrace na obálce Petr Panev Sazba Petra Veverková, Galén Tisk Glos, Špidlenova 436, 513 01 Semily Určeno odborné veřejnosti G 311012
www.galen.cz
Zpracování monografie bylo podpořeno výzkumným záměrem VZ MŠM 0021620849 – Neuropsychiatrické aspekty neurodegenerace
Všechna práva vyhrazena. Tato publikace ani žádná její část nesmějí být reprodukovány, uchovávány v rešeršním systému nebo přenášeny jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, elektronického, fotografického nebo jiného záznamu) bez písemného souhlasu nakladatelství. Pořadatel, autoři i nakladatel vynaložili značné úsilí, aby informace o léčivech odpovídaly stavu znalostí v době zpracování díla. Nakladatel za ně nenese odpovědnost a doporučuje řídit se údaji o dávkování a kontraindikacích uvedenými výrobci v příbalovém letáku příslušného léčivého přípravku. Týká se to především přípravků vzácněji používaných nebo nově uváděných na trh. V textu jsou používány ochranné obchodní známky léků a dalších produktů. Absence symbolů ochranných známek (©, TM aj.) neznamená, že jde o nechráněné názvy a značky.
© Galén, 2013 ISBN 978-80-7262-960-2 (PDF) ISBN 978-80-7262-961-9 (PDF pro čtečky)
AUTORSKÝ KOLEKTIV
Hlavní autor a pořadatel doc. MUDr. Roman Jirák, CSc Centrum pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy demence, Psychiatrická klinika, 1. LF UK a Všeobecná fakultní nemocnice, Praha
Autoři doc. MUDr. Aleš Bartoš, Ph.D. Neurologická klinika, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha, a AD centrum, Psychiatrické centrum Praha MUDr. Vanda Franková Psychiatrická léčebna, Dobřany MUDr. Jiří Konrád Psychiatrická léčebna, Havlíčkův Brod MUDr. František Koukolík, DrSc. Oddělení patologie a národní referenční laboratoř TSE-CJN, Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou, Praha MUDr. Petr Kozelek Centrum pro diagnostiku a léčbu Alzheimerovy choroby, Psychiatrická klinika, 1. LF UK a Všeobecná fakultní nemocnice, Praha MUDr. Hana Kučerová Psychiatrická léčebna, Šternberk
MUDr. Zuzana Lattová, Ph.D. Psychiatrické centrum Praha MUDr. Vladimír Línek, CSc. Neurologická klinika, 1. LF UK a Všeobecná fakultní nemocnice, Praha MUDr. Radoslav Matěj, Ph.D. Oddělení patologie a národní referenční laboratoř TSE-CJN, Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou, Praha doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc. Psychiatrická klinika, 1. LF UK a Všeobecná fakultní nemocnice, Praha MUDr. Tamara Tošnerová Ambulance pro poruchy paměti, Ústav ošetřovatelství, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha MUDr. Světlana Žuchová, Ph.D. Psychiatrická klinika, 1. LF UK a Všeobecná fakultní nemocnice, Praha
au to r s k ý ko l e k t i v | 5
OBSAH
1. Gerontopsychiatrie – historie, osobnosti, současnost................ 17 Roman Jirák
2. Nejčastější psychické poruchy v seniorském věku....................... 20 Roman Jirák
3. Změny psychiky ve stáří........................................................................ 21 Tamara Tošnerová Ztráta nezávislosti u stárnoucí populace.................................................... 24 Změny, které mohou vést k závislosti.......................................................... 24 Fyzické změny ............................................................................................ 24 Sociální změny ............................................................................................ 25 Psychologické změny................................................................................... 25 Pohled na dopad závislosti.......................................................................... 26 Literatura....................................................................................................... 27
4. Použití zobrazovacích metod v gerontopsychiatrii...................... 28 Vladimír Línek Výpočetní tomografie................................................................................... 29 Nukleární magnetická rezonance................................................................ 31 Jednofotonová emisní výpočetní tomografie.............................................. 33 Pozitronová emisní tomografie................................................................... 35 Skóre mediotemporální atrofie................................................................... 35 Literatura....................................................................................................... 35
5. Vyšetření gerontopsychiatrického pacienta.................................. 36 Roman Jirák
obsah | 7
6. Možnosti testování paměti u seniorů............................................... 39 Světlana Žuchová Pracovní paměť............................................................................................ 41 Brown-Peterson Task................................................................................... 41 Brief Word Learning Tests............................................................................ 41 Reprodukce textu........................................................................................ 41 Vizuálně-prostorová paměť......................................................................... 41 Reyova-Osterriethova komplexní figura....................................................... 42 Prospektivní paměť...................................................................................... 42 Testy dávných vzpomínek............................................................................ 43 Famous Events Test...................................................................................... 43 Autobiografická paměť................................................................................ 43 Dotazníkové metody.................................................................................... 44 Memory Functioning Questionnaire............................................................ 44 Literatura....................................................................................................... 45
7. Posuzovací škály a testy používané v gerontopsychiatrii........... 47 Aleš Bartoš, Roman Jirák Testování kognitivních funkcí...................................................................... 47 Jednoduché orientační kognitivní zkoušky................................................... 47 Komplexní orientační kognitivní testy.......................................................... 54 Dotazníky aktivit denního života................................................................. 59 Dotazník funkčního stavu / Functional Activities Questionnaire (FAQ)........... 60 Dotazník soběstačnosti / Disability Assessment for Dementia (DAD)............ 61 Bristolská škála aktivit denního života / Bristol Acitivites of Daily Living Scale (BADLS)...................................................................... 61 Škála deprese pro geriatrické pacienty / Geriatric Depression Scale (GDS).................................................................................................. 66 Hachinskiho ischemické skóre / Hachinski Ischemic Score....................... 67 Literatura....................................................................................................... 68
8. Demence a další poruchy kognitivních funkcí............................... 69 Roman Jirák Diagnostika syndromu demence I (základní příznaky).............................. 69 Diagnostika syndromu demence II.............................................................. 70 Epidemiologie.............................................................................................. 71
8.1. Neuropatologie vybraných příčin syndromu demence........................ 73 František Koukolík Alzheimerova nemoc.......................................................................... 73 Makroskopické změny........................................................................ 73 Mikroskopické změny......................................................................... 73 Specificita neurohistologických změn................................................. 76
8 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Demence při Alzheimerově nemoci – neuropatologická korelace........ 76 Lehká kognitivní porucha (mírná porucha poznávacích funkcí).......... 80 Genetické vlivy................................................................................... 80 Vaskulární kognitivní porucha (vaskulární demence)...................... 81 Hipokampální skleróza....................................................................... 82 Normotenzní hydrocefalus................................................................. 82 CADASIL............................................................................................ 83 Hereditární mozkové krvácení s amyloidózou – holandský typ........... 83 Hereditární mozkové krvácení s amyloidózou – islandský typ............. 83 Familiární amyloidóza – finský typ..................................................... 83 Familiární britská demence s amyloidovou angiopatií......................... 84 Familiární dánská demence................................................................ 84 Frontotemporální lobární degenerace............................................... 84 Pickova nemoc................................................................................... 87 Kortikobazální degenerace ................................................................ 88 Progresivní supranukleární obrna...................................................... 88 Nemoc s argyrofilními zrny ................................................................ 89 Mnohotná systémová tauopatie s demencí......................................... 89 Frontotemporální lobární atrofie doprovázená onemocněním motorického neuronu........................................................................ 90 Onemocnění charakterizované neuronálními inkluzemi obsahujícími intermediální vlákna..................................................... 90 Demence bez charakteristického histologického nálezu...................... 90 Frontotemporální lobární degenerace doprovázená proteinem FUS.... 90 Onemocnění charakterizovaná Lewyho tělísky................................. 91 Demence s Lewyho tělísky.................................................................. 91 Alkohol a demence............................................................................. 93 Demence při Huntingtonově nemoci................................................. 95 Heredodegenerativní a metabolické příčiny demencí před 60. rokem věku.......................................................................... 96 Symptomatické a takzvané reverzibilní demence................................ 96 Prionová onemocnění......................................................................... 97 Literatura........................................................................................... 100
8.2. Alzheimerova nemoc......................................................................... 102 Roman Jirák Klinický obraz................................................................................... 102 Diagnostika....................................................................................... 105 Diferenciální diagnostika................................................................. 108 Terapie.............................................................................................. 109 Inhibitory mozkových cholinesteráz................................................. 110 Slabé kompetitivní inhibitory glutamátergních ionotropních receptorů typu NMDA...................................................................... 111 Literatura........................................................................................... 117
obsah | 9
8.3. Demence s Lewyho tělísky................................................................. 119 Jiří Konrád Epidemiologie................................................................................... 120 Neuropatologické znaky a vztahy s Parkinsonovou a Alzheimerovou nemocí.................................................................. 120 Klinický obraz a diagnostika............................................................ 123 Možnosti léčebného ovlivnění.......................................................... 125 Literatura........................................................................................... 127
8.4. Demence u Parkinsonovy nemoci a onemocnění typu
»Parkinson plus«................................................................................ 128 Jiří Konrád Základní charakteristiky Parkinsonovy nemoci.............................. 128 Typické klinické příznaky demence u Parkinsonovy nemoci.......... 128 Možnosti terapie příznaků demence u Parkinsonovy nemoci........ 129 Onemocnění typu »Parkinson plus«................................................. 130 Literatura........................................................................................... 131
8.5. Frontotemporální lobární degenerace, frontotemporální
demence (F02.2)................................................................................ 132 Vanda Franková, Radoslav Matěj
Historie............................................................................................. 132 Epidemiologie................................................................................... 133 Průběh onemocnění......................................................................... 133 Etiologie a patogeneze..................................................................... 133 Neurochemické změny..................................................................... 135 Klinický obraz................................................................................... 135 Demence frontálního typu (behaviorálně-dysexekutivní varianta)...... 136 Sémantická demence....................................................................... 137 Primární progresivní afázie (progresivní nonfluentní afázie)............ 138 Vyšetření pacientů s FTLD................................................................ 139 Diagnostika....................................................................................... 142 Diferenciální diagnostika................................................................. 143 Terapie.............................................................................................. 145 Kortikobazální degenerace.............................................................. 148 Progresivní supranukleární obrna................................................... 148 Literatura........................................................................................... 149
8.6. Další demence neurodegenerativního původu................................. 151 Roman Jirák Huntingtonova nemoc...................................................................... 151 Demence v rámci sclerosis multiplex............................................... 151 Literatura........................................................................................... 152
10 | G e r o n to p s yc h i at r i e
8.7. Vaskulární demence.......................................................................... 153 Roman Jirák Epidemiologie................................................................................... 153 Diagnostika....................................................................................... 154 Diagnostická kritéria NINDS-AIREN................................................. 154 Klasifikace vaskulárních demencí.................................................... 155 Multiinfarktová demence (F01.1)..................................................... 155 Vaskulární demence s náhlým začátkem (F01.0).............................. 155 Subkortikální vaskulární demence (F01.2)....................................... 155 Jiné, vzácné vaskulární demence..................................................... 156 CADASIL.......................................................................................... 156 Cerebrální amyloidová angiopatie.................................................... 157 Terapie.............................................................................................. 157 Smíšené demence............................................................................. 158 Literatura........................................................................................... 159
8.8. Demence infekčního původu............................................................. 160 Pavel Pavlovský Demence bakteriálního původu....................................................... 160 Neurosyfilis...................................................................................... 160 Lymeská borrelióza.......................................................................... 162 Demence virového původu............................................................... 163 Demence u AIDS.............................................................................. 163 Demence vyvolaná virem Herpes simplex......................................... 164 Demence prionového původu.......................................................... 165 Demence parazitárního původu...................................................... 165 Literatura........................................................................................... 165
8.9. Lidské prionové nemoci..................................................................... 166 Vanda Franková, Radoslav Matěj Demence u Creutzfeldtovy-Jakobovy nemoci (F02.1)..................... 167 Definice........................................................................................... 167 Historie............................................................................................ 167 Epidemiologie ................................................................................. 167 Etiologie a patogeneze .................................................................... 168 Klinický obraz ................................................................................. 168 Vyšetření pacienta s CJN.................................................................. 170 Diferenciální diagnostika................................................................. 173 Diagnóza.......................................................................................... 173 Terapie............................................................................................. 175 Prognóza.......................................................................................... 175 Genetická Creutzfeldtova-Jakobova nemoc.................................... 176 Náhodně přenesená CJN.................................................................. 177 Nová varianta CJN............................................................................ 178
o b s a h | 11
Kuru.................................................................................................. 180 Gerstmannova-Sträusslerova-Scheinkerova nemoc........................ 180 Fatální familiární insomnie.............................................................. 180 Literatura........................................................................................... 181
8.10. Psychické poruchy na podkladě SLE a dalších
revmatologických onemocnění......................................................... 183 Petr Kozelek Organické psychické poruchy.......................................................... 185 Systémový lupus erythematodes...................................................... 186 Sjögrenův syndrom.......................................................................... 197 Revmatoidní artritida....................................................................... 197 Vaskulitidy....................................................................................... 197 Onemocnění infekční etiologie......................................................... 198 Amyloidóza...................................................................................... 199 Sarkoidóza....................................................................................... 199 Reaktivní psychické poruchy............................................................ 200 Revmatoidní artritida....................................................................... 200 Systémový lupus erythematodes...................................................... 200 Juvenilní idiopatická artritida a další onemocnění............................ 201 Farmakogenní psychické poruchy................................................... 201 Imunosupresiva............................................................................... 202 Antimalarika.................................................................................... 203 Nesteroidní antiflogistika................................................................. 203 Terapie psychických poruch u revmatologických nemocných........ 204 Psychoterapie................................................................................... 204 Farmakoterapie................................................................................ 204 Elektrokonvulzivní léčba.................................................................. 206
Literatura........................................................................................... 207
8.11. Ostatní symptomatické demence...................................................... 209 Roman Jirák Metabolicky podmíněné demence................................................... 209 Hereditárně podmíněné metabolické demence................................. 209 Hereditárně nepodmíněné metabolické demence............................. 210 Demence na podkladě hypovitaminóz............................................. 210 Demence na podkladě endokrinopatií............................................. 211 Farmakogenně podmíněné demence a jiné poruchy paměti.......... 211 Alkoholové demence a jiné poruchy paměti.................................... 212 Wernickeův-Korsakovův alkoholový syndrom................................... 212 Alkoholová demence........................................................................ 213 Demence způsobené jinými intoxikacemi....................................... 213 Epileptické demence ........................................................................ 213 Demence způsobené traumaty mozku............................................. 213
12 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Demence způsobené nádory a paraneoplastické demence............ 214 Demence na podkladě normotenzního hydrocefalu....................... 214 Literatura........................................................................................... 215
8.12. Mírná porucha poznávacích funkcí.................................................... 216 Roman Jirák Literatura........................................................................................... 219
8.13. Izolované a přechodné kognitivní deficity......................................... 220 Roman Jirák Literatura........................................................................................... 221
8.14. Behaviorální a psychologické symptomy demencí............................ 222 Roman Jirák Terapie.............................................................................................. 224 Literatura........................................................................................... 226
8.15. Úzkostné poruchy u seniorů s demencí............................................. 228 Vanda Franková Epidemiologie................................................................................... 228 Rizika vzniku.................................................................................... 228 Klinický obraz................................................................................... 229 Terapie.............................................................................................. 230 Nefarmakologické postupy............................................................... 230 Farmakoterapie................................................................................ 231 Literatura........................................................................................... 233
8.16. Nefarmakologické postupy v léčbě Alzheimerovy nemoci
a demencí jiného typu....................................................................... 234 Vanda Franková
Práce s pečující osobou.................................................................... 234 Mírný stupeň demence..................................................................... 234 Střední stupeň demence .................................................................. 235 Těžký stupeň demence .................................................................... 235 Práce s pacientem............................................................................. 236 Mírný stupeň demence..................................................................... 236 Střední stupeň demence................................................................... 236 Těžký stupeň demence..................................................................... 236 Program pro pacienty s demencí...................................................... 237 Možnosti využití psychoterapeutických technik při práci se seniory s demencí......................................................................... 237 Podpůrná terapie............................................................................. 237 Terapie zaměřená na orientaci v realitě............................................ 238
o b s a h | 13
Kognitivně-stimulační terapie .......................................................... 239 Reminiscenční terapie...................................................................... 239 Validační terapie.............................................................................. 240 Trénink paměti ................................................................................ 242 Senzorická stimulační terapie........................................................... 243 Muzikoterapie.................................................................................. 243 Multisenzorická stimulace................................................................ 244 Behaviorální terapie......................................................................... 244 Kognitivně-behaviorální terapie....................................................... 245 Terapie s loutkou.............................................................................. 246 Literatura........................................................................................... 246
9. Deliria (stavy zmatenosti) ve stáří................................................... 248 Jiří Konrád Epidemiologie............................................................................................ 249 Definice....................................................................................................... 249 Etiologie..................................................................................................... 249 Klinický obraz a diagnostika, diferenciální diagnostika demence a deliria....................................................................................... 251 Terapie........................................................................................................ 252 Symptomatická farmakoterapie deliria nenasedajícího na demenci............ 254 Symptomatická farmakoterapie deliria nasedajícího na demenci................ 255 Doléčování deliria po jeho odeznění – prevence časné recidivy................... 257 Literatura..................................................................................................... 257
10. Deprese ve stáří..................................................................................... 259 Roman Jirák Rozdělení depresí ve vyšším věku............................................................. 259 Vyšetření depresivního pacienta............................................................... 264 Terapie depresí ve stáří.............................................................................. 265 Sebevražednost ve stáří............................................................................. 267 Literatura..................................................................................................... 270
11. Úzkostné poruchy ve stáří.................................................................. 271 Roman Jirák Organická úzkostná porucha..................................................................... 272 Neorganické úzkostné poruchy................................................................. 273 Literatura..................................................................................................... 273
14 | G e r o n to p s yc h i at r i e
12. Další organicky podmíněné psychické poruchy ve stáří........... 274 Roman Jirák Organická emoční labilita.......................................................................... 274 Organická disociativní porucha................................................................. 274 Organická porucha osobnosti a neorganické poruchy osobnosti seniorského věku...................................................................... 275 Literatura..................................................................................................... 279
13. Organické psychotické poruchy ve stáří........................................ 280 Petr Kozelek Organická halucinóza................................................................................ 281 Organická katatonní porucha.................................................................... 283 Organický syndrom s bludy....................................................................... 285 Literatura..................................................................................................... 290
14. Psychózy ve stáří................................................................................... 291 Vanda Franková Epidemiologie............................................................................................ 291 Vyšetření .................................................................................................... 292 Diferenciální diagnostika........................................................................... 292 Terapie........................................................................................................ 293 Funkční psychózy ve stáří.......................................................................... 295 Epidemiologie........................................................................................... 295 Etiologie a patogeneze............................................................................... 296 Diagnostika............................................................................................... 296 Klinický obraz............................................................................................ 296 Terapie...................................................................................................... 297 Farmakoterapie funkčních psychóz ve stáří................................................ 298 Trvalá duševní porucha s bludy................................................................. 300 Epidemiologie ........................................................................................... 300 Etiologie a patogeneze............................................................................... 300 Klinický obraz............................................................................................ 300 Forenzní problematika............................................................................... 302 Psychotické poruchy ve stáří přetrvávající z mladšího věku.................... 302 Literatura..................................................................................................... 304
15. Závislosti ve stáří.................................................................................. 305 Hana Kučerová Benzodiazepiny.......................................................................................... 306 Alkohol....................................................................................................... 308 Literatura..................................................................................................... 311
o b s a h | 15
16. Poruchy spánku u seniorů.................................................................. 312 Zuzana Lattová Fyziologie spánku...................................................................................... 312 Registrace a vyšetřování spánku............................................................... 313 Aktigrafie................................................................................................... 314 Polysomnografie........................................................................................ 315 Spánek a stárnutí....................................................................................... 315 Populační studie........................................................................................ 316 Nejčastější primární poruchy spánku ve vyšším věku.............................. 317 Insomnie................................................................................................... 317 Obstrukční spánková apnoe....................................................................... 327 Syndrom neklidných nohou....................................................................... 328 Periodické pohyby končetin ve spánku....................................................... 329 Porucha chování ve spánku REM................................................................ 330 Spánek a neurodegenerativní onemocnění............................................... 331 Tauopatie.................................................................................................. 331 Synukleinopatie......................................................................................... 333 Huntingtonova nemoc............................................................................... 336 Prionová onemocnění................................................................................ 336 Fatální familiární insomnie........................................................................ 336 Vaskulární demence................................................................................... 337 Literatura..................................................................................................... 337 Zkratky................................................................................................................ 339 rejstřík................................................................................................................ 343
16 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Gerontopsychiatrie – historie, osobnosti, současnost
1.
Roman Jirák
Gerontopsychiatrie je odvětví psychiatrie zabývající se diagnostikou, terapií, prevencí i výzkumem psychických poruch seniorů. Podobně jako například pedopsychiatrie má také gerontopsychiatrie svá specifika oproti psychiatrii osob mladšího a středního věku. Psychika stárnoucího člověka se mění. Přistupuje řada etiologických i rizikových faktorů vzniku duševních poruch. Z etiologických faktorů jsou to především faktory organické včetně somatických poruch, vlivu terapie (zvláště pak polypragmazie), dále změny tělesných tkání dané věkem, poruchy smyslů a další. Z rizikových faktorů jsou to především nepříznivé životní okolnosti jako je ztráta partnera, zhoršení ekonomického statutu, ztráta společenského postavení a prestiže, změna bydliště (včetně přeřazení do ústavů sociální péče) a další okolnosti. V naší republice se o rozvoj gerontopsychiatrie výrazně zasloužilo několik psychiatrů, rozvíjejících svoji činnost od 50. let 20. století. Je nutno jmenovat především doc. MUDr. Miloše Vojtěchovského, CSc., který u nás jako první začal uvádět do klinické praxe terapii acetylcholinergního deficitu u pacientů trpících Alzheimerovou nemocí. Za obtížných podmínek politické perzekuce vybudoval vzorové gerontopsychiatrické oddělení v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích, s perfektně organizovanou komplexní terapií, zahrnující jak biologické přístupy, tak psychoterapii, reedukační techniky, muzikoterapii a další přístupy. V Opavě vybudoval vzorové gerontopsychiatrické oddělení MUDr. Quido Kümpel, CSc., který se věnoval epidemiologii poruch v gerontopsychiatrii i léčebným metodám. Vojtěchovský a Kümpel byli spolu s doc. MUDr. Jaroslavem Bašteckým, CSc., hlavní autoři první české monografie Gerontopsychiatrie, která vyšla v roce 1994. Baštecký organizoval první specializační kursy v oboru gerontopsychiatrie jako součást předatestační přípravy v IPVZ (dříve ILF) v Praze. V rámci postgraduální výuky se gerontopsychiatrie profilovala jako nástavbový obor psychiatrie.
G e r o n to p s yc h i at r i e – h i s to r i e , o s o b n o s t i , s o u č a s n o s t | 17
Doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc., se zasloužil o rozvoj gerontopsychofarmakologie. Doc. MUDr. Jiří Mišurec z Psychiatrické kliniky Masarykovy univerzity v Brně publikoval práce z oboru elektroencefalografie u gerontopsychiatrických pacientů. O rozvoj gerontopsychiatrie se zasloužila řada dalších psychiatrů jak svou klinickou a organizační, tak i publikační, výukovou a výzkumnou činností. Namátkou jmenujme například manžele Doňkovy z Psychiatrické léčebny v Kroměříži nebo MUDr. Jaroslava Hronka z Plzně. V současnosti se oblasti gerontopsychiatrie věnuje více psychiatrů, z nichž někteří jsou autory této knihy (např. MUDr. Vanda Franková, MUDr. Jiří Konrád nebo MUDr. Tamara Tošnerová). Celkově je však počet atestovaných gerontopsychiatrů stále nedostatečný. Z psychologů má velké zásluhy o gerontopsychiatrii například PhDr. Václav Smitka, který v Psychiatrické léčebně Bohnice zaváděl nové diagnostické i nácvikové metody, nebo doc. PhDr. Jan Srnec, CSc., který se věnoval testům organicity, určeným pro gerontopsychiatrickou populaci, na katedře psychologie Filozofické fakulty UK v Praze. V současnosti se intenzivně zabývá psychologickými testy zaměřenými na organicitu PhDr. Marek Preiss, Ph.D., z Psychiatrického centra Praha i psychologové z neurologických klinik 1. a 2. LF UK Praha a z Neurologické kliniky Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Z lékařů nepsychiatrů se o obor gerontopsychiatrie zasloužil například geriatr MUDr. Jan Reban, který spolu s britským geriatrem prof. Antony Bayerem a kolektivem napsal velmi kvalitní anglickou monografii o demenci (Dementia. Manual of assessment and management in older people. Rudolfov: Medea, 1996), prof. MUDr. Eva Topinková, CSc., a doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D., která se podílela na založení České alzheimerovské společnosti a velmi se zasloužila o organizaci péče o pacienty trpící demencí. V současnosti se výzkumu poruch paměti a demencí věnuje skupina neurologů – členové sekce kognitivní neurologie České neurologické společnosti ČLS JEP (např. doc. MUDr. Jakub Hort, Ph.D., doc. MUDr. Aleš Bartoš, Ph.D., doc. MUDr. Irena Rektorová, Ph.D., a další). Z pracovníků teoretických a preklinických oborů, u kterých výsledky jejich práce našly uplatnění v gerontopsychiatrii, jmenujme například fyziologa prof. MUDr. Stanislava Tučka, DrSc., který se zabýval acetylcholinergní hypotézou poruch paměti, skupinu pracovníků Ústavu toxikologie LF UK v Hradci Králové (prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., doc. MUDr. Josef Herink, DrSc., prof. MUDr. Josef Fusek, DrSc., a další), kteří se intenzivně věnovali a věnují výzkumu farmak pro léčbu demencí. Neurobiochemii v souvislosti s poruchami paměti se věnuje bioche-
18 | G e r o n to p s yc h i at r i e
mická laboratoř Psychiatrického centra Praha – AD centra (RNDr. Daniela Řípová, CSc., Ing. Zdena Krištofiková, Ph.D., a další), pracovníci Endokrinologického ústavu v Praze, kateder biochemie 1. a 2. LF UK Praha a další pracoviště. Zásluhu na rozvoji moderní gerontopsychiatrie má rovněž skupina odborníků zabývající se zobrazovacími metodami. Z genetiků, kteří se intenzivně věnují výzkumu souvisejícímu s gerontopsychiatrií, uveďme doc. RNDr. Omara Šerého, Ph.D., z LF MU v Brně, nebo prof. MUDr. Pavla Martáska, DrSc., z 1. LF UK v Praze. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že gerontopsychiatrie je součást psychiatrie, která se však významně překrývá s řadou dalších klinických i preklinických oborů, především s geriatrií a interní medicínou, s neurologií, zobrazovacími metodami, genetikou a s dalšími obory.
G e r o n to p s yc h i at r i e – h i s to r i e , o s o b n o s t i , s o u č a s n o s t | 19
2.
Nejčastější psychické poruchy v seniorském věku Roman Jirák
V populaci lidí vyšší věkové kategorie se nejčastěji vyskytují poruchy, které jsou podmíněny organickými změnami mozkové tkáně, somatickými faktory včetně iatropatogenních efektů (polypragmazie aj.) a psychosociálními faktory typickými pro stáří (ztráta partnera, osamělé žití, ztráta společenské prestiže apod.). Největší zastoupení psychických poruch ve stáří mají: demence a mírné poruchy kognitivních funkcí; deliria; deprese. V posledních letech se k těmto faktorům přidružuje i závislost na látkách, především na alkoholu a na některých léčivech (např. benzodiazepinech). Dále je to celé spektrum poruch, z nichž některé přetrvávají ze středního věku, jiné vznikají až ve stáří. Jsou to například: schizofrenie (přecházejí ze středního věku); poruchy s bludy; organické psychotické poruchy (organická porucha s bludy, organická halucinóza, organická katatonní porucha); bipolární afektivní porucha (přechází ze středního věku); organická úzkostná porucha; organická afektivní labilita (organické neurastenické syndromy); úzkostné poruchy přecházející ze středního věku včetně obsedantně-kompulsivní poruchy a dalších, tzv. neurotických poruch; reakce na stres; organická disociativní porucha; organické poruchy spánku. Z přehledu je patrné, že ve vyšším věku se mohou projevit všechny poruchy typické pro střední věk, ale je výrazně větší zastoupení organicky podmíněných psychických poruch.
20 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Změny psychiky ve stáří
3.
Tamara Tošnerová
Fyziologické změny normálního, běžného stáří a potřeby starších lidí jsou sice individuální, ale významně se odlišují od požadavků obecné dospělé populace, podobně jako se od těchto požadavků liší nároky dětí a dospívajících. Vzhledem k tomu, že v masovém měřítku se nikdy lidé nedožívali vyššího věku, tedy nad 65 let, nemá naše společnost s uvedeným fenoménem zkušenost. Stárnoucí člověk, např. řemeslník, dokud mohl – tedy až do své smrti – pracoval. U venkovského obyvatelstva v českých zemích byla až do poloviny 19. století k dispozici právní možnost, zakládající se na výměnkové smlouvě. Rolník postoupil své vlastnické právo k nemovitému statku nástupci s podmínkou, že bude až do smrti ve prospěch výměnkáře odvádět stanovenou dávku, nejčastěji naturální povahy. Výměnek na doživotí vzbuzoval přání, aby výměnkář brzy zemřel, ačkoliv obyčejně šlo o vlastní rodiče, a byl často zdrojem rodinných sporů. V českých zemích byl výměnek jako institut zrušen roku 1948 uzákoněním národního pojištění, jímž byl (vynuceně) nahrazen. V dnešní snaze odchodu do předčasného důchodu lze najít paralelu – příliš časné odcházení na výměnek a trávení pohodlného stáří bez práce, vymínění si příliš značných dávek, které nebyly v přiměřeném poměru k výnosnosti statku.(1) Odchod na výměnek byl spojen především s fyzickými možnostmi výměnkářů, o psychické kvalitě života se nehovořilo. Jako nový sociální jev se objevuje odchod do důchodu, který je v našich podmínkách spojen s reformami z roku 1881 a jménem Otto von Bismarcka v Německu. Ten zavedl nový systém sociálního pojištění, postupně zahrnující všechny vrstvy obyvatelstva; systém byl dokončen roku 1889.(2) Odchod do důchodu byl v německém Prusku spojen s věkem 65 let, kterého se v té době lidé často nedožili. V průběhu 20. století se lidé svého důchodu dožívají, vyčleňují se z tzv. produktivního věku do věku postproduktivního a jsou spojeni s pojmem stáří.
Z m ě n y p s yc h i k y v e s tá ř í | 21
Objektivně je stáří spojeno se smrtí. Úmrtí například ve 40 letech věku lze dnes chápat jako předčasné a je rodinnou tragédií. K pojmu stáří se váže řada negativních stereotypů a předsudků, které představu psychického stavu ve stáří ve veřejném povědomí zásadně ovlivňují a devalvují: např. přítomnost deprese, vnímaná jako jeden z nejběžnějších problémů starší populace (i když sebevraždy především stárnoucích a starých mužů jsou objektivní realitou ve všech rozvinutých zemích). Dále se konstituovala představa, že většina starších lidí jsou společensky izolovaní a osamělí nebo že senioři přirozeně ustupují od společenských aktivit. V naší společnosti vládne dojem, že ústavních zařízení pro seniory je potřeba daleko více. K mýtům patří i předpoklad poklesu duševních schopností, především v kognitivních funkcích, aniž by byly pro tato tvrzení provedeny řádné kontrolované studie.(3) V České republice je situace podobná jako v ostatních rozvinutých zemích. Díváme se na stáří pohledem předsudků.(4) V posledních 25 letech v rámci sledování rizikových faktorů podílejících se na možném vzniku Alzheimerovy nemoci je v longitudinálních multicentrických studiích sledováno zároveň i zdravé stáří. Nejstarším reprezentantem je americká Baltimorská longitudinální studie o stáří, sledující zdravotní změny dobrovolníků, která probíhá od roku 1958, rizika demence začíná sledovat od roku 1980. Studii vděčíme například za závěr, že změny osobnosti jsou minimální u zdravých seniorů. Mezi předsudky o stáří totiž patří, že se osobnost člověka ve stáří výrazně mění. Studie podporovala a sledovala například užívání nesteroidních protizánětlivých léků pro snížení rizika Alzheimerovy nemoci.(5) Psychologicko-psychiatrické změny u staršího člověka se mohou promítat v subjektivně prožívaných poruchách paměti, objektivně v depresi nebo v úzkosti, s ohledem na zdravotní stav. Objektivně se s věkem mění citlivost všech pěti smyslů, z nichž jedno z nejčastějších postižení seniorů je pozvolná sluchová ztráta. Kvůli přítomnosti některého z předchozích příznaků může docházet k redukované sebeúctě. V této době si starší lidé neochotně přiznávají nebo rozpoznávají tyto známky jako problém, proto přítomnost psychických změn často zůstává nepovšimnuta poskytovateli zdravotnické péče, kteří jsou více soustředěni na fyzikální vlastnosti těla a tělesný stav svých pacientů. Psychická stránka tak opět zůstává v pozadí. To, co bylo v předchozích staletích rozvrstveno v průběhu celého života, se soustředí do období stárnutí; většina ztrát, chorob je spojena s touto životní etapou. Hlavní sociologické změny mohou vyplynout nejen z odchodu do důchodu, smrti nebo nemoci partnera, přátel a rodiny, funkčního handicapu, zhoršeného poznávání, snižování kognitivních funkcí – zhoršené paměti
22 | G e r o n to p s yc h i at r i e
(ve smyslu benigní stařecké zapomnětlivosti), bolesti, modifikovaného, poněkud vnuceného životního uspořádání, ale i ze zanedbávání a zneužívání staršího člověka, zhoršení jeho životní úrovně apod. Tyto změny ovlivňují sociální stav starších lidí a ve výsledku směřují k jejich ústupu ze společnosti. Nedostatek potřebné podpory a socializace je spojován se zvýšeným rizikem úmrtnosti. Stačí se podívat na rizikové faktory deprese ve stáří, kdy kromě výše uvedeného hraje roli vědomí sociální izolace, zhoršení fyzického stavu, chronické nemoci bez efektivního řešení, stěhování z místa bydliště včetně pobytu v ústavním zařízení, ztráta sociálních rolí (rodič, pracující, manželka, manžel), popř. náhlá ztráta fyzické autonomie – soběstačnosti. Předchozí zmíněné změny se vyvíjejí, stárnoucí člověk nemusí být připraven přiznat si problémy a může se svým novým životním stavem nesouhlasit. Může inklinovat k sociálnímu stažení, žít ve strachu z vážného, život ohrožujícího onemocnění, popř. popírat obtíže a odmítat vyšetření: »o čem nevím, to neexistuje.« Proto je vhodné, aby starší lidé i jejich rodiny byli plně informováni o možnostech a formách zdravotnických služeb. Řada starších pacientů má přinejmenším jednu jasně zjistitelnou chronickou nemoc, ischemickou chorobu, diabetes, dýchací obtíže apod., a ta bývá základem léčby. Bohužel jiné chronické, potenciálně vážné stavy, podílející se na komplikacích, jsou často nerozpoznány. Do této kategorie patří nejen deprese, porucha kognitivních funkcí, porucha zraku nebo sluchu, podvýživa, porucha rovnováhy provázená pády, močová inkontinence, ale i sexuální dysfunkce a zneužívání staršího člověka.(6) Diagnostický proces v starším věku vyžaduje různá hlediska. Jaký má dopad na psychiku například nedoslýchavost jako nejčastější senzorická deprivace ve stáří? Zásadní obtíž staršího věku je problém se slovní komunikací, způsobený poruchami sluchu. Poruchy sluchu (presbyakuze) jsou charakteristicky spojeny i s problémy v porozumění řeči, s tzv. sociální hluchotou – ta je častou příčinou izolace osob s tímto typem poškození sluchu. Kvůli svému charakteru činí presbyakuze velké obtíže při rehabilitaci sluchu.(7) Existující data ukazují, že psychologické poruchy jsou významně častější v populaci s poškozením sluchu než v průměrné populaci a jsou doprovázeny rozpory v interpersonálních a společenských vztazích. Nálezy ukazují potřebu profesionální psychiatrické a psychologické podpory jako části rehabilitačního programu s návrhem snížit psychologické obtíže a pomoci jednotlivcům alespoň minimalizovat negativní důsledky poškození sluchu účinnými komunikačními strategiemi.(8)
Z m ě n y p s yc h i k y v e s tá ř í | 23
A jaká je praxe? Pro stárnoucí populaci, které se zhoršuje zrak a hmat (navíc se přidávají kloubní problémy), je k dispozici miniaturní naslouchátko, jakožto jediná protetická pomůcka. To vše v době, kdy mladá generace chodí s přehrávači mp3 a velkými sluchátky na uších. Kromě navrhované psychologicko-psychiatrické pomoci je potřeba zmapovat skutečné potřeby stárnoucí populace. Pomůcky nesmějí člověka devalvovat (chodítko ve městě vnímá u nás stárnoucí populace jako handicapující; na venkově je obyvatelstvo praktičtější), musejí být i vzhledově atraktivní, potřeby musejí odpovídat realitě, znalostem o stáří a druhu postižení.
Ztráta nezávislosti u stárnoucí populace Obava ze ztráty nezávislosti patří mezi hrozby stáří. Je spojena s psychologickými změnami(9) a s pojmy jako bezmoc, ponížení, ignorance okolí, strach z odloučení, ztráta autonomie, nesoběstačnost. Stáří je přirozený a předvídatelný proces změn, ale je u něj přítomna značná variabilita v typech a rychlosti. Týká se našeho fyzickém vzhledu, energetického stavu, duševních schopností a společenského života. Změny jsou vnímány většinou z nás jako ztráty, protože nás nutí vzdát se řady situací, přijmout nové role a poradit si s omezenějšími schopnostmi. Ztráta nezávislosti může být důsledkem změn zdravotního (tělesného nebo duševního) stavu objektivně stanovených lékařem nebo v souvislosti s ekonomickými či psychosociálními okolnostmi.
Změny, které mohou vést k závislosti Změny vedoucí k závislostním vztahům ve stáří mohou být například fyzické, sociální nebo psychologické. Fyzické změny V procesu stárnutí zažíváme postupný pokles fyzické energie a vitality, zpomaluje se reakční doba a výbavnost, rovněž rychlost a správnost v aktivitách. V denním životě se úkoly jako nákup potravin, cesty k lékaři stávají postupně náročnějšími, starší člověk cítí únavu.
24 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Proces stárnutí je výrazně vázán na zdraví, stáváme se více zranitelnými omezující nemocí. Chronické stavy, mezi něž patří např. diabetes, artritida, nemoci srdce a hypertenze, stejně jako akutní stavy spojené s pády, jsou hlavní příčiny handicapu a závislosti starších lidi. Sociální změny Stáří přináší změny i v našem společenském životě. Odchodem do důchodu dochází k oddělení od pracovních rolí, které často poskytovaly uznaný sociální stav a vlastní hodnotu. Senioři často zažívají důchod jako sérii ztrát: ztrátu pravidelné činnosti, ztrátu nebo redukci příjmu, ztrátu prestiže a ztrátu sociální sítě. Senioři také mohou stát před finančními problémy, před rostoucími výlohami. Další zátěží u starších osob může být smrt partnera, která představuje ztrátu intimnosti a sociální podpory a omezí a znemožní přežívajícímu partnerovi naplnit své citové a sexuální potřeby. Psychologické změny Jde spíše o psychologicko-psychiatrickou rovinu, neboť pozornost je soustředěna na psychopatologii ve stáří s vysokým výskytem demence, depresí a sebevražd (zejména u starých mužů). Diagnostika deprese je spojována s poklesem duševních schopností a se ztrátami, které doprovázejí změny ve stáří. Pokles duševního zdraví a poznávacích funkcí jsou hlavní přispěvatelé ke ztrátě nezávislosti u starších osob. Diagnostika postupného omezení v sociální a psychologické oblasti může vést k nezpůsobilosti a závislosti na členech rodiny nebo instituce. Autonomie je v tomto kontextu chápána jako schopnost jednotlivce přijmout vlastní rozhodnutí a ve svém chování sledovat své vlastní cíle a určovat běh své vlastní existence. Aby mohl být člověk samostatný, je potřeba mít zachovánu schopnost racionálního myšlení a schopnost činit kvalifikovaná rozhodnutí. Samostatnost může být potenciálně omezena okolnostmi vnitřními, pramenícími z nemoci, nebo vnějšími, vyplývajícími např. z nedostatku finančních prostředků. Starší lidé se obávají ztráty samostatnosti, stanou-li se nemocnými, a tím závislými na okolí.
Z m ě n y p s yc h i k y v e s tá ř í | 25
Nezávislost je u staršího člověka spojena se schopností vykonávat aktivity denního života bez pomoci, samostatně. Závislost je ztráta schopnosti nezávisle a samostatně jednat v běžných aktivitách denního života a zvládat své společenské role. Závislost a nezávislost je vhodné chápat jako kontinuum (např. řada zdravotně postižených lidí je zcela fyzicky závislých na osobním asistentovi, ale naprosto nezávislá v kvalifikovaných rozhodnutích). Závislost může být přechodná nebo trvalá, daná povahou fyzického poškození nebo duševním postižením jednotlivce. Závislost jako vztah vždy naznačuje nerovnováhu, charakterizovanou ztrátou kontroly a osobní svobody závislé osoby.
Pohled na dopad závislosti Jedna z nejobávanějších změn stáří je ztráta nezávislé, dospělé prestiže. Lidé bojí se stát závislými, ať už fyzicky nebo finančně. Strach je srozumitelný, protože jsme od narození vedeni k tomu, abychom usilovali o nezávislost, samostatnost a soběstačnost. Není překvapující, že nejsme ochotni vzdát se samostatnosti a stát se závislými na jiných. Závislost je více obtížná v souvislosti s přijetím změn v důležitých vztazích. Závislost je obzvláště složitá pro starší lidi, u nichž se často očekává, že se podrobí pečujícím osobám, budou vděčni za pomoc a vzdají se práva vést svůj vlastní život. Stane-li se starší osoba závislá na dospělém příbuzném, dochází v rodině k řadě významných změn. Poskytování celodenní pomoci starší postižené osobě je pro pečujícího značnou zátěží. Rodiny podstupují obrácení rolí, při němž se starší osoby stanou závislými na dospělých dětech, a to ve spravování financí, zdravotní péči i psychologické podpoře. Konstantní napětí pečujících osob může přispívat k únavě, zlobě a odporu ke starším lidem a nelze vyloučit zvýšené riziko zneužívání. Shrneme-li závěry plynoucí ze stáří a případné hrozby závislosti, měli bychom mít na zřeteli: 1) Mezi jednotlivci je velká různorodost a rozdílnost procesu stárnutí. 2) Chronologický věk je jen jeden faktor v hodnocení závislosti a je nutno zvažovat sociální a psychologické faktory. 3) Na závislost a nezávislost je potřeba pohlížet jako na kontinuum v určitém stupni a čase a stav pravidelně přehodnocovat.
26 | G e r o n to p s yc h i at r i e
4) Fyzické vady nejsou vždy doprovázeny duševní poruchou. 5) Byla-li závislost u staršího chápána skutečně jako ztráta, může být provázena depresí. 6) Za předpokladu, že asistence umožňuje závislé osobě relativní volnost jednání a účasti na vlastním rozhodování, je nutno uvažovat o uchování její samostatnosti ve vztahu k zachovalým duševním schopnostem a respektovat ji. V opačném případě lze hovořit o špatném zacházení, které má nejen podobu porušování základních práv, jako je např. právo na osobní svobodu nebo právo na soukromí, ale může mít také podobu nekvalitně poskytovaných služeb, projevující se např. nedostatečným respektováním sociální autonomie a práva na spolurozhodování o vlastním životě, zneužíváním závislosti na péči nebo jejím prohlubováním. Týká se to jak ústavních a terénních služeb, tak rodiny. Lze říci, že ve stáří nás čeká řada poměrně nepříznivých, emočně náročných situací, které předchozí generace zažívaly v průběhu celého života. Mnohé z nich jsou tabuizované, veřejností odmítané, k událostem chybějí novodobé rituály. Bude záležet i na naší adaptabilitě, jak se s tím vyrovnáme, jak bude společnost připravena porozumět a chtít porozumět problematice, jak s ní bude seznámena. Jaké budou znalosti o zdravém i nemocném stáří. Na odchod do důchodu v 19. století, tehdy velmi pokrokový jev, se ve 21. století díváme poněkud jinak – jak ze strany zaměstnavatele, tak zaměstnance odcházejícího »na odpočinek«.(10) Literatura 1. Výměnek. Wikipedie (cit. 3. 10. 2011). http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3% BDm%C4%9Bnek. 2. Otto von Bismarck. Wikipedie (cit. 3. 10. 2011). http://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_ von_Bismarck. 3. Robinson B. Ageism, school of social welfare. Berkeley: University of California 1994. 4. Sýkorová D. Autonomie ve stáří. Praha: Slon 2007. 5. Zonderman AB. Predicting Alzheimer’s disease in the Baltimore longitudinal study of aging. J Geriatr Psychiatry Neurol 2005; 18 (4): 192–195. 6. Beers MH, Berkow R, eds. The Merck manual of geriatrics. 4th ed. Whitehouse Station, N. J.: Merck Research Laboratories, 2006: Chapter 33: Depression.
7. Betlejewski S. Age connected hearing disorders (presbyacusis) as a social problem. Otolaryngol Pol 2006; 60 (6): 883–886. 8. Leposavić I, Jasović-Gasić M, Milovanović S et al. Psychosocial aspects of acquired hearing impairment in the patients with otosclerosis. Psychiatr Danub 2006; 18 (1–2): 30–38. 9. Smith P. Geriatric education center, The University of Florida Geriatric education center and the office of medical informatics 2000. Health Management for Older Adults III (cit. 3. 10. 2011). http://medinfo.ufl.edu/~hmoa3/pt5tk3/pt5tk3.html. 10. Tošnerová T. Přibývající léta a naše současná společnost. Praha: Ambulance pro poruchy paměti FN Královské Vinohrady 2009.
Z m ě n y p s yc h i k y v e s tá ř í | 27
4.
Použití zobrazovacích metod v gerontopsychiatrii Vladimír Línek
V posledních patnácti letech vývoj zobrazovacích technik v neurologii a psychiatrii posunul vnímání významu těchto vyšetření od negativního vymezení k pozitivnímu. Zatímco v minulosti šlo především o vyloučení léčitelného onemocnění, v současné době jsou zobrazovací metody nedílnou součástí potvrzení klinické diagnózy, což se projevuje stále ve větší míře i v jejich zařazování do doporučených diagnostických kritérií chorob s kognitivní, psychotickou, často i hybnou symptomatikou, které se vyskytují v pozdějším věku. Kromě významu pro diagnostiku těchto onemocnění zpřesňují zobrazovací metody určení prognózy a sledování průběhu těchto onemocnění. Pro klinickou praxi jde především o vyšetření výpočetní tomografií (CT), nukleární magnetickou rezonancí (MRI) a jednofotonovou emisní výpočetní tomografií (SPECT), popř. pozitronovou emisní tomografií (PET). Pro výzkumné a experimentální účely se využívá řada dalších technik. Za poslední dvě desetiletí došlo k rozvoji širokého užívání těchto technik zejména na poli nemocí doprovázených demencí. Podle současných diagnostických guidelines je vyšetření CT, lépe MR, nezbytné pro potvrzení všech typů demence. Na prvním místě jde o vyloučení expanzivních lézí mozku, vaskulárního postižení, normotenzního hydrocefalu (nebo jiných jeho typů), posttraumatických změn apod. SPECT (PET) vyšetření ve většině případů není nezbytné, a je tedy vyhrazeno pro situace, kdy diagnóza není evidentní, tam kde je podezření na chronickou hypoperfúzi některé oblasti mozku, nebo pro vzácné případy některých metabolických poruch mozku. V klinické praxi však zdaleka ne všechny starší pacienty s možnou demencí ošetřující lékař k zobrazovacímu vyšetření odesílá – ať již poruchu paměti (či jiné projevy) zaznamená nebo nikoliv. Proto je nutno zdůraznit, že toto
28 | G e r o n to p s yc h i at r i e
vyšetření je zcela nezbytné, zejména v případech, kdy je kognitivně-behaviorální porucha doprovázena některým z následujících příznaků: ložiskové neurologické příznaky (včetně symbolických poruch); nově zachycený epileptický záchvat; recentní trauma hlavy; jakékoli podezření na nitrolební tumor, ať již primární nebo sekundární (je nezbytné znát příznaky nitrolební hypertenze); podezření na normotenzní hydrocefalus – Hakimova trias: porucha chůze (90 %), inkontinence (45–90 %), demence (80 %); podezření na cévní mozkovou příhodu (náhlý nástup, rizikový pacient nebo recidiva CMP).
Výpočetní tomografie Tato zobrazovací metoda se používá u pacientů v gerontopsychiatrii patrně nejčastěji. Slouží především k vyloučení závažných organických změn, které by mohly vést ke klinickému obrazu demence nebo deliria. K preciznímu vyloučení tumorů mozku nebo vaskulárních abnormit je vždy nezbytné provádět vyšetření nativní i postkontrastní. U starších pacientů je častým nálezem generalizovaná či lokalizovaná kortikální atrofie. Tyto změny však nejsou nutně spojeny s abnormální mozkovou činností. A naopak – normální CT mozku nevylučuje přítomnost neurodegenerativního onemocnění. Zjištěná atrofie – zejména areálně diferencovaná – však podporuje podezření na konkrétní klinickou diagnózu. Pro Alzheimerovu nemoc je typická generalizovaná atrofie s maximem mediotemporálně. Jde tedy především o šíři temporálních rohů postranních komor a šíři hipokampálních formací včetně entorinální kůry. Pro širokou klinickou praxi, pro kterou je nedostupná přesná kvantifikace (voxel based MRI volumetry) může být jako podpůrné diagnostické kritérium užitečná jednoduchá screeningová metoda stanovení indexu mediotemporální atrofie (skóre MTA, viz tab. 4.1.), ke které někteří autoři v poslední době opět obracejí pozornost, ačkoli zde hrozí dosti výrazný vliv subjektivní chyby, zejména pokud vyšetření není standardní (tento index, původně navržený pro vyšetření T1-váženou MRI, umožňují zjišťovat i modernější, spirální CT přístroje). Pro demenci doprovázející Huntingtonovu nemoc je obdobně typické zmenšování objemu nc. caudatus, a tedy izolované rozšiřová-
P o u ž i t í zo b r a zo vac í c h m e to d v g e r o n to p s yc h i at r II | 29
ní frontálních rohů postranních komor; izolovaná kortikální atrofie frontálních a temporálních laloků podporuje podezření na frontotemporální lobární degeneraci (FTLD) apod. Většina těchto nálezů se však kombinuje s cévními změnami, které mohou, ale nemusejí být pro zjištěné klinické příznaky významné. Hranice mezi určenými neurodegeneracemi a jejich formami kombinovanými s vaskulární demencí je proto neostrá. Starší přístroje jsou schopny odhalit infarkty od určité velikosti, proto normální CT nález vždy nemusí vyloučit vaskulární demenci (tak je tomu zejména u případů chronické hypoperfúze). Modernější přístroje s možností vyšetření ve spirálním modu jsou však schopny zachytit i drobné lakunární infarkty velikosti 2–3 mm, ačkoli nejsou ve srovnání s MRI dost senzitivní pro lehké difúzní změny bílé hmoty (zejména hypoxické, zánětlivé, metabolické, difúzní axonální poranění atd.). U ischémií mozku je navíc třeba vždy mít na paměti, že změny zjistitelné pomocí CT se mohou vyvíjet až několik desítek hodin, ačkoli při detailním vyšetření se u masivnějších infarktů nacházejí tzv. markery časné fáze – tj. denznější trombotizovaná céva středního kalibru nebo lehké setření kortikosubkortikální diference (v této fázi onemocnění infarkt odhalí perfúzní CT vyšetření, které však pro relativní náročnost není vždy dostupné). Samotná vaskulární demence není onemocnění jednotné, ale jde o skupinu různých cévních mechanismů vedoucích k demenci (nebo jiné poruše vyšší nervové činnosti), které se navíc dosti často kombinují. Může jít o jeden nebo více dokončených teritoriálních infarktů, multiinfarktové postižení bílé hmoty nebo centrální šedi, jediný strategicky uložený infarkt, stenotické a kolateralizační procesy různé dynamiky s oblastmi relativní hypoperfúze mozku, steal fenomén (zejména arteriovenózní malformace), popř. hemoragii. Lokalizace lézí určuje fenomenologii poruch, proto se v klinické praxi leckdy setkáváme s pestrou symptomatikou izolovaných kognitivních, symbolických, exekutivních a behaviorálních poruch, které neodpovídají definici demence. V tomto případě hovoříme o izolovaném kognitivním defektu. U vaskulární demence je multiinfarktové postižení bílé hmoty méně významné než postižení hmoty šedé. Celkový objem lézí bílé hmoty pod 30 % snižuje obecně pravděpodobnost výskytu demence (ačkoli za hranici patologie pro leukoaraiózu se uvádí 25 %), hraje zde však význam rovněž areální distribuce změn. U vaskulárních demencí se multiinfarktové postižení bílé hmoty vyskytuje nejčastěji frontálně (96 %), parietálně (76 %) a v oblasti bazálních ganglií (68 %).
30 | G e r o n to p s yc h i at r i e
CT angiografie (CTAG) má oproti klasické digitální subtrakční angiografii (DSA) horší rozlišovací schopnost a není schopna selektivně dynamicky hodnotit průtoky v arteriální, kapilární a venózní fázi. Jde o nejšetrnější a relativně dostupnou metodu, je však nutno ji považovat spíše za orientační vyšetření. Dostatečně citlivá je k patologiím extrakraniálních cév a Willisova okruhu – včetně odstupů a proximálních úseků z něj vycházejích cév, jakož i k odhalení trombózy velkých splavů hlavy.
Nukleární magnetická rezonance Nukleární magnetická rezonance (NMR, anglicky MRI) je pro svoji technickou i finanční nákladnost méně rozšířena než CT, a tedy i hůře dostupná pro pacienty. Její rozlišovací schopnost pro patologie měkkých tkání je však řádově vyšší než u CT, a to i v nativní modalitě bez aplikace kontrastní látky. Standardní vyšetření navíc není rušeno artefakty z kostí nebo kovového materiálu (přítomnost ferromagnetického materiálu v těle, kardiostimulátor nebo kochleární implantát je striktní kontraindikací vyšetření). Ke standardnímu vyšetřovacímu protokolu patří T1-vážené obrazy (T1W), T2-vážené obrazy (T2W), FLAIR, popř. T2-echogradient. Průkaz generalizované atrofie mozku není sice v podstatě rozdílný oproti CT, některé speciální techniky však umožňují přesnější kvantifikaci strategicky významných oblastí, např. hipokampů u Alzheimerovy nemoci (viz dále), takže zejména sledování vývoje nerovnoměrně distribuovaného atrofizačního procesu v čase může významně odhadnout riziko – a to již v preklinickém stadiu, a vytipovat tak zvláště významně ohroženou skupinu ve stadiu lehké kognitivní poruchy (MCI). V preventivní indikaci se však tato technika z výše uvedených důvodů malé dostupnosti prakticky neužívá. Významným přínosem MRI je rozlišení prosté atrofie (hydrocephalus ex vaculo) a normotenzního hydrocefalu, neboť je schopna zjistit zvýšení průtokových rychlostí likvoru zejména v Sylviově akvaduktu (jednoznačné rozlišení těchto afekcí však nadále spočívá v pozitivitě lumbálního infúzního testu). MRI je rovněž citlivější pro zobrazení drobných infarktů nebo chronických ischemických změn ve strategicky důležitých oblastech, které by na CT unikly pozornosti. Proto poslední návrhy diagnostických kritérií demencí (degenerativních i vaskulárních) posouvají akcent od CT směrem k MRI. Pro diagnózu Alzheimerovy nemoci je charakteristická rozvíjející se závaž-
P o u ž i t í zo b r a zo vac í c h m e to d v g e r o n to p s yc h i at r II | 31
ná atrofie mediotemporálního kortexu – zejména hipokampů a entorinální kůry, hyperintenzity v T2-váženém obraze v hipokampální, nebo insulární kůře a kortikální hypointenzní proužky. Pro vaskulární demenci je naproti tomu charakteristický výskyt T2-hyperintenzních ložisek v bazálních gangliích a thalamu, přítomnost posttrombotických infarktů, projasnění bílé hmoty a nepravidelné periventrikulární hyperintenzity (leukoaraiosis). Pro diagnózu onemocnění malých mozkových cév (small vesel cerebrovascular disease) musí vaskulární leukopatie zjistitelná na MRI zabírat nejméně 25 % hemisferální bílé hmoty. Pro pozitivní diagnostiku frontotemporální demence (zhodnocení míry atrofie) v současné době v praxi standardní MRI nepřináší významně více informací než CT. Zvýšení signálu v T2-vážených obrazech striata oboustranně je však významnou podporou pro diagnózu sporadické Creutzfeldtovy-Jakobovy nemoci (CJN), či v případě výskytu těchto hyperintenzit v pulvinaru thalamu pro varianty CJN. Atrofie dolního diencefala a mamilárních těles, popřípadě (T2W) průkaz drobných petechiálních hemoragií různého stáří v těchto oblastech, je charakteristická pro Wernickeův-Korsakovův syndrom. Kromě standardních modalit T1 a T2-vážených vyšetření se využívají i následující techniky: Difúzně vážená MRI (DWI). Měří molekulární mobilitu vody ve tkáni v různých oblastech mozku. Kromě zpřesnění etiologie CT hypodenzních ložisek (vaskulárních změn, edému, expanzivních afekcí apod.) může areální distribuce ložisek vyšší difúze přispět k upřesnění diagnostiky neurodegenerativních chorob již ve stadiu klinické suspekce (MCI u Alzheimerovy nemoci). Dynamická kontrastní MRI (DSCMRI). Měří úroveň krevního přítoku do tkáně. Je schopna odhalit oboustranné temporoparietální hypoperfúzně/metabolické defekty u Alzheimerovy nemoci, jinak též zjistitelné prostřednictvím SPECT/PET. Funkční MRI. V současnosti jde o především experimentální distrakční metodu, potenciálně schopnou odhalit diskrétní změny krevního průtoku a metabolismu v oblastech mozku, zapojovaných v průběhu výkonu nějakého mentálního, nebo hybného úkonu. Změny funkčních paradigmat těchto neuronálních sítí velkého rozsahu jsou charakteristické pro nejrůznější patologické stavy, a tedy potenciálně diagnosticky přínosné – i přes velkou variabilitu individuálních uspořádání neuronálních subpopulací
32 | G e r o n to p s yc h i at r i e
a značné nároky na normativní statistické zpracování získaných dat. V budoucnu tato metodika může přinášet cenné informace i pro klinickou praxi (což se v současnosti děje prakticky jen ve stereotaktické medicíně). Nukleární magnetická spektroskopie (MRS). Metoda je schopna zjišťovat tkáňovou dynamiku určitých konkrétních metabolitů. Tyto změny mohou být charakteristické u řady zejména neurodegenerativních a metabolických poruch. Například pro Alzheimerovu nemoc je charakteristické snížení N-acetyl-aspartátu v mozkové tkáni, zatímco myoinositol je zvýšen (tato elevace předchází poklesu aspartátu a v budoucnosti se může ukázat jako významný biomarker časné fáze). Toto vyšetření se však pro svoji náročnost provádí jen na některých pracovištích s MRI a indikováno je výjimečně – v klinicky neobvyklých případech. Voxel based MRI (VBMRI). Přesná 3D stereotaktická kvantifikace určitých tkáňových objemů. Široce se užívá v experimentálních přístupech, v klinické praxi spíše výjimečně. VBMRI kvantifikace hipokampů u MCI je v případě zvýšené dostupnosti perspektivní metodou časné diagnostiky Alzheimerovy nemoci. Magnetická rezonanční angiografie (MRAG). Dobrý kompromis mezi CTAG – proti níž má lepší rozlišovací schopnost – a klasickou DSA. Vzhledem k šetrnosti vyšetření ji lze doporučit především tam, kde je klasická DSA považována za rizikovou.
Jednofotonová emisní výpočetní tomografie Jednofotonová emisní výpočetní tomografie (SPECT) je relativně nejdostupnější z nukleárních metod. Zobrazuje průtok krve různými oblastmi mozku a v klinické praxi se primárně využívá pro diagnostiku a sledování cévních, zejména stenotických poruch. Je však dostatečně citlivá i pro sledování charakteristických teritoriálních změn perfúze u konkrétních neurodegenerací. Například u Alzheimerovy nemoci se typicky nalézá snížení perfúze temporálně a frontoparietálně, zatímco u frontotemporální demence poněkud frontálněji. Pro vaskulární demenci je charakteristické výrazněji asymetrické nebo víceložiskové snížení perfúze.
P o u ž i t í zo b r a zo vac í c h m e to d v g e r o n to p s yc h i at r II | 33
Tab. 4.1. Skóre mediotemporální atrofie (MTA). Podle: DeCarli C et al., 2007 MTA
Šíře chorioidální štěrbiny
Šíře temporálního rohu postranní komory
Výška hipokampu
0
N
N
N
1
N
N
2
3
4
* > 75 let patologie 2 a více, < 75 let patologie 3 a více. * Senzitivita + specificita pro Alzheimerovu nemoc 85 %.
34 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Pozitronová emisní tomografie Pozitronová emisní tomografie (PET) vyšetřuje rovněž změny regionálního metabolismu mozku, má však větší prostorovou schopnost rozlišení než SPECT. Tato metoda se pro svou finanční nákladnost provádí jen v několika specializovaných centrech, převážně z experimentálních důvodů. V klinické praxi dochází k indikaci tohoto vyšetření jen výjimečně – zejména při vyhledávání kryptogenních tumorů nezjištěných běžným screeningem (v případě výskytu metastázy z neznámého zdroje). V geriatrii je indikace tohoto vyšetření zcela raritní. Velmi finančně nákladné je vyšetření pomocí Pittsburghské substance B (PiB), která zobrazuje depozita β-amyloidu.
Skóre mediotemporální atrofie Skóre mediotemporální atrofie (MTA) se hodnotí v referenční koronární projekci v přední části hipokampu. Všech pět stupňů je znázorněno v tab. 4.1. a na souvisejících MRI snímcích.
Literatura 1. Barber R et al. White matter lesions on magnetic resonance imaging in dementia with Lewy bodies, Alzheimer’s disease, vascular dementia, and normal aging. J Neurol Neurosurg Psychiatry 1999; 67: 66–72. 2. Bartoš A et al. Vizuální kategorizace mediotemporální atrofie na MR mozku u Alzheimerovy nemoci. Psychiatrie 2007; 3: 49–52. 3. DeCarli C et al. Qualitative estimates of medial temporal atrophy as a predictor of progression from mild cognitive
impairment to dementia. Arch Neurol 2007; 64: 108–115. 4. Frisoni GB et al. Neuroimaging tools to rate regional atrophy, subcortical cerebrovascular disease, and regional cerebral blood flow and metabolism: consensus paper of the EADC. J Neurol Neurosurg Psychiatry 2003; 74: 1371– 1381. 5. Scheltens P et al. Structural magnetic resonance imaging in the practical assesment of dementia betone exclusion. Lancet Neurol 2002; 1: 13–21.
P o u ž i t í zo b r a zo vac í c h m e to d v g e r o n to p s yc h i at r II | 35
5.
Vyšetření gerontopsychiatrického pacienta Roman Jirák
Vyšetření gerontopsychiatrického pacienta bývá zpravidla časově náročnější než psychiatrické vyšetření pacienta mladšího věku. V anamnéze je nutno zaměřit se na následující body: Rodinná a osobní anamnéza – výskyt psychických i somatických chorob u pokrevního příbuzenstva, psychomotorický vývoj, dětství, vzdělání, zaměstnání, vita sexualis, partnerské vztahy, vztahy s dětmi, byt, pocity uspokojení nebo neuspokojení v životě (splněná a nesplněná očekávání), povahové rysy. Důkladná anamnéza psychických obtíží včetně obtíží s pamětí a jinými kognitivními funkcemi, výskyt poruch nálad aj. Nezbytná součást je objektivní anamnéza. (U osaměle žijících seniorů je někdy velmi obtížné ji získat – v takovém případě je užitečné i šetření sociální pracovnice v místě bydliště.) Důkladná anamnéza somatických poruch. Často nám pomůže objevit etiologické faktory současného onemocnění. Musíme se také zaměřit na smyslové vady. Zhodnocení současné medikace i medikace v minulosti. Odhad compliance, sklon k abúzu, nevhodné kombinace léčiv apod. Nevhodná medikace se může podílet na vzniku psychických obtíží. Anamnéza návyků a zneužívání: alkohol, tabák, drogy, léky. Interpersonální vztahy pacienta. Negativní životní události v současnosti i minulosti – mohou velmi výrazně ovlivňovat psychickou morbiditu v seniu. Zjistit, jak pacient zvládá aktivity denního života, zda potřebuje pomoc a s jakými aktivitami, zda je nebo není plně nezávislý.
36 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Při objektivním vyšetření se zaměřujeme především na následující body: popis pacienta – vzhled, přístup k vyšetřujícímu lékaři, psychomotorické tempo, řeč. Vyšetření funkcí – zhodnocení kapacity k vykonávání aktivit denního života. Vyšetření percepčních funkcí – zejména není-li u pacienta přítomna agnózie, zda je nebo není přítomna zmatenost (delirium). Vyšetření nálady, afektivity – příznaky deprese, riziko suicidia. Vyšetření vizuospaciálních funkcí – malování, okopírování různých předloh (např. krychle, průmětu dvou pětiúhelníků apod.). Zhodnocení řečové produkce – přítomnost fatických poruch (zkouší se např. opakování slov, jmenování názvů předmětů, přehrávání rolí, popř. předvádění určitých aktivit. Provádí se také vyšetření na přítomnost alexie a agrafie. Zhodnocení poruch myšlení – koherence, rychlost myšlení, abstraktní myšlení. Výskyt bludů – pokud jsou přítomny, jak ovlivňují pacientův život. Vnímání – zda se u pacienta vyskytují poruchy vnímání, jaké, za jakých okolností. Nutné je také zhodnocení senzoriality. Vyšetření kognitivních funkcí – je nutno zhodnotit stav vědomí, zda není přítomno delirium. Vyšetřuje se orientace osobou, místem i časem. Paměť se vyšetřuje např. zapamatováním tří slov nebo šesti číslic, vyšetřuje se bezprostřední zapamatování i oddálené vybavení. Pozornost se vyšetřuje např. Sedmičkovým testem: odečítáním čísla 7 od 100 – pět po sobě následujících odečtů. K orientačnímu vyšetření kognitivních funkcí se obvykle používá test MMSE (Mini-Mental State Examination), jehož výsledky je však třeba posuzovat v kontextu celkového vyšetření. Je možno použít i další, orientační testy (Sedmiminutový test aj.). Dále se provádí orientační vyšetření inteligence – např. všeobecná informovanost, početní úlohy, řešení různých situací. Celkový
Nezbytnou součástí vyšetření gerontopsychiatrického pacienta je i somatické a orientační neurologické vyšetření. Dále se provádějí laboratorní vyšetření a vyšetření zobrazovacími metodami. Měl by být proveden základní biochemický a hematologický screening, ostatní vyšetření jsou již individuální. U všech demencí a lehkých poruch poznávacích funkcí by mělo být provedeno zobrazovací vyšetření mozku – CT nebo MRI. Podle potřeby jsou
V yš e t ř e n í g e r o n to p s yc h i at r i c k é h o pac i e n ta | 37
prováděna např. sérologická vyšetření (hlavně na lues, AIDS, lymeskou borreliózu), rozšířená biochemická a hematologická vyšetření, další zobrazovací metody (SPECT, popř. PET mozku), likvorologická vyšetření (standardní, sérologická vyšetření, vyšetření proteinu tau, fosfo-tau a β-amyloidu při podezření na Alzheimerovu nemoc). U poruch kognitivních funkcí by se měl provádět biochemický screening funkce štítné žlázy, stanovení koncentrací vitaminu B12 a folátu. V indikovaných případech se provádí i screeningové vyšetření návykových látek (např. benzodiazepinů). EKG by mělo být naprosto standardním vyšetřením. Dále jsou v rámci gerontopsychiatrického vyšetření podle potřeby prováděny různé testové a dotazníkové metody a psychologická vyšetření, zejména kognitivních funkcí.
38 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Možnosti testování paměti u seniorů
6.
Světlana Žuchová
Paměť je možno klasifikovat z hlediska několika kritérií. Z hlediska času na paměť senzorickou nebo pracovní, krátkodobou a dlouhodobou. Z hlediska typu uchovávané informace na paměť deklarativní a procedurální, přičemž deklarativní paměť se dále dělí na paměť sémantickou, epizodickou a autobiografickou. Nakonec z hlediska směru je možno paměť klasifikovat na paměť retrospektivní a prospektivní.(1) Deficity paměti jsou přítomny u mnoha psychiatrických (ale i tělesných) nemocí. Kromě demencí se poruchy paměti našly u pacientů se schizofrenií,(2) schizoafektivní poruchou, a to i v remisi,(3,4) a u pacientů s bipolární poruchou.(5) Deficity převážně prostorové paměti byly popsány u pacientů s obsedantně-kompulsivní poruchou(6) a poruchou příjmu potravy.(7) Deficity paměti nacházíme i u pacientů závislých na alkoholu, přičemž užívání alkoholu se dává do souvislosti hlavně s deficity prospektivní paměti.(8) Poruchy paměti byly popsány též u uživatelů marihuany(9) a jiných psychoaktivních látek.(10) Deficity kognitivních funkcí se opakovaně našly také u zdravých příbuzných pacientů, respektive u pacientů v remisi, a proto se zvažují jako možné endofenotypy některých onemocnění (např. poruch příjmu potravy). Společně se skutečností, že na poruchy paměti si stěžuje až jedna třetina lidí starších 75 let a že právě poruchy paměti bývají často důvodem vyhledání lékaře,(1) je tedy zřejmé, že spolehlivé testování paměti je důležitým komponentem neuropsychologického vyšetření. Každému vyšetření paměti by mělo předcházet vyšetření pozornosti, protože porucha pozornosti může paměťový výkon negativně ovlivnit. Jednoduchým testem pozornosti je například známý Sedmičkový test (odečítání sedmičky od 100, pět postupných odečítání), zpětné počítání od 20 do 1 nebo vyjmenování dnů v týdnu či měsíců v roce pozpátku. V souvislosti s tes-
M o ž n o s t i t e s to vá n í pa m ě t i u s e n i o r ů | 39
továním pozornosti je zajímavý Stroopův test.(11) Test sestává ze slov označujících různé barvy, vytištěných v inkongruentních barvách (např. slovo »zelená« je vytištěno červeně). Úkolem testovaného je číst buď slova, nebo pojmenovávat barvy, přičemž reakční čas je při inkongruentních barvách delší. Jednou z interpretací tohoto nálezu je právě porucha selektivní pozornosti.(1) Při testování pacientů různých psychiatrických diagnóz je možno využít různé modifikace původního Stroopova testu. Zjistilo se například, že pacienti s poruchou příjmu potravy mají delší reakční čas u slov souvisejících s jídlem, hmotností nebo tvarem těla,(12) což poukazuje na selektivní zaměření pozornosti na relevantní podněty. Fischer et al.(13) zkoumali výkon v Stroopově testu u pacientů s Alzheimerovou demencí. Každé vyšetření paměti by mělo zahrnovat: 1) vyšetření orientace místem a časem, 2) testy učení, přičemž se testuje jednak volná reprodukce naučeného obsahu (může jít o čísla, slova, obrázky), jednak rozpoznání předem prezentovaných stimulů, 3) reprodukci textu, 4) test vizuálně-prostorové paměti a 5) test dávných vzpomínek, přičemž sem patří i vyšetření autobiografické paměti. Testy by měly být administrovány ve více krocích. Testování by mělo zahrnovat volnou reprodukci po různě dlouhých časových intervalech i rozpoznání stimulů. Intervaly mezi jednotlivými kroky by měly být vyplněny interferenčními úkoly. Freed et al.(14) popsali zlepšení paměťového výkonu po delším intervalu, což svědčí pro zpomalenou schopnost zpracovat a integrovat nové informace. Tento fenomén označili jako rebound. U všech testů paměti je potřeba vzít v úvahu efekt nácviku – practice effect. Při opakování paměťového testu, například s cílem posoudit účinek léčby, by v ideálním případě měly být použity jiné testové metody ekvivalentní obtížnosti, u kterých je k dispozici ekvivalentní systém skórování. Tento požadavek se však v praxi často nedodržuje. Verbální automatismy jsou obsahy naučené v dětství a v průběhu života, které jsou často opakovány, například číselná řada, měsíce v roce, abeceda, ale například i modlitby. Verbální automatismy jsou porušeny (kromě afázie) při poruchách vědomí u akutního poškození. Při intaktním vědomí jsou deficity verbálních automatismů přítomny při těžkém a difúzním poškození mozku, např. při těžké demenci.(1) Příkladem testu je vyjmenovat měsíce v roce nebo abecedu. Víc než jedna chyba indikuje organické postižení.
40 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Pracovní paměť Brown-Peterson Task Testovanému prezentujeme tři souhlásky po 1 sekundě (V K L).(15) Následně jej požádáme, aby počítal pozpátku od stanoveného čísla (186). Po uplynutí dopředu stanoveného intervalu jej požádáme, aby zopakoval původní souhlásky. Brief Word Learning Tests Tato skupina zahrnuje různé testy k rychlému, orientačnímu zjištění stavu paměti, např. u lůžka nemocného. Řadíme sem i úkol známý z MMSE.(16) Testovanému prezentujeme různý počet slov, přičemž testovaný je opakuje okamžitě (okamžitá reprodukce) nebo po jistém časovém intervalu (5, 10 minut) vyplněném interferenčním úkolem. Slova mohou být zařazena do různých kategorií (potraviny, měsíce v roce apod.). Zde při reprodukci testujeme též spontánní používání sémantických asociací. Jinou možností jsou párové asociace, když testovanému prezentujeme dvojice slov, a při reprodukci čteme první slova z párů. Úkolem testovaného je doplnit druhé slovo. Reprodukce textu Testy, při kterých testovanému čteme standardizovaný text, přičemž jeho úkolem je text následně reprodukovat, lépe odrážejí každodenní fungování paměti (pamatování si zpráv v televizi, každodenních rozhovorů apod.). Kontext může paměťový výkon facilitovat, ale syntaktické zpracování informací může s pamětí naopak interferovat. Texty by měly být čteny přirozenou řečí, s přirozenými přestávkami mezi větami. Rychlé čtení negativně ovlivňuje reprodukci i u zdravých kontrol.(17) Problémem těchto testů je jejich hodnocení. Standardně se hodnotí obsah a použitá slova, konečné skóre je jejich kombinací.
Vizuálně-prostorová paměť Při těchto testech je úkolem testovaného vizuomotorická odpověď, nejčastěji kreslení. Nízký výkon tak nemusí odrážet poruchu paměti, ale horší konstrukční schopnosti. Při testování se využívají abstraktní figury, protože se tak zabraňuje interferenci s verbální pamětí. Faktem ale zůstává, že ani abstraktní tvary nezabraňují verbálním asociacím.
M o ž n o s t i t e s to vá n í pa m ě t i u s e n i o r ů | 41
Reyova-Osterriethova komplexní figura V testu nazvaném Reyova-Osterriethova komplexní figura (obr. 6.1.)(18,19) je úkolem testované osoby nejprve figuru co nejpřesněji obkreslit podle předlohy a následně ji reprodukovat zpaměti, a to buď okamžitě (okamžitá reprodukce), nebo po jistém časovém intervalu (pozdní reprodukce). Existují různé skórovací systémy. Nejčastěji používaný je Taylorův systém skórování,(20) který dělí figuru na 18 jednotlivých prvků, přičemž u každého prvku se jedním bodem hodnotí přesnost a jedním bodem umístění. Maximální počet bodů je tedy 36. Pro opakované testování existují alternativní figury, například Taylorova figura.
Prospektivní paměť Prospektivní paměť umožňuje zapamatovat si vykonat něco v budoucnosti po jistém signálu. Tento signál může být buď například čas (v 15 hodin) nebo událost (setkání s přítelem). Příkladem je Cambridge Behavior Prospective Memory Test(21) obsahující čtyři položky s časovým signálem (»Za 20 minut si vyžádejte noviny«)
Obr. 6.1. Reyova-Osterriethova komplexní figura
42 | G e r o n to p s yc h i at r i e
a čtyři položky, kde je signálem událost (»Když zazvoní budík, položte tuto krabici pod stůl«).
Testy dávných vzpomínek Metody testující zachování dávných vzpomínek se využívají například u pacientů s retrográdní amnézií k zjištění, jak dlouhý časový úsek je jí postižen. Problémem těchto testů je jejich rychlé stárnutí, proto často není dostatek času na důslednou standardizaci. Zároveň vyvstává problém kulturní heterogenity. Famous Events Test Famous Events Test(22) sestává z 50 veřejně známých událostí z let 1930 až 1970 náhodně kombinovaných s 50 fiktivními událostmi. Úkolem testovaného je identifikovat pravdivou událost, a v případě, že ji určí správně, stanovit desetiletí, ve kterém se odehrála. Je zřejmé, že podobné testy nejsou kulturně senzitivní. Později byly vyvinuty aktuálnější modifikace tohoto testu. Problematický je i výběr událostí. Ví se, že zapamatování názvů televizních pořadů koreluje například s časem stráveným sledováním televize.(1) Jinou alternativou testů dávných vzpomínek jsou testy slavných lidí (Famous People Tests), například Test prezidentů (Presidents‘ Test),(23) při kterém je úkolem testovaného pojmenovat současného prezidenta a pět jeho předchůdců (verbální pojmenování – verbal naming), pojmenovat prezidenty podle jejich fotografií (pojmenování fotografií – photo naming), nebo jména prezidentů a fotografie chronologicky uspořádat (verbální sekvenování – verbal sequencing, resp. sekvenování fotografií – photo sequencing). I když i tento test si vyžaduje pravidelné obnovování, jeho výhodou je, že k obnovení stačí přidat fotografii nového prezidenta a odebrat poslední z původních fotografií.
Autobiografická paměť Cílem je testovat zachování vzpomínek na události vlastního života. Výhodou je kulturní nezávislost, protože všichni lidé byli událostem svého života
M o ž n o s t i t e s to vá n í pa m ě t i u s e n i o r ů | 43
vystaveni ve stejné míře. Nevýhodou je omezená možnost verifikovat odpovědi testovaného. Příkladem je Autobiographical Memory Interview,(24) ve kterém má testovaný za úkol odpovídat na otázky týkající se dětství, časné dospělosti a nedávné minulosti.
Dotazníkové metody K dispozici jsou i dotazníkové metody, které odrážejí subjektivní vnímání rozsahu postižení paměti. Pomáhají určit pacientův náhled na deficity paměti. Zároveň umožňují rozlišit agravaci subjektivního zhoršení paměti u depresivních nemocných od naopak subjektivně málo vnímaných závažnějších poruch paměti u demence. Důležité též je, že subjektivní deficit paměti je zvažován jako prediktor demence.(25) Memory Functioning Questionnaire Dotazník Memory Functioning Questionnaire(26) je zaměřen na subjektivně vnímanou deterioraci paměti u starší populace. Pozůstává z 64 položek rozdělených do 7 sekcí, testovaný odpovídá na sedmistupňové škále. Pomocí faktorové analýzy se stanovily čtyři faktory: 1) frekvence zapomínání, 2) závažnost zapomínání, 3) retrospektivní fungování paměti, tedy srovnání současného fungování paměti s obdobím »před rokem« a »když vám bylo 18«, a 4) využívání mnemotechnických metod, tedy frekvence využívání kompenzačních metod.(26) U starší populace (6.–9. decenium) výsledky tohoto dotazníku signifikantně korelují s objektivními testy paměti. Kritizována je naopak nedostatečná komplexnost dotazníku. Ve všeobecnosti jsou však korelace mezi odpověďmi v dotaznících a výsledky objektivních testů nízké. Dotazníky by tedy neměly nahrazovat objektivní testování paměti.
44 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Literatura 1. Lezak MD, Howieson DB, Loring DW. Neuropsychological assessment. New York: Oxford University Press 2004. 2. Maziade M, Rouleau N, Mérette C et al. Verbal and visual memory impairments among young offspring and healthy adult relatives of patients with schizophrenia and bipolar disorder: selective generational patterns indicate different developmental trajectories. Schizophr Bull 2011; 37 (6): 1218–1228. Epub 2010 Apr 21. 3. Studentkowski G, Scheele D, Calabrese P et al. Cognitive impairment in patients with a schizoaffective disorder: a comparison with bipolar patients in euthymia. Eur J Med Res 2010; 15 (2): 70–78. 4. Torrent C, Martínez-Arán A, Amann B, Daban C et al. Cognitive impairment in schizoaffective disorder: a comparison with non-psychotic bipolar and healthy subjects. Acta Psychiatr Scand 2007; 116 (6): 453–460. 5. Bora E, Yucel M, Pantelis C. Cognitive endophenotypes of bipolar disorder: a meta-analysis of neuropsychological deficits in euthymic patients and their first-degree relatives. J Affect Disord 2009; 113 (1–2): 1–20. 6. Rampacher F, Lennertz L, Vogeley A et al. Evidence for specific cognitive deficits in visual information processing in patients with OCD compared to patients with unipolar depression. Prog Neuropsychopharmacol Biol Psychiatry 2010; 17. [Epub ahead of print] 7. Gillberg IC, Råstam M, Wentz E, Gillberg C. Cognitive and executive functions in anorexia nervosa ten years after onset of eating disorder. J Clin Exp Neuropsychol 2007; 29 (2): 170–178. 8. Heffernan TM. The impact of excessive alcohol use on prospective memory: a brief review. Curr Drug Abuse Rev 2008; 1 (1): 36–41. 9. Smith AM, Longo CA, Fried PA et al. Effects of marijuana on visuospatial working memory: an fMRI study in young adults. Psychopharmacology (Berl) 2010; 210 (3): 429–438.
10. Fernández-Serrano MJ, Pérez-García M, Perales JC, Verdejo-García A. Prevalence of executive dysfunction in cocaine, heroin and alcohol users enrolled in therapeutic communities. Eur J Pharmacol 2010; 626 (1): 104–112. 11. Stroop JR. Studies of interference in serial verbal reactions. J Exp Psychol 1935; 18: 643–662. 12. Dobson KS, Dozois DJ. Attentional biases in eating disorders: a meta-analytic review of Stroop performance. Clin Psychol Rev 2004; 23 (8): 1001–1022. 13. Fisher LM, Freed DM, Corkin S. Stroop Color-Word Test performance in patients with Alzheimer’s disease. J Clin Exp Neuropsychol 1990; 12 (5): 745–758. 14. Freed DM, Corkin S, Growdon JH, Nissen MJ: Selective attention in Alzheimer’s disease: characterizing cognitive subgroups of patients. Neuropsychologia 1989; 27 (3): 325–339. 15. Peterson LR, Peterson MJ. Short-term retention of individua verbal items. J Exp Psychol 1959; 58: 193–198. 16. Folstein MF, Folstein SE, McHugh PR. »Mini-mental state«. A practical method for grading the cognitive state of patients for the clinician. J Psychiatric Research 1975; 12(3): 189–198. 17. Shum DHK, Murray RA, Eadie K. Effect of speed of presentation on administration of the logical memory subtest of the Wechsler memory scale-revised. Clin Neuropsychologist 1997; 11: 1–4. 18. Osterrieth PA. Le test de copie d’une figure complex: Contribution a l’etude de la perception et de la memoire. Archives de Psychologie 1944; 30: 286–356. 19. Rey A. L’examen psychologique dans les cas d’encephalopathie traumatique. Archives de Psychologie 1941; 28: 215–285. 20. Spreen O, Strauss E. A compendium of neuropsychological tests. New York: Oxford University Press 1998. 21. Groot YC, Wilson BA, Evans J, Watson P. Prospective memory functioning in people with and without brain injury. J Int Neuropsychol Soc 2002; 8 (5): 645–654.
M o ž n o s t i t e s to vá n í pa m ě t i u s e n i o r ů | 45
22. Hodges JR, Ward CD. Observations during transient global amnesia. A behavioural and neuropsychological study of five cases. Brain 1989; 112 (Pt 3): 595–620. 23. Hamsher K, Roberts RJ. Memory for recent U. S. presidents in patients with cerebral disease. J Clin Exp Neuropsychol 1985; 7 (1): 1–13. 24. Kopelman MD. Remote and autobiographical memory, temporal context memory and frontal atrophy in Korsakoff and Alzheimer patients. Neuropsychologia 1989; 27 (4): 437–460.
46 | G e r o n to p s yc h i at r i e
25. Jessen F, Wiese B, Bachmann C et al. Cognition and dementia in primary care patients study group: prediction of dementia by subjective memory impairment: effects of severity and temporal association with cognitive impairment. Arch Gen Psychiatry 2010; 67 (4): 414– 422. 26. Gilewski MJ, Zelinski EM, Schaie KW. The Memory Functioning Questionnaire for assessment of memory complaints in adulthood and old age. Psychol Aging 1990; 5 (4): 482–490.
posuzovací škály a testy používané v gerontopsychiatrii
7.
Aleš Bartoš, Roman Jirák
Se stárnutím populace vyvstává potřeba zjišťovat kognitivní poruchy v časných stadiích. Ideálním prostředkem je kvalitní neuropsychologické vyšetření, které je však omezeno dostupností a časovou náročností. Proto jsou výhodné nástroje běžně použitelné v klinické praxi. V dalším textu nabízíme různé možnosti k posouzení kognitivních funkcí od nejjednodušších až po složitější testy. Následují tři dotazníky ke zjišťování soběstačnosti. Závěrem uvádíme dotazník hodnocení nálady a škálu ke zjišťování vaskulární složky u demencí.
Testování kognitivních funkcí První upozornění o narušených kognitivních schopnostech může přinést již rozhovor s pacientem nebo od něj získaná anamnéza. Všimneme si nepřesností, logických chyb ve výpovědích, zhoršené výbavnosti některých údajů, obtížného hledání nebo opisování slova apod. Jednoduché orientační kognitivní zkoušky `` Test kreslení hodin Úkolem testované osoby je nakreslit ciferník, čísla hodin a umístit ručičky tak, aby ukazovaly požadovaný čas. Používají se různé časy, ale většinou 11 hodin a 10 minut. Někteří vyšetřující schválně vynechávají slovo »ručičky«, aby dané osobě nenapovídali. Existuje více zadání (s předkresleným kruhem nebo bez něj, s číselným nebo slovním zadáním času apod.). Jde o oblíbenou orientační a jednoduchou zkoušku, která postihuje několik kognitivních funkcí současně – od prostorové paměti přes zrakově-motorickou koordinaci,
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 47
exekutivní funkce až po sémantickou paměť a schopnost plánování a soustředění. Kombinuje se často s dalšími zkouškami, ale i při samostatném použití může upozornit na kognitivní poruchu. Předností Testu kreslení hodin je
TEST KRESLENÍ HODIN INSTRUKCE PRO VYŠETŘOVANÉHO Vaším úkolem je namalovat hodiny tak, aby ukazovaly 11 hodin a 10 minut. Tedy ciferník, všechna čísla a ručičky.
Příklady různých provedení testu kreslení hodin. Ve středu je vzorová kresba, kolem níž jsou ukázky chybných nálezů. Horní řada demonstruje špatné systémy a jejich přesmýkání dokonce i v jednom provedení (12hodinový a 24hodinový a minutový systém). Střední dvoje hodiny ukazují kuriózní množství ručiček a nastavení ručiček na čas pouze podle slyšených čísel. V dolní řadě jsou čísla psaná bez plánu a chyby v ručičkách.
48 | G e r o n to p s yc h i at r i e
komplexnost úlohy v krátkém čase (1–3 minuty) bez časové zátěže vyšetřujícího, snadné zadání, dobré přijetí u pacientů a použití zdarma na rozdíl od jiných testů s licenčními poplatky. Prostřednictvím testu rychle získáme poměrně hodně informací o jednotlivých kognitivních funkcích. Za zvláště užitečné je třeba vyzdvihnout jeho výhody při zjišťování narušených exekutivních funkcí. Příbuzní si někdy u pacientů mohou všimnout spíše exekutivních poruch než zapomínání. Některé další testy tyto funkce nepostihují, a proto kognitivní funkce mohou podle nich vyznívat jako normální (např. MMSE – viz dále). Vzhledem k nekonečnému počtu variací testu je problematické vyhodnocování, ať už se použije jakýkoli z mnoha skórovacích systémů. Ukázalo se, že jednoduché i složité skórovací systémy dávají podobné výsledky se senzitivitou a specificitou kolem 80 %. Proto je vhodnější test používat ke kvalitativnímu zhodnocení kognitivních funkcí. Ve shodě s tím americká Alzheimerovská společnost (Alzheimer’s Association) doporučuje velmi jednoduchou metodu hodnocení. Zcela správné provedení kresby hodin hodnocené jedním bodem svědčí pro nepřítomnost demence. Naopak chybné kresbě se nepřidělí žádný bod a je třeba prohloubit vyšetřování. Hodnotíme přítomnost a kvalitu těchto položek: kruh, všechna čísla 1–12, jejich prostorové uspořádání, dvě ručičky, jejich různá délka a jejich nastavení. Mezi kritické znaky poukazující na kognitivní problémy patří těchto šest chyb: špatný čas, žádné ručičky, chybějící čísla, záměna nebo opakování čísel nebo pouhé odmítnutí provedení testu. `` Časoprostorová orientace Jednoduchou a překvapivě málo používanou zkouškou je orientace v čase a prostoru. Dříve a více je zhoršena orientace v čase: den v týdnu, datum, měsíc, roční období, rok; měla by zahrnovat i čas dne. Pro pacienty také bývá obtížné určit časové intervaly (např. kolik času uplynulo od posledního vyšetření, od začátku vyšetření, od začátku hospitalizace). Časová orientace je častou součástí formálních testů (MMSE, ACE-CZ – viz dále). Celkem pochopitelná tolerance ± 2 dny v datu se již odrazila v novém testu kognitivních funkcí (ACE-CZ). Orientace v místě bývá narušena méně a později, protože je možné využít určitých ukazatelů a nápovědy z okolí. Normální orientace nevylučuje přítomnost zřetelné paměťové poruchy.
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 49
TEST ORIENTACE V ČASE A PROSTORU 1. Který den v týdnu je dnes? 2. Kolikátého je dnes? 3. Aniž byste se díval(a) na hodinky, zkuste odhadnout, kolik je právě nyní hodin? 4. Který je měsíc? 5. Který je rok? 6. Které je roční období? (Pozn.: Správnost posuzujeme spíše podle kontextu než astronomických hranic) 7. Ve kterém státě se nacházíme? (pozn.: doporučujeme uznat odpověď »Česká republika« či »Česko«) 8. V kterém jsme městě? 9. V kterém jsme kraji nebo oblasti? 10. Jak se jmenuje tato nemocnice? 11. Na kterém poschodí se nacházíme?
`` Sedmičkový test Tato zkouška nemá své vlastní oficiální označení, ale lze ji nazývat Sedmičkový test. Jde o rychlý, krátký test, který se dá jednoduše zadat. Jeho provedení je však relativně náročné – vyžaduje současnou souhru pozornosti, paměti a schopnosti počítat. Instrukci v průběhu odečítání již neopakujeme. Pokud pacient nechce nebo neumí počítat, můžeme zvolit alternativní úlohu, a to hláskování slova »pokrm« pozpátku. Podobně můžeme žádat o vyjmenování měsíců pozpátku. Sedmičkový test je součástí nejrozšířenějšího krátkého testu kognitivních funkcí (MMSE – viz dále). Ukázalo se, že v testu MMSE má významné postavení pro celkové skóre, a proto se doporučuje provést i samostatně. SEDMIČKOVÝ TEST »Odečítejte opakovaně od čísla 100 číslo 7, tedy sto minus sedm, minus sedm atd., dokud vám neřeknu dost.« »Hláskujte pozpátku slovo „pokrm“ po jednotlivých písmenech.« »Pokuste se vyjmenovat měsíce v roce pozpátku.«
`` Jednoduché paměťové testy Anterográdní paměť
Vyšetřování odpovídá fázím paměťového procesu: vštěpování (učení), uchování a vybavení informace. Pro testování je třeba si zajistit dostatečné soustředění pacienta na fázi učení. Pokud se nové údaje nedostatečně nebo špatně naučí, výsledky vybavení mohou být nepřesné, znehodnocené až zavádějící. V poklidné atmosféře bez rušivých vlivů lze testovat krátkodobou paměť podle materiálu k zapamatování následujícími způsoby:
50 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Verbální informace: 3–5 nesouvisejících slov (např. lopata, šátek, váza, kámen, člověk); jméno
a adresa (např. »Martin Dvořák, Sadová třída 73, Královice, Soběslav«); delší věta (např. »Třicet šedivých myší snědlo syrový sýr včera večer dole ve sklepě.«). TEST ANTEROGRÁDNÍ PAMĚTI »Můžeme si nyní vyzkoušet vaši paměť? Řeknu vám tři slova / pět slov / adresu / dlouhou větu. Prosím soustřeďte se nyní pouze na to, abyste si to zapamatoval/a. Nejdříve pozorně poslouchejte, pak to zopakujte a zapamatujte si. Za chvíli se vás na tato slova/větu zeptám znovu.« Informaci opakujeme nejvýše pětkrát. Po krátkém odvedení pozornosti (např. klinickým vyšetřením nebo Testem kreslení hodin) požadujeme po pacientovi, aby si spontánně vzpomněl na co nejvíce položek. Pak můžeme poskytnout nápovědu a ověřit, zda má efekt na vybavení informací.
Vizuální informace: zkopírovat geometrické tvary a pak si je vybavit; ukázat několik předmětů a pak si je vybavit. Retrográdní paměť
Retrográdní paměť lze posuzovat otázkami na tyto údaje: známé nebo významné události v rodině; nedávné politické dění nebo sportovní akce; dějinné události národa (např. vznik ČR, první prezident Československa nebo první prezident po listopadovém převratu); jména významných politiků, ministerského předsedy, prezidenta; starší autobiografická fakta. `` Testy řečových schopností Samotná anamnéza odhalí řadu řečových poruch: plynulost, porozumění, zaměňování slov – parafázie fonémické (brambor – bandora), sémantické (jablko – pomeranč).*
* Řada příkladů v dalším textu o řeči pochází z české verze Mississippského testu afázie (MASTcz) dostupného na webové stránce Neurologické kliniky LF MU a FN Brno: www.fnbrno.cz/nemocnice-bohunice/neurologicka-klinika/screening-afazie-mastcz/t3305.
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 51
Produkce slov Pojmenování předmětů, např. klíče, brada, tužka, malíček, hodinky. Opakovat po vyšetřujícím lékaři sousloví (»prostě tak a ne jinak«, »nahoře,
vzadu a dole«) nebo větu (»bylo by se tu třpytilo slunce na jezerní hladině«, »dobrá kočka, která nemlsá«). Porozumění
Zhoršené porozumění bývá někdy zaměňováno za poruchu sluchu nebo zmatenost! Testujeme pomocí různých otázek či pokynů. Jednoduché pokyny a otázky: Klepněte tužkou o stůl. Zavřete oči. Podívejte se nahoru. Stiskněte ruku. Ukazuji vám čelo? (vyšetřující se dotýká ucha) Máte na hlavě klobouk?
Složité pokyny a otázky: Otevřete ústa a zavřete oči. Vyplázněte jazyk a zvedněte ruku. Předpažte ruce a zavřete oči. Je kráva větší než koza? Přichází podzim po zimě? Je snídaně dříve než oběd? Oblékáte si nejdříve kabát a potom košili? Ukažte vaší levou rukou vaše pravé oko. Ukažte na podlahu a potom na váš nos. Dříve, než otevřete ústa, dotkněte se ucha.
`` Test slovní produkce V české odborné literatuře bývá často uváděn pod nesprávným překladem »verbální fluence«. Při zkoušce slovní produkce je úkolem vyjmenovat co nejvíce slov podle určitého pravidla za vymezený čas, obvykle za 1 minutu. Tento test leží na pomezí exekutivních, řečových a paměťových (sémantická paměť) a současně vypovídá o pozornosti.
52 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Existují dvě základní varianty slovní produkce: 1) fonémická (lexikální) slovní produkce – vyjmenování co nejvíce slov začínajících na jedno písmeno, např. N, K, P; 2) kategoriální (sémantická) slovní produkce – vyjmenování co nejvíce slov spadajících do určité kategorie, např. zvířata, ovoce a obchod; je lehčí než fonémická slovní produkce. Jde o vtipnou zkoušku s jednoduchým zadáním, rychlým provedením (1 minuta) a relativně velkou náročností pro posuzovaného (musí dodržovat pravidlo, generovat slova na čas, nesmí je opakovat). Největší oblibě se těší slovní produkce „zvířat“, což je kategorie i v životě běžná a příjemná. Tato zkouška není tak těžká jako jmenování slov začínajících na určité písmeno. V kategoriální slovní produkci selhávají nejen pacienti s Alzheimerovou nemocí, ale i osoby s mírnou kognitivní poruchou. Ukázalo se, že právě v podobné zkoušce jsou patrné první rozdíly mezi normálně stárnoucími jedinci a osobami, u nichž se vyvinula Alzheimerova nemoc, již 12 let před propuknutím nemoci. Test je obsažen v řadě krátkých kognitivních baterií (např. Sedmiminutový test, ACE-CZ – viz dále). Senior s normálními kognitivními schopnostmi by měl vyjmenovat alespoň 15–20 zvířat za minutu. U pacientů s Alzheimerovou nemocí je sémantická produkce disproporcionálně více postižena než fonémická produkce. Výsledek méně než 12 vyjmenovaných zvířat je téměř vždy abnormální. Méně než 15 zvířat vyjmenovaných za jednu minutu je 20násobně pravděpodobnější u pacienta s Alzheimerovou nemocí než u zdravé kontrolní osoby bez demence. Snížená schopnost generovat jména zvířat se objevuje i u pacientů s mírnou kognitivní poruchou. Naopak slovní produkce začínající na určité písmeno je stabilní v preklinické fázi a dokonce i v časném stadiu Alzheimerovy nemoci. TEST SLOVNÍ PRODUKCE »Budete mít jednu minutu na to, abyste vyjmenoval co nejvíce slov v určité kategorii (např. mezi dopravní prostředky počítáme auto, vlak, loď, letadlo). Je to jasné? Nyní vyjmenujte během jedné minuty co nejvíce zvířat, tedy živočichů, kteří žijí ve vodě, na zemi nebo ve vzduchu. Teď.« Není možné počítat za správná ta slova, která se opakují nebo která neoznačují zvířata.
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 53
Komplexní orientační kognitivní testy `` Montrealský kognitivní test / Montreal Cognitive Assessment (MoCA) Montrealský kognitivní test je moderním nástrojem k hodnocení kognitivních funkcí v přijatelném čase s jednoduchou administrací. Zahrnuje všechny dů-
54 | G e r o n to p s yc h i at r i e
ležité aspekty ke komplexnímu posouzení časných kognitivních poruch. Pro testované osoby je relativně náročný, takže se pomocí něj dají rozpoznat lehké deficity. Paměť se hodnotí pomocí zkoušky zapamatování pěti nesouvisejících slov, které se vybavují až po několika jiných zkouškách. Nezapomnělo se ani na ověřování úrovně exekutivních funkcí. Součástí je Test kreslení hodin a prověření lexikální slovní produkce (co nejvíce slov začínajících na písmeno K za jednu minutu). Při interpretaci výsledků se bere v úvahu počet let vzdělání vyšetřovaného. Výhodou je bezplatné používání pro klinické a výukové potřeby. MoCA je celosvětově rozšířen a existuje v mnoha jazykových mutacích. První český překlad vznikl v roce 2006 zanedlouho po zveřejnění původního anglického MoCA. V ČR jsou s ním zatím minimální zkušenosti. Jeho českou verzi lze nalézt a bezplatně získat na webové stránce www.mocatest.org. AD Centrum nabízí na svých stránkách (www.pcp.lf3.cuni.cz/adcentrum) verzi, která je oproti standardnímu záznamovému archu doplněna o užitečná vylepšení, usnadňující vyšetřujícímu zadávání testu, snižující množství chyb a zabezpečující větší shodu testování mezi jednotlivými vyšetřujícími. `` Sedmiminutový screeningový test / 7 Minute Screen (7MS) Ve snaze zlepšit záchytnost demence s využitím nových neuropsychologických poznatků byla vyvinuta krátká baterie nazvaná v české verzi Sedmiminutový screeningový test (7MST). Skládá se ze čtyř částí, které hodnotí typicky porušené různé kognitivní oblasti u Alzheimerovy nemoci: 1) časová orientace, 2) paměť (asociativní učení 16 obrázků s kategorií a jejich vybavení nejdříve bez nápovědy a pak s nápovědou), 3) zrakově-prostorové schopnosti (Test kreslení hodin) a nakonec 4) slovní produkce zvířat za minutu. Administrace trvá déle, než je uvedeno v názvu testu (kolem 10 minut). Výsledkem výpočtu ze všech čtyř podskórů je pravděpodobnost, s jakou trpí testovaná osoba Alzheimerovou nemocí. Osoby s hodnotami 0–0,3 mají nízkou pravděpodobnost, naopak vysoká pravděpodobnost je pro hodnoty 0,7–1,0. Pásmo mezi těmito dvěma krajními polohami je nejednoznačné a vyžaduje další sledování nebo vyšetřování. Výhodou testu je příjemná forma testování pro pacienty (obrázky, dlouhé a postupné učení, nápověda při vybavování) a cílené hodnocení typických oblastí postižených u Alzheimerovou nemocí za krátký čas. Proto test vykazuje vysokou diskriminační schopnost. Snadnému rozšíření brání nutnost používat předpřipravenou sadu obrázků (ukázka na následující straně) a závislost na složitém výpočtu pravděpodobnosti počítačem. Po krátkém zaškolení může test administrovat lékař nebo další zdravotnický pracovník.
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 55
SEDMIMINUTOVÝ SCREENINGOVÝ TEST – ukázka čtyř obrázků k zapamatování
`` K rátký test kognitivních funkcí / Mini Mental State Examination (MMSE) Mini-Mental State Examination je nejpoužívanější metodou ke zjištění celkových globálních kognitivních funkcí a k záchytu demence s určením míry postižení. Jeho největším problémem se staly nemalé poplatky za každé jeho použití. Test zahrnuje celkově 10 zkoušek, které hodnotí orientaci pacienta v čase a prostoru, krátkodobou paměť, početní schopnosti, pozornost, čtení, psaní, řeč a konstrukčně-praktické dovednosti. Test dobře odliší středně těžkou demenci od normálního stárnutí. Úkoly jsou relativně jednoduché, proto není možné s jeho pomocí spolehlivě identifikovat osoby s mírnou kognitivní poruchou. Administrace testu je 5–10 minut. Maximální skóre v MMSE je 30 bodů; čím vyšší skóre, tím lepší výkon. Skóre 26–25 bodů je hraniční nález,
56 | G e r o n to p s yc h i at r i e
od 24 bodů začíná většinou pásmo demence (24–18 lehký stupeň demence, 17–6 středně těžký, méně než 6 těžký stupeň demence). Předností MMSE je celosvětová rozšířenost, snadná administrace bez složitých pomůcek, krátké trvání a určitá kvantifikace postižení. Je vhodnou pomůckou k prvnímu detailnějšímu posouzení pacienta. Nedostatkem testu je jeho malá citlivost k lehkým a počínajícím deficitům, ovlivnění výsledku vzděláním a věkem a chybějící zkouška na vyšetření exekutivních funkcí. Osoby s vyšším vzděláním tak mohou dosahovat normálních hodnot i navzdory již probíhajícímu postižení. A naopak osoby s nižším stupněm vzdělání mohou mít nižší skóre, ačkoli u nich nejde o funkční pokles. MMSE je nutné považovat za základní orientační metodu, která se musí posuzovat s ohledem na širší kontext výsledků dané osoby. Ke zkrácení orientačního posouzení kognitivních funkcí lze čerpat z MMSE. Nejcitlivějším ukazatelem Alzheimerovy nemoci jsou tři položky testu: 1) časová orientace, 2) Sedmičkový test nebo hláskování slova »pokrm« pozpátku a 3) vybavení tří slov. Test je vhodnou pomůckou pro praktické lékaře, neurology, psychiatry a geriatry k prvnímu posouzení osoby, sledování progrese demence a efektu léčby. Test nevyžaduje speciálně proškolený personál. Může jej po rychlém zaškolení provádět zdravotní sestra, sociální pracovník, student apod. V Česku je jeho použití podmínkou k zahájení a monitorování léčby kognitivy (inhibitory acetylcholinesterázy a memantinu). Bohužel existuje mnoho různých podob MMSE, které se administrují a vyhodnocují různými způsoby. Chybějí kvalitní normativní údaje pro českou populaci zohledňující věk a vzdělání. Použití testu je zpoplatněno. Jedno vyšetření MMSE (při započtení poštovného) stojí více než 5 USD (cca 100 Kč). Českou verzi lze objednat na webové stránce americké společnosti PAR: www.parinc.com. `` A ddenbrookský kognitivní test / Addenbrook’s cognitive examination (ACE-R) Z testu MMSE vychází tzv. Addenbrookský kognitivní test (ACE-CZ), který je rozšířením MMSE o některé další položky. Oproti MMSE umožňuje posoudit podrobněji a více kognitivních funkcí, především paměť, exekutivní funkce a zrakově-prostorové schopnosti. Výsledkem je nejen celkový počet bodů (max. 100) vypovídající o globální mentální úrovni, ale i pět podskórů charakterizujících jednotlivé kognitivní funkce: 1) pozornost a orientace, 2) paměť, 3) slovní produkce, 4) jazyk, 5) zrakově-prostorové schopnosti. Orientační interpretace výsledku testu je následující:
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 57
58 | G e r o n to p s yc h i at r i e
90–100: normální počet bodů; 80–90: hraniční skóre, možná mírná kognitivní porucha; 80 a méně: demence.
Jeho obliba mezi specialisty na kognitivní poruchy roste. V ČR byl také vybrán jako stěžejní test v projektu Dny paměti, který slouží k časnému vyhledávání pacientů s kognitivní poruchou v kontaktních místech České alzheimerovské společnosti. Výhodně jej lze využít k vyhledávání časných stadií kognitivních poruch (např. mírné kognitivní poruchy nebo lehké demence), které se nepodaří zachytit málo citlivým testem MMSE (někdy normální hodnoty 28–30 bodů). Další indikací je diferenciální diagnostika atypických a složitých pacientů s kognitivní poruchou. Nevýhodou je delší administrace než u MMSE (podle závažnosti poruchy 15–30 minut) a delší vyhodnocování. Nehodí se pro pacienty se střední a pokročilou demencí, protože ho někdy ani nedokončí. Podrobná informace o adaptaci testu Sekcí kognitivní neurologie České neurologické společnosti ČLS JEP je dostupná v české odborné literatuře. Původní grafická podoba z roku 2008 byla nahrazena aktuální propracovanou verzí ACE-CZ v roce 2010. Nové záznamové archy jsou volně dostupné na internetových stránkách AD centra: www.pcp.lf3.cuni.cz/adcentrum, sekce Testy a dotazníky.
Dotazníky aktivit denního života Kromě rozhovoru s pacientem – nebo lépe s jeho blízkou osobou – je možné posoudit aktivity denního života pomocí speciálních dotazníků. Výhodou použití dotazníků je strukturované, rychlé, cílené a kvantitativní zhodnocení nejdůležitějších oblastí každodenních aktivit. Předností těchto nástrojů je jejich vyplnění v čekárně nebo během vyšetřování pacienta, takže šetří čas. Jejich principem je pokrytí různých základních nebo instrumentálních činností pomocí bodování. Výsledek pak lze přepočítat na procento soběstačnosti. Většinou není přínosné, vyplňuje-li dotazník sám nemocný. Poruchu svých schopností nemusí adekvátně vnímat a posoudit, a tak může o sobě podat zkreslený obraz. Podezření na demenci by mělo vzniknout za situace, kdy pacient prezentuje normální funkční stavy, což nápadně kontrastuje s nízkými výsledky v orientačních kognitivních testech (anozognozie). Výhodnější je situace, kdy se o pacientovi může do dotazníku vyjádřit doprovázející blízká osoba nebo pečovatel, kteří pacientův život důvěrně znají.
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 59
Z mnoha zahraničních dotazníků jich několik existuje v české verzi. Všechny následující dotazníky jsou volně dostupné ke stažení na: www.pcp.lf3. cuni.cz/adcentrum, sekce Testy a dotazníky. Podrobnější informace lze nalézt v české odborné literatuře v mnoha článcích. Dotazník funkčního stavu / Functional Activities Questionnaire (FAQ) Dotazník funkčního stavu slouží k rychlému a strukturovaného zhodnocení instrumentálních aktivit pro detekci jejich časných poruch ve stáří a ve stadiu mírné kognitivní poruchy. Charakteristika dotazníku: rozsah postižení: stárnutí, mírná kognitivní porucha až středně těžká Alzheimerova nemoc; pouze instrumentální aktivity denního života, a proto je jeho použití vhodné k zachycení časných stadií; délka vyplnění: 2–5 minut; způsob hodnocení: čtyřstupňová škála od samostatného normálního provedení až po úplnou závislost na druhé osobě (0 – vykoná sám, 1 – vykoná
60 | G e r o n to p s yc h i at r i e
sám s potížemi, 2 – potřebuje pomoc druhého, 3 – je zcela závislý, vykonává někdo druhý); položek: 10; možnost odpovědi »nelze určit«: neexistuje, ale je dána možnost odhadu »nikdy nevykonával, ale byl/nebyl by nyní schopen«. Dotazník soběstačnosti / Disability Assessment for Dementia (DAD) Dotazník soběstačnosti (DAD-CZ) postihuje jak základní, tak instrumentální aktivity, a proto je vhodný pro všechna stadia různých demencí, především Alzheimerovy nemoci. Charakteristika dotazníku: rozsah postižení: mírná, střední až těžká demence; délka vyplnění: 5–10 minut; způsob hodnocení: dichotomické – ano/ne; položek: 40; možnost odpovědi »nelze určit«: ano, počet těchto položek se zohledňuje ve výsledku. Bristolská škála aktivit denního života / Bristol Acitivites of Daily Living Scale (BADLS) Bristolská škála aktivit denního života je dotazník pro mírnou až velmi těžkou demenci. Každá z dvaceti základních a instrumentálních aktivit se hodnotí výběrem z nabídky čtyř konkrétních odpovědí. Charakteristika dotazníku: rozsah postižení: mírná až velmi těžká demence; délka vyplnění: 8–12 minut; způsob hodnocení: graduované, nabídka čtyř konkrétních odpovědí u každé aktivity; položek: 20; možnost odpovědi »nelze určit«: ano.
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 61
62 | G e r o n to p s yc h i at r i e
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 63
64 | G e r o n to p s yc h i at r i e
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 65
Škála deprese pro geriatrické pacienty / Geriatric Depression Scale (GDS) Jednoduchým nástrojem pro rychlé a strukturované zhodnocení nálady je Škála deprese pro geriatrické pacienty (Dotazník nálady). Z mnoha různých verzí je často používána varianta s 15 otázkami. Pacient se vyjadřuje pomocí odpovědí ano/ne o svém prožívání v posledním týdnu. Po přiložení šablony nebo logickém vyhodnocení otázek se zjišťuje počet odpovědí s negativním prožíváním. Je-li skóre rovno či větší než 6 bodů, může jít o depresi. Velkou předností je možnost samostatného a rychlého vyplnění dotazníku pacientem, i když správná administrace předpokládá čtení otázek. U pacienta by mělo být MMSE vyšší než přibližně 20 bodů, jinak už výsledek není validní, protože chybí paměť na prožitky nebo porozumění otázkám. Škála deprese pro geriatrické pacienty / Geriatric Depression Scale (GDS) INSTRUKCE PRO VYŠETŘOVANÉHO U každé otázky zvolte odpověď, která nejlépe vystihuje, jak jste se cítili v průběhu posledního týdne. 1. Jste v podstatě spokojený(á) se svým životem?
ano
NE
2. Vzdal(a) jste se v poslední době mnoha činností a zájmů?
ANO
ne
3. Máte pocit, že váš život je prázdný?
ANO
ne
4. Nudíte se často?
ANO
ne
5. Máte většinou dobrou náladu?
ano
NE
6. Obáváte se, že se vám přihodí něco zlého?
ANO
ne
7. Cítíte se převážně šťastný(á)?
ano
NE
8. Cítíte se často bezmocný(á)?
ANO
ne
9. Vysedáváte raději doma, než byste šel (šla) mezi lidi a seznamoval(a) se s novými věcmi?
ANO
ne
10. Myslíte si, že máte větší potíže s pamětí než vaši vrstevníci?
ANO
ne
11. Myslíte si, že je krásné žít?
ano
NE
12. Napadá vás někdy, že váš život nestojí za nic?
ANO
ne
13. Cítíte se plný(á) elánu a energie?
ano
NE
14. Máte pocit, že je vaše situace beznadějná?
ANO
ne
15. Myslíte si, že je na tom většina lidí lépe než vy?
ANO
ne
CELKOVÉ SKÓRE Hodnocení: za každou odpověď vytištěnou velkými písmeny 1 bod. 0–5 bodů normální nálada bez deprese 6–10 bodů mírná deprese nad 10 bodů manifestní deprese vyžadující podrobné vyšetření
66 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Hachinskiho ischemické skóre / Hachinski Ischemic Score HACHINSKIHO ISCHEMICKÉ SKÓRE 1
Náhlý začátek
2
2
Postupující deteriorace kognitivních funkcí
1
3
Fluktuující průběh
2
4
Noční zmatenost
1
5
Relativně zachovalá osobnost
1
6
Deprese
1
7
Somatické obtíže
1
8
Emoční labilita
1
Hypertenze v anamnéze či v současnosti
1
10
9
Cévní mozková příhoda v anamnéze
2
11
Jiné známky mimomozkové arteriosklerózy
1
12
Ložiskové neurologické syndromy (motorické, fatické)
2
13
Ložiskový neurologický nález (reflexologický, hemianopsie apod.)
2
Hodnocení: 0–4 body 5–6 bodů 7 a více bodů
pravděpodobně jde o Alzheimerovu nemoc nediskriminující skóre (může jít o smíšenou demenci) pravděpodobně jde o vaskulární demenci
Dotazník příznaků pojmenovaný Hachinskiho ischemické skóre slouží jako pomocný dotazník k diferenciální diagnostice mezi demencemi atroficko-degenerativního typu, především Alzheimerovou nemocí, a vaskulárními demencemi. Příznaky mají vážené skóre, 1 nebo 2 body, při jejich nepřítomnosti se skóruje 0.
p o s u zo vac í š k á ly a t e s t y p o u ž í va n é v g e r o n to p s yc h i at r i i | 67
Literatura 1. Bartoš A, Hasalíková M. Poznejte demenci správně a včas – příručka pro klinickou praxi. Praha: Mladá fronta 2010. 2. Bartoš A, Martínek P, Bezdíček O et al. Dotazník funkčního stavu FAQ-CZ – česká verze pro zhodnocení každodenních aktivit pacientů s Alzheimerovou nemocí. Psych Prax 2008; 9 (1): 31–34. 3. Bartoš A, Martínek P, Buček A, Řípová D. Dotazník soběstačnosti DAD-CZ – česká verze pro hodnocení každodenních aktivit pacientů s Alzheimerovou nemocí. Neurol pro praxi 2009; 10 (5): 320–323. 4. Bartoš A, Martínek P, Řípová D. Dotazník Bristolská škála aktivit denního života BADLS-CZ – česká verze pro hodnocení každodenních aktivit pacientů s Alzheimerovou nemocí. Čes Slov Neurol Neurochir 2010; 73/106 (6): 673–677. 5. Bartoš A, Raisová M, Kopeček M. Důvody a průběh novelizace české verze Addenbrookského kognitivního testu (ACE-CZ). Čes Slov Neurol Neurochir 2011; 74 (6): 1–5 [pouze elektronický dokument na stránkách www.csnn.eu]. 6. Bartoš A, Raisová M, Kopeček M. Novelizace české verze Addenbrookského kognitivního testu (ACE-CZ). Čes Slov Neurol Neurochir 2011; 74 (6): 681–684. 7. Filip V, Sikora J, Maršálek M et al. Praktický manuál psychiatrických posuzovacích stupnic. Praha: Psychiatrické centrum Praha 1997. 8. Folstein MF, Folstein SE, McHugh PR. »Mini-mental state«. A practical metod for grading the cognitive state of patiens
for the clinician. J Psychiat Res 1975; 12: 189–198. 9. Hummelová-Fanfrdlová Z, Rektorová I, Sheardová K et al. Česká adaptace Addenbrookského kognitivního testu (Addenbrooke’s Cognitive Examination). Československá psychologie 2009; 4: 376–388. 10. Martínek P, Bartoš A. Dotazníky k hodnocení běžných činností u pacientů s Alzheimerovou nemocí. Psychiatrie 2010; 14 (4): 175–180. 11. Martínek P, Bartoš A. Použití dotazníků aktivit denního života u pacientů s Alzheimerovou nemocí. Čes Slov Neurol Neurochir 2011; 74/107 (6): 632–640. 12. Mátlová M, Holmerová I, Bartoš A. Dny paměti – jak na včasnou diagnózu Alzheimerovy choroby. Čes Ger Rev 2009; 7 (3–4): 157–160. 13. Raisová M, Kopeček M, Řípová D, Bartoš A. Addenbrookský kognitivní test a jeho možnosti použití v lékařské praxi. Psychiatrie 2011; 15 (3): 145–150. 14. Reban J. Montrealský kognitivní test (MoCA): přínos k diagnostice predemencí. Čes Ger Rev 2006; (4): 224–229. 15. Ressner P, Hort J, Rektorová I et al. Doporučené postupy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci a dalších onemocnění spojených s demencí. Čes Slov Neurol Neurochir 2008; 71/104 (4): 494– 501. 16. Topinková E. Jak správně a včas diagnostikovat demenci. Manuál pro klinickou praxi. Praha: UCB Pharma 1999.
(Vznik této kapitoly byl podpořen grantem IGA MZ ČR NT 13183)
68 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Demence a další poruchy kognitivních funkcí
8.
Roman Jirák
Demence jsou závažné psychické poruchy, které vedou k výrazné poruše kognitivních (poznávacích) funkcí i k poruše nekognitivních funkcí – aktivit denního života a k tzv. behaviorálním a psychologickým příznakům demence – k poruchám chování, emotivity, spánku. V průběhu života vznikají demence teprve poté, co dojde k rozvoji kognitivních funkcí – od 4–5 let života. Existují také demence dětského věku, ale jejich prevalence roste s věkem. Nejvíce demencí se tedy vyskytuje v seniorském věku. Významné je, že postižení kognitivních i nekognitivních funkcí je zpravidla progredientní a je tak výrazné, že podstatně interferuje se schopností soběstačnosti postiženého.
Diagnostika syndromu demence I (základní příznaky) Musejí být přítomny minimálně dvě z následujících poruch: poruchy paměti; deteriorace intelektu; poruchy orientace; poruchy soudnosti a abstraktního myšlení; poruchy chápání; poruchy korových funkcí typu apraxií, afázií apod.; poruchy pozornosti a motivace. V různém stupni se vyskytují následující poruchy: poruchy chování; poruchy emotivity; poruchy osobnosti (degradace).
k a p i to l a | 69
Diagnostika syndromu demence II Vždy musejí být splněny následující podmínky: Není přítomna kvalitativní porucha vědomí (i když deliria se mohou přechodně vyskytovat jako doprovodný příznak, ale porucha vědomí nesmí být primární). Porucha není působena depresí (i když deprese se může přechodně vyskytovat jako doprovodný příznak). Úbytek kognitivních funkcí je tak silný, že interferuje se sociálními a/nebo pracovními funkcemi. Je přítomna porucha abstraktního myšlení, a/nebo porucha soudnosti, a/nebo jiné poruchy vyšších korových funkcí. Máme důkaz organického etiologického faktoru, nebo při chybění důkazu musíme takový faktor důvodně předpokládat. Demence mají obvykle progredientní průběh, obtíže se postupně zhoršují, některé demence navíc výrazně fluktuují v krátkých časových intervalech. Demence tedy není pouze postižení paměti, ale je to komplexní postižení psychických funkcí a aktivit. Někdy se hovoří o tzv. ABC demencí: A – activities of daily living, B – behaviour, C – cognition. Demence lze podle příčiny dělit zhruba a velmi nepřesně do dvou skupin: 1) demence neurodegenerativního původu (atroficko-degenerativní demence), 2) demence sekundární (symptomatické) – k rozvoji demence dochází na podkladě postižení mozkové činnosti některými systémovými onemocněními, intoxikacemi, traumaty, záněty, vaskulárními změnami apod. Oba mechanismy vzniku demencí se však prolínají. Demence lze dělit na kortikální, subkortikální a kortikosubkortikální. Kortikální demence mají jako základní příznak poruchy paměti (explicitní – exekutivní a sémantické), časté jsou poruchy symbolických funkcí (např. afázie), apraxie, agnózie. Korové postižení může být ohraničené – lobární (např. frontotemporální demence) nebo difúzní (Alzheimerova nemoc – i když i tam je převaha postižení temporálních a parietálních laloků). Čisté subkortikální demence (např. demence u Parkinsonovy nemoci, vaskulární Binswangerova nemoc) se projevují v první řadě poruchou exekutivních funkcí (porucha úsudku, plánování a provedení cílené činnosti). Je zpomalení psychických pochodů, včetně zapamatování si nových informací. Mnohdy bývají přítomny emoční poruchy – deprese, apatie, někdy je dezinhibované chování. Jsou
70 | G e r o n to p s yc h i at r i e
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
