Funkční poruchy páteře v průběhu ontogeneze člověka

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví

Funkční poruchy páteře v průběhu ontogeneze člověka Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Mgr. Lenka Beránková, Ph.D.

Lenka Chalupová

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím literatury uvedené v seznamu literatury.

________________ podpis

Úvodem chci poděkovat paní Mgr. Lence Beránkové, Ph.D. za její čas, ochotu, trpělivost a milé vedení při mé práci.

Obsah Úvod ........................................................................................................................ 6 1 Páteř ..................................................................................................................... 7 1.1 Anatomie páteře ........................................................................................ 7 1.1.1 Rozdělení páteře .............................................................................. 7 1.1.2 Stavba obratle .................................................................................. 8 1.1.3 Měkká struktura páteře .................................................................... 9 1.1.4 Svalstvo ......................................................................................... 11 1.2 Onemocnění páteře ................................................................................. 16 1.2.1 Vrozené vývojové vady ................................................................. 16 1.2.2 Degenerativní onemocnění páteře ................................................. 17 1.2.3 Vertebrogenní algické syndromy .................................................. 21 1.2.4 Další onemocnění .......................................................................... 22 1.2.5 Jiná onemocnění s projekcí do stavu páteře .................................. 24 1.3 Úrazy páteře ............................................................................................ 27 1.3.1 Druhy poranění .............................................................................. 27 1.3.2 Poranění jednotlivých úseků páteře .............................................. 28 1.4 Metody vyšetření páteře .......................................................................... 29 1.4.1 Anamnéza ...................................................................................... 29 1.4.2 Klinické vyšetření .......................................................................... 29 1.4.3 Funkční svalové testy ................................................................... 31 1.4.4 Laboratorní vyšetření..................................................................... 32 1.4.5 Zobrazovací metody ...................................................................... 32 2 Vývoj páteře ....................................................................................................... 37 2.1 Prenatální období .................................................................................... 37 2.1.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 37 2.1.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 37 2.2 Perinatální období ................................................................................... 38 2.2.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 38 2.2.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 39 2.3 Novorozenecké období ........................................................................... 39 2.3.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 39 2.3.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 40 2.4 Kojenecké období ................................................................................... 41 2.4.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 41 2.4.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 42 2.5 Období batolete ....................................................................................... 42 2.5.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 42 2.5.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 43 2.6 Předškolní věk ......................................................................................... 43 2.6.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 43 2.6.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 44 2.7 Školní věk ............................................................................................... 45 2.7.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 45 2.7.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 46

2.8 Puberta .................................................................................................... 48 2.8.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 48 2.8.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 49 2.9 Dospělost................................................................................................. 50 2.9.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 50 2.9.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 51 2.10 Stáří .................................................................................................... 52 2.10.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti ......................................... 52 2.10.2 Preventivní opatření a léčba .......................................................... 53 Závěr ..................................................................................................................... 54 Literatura ............................................................................................................... 55 Resumé .................................................................................................................. 57

Úvod Páteř, která se skládá z obratlů, meziobratlových plotének, kloubů a vazů, nám dohromady s přidruženými svaly vytváří pevnou, ale zároveň pružnou osu celého skeletu. Je oporou držící hlavu a tělo ve vzpřímené poloze a umožňuje nám otáčet a hýbat horní částí těla. K páteři se připojují žebra, která tvoří hrudní koš a to má nemalý význam pro dýchací orgány. Těla obratlů, která jsou spojena mezi sebou ploténkami, vytváří prostor pro důležitý nervový orgán – míchu. Z ní dále vycházejí dále míšní nervy. U

člověka

se

v průběhu

ontogeneze

vytvářejí

charakteristická

fyziologická zakřivení (krční a bederní lordóza, hrudní a sakrální kyfóza). To je důsledek možnosti vzpřímeného držení těla a zachycování či tlumení nárazů, které mohou vznikat při dopadech na tvrdší podložku. Lidská páteř je během růstového vývoje vystavována velkým tlakům, které působí především na oblast beder. Přetěžování páteře může způsobit různá onemocnění. Mohou se objevit odchylky od fyziologických křivek páteře, onemocnění, nádory a úrazy páteře. V prenatálním období hrozí nebezpečí vrozených vývojových vad Cílem této práce je zařadit poruchy, vrozené vývojové vady, onemocnění páteře do věkových etap vývoje člověka, dle jejich možného vzniku a jejich častého výskytu v jednotlivých obdobích. Sledujeme i jejich prevenci a případnou léčbu.

6

1 Páteř 1.1 Anatomie páteře 1.1.1 Rozdělení páteře Páteř jako celek Páteř je mechanickou osou našeho těla a současně nejslabším článkem jeho nosné konstrukce. Skládá se z volně spojených obratlů, takže její tvar, typické zakřivení páteře, se snadno přizpůsobuje každé změně těžiště; to z ní zároveň činí citlivý indikátor celkového držení těla. [1] Lidské tělo je zbudováno ze základní pojivové tkáně. Buňky jsou si podobné a mají možnost se v těle přeměňovat. Tato jejich funkce je důležitá hlavně pro hojivé pochody a díky ní se hojí zlomeniny. Tkáň můžeme rozdělit na kost, chrupavka a vazivo. Kost je velmi tvrdá tkáň tvořena kostními buňkami – osteocyty. Tvrdost kostí se odvíjí od usazování minerálních solí, zejména vápníku a fosforu. Kombinace jednotlivých složek určuje tvrdost, pevnost, ohebnost a lomivost kosti. V mládí je kost podstatně podajnější a pružnější než u osob starších. Vyživována je kost úzkými kanálky, ve kterých probíhají kostní cévy. Ukládání minerálů do kostní tkáně a jejich odbourávání se děje při látkové výměně na podkladě hormonálním a vitamínovém. Kosti lze rozdělit na krátké, dlouhé a ploché. jednotlivé části jsou spojeny buď souvisle – vazivem či chrupavkou nebo pomocí kloubů. Pohyb ve spojení chrupavkou je velmi malý oproti pohybů v místech spojených kloubem. Na páteři najdeme kosti krátké – obratle,

spojené meziobratlovými chrupavčitými

ploténkami. [6]. Páteř (columna vertebralis)

je umístěna na zádové straně trupu. Je

složena ze 33 – 34 obratlů, konkrétně 7 obratlů krčních (C), 12 obratlů hrudních (Th), 5 obratlů bederních (L), 5 obratlů křížových srostlých v kost křížovou a 4 -5 zakrnělých a srostlých obratlů kostrčních. Páteř má tvar esovitý při bočním pohledu. Vidíme 2 prohnutí ventrálně – vpřed –tzv. lordóza, krční a bederní) a prohnutí dorsálně – vzad – tzv. kyfóza(

7

hrudní a kyfoticky prohnutá kost křížová). Prohnutí páteře do stran se nazývá bočivost páteře (skolióza). [8]

1.1.2 Stavba obratle Obratle (lat. vertebra, -ae, gr. spondylus) jsou kosti, které tvoří základní stavební a funkční jednotky páteře. Obratle se řadí mezi kosti krátké. Skládají se z těla, oblouku a výběžků. Tělo obratle směřuje k přední části trupu, oblouk s výběžky zase dorzálně. Nazad zde vystupuje výběžek trnový, do boku výběžky příčné. Na tyto výběžky se upínají vazy a svaly, které ovládají pohyby páteře Dále jsou opatřeny párovými kloubními výběžky pro připojení s předcházejícím a následujícím obratlem. Uvnitř obratle je díky spojení těla a oblouku vytvořen otvor obratlový. Naskládáním obratlů na sebe se z těchto otvorů vytvoří prostor pro míchu – páteřní kanál. Míšní nervy vystupují otvory meziobratlovými, které vznikají mezi oblouky. Mezi obratli najdeme chrupavčité ploténky, které zajišťují spojení, stejně tak jako kloubní výběžky a vazy. V období prenatálním a novorozeneckém je tvar základních obratlů ještě skoro stejný. Diferenciace nastává postupně. Rozlišujeme obratle krční, hrudní, bederní, kost křížovou a kostrč. První dva obratle krční (nosič a čepovec) jsou specifické svou stavbou a mají svou speciální funkci. Nosič (atlas) nemá tělo, je vytvořen pouze z předního a zadního oblouku, a má dvě kloubní plochy pro spojení s týlní kostí lebky. Díky tomu můžeme provádět kývavý pohyb hlavy. Následuje čepovec (axis), který má na těle válcovitý výběžek – zub. Nosič nasedá na tento zub vnitřní stranou předního oblouku. Toto spojení umožňuje otáčivé pohyby hlavy. Krční obratle (C) se celkově vyznačují malým tělem. U hrudních obratlů (Th) již můžeme dobře pozorovat

všechny základní znaky obratlů. Bederní

obratle (L) jsou ze všech největší. Kost křížová vznikne srůstem pěti obratlů. [9]

8

1.1.3 Měkká struktura páteře Chrupavka Chrupavka je tkán bezcévná. Výživa se děje prolínáním z okolí. Regenerační schopnost chrupavky je malá. Vývojově chrupavka vzniká z vaziva. Z chrupavky zase složitou přestavbou – zvanou osifikace – vzniká nejtvrdší tkán pojivová, tkán kostní. Ještě u lidského plodu značná část kostry je tvořena z chrupavek a mnohé chrupavky osifikují až v pubertě, nebo i později. Průběh osifikace je důležitý pro rozpoznaní správného vývoje mladého organismu. V těle člověka rozlišujeme tři druhy chrupavek – sklovitou, elastickou , vazivovou. Sklovitá (hyalinní) je pružná, dá se krájet nožem. Najdeme ji na kloubních plochách kostí, tvoří přední konce žeber, vyztužuje hrtan, průdušnici, hrot nosu. Chrupavka elastická je pružnější, tvoří např. ušní boltce. Chrupavka vazivová tvoří přechod mezi chrupavkou a vazivem. Charakterizuje ji značné množství na první pohled patrných kolagenních fibril. Vyskytuje se tam, kde je tlak spojen s tahem, tzn. ve sponě stydké a právě v meziobratlových ploténkách.[10] Vazy a klouby páteře Čtvrtina celé délky páteře, t. j. asi 15 cm, je představována meziobratlovými

ploténkami,

které

jsou

složené

z vazivové

chrupavky

s koncentricky uspořádanými svazky fibril tvořícími vazivový prstenec. Stálým tlakem při vzpřímeném postavení těla dochází během dne ke stlačení plotének, uvádí se, že touto kompresí muže být výška těla snížena až o 3 cm. Během noci, při horizontální poloze těla se vrací délka těla zase k normálu. Ve stáří meziobratlové ploténky vysychají, páteř se blíží tvaru, jaký dostaneme, když naskládáme obratle bez meziobratlových plotének na sebe. Vzniká obloukovitě zakřivená páteř s konvexitou nazad. Seschlé meziobratlové ploténky jsou pochopitelně nižší, a tím je kratší i celá páteř. Rosolovité jádro, složené z vodnatých buněk, se může sice deformovat, ale je nestlačitelné. Proto při náhlé kompresi páteře se vtlačí bud do spongiosy obratlů (Schmorlův uzel), nebo mimo obvod ploténky nejčastěji šikmo nazad směrem k meziobratlovému

9

otvoru, kde případně tlačí na vystupující nerv míšní (tzv. výhřez meziobratlové ploténky).[10]

Vazy Pružnost a zároveň pevnost páteře zajišťují vazy, které spojují všechny obratle i kost křížovou a kostrč po přední i zadní ploše obratlových těl. Tyto vazy podélné společné se liší místem úponu. Naproti tomu přední vaz je fixován na tělech obratlů a přeskakuje ploténky, zadní vaz naopak se připevňuje na meziobratlové ploténky. Podélné vazy páteřní končí jako vazy křížokostrční. K pružnosti dále přispívají

elastické

vazy

meziobloukové

,

rozepjaté

mezi

oblouky

obratlovými.Nejmohutněji jsou vytvořeny v úseku bederní páteře. Napětí těchto vazů je veliké. Jejich tah přispívá k udržování normální polohy páteře a šetří sílu vzpřimovače trupu. Vazy meziobloukové nedosahují až tělu obratle, mezi nimi a tělem zůstávají otvory pro postup nervů míšních. Vazy mezitrnové jsou rozepjaty mezi trny obratlů a nad nimi je uložena souvislá vazivová páska, která v krčním úseku páteře vyvstává jako tenká přepážka, postavená v mediální rovině a jsoucí od trnu C7 až k zevnímu hrbolu týlnímu. Tato páska vytváří přepážku mezi oběma polovinami hlubokého svalstva šíjového. U mnohých savců bývá mohutná.Je tvořena elastickým vazivem, jehož napětí šetří svalový tonus šíjového svalstva. Vazy mezipříčné jsou rozepjaty mezi příčnými výběžky. [10] Pohyblivost páteře umožňují ploténky meziobratlové. Čím jsou vyšší a je jich více, tím je pohyblivost větší. dále pohyblivost závisí na tvaru a uvolnění kloubních ploch, na vazech a svalech obratlových a na směru processus spinosi. Největší pohyblivost má páteř krční a bederní, nejmenší páteř hrudní, kde omezení je způsobeno ještě hrudním košem. Páteř může vykonávat tyto pohyby: a) flexi neboli ohnutí vpřed (předklon) b) extenzi neboli ohnutí vzad (záklon) c) laterální flexi neboli ohnutí stranou (úklon) d) torzi, neboli otáčení kolem podélné osy páteře

10

e) cirkundukci neboli kroužení , což je kombinovaný pohyb krouživý f) párové pohyby ve směru podélné osy páteře, které jsou podmíněny jednak fyziologickým zakřivením páteře, jednak ploténkami meziobratlovými. Flexe a extenze se děje hlavně v páteři krční a bederní, laterální flexi víc v páteři bederní. Páteř je ve správném postavení udržována napětím svalstva zádového. Na její tvar má vliv hrudník, váha útrob hrudních a břišních a svalstvo břišní i končetinové. [11]

1.1.4 Svalstvo Výkonné orgány, které nám zajišťují pohyb, jsou svaly kosterní. Mají specifickou vlastnost – stažlivost (kontraktilitu), která vyvíjí sílu (z fyz. hlediska). Tyto svaly se upínají na kosti a tahem za tyto kosti mohou ovládat jejich postavení. Svaly můžou mít dvojí funkci – uvádí kosti do pohybu a umožňují nám lokomoci nebo pouze udržují kosti v určité poloze. Proto dělíme svaly na fázické a posturální. Svaly posturální se vyznačují poměrně velkým počtem pomalých červených vláken, které obsahují bílkoviny schopné akumulovat kyslík. Jedná se o vytrvalý stah s dlouho přetrvávajícím napětím. Svaly fázické obsahují bílá vlákna rychlá, jejichž stah je prudký, brzy se však unaví. Funkce posturálních jednotek tedy je udržovat tělo v určité poloze, kdy svaly plní statické úkoly. Najdeme u nich funkční vlastnosti, což znamená že pracují hlavně svým napětím a dlouhodobě ho udržují. Na těle bychom tyto svaly našli tam, kde je třeba udržovat jednotlivé části těla v neměnném postavení, pokud chceme zabezpečit jejich držení. Naopak jednotky fázické jsou používány při činnostech dynamických, kdy využijí síly svého stahu a použijeme je tehdy, pokud chceme vykonat rychlý a rozsáhlý pohyb. Samozřejmě existují svaly, které mají ve stejném poměru zastoupeny oba druhy svalů a mají tedy smíšený profil vláken. Funkci svalstva nelze chápat pouze dle zákonů mechaniky, jak se často činí. Výsledkem činnosti svalu je sice mechanický pohyb, ale funkci jednotlivých svalů nelze posuzovat jen podle jejich síly. Stejně tak neposuzujeme podle směru

11

odstupů a úponů svalových, i když nás zajímá též mechanické zapojování svalu do pohybu (natahovači, ohýbači). Funkci jednotlivých svalů posuzujeme hlavně podle zapojování svalu do určitého pohybu – podle koordinace. [12,9] Řeč může přijít i na svalovou dysbalanci, kterou můžeme popsat jako svalovou nerovnováhu. Svaly se nemusí vždy zapojovat do pohybu tak, jak mají. Při svalové dysbalanci neplní svou danou předpokládanou funkci. Platí určitá pravidla, jaký by měl sval být: 1. dostatečně silný 2. vhodně zapojován do pohybového vzoru (koordinace) 3. zapojován do pohybu dostatečně rychle (reakční čas) Svaly nepracují samostatně ale v řetězcích, jenž jsou mezi sebou navzájem ovlivňovány.Sílu a pořadí svalů v daném řetězci řídí naše centrální nervová soustava. Pokud cítíme bolest v zádech, spojujeme ji se svalovými řetězci a jejich právě probíhající systematizací. Jednat se může nejčastěji o funkční poruchu či strukturální změnu. Bolest může i způsobovat vnitřní onemocnění, které způsoby funkční změny v pohybové soustavě. Pokud si jednou zafixujeme špatný stereotyp, těžko se nám bude odstraňovat. To je obecnou zákonitostí nervového systému. [12] Řízení svalů Činnost svalů je řízena z centrální nervové soustavy. Mozek a mícha jsou zde spojeny s ostatními svaly díky obvodovým nervům. Co se týče řízení pohybového řízení a hlavně držení těla v určité poloze, tzn. posturální funkce., jsou zde důležité a nenahraditelné receptory. Tyto receptory vnímají a dávají údaje o poloze a o pohybu jednotlivých částí těla. Nazýváme je proprioreceptory, protože nám umožňují vnímat přímo vlastní tělo. Tyto vnímavé jednotky jsou uloženy ve svalech a i ve šlachách, v kloubních pouzdrech, vazech a také jsou roztroušeny v podkoží. Zde jsou citliví na tah a tlak a na změnu napětí. Těmto proprioreceptrům napomáhá i rovnovážné ústrojí ve spánkové kosti a zrakové ústrojí. [1]

12

Šíjové svalstvo Pro správné držení hlavy je oblast šíje velice důležitá. Má i vliv na celkové držení těla. Často můžeme vidět předsunutou hlavu a předklon krku, což je důsledek ochabnutí právě šíjového svalstva. Pokud bychom drželi hlavu správně, znamenalo by to, že hlavu máme vytaženou vzhůru a zavěšenou dozadu. Brada by měla být zasunuta vzad a mírně tlačena ke krku.. Úhel mezi přední plochou krku a bradou je pravý.

Platí pravidlo držet hlavu rovně, ani

nepředklánět ani nezaklánět. Hlavně děti často zaklánějí hlavu, pokud jim doporučíme , ať ji drží zpříma. Pokud jedinec má hlavu neustále v záklonu, může u něj dojít ke zvětšení krční lordózy. Na krční páteř se upínají pomocné dýchací svaly, proto je důležitá správná poloha této krční oblasti páteře. [2] Prsní svalstvo U prsního svalstva může hrozit zkrácení. Vlivem běžných činností v životě konaných hlavně před tělem prsní svalstvo sílí, vyskytuje se ve stavu většího statického napětí a tím pádem se snaží přitahovat své úpony k sobě. Tímto zkrácením jsou taženy ramena vpřed a protože hlavice pažní kosti je vkloubena do lopatky jsou lopatky taženy dopředu také. To má za následek jejich odstávání a vytváří se tak kulatá záda v horizontálním směru. Zkrácením těchto svalů je tedy vytvářeno zdravotně závadné a neestetické držení těla – kulatá záda

s

odstávajícími lopatkami. [2] Zádové svalstvo Pohyblivost páteře nám může předpovědět a určit celkovou pohyblivost trupu. Každá z páteřní části je jinak ohebná, nejvíce je v krční páteři a v bederní části při předklonu, nejméně jsme ohební v páteři hrudní. Malá, ale zároveň i nadměrná pohyblivost není žádoucí. Pokud si chceme udržet dobrou pohyblivost stačí 2 – 3x týdně cvičit, ke zvýšení ohebnosti 3-7x týdně. Pohyblivost páteře také ovlivňuje i pružnost a síla okolního svalstva – svalstva kolem páteře a svalstva trupu. Pokud si chceme udržet správné držení těla je nezbytné mít naposilované zádové svalstvo mezilopatkové a hrudní část vzpřimovače trupu, které fixují páteř ve správné poloze.Mezilopatkové svaly táhnou lopatky k páteři.V horní oblasti

13

najdeme trapézový sval, ve spodní části se nachází svaly rombické. Tyto svaly je třeba cvičit tahově – silově s velkým úsilím, aby byly silné a dostatečně dobře táhly lopatky směrem k páteři. Pokud se toto neděje, jsou lopatky taženy směrem dopředu, odstávají a tvoří již zmiňovaná kulatá záda. Páteř svým napětím udržuje zpříma vzpřimovač trupu, což je souhrnný název pro svaly táhnoucí se po obou stranách podél páteře. Nejhlavnějšími z nich je dlouhý sval zádový a sval kyčložeberní. Úsek,kde je vzpřimovač nejsilnější, jsou bedra. Proto bychom je měli protahovat, abychom předešli nadměrné lordóze. Naopak v oblasti hrudníku je tento vzpřimovač slabší a musíme ho naopak posilovat. Zde hrozí zase zvětšená hrudní kyfóza.

Navíc je v těchto

místech páteř nadmíru zatížena. Také je zde další faktor, který by mohl přispívat ke zvětšené kyfóze. Jak víme, na hrudní páteř jsou připojena žebra a v dutině jimi vytvořené jsou dva důležité orgány – plíce a srdce. Svoji tíhou v hrudníku mohou podporovat zvýšené zakřivení hrudní části páteře vpřed. Proto je potřeba mít silné mezilopatkové svaly, aby této situaci bylo možno zabránit. Protože je možné, že na jednu poruchu mohou navazovat další – např. na hrudní kyfózu zvětšením bederní a krční kyfózy. Výjimkou není ani skoliotické držení těla, kdy jedna strana vzpřimovačů může být silnější a vzniká tak čelní zakřivení. [2] Břišní svalstvo Pro správnost držení těla je samozřejmě důležité i pevné a silné břicho přímý sval břišní ( na přední stěně břicha) a šikmé svaly břišní ( na postranních stěnách) – šikmý sval břišní vnější, šikmý sval břišní vnitřní a příčný sval břišní. Důsledek špatné či úplné nefunkčnosti těchto svalů je současný životní styl, ve kterém není příliš častý pohyb. Břišní svaly jsou ochablé a to je prvotním jevem všech typů vadného držení těla. Za následek mají vyklenutí břišní stěny vpřed, hromadění přebytečných tuků v břišní krajině, nesprávnou polohu vnitřních břišních orgánů a zhoršení jejich funkce. Pokud máme tyto svaly ochablé, práci za ně přebírají některé zádové svaly v oblasti beder, které se stanou mohutnější a napětím zvětšují sklon pánve a bederní lordózu. Měli bychom tedy břišní svaly často a pravidelně posilovat, ale zároveň musíme protáhnout bedra – jejich antagonisty. Tím se zmenší svalové napětí břišních svalů. [2]

14

v bedrech a můžeme zlepšit sílu

Poloha pánve Pánev považujeme za spojení kostí pánevních , křížových a kostrče, která nám vytváří důležitou základnu páteře, která má na starosti rozdělit a rozvést hmotnost těla jedince na dolní končetiny.Pokud změníme polohu pánve měníme i velikost bederní lordózy. Proto nesprávná poloha pánve může mít za následek nesprávné zakřivení celé páteře a to je základ pro vadné držení těla. Proto je odborníky doporučováno podsazení pánve, které popisujeme jako vědomé stlačení horní části pánve způsobující bederní hyperlordózu [2]

15

1.2 Onemocnění páteře 1.2.1 Vrozené vývojové vady Vrozené vývojové vady (dále jen VVV) jsou anomálie orgánů , ke kterým dochází během prenatálního vývoje embrya

a které jsou přítomné a

značné i po narození. Jejich vznik je zapříčiněn změnou genetických informací – mutací či jiným vlivem z okolí. Tyto příčiny VVV nazývané teratogeny mohou být rázu fyzikálního, chemického i biologického.

Rozštěpové vady Spina bifida oculta Tento druh rozštěpu patří k nejčastějším z vývojových vad páteře hlavně bederní a křížové oblasti a nevyžaduje chirurgický zákrok. U této formy je postižen jeden nebo více obratlů, mícha je nedotčena., Její vznik je zapříčiněn tím, že neurapofýzy spolu na dorzální straně nesrostou a páteřní kanál zůstává otevřený. Na svědomí to můžou mít také vývojové anomálie míchy, která může jako hernie vystupovat. rozštěpem páteře. Toto místo na páteři je zpravidla intaktní, někdy se objeví mělká jamka a může být pokryta chomáčem chlupů. [18] Spina bifida aperta - rozštěp páteře otevřený - myelomeningokéla. Při této vadě si můžeme všimnout neuzavření jak kostěných tak i měkkých částí páteře v různém rozsahu poškození. U postiženého jedince se objeví míšní obrna se všemi důsledky. Můžeme sledovat buď ochrnutí částečné nebo kompletní. Také pozorujeme zda je zde alespoň pozůstatek reflexní aktivity či nikoliv. (obr. 1.)

16

Obr.1: Otevřená myelomeningokéla: Porucha uzávěru neurální trubice, míšních obalů, oblouku obratle a krycích tkání. (Sosna,2001, str.80)

Klippel – Feilův syndrom Klippel - Feilův syndrom má za následek synostózu dvou a více krčních obratlů, který se pak navenek prokazuje krátkým krkem s omezením pohybu páteře a nízkou vlasovou hranicí. Potíže, které pociťujeme jsou zpočátku minimální, postupem času však vzniká nestabilita v oblasti nad a pod srostlými obratli, kde je kladen vyšší důraz na pohyb. Tím vzniká spondyloartróza, bolestivé příznaky a mohou se objevit i neurologické potíže.[26]

1.2.2 Degenerativní onemocnění páteře Degenerativní onemocnění páteře (DOP) postihuje značnou část obyvatel naší republiky, u každého druhého Evropana po padesátém roce věku bychom našli na páteři některé známky degenerativního pochodu. Pro neurochirurga se DOP stává „onemocněním“ v pravém slova smyslu tehdy, působí-li dosud bezpříznakově probíhající změny v páteři ohrožení nebo už poškození důležitých nervových tkání, které jsou za normálních okolností v páteři uloženy. DOP způsobuje častěji ohrožení(poškození) míšních kořenů než přímo míchy. Při DOP bývá totiž nejčastěji postižen bederní úsek páteře, kde mícha, díky anatomickému uspořádání lidského těla, uložena není (při postižení krčního

17

nebo hrudního úseku páteře naopak může být mícha ohrožena snadno). DOP bederního úseku tak sotva může způsobit nevratné poškození míšních funkcí, zato může dojít k velmi nepříjemnému, život omezujícímu a vzácněji i život nepřímo ohrožujícímu poškození míšních kořenů, určených pro močové a pohlavní ústrojí. Takový stav se v odborné terminologii nazývá „syndrom kaudy“, projevuje se poruchou močení (sníženou schopností udržet močení, častější nucení na močení nebo úplná zástava močení apod.) a vyžaduje rovněž neodkladnou péči. Ohrožení(poškození) míchy a „syndrom kaudy“ jsou tak dva stavy, (které mohou být způsobené DOP a) které vyžadují skutečně neodkladné řešení. Ostatní (i když často velmi nepříjemné, sužujícími bolestmi provázené) stavy, obvykle vyžadují spíše dobrou diagnostickou rozvahu, co nejdůkladnější vyšetření a vyčerpání všech možností léčby. [13] Páteř vykazuje s narůstajícím věkem různě výrazné degenerativní změny, podobně jako jiné části lokomočního aparátu, které se skládají z kostních a chrupavčitých tkání. Díky typickému osovému postavení páteře se však tyto změny projevují již velmi časně.

Vlastní organické změny jsou většinou

předcházeny změnami funkčními, které se projevují například napřímením, zvýrazněním či zvratem fyziologického zakřivení úseku páteře, patologickým zakřivením do stran (skolióza) nebo poruchou dynamiky – hypermobilitou. Funkční poruchy páteře bývají často provázeny bolestí a reflexními změnami. Zařazujeme hlavně stahy paravertebrálního svalstva, zhrubnutí kůže nad postiženým páteřním segmentem a palpačně bolestivé uzlíky v zádovém svalstvu. Všechny popsané změny mají v podstatě úkol obranný, chrání totiž páteř před další mobilizací, chladem a jinými nepříznivými vlivy. Při

přetrvání

nefyziologického

přetěžování

páteře

nevhodným

pohybovým režimem s mikro či makrotraumatizací mají funkční změny tendenci recidivovat, fixovat se a vést nakonec ke změnám organickým. Proč vznikají degenerativní změny? Vývoj degenerativních změn je proces dlouhodobý. Je ovlivňován odolností pojivové tkáně, chrupavek, kostí atd. Degenerativní změny páteře vznikají z nejrůznějších příčin:

18

1. Nerovnoměrné zatěžování páteře a dlouhodobě se opakující přetěžování některých úseků páteře. Tím vznikají mikroskopická poškození kostěné i vazivové tkáně. 2. Zvýšená hybnost neboli hypermobilita. Ta vzniká uvolněním vazů nebo kloubního pouzdra. 3. Projev přirozeného stárnutí organismu. U lidí nad 50 let jsou degenerativní změny velmi časté a u lidí nad 70 let se vyskytují v 80%. 4. Důsledek úrazu. 5. Vývojové poruchy jak páteře, tak i jednotlivých obratlů. 6. Poruchy látkové přeměny a různá jiná onemocnění 7. Degenerace meziobratlových plotének. Degenerace meziobratlových plotének se projevuje snížením meziobratlového prostoru. To způsobuje snížení schopnosti tlumit nárazy a zvyšuje se zatížení okolních struktur. Na povrchu ploténky se tvoří nerovnosti a trhlinky. V pokročilých případech nacházíme podél obratlových těl zobáčkovité výrůstky, ty mohou dráždit okolní struktury, především míšní pleny a míšní kořeny. [14]

Organické degenerativní změny Spondylóza Degenerativní proces na páteři začíná postupnou ztrátou vody v meziobratlových ploténkách, Nejčastěji se toto objevuje v oblasti bederní páteře. Tento proces směřuje záhy ke změnám, které vedou ke zúžení meziobratlových prostor. Může zde docházet k výhřezu postižené ploténky. Obecně mluvíme o diskopatiích. Toto postižení vede záhy ke změnám okolních struktur s tvorbou zobákovitých kostních výrůstků - osteofytů. V tomto případě se jedná o spondylózu. Osteofyty jsou lokalizovány jak na straně ventrální tak laterální. Ty sice mohou omezovat hybnost, ale do kontaktu s nervovými strukturami se dostávají hlavně osteofyty zadní. Zde můžou působit na struktury v páteřním kanálů ( mícha, míšní nervy, cévy, tkáně s nervovým zakončením pro bolest. (obr. 2)

19

Obr. 2: Isthmus. Místo, kde dochází ke spondylolýze (Sosna, 2001, str. 88)

Spondylartróza Spondylartróza

je

degenerativní

artrotický

proces

postihující

intervertebrální klouby. Následuje ruku v ruce rozvoj spondylózy. Instabilitou degenerovaného disku dochází k přetížení intervertebrálních kloubů a v nich k typickému rozvoji artrózy. Tvoří se osteofyty rostoucí do kanálu páteřního i laterálně. Osteofyty mohou působit stenózu páteřního kanálu. Postižený cítí bolesti v zádech a ztuhlost páteře. [23] Spondylolistéza Spondylolistéza je skluz jednoho obratle (většinou horního) oproti druhému (dolnímu). Příčinou je buď spondylolýza (istmická olistéza), nebo další příčiny, podle kterých rozdělujeme spondylolistézy na tyto typy podle Wiltse: a) Kongenitální (dysplastická) je způsobena chybným embryonálním vývojem horní části sakra, zejména jeho kloubních plošek, které jsou orientovány sagitálně. b) Ischemická spondylolistéza pochází z defektu pars interarticularis oblouku obratle vzniklého stresovou frakturou, kde je příčina skluzu v defektu pars interarticularis na rozdíl od kongenitální olistézy, kde je tomu naopak. c) Degenerativní spondylolistéza je způsobena dlouhotrvající segmentální nestabilitou. Je doprovázena spondylartrotickými změnami, snížením

20

ploténky a nejčastěji se vyskytuje u žen v 5. -6. decenniu v segmentu L4/ L5 d) Spondylolistéza při zlomenině postihuje jiné části obratle než pars interarticularis, např. pediklu. e) Patologická spondylolistéza je způsobena oslabením pars interarticularis na podkladě dřívějšího patologického procesu (generalizovaná choroba kostní, nádor, zánět).[21, viz příloha, obr.5]

1.2.3 Vertebrogenní algické syndromy Lumbago (ústřel, houser) Lumbago je náhle vzniklá bolest v bederní oblasti způsobena prudkým pohybem, ohnutím či zvedáním břemene. Bolest nevyzařuje do dolních končetin, ale může se šířit do břicha, hýždí či mezi lopatky. Příčinu je vždy funkční blokáda v úseku bederní páteře či sakroiliakálním skloubení.

Zpravidla brzy

odeznívá a další léčba je vázána na obstřiky, analgetika a myorelaxancia. Lumbalgie U tohoto onemocnění se vyskytují chroničtější bolesti v bederní oblasti s méně vyjádřenou časovou vazbou na předchozí zátěž či prochlazení. Opět je bolest lokalizována v bederní oblasti bez iradiace do dolních končetin, zapříčiněná blokádami, diskopatií, deformativními změnami obratlů, spondylolistézou, nádory a záněty obratlů. Lumboischiadický syndrom Jedno z nejčastějších neurologických onemocnění, postihující zejména jedince ve věku mezi 40 – 60 lety. Nevylučitelné je však v současnosti i postižení jedinců v rané dospělosti. Tento syndrom je následkem opakovaných lumbag či lumbalgií. Jeho příznaky jsou charakterizovány postupně či náhlou vzniklou bolestí v bederní páteří, které však vystřeluje i do dolních končetin. Příčinou také může být výhřez meziobratlové ploténky. Kromě bolestí v kříži se objevuje i snížení až vyhasnutí příslušných šlachových a okosticových reflexů, svalová hypotrofie a oslabení odpovídajících svalů. Bolest je provokována fyzickou zátěží, sezením, delší chůzí

21

či stáním a prochlazením, v klidu vleže se většinou mírní. Lumboischiadický syndrom se může objevit v distribuci kořene L4, S1, L5, či smíšeně S1 a L5. [15] Syndrom kaudy Je to závažné postižení, vznikající kompresí lumbosakrálních kořenů distálně od míšního konu (cauda eguina).Kromě nádorového postižení kaudy je nejčastější příčinou syndromu mediální výhřez dolních bederních plotének. Pro toto onemocnění jsou příznačné prudké bolesti z bederní oblasti do jedné či obou nohou, provázené asymetrickými poruchami motorickými (chabá paréza) a senzitivními poruchami.Také se objevuje inkontinence či retence moči a stolice. Proto je nutné urgentní neurologické vyšetření s následným neodkladným operačním řešením.[15] Cervikalgie (bolest v šíji) Stejně zatěžovanou oblastí páteře jako bederní je i krajina krčních obratlů, proto je toto postižení také časté. Tyto obtíže jsou nejčastěji způsobeny funkčními poruchami (blokády či hypermobilita) nebo spondylartrotickými změnami. Podle vzniku a průběhu se dělí na akutní a chronické. Akutní cervikalgie vzniká náhle, během několika hodin. Jedním z faktorů může být prochlazení, prudký pohyb hlavou, nebo práce s nuceným držením hlavy. Často se může objevit při probuzení. Projevuje se bolestivou blokádou v krčním úseku. Tyto příznaky obvykle odezní během několika dnů nebo 2 týdnů. Co se týče chronického syndromu je v dnešní populaci velmi častý. Přichází plíživě a také přetrvává déle – týdny až měsíce. Bolest najdeme ve stejné lokalitě jako u syndromu akutního, může být však zhoršena pohybem v krční páteři či některou polohou. [15] Charakteristickými příznaky jsou zatuhnutí, omezená hybnost krční páteře, pálivá bolest mezi lopatkami a vystřelování do ruky. Postupně ochabují ruce nebo se křiví prsty. Mnoho pacientů si stěžuje i na bolest hlavy. [25]

1.2.4 Další onemocnění Ortopedické vady páteře

22

Páteř zajišťuje u člověka vzpřímenou postavu pomocí dvojitě esovitého prohnutí – díky dvěma kyfotickým a dvěma lordotickým prohnutím. Jakákoliv odchylka od normálu ať už v sagitální či frontální rovině vede k deformitě páteře. Skolióza Nejčastější onemocněním tohoto typu je skolióza, která má vliv na funkci srdce a na možnosti neurologického postižení. Diagnóza skoliózy není těžká. Při vyšetřování si všímáme hrudního hrbu, který je tvořen žebry. Tyto žebra jsou zrotována. Skolióza je defekt viditelný ve frontální rovině. Její příčinu v 80% neznáme (idiopatická skolióza), ve 20% můžeme vznik určit. Z druhů skolióz, kde známe příčinu vzniku, je to nejčastější skolióza kongenitální. To pro nás je znamením, že jedinec se buďto narodil s poruchou vývoje obratle nebo s poruchou dělení obratlů, popř. kombinace obou. Zásadním pravidlem v léčbě je nepřipustit zhoršování a větší vyklenutí křivky. Proto můžeme dělit skoliózu podle úhlu zdeformované křivky páteře. [20] Hemivertebra Je to druh dědičné skoliózy, kdy se při této vývojové vadě nevytvoří laterální část těla obratle. Výsledkem je vybočení páteře. Může být kombinována s vývojovými anomáliemi žeber. [18] Odchylka od normy v kyfotickém zakřivení páteře Kyfóza je vada ve vystupňování normálních křivek páteře, většinou vyklenutím hrudní páteře. Těžko se nám bude odlišovat skutečná kyfóza od vadného držení těla. Kulatá záda mohou být mnohdy podmíněna dědičně a je důležité odlišit je od pravé kyfózy. Kyfózy můžeme dělit na vrozené a získané. Vrozené nejsou tak časté a jsou zapříčiněny vrozenými deformitami obratlů. Pokud máme podezření na tuto vrozenou poruchu, měli bychom podstoupit rtg vyšetření, kdy změříme úhel kyfózy. Porucha se léčí převážně neoperačně, u menšího rázu postižení stačí pravidelné posilování svalstva, plavání a vhodné lůžko.

Pokud se jedná o

postižení většího rázu je nutné, aby dítě nosilo korzet. Není to sice prostředek léčby, ale zabraňuje dalšímu zhoršování a prohlubovaní deformity. [6]

23

Hyperlordóza Další vadou, která se však projevuje v menším počtu je zvětšené prohnutí v oblasti beder – hyperlordóza. Vyskytuje se více u obézních dětí při začátku jejich první chůze. Hyperlordóza může být přechodná, pokud se jí věnuje dostatečná pozornost. Tato vada může vznikat i jako přidružená v důsledku vad jiných. Je potřeba posilovat břišní svalstvo a svalstvo celkově a zároveň protahovat bederní oblast. [6]

1.2.5 Jiná onemocnění s projekcí do stavu páteře Osteoporóza Toto onemocnění řadíme mezi hormonální. Jde o úbytek kostní hmoty v kostní tkání. Z kosti ubývá složka organická i anorganická. Tato nemoc je rozšířena po celém světě a způsobuje ji nedostatečná činnost osteoblastů a na straně druhé zvýšená činnost osteoklastů. To vše má za následek sníženou novotvorbu a zvýšenou resorpci kostí. Kost začíná být křehká a lomivá a u pacientů pak může dojít ke dvěma různým formám následků. Mluvíme bud o zlomenině krčku kosti stehenní a kompresivní zlomenině obratlových těl. Osteoporózu můžeme vnímat ve třech typech. Juvenilní, postklimakterickou a senilní. [20] Scheuermannova nemoc Jedná se o hyperkyfózu hrudní nebo hyperkyfózu na rozhraní hrudní a bederní páteře, kdy se v páteři objevují klínové tvary obratlů, nerovnosti krycích ploch obratlů a snížení meziobratlových plotének. Vznik této nemoci není objasněn, ale může k tomu přispět osteopenie, růstová hormonální porucha, opakované úrazy, osteochondróza, rodinná dispozice. Není zde určen typ dědičnosti, ale nemoc se v rodině objevuje u více členů. Pokud nezasáhneme léčbou, tak se kyfóza postupně zvětšuje a fixuje se do nového tvaru , čímž páteř ztrácí pohyblivost. Nastávají bolesti různé intenzity, zpočátku mírné, poté narůstají hl. v době dospívání při sportu a fyzické námaze. Při vyšetřování vždy současně pátráme i po přítomné skolióze – bývá většinou lehká s malou prominencí. [19]

24

Bechtěrevova choroba Tato nemoc se vyskytuje v 1,5 % dospělé populace, častější je u mužů a to až třikrát.Zařazujeme ji mezi revmatická onemocnění. Nejvíce se vyskytuje mezi 15. a 30. rokem. Je to onemocnění geneticky podmíněné. Zpočátku se u postiženého jedince objeví zánět meziobratlových kloubů a paravertebrálních vazů (vč. kloubů sakroiliakálních, popř. kyčelních). Tento zánět vede přes chondroidní metaplazii až k osifikaci páteře a vzniku ankylóz. Postižený pociťuje bolest v kříži, které se objevují po delším období klidu – hl. ráno. Po ránu cítí ztuhlost celé páteře a kyčelních kloubů. Potíže mírně ustupují po teplé sprše a pohybu. U neléčených případů nemoci se vyrovná bederní lordóza, naopak se zvětší hrudní a krční lordóza a v konečném stádiu to může dojít až k tomu, že nemocný vidí pouze na své nohy. [19] Pottova choroba(tuberkulóza) Jedná se o kyfózu způsobenou destrukcí obratlového těla v důsledku tuberkulózního procesu. Ten má začátek nejčastěji na přední části meziobratlové ploténky, dále pokračuje ploténkou dorzálně a je šířen na přilehlá obratlová těla. Deformací těl dochází ke zhroucení páteřního sloupce, vzniká

kyfóza, která

utlačuje míchu a objevují se i neurologické příznaky. Vznikající absces, který se šíří podél svalů distálně, se může dostat až ke stehnu. Nemoc léčíme antibiotiky, pokud se stav zhoršuje, je nutná operace. [21]

Primární nádory páteře Na páteři se nám mohou objevit i primární nádory a to jak maligní tak i benigní. Léčba nádorů v páteři patří k těm obtížnějším. Osteoidní osteom Patří mezi nádory benigní. Tento osteom má na svědomí posturální skoliózu. Má bolestivý průběh a obtížně se diagnostikuje. Léčíme ji resekcí, jako jedinou možnou metodou. Chordom Je také řazen mezi benigní nádory. U tohoto druhu nádoru je léčba velmi obtížná, protože nádor roste agresivně a s velkou oblibou recidivuje.

25

Benigních nádorů bychom našli ještě více – např. aneuryzmatická kostní cysta, osteoblastom a osteochondrom, vyskytují se však vzácně. Mezi maligními nádory bychom našli nejčastěji mnohočetný myelom a solitární plazmocytom, které jsou radiosenzitivní. Pokud je plazmocytom izolovaný, lze ho léčit operačně vynětím postiženého obratle a nahrazením kostním štěpem či speciálním implantátem. Dalšími nádory, které jsou ale léčeny klasicky podle onkologické léčby, jsou osteosarkom, chonrosarkom a Ewingův sarkom. [21]

Sekundární nádory páteře Metastázy na páteři jsou velmi běžné. Páteř je dobrým místem hlavně pro Grawitzův nádor, nádory prsu, plic a prostaty, kde vytváří ostoplastické metastázy. Obvykle metastázy vedou k patologickým zlomeninám a v jejich důsledku je těžce ničen páteřní sloupec. Projevují se silnou bolestí a značně zhoršují život pacientům. Pokud nejsou příslušně léčeny, upoutávají pacienta na lůžko. Protože tyto neurologické změny vznikají náhle, musí se včas zasáhnout operační dekompresí. Aby byla léčba účinná, je potřeba ji ale dělat kompletně, tzn. provést dekompresi, stabilizaci a náhradu obratle u solitárních metastáz. [21]

26

1.3 Úrazy páteře 1.3.1 Druhy poranění Poranění páteře většinou vznikají při dopravních nehodách, pádů z výšek, při sportu (létání, kola, skoky do vody, jezdectví apod.) Poranění páteře je způsobeno spíše nepřímým mechanizmem. Dochází k porušení obratlů a okolních měkkých tkání, v některých případech i míchy. Málokdy je způsobeno přímým působením, jako je např. střelné nebo bodné poranění. Nejvíce je páteř zraňována v úseku krčním (c1 –c2, c6 –c7) a na přechodu hrudní – bederní. Můžeme mít různé stupně poranění míchy: 1.) Komoce – otřes míchy Tento stav je vratný. Na páteři se vyskytují drobné krevní výrony a postižený má krátkodobé výpadky funkce. Tento stav netrvá dlouho, zlepšení nastává už po hodinách či dnech. 2.) Kontuze – pohmoždění míchy Zde

již

dochází

k destrukci

tkáně

(nekrózy,

edém,

krvácení)

Neurologické příznaky se projevují bezprostředně po úraze a přetrvávají. Další léčba a rozsah následků závisí na místě poškození. 3.) Komprese – stlačení míchy V tomto případě jde již většinou o nevratný stav, kdy je porušena cirkulace mozkomíšního moku. Poškození míchy může vzniknout ihned po úraze nebo až s časovým odstupem. 4.) Transverzální léze míšní Zde se již jedná o anatomické přerušení míchy. Bohužel má míchá velmi omezené regenerační schopnosti. Tato léze může být úplná, kdy se objevuje úplná porucha motoriky, močení, stolice nebo neúplná, kdy má tato porucha hybnosti různý rozsah spolu s dalšími jako je porucha čití. [16]

27

1.3.2 Poranění jednotlivých úseků páteře Poranění krční páteře Krční páteř je neohebnější částí ze všech páteřních oddílů, ale také je nejvíce vystavena násilí při úrazech. Závažné jsou luxace 1. a 2. obratle, kdy si jedinec takzvaně „zlomí vaz“. Nemilé poranění je i u 3. krčního obratle, kdy sice jedinec tuto situaci přežije, je však schopný pouze ležet a později umírá na proleženiny.

Čili v těchto případech úrazu krční páteře může docházet bud

k úplnému nebo částečnému přerušení míchy. Úplné přerušení míchy znamená pro jedince ochrnutí horních i dolních končetin(kvadruplegie). Poranění hrudní páteře Pokud si poraníme hrudní páteř, cítíme bolest a nerovnost v místě poranění. Jedinec je ochrnut od úseku poranění – vzniká paraplegie ( ochrnutí dolních končetin) Poranění bederní páteře Při tomto poranění opět jedinec vnímá bolest a nerovnost, také nastává ochrnutí od místa poranění. Můžeme cítit mravenčení v dolních končetinách. A objevují se poruchy vyprazdňování. [16]

28

1.4 Metody vyšetření páteře Vyšetřovací metody v ortopedii se dělí na část obecnou, kde je řešena otázka základního vyšetření a část speciální, která se určitou mírou liší. Vyšetření musí být prováděno všestranně a důkladně. Vyšetřujeme podle určitého schématu a výsledky musí být zaznamenány specifickým způsobem.

1.4.1 Anamnéza Toto vyšetření je založené na souboru údajů o prodělaných nemocech pacienta, rodičů a sourozenců,

o subjektivních potížích a sociálních a

ekologických podmínkách nemocného. U rodinné anamnézy se zastavuje hlavně tehdy, jedná – li se o vrozenou vadu, u

níž je pravděpodobnost genetického podkladu. Neméně důležité je

pátrání po infekci a afekci v rodině . Můžeme připojit informace o prostředí, kde jedinec vyrůstá. Co se týče osobní anamnézy je potřeba s ní období.

začít již v prenatálním

Zajímáme se o průběh těhotenství, mechanismus porodu, porodní

hmotnost,popř. míru. Ptáme se na eventuální onemocnění matky v těhotenství. Pátráme po tělesném a duševním vývoji dítěte, kdy začalo určitými pohyby – zvedání hlavičky, sezení, vstávání, chození, mluva, jeho psychické reakce a jejich časový sled.[3]

1.4.2 Klinické vyšetření Nejznámější a nejrozšířenější klinickou metodou je vyšetření a hodnocení stoje. Odhalíme tím strukturální či funkční poruchy pohybového aparátu hodnoceného jako celku. Je považováno za základní vyšetření, na které by mělo navázat další jako jsou testy svalového zkrácení a síly a rozsah kloubní pohyblivosti. [7]

Příklady popisných metod vyšetření a hodnocení Klein a Thomas Určité typy držení těla jsou slovně popsány a znázorněny pomocí siluetogramů. Tyto siluetogramy jsou vytvořeny zvlášť pro dívky a zvlášť pro

29

chlapce – tři konstituční typy a čtyři typy držení těla, kdy je používána stupnice výborné – dobré – chabé – špatné držení těla. (obr. 3)

Obr. 3:Vadné držení těla dle Kleina a Thomase (A – výborné, B –dobré, C – chabé, D – špatné) www.zdravcentra.cz

Mayer Doplňuje metodu Kleina a Thomase o vyšetření ve frontální rovině. Chybí u něj rozdělení podle konstitučních typů. [7] Matthias Chabé držení těla se testuje jednoduchým a spolehlivým testem držení těla podle Matthiase (viz příloha, obr.č.6), kdy při posturálním oslabení je možno zaujmout aktivní držení těla jen po omezenou dobu.Vyzveme dítě ke vzpřímenému postoji s horními končetinami v předpažení (90o) a ponecháme je v tomto postoji 30 s. (obr.č. 4)

30

Obr. 4:Chabé držení těla se testuje jednoduchým a spolehlivým testem držení těla podle Matthiase (www.zdravcentra.cz)

1.4.3 Funkční svalové testy Funkčním vyšetřením rozumíme zjištění aktivní a pasivní pohyblivosti v jednotlivých kloubech končetin a v jednotlivých úsecích páteře. Aktivní pohyb vykonává nemocný sám. Pasivní pohyb zkouší lékař bez pomoci nemocného. Stanovujeme rozsah aktivního i pasivního pohybu. Vždy srovnáváme s druhou stranou. [19] Podle Jandy existují určité testovací zásady: 1. Testovat pokud lze jen celý rozsah pohybu, rozhodně ne jen začátek nebo konec pohybu. 2. Provádět pohyb v celém rozsahu pomalou, stálou stejnou rychlostí a vyloučit švih. 3. Pokud jen lze pevně fixovat. 4. Při fixaci nestlačovat šlachu nebo bříško hlavního svalu. 5. Odpor klást v celém rozsahu pohybu stále kolmo na směr prováděného pohybu. 6. Klást odpor stále stejnou silou a v průběhu pohybu jej neměnit. 7. Odpor neklást přes dva klouby, pokud jen lze.

31

8. Žádat provedení pohybu tak, jak je vyšetřovaný zvyklý, a teprve po zjištění kvality provedení pohybu provést instruktáž nebo pohyb nacvičit. K testování je vhodná teplá a tichá místnost,kde jsou dostatečné pomůcky k provádění testů. Stůl by měl mít tvrdou podložku a přiměřené rozměry. Pro testování se nehodí vysoká žíněnka ani matrace. Podle Jandy je význam opakovaného vyšetření dvojí – udává vývoj onemocnění, rychlost zlepšování nebo zhoršování a je ukazatelem správnosti nebo chyb léčebného postupu. [4]

1.4.4 Laboratorní vyšetření Tento druh vyšetření je v dětské ortopedii méně časté než v jiných lékařských oborech,

například interních, nicméně je bráno jako základní

vyšetřovací technika. V laboratoři můžeme vyšetřovat hematologicky. Patří sem sedimentace erytrocytů a bílý krevní obraz, zejména při diagnóze zánětu. [5] Laboratorní vyšetřování nám může pomoci odhalit některé onemocnění – záněty, revmatické choroby, osteopatii, nádorové markery.[19]

1.4.5 Zobrazovací metody Rentgen Rtg vyšetření hraje v ortopedii jednu z nejdůležitějších úloh. Nemá být však začátkem, nýbrž až druhotným vyšetřením po vyčerpání všech klinických vyšetřovacích metod. Rtg vyšetření má jenom potvrdit, doplnit a ozřejmit to, co jsem klinickým vyšetřením již před tím zjistili. [3]. Rtg posuzování v ortopedii se týká převážně skeletu, kde hledáme změny ve struktuře spongiózy i kortikalis, změny tvaru, uzurace a destrukce s periostální reakcí nebo bez ní, změny v hutnosti stínu, posuzujeme i kloubní štěrbiny, epifizární štěrbiny a počet i velikost kostěných jader. [5] Vyšetření páteře u dětí je zejména důležité z hlediska posouzení skolióz. Hlavně se zaměřujeme na snímky celé páteře. Musíme však pamatovat na to, aby záření bylo co nejméně časté a co nejmenší. Snímky jsou pořizovány ve stoje i vleže na speciálních aparátech, u pacientů s neuromuskulárním deficitem však velmi často není možné provádět snímky ve stoji, nahrazují to snímky v sedě či

32

v leže, které však nejsou tak přesné. Pro komplexní snímek páteře potřebujeme více expozic. Snímání začíná ve výši boltců, končí v oblasti kosti křížové. Při funkčních snímcích vleže je dítě v poloze na zádech s maximálním ukloněním páteře doleva a doprava. [5] V ortopedii dětského věku jde hlavně o stanovení kostní zralosti, kdy podle rtg vyšetření zjišťujeme stupeň kosterního stáří, kdy se nekryje s věkem dítěte. Záleží zde spíše na korelaci vzrůstu dítěte a kosterního stáří než na skutečném věku jedince. Kosterní stáří je vyčteno z rtg snímku ruky, kdy srovnáváme s tabulkovými hodnotami počet, formu a velikost kostních jader zápěstích kůstek. Někdy nám kosterní stáří pomáhá stanovit prognózu onemocnění, zejména u skoliózy. Zjištění stáří napomáhá i v terapeutickém postupu – např. při nestejné délce končetin. Nejtypičtějším a nejpoužívanějším vyšetřením v oblasti ortopedie je rentgen. Ovšem existuje mnoho dalších způsobu zkoumání diagnózy, že je nezbytné provést komplexní diagnostiku složenou z klinického vyšetření, rtg obrazu a dalších vyšetření. Podle Kubáta(1975) je stanovit diagnózu pouze z rtg snímku naprosto nesprávné.[5] Kostní senzitometrie DEXA (dual energy X-ray absorptiometry) Metoda využívá rtg záření o dvou různých energiích se střídavou pulsací. To umožňuje odstranit vliv měkkých tkání. DEXA srovnává absorpci rtg záření v lidském těle vzhledem k hodnotám o známé absorpci. Přístroj je vybaven automatickým analytickým programem, konstantní kalibrací, pamětí atd. rotující rameno umožňuje laterální projekci bederní páteře při poloze na zádech. DEXA měří kostní denzitu. Hodnotí oblast bederní páteře, proximální části femuru a celého skeletu. Výhodou metody je malá radiační zátěž. Vyšetření trvá 20 minut, chyba v měření je 1%. Výpočetní tomografie (CT) CT provádí rekonstrukci údajů o absorpci rtg záření v částech lidského těla, které bylo snímkováno v různých úhlech kolimovaným svazkem rtg záření. Hustota zobrazované tkáně je odvislá od počtu emitovaných fotonů, které vyšetřovanou tkání prochází. Detektory ionizujícího záření zachycují a měří

33

intenzitu prošlého záření. Zde se fotony přeměňují na elektrické impulsy. Ty se převádějí do digitální podoby. Získáváme tak matematicky rekonstruovaný obraz v příčných řezech složený z objemových bodů udávajících denzitu tkání. Tkáňová denzita se znázorňuje na CT snímku ve škále odstínů šedi. Zhotovují se nativní CT snímky v příčných řezech a s rovinnou rekonstrukcí. Kontrastní látky využíváme k zobrazení ložisek, které se v nativním obraze nezobrazily nebo jen nedostatečně. CT vyšetření využíváme k zobrazení nádorů kostí, kloubů a měkkých tkání. Zjišťujeme velikost ložiska, charakter tkáně, ohraničení uložení v kompartmentu, nitrodřenové šíření, narušení kortikalis u centrálně uložených ložisek, růstovou tendenci a vztah k okolním strukturám (cévy, nervové struktury, viscerální orgány pánve, břicha, hrudníku, krku, hlavy). Je významné při zjišťování recidiv nádorů po chirurgické intervenci. Na páteři slouží především

k určení rozsahu postižení obratlů

patologickým procesem, nebo úrazem, rovněž dobře znázorní páteřní kanál. Důležité jsou rekonstrukce v bočné (sagitální) a čelní (frontální) rovině u úrazů a nádorů páteře. Nezastupitelné místo má rovněž při hodnocení patologie occipitocervikálního přechodu (oblast týlní kosti, prvního a druhého krčního obratle). Důležité jsou funkční snímky především na occipitocervikálním přechodu k posouzení atlantoaxiální nestability. [19] Magnetická rezonance (MRI) MRI sleduje změny magnetických momentů rotačního pohybu (spinu) atomových jader prvků s lichým atomovým číslem (vodíkové protony) vyšetřované tkáně v silném magnetickém poli po aplikaci vysokofrekvenčního krátkodobého impulsu. MRI zaznamenává ložiska s různou intenzitou signálu. Hyposignální ložisko je tmavé, hypersignální ložisko je světlé. Rozlišovací schopnost MRI je pod 1 mm. MRI v ortopedii využíváme k zobrazení nádorů měkkých tkání končetin, osového skeletu a pánve. Využíváme 3D rekonstrukcí ke zobrazení nádorů ale i defektů acetabula u plánované implantace primární nebo revizní náhrady kyčle. Na páteři má MRI nezastupitelné místo v určování degenerace disku a osteomyelitidy (zánětlivého postižení disků a obratlů) v časném stádiu, dále ve

34

znázornění páteřního kanálu při jeho zúžení (stenózy) a při hodnocení patologie occipitocervikálního přechodu (jako CT vyšetření). Při vyšetření jizevnatých změn v páteřním kanále je výhodné použít podání kontrastní látky – gadolinia. [19] Ultrasonografie (USG) Využívá schopnosti ultrazvukového vlnění se ve tkáních těla odrážet, lomit a absorbovat. Na rozhraní dvou prostředí s různou akustickou impedancí se odráží a navrací v určité obměně své kvality zpět. Nejvíce odráží kostěné struktury, nejméně čirá voda. Podle echogenity (odrazivosti) lze uspořádat tkáně takto: kost, vazivo, vazivová chrupavka, sval, tuk, hyalinní chrupavka. V ultrasonografickém obraze je anechogenní struktura (neodrazivá) černé barvy, hypoechogenní (málo odrazivá)

je v různém stupni šedi a hyperechogenní

struktura (vysoce odrazivá) je bílé barvy. Tekutiny se vyznačují minimální až žádnou echogenitou. USG

využíváme

v diagnostice

nádorů

pohybového

aparátu

a

v diagnostice onemocnění a poškození všech měkkých tkání. Je suverénní metodou v oblasti patologických změn měkkých tkání ramenního kloubu. Můžeme pomocí ní měřit instabilitu v kloubech (např. dolní hlezno). Možné je i vyšetření páteřního kanálu na bederním úseku ze zadního a předního přístupu. Ultrazvukové vyšetření může sloužit i během operace páteře ke kontrole šířky páteřního kanálu.[19] Elektromagnetické měření Metoda elektromagnetického měření deformit páteře byla vyvíjena posledních 10 let především v USA, kde byl vyvinut přístroj fungující na podkladě

neinvazivního,

radiačně

nezatěžujícího

způsobu

měření

elektromagnetického signálu s trojdimenzionálním zobrazením. Tento nový přístroj zaznamenává pozici trnových výběžků za pomoci nízko intenzivního elektromagnetického pole. Princip vyšetření spočívá v palpaci trnových výběžků pomocí senzoru se zdrojem elektromagnetického pole nasazeného na prst. Získávaná data jsou zaznamenávána na obrazovce přístroje. Za pomocí krátkého palpačního vyšetření dokáže stroj poskytnout grafické znázornění páteře, výpočet

35

a zobrazení Cobbova úhlu deformity, stejně jako zachycení rozdílné délky končetin a trupové nerovnováhy. Tyto přístroje také disponují schopností měření posturální rovnováhy zaznamenáním specifických anatomických orientačních bodů s vytvořením trojdimenzionálních grafických výstupů ve všech měřitelných rovinách (předozadní, boční a apikální) s kvantifikací výsledků a vytvořením obrazů obrysů páteře. Metoda elektromagnetického měření skoliotické křivky se jeví prokazatelně jako v současné době nejvýhodnější z hlediska spolehlivosti a snížené invazivity vyšetření. Nevýhodou je finanční náročnost pořízení tohoto přístroje.[17] Kontrastní perimyelografie Kontrastní perimyelografie je vyšetření krčního, hrudního nebo bederního úseku páteřního kanálu vodným roztokem rentgenové kontrastní látky. V přípravě je nutné provést vyšetření očního pozadí. Po výkonu je nutné zajistit klid a horizontální polohu 24 hodin. Sledujeme vitální funkce, bolesti hlavy a opozici šíje. Aplikace kontrastní látky je nejčastější na dolní bederní páteři, lumbální punkcí, v poloze na boku, v místní anestézii. Dobře se znázorní hrudní a bederní úsek. Krční a horní hrudní páteř se znázorní při aplikaci z bočního krčního přístupu, za kontroly rentgenovým zesilovačem. Zhotovují se vždy předozadní a boční, většinou i šikmé snímky. Výhodné je současné vyšetření funkčními snímky. V extenzi může bederní páteřní kanál zužovat žlutý vaz. Toto vyšetření má stále své místo při vyšetřování páteřního kanálu, někdy je nutné vyšetření CT, magnetickou rezonancí a teprve srovnání všech metod nám pomůže k definitivnímu určení diagnózy. [19] Fistulografie Slouží k průkazu a zobrazení píštělí a ložisek u chronické osteomyelitidy a jiných zánětů. Nasondujeme zevní ústí píštěle, zavedeme kanylu do co největší hloubky a vstříkneme kontrastní látku. Dbáme, aby nedošlo k úniku kontrastní látky na kůži. Pak snímkujeme v AP nebo bočné projekci. [19]

36

2 Vývoj páteře 2.1 Prenatální období 2.1.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti Prenatální období nám ohraničuje začátek vývoje jedince od okamžiku splynutí

pohlavních buněk až po narození dítěte. Zařazujeme sem tři fáze

z fyziologického hlediska- období zárodečné, embryonální a fetální. Pokud se jedná o první dvě období, jsou pro vývoj plodu zvláště kritické. Na zárodek v tuto dobu působí škodlivé vlivy – teratogeny, jako jsou infekční nemoci prodělané matkou, některé léky, záření, silný stres, úrazy matky apod. Tyto okolnosti mohou způsobovat mutace, které mají za následek vrozené vývojové vady- např. rozštěpy páteře, Klippel-Feil syndrom. [22, viz příloha obr.1] Tkáňovým základem pro všechny druhy pojivových tkání (vazivo, chrupavka, kost) podílejících se na stavbě skeletního systému je mezenchym. [18] Mezenchym je složen z buněk s dlouhými výběžky, je ve skupenství polotekutém a postupně se přeměňuje v mezibuněčnou hmotu vaziva, chrupavky nebo kosti. Patří mezi tkán sekundární. Při vývoji v děloze vznikají pomocí mezodermu prvosegmenty. Při vývoji axiálního skeletu se nejprve začnou tvořit meziobratlové ploténky, z nichž se

spojením s dalším úsekem stává obratel. Je tvořen

“předchrupavkovou” hmotou, která se ve 4. týdnu mění na chrupavkovitou. K osifikaci obratlů dochází , když je zárodek 50 mm dlouhý, tj, asi v 9. týdnu a dokončena je později okolo 25. roku života. Osifikace začíná u obratlů krčních, pokračuje u bedrohrudní oblasti a nakonec jsou osifikovány oblouky bederních a kostrčních obratlů. [18] V tomto období tedy nejvíce budoucí vývoj páteře ohrožují mutace a vnější vlivy okolí.

2.1.2 Preventivní opatření a léčba V prenatálním období je nejdůležitější stádium prevence, na níž se podílí lékařská genetika. Má podíl na včasné diagnostice, léčení a prevenci geneticky

37

podmíněných nemocí a vrozených vývojových vad. Dělí se na tři období – prekoncepční gynekologicko-genetická péče, jenž začíná již před početím. Nitroděložním vývojem, kde je možno odhalit vrozené vývojové vady, se zabývá diagnostika prenatální. Třetí období diagnostiky je situováno po narození dítěte, kdy máme za úkol určit diagnózu vady u narozeného dítěte a na základě toho začít s účinnou léčbou. Mezi hlavní metody prenatální diagnostiky patří amniocentóza, ultrazvuk, fetoskop a nově i choriová biopsie, které nám dokáží odhalit vrozené vývojové vady a poté je matce doporučováno umělé ukončení těhotenství, které však musí proběhnout do 24. týdne těhotenství.[9] Určitá část zodpovědnosti samozřejmě závisí i na matce, protože by se měla vyhýbat negativním teratogenům, které mohou způsobit případné mutace. Co se týče léčby vrozených vývojových vad, nelze zde vyvinout léčbu, která by vše spravila. U rozštěpu páteře používáme cystické formy – recese cyst, uzávěr defektu neurální trubice. U Klippel-Feilova syndromu je podstatná rehabilitační péče. [23]

2.2 Perinatální období 2.2.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti Nitroděložní vývoj je ukončován porodem, kdy se plod dostane ven z těla matky. Po porodu je dítě ihned ošetřeno. Dítě je změřeno, zváženo a je kontrolován jeho zdravotní stav. I v tomto časovém úseku je plod ohrožen, a to nedostatkem kyslíku (při protrahovaném porodu), možností poranění či úrazu a infekcí. Nejčastější z nich je právě hypoxie, kterou může jedinec trpět již v děloze. Také může nastat obtočením pupečníku kolem krčku dítěte. Tento nedostatek kyslíku je nebezpečný pro mozkové buňky, které poškozuje. Za následek to má nesprávnou funkci centrální nervové soustavy. Projevuje se většinou dětskou mozkovou obrnou, což je porucha viditelná i v oblasti hybnosti, [9] Při porodu může dojít k porodním obrnám. Jedná se o porodní trauma, které se může objevit u velkých a dlouhých porodů nebo při porodu násilnou manipulací – např. lateroflexe hlavičky a krku při vybavování ramen

38

nebo lateroflexe těla při vybavování ramen, pokud se jedná o porod koncem pánevním.Tomuto poranění může napomáhat i použití porodnických kleští, kdy jejich tlak může poškodit míchu či vytrhnout její kořeny. Diagnostikujeme dvě nefunkčnosti podle místa postižení a to Erbuův- Duchenneův typ obrny, kdy je poraněna mícha v oblasti krční a Klumpkeové typ obrny, kdy je poškozena hrudní mícha. [21] Dle Vacka je při narození každý obratel, mimo obratle kostrční, složen ze 3 kostních úseků, které odpovídají. oběma polovinám obratlového oblouku, jenž jsou do té doby spojeny chrupavkou s tělem obratle. Následná osifikace je dokončena v průběhu prvního roku života. Oblouk obratle je nadále spojen s tělem obratle chrupavkou, která tím vytváří neurocentrální spojení, což dává obratli schopnost růst do šířky i předozadně při zvětšování

míchy. Spojení

pomocí chrupavky vymizí v 4. až 6. roce života. [18]

2.2.2 Preventivní opatření a léčba V tomto časovém úseku, který může trvat různě dlouhou dobu, je důležité zajistit co nejhladší průběh porodu. Také musíme dbát na hygienická opatření, aby nemohlo dojít k infekci. Také je zde prostor pro postnatální diagnostiku. Pokud se jedná o DMO spastické formy, může být jedinec operován, pokud je schopen vertikalizace a spolupráce po stránce inteligence. Operují se hlavně šlachy, jejich prodlužování a tetonomie, možno provádět operaci i na kloubech a kostech. Tím můžeme přispět ke zlepšení celkové hybnosti.[20]

2.3 Novorozenecké období 2.3.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti Po přestřižení pupečníku začíná novorozenecké období a přetrvává do 28. dne života. Jedinec v tomto období si zvyká na podmínky života mimo dělohu. Adaptace se projevuje samostatnou funkcí orgánů, která byla do té doby převzatá placentou. Také přicházejí na řadu anatomické změny srdce a oběhového systému a to díky zapojení plic do funkce. Co se týče tělesné proporcionality, tak jednu čtvrtinu tělesné délky tvoří hlavička. Novorozenec má poměrně dlouhý trup a relativně krátké končetiny. [9]

39

Díváme-li se na páteř dospělého člověka a na páteř novorozence, vidíme značný rozdíl v jejím tvaru. Novorozenec má ještě mnohé znaky čtvernožce, jeho ontogeneze není v době narození dokončena. Páteř je poddajná a přizpůsobuje se tvaru podložky. během růstu se její tvar vyvíjí a mění, aby po dokončení osifikace byl už definitivní.

Proto během růstu, tj. v dětství a dospívání lze relativně

ovlivňovat tvar páteře a to tím více, čím je delší doba do ukončení osifikace. [11] Vývoj pohybového ústrojí

a jeho funkce je odvíjena od funkce

centrálního nervového systému. Opoždění pohybových funkcí může být způsobeno i díky vrozeným nebo dědičně podmíněným faktorům nebo díky zevním vlivům. Ontogeneze v počátcích života probíhá v jednotlivých etapách, kdy každý stupeň navazuje na předešlý a žádný krok nemůže být přeskočen. Páteř novorozence má jediný oblouk, dvojité prohnutí se postupně vytváří v souvislosti se vzpřimováním páteře. Objevují se první náznaky o zvedání hlavičky. [6] Od narození do třetího roku života se může objevit infantilní typ idiopatické skoliózy. Je to onemocnění časté na Britských ostrovech, častější u chlapců. Většinou se koriguje spontánně i bez léčby, ale vzácně může přejít v těžkou křivku. Zpravidla se jedná o levostrannou hrudní křivku. [21]

2.3.2 Preventivní opatření a léčba U malého dítěte vyšetřujeme funkčnost pohybového aparátu v měsíčních intervalech. V novorozeneckém prvním měsíci poloze na zádech by měla být hlavička stočena na jednu stranu. Horní končetiny jsou uspořádány tak, že paže přiléhají k podložce, ruce jsou ohnuty v loketních kloubech, pěsti částečně otevřeny. Dolní končetiny jsou mírně pokrčeny v kyčelním a kolenním kloubu. Často dochází k nekoordinovaným pohybům. Obdobným postavení je poloha na břiše,kdy dítětem

jsou naznačeny pohyby ve smyslu lezení. Pokud zkoušíme

„posazovat“ dítě tahem za zápěstí, zůstanou horní končetiny ohnuté a hlavička padá dozadu, popř. se převrací na všechny strany.[6]

40

2.4 Kojenecké období 2.4.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti Období kojence pokračuje do konce prvního roku života. Kostra bývá po narození už ve velké míře zkostnatělá. Převažují kostní hmoty organické nad složkou anorganickou a tím pádem jsou kosti ještě velmi pružné. Nezosifikované jsou hlavně mnohé

hlavice dlouhých kostí, některé krátké kosti,hřebeny a

výběžky. Zápěstní kosti jsou zcela chrupavčité. V prvním roce života se v nich vytvoří průměrně dvě osifikační jádra. Skelet člověka roste a vyvíjí se po celou dobu dětského a dorostového věku. [9] V tomto období je tvarována páteř do podoby dvojitého S pomocí kyfóz a lordóz. Krční lordóza je vytvářena kolem třetího měsíce. Je to v době, kdy dítě leží na břiše, opírá se o předloktí a má snahu zvedat hlavu.[9] To se mu podaří do maximálního úhlu 45° a jen krátkodobě. Při posazování dítěte již hlavička nepadá dozadu.[6] Kolem šestého měsíce začíná dítě sedávat a to mu ohýbá páteř kyfoticky v oblasti hrudní. Bederní lordóza se tvaruje při začínajícím stání a chůzi. U dítěte se tedy v tomto období postupně objeví dvojesovité prohnutí páteře. [9] Již zde mohou vznikat první známky vadného držení těla, které se postupným přibýváním roků může měnit v ortopedické vady páteře. Dětská páteř je v mnoha v současnosti populárních nosítkách umístěna ve špatné poloze. Pokud je dítě v nosítku umístěno ve svislé poloze, s nohama visícíma dolů a s celou vahou těla na spodní části páteře (tj. v rozkroku), je páteř neúměrně zatížena, což může nepříznivě ovlivňovat vývoj páteřních prohybů a v některých případech to může způsobit spondylolistézu. Spondylolistéza (především II. typ/isthmics) je stav, který může být zapříčiněn nadměrným namáháním křížové oblasti, právě tak jak může být zatěžována dětská páteř v nosítkách nabízených v současné době na trhu. Je relativně výjimečná, ale při zhoršení je velmi bolestivá. [34]

41

2.4.2 Preventivní opatření a léčba Podle Kubáta lze předcházet vadám držení těla pohybovou výchovou již od věku kojeneckého. Je výborné pokud rodina s dítětem pravidelně cvičí a sportuje. [6] Spondylolistézu léčíme při malých skluzech do 25% a u malých obtížích konzervativně – rehabilitacemi a analgetiky. U větších skluzů se dostává na řadu operační léčení Pravidelně sledujeme stav 1x ročně, protože spondylolistéza mírného stupně může progredovat.

2.5 Období batolete 2.5.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti Období batolete trvá od začátku druhého roku do konce třetího roku. Název je odvozen od nápadného znaku – nejisté, batolivé chůze. Tempo tělesného vývoje se ve srovnání s 1. rokem života značně zpomaluje. Vlivem hormonů regulujících růst se prodlouží především dolní končetiny, pokračuje osifikací kostí. [22] Jakmile se dítě postaví, musí se vytvořit lordosa bederní , aby byl možný vzpřímený stoj (těžiště nepadlo příliš dopředu). Lordosa bederní je udržována silným bederním svalstvem a jejím vlivem se automaticky pánev skloní vpřed v kyčelních kloubech. Bederní lordosa je u batolat a dětí předškolního věku a také u děvčátek fyziologicky větší než ve věku dospělém. Páteř je pevně zasazena do pletence pánevního kostí křížovou, jež je opět kyfotická. Zakřivení páteře je tedy výsledkem změněných statických poměrů při vzpřímeném stoji.[11] Děti,které začínají chodit,zejména těžší děti,mají zvýšenou bederní lordózu,kterou se snaží vyrovnat rovnováhu,a u některých tato hyperlordóza přetrvává.Je to zvláště v těch případech,kdy dítě má zvýšenou kloubní pružnost a slabé svalstvo. [26] Ve druhém a třetím roce se batole zdokonaluje v chůzi. Období batolete se vyznačuje velkou pohybovou aktivitou. Dítě je neustále v pohybu, objevuje své okolí a prostorové vztahy a projevuje ze svých objevů radost. Pokud však nechodí

42

ještě ve 20. měsíci, je nutno toto vývojové opoždění považovat již za patologické.[9] V tomto období se může objevit infantilní idiopatická skolióza.

2.5.2 Preventivní opatření a léčba U primárních hyperlordóz je třeba posílit zejména břišní svaly a tonizovat svalstvo celkově postupnou rehabilitací,u druhotných je nutné odstranit primární příčinu a zároveň posilovat břišní a zádové svalstvo.Obecně je léčení obtížné. [26] U infantilní idiopatické skoliózy aplikujeme pomůcky odpovídající věku dítěte.Obvykle dáváme upoutávací kazajku,event. s podložením gibu plenou,a tím udržujeme dítě v horizontální poloze co nejdéle.U těžších případů aplikujeme Denis-Brownovu polohovací dlahu,která tahem popruhu pasivně křivku koriguje.Dlaha se skládá z lůžka kovového oblouku na jedné straně,ke kterému dítě přikládáme jeho konkávní stranou a popruhem přitahujeme.Dítě může ležet na zádech i na bříšku.Tam,kde dítě vyžaduje již chůzi,dáváme Kallabisovy třmeny.skládají se z peloty a dvou objímek spojených stavitelnými třmeny.Pelotu situujeme na konvexní stranu křivky,objímky na rameno a tříslo opačné strany těla. [28]

2.6 Předškolní věk 2.6.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti Předškolní věk trvá od začátku čtvrtého roku do konce šestého roku. Na rozdíl od tělesného vývoje, který pokročil tak daleko, že se dítě již samostatně pohybuje, je duševní vývoj poněkud pomalejší. Dítě má málo životních zkušeností. Je však velmi zvídavé a to vysvětluje, proč v tomto období dochází poměrně často k úrazům (otravy, pády, dopravní úrazy, úrazy při sportování, utonutí.). To může mít za následek i úrazy páteře. Na začátku předškolního věku je typ postavy stejný jako u batolete. Dítě má poměrně krátké končetiny a hlava

je stále relativně velká v porovnání

s trupem, i když již v menší míře než v raném dětství. Vlivem dosud málo vyvinutého zádového a břišního svalstva je pro postavu dítěte předškolního věku charakteristické, že lopatky odstupují nazad a

43

břicho vyčnívá dopředu. Proto je u těchto dětí dobře viditelná zvětšená bederní lordóza, která bývá většinou přechodná.

Podkožní tuková vrstva je dobře

vyvinutá, takže reliéf kostí a svalstva se na povrchu těla prakticky neprojevuje. Trup je stále válcovitý bez zúžení v pase. [9] V předškolním věku se postupně zdokonaluje hrubá motorika a ke konci se zlepšuje i jemná motorika (práce rukou).Správně vyvinuté tříleté dítě dobře chodí, rozběhne se, utíká bez častých pádů. Napodobí i chůzi po špičkách. Ve čtyřech letech již přeskakuje nízké překážky, jezdí na tříkolce. Mezi pátým a šestým rokem se již obléká a svléká bez pomoci, obratně hází míčem, skáče a dopadá na špičky. [9] Mezi 3. a 10. rokem věku se může objevit idiopatická skolióza juvenilní. Výskyt je u obou pohlaví stejný, většinou se jedná o pravostrannou hrudní křivku.[21]

2.6.2 Preventivní opatření a léčba Léčba skoliózy je komplexní, určovaná stupněm zakřivení páteře, typem skoliózy a věkem pacienta. Konzervativní léčba sestává z intenzivního posilování svalstva zad a břicha pod dohledem zkušeného rehabilitačního pracovníka. Léčba využívá možnosti použít symetrických i nesymetrických cvičení, aktivních i pasivních, která vedou ke zlepšení svalového pnutí a zlepšení elasticity svalstva. Cvičí se aktivně také dechová gymnastika. V rámci fyzikální léčby je vhodné aplikovat elektroléčbu, která vede ke zlepšení svalového napětí trupu. Také se využívá balneologie (lázeňská léčba – pozn. red.) a masáže zádového svalstva. Výraznější deformace páteře, které nelze ovlivnit jen rehabilitací, jsou doporučovány na odborné vyšetření s cílem zvážení léčby korzetem. Po vyšetření odborníkem pro ortopedickou protetiku je indikován korzet. V současné době je možnost výběru z poměrně široké palety korzetů s ohledem na individuální potřebu každého pacienta. U skoliotiků je nevyhnutelné dbát na pravidelné cvičení a dodržování denního režimu. Vhodné je plavání, sportovní hry se doporučují v menší míře, s cílem nezatěžovat pacienta jednostranně. Doporučujeme se vyhnout tvrdým doskokům a běhům. Mimo správné cvičení je potřeba, aby se pacient naučil i vhodně relaxovat.

44

Pacient s těžkou skoliózou by měl mít dvoje učebnice, aby si je nemusel nosit ze školy domů a naopak. Je kladen důraz na výběr správného lůžka, polštářů a židliček. Při používání korzetu je potřeba, aby si pacient uvědomil, že korzet není samospasitelný, bez soustavného vhodného posilování svalstva zad může docházet vlivem používání korzetu i k oslabení svalstva. Při výrazné progresi onemocnění, kterou není možné zvládnout konzervativně, je indikováno operační řešení. Tato indikace je přísně individuální a komplexně hodnocená několika lékařskými odborníky, patří do rukou zkušeného operatéra-ortopéda. U operovaných skolióz se dosahuje stability páteře za cenu ztráty pohyblivosti páteře. Jakákoliv léčba skoliózy je dlouhodobá, vyžaduje trpělivost terapeutů a samozřejmě pacienta. Spolupráce pacienta a pacientovy rodiny s lékařem a fyzioterapeutem je neodmyslitelná, pokud se pacient „nechce“ léčit, jakákoliv snaha ze strany zdravotnických pracovníků je zbytečná. Prognóza onemocnění je příznivější, když je včas diagnostikováno. Skolióza ohrožuje ještě děti v pubertě nejen zvyšováním růstu do délky, ale i hormonálním přeladěním. Po skončení růstu je možné očekávat stabilizaci procesu, ale k lehkému zhoršení může dojít i v těhotenství. Všichni pacienti s vadným držením těla potřebují pozornost odborných lékařů, protože chybné držení těla, hlavně se skoliotickou odchylkou, může být začátkem strukturální deformace páteře.[ 29]

2.7 Školní věk Školní věk trvá od začátku sedmého roku do konce čtrnáctého roku. Dělí se na mladší školní věk a starší školní věk. Fyziologicky se začátek staršího školního věku projevuje prvními známkami vývoje druhotných pohlavních znaků. [9]

2.7.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti Mezi 6. a 8 rokem bývá růst dětí obvykle pomalejší a dochází spíše ke změnám proporcí. Dolní končetiny se protahují, zmenšuje se podkožní vrstva tuku a rozvíjí se svalstvo. V tomto období je dokončován vývoj vzpřímeného

45

postavení, u pánve se mění sklon a proveditelné úplné natažení v kyčelních a kolenních kloubech. V této fázi se také objevují změny v držení těla a v tomto věku je můžeme začít dobře rozpoznat. I později vzniklé vady mají často své kořeny právě v tomto věku.[6] Děti předškolního věku zpravidla nemají problémy s držením těla, neboť nejsou nuceny setrvávat delší dobu v určité poloze a volně se pohybují. Po nástupu do školy se ale začíná u dětí objevovat vadné držení těla. je to soubor odchylek od správného držení, které může dítě volním svalovým úsilím ještě vyrovnat. Jsou to vady funkční bez strukturálních změn na kostře. Za vadné držení těla považujeme dětská kulatá záda, odstálé lopatky a skoliotické držení páteře. Bývají důsledkem náhlého omezení pohybu po zahájení povinné školní docházky , nesprávného sezení ve školní lavici nedostatku pohybové aktivity v mimoškolní době, celkové únavy, pohodlnosti a někdy též jednostranného zatěžování při nošení těžké školní tašky v jedné ruce nebo zavěšené přes jedno rameno. I smyslové poruchy mohou hrát roli při vzniku vadného držení těla. Výskyt vadného držení těla bývá různými autory uváděn různě vysokým relativním počtem – až u 80% dětí. Všichni se shodují v tom, že v současné době má tento negativní jev stoupající tendenci. [9] Na konci mladšího školního věku a na začátku staršího školního věku nastupuje druhá vlna vzniku vadného držení těla a vzniku vad páteře. Vady páteře jsou takové odchylky od správného držení těla, které už nelze vyrovnat ani aktivním svalovým úsilím. Patří k nim především skoliózy, které postihují převážně dívky. [9] Úrazy páteře jsou nejčastější příčinou dětské úmrtnosti. V ČR zemře ročně 150-300 dětí do 14 let, kde nejčastější příčinou jsou dopravní nehody. U dětí je nejčastější příčinou těchto úrazů náhle vběhnutí do vozovky, hra na vozovce nebo v její blízkosti, úrazy při jízdě na kole - nerespektování pravidel dopravního provozu, nepoužívání ochranné přilby. [30]

2.7.2 Preventivní opatření a léčba Nejdůležitější je desátý rok života. V tomto věku dochází k deformacím páteře nejčastěji. Školní lékaři naštěstí tyto případy odhalí při rutinní prohlídce.

46

Na správné držení těla by však měli dbát i rodiče, zvláště pokud sami trpí deformacemi páteře. Jen tak se dá u dětí předcházet bolestivým následkům. [25] Zvlášť v případě dětí je dobrou prevencí nesprávně se vyvíjející páteře sport. Na vědomí ale musíme vzít, že přílišné přetěžování může být stejně škodlivé jako zahálka u počítače. Podle odborníků není vhodné vybírat dětem konkrétní sport moc brzy. Vzniká tak jednostranná zátěž, což se týká především sportů, jako je fotbal nebo tenis. Ani cyklistika nemusí být pro zdravý vývoj páteře to pravé. Pokud už dítě takový sport provozuje, měli bychom dbát na to, aby se zátěž kompenzovala - například rehabilitačním cvičením nebo plaváním. Z hlediska pohybového aparátu je nejvhodnějším sportem vůbec plavání. U školáků je potřeba dát pozor na výběr správné aktovky. Ta by měla mít široké popruhy přes ramena a pevnou zadní část, nejlépe anatomicky tvarovanou.Tašku bychom neměli kupovat, neodpovídá-li anatomickým nárokům. Myslíme také na to, že dětmi oblíbené batohy s nezpevněnou zádovou částí nejsou vůbec vhodné pro školáky prvního stupně základních škol. Čím vyšší ročník základní školy váš potomek navštěvuje, tím se zvyšuje i hmotnost jeho aktovky. Potřebuje stále více a více učebních pomůcek, což se může projevit právě bolestmi zad. [31] V léčbě úrazů páteře, pokud nejsou provázeny současně poškozením míchy, dominuje jednoznačně léčba konzervativní. Zlomeniny se léčí: •

klidovým režimem,

•

speciální gymnastikou zádového svalstva, tzv. izometrickým posilováním (posilování bez pohybu páteře),

•

korzety: díky špičkové úrovni současné protetiky jsou korzety vytvořeny každému pacientovi přesně na míru a existuje řada druhů korzetů podle jednotlivých typů a lokalizace poranění páteře. Korzet pacient nosí většinou 4-12 týdnů. Především starší lidé, postižení osteoporózou, často utrpí zlomeninu páteřního obratle po pádu na zledovatělém chodníku. Obratel se zlomí leckdy nepřímým nárazem poté, co člověk dopadne na hýždě na tvrdý povrch či schody. Nejčastěji se takto lámou první bederní a

47

střední hrudní obratle. Pro tyto pacienty medicína využívá intervenční léčbu. Ta probíhá za navigace počítačovým tomografem (CT), takže ji obvykle provádějí radiologové, pouze v menším počtu případů neurochirurgové. Nevyžaduje otevřenou operaci ani celkovou anestezii, pouze anestezii částečnou. Radiointervenční léčba zahrnuje dva možné postupy. [30]

2.8 Puberta 2.8.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti V oblasti somatické začíná prepuberta prudkým zrychlením růstu, které je charakterizováno jako tzv. druhá vytáhlost. V důsledku zrychleného růstu končetin a trupu dochází ke změně tělesných proporcí a díky zrychlenému růstu kostry se dostavuje i motorická neobratnost, kolísání výkonnosti tělesné, což je způsobeno ještě nedostatečně vyvinutým svalstvem. [24] Právě v tomto věku dochází nejčastěji k chorobným poruchám držení těla, chybnému zatěžování a nejrůznějším vybočením páteře, které se odchylují od normy. Důsledkem je bolest. [25] Růst kosti do délky probíhá v epifyzární ploténc a je tím rychlejší, čím je menší tlak na rostoucí epifýzu a tím pomalejší, čím je větší tlak (zákon Delpech – Volkmannův). Růstová zóna obratle je uložena na horní a dolní ploše těla obratlového. Růst páteře je dokončen mezi 14 -16 rokem a je časově shodný s objevením se osifikačního bodu apofyzy ossis ilium a s jeho splynutím s lopatou kostí kyčelní(Risserovo znamení). Toto znamení je velmi důležité při posuzování idiopatických skolióz. [11] Adolescentní skolióza – deformita se objevuje od začátku puberty do ukončení růstu. Pro prognózu a léčbu má zásadní význam rychlost progrese. Lehké křivky zpravidla neprogredují nebo jen málo. Středně těžké křivky mohou velmi rychle progredovat. Po dosažení kostní zralosti křivky do 40% již zpravidla neprogredují.[23] V tomto období se může objevit Scheurmannova choroba (= juvenilní kyfóza). Zvětšená kyfóza začíná mezi 11 až 13 rokem.Jen 20% dětí si stěžuje na bolesti zad, které vymizí po uložení na lůžko. Nejvíce bývá postižena procesem

48

střední část hrudní páteře (75%),potom dolní část hrudní páteře (25%). [24] Jde patrně o poruchu enchondrální osifikace v období ukončování růstu, objevuje se a probíhá ve věku 12 až 18 let. Postihuje častěji chlapce. Přetěžování páteře má nesporně negativní vliv na průběh nemoci. Po 18. roce věku již hovoříme o stavu po proběhlé Scheuermannově nemoci a jejích následcích. [23] Diferenciálně diagnosticky je třeba myslet také na specifickou i nespecifickou spondylitidu.V úvahu připadá i tumorozní proces.Nebolestivé léze mohou být také při lokalizovaných enchondrálních dysostozách nebo při mnohočetné epifyzární dysplazii.[ 32] Puberta a následně ranné stádium dospělosti je také obdobím, kdy může častěji docházet k úrazům páteře – hlavně při sportu a různých aktivitách.

2.8.2 Preventivní opatření a léčba Léčba adolescentní skoliózy – Křivka 10 – 20° pouze sledování v intervalech 6 měsíců, křivka 20 -40° sledování a korzetorerapie, křivka nad 40°je s ohledem na další kritéria (kostní věk, progrese, typ křivky) indikována k operaci.[23] Léčba Scheuermannovy choroby: Do 40% kyfózy je doporučené omezení nadměrné zátěže (např. soutěžní sport), rehabilitace a sledování progrese. Nad 40% je volena terapie korzetem. Operační terapie se objevuje výjimečně. [23] Cvičení se zaměřením na správné držení těla, taktéž sportovní činnost, která zlepšuje svalový korzet,má pozitivní vliv na vývoj a formování jak zdravé,tak i nemocné páteře.Na formování a vývoj páteře působí také nábytek,židle,sedačky a lůžko.Ve zdravotní tělesné výchově je třeba se zaměřit na trénink břišního svalstva,zlepšení svalového korzetu.Také psychické faktory jsou při držení těla rozhodující.Při těžké kyfóze nad 50° podle Cobba,vykonáváme v růstovém období korekce pomocí ortopedických pomůcek-korzetů.V aktivních korzetech jsou dosahovaná vyrovnávání při použití pelot,pod bradu a v záhlaví.V pasivních korzetech může být lumbální páteř nucena zmenšit hyperlordózu a tím se zmenší i hrudní kyfóza,která se vyrovnává.Kyfózy vyžadují menší operační léčbu než skoliózy.Jenom těžké dorzolumbální kyfózy představují indikaci k operaci.Při

49

dostatečném růstovém potenciálu páteře stačí dorzální instrumentace na vyrovná. [32] V prevenci přetěžování a poškození páteře stojí na prvním místě úprava tělesné hmotnosti a úprava svalové nerovnováhy (kompenzační a posilovací cvičení). Zvláště významné je používání batohů se správnou (anatomickou) konstrukcí, která umožňuje přesun části hmotnosti neseného břemene na pánev (bederní popruh), a tím vzpřímenou chůzi a rovnoměrné zatížení páteře. Důležité je, aby batoh neležel celou svou plochou na zádech, záda se nepotila a nedocházelo k prochlazení zádových svalů, které způsobuje jejich křeč a poruchu držení těla. [33]

2.9 Dospělost 2.9.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti Dospělost můžeme dělit na tři etapy. Období plné dospělosti, období zralosti a střední věk. Období plné dospělosti začíná 18. rokem a trvá do 30 let. Na začátku tohoto období je dosaženo definitivní výšky. Narůstá výkonnost a mohutnost kosterního svalstva, a proto ještě přibývá hmotnost. Zvětšuje se i vrstva podkožního tuku. Po 30. roce začíná období zralosti, které trvá do 45 let. Pro toto období je charakteristická vývojová stabilita při dosažení vrcholu tělesného rozvoje. Ke konci tohoto období svalstvo začíná ochabovat, zvětšuje se sklon k ukládání tuku do podkoží. Mezi 45. a 60. rokem je člověk ve středním věku. U obou pohlaví dále pokračuje pokles tělesné výkonnosti. Je proto třeba dbát o zdraví a preventivně bránit vzniku stařeckých změn. [9] V období dospělosti trpí hodně lidí cervikalgií, zvláště lidé se sedavým zaměstnáním. Bolesti v šíji, v ramenním pletenci a v krční páteři patří nejspíš k nejčastějším potížím, které přivádějí pacienty do ordinace.Vysedávání u psacího stolu, veškeré činnosti v domácnosti, které se provádějí v předklonu, jako je luxování, žehlení, vybírání prádla z pračky a nádobí z myčky, vede ke zvýšenému namáhání krční páteře a oblasti ramen a šíje. [25]

50

V ordinaci lékaře pacienti většinou označují jako „bolení zad“ bolesti v dolní části bederní páteře. Jedná se o lumbágo či lumbalgii (podle průběhu) a o lumboischiadický syndrom, který je nejhojnější mezi 40. – 60. rokem. Bolesti v oblasti bederní páteře, křížové kosti a pánve se mohou objevit znenadání a vedou k náhlé poruše hybnosti, občas dokonce znemožní i chůzi. Jindy se zase příznaky objevují postupně a vývoj poruchy je plíživý. Po kratší či delší době se objevují i bolesti v hýždích, slabinách nebo ve stehnech, zatuhnutí se posunuje vzhůru k hrudní páteři, ramenům a šíji. Důvody bolestí v kříži mohou být různé. Může je vyvolat třeba prudký nebo neočekávaný pohyb – uklouznutí, zakašlání, kýchnutí, stisknutí nebo zvednutí těžkého předmětu. Často jednoznačný důvod neexistuje. Při těžkých pádech, dopravních nehodách nebo jiných úrazech může vzniknout podezření na poškození obratle. Může

se

objevit

Forestrérova

choroba

(hyperostotická

forma

spondylózy), nemoc postihující páteř více u mužů ve středním a pozdním věku. Jde o tvorbu přemosťujících kostěných valů mezi obratlovými těly. Postihuje delší úsek páteře nebo celou páteř, nejčastěji v oblasti hrudní.[23] Další chorobou může být Bechtěrevova choroba, která je nejčastější mezi 15. a 30. rokem života, postihuje spíše muže. [23] Žena je v prvních dvou fázích dospělosti v plodném období. Doba těhotenství představuje pro každou ženu zvláštní čas. Dochází ke značným změnám v psychice i po fyzické stránce. Hormonální změny vedou ke změně pružnosti a stability vaziva. Tkáně mají měkčí strukturu a lépe ukládají tekutinu. Pánev a její spojení se připravují na porod. Narůstá zátěž břišní strany trupu způsobená hmotností dítěte a zvětšujícím se objemem dělohy. Napětí v páteři způsobené jejím prohnutí je neustále větší. Po porodu trvá ještě nějaký čas, než tělo získá původní pevnost. Kojení a péče o kojence vede ke škodlivému sternosymfyzálnímu zátěžovému držení těla. Právě v době těhotenství a v prvním roce života dítěte mohou být bolesti zad velice obtížné a rušivé. [25]

2.9.2 Preventivní opatření a léčba Co se týče lidí se sedavým zaměstnáním, je nutné u nich udržovat správné sezení, které zaručuje napětí v zádovém svalstvu, čímž odlehčíme všem strukturám umístěným poblíž páteře (vazům, šlachám, kloubním výběžkům

51

obratlů a ploténkám). Toto držení těla je však namáhavější než shrbené a pasivní sezení, a proto hodně záleží na tréninkovém stavu svalstva. Záda se nevyhnutelně zkřiví, jestliže svalstvo nadměrně namáháme. Každé svalové a monotónní zatěžování vede ke svalovému napětí a v důsledku toho k bolestem. To znamená, že potíže mohou nastat i při vzpřímeném sezení, pokud délka zátěže překročí určitou mez. Na rozdíl od ochablého sezení však jsou při vzpřímeném sedu záda a ploténky zatěžovány podstatně méně, protože část zátěže přebírají svaly. Pokud se sedící osoba chce vyhnout potížím, musí monotónní a jednostrannou zátěž přerušit – např. cvičením, přestávkami, změnou polohy těla. [25] Forestiérova choroba se léčí konzervativně rehabilitační a antalgickou procedurou. [23] Bechtěrevova choroba je v počátku a průběhu nemoci léčena konzervativně, kdy nemocný patří do péče revmatologa. U pokročilých forem s deformitou, která znemožňuje vizus, je použita operační terapie – extenční osteotomie páteře. Jde o specializovaný a vysoce rizikový výkon. Z klinického významu je třeba předcházet traumatům páteře. Zlomeniny páteře u bechtěreviků jsou spojovány s přidruženými komplikacemi. [23] V době těhotenství je důležité chovat se k zádům velice šetrně. Je dobré, jestliže žena už před otěhotněním pěstuje sport, gymnastiku, cvičí ve fitness centru nebo se účastní školy zad. Obvyklé cviky se mohou provádět až do 7. či 8. měsíce těhotenství se souhlasem gynekologa. Ženy, které trpí problémy s páteří, jako skoliózou , stavy po výhřezu ploténky nebo pooperačními stavy, by si raději měly promluvit s odborným lékařem nebo rehabilitačním pracovníkem. [25]

2.10 Stáří 2.10.1 Průběh vývoje a jeho možné odlišnosti Od 60 do 75 let je člověk v období stáří. Podle toho, jak úspěšná byla prevence stárnutí v předcházejících obdobích života, podaří se prodloužit více nebo méně střední

věk a dosáhnout tzv. aktivního stáří při dobré tělesné

výkonnosti a duševní svěžesti. Věk nad 75 let představuje vysoké stáří, nad 90 let věk kmetský.[9]

52

Ve stáří páteř, stejně jako celé tělo, podléhá degeneraci. Podíl vody a mukopolysacharidů se snižuje. Chrupavky, vazivová tkáň a svalstvo jsou méně pružné. S postupným věkem se mění i způsob držení těla. Pro starší lidi je typický lehký předklon.[25] Věkem se snižují meziobratlové chrupavčité ploténky, a proto se zmenšuje výška těla. Na snižování výšky se podílí i ohýbání páteře v hrudní části. Vazivo ztrácí pružnost především ztrátou pružnosti elastických vláken. Degeneruje chrupavka, kosti ztrácejí pružnost, odvápňují se (zejména u žen). Kosti jsou ve stáří křehké a lomivé. Ubývá svalové síly a schopnosti k fyzické práci. Zhoršuje a zpomaluje se chůze. [9] Objevit se může stenóza páteřního kanálu degenartivního původu. Ta vzniká následkem pokročilé spondyloartrózy (resp. spondylózy) v oblasti dolní bederní páteře a krční páteře.Dochází k útlaku struktur v páteřním kanálu. Postiženi jsou většinou starší lidé nad 60 let věku. [23]

2.10.2 Preventivní opatření a léčba Vyšší věk už dnes nemusí znamenat konec sportovních zájmů a aktivit. Stále více seniorů se aktivně podílí na akcích turistických a sportovních oddílů, tanečních klubů nebo tělocvičných jednot. Řada jich cvičí doma. Moderní škola zad je vhodná i pro lidi, kteří už překročili šedesátku. [25] Léčba u stenózy páteřního kanálu je operativní – ze zadního přístupu laminektomie a resekce části kloubních výběžků. [23]

53

Závěr Páteř se začíná vyvíjet od prenatálního období a její vývoj pokračuje až do období dospělosti. Po narození je páteř charakterizována jedním obloukem. Postupným zvedáním hlavičky, sedáním a poté prvními krůčky se formuje do tvaru dvojitého S. Dále pak postupně osifikuje. V každé etapě vývojového období může docházet k určitým odchylkám, které je třeba nepodceňovat. Pokud se jedná o vadné držení těla, lze je podchytit v mladším věku. Proto bychom neměli podceňovat prevenci. Onemocnění páteře, hlavně v pozdějším věku, může způsobovat bolesti zad a výrazně snižuje kvalitu života. V dnešní době takových onemocnění přibývá, proto bychom měli dodržovat školu zad a správně pečovat o naši páteř. V této práci jsme ucelili přehled funkčních poruch páteře v průběhu ontogeneze člověka. Některé poruchy se nemusí vázat k určitému období nebo mohou zasahovat do více etap, protože jejich vznik je náhlý a není známá etilologie.

54

Literatura 1) Čermák, J. Záda už mě nebolí. 4. vyd. Praha: Jan Vašut, 2000.295 s. ISBN 80 -7236 -117-1 2) Kubánek, B. Základy zdravotní tělesné výchovy pro žáky základních škol. 3) Kubát, R. Ortopedie praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1975. 360 s. 4) Janda, V. Funkční svalový test. 1. vyd. české Praha: Grada Publishing, spol. s.r.o. 1996. 328 s 5) Kubát, R. Ortopedie dětského věku. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1982. 320 s. A 6) Kubát, R. Ortopedické vady u dětí a jak jim přecházet. 1. vyd. Nakladatelství odborné literatury H & H, 1992. 74 s. ISBN – 80 - 85467 13 -5 B 7) Vařeka, I., Vařeková, R. Přehled klinických metod vyšetření stoje a funkčních testů páteře. 1. vyd.

Olomouc: Vydavatelství Univerzity

Palackého v Olomouci, 1995. 25 s. 8) Hanzlová, J. Základy anatomie pohybového ústrojí. 1. vyd.

Brno:

Masarykova univerzita, 2004. 93 str. ISBN 80 – 210- 3580 -3 9) Machová, J. Biologie člověka pro učitele. dotisk 1. vyd. Univerzita Karlova v Praze, 2005. 269 s. ISBN 10) Linc, R.,

80 – 7184 – 867 - 0

Jaroslav Fleischmann, Anatomie pohybového ústrojí.1. vyd.

Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1958 11) Hněvkovský O. a kol. , Chirurgie pohybového ústrojí v dětském věku. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1953 12) Rašev, E. Škola zad. 1. vyd. Praha: Direkta, 1992. 222 s. ISBN 80– 900272–6-1 13) http://www.neurosurg.cz/clanek.php?id=5 14) http://vertebrogenni-poruchy.ic.cz/?page_id=15 15) Tyrlíková I., Neurologie pro sestry. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1999. 287 s.

55

16) Kelnarová, J. První pomoc II. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 184 s. 17) http://www.cesradiol.cz/dwnld/CesRad0701_74.pdf 18) Vacek, Z. Embryologie pro pediatry. 2. vyd. Praha: Karlova univerzita, Karolinum společně, 1992. 313 s. 19) Rozkydal, Z., Chaloupka, R. Vyšetřovací metody v ortopedii. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001. 66 s. 20) Janíček, J. Ortopedie pro bakaláře. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1997. 19 str. 21) Koudela, K. Ortopedie. 1. vyd. Praha:Univerzita Karlova v Praze, 2004. 281 s. 22) Petříková A. Nástin ontogeneze dětství a dospívání. 1. vd. Olomouc: rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, 1991, 42 str. 23) Sosna, A. Základy ortopedie. 1. vyd. Praha: Triton, 2001. 175 s. 24) Ouroda, S., Zechmeister, A. Biologie mládeže a školní zdravotnictví. 1. vyd. Brno: Vysoká škola zemědělská v Brně, 1992, 120 s. 25) Materna, A., Westerkamp, R. Zdravá a pružná záda. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s., 2007, 144 s., ISBN 978-80-249-092926) http://vnl.xf.cz/chi/chi-pater.php#1 27) http://sweb.cz/mypages/href/problemypatere.html 28) http://www.ortotika.cz/skoliozachal.htm 29) http://www.peceodite.cz/clanky.html?cid=55 30) http://www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=279639 31) http://www.vasedeti.cz/clanky.php?nazev=Narovnej%20se!&clanek=2453 32) http://diskuse.doktorka.cz/sherman/ 33) http://www.vpro.cz/mk/ucebni_texty/zdravoveda/zaklady_zdravovedy/text y/7.prevence_urazu.htm#7.6.11.%A0PO%8AKOZEN%CD%20P%C1TE %D8E 34) http://www.nosenideti.cz/clanek.php?clanek_id=22

56

Resumé 1.Téma práce: Funkční poruchy páteře v průběhu ontogeneze člověka 2. Cíl práce: Úkolem práce bylo zařadit funkční poruchy páteře do vývojových etap lidského života 3. Metody: Studium relevantní literatury 4.Výsledky a přínos: Soupis nejčastěji se vyskytujících poruch a onemocnění páteře v jednotlivých etapách života.

1. Subject: Functional disorders of backbone during human ontogenesis 2. Purposes of the work: : Goal of my thesis is class with functional disorders of development period of human life 3. Methods: Study of relevant literature 4. Results and benefit: List of most often occured disturbances and disorder of spine in particular period of life.

57

58