Gajané (Margarita Pleškova)
divadlo pro každého!
Aram Chačaturjan
GAJANÉ Sezóna 2010 / 2011 Provozovatel: Statutární město Ústí nad Labem Ředitel divadla: Tomáš Šimerda Šéf baletu: Vladimír Nečas Premiéra: 25. 2. 2011 v 19.00 hod. v Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem www.operabalet.cz
GAJANÉ
balet o dvou jednáních Libreto: Vladimír Nečas Dirigent: Milan Kaňák Choreografie a režie: Vladimír Nečas Výtvarník scény: Stanislav Müller Výtvarník kostýmů: Josef Jelínek
OSOBY A OBSAZENÍ
Gajané Margarita Pleškova / Michaela Procházková
Mollá – duchovní Vladimír Gončarov
Rustembeg – ženich Gajané Pavel Enekeš
Voják – zajatec Róbert Király
Otec Gajané Vjačeslav Pleškov, j. h.
„Černé vdovy“ Natalia Vasina, Vladimíra Podhorná, Jana Jandorová, Eliška Černohlávková
Přítelkyně Gajané Simona Christianová, Elena Mazanova, Iva Šebková, Mária Pánková, Zuzana Novoborská
Přátelé Rustembega Milan Bednář, Roberts Skujenieks, Petr Popovský j.h. ORCHESTR SEVEROČESKÉHO DIVADLA OPERY A BALETU ÚSTÍ NAD LABEM Inspice: Pavla Zaoralová
Přestávka po 1. jednání. Délka představení cca 1,40 hod.
Obsah
Odehrává se kdesi na Kavkaze v době nepříliš vzdálené přítomnosti.
I. jednání
Z výcvikového tábora se bojovníci – mudžáhedini vydávají do boje. Podaří se jim získat zajatce. Jejich velitel Rustembeg se těší domů na Gajané, která se má brzy stát jeho ženou. Ve vesnici dívky spolu s Gajané tkají koberec a očekávají návrat mužů. Mollá a jeho družina fanatických bojovnic všechny vyzývají k modlitbě. Přicházejí muži se zajatcem a Mollá žádá jeho smrt. Rustembeg se zajatce zastane. Slaví se zásnuby Gajané a Rustembega. Gajané zajatec zaujal a je jí ho líto. Nese mu vodu, kterou mu Mollá odepřel. Pokračuje oslava zásnub. Gajané je smířena i když Rustembega nemiluje. Stále více myslí na zajatce. Mollá přerušuje oslavu a vyzývá všechny k modlitbě. Sám ovšem myslí také na Gajané, kterou by rád získal. Znovu žádá smrt zajatce. V noci přichází Gajané za zajatcem a osvobodí jej. Již neskrývá své city. Zajatec nechce utéci sám, pouze půjde-li Gajané s ním. Oba spolu utíkají.
II. jednání
Gajané se spolu se zajatcem dostávají do horské vesnice, kde právě probíhá slavnost. Jsou pozváni. V patách však mají Mollu, Rustembega a černé bojovnice. Ti přepadnou horskou vesnici, dojde k boji, kde Mollá zrádně zabije Rustembega, aby se zbavil svého soka u Gajané. Sám obviní z vraždy zajatce a spolu s Gajané se vracejí do své vesnice. Tam je zajatec odsouzen k smrti a zítra má zemřít. V noci přichází Gajané do vězení a chce zajatce osvobodit. Jeho život je pro ni cennější než vlastní. On ale nechce utéci bez ní. Gajané, když vidí, že bez ní neuteče, řekne mu, že ho nemiluje i když opak je pravdou. Zoufalý zajatec utíká sám. Ráno je ve vesnici poplach, zajatec utekl. Mollá všechny poštve proti Gajané. Vesnice podle starých zákonů rozkáže otci Gajané, aby ji sám vlastní rukou potrestal. Mollá a jeho bojovnice se vydávají pronásledovat zajatce a nešťastný otec odvádí Gajané za vesnici. Zazní výstřely…
Fotografie ze zkoušky
Gajané (Margarita Pleškova)
Mollá (Vladimír Gončarov)
Gajané a Mollá (Margarita Pleškova a Vladimír Gončarov)
Přítelkyně Gajané (zleva Mária Pánková, Elena Mazanova, Zuzana Novoborská a Iva Šebková) scéna z I. jednání
Rustembeg a Gajané (Pavel Enekeš a Margarita Pleškova)
Gajané (Margarita Pleškova)
Mollá (Vladimír Gončarov) v pozadí Gajané a Voják (Margarita Pleškova a Róbert Király)
scéna z II. dějství
KAVKAZSKÉ DRAMA LÁSKY
Aram Chačaturjan (1903–1978) patří se Sergejem Prokofjevem a Dmitrijem Šostakovičem do velké trojice ruských (sovětských) skladatelů 20. století. Narodil se v Tbilisi (Gruzie). Pocházel z arménské rodiny, v níž hudbu poznával již od 6 let. Vystudoval nejdříve obchodní učiliště v Tbilisi, v roce 1921 přešel do Moskvy, kde začal studovat na biologickém oddělení matematicko-fyzikální fakulty Moskevské univerzity a o rok později současně hudbu na institutu Gněsiných. Ze stejné doby také pocházejí jeho první skladatelské pokusy – sentimentální romansy a poetické klavírní skladby. Hudební studia u Gněsiných zakončil roku 1929 a téhož roku byl přijat na Moskevskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Nikolaje Mjaskovského. Po roce 1934, kdy absolvoval svou I. symfonií, působil jako dirigent, skladatel a pedagog, též byl organizačně činný ve Svazu sovětských skladatelů. Po prvních klavírních skladbách a romansích v duchu pozdního romantismu Rachmaninova a Glazunova s pozůstatky tradice 19. století, vytvořil Chačaturjan v roce 1933 své první orchestrální dílo, jímž byla Tančení suita pro symfonický orchestr. Již v této první skladbě se ozývají rytmy Kavkazu ve zpracování lidových témat Arménie, Ázerbájdžánu i Gruzie. Chačaturjan od dětství poznával arménskou lidovou hudbu v rodinném a společenské prostředí. Tento lidový základ pak prolíná jeho celoživotní tvorbu, které dává melodickou bohatostí a rytmickou žhavostí originální ráz. Je autorem 2 symfonií, mnoha vokálních, klavírních a dalších instrumentálních skladeb. Komponoval také scénickou (mj. Lermontovova Maškaráda) a filmovou hudbu, vedle Gajané napsal další 2 balety – Štěstí (1939) a Spartakus (1956). Balet Gajané vznikl na podzim 1942 pro Kirovovo divadlo v Permu, kam bylo v době blokády Leningradu evakuováno. Řadu scén převzal skladatel z baletu Štěstí, který však prošel dvěma redakcemi. První byla na libreto K. Deržavina a měla premiéru v Permu 3. prosince 1942 (v choreografii Niny Anisimovové), druhá byla pro Moskvu na libreto B. Pletněva s premiérou v Moskvě v květnu 1957. Tyto verze baletu obsahovaly silně tendenční sovětský námět – libreto líčí život v arménském kolchozu a konflikty mezi lidmi, kteří stojí proti stávající sovětské moci. Choreograf a režisér Vladimír Nečas pro svou ústeckou inscenaci baletu Gajané vytvořil libreto nové, kde příběh soustředil na téma dobrodružné lásky na pozadí exotického prostředí, na střet dvou kultur odlišných nábožensky i svým pojetím lidských vztahů, který předurčí osudy svých hrdinů. Zachycuje v němž obraz ženy, která se postaví pro lásku proti tradicím i když ví, že za to může zaplatit cenu nejvyšší. Balet je naplněn uzavřenými tanečními čísly a scénami podle vzoru romantické baletní estetiky Čajkovského či Prokofjeva, která předepisovala kromě děje také tanečně vděčnou hudbu k prezentaci klasické taneční techniky vedle množství charakteristických tanců. Prolíná se zde hudba pompézní s romantikou lyrických scén obohacená o „chačaturjanovské“ kavkazské rytmy s melodickou a dynamickou originalitou.
Těmito prostředky dovedl autor odpovídajícím způsobem vykreslit hlavní postavy díla. Hudebně nejhodnotnější jsou charakteristické tance odvozené z lidových kavkazských motivů jako Lezginka, Tanec horalů nebo Šavlový tanec. Jejich ohnivý temperament činí z baletu jedno z nejvděčnějších celovečerních tanečních děl. Z celého baletu sestavil skladatel v roce 1943 tři suity, jež se staly nesmírně populární. Lezginka, objevující se v ruské hudbě už od doby opery Rimského-Korsakova Ruslan a Ludmila, je slavný horalský kavkazský tanec. Šavlový tanec, který prošel dosud nekončícími variantami úprav na celém světě, tento balet korunuje. Obsahuje skvělé výrazné téma postavené spíše na stereotypním rytmu a dosáhl takové popularity, že figuruje na koncertních programech téměř všech orchestrů. V baletním zpracování toto kavkazské drama lásky podtrhuje působivá Chačaturjanova hudba, která je svou výraznou emocionalitou a dramatičností spolehlivým vodítkem choreografie. (podle Miloš Schnierer: Svět orchestru 20. století II.)
SLOVO CHOREOGRAFA
Balet Arama Chačaturjana Gajané, vlastně jeho hudbu, znám už od dětství. Tento balet mne vždy přitahoval svým kouzlem Kavkazu, temperamentem, tepem, vášněmi a emocemi obsaženými v jeho hudbě. Na rozdíl od Chačaturjanova Spartaka není tento jeho balet v současné době na baletních jevištích tolik frekventovaný. Ne snad proto, že by hudba z Gajané nedosahovala kvalit Spartaka, ale je to pro jeho nevděčné libreto, které v původní verzi obsahovalo silně tendenční sovětský námět. Proto jsem se pokusil napsat libreto nové, volnou inspiraci jsem našel v Puškinově libretu k opeře Kavkazský zajatec a také v současné situaci na Kavkaze. Je to příběh, který by se mohl stát dnes, včera, před 20 nebo i před 300 lety. Kavkazský pojem cti a morálky, založený na starých kmenových tradicích, tam dodnes silně ovlivňuje veškeré dění. I postavení ženy je tam zcela jiné než u nás. Proto mne velmi lákal obraz ženy, která se postaví pro lásku proti tradicím i když ví, že za to může zaplatit cenu nejvyšší. Hudba je natolik imaginativní, pestrá a inspirativní, že jsem z ní mohl takřka beze zbytku vycházet při tvorbě choreografie. Sama napovídá pohyb i situace, je velmi konkrétní a obsažná, aniž by ovšem choreografa svazovala. Práce nad Gajané mne velmi těšila, strávil jsem rád mnoho hodin při poslechu hudby, ale nejpodstatnější je, bude-li těšit balet Gajané naše diváky. Ti uvidí v rolích i sborových scénách celý soubor našeho baletu, vzhledem k našemu malému počtu ztvárňuje každý tanečník (kromě hlavních úloh) několik rolí. Příležitost dostali zkušení i mladí sólisté. Lze si jen přát, aby si tento krásný balet se svou strhující hudbou a silným příběhem našel své diváky, aby je oslovil a poskytl jim pár příjemných chvil v našem divadle. Vladimír Nečas
Gajané a Voják (Margarita Pleškova a Róbert Király)
Mollá (Vladimír Gončarov)
Gruzínský tanec (Milan Bednář)
Partneři premiéry
Květiny k premiéře tohoto představení věnuje firma: KVĚTINY Věra Jelínková, Masarykova 55, 400 01 Ústí nad Labem Program vydalo Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, Krátkého 1, Praha 9 Redakce programu: Kateřina Viktorová Sestavila: Eva Frýdlová Fotografie na titulní straně programu: Dorothea Bylica Fotografie ze zkoušky: Petr Berounský Sazba, zpracování pro tisk a tisk: FKK Company, v.o.s., www.ustecketiskarny.cz Pořízeno z příspěvku Statutárního města Ústí nad Labem, Krajského úřadu Ústeckého kraje a Ministerstva kultury ČR
