FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA SLAVISTIKY
FUNGOVÁNÍ KŘESTNÍCH JMEN V RUSKÉM A ČESKÉM LEXIKU A FRAZEOLOGII THE FUNCTION OF FIRST NAMES IN RUSSIAN AND CZECH LEXICON AND PHRASEOLOGY
(magisterská diplomová práce) – v českém jazyce
VYPRACOVALA: VEDOUCÍ PRÁCE:
Bc. Jana Václavková prof. Ludmila Stěpanova, CSc. 2013
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a uvedla všechny použité prameny.
V Olomouci 11. dubna 2013
Podpis
Děkuji prof. Ludmile Stěpanové, CSc. a PhDr. Janě Skácelové Ph.D. za konzultace, rady a připomínky, které mi během psaní diplomové práce poskytly.
Podpis
OBSAH ÚVOD.............................................................................................................6 1 TEORETICKÁ ČÁST................................................................................8 1.1 Vývoj a současná podoba křestních jmen................................................................8 1.2 Základní pojmy onomastiky..................................................................................13 1.3 Základní pojmy lexikologie...................................................................................17 1.4 Základní pojmy frazeologie...................................................................................19 1.5 Frazémy s antroponymickým komponentem.........................................................27 1.6 Vymezení předmětu zkoumání...............................................................................29
2 PRAKTICKÁ ČÁST.................................................................................30 2.1 Jednotky označující člověka..................................................................................30 2.2 Jednotky označující muže, mladíka.......................................................................32 2.3 Jednotky označující ženu, dívku............................................................................34 2.4 Jednotky označující děti, syny...............................................................................37 2.5 Jednotky označující přítele, společníka.................................................................39 2.6 Jednotky označující národy, národnosti, etnika.....................................................40 2.7 Jednotky označující profese, poslání, pozice.........................................................41 2.8 Jednotky označující povahové vlastnosti...............................................................43 2.9 Jednotky označující rozumové schopnosti............................................................50 2.10 Jednotky označující fyzické možnosti.................................................................52 2.11 Jednotky označující skutky, činnosti, jednání......................................................54 2.12 Jednotky označující zevnějšek člověka...............................................................56 2.13 Jednotky označující majetkové a sociální poměry..............................................59 2.14 Jednotky označující časový úsek, stáří................................................................60 2.15 Jednotky označující věci......................................................................................61 2.16 Jednotky označující abstraktní jevy.....................................................................62 2.17 Jednotky označující zvířata..................................................................................64 2.18 Jednotky označující části těla..............................................................................64 2.19 Jednotky označující charakteristiku.....................................................................65 2.20 Jednotky označující osoby, města a místa...........................................................67 2.21 Jednotky označující přezdívku, přízvisko............................................................68 2.22 Ostatní jednotky...................................................................................................68
ZÁVĚR.........................................................................................................71 РЕЗЮМЕ......................................................................................................75 BIBLIOGRAFIE...........................................................................................83 SEZNAM ZKRATEK...................................................................................88 PŘÍLOHA.....................................................................................................89
5
ÚVOD Tematika křestních jmen je jistě jednou z velmi zajímavých oblastí lingvistiky, neboť se týká každého z nás. Problematika vzniku, vývoje a sémantiky jmen přitahuje pozornost lidí odpradávna, protože první, co se o člověku zpravidla dozvídáme, je právě jeho jméno. Tato diplomová práce se zaměřuje na fungování křestních jmen v ruském a českém jazyce a propojuje dvě oblasti lingvistiky – konotativní významy křestních jmen a frazeologii. Asociace, které v nás mohou naše jména vyvolávat, nám odkrývají novou a prozatím téměř neprobádanou část jazyka, nové možnosti vyjadřování, které stejně jako frazeologie a frazeologismy obohacují naši řeč a odrážejí způsob myšlení a mentalitu národa, jeho kulturu a důvtip. To vše jsou důvody, proč jsem si právě dané téma zvolila tématem mé magisterské diplomové práce. Cílem práce je komparativní analýza ruských a českých konotativních křestních jmen a frazeologismů s křestním jménem. Pro dosažení tohoto cíle byly stanoveny následující dílčí úkoly: shromáždit v češtině a v ruštině co možná nejvíce konotativních křestních jmen a frazeologismů s křestním jménem, vytvořit vlastní klasifikaci, tedy rozdělit excerpované jednotky do skupin a podskupin podle společných znaků a významů, a vytvořit tak systematický přehled křestních jmen, která nesou asociativní význam, nebo která jsou užívána ve frazeologismech, tyto jednotky popsat a mezi sebou porovnat, nalézt možné shody a rozdíly v obou sledovaných jazycích, u vybraných jednotek podat výklad motivace jejich vzniku a významu, uvést příklady jejich užití v textu a nakonec porovnat četnost výskytu jednotlivých významů a jednotek v jednotlivých oddílech jazyka. Práci lze rozdělit na dvě hlavní části, a to na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části se seznamujeme s vývojem a současnou oficiální podobou křestních jmen v Rusku a u nás, s onomastikou, lexikologií a frazeologií jakožto vědami a jejich základními pojmy a dále je zde popsána problematika frazémů s antroponymickým komponentem. Část praktická je věnována samotné práci s excerpovanými jednotkami, jejich kategorizaci, popisu a sumarizaci. Diplomová práce též obsahuje přílohu, souhrnný slovník všech sesbíraných jednotek rozdělených podle jednotlivých skupin a podskupin,
6
oddílů a jazyků. Celkově bylo v dané diplomové práci vyexcerpováno 1724 jednotek. Pracovala jsem z velké části s texty ruskými, které pak bylo nutné překládat, výchozí jazykový materiál jsem ale také čerpala z textů českých. V teoretické části v kapitolách věnovaných historii a současné podobě křestních jmen jsem vycházela především z dostupných odborných publikací „О русских именах“ od autorek A. V. Superanské a A. V. Suslové, „Структура имени собственного (фонология и морфология)“ od A. V. Superanské, „Jak se bude vaše dítě jmenovat?“ od M. Knappové a ze zákonů, platných na území Ruské federace a České republiky. Oporou v teoretické části mi byly také publikace „Jednoduché ustálené komparace s antroponymy a spojkou jako-kak v češtině a ruštině“ R. Grenarové, „Česká lexikologie“ J. Filipce a F. Čermáka, „Фразеология современного русского языка“ N. M. Šanského, „Frazeologie a idiomatiky česká a obecná“ F. Čermáka a „Česká a ruská frazeologie, Diachronní aspekty“ L. Stěpanové. Jako hlavní zdroje pro excerpci jednotek sloužily Rusko-český a Česko-ruský frazeologický slovník, Slovník české frazeologie a idiomatiky, Slovník nespisovné češtiny, Slovník současné češtiny a Словарь коннотативных собственных имен. Kromě výše uvedených prací jsem samozřejmě vycházela i z řady dalších publikací a vlastního vyhledávání odpovídajících jednotek, mimo jiné při studijním pobytu v Rusku. Neméně důležitou roli hráli v mé práci elektronické zdroje, zejména Ruský a český národní korpus, Slovník spisovného jazyka českého Ústavu pro jazyk český a vyhledávač Google, s jejichž pomocí jsem odhalovala původ daných jednotek a jejich významů a nacházela texty, kde byly vybrané jednotky s patřičnými významy použity. Při výkladu jsem se snažila postupovat tak, aby byl patrný i praktický význam zpracování zvoleného tématu a praktická použitelnost výsledků, k nimž jsem dospěla, jednak pro výuku lexikologie, ale i pro teorii a praxi překladu.
7
1 TEORETICKÁ ČÁST Tato diplomová práce je věnována fungování křestních jmen v ruském a českém lexiku a frazeologii. Vznik prvních jmen sahá nejspíše k prvopočátkům lidského bytí, neboť se i naši předchůdci museli navzájem oslovovat a museli vědět, že toto oslovení patří právě jim. Křestní jméno je nedílnou součástí každého z nás, provází nás celý život, a proto může být velice zajímavé a poutavé zjišťovat, jaké asociace a konotace může naše jméno u ostatních lidí vyvolávat a v jakých spojeních a souvislostech se vyskytuje, a to nejen v rodném jazyce, ale i v jazycích cizích. Daná práce je zaměřena na jazyk český a ruský. Než se ale budeme zabývat samotným rozborem sesbíraných jednotek, je nezbytné seznámit se s vývojem a současným stavem křestních jmen v Rusku i u nás, se základními pojmy onomastiky, lexikologie a frazeologie jako lingvistickými disciplínami z pohledu dvou jazykovědných škol – české a ruské.
1.1 Vývoj a současná podoba křestních jmen Křestní jména nebyla vždy taková, jaká je známe dnes. Svou historii začala psát s příchodem prvních lidí, a proto nyní můžeme se zájmem pozorovat jejich pestrý a rozmanitý vývoj a variabilitu. Motivace k pojmenování svých blízkých byly různé. Jména mohla být inspirována jejich charakterovými rysy nebo vzhledem, skutky a událostmi z jejich života, nařízeními církve nebo vlády, módou nebo i vlastní fantasií. Ale vždy sloužila k tomu, aby vyčlenila jedince z okolního davu, a charakterizovala tak svého nositele.
1.1.1 Vývoj křestních jmen v Rusku Vznik a vývoj ruských jmen můžeme rozdělit do tří etap, a to na období před přijetím křesťanství, období po zavedení křesťanství na území Ruska a období po revoluci roku 1917. Hranice jednotlivých etap však nelze vymezit přesným dnem nebo měsícem, jedna etapa plynule a pozvolna přecházela v etapu druhou stejně tak, jako se i pozvolně měnila situace a nálady v národě. Jména, která se dávala dětem v období před přijetím křesťanství na Rusi, byla východoslovanského původu a vycházela ze staroruského jazyka. Tato jména mohla být 8
inspirována například tím, kolikáté v pořadí se dítě narodilo, jak vypadalo, kdy se narodilo nebo zda bylo chtěné. Dalším polem motivací byla příroda a okolní svět. Díky tomu se v dané etapě setkáváme se jmény jako Первак, Осьмой, Беляк, Бессон, Ждан, Гром nebo Жеребец, která se později stávají základem pro příjmení (Третьяк — Третьяков) a se kterými se setkáváme dodnes. Nehledě na to, že v současnosti nám tato jména připomínají spíše přezdívky a přízviska, ukazují nám duch a cítění tehdejších obyvatel. To, že muži v této době hráli ještě mnohem významnější roli než ženy, dokazuje i slovník staroruských osobních vlastních jmen N. M. Tupikova z roku 1903, ve kterém je zaznamenáno 5300 jmen mužských a jen asi 50 jmen ženských (Суперанская, Суслова, 2007). Počátek druhé etapy vývoje ruských křestních jmen můžeme přiřadit přibližně k roku 988, kdy kníže Vladimír Svjatoslavič přijal křesťanství a začal křtít první obyvatele Kyjeva. Vlivem pravoslavné církve se vedle tradičních staroruských jmen objevují jména cizojazyčná, označovaná též jako kalendářní, protože byla přiřazena k jednotlivým dnům v církevním kalendáři. Jiná než tato jména, která byla ruskému národu pro svou podobu cizí a nepochopitelná, se dětem při křtu dávat nesměla. Pouze některá staroruská a slovanská jména byla vnesena do daných církevních kalendářů. Přibližně od 12. století se přejatá cizojazyčná jména začala postupně přizpůsobovat tehdejší ruštině a na konci 14. století se vyskytují už v takovém tvaru, jaký známe dnes. V 16. století byla v Rusku pod vedením patriarchy Nikona provedena řada církevních reforem, které se dotkly také křestních jmen. Po vzoru byzantské církve vznikly nové překlady církevních knih, což poznamenalo mimo jiné i psaní a výslovnost kalendářních jmen. Tato nová jména se ale Rusům vyslovovala špatně. Proto se vedle oficiálních podob jmen objevují i podoby neoficiální, např. od jména Георгий si lidé vytvořili jména Егорий nebo Егор. Důsledek Nikonových reforem byl pouze ten, že se rozšířila variantnost psaní křestních jmen a oficiální soupis jmen se oddálil od těch, která kolovala mezi lidmi. Zbavit se této různorodosti se církev pokusila v roce 1891, kdy byl v Petrohradě vytvořen nový pravoslavný kalendář, tzv. месяцеслов, který byl závazný pro celé ruské impérium, a pouze jména z tohoto kalendáře se mohla dávat věřícím při křtu. Obsahoval přibližně 900 jmen mužských a 250 jmen ženských (tamtéž). Třetí období, které se začíná plně rozvíjet po revoluci roku 1917, je charakteristické přejímáním křestních jmen z cizích jazyků a aktivní tvorbou jmen zcela
9
nových. To umožnil rodičům dekret Rady lidových komisařů RSFSR z roku 1918 o oddělení církve od státu a školy od církve, který také místo církevního křtu zavedl povinnou občanskou registraci narozených. Kromě tradičních jmen se tak vlivem proticírkevní propagandy objevují jména jako např. Гораций, Дэвис, Воля, Партия nebo Национал. Mnohá z nich vycházela z nových nálad v Rusku po říjnové revoluci. Tato tendence ale neměla dlouhé trvání a po druhé světové válce se obliba vrací ke tradičním ruským jménům (tamtéž). V současnosti se tedy dávají dětem převážně stará kalendářní jména, jako například Екатерина, Наталья, Андрей nebo Егор, ale objevují se i negativní tendence, a to užívání deminutiv a zkrácených podob jmen v oficiálních dokumentech, což značně komplikuje tvorbu отчества – jména po otci (tamtéž).
1.1.2 Současná oficiální podoba jmen v Rusku Podoba jména, které dítě dostává po narození a které se zapisuje do úředních knih, je ve většině zemí vymezena zákonem. V Ruské federaci je to paragraf 58 Rodinného zákoníku RF, který stanovuje nárok dítěte na jméno, jméno po otci a příjmení (www.zakonrf.info). T. Milewski označuje daný antroponymický systém za trojjmenný a můžeme na něj narazit i u latinských jmen, jako například u jména Gaius Julius Caesar (Суперанская, 1969). Ruské zákony, podle nichž má dítě právo na личное имя, stanovují pouze to, že novorozenec dostává své jméno na základě dohody obou rodičů. Povolená podoba jména, kterou lze zapsat do úředních knih, není v Rusku pevně stanovena. Zpravidla však dítě dostává jedno křestní jméno. Dvě jména, jako například Анна-Алина, se prozatím mezi ruskými lidmi vyskytují jen zřídka (Суперанская, 1969 ; www.zakonrf.info). Typickým rysem ruských jmen je отчество – jméno po otci, které je odvozováno stanoveným způsobem od křestního jména otce. První jména po otci jsou zaznamenána ve sbírce ruských přísloví z roku 945 (Суперанская, 1969). V současné době se v souladu s paragrafem 18 Federálního zákona o aktech občanského stavu RF zapisuje отчество do příslušných dokumentů podle jména otce, případně podle jména osoby uvedené v rodném listě jako otec nebo podle přání matky, pokud taková osoba v rodném listě uvedena není (http://roszakon.narod.ru). Příjmení, rusky фамилии, která se dříve na Rusi objevovala pod označením přízviska – прозвище, jsou zaznamenávána od 15. století. V daném období představovala 10
původ z určité rodiny, rodu nebo oblasti (Суперанская, 1969). Dnes paragraf číslo 18 Federálního zákona o aktech občanského stavu RF stanovuje, že příjmení dítěte je zapsáno ve stejné podobě, jakou má příjmení rodičů. Pokud mají rodiče příjmení různá, zůstává na rodičích, dostane-li dítě příjmení otce nebo matky. Není-li v oficiálních dokumentech
uveden
otec
dítěte,
dostává
dítě
automaticky
příjmení
matky
(http://roszakon.narod.ru).
1.1.3 Vývoj křestních jmen v České republice Každé dítě dostává v naší republice brzy po svém narození křestní jméno, které mu vyberou zpravidla rodiče, nebo příbuzní, a příjmení, které se po dohodě rodičů dědí zpravidla po otci (výjimečně i po matce). Tato jména mohou být různého původu. Nejčastěji se u nás vyskytují jména slovanského původu, ale velkou skupinu tvoří i jména původu neslovanského, která se k nám dostala díky příchodu křesťanství, rozvoji mezinárodních styků našich předků nebo v důsledku válek. Tak se u nás vyskytují jména původně hebrejská (biblická), řecká, latinská a německá, méně pak germánská, románská, keltská, orientální a jiná (Knappová, 1996). Vývoj jmen na českém území lze rozdělit do čtyř období. Prvním je období do 13. století, které bylo ve svých počátcích ještě pohanské a ve kterém převládala jednojmennost. Jméno v té době nesloužilo pouze jako prostředek k rozlišování osob, ale mělo ztělesňovat vlastnosti svého nositele, chránit ho před nepřízní osudu, zlými démony a smrtí. Proto se objevovala jména jako Orel nebo Kyj. Užívala se tehdy převážně jména slovanského původu, která byla zpravidla složená ze dvou významových základů a často vyjadřovala vznešené představy, přání, výzvy, osudové věštby nebo touhu po kladných vlastnostech. Tato složená jména, jako např. Václav („více slavný“), Vladimír („ať vládne mír, mírumilovný vládce“) nebo Ludmila, byla vyhrazena urozeným, nejčastěji členům knížecí rodiny a šlechty. Naopak jednoduchá jména jako např. Dobroš, Chval nebo Odolen se dávala poddaným. Je zde tedy zřejmá stavovská hierarchie. Od 9. století vlivem mezinárodních styků dynastie Přemyslovců a pronikání křesťanství se k nám dostávají jména nejen německého původu (Konrád, Ota, Jindřich, Bedřich), ale i jména hebrejská (Jan, Jakub), řecká (Jiří, Petr) a latinská (Pavel, Silvestr) (tamtéž). V druhém období, které trvá přibližně od 13. do 18. století, dochází u nás k velkému rozšíření církevních křesťanských jmen. Je zde patrný silný vliv katolické církve, která od poloviny 16. století povolovala dávat jména pouze z římské 11
martyrologie, a silná víra ve svaté, kteří měli své jmenovce ochraňovat. Kvůli přetrvávající stavovské hierarchii se některá jména mohla dávat všem (např. Jan, Petr, Anna, Kateřina), některá pouze šlechtě (např. Jakub, Jaroslav, Eliška, Dorota) a jiná se objevují u měšťanstva (např. Aleš, Diviš, Jitka, Marta). Stará jména jako Vojtěch nebo Jiří si získávají svou oblibu opět v 16. století, v období humanismu a renesance. V této době se začínají užívat také dvě křestní jména pro jednu osobu, např. Jan Václav (z Lobkovic). Avšak s rostoucím počtem obyvatel bylo zapotřebí dalšího prostředku pro rozlišení osob. Tak se objevují tzv. nedědičná příjmí, která vycházela z původu daného jedince (Horský), zaměstnání (Mlynář), jména otce (Davídek), jména matky (Mařák), tělesných nebo duševních vlastností (Malý, Zkoumal), přírody (Jedlička) nebo případně z domácké podoby jména (Pavelka) a která byla předchůdcem dnešních dědičných příjmení. Další změna přichází ve století osmnáctém, době baroka, kdy se do obliby dostávají jména svatých jako Marie, Josef, Terezie, Karel, František, Antonín, Barbora a jejich přechýlené tvary Josefa, Františka, Karla a Antonie (tamtéž). Počátky třetího období, datovaného od 19. století do konce roku 1945, sahají až do doby národního obrození, tj. do konce 18. století. Tehdy vlivem vlasteneckého cítění jsou oživována slovanská jména, označovaná jako jména národní. Za ty jsou považována jména jako Krasoslav, Miloslav, Vladimír, Jaromír, Bohumil nebo Čechomil. Vedle nich se objevují i jména jako Zdeněk, Dalibor, Jaroslav, Božena, Věra nebo Vlasta. Avšak i když jsou daná národní jména užívána hodně, na prvních příčkách žebříčku jmen se v dané době stále udržují jména Josef, Jan, Václav, Marie, Anna nebo Kateřina (tamtéž). Za poslední etapu můžeme označit období od roku 1945 do současnosi, které je charakteristické velkými změnami. V možnosti výběru jmen mizí vliv církve i rozdíly stavovské, sociální a místní. Jsou vydány matriční předpisy, které usměrňují výběr jména. Vrací se do obliby jména jako Martin, Tomáš, Jakub, Kateřina, Markéta nebo Lucie, která byla zastíněna jmény barokními. Kromě toho se k nám dostávají z různých oblastí i jména nová, jako například Igor, Patrik, Aram, Soňa, Monika, Iveta, nebo Lejla. V současnosti patří k nejfrekventovanějším křestním jménům chlapecká jména Jan, Jakub, Josef, Petr, Martin nebo Tomáš a dívčí jména Jana, Eva, Hana, Anna nebo Lucie (tamtéž).
12
1.1.4 Současná oficiální podoba jmen v České republice Stanovování pravidel pro volbu jména není v naší zemi žádnou novodobou záležitostí. První nařízení se objevují již v 16. století. Oficiální označení občana jménem a příjmením zavedl u nás v 18. století Josef II. Z jeho předpisů se vycházelo v českých zemích až do 1. poloviny 20. století, kdy vstoupil v platnost zákon o matrikách č. 268/1949 Sb. (Knappová, 2006). V současné době je volba a zápis jmen v České republice usměrňován zákonem č. 301/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V daném Zákoně o matrikách, jménu a příjmení v paragrafu 61 se říká: „Fyzická osoba, které byl matričním úřadem vydán matriční doklad, má povinnost užívat při jednání před orgány veřejné moci, Českou národní bankou, Veřejným ochráncem práv, Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, státními fondy a zdravotními pojišťovnami (dále jen „úřední styk“) jméno, popřípadě jména, která jsou uvedena na tomto matričním dokladu“ (www.sagit.cz). Z toho vyplývá, že do matričních dokladů lze zapsat i jména dvě. Dále v paragrafu 62 výše uvedeného zákona se praví: „Do matriční knihy nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče. Vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, je občan povinen předložit doklad vydaný znalcem“ (tamtéž). Z daného paragrafu lze vyvodit, že do příslušných dokumentů se mohou zapisovat pouze základní, spisovné podoby pravopisně doložených, existujících jmen, a to nejen dané podoby jmen českých, ale i jmen cizojazyčných (Knappová, 2006). Proto můžeme říci, že „neexistují jména „povolená“ a „nepovolená“, ale pouze jazykově ověřená, splňující v souladu se zákonem jazykové podmínky pro zápis do matriky ČR“ (tamtéž: 53). Pravidla pro příjmení upravují paragrafy č. 68 – 71 výše jmenovaného zákona, kde se píše, že občan České republiky může kromě jednoho mít i více příjmení, která jsou uvedena v matričním dokladu. Příjmení žen se pak tvoří v souladu s pravidly české mluvnice a pouze v zákonem vymezených případech může žena užívat příjmení ve tvaru mužském (www.sagit.cz).
1.2 Základní pojmy onomastiky Poté, co jsme byli seznámeni s historií, vývojem a současnou podobou jmen 13
v Rusku a u nás, se zaměříme na terminologickou stránku dané problematiky. Studiem vzniku, tvoření, rozšíření a povahou vlastních jmen se zabývá lingvistická disciplína onomastika, rusky ономастика. Méně častěji se můžeme setkat s termínem onomatologie – ономатология (Grenarová, 2011). Slovo onomastika je řeckého původu, vychází ze slova onomastiké – „umění dávat jméno“. Vlastní jména, též označovaná jako propria nebo onyma, rusky имена собственные, jejichž název vychází z řeckého slova ónoma, ónyma – „jméno, pojmenování“, jsou specifickými lexikálními jednotkami, které vedle systému apelativ vytváří svůj osobitý systém. Vlastní jména jsou základním prostředkem pro označení jedinečnosti jednotlivých skutečností, tj. osob, zvířat, věcí, místa, lidského výtvoru, vlastností, stavů, činností, příslušnosti k národu nebo celků objektů, čímž odlišují danou skutečnost od jiných skutečností nebo celků téhož druhu (Grenarová, 2011; Filipec, Čermák, 1985; Knappová, 1989). Základním cílem vlastního jména je pak podle R. Šrámka „pojmenovat daný denotát jako jednotlivinu, identifikovat ji jako jeden prvek dané množiny týchž denotátů téže třídy, odlišit tento denotát od jiných a určit jeho pozici v systému daných denotátů“ (Grenarová, 2011: 38). Ačkoliv, jak říká Superanskaja (1964: 11), „все собственные имена произошли в конечном счете от имен нарицательных“, což můžeme pozorovat například u jmen Вера, Надежда nebo Любовь, která mají své kořeny u obecných jmen víra (вера), naděje (надежда) a láska (любовь), mají tyto dvě skupiny mezi sebou mnoho rozdílů, a to nejen malé nebo velké písmeno na začátku. Obecná jména – имена нарицательные, ve většině příruček označovaná též jako apelativa – апеллятивы, mají schopnost charakterizační, konkretizují společné vlastnosti, které jsou vlastní mnoha předmětům stejného typu, zatímco vlastní jména jako individualizující jednotky mají schopnost identifikační a rozlišovací. Další rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že vlastní jména spadají do mezinárodní slovní zásoby, zpravidla se nepřekládají, ale přejímají se z jedno jazyka do druhého. Z výše uvedeného lze vyvodit, že má-li nějaký předmět jméno obecné, není samozřejmostí, aby měl i jméno vlastní. Ale víme-li, že je daný předmět nositelem jména vlastního, je jisté, že je zároveň i nositelem jména obecného. Mezi apelativy a proprii dochází k častým přechodům z jednoho systému do druhého. Pokud se apelativum stává vlastním jménem, hovoříme o onymizaci – онимизации. Opačný přechod pak označujeme jako apelativizaci nebo deonymizaci, rusky деонимизации (Filipec, Čermák,
14
1985; Суперанская, 1964, 1969). Vlastní jména lze členit podle různých hledisek. První možností je klasifikace na propria jednodenotátová (Eva, Slunce), vícedenotátová (Sázava jako řeka, město, hotel) a mnohodenotátová (Novák). Dále se vlastní jména dělí na antroponyma (jména lidí: rodná, příjmení, přezdívky; jména skupinová: rodinná, rodová, obyvatelská a etnonyma), toponyma (jména zeměpisná, včetně kosmonym: jmen kosmických těles; a choronym: jmen přírodních nebo správních celků, místních a pomístních jmen), chrématonyma (jména lidských výrobků, uměleckých děl, institucí) a další. Specifickou periferní skupinou vlastních jmen jsou pak vlastní pojmenování, tzv. vlastní názvy, označované jako apelativně-propriální (např. místní národní výbor x Místní národní výbor v Chocni) (Grenarová, 2011; Filipec, Čermák, 1985). Dílčí oblast onomastiky zabývající se antroponymy, tj. vlastními jmény živých bytostí
a
bytostí
za
živé
považované,
se
nazývá
antroponomastika,
rusky
антропонимика (z řeckého slova ánthropos – člověk a ónyma – jméno). Antroponomastika se vyčlenila z onomastiky v 60. - 70. letech 20. století a věnuje se studiu jmen lidí – rodných jmen, patronym (jmen po otci), příjmení, rodových jmen, přezdívek, pseudonym a kryptonym (jmény skrývanými), jmen literárních postav, hrdinů ve folkloru, v mýtech a pohádkách. Zkoumá nejen zákonitosti vzniku a rozvoje antroponym, ale také jejich strukturu, systém, formy, informaci, kterou mohou nést, a jejich funkci v řeči. Antroponyma lze proto dále klasifikovat na přímá a nepřímá (podle toho, jsou-li pojmenovávána přímo nebo v relaci k jinému objektu), na primární a sekundární (jména nederivovaná a jména derivovaná) a podle jejich funkce, která může být nominační, asociační – konotativní, ideologizující, mytizující a honorifikující (Grenarová, 2011; Ярцева, 1998). Základním pojmem onomastiky a antroponomastiky je jméno – имя, které můžeme charakterizovat jako slovo, méně častěji slovní spojení, které nazývá a pojmenovává člověka nebo věc a které se odlišuje od ostatních slov právě funkcí nominace a svou rolí ve větě (Ярцева, 1998). Při pojmenovávání člověka se setkáváme s různými termíny – osobní jméno, křestní jméno, rodné jméno nebo pouze jméno. V ruské tradici se v dnešní době nejčastěji užívá termín личное имя, který A. V. Superanskaja (1969) chápe v širším smyslu slova jako individuální pojmenování subjektů, bez závislosti na původu těchto slov a jejich
15
vztahu se jmény obecnými daného jazyka, což znamená, že v současnosti je toto pojmenování chápáno i jako přezdívka (прозвище), i jako osobní jméno v úzkém smyslu slova, přičemž rozdíl mezi nimi není ani tak lingvistický, jako spíše právní, související se zákonodárstvím určitého národa v oblasti onomastiky. Termín крещеное nebo крестное имя se v Rusku používal dříve, především po zavedení křesťanství, kdy ho kněží dávali novorozencům při křtu. Dítě tak bylo pojmenováno podle světce, který podle církevního kalendáře připadal na den jeho narození, nebo křtu, nebo výjimečně na jeden ze dní mezi těmito daty (Суперанская, Суслова, 2007). Česká tradice se od té ruské liší. Danou problematikou se u nás zabývají převážně M. Knappová, F. Kopečný, R. Genarová a N. Bayerová. F. Kopečný konstatuje, že termín jméno, který je v současnosti užíván jako oficiální úřední termín, je jednoznačný pouze ve spojení se slovem „příjmení“. Jinak se jedná o synonymum ke slovům „název“ nebo „pojmenování“. Označení rodné nebo křestní jméno jsou podle něj také problematická, neboť považuje za nevhodné používat termín křestní jméno pro nekřtěné lidi, a termín rodné jméno definuje Příruční slovník jazyka českého za synonymní ke slovu „příjmení“. Další možný termín osobní jméno antroponomastika považuje za označení všech druhů jmen, tedy za pojem širší, než je hledaný (Kopečný, 1974). M. Knappová se k dané otázce staví jinak a uvádí, že termín křestní jméno, motivovaný církevním křtem, se používal dříve a dnes jej nahradil pojem rodné jméno, protože ho dítě dostává po zrodu (Knappová, 1996). Avšak podle mého názoru mají Češi spíše zažité označení křestní jméno, a proto bude v práci užíváno spíše jeho. V tu chvíli, kdy jméno začne ztrácet svůj hlavní typický rys, tj. individualizaci pojmenovávaného, a začne být označením pro společné, kolektivní vlastnosti, příznaky a kvality různých okolních věcí a jevů, stává se z něj „typický představitel“ a dané jméno můžeme označit za konotativní (Отин, 2006). Tak například české jméno Honza začalo označovat hloupého, často vesnického člověka. Daný jev, se kterým se setkáváme jak v uměleckém stylu, tak i v publicistice, v běžné mluvě, dialektech nebo žargonech, E. S. Otin charakterizuje jako „своеобразный прием вторичной («иносказательной») номинации посредством собственных имен (онимов) с метафорическими, или символическими, значениями. С их помощью «переносно» именуется то, что при нейтральном стиле выражения могло быть обозначено посредством нарицательных имен существительных (апеллятивов). При этом такие слова
16
продолжают оставаться онимами, не теряют своей способности соотноситься с другими собственными именами, воспринимаются в одном ряду с ними“ (tamtéž: 11). Což znamená, že daná jména nepřestávají plnit svou primární individualizující funkci, nepřestávají být propriálními jednotkami, ale získávají funkci další – stávají se v řeči expresivními hodnotícími zástupci jmen obecných. Tím se liší od jmen,
která
prošla
deonymizací
(rusky
деонимизацией,
апеллятивацией).
Konotativní jména – коннотонима — můžeme přiřadit k onomastickým jevům universálním, neboť se vyskytují ve slovní zásobě mnoha světových jazyků. Podle daného rysu je můžeme rozdělit na konotativní jména intralingvistická (vnitrojazyková, rusky интралингвальные), tj. jména, která přebývají pouze v jednom jazyce a která mohou být jak uzuální (obecně známá), tak i okazionální (řečová, individuálně-autorská), a na konotativní jména interlingvistická (mezijazyková, rusky интерлингвальные), která se vyskytují ve dvou a více jazycích a která mají vždy charakter uzuální. Kromě toho můžeme konotativní jména dělit na jména s kladným a jména se záporným (pejorativním) významem, kterých je zpravidla více. Vzhledem k tomu, že jména mohou své konotace postupem času získávat, rozšiřovat, nebo také ztrácet, nabízí se nám další dělení, a to na jména s tzv. živou konotací a na jména, která své konotace již ztratila (tamtéž). Na základě výše uvedených poznatků můžeme říci, že konotaci (rusky коннотация), termín vycházející z latinského slova connotatio (connoto – doplňující význam) (Ярцева, 1988), lze definovat jako „sekundární významové rysy podílející se na pragmatické složce významu lexikálního, především rysy postojové, citově hodnotící, expresivní, estetické, intenzifikační, evokační aj.“ (ESČ, 2002: 225). Protikladem konotace je denotace, vůči které je konotace příznakovým členem lingvistické opozice (Šiška, 1992). Denotaci (denotát, rusky денотацию) lze pak chápat jako „věčné, kognitivní jádro významu, které je nezávislé na situaci“ (ESČ, 2002: 106), což potvrzuje i teze o primárnosti denotátu a sekundárnosti obrazu, která říká, že „denotát existuje nezávisle na procesu zobrazování, zatímco obraz je existencí denotátu podmíněn“ (Šiška, 1992: 28).
1.3 Základní pojmy lexikologie Beze slov by se většina z nás dorozumívala jen stěží, neboť hlavní funkcí slova je
17
funkce označovací. Slova označují předměty, jevy, děje, myšlenky, pocity, tedy vše, co existuje nejen v reálu, ale i v naší fantazii (Talickaja, 1998). Čím bohatší slovní zásobu máme, tím je naše vyjadřovací spektrum širší a rozmanitější. Lexikální zásoba, která má v jazyce nezastupitelné místo, je „soubor lexikálních jednotek užívaných a přetvářených jistým diferencovaným společenským celkem (národem nebo jeho částí) a charakterizujících jej“ (Filipec, Čermák, 1985: 13). Tvoří ji lexémy, též označované jako lexikální jednotky, což jsou „dvojstranné, formálněvýznamové jednotky slovní zásoby zahrnující u ohebných slovních druhů morfologické paradigma, tj. úplný nebo omezený soubor slovních tvarů“ (tamtéž: 28), které mohou být různého typu: slova, spojení slov, sousloví a frazémy s idiomy (tamtéž). Talickaja charakterizuje slovo jako „звуковой комплекс, который служит для обозначения и выражает значение. Это грамматически цельнооформленная, непроницаемая единица, которая отличается самостоятельностью и идиоматичностью“ (Talickaja, 1998: 42,43). Nauka o slovní zásobě se dělí na dva úseky – lexikologii a lexikografii. Termín lexikologie, vycházející z řeckého slova lexikos - „slovní“ a logos - „věda“, definujeme jako „teorii lexikální (slovní) zásoby popisující a vykládající lexikální jednotky různých typů, jejich vztahy, třídy a dílčí systémy“ (Filipec, Čermák, 1985: 240) a dále ji dělíme na synchronní a historickou. Synchronní lexikologie zahrnuje sémaziologii, zabývající se výzkumem významu lexikálních jednotek, jeho popisem a výkladem, onomaziologii – teorií označování a pojmenování, úsek lexikálně stylistický, slovotvorný, konfrontační, úsek popisující vztahy, třídy a dílčí systémy jednotek a dále podrobněji zkoumanou frazeologii (tamtéž). Vavrečka pak kromě daného dělení uvádí ještě dělení lexikologie na „общую“ a „частную“. „Общая лексикология изучает проблемы слова и словарного состава, свойственные всем языкам мира. Частная лексикология рассматривает особенности лексики конкретного языка“ (Vavrečka, 1989: 4). Za zvláštní
oddíl
lexikologie
můžeme
považovat
konfrontační
lexikologii
(сопоставительную лексикологию), která zkoumá lexiku v z hlediska porovnávání dvou a více jazyků (tamtéž). Lexikografii (z řeckého slova lexikon - „slovník“ a grafo - „píšu“) můžeme vymezit jako „aplikovaný úsek lingvistiky, mající stejný předmět jako lexikologie a zabývající se popisem a výkladem různých aspektů (parametrů) lexikálních jednotek,
18
uplatňující specifickou metodiku (např. metody získávání a ukládání excerpčního materiálu) a sledující specifické cíle vzhledem k uživatelům slovníku“ (Filipec, Čermák, 1985: 241). Lexikografie zahrnuje tři části: teorii lexikografie, tvorbu slovníků a vědecké slovníky různých typů, například slovníky výkladové, ideografické, dvojjazyčné nebo frazeologické (tamtéž). Lexikologie a lexikografie jsou tedy co do jejich předmětu zkoumání a zpracovaného materiálu nejrozsáhlejší úseky lingvistiky, neboť lexika vytváří otevřený systém, který je neustále doplňován novými slovy a novými významy slov.
1.4 Základní pojmy frazeologie Frazeologická soustava jazyka je jako zrcadlo, které odráží historii daného jazyka, vývoj jeho literatury a umělecké tvorby, kulturu, folklor i současný život národa, jeho morální a duchovní hodnoty. Přístupy k pojetí frazeologie se liší nejen mezi vědci, patřícími k jedné národní jazykovědné škole, ale i mezi jednotlivými národními jazykovědnými školami navzájem. Nejprve se tedy podíváme na historii a vývoj frazeologie v Rusku a u nás, dále pak definujeme pojmy frazeologie, frazeologismus, frazeologická jednotka a další termíny související s danou problematikou.
1.4.1 Ruská frazeologie Ruská frazeologie má bohatou historii. Frazeologismy, které mohly být dříve označovány také jako rčení, okřídlená slova, aforismy, přísloví, pořekadla, řečové obraty nebo idiomy, vyvolávaly zájem jazykových badatelů už odpradávna. S těmito označeními se můžeme setkat již na konci 18. století, a to jak ve speciálních sbornících, tak i ve výkladových slovnících. Jako jeden z prvních už M. V. Lomonosov při vytváření slovníku ruského spisovného jazyka zdůraznil, že kromě jednotlivých slov by do jeho obsahu měla být zahrnuta i rčení, idiomatismy a podobné ustálené obraty a výrazy (Шанский, 1985). Frazeologie jako samostatná lingvistická disciplína vzniká v ruské vědě ve 40. letech
20.
století
a
je
neodmyslitelně
spojena
se
jménem
jednoho
z nejvýznamnějších ruských jazykovědců V. V. Vinogradova. Do této doby se v odborných dílech objevují pouze izolované myšlenky a pozorování týkající se frazeologie, a to například v dílech A. A. Potebni, I. I. Srezněvského, F. F. Fortunatova nebo A. A. Šachmatova. Ale právě V. V. Vinogradov zodpověděl frazeologické otázky 19
obecného charakteru, a položil tak teoretické základy pro studium ustálených slovních spojení v současné ruštině. Vinogradov navázal na práci švýcarského lingvisty Ch. Ballyho a jako první vytvořil synchronní klasifikaci frazeologických obratů ruského jazyka podle stupně jejich sémantické spjatosti a ukázal tak cestu k dalšímu výzkumu frazeologismů. V této souvislosti je však vhodné poukázat na mezeru trvající téměř půl století mezi významnou knihou Ch. Ballyho „Francouzská stylistika“ a prvními pracemi V. V. Vinogradova. Dalšími současníky V. V. Vinogradova, kteří stojí za zmínění, byli I. Vulfius, S. I. Abakumov, A. I. Efimov, B. A. Larin, O. S. Achmanova nebo S. I. Ožegov (Алефиренко, Семененко, 2009; Телия, 1996; Шанский, 1985). Opravdový rozmach co do zájmu o zkoumání ruské frazeologie (ale i frazeologie dalších jazyků), tak i do různorodosti zkoumaných jevů zaznamenáváme od 60. let 20. století do současnosti. Do této periody můžeme zařadit díla A. S. Aksamitova, V. L. Archangelského, A. M. Babkina, V. P. a A. P. Žukových, V. M. Mokienka, A. I. Molotkova, L. I. Stěpanové, A. Biericha, H. Waltera, V. N. Telii, N. F. Alefirenko a mnohých dalších (Алефиренко, Семененко, 2009; Шанский, 1985). Kromě odborně zaměřených děl vznikala v Rusku ve 20. století i řada frazeologických slovníků, na jejichž sestavování se specializuje část lexikografie nazývaná frazeografie. K nejvýznamnějším patří slovník M. I. Michelsona „Русская мысль и речь. Свое и чужое. Опыт русской фразеологии. Сборник образных слов и иносказаний“ (1902 - 1904), sborník „Крылатые слова“ N. S. a M. G. Ašukinových (1955, 1966), „Фразеологический словарь русского языка“ vydaný pod redakcí A. I. Molotkova
(1947,
1986),
„Словарь
иноязычных
выражений
и
слов,
употребляющихся в русском языке без перевода“ vytvořený A. M. Babkinem a V. V. Šendencovem (1966) a práce zaměřené na etymologii ruských frazeologismů M. F. Palevské (Шанский, 1985). Ve 21. století pak vyšel Rusko - český frazeologický slovník vytvořený L. I. Stěpanovou (2007) a Česko – ruský frazeologický slovník sepsaný V. Mokienkem a A. Wurmem (2002). Kromě výše jmenovaných se ruskou frazeologií samozřejmě zabývá i řada dalších lingvistů, avšak uvést jejich úplný soupis a seznam jejich děl je téměř nemožné, neboť frazeologie patří k velmi oblíbeným oblastem ruské lingvistiky, díky čemuž se jejich počet neustále zvyšuje. Termín frazeologie je řeckého původu, jeho název vychází z řeckých slov
20
phrasis - „výraz“ a logos - „věda“. V. V. Vinogradov definuje frazeologii jako „систему устойчивых, воспроизводимых экспрессивных словосочетаний, обладающих, как правило, целостным значением, которая включает в себя фразеологические сращения и единства“ (Mokienko, Stěpanova, 2008: 24). V téže publikaci se setkáváme také
s
vymezením
frazeologie
jako:
„наименованием
самостоятельной
лингвистической дисциплины, которая изучает фразеологический состав языка как систему во всей ее многоаспектности“ (tamtéž). N. M. Šanskij ve svém přístupu k frazeologii zdůrazňuje vliv minulosti a současnosti a definuje ji jako „раздел науки о языке, изучающий фразеологическую систему языка в ее современном состоянии и историческом развитии“ (Шанский, 1985: 4). Podle přístupu D. E. Rozentala je frazeologie: „наука об устойчивых сочетаниях слов, об их использовании в речи, об их выразительных возможностях“ (Розенталь, 1979: 51). Podobně ji také definuje V. N. Telia, která říká, že frazeologie je „раздел лингвистики, изучающий устойчиво воспроизводимые сверхсловные наименования“ (Телия, 1996: 55). Z toho vyplývá, že v současném ruském jazyce se termín frazeologie používá ve dvou různých významech, a to buď jako vědecká disciplína, která zkoumá frazeologismy nebo frazeologické jednotky jazyka, nebo jako samotný soubor nebo souhrn těchto jednotek v daném jazyce, což potvrzuje i A. I. Molotkov (1977). Zformování a rozvoj každé vědecké disciplíny je úzce spojen s vyčleněním základních pojmů, patřících do dané oblasti, a s vypracováním přesné terminologie. Avšak u ruských lingvistů zatím neexistuje jediný názor na to, co takový frazeologismus, který je základním objektem frazeologie, je, a ani jaký je soubor jednotek, které frazeologismus zaštiťuje. Kromě toho se pro označení frazeologismu jako jednotky jazyka
užívají
nejrůznější
termíny,
například
фразеологическое
выражение,
фразеологическая единица, фразеологический оборот речи, устойчивое сочетание слов, устойчивая фраза, идиоматическое словосочетание, фразеологизм, идиома, идиоматизм, фразема a mnoho dalších (Молотков, 1977). V. M. Mokienko definuje frazeologickou
jednotku
jako
„относительно
устойчивое,
воспроизводимое,
экспрессивное сочетание лексем, обладающее, как правило, целостным значением“ (Мокиенко, 1989: 5). Tutéž definici pak opakují V. M. Mokienko a L. Stěpanova ve své společné publikaci „Ruská frazeologie pro Čechy“ (2008), kde dále rozvádějí jednotlivé charakteristiky frazeologismu, jako je ustálenost, reprodukovatelnost, expresivnost
21
a sémantická celistvost. O tuto tradiční interpretaci frazeologické jednotky se opírá většina frazeologů, například V. V. Vinogradov, S. I. Ožegov, A. M. Babkin, V. P. Žukov nebo A. I. Fedorov (Мокиенко, 1989). V. V. Vinogradov považoval ve své době za nejpodstatnější příznak frazeologického obratu jeho ekvivalentnost slovu, avšak ani tento příznak zdaleka nepřísluší veškerým ustáleným slovním spojením (Шанский, 1985). Kritérii, která vymezují v ruštině frazeologismus, se zabývá také A. I. Molotkov (1977), který k nim řadí ustálenost, ucelený význam, který není odvoditelný ze sumy významů slov, která ho tvoří, separabilitu, možnost vytvářet strukturní varianty nebo novotvary, reprodukovatelnost, ekvivalentnost slovu a nepřeložitelnost do jiných jazyků. Celkově pak frazeologismus charakterizuje jako slovní spojení s přeneseným významem, ustálenou frázi nebo ustálený slovní komplex (Молотков, 1977). Tento přístup pak A. I. Molotkov dále rozpracovává ve svém Frazeologickém slovníku ruského jazyka, kde uvádí, že „Фразеологизм имеет свои, только ему присущие категориальные, или определяющие признаки, которые в совокупности позволяют, с одной стороны, выделить его в самостоятельные единицу языка, с другой, - отграничить от других единиц языка. Такими признаками фразеологизма являются: а) лексическое значение, б) компонентный состав и в) наличие грамматических категорий“ (Молотков, 1986: 8). Jinak vymezuje frazeologickou jednotku N. F. Alefirenko a N. N. Semenenko, kteří pro ni používají označení frazém a definují ho jako „устойчивое сочетание слов с целостным или переносно-образным значением непосредственно компонентов“
не
nebo
вытекающим jako:
из
суммы
значений
„экспрессивно-образное
его
устойчивое
лексических сочетание
переосмысленных слов, которое выражает целостное значение и по функции соотносится с отдельным словом“ (Алефиренко, Семененко, 2009: 15, 17). Další definici frazeologického obratu nám nabízí N. M. Šanskij, který ho definuje jako „воспроизводимую в готовом виде языковую единицу, состоящую из двух или более ударных компонентов словного характера, фиксированную (т. е. постоянную) по своему значению, составу и структуре“ (Шанский, 1985: 20), nebo jako „устойчивые сочетания слов, аналогичные словам по своей воспроизводимости в качестве готовых и целостных единиц“ (tamtéž: 4). V daném případě jsou mezi frazeologismy začleněny jak jednotky, které jsou ekvivalentem ke slovu, tak i jednotky, které sémanticky i strukturně odpovídají větě, což umožňuje zahrnovat mezi
22
frazeologické jednotky celou řadu dalších ustálených útvarů, jako jsou přísloví nebo okřídlené výrazy (tamtéž). Šanského přístup označujeme jako tzv. širší, do kterého mohou být zahrnovány kromě idiom také přísloví, okřídlené výrazy, tedy „словосочетания, переосмысленные полностью (в которых нет непереосмысленных слов), и словосочетания, частично переосмысленные, в которых такие слова есть“ (Молотков, 1977: 14) Naopak: „фразеология в «узком» смысле слова включает в свой состав только словосочетания, переосмысленные до конца“ (tamtéž). Dalším zastáncem tzv. širšího pojetí je i A. V. Kunin, který definuje frazeologickou jednotku jako „устойчивое сочетание слов с полностью или частично переосмысленным значением“ (Mokienko, Stěpanova, 2008: 10). Studiem přísloví a pořekadel se mimo frazeologie zabývá i jí příbuzná disciplína nazývaná paremiologie. Je tedy zřejmé, že při takové různorodosti pohledů jednotlivých jazykovědců na frazeologickou jednotku a soustavu těchto jednotek je velmi složité jednomyslně vyčlenit objekt frazeologie, a vytvořit tak definitivní závěr o konečném stavu frazeologie ruského jazyka jako samostatné vědecké disciplíny, stejně tak jako jazyka českého, o čemž se přesvědčíme následovně.
1.4.2 Česká frazeologie Frazeologie a idiomatika patří u nás k novějším disciplínám. Jejich teorie, která byla zpočátku ještě ovlivněna panující a dominantní teorií sovětskou, se ve větší míře rozvíjí až po druhé světové válce, kdy je zaznamenáván zvýšený zájem o lidový a mluvený jazyk. Avšak kořeny těchto disciplín můžeme najít mnohem dříve. Přísloví, tedy součást dnes šíře chápané idiomatiky a frazeologie, byla sbírána již odpradávna. Počátky českého příslovnictví spadají až do 2. poloviny 15. století k práci „Proverbia Flassconic, generosi domini at baccalarii Pragensis“ Smila Flašky. V 16. století se pak objevují „Přísloví česká“ Jana Blahoslava a „Dicteria seu proverbia bohemica, ad phrasim Latinorum accomodata atque per centurias quondam in usum scholae privatae distibuta“ Jakuba Srnce z Varvažova (Filipec, Čermák, 1985; Čermák, 2007) Z nich pak čerpal především Jan Ámos Komenský, který ve své „Moudrosti starých Čechů“ definuje přísloví nebo též připovídku jako „krátké a mrštné propovědění, v němž se jiné praví a jiné rozumí“, že je to „tajné věci k věci přirovnání a podobenství“ a že se používá „pro ozdobu řeči“ a „jadrnost rozumu“ (Zaorálek, 2009: 5). Rozdílů mezi příslovími a ostatními slovními vazbami, pro které byly vytvořeny názvy jako 23
pořekadlo, rčení, úsloví, sousloví apod. a které byly obvykle řazeny pod souhrnný název mudrosloví, si byl kromě výše zmíněného J. A. Komenského vědom i Jan Blahoslav, který kromě názvu proverbia, přísloví, používal i další označení jako dicta pulchra, dicta egregia a jiné (tamtéž). Na tyto pak navazují až v 19. století obrozenci, především pak Josef Dobrovský svou knihou „Českých přísloví sbírka“ a František Ladislav Čelakovský se svými díly „Česká pořekadla“ a „Mudrosloví národu slovanského v příslovích. Připojena jest sbírka prostonárodních českých pořekadel“. F. L. Čelakovský zde jako první do důsledku promyslel otázku rozdílu jednotlivých slovních vazeb, když sesbíranou látku roztřídil do dvou oddílů – přísloví a pořekadel, a spojil tak dvě deskriptivní větve frazeologických dat – větvi frazeologickou v užším smyslu slova a větvi příslovečnou, paremiologickou, dohromady. Pořekadly se zde nazývalo to, co bylo později označeno za rčení a dnes za frazém a idiom (Čermák, 2007; Zaorálek, 2009; SČFI 1, 2009). V první z těchto zmíněných větví, větvi popisné frazeologie, označované v současnosti jako frazeografie, se první díla objevují až v první polovině 19. století. Patří mezi ně práce „Versuch einer böhmischen Phraseologie“ Josefa Matěje Sychry, „Česká fraseologie. Sestavena zvláště v prospěch studujících na školách gymnasiálních a reálních, z nejvýtečnějších spisovatelů od nejstarší doby až do Komenského“ Jana Šacha a „Česká fraseologie“ Františka Šebka. V nich se ale nejedná o popis frazeologie, rčení, pořekadel a úsloví v dnešním slova smyslu. Taková díla vznikají až ve století dvacátém (Zaorálek, 2009). Termín idiom je poprvé zaznamenán zřejmě až v Ottově slovníku naučném (1888 - 1909). Příruční slovník naučný vydaný v letech 1962 – 1967 zakotvuje termíny frazeologie, idiom, ale termín idiomatika nezná. Ten je obsažen až ve Slovníku spisovného jazyka českého z roku (1960-1971). Dále se ve 20. století vydávají významná frazeografická díla Václava Flajšhanse „Česká přísloví. Sbírka přísloví... Přísloví staročeská A-N, O-Ž“ (1911, 1913), Jana Mašína „Slovník českých vazeb a rčení“ (1916, 1924) a Jaroslava Zaorálka „Lidová rčení“ (1947). Etymologií frazémů se zabývá Jindřich Pokorný. Jednou z nejvýznamnějších publikací z oblasti frazeologie posledních let je čtyřdílný „Slovník české frazeologie a idiomatiky“, vytvořený kolektivem pod vedením F. Čermáka a J. Hronka, který obsahuje rozsáhlý popis současné české frazeologie včetně přísloví. F. Čermák je přední český lingvista zabývající se frazeologií,
24
který ve svém díle „Idiomatika a frazeologie češtiny“ (1982) vypracoval první a dosud užívaný systém a obecný přehled dané oblasti jazyka, který pak dále rozpracovával v řadě studií, které byly následně souhrnně vydány v „Frazeologii a idiomatice české a obecné“ (2007) (Čermák, 2007). Kromě něj se frazeologií v České republice a na Slovensku zabývají zejména J. V. Bečka, M. Čechová, R. Blatná, J. Mlacek, J. Skladaná, P. Ďurčo nebo M. Jankovičová (Stěpanova, 2004). Jaký je tedy pohled F. Čermáka na frazeologii? Frazeologie a idiomatika je dnes podle něj „samostatná jazyková disciplína zabývající se studiem, případně i popisem (a pak se někdy mluví o frazeografii) svérázných jazykových jednotek různého typu a více úrovní, které dlouho vzdorovaly souvislému popisu. V běžném povědomí vystupují tyto jednotky, tj. frazém a idiom, nejčastěji jako sémanticky nerozložitelné“ (Filipec, Čermák, 1985: 166). Dále odděleně definuje frazeologii jako „oblast frazémů a idiomů včetně kvazifrazémů a kvaziidiomů jako specifických označení a pojmenování, kombinatoricky komplementární pravidelnému jazyku na všech rovinách s obsahově sémantickou stránkou; doplňuje se a prolíná s idiomatikou“ (tamtéž: 238) a idiomatiku jako „oblast idiomů a frazémů včetně kvaziidiomů a kvazifrazémů komplementární sémantice pravidelného jazyka na všech rovinách s obsahově významovou stránkou; doplňuje se a prolíná s frazeologií“ (tamtéž: 167). V těchto definicích se odráží rozdíl v chápání frazému a idiomu, který je objasněn níže. Ve svém dalším vymezení frazeologie a idiomatiky F. Čermák již zmiňuje významný rys frazeologie - anomálii, která je v ní podle něj v různém stupni a druhu všudypřítomná a je jejím konstitutivním znakem, a říká, že „disciplína idiomatiky a frazeologie se zabývá studiem a popisem frazémů a idiomů všech jazykových úrovní, kvůli jejich početnosti především však studiem lexémů víceslovných“ a že je to „oblast ustálených anomálních kombinací (syntagmatických a paradigmatických) forem vždy nižšího řádu, které jsou komplementární k oblasti pravidelných jazykových kombinací všeho druhu a na všech relevantních rovinách; rezultující frazém, uložený v systému, je pak členem vyššího řádu, než jsou jeho komponenty“ (Čermák, 2007: 25). Anomální frazeologické kombinace jsou na rozdíl od pravidelných analogických kombinací, které umožňují relativně neomezenou tvorbu nových kombinací, kombinacemi jedinečnými a omezenými. Což znamená, že nemohou vytvářet paradigmatické záměny některého svého komponentu analogicky jiným ve stejné nebo obdobné funkci (například nemůžeme frazém „Achilova pata“
25
přeměnit na „Achilovo břicho“ nebo „Alešova pata“, aniž bychom nezměnili jeho funkci nebo význam), nebo neumožňují transformace gramatické, tedy užití frazému v pasivu, imperativu, kondicionálu a podobně. Nemá-li pak daná kombinace anomálii žádnou, nejedná se o frazém (tamtéž). Vyjdeme-li tedy z výše uvedeného, můžeme říci, že idiomatika a frazeologie „je oblastí anomálních hotových nominací komplementárních k většinovým nominacím pravidelným, které bývají většinou neustálené“ (tamtéž: 71) a že díky svým vlastnostem je „vždy paralelní a komplementární obvyklému, běžnému jazyku“, nazývanému „pravidelný“, z něhož sice čerpá, ale zároveň se od něj odlišuje řadou základních principů (Filipec, Čermák, 1985: 167). Vycházejíc ze slova „frazeologie“ by mohlo také dojít k omylu, že frazeologie a idiomatika je disciplínou studující fráze. Avšak náplní studia dané disciplíny nejsou ani fráze jako ustálené konverzační výrazy, ani fráze v odborném pojetí, nýbrž frazémy a idiomy (Čermák, 2007). I v české lingvistice se setkáváme s různými vymezeními frazému a idiomu jako základních jednotek frazeologie a idiomatiky. Teprve poměrně nedávno se oba tyto termíny začaly užívat paralelně, ne však identicky. Dá se říci, že při užití termínu frazém se klade důraz na formální aspekty kombinace a naopak u termínu idiom se zdůrazňuje stránka sémantická. Zcela nevhodné je pak podle F. Čermáka užívat termín frazeologická jednotka, který považuje za neohrabaný, vyhýbavý a starý, nebo rusistický termín frazeologismus, který je neorganický a zavádí sem nežádoucí asociace původu (tamtéž). F. Čermák uvádí, že „frazém a idiom nelze zpravidla vymezit jedinou (anomální) vlastností, ať formální či sémantickou, nebo kolokační“ a proto ani nejrozšířenější pojetí frazému a idiomu jako „ustáleného a reprodukovatelného spojení prvků (zvláště slov), jehož význam je (zčásti nebo zcela) neodvoditelný z významu jeho složek“ nevyhovuje všem typům a je třeba zvolit jiné (tamtéž: 31). Nabízí tedy další a to, že „idiom a frazém je jedinečné spojení minimálně dvou prvků, z nichž některý (popř. žádný) nefunguje stejným způsobem v jiném spojení (resp. více spojeních), popř. se vyskytuje pouze ve výrazu jediném (resp. několika málo) (tamtéž). Avšak ani daná definice nezahrnuje všechny vlastnosti specifické jen pro frazém a idiom a navrhuje třetí vymezení: „frazém a idiom je takové nemodelové a ustálené syntagma prvků, z nichž (aspoň) jeden je z hlediska druhého členem extrémně omezeného a zavřeného paradigmatu (formálně a většinou i sémanticky) (tamtéž: 32). Aby ovšem daná definice nezahrnovala také
26
víceslovné termíny, je potřeba zohlednit i další rysy, neboť pouze omezená kolokabilita frazém z kombinace nedělá (tamtéž). Lidově a nespecificky se občas dosud frazému a idiomu na rovině nevětných slovních kombinací říká rčení, nebo též úsloví, obrat, a na větné rovině pak často přísloví, pořekadlo nebo pranostika (tamtéž). Původního označení „rčení“ se drží ve své práci „Lidová rčení“ J. Zaorálek, který ho definuje jako „všechna obrazná spojení slov, schopná časování (i když mnohdy jenom v některých osobách)“ (Zaorálek, 2009:7). Tato obrazná spojení slov odlišuje od přísloví jednak tím, že jejich účelem není jako u přísloví názorné poučení, výstraha nebo pokárání, ale že mají pouze zpestřit, zvýraznit a oživit mluvený nebo psaný projev, a za druhé tím, že přísloví tvoří vždy neměnnou celou větu, zatímco rčení jsou pouhým stavebním materiálem, mohou se časovat a užívají se podobně jako slova při stavbě vět (tamtéž). Ačkoliv tedy Čermákův přístup můžeme na základě výše řečeného a na základě toho, že v jeho pojetí frazémy a idiomy jsou funkčně součástí věty, větou nebo kombinací vět,označit za tzv. širší, stejně tak jako přístup N. M. Šanského a A. V. Kunina, budeme se dále v práci držet pojetí klasického – užšího, i když ne vždy lze s přesností určit, kam má být daná jednotka zařazena. Jak je vidět, frazeologie má v obou jazykových školách bohatou historii, která se v mnohém shoduje a doplňuje a která se i nadále vyvíjí, neboť do dnešních dnů nebyl dán jednoznačný závěr o tom, co to frazeologie je a jaký je její základní komponent.
1.5 Frazémy s antroponymickým komponentem Antroponyma tvoří zvláštní druh frazeologických komponentů. Obecně všechna propria obvykle ve frazeologii a idiomatice ztrácí svou hlavní vlastnost – individualizaci pojmenovávaného, a proto můžeme říci, že drtivá většina frazeologický komponentů jsou apelativa. Avšak i přes to existuje v českém a ruském jazyce celá řada frazémů, jejichž komponenty jsou právě antroponyma (Zde a dále v této části příklady pocházejí z: Stěpanova, 2004). Frazémy s antroponymy vznikaly především v minulosti, neboť jména v té době mohla vyjadřovat sociální status jejich nositelů. V Rusku se osobní vlastní jména dělila na „šlechtická“ a „sedlácká“, zatímco v českých zemích existovala celá řada jmen, například Jan, Matěj, Kateřina nebo Anna, která se dávala jak prostým lidem, tak
27
i šlechticům, a proto místní dělení jmen na „městská“ a „vesnická“ nebylo tak výrazné. V současnosti nové frazémy s antroponymy téměř nevznikají. Kromě sociálního statusu mohou frazémy s osobními vlastními jmény odrážet také další extralingvistické reálie, a to historické události (např. slepý jak Žižka nebo vyhrát jako Benedek u Hradce), folklor a způsob života (např. tomu by ani Kazi nepomohla, vousatý jako Krakonoš nebo Соловей-развойник) a literaturu každého národa (např. ječet jako Viktorka u splavu nebo Акакий Акакиевич). Specifickou skupinu frazémů tvoří slovní hříčky s antroponym, které odrážejí mentalitu a obrazotvornost daného národa. Tyto slovní hříčky můžeme rozdělit do tří skupin: slovní hříčky s rodnými jmény, slovní hříčky s neexistujícími jmény svatých a slovní hříčky s příjmeními. Slovních hříček s rodnými jmény není v češtině a v ruštině mnoho, protože česká a ruská jména jsou velmi často cizího původu, a proto možné asociace vznikají pouze díky náhodné shodě jména a apelativu. Takovými jsou např. frazémy chytá se ho Matouš (zní podobně jako substantivum mátoha) nebo Минькой звали (shoduje se se slovesem помнить, поминать). Slovní hříčky s neexistujícími jmény svatých jsou mnohem více rozšířené v češtině, než v ruštině. Danou skupinu frazémů můžeme dále rozdělit na podskupinu slovních hříček s antroponymem, které v češtině neexistuje ani v podobě antroponyma, ani v podobě apelativa (např. na svatého Dyndy, co nebude jindy), podskupinu rčení, ve kterých v roli fiktivního jména svatého vystupují apelativa (např. na svatého Berouse) a na podskupinu slovních hříček s antroponymy vytvořenými od sloves (např. kouká jako svatý Mrkal bez klapek). Početný materiál nám poskytují slovní hříčky s příjmeními, zvláště pak s českými, neboť ta velmi často zachovávají tvar toho substantiva, ze kterého pocházejí. Jako příklad těchto frazémů můžeme uvést poslat pana Březovce na koho, to si povídej starý Blažkový nebo заехать к Сопикову и Храповицкому. Další početnou třídu tvoří frazémy s antroponymy biblického původu, které jsou společenským kulturně historickým dědictvím evropských národů. Obecně „všechny frazeologické jednotky, které jsou přímo či nepřímo spojeny s texty písma svatého“ označujeme za tzv. biblismy (tamtéž: 38). K těmto můžeme přiřadit frazémy Lotova žena, trpí jako Job, moudrý jako Šalamoun, в костюме Адама, лоно Авраамого a mnoho dalších. Jak je vidět, antroponyma mají bohaté zastoupení jak v jazyce v roli
28
konotativních prvků, tak i ve frazeologii, a proto se dále v praktické části budeme zabývat pozorováním a srovnáním významů těchto jednotek v ruštině a češtině, neboť jsou si obě tyto oblasti navzájem velmi blízké a podobné.
1.6 Vymezení předmětu zkoumání Práce je zaměřena na úzkou část antroponym, a to na křestní jména. Jednotky, které jsou excerpovány, se dají rozdělit do čtyř základních oddílů – ruské frazeologismy s křestním jménem, české frazeologismy s křestním jménem, ruská konotativní křestní jména a česká konotativní křestní jména. Zahrnuta do dané práce byla nejen křestní jména (dále jen jména) lidí, ale i jména literárních postav, jména mytologických postav a smyšlená jména fiktivních postav. Kromě toho se mezi sesbíranými jednotkami vyskytují i spojení křestního jména se jménem po otci či s příjmením. U frazeologických jednotek vycházíme z pojetí frazeologie v tradičním, tzv. užším, slova smyslu, jak již bylo zmíněno výše. Konotativní jednotky lze rozdělit do tří pomyslných skupin. První skupinou jsou jednotky s konotativním jménem. A protože různé konotace vznikají nejen u základních forem jmen, ale i u forem od nich odvozených, jsou zde tyto tvary jmen uváděny samostatně, tzn. že se například zároveň setkáváme jak se jménem Kateřina, tak i s jeho odvozenými tvary Káča nebo Kačena. Za některými jmény jsou v závorkách uváděny jejich varianty, které mají totožné konotace. Druhá skupina zahrnuje apelativa, která vznikly úplnou deonymizací konotativních křestních jmen (dále jen apelativa). Třetí skupinou jsou slova odvozená od konotativních křestních jmen (dále jen odvozeniny). Začleněna jsou do této práce jak jména s živou konotací a frazeologismy v současnosti všeobecně známé, tak i jména, která své konotace s postupem času ztratila, a frazeologismy, jejichž význam zná v současnosti jen málokdo, nebo které se dnes už téměř neužívají. Tvary a pravopis sesbíraných jednotek (např. velká a malá písmena) je vždy zachován podle zdroje. Vzhledem k tomu, že český i ruský jazyk jsou jazyky živé, neustále se vyvíjející a měnící, není možné zachytit všechna konotativní křestní jména a frazeologismy s křestními jmény, která se v těchto jazycích se objevují, není to ani cíl dané práce.
29
2 PRAKTICKÁ ČÁST Každý z nás dostává při narození své křestní jméno, které mu vyberou jeho rodiče nebo příbuzní z rozmanité nabídky jmen dávaných a schválených v dané kultuře. Tato jména získávala s postupem času různé asociační, konotativní významy a používala se v různých ustálených spojeních, která mohla mnohé vypovídat nejen o daném jménu, ale i o jeho nositeli. Proto si tato oblast života lidí a lingvistiky zaslouží bližší zkoumání. Excerpované jednotky jsou v práci klasifikovány do skupin a podskupin podle podobných znaků a významů. Protože jedno jméno nebo frazeologismus může být nositelem více významů, a zároveň jeden význam může spadat do více skupin, setkáváme se s některými jednotkami v mé kategorizaci opakovaně. V následujícím textu se zaměříme na charakteristiku jednotlivých skupin, popis vybraných jednotek, pokusíme se nastínit příčiny vzniku daných významů a u vybraných představitelů uvedeme jejich užití v textu. Úplný soupis excerpovaných jednotek je uveden v příloze k diplomové práci. Celkem jsme shromážděné jednotky rozčlenili do 22 skupin.
2.1 Jednotky označující člověka Stejně tak jako každý z nás je nositelem křestního jména, tak i každý z nás je lidskou bytostí. Proto se vyčlenila řada jmen, která označují právě člověka jako jedince společnosti, ať už obecně, nebo jako jedince s určitým charakteristickým rysem. Slovník současné češtiny (2011: 100) definuje člověka jako „nejvyspělejší živou bytost se schopností rozvinutého myšlení, řeči a práce“ nebo také jako „blíže neurčenou osobu, někoho, kohokoliv“. Do dané skupiny bylo zařazeno celkem 100 jednotek, rozdělených do pěti podskupin, z nichž nejpočetnější je podskupina „Ostatní jednotky označující člověka“ a po ní podskupina „Homosexuál“. Nejčastěji vyskytovaným jménem v dané skupině bylo jméno Adam – Адам.
2.1.1 Člověk obecně Člověka obecně mohou označovat například české frazeologismy Adamovo plemeno (SČFI 2), plémě Adamovo (ČRFS), Eviny děti (ČRFS), Evino pokolení (SČFI 2), 30
nebo ruská konotativní jména Гаврик (ОТ), Егор (ОТ), Коля (ОТ) a další. Mezi ruskými frazeologismy a českými konotativními jmény se jednotky s tímto významem nevyskytují. Celkem bylo do dané podskupiny zahrnuto 18 jednotek. Adam a Eva byli první lidé, které bůh stvořil, a první zakladatelé lidského pokolení. Proto, že to tenkrát asi ještě nebylo zapotřebí, jim ale bůh jména nedal. Byl to prostě „první muž“, tj. adam, a „první žena“, tj. eva (Fučík, Pokorný, 2009). Obě jména jsou hebrejského původu. Adam – Адам vychází z hebrejského slova hádám (prsť, země) a vykládá se jako „člověk, pozemšťan, z červené hlíny“ a Eva – Ева souvisí s hebrejským slovem Havváh, což značí „živá, životodárná, matka života“ (Grenarová, 2011).
2.1.2 Úctyhodný, významný člověk, autorita S kladnou charakteristikou se všeobecně setkáváme méně častěji než se zápornou, což dokazují i následující dvě podskupiny. Asociaci člověka úctyhodného, významného nebo autority vyvolávají pouze 4 ruská konotativní jména, a to Абрам (Авраам) (ОТ), Иван Иванович (Иван Иваныч) (ОТ), Илья Муромец (ОТ) a Нестор (ОТ). Tato jména, jak už bylo zmíněno výše, mají i další konotace, např. Илья Муромец je také bohatýr, hrdina a Нестор – moudrý člověk, učitel.
2.1.3 Člověk nevyvolávající úctu, nesympatický Člověka nevyvolávajícího úctu, nesympatického představuje celkem 9 jednotek – ruská konotativní jména Вася (Вась) (ОТ), Езоп (Эзоп) (ОТ), Квазимодо (ОТ), Пантелей (ОТ), Петруха (ОТ), Федул (ОТ) a Филька (ОТ), apelativum Гаврик (ОТ) a odvozenina Дунькин (ОТ).
2.1.4 Homosexuál Oblast sexu a s ním spojené pojmy, výrazy, činnosti a vlastnosti patří do obšírné skupiny, hojně zastoupené v obou zkoumaných jazycích, ať už se jedná o homosexuály, záletníky, milence, milenky, prostitutky, lesbičky nebo o sex jako takový. Sex je nedílnou součástí našeho života, díky němu je zachováván lidský rod, a proto nebyla tato oblast opomenuta ani při vytváření ustálených spojení, ani při slovních hrátkách se jmény a jejich následnými konotativními významy. Homosexuála ztvárňuje 19 konotativních ruských jednotek, jako např. Додик (ОТ), Маша (ОТ), Танька (ОТ), a 2 česká konotativní jména marcela (SNČ) 31
a petra (SNČ).
2.1.5 Ostatní jednotky označující člověka Do této podskupiny byly zařazeny všechny ostatní jednotky, které nebyly začleněny do předchozích podskupin, avšak také označují člověka. Jejich specifický význam se vyskytoval zpravidla pouze jednou, nebo v minimálním počtu. Celkem jsme v dané podskupině zkoumali 48 jednotek, z nichž významovou shodu vykazují v obou jazycích pouze čtyři dvojice: příbuzný po Adamu (ČRFS) – дальняя родная, чуть не по Адаму (ST) s významem „vzdálený příbuzný“; žít jako Robinson (ČRFS) – жить как Робинзон (ČRFS) s významem „poustevník“; mauglí (SNČ) – Дон-Кихот (Дон-Кишот, Дон-Кишод) (ОТ) s významem „blázen“; a pepa (SNČ) – Иван Иванович Иванов (Иван Иваныч Иванов) (ОТ) s významem „obyčejný člověk“. Početnou skupinu tvoří jednotky s významem „kdokoli“, kterou mají české frazeologismy ať je to Pavel nebo Capl (ST), ať je to Pavel nebo Šavel (ST), Pavel nebo Havel (ČRFS), ať je to Petr nebo Havel (ST) a další. Frazeologismus Ромео и Джульетта (RČFS), představující milence, se svým významem shoduje i s ruskou konotací obou těchto jmen. Z dalších jednotek můžeme pro příklad
uvést
ruský
frazeologismus
Афанасий
Иванович
и
Пульхерия
Ивановна (ST) – prostoduší maloměšťáčtí manželé; ruská konotativní jména Адам (ОТ) – předek, první osídlenec; Вован – „nový Rus“; a české konotativní jméno august (SNČ) – klaun, který se nechá vždy napálit.
2.2 Jednotky označující muže, mladíka Muži a ženy jsou dva protipóly tvořící lidstvo. Podle nejstarších židovských knih Mojžíšových stvořil bůh Jahve prvního člověka mužského pohlaví z prachu Země. Aby ten nebyl na Zemi osamocen, vzal mu bůh žebro a vytvořil mu z něj společnici – ženu. Jiná židovská kniha, zvaná talmud, popisuje tento akt trochu jinak. Praotec a pramáti lidského rodu měli podle této verze původně jedno společné tělo, které bylo zepředu mužské a zezadu ženské, případně naopak, a až později se z nich staly dvě bytosti se svými těly (Fučík, Pokorný, 2009). Dnes definuje muže Slovník současné češtiny (2011: 398) jako „dospělého člověka samčího pohlaví“, „manžela“ nebo „nositele (kladných) mužských vlastností“. Ale ačkoliv dřívější společenství přisuzovala mužům 32
oproti ženám zpravidla silnější a významnější postavení ve společenské hierarchii a mužských jmen se vždy vyskytovalo více než jmen ženských, naše klasifikace ukazuje, že jednotek, jejichž význam se vztahuje k ženě nebo dívce, je mnohem více než těch jednotek, které se vztahují k muži a mladíkovi. Celkově bylo do dané skupiny zařazeno 61 jednotek, které se nachází v sedmi podskupinách, z nichž nejpočetnější je podskupina ostatních jednotek ztvárňujících muže a mladíka, a dále pak podskupina představující muže a mladíka obecně.
2.2.1 Muž, mladík obecně Jednotky s významem „muž nebo mladík obecně“ jsme našli pouze mezi českými frazeologismy a ruskými konotativními jmény. Jediné jméno, které se opakuje v obou těchto skupinách je opět jméno Adam – Адам, a to ve frazeologismech Adamovo plemeno (SČFI 2), Adamovo pokolení (SČFI 2), plémě Adamovo (ČRFS) a ve své základní podobě Адам (ОТ) jako konotativní ruské jméno. Z dalších jednotek s tímto významem uveďme např. obrat svatý Utřinos (SČFI 2) nebo jména Андрон (ОТ), Кирюха (Керюха) (ОТ) a Сидор (ОТ).
2.2.2 Významný muž Danou podskupinu reprezentují pouze tři zástupci – ruská konotativní jména Ален Делон (ОТ), Фан Фаныч (ОТ) a české konotativní jméno hamlet (SNČ).
2.2.3 Bohatýr, hrdina Pozitivní význam bohatýra a hrdiny, který ochraňuje slabší, nebo vykonal nějaký hrdinský čin, nese sedm jednotek, mezi kterými jsou frazeologismy Herkulovský čin (ST), вести себя как Иван Токмаков (GR), вести себя как Иван-царевич (GR) a ruská konotativní jména Геркулес (Геракл) (ОТ), Илья Муромец (ОТ) a další.
2.2.4 Frajer, parádník Představu frajera a parádníka vyvolávají v ruštině jména Вася (Вась) (ОТ), Додик (ОТ), Жорж (ОТ), Жоржик (ОТ), Иван Иванович (Иван Иваныч) (ОТ) a odvozenina Иванморы (ОТ).
2.2.5 Milenec, ctitel žen, záletník To, že muži si nacházejí své milenky častěji než ženy, dokazuje i tato klasifikace, neboť muže – milence asociují pouze čtyři jednotky, zatímco ženu – milenku jednotek 33
jedenáct. U mužů jsou to ruská konotativní jména Адонис (Адонид) (ОТ) a Ромео (ОТ), apеlаtivum Маруха (ОТ) a odvozenina Мара (ОТ). Význam „ctitele žen, záletníka“ vystihuje v ruském prostředí pět jednotek – jména Адонис (Адонид) (ОТ), Лелик (ОТ), Ромео (ОТ), Фоблас (Фоблаз) (ОТ) a odvozenina Селадон (ОТ).
2.2.6 Mučitel, trýznitel V této podskupině se vyskytují tři jména – Nero – Нерон, Малюта Скуратов (Малюта) a Пилат, a to kvůli svým dřívějším nositelům, kteří v historii spáchali hrůzostrašné činy, které zůstaly ve vzpomínkách lidí s těmito jmény spjaty. Малюта Скуратов (Малюта), vlastním jménem Григорий Лукьянович Скуратов-Бельский, byl ruský šlechtic a zabijácký velitel opričníků Ivana IV. Hrozného, kteří v 16. století nastolili v ruské zemi hrůzovládu. Aktivně se účastnil teroru, poprav a vražd skutečných i domnělých odpůrců Ivana Hrozného, plenil města, kostely i kláštery. Zemřel nakonec v boji o Livonsko (Grenarová, 2011). Použití tohoto konotativního jména v textu může být následující: „Отброшены от власти и творец опричнины
Борис
Березовский,
и
его
«Малюта»
Сергей
Доренко.“
(www.ruscorpora.ru).
2.2.7 Ostatní jednotky označující muže, mladíka Do dané podskupiny byly opět zařazeny všechny jednotky, které svou sémantikou neodpovídaly předchozím podskupinám, ale vztahují se k významu „muž, mladík“. Jediné jméno, které se vyskytuje v této podskupině v obou jazycích, je česká odvozenina donchuán (SSČ) od jména Don Juan, mající význam „svůdce žen“, a ruská varianta tohoto jména Дон-Жуан (Донжуан, дон Жуан, Дон-Жуант, Дон-Хуан, Шуан) (ОТ) s významem „požitkář, floutek, pokušitel“. Ze zbylých jednotek uveďme například frazeologismy Соловей-разбойник (ST) – zbojník; pán Ježíš (SČFI 2) – spasitel, zakladatel křesťanství; a konotativní jména Альфонс (ОТ) – pasák prostitutek, muž, který žije na úkor ženy nebo milenky; Геркулес (Геракл) (ОТ) – s ironickým významem slabý námořník; a Магдалина (Мария Магдалина, Мария из Магдалы) (ОТ) – floutek, hýřil, flamendr.
2.3 Jednotky označující ženu, dívku Již od pravěku měli muži a ženy rozdílnou roli ve společnosti. Tehdy se ženy 34
staraly o sběr potravy, zatímco muži byli lovci. V této i v následujících dobách byly ženy často podřízeny mužům, staraly se o domácnost a děti a muž byl živitelem a hlavou rodiny. V novodobé historii se tyto striktní role mění. Díky emancipaci žen se vyrovnávají možnosti a práva žen a mužů a už ani není výjimkou, když muž zůstane s dítětem na mateřské dovolené a žena se věnuje kariéře a živí rodinu. Internetový Slovník spisovného jazyka českého vymezuje význam slova žena hned několika způsoby, a to jako „dospělou osobu ženského pohlaví“, „osobu ženského pohlaví, která je provdána nebo prožila pohlavní styk“ nebo jako „manželku“. Celkem se v dané skupině vyskytují 102 jednotky, které jsou klasifikovány v 9 podskupinách. Nejvíce, a to 29 jednotek, je zařazeno v podskupině „Žena, dívka obecně“, 25 jednotek v podskupině „Prostitutka, lehká žena“ a 24 jednotek v podskupině „Ostatní jednotky označující ženu, dívku“. Nejčastěji se v této skupině vyskytují jména Eva – Ева (Эва) a Marie – Мария (Марья) se svými odvozenými tvary Maria, Марь, Маша, Маруся, atd.
2.3.1 Žena, dívka obecně Vzhledem k tomu, že Eva byla podle věřících první ženou na zemi, je výsadní postavení tohoto jména patrné i v dané podskupině. Bylo vyexcerpováno 9 jednotek s tímto jménem, které se užívají pro obecné označení ženy nebo dívky. Patří k nim například frazeologismy dcera Evina (ČRFS), Evino pokolení (SČFI 2), Евина внучка (RČFS) nebo Евины дочери (RČFS). Komponentu potomka – dcery první ženy Evy jako prostředku pro označení ženského pohlaví obecně je využito u čtyř z těchto devíti frazeologismů. Z konotativních jmen řadíme do dané podskupiny jména jako mařena (SNČ), rozára (SNČ), Марьяна (ОТ), Маша (ОТ) či apelativum Маруха (ОТ).
2.3.2 Významná žena Ve srovnání se čtyřmi jednotkami v podskupině „Úctyhodný, významný člověk, autorita“ a třemi s významem „Významný muž“, se pro označení významné ženy užívá jednotky jediné – ruského konotativního jména Милитриса (Миритрица, Милитриса Кирибитьевна) (ОТ). Jméno Милитриса vychází z řeckého kořene melitine – „medová“ a svou konotaci získalo díky postavě národní pohádky „Сказания про Бову-королевича“, královně Милитрисе, ženě cara Додона a matce Бовы-королевича.
35
2.3.3 Svůdná žena, pokušitelka K této podskupině řadíme pouze čtyři jednotky, a to ruská konotativní jména Аспазия (Аспасия) (ОТ), Клеопатра (ОТ), Лилит (ОТ) a Цирцея (ОТ). Аспазия (Аспасия) bylo jméno druhé ženy Perikla, řeckého panovníka, vládnoucího v 5 stol. př. n. l. Byla krásná, vzdělaná a vyznačovala se vybranými manýry a svobodou chování. V jejím domě se scházeli umělci, básníci a filosofové. Ve větě můžeme tohoto jména v přeneseném významu užít následovně: „Но вот Аспазия! Не смеет и дохнуть Смятенный юноша при черных глаз сих встрече“ (Отин, 2006: 68).
2.3.4 Žena nevyvolávající úctu, nesympatická Ruská konotativní jména Мотя (ОТ) a Тетя Мотя (ОТ) rozšiřují seznam jednotek, zachycujících lidi, kteří nevyvolávají úctu a kteří jsou nesympatičtí. Těch se v první skupině vyskytovalo celkem devět. Tyto dvě konotace se však týkají čistě ženského pohlaví.
2.3.5 Milenka O milencích a milenkách již byla řeč výše. Nyní se dostáváme k jednotkám, které vystihují milenku a kterými jsou například ruská konotativní jména Дидона (ОТ), Лаиса (ОТ), Мальвина (ОТ), Эстер (ОТ) nebo odvozenina Клавка (ОТ). U frazeologismů a českých konotativních jmen žádní zástupci zachyceni nebyli.
2.3.6 Prostitutka, lehká žena Tato tzv. nejstarší profese je hojně zastoupena hlavně ruskými konotativními jmény jako Золушка (ОТ), Магдалина (Мария Магдалина, Мария из Магдалы) (ОТ), Матильда (ОТ), Мурка (ОТ), Нина (ГР) nebo odvozeninou Супернаташа (ОТ), ale jednoho zástupce najdeme i u českých ustálených slovních spojení – Venušina kněžka (ČRFS) a jednoho u českých konotativních jmen – rozára (SNČ).
2.3.7 Lesbička Daná podskupina se stejně jako podskupina „Homosexuál“ zabývá sexuální orientací člověka, což je zajisté jedna z oblastí lidského života, která vybízí k slovním hrátkám a k přenášení tohoto významu na různá jména. Asociaci lesbičky vyvolávají ruská jména Володя (ОТ), Клава (ОТ), Маруся (ОТ), Маша (ОТ) a Машка (ОТ). 36
Zde stojí také za zmínku to, že ne vždy musí pouze ženská jména znázorňovat ženy a mužská jména muže. Velmi často se setkáváme s případy, kdy je mužského jména užito k přirovnání k ženám nebo k typicky ženským charakteristikám a naopak, čehož si můžeme všimnout nejen zde u mužského jména Володя ztvárňujícího lesbičku, ale i v dalších skupinách a podskupinách této klasifikace. Například muže – milence asociovalo apletivum Маруха (ОТ) a odvozenina Мара (ОТ), obě vycházející z ženských křestních jmen.
2.3.8 Mučitelka Význam „mučitelky“ má v porovnání s pětičlennou podskupinou „Mučitel, trýznitel“ pouze jedno ruské konotativní jméno Иродиада (ОТ). Tato záporná charakteristika je tedy spíše doménou mužů než žen.
2.3.9 Ostatní jednotky označující ženu, dívku K této podskupině byly opět přiřazeny jednotky, které nemohly být začleněny do předchozích podskupin, ale jejich ojedinělý význam vždy znázorňuje ženu nebo dívku. Mezi těmito 24 jednotkami nenalezneme ani jednu česko-ruskou dvojici, která by se svým významem schodovala. V roli zástupců dané podskupiny uveďme frazeologismus Maria Panna (SČFI 2) – matka Ježíšova; a konotativní jména ludmilka (SNČ) – panna; žofka (SNČ) – manželka; Арина Родионовна (ОТ) – nositelka „ruského počátku“; Наденька – měšťanka; Гюльчатай – dívka z Orientu; Лолита (Лолиточка) – mladá nymfa; a odvozeninu Богданиха – žena, která porodila nemanželské dítě. Гюльчатай je postavou ze sovětského filmu „Белое солнце пустыни“, šestnáctiletá dívka, která byla vychována podle tradic svého národa a která žila jako konkubína v harému bandity Abdullaha. Лолита je jméno hlavní hrdinky stejnojmenného románu ruského spisovatele Vladimíra Nabokova, jehož protagonista Humbert Humbert je sexuálně přitahován dvanáctiletou dívenkou Dolores Haze, které říká Lolita.
2.4 Jednotky označující děti, syny Své děti považují rodiče zpravidla za to nejdůležitější, co mají. V mnoha zemích 37
a kulturách byli synové jako potomci upřednostňováni před dcerami, byli považováni za pokračovatele rodu, bylo jim přednostně umožňováno vzdělaní a měli mnoho dalších výhod. Časově není období dětství přesně ohraničeno. Za jeho konec může být považováno dosažení adolescence nebo dospělosti. Slovník spisovného jazyka českého vymezuje pojem dítě jako „nedospělého lidského jedince asi do 14 let“ nebo jako „lidského jedince ve vztahu ke svým rodičům“. Termínu dítě jako označení pro celoživotní příbuzenský poměr vůči rodičům se také užívá zejména v rodinném a občanském právu. Celkem bylo v této skupině sesbíráno a zkoumáno 27 jednotek, které byly následně rozděleny do čtyř podskupin, z nichž nejpočetnější se ukázala podskupina ostatních jednotek s daným významem a za ní podskupina zachycující děti a syny obecně. Nejfrekventovanějším jménem této skupiny bylo jméno Богдан a odvozeniny od tohoto jména vytvořené.
2.4.1 Děti, synové obecně Děti a syny obecně může znázorňovat například frazeologismus Красная Шапочка (RČFS), odvozenina českého konotativního jména kuliferda (SNČ) nebo ruská konotativní jména Карапет (ОТ), Спирька (ОТ) a Эрик (ОТ).
2.4.2 Nekřtěné děti Jednotky s významem „nekřtěné“ a dále i „nemanželské děti“ se vyskytují pouze mezi ruskými konotativními jmény a pouze jako základní forma a formy odvozené od jména Богдан (ОТ). Proto nekřtěné dítě můžeme označit právě tímto jménem nebo odvozeninou Богдановец (богодановец) (ОТ). Jméno Богдан vychází z řeckého slova Theodotos, což v překladu znamená „daný Bohem“. To by sice mělo vyvolávat pozitivní charakteristiku, ale v mnoha publikacích toto jméno označuje nejen nekřtěné, ale hlavně nemanželské dítě. Nositelem tohoto jména byl mimo jiné i nemanželský syn cara Alexandra II. Михаил-Богдан Огинский. V textu může být tato asociace využita následovně: „Если у девушки ребенок до свадьбы, так называли ребенка богоданный, богдан значит, богданыч“ (Oтин, 2006: 79).
2.4.3 Nemanželské děti Jak již bylo zmíněno výše, nemanželské děti asociuje ruské konotativní jméno 38
Богдан (ОТ) a odvozeniny Богданенок (ОТ), Богданов (ОТ), Богдановна (ОТ), Богданыч
(ОТ),
Богданович
(Богоданович)
(ОТ)
nebo
Богдановец
(богодановец) (ОТ).
2.4.4 Ostatní jednotky označující děti, syny Tato podskupina slučuje jednotky s významy vztahujícími se k dítěti nebo synovi, jako je například frazeologismus Соловей-разбойник (ST) – nezbedné dítě; české apelativum amor (SSČ) – chlapec s lukem a šípy; nebo ruská konotativní jména Жорж – syn bohatých rodičů; Макар a Мирон – nezákonně narozené děti; Робинзон – jedináček; a další. Motivace, kvůli které jméno Робинзон získalo svou konotaci „jedináček“, má jednoduché opodstatnění. V roce 1719 napsal anglický spisovatel D. Defoe román „Námořník Robinson Crusoe z Yorku, jeho život a neobyčejná dobrodružství“. Hlavní hrdina této dobrodružné prózy ztroskotá na pustém ostrově, kde je úplně sám, zápasí s přírodou i sám se sebou. Tento motiv samoty byl pak přenesen na osamocený život jedináčka bez sourozenců.
2.5 Jednotky označující přítele, společníka Bez přátel by byl náš život podstatně chudší a neplnohodnotný. S přáteli nás váže vzájemná náklonnost a porozumění, upřímnost, důvěra, můžeme se jim svěřit s našimi pocity a názory a spolehnout se na jejich pomoc v těžkých životních situacích. Přátelé chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší a jsou si navzájem oporou. Ze Slovníku současné češtiny vyčteme, že přítel je ten, „kdo si s někým dobře rozumí a je mu příznivě nakloněn“, nebo „kdo je k někomu v důvěrném, sexuálním vztahu“ (SSČ, 2011: 667). To pak mluvíme o příteli jako o našem partnerovi. V dané skupině se nachází celkem 11 jednotek, jedna jako ruský frazeologismus Кастор и Поллукс (RČFS), jedna jako české konotativní jméno matouš (SNČ) a zbylých devět jako ruská konototavní jména Адам (ОТ), Аякс (Аянт) (ОТ), Васек (ОТ), Кирюха (Керюха) (ОТ), Макар (ОТ), Орест и Пилад (Артид и Пилад) (ОТ), Пат и Паташон (ОТ) a odvozeniny Керя (ОТ) a Лазарек (ОТ). Vidíme zde tři jednotky ve formě dvojice jmen – Кастор и Поллукс, Орест и Пилад (Артид и Пилад) a Пат и Паташон. Кастор и Поллукс byli dva starořečtí hrdinové, dvojčata, která se narodila bohu Diovi a smrtelné ženě Lédě. Polydeukés byl 39
stejně jako jeho otec nesmrtelný, zatímco jeho bratr Kastór byl smrtelníkem jako jejich matka. Mezi bratry ale bylo tak silné pouto, že když Kastór zemřel v boji, Polydeukés se rozhodl se s ním podělit o svou nesmrtelnost. Otec mu to dovolil, ale pouze za podmínky, že od této chvíle dál budou oba bratři prožívat jeden den mezi živými a druhý v žalostné říši mrtvých. Podobně jako předchozí příklad i spojení jmen Орест и Пилад (Артид и Пилад) pochází ze starořecké mytologie. Oba byli tak silní a nezištní přátelé, že v kritické chvíli byl Pyladés ochotný obětovat svůj život za Oresta. A ačkoliv k tomu nemuselo nakonec dojít a oba byli zachráněni, stal se Pyladés symbolem obětavého a věrného přátelství. V ruské literatuře se toto spojení jmen s daným významem objevuje ve třetím díle trilogie „Dětství, Chlapectví, Jinošství“ od L. N. Tolstého: „Когда расплатились и стали надевать шинели, Дубков обратился к Дмитрию: «Ну, а Орест и Пилад куда поедут? верно, домой беседовать о любви; то ли дело мы, проведаем милую тетушку.»“ (www.prosv.ru).
2.6 Jednotky označující národy, národnosti, etnika Na světě žije mnoho různých národů, stejně tak jako mnoho různých jmen může tyto národy, národnosti a etnika označovat. Některá z těchto jmen byla převzata z cizích jazyků, jiná byla rozšířena mezi příslušníky daného společenství. Slovník spisovného jazyka českého definuje národnost jako „společenství lidí vyznačující se některými objektivními znaky národa (zejm. jazykem), ale ještě nekonstituované v novodobý národ“ a národ jako „novodobé historicky vzniklé pevné společenství lidí, spojené společnou řečí, územím, hospodářským životem a psychickým založením, projevujícím se ve společné kultuře“. Celkem bylo vyexcerpováno a do dané skupiny zařazeno 54 jednotek, z nichž nejvíce, 26, se užívá pro označení Žida. Zbylé jednotky byly zahrnuty do podskupiny „Ostatních jednotek označujících národy, národnosti, etnika“, kde se vyskytuje asociace celkem 12 různých společenství a jedna jednotka vystihuje jakéhokoliv cizince obecně.
2.6.1 Židé Židé jsou příslušníci semitského národa, který pochází z oblasti Blízkého východu, území Palestiny. Ze všech 26 jednotek se zde vyskytuje pouze jedna totožná dvojice frazeologismů, a to Davidova hvězda (SČFI 2) – звезда Давида (SČFI 2). 40
Opakovaně se zde však objevují jména Abrahám – Абрам (Авраам) a Sára – Сарра (Сара), a to nejen ve svém základním tvaru, ale i v tvarech od něj odvozených. Kromě výše zmíněných tento význam ilustrují obraty syn Abrahámův (ST), plémě Abrahámovo (ST), dcery Sářiny (SČFI 2) a ruská konotativní jména Абрамчик (ОТ), Дора (ОТ), София (Софья) (ОТ), Хайм (ОТ) či Эстер (ОТ). Abrahám, který je označován za praotce Židů a za zakladatele judaismu, se narodil v mezopotámském městě Ur přibližně 2000 let př. n. l. a později se stal hebrejským patriarchou. Podle bible žil celých 175 let, měl ženu Sáru a syna Izáka. Následující úryvky nám přibližují užití frazeologismů s tímto jménem v textu: „Domovem Izraelitů se stala země zaslíbená. A i dnešní židé - „Abrahámovi děti“ - jsou dědici zaslíbení, která dal Bůh jejich předkům, ovšem pod podmínkou, že ho budou poslouchat, a že budou žít tak, jak Bůh chce.“; „Ježíš je v Matoušově evangeliu představen jako syn Abrahámův. Být Abrahámovým synem nebo dcerou znamená velkou důstojnost.“ (otecpetr.signaly.cz).
2.6.2 Ostatní jednotky označující národy, národnosti, etnika V dané podskupině najdeme v ruštině a v češtině dva ekvivalentní páry jednotek, představující totožné významy: strýček Sam (SČFI 2), strýc Sam (SČFI 2) a дядя Сэм (RČFS) ztvárňující Američana a Ivan (SNČ) – Иван (ОТ) asociující Rusa. Naopak Roma označuje české konotativní jméno matouš (SNČ) a ruské Кирилл (ОТ). Zbylé významy se vyskytují vždy jen v jednom z těchto jazyků. Například představu Francouze vyvolává české jméno frantík (SNČ), Arména – ruská jména Жорик (ОТ), Карапет (ОТ), Хачик (ОТ), Angličana – Джон Буль (Буль) (ОТ) nebo muslima – Магомет (ОТ).
2.7 Jednotky označující profese, poslání, pozice Už od dávných dob se lidé věnovali různým činnostem a museli se nějakým způsobem uživit. Tato činnost, která je provázela značnou částí jejich života, se stala jejich profesí, pro některé ve vyšším slova smyslu i posláním. Profesi či povolání si lidé vybírali na základě svých schopností, znalostí a dovedností. Profesí, z nichž některé mohou být více prestižní a jiné méně, některé mohou pomáhat lidem a chránit je, jiné jim škodit, je nepřeberné množství, od policistů, detektivů a podnikatelů po katy, sluhy, zloděje či vrahy. Jako životní poslání pak můžeme chápat třeba učitele, věštce, duchovní 41
osoby a kněze, vědce, mudrce nebo umělce. Za určitou formu pozice lze považovat post monarchy, panovníka nebo oběť zločinu či okradeného. Dohromady bylo do této skupiny zahrnuto 158 jednotek, nacházejících se v šesti podskupinách. K nejpočetnějším spadají podskupiny „Ostatní jednotky označující profese, poslání, pozice“ se 71 zástupci, „Kriminální živly“ s 43 představiteli a „Pracovník orgánů činných v trestním řízení“ s 26 zástupci.
2.7.1 Pracovník orgánů činných v trestním řízení Pracovník orgánů činných v trestním řízení je podskupina, která obsahuje především ruská konotativní jména představující různé profese dané oblasti. Například policistu zachycují jména Держиморда (ОТ), Дядя Степа (ОТ), Шерлок Холмс (ОТ); kata – Кирюха (Керюха) (ОТ), Малюта Скуратов (Малюта) (ОТ), Тимофей (ОТ); detektiva – Шерлок Холмс (ОТ), Семен (ОТ), Яков (ОТ); člena eskorty – Ванек (ОТ), Ванька (ОТ); soudce – Мирон Никитич (ГР), Мирошка (ГР). Jediné české konotativní jméno kryštof (SNČ), které se zde vyskytuje, nese význam dopravního policisty. Trojice jmen Держиморда, Дядя Степа a Шерлок Холмс vyvolávají asociaci policisty díky literárním postavám, které byly nositeli těchto jmen. Держиморда byl policista v dramatu „Revizor“ ruského realisty ukrajinského původu N. V. Gogola. Дядя Степа je postava z dětských knížek, napsaných sovětským spisovatelem Sergejem Michalkovem. Jednou z nich je kupříkladu knížka „Дядя Степа — милиционер“. Шерлок Холмс je soukromý detektiv s brilantní myslí z povídek a románů britského spisovatele Sira A. C. Doyla, jehož případy se odehrávají v období od druhé poloviny 19. století do počátku století dvacátého. Dvě z těchto jmen byly použity v titulku ruského článku o policii: „Дядя Стёпа прощай, здравствуй держиморда Очумелов!?“ (http://kpcevrf.ucoz.ru).
2.7.2 Kriminální živly Tato podskupina pojí jednotky, jejichž význam je spjat s profesí, posláním a pozicí z kriminálního prostředí. Pouze jediné jméno Kain nalezneme v ruském i českém jazyce, a to ve frazeologismech biblického původu Kainovo znamení (ČRFS) – каинова печать (RČFS), vztahujících se ke zločincovi a zločinu. Shodnou sémantiku „zločinec“ pak má ještě slovní spojení лавры Герострата (RČFS) a konotativní jméno Васек (ОТ); zloděj – pan Poberta (ST), Гаврила (Гаврило) (ОТ); vrah – být krutý jako
42
Nero (SČFI 1) a Гаврош (ОТ). Kromě výše uvedených příkladů se zde samozřejmě vyskytují i významy další, jako například vězeň, spoluvězeň, odsouzený, pohlavár atd.
2.7.3 Oběť zločinu, zloděje Podskupinu „Oběť zločinu, zloděje“ zastupuje šest jednotek, ruská jména Ванек (ОТ), Володя (ОТ), Леха (ОТ), Миша (ОТ) a apelativa Маруха (ОТ) a Фофан, фофаны (ОТ).
2.7.4 Voják, bojovník Význam vojáka či bojovníka nese také šest jednotek – jména Алеша (ОТ), Ганс (ОТ), Герман (ОТ), Жорик (ОТ), Иван (ОТ) a Фриц (ОТ).
2.7.5 Sluha, lokaj S danou konotací byla sesbírána opět pouze ruská křestní jména, a to Алешка (ОТ), Ганимед (ОТ), Личарда (Личард) (ОТ), Санчо Панса (Санчо Пансо, Санхо Панца) (ОТ), Фигаро (ОТ) a apelativum Хам (ОТ).
2.7.6 Ostatní jednotky označující profese, poslání, pozice V této podskupině se nachází všechny zbylé jednotky, které vystihují nějakou jinou než výše uvedenou profesi, poslání nebo pozici. Významovou shodu vykazují v obou jazycích jednotky se dvěma překladově totožnými jmény: Argus – Аргус, představující strážce, a Sibyla – Сивилла (Сибилла), představující věštkyni. Ostatní významy se pak vyskytují vždy jen u jednotek v jednom jazyce, například zasvěcenec Thálie (SČFI 2) a hamlet (SNČ) asociují herce; pan Franc (SČFI 2), pan Johanes ze zámku (SČFI 2) – vrchnostenského úředníka; Марь Иванна (Марь Ивановна, Марь Ванна, Марья Ивановна, Мария Ивановна) (ОТ), Ментор (ОТ) – učitele; Айболит (ОТ), Эскулап (ОТ) – doktora; Яков (ОТ), Яшка (ОТ) – průvodčího; Аристарх (ОТ), Зоил (ОТ) – kritika; a mnoho dalších.
2.8 Jednotky označující povahové vlastnosti Skupina
zachycující
povahové
vlastnosti
člověka
je
bezkonkurenčně
nejpočetnější skupinou této diplomové práce, hojně zastoupenou jednotkami všeho druhu jak v češtině, tak i v ruštině. Povaha je významným rysem naší osobnosti a hraje zásadní roli při tom, jak nás naše okolí hodnotí a přijímá. Akademický slovník cizích slov 43
definuje charakter – povahu jako „souhrn relativně stálých vlastností osobnosti projevující se v jejích činech, psychických stavech, způsobu myšlení i v osobitostech citového života“ (Grenarová, 2011: 74). Povaha není neměnným vrozeným celkem, nerodíme se s ní, ale utváříme si ji během celého našeho života, zvláště pak v dětství a v období dospívání. Je determinována výchovou, vlivem našeho okolí, životními podmínkami a možnostmi, vykonávanou činností (tamtéž). Celkem bylo vyexcerpováno a podrobeno analýze 466 jednotek, rozdělených do tří základních podskupin – záporné povahové vlastnosti, kladné povahové vlastnosti a neutrální povahové vlastnosti. Při tomto dělení jsme se drželi obecných zákonitostí a společenského vnímaní daných charakterových rysů, ačkoliv vliv subjektivního vnímání nemůže být vyloučen. Jednotek s pejorativním významem se téměř vždy vyskytuje více, což dokazuje i daná skupina. Negativní povahové vlastnosti asociuje celkem 327 jednotek, oproti tomu kladné pouze 75 a neutrální 64. Nejfrekventovanější významy v celé této skupině byli „Zrádci“ s 35 zástupci, „Podvodníci“ s 32 jednotkami a „Důvěřiví, naivní, snílci“ s 28 zástupci.
2.8.1 Záporné povahové vlastnosti Tato nejpočetnější podskupina zahrnuje jednotky evokující takové povahové vlastnosti, které jsou společností a okolím vnímány negativně, ne-li odsuzovány. Danou kvantitativní asymetrii mezi zápornými a kladnými jednotkami jak u frazeologismů, tak i u konotativních křestních jmen můžeme objasnit emocionálními a racionálními reakcemi lidí na negativní jevy. Podle R. Grenarové (2011) člověk ve stresových situacích, tj. v silně negativních emocionálních stavech, má sklon nejen ke zkratkovitému způsobu vyjadřování, ale i k užívání ustálených řečových prvků, útvarů a forem. Používá krátké jednoduché věty, sousloví či slova, místo rozsáhlých souvětí. Podle konkrétních povahových vlastností bylo dále vymezeno 11 podskupin: Lehkomyslní,
roztržití,
nezodpovědní,
nepraktičtí;
Nepořádní,
lajdáci;
Lháři,
chvástalové; Podvodníci, lstiví; Opilci, alkoholici; Lakomci, chamtiví; Pokrytci; Zrádci; Zlí; Hrubí, krutí; a Ostatní negativní povahové vlastnosti. 2.8.1.1 Lehkomyslní, roztržití, nezodpovědní, nepraktičtí Jednotek asociujících lehkomyslné, roztržité, nezodpovědné nebo nepraktické lidi bylo sesbíráno 21: devět českých frazeologismů, jako například chovat se jako divá Bára (ST), vyletěla jak kača z pukače (ST); jeden ruský frazeologismus – расстерться 44
как Емелянова мать перед смертью (GR); a jedenáct ruských konotativních jmen – Матрена (ОТ), Митюха (ОТ), Хоня (ОТ) atd. 2.8.1.2 Nepořádní, lajdáci Pro označení těchto ваньку (RČFS)
nebo
povahových
například
jména
vlastností Митрофан
se
užívá
obratu
(Митрофанушка)
валять (ОТ),
Петруха (ОТ) a odvozeniny Петрухаться (ОТ). 2.8.1.3 Lháři, chvástalové Konotaci lháře a chvástala mají pouze ruská jména, z nichž jmenujme tyto: Андрон (ОТ), Аника (ОТ), Дема (ОТ), Эзоп (ОТ). 2.8.1.4 Podvodníci, lstiví V této podskupině se v češtině a v ruštině vyskytuje hned několik překladově ekvivalentních frazeologismů: lstivý jako Odysseus (SČFI 1) – хитроумный Одиссей (RČFS); být jako Tartuffe (GR) – быть как Тартюф (GR); Janusova tvář (ST), mít Janusovu tvář (ČRFS), janusovská tvář (ČRFS) – двуликий Янус (RČFS), быть как Двуликий Янус (GR) a быть двуликим Янусом (RČFS). Zbylé jednotky se vyskytují už jen v ruštině a jsou to například konotativní jména Бендер (ОТ), Вакул (Вакула) (ОТ), Макар (ОТ) či Остап (ОТ). 2.8.1.5 Opilci, alkoholici Alkoholismus je jeden z nejzávažnějších problémů ruského národa, neboť se týká nejen dospělých jedinců, ale i adolescentů a dětí. Počty lidí, kteří každoročně v Rusku kvůli alkoholu umírají, jsou alarmující. V České republice tato situace tak závažná není a možná i proto se v ruštině vyskytuje jedenáct konotativních jmen označujících opilce a alkoholika, jako například Алик (ГР), Максим (ОТ), Мишка (ОТ), Сережка (ОТ), zatímco v češtině nebylo nalezeno ani jedno. Ve frazeologismech se v desíti případech v obou jazycích opakuje jméno Bakchus – Бахус, jak vidíme u příkladů vzývat Bakcha (ČRFS), Bakchův rytíř (ČRFS), приносить жертву Вакху (ČRFS), поклонник Бахуса (ČRFS). Bakchus, neboli Dionýsos, byl v řecké mytologii synem nejvyššího boha Dia a jeho milenky Semely. Dionýsos byl bohem vína a nespoutaného veselí, jeho extatický kult se vyznačoval bouřlivým tancem, chytlavou hudbou a nezřízeným opilstvím. V textu pak frazeologismu s tímto jménem může být užito následovně: „Velmi smutným jevem leteckého pluku je to, že jeho příslušníci až na výjimky velmi holdují Bakchovi, 45
tj. oddávají se pijatice.“ (www.valka.cz). 2.8.1.6 Lakomci, chamtiví Jednotky zachycující lakotu a chamtivost lze najít jak mezi českými frazeologismy – štědrý jako svatý Maňata, co na tvrdo vejce vařil a chudým polévku rozdával (ST), strýček Skrblík (SČFI 2), tak i mezi ruskými frazeologismy – скуп как Кощей (кощей) (RČFS) a ruskými konotativními jmény Аред (ОТ), Гарпалон (ОТ), Гобсек (ОТ). 2.8.1.7 Pokrytci S tímto významem se v češtině a v ruštině mimo jiné objevují dvě totožná jména: Janus – Янус ve frazeologismech antického původu janusovská tvář (ČRFS), быть двуликим Янусом (RČFS); a Jidáš – Иуда ve slovních spojeních biblického původu jidášský polibek (ČRFS), Иудушка Головлев (ST) a jako ruská konotativní jména Иуда (Июда, Иуда Искариот, Иуда искариотский, Искариот, Иуда из Кариота) (ОТ) a Иудушка (ОТ). 2.8.1.8 Zrádci Se sémantikou „zrádce“ je v obou jazycích doloženo 27 jednotek se jménem Jidáš – Иуда a jejich odvozenými tvary, například zradit někoho jako Jidáš (SČFI 1), jidášská služba (ČRFS), prodat někoho za jidášský groš (SČFI 3), предать как Иуда Христа (RČFS), Иудин поцелуй (RČFS), nebo odvozenina Иудить (ОТ); a jméno Kain – Каин ve frazeologismech počínat si jako Kain (GR) – поступать как Каин (GR). Obě tato jména tvoří součást společného evropského křesťanského odkazu. 2.8.1.9 Zlí Představu zlých lidí vyvolává v češtině i v ruštině jméno pohádkové postavy baba Jaga – Баба-Яга, užívané například jako frazeologismus Баба-Яга костяная нога (RČFS) nebo быть злой как Баба-Яга (GR). Z ostatních jednotek zachycených pouze v jednom z těchto jazyků uveďme быть как Кощей бессмертный (GR), страшный как Мафистофель (GR), Kainovo znamení (ČRFS), konotativní jméno Зоил (ОТ) a apelativum Оклитиан (ОТ). 2.8.1.10 Hrubí, krutí V českém a ruském jazyce bylo zaznamenáno s tímto významem hned několik jednotek se jmény historických postav antického světa: Nero – Нерон a Herodes – Ирод. Jméno Nero, kterého je užito např. ve frazeologismech být krutý jako Nero (SČFI 1), 46
жестокий как Нерон (GR), vystihuje mnoho sobě si blízkých negativních vlastností – krutost, surovost, nelidskost, ukrutnost, hrubost, nemilosrdnost, barbarství a další. Jméno Herodes, vyskytující se ve frazeologismech jako přeherodesovat Heroda (ČRFS), krutý jako Herodes (GR) či жестокий как Ирод (GR), je mimo jiné i přívlastkem pro mučitele, trapiče, netvora nebo kata. 2.8.1.11 Ostatní negativní povahové vlastnosti Daná podskupina zahrnuje širokou paletu negativních charakterových rysů, z nichž některé se vyskytují v obou jazycích, ať už u totožných jmen nebo jmen rozdílných, nebo pouze v jazyce jednom. V ruštině i češtině sémantickou shodu a totožný jmenný komponent vykazují jednotky chovat se jako Don Juan (GR) – вести себя как Дон-Жуан (GR) s významem „přelétavý člověk“; být narcisovsky zahleděn do sebe (ST) – быть самовлюбленный как Нарцис (GR) představující egoistického, zhlížejícího se v sobě člověka; být jako Othello (SČFI 1) – быть ревнив как Отелло (GR) s významem „žárlivec“; nebo bejt nevěřící Tomáš (ČRFS) – Фома неверующий (RČFS) ztvárňující člověka, kterého je těžké donutit uvěřit, přesvědčit. Významy, které se vyskytují v obou jazycích, ale u jiných jmen, jsou například: zvědavý, všetečný – zvědavá Eva (ČRFS), Варвара (ОТ); nenasyta, chamtivec – být jako Bumbrlíček (ST), Омельфа (Амельфа) (ОТ); zbrklý, divoký – chovat se jako divá Bára (ST), Тарзан (ОТ). Pouze v jednom jazyce byly sesbírány jednotky paličatý Janek (SČFI 2) – tvrdohlavý člověk; posedl ho Mařík (ST) – marnotratný člověk; nejapný co náš Vávra (ST) – pošetilý člověk; Ванзя, Ваньзя, Ваньдзя, Ваньжа (ОТ) – posměváček; Ерофей (ОТ), Ероха (ОТ) – hádavý člověk, rejpal; Филон (фелон) (ОТ) – flákač, povaleč; a mnoho dalších.
2.8.2 Kladné povahové vlastnosti Do podskupiny „Kladné povahové vlastnosti“ zahrnujeme všechny jednotky s významem charakterizujícím obecně kladně oceňované povahové rysy jedince. Z hlediska kvantitativního zastoupení čítá daná podskupina ve srovnání s předcházející podskupinou negativních povahových vlastností podstatně méně zástupců. Poměr představitelů těchto dvou skupin lze vyjádřit přibližně 1 : 4,4. Danou podskupinu dále kategorizujeme do tří dalších podskupin – „Věrní“, 47
„Trpěliví“ a „Ostatní kladné povahové vlastnosti“, kde se jednotlivé významy vyskytují zpravidla jednou nebo v minimálním množství. V nejvíce jednotkách se vyskytovala jména Penelopa – Пенелопа, Job – Иов a Argus – Аргус. 2.8.2.1 Věrní S tímto významem jsou v češtině i v ruštině doloženy překladově si odpovídající frazeologismy čekat (na někoho) jako Penelopa (SČFI 1) – ждать как Пенелопа (GR) a věrný jako Romeo a Julie (GR) – верный как Ромео и Джульетта (GR). Kromě těchto jednotek vyjadřuje věrnost i obrat žít jako Filemón a Baukis (SČFI 1) a konotativní jméno Санчо Панса (Санчо Пансо, Санхо Панца) (ОТ). 2.8.2.2 Trpěliví Trpělivost
zachycují
jednotky
pouze
se
dvěma
jmény
Job
–
Иов
ve frazeologismech biblického původu být trpělivý jako Job (SČFI 1), snášet něco trpělivě jako Job (SČFI 1), trpí jako Job (ST), терпеливый как Иов (GR) a Penelopa – Пенелопа ve slovních spojeních čekat (na někoho) jako Penelopa (SČFI 1), být věrná (někomu) jako Penelopa (SČFI 1), ждать как Пенелопа (GR). K Jobovi obvykle přirovnáváme muže, který díky své povaze trpělivě, až fatalisticky, snáší různá příkoří, neštěstí, osobní katastrofy a nenechá se jimi zlomit. Job byl podle Starého zákona židovský patriarcha, který podstoupil zkoušku pevnosti víry a nepolevil ve své víře v boha Jahveho ani poté, co ztratil svého syna a své blízké, přišel o veškerý majetek, onemocněl malomocenstvím a přátelé jej křivě obvinili z hříchu. Za příkladnou trpělivost, se kterou tyto rány ostudu snášel, se nad ním bůh slitoval a všechny útrapy mu mnohonásobně vynahradil. 2.8.2.3 Ostatní kladné povahové vlastnosti V této skupině je k vidění rozmanitá nabídka jednotek zachycujících kladné povahové vlastnosti. Tři jména se vyskytují s totožným významem u obou jazyků: Argus – Аргус, užitý například v ustálených spojeních být bdělý jako Argus (SČFI 1), má oči jako Argus (ČRFS), střežit koho,co Argusovýma očima (ČRFS), сторожить когонибудь как Аргус (GR) s významem „ostražitý, bdělý“; Fortuna, Štěstěna – Фортуна ve frazeologismech miláček Fortuny (ČRFS), být vyvolencem Štěstěny (ST), баловень Фортуны (RČFS), asociující šťastného člověka; a Cicero – Цицеро v obratech ciceronská výmluvnost (ČRFS), цицероновское красноречие (ČRFS), představující výřečného, výmluvného člověka. 48
Argus byl podle řecké mytologie stooký pastýř, který byl neustále bdělý a ostražitý, protože vždy spala pouze polovina jeho očí. Toho využila bohyně Hera a pověřila jej hlídáním Diovi milenky Ió, kterou proměnila v krávu. Diovi se samozřejmě tato situace nelíbila a poslal za Argusem boha Herma, který měl Ió osvobodit. Argus nakonec Ió neuhlídal a navíc ho Hermes zabil. Hera pak Argusovi oči vsadila do ocasu páva. Tato Argusova bdělost a ostražitost je považována za jeho kladný povahový rys, ale jinak bývá velmi často vnímán jako jako přísný a zlý strážce. Další povahové vlastnosti, zachycené různými českými a ruskými jednotkami, jsou: statečnost – rytíř Bajaja (ST), hloupý Honza (ČRFS), вести себя как Иван Токмаков (GR), Прометеев огонь (RČFS), Осман (ОТ), a apelativum Гаврик (ОТ); laskavost – tvářit se jako panenka Maria (SČFI 1), být jako panenka Maria (SČFI 1), Сахар Мёдовыч (сахар-мёдовыч) (RČFS); milý člověk – být na koho jako mílius (ST), mít se ke komu jako mílius (ST), Красная Шапочка (RČFS), Ананий (ОТ); štědrost – štědrý jak svatý Kryšpín (ST), štědrý jak svatý Kryšpín, jenž koželuhům kůže bral a ševcům dával (ST), щедрый как Дед-Мороз (GR). Ostatní
jednotky,
vystihující
například
pilnost,
upřímnost,
přívětivost,
mírumilovnost, spravedlivost nebo skromnost, byly zachyceny vždy jen v jenom z těchto jazyků.
2.8.3 Neutrální povahové vlastnosti Řadu jednotek a jejich významů nelze zařadit ani k ryze záporným, ani k ryze kladným povahovým vlastnostem člověka. Takové jednotky se nacházejí na pomezí obou těchto skupin, v tzv. neutrálním a intermediálním prostředí, které kladné a záporné povahové vlastnosti odděluje. Začlenění jednotek do daného neutrálního, nebo případně jiného prostředí kromě subjektivního vnímání jedince značně ovlivňuje i kontext, ve kterém byly použity, nebo zda má výrok, jež je obsahuje, ironický, žertovný nebo neutrální nádech. Všech 64 jednotek, zařazených do této podskupiny, bylo rozděleno do tří dalších podskupin, z nichž nejpočetnější byla podskupina „Důvěřiví, naivní, snílci“ s 28 zástupci, další „Ostatní neutrální povahové vlastnosti“ s 27 zástupci a 9 jednotek vystihovalo šibaly a vychytralé lidi. 2.8.3.1 Důvěřiví, naivní, snílci Daná podskupina si všímá lidí, kteří se svým chováním, postoji a názory jeví 49
ostatním jako naivní či nezkušení. Ti se potom obvykle vyjadřují příliš důvěřivě a jednoduše. Od naivity pak zajisté není daleko ke snílkovství. Představiteli těchto charakterových rysů jsou frazeologismy představuje si to jako Hurvínek válku (ST), je jako malý Jarda (ČRFS), šklebí se na to jako Mikeš na jelito (ST), как умная Маша (RČFS), Мидасовы уши (ST) a konotativní jména matěj (SNČ), Дон-Кихот (Дон-Кишот, Дон-Кишод) (ОТ), Фалалей (ОТ). 2.8.3.2 Šibalové, vychytralí Představu šibalů a vychytralých lidí vyvolávají ustálená slovní spojení má filipa (ČRFS), хитрый Митрий (RČFS) a konotativní jména kuliferda (SNČ), Вакул (Вакула) (ОТ), Дема (ОТ) a Макар (ОТ). 2.8.3.3 Ostatní neutrální povahové vlastnosti Zde nebylo nalezeno žádné jméno, které by se vyskytovalo v českém i ruském jazyce. Z povahových vlastností, které jsme označili jako neutrální, jmenujme zvědavost – být zvědavý jako Eva (GR); sexuchtivost – Vendulka utěšitelka (www.pressweb.cz); popletu – dorota (SNČ), kuba (SNČ), matěj (SNČ); nedůvěřivost – мели, Емеля, твоя неделя (RČFS); nesmělost – быть как Несмеяна Царевна (GR); romantičnost – Мария (ОТ), Ромео (ОТ); přísnost – apelativum Маруха (ОТ).
2.9 Jednotky označující rozumové schopnosti Skupina „Jednotky označující rozumové schopnosti člověka“ se zabývá intelektuálními schopnostmi člověka a jeho způsobilostí myslet. „Myšlení člověka sestává z mnoha komponentů, je to složitý konglomerát různých typů myšlenkové činnosti, které se neustále střídají a vzájemně doplňují, takže často fungují v syntéze a vzájemném prolínání“ (Grenarová, 2011: 126). Když mluvíme o rozumových schopnostech jedince, mluvíme o jeho inteligenci – schopnosti chápání a samostatného myšlení, o rozumovém nadání. Vzhledem k tomu, že inteligence člověka může být vysoká nebo nízká, rozdělili jsme excerpované jednotky do dvou podskupin - „Prosťáčci, nevzdělaní“, tj. lidé s nízkými rozumovými schopnostmi, a „Moudří, vzdělaní“, tj. jednotlivci s vysokými rozumovými schopnostmi. Daná skupina je třetí nejpočetnější skupinou v této diplomové práci. Celkem bylo sesbíráno a k rozumovým schopnostem přiřazeno 200 jednotek. Nepoměr mezi zástupci podskupiny „Prosťáčci, nevzdělaní“ a „Moudří, vzdělaní“ je značný – 170 jednotek : 30 50
jednotkám. To opět potvrzuje teorii, že lidé mnohem častěji vytvářejí a používají expresivní a emocionálně zabarvené výrazy a spojení slov u negativních skutečností, vlastností a jednání.
2.9.1 Prosťáčci, nevzdělaní V ruském i českém jazyce jsou doloženy s tímto významem jména (a jejich odvozené tvary) Jan – Иван, Emil – Емеля, David a Goliáš – Давид и Голиаф a Marie – Мария. Ty se vyskytují například v následujících jednotkách: být jako hloupý Honza (SČFI 1), směje se jako hloupý Janek (ST), быть как Иван-дурак (GR), Иванушка-дурачок (RČFS), Jan (SNČ), Ивашка (ОТ); быть как Емеля-дурачок (GR), emil (SNČ); jsou jako David a Goliáš (SČFI 1), они как Давид и Голиаф (GR); быть как умная Маша (ST), Маша с Уралмаша (ST), mařena (SNČ), mařka (SNČ), Марь Иванна (Марь Ивановна, Марь Ванна, Марья Ивановна, Мария Ивановна) (ОТ). Kromě těchto mohou prosté a nevzdělané lidi představovat frazeologismy tváří se jako svatá Dala a nevěděla komu (SČFI 1), kouká jako Filip na kroupy (ČRFS), stojí jak Jura s cedulí (ST), hloupý jako staré Mikšovy boty (ST), jako Šalamounův knoflík u gatí (ST), Афанасий Иванович и Пульхерия Ивановна (ST), Мидасовы уши (ST), умен как поп Семен (GR) a konotativní jména andula (SNČ), káča (SNČ), véna (SNČ), Артюшка (ОТ), Варюха (ОТ), Марфутка (ОТ), Семен (ОТ), Филимон (ОТ) a mnoho dalších. Spojení slov jsou jako David a Goliáš (SČFI 1) – они как Давид и Голиаф (GR) bylo zařazeno jak do skupiny lidí s nízkými rozumovými schopnostmi, tak i do skupiny lidí s vysokými rozumovými schopnostmi proto, že obsahuje obě tyto navzájem protichůdné charakteristiky. David jako postava historických vyprávění vynikal svými rozumovými schopnostmi, chytrostí a důvtipem, zatímco Goliáš, se kterým David bojoval, byl jeho opakem. Známější je však spojení těchto dvou jmen s fyzickými možnostmi a vzhledem, kdy Goliáš představuje vysokého a silného muže, zatímco David malého a slabšího.
2.9.2 Moudří, vzdělaní Nejčastěji se v jednotkách označujících moudré a vzdělané lidi vyskytuje jméno Šalamoun – Соломон, a to v celé polovině z nich. Jsou to například frazeologismy je chytrý jak Šalamoun (ČRFS), moudrý jako král Šalomoun (GR), šalamounské
51
řešení (ČRFS), мудрый как царь Соломон (GR), Соломонов суд (RČFS), konotativní jméno Соломон (ОТ) a odvozenina šalamounský (SSČ). Šalamoun či Šalomoun (hebrejsky Šlomo) byl moudrý a spravedlivý židovský král jednotného Izraelského království, vládnoucí přibližně v letech 960 – 935 př. n. l. Za jeho vlády dosáhlo Izraelské království největšího hospodářského a územního rozsahu a bylo v něm vystavěno mnoho nádherných staveb. O Šalamounově moudrosti, kterou podle bible přišla obdivovat i Královna ze Sáby, svědčí také to, že za celou dobu jeho vlády nebyla země ve válce, což je v historii dosti neobvyklé. V židovské tradici je považován za autora tří knih: Knihy přísloví, Knihy kazatel a Písně písní. Frazeologismus s tímto jménem použil ve své novele „Taras Bulba“ i spisovatel N. V. Gogol: „«Слушай, пан!» сказал Янкель: «нужно посоветоваться с таким человеком, какого еще никогда не было на свете. У, у! То такой мудрый, как Соломон, и, когда он ничего не сделает, то уж никто на свете не сделает.»“ (www.ruscorpora.ru). Z dalších jednotek, zachycujících moudré a vzdělané lidi, jmenujme ustálená spojení poradit se s filipem (SČFI 3), děd Vševěd (ST), Василиса Премудрая (RČFS) a konotativní jména Сократ (ОТ), Эстер (ОТ), filip (SNČ).
2.10 Jednotky označující fyzické možnosti Skupina „Jednotky označující fyzické možnosti“ mapuje fyzickou aktivitu člověka spolu s okolnostmi a stavy, které na ni přímo působí. Fyzický stav ovlivňuje náš každodenní život a naše činnosti, a proto se musel bezpodmínečně promítnout i do jazykové sféry každé kultury. Tato skupina byla zařazena po skupině povahových vlastností člověka a rozumových schopností proto, že tyto oblasti jsou si navzájem velmi blízké. Už antičtí Řekové byli přesvědčeni o nezbytnosti harmonického rozvoje osobnosti, snažili se dosáhnout tzv. kalokagathie – ideálu harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. Dohromady bylo vyexcerpováno 101 jednotek s daným významem, které byly rozčleněny do čtyř podskupin - „Nešikovní, těžkopádní“, „Šikovní, mrštní“, „Silní“ a „Ostatní fyzické možnosti“. Nejfrekventovanější význam v této skupině byl „Silný člověk“, kterého vyjadřovalo 34 jednotek.
52
2.10.1 Nešikovní, těžkopádní Nešikovné a těžkopádné lidi ztvárňuje celkem 25 jednotek, mezi kterými nalezneme takové jako: točí se jako Káča (kača) v čepci (v čepici) (ST), být jako prkenný Mojžíš (SČFI 1), ни в городе Богдан, ни в селе Селифан (RČFS), matěj (SNČ), Акуля (Куля) (ОТ), Буратино (ОТ), Володя (ОТ) a Зоя (ОТ). Zjistit, proč a jak vznikaly různé frazeologismy a proč a jak různá jména získala své konotace, je úkol nelehký, často opředený mnoha spekulacemi. Důvod, proč například jméno Буратино asociuje nešikovné a těžkopádné lidi, můžeme hledat v pohádkách. Буратино, v některých zemích známý také jako Pinocchio, je postavička vytesaná ze dřeva. A za „dřevo“ můžeme v českém jazyce také označit nešikovné a nemotorné jedince. Zda však tyto dvě věci spolu souvisejí, či nikoliv, není jisté.
2.10.2 Šikovní, mrštní Nositelem daného významu je v obou jazycích pouze frazeologismus lézt jako Tarzan (SČFI 1), šplhat jako Tarzan (SČFI 1) – лазить как Тарзан (GR). Zbylé jednotky se vyskytují jen v ruštině nebo češtině a jsou to české obraty hotový Ferda mravenec (www.blesk.cz), utíkat jako Káča před kocourem (ST), je ještě jako Kalupinka (ST) a ruské konotativní jméno Гаврик (ОТ).
2.10.3 Silní Siláky označují v ruském a českém jazyce jména Herkules – Геркулес, například ve frazeologismech má sílu jako Herkules (ČRFS), геркулесовы подвиги (RČFS); David a Goliáš – Давид и Голиаф, jako ustálená slovní spojení jsou jako David a Goliáš (SČFI 1), být jako Goliáš (SČFI 1), Давид и Голиаф (RČFS); a Samson – Самсон, užitá ve frazeologismech má sílu jako Samson (ČRFS), сильный как Самсон (GR). Daný význam zachycují ještě jednotky chlap jako Bakchus (ST), má sílu jako Bivoj (ČRFS), быть как Антей (GR), сильный как Илья Муромец (GR), jura (SNČ), Голиаф (ОТ) a jiné.
2.10.4 Ostatní fyzické možnosti K ostatním fyzickým možnostem byl přiřazen význam „člověk s výborným zrakem“, kterého ztvárňují v češtině i v ruštině obraty se jménem Argus – Аргус, např. má oči jako Argus (ČRFS), mít argusovský zrak (ST) a глаза как у Аргуса у кого (RČFS). Naopak špatný zrak vystihují české frazeologismy má oko z Kašparovy 53
krávy (ČRFS), má voči Kašparovic krávy (ČRFS) a jim podobné. Nemocného člověka zachycují frazeologismy ležet jako lazar (SČFI 1), učiněný lazar (SČFI 2), болен как Лазарь (RČFS), притворяться/притвориться Лазарем (RČFS). Jako čtvrtý, nikoliv poslední význam, vyskytující se v této podskupině, uveďme „člověka s poruchou ústřední nervové soustavy, která u něj vyvolává bezúčelné křečovité pohyby“, kterého představuje české ustálené spojení slov tanec svatého Víta (SČFI 2).
2.11 Jednotky označující skutky, činnosti, jednání Daná skupina byla vytvořena speciálně pro ty frazeologismy a apelativa s odvozeninami, které, ačkoliv jsou svým významem velmi často úzce spjaty s ostatními skupinami a podskupinami této práce, vyjadřují právě skutky, činnosti a jednání. Skutek definuje Slovník spisovného jazyka českého jako „to, co je vykonáno, uskutečněno; čin“. Za činnost považujeme podle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost „činnost jako vykonávání práce, funkce, služby, povolání, tj. veřejné, politické, umělecké, úřední apod. působení; činnost jako výdělečnou, zájmovou, dobrovolnou či povinnou aktivitu; činnost jako děj, proces“ (Grenarová, 2011: 139). Jednání pak označuje Slovník spisovného jazyka českého jako „způsob, jak si kdo počíná, jak vystupuje; počínání, vystupování“. Celkem bylo do skupiny „Skutky, činnosti a jednání“ zahrnuto 174 jednotek, nejvíce, 85, mezi „Záporné skutky, činnosti, jednání“, 71 mezi „Neutrální skutky, činnosti, jednání“, tj. takové, které jsme nemohli označit za čistě kladné nebo záporné, a jen 18 jednotek bylo přiřazeno ke kladným skutkům, činnostem a jednáním.
2.11.1 Záporné skutky, činnosti, jednání V podskupině záporných skutků, činností a jednání stejný jmenný komponent a významovou shodu v ruštině i češtině vykazuje například frazeologismus Bartolomějská noc (ČRFS) – Варфоломеевская ночь (RČFS), představující kruté masové vraždění bezbranných lidí. Stejný jmenný prvek (případně jeho odvozené tvary), ale různé významy, nesou obraty jsem z toho Honza (ST), jsem z toho Jan (ST) – nechápat něco, být zmatený; sedl Janek na koníčka (ST) – rozzlobil se a odešel; a odvozeniny Иванить (ОТ) – vychvalovat se; Иваниться (ОТ) – vychvalovat se, naparovat se; Иваниться (ОТ) – fintit se, dělat ze sebe frajera, vytahovat se, vychvalovat se, dělat drahoty; frazeologismy 54
mýt si ruce jako Pilát (SČFI 1), mýt si ruce jako Pontský Pilát (SČFI 1) – distancovat se od něčeho, rezignovat na vlastní možnost zásahu a podřizovat se rozkazu silnějšího nebo nutnosti chvíle; от Понтия к Пилату (RČFS), от Понтия к Пилату посылать (RČFS) – posílat od jednoho k druhému a nic tím nevyřešit, nedostat odpověď; ходить от Понтия к Пилату (RČFS) – chodit od jednoho úředníka k druhému a nic nevyřešit, nedostat odpověď; a odvozenina Пилатить (ОТ) – někoho mučit, trýznit. Z dalších jednotek si všimněme frazeologismů chválit Davida (ST), s Davidem se prát (ST) – zvracet; zvoral to jak Přemysl (ST) – všechno zkazil; Лазаря запевать/запеть (RČFS) – plakat, fňukat, aby si tím něco vyprosil; odvozenin vaškovat (SNČ) – sedět ve vězení Sv. Václava na Zderaze; a Ерофениться (ОТ) – nadávat.
2.11.2 Kladné skutky, činnosti, jednání V českém a ruském jazyce se vyskytuje pouze jedna překladově ekvivalentní jednotka představující kladný skutek, činnost, jednání, tedy „vyřešit něco rázně a radikálně“ - frazeologismy rozetnout gordický uzel (SČFI 3), přetnout gordický uzel (SČFI 3) – разрубать/разрубить гордиев узел (чего) (RČFS), рассекать/рассечь гордиев узел (чего) (RČFS). Tento frazeologismus vychází z událostí, které se odehrály v dobách antického Řecka v hlavním městě Perské provincie Frygie Gordiu. Ve městě Gordiu se tradovala pověst, že ten, kdo rozplete uzel z dřínového lýčí, kterým král Gordius přivázal jho k oji svého vozu, bude pánem celé Asie. O tom se dozvěděl na svém dobyvačném tažení Asií Alexandr Veliký a chtěl si tím svůj úspěch pojistit. Když ale pověstný uzel, jehož vazba měla konce skryté a proplétala se křížem krážem, spatřil, na jeho rozpletení nebylo ani pomyšlení. Vytáhl tak bez rozmýšlení svůj meč a uzel jednou ranou přeťal. Proto je rozetnutí gordického uzlu přirovnáním pro všechny zapeklité situace, které je nutné řešit odvážným, rázným a radikálním řezem (Fučík, Pokorný, 2009).
2.11.3 Neutrální skutky, činnosti, jednání Trojice či čtveřice jednotek, zachycující neutrálně vnímané skutky, činnosti a jednání, a mající totožný význam a totožný jmenný základ, zde vidíme celkem tři: dívat se kolem Argusovýma očima (ST), střežit koho,co Argusovýma očima (ČRFS), следить
55
за кем как Аргус (RČFS) – ostražitě hlídat, mít se stále na pozoru; být v náručí Morfeově (SČFI 3), быть в объятии Морфея (RČFS), спать как в объятии Морфея (GR) – spát a snít; ze Šavla se stát Pavlem (ČRFS), превратиться из Савла в Павла
(RČFS),
стать
из
Савла
Павлом
(RČFS),
превращение
Савла
в Павла (RČFS) – změnit se v opak, stát se z odpůrce zastáncem. Dále celkem 13 jednotek má význam „zemřít“, například šel k Abrahámovi na výměnek (ST), vrátit se do lůna Abrahámova (SČFI 3), Кондратий пришиб (RČFS), Мирошка хватил кого (RČFS). Ze zástupců zbylých jednotek jmenujme dostat se do řehole sv. Adama (ST) – oženit se; ježíška do bříška (SNČ) – přivést do jiného stavu; Лытуса праздновать (ST) – utíkat; a Нафилониться (ОТ) – odpočinout si.
2.12 Jednotky označující zevnějšek člověka Zevnějšku člověka je v dnešní moderní společnosti věnována značná pozornost. To, jak člověk vypadá, hraje důležitou roli při vytváření prvotního dojmu a je jedním z nejdůležitějších neverbálních faktorů vzájemné komunikace. Porušení jistých konvencí, které vytvořila společnost v oblasti vzhledu člověka, může vést až k profesnímu neúspěchu nebo vyloučení z okolní komunity. Slovník spisovného jazyka českého definuje zevnějšek jako „vzhled, podobu, vzezření“, tj. soubor rysů obličeje, postavy, upravenosti, odění atd. V dané skupině jsme se zaměřili na 247 jednotek, týkajících se zevnějšku člověka, a klasifikovali jsme je do devíti podskupin. Nejpočetnější je podskupina „Ostatní jednotky označující zevnějšek člověka“, která čítá 81 zástupců, ztvárňujících různé vzhledové rysy. Druhou nejpočetnější podskupinou jsou „Škaredí, nepřitažliví“ a třetí „Vysoký věk“.
2.12.1 Krásní V různých dobách naší historie, ale i v různých kulturách, se představy o lidské kráse měnily a odlišovaly. Krasné lidi v češtině a v ruštině vyjadřuje 22 jednotek, z toho čtyři jména se opakují v obou jazycích: Adonis – Адонис ve frazeologismech krásný jako Adonis (ČRFS), красив как Адонис (ČRFS); Apollón – Аполлон v ustálených spojeních být krásný jako Apollón (SČFI 1), быть красив как Аполлон (GR); Helena – Елена ve frazeologismech vypadat jako krásná Helena (GR), выглядеть как Елена 56
Прекрасная (GR); a Venuše – Венера v obratech být krásná jako Venuše (SČFI 1), она прекрасна как Венера (GR). Adonis byl krásný devatenáctiletý hoch se štíhlou, pružnou, ale pevnou postavou, do kterého se zamilovala bohyně lásky Afrodíté. Ta si ho hlídala jako oko v hlavě, ale jednou ho svěřila na pohlídání své kolegyni bohyni Persefoně, vládkyni podsvětí, které se Adonis také zalíbil, a proto ho nechtěla Afrodíté vrátit. Tuto při musel nakonec rozsoudit Zeus, který rozhodl, že na jaře a v létě bude smět být Adonis na zemi u Afrodíty, ale na podzim a v zimě bude sloužit u Persefony v podzemí (Fučík, Pokorný, 2009). Přirovnání k Adonisovi bylo užito i ve vtipu o zlaté rybce, která ženě plnila tři přání: „A zlatá rybka jí povídá: "Jsi si tím přáním opravdu jistá? Tvůj manžel teď bude 10x hezčí než ty! A bude pro všechny ženy naprosto neodolatelný jako Adonis."“ (http://vtipy.atropin.cz).
2.12.2 Škaredí, nepřitažliví Ošklivost, nepřitažlivost je v ruském i českém jazyce zastoupena jmény Belzezub – Вельзевул, a to ve frazeologismech koukat se jako Belzezub (GR), страшный как Вельзевул (GR); baba Jaga – Баба-Яга v obratech baba Jaga (SČFI 2), Баба-Яга костяная нога (RČFS); a Quasimodo – Квазимодо ve frazeologismech být jako Quasimodo (GR), быть как Квазимодо (GR). Z dalších jednotek jmenujme například mít
cyranovský
nos
(SČFI
2),
быть
как
Кощей
бессмертный
(GR)
nebo Маланья (ОТ).
2.12.3 Malí, slabí Malé a slabé jedince označují frazeologismy být jako Pat a Patachon (SČFI 1), он как Мальчик-с-Пальчик (GR), konotativní jména Додик (ОТ), Карапет (ОТ) a další.
2.12.4 Vysocí, urostlí Vysoké a urostlé lidi zachycuje, ve srovnání s 8 jednotkami podskupiny „Malí, slabí“, celkem 19 jednotek, ze kterých si vzájemně odpovídají: jsou jako David a Goliáš (SČFI 1) – Давид и Голиаф (RČFS); být jako Goliáš (SČFI 1) – большой как Голиаф (GR); být jako Gulliver mezi liliputány (SČFI 1) – он как Гулливер среди лилипутов (GR); být jako Pat a Patachon (SČFI 1) – быть как Пат и Паташон (GR).
57
2.12.5 Nazí V této podskupině se vyskytuje 26 jednotek, ale pouze se dvěma jmennými komponenty: Adam – Адам a Eva – Ева. Ty jsou použity například ve frazeologismech v Adamově kostýmu (ČRFS), chodit na Ádu (ST), být v rouchu Evině (ČRFS), голые как Адам и Ева (RČFS), в костюме Евы (RČFS).
2.12.6 Upravení, pěkně oblečení Představu upravených či pěkně oblečených lidí vyvolávají ustálená slovní spojení как Снегурочка (GR), быть чистая как Снегурочка (GR), konotativní jméno seladon (SNČ), odvozeniny barbína (SNČ), Аленделонистый (ОТ) a apelativum Гаврик (ОТ).
2.12.7 Neupravení, škaredě oblečení Neupravené a škaredě oblečené jedince zosobňují různá jména, ale vždy jen v jednom ze sledovaných jazyků, například divá Bára (SČFI 2), быть как Тарзан (GR), у него борода как у Черномора (GR), Афанасий (ОТ), Матрена (ОТ), Солоха (ОТ).
2.12.8 Vysoký věk Jako jedno z kritérií pro hodnocení zevnějšku člověka se používá i fyzické a psychické stáří člověka. V českém nebo ruském jazyce jsou s tímto významem doložena
jména
Abrahámova (ČRFS);
Abrahám, baba
například Jaga
(SČFI
ve
frazeologismu
2);
Metuzalém
–
pamatuje být
starý
léta jako
Metuzalém (SČFI 1); seladon (SNČ); Аред — жить/прожить аредовы лета (RČFS); король Лир (RČFS); Мафусаил – жить/прожить мафусаилов возраст (RČFS); Арина Родионовна (ОТ) a Нестор (ОТ).
2.12.9 Ostatní jednotky označující zevnějšek člověka V této podskupině se vyskytují jednotky znázorňující různé rysy vzhledu člověka. Početnou skupinu tvoří 34 frazeologismů vystihujících výraz tváře, jako například tváří se jako svatá Dala a nevěděla komu (SČFI 1), usmívá se jako Filip na jelito (ČRFS), hledí jak Jura s cedulí (ST), kouká jako svatý Mrkal bez klapek (ST) – tváří se hloupě, nechápavě; hledí jako Habakuk (ST), kouká jako nastydlý Krakonoš (ST) – tvářit se zamračeně, nevlídně; смотреть как Иуда (GR) – dívat se neupřímně; смотрит как кающаяся Магдалина (GR). 58
Význam tlustých lidí mají jednotky chlap jako Bakus (ST), генерал Топтыгин Михайло Иваныч (RČFS), Юнона (ОТ); zarostlých, vousatých, případně dlouhovlasých lidí – zarostlý jako Ezau (ČRFS), fousatý jako Krakonoš (SČFI 1), být jako Tarzan (SČFI 1), mánička (SNČ); bledých lidí – бледная как Диана (GR); a mladíka s atletickou postavou – Аякс (Аянт) (ОТ).
2.13 Jednotky označující majetkové a sociální poměry Majetková a sociální situace hraje v životě a rozvoji jedince důležitou roli. To, jak je materiálně a finančně člověk zajištěn, mu z velké části determinuje i zařazení do společnosti a kvalitu jeho života. V dnešní době je cílem většiny z nás získat dobře platově ohodnocenou práci, úspěšně se začlenit do společnosti a vytvořit si kolem sebe příjemný kolektiv přátel a lidí. Celkem bylo sesbíráno 45 jednotek souvisejících s danou skupinou. 14 z nich vystihuje vlastnictví materiálních statků, tj. bohaté a chudé, a 32 životní podmínky, prostředí a sociální situaci. Bohaté lidi zastupuje 7 jednotek, například bohatý jako Krésus (SČFI 1) – он богат как Крез (GR), богатенький Буратино (RČFS), richard (SNČ). Naopak význam chudých lidí nesou frazeologismy chudý jako Job (GR) – беден как Иов (RČFS), chudý jako Lazar (GR) – беден как Лазарь (RČFS), být (někde) jako Popelka (SČFI 1) – как Золушка (GR), přistěhoval se k němu pan Drbal z Nemanic (ST). Krésus – Крез byl lydský král, který žil v letech 590 – 547 př. n. l. a který byl ve své době považován za nejbohatšího člověka na světě. Byl také posledním králem staré říše lýdské v Malé Asii, než ji dobil a pokořil Peršan Kyros II. V textu užití tohoto jména s daným významem může znít následovně: „Я человек слабой воли ― долго от денег отказываться не могу. Прикинув в уме, что к концу лета я стану богата, как Крез, и смогу купить себе сапоги в комиссионке на Гарибальди, я дрогнула.“ (www.ruscorpora.ru). Životní podmínky, prostředí, ve kterém člověk žije, a sociální poměry okolo něj zachycují frazeologismy žít jako Robinson (ČRFS), жить как Роинзон (RČFS) – být sám, vše si sám ručně udělat; žít jako Filemón a Baukis (SČFI 1) – žít spolu prostě, nenáročně, věrně se milovat, nikomu nezávidět a vystačit si navzájem; живет как
59
Иванушка на печи (GR) – nic nedělat, užívat si péče druhých; a konotativní jména Жорж (ОТ), Жорик (ОТ) – protekční mladík, Санчо Панса (Санчо Пансо, Санхо Панца) (ОТ) – představitel střední vrstvy.
2.14 Jednotky označující časový úsek, stáří Časem se řídí veškeré naše činnosti, chod společnosti, čas nám určuje, co se kdy stalo nebo stane, na základě času určíme naše stáří i stáří věcí, které nás obklopují. Slovník spisovného jazyka českého definuje čas jako „posloupnost všeho bytí a dění; dobu“, „blíže neurčenou, obvykle kratší část doby“, „vhodnou, přiměřenou dobu, dobu, v níž se obvykle něco koná“ nebo jako „dobu určenou, vymezenou k vykonání něčeho“. Daná skupina slučuje jednotky, vyjadřující nějaký časový úsek, okamžik v minulosti, konkrétní den či stáří nějakého jevu nebo věci. Celkem bylo do této skupiny zařazeno 66 jednotek, 21 ruských a 45 českých. Osobitou skupinu zde tvoří české frazeologismy se smyšlenými fiktivními jmény, zpravidla svatých, například na svatého Berouse (ST), na svatého Dyndy (ČRFS), na svatého Jindy (ST), na svatého Nerobiša (ST) nebo udělat na svatou Trdlici něco (ST). Význam „nikdy“ má dohromady 21 jednotek, z nichž můžeme uvést na sv. Adama udělat něco (ST), na svatého Ajaj (ST), až přijde Káča z vojny (ST), na svatého Kováře udělat něco (ST) nebo na svatého Vida (ST). Mnoho jednotek zachycuje „staré časy, dávnou minulost, dávné doby“, jako například frazeologismy za krále Cvrčka (ST), za krále Holce když byla za groš ovce (ST), za časů krále Ječmínka (ČRFS), za Marie Teremtete (ST), Адамовы веки (RČFS), со времен царя Гороха (RČFS), при царе Косаре (RČFS). Existuje několik verzí, jak vzniklo ustálené slovní spojení при царе Горохе. Jednou z nich je ta, že tento obrat je spojen se jménem dobrého a hloupého cara z ruské národní pohádky, zachycené například A. N. Afanasjevem: „В то давнее время, когда мир Божий был наполнен лешими, ведьмами да русалками, когда реки текли молочные, берега были кисельные, а по полям летали жареные куропатки, в то время жил-был царь по имени Горох“ (www.iknowit.ru). Jiná verze tvrdí, že daný výraz vznikl předěláním velmi známého řeckého rčení se jménem Kodros, které také vyjadřuje dávnou minulost (tamtéž).
60
Ze zbylých jednotek bychom ještě uvedli ty, které vyjadřují konkrétní den v kalendáři: frazeologismy pochcaná Žofka (SČFI 2), pochcaná Žofie (SČFI 2) – 15. květen; a apelativa ježíšek (SSČ) – 24. prosinec, Štědrý den; a silvestr (SSČ) – poslední den v roce, 31. prosinec.
2.15 Jednotky označující věci Věci ve smyslu hmotných předmětů nás obklopují na každém kroku a v jistém smyslu jsou starší jak lidstvo samo. Slovník současné češtiny charakterizuje věc jako „konkrétní předmět nebo jev vnímaný smysly; předmět denní potřeby“ (SSČ, 2011: 906). Bez věcí a výtvorů dnešní i dřívějších dob si už náš život nedovedeme představit, a proto si také lidé ve svém jazyce spojili tyto věci s mnoha různými křestními jmény. Celkem bylo vyexcerpováno 105 jednotek, ztvárňujících věci. Převážnou část jednotek této skupiny tvoří konotativní jména a jejich apelativa s odvozeninami. Frazeologismů se zde vyskytuje pouze osm. Řada odvozeniny křestních jmen se užívá jako vlastní název pro určité konkrétní věci. Například odvozenina hanička (SNČ) je názvem pro železobetonový studiový dům Českého rozhlasu v Praze na Vinohradech; pragmatonymum Адам (ОТ) – název krému po holení; ergonymum Золушка (ОТ) – obchod s nábytkem v Doněcku; Илья Муромец (ОТ) – název ruského vojenského čtyřmotorového letadla v období První světové a občanské války; biblionymum Соломон (ОТ) – název knihy na věštění jakéhokoliv vydání poloviny 19. až začátku 20. století. Dalších 96 jednotek představuje nespočetně mnoho různých věcí. Proto zde uvedeme pouze několik jejich zástupců a úplný seznam je k nalezení v příloze. Různé druhy alkoholu nebo alkohol jako takový vyjadřuje v ruském i českém jazyce hned několik jednotek: Ивашко Хмельницкий (ST) – víno, alkohol; ferda (SNČ) – pivo Ferdinand, fernet, různé míchané nápoje s fernetem; mikulášek (SNČ) – kalíšek kořalky; radek (SNČ), ráďa (SNČ) – pivo značky Radegast; Фаныч (ОТ) – láhev alkoholu; Федосья (ОТ) – třílitrová láhev alkoholu; Гаврилка (ОТ) – vodka, víno. Jednotky, vztahující se k hračkám a hrám, byly také zaznamenány v obou jazycích: apelativa káča (SSČ) – druh dětské hračky; Акулька (ОТ) – dřevěná hračka, „matrjoška“; Матрешка (ОТ) – dřevěná malovaná panenka; jméno Дунька (ОТ) – dvojka jako hrací karta; a odvozenina Фаля, фалька (ОТ) – v karetní hře hromádka
61
nebo tři karty – piková osmička, obecně karta, která zvyšuje součet předchozích. Pouze jedna jednotka byla formou i významem totožná v češtině i v ruštině – frazeologismus tlustá Berta (SČFI 2) – толстая «Берта» (SČFI 2) s významem „původně německá houfnice ráže 42 cm; později a to častěji dalekonosné dělo, jímž Němci na jaře 1918 ostřelovali Paříž“. Několik jednotek se užívá pro označení peněz: božka (SNČ) – bankovka v hodnotě 500 korun; mařeny (SNČ), mařky (SNČ), máry (SNČ) – bývalé německé marky, předtím však jen peníze; Ицык (ОТ) – název padesáti i sto rublových bankovek. Ze zbylých jednotek této skupiny představme konotativní jména Kliment (SNČ) – klíč, paklíč; albert (SNČ), klára (SNČ), klárka (SNČ), líza (SNČ), lízinka (SNČ), oskar (SNČ) – slunce; Машка (ОТ) – masivní kartáč s násadou na mytí paluby; a odvozeniny jarmilky (SNČ), toníky (SNČ) – klasické cvičky, cvičební obuv; Гаврилка (ОТ) – kravata; Сидор (ОТ) – taška. Jméno Сидор se stalo označením pro tašku v kriminálním prostředí, kde se pro člověka, který měl významné zásoby potravin, používalo slovní spojení „Сидор Поликaрпович“ (Отин, 2006). V textu dané označení tašky použil například spisovatel Alexej Varlamov: „Трушина разжаловали в рядовые и посадили на губу, откуда выпустили только в тот день, когда мы, переодевшиеся, счастливые, со своими сидорами стояли настанции Федулово и ждали электричку на Владимир.“ (www.ruscorpora.ru).
2.16 Jednotky označující abstraktní jevy Abstraktní jevy jsou opakem k věcem konkrétním, hmotným. Laicky se dá říci, že na tyto abstraktní skutečnosti si nemůžeme sáhnout, ale přitom kolem nás existují. Může se jednat o různé pocity, umělecké směry, hry, vztahy, síly, nemoci, místa, počasí, symboly a další. Ve Slovníku spisovného jazyka českého se dočteme, že abstraktní znamená „vytvořený abstrakcí; pomyslný, pojmový, odtažitý“. Celkem bylo zaznamenáno 192 jednotek zachycujících abstraktní jevy, 56 ruských frazeologismů, 71 českých frazeologismů, 40 ruských konotativních jmen a 25 českých konotativních jmen. Řada jednotek se vyskytovala se stejným významem v obou jazycích, jiné se vyskytovaly pouze v jazyce jednom. Významovou shodu „symbol lásky“ vykazují jednotky Amorův šíp (SČFI 2),
62
Erótova střela (ST), Kupidova střela (SČFI 2), стрела Амура (RČFS), стрела Купидона (RČFS), стрела Эрота (RČFS) a apelativum amor (SSČ). V českém i ruském jazyce byly se stejnou sémantikou sesbírány například navzájem si odpovídající jednotky Damoklův meč (ČRFS), Дамоклов меч (чего) (RČFS) – stále hrozící nebezpečí, nepříjemnost; Herkulovy sloupy (ST), геркулесовские столбы (RČFS) – nejzazší mez; náručí Morfeovo (ČRFS), объятие Морфея (RČFS) – sen; Pandořina skříňka (SČFI 2), ящик Пандоры (RČFS) – symbol zhoubného daru a semeniště zla; kolo Štěstěny (ST), колесо Фортуны (RČFS) – osud. Pandóra byla krásná dívka, obdařená všemi půvaby, kterou nechal stvořit bůh Zeus, aby přinesla na zem zlo, protože se mu zdálo, že se lidem vede příliš dobře a že se příliš podobají bohům. Poslal ji darem bratrovi svého stálého odpůrce Epimetheovi, který se do ní okamžitě zamiloval a vzal si ji za ženu. K svatbě dostala Pandóra od Dia věno v podobě zdobené skříňky, která byla naplněna zlem všech podob. Protože Pandóra byla stejně tak hloupá a rozmarná, jako krásná, neuposlechla varování ostatních a skříňku otevřela, čímž na svět vypustila tělesné i duševní utrpení všeho druhu, nemoci, bolesti, stáří, šílenství, závist, nenávist, chtivost, nečistá vášeň a pomluvy. A tak vzniklo spojení slov Pandořina skříňka (Fučík, Pokorný, 2009). Často zmiňovanou oblastí v českém jazyce je počasí, kam můžeme přiřadit frazeologismy Krakonoš se kuklí (ST) – bude pršet, sněžit, přijde vichřice; svatý Martin přijel na bílém koni (ČRFS) – nasněžilo; to se panenka Maria vozí v ohnivém voze (ST) – blesk jako projev božské síly; Petr má sólo (ST), svatý Petr hraje kuželky (ST) – hřmí; pochcaná Žofka (SČFI 2), pochcaná Žofie (SČFI 2) – den, kdy obyčejně prší; a konotativní jméno kilián (SNČ) – zima. Zástupci ostatních jednotek jsou ustálená slovní spojení z nouze Franta dobrý (ČRFS) – dočasná výpomoc; na Janka uhodíš (ST) – narazíš na problém, octneš se v nepříjemné situaci; lodička Petrova (ST) – církev katolická; Валтасаров пир (RČFS) – hostina před nevyhnutelným neštěstím; воскресение святого Лазаря (RČFS) – uzdravení těžce nemocného, znovuzrození, obnovení; Панургого стадо (RČFS) – bezhlavě někoho/vůdce následující dav; konotativní jména lojza (SNČ) – syfilis; sebastián (SNČ), šebestián (SNČ) – žízeň; Ирод (ОТ) – čert, nečistá síla; Полкан (ОТ) – kantaur; a odvozeniny jobovka (SNČ) – špatná zpráva; Адамизм (ОТ) – modernistický proud v ruské poezii v 10. letech 20. století.
63
2.17 Jednotky označující zvířata Skupina „Jednotky označující zvířata“ představuje nejméně početnou skupinu této diplomové práce, protože zahrnuje pouze pět jednotek. Zvířata jsou další živí tvorové, kteří s námi obývají naši planetu. V současné době mají zvířata svá práva stejně jako lidé, ale například dřívější římské právo řadilo zvířata, stejně jako otroky, do právního režimu věcí. V této skupině se vyskytuje jméno macek (SNČ) představující zajíce; Карапет (ОТ) – karasa; a apelativa andulka (SSČ) – malý papoušek; Хавронья (ОТ) – domácí prase; Яшка (ОТ) – šváb. Konotativní význam jména Хавронья vychází ze staroruského jména Ховърония, které je vytvořené z ruského slova „ховать“, tj. schovávat, uchovávat. A právě prase domácí, které bylo zdrojem sádla a masa, pomáhalo obyvatelům Rusi vyžít v těžkých obdobích, a začalo tak být považováno za ochránce národa. Daného pojmenování se užívá i v ruských příslovích, například: „Всякая Хавронья сама себя хвалит.“ (Даль, 2006: 528).
2.18 Jednotky označující části těla Tělo je hmotnou schránkou našeho ducha, o kterou pečujeme a chráníme ji. Můžeme ho také vnímat jako „živý organismus ve své vnější, fyzické podobě“ (SSČ, 2011: 839). Naše tělo se skládá z různých částí, kterým je věnovaná tato skupina. Celkem bylo do dané skupiny zahrnuto 33 jednotek, které byly dále rozčleněny do tří podskupin - „Mužský pohlavní orgán“, „Ženský pohlavní orgán“ a „Ostatní jednotky označující části těla“. Asociaci jednotlivých částí těla vyvolávají především konotativní jména a jejich apelativa s odvozeninami. Frazeologismy s daným významem byly zachyceny pouze čtyři. Jedinou jednotkou, opakující se v ruském i českém jazyce, je ustálené slovní spojení Adamovo jablko (SČFI 2) – Адамого яблоко (RČFS), představující vyvýšeninu na přední části hrtanu, tzv. ohryzek.
2.18.1 Mužský pohlavní orgán Význam „mužský pohlavní orgán“ nese 13 jednotek, například konotativní jména alexandr (SNČ), dařbuján (SNČ), ferda (SNČ), vašek (SNČ), Карлсон (ОТ), Луис Альберто (Луис Альбертович) (ОТ) a odvozeniny francl (SNČ), vencl (SNČ),
64
Альфонс (ОТ) a Бармалей (ОТ).
2.18.2 Ženský pohlavní orgán Stejně tak jako představu mužského pohlavního orgánu i představu ženského pohlavního
orgánu
vyvolávají
pouze
konotativní
jména
a
jejich
apelativa
s odvozeninami. K této podskupině řadíme česká jména blaženka (SNČ), julča (SNČ), káča (SNČ), kačena (SNČ), kačenka (SNČ), linda (SNČ), ruské apelativum Хавронья (ОТ) a odvozeninu Миронья (ОТ).
2.18.3 Ostatní jednotky označující části těla Podskupina „Ostatní jednotky označující části těla“ slučuje dohromady 12 jednotek, z nichž tři mají význam „zadek, hýždě“, a to odvozeniny manda (SNČ), panimanda (SNČ), Феня (ОТ); dvě „břicho, zejména obézní“ - karel (SNČ), milan (SNČ); dvě již výše zmiňovanou „vyvýšeninu na přední části hrtanu, tzv. ohryzek“ - Adamovo jablko (SČFI 2), Адамого яблоко (RČFS); dvě „nápadně ošklivý, velký a dlouhý nos“ - cyranovský nos (SČFI 2), mít cyranovský nos (SČFI 2); a po jednom představili mají tyto části těla: „šlacha upínající se na kost patní“ - odvozenina achilovka (SSČ); „dlouhé vlasy“ - mařena (SNČ); „jazyk“ - apelativum Полкан (ОТ). Mužské jméno Milan, které je zapsané v kalendáři pod 18. červnem, k nám přišlo z Balkánu a má význam „milý, milovaný“. Nejvíce ho asi v minulosti proslavil srbský král Milan Obrenovič (1854 – 1901), který získal pro Srbsko úplnou nezávislost a prohlásil ho za království. Proč a jak se ale toto jméno stalo označením pro velké břicho se nám nepodařilo dohledat. V mluvené řeči nebo v textu se však tohoto jména s daným významem užívá velmi často, například: „Hele, nacpal sis milana, tak drž hubu.“ (SNČ, 2009: 250).
2.19 Jednotky označující charakteristiku V dané skupině, která je šestou nejpočetnější v této práci, nalezneme ty jednotky, které vystihují charakteristiku nějakého předmětu, jevu, člověka nebo čehokoliv jiného. Charakteristikou podle Slovníku spisovného jazyka českého chápeme „vytčení příznačných, podstatných znaků“. Podobně jako v předchozích skupinách i zde se setkáváme s dílčí kategorizací na zápornou, kladnou a neutrální charakteristiku a stejně tak i v této skupině mělo nejvíce jednotek záporný, pejorativní význam. 65
Dohromady bylo sesbíráno a do této skupiny zařazeno 172 jednotek, z nichž většinu tvoří frazeologismy – 146 jednotek, a pouze 26 zástupců zde mají konotativní jména.
2.19.1 Záporná charakteristika V dané podskupině se vyskytuje mnoho různých jednotek a významů. Významovou shodu vykazují v obou jazycích navzájem si odpovídající frazeologismy zápas Davida s Goliášem (ČRFS), бой Давида с Голиафом (ČRFS) – nerovný zápas; Prokrustovo lože (ČRFS), прокрустово ложе (RČFS) – nepohodlné; mezi Scyllou a Charybdou (ČRFS), между Сциллой а Харибдой (ČRFS) – o situaci, kdy hrozí nebezpečí ze dvou stran; Tantalova muka (ČRFS), муки Тантала (RČFS) – nesnesitelná muka; a další. O Scylle a Charybdě se vypráví v příběhu o Odysseově zpáteční plavbě do Ithaku, kdy musel proplout úzkou mořskou úžinou, na jejíž jedné straně sídlila Scylla, kterou čarodějnice Kirké proměnila v nestvůru se šesti hlavami podobnou psovi, a na druhé číhala obluda Charybda, pod jejíž skálou vřel neustále zkázonosný černý vír. Odysseus se rozhodl plout co nejdále od Charybdy, čímž musel obětovat šest svých mužů, které sežralo šest hlav Scylly, aby se dostal úspěšně na druhý konec úžiny (Fučík, Pokorný, 2009). A na základě tohoto příběhu vznikl daný frazeologismus o nebezpečí, hrozícím ze dvou stran. Stejná charakteristika, ale znázorněná různými obraty v ruském a českém jazyce, je pouze jedna, a to že je něco „marné“. Tuto charakteristiku mají frazeologismy: hledat Ječmínka (ST) – marně někoho, něco hledat; a мартышкин труд (RČFS) – marná práce, snaha. Ze zbylých záporných charakteristik uveďme například významy: stát strnule – stát někde jako svatý Jan za dědinou (SČFI 1), stojí jako Lotova žena (ČRFS); despotický, absolutistický, diktátorský způsob vlády a řízení – arakčejevský režim (SČFI 2); nejasné, případně dvojznačné, dvojsmyslné vyjádření se – pythická odpověď (SČFI 2), pythický výrok (ST); něco bezvýznamné, beznadějné – голый Вася (RČFS); dřít jako kůň a obyčejně u toho nedosáhnout materiálního blahobytu – работать как папа Карло (RČFS); a lotrovský – odvozenina Махометский (ОТ).
2.19.2 Kladná charakteristika Kladnou charakteristiku označuje oproti 84 jednotkám „Záporné charakteristiky“
66
pouze 27 jednotek. Totožný význam „toho, koho se drží štěstí, provází ho štěstí“ má osm frazeologismů, například usmála se na něho vrtkavá Fortuna (ČRFS), být vyvolencem Štěstěny (ST), dítko Štěstěny (SČFI 2), фортуна улыбнулась/улыбается (RČFS). Z nositelů další kladné charakteristiky jmenujme ustálená slovní spojení být jako Alenka v říši divů (ČRFS) – být jako v pohádce, být překvapená; chodit jako v Jiříkově vidění (ČRFS) – být ohromený, omráčený; zpívat jak Kája (reality-show.panacek.com) – velmi dobře zpívat; бежать во всю ивановскую (RČFS) – běžet velmi rychle, co síly stačí; a odvozeniny Вась-вась (вася-вася) (ОТ) – kamarádsky; a Демосфеновый (ОТ) – vyznačující se krásou slabik , výřečný.
2.19.3 Neutrální charakteristika Za neutrální jsme považovali takové charakteristiky, které leží na pomezí mezi ryze kladnými a ryze zápornými charakteristikami. Samozřejmě velkou roli zde může hrát subjektivní vnímání a přístup. Celkem bylo do této podskupiny zahrnuto 61 jednotek. Ekvivalentních jednotek, které mají totožný význam, bylo v českém a ruském jazyce zachyceno šest:
homérický smích
(ČRFS), homérský smích (ČRFS),
гомерический смех (RČFS), гомерический хохот (RČFS) – hlučný, velmi hlasitý; a ikarský let (ST), полет Икара (RČFS) – odvážný, riskantní. Z ostatních jednotek uveďme například vyvrbit se jako Ječmínek (ST) – znenadání se objevit; jde jako Káča s máslem (ST) – jde pomalu; петь во всю ивановскую (RČFS) – velmi hlasitě zpívat; svatojánský (SSČ) – vztahující se ke svatému Janovi; svatovítský (SSČ) – vztahující se k svatému Vítovi, k chrámu sv. Víta; Аредом (ОТ) – zcela, úplně; Мамайский (ОТ) – mající vztah k období Zlaté Hordy, tatarský.
2.20 Jednotky označující osoby, města a místa Daná 28-členná skupina zahrnuje ty jednotky s křestním jménem nebo jednotky od křestních jmen odvozené, které označují například konkrétní osoby, města nebo místa. Vyskytují se zde pouze dva frazeologismy – zlatá Helena, představující slavnou českou zpěvačku Helenu Vondráčkovou, a božský Kája, představující nejúspěšnějšího českého zpěváka Karla Gotta. Řada českých jednotek jsou odvozeniny od toponym, jejichž komponentem je křestní jméno, například Havlbrod (SNČ) – Havlíčkův Brod; Jiřák (SNČ) – náměstí 67
Jiřího z Poděbrad na Vinohradech; Mariánky (SNČ) – Mariánské Lázně; Rígrák (SNČ) – Riegrovy sady v Praze na Vinohradech. Ukázkou ruských jednotek této skupiny jsou odvozeniny Богданов (ОТ) – příjmení nebo jméno po otci, které dávali nemanželskému dítěti; Мамай (ОТ) – příjmení obyvatele Dněpropetrovska.
2.21 Jednotky označující přezdívku, přízvisko Přezdívky a přízviska si lidé dávají navzájem jako další prostředek k oslovení a odlišení od ostatních osob. Přezdívka může vzniknout jako zkomolenina oficiálního jména, může popisovat zvláštní znak osoby nebo z něho vycházet, může být motivována nějakou společnou vzpomínkou nebo čímkoliv jiným. Přezdívku, pro kterou se dříve používalo i označení příslotek, můžeme definovat jako „neoficiální jméno dané někomu navíc (vedle jeho náležitého jména)“ (SSČ,2011: 654). Celkem bylo do této skupiny zahrnuto 10 odvozenin ruských konotativních jmen, a proto je hned po „Zvířatech“ druhou nejméně početnou skupinou této práce. Daná skupina je zastoupena jednotkami jako Иван Иванович (ОТ) – přezdívka jakéhokoliv obyvatele Archangelska; Макар(ы) (ОТ) – kolektivní přezdívka obyvatelů sela v bývalé Rjazanské gubernii; Мурка (ОТ) – přízvisko zvířete; Тарзан (ОТ) – přezdívka člověka, který „nemůže spojit dvě slova“. Přezdívka Tarzan s výše uvedeným významem je motivována stejnojmennou literární dobrodružnou postavou, kterou vytvořil americký spisovatel E. R. Burroughs. Tento hrdina, kterému, ještě když byl dítě, tragicky zemřeli oba rodiče, byl v pralese vychováván opicemi a dalšími zvířaty. Proto neuměl mluvit a lidským zvyklostem a jazyku se začal učit až v dospělosti po návratu do civilizace.
2.22 Ostatní jednotky Do této poslední skupiny byly zahrnuty všechny ostatní jednotky, které nebyly zařazeny do žádné z předchozích skupin. Některé z těchto jednotek se v jazyce používají jako zvolání nebo vulgarismy a zaklení, jiné měly velmi specifický význam, nebo se něčím značně lišily od ostatních sesbíraných jednotek. Celkem bylo sesbíráno 26 frazeologismů užívaných jako zvolání, případně výkřiky, z nichž většina, jako například obraty Pro pána Jána! (SČFI 4), Ježíši Kriste! 68
(ČRFS), Ježkovy voči! (SČFI 4), Mariá Panno! (SČFI 4), господи Иисусе Христе! (RČFS), vyjadřuje údiv, překvapení z nečekané a nemilé situace, leknutí. Jiné významy mají frazeologismy to jsem Franta! (ČRFS), jsem z toho Matěj (ČRFS) – jsem z toho jelen; Petrův zdar! (ST) – pozdrav rybářů; co je mu Hekuba! (ČRFS), Что ему Гекуба! (ČRFS) – o člověku, který se plete do věcí, po kterých mu nic není; гуляй, Вася (ST) – jdi pryč, táhni. Pozdrav Petrův zdar! je poznávacím znamením rybářů na počest svatého Petra, který je jejich patronem. Svatý Petr, který byl pod původním jménem Šimon jedním z dvanácti apoštolů, se narodil v Betsaidě jako syn rybáře a než se stal učedníkem Krista se rybářstvím i živil. Druhá pomyslná podskupina skupiny „Ostatní jednotky“ obsahuje 23 jednotek, které mají v řeči pozici vulgarismů či zaklení. Vulgarismy, neboli vulgární výrazy, jsou hrubé, sprosté výrazy, jejichž používání je v psaném i v mluveném projevu považováno většinou společnosti za nevhodné. Společně se zakleními mohou sloužit k uvolnění vnitřního napětí, vyjádření emocí a negativního postoje. Zaklení definuje Slovník spisovného jazyka českého jako „hrubé expresivní slovo (n. větu) vyjadřující nespokojenost, zlost ap.“. Jako nadávky a neslušná slova můžeme v řeči uslyšet jména bohoušek (SNČ), eman (SNČ), Антон (ОТ), Ванек (ОТ), Ирод (ОТ), Софрон (ОТ), apelativa Аполлонка (ОТ), Олух (ОТ) a odvozeninu Сантрапал (ОТ). Jako české zaklení a zástupný výraz pro „Ježíš Maria“ používáme odvozeninu šmarjá (SNČ). Herodes Veliký – Ирод I Великий, který žil v letech 73 – 4 př. n. l., byl krutým králem Judeje, který nechal podle biblického podání v Betlémě vyvraždit všechny chlapce do dvou let, protože se obával, že by se některý z nich mohl stát budoucím židovským králem. Proto se jako vzpomínka na tento hrůzostrašný čin používá jméno Ирод jako nadávka a jako nadávku ho použil i spisovatel Jurij Trifonov ve svém díle „Dům na nábřeží“: „Тот не давался, они ругались шепотом. - Куда ты меня толкаешь, ирод? Мне же некуда идти, дура ты непонятливая...“ (www.2lib.ru). Ojedinělý význam měly ruská konotativní jména Оклитиан (Оклитиян) (ОТ) – jméno s negativní konotací; Опрѣмъ (ОТ) – jméno s negativním významem; a Великий Хам (ОТ) – hrubý, nevzdělaný lid, tlupa, která vše poskvrňuje. Spojení slov Великий Хам rozšiřuje význam „hrubý člověk“ samostatně stojícího
69
jména Хам z jedince na celý národ. Хам je postava z Bible, jeden ze tří synů Noeho, který přežil na Noemově arše potopu světa a začal být poté považován za praotce mnoha národů. Negativní konotace tohoto jména vychází z vyprávění o události, kdy Хам uviděl svého otce opilého a nahého. Otec svého syna za tuto neúctu proklel a přikázal mu, že musí svým bratrům dělat otroka. Pod stejným názvem „Великий Хам“ napsal svou báseň Sergej Bechtejev, ze které je i následující úryvek: „Он идет, великий Хам, многорукий, многоногий, Многоглазый, но без-богий, Беззаконный, чуждый нам.“ (http://pesni.voskres.ru). U některých českých frazeologismů této skupiny, jako jsou například Fortunátóv klobúček (ST), mít jazyk sv. Jana (ST), už je po Kaččině svatbě (ST), se nepodařilo jejich význam dohledat. Další podskupinu tvoří ruská křestní jména, která ve své základní podobě nemají žádný konotativní význam, ale jejich odvozené formy a apelativa takovou sémantiku mají. Jsou to jména Евпол (ОТ), Маруха (Марюха) (ОТ), Матюха (ОТ), Пантюха (ОТ), Фатюй (ОТ), Фетюк (ОТ), Филон (ОТ) a Фитяй (ОТ). U následujících tří zástupců českých konotativních jmen: gábina (SNČ) – pivo značky Gambrinus; rufus (SNČ) – nečekaná událost většího významu, velký úspěch, velké překvapení; žanetka (SNČ) – skleněná injekční stříkačka s velkým objemem užívaná původně zejména k výplachům močového měchýře, dnes například k vyplachování uší; nemůžeme s jistotou určit, zdali jejich tvar vychází z křestních jmen, nebo se jedná pouze o shodu náhod.
70
ZÁVĚR Předkládaná diplomová práce je věnována fungování křestních jmen v ruském a českém lexiku a frazeologii. Jednou z prozatím nedostatečně zpracovaných oblastí lexikologie, která nám odkrývá nové pole expresivního a emocionálního vyjadřování, jsou konotativní křestní jména. Souběžně s nimi zkoumaná frazeologie je nevyčerpatelnou pokladnicí výrazů, které odrážejí bohatost jazyka, mentalitu národa, jeho kulturu a důvtip. Právě propojení těchto dvou oblastí a ojedinělost dané problematiky, které nebyla prozatím v české lingvistice věnována větší pozornost, pro mě byly hlavní motivací ke zpracování tohoto tématu. Cílem práce byla komparativní analýza ruských a českých konotativních křestních jmen a frazeologismů s křestním jménem. Avšak vzhledem k tomu, že lingvistika je disciplínou dynamickou, a jazyk, který je jejím předmětem zkoumání, se neustále vyvíjí, nemůže daná práce zahrnovat všechna křestní jména, která nesou konotativní význam, ani všechny frazeologismy s tímto komponentem, a proto výsledky mého zkoumání nemusí být zcela přesné a aktuální. Diplomová práce nahlíží na danou problematiku ve dvou základních částech – v části teoretické a v části praktické. Přílohu tvoří souhrnný slovník ruských a českých konotativních křestních jmen a frazeologismů s křestním jménem, který obsahuje veškeré excerpované jednotky. Jednotlivé rubriky slovníku odpovídají skupinám a podskupinám praktické části a shromážděné jednotky jsou v nich seřazeny v abecedním pořádku podle jednotlivých oddílů a jazyků. Teoretická část nás seznamuje s historickým vývojem a současnou oficiální podobou křestních jmen v Rusku a v České republice, onomastikou, lexikologií a frazeologií jakožto vědami a jejich základními pojmy a s otázkou frazémů s antroponymickým komponentem. Poslední podkapitola této části s názvem Vymezení předmětu zkoumání upřesňuje rozsah jednotek, se kterými se pracovalo. Materiál o tom, jak křestní jména v Rusku a u nás vznikala, jaké byly etapy jejich vývoje, tendence a motivy v pojmenovávání, jaká jména byla kdy módní a jaká je nyní jejich oficiální podoba, jsem čerpala z prací A. V. Superanské a A. V. Suslové, M. Knappové a ze zákonů, platných na území Ruské federace a České republiky.
71
V kapitolách Základní pojmy onomastiky a Základní pojmy lexikologie byly objasněny následující pojmy: onomastika, vlastní jméno, jméno obecné, apelativum, antroponomastika, jméno, osobní jméno, rodné jméno, křestní jméno, konotativní jméno, konotace, denotace, lexikální zásoba, lexém, lexikologie, lexikografie a další. Vycházela jsem zde z publikací A. V. Superanské a A. V. Suslové, V. N. Jarcevy, E. S. Otina, R. Grenarové, J. Filipce, F. Čermáka, M. Knappové, F. Kopečného, Z. Šišky, J. Talické, M. Vavrečky a Encyklopedického slovníku češtiny. V kapitole o ruském a českém přístupu k frazeologii je nejprve uvedena historie a vývoj frazeologie v dané zemi a dále definovány pojmy frazeologie, frazeologismus, frazeologická jednotka a další termíny z pohledu vybraných předních lingvistů národních jazykovědných škol. Zde jako zdroje sloužily knihy od L. Stěpanové, V. M. Mokienka, N. M. Šanského, N. F. Alefirenko a N. N. Semenenko, V. N. Telii, D. E. Rozentala, A. I. Molotkova, A. M. Babkina, J. Filipce, F. Čermáka a J. Zaorálka. Předposlední kapitola teoretické části se opírá o studii L. Stěpanové a popisuje frazémy s antroponymickým komponentem, jejich vznik a původ, významy, které mohou odrážet, a jejich eventuální dělení. Praktická část poskytuje analýzu excerpovaných jednotek, které byly rozděleny do skupin a podskupin v rámci mnou vytvořené klasifikace. V každé skupině byl následně vybrán minimálně jeden představitel, u kterého byla nastíněna motivace jeho vzniku a významu a případně uveden příklad jeho užití s daným významem v textu, tedy v dílech ruských a českých autorů, novinových článcích, příslovích, vtipech apod. Vzhledem k tomu, že jedna jednotka může být nositelem více významů a zároveň jeden význam může spadat do více skupin a podskupin, objevují se některé jednotky v mé práci opakovaně. Problém nastal u jednotek, jako je například быть как Иосиф Прекрасный, která označuje krásného muže a která by teoreticky měla spadat jak do skupiny „Zevnějšek člověka“, tak i do skupiny „Muž, mladík“. Tím by se ovšem rozsah práce značně rozrostl, a proto byly podobné jednotky zařazeny pouze do skupiny či podskupiny jedné, a to podle prioritního významu. Rozřazování jednotlivých významů je navíc velmi ovlivněno subjektivním vnímáním každého z nás. Například určitý povahový rys může být jedním považován za záporný, a druhý ho může označit za neutrální a naopak. Nakonec jsem excerpované jednotky roztřídila do 22 skupin. Nejpočetnější
72
se ukázala skupina povahových vlastností, kde se vyskytuje 466 frazeologismů s křestním jménem a konotativních křestních jmen, z nichž 327 je negativního ladění a nejčastěji označují zrádce, podvodníky, hrubé a kruté a opilce s alkoholiky. Obecně můžeme říci, že převažují jednotky s pejorativním významem. Danou kvantitativní asymetrii mezi zápornými a kladnými frazeologismy a konotativními jmény lze objasnit emocionálními a racionálními reakcemi lidí na negativní jevy. Ve stresových situacích a negativních emocionálních stavech má totiž člověk sklon ke zkratkovitému a expresivnímu způsobu vyjadřování a k používání ustálených slovních spojení a forem. Danou asymetrii dokazují i součty dalších, významově opačných podskupin. Prosťáčky a nevzdělané lidi představuje 170 jednotek, oproti tomu moudré a vzdělané pouze 30, nešikovné a těžkopádné 25 jednotek, ale šikovné a mrštné jednotek jen 7. Více zástupců máme u škaredých, nepřitažlivých lidí, než u krásných a značně také převažují nad kladnými jednotky zachycující záporné skutky, činnosti a jednání a zápornou charakteristiku. Dalším důkazem daného jevu je, že celkem 23 sesbíraných jednotek se dá v řeči použít jako vulgarismus. Druhou nejpočetnější skupinou byl „Zevnějšek člověka“, kam bylo zařazeno 247 frazeologismů a konotativních jmen, a třetí „Rozumové schopnosti“ s 200 představiteli. Je tedy vidět, že povaha, vzhled a rozum člověka hrají při posuzování ostatních i sebe sama jednu z nejdůležitějších rolí v našem životě. Do nemalé skupiny by se daly také zahrnout frazeologismy a konotativní křestní jména, jejichž význam má souvislost se sexuálním chováním a prostředím. Spadaly by sem celé podskupiny jako „Homosexuál“, „Milenec, ctitel žen, záletník“, „Milenka“, „Prostitutka, lehká žena“, „Lesbička“, „Mužský pohlavní orgán“, „Ženský pohlavní orgán“ a řada dalších samostatně stojících jednotek. Celkově jsme došli k závěru, že nejfrekventovanější významy mezi ruskými a českými konotativními křestními jmény a frazeologismy s křestními jmény jsou následující: „Prosťáčci, nevzdělaní“, dále pak „Škaredí, nepřitažliví“, „Zrádci“ a „Silní“. Zhodnotíme-li rozsah jednotek v celé diplomové práci, zjistíme, že konotativní významy mají častěji mužská křestní jména, dohromady jich bylo sesbíráno 239 ruských a 50 českých, a méně křestní jména žen, kterých je 91 ruských a 32 českých. Důvodem toho může být skutečnost, že mužských křestních jmen se vždy v historii vyskytovalo mnohem více, než jmen ženských.
73
Celkově bylo v dané diplomové práci vyexcerpováno 1724 jednotek – 580 ruských konotativních křestních jmen, 171 českých konotativních jmen, 351 ruských frazeologismů s křestním jménem a 622 českých frazeologismů s křestním jménem, z čehož vyplývá, že v souhrnu bylo nalezeno více jednotek v jazyce ruském, než v jazyce českém. Předkládaná diplomová práce dává tedy možnost nahlédnout do oblasti fungování křestních jmen v přeneseném významu a ve frazeologii. Problematika konotativních křestních jmen nebyla zatím dostatečně prozkoumána ani v ruštině, ani v češtině, nebyla uskutečněna ani srovnávací analýza těchto dvou oblastí, a proto by mohla být daná práce inspirací pro další výzkum.
74
РЕЗЮМЕ Работа посвящена теме функционирования личных имен в русской и чешской
лексике
и
фразеологии.
Фразеология
является
неисчерпаемой
сокровищницей выражений, зеркалом, которое отражает богатство языка, менталитет народа, его культуру и фольклор. Наряду с ней нам новое поле экспрессивного и эмоционального высказывания открывает пока еще недостаточно разработанная область лексикологии — коннотативные личные имена. Именно неразработанность этой проблематики была для меня мотивацией для изучения данной темы. Целью работы является сопоставительный анализ русских и чешских коннотативных личных имен и фразеологизмов с личным именем. Для достижения данной цели были поставлены следующие задачи: собрать в чешском и русском языке
как
можно
и фразеологизмов
с
наибольшее личным
количество
именем,
коннотативных
создать
собственную
личных
имен
комплексную
классификацию собранного материала, т. е. разделить собранный материал на группы и подгруппы согласно их общим признакам и значениям, и, таким образом, создать систематический перечень личных имен, имеющих коннотативное значение, или используемых во фразеологизмах, описать и сравнить данные единицы, выявить возможные сходства и различия в обоих наблюдаемых языках, у избранных единиц объяснить то, как они возникли и почему они имеют именно данные значения, привести примеры их употребления в тексте, например, в произведениях русских и чешских писателей, газетных статьях, пословицах и анекдотах, и, наконец, сравнить частоту появления отдельных значений и единиц в отдельных сегментах языка. Однако, разумеется, что данная работа не может включать в себя ни все личные имена, имеющие ассоциативное значение, ни все фразеологизмы с данным компонентом, так как лингвистика является динамической наукой, и язык, являющийся ее предметом исследования, постоянно развивается. Поэтому результаты
моего
исследования
не
могут
быть
совершенно
точными
и актуальными, они могут быть в будущем дополнены. В общем было в данной
75
дипломной работе собрано 1724 единицы. Данные единицы я собирала, прежде всего, из Русско-чешского и Чешско-русского фразеологических словарей, Словарей чешской фразеологии и идиоматики, Словаря нелитературного чешского языка, Словаря современного чешского языка и Словаря коннотативных личных имен. Помимо вышеприведенных словарей я, конечно, исходила из ряда других публикаций и собственного поиска соответствующих единиц. Работа состоит из двух главных частей, которые далее разделены на отдельные главы и разделы. Первая часть — теоретическая, описывает историческое развитие и современную официальную форму личных имен в Российской Федерации и Чешской Республике, ономастику, лексикологию и фразеологию исследования,
и
их
основные
характер
понятия,
фразеологических
необходимые оборотов
с
для
дальнейшего
антропонимическим
компонентом, а также определяет объект изучения. Вторая часть — практическая. Она посвящена самой классификации и анализу собранного материала. Последняя часть работы — приложение, представляющее собой словарь русских и чешских коннотативных личных имен и фразеологизмов с личным именем, содержащий все найденные единицы, включая также те, которые не приведены в практической части. Отдельные разделы словаря отвечают группам и подгруппам практической части, а собранные единицы в них упорядочены по алфавиту по отдельным сегментам языков. В первой главе теоретической части описывается история развития и современная официальная форма личных имен в Российской Федерации и Чешской Республике. Данную историю на территории России можно разделить на
три
главных
этапа.
На
первом
этапе,
называемым
дохристианским,
использовались восточнославянские имена, созданные средствами древнерусского языка. Эти имена, мотивированные, например, внешностью человека, его чертами характера
или
свойствами
окружающей
природы,
были
больше
похожи
на прозвища. Второй этап, начавшийся после введения христианства на Руси, характерен внедрением византийской церковью христианских религиозных обрядов и новых иноязычных имен, заимствованных у разных народов древности. Третьим этапом является период после революции 1917 года, который отличался активным имятворчеством, а также заимствованием иноязычных имен, последнее
76
продолжается до сих пор. Развитие имен в Чехии можно разделить на четыре этапа. Первый этап — период до 13 века, в котором использовались прежде всего имена славянского происхождения, которые должны были защищать своего носителя и воплощать его типичные свойства. Второй этап, продолжавшийся с 13 по 18 века, характерен большим влиянием католической церкви и распространением церковных личных имен. В третьем этапе, датированным с начала 19 века до 1945 года, можно заметить влияние патриотического чувства и ренессанс славянских имен, называемых в это время «национальные имена». Последним, четвертым этапом является период с 1945 года до настоящего времени, отличающийся большими изменениями — исчезает сильное влияние церкви, появляются метрические предписания, которые регулируют выбор имен, приходят к нам новые иностранные имена. Данная глава опирается на работы А. В. Суперанской и А. В. Сусловой, М. Кнапповой и на законы, действующие в Российской Федерации и в Чешской Республике. Во второй главе теоретической части «Основные понятия ономастики» и в третьей «Основные понятия лексикологии» объясняются и сопоставляются с точки зрения обеих лингвистических школ следующие понятия: ономастика, имя собственное, имя нарицательное, апеллятив, антропонимика, имя, личное имя, крещеное/крестное имя, коннотативное имя, коннотация, денотация, лексический запас, лексика, лексикология, лексикография и др. В данном отделе в качестве источников были использованы публикации А. В. Суперанской и А. В. Сусловой, В. Н. Ярцевой, Е. С. Отина, Р. Гренаровой, Й. Филипеца, Ф. Чермака, М. Кнапповой,
Ф. Копечного,
З.
Шишки,
Е.
Талицкой,
М.
Вавречки
и Энциклопедический словарь чешского языка. В четвертой главе, посвященной русской и чешской фразеологии, представляются, во-первых, история и развитие фразеологии в обоих странах, во-вторых, описываются понятия фразеология, фразеологизм, фразеологическая единица, фразеологический оборот и другие и разные подходы к ним с точки зрения главных лингвистов данных национальных лингвистических школ. Здесь теория опирается на книги Л. И. Степановой, В. М. Мокиенко, Н. М. Шанского,
77
Н. Ф. Алефиренко а Н. Н. Семененко, В. Н. Телии, Д. Э. Розенталя, А. И. Молоткова, А. М. Бабкина, Й. Филипеца, Ф. Чермака и Я. Заоралека. Предпоследняя глава теоретической части опирается на исследование Л. И. Степановой
и
рассматривает
проблему
фразеологических
оборотов
с антропонимическим компонентом, их возникновение и происхождение, значения, которые они могут отражать, и их возможную классификацию. Теоретическая часть закончена главой, определяющей объем собранных и далее анализируемых единиц. Их можно разделить на четыре главных сегмента — русские фразеологизмы с личным именем, чешские фразеологизмы с личным именем, русские коннотативные личные имена и чешские коннотативные имена. Единицы в сегментах коннотативных имен можно далее распределить на три группы
—
коннотативные
и мифологических
персонажей,
имена
людей,
апеллятивы,
литературных
возникшие
персонажей
благодаря
полной
деонимизации коннотативных личных имен, и отконнотонимные производные. Суть второй, практической части заключается в анализе собранного материала, который был разделен на группы и подгруппы согласно их общим признакам и значениям в рамках мной созданной классификации. Кроме того, для иллюстрации в каждой группе был выбран как минимум один представитель, дана гипотеза возникновения его самого и его значения и иногда приведен пример его употребления в тексте. В целом вторая часть делится на 22 раздела согласно 22 группам значений. Первый раздел практической части называется «Единицы, обозначающие человека». Он включает в себя подгруппы, обозначающие человека вообще; человека
достойного
уважения,
выдающегося,
авторитетного;
человека,
не вызывающего уважение, несимпатичного; гомосексуалиста; и подгруппу «Остальные единицы, обозначающие человека», которая содержит все единицы, не входящие ни в одну предыдущую подгруппу, но обозначающие человека. Чаще всего появляется здесь значение «гомосексуалист» и личное имя Адам. «Единицы, обозначающие мужчину, юношу» - второй раздел. Его единицы, разделенные на семь подгрупп, чаще всего обозначают мужчину, юношу вообще; богатыря, героя; любовника, поклонника женщин, ловеласа; щеголя и модника. Третий раздел - «Единицы, обозначающие женщину, девушку». Здесь
78
содержится девять подгрупп, из которых самые обширные: «Женщина, девушка вообще», «Проститутка, женщина легкого поведения», «Остальные единицы, обозначающие женщину, девушку» и «Любовница». Чаще всего в данной группе встретимся с именами Ева (Эва) и Мария (Марья). Следующий раздел носит название «Единицы, обозначающие детей, сыновей», где, прежде всего, появляется личное имя Богдан и его производные формы со значением, например, «внебрачный или не крещеный ребенок». Одиннадцать единиц со значением «друг, спутник» приводятся в пятой группе практической части работы. Шестой
раздел
объединяет
единицы,
обозначающие
народы,
национальности и этносы, и превалирует здесь значение «еврей». Остальные представители данной группы ассоциируют в общем двенадцать разных сообществ и одна единица обозначает иностранца вообще. «Единицы, обозначающие профессии, назначения, позиции» - седьмой раздел, в котором самыми крупными подгруппами являются «Остальные единицы, обозначающие
профессия,
назначение,
позиция»,
«Уголовные
элементы»
и «Работники правоохранительных органов». Разделенные на три главные подгруппы единицы восьмого раздела вызывают
представления
положительных
или
различных
нейтральных.
черт Вообще
характера можно
—
отрицательных,
сказать,
что
единиц
с пейоративным значением отмечается почти всегда больше, чем с положительным, доказательством чего служит и данная группа. Отрицательные черты характера ассоциирует всего 327 единиц, против того положительные — только 75 единиц, а нейтральные — 64. Чаще всего здесь появляются значения «предатели», «обманщики», «доверчивые, наивные люди, мечтатели» и «грубые, жестокие люди». Девятая группа «Единицы, обозначающие умственные способности» является с 200 представителями третьей самой многочисленной группой данной дипломной работы. Несоответствие между количеством единиц подгрупп «Простые, необразованные люди» и «Мудрые, образованные люди» значительное —
170
представителей
:
30
представителям,
что
опять
подтверждает
вышеприведенную теорию перевеса единиц с пейоративным значением.
79
Физические возможности описывает десятый раздел практической части. Единицы данной группы были разделены на четыре подгруппы - «Неловкие, неуклюжие люди», «Ловкие, юркие люди», «Сильные люди», обозначение которых здесь появляется чаще всего, и «Остальные физические возможности». Следующий раздел создан специально для фразеологизмов, апеллятивов и отконнотонимных
производных,
которые,
хотя
и
часто
тесно
связаны
с остальными группами и подгруппами данной работы, выражают именно действия, деятельности и поведения. Вторая самая обширная группа работы по количеству найденных представителей - «Единицы, обозначающие внешний вид человека». Единицы данного
раздела
описывают
человека
красивого
и
некрасивого,
непривлекательного, маленького и высокого роста, голого, опрятного, одетого со вкусом и неопрятного, безобразно одетого, старого и т. п. Тринадцатой является группа «Единицы, обозначающие материальные и социальные отношения», касающаяся богатых и бедных людей, их условий жизни и социальной ситуации, а четырнадцатой является группа «Единицы, обозначающие промежуток времени, возраст», объединяющая единицы, которые обозначают какой-то промежуток времени, момент в прошлом, определенный день или возраст какого-нибудь явления или вещи. Затем в следующих четырех разделах анализируются единицы, именующие вещи;
абстрактные
явления;
животные;
части
человеческого
тела.
В вышеприведенных группах находится много интересных и разнообразных представлений,
например,
игрушек,
алкоголя,
символов,
художественных
направлений, женских и мужских половых органов и пр. «Единицы, обозначающие характеристику» - девятнадцатый раздел работы, который состоит из трех следующих подгрупп — отрицательная характеристика, положительная характеристика и нейтральная характеристика. И так же, как в предыдущих группах, и здесь превалируют единицы с пейоративным значением. Двадцатый
раздел
практической
части
несет
название
«Единицы,
обозначающие лица, города, места» и двадцать первый «Единицы, обозначающие прозвище, кличку». Хотя по объему единиц данные разделы небольшие, они пополняют остальные группы так, чтобы представляемая классификация была
80
комплексной. Последним разделом практической части является группа «Остальные единицы», куда были включены все остальные фразеологизмы и коннотативные личные имена, которые не были внесены ни в одну из предыдущих групп. Здесь можно найти, например, единицы, используемые в речи в качестве возгласов, выкриков или приветствий, из которых большинство выражает удивление, изумление
или
испуг,
апеллятивы
и
отконнотонимные
производные,
употребляемые в языке в функции вульгаризмов и ругательств, и много других единиц. Наконец, обобщая накопленные данные, можно сделать следующие выводы. Самой многочисленной группой работы является группа черт характера, где находится 466 фразеологизмов с личным именем и коннотативных личных имен, из которых 327 единиц несут негативное значение и чаще всего они обозначают предателей, обманщиков, грубых и жестоких людей и пьяниц с алкоголиками. В общем можно сказать, что превалируют единицы с пейоративным значением. Данную количественную асимметрию между отрицательными и положительными фразеологизмами и коннотативными именами можно объяснить эмоциональными и рациональными реакциями людей на негативные явления. В стрессовых ситуациях и негативных эмоциональных состояниях человек имеет тенденцию к экспрессивному
способу
высказывания,
к
употреблению
сокращенных
выражений, устойчивых словосочетаний и форм. Доказательством данной асимметрии являются также суммы других, противоположенных по значению друг другу подгрупп. Простых и необразованных людей представляют 170 единиц, напротив мудрых и образованных людей только 30, неловких, неуклюжих людей 25 единиц, но ловких, юрких людей лишь 7 единиц. Больше представителей находится между некрасивыми, непривлекательными людьми, чем между красивыми, a значительно также преобладают единицы, отражающие отрицательные действия, деятельности и поведения и отрицательные характеристики, над единицами с положительным данным значением. Другим доказательством вышеприведенного явления служит тот факт, что в целом 23 собранные единицы возможно употреблять в языке в роли вульгаризмов. Другой самой обширной группой работы по количеству найденных
81
представителей является «Внешний вид человека», куда было включено 247 фразеологизмов и коннотативных личных имен, а третьей «Умственные способности» с 200 представителями. Из данного очевидно, что характер, внешний вид человека и разум человека играют при обсуждении других людей и самого себя одну из самых важных ролей. Немалую группу также составляют фразеологизмы и коннотативные личные имена, значение которых связано с сексуальным поведением и средой. Сюда можно отнести целые подгруппы как «Гомосексуалист», «Любовник, поклонник женщин, ловелас»,
«Любовница»,
«Проститутка,
женщина
легкого
поведения»,
«Лесбиянка», «Мужской половой орган», «Женский половой орган» и ряд других, самостоятельно стоящих единиц. Наконец мы пришли к выводу, что чаще всего между русскими и чешскими коннотативными личными именами и фразеологизмами с личными именами появляется значение «Простые, необразованные люди», дальше «Некрасивые, непривлекательные люди», «Предатели» и «Сильные люди». Давая оценку объему единиц в целой дипломной работе, можно сделать вывод, что коннотативное значение имеют чаще мужские личные имена, всего их было найдено 239 русских и 50 чешских, и меньше личные имена женщин, среди которых 91 русское и 32 чешских. Причиной данного явления может быть факт, что мужских личных имен существовало в прошлом всегда намного больше, чем имен женских. В общем было в данной дипломной работе собрано 1724 единицы — 580 русских коннотативных личных имен, 171 пример чешских коннотативных личных имен, 351 пример русских фразеологизмов с личным именем и 622 чешских фразеологизмов с личным именем, из чего следует, что количество найденных в русском языке единиц больше, чем единиц в языке чешском. Итак, данная дипломная работа дает возможность заглянуть в, по моему мнению, две очень интересные области лингвистики — фразеологию и ономастику, из которых коннотативные имена не были пока достаточно исследованы, поэтому данная работа может быть инспирацией для дальнейшего изучения.
82
BIBLIOGRAFIE 1 ČERMÁK, F.: Frazeologie a idiomatiky česká a obecná. Praha: Karolinum, 2007. 718 s. ISNB 978-80-246-1371-0. 2 ČERMÁK, F., HRONEK, J., MACHAČ, J.: Slovník české frazeologie a idiomatiky 1 – Přirovnání. Praha: Leda, 2009. 512 s. ISBN 9788073352165. 3 ČERMÁK, F., HRONEK, J., MACHAČ, J.: Slovník české frazeologie a idiomatiky
2
–
Výrazy
neslovesné.
Praha:
Leda,
2009.
552
s.
ISBN 9788073352172. 4 ČERMÁK, F., HRONEK, J., MACHAČ, J.: Slovník české frazeologie a idiomatiky
3
–
Výrazy
slovesné.
Praha:
Leda,
2009.
1248
s.
ISBN 9788073352189. 5 ČERMÁK, F., HRONEK, J., MACHAČ, J.: Slovník české frazeologie a idiomatiky – Výrazy větné. Praha: Leda, 2009. 1267 s. ISBN 9788073352196. 6 Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X. 7 FILIPEC, J., ČERMÁK, F.: Česká lexikologie. Praha: Academia, 1985. 284 s. 8 FUČÍK, B., POKORNÝ, J.: Zakopaný pes, aneb o tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví. Praha: Albatros, 2009. 245 s. ISBN 978-80-00-02281-9. 9 GRENAROVÁ, R.: Jednoduché ustálené komparace s antroponymy a spojkou jako-kak v češtině a ruštině. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 246 s. ISBN 978-80-210-5379-3. 10 HUGO, J. a kol.: Slovník nespisovné češtiny. Praha: Maxdorf, 2009. 501 s. ISBN 978-80-7345-198-1. 11 KNAPPOVÁ, M.: Rodné jméno v jazyce a společnosti. Praha: Academia, 1989. 204 s. ISBN 8020001670. 12 KNAPPOVÁ, M.: Jak se bude vaše dítě jmenovat?. Praha: Academia, 1996. 336 s. ISBN 80-200-0591-9. 13 KNAPPOVÁ, M.: Jak se bude vaše dítě jmenovat?. Praha: Academia, 2006. 651 s. ISBN 80-200-1349-0.
83
14 KOPEČNÝ, F.: Průvodce našimi jmény. Praha: Academia, 1974. 149 s. 15 MOKIENKO, V. M., STĚPANOVA, L. I.: Ruská frazeologie pro Čechy. Olomouc:
Univerzita
Palackého
v
Olomouci,
2008.
259
s.
ISBN 978-80-244-1916-9. 16 MOKIENKO, V. M., WURM, A.: Česko-ruský frazeologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 659 s. ISBN 80-244-0406-09. 17 Slovník
současné
češtiny.
Brno:
Lingea,
2011.
1085
s.
ISBN 978-080-087471-27-2. 18 STĚPANOVA, L.: Česká a ruská frazeologie, Diachronní aspekty. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2004. 300 s. ISBN 80-244-0795-7. 19 STĚPANOVA, L.: Rusko-český frazeologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 878 s. ISBN 978-80-244-1750-9. 20 ŠIŠKA, Z.: K lingvistickým aspektům obraznosti. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Paedagogica, Studia Philologica, [Vol.] 3. Olomouc:
Univerzita
Palackého
v
Olomouci,
1992.
s.
27-30.
ISSN 80-7067-202-1. 21 TALICKAJA, J.: Ruský jazyk, Lexikologie. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998. 87 s. ISBN 80-210-1724-4. 22 VAVREČKA, M.: Lexikologie ruského jazyka. Ostrava: Pedagogická fakulta v Ostravě, 1989. 133 s. ISBN 80-7042-011-1. 23 ZAORÁLEK,
J.:
Lidová
rčení.
Praha:
Levné
knihy,
2009.
743
s.
ISBN 978-80-7309-753-0. 24 АЛЕФИРЕНКО, Н. Ф., СЕМЕНЕНКО, Н. Н.: Фразеология и паремиология. Москва:
Флинта,
Наука,
2009.
344
с.
ISBN
978-5-9765-0838-5,
978-5-02-037160-6. 25 БАБКИН, А. М.: Русская фразеология, ее развитие и источники. Ленинград: Наука, 1970. 263 с. 26 ГРАЧЁВ, М. А.: От Ваньки Каина до мафии. Санкт-Петербург: Авалон, Азбука-классика, 2005. 384 с. ISBN 5-352-01539-4. 27 ДАЛЬ, В. И.: Толковой словарь живого великорусского языка. В 4 томах. Том 4: Р-Я. Москва: РИПОЛ классик, 2006. 672 с. ISBN 5-7905-4706-0. 28 МОКИЕНКО, В. М.: Славянская фразеология. Москва: Высшая школа,
84
1989. 287 с. ISBN 5-06-001467-3. 29 МОЛОТКОВ, А. И.: Основы фразеологии русского языка. Ленинград: Наука, 1977. 283 с. 30 МОЛОТКОВ, А. И.: Фразеологический словарь русского языка, свыше 4000 словарных статей. Москва: Русский язык, 1986. 543 с. 31 ОТИН, Е. С.: Словарь коннотативных собственных имен. Москва — Донецк: А Темп, 2006. 440 с. ISBN 5-9900358-3-7. 32 РОЗЕНТАЛЬ, Д. Э.: Современный русский язык часть 1, лексика и фразеология,
фонетика
и
орфоэпия,
графика
и
орфография,
словообразование, морфология. Москва: Высшая школа, 1979. 319 с. 33 СУПЕРАНСКАЯ, А. В.: Как вас зовут? Где вы живете?. Москва: Наука, 1964. 93 с. 34 СУПЕРАНСКАЯ, А. В.: Структура имени собственного (фонология и морфология). Москва: Наука, 1969. 207 с. 35 СУПЕРАНСКАЯ,
А.
Санкт-Петербург:
В.,
Авалон,
СУСЛОВА,
А.
В.:
О
Азбука-классика,
русских 2007.
именах. 304
с.
ISBN 978-5-903605-04-0, 978-5-352-02132-3. 36 ТЕЛИЯ, В. Н.: Русская фразеология. Семантический, прагматический и лингвокультурологический аспекты. Москва: Школа «Языки русской культуры», 1996. 288 с. ISBN 5-88766-047-3. 37 ШАНСКИЙ, Н. М.: Фразеология современного русского языка. Москва: Высшая школа, 1985. 160 с. 38 ЯРЦЕВА, В. Н.: Большой энциклопедический словарь. Языкознание. Москва:
Большая
Российская
энциклопедия,
1998.
685
с.
ISBN 5-85270-307-9. Elektronické zdroje: 39 Sagit nakladatelství ekonomické a právní literatury Ostrava: Sbírka zákonů [online]. Ostrava Hrabůvka: Sagit a.s., 2008, 20.10. [cit. 2013-02-28]. Dostupné z http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb08380&cd=76&typ=r 40 Slovník
spisovného
jazyka
českého.
Ústav
[cit. 2013-03-13]. Dostupné z http://ssjc.ujc.cas.cz
85
pro
jazyk
český.
2011.
41 Signály.cz,
občanské
sdružení.
2013.
[cit. 2013-03-14].
Dostupné
z https://otecpetr.signaly.cz 42 Valka.cz. [cit. 2013-03-16]. Dostupné z http://www.valka.cz/clanek_14011.html 43 Vtípky, fóry, anekdoty. vtipy.antropin.cz. 2012. [cit. 2013-03-18]. Dostupné z http://vtipy.atropin.cz/1--vtipy--zlata-rybka 44 РОСЗАКОН, Российское законодательство: Законы. [cit. 2013-02-25]. Dostupné z http://roszakon.narod.ru/zakon/zags1.htm 45 Кодексы и законы РФ, правовая навигационная система. Российское Законодательство – в режиме Online. 2010, 08. [cit. 2013-02-25]. Dostupné z http://www.zakonrf.info/sk/58 46 Национальный корпус русского языка. 2012. [cit. 2013-03-13]. Dostupné z http://www.ruscorpora.ru 47 Издательство
Просвещение.
2013.
[cit.
2013-03-14].
Dostupné
z http://www.prosv.ru 48 КПРФ
Северодвинск.
2013.
[cit.
2013-03-15].
Dostupné
z http://kpcevrf.ucoz.ru 49 Интернет журнал «Как работают вещи». 2011. [cit. 2013-03-19]. Dostupné z http://www.iknowit.ru 50 Lib.align.ru, Электронная библиотека 2lib.ru. 2012. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z http://www.2lib.ru. 51 Песни
русского
воскресения,
православная
музыка
и
поэзия.
[cit. 2013-03-20]. Dostupné z http://pesni.voskres.ru/poems/behte13.htm Elektronické zdroje jednotek: 52 Pressweb, Portál pro tiskové zprávy a PR. 2013. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z http://www.pressweb.cz/tiskove-sdeleni/126008-kdyz-chybi-vendulkautesitelka-fotograficka-pamet-%C5%AF-u-%C5%88-n-%C5%88-n-%C3%9F-ssrostou-trz 53 Panáček v reality show, blog nejen o televizních reality show. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z http://reality-show.panacek.com/15897-2-dil-vyberu-naslepo-hlasuceskoslovenska-stoji-na-gottovi-a-karoline-ruppert.html 54 Super.cz. 2013. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z http://www.super.cz/13724-gwen-
86
stefani-se-vystrojila-jako-cervena-karkulka-z-vesmiru-a-hrde-ukazala-pradlo.html 55 Blesk.cz. 2013. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z http://www.blesk.cz/clanek/radceauto/89770/peugeot-bipper-ferda-mravenec.html 56 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. 2009. [cit. 2013-03-11]. Dostupné z http://www.cpzp.cz/main/dotazy_on.php?tema=3&id=25551&p_str=89
87
SEZNAM ZKRATEK ČRFS
Česko-ruský frazeologický slovník
ESČ
Encyklopedický slovník češtiny
GR
Grenarová, R.: Jednoduché ustálené komparace s antroponymy a spojkou jako-как v češtině a ruštině
RČFS
Rusko-český frazeologický slovník
SČFI 1
Slovník české frazeologie a idiomatiky 1
SČFI 2
Slovník české frazeologie a idiomatiky 2
SČFI 3
Slovník české frazeologie a idiomatiky 3
SČFI 4
Slovník české frazeologie a idiomatiky 4
SNČ
Slovník nespisovné češtiny
SSČ
Slovník současné češtiny
ST
Stěpanova, L.: Česká a ruská frazeologie, Diachronní aspekty
ГР
Грачёв, М. А.: От Ваньки Каина до мафии
OT
Отин, Е. С.: Словарь коннотативных собственных имен
88
PŘÍLOHA SLOVNÍK RUSKÝCH A ČESKÝCH KONOTATIVNÍCH KŘESTNÍCH JMEN А FRAZEOLOGISMŮ S KŘESTNÍM JMÉNEM
89
SEZNAM ZKRATEK A SYMBOLŮ
ČRFS
Česko-ruský frazeologický slovník
GR
Grenarová, R.: Jednoduché ustálené komparace s antroponymy a spojkou jako-как v češtině a ruštině
RČFS
Rusko-český frazeologický slovník
SČFI 1
Slovník české frazeologie a idiomatiky 1
SČFI 2
Slovník české frazeologie a idiomatiky 2
SČFI 3
Slovník české frazeologie a idiomatiky 3
SČFI 4
Slovník české frazeologie a idiomatiky 4
SNČ
Slovník nespisovné češtiny
SSČ
Slovník současné češtiny
ST
Stěpanova, L.: Česká a ruská frazeologie, Diachronní aspekty
ГР
Грачёв, М. А.: От Ваньки Каина до мафии
OT
Отин, Е. С.: Словарь коннотативных собственных имен
◊ □
apelativa slova odvozená od konotativních křestních jmen (odvozeniny)
Pozn.: Tvary a pravopis sesbíraných jednotek (např. velká a malá písmena) je vždy zachován podle zdroje.
90
ČLOVĚK ČLOVĚK OBECNĚ Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy Adamovo plemeno (SČFI 2) Adamovo pokolení (SČFI 2) plémě Adamovo (ČRFS) Eviny děti (ČRFS) Evino plemeno (SČFI 2) Evino pokolení (SČFI 2) děti Evy (ČRFS)
Гаврик (ОТ) Гаврила (Гаврило) (ОТ) Додик (ОТ) Егор (ОТ) Иван Иванович Иванов Иванов) (ОТ) Коля (ОТ) Лелик (ОТ) □ Василий (ОТ) □ Ероха-воха (ОТ) □ Карлсончик (ОТ)
Ruská konotativní jména Вася (Вась) (ОТ)
Česká konotativní jména 0
(Иван
ÚCTYHODNÝ, VÝZNAMNÝ ČLOVĚK, AUTORITA Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Абрам (Авраам) (ОТ) Иван Иванович (Иван Иваныч) (ОТ) Илья Муромец (ОТ) Нестор (ОТ) Česká konotativní jména 0
ČLOVĚK NEVYVOLÁVAJÍCÍ ÚCTU, NESYMPATICKÝ Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména Вася (Вась) (ОТ) Езоп (Эзоп) (ОТ) Квазимодо (ОТ)
Пантелей (ОТ) Петруха (ОТ) Федул (ОТ) Филька (ОТ) ◊ Гаврик (ОТ) □ Дунькин (ОТ) Česká konotativní jména 0
HOMOSEXUÁL Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména Дашка (ОТ) Додик (ОТ) Дунька (ОТ) Зойка (ОТ) Люська (ОТ) Манька (Маня) (ОТ)
Маргаритка (ОТ) Маруся (ОТ) Маша (ОТ) Машка (ОТ) Мурка (ОТ) Петька (ОТ) Ромео (ОТ) Руслан (ОТ) Светка (ОТ) Танька (ОТ) Шурик (ОТ) ◊ Маруха (ОТ) □ Наташка (ОТ)
91
Иваныч
Česká konotativní jména marcela (SNČ)
petra (SNČ)
OSTATNÍ JEDNOTKY OZNAČUJÍCÍ ČLOVĚKA Ruské frazeologismy дальняя родная, чуть не по Адаму (ST) Афанасий Иванович и Пульхерия Ивановна (ST) жить как Робинзон (ČRFS) Ромео и Джульетта (RČFS) České frazeologismy příbuzný po Adamu (ČRFS) ať je to Pavel nebo Capl (ST) ať je to Pavel nebo Šavel (ST) ať je to Pavel nebo Havel (ČRFS) Pavel nebo Havel (ČRFS) ať je to Petr nebo Pavel (ČRFS) Petr a Pavel (ST) ať je to Petr nebo Capl (ST) ať je to Petr nebo Havel (ST) žít jako Robinson (ČRFS) Ruská konotativní jména Адам (ОТ) Алик (ОТ) Антошка Вован (ОТ) Гамлет (ОТ) Дон-Кихот (Дон-Кишот, Дон-Кишод) (ОТ) Зяма (ОТ) Иван (ОТ) Иван Иванович Иванов (Иван Иваныч
Иванов) (ОТ) Карлсон (ОТ) Касьян (ОТ) Квазимодо (ОТ) Клемент (ОТ) Коля (ОТ) Прометей (ОТ) Робин Гуд (ОТ) Робинзон (ОТ) Ромео и Джульетта (ОТ) Сарданапал (ОТ) Спиридон (ОТ) Ховря (Хивря) (ОТ) Яков (ОТ) Яшка (ОТ) ◊ Акулька (ОТ) ◊ Евпал (ОТ) □ Васюрик (ОТ) □ Радиоайболит (ОТ) □ Махамэт, махамэць (ОТ) Česká konotativní jména august (SNČ) jura (SNČ) mauglí (SNČ) pepa (SNČ) ◊ kašpar (SNČ) □ adamita (SSČ)
MUŽ, MLADÍK MUŽ, MLADÍK OBECNĚ Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy Adamovo plemeno (SČFI 2) Adamovo pokolení (SČFI 2) plémě Adamovo (ČRFS) synové Evy (ČRFS) svatý Utřinos (SČFI 2)
Ruská konotativní jména Адам (ОТ) Андрон (ОТ) Вася (Вась) (ОТ) Гаврила (Гаврило) (ОТ) Иван Иванович (Иван Иваныч) (ОТ) Кирюха (Керюха) (ОТ) Сидор (ОТ) Česká konotativní jména 0
VÝZNAMNÝ MUŽ Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Ален Делон (ОТ) Фан Фаныч (ОТ) Česká konotativní jména hamlet (SNČ)
92
BOHATÝR, HRDINA Ruské frazeologismy вести себя как Иван Токмаков (GR) вести себя как Иван-царевич (GR) České frazeologismy Herkulovský čin (ST)
Ruská konotativní jména Геркулес (Геракл) (ОТ) Еруслан (Еруслан Лазаревич/Лазарич) (ОТ) Илья Муромец (ОТ) Полкан (ОТ) Česká konotativní jména 0
FRAJER, PARÁDNÍK Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Додик (ОТ) Жорж (ОТ) Жоржик (ОТ) Иван Иванович (Иван Иваныч) (ОТ) □ Иванморы (ОТ)
Ruská konotativní jména Вася (Вась) (ОТ)
Česká konotativní jména 0
MILENEC, CTITEL ŽEN, ZÁLETNÍK Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména Адонис (Адонид) (ОТ) Лелик (ОТ)
Ромео (ОТ) Фоблас (Фоблаз) (ОТ) ◊ Маруха (ОТ) □ Мара (ОТ) □ Селадон (ОТ) Česká konotativní jména 0
MUČITEL, TRÝZNITEL Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy krutý jako Nero (SČFI 1) být krutý jako Nero (SČFI 1)
Ruská konotativní jména Малюта Скуратов (Малюта) (ОТ) Нерон (ОТ) Пилат (ОТ) Česká konotativní jména 0
OSTATNÍ JEDNOTKY OZNAČUJÍCÍ MUŽE, MLADÍKA Ruské frazeologismy Алеха сельский (ST) Алеша бесконвойный (ST) Соловей-разбойник (ST) České frazeologismy pán Ježíš (SČFI 2)
Дон-Хуан, Шуан) (ОТ) Иван (ОТ) Кирюха (Керюха) (ОТ) Магдалина (Мария из Магдалы) (ОТ) Матвей (ОТ) Селадон (ОТ) ◊ Аполлон (ОТ) □ Аленделонистый (ОТ) □ Керя (ОТ) □ Селадон (ОТ)
Ruská konotativní jména Азеф (ОТ) Альфонс (ОТ) Гаврош (ОТ) Геркулес (Геракл) (ОТ) Česká konotativní jména Додик (ОТ) Bilísek (SNČ) Дон-Жуан (Донжуан, дон Жуан, Дон-Жуант, □ donchuán (SSČ)
93
Магдалина,
Мария
ŽENA, DÍVKA ŽENA, DÍVKA OBECNĚ Ruské frazeologismy Евина дочка (RČFS) Евина внучка (RČFS) дочь Евы (RČFS) Евины дочери (RČFS)
Марья Ивановна, Мария Ивановна) (ОТ) Марьяна (ОТ) Матрена (ОТ) Маша (ОТ) Мурка (ОТ) Танька (ОТ) ◊ Маруха (ОТ) □ Гаврица (ОТ) □ Марушка (ОТ) □ Мара (ОТ) □ Матреша (ОТ) □ Матрешка (ОТ)
České frazeologismy dcera Evina (ČRFS) plémě Evino (ČRFS) Evino plemeno (SČFI 2) Evino pokolení (SČFI 2) Ruská konotativní jména Груша (ОТ) Ева (Эва) (ОТ) Клава (ОТ) Марта (ОТ) Маруся (ОТ) Марь Иванна (Марь Ивановна, Марь Ванна,
Česká konotativní jména majka (SNČ) mařena (SNČ) rozára (SNČ) žofka (SNČ)
VÝZNAMNÁ ŽENA Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Милитриса (Миритрица, Кирибитьевна) (ОТ) Česká konotativní jména 0
SVŮDNÁ ŽENA, POKUŠITELKA Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Аспазия (Аспасия) (ОТ) Клеопатра (ОТ) Лилит (ОТ) Цирцея (ОТ) Česká konotativní jména 0
ŽENA NEVYVOLÁVAJÍCÍ ÚCTU, NESYMPATICKÁ Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Мотя (ОТ) Тетя Мотя (ОТ) Česká konotativní jména 0
MILENKA Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Дидона (ОТ) Дульцинея (Дульсинея) (ОТ) Лаиса (ОТ) Мальвина (ОТ)
94
Милитриса
Маруся (ОТ) Марьяна (ОТ) Машка (ОТ) Эстер (ОТ) ◊ Маруха (ОТ)
□ Клавка (ОТ) □ Мара (ОТ) Česká konotativní jména 0
PROSTITUTKA, LEHKÁ ŽENA Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy Venušina kněžka (ČRFS) Ruská konotativní jména Аспазия (Аспасия) (ОТ) Золушка (ОТ) Клара (ОТ) Лаиса (ОТ) Магдалина (Мария Магдалина, из Магдалы) (ОТ) Мальвина (ОТ) Маруся (ОТ) Марьяна (ОТ) Матильда (ОТ)
Машка (ОТ) Мурка (ОТ) Муська (ОТ) Нана (ОТ) Наташа (ОТ) Нина (ГР) Нюшка (ОТ) Сандрильона (ОТ) ◊ Маруха (ОТ) □ Марухан-клева (ОТ) □ Марушка (ОТ) Мария □ Мархоня (ОТ) □ Мара (ОТ) □ Супернаташа (ОТ) Česká konotativní jména rozára (SNČ)
LESBIČKA Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména Володя (ОТ)
Клава (ОТ) Маруся (ОТ) Маша (ОТ) Машка (ОТ) Česká konotativní jména 0
MUČITELKA Ruské frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Иродиада (ОТ)
České frazeologismy 0
Česká konotativní jména 0
OSTATNÍ JEDNOTKY OZNAČUJÍCÍ ŽENU, DÍVKU Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy Panna Maria (SČFI 2) Maria Panna (SČFI 2) Ruská konotativní jména Арина Родионовна (ОТ) Гапка (ОТ) Гюльчатай (ОТ) Джульетта (ОТ) Дидона (ОТ)
Иродиада (ОТ) Лилит (ОТ) Лолита (Лолиточка) (ОТ) Марфа (ОТ) Марья (ОТ) Марь Иванна (Марь Ивановна, Марь Ванна, Марья Ивановна, Мария Ивановна) (ОТ) Маша (ОТ) Наденька (ОТ) Нана (ОТ) Нюшка (ОТ) Тетя Мотя (ОТ) Февронья (ОТ)
95
□ Богданиха (ОТ) □ Мара (ОТ)
Česká konotativní jména anča (SNČ) ludmilka (SNČ) žofka (SNČ)
DĚTI, SYNOVÉ DĚTI, SYNOVÉ OBECNĚ Ruské frazeologismy Красная Шапочка (RČFS) České frazeologismy 0
Морфей (ОТ) Спирька (ОТ) Эрик (ОТ) ◊ Гаврик (ОТ) □ Гаврица (ОТ)
Ruská konotativní jména Карапет (ОТ)
Česká konotativní jména □ kuliferda (SNČ)
NEKŘTĚNÉ DĚTI Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Богдан (ОТ) □ Богдановец (богодановец) (ОТ) Česká konotativní jména 0
NEMANŽELSKÉ DĚTI Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména Богдан (ОТ) □ Богданенок (ОТ)
□ Богданов (ОТ) □ Богдановна (ОТ) □ Богданыч (ОТ) □ Богданович (Богоданович) (ОТ) □ Богдановец (богодановец) (ОТ) Česká konotativní jména 0
OSTNÍ JEDNOTKY OZNAČUJÍCÍ DĚTI, SYNY Ruské frazeologismy Соловей-разбойник (ST) České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména Вениамин (ОТ) Жорж (ОТ)
Жоржик (ОТ) Макар (ОТ) Мирон (ОТ) Робинзон (ОТ) □ Иванморы (ОТ) □ Иуденок (ОТ) Česká konotativní jména ◊ amor (SSČ)
PŘÍTEL, SPOLEČNÍK Ruské frazeologismy Кастор и Поллукс (RČFS) České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Адам (ОТ) Аякс (Аянт) (ОТ) Васек (ОТ) Кирюха (Керюха) (ОТ) Макар (ОТ)
96
Орест и Пилад (Артид и Пилад) (ОТ) Пат и Паташон (ОТ) □ Керя (ОТ) □ Лазарек (ОТ)
Česká konotativní jména matouš (SNČ)
NÁRODY, NÁRODNOSTI, ETNIKA ŽIDÉ Ruské frazeologismy звезда Давида (SČFI 2) České frazeologismy syn Abrahámův (ST) potomek Abrahámův (ST) pokolení Abrahámovo (ST) plémě Abrahámovo (ST) Davidova hvězda (SČFI 2) dcery Sářiny (SČFI 2) Ruská konotativní jména Абрам (Авраам) (ОТ) Абраша (ОТ) Абрамчик (ОТ) Борух (ОТ) Дора (ОТ)
Зяма (ОТ) Изя (ОТ) Ицык (Ицка) (ОТ) Мойша (ОТ) Монька (ОТ) Сарра (Сара) (ОТ) София (Софья) (ОТ) Фима (ОТ) Хайка (ОТ) Хайм (ОТ) Хая (ОТ) Шмуль (ОТ) Эстер (ОТ) □ Шмульвасер (ОТ) Česká konotativní jména 0
OSTATNÍ JEDNOTKY OZNAČUJÍCÍ NÁRODY, NÁRODNOSTI, ETNIKA Ruské frazeologismy дядя Сэм (RČFS) České frazeologismy strýček Sam (SČFI 2) strýc Sam (SČFI 2) Ruská konotativní jména Василий Иванович (Василий Иваныч) (ОТ) Ванька (ОТ) Ваня (ОТ) Ганс (ОТ) Герман (ОТ) Джон (ОТ) Джон Буль (Буль) (ОТ) Жорик (ОТ) Иван (ОТ) Иван Иванович (Иван Иваныч) (ОТ)
Иван Иванович Иванов Иванов) (ОТ) Карапет (ОТ) Кирилл (ОТ) Магомет (ОТ) Мамай (ОТ) Мамед (Мамедун) (ОТ) Наташа (ОТ) Осман (ОТ) Фриц (ОТ) Хачик (ОТ) □ Марушка (ОТ) □ Магометашка (ОТ) Česká konotativní jména frantík (SNČ) Ivan (SNČ) matouš (SNČ)
PROFESE, POSLÁNÍ, POZICE PRACOVNÍK ORGÁNŮ ČINNÝCH V TRESTNÍM ŘÍZENÍ Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy Sherlok Holmes (SČFI 2)
Ruská konotativní jména Антон (ОТ) Асмодей (ОТ) Ванек (ОТ) Ванька (ОТ) Гапка (ОТ)
97
(Иван
Иваныч
Держиморда (ОТ) Дядя Степа (ОТ) Жоржик (ОТ) Кирюха (Керюха) (ОТ) Малюта Скуратов (Малюта) (ОТ) Мирон Никитич (ГР) Мирошка (ГР) Митька (ОТ) Порфирий (ОТ) Семен (ОТ) Сережа (ОТ)
Сидор (ОТ) Тимофей (ОТ) Тимошка (ГР) Трифон (ОТ) Шерлок Холмс (ОТ) Яков (ОТ) Яшка (ОТ) □ Иванморы (ОТ) Česká konotativní jména kryštof (SNČ)
KRIMINÁLNÍ ŽIVLY Ruské frazeologismy лавры Герострата (RČFS) каинова печать (RČFS) České frazeologismy poslat k Abrahámovi (ST) poslat za Adamem (ST) koupit za Ježíš Maria (ST) bourat káču (ST) Kainovo znamení (ČRFS) krutý jako Nero (SČFI 1) být krutý jako Nero (SČFI 1) pan Poberta (ST) tomu říkají Poberto (ST)
Искариот, Иуда из Кариота) (ОТ) Каин (ОТ) Касьян (ОТ) Колян (ОТ) Магомет (ОТ) Макар (ОТ) Максим (ОТ) Малюта Скуратов (Малюта) (ОТ) Марьяна (ОТ) Маша (ОТ) Машка (ОТ) Мурка (ОТ) Фан Фаныч (ОТ) Фима (ОТ) Фомка (ОТ) Юрик (ОТ) ◊ Асмодей (ОТ) ◊ Маруха (ОТ) ◊ Эзоп (ОТ) □ Всекаин (ОТ) □ Клавка (ОТ) □ Марушник (ОТ)
Ruská konotativní jména Васек (ОТ) Гаврила (Гаврило) (ОТ) Гаврош (ОТ) Егор (ОТ) Жорик (ОТ) Зоил (ОТ) Иван (ОТ) Иван Иванович (Иван Иваныч) (ОТ) Česká konotativní jména Ирод (ОТ) pepík (SNČ) Иуда (Июда, Иуда Искариот, Иуда искариотский,
OBĚŤ ZLOČINU, ZLODĚJE Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Володя (ОТ) Леха (ОТ) Миша (ОТ) ◊ Маруха (ОТ) ◊ Фофан, фофаны (ОТ)
Ruská konotativní jména Ванек (ОТ)
Česká konotativní jména 0
VOJÁK, BOJOVNÍK Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Алеша (ОТ) Ганс (ОТ) Герман (ОТ) Жорик (ОТ) Иван (ОТ)
98
Фриц (ОТ)
Česká konotativní jména 0
SLUHA, LOKAJ Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ганимед (ОТ) Личарда (Личард) (ОТ) Санчо Панса (Санчо Пансо, Санхо Панца) (ОТ) Фигаро (ОТ) ◊ Хам (ОТ)
Ruská konotativní jména Алешка (ОТ)
Česká konotativní jména 0
OSTATNÍ JEDNOTKY OZNAČUJÍCÍ PROFESE, POSLÁNÍ, POZICE Ruské frazeologismy следить за кем как Аргус (RČFS) Аргусого око (RČFS) České frazeologismy hlídat jako Argus koho (ČRFS) slídit po kom jako Argus (ČRFS) být jako Argus (SČFI 1) být bdělý jako Argus (SČFI 1) hlídat Argusovýma očima (ČRFS) střežit koho,co Argusovýma očima (ČRFS) pan Franc (SČFI 2) pan Franc ze zámku (SČFI 2) pan Johanes (SČFI 2) pan Johanes ze zámku (SČFI 2) náměstek Petrův (SČFI 2) náměstek Petrův na zemi (SČFI 2) být jako Sibyla (SČFI 1) mluvit jako Sibyla (SČFI 1) zasvěcenec Thálie (SČFI 2) Ruská konotativní jména Август (ОТ) Автомедон (Авромедонт) (ОТ) Айболит (ОТ) Аргус (ОТ) Арина Родионовна (ОТ) Аристарх (ОТ) Аристотель (ОТ) Афоня (ОТ) Ванька (ОТ) Вася (Вась) (ОТ) Виргилий (Вергилий) (ОТ) Вован (ОТ) Гаврила (Гаврило) (ОТ) Ганимед (ОТ) Гулливер (ОТ) Демосфен (ОТ) Жорж (ОТ) Жоржик (ОТ)
Зоил (ОТ) Иван Иванович (Иван Иваныч) (ОТ) Левша (ОТ) Леха (ОТ) Личард (ОТ) Луис Альберто (Луис Альбертович) (ОТ) Макар (ОТ) Маруся (ОТ) Марь Иванна (Марь Ивановна, Марь Ванна, Марья Ивановна, Мария Ивановна) (ОТ) Машка (ОТ) Ментор (ОТ) Меркурий (ОТ) Нерон (ОТ) Нестор (ОТ) Нюшка (ОТ) Пимен (ОТ) Ромео (ОТ) Сивилла (Сибилла) (ОТ) Сократ (ОТ) Соломон (ОТ) Фигаро (ОТ) Филипп (ОТ) Эскулап (ОТ) Яков (ОТ) Яшка (ОТ) ◊ Гаврик (ОТ) ◊ Охреян (ОТ) ◊ Полкан (ОТ) ◊ Эскулап (ОТ) □ Гаврилка (Гаврила) (ОТ) □ Иванморы (ОТ) □ Ментор (ОТ) Česká konotativní jména antoušek (SNČ) hamlet (SNČ) jožka (SNČ) ◊ sibyla (SSČ)
99
POVAHOVÉ VLASTNOSTI ZÁPORNÉ POVAHOVÉ VLASTNOSTI LEHKOMYSLNÍ, ROZTRŽITÍ, NEZODPOVĚDNÍ, NEPRAKTIČTÍ Ruské frazeologismy расстерться как Емелянова смертью (GR)
мать
České frazeologismy chovat se jako divá Bára (ST) být jako Hamlet (SČFI 1) váhat jako Hamlet (SČFI 1) chodí jako Honza vrtaný (ST) je jako janek (ČRFS) stojí jako janek (ČRFS) hloupý Janek (SČFI 2) vyletěla jak kača z pukače (ST) běží jako by měl Krakonoše v patách (ST)
Ruská konotativní jména перед Адам (ОТ) Лолита (Лолиточка) (ОТ) Матрена (ОТ) Митюха (ОТ) Мотя (ОТ) Фифа (ОТ) Хоня (ОТ) ◊ Эзоп (ОТ) ◊ Фитяй (ОТ) ◊ Фифа (ОТ) □ Фифка, фифочка (ОТ) Česká konotativní jména 0
NEPOŘÁDNÍ, LAJDÁCI Ruské frazeologismy валять ваньку (RČFS) České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména Акулька (ОТ) Ероха (ОТ) Митрофан (Митрофанушка) (ОТ)
Мотя (ОТ) Петруха (ОТ) Тетя Мотя (ОТ) Ховря (Хивря) (ОТ) □ Матрешка (ОТ) □ Петрухаться (ОТ) Česká konotativní jména 0
LHÁŘI, CHVÁSTALOVÉ Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména Алеха (ОТ) Алешка (ОТ)
Андрон (ОТ) Аника (ОТ) Дема (ОТ) Эзоп (ОТ) □ Филонить (фелонить) (ОТ) □ Эзопить (ОТ) Česká konotativní jména 0
PODVODNÍCI, LSTIVÍ Ruské frazeologismy валять ваньку (RČFS) быть хитрый как Лиса Патрикеевна (GR) хитроумный Одиссей (RČFS) быть как Тартюф (GR) хитроумный как Улисс (GR) двуликий Янус (RČFS) быть как Двуликий Янус (GR) быть двуликим Янусом (RČFS)
České frazeologismy být jako Tartuffe (GR) Janusova tvář (ST) mít Janusovu tvář (ČRFS) janusovská tvář (ČRFS) lstivý jako Odysseus (SČFI 1) být lstivý jako Odysseus (SČFI 1) Ruská konotativní jména Бендер (ОТ) Вакул (Вакула) (ОТ)
100
Вован (ОТ) Дема (ОТ) Жорж (ОТ) Жоржик (ОТ) Зяма (ОТ) Макар (ОТ) Остап (ОТ) Фомка (ОТ) Эзоп (ОТ) ◊ Офофанить(-ся) (ОТ)
□ Егорить (ОТ) □ Иванморы (ОТ) □ Объемелить (ОТ) □ Окуломать (ОТ) □ Офалить (ОТ) □ Эзопить (ОТ) Česká konotativní jména 0
OPILCI, ALKOHOLICI Ruské frazeologismy приносить жертву Вакху (ČRFS) Поклонник Вакха (ČRFS) Поклонник Бахуса (ČRFS) служить Бахусу (RČFS) поклоняться Бахусу (RČFS) České frazeologismy vzývat Bakcha (ČRFS) holdovat Bakchovi (ČRFS) sloužit Bakchovi (ČRFS) obětovat Bakchovi (ČRFS) Bakchův rytíř (ČRFS) sežraný jak Karkulka (ČRFS)
Ruská konotativní jména Алик (ГР) Егор (ОТ) Жорж (ОТ) Кирюха (Керюха) (ОТ) Максим (ОТ) Мишка (ОТ) Сережка (ОТ) Федя (ОТ) □ Кирюшка (ОТ) □ Кирюшкин (ОТ) □ Кирюшник (ОТ) Česká konotativní jména 0
LAKOMCI, CHAMTIVÍ Ruské frazeologismy Кащей бессмертный (RČFS) Кощей (кощей) бессмертный (RČFS) скуп как Кощей (кощей) (RČFS)
Ruská konotativní jména Аред (ОТ) Асмодей (ОТ) Гарпалон (ОТ) České frazeologismy Гобсек (ОТ) být jako Bumbrlíček (ST) Иуда (Июда, Иуда Искариот, Иуда искариотский, štědrý jako svatý Maňata (ST) Искариот, Иуда из Кариота) (ОТ) štědrý jako svatý Maňata, co na tvrdo vejce vařil Крез (ОТ) a chudým polévku rozdával (ST) ◊ Оклитиан (ОТ) štědrý jako svatý Mařata (ST) štědrý jako svatý Mařata, který pařil kuřata Česká konotativní jména a polívku dával chudým (ST) 0 strýček Skrblík (SČFI 2)
POKRYTCI Ruské frazeologismy Иудушка Головлев (ST) быть как Тартюф (GR) двуликий Янус (RČFS) быть как Двуликий Янус (GR) быть двуликим Янусом (RČFS) České frazeologismy Janusova tvář (ST) mít Janusovu tvář (ČRFS) janusovská tvář (ČRFS) jidášský polibek (ČRFS)
Ruská konotativní jména Иуда (Июда, Иуда Искариот, Иуда искариотский, Искариот, Иуда из Кариота) (ОТ) Иудушка (ОТ) Макар (ОТ) Тартюф (ОТ) ◊ Лазарь (ОТ) □ Иудин (ОТ) □ Иудствовать (ОТ) Česká konotativní jména 0
101
ZRÁDCI Ruské frazeologismy как Иуда (ČRFS) быть как Иуда (GR) Иуда-предатель (RČFS) предать как Иуда Христа (RČFS) продать как Иуда Христа (RČFS) поцелуй Иуды (RČFS) Иудин поцелуй (RČFS) иудины деньги (RČFS) поступать как Каин (GR) отречься от кого-нибудь как Петр от Христа (GR) České frazeologismy jako Jidáš (ČRFS) falešný jako Jidáš (SČFI 1) být falešný jako Jidáš (SČFI 1) koukat jako Jidáš (SČFI 1) zradit někoho jako Jidáš (SČFI 1) jidášská služba (ČRFS) Jidášův groš (ČRFS) Jidášův peníz (ČRFS) jidášský groš (ČRFS)
Jidášův troníček (ČRFS) jidášský peníz (ČRFS) jidášský troníček (ČRFS) Jidášova mzda (ČRFS) jidášský polibek (ČRFS) prodat někoho za jidášský groš (SČFI 3) počínat si jako Kain (GR) Ruská konotativní jména Иуда (Июда, Иуда Искариот, Иуда искариотский, Искариот, Иуда из Кариота) (ОТ) Иудушка (ОТ) Павлик Морозов (ОТ) □ Азефщина (ОТ) □ Азефствовать (ОТ) □ Всекаин (ОТ) □ Искариотка (ОТ) □ Иудин (ОТ) □ Иудить (ОТ) Česká konotativní jména 0
ZLÍ Ruské frazeologismy Кащей бессмертный (RČFS) Кощей (кощей) бессмертный (RČFS) быть как Кощей бессмертный (GR) страшный как Мафистофель (GR) Баба-Яга (RČFS) Баба-Яга костяная нога (RČFS) быть злой как Баба-Яга (GR) České frazeologismy baba Jaga (SČFI 2) Ježibaba (ST) Kainovo znamení (ČRFS)
Ruská konotativní jména Аред (ОТ) Асмодей (ОТ) Зоил (ОТ) Касьян (ОТ) Коля (ОТ) ◊ Оклитиан (ОТ) □ Аредский (ОТ) □ Касьяновцы (ОТ) Česká konotativní jména 0
HRUBÍ, KRUTÍ Ruské frazeologismy жестокий как Ирод (GR) умереть как Малюта Скуратов (GR) жестокий как Нерон (GR) бить как Сидорову козу (ST) хамово отродье (RČFS) České frazeologismy přeherodesovat Herodesa (ČRFS) přeherodesovat Heroda (ČRFS) krutý jako Herodes (GR) krutý jako Nero (SČFI 1) být krutý jako Nero (SČFI 1)
Аред (ОТ) Ахреян (Ахрем) (ОТ) Гаврила (Гаврило) (ОТ) Кабаниха (ОТ) Малюта Скуратов (Малюта) (ОТ) Медуза (ОТ) Мотря (ОТ) Мотя (ОТ) Нерон (ОТ) Солоха (ОТ) Степан (ОТ) Хам (ОТ) ◊ Эзоп (ОТ) □ Малютовоскуратен (ОТ)
Ruská konotativní jména Айболит (ОТ)
102
Česká konotativní jména 0
OSTATNÍ NEGATIVNÍ POVAHOVÉ VLASTNOSTI Ruské frazeologismy Акакий Акакиевич (ST) Алеха сельский (ST) Алеша бесконвойный (ST) ни в городе Богдан, ни в селе Селиван (RČFS) ни в городе Богдан, ни в селе Селифан (RČFS) любопытная Варвара (RČFS) абстрактный Вася (RČFS) Что ему Гекуба! (ČRFS) вести себя как Дон-Жуан (GR) Иван Иванович и Иван Никифорович (ST) прикидываться/прикинуть Лазарем (RČFS) притворяться/притвориться Лазарем (RČFS) беден как Лазарь (RČFS) Лотова жена (ST) быть самовлюбленный как Нарцис (GR) быть ревнив как Отелло (GR) умыть/умывать руки как Пилат (GR) вести себя как Тарзан в джунглях (GR) перешла как Уляна в ляшскую веру (GR) Фома неверующий (RČFS) Фома неверный (RČFS) быть как Фома неверующий (GR)
bejt nevěřící Tomáš (ČRFS) svatý Utřinos (SČFI 2) nejapný co náš Vávra (ST)
Ruská konotativní jména Абросим (ОТ) Азеф (ОТ) Алик (ОТ) Альфонс (ОТ) Аред (ОТ) Артюха (ОТ) Асмодей (ОТ) Афонька (ОТ) Ахреян (Ахрем) (ОТ) Бармалей (ОТ) Бендер (ОТ) Ванзя, Ваньзя, Ваньдзя, Ваньжа (ОТ) Варвара (ОТ) Вася (Вась) (ОТ) Вовочка (ОТ) Гаврила (Гаврило) (ОТ) Герострат (ОТ) Дон-Жуан (Донжуан, дон Жуан, Дон-Жуант, Дон-Хуан, Шуан) (ОТ) České frazeologismy Дунька (ОТ) divá Bára (SČFI 2) Егор (ОТ) chovat se jako divá Bára (ST) Ерофей (ОТ) být jako Bumbrlíček (ST) Ероха (ОТ) chovat se jako Don Juan (GR) Жорж (ОТ) zvědavá Eva (ČRFS) Жоржик (ОТ) nemít filipa (SČFI 3) Жорик (ОТ) nemít kouska filipa (SČFI 3) Кабаниха (ОТ) být jako Hamlet (SČFI 1) Нарцисс (ОТ) váhat jako Hamlet (SČFI 1) Омельфа (Амельфа) (ОТ) co je mu Hekuba! (ČRFS) Отелло (ОТ) být jako Héraklés na rozcestí (ST) Павлик Морозов (ОТ) Héraklés na rozcestí (ST) Паша (ОТ) paličatý Janek (SČFI 2) Селадон (ОТ) utíkat jako Káča před kocourem (ST) Семен (ОТ) žvanit jako stará Káča (ST) Тарзан (ОТ) posedl ho Mařík (ST) Тетя Мотя (ОТ) zhlížet se v sobě jako Narcis (SČFI 1) Филимон (ОТ) být narcisovsky zahleděn do sebe (ST) Фифа (ОТ) oidipovský komplex (SČFI 2) Хам (ОТ) být jako Othello (SČFI 1) Шурик (ОТ) být žárlivý jako Othello (SČFI 1) ◊ Гаврик (ОТ) mýt si ruce jako Pilát (SČFI 1) ◊ Лазарь (ОТ) mýt si ruce jako Pontský Pilát (SČFI 1) ◊ Оклитиан (ОТ) dělá jako by sežral Šalamounovo hovno (SČFI 1) ◊ Осман (ОТ) vypadá jako by sežral Šalamounovo hovno (SČFI 1) ◊ Полкан (ОТ) tváří se jako by sežral Šalamounovo hovno (SČFI 1) ◊ Фетюк (ОТ) nevěřící Tomáš (ČRFS) ◊ Филон (фелон) (ОТ) být nevěřící Tomáš (ČRFS) ◊ Фитяй (ОТ)
103
◊ Фифа (ОТ) □ Альфонсизм (ОТ) □ Альфонсировать (ОТ) □ Аредский (ОТ) □ Гамлетик (ОТ) □ Геростратик (ОТ) □ Геростратишко (ОТ) □ Егоренный (ОТ) □ Ерохониться (ОТ) □ Искариотина (ОТ) □ Маргафонтьевна (ОТ) □ Мардофоня (ОТ) □ Махометский (ОТ)
□ Микро-Кабаниха (ОТ) □ Фалуй (ОТ) □ Филонщик (ОТ) □ Фифка, фифочка (ОТ) □ Халимон (ОТ) Česká konotativní jména janek (SNČ) narcis (SNČ) □ barbín (SNČ) □ nána (SNČ) □ narcista (SSČ) □ narcismus, narcizmus (SSČ)
KLADNÉ POVAHOVÉ VLASTNOSTI VĚRNÍ Ruské frazeologismy ждать как Пенелопа (GR) верный как Ромео и Джульетта (GR) České frazeologismy žít jako Filemón a Baukis (SČFI 1) čekat (na někoho) jako Penelopa (SČFI 1) být věrná (někomu) jako Penelopa (SČFI 1)
věrný jako Romeo a Julie (GR) Ruská konotativní jména Пенелопа (ОТ) Санчо Панса (Санчо Пансо, Санхо Панца) (ОТ) Česká konotativní jména 0
TRPĚLIVÍ Ruské frazeologismy терпеливый как Иов (GR) Иов многострадальный (RČFS) ждать как Пенелопа (GR)
nést něco trpělivě jako Job (SČFI 1) trpí jako Job (ST) čekat (na někoho) jako Penelopa (SČFI 1) být věrná (někomu) jako Penelopa (SČFI 1)
České frazeologismy trpělivý jako Job (SČFI 1) být trpělivý jako Job (SČFI 1) snášet něco jako Job (SČFI 1) snášet něco trpělivě jako Job (SČFI 1) nést něco jako Job (SČFI 1)
Ruská konotativní jména 0 Česká konotativní jména 0
OSTATNÍ KLADNÉ POVAHOVÉ VLASTNOSTI Ruské frazeologismy сторожить кого-нибудь как Аргус (GR) Василиса Премудрая (RČFS) щедрый как Дед-Мороз (GR) молчать как Зоя Космодемьянская (GR) вести себя как Иван Токмаков (GR) вести себя как Иван-царевич (GR) кот Леопольд (RČFS) генерал Топтыгин Михайло Иваныч (RČFS) Прометеев огонь (RČFS) Сахар Мёдовыч (сахар-мёдовыч) (RČFS) баловень Фортуны (RČFS) цицероновское красноречие (ČRFS) Красная Шапочка (RČFS) České frazeologismy být jako Argus (SČFI 1)
být bdělý jako Argus (SČFI 1) hlídat jako Argus koho (ST) slídit po kom jako Argus (ST) má oči jako Argus (ČRFS) střežit koho,co Argusovýma očima (ČRFS) hlídat Argusovýma očima (ST) rytíř Bajaja (ST) je silný jako Bivoj (ČRFS) má sílu jako Bivoj (ČRFS) ciceronská výmluvnost (ČRFS) být pilný jako Ferda Mravenec (GR) miláček Fortuny (ČRFS) hloupý Honza (ČRFS) mluvit jako Jan Zlatoústý (GR) štědrý jak svatý Kryšpín (ST) štědrý jak svatý Kryšpín, jenž koželuhům kůže bral a ševcům dával (ST)
104
tvářit se jako panenka Maria (SČFI 1) být jako panenka Maria (SČFI 1) být na koho jako mílius (ST) mít se ke komu jako mílius (ST) být vyvolencem Štěstěny (ST) miláček Štěstěny (ČRFS) Ruská konotativní jména Амфитрион (ОТ) Ананий (ОТ) Аполлон (ОТ) Аред (ОТ) Арина Родионовна (ОТ) Аристид (ОТ) Демосфен (ОТ)
Дон-Кихот (Дон-Кишот, Дон-Кишод) (ОТ) Золушка (ОТ) Иван (ОТ) Иван Гаврилыч (ОТ) Осман (ОТ) Сандрильона (ОТ) Селадон (ОТ) Феликс (ОТ) ◊ Гаврик (ОТ) ◊ Осман (ОТ) □ Геростратизм (ОТ) □ Донкихотство (ОТ) Česká konotativní jména 0
NEUTRÁLNÍ POVAHOVÉ VLASTNOSTI DŮVĚŘIVÍ, NAIVNÍ, SNÍLCI Ruské frazeologismy быть как умная Маша (ST) умная Маша (RČFS) как умная Маша (RČFS) Мидасовы уши (ST) České frazeologismy dívat se jako svatá Dala (ST) nedělej ze sebe malýho edu (ST) představuje si to, jak Hurvínek válku (ČRFS) představuje si to jako Hurvínek válku (ST) je jako malý Jarda (ČRFS) Jako malej Jarda! (SČFI 4) nedělej ze sebe malýho Jardu (ST) šklebí se na to jako Mikeš na jelito (ST) Můj ty Tondo! (SČFI 4) Můj ty Tondo kolenatej! (SČFI 4)
Ruská konotativní jména Афоня (ОТ) Ваня (ОТ) Васек (ОТ) Додон (ОТ) Дон-Кихот (Дон-Кишот, Дон-Кишод) (ОТ) Иванушка (ОТ) Леха (ОТ) Маруся (ОТ) Фалалей (ОТ) Филимон (ОТ) ◊ Тюха (ОТ) □ Донкихотство (ОТ) □ Донкихотствовать (донкишотствовать) (ОТ) Česká konotativní jména matěj (SNČ)
ŠIBALOVÉ, VYCHYTRALÍ Ruské frazeologismy хитрый Митрий (RČFS) České frazeologismy má filipa (ČRFS) poradit se s filipem (SČFI 3)
Ruská konotativní jména Вакул (Вакула) (ОТ) Дема (ОТ) Макар (ОТ) ◊ Гаврик (ОТ) □ Хитрован (ОТ) Česká konotativní jména kuliferda (SNČ)
OSTATNÍ NEUTRÁLNÍ POVAHOVÉ VLASTNOSTI Ruské frazeologismy быть как Алеша Бесконвойный (GR) быть как любопытная Варвара (GR) он как Гамлет (GR) мели, Емеля, твоя неделя (RČFS) выть как Еноха Праведный (GR) царевна Несмеяна (RČFS) быть как Несмеяна Царевна (GR)
железный Феликс (RČFS) České frazeologismy být zvědavý jako Eva (GR) být (někde) jako Popelka (SČFI 1) být (někde) popelkou (SČFI 1) Vendulka utěšitelka (www.pressweb.cz)
105
Ruská konotativní jména Варвара (ОТ) Гамлет (ОТ) Бендер (ОТ) Емеля (ОТ) Мария (ОТ) Ромео (ОТ) ◊ Маруха (ОТ) ◊ Фофан (ОТ)
□ Донжуанистый (ОТ) □ Донжуанство (ОТ) □ Дон-жуанизм (ОТ) □ Марфунство (ОТ) Česká konotativní jména dorota (SNČ) kuba (SNČ) matěj (SNČ)
ROZUMOVÉ SCHOPNOSTI PROSŤÁČCI, NEVZDĚLANÍ Ruské frazeologismy Афанасий Иванович и Пульхерия Ивановна (ST) они как Давид и Голиаф (GR) быть как Емеля-дурачок (GR) выть как Еноха Праведный (GR) вести себя как Ерема (GR) быть как Иван-дурак (GR) Иванушка-дурачок (RČFS) выть как Иванушка-дурачок (GR) Леха Боханский (ST) быть как умная Маша (ST) как умная Маша стоять (ST) как умная Маша поверить (ST) Маша с Уралмаша (ST) Мидасовы уши (ST) умен как поп Семен (GR) хамово отродье (RČFS) České frazeologismy dívat se jako svatá Dala (ST) tváří se jako svatá Dala (SČFI 1) tváří se jako svatá Dala a nevěděla komu (SČFI 1) jsou jako David a Goliáš (SČFI 1) kouká jako Filip na jelito (ČRFS) kouká jako Filip na kroupy (ČRFS) usmívá se jako Filip na jelito (ČRFS) usmívá se jako Filip na kroupy (ČRFS) hloupý Honza (ČRFS) být jako hloupý Honza (SČFI 1) tvářit se jako hloupý Honza (SČFI 1) směje se jako hloupý Honza (ST) stát jako Honza (ST) smát se jako Honza na jelito (SČFI 1) usmívat se jako Honza na jelito (SČFI 1) koukat jako Honza na jelito (SČFI 1) hloupý Janek (SČFI 2) směje se jako hloupý Janek (ST) je Janek z koho, čeho (ČRFS) dělat janka (ST) jako hloupý Jura (ST) stojí jak Jura (ST) stojí jak Jura s cedulí (ST) chodí jak Jura (ST)
chodí jak Jura s cedulí (ST) hledí jak Jura (ST) hledí jak Jura s cedulí (ST) směje se jako Kuba na jelito (ČRFS) šklebí se na to jako Mikeš na jelito (ST) hloupý jako staré Mikšovy boty (ST) kouká jako svatý Mrkal bez klapek (ST) moudrý jako Šalamounovy gatě (ST) jako Šalamounův knoflík u gatí (ST) jako Šalamounovy holenky (ST) myslí, že spolkl Šalamouna (ST) dělá jako by snědl Šalamounův mozek (ST) jako by snědl Šalamounův mozek (ST) svatý Utřinos (SČFI 2) stojí jako svatý Utřinos na hrázi (ST) Ruská konotativní jména Агафон (ОТ) Акулина (Кулина) (ОТ) Акулька (ОТ) Алеша (ОТ) Аноха (ОТ) Артюшка (ОТ) Афоня (ОТ) Ахрамей (Вахрамей, Вахруша, Вахрушка) (ОТ) Ахреян (Ахрем) (ОТ) Буратино (ОТ) Ванек (ОТ) Ванзя, Ваньзя, Ваньдзя, Ваньжа (ОТ) Ванька (ОТ) Ваня (ОТ) Варюха (ОТ) Васек (ОТ) Василий (ОТ) Володя (ОТ) Гапка (ОТ) Дон-Кихот (Дон-Кишот, Дон-Кишод) (ОТ) Дунька (ОТ) Дуня (ОТ) Егор (ОТ) Ерема (ОТ) Ермолай (ОТ) Золушка (ОТ)
106
Иван (ОТ) Иван Иванович Иванов (Иван Иваныч Иванов) (ОТ) Иванушка (ОТ) Ивашка (ОТ) Клава (ОТ) Леха (ОТ) Макар (ОТ) Маланья (ОТ) Маруся (ОТ) Марфутка (ОТ) Марь Иванна (Марь Ивановна, Марь Ванна, Марья Ивановна, Мария Ивановна) (ОТ) Маша (ОТ) Мирон (ОТ) Мирошка (ОТ) Митек (ОТ) Митрофан (Митрофанушка) (ОТ) Мотря (ОТ) Мотя (ОТ) Тетя Мотя (ОТ) Олух (ОТ) Опрѣмъ (ОТ) Петряй (Петрей) (ОТ) Прасковья (ОТ) Савоська (ОТ) Сандрильона (ОТ) Семен (ОТ) Софрон (ОТ) Степан (ОТ) Степа (ОТ) Тимофей (ОТ) Тимоха (ОТ) Трифон (ОТ) Тюха (ОТ) Фалалей (ОТ) Федосья (ОТ) Федя (ОТ) Фекла (ОТ) Фенька (ОТ) Фефела (ОТ) Филатка (ОТ) Филимон (ОТ) Филофей (ОТ) Филька (ОТ) Филя (ОТ) Фома (Хома) (ОТ)
Фофан (ОТ) Хавронья (ОТ) Хам (ОТ) Хвеня (ОТ) Шурик (ОТ) ◊ Гаврик (ОТ) ◊ Эзоп (ОТ) ◊ Олух (ОТ) ◊ Пантюха (ОТ) ◊ Тюха (ОТ) ◊ Фатюй (ОТ) ◊ Фонфан (ОТ) ◊ Фофан (ОТ) ◊ Хам (ОТ) □ Васюся (ОТ) □ Гаврилка (ОТ) □ Гаврюшка (ОТ) □ Маргафоня (ОТ) □ Матрешка (ОТ) □ Митрофанаускас (ОТ) □ Мордофиля (ОТ) □ Простофиля (ОТ) □ Тюха-матюха (ОТ) □ Фалуй (ОТ) □ Фелка (ОТ) □ Фефелка (ОТ) Česká konotativní jména amina (SNČ) andula (SNČ) antoušek (SNČ) august (SNČ) bohoušek (SNČ) eman (SNČ) emil (SNČ) Jan (SNČ) káča (SNČ) kačena (SNČ) lojza (SNČ) macek (SNČ) mařena (SNČ) mařka (SNČ) véna (SNČ) vendelín (SNČ) □ kubisrálek (SNČ) □ nána (SNČ)
MOUDŘÍ, VZDĚLANÍ Ruské frazeologismy Василиса Премудрая (RČFS) они как Давид и Голиаф (GR) хитрый Митрий (RČFS) хитроумный Одиссей (RČFS) мудрый как Соломон (ST) мудрый как царь Соломон (GR) соломоного решение (RČFS)
суд Соломона (RČFS) Соломонов суд (RČFS) České frazeologismy jsou jako David a Goliáš (SČFI 1) má filipa (ČRFS) poradit se s filipem (SČFI 3) být starý jako Metuzalém (SČFI 1)
107
Sherlok Holmes (SČFI 2) moudrý jako král Šalamoun (GR) moudrý jako král Šalomoun (GR) je chytrý jak Šalamoun (ČRFS) je chytrý jako Šalamoun (ČRFS) moudrý jak Šalamoun (ČRFS) moudrý jako Šalamoun (ČRFS) šalamounské řešení (ČRFS) děd Vševěd (ST)
Ruská konotativní jména Марья (ОТ) Нестор (ОТ) Сократ (ОТ) Соломон (ОТ) Эстер (ОТ) Česká konotativní jména filip (SNČ) □ šalamounský (SSČ) □ šalomounský (SSČ)
FYZICKÉ MOŽNOSTI NEŠIKOVNÍ, TĚŽKOPÁDNÍ Ruské frazeologismy ни в городе Богдан, ни в селе Селиван (RČFS) ни в городе Богдан, ни в селе Селифан (RČFS) České frazeologismy točí se jako Káča (kača) v čepci (v čepici) (ST) být jako prkenný Mojžíš (SČFI 1) Ruská konotativní jména Акуля (Куля) (ОТ) Аноха (ОТ) Ахреян (Ахрем) (ОТ) Буратино (ОТ) Вавила (Вавило) (ОТ) Ваня (ОТ) Володя (ОТ)
Зоя (ОТ) Митя (ОТ) Пентюх (ОТ) Солоха (ОТ) Тимоха (ОТ) Тюха (ОТ) Фаля (ОТ) Фетинья (ОТ) Феша (ОТ) Филя (ОТ) ◊ Дадон (ОТ) ◊ Пентюх (ОТ) ◊ Фатюй (ОТ) Česká konotativní jména matěj (SNČ)
ŠIKOVNÍ, MRŠTNÍ Ruské frazeologismy лазить как Тарзан (GR) České frazeologismy hotový Ferda mravenec (www.blesk.cz) utíkat jako Káča před kocourem (ST) je ještě jako Kalupinka (ST) lézt jako Tarzan (SČFI 1)
šplhat jako Tarzan (SČFI 1) Ruská konotativní jména Гаврик (ОТ) Česká konotativní jména 0
SILNÍ Ruské frazeologismy как Антей (GR) быть как Антей (GR) подвиги Геракла (RČFS) труд Геракла (RČFS) сильный как Геркулес (ST) быть как Геркулес (RČFS) Геркулесов труд (RČFS) геркулесова работа (RČFS) подвиг Геркулеса (RČFS) геркулесовы подвиги (RČFS) Давид и Голиаф (RČFS) Илья Муромец (RČFS)
как Илья Муромец (RČFS) сильный как Илья Муромец (GR) быть сильный как Илья Муромец (GR) сильный как Самсон (GR) быть сильный как Самсон (GR) České frazeologismy chlap jako Bakchus (ST) chlap jako Bakus (ST) chlap jako babuš (ST) je silný jako Bivoj (ČRFS) má sílu jako Bivoj (ČRFS) jsou jako David a Goliáš (SČFI 1)
108
být jako Goliáš (SČFI 1) je jako Herkules (ČRFS) má sílu jako Herkules (ČRFS) dělat ze sebe Juru (ST) jako Samson (ČRFS) má sílu jako Samson (ČRFS) je silný jako Samson (ČRFS)
Ruská konotativní jména Геркулес (Геракл) (ОТ) Голиаф (ОТ) ◊ Гаврик (ОТ) Česká konotativní jména jura (SNČ)
OSTATNÍ FYZICKÉ MOŽNOSTI Ruské frazeologismy глаза как у Аргуса у кого (RČFS) Давид и Голиаф (RČFS) Илья Муромец (RČFS) как Илья Муромец (RČFS) болен как Лазарь (RČFS) прикидываться/прикинуть Лазарем (RČFS) притворяться/притвориться Лазарем (RČFS) кос, как Соловей-разбойник (ST) České frazeologismy má oči jako Argus (ČRFS) mít oči Argusovy (ST) mít argusovský zrak (ST) chlap jako Bakchus (ST) chlap jako Bakus (ST) chlap jako babuš (ST) jsou jako David a Goliáš (SČFI 1) být jako Jura (SČFI 1) běhat jako Jura (SČFI 1) skákat jako Jura (SČFI 1) dělat ze sebe Juru (ST)
je ještě jako Kalupinka (ST) má oko z Kašparovy krávy (ČRFS) má oči z Kašparovy krávy (ČRFS) má voko z Kašparovy krávy (ČRFS) má voči z Kašparovy krávy (ČRFS) má oko Kašparovic krávy (ČRFS) má oči Kašparovic krávy (ČRFS) má voko Kašparovic krávy (ČRFS) má voči Kašparovic krávy (ČRFS) být jako lazar (SČFI 1) ležet jako lazar (SČFI 1) hotový lazar (SČFI 2) učiněný lazar (SČFI 2) úplný lazar (SČFI 2) tanec svatého Víta (SČFI 2) Ruská konotativní jména 0 Česká konotativní jména jura (SNČ)
SKUTKY, ČINNOSTI, JEDNÁNÍ ZÁPORNÉ SKUTKY, ČINNOSTI, JEDNÁNÍ Ruské frazeologismy Вальпургиева ночь (RČFS) работать в бригаде Ваньки Шаталова (ST) валять ваньку (RČFS) Варфоломеевская ночь (RČFS) дойти до геркулесовых столбов (RČFS) дойти до геркулесовых столпов (RČFS) привести к Иисусу (ST) Лазаря петь (RČFS) Лазаря тянуть (RČFS) Лазаря запевать/запеть (RČFS) Лазарем петь (RČFS) Лазарем тянуть (RČFS) Лазарем запевать/запеть (RČFS) Минькой звали кого (RČFS) Митькой звали кого (RČFS) от Понтия к Пилату (RČFS) от Понтия к Пилату посылать (RČFS) ходить от Понтия к Пилату (RČFS)
České frazeologismy na Abraháma volat (ST) chodit od Annáše ke Kaifášovi (ČRFS) posílat koho od Annáše ke Kaifášovi (ČRFS) Bartolomějská noc (ČRFS) dostal na chrám páně svatého Bouchala (ČRFS) dali mu na chrám páně svatého Bouchala (ČRFS) dělat dášu (SNČ) chválit Davida (ST) vidět Davida (ST) volat Davida (ST) honit Davida (ST) s Davidem se prát (ST) na Davida volat (ST) blít jak Diana (SČFI 1) srát jako Diana (SČFI 1) běhat od Havla k Pavlovi (ST) hérostratovský čin (ST) jsem z toho Honza (ST) jsem z toho Jan (ST)
109
sedl Janek na koníčka (ST) poplést si to s Karolinou Světlou (SČFI 3) dělat kašpara (ČRFS) to jsem Kašpar! (ČRFS) dělat ze sebe kašpara (ČRFS) dělat si kašpary (ČRFS) dělat si kašpárky (ČRFS) dělat si kašprlata (ČRFS) tropit si kašpary (ČRFS) tropit si kašpárky (ČRFS) tropit si kašprlata (ČRFS) zejskaltě co Michal na sviních (ST) zapřel koho jako Petr Krista (ČRFS) od Petra k Pavlovi (ČRFS) běhat od Petra k Pavlovi (ČRFS) posílat koho od Petra k Pavlovi (ČRFS) chodit ke všem Petrům a Pavlům (ST) chodit od Pontia k Pilátovi (ČRFS) běhat od Pontia k Pilátovi (ČRFS) mýt si ruce jako Pilát (SČFI 1) mýt si ruce jako Pontský Pilát (SČFI 1) zvoral to jak Přemysl (ST) běhat od Vacka k Mackovi (ST) ječet jako Viktorka u splavu (ST)
Ruská konotativní jména Ванька (ОТ) ◊ Лазарь (ОТ) ◊ Офофанить(-ся) (ОТ) □ Джонить (ОТ) □ Донкихотство (ОТ) □ Егорить (ОТ) □ Ерофениться (ОТ) □ Ерохониться (ОТ) □ Ерошиться (ОТ) □ Иванить (ОТ) □ Иваниться (ОТ) □ Иваниться (ОТ) □ Иудствовать (ОТ) □ Лазарить (ОТ) □ Лазарничать (ОТ) □ Марушить (ОТ) □ Наафонить (ОТ) □ Напавликоморозничать (ОТ) □ Охреянить (ОТ) □ Пилатить (ОТ) □ Филонить (фелонить) (ОТ) □ Филонство (ОТ) Česká konotativní jména dáša (SNČ) □ vaškovat (SNČ)
KLADNÉ SKUTKY, ČINNOSTI, JEDNÁNÍ Ruské frazeologismy служить Аполлону (RČFS) разрубать/разрубить гордиев узел (чего) (RČFS) рассекать/рассечь гордиев узел (чего) (RČFS) кающаяся Магдалина (RČFS)
vzlétnout jako Ikarus (SČFI 1) točí se jako káča (ST) je svatého Lenocha (ST) mít svatou Lenoru (ST) poradit se s Vaňkem (ČRFS)
České frazeologismy nezapomínat na svatého Bonifácia (ST) mistr Nouze naučil Dalibora housti (ST) nouze naučila Dalibora housti (ST) rozetnout gordický uzel (SČFI 3) přetnout gordický uzel (SČFI 3) vznést se jako Ikarus (SČFI 1)
Ruská konotativní jména ◊ Захар (ГР) □ Ванькать (ОТ) □ Марушиться (ОТ) Česká konotativní jména 0
NEUTRÁLNÍ SKUTKY, ČINNOSTI, JEDNÁNÍ Ruské frazeologismy бродить как Агасфер (GR) следить за кем как Аргус (RČFS) взлететь как Икар (GR) Кондрашка хватил (RČFS) Кондрашка стукнул (RČFS) Кондрашка пришиб (RČFS) Кондратий хватил (RČFS) Кондратий стукнул (RČFS) Кондратий пришиб (RČFS) Лытуса праздновать (ST) Лытусу праздновать (ST) куда Макар телят не гонял (RČFS)
куда Макар телят не послать (RČFS) куда Макар телят не отправить кого (RČFS) служить мамоне (RČFS) Мирошка хватил кого (RČFS) быть в объятии Морфея (RČFS) спать как в объятии Морфея (GR) превратиться из Савла в Павла (RČFS) стать из Савла Павлом (RČFS) превращение Савла в Павла (RČFS) по Сеньке и шапка (RČFS) по Сеньке и шапка, по Ерёме колпак (RČFS)
110
České frazeologismy Abraháma volat (ST) šel k Abrahámovi na výměnek (ST) jít k Abrahámu (ST) odejít v lůno Abrahámovo (SČFI 3) odejít do lůna Abrahámova (SČFI 3) vrátit se v lůno Abrahámovo (SČFI 3) vrátit se do lůna Abrahámova (SČFI 3) dostat se do řehole sv. Adama (ST) dívat se kolem Argusovýma očima (ST) střežit koho,co Argusovýma očima (ČRFS) tancovat s Lavicovic Honzou (ST) tancovat s Jankem Stojanovým (ST) ježíška do bříška (SNČ) líbat káču (ST) být v náručí Morfeově (SČFI 3) být jako Nemesis (SČFI 1) ze Šavla se stát Pavlem (ČRFS) pokoušet Štěstěnu (ST) pospíchat na poradu s Vaňkem (ST) potkat se s Vaňkem (ST) s Vaňkem potazu bráti (ST)
◊ Полканить (палканить, палкачить) ◊ Пофанить, пофаныжить □ Дон-хуанствовать (ОТ) □ Егорить (ОТ) □ Езопствовать (hypotetická forma od езопствующий) (ОТ) □ Замарьянить (ОТ) □ Иванить (ОТ) □ Марушить (ОТ) □ Марьянить (ОТ) □ Митрофанить (ОТ) □ Нафилониться (ОТ) □ Окулемываться (ОТ) □ Разматренить (ОТ) □ Разматрениться (ОТ) □ Робинзонство (ОТ) □ Робинзонада (ОТ) □ Робинзонить (ОТ) □ Соломонничать (ОТ) □ Фаломить (ОТ) □ Фаловать (ОТ) □ Эзопить (ОТ)
Ruská konotativní jména Васька (ОТ) Петряй (Петрей) (ОТ) ◊ Офофанить(-ся) (ОТ)
Česká konotativní jména ◊ ježíšek (SNČ) □ evíkovat (SNČ) □ filipinkovat (SNČ)
ZEVNĚJŠEK ČLOVĚKA KRÁSNÍ Ruské frazeologismy красив как Адонис (ČRFS) быть красив как Аполлон (GR) она прекрасна как Венера (GR) выглядеть как Елена Прекрасная (GR) быть как Иосиф Прекрасный (GR) České frazeologismy krásný jako Adonis (ČRFS) být krásný jako Apollón (SČFI 1) vypadat jako krásná Helena (GR) krásná jako Libuše (ST) krásný jako Mílek (ST) krásná jako Venuše (SČFI 1) být krásná jako Venuše (SČFI 1)
Ruská konotativní jména Адонис (Адонид) (ОТ) Ален Делон (ОТ) Аполлон (ОТ) Еруслан (Еруслан Лазаревич/Лазарич) (ОТ) Фрина (Фринэ) (ОТ) Цирцея (ОТ) Эстер (ОТ) Юнона (ОТ) □ Аполлончик (ОТ) Česká konotativní jména ken (SNČ)
ŠKAREDÍ, NEPŘITAŽLIVÍ Ruské frazeologismy Баба-Яга (RČFS) Баба-Яга костяная нога (RČFS) страшный как Вельзевул (GR) быть страшный как Вельзевул (GR) как Квазимодо (GR) быть как Квазимодо (GR) быть как Кощей бессмертный (GR)
České frazeologismy divá Bára (SČFI 2) koukat se jako Belzezub (GR) tvářit se jako Belzezub (GR) cyranovský nos (SČFI 2) mít cyranovský nos (SČFI 2) baba Jaga (SČFI 2) Ježibaba (ST)
111
koukat se jako Luciper (GR) tvářit se jako Luciper (GR) jako Quasimodo (GR) být jako Quasimodo (GR) Ruská konotativní jména Акулина (Кулина) (ОТ) Гапка (ОТ) Езоп (Эзоп) (ОТ) Карлсон (ОТ) Квазимодо (ОТ) Маланья (ОТ) Мотря (ОТ) Мотя (ОТ)
Федора (ОТ) Фекла (ОТ) Фенька (ОТ) Фефела (ОТ) Хавронья (ОТ) □ Бармалейка (ОТ) □ Додониха (ОТ) □ Квазимода (ОТ) □ Квазиморда (ОТ) □ Эзопина (ОТ) Česká konotativní jména 0
MALÍ, SLABÍ Ruské frazeologismy Давид и Голиаф (RČFS) он как Мальчик-с-Пальчик (GR) быть как Пат и Паташон (GR)
Ruská konotativní jména Додик (ОТ) Карапет (ОТ) Пат и Паташон (ОТ)
České frazeologismy jsou jako David a Goliáš (SČFI 1) být jako Pat a Patachon (SČFI 1)
Česká konotativní jména 0
VYSOCÍ, UROSTLÍ Ruské frazeologismy большой как Голиаф (GR) он как Гулливер среди лилипутов (GR) Давид и Голиаф (RČFS) быть как Пат и Паташон (GR) он как дядя Степа (GR) České frazeologismy jsou jako David a Goliáš (SČFI 1) být jako Goliáš (SČFI 1) být jako Gulliver mezi liliputány (SČFI 1) hloupý Honza (ČRFS) být jako Pat a Patachon (SČFI 1)
Ruská konotativní jména Голиаф (ОТ) Гулливер (ОТ) Дядя Степа (ОТ) Пат и Паташон (ОТ) Ульяна (ОТ) ◊ Гаврик (ОТ) □ Голиаф (ОТ) □ Гулливерша (ОТ) □ Дядя Степа (ОТ) Česká konotativní jména 0
NAZÍ Ruské frazeologismy гол как Адам (RČFS) голый как Адам (RČFS) голые как Адам и Ева (RČFS) в костюме Адама (RČFS) в костюме Евы (RČFS) České frazeologismy nahý jako Adam (ČRFS) jako Adam a Eva (ČRFS) v rouše Adamově (ČRFS) být v rouše Adamově (ČRFS) stát v rouše Adamově (ČRFS) v Adamově kostýmu (ČRFS) koupat se na Adama (SČFI 3) chodit na Ádu (ST)
koupat se na Ádu (ST) jako Eva (ČRFS) nahá jako Eva (ČRFS) v rouše Evině (ČRFS) v rouchu Evině (ČRFS) být v rouše Evině (ČRFS) být v rouchu Evině (ČRFS) stát v rouše Evině (ČRFS) stát v rouchu Evině (ČRFS) na evu (SNČ) Ruská konotativní jména Ева (Эва) (ОТ) Česká konotativní jména adam (SNČ)
112
eva (SNČ)
UPRAVENÍ, PĚKNĚ OBLEČENÍ Ruské frazeologismy как Снегурочка (GR) быть чистая как Снегурочка (GR)
Ruská konotativní jména ◊ Гаврик (ОТ) □ Аленделонистый (ОТ)
České frazeologismy 0
Česká konotativní jména seladon (SNČ) □ barbína (SNČ)
NEUPRAVENÍ, ŠKAREDĚ OBLEČENÍ Ruské frazeologismy как Тарзан (GR) быть как Тарзан (GR) борода как у Черномора (GR) у него борода как у Черномора (GR) České frazeologismy nahý Adam (ČRFS) divá Bára (SČFI 2) Ruská konotativní jména Акуля (Куля) (ОТ) Артюшка (ОТ) Афанасий (ОТ)
Ероха (ОТ) Золушка (ОТ) Квазимодо (ОТ) Матрена (ОТ) Ненила (ОТ) Сандрильона (ОТ) Солоха (ОТ) Фенька (ОТ) Фефела (ОТ) □ Матренка (ОТ) □ Окуломать (ОТ) Česká konotativní jména 0
VYSOKÝ VĚK Ruské frazeologismy аредовы веки (RČFS) аредовы лета (RČFS) жить/прожить аредовы веки (RČFS) жить/прожить аредовы лета (RČFS) король Лир (RČFS) стар как Мафусаил (RČFS) мафусаиловы веки (ČRFS) мафусаиловы лета (ČRFS) жить/прожить мафусаилов век/веки (RČFS) жить/прожить мафусаиловы лета (RČFS) жить/прожить мафусаиловы года (RČFS) жить/прожить мафусаилов возраст (RČFS) České frazeologismy starý jako Abrahám (ČRFS) je starý jako Abrahám (ČRFS) pamatuje Abraháma (ČRFS)
pamatuje léta Abrahámova (ČRFS) viděl Abraháma (ČRFS) už viděl Abraháma (ČRFS) spatřil Abraháma (ČRFS) už spatřil Abraháma (ČRFS) baba Jaga (SČFI 2) být starý jako Metuzalém (SČFI 1) metuzalémský věk (ČRFS) Ruská konotativní jména Аред (ОТ) Арина Родионовна (ОТ) Мафусаил (Мусаил, Мисаил) (ОТ) Нестор (ОТ) □ Мафусаилов (ОТ) Česká konotativní jména seladon (SNČ)
OSTATNÍ JEDNOTKY OZNAČUJÍCÍ ZEVNĚJŠEK ČLOVĚKA Ruské frazeologismy бледная как Диана (GR) смотреть как Иуда (GR) Кащей бессмертный (RČFS) Кощей (кощей) бессмертный (RČFS) тощий как Кощей (RČFS) тощий как Кощей бессмертный (RČFS) как кающаяся Магдалина (GR)
выглядеть как кающаяся Магдалина (GR) смотрит как кающаяся Магдалина (GR) генерал Топтыгин Михайло Иваныч (RČFS) она выглядела как Немезида (GR) лоб как у Сократа (GR) у него лоб как у Сократа (GR)
113
České frazeologismy chlap jako Bakchus (ST) chlap jako Bakus (ST) chlap jako babuš (ST) cyranovský nos (SČFI 2) mít cyranovský nos (SČFI 2) dívat se jako svatá Dala (ST) tváří se jako svatá Dala (SČFI 1) tváří se jako svatá Dala a nevěděla komu (SČFI 1) chlupatý jako Ezau (ČRFS) je chlupatý jako Ezau (ČRFS) zarostlý jako Ezau (ČRFS) je zarostlý jako Ezau (ČRFS) je jako Ezau (ČRFS) vypadá jako Ezau (ČRFS) kouká jako Filip na jelito (ČRFS) kouká jako Filip na kroupy (ČRFS) usmívá se jako Filip na jelito (ČRFS) usmívá se jako Filip na kroupy (ČRFS) koukat jako Habakuk (ST) hledí jako Habakuk (ST) být jako hloupý Honza (SČFI 1) tvářit se jako hloupý Honza (SČFI 1) stát jako Honza (ST) smát se jako Honza na jelito (SČFI 1) usmívat se jako Honza na jelito (SČFI 1) koukat jako Honza na jelito (SČFI 1) dělat janka (ST) koukat jako Jidáš (SČFI 1) jako hloupý Jura (ST) stojí jak Jura (ST) stojí jak Jura s cedulí (ST) chodí jak Jura (ST) chodí jak Jura s cedulí (ST) hledí jak Jura (ST) hledí jak Jura s cedulí (ST) má to jak na Juru (ST)
jako červená Karkulka (www.super.cz) koukat jako Krakonoš (ST) kouká jako nastydlý Krakonoš (ST) vousatý jako Krakonoš (ST) zarostlý jako Krakonoš (ST) fousatý jako Krakonoš (SČFI 1) být fousatý jako Krakonoš (SČFI 1) mít fousy jako Krakonoš (SČFI 1) směje se jako Kuba na jelito (ČRFS) tvářit se jako panenka Maria (SČFI 1) být jako panenka Maria (SČFI 1) šklebí se na to jako Mikeš na jelito (ST) usmívat se jako mílius (ST) kouká jako svatý Mrkal bez klapek (ST) vypadat jako Nemesis (GR) být jako Nemesis (SČFI 1) tvářit se jako Pýthie (SČFI 1) být jako Tarzan (SČFI 1) být zarostlý jako Tarzan (SČFI 1) stojí jako svatý Utřinos na hrázi (ST) Ruská konotativní jména Аякс (Аянт) (ОТ) Геркулес (Геракл) (ОТ) Золушка (ОТ) Пат и Паташон (ОТ) Сандрильона (ОТ) Тарзан (ОТ) Шурик (ОТ) Юнона (ОТ) □ Матреха (ОТ) Česká konotativní jména máňa (SNČ) mánička (SNČ) mařena (SNČ)
MAJETKOVÉ A SOCIÁLNÍ POMĚRY Ruské frazeologismy вкушать от пищи святого Антония (RČFS) сидеть на пище святого Антония (RČFS) богатенький Буратино (RČFS) сыт как Егорьевская гора (GR) как Золушка (GR) Иван не помнящий родства (RČFS) живет как Иванушка на печи (GR) беден как Иов (RČFS) богат как Крёз (RČFS) он богат как Крез (GR) беден как Лазарь (RČFS) король Лир (RČFS) быть как Робинзон (GR) жить как Роинзон (RČFS) Ромео и Джульетта (RČFS)
České frazeologismy bloudit jako Ahasver (SČFI 1) žít po diogenovsku (ST) diogenovský život (ST) přistěhoval se k němu pan Drbal z Nemanic (ST) žít jako Filemón a Baukis (SČFI 1) mít se (někde) jako Honza za pecí (GR) chudý jako Job (GR) bohatý jako Krésus (SČFI 1) být bohatý jako Krésus (SČFI 1) chudý jako Lazar (GR) pražský pepík (SČFI 2) žižkovský pepík (SČFI 2) být (někde) jako Popelka (SČFI 1) být (někde) popelkou (SČFI 1) žít jako Robinson (ČRFS)
114
Ruská konotativní jména Вениамин (ОТ) Жорж (ОТ) Жоржик (ОТ) Жорик (ОТ) Золушка (ОТ) Каин (ОТ) Крез (ОТ) Лазарь (ОТ)
Робинзон (ОТ) Ромео и Джульетта (ОТ) Сандрильона (ОТ) Санчо Панса (Санчо Пансо, Санхо Панца) (ОТ) ◊ Лазарь (ОТ) □ Иванморы (ОТ) Česká konotativní jména richard (SNČ)
ČASOVÝ ÚSEK, STÁŘÍ Ruské frazeologismy пройти что с Адама (ČRFS) начинать/начать (что) с Адама (RČFS) скидывать/скинуть ветхого Адама (RČFS) скидывать/скинуть с себя ветхого Адама (RČFS) совлечь ветхого Адама (RČFS) совлечь с себя ветхого Адама (RČFS) Адамовы веки (RČFS) это при Адаме было (ST) Адамовы времена (ST) прожить Адамовы лета (ST) времена царя Гороха (RČFS) со времен царя Гороха (RČFS) так повелось со времен царя Гороха (RČFS) при царе Горохе (RČFS) при царе Горохе и царице Чечевице (RČFS) при царе Копыле (RČFS) при царе Косаре (RČFS) начинать с яиц Леды (RČFS) начинать от яиц Леды (RČFS) начинать от яица Леды (RČFS) České frazeologismy od Adama (ČRFS) je to tak od Adama (ČRFS) začít/začínat od Adama (ČRFS) počínat od Adama (ČRFS) projít co od Adama (ČRFS) mají to tam jako za Adama (ST) svléci starého Adama (ST) složit starého Adama (ST) na sv. Adama udělat něco (ST) na svatého Ajaj (ST) na svatého Až (ST) na svatého Berouse (ST) na svatého Brala (ST) za krále Cvrčka (ST)
na svatého Dyndy (ČRFS) až na svatého Dyndy anebo Jindy (ST) za krále Holce (ČRFS) za časů krále Holce (ČRFS) za krále Holce když byla za groš ovce (ST) za krále Ječmínka (ČRFS) za časů krále Ječmínka (ČRFS) na svatého Jindy (ST) až příjde Káča z komedie (ST) až přijde Káča z vojny (ST) až přijde Káča z Brna (ST) až přijde Káča z Kelče (ST) už jde Káča z komedie (ST) na svatého Kováře udělat něco (ST) na svatého Kováře (ST) za Marie Teremtete (ST) dělat na svatého Moha něco (ST) dělat na Mojžíše něco (ST) na svatého Nerobiša (ST) na svatého Nikdá (ST) na svatého Nikdala (ST) na svatého Nikdáše (ST) na svatého Nikdy (ST) na svatého Nikdýše (ST) na svatou Trdlici (ST) udělat na svatou Trdlici něco (ST) na svatého Vida (ST) pochcaná Žofka (SČFI 2) pochcaná Žofie (SČFI 2) Ruská konotativní jména Адам (OT) Česká konotativní jména ◊ ježíšek (SSČ) ◊ silvestr (SSČ)
VĚCI Ruské frazeologismy толстая «Берта» (SČFI 2) Ивашко Хмельницкий (ST) České frazeologismy tlustá Berta (SČFI 2)
Evino jablko (SČFI 2) kidni Klimenta (SNČ) Panna Maria (SČFI 2) Maria Panna (SČFI 2) archa Noemova (ČRFS)
115
Ruská konotativní jména Голиаф (ОТ) Дунька (ОТ) Еруслан (Еруслан Лазаревич/Лазарич) (ОТ) Золушка (ОТ) Машка (ОТ) Сандрильона (ОТ) ◊ Акулька (ОТ) ◊ Ванек (ОТ) ◊ Гришка (ГР) ◊ Катя (ГР) ◊ Мамай (ОТ) ◊ Матрешка (ОТ) ◊ Параша (ГР) ◊ Петруха (ГР) ◊ Петя (ГР) ◊ Фаныч (ОТ) ◊ Федосья (ОТ) ◊ Фофан (ОТ) □ Адам (ОТ) □ Аноха (ОТ) □ Аредь (ОТ) □ Гаврилка (ОТ) □ Геркулес (ОТ) □ Дядя Ваня (ОТ) □ Еруслан (ОТ) □ Золушка (ОТ) □ Иван (ОТ) □ Иван Иванович (ОТ) □ Иваны (ОТ) □ Илья Муромец (ОТ) □ Ицык (ОТ) □ Макарка (ГР) □ Малюта Скуратов (ОТ) □ Сидор (ОТ) □ Соломон (ОТ) □ Степа (ОТ) □ Трифон (ОТ) □ Фаля, фалька (ОТ) □ Федя (ОТ) □ Фенечка (ОТ) □ Фенька (ОТ) □ Феня, фенька, фенечка (ОТ) □ Фомка (фомич, фома фомич, фомик) (ОТ)
kačena (SNČ) kateřina (SNČ) Kliment (SNČ) klára (SNČ) klárka (SNČ) líza (SNČ) lízinka (SNČ) máňa (SNČ) maruška (SNČ) mařena (SNČ) mařenka (SNČ) mařka (SNČ) matydla (SNČ) oskar (SNČ) pepina (SNČ) vašek (SNČ) venca (SNČ) vendelín (SNČ) ◊ andula (SNČ) ◊ anton (SNČ) ◊ barbora (SNČ) ◊ bohouš (SNČ) ◊ božka (SNČ) ◊ dana (SNČ) ◊ ferda (SNČ) ◊ ježíšek (SSČ) ◊ jiřina (SSČ) ◊ jiřinka (SSČ) ◊ káča (SSČ) ◊ mikuláš (SSČ) ◊ narcis (SSČ) ◊ venuše (SSČ) ◊ vincek (SNČ) □ adamky (SNČ) □ hanička (SNČ) □ jarmilky (SNČ) □ mařeny (SNČ) □ mařky (SNČ) □ máry (SNČ) □ mikina (SNČ) □ mikoška (SNČ) □ mikulášek (SNČ) □ ondřejovka (www.cpzp.cz) □ péťa (SNČ) □ petrklíč (SSČ) □ radek (SNČ) □ ráďa (SNČ) □ toníky (SNČ) □ vincky (SNČ)
Česká konotativní jména albert (SNČ) bedřich (SNČ) ferda (SNČ) káča (SNČ)
ABSTRAKTNÍ JEVY Ruské frazeologismy авгиевы конюшни (чего) (RČFS) расчищать/расчистить Авгиевы конюшни (RČFS) вычищать/вычистить Авгиевы конюшни (RČFS)
лоно Авраамого (ST) скидывать/скинуть ветхого Адама (RČFS) скидывать/скинуть с себя ветхого Адама (RČFS) совлечь ветхого Адама (RČFS) совлечь с себя ветхого Адама (RČFS)
116
стрела Амура (RČFS) нить Ариадны (RČFS) Ариаднина нить (RČFS) Ахиллесова пята (чья, кого, чего, у кого) (RČFS) Валтасаров пир (RČFS) гамлетовский вопрос (SČFI 2) Геракл на распутье (RČFS) Геркулес на распутье (RČFS) геркулесовы столбы (RČFS) геркулесовы столпы (RČFS) геркулесовские столбы (RČFS) геркулесовские столпы (RČFS) дойти до геркулесовых столбов (RČFS) дойти до геркулесовых столпов (RČFS) цепи Гименея (RČFS) узы Гименея (RČFS) Гордиев узел (RČFS) разрубать/разрубить гордиев узел [чего] (RČFS) рассекать/рассечь гордиев узел [чего] (RČFS) Дамоклов меч (чего) (RČFS) бочка Данаид (RČFS) каинова печать (RČFS) стрела Купидона (RČFS) воскрешение святого Лазаря (RČFS) воскресение святого Лазаря (RČFS) мамаево нашествие (RČFS) Мамаево побоище (RČFS) как Мамай прошел (RČFS) как будто Мамай прошел (RČFS) как словно Мамай прошел (RČFS) как точно Мамай прошел (RČFS) как Мамай воевал (RČFS) как будто Мамай воевал (RČFS) как словно Мамай воевал (RČFS) как точно Мамай воевал (RČFS) словно Мамай войной шел/прошел (RČFS) объятие Морфея (RČFS) Ноев ковчег (RČFS) ящик Пандоры (RČFS) Панургого стадо (RČFS) Пиррова победа (RČFS) правда у Петра и Павла (ST) Прометеев огонь (RČFS) дядя Сэм (RČFS) колесо Фортуны (RČFS) яблоко Эриды (RČFS) стрела Эрота (RČFS) золотое руно Язона (RČFS) České frazeologismy svléci starého Adama (ST) složit starého Adama (ST) Achillova pata (ČRFS) mít Achillovu patu (SČFI 3) mít svou Achillovu patu (SČFI 3) šíp Amora (ST) Amorův šíp (SČFI 2) Amorova střela (ČRFS)
Ariadnina nit (ČRFS) Ariadnino klubko (ČRFS) vinout se něčím jako Ariadnina nit (SČFI 1) Augiášův chlév (ČRFS) vyčistit Augiášovy chlévy (SČFI 3) vyčistit Augiášův chlév (SČFI 3) vymést Augiášovy chlévy (SČFI 3) vymést Augiášův chlév (SČFI 3) mít svatého Berouse (ST) Damoklův meč (ČRFS) visí to nad ním jako Damoklův meč (SČFI 1) Eridino jablíčko (ČRFS) Eridino jablko (ČRFS) Erótova střela (ST) Evino jablko (SČFI 2) z nouze Franta dobrý (ČRFS) v nouzi Franta dobrý (ČRFS) gordický uzel (SČFI 2) gordycký uzel (SČFI 2) hamletovská otázka (SČFI 2) stojí jako Herkules na rozcestí (ČRFS) herkulesovské rozcestí (ČRFS) herkulovská práce (SČFI 2) Herkulovy sloupy (ST) homérický smích (ČRFS) homérský smích (ČRFS) je svatého Honoráriusa (ST) na Janka uhodíš (ST) Jobova zkouška (SČFI 2) Jobovy zvěsti (ČRFS) Jobovy zprávy (ČRFS) Kainovo znamení (ČRFS) Krakonoš se kuklí (ST) Kolumbovo vejce (ČRFS) Kupidova střela (SČFI 2) svatý Martin přijel na bílém koni (ČRFS) to se panenka Maria vozí v ohnivém voze (ST) Mílkova střela (ST) náručí Morfeovo (ČRFS) oidipovský komplex (SČFI 2) Pandořina skříňka (SČFI 2) otevřít Pandořinu skříňku (SČFI 3) Paridovo jablko (SČFI 2) Paridův soud (SČFI 2) černý Petr (SČFI 2) církev Petrova (ST) lodička Petrova (ST) Petr má sólo (ST) svatý Petr hraje kuželky (ST) Pyrrhovo vítězství (ČRFS) dosáhnout Pyrrhova vítězství (SČFI 3) Rybrcoul se žení (ST) Rubrcoul se stěhuje (ST) strýček Sam (SČFI 2) strýc Sam (SČFI 2) paní Štěstěna (SČFI 2) kolo Štěstěny (ST) přízeň Štěstěny (SČFI 2)
117
těšit se přízni štěstěny (SČFI 2) Valpuržina noc (SČFI 2) Vendulka utěšitelka (www.pressweb.cz) pochcaná Žofka (SČFI 2) pochcaná Žofie (SČFI 2) Ruská konotativní jména Аполлон (ОТ) Аред (ОТ) Асмодей (ОТ) Голиаф (ОТ) Еруслан (Еруслан Лазаревич/Лазарич) (ОТ) Зоил (ОТ) Золушка (ОТ) Иван (ОТ) Ирод (ОТ) Касьян (ОТ) Мария (ОТ) Марфа (ОТ) Мирошка (ОТ) Полкан (ОТ) Сандрильона (ОТ) ◊ Акулина (ОТ) ◊ Акулька (ОТ) ◊ Акуля (ОТ) ◊ Дядя Митяй (ГР) ◊ Захар (ГР) ◊ Марьяна (ГР) ◊ Мотя (ГР) ◊ Параша (ГР) ◊ Полкан (ОТ) ◊ Филька (ОТ) ◊ Фофан, фофаны (ОТ) □ Адамизм (ОТ) □ Айболит (ОТ) □ Аредь (ОТ) □ Вась-вась (вася-вася) (ОТ)
□ Геростратоландия (ГР) □ Донкихотство (ОТ) □ Донкишотизм (ОТ) □ Донкисхотисмо (ОТ) □ Ивангардизм (ОТ) □ Мамедия (ОТ) □ Семен (ОТ) □ Фенька (ОТ) □ Фенька, фенечка (ОТ) □ Эзопство (ОТ) Česká konotativní jména alois (SNČ) anča (SNČ) bedřich (SNČ) eman (SNČ) fabián (SNČ) fabián a kilián (SNČ) karel (SNČ) kilián (SNČ) lojza (SNČ) mařena (SNČ) mařenka (SNČ) sebastián (SNČ) šebestián (SNČ) Venca s Bohoušem (SNČ) ◊ amor (SSČ) ◊ pepka (SNČ) ◊ ježíšek (SSČ) ◊ silvestr (SSČ) ◊ štěstěna (SSČ) □ auntouškárna (SNČ) □ endžíla (SNČ) □ jobovka (SNČ) □ karolínka (SNČ) □ kateřinky (SNČ) □ narcismus, narcizmus (SSČ)
ZVÍŘATA Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0
Ruská konotativní jména Карапет (ОТ) ◊ Хавронья (ОТ) ◊ Яшка (ОТ) Česká konotativní jména macek (SNČ) ◊ andulka (SSČ)
ČÁSTI TĚLA MUŽSKÝ POHLAVNÍ ORGÁN Ruské frazeologismy 0
České frazeologismy 0
118
Ruská konotativní jména Карлсон (ОТ) Луис Альберто (Луис Альбертович) (ОТ) □ Альфонс (ОТ) □ Бармалей (ОТ) Česká konotativní jména alexandr (SNČ)
dařbuján (SNČ) ferda (SNČ) franta (SNČ) francek (SNČ) frantík (SNČ) vašek (SNČ) □ francl (SNČ) □ vencl (SNČ)
ŽENSKÝ POHLAVNÍ ORGÁN Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména ◊ Хавронья (ОТ) □ Миронья (ОТ)
Česká konotativní jména blaženka (SNČ) julča (SNČ) káča (SNČ) kačena (SNČ) kačenka (SNČ) linda (SNČ)
OSTATNÍ JEDNOTKY OZNAČUJÍCÍ ČÁSTI TĚLA Ruské frazeologismy Адамого яблоко (RČFS) České frazeologismy Adamovo jablko (SČFI 2) cyranovský nos (SČFI 2) mít cyranovský nos (SČFI 2) Ruská konotativní jména ◊ Полкан (ОТ)
□ Феня (ОТ) Česká konotativní jména karel (SNČ) mařena (SNČ) milan (SNČ) □ achilovka (SSČ) □ manda (SNČ) □ panimanda (SNČ)
CHARAKTERISTIKA ZÁPORNÁ CHARAKTERISTIKA Ruské frazeologismy голый Вася (RČFS) слава Герострата (RČFS) Геростратова слава (RČFS) бой Давида с Голиафом (ČRFS) Демьянова уха (RČFS) работать как папа Карло (RČFS) вкалывать как папа Карло (RČFS) пахать как папа Карло (RČFS) действовать наобум Лазаря (RČFS) поступать наобум Лазаря (RČFS) наобум Лазаря (RČFS) наобум Лазаря делать что (RČFS) стоять как Лотова жена (RČFS) на бедного Макара все шишки валятся (RČFS) мартышкий труд (RČFS) мефистофелевский хохот (RČFS) от Понтия к Пилату (RČFS) от Понтия к Пилату посылать (RČFS) ходить от Понтия к Пилату (RČFS) прокрустово ложе (RČFS)
сизифов труд (RČFS) между Сциллой а Харибдой (ČRFS) Танталовы муки (RČFS) муки Тантала (RČFS) Эллочка-людоедка (RČFS) České frazeologismy je u Abraháma (ČRFS) už je u Abraháma (ČRFS) už je v lůně Abrahámově (ČRFS) chodit od Annáše ke Kaifášovi (ČRFS) posílat koho od Annáše ke Kaifášovi (ČRFS) arakčejevský režim (SČFI 2) vyhrát jako Benedek u Hradce (ST) pořídit jako Benedek u Hradce (ST) pochodit jako Benedek u Hradce (ST) dopadnout jako Benedek u Hradce (ST) Daniel v jámě lvové (ČRFS) zápas Davida s Goliášem (ČRFS) smrdět jako Herodes (SČFI 1) smát se jako Honza na jelito (SČFI 1)
119
usmívat se jako Honza na jelito (SČFI 1) koukat jako Honza na jelito (SČFI 1) stát někde jako svatý Jan za dědinou (SČFI 1) stát někde jako svatý Jan na mostě (SČFI 1) lítat (někde) jako janek (SČFI 1) běžet jako janek (SČFI 1) hnát se (někam) jako janek (SČFI 1) hledat Ječmínka (ST) mít Kainovo znamení (SČFI 3) mít Kainovo znamení vypálené na čele (SČFI 3) nést Kainovo znamení (SČFI 3) nést Kainovo znamení vypálené na čele (SČFI 3) vypálit někomu Kainovo znamení (SČFI 3) být komu pro kašpary (ČRFS) ani Kazi by to neuhodla (ST) tomu by ani Kazi nepomohla (ST) stojí jako Lotova žena (ČRFS) od Petra k Pavlovi (ČRFS) běhat od Petra k Pavlovi (ČRFS) posílat koho od Petra k Pavlovi (ČRFS) chodit ke všem Petrům a Pavlům (ST) chodit od Pontia k Pilátovi (ČRFS) běhat od Pontia k Pilátovi (ČRFS) Prokrustovo lože (ČRFS) Prokrustovské lože (ČRFS)
pythická odpověď (SČFI 2) pythický výrok (ST) mezi Scyllou a Charybdou (ČRFS) sisyfova dřina (ST) sisyfovská práce (SČFI 2) Sisyfova práce (SČFI 2) práce Sisyfova (SČFI 2) sisyfovské úsilí (SČFI 2) dělat Sisyfovu práci (SČFI 3) dělat sisyfovskou práci (SČFI 3) konat Sisyfovu práci (SČFI 3) konat sisyfovskou práci (SČFI 3) Tantalova muka (ČRFS) vytrpět Tantalova muka (SČFI 3) trpět Tantalova muka (SČFI 3) dělat jen tak na Trefila něco (ST) běhat od Vacka k Mackovi (ST) Záhořovo lože (SČFI 1) Ruská konotativní jména □ Махометский (ОТ) □ Филькин (ОТ) Česká konotativní jména 0
KLADNÁ CHARAKTERISTIKA Ruské frazeologismy бежать во всю ивановскую (RČFS) нести во всю ивановскую (RČFS) фортуна улыбнулась/улыбается (RČFS) ему улыбнулась изменчивая фортуна (ČRFS)
hledět jako v Jiříkově vidění (ČRFS) poslouchat jako v Jiříkově vidění (ČRFS) zpívat jak Kája (reality-show.panacek.com) kouká se na ni jako na panenku Marii (SČFI 1) dívá se na ni jako na panenku Marii (SČFI 1) Štěstěna se usmála na koho (ČRFS) být vyvolencem Štěstěny (ST) dítě Štěstěny (SČFI 2) dítko Štěstěny (SČFI 2)
České frazeologismy Alenka v říši divů (ST) být jako Alenka v říši divů (ČRFS) ostrý jako Brunclíkův meč (ST) usmála se na něho Fortuna (ČRFS) usmála se na něho vrtkavá Fortuna (ČRFS) smát se jako Honza na jelito (SČFI 1) usmívat se jako Honza na jelito (SČFI 1) koukat jako Honza na jelito (SČFI 1) jako v Jiříkově vidění (ČRFS) být jako v Jiříkově vidění (ČRFS) chodit jako v Jiříkově vidění (ČRFS)
Ruská konotativní jména □ Вась-вась (вася-вася) (ОТ) □ Геркулесовский (ОТ) □ Демосфеновый (ОТ) Česká konotativní jména 0
NEUTRÁLNÍ CHARAKTERISTIKA Ruské frazeologismy гомерический смех (RČFS) гомерический хохот (RČFS) бочка Диогена (RČFS) диогеновская бочка (RČFS) кричать во всю ивановскую (RČFS) петь во всю ивановскую (RČFS) смеяться во всю ивановскую (RČFS) храпеть во всю ивановскую (RČFS) полет Икара (RČFS)
каким макаром? (RČFS) таким макаром (RČFS) Ноев ковчег (RČFS) эзопов язык (RČFS) эзоповский язык (RČFS) České frazeologismy homérický smích (ČRFS) homérský smích (ČRFS) vznést se jako Ikarus (SČFI 1)
120
vzlétnout jako Ikarus (SČFI 1) ikarský let (ST) vyvrbit se jako Ječmínek (ST) ztratit se jako Ječmínek (ST) jde jako Káča s máslem (ST) vyletěla jak kača z pukače (ST) Klimeš bere okolo krku někoho (ST) přišel na něj Klimeš (ST) honí Klimše (ST) chytá (se) ho Matouš (ST) smutek Orfeův (SČFI 2) orfický smutek (SČFI 2) Pavel jako Šavel (ST) Petr jako Pavel (ČRFS) je to Petr jako Pavel (ST) střevíčky jak pro Popelku (SČFI 1) to jsou střevíčky jak pro Popelku (SČFI 1) boty jak pro Popelku (SČFI 1) to jsou boty jak pro Popelku (SČFI 1) mluvit jako Pýthie (SČFI 1) tvářit se jako Pýthie (SČFI 1) spát jako Šípková Růženka (SČFI 1) šalamouská odpověď (ČRFS)
Ruská konotativní jména □ Альфонский (ОТ) □ Аредом (ОТ) □ Безадамовый (ОТ) □ Ваньзе (ОТ) □ Вась-вась (вася-вася) (ОТ) □ Дон-Жуаном (ОТ) □ Донжуанно (ОТ) □ Донжуански (ОТ) □ Донжуанский (ОТ) □ Донкихотский (ОТ) □ Ивангардизм (ОТ) □ Мамайский (ОТ) □ Маруший (ОТ) □ Робинзоний (ОТ) □ Фрицевский (ОТ) Česká konotativní jména □ silvestrovský (SSČ) □ silvestrovský (SSČ) □ svatojanský (SSČ) □ svatojánský (SSČ) □ svatováclavský (SSČ) □ svatovítský (SSČ)
OSOBY, MĚSTA, MÍSTA Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy zlatá Helena božský Kája Ruská konotativní jména □ Богданов (ОТ) □ Богданович (ОТ) □ Богоданович (ОТ) □ Мамай (ОТ) □ Фефеля, Фефелюшка (ОТ) □ Хаврониос (ОТ) Česká konotativní jména Pankrác (SNČ) vašek (SNČ)
□ Frantovy Lázně (SNČ) □ Havlbrod (SNČ) □ ježura, ježuch (SNČ) □ Jiřák (SNČ) □ Josefáč (SNČ) □ julda fulda (SNČ) □ Karlačky (SNČ) □ Karlák (SNČ) □ Karlovky (SNČ) □ Mariánky (SNČ) □ Marjánky (SNČ) □ Pangejt (SNČ) □ Pankejt (SNČ) □ Pankr (SNČ) □ Pípák (SNČ) □ Rígrák (SNČ) □ Riegrák (SNČ) □ Václavák (SNČ)
PŘEZDÍVKA, PŘÍZVISKO Ruské frazeologismy 0 České frazeologismy 0 Ruská konotativní jména □ Еруслан (ОТ) □ Иван Иванович (ОТ) □ Иудушка (ОТ)
□ Колян (ОТ) □ Макар(ы) (ОТ) □ Мальвина (ОТ) □ Мамай (ОТ) □ Мурка (ОТ) □ Тарзан (ОТ) □ Федосья (ОТ) Česká konotativní jména 0
121
OSTATNÍ JEDNOTKY Ruské frazeologismy гуляй, Вася (ST) Что ему Гекуба! (ČRFS) господи Иисусе Христе! (RČFS) господи Иисусе! (RČFS) České frazeologismy ať jsem Franta! (ČRFS) Jsem z toho Franta! (ČRFS) to jsem Franta! (ČRFS) Fortunátóv klobúček (ST) co je mu Hekuba! (ČRFS) pro pána Jana (ČRFS) Pro pána Jána! (SČFI 4) mít jazyk sv. Jana (ST) Jako malej Jarda! (SČFI 4) Ježíši Kriste! (ČRFS) Pro Ježíše Krista! (SČFI 4) Ježkovy brejle! (SČFI 4) Ježkovy zraky! (SČFI 4) Ježkovy voči! (SČFI 4) Šmarjá Józef! (SČFI 4) jupiterský hněv (ST) už je po Kaččině svatbě (ST) Mariá Panno! (SČFI 4) Marjápano! (SČFI 4) Panenko Marijá. (SČFI 4) jsem z toho Matěj (ČRFS) Šmarjá Pepík! (SČFI 4) obdařili mě s tím jako s podmáslím (ST) Petrův zdar! (ST) Můj ty Tondo! (SČFI 4) Můj ty Tondo kolenatej! (SČFI 4) Ruská konotativní jména Абрам (Авраам) (ОТ) Акулина (Кулина) (ОТ)
svatého
Антон (ОТ) Аред (ОТ) Ванек (ОТ) Евпол (ОТ) Езоп (Эзоп) (ОТ) Ирод (ОТ) Иуда (Июда, Иуда Искариот, Иуда искариотский, Искариот, Иуда из Кариота) (ОТ) Каин (ОТ) Магомет (ОТ) Маруха (Марюха) (ОТ) Матюха (ОТ) Оклитиан (Оклитиян) (ОТ) Опрѣмъ (ОТ) Пантюха (ОТ) Софрон (ОТ) Фатюй (ОТ) Фекла (ОТ) Фетюк (ОТ) Филон (ОТ) Фитяй (ОТ) Великий Хам (ОТ) Харлам (ОТ) ◊ Аполлон (ОТ) ◊ Аполлонка (ОТ) ◊ Асмодей (ОТ) ◊ Олух (ОТ) ◊ Фетюк (ОТ) ◊ Фофан (ОТ) Petra □ Сантрапал (ОТ) Česká konotativní jména bohoušek (SNČ) eman (SNČ) gábina (SNČ) rufus (SNČ) □ šmarjá (SNČ) □ žanetka (SNČ)
122
