Ma sary kova univerz ita Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu
Frekvence a důvody užívání léků tišících bolest v extraligovém volejbale žen a mužů ČR Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Autor:
PaedDr. Zdeněk Zítka
Bc. Ivana Cebáková Regenerace a výţiva ve sportu
Brno, 2013
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci Frekvence a důvody užívání léků tišících bolest v extraligovém volejbale žen a mužů ČR vypracovala samostatně pod vedením PaedDr. Zdeňka Zítky a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje, v souladu s právními předpisy a vnitřními předpisy Masarykovy univerzity. V Brně dne 20. dubna 2013 vlastnoruční podpis autora 2
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce PaedDr. Zdeňku Zítkovi za podnětné připomínky, rady a pomoc, které mi pomohly při tvorbě této práce. Dále pak všem zúčastněným hráčům a hráčkám extraligového volejbalu za jejich čas a upřímné odpovědi ve vyplněných dotaznících. 3
Obsah Úvod
5
1. Cíl a úkoly práce
7
1.1. Úkoly práce
7
2. Volejbal jako vrcholový sport
8
2.1. Celoroční tréninkový cyklus
9
2.2. Zdravotní rizika a zranění ve volejbale 3. Bolest ve sportu
10 12
3.1. Vznik a vedení bolesti
12
3.2. Rozdělení bolesti ve sportu
13
3.3. Bolest pohybového aparátu ve volejbale
15
3.4. Rozdílnost vnímání bolesti u ţen a muţů
18
3.5. Léčba bolesti ve sportu
18
3.6. Bolest a otázka dopingu
20
4. Léky tišící bolest
21
4.1. Analgetika I. stupně ţebříčku WHO
21
4.1.1. Nesteroidní antirevmatika (NSA)
22
4.1.2. Analgetika – antipyretika (tzv. prostá analgetika)
24
4.2. Analgetika II. a III. stupně ţebříčku WHO 4.2.1. Opioidní analgetika
25 25
5. Metodika práce
27
5.1. Výsledky a jejich interpretace
28
5.2. Diskuze
44
5.3. Závěry pro praxi
45
Závěr
47
Seznam použitých zdrojů
48
Pouţitá literatura
48
Internetové zdroje
48
Příloha - Anketa
51
Seznam použitýchzkratek
52
Resumé
53
4
Úvod Téma mé bakalářské práce se zaobírá frekvencí a důvody uţívání léků tišících bolest (obecně označovaných jako analgetika) ve vrcholovém volejbalu ţen a muţů. Jako profesionální volejbalistka, se zkušenostmi ze zahraniční a domácí extraligy, jsem se v průběhu své kariéry setkala s mnoha hračkami, které uţívaly povolená analgetika jako rychlou pomoc při různých zdravotních problémech, jen pro to, aby mohly bezbolestně zvládnout zápas, nebo trénink. Uţívání analgetik se pro některé stává pravidelnou rutinou, pro další pouze občasnou pomocí v akutní nouzi. Ani já nejsem výjimkou a občas si pomůţu „růţovou pilulkou“ k úlevě od nějaké té bolístky. Je však tento trend typický pro většinu hráčů a hráček české extraligy? Pokud ano, řeší sportovec mnoţství uţité látky a moţné neţádoucí účinky? Vrcholový sport sebou přináší kromě příjemných pocitů z vítězství také bolest. Vrcholový sportovec si často nemůţe dovolit přestat trénovat při lehčí zdravotní komplikaci, je nucen jak vnějším okolím (trenér, tým, vedení), tak i vlastními pohnutkami jako je touha po vítězství. Běţně dostupný lék tišící bolest se tak naskýtá jako poměrně jednoduchá, lehce dostupná a účinná pomoc při takových zdravotních stavech, které jej funkčně neomezují, ale zároveň vyvolávají bolestivé pocity, s kterými se těţko sportuje. Moţné pozdější následky naduţívání léků sportovci zřejmě neřeší, nebo o nich neví. Z populárních časopisů se dočítáme, ţe i v nesportovní populaci se uţívání běţně dostupných analgetik stává poměrně častým jevem a můţe mít nepříznivý dopad na zdraví. Úkolem mé práce proto bylo zjistit, zda je uţívání léků tišících bolest v extralize volejbalu časté, zda sportovci řeší uţité mnoţství a neţádoucí účinky těchto léků, na jaké zdravotní problémy volejbalisté analgetika pouţívají a také zda se uţívání léků nějak liší mezi skupinou ţen a muţů. Bakalářská práce poskytuje v teoretické části stručný náhled do fyziologie zatíţení při volejbale a přehled zdravotních potíţí spojených s bolestí, se kterými se volejbalista nejčastěji potýká. V obecné rovině také definuje pojem bolest, reakci organismu na bolest a moţnosti její farmakologické léčby včetně typů léků, které na bolest povoluje a doporučuje antidopingový úřad, jejich ţádoucí i neţádoucí účinky. Cílem empirické části bylo kvantitativně zhodnotit, zda a 5
v jaké míře hráči a hráčky české extraligové soutěţe léky tišící bolest uţívají a z jakých důvodů. Mimo jiné také zjišťuje, zda se sportovci informují z příbalových letáků o neţádoucích účincích a dávkování pouţívaných léků. V závěru jsou zhodnoceny výsledky ankety s celkovou charakteristikou uţívání analgetik v extralize ČR a moţnou aplikací poznatků do praxe.
6
1. Cíl a úkoly práce Cílem této bakalářské práce bylo zjistit, zda, v jaké míře a z jakých důvodů uţívají hráčky a hráči extraligového volejbalu léky tišící bolest v průběhu soutěţního období.
1.1. Úkoly práce Charakteristika volejbalu jako vrcholového sportu Charakteristika bolesti a její problematika ve sportu Popis povolených léků tišících bolest a jejich moţné neţádoucí účinky Vytvoření anketového dotazníku Vytipování a oslovení hráčů a hráček volejbalových týmů extraligy Realizace výzkumu Zhodnocení výsledků ankety a jejich moţná aplikace do praxe
7
2. Volejbal jako vrcholový sport Volejbal je míčový kolektivní sport na obdélníkovém hřišti rozpůleném sítí, kde proti sobě hrají šestičlenné týmy, které se snaţí odehrát míč na soupeřovu polovinu v počtu maximálně tří doteků tak, aby ho soupeř nemohl zpracovat a míč se dotkl země. V České republice patří volejbal mezi oblíbené kolektivní sporty, ať uţ v rekreačním pojetí, tak i v soutěţní formě. Nejvyšší vrcholovou soutěţí v ČR je volejbalová extraliga muţů a ţen s názvem „Uniqua extraliga“, kde vítěz této soutěţe obdrţí titul Mistra ČR. V ţenách se letošní soutěţe účastní 10 týmů, v muţské sloţce je týmů 12 (viz Tab. 1.). Některé týmy se v této sezóně zúčastnily i evropských pohárů a vítězové loňského ročníku extraligy muţů, České Budějovice a ţenský tým Agel Prostějov, reprezentovali ČR v prestiţní soutěţi Ligy mistrů (Champions‘ league). Týmy v České Republice fungují jak na poloprofesionální úrovni, kdy hráči nejsou sportovci na plný úvazek a při sportu pracují nebo studují, tak i na úrovni profesionální. Týmy jako jiţ zmiňovaný Agel Prostějov a České Budějovice fungují na plně profesionální bázi zejména díky vyššímu rozpočtu a působením na mezinárodním poli. Jako jedni z mála v extralize mají kádr obohacen o několik zahraničních posil (ČVS, 2013).
UNIQA EXTRALIGA ČR 2012/13
Tab. 1. Seznam extraligových týmů pro rok 2012/13 (ČVS, 2013) Týmy žen
Týmy mužů
Vollyball club Slavia Praha
VK Ostrava s.r.o.
PVK Olymp Praha
Volejbal Brno, a.s.
VK KP Brno
SKV Havířov
SK UP Olomouc
ČZU Praha
TJ Sokol Šternberk
VK Jihostroj České Budějovice
TJ Ostrava
VK Dukla Liberec
TJ Sokol Frýdek-Místek
FATRA Zlín
SG Brno
Volejbalový oddíl Příbram
VK Agel Prostějov
VSK Staré město
Přerovský volejbalový klub Precheza
VK Karbo Benátky nad Jizerou SK Volejbal Ústí nad Labem AERO Odolena Voda
8
Pro
ilustraci
předkládám
čtenáři
přibliţnou
podobu
celoročního
tréninkového cyklu. Je z něj patrné, jakým zatíţením volejbalista v průběhu jednoho soutěţního období prochází a jak dlouho by měl vydrţet ve formě bez váţných zdravotních komplikací, tudíţ i bez bolestivých stavů.
2.1. Celoroční tréninkový cyklus Celoroční tréninkový cyklus v české extralize se můţe v různých týmech lišit, v obecném harmonogramu jej popisuje následující tabulka (Tab. 2.) (Bernaciková, Kapounková & Novotný, 2010). Tab. 2. Celoroční tréninkový cyklus muţů a ţen ve volejbale ČR srpen
Všeobecné přípravné období
září - ½ října
Specifické přípravné období Soutěžní období:
½ října – duben (v závislosti na úspěchu v playoff)
Přechodné období I
duben – začátek května
Přípravné období III
květen - červen
Přechodné období II
červenec
Konkrétní podoba pak závisí především na aspiraci týmu a počtu jeho vytyčených cílů v dané sezóně. Pokud se například tým účastní více soutěţí (evropské poháry, Champions’ league) a jeho cílem je v kaţdé z nich nějak uspět, musí podle toho upravit i svůj tréninkový cyklus. Většina extraligových týmů přesto většinou směřuje k jedinému cíli a připravuje se celou sezonu tak, aby jeho výkonnost postupně rostla a vrcholu dosáhla ve finální části „play-off“ extraligové soutěţe. Jde tedy o tzv. „jednovrcholový systém“, který je základem pro tréninkovou přípravu týmu, který usiluje o vysokou sportovní výkonnost především na konci sezony, kdy se rozhoduje o vítězi a celkovém postavení týmu v soutěţi (Vavák, 2011, p. 55). Obvykle týmy začínají zahajovací všeobecnou přípravou první týden v srpnu, která trvá přibliţně 4 aţ 6 týdnů, a je především kondičního charakteru. Na
9
ni navazuje specifické přípravné období, kdy se kondiční příprava mísí s přípravou herní, ta pak postupně převaţuje. Celkově důleţitý je rozvoj silově, explozivně, rychlostně, vytrvalostních pohybů hráče. Cyklus dále přechází do fáze soutěţní (Vavák, 2011, pp. 55-57). Soutěţní období se skládá ze základní části, kdy kaţdý tým hraje s kaţdým soupeřem jeden zápas doma a jeden venku. Ţenský tým tak v základní části odehraje 18 zápasů, muţi 22. Ţenská extraliga následně vstupuje do části nástavby, kdy se týmy rozdělí do dvou skupin po pěti, v závislosti na pořadí po základní části, a odehrají spolu ve skupině další 1+1 zápasů, celkově tedy osm dalších zápasů. V novém pořadí poté osm celkově nejlepších ţenských týmů nastupuje do závěrečných zápasů „play-off“ o nejlepší umístění dokud nezůstane pouze jeden vítězný. U muţů po základní části vstupuje osm nejlepších týmů tabulky rovnou do vyřazovacích bojů, dokud nezůstane jediný vítěz – Mistr České Republiky. Soutěţní období trvá téměř sedm měsíců, hráč v něm můţe odehrát přibliţně 20 aţ 40 zápasů, s ročním počtem okolo 350-ti tréninků a aţ 800-ti hodin zatíţení (Bernaciková et al., 2010). Vydrţet proto takovou zátěţ v dobrém zdravotním stavu a bez bolesti není nejlehčím úkolem. Cílem kaţdého sportovce je mít co moţná nejméně zdravotních komplikací a vypořádat se s bolestí co nejrychleji a nejefektivněji. Přesto jsou volejbalisté vystaveni některým zdravotním rizikům a zraněním, která s volejbalem souvisí.
2.2. Zdravotní rizika a zranění ve volejbale Mezi nejčastější úrazy ve volejbale patří poranění pohybového aparátu, která nevznikají při kontaktu s protihráčem. Výjimkou jsou poranění kotníku při doskocích z bloku a smeče, kdy se dva hráči dostanou do kontaktu pod sítí. Jinak bývá příčinou poranění většinou nezvládnutí techniky, přetíţení, únava a nepozornost. Volejbalové herní dovednosti zaměstnávají svaly horních i dolních končetin. Na dolních končetinách je především důleţitá práce svalů umoţňujících výskok na blok nebo na smeč a při přesunech po hřišti. Výskok na smeč zatěţuje jednostranně více odrazovou nohu. Horní končetiny jsou zatěţovány ve všech druzích odbytí, smečařský úder pak zatěţuje jednostranně především ramenní kloub smečující horní končetiny. Ve volejbale se častěji setkáváme s akutním
10
poraněním, avšak chronická zranění se ve vrcholovém volejbale vyskytují také (Bernaciková et al., 2010). Nejčastější poranění: -akutní: distorze hlezna, přetrţení zkříţených kolenních vazů, zlomeniny a vykloubení prstů ruky (niţší soutěţe) -chronické: ramenní kloub (mikrotraumatizace a zánět šlach rotátorů ramene při úderech do míče), hlezenní kloub, kolenní kloub, přetíţení a zánět patelárního vazu, zánět vazů zápěstí, zvláště u nahrávačů (Bernaciková et al., 2010).
11
3. Bolest ve sportu Obecně je bolest moţné definovat jako „ emocionální “ (Doleţal et al., 2008, p. 1). Bolest má důleţitý biologický význam, varuje totiţ před poškozením organismu, ale má negativní vliv na emoce i psychiku (Perlík, 2008, p. 105). Jedná se vţdy o subjektivní proţitek, na kterém se podílí stres, rozvoj zánětu a změny prokrvení poškozeného místa. (Pastucha, Sovová, Malinčíková & Hyjánek, 2011, p. 112). Vrcholový sportovec se s bolestí setkává jiţ od svých začátků, častěji neţ obyčejný nesportující jedinec. Sportovní výkon je zaloţen na překonávání překáţek a často i fyzického nepohodlí a bolesti; bolest je prakticky jeho součástí. Schopnost snášet bolest je pak jednou z klíčových kritérií ke sportovnímu úspěchu. Bolest sportovci poskytuje důleţité informace o vlastním těle, o tom jak zvládá danou zátěţ a jak se s ní vyrovnává. Chce-li maximalizovat svůj výkon, je důleţité, aby uměl rozpoznat, s jakou bolestí můţe trénovat bezpečně dál a při jaké je lépe naslouchat varovným signálům a v aktivitě jiţ nepokračovat (O’Connor, 2007).
3.1. Vznik a vedení bolesti Organismus bolest rozpoznává pomocí různorodých snímačů – tzv. nociceptorů, které jsou rozmístěny po celém těle, ať uţ na povrchu, v kůţi, ve svalech, kloubech, na povrchu vnitřních orgánů, tak i v celé nervové soustavě. Jejich úkolem je zaznamenat bolestivý podnět a informaci předat do centrálního nervového systému. Výjimku tvoří pouze některé orgány, které receptory pro bolest nemají – mozek, viscerální pleura a plíce. Jiné jsou naopak na bolestivé podněty velmi citlivé – například okostice (Drábková, 2008, p. 1). Některé senzory reagují na změnu tlaku, tahu, chladu nebo tepla, jiné na mechanický nebo chemický podnět. Zvláště při zánětu vznikají některé chemické látky, jako jsou prostaglandiny, jejichţ charakteristickým projevem je právě bolest. Jakmile nociceptory zaznamenají bolestivý podnět, vysílají různou rychlostí signál, následuje příslušná reakce – oddálení se od zdroje podnětu, uvědomění si bolesti atd. (Články o zdraví - uLékaře.cz).
12
3.2. Rozdělení bolesti ve sportu Bolest je moţné dělit podle mnoha kritérií a existuje mnoho klasifikací dle jejího vzniku, příčiny a dalších hledisek. Základní rozdělení dle délky jejího trvání je na bolest akutní, trvající do měsíce, a bolest chronickou, která přetrvává déle neţ 6 měsíců
, 2012). Bolest ve sportu bývá především bolestí akutní,
somatického původu, zasahující především pohybový aparát, s nedoléčením pak můţe přecházet i do formy chronické. Pro toto bakalářské téma jsem pouţila rozdělení bolesti dle Asociace pro aplikovanou sportovní psychologii (AASP), která definuje různé typy bolesti právě z hlediska sportu jako: Únava a nepohodlí: jde o nepříjemný pocit produkovaný našim úsilím, ale není dost silný, abychom jej označili za "bolest." Sportovci se učí být tzv. "v pohodě při nepohodě", protoţe takováto snaha je typickou a nezbytnou součástí sportovního počínání. S pokračujícím úsilím se však nepohodlí můţe proměnit v následující: Pozitivní tréninková bolest: Tato bolest se často vyskytuje při vytrvalostním cvičení a zahrnuje svalovou únavu a pocity v plicích a srdci, které se pohybují v rozmezí od nepříjemného aţ po pocity, které jiţ charakterizujeme jako bolest. Není to však známka ohroţení ani signalizace zranění. Vzhledem k tomu, ţe sportovci znají příčinu bolesti, mají pod kontrolou své úsilí a rozpoznají, ţe tyto pocity jsou prospěšné a navyšují výkon. Stručně řečeno, pozitivní tréninková bolest je dobrým znamením vynaloţeného úsilí a moţnosti ke zlepšení výkonu. Negativní tréninková bolest: stále nevypovídá o úrazu, ale jiţ přesahuje rámec pozitivního přínosu z cvičení. Příkladem můţe být extrémní namoţení, které trvá několik dní. Při zaţívání této bolesti nastává riziko přetrénování. Negativní upozorňující bolest: je podobná předchozí bolesti, s přidaným prvkem ohroţení organismu. Můţe to být nová zkušenost z neznámé bolesti a známka přítomnosti zranění. Bolest obvykle nastane postupně a umoţňuje sportovci vyhodnotit moţné tréninkové příčiny a vhodnou zpětnou reakci.
13
Negativní akutní bolest je intenzivní a specifická bolest, která se vyskytuje náhle, často v důsledku zranění. To je většinou lokalizováno na konkrétní části těla a označujeme jej jako zdraví ohroţující. Necitlivost je ojedinělý, ale velmi závaţný stav. Nastává, pokud sportovec znecitliví, i kdyţ by měl pociťovat namoţení, únavu nebo bolest. Místo toho jsou jeho končetiny, případně jiné místo na těle necitlivé. To můţe být známkou váţného poranění nebo stavy, kdy se sportovec dostal nad hranici svých fyzických moţností (O’Connor, 2007). Je důleţité, jakým způsobem bude sportovec na zaţívanou bolest reagovat a situaci řešit. Bylo zjištěno, ţe sportovci jsou schopni snášet větší míru bolesti neţ nesportující (Sharma, Sandhu & Shenoy, 2011). Pokud se sportovec naučí fungovat s prvními dvěma typy bolesti, můţe zvyšovat svůj výkon bez ohroţení na zdraví. Pokud je však bolest na hranici únosnosti a sportovec i tak bolest takzvaně „kouše“, můţe se stav zhoršit, zasáhnout do celkového zdraví a vyústit i v ukončení sportovní kariéry. Sportovec by proto měl předem vyuţívat preventivních opatření a při zjištění problému neprodleně zahájit léčbu symptomů a především příčiny bolesti. Tab. 3. Škála bolesti u chorob z přetíţení u sportovců (Cinglová, 2002, pp. 95,96) 1. fáze:
Napětí nebo lehká bolest po zátěži, která odeznívá do 24 hodin.
2. fáze:
Napětí nebo lehká bolest před zátěží, která ustupuje po rozcvičení. Symptomy nepřetrvávají při zátěţi, ale vracejí se po jejím skončení a trvají aţ 48 hodin.
3. fáze:
Totéţ, navíc je lehká bolest přítomna i při zátěži, ale nevadí výkonu.
4. fáze:
Totéţ jako ve fázi 3, ale bolest je intenzivnější a ovlivňuje výkon. Lehká bolest se objevuje i při běžné denní činnosti
5. fáze:
Střední či intenzivní bolest před zátěţí, během ní i po jejím skončení, ovlivňuje výkon. Bolest i při běţné denní činnosti, ale nenutí k velkým změnám v aktivitě
6. fáze:
Bolest trvá i v úplném klidu Nedovoluje běţnou denní činnost.
7. fáze:
Bolest soustavně ruší spánek a zhoršuje se se zátěţí.
14
Ve
sportu
se
setkáváme
i
s přetrénováním
sportovců
a
s ním
spojenou bolestí z přetíţení organismu. Bolest u chorob z přetíţení prochází 7-mi fázemi. viz tab. 3, str. 15 (Cinglová, 2002, pp. 95, 96).
3.3. Bolest pohybového aparátu ve volejbale Pro výzkumné potřeby ankety jsem bolest, kterou zaţívají volejbalisté, rozdělila do pěti obecných kategorií a ty jsem pak nabídla k výběru dotazovaným. Důvodem bylo zjistit, z jakého zdravotního důvodu hráči/ky nejčastěji uţijí léky tišící bolest. Kategorie jsem vytvořila především podle typů bolesti, na které má volejbalový sport přímý vliv. Ve výčtu proto nenaleznete např. bolest zubů, ţaludku, nebo bolest v krku při kašli, se kterými se sportovci během sezóny jistě někdy setkávají, které však nemají přímou souvislost s pohybovým aparátem. Respondenti ale měli moţnost jinou bolest do dotazníku doplnit. Jistou výjimku tvoří 5. kategorie – menstruační bolest, která postihuje pouze sportovkyně a volejbalem je ovlivněna spíše nepřímo. Řada z nich se však s jejími nepříjemnými projevy potýká pravidelně celou sportovní kariéru, coţ můţe znamenat i pravidelné uţívání léků tišících bolest. Bolesti kloubů Kloubní aparát je ve volejbale namáhán prakticky neustále. Klouby tlumí dopady z výskoků a poskoků, kterých je ve hře velké mnoţství. Výskok volejbalistů je nejvyšší v porovnání s ostatními kolektivními sporty. U muţů můţe čistý výskok činit i 90cm, u ţen 70 cm (Grasgruber & Cacek, 2008, p. 480). Provede-li například smečař v zápase v průměru 60 - 100 takových výskoků, musí je všechny při doskoku také ztlumit. Při smeči je navíc zatěţován ramenní kloub kvůli technicky náročnému provedení smečařského úderu. Při technicky nesprávném provedení můţe docházet ke zranění. Obecně pak při dlouhodobém zatíţení a přetěţování můţe v kloubech docházet i k degenerativním změnám a úbytku chrupavky. U mnoha volejbalistů se často setkáme např. s artrózou kloubů (ČPZP, Když nás klouby bolí). Bolest svalů Svalová činnost je základem aktivního pohybu a ve volejbale jsou zatěţovány svaly horních a dolních končetin i svaly trupu. Na horních
15
končetinách bývají přetíţeny především musculus trapezius a m. deltoideus, ať uţ při provádění spodního a horního odbití obouruč (bagr a prsty), tak provedení bloku (obě horní končetiny vytaţené vzhůru) i při samotném smečařském úderu. Na dolních končetinách jsou zatěţovány přední i zadní svaly stehen a svaly lýtkové, upínající se do Achillovy šlachy. V oblasti trupu je to především oblast beder při přihrávce a pohybu v nízkém střehu a doskocích, m. latissimus dorsi, a břišní svaly důleţité při zakončení smečařského pohybu (obr. 1). Ve vrcholovém volejbale se hráči specializují na jeden hráčský post, proto se u nich zvyšuje jednostranné zatěţování svalových skupin. U daných svalových partií se bez dostačujícího kompenzačního cvičení a regenerace projevuje zkrácení svalových vláken, které můţe vést k neţádoucí svalové dysbalanci a s ní spojené bolestivosti.
Obr. 1. Nejvíce zatěţované svaly ve volejbale (Bernaciková & et al., 2010)
Zátěţ při volejbale má intervalový charakter se střídavou střední aţ submaximální intenzitou zatíţení, vyuţívá se u ní proto především anaerobního metabolického krytí s tvorbou laktátu (Bernaciková et al., 2010). Tento odpadní metabolit a tím zvýšené pH ve svalech má pak za následek jejich únavu a bolestivost, případně křeče (spojené se ztrátou iontů). Rychlost odbourání laktátu ze svalů můţe sportovec urychlit vhodnou regenerací a výţivou. Bolest způsobuje také vlastní poškození svalového vlákna a to z různých příčin: nezvládnutí techniky pohybu, únava, nedostatečné zahřátí svalu před výkonem, nerovnoměrná zátěţ atd. Dochází pak k namoţení, nataţení, natrţení,
16
případně vzniku mikrotraumat, která u sportovce vyvolávají bolestivost. Při nedoléčení se bolest můţe navracet. (Poranění svalů a šlach | Fyziozone, 2010). Bolest zad Bolest zad jsem zařadila do výběru jako samostatnou kategorii z toho důvodu, ţe při ní jde často o kombinaci vícero příčin a zahrnuje problémy v oblasti celé páteře. Problémy se zády zaţívá velké procento běţné populace, a proto se nevyhýbají ani sportovcům. Správné drţení těla je jedním z předpokladů zdravé páteře. Nedostatkem pohybu nebo pohybem jednostranným, přetěţujícím a nevyváţeným dochází v drţení těla k negativním změnám. Ve vrcholovém volejbale můţe docházet při nedostatečné kompenzaci k jiţ zmiňovanému jednostrannému přetěţování páteře. Při volejbale také často dochází k dopadům z výšky, nadměrným otřesům, účelovým pádům a rotacím, a dalším nepřirozeným pohybům páteře, jako je např. nadměrné prohnutí v zádech při smeči, tzv. „volejbalový luk“ (Novotný, 2009). Bolest hlavy Bolest hlavy můţe vznikat z mnoha příčin, důvody nemusí být spojeny pouze se sportovní činností. Bolestí hlavy se projevuje únava, stres a psychické přepětí, dehydratace, nastupující migréna, nebo začínající choroba jako je zánět nosních dutin, středního ucha a různé virózy. Při sportu bývá bolest hlavy často přenesena z oblasti krční páteře, a je způsobená její nadměrnou extenzí; můţe trvat dny aţ týdny (Cinglová, 2002, p. 170). Menstruační bolesti - ženy S menstruačními bolestmi se potýká řada dívek a ţen, u kterých jiţ začal pravidelný menstruační cyklus, coţ můţe být uţ od 13 - 15tého roku ţivota. U sportujících dívek se menstruace většinou objevuje později. U sportovkyň bývá vysoká tréninková zátěţ také označována za příčinu různých poruch cyklu. Poruchy jsou zapříčiněny především nízkou tělesnou hmotností, nízkým procentem tukové tkáně a také neadekvátním kalorickým příjmem (Jančík, Závodná & Novotná, 2006). Co se týče bolesti, uvádí se, ţe aţ 75 % ţen zaţívá menší nebo větší menstruační obtíţe a u některých ţen můţe jejich intenzita omezovat kaţdodenní činnost (Nosková, 2011). Před zahájením periody se kvůli hormonálním změnám
17
někdy projevuje náladovost, nechutenství, bolest v oblasti beder, střevní problémy, pocity na zvracení a bolest v podbřišku v podobě křečí přicházejících ve vlnách. V krajním případě mohou u ţen tyto symptomy vyústit v závaţnější formu tzv. premenstruační syndrom. Při tréninku nebo zápase je tato náhle příchozí bolest omezující, pro některé aţ nesnesitelná, proto ji hráčky často řeší právě uţitím dostupného analgetika.
3.4. Rozdílnost vnímání bolesti u žen a mužů Vzhledem k některým odlišnostem obou pohlaví ať uţ v somatotypu, anatomii, fyziologických pochodech, či vlastní psychologii, se také vnímání bolesti prokazatelně v některých směrech liší. Dle výzkumu jsou ţeny k bolesti vnímavější, ale zároveň tuto vlastnost kompenzují vlivem hormonálních mechanismů, které například fungují i při tlumení porodní bolesti. Reakce na zvolenou farmakologickou léčbu je u obou pohlaví také rozdílná, např. u ţen není vhodné pouţívat jeden typ opioidů, ale spíše kombinovaná terapie. Souhrn základních informací o rozdílnosti shrnuje následující tab. 4 (Rokyta, 2009, pp. 71, 72). Tab. 4. Rozdíly mezi muţi a ţenami ve vnímání bolesti (Rokyta, 2009, pp. 71, 72)
Práh bolesti Vnímání bolesti Častější typy bolestí Reakce na opioidy Opioidy
ŽENY niţší větší revmatologické, kloubní, migrény, muskuloskeletární bolesti niţší zejména na Morfin zhoršují epizodickou paměť
MUŽI vyšší menší dolní bolesti zad, muskuloskeletární bolesti vyšší, podávají se vyšší dávky nezhoršují epizodickou paměť
3.5. Léčba bolesti ve sportu Vhodná a účinná léčba bolesti hraje zásadní roli pro navrácení sportovce do plného zdraví a vrcholné formy. Léčba bolesti ve sportu si klade za cíl především úlevu od bolesti při pohybu a zařazení do plného tréninkového nasazení, také úlevu od bolesti v klidu a nerušený spánek (Pastucha & et al., 2011, p. 112).
18
Pro zahájení adekvátní léčby hráče je důleţité důkladné vyšetření a správné zhodnocení bolesti lékařem. Je potřeba zjistit samotnou příčinu bolesti, její lokalizaci, intenzitu, to kdy začala, jak probíhala, co jí vyvolává a zda se v čase mění. Léčebná terapie pak probíhá buď formu nefarmakologickou, nebo farmakologickou, pomocí tzv. analgetik. Ta se v akutní fázi pouţívají nejčastěji hlavně kvůli lepší dostupnosti a rychlejšímu nástupu účinku. Při zvolení farmakologické léčby je ale zásadní zjistit zda jedinec netrpí přidruţenými onemocněními jako je např. astma, onemocnění ledvin, srdce a trávící soustavy, nebo různé alergie, pro vyloučení moţných neţádoucích účinkům farmakologických léků (Pastucha et al., 2011, pp. 112 117). Sportovec by po zjištění bolesti měl situaci konzultovat s týmovým lékařem, od bolesti si ve skutečnosti ale často snaţí pomoct sám, na základě předchozích zkušeností a rad ostatních spoluhráčů i trenéra. Povolená farmakologická léčba pro zmírnění příznaků běţných nemocí jako je nachlazení, rýma, bolest v krku a ţaludeční nevolnost, můţe být jednoduše brána jako umoţnění sportovci pokračovat ve výkonu i v průběhu doby nutné pro zotavení. Pokud se sportovec potýká se zraněním, které jej výrazně neomezuje při sportovním výkonu, snaţí se ve sportovní aktivitě pokračovat. Při poranění pohybového aparátu za předpokladu, ţe není příliš váţné, je pro sportovce běţná tzv. paliativní léčba (léčba mírnící bolest, ale neodstraňující její příčinu) v podobě analgetických a protizánětlivých léků. Ta sportovci umoţňuje i nadále trénovat a dokonce soutěţit v období pro zotavení z poranění. Správnost těchto praktik je otázkou, ale pouţití analgetik při těchto okolnostech není v rozporu s pravidly „fair play“ a nedává sportovci výhodu nad ostatními. Rozhodnutí přestat trénovat z důvodu poranění je pro některé sportovce v určitých sportech s krátkým soutěţním obdobím a časově omezenou sportovní profesionální kariérou nadmíru těţké. I krátké vyřazení z pravidelného tréninku tak můţe sportovce připravit o úspěch a splnění stanovených cílů. Navrácení se do vrcholné formy v daném soutěţním období se pak jeví téměř jako nemoţné. Profesionální sportovec bývá pod psychickým tlakem spoluhráčů, trenéra i vedení a často i vlastních pohnutek. Z touhy po úspěchu a vítezství sportovec
19
často tlačí organismus za hranici svých moţností. Sportovec, který začne uţívat léky tišící bolest pravidelně, se můţe dostat do fáze, kdy přetěţuje jiţ tak poraněnou část těla a tím zvyšuje bolestivý podnět a zpětně potřebu dalších léků (The Sporting Body Themes and Issues » Sport and Painkillers).
3.6. Bolest a otázka dopingu Při léčbě bolesti je pro vrcholového sportovce důleţitá především bezpečnost léku tišícího bolest z hlediska dopingu. Musí pouţívat jen takové léky, které jsou v souladu s nařízením antidopingového výboru ČR (ADV ČR). Seznam zakázaných léků a látek v nich obsaţených je uveden a ročně aktualizován na internetových stránkách ADV ČR a webu Světové antidopingové agentury WADA. Kaţdoročně vychází broţura „Doping – Zakázané léky“, která obsahuje všechny hromadně vyráběné léčivé přípravky registrované v ČR a obsahující zakázané sloţení. Na stránkách ADV ČR zde pak mimo jiné sportovec najde i příklady léků a látek ve sportu povolených. Je důleţité, aby kaţdý sportovec měl o zakázaných lécích přehled, jelikoţ je zodpovědný za obsah uţívaného léku. Kontrola sloţení léku by pro něj tedy měla být samozřejmostí (ADV ČR, 2013). Mezi zakázané látky tišící bolest patří především léky obsahující narkotika (např. morphin). Analgetická narkotika jsou zakázána pouze při soutěţi.
20
4. Léky tišící bolest Léky tišící bolest, souhrnně nazývaná „analgetika“, jsou základním kamenem pro farmakologickou léčbu bolesti. Obecně je lze dělit do tří kategorií dle analgetického ţebříčku Světové zdravotnické organizace WHO a to na tyto kategorie (tab. 5)“ analgetika I. stupně – pro mírnou bolest analgetika II. stupně – pro středně silnou bolest analgetika III. stupně – pro silnou bolest Tab. 5. Analgetický ţebříček WHO (Nosková, 2011, p. 361)
Mezi nejuţívanější analgetika patří neopioidní analgetika. Zvláště nesteroidní antirevmatika se díky volnému prodeji a velké reklamní propagaci stávají objektem naduţívání v Evropské i Americké populaci, coţ má za následek zvýšený výskyt jejich neţádoucích účinků (Nosková, 2011, p. 360). Ve sportu je uţívání opioidů v průběhu soutěţního období zakázané. Charakteristika analgetik II. a III. stupně zde proto bude zmíněna jen okrajově. Nejvíce uţívaných analgetik ve volejbale spadá do kategorie léčiv I. stupně, která jsou volně prodejná, případně na lékařský předpis a jsou také sportovcům povolena dle ADV ČR.
4.1. Analgetika I. stupně žebříčku WHO Všichni zástupci těchto analgetik patří mezi tzv. neopioidní analgetika a neměla by tedy být fyzicky návyková. Do skupiny analgetik I. stupně patří: nesteroidní antirevmatika (NSA), analgetika – antipyretika a salicyláty. Tyto látky se předepisují v monoterapii k léčbě mírné aţ středně silné bolesti, pro léčbu silné bolesti je nutné léky kombinovat s opioidy. Pokud se po nasazení těchto léčiv v
21
maximální dávce neobjeví do jednoho aţ dvou dní výrazné zmírnění bolesti, je nutné přejít k pouţití analgetik vyššího stupně ţebříčku WHO. Zvyšování dávek neopioidních analgetik nad uvedenou maximální denní dávku ve většině případů nevede k vyššímu analgetickému účinku. Naopak tím dochází ke zvýšení výskytu závaţných neţádoucích účinků. Analgetický účinek je moţné účinněji zvýšit například kombinací paracetamolu a metamizolu s NSA (Hakl, 2012, p. 37). 4.1.1. Nesteroidní antirevmatika (NSA) NSA tlumí bolest podle metaanalýz se stejnou pravděpodobností jako morfin. NSA lze povaţovat za velmi účinná analgetika. Dosavadní poznatky svědčí pro to, ţe analgetická účinnost četných NSA se v průměru příliš neliší (u jednotlivých pacientů se však můţe značně lišit). Analgetický efekt NSA je závislý na velikosti dávky. Další výhodnou vlastností u NSA je minimální tolerance i při dlouhodobém pouţívání a neexistence fyzické závislosti ( J. E. , 2008, p. 10). NSA se označují také jako antiflogistika, tedy analgetika s protizánětlivým účinkem.
Nevýhodou
NSA
mohou
být
neţádoucí
účinky
v podobě
gastrointestinálního poškození (např. krvácivost), podpora vzniku vředové choroby, poškození ledvin a u seniorů i negativní vliv na kardiovaskulární systém. Rovněţ kombinování vícero druhů NSA zvyšuje riziko neţádoucích účinků a není vhodné (Hakl, 2012, p. 37). Riziko je u kaţdého jedince jinak velké, s novějšími NSA se NÚ výrazně sniţují (
et al., 2008). Mezi nejpouţívanější zástupce
NSA patří níţe vyjmenované farmakologicky účinné látky. Informace o těchto lécích byly převzaty z novelizace doporučeného diagnostického a léčebného postupu bolesti pro všeobecné praktické lékaře na rok 2008 (Doleţal et al., 2008, pp. 10-11). Ibuprofen – je v denních dávkách do 1200 mg na den gastrointestinálně nejšetrnějším klasickým NSA. Riziko výskytu krvácení trávicího traktu bylo i při tříměsíčním podávání poměrně malé. Účinně tlumí bolest jiţ ve volně prodejné dávce 200 mg. Maximální povolená denní dávka činní 2400 mg. Obchodní názvy léků: Ibalgin, Advil, Dolgit gel, Ibumax, Nurofen, atd.
22
Diklofenak – je u některých pacientů analgeticky účinnější neţ ibuprofen. Diklofenak patří mezi klasická NSA s menším rizikem krvácení a vředové choroby. Záleţí však na způsobu uvolňování účinné látky daného přípravku do organismu. Můţe jít o bezprostřední úplné uvolnění účinné látky s rychlým nástupem účinku, nebo uvolňování postupné, které má pomalejší nástup účinku. Nyní uţ existují přípravky, které mají jak rychlý nástup, tak i dlouhodobé trvání tišení bolesti (aţ 24 hodin). Maximální dávka je 150 mg na den. Obchodní názvy léků: Almiral, Dolmina, Flector, Olfen, Veral, Voltaren gel, Rewodina (neautorizován v ČR) a jiné. Piroxikam – má v porovnání s ostatními NSA velmi dlouhý poločas vyplavení z organismu (průměrně 50 hodin), coţ sice umoţňuje delší trvání účinku, ale je také spojeno s jeho pomalejším nástupem. Piroxikam je více rizikový v oblasti gastrointestinálního poškození neţ ostatní látky. Maximální denní dávka je pouhých 20 mg. Obchodní názvy léků: Flamexin a jiné. Kyselina tiaprofenová – je v současné době povaţována za analgeticky efektivní, maximální denní dávka činí 900 mg. Obchodní názvy léků: Surgam a jiné. Naproxen – patří v některých evropských zemích k nejpouţívanějším NSA, se středním rizikem gastrointestinálních potíţí. Maximální moţná dávka na den je 1000 mg. Obchodní názvy léků: Emoxen gel, Nalgesin a jiné. Ketoprofen – bývá analgeticky účinný, má však i vysoké riziko krvácení trávicího traktu. Maximální denní dávka se pohybuje do 300 mg. Obchodní názvy léků: Ketonal a jiné.
23
Indometacin – má silný analgetický účinek, ale také velké riziko poškození trávicího traktu a je nevhodný pro pravidelné pouţití. Maximální povolená denní dávka je proto 200 mg a to pouze v krátkém období. Obchodní názvy léků: Elmetacin, Indobene a jiné. Nimesulid – má dobrý analgetický efekt, není však bez výše zmíněných neţádoucích účinků. Hepatotoxicita této látky nebyla potvrzena. Povolená maximální dávka na den je 200 mg. Obchodní názvy léků: Aulin, Nimesil, Mesulid, Coxtral a jiné. Meloxikam – je určen pouze pro revmatické choroby, ale v zahraničí se pouţívá i u dalších bolestí. Denní dávka látky je do 15 mg. Obchodní názvy léků: Movalis, Meloxicam, Artrilom a jiné. (informace o všech lécích - Doleţal, et al., 2008, pp. 10-11) 4.1.2. Analgetika – antipyretika (tzv. prostá analgetika) Prostá analgetika na rozdíl od nesteroidních antirevmatik, mají téměř nulové protizánětlivé vlastnosti. Tyto látky především zmírňují bolest a působí proti horečce. Mezi nejznámější zástupce těchto látek patří paracetamol, kyselina acetylsalicylová, nebo také metamizol (Hakl, 2012, p. 37). Paracetamol – patří mezi poměrně bezpečná analgetika s minimem neţádoucích účinků a je šetrný k trávící soustavě. Pro plný účinek je důleţité podání dostatečné dávky, v rozmezí od 650 do 1000 mg, která ale nesmí celkově překročit 4 g za den. Výroba léčivé látky je levná a lék je většinou dobře snášen. Uţívat jej mohou i ţeny v průběhu těhotenství (Doleţal et al., 2008, p. 9). Obchodní názvy léků: Panadol, Medipyrin, Paralen a jiné. Kyselina acetylsalicylová – byla jako analgetikum jiţ většinou překonána novějšími a účinnějšími léky z řad NSA, předvedším ibuprofenem. Maximální denní dávka je 3000 mg (Doleţal et al., 2008, p. 9). Obchodní názvy léků: Acylpyrin, Apo – Asa, Anopyrin, Aspirin, Aspro a jiné.
24
Metamizol – je analgeticky účinný bez závaţnějších NÚ. Jedna dávka pro dospělého se pohybuje v rozmezí 400 – 1000 mg. Velice vzácně můţe působit poruchy krvetvorby, nebo anafylaktické šokové reakce. Látky chemicky podobné proto nebývají příliš doporučované. Jde spíše o analgetika poslední volby a nedoporučují se pro chronickou bolest (Doleţal et al., 2008, p. 9). Obchodní názvy léků: Novalgen, Algifen a jiné. Následující tabulka přehledně shrnuje nejpouţívanější běţná neopioidní analgetika I. Stupně a jejich vlastnosti (tab. 6). Tab. 6. Přehled nejčastěji uţívaných neopioidních analgetik (
, 2012, p.
194)
4.2. Analgetika II. a III. stupně žebříčku WHO Do těchto kategorií spadají slabé a silné opioidy. Na tyto látky si organismus můţe potencionálně navyknout, za vzniku fyzické i psychické závislosti (Doleţal et al., 2008, pp. 11-12). 4.2.1. Opioidní analgetika Mezi slabé opioidy (II. stupeň WHO) se řadí: dihydrokodein, kodein, nebo tramadol.
25
Mezi silné opioidy (III.stupeň WHO) se řadí: morfin, piritramid, buprenorfin, fentanyl, oxykodon, ahydromorfon a další (Hakl, 2012, p. 38).
26
5. Metodika práce Pro tvorbu všeobecného přehledu jsem vyuţila především odborných lékařských článků dostupných v elektronické podobě a také odbornou literaturu sportovní medicíny, fyziologie a farmakologie. V rámci průzkumu uţívání léků tišících bolest v českém volejbale, jsem vytvořila anketu o deseti otázkách, zaměřených na celkovou charakteristiku pouţívání analgetik v extralize. Zjistila jsem nejčastěji uţívané typy léků, častost a především důvody jejich uţívání. Mým dalším úkolem bylo také zmapovat, zda sportovci čtou příbalové letáky uţívaných léků, uţívají doporučené dávkování a jestli někdy trpěli NÚ pouţívaného analgetika. Anketový dotazník jsem následně distribuovala do všech ţenských a muţských týmů. Pěti ţenským týmům (KP Brno, Slávie Praha, Olymp Praha, VK Ostrava, PVK Přerov) a dvěma muţským týmům (ČZU Praha, VK Ostrava) byla poskytnuta papírová varianta vzhledem k moţnosti osobního doručení dotazníků. Vzor papírového dotazníku byl zařazen jako příloha (str. 51). Hráčům ostatních týmů bylo umoţněno vyplnit dotazník přes internet. Online dotazník byl vytvořen v aplikaci Google Docs, která posléze některá získaná data sama vyhodnotila. Internetový odkaz dotazníku byl zaslán na osobní e-mail hráče/ky nebo na jeho osobní profil v sociální síti Facebook. Pro zahraniční hráče/hráčky, kteří nerozumí českému jazyku, byla zpřístupněna i varianta dotazníku v anglickém jazyce. Internetovou verzi dotazníku v českém jazyce lze najít na webovém odkazu: https://docs.google.com/a/student.american.edu/spreadsheet/viewform?formkey=dHdDd0dhSVd WWk1Xazc1aEpESVppa0E6MQ#gid=0
anglická verze: https://docs.google.com/a/student.american.edu/spreadsheet/ccc?key=0AhmoBWkkDWK0dFczT U5lOXBqUHBQTm1yTzlIMWI0Tnc#gid=0
Sběr dat byl ukončen dne 14. dubna 2013. V nadcházející kapitole jsou shrnuty celkové výsledky anketového šetření s následnou interpretací zásadních zjištění, s pomocí grafů a tabulek. V diskuzi pak kromě zhodnocení celkových poznatků řeším i sporné aspekty průzkumu a jeho moţné nedostatky. V závěru zdůrazňuji nejvýznamnější zjištění ankety a jejich moţnou aplikaci pro praxi.
27
5.1. Výsledky a jejich interpretace Anketu vyplnilo celkem 128 osob, 68 ţen a 60 muţů, z následujících extraligových druţstev v počtu uvedeném v závorce. Ženské týmy: TJ Mittal Ostrava (12), VK Agel Prostějov (7), Volleyball club Slavia Praha (10), SK UP Olomouc (7) a VK Královo pole Brno (13), Sokol Šternberk (5), Olymp Praha (4), PVK Přerov (10). Anketu v anglickém jazyce vyplnily také tři cizinky (VK Agel Prostějov). Mužské týmy: VK Ostrava (10), Jihostroj České Budějovice (9), VO Příbram (4), Volejbal Brno (12), Fatra Zlín (9), VSK Staré Město (2), ČZU Praha (11), SKV Havířov (3). Ankety se nezúčastnil ţádný zahraniční hráč. Výsledky anketového šetření jsem znázornila graficky pro kaţdou z deseti poloţek ankety. Grafy a tabulky jsem záměrně vloţila do textu pro lepší přehlednost výsledků. Tabulka č. 7 sumarizuje údaje o počtu a stáří respondentů a obsahuje procentuální vyjádření účasti z přibliţného celkového počtu hráčů letošního ročníku extraligy. Tab. 7. Souhrnné informace o počtu a stáří dotazovaných.
Počet získaných odpovědí Přibližný celkový počet hráčů extraligy % získaných odpovědí z celkového počtu Nejvyšší věk dotazovaného Nejnižší věk dotazovaného Průměrný věk dotazovaných
Ženy
Muži
68
60 N = 128
(10 týmů x 12) = 100 (12 týmů x 12) = 144 N = 244 68%
42% 52,5 %
38
33
17
17
25,3 let
23,9 let
28
Vyhodnocení 1. položky: Použil/a
jste někdy povolená analgetika
v soutěžním období v souvislosti se sportovním výkonem? Ženy: (n=68): Ano (61) = 90%, Ne (7) = 10% (obr. 2)
Užití analgetik v některém soutěžním období extraligy volejbalu - ženy 10%
Ano Ne
90%
Obr. 2. Graf uţívání analgetik v soutěţním období v souvislosti se sportovním výkonem u ţen.
Muži: (n = 60): Ano (57) = 95%, Ne (3) = 5% (obr. 3)
Užití analgetik v některém soutěžním období extraligy volejbalu - muži 5%
Ano Ne 95%
Obr. 3. Graf uţívání analgetik v soutěţním období v souvislosti se sportovním výkonem u muţů.
90 % ţen a 95 % dotazovaných muţů jiţ někdy uţilo analgetikum v soutěţním období ve volejbale. Z celkového počtu 68 ţen jich 7 (10 %) nikdy neuţilo analgetikum při volejbale, u muţů to byli 3 respondenti (5 %). Muţi vykazovali vyšší procento uţívání analgetik v souvislosti se sportovním výkonem.
29
Celkově (n = 128): Ano (118) = 92%, Ne (10) = 8% (obr. 4)
Užití analgetik v některém soutěžním období extraligy volejbalu - celkově 8%
Ano Ne 92%
Obr. 4. Graf uţívání analgetik v soutěţním období v souvislosti se sportovním výkonem.
Celkově 118 dotázaných (92 %) někdy uţilo lék tišící bolest ve své volejbalové kariéře, 10 osob (8%) ještě nikdy neuţilo analgetikum v souvislosti se sportovním výkonem. Poznámka: Při první a druhé otázce měli dotazovaní moţnost doplnit i přibliţné mnoţství uţitých léků. Více neţ polovina dotazovaných však do kolonky nic neuvedla, nebo doplnila slovní ohodnocení („mockrát“, „nevím“, „mnoho“). Vzhledem k tomu, ţe někteří hráči za sebou mají jiţ několik sezón ve volejbalové extralize, odhad pro ně byl zřejmě sloţitý. Tato získaná data jsem proto pro první ani druhou otázku dále nevyhodnocovala, i kdyţ dávají zajímavý podnět pro další výzkum.
30
Vyhodnocení 2. položky: Užil/a jste povolená analgetika v probíhajícím soutěžním období 2012/13? Ženy (n=68): Ano (55) = 81%, Ne (13) = 19% (obr. 5)
Užití analgetik v soutěžním období 2012/13 ženy 19%
Ano 81%
Ne
Obr. 5. Graf uţití analgetik v soutěţním období 2012/13 v souvislosti se sportovním výkonem u ţen.
Muži (n = 60): Ano (43) = 72%, Ne (17) = 28% (obr. 6)
Užití analgetik v soutěžním období 2012/13 muži 28%
Ano 72%
Ne
Obr. 6. Graf uţití analgetik v soutěţním období 2012/13 v souvislosti se sportovním výkonem u muţů.
Muţi vykazovali niţší procento uţívání analgetik v soutěţním období 2012/13 neţ ţeny. 19 % ţen a 28 % dotazovaných muţů tuto sezónu nepouţilo ţádný lék tišící bolest. Celkově 81 % ţen a 72 % muţů uţilo alespoň jedenkrát v této sezóně lék tišící bolest.
31
Celkově (n = 128): Ano (98) = 77 %, Ne (30) = 23 % (obr. 7)
Užití analgetik v soutěžním období 2012/13 celkově
23%
Ano Ne
77%
Obr. 7. Graf uţití analgetik v soutěţním období 2012/13 v souvislosti se sportovním výkonem.
Celkově 77 % respondentů uţilo léky tišící bolest v soutěţním období 2012/13. Naopak 23 % respondentů neuţilo v tomto soutěţním období ţádný lék tišící bolest. Vyhodnocení 3. položky: Z jakého důvodu jste užil/a analgetikum? Dotazovaní mohli v odpovědi zaškrtnout více neţ jednu moţnost, takţe celkový procentuální součet mohl vzrůst na více neţ 100 %. Ženy: bolest kloubů (36) = 55%, bolest hlavy (25) =38%, bolest svalů (10) = 15%, bolest zad (14) = 22%, menstruační bolesti – ţeny (25) = 38%, jiné (7) = 11% (obr. 8)
Důvody užití analgetika - ženy Bolest kloubů
55%
Bolest hlavy Bolest svalů
38% 15%
Bolest zad
22%
Menstruační bolest Jiné
38% 11%
Obr. 8. Graf popisující důvody uţití analgetik u ţen.
32
Muži: bolest kloubů (34) = 58%, bolest hlavy (15) = 25%, bolest svalů (29) = 49%, bolest zad (26) = 44%, jiné (8) = 14%.
Důvody užití analgetika - muži Bolest kloubů
58%
Bolest hlavy
25%
Bolest svalů
49%
Bolest zad
44%
Jiné
14%
Obr. 9. Graf popisující důvody uţití analgetik u muţů.
Nejčastějším důvodem uţití analgetika se v obou skupinách stala bolest kloubů (55% a 58%). U ţen se na druhém místě umístila menstruační bolest společně s bolestí hlavy (shodně 38%). Muţi naopak po bolesti kloubů nejčastěji uţívali léky na bolest svalů a zad.
Celkem 7 ţen a 8 muţů označilo uţití
analgetika i pro následující důvody: výron kotníku, zuby (4), při nemoci, horečka (2), pro urychlení léčby, pro prevenci, naštípnutá kůstka, rameno. Tři ţeny nespecifikovaly, pro jaké další důvody analgetika uţily. Celkově: bolest kloubů (70) = 55%, bolest hlavy (40) = 31%, bolest svalů (39) = 31%, bolest zad (40) = 31%, menstruační bolesti (25) = 20%, jiné (15) = 12%
Důvody užití analgetika - celkově Bolest kloubů
55%
Bolest hlavy
31%
Bolest svalů
31%
Bolest zad
31%
Menstruační bolest Jiné
20% 12%
Obr. 10. Graf popisující důvody uţití analgetik celkově.
V celkovém součtu byla bolest kloubů nejčastějším důvodem uţití analgetika (55%). Bolest hlavy, svalů a zad byla v souhrnu na shodných 31 procentech.
33
Vyhodnocení 4. položky: Jaký typ analgetik jste užil/a? Dotazovaní mohli v odpovědi zaškrtnout více neţ jednu moţnost, takţe celkový procentuální součet mohl vzrůst na více neţ 100 %. Výsledky ze všech získaných odpovědí znázorňuje následující tabulka (tab. 8). Tab. 8. Typy uţívaných analgetik u muţů a ţen Názvy léku
Ženy
Muži
Celkově
n
%
n
%
n
%
Ibalgin/Brufen
55
85 %
56
97%
111
87%
Acylpyrin/Aspirin
7
11%
10
17%
17
13%
Voltaren
24
37%
23
40%
47
37%
Aulin
26
40%
14
24%
40
31%
Surgam
0
0%
4
7%
4
3%
Rewodina
0
0%
0
0%
0
0%
Dolmina
0
0%
1
2%
1
1%
Veral
0
0%
1
2%
1
1%
Artrilon
0
0%
0
0%
0
0%
Flamexin
4
6%
1
2%
5
4%
Coxtral
1
2%
1
2%
2
2%
Diclofenac
1
2%
6
10%
7
5%
Olfen
0
0%
0
0%
0
0%
Nimesil
4
6%
3
5%
7
5%
Panadol/Paralen
4
6%
5
9%
9
7%
Algifen
1
2%
0
0%
1
1%
Jiné
4
6%
4
7%
8
6%
Údaje o typech analgetik uţívaných ţenami a muţi jsem znázornila do společného grafu (obr. 11, str. 35). Léky, které měly u jedné nebo obou skupin nulovou četnost, nejsou v grafu zaznamenány číselně. Souhrnný výsledek typů uţívaných analgetik pro celou dotazovanou skupinu je zobrazen v dalším grafu (obr. 12, str. 36).
34
Typ užívaných analgetik - ženy a muži 97% 100% 85% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 40% 37% 30% 24% 17% 40% 20% 7% 10% 11% 0%
2% 2%
2% 6% 2%
10% 2%
5% 9%
7%
6% 6% 2% 6%
Ženy Muži
Obr. 11. Graf znázorňující typy uţívaných analgetik u ţen a muţů.
Nejčastěji uvedeným typem uţívaného analgetika byl u obou skupin shodně Ibalgin/Brufen (účinná látka ibuprofen); byl uveden v 85% a 97% případů. U ţen byl druhým nejčastějším lékem Aulin (40%), poté Voltaren (37%). Nad 10% se u ţen umístil jen Acylpyrin/Aspirin (11%). U muţů naopak obsadil 2. místo Voltaren (40%) 3. místo Aulin (24%). S deseti a více procenty se u muţů objevily dva léky: Acylpyrin/Aspirin (17%) a Diclofenac (10%). Respondenti měli moţnost vyplnit i kolonku „jiné“ v případě ţe nenalezli pouţitý lék v seznamu. Ţeny uvedly: Algesal krém (1), Apo-ibuprofen (1), Wobenzym (1), * není analgetikem, ale mírní záněty. Muţi uvedli: Ibu-Hepa krém (1), Flector gel (3).
35
Typ uživaných analgetik -celkově Ibalgin/Brufen Acylpyrin/Aspirin Voltaren Aulin Surgam Rewodina Dolmina Veral Artrilon Flamexin Coxtral Diclofenac Olfen Nimesil Pracetamol/Panadol Algifen Jiné
87% 13% 37% 31% 3% 0% 1% 1% 0% 4% 2% 5% 0% 5% 7% 1% 6%
Obr. 12. Graf znázorňující typy uţívaných analgetik celkově.
Při
celkovém
zhodnocení
zůstal
Ibalgin/Ibuprofen
neuţívanějším
analgetikem (87%). Výrazně za ním se pak umístily Voltaren (37%), Aulin (31%) a Acylpyrin/Aspirin (13%). Ostatní léky nepřesáhly hranici 10%. Léky Rewodina, Artrilon a Olfen nebyly při výběru označeny ani jedním respondentem. Vyhodnocení 5. položky: Analgetika užíváte v soutěžním období: pravidelně/ občas/výjimečně/nepoužívám. Respondenti si mohli zvolit pouze jednu moţnost odpovědi, jak by charakterizovali frekvenci vlastního uţívání analgetik v souvislosti se sportovním výkonem. Ženy (n = 68): pravidelně (4) = 5%, občas (31) = 47%, výjimečně (29) = 43%, nepouţívám (4) = 5% (obr. 13).
36
Frekvence užívání analgetik - ženy Nepoužívám Pravidelně 0% 5% 5%
Výjimečně 43%
Občas 47%
Obr. 13. Graf zobrazující slovní zhodnocení vlastní frekvence uţívání analgetik u ţen.
Muži (n = 60): pravidelně (6) = 10%, občas (30) = 50%, výjimečně (21) = 35%, nepouţívám (3) = 5% (obr. 14).
Frekvence užívání analgetik - muži Nepoužívám 5%
0%
Výjimečně 35%
Pravidelně 10%
Občas 50%
Obr. 14. Graf zobrazující slovní zhodnocení vlastní frekvence uţívání analgetik u muţů.
47% ţen označilo frekvenci vlastního uţívání analgetik jako občasné, v muţích se tak označilo 50% dotázaných. Výjimečně uţívá analgetika 43% ţen a 35% muţů. Analgetika nepouţívá 5% muţů a 5% ţen. Za pravidelného uţivatele analgetik se označilo 10% muţů a 5% ţen.
37
Celkově (n = 128): pravidelně (10) = 8%, občas (61) = 47%, výjimečně (50) = 40%, nepouţívám (7) = 5%.
Frekvence užívání analgetik - celkově Výjimečně 40%
Nepoužívám 5%
Pravidelně 8%
Občas 47%
Obr. 15. Graf zobrazující slovní zhodnocení vlastní frekvence uţívání analgetik.
V celkovém hodnocení téměř polovina respondentů (47%) označila vlastní frekvenci uţívání analgetik za občasnou, 40% dotázaných dle svého názoru uţívá léky výjimečně. 8 % hráčů uţívá analgetika pravidelně a 5 % se označilo za ty, co analgetika neuţívají vůbec. Vyhodnocení 6. položky: Analgetika užíváte nejčastěji: před zápasem/v průběhu zápasu/po zápase/před tréninkem/v průběhu tréninku/po tréninku. Dotazovaní mohli zaškrtnout více neţ jednu odpověď, takţe celkový procentuální součet mohl vzrůst na více neţ 100 %. Výsledky ze všech získaných odpovědí znázorňuje následující tabulka (tab. 9, str. 39) a graf (obr. 16, str. 39). Ţeny i muţi uţívají analgetika nejčastěji před zápasem (84%, 83%), poté před tréninkem (59%, 29%). V průběhu tréninku uţívají shodně obě skupiny analgetika nejméně (2%, 2%). Devět respondentů označilo kolonku „jindy“, 7 z nich uvedlo následné odpovědi: „po večírku“, kdykoli při bolesti (4), třikrát denně pro tišení bolesti, večer před spaním.
38
Tab. 9. Čas uţití analgetika v souvislosti se sportovním výkonem. Čas užití
Ženy
Muži
Celkově
n
%
n
%
N (121)
%
Před zápasem
52
84%
49
83%
101
83%
V průběhu zápasu
4
6%
3
5%
7
6%
Po zápase
6
10%
5
8%
11
9%
Před tréninkem
35
56%
17
29%
52
43%
V průběhu tréninku
1
2%
1
2%
2
2%
Po tréninku
5
8%
6
10%
11
9%
Jindy
5
8%
4
7%
9
7%
Následující graf (obr. 16) zobrazuje celkové výsledky 6. poloţky v závislosti na výsledcích jednotlivých skupin muţů a ţen. Hráči nejčastěji uţijí analgetika před zápasem (83%) a před tréninkovou jednotkou (43%).
Čas užití analgetika v souvislosti se sportovním výkonem 90% 80%
83%
70% 60%
Ženy
50% 40%
Muži
43%
30%
Celkově
20% 10%
6%
9%
2%
9%
7%
0% Před V průběhu Po zápase Před V průbehu Po zápasem zápasu tréninkem tréninku tréninku
Jindy
Obr. 16. Graf znázorňující čas uţití analgetika v souvislosti se sportovním výkonem.
39
Vyhodnocení 7. položky: Jaké množství analgetika použijete při jednom použití: doporučenou dávku/ dle vlastního posouzení. Ženy (n = 64): doporučenou dávku (52) = 81%, dle vlastního posouzení (12) = 19% (obr. 17). Muži (n = 57): doporučenou dávku (31) = 54%, dle vlastního posouzení (26) = 46% (obr. 17).
Množství užitého analgetika - ženy
19%
Množství užitého analgetika - muži
Doporučená dávka
81%
Doporučená dávka
46% 54%
Dle vlastního posouzení
Dle vlastního posouzení
Obr. 17. Graf mnoţství uţitého analgetika při jednom pouţití u ţen a muţů.
Celkově (n = 121): doporučenou dávku (82) = 68%, dle vlastního posouzení (39) = 32% (obr. 18).
Množství užítého analgetika celkově
Doporučená dávka
32% 68%
Dle vlastního posouzení
Obr. 18. Graf mnoţství uţitého analgetika při jednom pouţití.
81% ţen uvedlo, ţe při uţití analgetika uţívá doporučenou dávku léku, dle příbalového letáku, u muţů bylo procento niţší, 54%. 19% ţen a 46% muţů uţije mnoţství analgetika dle vlastního posouzení. V celkovém počtu tedy 68% respondentů uţije doporučenou dávku léku, 32% dle vlastního posouzení.
40
Vyhodnocení 8. položky: Přečetl/a jste si před použitím analgetika jeho příbalový leták pro bližší informace o použití? Ženy (n = 64): Ano (33) = 52%, Ne (31) = 48% (obr. 19). Muži (n = 57) : Ano (13) = 23%, Ne (44) = 77% (obr. 19).
Informovanost z příbalového letáku - ženy
Informovanost z příbalového letáku - muži
23%
Ano
48% 52%
Ne
Ano Ne
77%
Obr. 19. Graf znázorňující informovanost z příbalového letáku před uţitím analgetika u ţen a muţů.
Celkově (n = 121): Ano (46) = 38%, Ne (75) = 62% (obr. 20).
Informovanost z příbalového letáku - celkově
38%
Ano Ne
62%
Obr. 20. Graf znázorňující informovanost z příbalového letáku před uţitím analgetika.
Osmá otázka měla za úkol zmapovat, zda se sportovci před uţitím léku informují z příbalového letáku například o doporučené dávce a NÚ. Odpověď „Ano“ odpovědělo 52% ţen, a 23% muţů. 77% muţů a 48% ţem si příbalový leták před uţitím nepřečetlo. Celkově se dle ankety z příbalových letáků informuje 38% respondentů, 62% si příbalový leták před uţitím analgetika nepřečte.
41
Vyhodnocení 9. položky: Po jak dlouhé době většinou cítíte úlevu od bolesti po užití analgetika? Respondenti měli moţnost zaškrtnout více neţ jednu odpověď, takţe celkový procentuální součet mohl vzrůst na více neţ 100%. Výsledky ze všech získaných odpovědí sumarizuje následující tabulka a graf (tab. 10, obr. 21). Tab. 10. Nástup analgetického účinku po uţití analgetika. Nástup analgetického účinku
Ženy n
Muži %
Celkově
n
%
N (121)
%
Okamžitě
0
0%
0
0%
0
0%
Do 15 minut
14
22%
2
3%
16
13%
Do 30 minut
40
62%
42
71%
82
66%
Do hodiny
9
14%
14
24%
23
43%
Déle
3
5%
2
3%
5
4%
Nástup analgetického účinku 80% 70% 60%
66%
50%
Ženy
40%
Muži
43%
30%
Celkově
20% 10%
0%
13%
4%
0% Okamžitě
Do 15 minut Do 30 minut Do hodiny
Déle
Obr. 21. Graf znázorňující nástup analgetického účinku po uţití analgetika.
Respondenti zvolili nástup analgetického účinku do 30 minut v 66%. 43 procent dotázaných pak většinou cítilo úlevu od bolesti do hodiny po uţití analgetika. Nikdo z dotázaných necítil úlevu okamţitě. Do 15 minut od uţití analgetika cítilo úlevu 13% dotázaných a pouze 4% sportovců cítilo úlevu déle neţ do hodiny po uţití analgetika.
42
Vyhodnocení 10. položky: Všiml/a jste si, nebo jste někdy pocítil/a některé nežádoucí účinky analgetika? Ženy (n = 64): Ano (5) = 8%, Ne (59) = 92% (obr. 22). Muži (n = 57): Ano (4) = 7%, Ne (53) = 93% (obr. 22).
Zkušenost s nežádoucími účinky - ženy
Zkušenost s nežádoucími účinky - muži 7%
8% Ano 92%
Ano
Ne
93%
Ne
Obr. 22. Graf znázorňující zkušenost s neţádoucími účinky analgetik u muţů a ţen.
Celkově (n =121): Ano (9) = 7%, Ne (112) = 93% (obr. 23).
Zkušenost s nežádoucími účinky - celkově 7% Ano Ne
93%
Obr. 23. Graf znázorňující zkušenost s neţádoucími účinky analgetik.
Obě skupiny z více neţ 90% (92%, 93%) neměly zkušenost s neţádoucími účinky po uţití analgetika. Celkem 9 respondentů zaţilo nějaký NÚ po uţití analgetika. Respondenti měli moţnost uvézt neţádoucí účinek, který pocítili po uţití analgetika. Mezi uvedenými NÚ byla zmíněna: malátnost, točení hlavy a bolest břicha. V součtu, 93% respondentů nezaţilo nebo si nebylo vědomo NÚ léku, 7% mělo zkušenost s neţádoucími účinky.
43
5.2. Diskuze Anketa přinesla několik důleţitých a zajímavých zjištění ohledně uţívání analgetik
hráči
a
hráčkami
české
extraligové
soutěţe.
Celkem
92%
volejbalistů/tek jiţ někdy uţilo léky tišící bolest v souvislosti se sportovním výkonem a 77% dotazovaných uţilo analgetika i v posledním soutěţním období 2012/13. Uţívání analgetik ve volejbale tedy není ničím výjimečným a většina hráčů extraligy s nimi má určité zkušenosti. Z výsledků ankety bohuţel nebylo moţné určit přesnou kvantitativní četnost a frekvenci uţití analgetik ve volejbale. O frekvenci uţívání analgetik jsem získala pouze kvalitativní představu, díky vyhodnocení 5. poloţky ankety, kdy měli hráči/ky sami slovně zhodnotit frekvenci vlastního uţívání analgetik. Celkem 47% volejbalistů/tek označilo uţívání analgetik za občasné a 40% zúčastněných uţívá analgetika pouze výjimečně. Pro kaţdého jedince však tato slovní vyjádření mohou znamenat v kvantitativním měřítku odlišné hodnoty. Zhodnocení důvodů uţívání analgetik ve volejbale poskytla 3. anketová poloţka. Zajímavé byly zejména rozdíly ve výsledcích ţen a muţů, které částečně potvrdily informace o rozdílném vnímání bolesti mezi pohlavími, zmíněnými v teoretické části práce (viz str. 18). Skupina ţen i muţů se téměř shodovala v procentu uţití analgetika na bolest kloubů (55% a 58%). Jak jiţ bylo zmíněno, volejbal je velmi náročný na kloubní aparát, kvůli různým druhům skoků, poskoků a dopadům. U ţen ale byla dalšími dvěma procentuálně významnými důvody bolest hlavy a menstruační bolest (shodně po 38%), na rozdíl od muţů, kteří analgetika uţili spíše kvůli bolestem zad (44%) a svalů (49). Nejčastěji uvedeným typem analgetika uţívaného volejbalisty byl jednoznačně lék s účinnou látkou ibuprofenem a obchodním názvem Ibalgin/ Brufen a pod. V anketě jej zvolilo 87% dotazovaných. Ibalgin je volně prodejným lékem a díky jeho dostupnosti proto můţe být uţívanější, neţ některé další léky. V nabídce však byly i jiné volně prodejné léky jako Panadol nebo Acylpyrin, které však respondenti uvedli pouze v 13% a 7% případů. Podle nejnovějšího šetření agentury STEM/MARK a její tiskové zprávy ke dni 5. března 2013, je Ibalgin nejuţívanějším volně prodejným lékem na bolest v ČR pro téměř dvě
44
pětiny osob starších 15 let (STEM/MARK, 2013). To nasvědčuje faktu, ţe Ibalgin je v České Republice populární nejen mezi volejbalisty ale i v běţné populaci. Na druhém místě se v anketě umístil Voltaren (krém s účinnou látkou diklofenak pro lokální léčbu bolesti) s 37% a za ním
Aulin (účinná látka
nimesulid) s 31%, který je však v ČR na lékařský předpis. Způsob jeho uţití by tedy sportovec měl automaticky konzultovat s předepisujícím lékařem. Pro zhodnocení informovanosti volejbalistů ohledně léků, které uţívají pro tišení bolesti, byly do ankety zařazeny tři otázky (č. 7, č. 8, č. 10). Prvně jsem zjišťovala, zda dotazovaní uţívají doporučenou dávku uţitého léku, nebo mnoţství určí dle vlastního posouzení. Při vyhodnocení bylo zjištěno, ţe 68% z celkového počtu uţívá doporučenou dávku léku a pouze 32% dotázaných dle vlastního posouzení. Následující otázka se však dále ptala, jestli před pouţitím analgetika uţivatelé čtou příbalový leták přípravku pro bliţší informace o pouţití a 62% dotázaných zvolilo moţnost „Ne“. Z toho usuzuji, ţe informovanost mezi volejbalisty ohledně způsobu uţívání, doporučené dávce a moţných NÚ uţívaných analgetik nebývá příliš velká. Závěrečná anketová poloţka se dotazovaných tázala, jestli někdy pocítili nějaké NÚ uţitého analgetika. 93% dotazovaných nemělo zkušenost s NÚ, ale 7% dotazovaných NÚ zaţilo např. v podobě malátnosti, bolesti hlavy a břicha. Je tedy nadmíru pravděpodobné, ţe i léky běţně dostupné a ve volném prodeji skýtají jisté riziko NÚ, s kterými se uţivatel můţe po uţití zakusit.
5.3. Závěry pro praxi Z výsledků ankety je zřejmé, ţe si volejbalisté ve stavech bolesti občas pomáhají farmakologickou léčbou ve formě analgetik. Anketa bohuţel nezjistila, zda se daný sportovec v případě bolesti léčí sám, nebo pod kontrolou klubového lékaře. Farmakologická léčba by však u sportovce určitě neměla být jediným způsobem řešení bolesti. Vţdy by se měla řešit také její příčina a ne pouze její projevy. V první řadě by volejbalista a především jeho klubové vedení mělo myslet na prevenci těchto bolestivých stavů. V případě muskuloskeletární bolesti by
45
sportovci mělo
být
poskytnuto
dostatečné
mnoţství
kompenzačních
a
uvolňovacích cvičení v celotýdenním tréninkovém plánu a intenzivní rehabilitace v případě léčby zranění. To se bohuţel v mnoha českých druţstvech neděje, především kvůli finanční stránce věci. V léčbě bolesti mohou být účinné i nefarmakologické způsoby léčby, jako je např. hydroterapie, akupunktura a akupresura, různé druhy masáţí, nebo elektroléčba proudy TENS, i střídání studených a teplých obkladů, a léčba bylinkami (Yurdanur, 2012). Nefarmakologickou léčbu je moţné kombinovat s farmakologickou pro lepší a často rychlejší výsledky. Od bolesti pohybového aparátu můţe pomoci také správný kineziotaping, který přímo neomezuje pohyb dané části těla, ale některé svaly tonizuje a podporuje v práci, a ty bolestivé naopak v činnosti tlumí (Doleţalová & Pětivlas, 2011). Volbou výhradně farmakologické léčby bolesti se sportovec navíc vystavuje riziku neţádoucích účinků analgetik. Vţdy je důleţité prostudovat příbalový leták, který poskytuje informace o správném dávkování a maximální denní dávce, to zda se přípravek smí pouţívat dlouhodobě, zda je moţné jej kombinovat s dalšími léky a pro koho je a není vhodný. Někdy je lepší zvolit lokální léčbu bolesti v podobě gelů a krémů, díky nimţ účinná látka nemusí cestovat trávicím ústrojím, ale jde přímo přes kůţi do krve a k postiţenému místu. Silná marketingová propagace léčiv nemusí vţdy znamenat garanci kvalitnějšího přípravku, naopak často značí jen draţší cenu.
46
Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo zmapovat s pomocí výsledků ankety problematiku uţívání analgetik v extraligovém volejbale muţů a ţen ČR, v souvislosti se sportovním výkonem. Ve všeobecném přehledu byly zahrnuty poznatky ze sportovní medicíny, byla vysvětlena problematika bolesti ve sportu, typy bolestí pohybového aparátu častých pro volejbal a její farmakologická léčba prostřednictvím analgetik, se zaměřením především na neopioidní analgetika. Ankety se zúčastnilo 128 hráčů a hráček extraligy volejbalu, 68 ţen a 60 muţů.
Z výsledků ankety jsem zjistila, ţe 92 % všech dotazovaných hráčů má zkušenost s uţíváním léků tišících bolest v soutěţním období a 77% všech je uţilo i soutěţní období 2012/13. Nejčastějším důvodem uţití analgetik byla bolest kloubů, v dalších důvodech uţití se muţi a ţeny významně lišili. Slovní ohodnocení frekvence uţívání analgetik bylo z 47% označeno respondenty za občasné a ze 40% za pouze výjimečné. Nejoblíbenějším analgetikem byl jednoznačně Ibalgin/Brufen. Hráči analgetika uţívají nejčastěji před zápasem a účinek úlevy od bolesti se u nich dostaví většinou do 30-ti minut. Při hodnocení informovanosti hráčů ohledně uţívaných analgetik bylo zjištěno, ţe 62% všech dotazovaných nečte před pouţitím léku příbalový leták, i kdyţ údajně 68% z nich při uţití analgetika uţije doporučenou dávku. Při hodnocení výskytu neţádoucích účinků analgetik se s neţádoucími účinky setkalo 7% hráčů. Výsledky ankety dávají zajímavý podnět pro podrobnější kvantitativní výzkum uţívání analgetik ve volejbale a provedení porovnávací ankety v jiném sportovním odvětví.
47
Seznam použitých zdrojů POUŽITÁ LITERATURA , L. (2002). FTVS. Praha: Karolinum. (2008). : [novelizace 2008]. Praha: . , T. (2011). Kinesiotaping pro sportovce: Sportujeme bez bolesti. Praha: Grada. Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008).
. Brno: Computer Press.
Neal, M. J. (2009). Medical pharmacology at a glance. Chichester, UK: WileyBlackwell. (2011). . Perlík, F. (2008). Léčiva tlumící vnímání bolesti. In Základy klinické farmakologie (pp. 105-108). Praha: Galen. , J., & Votava, M. (2010). Farmakologie. Praha: Triton. , M. (2011).
(pp. 55-57). Praha: Grada.
INTERNETOVÉ ZDROJE Antidopingový výbor ČR – ADV ČR (2013). Sport bez dopingu (informace pro sportovce) - Příručka do kapsy. Retrieved February 4, 2013 from http://www.antidoping.cz/vzdelavani_materialy_informacni_karticka.php Bernaciková, M., Kapounková, K., & Novotný, J. (2010). Fyziologie sportovních disciplin. Retrieved February 4, 2013, from http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/index.html Bernaciková, M., Kapounková, K., & Novotný, J. (2010). Nejvíce zatěţované svaly ve volejbale [picture]. Retrieved January 1, 2013, from http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/ps10/fyziol/web/sport/hry-volejbal.html (2012). Mo : Platnost od 1.2 2013 (16th ed.). Retrieved January 1, 2013, from http://www.linkos.cz/informace-pro-praxi/modra-kniha/
48
Články o zdraví - uLékaře.cz, Bolest - obecně |. (2008, April 18). Retrieved January 1, 2013 from http://www.ulekare.cz/clanek/bolest-obecne-1129 ČPZP - Když nás bolí klouby. (2009). Retrieved February 10, 2013, from http://www.cpzp.cz/clanek/2920-0-Kdyz-nas-boli-klouby.html ČVS - Český volejbalový svaz. (2013). Retrieved January 3, 2013, from http://www.cvf.cz Drábková, J. Bolest a analgezie (2008). Retrieved March 8, 2013, from www.uzs.tul.cz/skripta/data/2008-01-17/13-28-09.doc. Hakl, M. (2012). Základní farmakoterapie bolesti. practicus, (5), pp. 35-38. Retrieved February 5, 2013, from http://web.practicus.eu/sites/cz/Documents/Practicus-2012-05/35-Zakladnifarmakoterapie-bolesti.pdf Jančík, J., Závodná, E., & Novotná , M. (2006). Fyziologie tělesné zátěže – vybrané kapitoly. Retrieved March 2, 2013, from http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/js07/fyzio/texty/index.html Koliba, P. (2010). Menstruační bolesti. Praktické lékárenství, 6(5). Retrieved March 5, 2013, from http://http://www.praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2010/05/04.pdf Nosková, P. (2011). Jak zvládnout rychle bolest. Interní medicína pro praxi, 13(9). Retrieved January 5, 2013, from www.internimedicina.cz/pdfs/int/2011/09/12.pdf Novotný, J., & Col. (n.d.). Kapitoly sportovní medicíny | Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity. Retrieved March 1, 2013, from http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/kapitolysportmed/pages/24-skolazad.html O'Connor, E. (2007). AASP - Pain Tolerance in Sport. Retrieved March 10, 2013, from http://www.appliedsportpsych.org/ResourceCenter/Athletes/Articles/paintolerance Poranění svalů a šlach | Fyziozone. (2010). Retrieved February 13, 2013, from http://www.fyziozone.cz/problematika/cz/23/poraneni-svalu-a-slach/ Sharma, P., Sandhu, J. S., & Shenoy, S. (2011). Variation in the Response to Pain Between Athletes and Non-Ath. Ibnosina Journal of Medicine and
49
Biomedical Sciences, 3(5). Retrieved March 4, 2013, from http://journals.sfu.ca/ijmbs/index.php/ijmbs/article/view/167/371 STEM/MARK (2013). Znalost volně prodejných léků na bolest - tisková zpráva. Retrieved April 15, 2013, from http://stemmark.cz/download/press_release_leky_na_bolest_2013.pdf The Sporting Body Themes and Issues » Sport and Painkillers. (2013). Retrieved April 10, 2013, from http://sportingbody.edublogs.org/painkillers-and-sport/ William, W. F., Scott, S. B., Williams, D. Z., & Ramsey, A. L. (2003). Pain Apperception Among Athletes Playing Contact and Noncontact Sports. The Sport Journal, 6(2). Retrieved April 1, 2013, from http://www.thesportjournal.org/article/pain-apperception-contact-and-noncontact-sport-athletes Yurdanur, D. (2012). Non-Pharmacological Therapies in Pain Management, Pain Management – Current Issues and Opinions, Dr. Gabor Racz, InTech, Retrieved March 3, 2013, from http://www.intechopen.com/books/painmanagement-current-issues-and-opinions/non-pharmacologicaltherapies-inpain-management
50
Přílohy ANKETA Jsem (vhodnou odpověď prosím označte zaškrtnutím): Věk: .....................
žena
muž
Volejbalový klub: .......................................................
1. Použil/a jste někdy povolená analgetika v soutěžním období v souvislosti se sportovním výkonem? ano - přibližně kolikrát (prosím uveďte) : ………
ne
2. Použil/a jste povolená analgetika v probíhajícím soutěžním období 2012/13? ano - přibližně kolikrát (prosím uveďte) : ………
ne
3. Z jakého důvodu? – hodící se zaškrtněte (zvolte 1 i více) bolesti kloubů
bolest zad
bolest hlavy
menstruační bolesti - ženy
bolest svalů
jiné (prosím uveďte): …………….........
4. Jaký typ analgetik jste užil/a? (zvolte 1 i více) Ibalgin/Brufen
Acylpyrin / Aspirin
Voltaren
Artrilon
Coxtral
Diclofenac
Aulin
Dolmina
Flamexin
Ketonal
Olfen
Rewodina
Surgam
Veral
Paralen/Panadol
jiné (prosím uveďte): …….........................
Algifen
5. Analgetika užíváte v soutěžním období: pravidelně
občas (pouze při problémech)
výjimečně (např: akutní pomoc)
nepoužívám
6. Analgetika užíváte nejčastěji (zvolte 1 i více): před zápasem
před tréninkovou jednotkou
při zápase
při tréninkové jednotce
po zápase
po tréninkové jednotce
při jiné příležitosti (prosím uveďte): ………………....... 7. Jaké množství analgetika použijete při jednom použití (počet tablet, gramáţ účinné látky)? doporučenou dávku (příbalový leták)
dle vlastního posouzení
8. Přečetl/a jste si před použitím analgetika jeho příbalový leták pro bližší informace o použití? ano
ne
9. Po jak dlouhé době cítíte úlevu od bolesti po požití analgetika? okamžitě
do 15 minut
do 30 minut
do hodiny
déle 10. Všiml/a jste si, nebo jste někdy pocítil/a některé nežádoucí účinky analgetika? ano - jaké (prosím uveďte) : ………
ne
51
Seznam použitých zkratek AASP
Asociace pro aplikovanou sportovní psychologii
atd.
a tak dále
č.
číslo
ČPZP
Česká průmyslová zdravotní pojišťovna
ČR
Česká Republika
ČVS
Český volejbalový svaz
i.m.
intramuskulárně
i.v.
intravenózně
NSA
nesteroidní antirevmatika
NÚ
neţádoucí účinky
obr.
obrázek
p.
strana
pp.
strany
p.o.
perorálně
pod.
podobně
popř.
popřípadě
s.c.
subkutánně
str.
strana
tab.
tabulka
tzv.
takzvaný
viz
vidět
WHO
World Health Organization
52
Resumé Bakalářská práce je zaměřena na bolest ve volejbale a uţívání léků tišících bolest (analgetik) v souvislosti se sportovním výkonem. V teoretické části je zahrnut všeobecný přehled problematiky bolesti ve sportu, zatíţení a bolest pohybového aparátu ve volejbale a nástin farmakologické léčby bolesti pomocí analgetik, především typů analgetik povolených antidopingovým výborem ČR. Empirická část práce je zaměřena na analýzu výsledků ankety ohledně uţívání analgetik v extralize muţů a ţen ČR, která zjišťovala jak často, z jakých důvodů a jaké typy analgetik uţívají volejbalisté v soutěţním období. V závěru navrhuji nefarmakologické alternativy léčby bolesti. Summary The bachelor´s thesis deals with the pain in volleyball and use of pain medication (analgesics) in relation to sports performance. The theoretical part includes a general overview of the problem of pain in sports, organism load and musculoskeletal pain in volleyball, and outline of the pharmacological analgesic treatment of pain, especially with the types of analgesics authorized by antidoping committee of the Czech Republic. The research is focused on the analysis of the survey results of the use of analgesics in the women’s and men’s Czech Extraleague. I examined how often, for what reasons and what types of analgesics are used in volleyball competition amongst men and women. Lastly, I offer the non-pharmacological alternatives of pain treatment.
53
