FRATERNITAS SATURNI OHEŇ & LED

FRATERNITAS SATURNI OHEŇ & LED

Fraternitas saturni

Oheň & led Dějiny * struktura * obřady současného německého nejvlivnějšího magického řádu Saturnské bratrstvo

Stephen Edred Flowers

A VOLVOX GLOBATOR

Stephen Edred Flowers, Ph.D. Fire & Ice přeložil Jaromír Máša

© Stephen Edred Flowers, 1990 Translation © Jaromír Máša, 2012 ISBN 978-80-7207-854-7 ISBN 978-80-7511-249-1 (pdf)

Věnováno Crystale ztělesňující smaragdový úsvit

8

Fraternitas Saturni: Oheň & led

Poděkování Chtěl bych tímto poděkovat všem svým rádcům a korektorům, ať z obce akademické nebo magické, kteří mě léta podporovali. Zvlášť bych chtěl poděkovat panu Robertu Zollerovi za jeho dokonale podávaný pohled na astrologii. Rád bych také vyjádřil svou vděčnost frateru ∴ U. D. a panu Walteru Jantschikovi, předchozímu velmistru, že mi poskytl některé vnitřní pohledy na Saturnské bratrstvo F.S.

Předmluva

Dávný i současný okultní svět byl v Německu zahalen hustou mlhou tajemství a neproniknutelných mysterií. V hloubi tohoto skrytého světa se nalézá i řád, známý jako Fraternitas Saturni neboli Saturnské bratrstvo. Nepochybně je možné pokládat ho za největší německé společenství tohoto typu. Tento řád zůstává nejčinorodější a nejvýznamnější magickou společností i v dnešním Německu, ovšem od svého regulérního vzniku v roce 1926 až do roku 1970 býval naprosto utajen. Jen křivolakými cestami osudu se interní řádové doklady ocitly v rukou těch, kdo je v Německu publikovali. Naše kniha Oheň a led uceleně shrnuje a prezentuje celé široké pole dokladů o Saturnském bratrstvu v Německu dostupných. Podobná studie není k dispozici ani v němčině. Čtenáři tato kniha nabízí velmi vzácnou možnost nahlédnout do vnitřní funkce a tajných obřadů této okultní lóže. Saturnské bratrstvo ve své dnešní podobě se může, ale nemusí shodovat s řádem popisovaným v této knize. To, s čím se zde seznámíte, platí pro období od roku 1926 do roku 1970. Studium Ohně a ledu vám dá možnost začít putování po skryté stezce k saturnské sféře, která vládne Nové epoše (New Age). Odhalí se vám saturnská zasvěcovací cesta, která byla dosud vnímána jen náznakově, jakoby skrze hustou mlhu. Budete schopni využívat vzorce saturnské magie k práci na osobním rozvoji i k mnohem praktičtějším a konkrétnějším úkolům. Oheň a led vám otevře přístup k dlouholeté tradici magie, která ovlivnila a snad i spoluutvářela tradici ve Velké Británii a v Americe, jako v případě hermetického řádu Zlatý úsvit (Golden Dawn). Fraternitas Saturni zachovává živoucím thelémický proud ústně předávané

10 Fraternitas Saturni: Oheň & led magie a její praxe. První z velmistrů Saturnského bratrstva Gregor A. Gregorius [vlastním jménem Eugen Grosche] (1890–1964) se zasloužil o ucelení jedinečné thelémické filosofie a čtyřicet let ji uchovával v bezpečí před zkoumavými zraky veřejnosti. Zachovával směry a důsledky thelémy v bezpečí před vlivy průměrných filosofií, které byly leckde zesměšňovány, a bránil ji před zánikem. Oheň a led je přímo úhelným kamenem v llewellynské edici německé magie: s pomocí současné a praktické terminologie ukazuje jedinečné směřování magické kultury na její vlastní půdě v německé domovině, které do značné míry ovlivnilo svět za hranicemi tohoto zeměpisného celku.

Úvod

Anglofonní čtenáři se se Saturnským bratrstvem seznámili v útržkovitých popisech zdůrazňujících senzační a sexuálně magické aspekty u funkcí této lóže, jindy zase její temnější, satanskou stránku.1 To je pochopitelné vzhledem ke skutečnosti, že Saturnské bratrstvo je (či bylo) v čase návratu moderního západního okultismu tou nejméně ustrašenou satanistickou organizací a jeho praxe pohlavního okultismu snad tou nejpodrobněji rozpracovanou ze všech podobných lóží. Saturnské bratrstvo představuje jedinečnou směs astrologické kosmologie, novognostické démonologie, pohlavního okultismu a zednářských organizačních principů. Tato velká syntéza byla původně vizí jediného člověka, dlouholetého velmistra Saturnského bratrstva Gregora A. Gregoria. Tato kniha je patrně vůbec prvním pokusem přinést souhrnný pohled na dějiny, organizaci, učení, obřady a praxi jedné z nejsilnějších a nejvlivnějších magických lóží v moderním Německu. Kompendium řádových materiálů, citovaných v Encyclopaedia of the Unexplained (Encyklopedii nevysvětlitelného) od Richarda Cavendishe, je obrovské, avšak místy neuspořádané. Skutečným pokladem je dokumentace, kterou sebral prof. dr. Adolf Hemberger z Univerzity v Giessenu2 . Také další současné pokusy zpracovat téma Saturnského bratrstva v němčině 1

Viz Ellic Howe, článek, in Encyclopaedia of the Unexplained (Encyklopedie nevysvětlitelného), McGraw Hill, New York 1974, ss. 91–92; Francis King, Sexuality, Magic, and Perversion (Sexualita, magie a zvrácenost), Spearman, Londýn 1971, ss. 115–121. 2 Ellic Howe, in Cavendish, Encyclopedia of the Unexplained, pp. 91–92; a Adolf Hemberger, Organisationsformen, Rituale, Lehren und magische Thematik der freimauerischen und freimauerartigen Biindeim deutschen Sprachraum Mitteleuropas.

12 Fraternitas Saturni: Oheň & led použily velké spousty materiálu, ale neuspěly, co se týká přehledného a uceleného uspořádání.1 Já se zde pokusím podat ucelené a systematické shrnutí informací o této magické lóži. Čtenář si musí uvědomit, že ani autor, ani překladatel nejsou zasvěcenými údy Saturnského bratrstva. Byl jsem však přítomen konzultacím Bratrstva, jak je také uvedeno v poděkování. Věřím, že vzhledem k mé dlouhodobé zkušenosti s událostmi a praktikováním magie získám důvěru čtenářů. Saturnské bratrstvo je organizací, která ve svých nedávných peripetiích – totiž od roku 1927 do dnešního data – podstoupila několik transformací. Většina materiálů použitých v této knize a myšlenek v ní rozebíraných pochází z doby, kdy byl velmistrem řádu Gregorius, anebo krátce poté (1970). Proto by bylo mylné se domnívat, že učení nebo praxe popsané na těchto stránkách je fakticky dodnes součástí učení a praxe Saturnského bratrstva v Německu. Tyto stránky však přinášejí celkový pohled na lóži včetně mnoha jejích nejtajnějších nauk a obřadních praktik z dřívější doby. Ucelený přehled organizační struktury třiceti tří stupňů zasvěcení je jedním z klíčů, jak pochopit funkci lóže a její smysl. Kapitola o naukách či učeních Saturnského bratrstva se soustřeďuje na to, čím jsou nejspíše tři nejosobitější aspekty nauk Bratrstva, a to: 1. Astrofilosofická nauka o Saturnu jakožto lidském činiteli ovládajícím současný stav kosmického vývoje; 2. Silně satanistický aspekt tohoto učení; 3. Učení o pohlavní kosmologii a pohlavním okultismu, tj. o józe temného světla – a jak jsou napojeny na tyto teorie. Obřady, které zde uvádíme, jsou úplné postupy ritů, jak jsme je našli v archivním materiálu. Jednoduše představují liturgickou náplň

Teil I: Der mystisch-magische Orden Fraternitas Saturni (Frankfurt/Main, autor, 1971). Tato druhá práce je dále uváděna jako Der mystisch-magische Orden FS. 1 Hans-Jürgen Glowka, Deutsche Okkultgruppen 1875–1937 (Německé okultní organizace v letech 1875–1937), Arbeitsgemeinschaft für Religions und Weltanschaungsfragen (dále jen ARW), Mnichov 1981, ss. 69–77; F. W. Lehmberg, Magische Sonderdrucke und Interna der Fraternitas Saturni (Magické vzácné a interní tisky Saturnského bratrstva), ARW, Mnichov 1980; Friedrich Wilhelm Haack, Die Fraternitas Saturni als Beispiel für einen arkan-mystagogenen Geheimorden des 20. Jahrhunderts (Saturnské bratrstvo jako příklad arkánského mystagogenického tajného řádu 20. století), ARW, Mnichov 1980; Aythos, Fraternitas Saturni: Eine saturn-magische Loge (Saturnské bratrstvo: Saturnsko-magická lóže), ARW, Mnichov 1979. Diskusi o tom, jak se tyto dokumenty dostaly k publikování, viz kapitola 1.

Úvod

13

Bratrstva a poskytují další významnou možnost, jak nahlédnout do jeho filosofie, která není příznivá filosofickému diskursu. Poté, co jsem studoval učení Saturnského bratrstva téměř po deset let, a po mnoha významných experimentech s řadou modelů, jsem přesvědčen o tom, že Saturnské bratrstvo samozřejmě zaujímá jedinečné místo v dějinách obnovy okcidentální magické tradice. Anglofonní magické fórum nebralo po příliš dlouhou dobu německá tajná učení a magii na vědomí. „Anglický okultismus“ je, ať skutečně či domněle, odvozen ze zdrojů sesterského pevninského národa, tedy z učení Bratrstva růžového kříže či Zlatého úsvitu [srovnej k tomu například šifrované rukopisy], ba dokonce Řádu chrámu na východě (Ordo Templi Orientis – O. T. O.). Přesto dosud nebyl proveden soustavný rozbor tohoto rozsáhlého a živého materiálu. Je možno shrnout, že Saturnské bratrstvo bylo pro Německo tím, čím byl pro Velkou Británii a Spojené státy Zlatý úsvit. Ovšem zatímco „tajemství“ Zlatého úsvitu byla publikována a znovu a znovu vydávána a vynášena na veřejnost, zůstává Saturnské bratrstvo až do dnešních dob zahaleno temným závojem. A proto kdokoliv by chtěl opravdu porozumět hloubkám dnešní magické subkultury, musí sáhnout k dějinám a naukám Saturnského bratrstva.

I. Dějiny Saturnského bratrstva

Vzdálené kořeny Jako u všech organizací okultní povahy je i u Saturnského bratrstva obtížné získat přesná a úplná historická data. Na jedné straně je to příliš mnoho informací, na straně druhé nám nezbývá než domněnky. V této kapitole bych chtěl sledovat dějiny Saturnského bratrstva jakožto organizace i coby myšlenky a současně pokud možno nevybočit z mezí dění současné okultní subkultury. Doklady uvnitř Saturnského bratrstva1 nasvědčují tomu, že mezi dávnými mysterii starogermánské minulosti a Saturnským bratrstvem existuje souvislost. Má se za to, že Saturnské bratrstvo fungovalo již na konci 16. století ve Švédsku, Dánsku a Polsku. Také se zde ukazuje, že tu je spojení mezi řecko-římským saturnským principem (fatum, osud) a starogermánským ústředním božstvem Votanem, jehož jméno se vyskytuje i ve tvaru Fuotan a odtud spojitost s osudem (fatum). Tuto spojitost předpokládal jak Hoëne-Wroński2 v 19. století tak Gregorius ve 20. století. Takovýto Fuotan se pokládá za vševládný princip osudu, jenž se sám nikdy nepodřídí závěrečnému „Soumraku bohů“. Ve světle novoromantického pangermánství na přelomu 19. a 20. století je víceméně samozřejmé, že učení Saturnského bratrstva se do značné míry 1 Hemberger, Mystisch-magische Orden Fraternitas Saturni (Mysticko-magický řád Saturnské bratrstvo), s. 166. 2 Podrobnosti viz Hoëne-Wroński, viz in James Webb, The Occult Underground (Okultní podzemní hnutí) Open Court, La Salle, Illinois, USA 1974, ss. 248–258; dále Thomas A. Williams, Eliphas Lévi: Master of Occultism (Eliphas Lévi, Mistr okultismu), University of Alabama Press, University, Alabama, USA, 1975) ss. 66–69.

Dějiny Saturnského bratrstva

15

odvozovalo spíše ze starogermánského (nebo jak se tomu tehdy také říkalo „árijského“) severu než ze středomořského jihu.1 Později se začalo zdůrazňovat, že Saturnské bratrstvo má svůj původ spíše v římských saturnáliích (které se konávaly kolem 27. prosince,2 což naznačovalo tendenci Bratrstva vzdalovat se od křesťanství a přibližovat se k temnějším stránkám věci). Mezi rokem 1927 a rokem 1933 vzniklo ustanovení, že do Bratrstva je dovoleno zasvěcovat jako novice pouze křesťany (tedy rozuměj „nežidy“), kteří výslovně souhlasí s „nordickou“ ideologií saturnské lóže. To zde uvádíme, abychom ukázali a zdůraznili, že Saturnské bratrstvo má své mystické kořeny na severu, přičemž ve skandinávské oblasti samozřejmě existovalo dávné Saturnské bratrstvo, jehož dějinná skutečnost zůstává zahalena tajemstvím. A byly to tyto jemné kořínky, na čem vyrostlo nejstarší těleso tohoto druhu. Pokud jde o skandinávskou větev Saturnského bratrstva, předpokládá se, že zde fungovalo na přelomu 17. a 18. století. Vše, co z doslechu víme, jsou zprávy o tom, že se zabývalo alchymií a matematickým, respektive pythagorejským mysticismem – proto se tato skupina nejspíše zakládala na starším bratrstvu v této zeměpisné oblasti. Tyto společnosti vymizely koncem 18. století a propadly se do zapomnění.3 Dle tvrzení Saturnského bratrstva bylo toto učení znovu oživeno polským matematikem a mystikem Josefem Maria Hoëne-Wrońským (1776–1853). O jeho lóži se říká, že měla pobočky v Krakově, Poznani a Toruni. Nakonec tyto lóže padly za oběť různým válkám.4 Ačkoliv tajemný Hoëne-Wroński nejspíše oživil saturnské lóže v Polsku, historické záznamy ukazují, že právě tam nemohl v činnosti pokračovat, protože když mu bylo dvacet jedna let, studoval filosofii v Německu.5 Hoëne-Wroński strávil většinu svého života jako polský emigrant ve 1

Nejlepší rozbor tzv. ariosofie, tj nauky o arijských somaticko mentálních lepších kvalitách než u jiných společenství spojených jazykovou příbuzností, nalezneme v následující liteatuře: Nicholas Goodrick-Clarke, The Occult Roots of Nazism (Okultní kořeny nacismu), Aquarian Press, Wellingborough, GB, 1985; James Webb, The Occult Establishment (Okkultní elita), Open court, La Salle, Illinois, 1976, s. 275–344. (Protože po nacistickém holokaustu se nehodí používat termín árijec, árijský, budeme v celé knize používat pojem indoevropský.) (pozn. překl.) 2 Aythos, Die Fraternitas Saturni (Saturnské bratrstvo), viz literaura, s. 3. 3 Hemberger, citované dílo, s. 29. 4 Hemberger, citované dílo, tamtéž. 5 Další podrobnosti viz James Webb, The okkult underground (Okultní podzemí), Open court, La Salle, Illinois, USA, 1974, s. 248–258; dále Thomas A. Williams,

16 Fraternitas Saturni: Oheň & led Francii, kde ho obecně pokládají za hlavního magického iniciátora Alphonse Louise Constanta respektive, jak je proslulejší, Eliphase Léviho1 . Hoëne-Wroński byl samozřejmě mágem a okultistou, který se vyznal v kabbale, gnosticismu a v učení Jakuba Boehma (1575–1624), byl však také respektovaným, byť i trochu excentrickým matematikem a filosofem své doby. Věnoval se romantickým společenským reformním hnutím a vedl společenství s názvem „Unie proti právu“ (Antinomian Union). Mimo jiné učil, že lidstvo musí projít pěti vývojovými stádii a že právě jeho teorie otevře cestu do posledního, pátého z nich. Snad nejvýznamnější z Wrońského teorií byl Princip absolutna, který tvrdil, že poznat pravdu je možné lidským rozumem v kombinaci s tajným matematickým vzorcem. Nicméně nebyl nikdy schopen tento vzorec sdělit. K tomu se vztahoval jeho Zákon tvoření, který postuloval, že je možno „vytvořit skutečnost“ ze součtu smyslových vjemů, a to opět v kombinaci s matematickým vzorcem. Dějinné spojitosti a souvislosti mezi Hoëne-Wrońskim a Saturnským bratrstvem jsou nejasné a slabé, jsou tu však některé body, v nichž se jeho domněnky a poselství dotýkají pozdějšího vývoje Saturnského bratrstva. Samozřejmě nezanedbatelná je jeho role, kdy mezi roky 1850–1853 působil na Eliphase Léviho, který se stal nástrojem obecného oživení okultismu v druhé polovině 19. století.

Nové zrození Než porozumíme založení a následujícímu vývoji dnešního Saturnského bratrstva v roce 1928, bude třeba stručně, ale v širších souvislostech popsat vývoj, jak proběhl v Německu na přelomu 19. a 20. století. Germanofonní území střední Evropy bylo jakýmsi semeništěm nejrůznějších podzemních okultních proudů, často však ponořených do takové hloubky, že na sebe neupoutávaly téměř žádnou pozornost. Některé z těchto žilek byly založeny jednotlivci nebo skupinami jinde, zvláště ve Velké Británii, jak tomu bylo u Zlatého úsvitu2 nebo u Řádu chrámu na Eliphas Levi, Master of occultism (Eliphas Lévi, Mistr okultismu), University of Alabama Press, University, Alabama, USA 1975–76, s. 66–69. 1 Webb, citované dílo, s. 257 a Williams, citované dílo, s. 66. 2 Nejspolehlivější diskusi o původu řádu Zlatého úsvitu nabízí Ellic Howe ve své knize The magicians of the Golden Dawn (Mágové Zlatého úsvitu), Samuel Weiser, York Beach, Maine, 1978, ss. 1–33. Viz též Ithell Colquoun, Sword of wisdom: Mac

Dějiny Saturnského bratrstva

17

východě (O. T. O.), a odtud zpětně dovezeny do zemí, kde se mluvilo německy. Obnova okultismu nabyla v Německu popularity o něco později než ve Francii nebo Velké Británii, ale když už tam došla, zakořenila mnohem hlouběji než kdekoliv jinde.1 To bylo možné nejspíše v důsledku dlouhodobé subkulturní přítomnosti okultismu, jak jsme o něm již mluvili. Pro Saturnské bratrstvo tím nejvýznamnějším hlavním proudem počátků magické obrody v Německu a Rakousku bylo zednářství neboli vinklátství. Nejrůznější zednářské a kvazizednářské lóže byly v Německu činné od 18. století.2 Mnohé z nich byly nanejvýše utajené kvůli své politické činnosti anebo ze strachu před politickým útlakem. Zde se budeme zabývat pouze těmi společenstvími, která jsou známa pro svou magickou činnost a měla něco společného s přívalem okultních aktivit v době mezi dvěma válkami. Jednou z nejvýznamnějších a zcela jistě také velice mysteriózních stínových lóží byl Řád svobodných zednářů Zlaté Centurium (Freimaurerischer Orden der Goldenen Centurie – FOGC). Předpokládá se, že řád byl založen roku 1840 v Mnichově bohatými německými průmyslníky.3 Zlaté Centurium bylo zjevně satanistickým řádem, který udržoval magické kontakty s čtveřicí těchto záporných existencí: Bartzabel, Astaroth, Belial a Asmodeus. Tyto existence měly sloužit k tomu, aby zasvěcenci získávaly nevýslovnou osobní sílu, vliv a majetek. Zlaté Centurium bylo v podstatě kultem lidské oběti. Centurium znamená latinsky setnina a počet členů lóže byl skutečně omezen číslem devadesát devět, přičemž stým členem byla ona zlá bytost sama. Každoročně byl zvolen a zasvěcen nový člen, takže jeden ze zasvěcenců musel být obětován zlé bytosti. To se provádělo za svatojánské noci 23. června. Té noci se sešli členové lóže, a pokud během uplynulého roku žádný z členů nezemřel, bylo nutno oběť vybrat. To se provedlo losováním. Zasvěcenec zvolený k tomuto čestnému úkolu pak vypil jed, aby se tak dokončil obětní akt. V případě, že někdo odmítl, provedla Gregor Mathers and Golden Dawn (Meč moudrosti: Mac Gregor Mathers a Zlatý úsvit), G. P. Putnam’s Sons, New York, 1975, ss. 75–131 a na různých místech. 1 Viz Webb, citované dílo, ss. 275 nsl a na různých místech; dále Nicholas Goodrick-Clarke, The Occult Roots of Nazism, The Ariosophists of Austria and Germany 1890–1935 (Okultní kořeny nacismu, ariosofisté v Rakousku a Německu 1890–1935), Aquarian Press, Wellingborough-Northamptonshire, 1985, 1990, 1995. 2 Nejzevrubnější diskusi k tématu podává Karl Frick v knize Die Erleuchteten (Osvícenci), Akademische Druck- u. Verlag-anstalt, Graz, 1973. 3 Hans-Jürgen Glowka, citované dílo, s. 92.

18 Fraternitas Saturni: Oheň & led se oběť na dálku pomocí obávaného přístroje tzv. tepaphonu, což byl stroj, s jehož pomocí byl údajně magik schopen zabít kohokoliv kdekoliv. Tento stroj je rovněž popsán v dokumentech Saturnského bratrstva. Hrozivé Zlaté Centurium hraje ústřední roli v „magické autobiografii“ Franze Bardona Frabato.1 Ta také obsahuje dramatické pasáže, v nichž je tento stroj použit. Většina toho, co se točí kolem Zlatého Centuria, nám připadá jako legenda nebo fantas(magor)ie, nicméně jisté prvky nalézáme v materiálech Saturnského bratrstva jako užitečné a užité. Méně mysteriozní, ale stále ještě velice obskurní se jeví raná díla Theodora Reusse, o němž se říká, že roku 1880 oživil v Bavorsku Řád Iluminátů (neboli osvícených). Řády Iluminátů zde vystupovaly dokonce dva, jeden Reussův a druhý založený Leopoldem Engelem v Drážďanech. Roku 1899 se oba řády sloučily a pracovaly společně až do roku 1902. Jak se zdá, později se Reuss zcela soustředil na vývoj Řádu chrámu na východě (O. T. O.). Engel pokračoval v řízení svého řádu do roku 1924, pak založil roku 1927 novou společnost Iluminátů, totiž Světovou ligu osvícenců (World League of Illuminati, něm. Weltliga der Illuminaten), která vydržela ještě dva roky po jeho smrti, totiž do roku 1933.2 Poté, co se vzdal svých snah oživit osvícenství v Bavorsku, se Reuss věnoval kvazizednářské činnosti, která dosáhla svého vrcholu v Řádu chrámu na východě (O. T. O.). Reuss tehdy vydával noviny (či spíše občasník) Oriflamme. To znamenalo všeobecné „vystoupení“ z nejrůznějších řádů a lóží, jež Reuss založil, a dále se věnoval eklektickému shrnutí a sjednocení zednářského, templářského, rosenkruciánského a některých forem indiánského okultismu. Reuss byl napůl Němec, napůl Angličan, občas písničkář a pěvec, novinář nebo učitel jazyků a také špion. Rozhodl se zakoupit koncese dvou zednářských organizací, totiž Dávného původního memfiského obřadu (95°) a Egyptského obřadu Misraim (90°) od anglického zednáře Johna Yarkera (1833–1913). Roku 1902 tyto dva obřady sjednotil. Tehdy s ním spolupracoval teosof Franz Hartmann a další postava okultismu, Jošua (respektive Heinrich) Klein. Ten se již od roku 1886 znal se zakladatelem Řádu chrámu na východě (O. T. O.) Karlem Kellnerem, protože s ním spolupracoval na inhalační terapii založené na Kellnerově výrobním procesu celulózy. Klein provozoval v Horních Bavorech utopické spole1

Franz Bardon, Frabato, okultní román (Frabato, Ein okkulter Roman), též anglicky Frabato, the Magician, Dieter Rüggeberg, Wuppertal, 1979; český překlad z pera Otilie Votavové, Chvojkovo nakladatelství, Praha 2000. 2 Viz Glowka, Deutsche Okkultgruppen, s. 68.

Dějiny Saturnského bratrstva

19

čenství zvané Pozemské požehnání (Erdsegen, Blessing of the Earth), které založil poté, co zdědil půl milionu marek. Všichni tři hrdinové – Reuss, Hartmann i Klein – se střídavě zabývali postupující podzemní utopickou komunitou „Monte Verita“1 u Ascony ve Švýcarsku. V počáteční fázi to byl bohatý vídeňský průmyslník a svobodný zednář vysokého stupně Karl Kellner, kdo roku 1896 stál na počátku Řádu chrámu na východě (O. T. O.). Z té doby však historické vydání časopisu Oriflamme z roku 1904 nepřináší žádnou dokumentaci.2 Bylo to tedy mezi rokem 1896 a rokem 1904, kdy Reuss, Hartmann a Klein začali spolupracovat s Kellnerem na společných kvazizednářských počinech. Kellner měl už zřejmě vyvinutý systém pohlavního okultismu založený na indickém tantrismu a na tom, co se mohl naučit z americké pohlavní mystiky Paschala Beverly Randolpha, jak to zprostředkovávala francouzská větev Randolphovy organizace. Již tradičně se má za to, že Kellner odcestoval na východ, kde se naučil postupům erotické jógy od dvou hinduistických a jednoho muslimského adepta.3 Krátce poté, co 1

O dějinách Monte Verita a vzájemných vztazích tamních postav viz Webb, citované dílo, ss. 59–61. Monte verita (Hora pravdy) byla vegetariánská komuna, kterou r. 1900 založil Henry Oedenkoven (1875–1935) a Ida Hofmann, kteří nedaleko italského Ticina v Asconě koupili kopec téhož jména a založili Družstevní vegetariánskou kolonii. Kolonisté byli odpůrci soukromého vlastnictví, potrpěli si na mravy, jedli jen rostlinnou stravu a chodili nazí. Odmítali konvenční manželství, oděv, stranickou politiku a dogmata: byli tolerantně netolerantní. Mezi členy komuny žili po nějakou dobu významní lidé jako Herman Hesse, Carl Gustav Jung, Erich Maria Remarque, Hugo Ball, Else Lasker-Schüler, Stefan George, Isadora Duncanová, Paul Klee, Rudolf Steiner a r. 1917 tam organizačně pracoval Theodor Reuss. Roku 1926 komunu koupil baron Eduard von der Heydt, který tam nechal postavit hotel a řídil ho až do své smrti v roce 1964. Pak připadl obci Ticino. (pozn. překl.) 2 O dějinách Řádu chrámu na východě (O. T. O.) An Introduction to the History of the O. T. O. (Úvod do dějin O. T. O.), v The Equinox (Rovnodennosti), svazek III, č. 10 (Thelema Publications 1986) ss. 87–99; J. Gordon Melton, Thelemic Magick in America (Thelémická magie ve Spojených státech), v Joseph H. Fichtner, editor, Alternatives to American Mainline Churches (Alternativy hlavních amerických církví), Unification Theological Seminary, Barrytown, New York, USA, 1983, ss. 67–87; Webb, citované dílo, ss. 59–61 a na různých místech; Francis King, The Secret Rituals of the O. T. O. (Tajné obřady Řádu chrámu na východě), Samuel Weiser, New York 1973, ss. 9–35; Francis King, Sexuality, Magic and Perversion (Pohlavnost, magie a zvrácenost), ss. 96–114; Benjamin Walter, Tantrism (Tantrismus), Aquarian press, Wellingborough, GB, 1982, ss. 109–112. 3 John Symonds, The Great Beast: The Life and Magick of Aleister Crowley (Velké zvíře: život a magie Aleistera Crowleye), Mayflower, Frogmore, GB, 1973.

20 Fraternitas Saturni: Oheň & led jejich spolupráce začala, Kellner zemřel (1905) a hlavní osobou Řádu chrámu na východě pro veřejnost se stal Reuss. Pod Reussovým vedením Řád chrámu na východě rozkvétal jako nikdy předtím. Roku 1912 Reuss zveřejnil v periodiku Oriflamme popis skutečné povahy díla Řádu chrámu na východě tohoto znění: „Náš řád má v ruce klíče, které otevírají zednářská a hermetická tajemství, zejména k učení erotické magie. Naše učení vysvětluje bez výjimky všechna tajemství svobodného zednářství a všech náboženských respektive věroučných soustav.“

Téhož roku se také Reuss setkal s anglickým magikem Aleisterem Crowleym, kterého pravděpodobně obvinil z toho, že vyzradil řádová tajemství o sexuální magii. Crowley ve skutečnosti nevěděl nic o technikách, o nichž Reuss mluvil jen v narážkách, ale jeho díla jsou nabitá neustálými poukazy k sexualitě, takže se zdá být téměř jisté, že taková tajemství skutečně prozradil. Vzájemného urovnání došli, když jeden přesvědčil druhého o moci, kterou Řád chrámu na východě má, protože se vyzná v pohlavní magii, a naopak ten druhý přesvědčil prvního o epochálním zákoně thelémy. Vzhledem k chatrnému zdraví Reuss na své postavení v Řádu chrámu na východě rezignoval a svým nástupcem jmenoval Crowleyho. O rok později Reuss zemřel. Šelma Crowley nebyl jako externí hlava řádu (Outer Head of the Order – O. H. O.) přijat okamžitě. Překlad jeho Knihy AL neboli Zákona (Liber AL vel Legis, The book of the Law) z roku 1925 do němčiny byl studenou sprchou, která některé nespokojence zagitovala, ale mnohé jiné naopak zcela odpuzovala. Obřady a ideologii Řádu chrámu na východě časem Crowley thelémizoval a nakonec se pevně usadil v pozici mezinárodní externí hlavy řádu pod přezdívkou Baphomet. Vedle Řádu chrámu na východě bylo roku 1925 činné v Německu jiné společenství, jež přitahovalo Crawleyho pozornost, totiž Pansofická lóže neboli Pansophia. Toto společenství původně vzniklo krátce po první světové válce jako volná společnost scházející se v Berlíně a vedl je Heinrich Tränkler (bratr Recnartus). Brzo se však zorganizovalo a vystupovalo jako „Velká pansofická lóže v Německu, Orient – Berlin“ (Grand Pansophicé Lodge of Germany). Velmistrem této lóže byl bratr Recnartus, pořadatelem mistr Pacitus (Albin Grau) a tajemníkem Gregor A. Gregorius (Eugen Grosche). Jiným významným zasvěcencem lóže byl Karl Germer, který zaujímal placené místo osobního Tränkerova tajemníka. Tränker pak byl vůdcem celého eklektického okultního pansofického

Dějiny Saturnského bratrstva

21

hnutí skládajícího se z různých řádů, lóží a společností. Něco z Tränkerovy autority pocházelo od Theodora Reusse, přinejmenším odhad Aleistera Crowleyho.1 Právě kontakty mezi touto skupinou a Aleisterem Crowleym vedly k tomu, že bylo roku 1928 založeno Saturnské bratrstvo pod velmistrovstvím Gregora A. Gregoria. Což bude podrobněji popsáno později. Konečně pokud jde o kvazizednářské základy Saturnského bratrstva, jsou to také předpokládané základy Zlatého úsvitu (Die Goldene Dämmerung – the Golden Dawn). Tento magický řád byl založen ve Velké Británii roku 1888. Jeho vlastní tradice tvrdí, že byl odvozen z německého řádu téhož jména. Ellic Howe ve svém díle Mágové Zlatého úsvitu2 tradici německého původu velice zpochybnil. Tvrdošíjně trval na tom, že tyto dokumenty v podstatě zformuloval W. W. Westcott. Howeovy argumenty se jevily jako smysluplné. Zajímavou otázkou zůstává, proč Westcott vybral za zdroj své imaginární lóže právě Německo. Povrchní výklad by se spokojil s tím, že to bylo dost daleko, každopádně je to pravděpodobnější, než by bylo Podhimálají. Pravděpodobný důvod, proč Německo a nikoliv Francie, Itálie nebo Rusko, spočíval snad v tom, že se Německo těšilo u Angličanů pověsti tajemnější či temnější než ostatní země. Historickým faktorem by také mohla být existence takzvaných utajených šéfů (Superiores incogniti) v německých zednářských řádech „přísného pořádku“ praktikovaná již od poloviny 18. století. Ellic Howe se domýšlí, že Westcottovi ani tak netanuli na mysli utajení šéfové jako utajení mahátmové Teosofické společnosti Heleny Blavatské.3 Tak by tomu sice mohlo docela dobře být, ale vztahy mezi německými a britskými zednářskými a kvazizednářskými skupinami byly dostatečně intenzivní i hluboké, aby zaručovaly myšlenku, že tito utajení šéfové byli nějak spřízněni se striktní poslušností. Toto pojímání se v Saturnském bratrstvu jakožto typ organizace a učení nepřesně reflektuje jakožto Saturnský stupeň Řádu chrámu na východě (gradus Ordinis Templi Orientalis Saturni – GOTOS), což je řídicí moc řádu vložená na bedra 33°, který je ve skutečnosti nadlidským saturnským polobožským a poločlověčím činitelem. 1

Zápis (psacím strojem) „Určení vztahů mezi mou osobou, Aleisterem Crowleym a Heinrichem Tränkerem (1925)“ je uveden u autora Aythos, citované dílo, stránka neuvedena. 2 Viz Howe, The Magicians of the Golden Dawn (Mágové Zlatého úsvitu), ss. 1–25. 3 Viz Howe, citované dílo, s. 7.

22 Fraternitas Saturni: Oheň & led Pokud jde o původ myšlenky utajených šéfů, nelze opominout, že založení a vývoj Teosofické společnosti měly účinky na dějiny okultního hnutí západní společnosti. Teosofická společnost byla založena roku 1875 v New Yorku a od té doby byl její vliv na okultní subkulturu citelný1 , zejména u popularizace okultních myšlenek okcidentu i orientu a u eklektického strukturování těchto myšlenek do víceméně ucelené soustavy. Teosofii uvedl do germanofonního světa, jmenovitě ve Vídni, roku 1870 Friedrich Eckstein. V Německu pak byla úředně otevřena roku 1884. Zhruba v té době se vysoký činitel Teosofické společnosti v indickém Adjáru dr. Franz Hartmann setkal v Německu s Karlem Kellnerem a spolu se pak začali zabývat okultním dílem. Zde jsme skutečně u zcela určitého a časného spojení mezi vůdčím teosofem a budoucím velmistrem Řádu chrámu na východě (O. T. O.), kde se Hartmann stal později jednou z vůdčích osobností společně s Kleinem a Reussem. Také další teosof Rudolf Steiner měl styky s tímto řádem. Reuss Steinera kolem roku 1906 oprávnil ke vstupu do lóže tohoto řádu v Berlíně, právě když byl Steiner generálním sekretářem Německé teosofické společnosti. Z toho všeho jasně vyplývá, že svět kvazizednářů byl tehdy otevřen teosofickým myšlenkám a také že jednotliví teosofové hledali hlubší a praktické magické používání okultních nauk mezi kvazizednářskými řády. Dalším významným prvkem ve vývoji Saturnského bratrstva bylo hnutí ariosofů. Opět šlo o živé propojení mezi teosofickými a kvazizednářskými řády. Nejvýznamnější individualitou všeobecného ariosofického hnutí byl Guido von List (1848–1919). Od samého počátku své kariéry v teosofickém prostředí byl nacionalista a okultista. V devadesátých letech byl členem společnosti vídeňských literátů, k níž patřil Rudolf Steiner, Jörg Lanz von Liebenfels (vlastním jménem Adolf Joseph Lanz)2 . List byl synem mohovitého vídeňského obchodníka, ale jeho talent a touhy směřovaly spíše k literatuře a okultismu. Měl dokonce úspěchy i jako básník, povídkář a dramatik v širokém společenském nacionálním proudu v Rakousku. Avšak roku 1902 zcela podlehl svým mystickým 1

Pokud jde o dějinné podrobnosti o Teosofické společnosti, viz Bruce F. Campbell, Ancient Wisdom Revived (Oživená stará moudrost), University of California Press, Berkeley, 1980. 2 K hlubšímu pohledu na dějiny ariosofie a její protagonisty viz Goodrick-Clarke, citované dílo, na nejrůznějších místech.

Dějiny Saturnského bratrstva

23

sklonům a stanul na cestě okultního mistra. Tehdy musel podstoupit operaci očního zákalu a jedenáct měsíců měl na očích obvazy. V tomto stavu poloslepectví ho osvítilo mystérium run, což je soustava grafických znaků užívaných starogermánskými národy jakožto posvátné a magické písmo.1 O dva roky později List vydal svou první okultní studii: Tajemství run (Das Geheimnis der Runen)2 . Ariosofizující runový okultismus Saturnského bratrstva je bezpochyby odvozen z tohoto základního textu, následujících Listových studií a z magického díla jimi inspirovaného od dvojice Friedrich Bernhard Marby a Siegfried Adolf Kummer. V samotném Saturnském bratrstvu to pak byl bratr Eratus (Karl Spiesberger), kdo patřil k hlavním odborníkům na runovou magii.3 Společnost Guida von Lista (Guido von List Gesellschaft) k podpoře mistra a jeho díla o okultním pangermanismu byla založena roku 1905. Mezi její členy patřili dr. Franz Hartmann, Lanz von Liebenfels a další. Jörg Lanz von Liebenfels, původně cisterciácký mnich, se začal obecně zabývat teosofií a nacionálním prostředím po roce 1900. Roku 1907 obnovil templářský řád, ovšem nikoliv v původní podobě, ale jako Řád nového chrámu (Ordo novi templi – O. N. T.). O templářské symboly se tento řád dělil s Řádem chrámu na východě (O. T. O.). Oba řády také kroužily okolo pohlavních mysterií, která však byla v každém jiná. Lanz kázal učení o rasovém osvícení prostřednictvím přísné eugeniky, jíž se mělo dosáhnout čisté árijské plnokrevnosti. K již zmíněnému ariosofickému učení zdomácnělému v Saturnském bratrstvu zdá se přistupuje ještě jeden podobný prvek, a to učení Bratrstva o vyšším respektive dalším spirituálním vývoji, zájem o tem1 O všeobecných dějinách těchto znaků viz Ralph, Elliott, Runes: Introduction (Runy: Úvod) Manchester Uni Press, Manchester, GB, 1959. Hlubší pohled na magické používání run naleznete v knize Stephen E. Flowers, Runes and Magic (Runy a kouzla), Peter Lang, New York 1986; k praktickému okultnímu studiu viz dílo Edred Thorsson, Futhark: A Handbook of Rune Magic (Futhark – přiručka runografické magie), Samuel Weiser, York Beach, Maine, USA 1984 a od téhož autora, Runelore: A Handbook of Esoteric Runology (Tradice runového písma: Příručka esoterního výkladu), Samuel Weiser, York Beach, Maine, USA 1987). 2 Guido von List, Das Geheimnis der Runen (Tajemství run), Wien, 1902; anglický překlad se zevrubnějším úvodem pořídil autor: Stephen E. Flowers, The secret of the Runes, Inner traditions, Rochester, Vermont 1988; český překlad s bohatým poznámkovým aparátem pořídil Jaromír A. Máša, Volvox Globator, Praha 2011. 3 Z děl, která Spiesberger publikoval, se na magické aspekty run soustřeďuje dílo Runenmagie (Runová magie), Schikowski, Berlin 1955; a Runenexerzitien für Jederman (Praxe v runách pro každého), Bauer, Freiburg im Breisgau 1958).

24 Fraternitas Saturni: Oheň & led plářství a víra ve skryté utajené mistry. V neposlední řadě tu byl zájem o runy, teosofii a kvazizednářství. Ke všem těmto zednářským, teosofickým a ariosofickým naukám přišla na počátku 20. století v Německu do módy ještě astrologie. Někdy po roce 1914 se astrologie stala jednou z arkánských nauk praktikovaných v subkulturním prostředí kvazizednářství, teosofie a ariosofie. Ve dvacátých letech se ale ze všech jmenovaných oborů stala v Německu astrologie nejpopulárnější. Zájem Saturnského bratrstva nabyl esoterní úrovně v učení o přechodu vodnářského věku do věku saturnsko-uranského. Ovšem všeobecný zájem o lóži s jasnými astrologickými souvislostmi se zcela jasně zakládá na popularizaci astrologie ve dvacátých letech.1 Existence Pansofické lóže Mistra Recnarta se těšila dobrému soužití s těmito většími proudy okultismu a právě Saturnské bratrstvo z ní čerpalo. Jak již bylo řečeno, pansofii je nutno charakterizovat jako hnutí, na něž dohlížel Heinrich Tränker neboli Mistr Recnartus. Ten podobně jako Theodor Reuss vytvořil plány a strukturu řady okultních skupin. Jak jsme se již také zmínili, dá se předpokládat, že Tränker svůj zednářský fortel převzal od Reusse. Nejintenzivněji byl činný hned po 1. světové válce. Nejdříve to byla Pansofická společnost (Pansophical Society) fungující jako studijní skupina hned po skončení války v Berlíně. Její zájem se soustřeďoval na gnosticismus, starověká řecká, egyptská a babylonská mystéria, jakož i na problematiku filosofie, dějin náboženství, metafysiky, hlubinné psychologie, tzv. kosmosofie (dnes bychom řekli filosofických otázek kosmogonie a kosmologie) a kabbaly. Na samém počátku dvacátých let založil Recnartus Collegium Pansophicum. Tato organizace, která nejspíše existovala jen na papíře, propůjčila Tränkerovu dílu věrohodnější zednářsky řádový punc a sloužila za základnu k vydání některých Tränkerových okultních děl. Roku 1921 se všechny pansofické proudy řízené Tränkerem sjednotily do Velké pansofické lóže bratří hledajících světlo (Grand Pansophical Lodge of the Light-Seeking Brethren) v lóži Orient Berlin. Vedle Tränkera byl jednou z vůdčích osobností také Karl Germer (Frater Saturnus), který byl Tränkerovým tajemníkem a později se stal Velkým strážcem pokladu (Grand Treasurer General) v Crowleyově 1

K bližšímu seznámení s obnovou zájmu o astrologii na počátku dvacátých let minulého století v Německu viz Ellic Howe, Astrology in the Third Reich (Astrologie v Třetí říši), Auqarian Press, Wellingborough GB, 1984.

Dějiny Saturnského bratrstva

25

Řádu chrámu na východě a po jeho smrti roku 1947 Velkou veřejnou hlavou (Outer Head of the Order) v tomto řádu. Jiným protagonistou byl Albin Grau (mistr Pacitus), který byl scénáristou filmových ateliérů UFA v Berlíně, kde realizoval takové filmy, jako byl Upír Nosferatu (1922) nebo Stíny (1923). [Zdá se, že v období před rokem 1933, tedy před nástupem Hitlera, byl okultismus mezi německými filmaři docela populární a mnohá tajemství té doby bude ještě třeba rozplést.] Nakonec ten, koho Tränker zasvětil a postoupil mu lóži, byl Eugen Grosche alias Gregor A. Gregorius. Byl to totiž Gregorius, kdo byl skutečným zakladatelem pansofické lóže a současně jejím tajemníkem. Gregorius měl v té době v Berlíně knihkupectví s okultní literaturou. Nejdůležitější událost, která vedla ke vzniku Saturnského bratrstva, se stala roku 1925. Aniž věděl dost o tom, co Aleister Crowley učil, pozval ho Mistr Recnartus do svého domu ve Weidě v Durynsku. Účelem tohoto setkání bylo předat Crowleymu vedení společenství, které vedl Tränker. Nebo to tak přinejmenším vypadalo. Když v roce 1923 zemřel Theodor Reuss, přešlo mezinárodní vedení Řádu chrámu na východě na Crowleyho v Anglii. On byl také tím, kdo v letech 1898 až 1900 uvedl v činnost Zlatý úsvit. Když Crowley v dubnu roku 1904 pobýval v egyptské Káhiře, získal dílo nazvané Kniha AL neboli (Kniha) Zákona (Liber AL vel Legis). Knihu mu předala mimolidská bytost, která sama sebe jmenovala Aiwass. Text je znám pod kratším názvem Kniha Zákona. Po převzetí této knihy začal Crowley vystupovat a fungovat jako mág a vyhlásil nový věk (aión, eón) označený novým řeckým slovem theléma (θεληµα). Zákon vládnoucí ve věku thelémy pak lze shrnout do hesla: „Dělej, co chceš. Veškerý zákon je tvá vůle.“ Odpovědí na heslo pak bylo „Láska je zákon, láska dle vůle.“ To vše pak tvořilo Zákon thelémy, který člověk buď přijme, nebo odmítne. Deset let pak vyvíjel Crowley snahu vypracovat svůj vlastní magický řád „Stříbrná hvězda“ (Argenteum Astrum, ∴ A.A.). Tento řád byl založen roku 1907 a poprvé veřejně zmíněn v prvním čísle časopisu Equinox (Rovnodennost) v březnu 1909. To ale zdaleka nestačilo k plánovanému rozšíření Crowleyho nového epochálního zákona. Když se Crowley roku 1912 setkal v Londýně s Theodorem Reussem, nalezlo Velké zvíře (tj. Crowley) v Řádu chrámu na východě mnohem vhodnější instituci a tehdy ho Reuss učinil hlavou tohoto řádu pro veřejnost ve Velké Británii. Ke svému povýšení do X° přijal Crowley magické jméno Baphomet, což byl u tohoto řádu nejvyšší titul. Jak víme, tajemstvím Řádu chrámu na východě (O. T. O.) je praktikování

26 Fraternitas Saturni: Oheň & led pohlavní magie a pohlavního mysticismu. Crowley do té doby podobným věcem rozuměl aspoň částečně, s přijetím řádového učení se však nořil do jeho hloubi většinou jen výjimečně. Teprve když v letech 1912–1922 Reuss trpěl po záchvatu mrtvice a neúčastnil se aktivně řádového dění, nabyla spolupráce mezi Baphometem (Crowleym) a Merlinem (Reussem) smysl. Crowley získal nejskrytější magická tajemství řádu a Reuss zjevně jmenoval Crowleyho za svého následníka jakožto Řádovou hlavu pro veřejnost (O. H. O.), ale v německém řádu to vyvolalo podstatný odpor. Je nutno říci, že Crowley velmi rychle a úspěšně rozšířil jak řád, tak základní zásadu thelémy, a to jak svými styky tak v Rovnodennosti, v níž začal po roce 1912 publikovat témata, která se k Řádu chrámu na východě vztahovala. Po Merlinově smrti roku 1923 věci nevyhnutelně spěly ke krizi. Když Reuss zemřel, padla německá větev řádu pod vládu Henricha Tränkera, nejspíš proto, že Crowleyho učení se v Německu nesetkalo s příznivým přijetím. To souviselo jak s Crowleyho učením o novém „kosmickém“ věku, které se ještě do Německu ani nedostalo, tak s jeho publikacemi nejasně se odvolávajícími k tajemstvím 9°, totiž k tajemstvím pohlavní magie. Německá větev řádu toto tajemství přísně střežila a odhalovala ho po částech až teprve od 8°, u kterého se adeptům svěřovala jen ojedinělá tajemství pohlavní magie. Aniž to bylo specifikováno, Crowley osobám na taková mystéria nepřipraveným odhaloval příliš mnoho. Vzhledem k tomu, jak tehdy vypadala situace v Německu, je jasné, že zde byl rozpor mezi nadšenci Crowleyho učení a druhými, pro které bylo velice podezřelou záležitostí. Za těchto okolností se osudného léta roku 1925 Crowley vydal na cestu. Spolu se svým doprovodem, totiž s Leah Hirsigovou (1883–1975), Dorothy Olsenovou a Normanem Muddem, opustili Paříž a přijeli do Tränkerova domu ve Weidě v Durynsku. Výlet jim zaplatil Karl Germer. Crowley poslal předem Knihu Zákona, která byla urychleně přeložena do němčiny. Setkání vešlo do historie jako Konference ve Weidě a účastnil se jí Crowley se svou společností, Heinrich Tränker (velmistr německého Bratrstva růžového kříže a Pansofistů), jeho žena Helena, Albin Grau (Mistr křesla pansofické lóže), Eugen Grosche (tajemník pansofické lóže), Karl Germer, Martha Küntzelová (1857–1942) a několik dalších významných řádových činovníků. Skutečným účelem „konference“ bylo přijmout nebo odmítnout zásady thelémy a prozkoumat možnosti sjednocení různých okultních frakcí pod vedením Nového globálního instruktora, totiž Velké Divé Šelmy 666.

Dějiny Saturnského bratrstva

27

Počet vydaný z konference se různí v podrobnostech, rozsahu i závěrech;1 ten nejzábavnější pochází samozřejmě od Aleistera Crowleyho. Úplně věřit nelze žádnému, každý z účastníků měl zvé želízko v ohni. Nicméně následující historická fakta nám dovolují rekonstruovat skutečný výsledek této okultní konkláve. Nejdříve šlo o překlad Knihy Zákona, který způsobil senzaci. Jak Albin Grau (Pacitus) tak Heinrich Tränker (Recnartus) nebyli potěšeni jejím protikřesťanským stanoviskem. Lze předpokládat, že Recnartus zmírnil svou kritičnost a došel k jakémusi porozumění pro její obsah. Ale Pacitus zůstal v opozici. Jak vyšlo najevo v následujícím, v Gregoriovi nechala Šelma a její slova příznivý dojem. Konference skončila tímto složitým závěrem: Svědectví hledajícího „Globální učitel, jehož příchod byl k tomuto roku předpovězen a kterého očekávali všichni hledající, zvláště pak ti shromáždění v Teosofické společnosti, se objevil přesně ve stanovený čas v osobě Mistra Mega Theoriona (Velké Šelmy), tj. Aleistera Crowleyho. My, níže podepsaní, jsme na vlastní oči shlédli a na vlastní uši zaslechli a je nám známo, zcela jistě bez jakékoliv mýlky, že on je vpravdě prostředníkem slova, po němž prahne duše lidstva.“

Již samy události, které následovaly po takzvané konferenci ve Weidě, ukazují, jak obtížná byla dohoda všech stran. Tränker a Grau odmítli komuniké bezprostředně poté a nakonec i Mudd roku 1927 a Leah Hirsigová roku 1928 je odmítli podpořit. Během měsíců a let, jež následovaly po této schůzce, musel Gregor A. Gregorius prostudoval a vstřebat jak Crowleyho učení, tak nauku pansofistů, bratří růžového kříže i ostatních ze svého okolí. Na Zelený čtvrtek (1. dubna) roku 1926 byla obřadně uzavřena a rozpuštěna pansofická lóže. 8. května pak pět fraterů založilo Saturnské bratrstvo. Šlo o magický řád, který převzal zákony thelémy a byl zcela nezávislý na jakémkoliv jiném magickém řádu. O několik dní později napsal Gregorius Šelmě a informoval ho o cílech této saturnské lóže. Dopis a dokumenty shrnující původní cíle bratrstva jsou zde v přílohách F a G. 1

Zprávu o konferenci podává Hemberger, citované dílo, ss. 29–3; dále Aythos, citované dílo, s. 4; dále Symonds, The Great Beast (Velká Šelma), ss. 391–392, 396–397; Aleister Crowley in Aythos Statement of relations between myself, Aleister Crowley and Heinrich Tränker (Vymezení vztahů mezi mnou, Aleisterem Crowleym a Heinrichem Tränkerem), strojopis 5 ss, 1925; Eugen Grosche in Haack, citované dílo, ss. 20–25.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.